Mendelova univerzita v Brně Lesnická a dřevařská fakulta. Komíny v dřevostavbách

Transkript

1 Mendelova univerzita v Brně Lesnická a dřevařská fakulta Komíny v dřevostavbách Bakalářská práce 2012 Zbyněk Pohořelský

2

3 Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma: Komíny v dřevostavbách zpracoval sám a uvedl jsem všechny použité prameny. Souhlasím, aby moje bakalářská práce byla zveřejněna v souladu s 47b Zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a uložena v knihovně Mendelovy univerzity v Brně, zpřístupněna ke studijním účelům ve shodě s Vyhláškou rektora MZLU o archivaci elektronické podoby závěrečných prací. V Brně, dne. Zbyněk Pohořelský

4 Poděkování Chtěl bych poděkovat paní Ing. Pavle Kotáskové za odborné konzultace, vedení i cenné rady a poskytnutí odborné literatury a v neposlední řadě také celé své rodině za poskytnutí klidného zázemí pro práci.

5 Abstrakt Jméno : Název bakalářské práce: Zbyněk Pohořelský Komíny v dřevostavbách Práce je zaměřená na rozdělení komínů podle vybraných faktorů, porovnání různých systémů a výběr nejvhodnějšího komínového systému do dřevostavby Vybranými faktory jsou konstrukce komínového systému, tlak v komínovém průduchu, umístění komínového systému, materiál komínové vložky a obvodového pláště, způsob výstavby a provoz komínového systému. Dané faktory jsou popsány pro různé typy komínových systémů. Na základě provedeného průzkumu byly systémy seřazeny podle množství vyskytující se u současné výstavby. Klíčová slova Komínový systém, spotřebič, vložka, obvodový plášť, dřevostavba, materiál

6 Abstract Name: Title of bachelor thesis: Zbyněk Pohořelský Chimneys in wooden house The work is focused on the distribution of chimneys by selected factors, comparison of different systems and chooses the most appropriate system of chimneys to the wooden house. The selected factors are the construction of the chimney, the pressure in the chimney flue, chimney placement system, material of flue liners and cladding, method of construction and operation of the chimney system. The factors are described for various types of chimney systems. Based on the survey were ranked according to number of systems occurring in the current construction. Keywords Chimney system, appliance, insert, cladding, wooden house, material

7 Obsah 1 Úvod Cíl práce Metodika Základní informace a rozdělení komínů Rozdělení podle druhu konstrukce Jednovrstvé komíny Jednovrstvé podtlakové komíny Jednovrstvé přetlakové komíny Vícevrstvé komíny Vícevrstvé komíny bez vzduchové mezery Vícevrstvé komíny se vzduchovou mezerou Vícevrstvé přetlakové komíny se vzduchovou mezerou Rozdělení podle tlaku v průduchu Komíny s přirozeným tahem Komíny s umělým tahem Komíny přetlakové Rozdělení podle umístění Vestavěné komíny Přistavěné komíny Volně stojící komíny Rozdělení podle materiálu Komínové vložky Keramická Nerezová Plastové Komínového obvodového pláště Keramický obvodový plášť Nerezový obvodový plášť Betonový obvodový plášť Rozdělení podle způsobu výstavby Individuální komín Systémový komín... 24

8 Prefabrikovaný komín Rozdělení podle provozu Suchý komín Vlhký komín Rozdělení podle difúzního toku Bariérové Difúzní Právní a technické předpisy Certifikáty a označení komínů Přední výrobci komíny Komín v dřevostavbách Připojení spotřebiče Průzkum Diskuze Závěr Summary Seznam použíté literatury... 52

9 1 Úvod Postavení vlastního domu je jedno z klíčových životních rozhodnutí. Důležitou součástí většiny domů je komín. Moderní komín je ale také technicky náročné zařízení, které významně ovlivňuje provozní bezpečnost a účinnost otopné soustavy, ekonomiku vytápění a standard bydlení. Vyžaduje promyšlení všech detailů, neboť tvoří se spotřebičem nedílný celek a jejich správné fungování má výrazný vliv na spotřebu paliva, tvorbu spalin, účinnost atd. Správný výběr komínového systému je v dnešní době s rostoucí nabídkou čím dál složitější. Základ v tomto topícím systému je správný výběr spotřebiče. Pokud známe spotřebič a medium, kterým se bude budova vytápět, výběr správného komínového systému je mnohem jednoduší. V budoucnu však může nastat situace, kdy bude majitel nucen změnit typ spotřebiče a tím i topné medium. V tomto případě je vhodné mít zajištěnou univerzálnost komína ve směru možnosti použití různorodého topného media či druhu provozu. Zvláště když nám to dnešní doba umožňuje. Pokud se tak však nestane a my máme spotřebič na konkrétní topné medium a chtěli bychom tento spotřebič inovovat, či změnit topné medium, bohužel musíme zůstat závislý na spotřebě původního topného media z důvodu možné nekompatibility s komínovým systémem. V současné době je velké množství výrobců komínových těles a proto máme možnost velkého výběru. Stavba komína přijde asi na 1-2 % nákladů hrubé stavby, což představuje nepoměrnou část ve srovnání s důležitosti dlouhodobé jistoty spolehlivého zajištění tepla pro domácnost.[11] Přestože komín hraje důležitou roli při provozu rodinného domu, ze statistik společnosti Schiedel vyplývá, že okolo 10 % domácností nedisponuje žádným komínovým řešením. Nejčastějším důvodem bývá tlak na rozpočet v době výstavby domu.[5] 1

10 2 Motiv a cíl Technologie staveb postupuje rychle dopředu a začínají se stavět čím dál více stavby s nízkou energetickou náročností, to však zapříčiňuje menší nebo minimální přirozenou infiltraci vzduchu do místností skrze netěsnosti ve stěnách. Tato skutečnost by byla bez využití externího přívodu vzduchu do komínového systému fatálním problémem. Téma práce komíny v dřevostavbách jsem zvolil s ohledem na můj studijní obor Stavby na bázi dřeva. Komín je od počátku staveb důležitou součástí domu, avšak široká veřejnost stále tento stavební prvek považuje za možný zdroj vzniku požáru. V kombinaci tohoto prvku s dřevostavbou, která je považována většinou investorů jako stavba s velice nízkou odolností proti požáru, mě zajímala otázka, jestli komín do dřevostavby je vhodný. Cílem této práce je zjistit, zda se do dřevostavby používá běžně komínový systém, který komínový systém je v této stavbě ideální jak z bezpečnostního hlediska, tak z hlediska technického, který komínový systém se používá pro jaký druh dřevostavby a z jakého důvodu by tomu tak mělo být. Dalším cílem je vytvořit obecný přehled o komínech a komínových systémech a přehledně zpracovat zásady a požadavky pro užívání a navrhování komínů u dřevostaveb. 2

11 3 Metodika K této práci jsem vyhledával data z více zdrojů, jako jsou: knížky, odborné internetové stránky, normy, katalogy, letáky, ale také mám v této práci zahrnuty i odborné konzultace s lidmi z praxe. Ze získaných podkladů jsem sestavil přehled. V rámci této práce jsem také prováděl výzkum. Tento výzkum jsem prováděl formou dotazníků, které jsem roznesl na veletrhu dřevostaveb v Praze. Tyto dotazníky s vypsanými otázkami jsem rozdal společnostem, které se věnují výstavbě dřevostaveb. Tyto společnosti mi je vyplnili, či dodatečně poslali mailem. Hodnoty a parametry, které mi zástupci stavebních společností do dotazníků vyplnili, jsem zpracoval a po další odborné konzultaci s výrobci komínových systémů jsem tyto hodnoty uspořádal přehledně do několika tabulek. 3

12 4 Základní informace a rozdělení komínů Komín Je zpravidla svislá konstrukce s průduchem, jehož část od sopouchu po ústí komína je určena pro odvod spalin a část od sopouchu po půdici je určena pro jímání kondenzátu, nebo tuhých částí spalin. Komín je jednovrstvá nebo vícevrstvá konstrukce s jedním nebo více průduchy s funkcí odvodu spalin. Průduch Je dutina v konstrukci stěny určená k odvodu spalin do volného ovzduší komínový průduch nebo dutina určena pro větrání větrací průduch. Komín dříve a komín dnes Komíny dříve byly jen vertikální dutinou ve zdivu. Dnes jsou tvořeny stavebními dílci, které tvoří účelný vlastní konstrukční celek. Dnešní komíny jsou vícevrstvé konstrukce, ve kterých rozhodující roli hraje vnitřní vložka. Ta by neměla být pouze požárně odolná a plynotěsná, ale měla by mít uvnitř tak hladký povrch, na kterém téměř neulpívají saze ani jiné nečistoty. Komíny většinou stojí vedle nosných stěn a všechny jejich jednotlivé komponenty vyhovují přísným normovým požadavkům. V klasických univerzálních komínových systémech jsou většinou použity keramické vložky obalené izolací a tím oddělené od nosných prvků systému. Tepelná izolace zaručuje ty nejlepší tahové poměry během všech teplotních režimů v komíně. U nejmodernějších konstrukcí je tepelná izolace integrována již přímo do betonových tvárnic a klasické šamotové vložky" jsou nahrazeny vložkami tenkostěnnými s profilováním na vnějším povrchu jako například komínový systém Parat od společnosti Schiedel. Nosný prvek keramických komínů tvoří běžně tvárnice z lehčeného betonu. Ty se vyrábějí jedno průduchové i dvou průduchové. Kromě toho existují i tvárnice s víceúčelovými šachtami. Sortiment vyráběných průřezů je od malých, pro rodinné domky a chaty, až po velké pro průmyslové objekty. Není také bez účelu opatřit, rodinné domky centrálně vytápěné rezervním komínem. Navrhování jednotlivých komínů jak uvádí norma ČSN EN /2010 je závislé jednak na zvoleném druhu topení, dále na použitém palivu a v neposlední řadě na výšce komínu.[13] 4

13 4.1 Rozdělení podle druhu konstrukce Komínový systém rozdělujeme na: Jednovrstvé Vícevrstvé Jednovrstvé podtlakové komíny U jednovrstvého podtlakového komína může stěnu komína tvořit: keramická tvárnice s plnou stěnou nebo se vzduchovou mezerou (obr. 1A), trubková konstrukce - keramická nebo kovová (obr. 1B). a) Tvárnicové stěny komína (obr. 1A) Tvárnice vylehčené vertikálními vzduchovými mezerami (dutinami) jsou vyráběny nejčastěji z jílového páleného materiálu. Dutiny slouží nejen k vylehčení tvárnice, ale i jako nevětraná vzduchová mezera ke zvýšení tepelného odporu stěny komína. Plnostěnné tvárnice bez vzduchové mezery jsou většinou z lehčeného betonu. Ve stěně komína může být vložena nebo přiložena při výrobě vrstva tepelné izolace a tvárnice je i tak řazena do kategorie jednovrstvých komínů. b) Trubkové stěny komína (obr. 1B) Jednovrstvé trubkové průduchy jsou buď plnostěnné (keramické, kovové) nebo s nevětranými vertikálními dutinami. Trubkové komínové průduchy se používají nejčastěji u podtlakových komínů s umělým tahem. Ventilátor v ústí komína vytváří v celém průduchu trvale podtlak a stěna komína nemusí mít vyšší tepelný odpor, kterým by byla zajišťována teplota spalin. Podtlakové jednovrstvé komíny s umělým tahem mohou být zařazeny do kategorie mokrých komínů. Spaliny od komínů s umělým tahem nevyžadují zachování teploty spalin při průtoku tak, jak je tomu u komínů s přirozeným tahem, kde teplota spalin v průduchu je podmínkou pro vytvoření přirozeného tahu. 5

14 Obr. 1 Jednovrstvé podtlakové komíny A - tvárnicová stěna komína, B - trubková stěna komína, 1 - keramická tvárnice s nevětranými dutinami, 2 - plnostěnná tvárnice, 3 - plnostěnné trubkové stěny z plechu nebo keramického materiálu, 4 - keramická trubka s nevětranými dutinami Jednovrstvé přetlakové komíny Podle zásad pro odvod spalin s nízkou teplotou jsou přetlakovými komíny odváděny spaliny pod přetlakem, nejčastěji od ventilátoru plynového hořáku. Komíny mohou být řazeny podle tlakové třídy P1, P2 jako přetlakové nebo H1, H2 jako vysoko přetlakové. Komínový průduch je zkoušen zejména na těsnost a odolnost vůči kondenzátu. Bez ochranné vzduchové mezery lze přetlakový jednovrstvý komín použít jako komín přistavěný k budově nebo komín volně stojící. Komínové průduchy u přetlakových komínů nemají tepelně izolační obal, protože není důvod udržovat teplotu spalin na úrovni vstupní teploty do komína. Spaliny, procházející neizolovaným komínovým průduchem se ochlazují přes stěnu komína od venkovního vzduchu. Pro přetlakové jednovrstvé komíny se používá plechový průduch z nerezové oceli s tloušťkou podle provozního přetlaku a pro mokrý provoz Vícevrstvé komíny (obr. 2) Stěna vícevrstvého komína je tvořena z několika materiálových vrstev. 6

15 Vícevrstvé komíny můžeme dělit na: komíny podtlakové bez nebo s větranou vzduchovou mezerou komíny přetlakové, jako vnitřní komíny vždy s větranou vzduchovou mezerou Vícevrstvé komíny obsahují: Komínový průduch (vložku) s malou hmotností nejčastěji keramickou nebo kovovou. Tepelnou izolací z minerální rohože, expandovaného perlitu nevětrané vzduchové mezery s (se zajištěním dilatace komínového průduchu oproti plášti komína. Plášť komína s funkcí ochranou a estetickou, z keramické tvarovky, zdiva, plechového průduchu, sádrokartonu apod. a) Vícevrstvé komíny bez vzduchové mezery (obr. 2A) Komíny jsou nejčastěji tvořeny průduchem, komínovou vložkou, tepelně izolační vrstvou a pláštěm komína. Nejčastěji se jedná o komíny s přirozeným tahem nebo umělým tahem a vždy jde o suchý komín. Stěna komínového pláště může být tvořena tvárnicemi z jílových/pálených materiálů, vylehčena nevětranými vzduchovými dutinami, nebo se jedná o třísložkový keramický komín s plnostěnnou plášťovou tvárnicí, například z lehčeného betonu. K přednostem vícevrstvého komína (oproti jednovrstvému komínu) patří: nízká doba náběhu komína do setrvalého stavu po provozní přestávce, která je dána nízkou akumulací tepla v tenkostěnné komínové vložce snadná montáž, použití lehčích dílů než v případě jednovrstvých komínů komínová vložka je lehčí, oproti stěnové jednovrstvé tvárnici. Výška vložky tedy může být vyšší než stěnová tvárnice jednovrstvého komína. Tím je celková plocha ložných spár nižší a sníženo je i riziko netěsnosti ve spárách povrch průduchu je hladký, oproti klasickým jednovrstvým zděným komínům, které musely bát omítány komínová vložka může být vyrobena z kvalitních materiálů, lépe odolávajících změnám teplot i vysokým teplotám, vlhkosti a agresivním účinkům kyselých kondenzátů ve spalinách 7

16 b) Vícevrstvé komíny se vzduchovou mezerou (obr. 2B) U vícevrstvých podtlakových komínů může být vzduchová mezera: větraná (obr. 2B3), nevětraná (obr. 2B4). Vzduchová mezera s větranou vzduchovou dutinou mezi pláštěm komína a tepelnou izolací průduchu slouží k odvodu difúzní vlhkosti, procházející stěnou komínového průduchu a tepelnou izolací (obr. 2B3). Proudění vzduchu ve vzduchové mezeře je umožněno nasáváním vzduchu u paty komína s výstupem vzduchu pod krycí deskou komína. Nevětraná vzduchová mezera u podtlakových komínů mezi komínovým pláštěm a komínovým průduchem slouží, jako tepelně izolační vrstva, pro zvýšení tepelného odporu stěny komína (obr. 2B4). Nejčastěji se využívá tepelně izolační vrstvy vzduchu při rekonstrukcích stávajících komínů, kde vzduchová mezera je vytvořena mezi komínovou vložkou a stávajícím zděným pláštěm komína. Obr. 2 Podtlakové třívrstvé komíny A - třívrstvé stěny bez vzduchové mezery, B - třívrstvé stěny se vzduchovou mezerou, 1 - plášťová tvárnice s dutinami, 2 - plášťová tvárnice plnostěnná, 3 - třívrstvý komín s tepelně izolační vrstvou a vzduchovou mezerou, 4 - komín se vzduchovou mezerou bez tepelně izolační vrstvy 8

17 c) Vícevrstvé přetlakové komíny se vzduchovou mezerou (obr. 3) U vnitřních přetlakových komínů (tlakové třídy P1, P2 a H1, H2) je nutné vytvořit kolem komínového průduchu obalovou ochrannou vzduchovou vrstvu, zajišťující ochranu před průnikem případných spalin přes stěnu komínového průduchu do okolního prostoru. Obr. 3 Komín vícevrstvý přetlakový 1 - plášť komína, 2 - stěna komínového průduchu, 3 - přetlakový komínový průduch, 4 - vzduchový průduch Vzduchový průduch má, vedle ochranné a bezpečnostní funkce z případného úniku spalin, zajistit u uzavřeného systému přívod spalovacího vzduchu do spotřebiče paliv. Tento způsob je u společných komínů popsán jako vzduchospalinový systém v soustředném uspořádání průduchů. 9

18 4.2 Rozdělení podle tlaku v průduchu Podle tlakových podmínek můžeme komíny rozdělit na: komíny podtlakové o s přirozeným tahem o s umělým tahem Komíny přetlakové Komíny s přirozeným tahem (obr. 4) Komíny s přirozeným tahem jsou komíny tradiční, používané výhradně pro odvod spalin od podtlakových spotřebičů. V komíně s přirozeným tahem se vytváří podtlak (nižší tlak než atmosférický) v důsledku teplých spalin. Spaliny, které mají vyšší teplotu a tím nižší hustotu než okolní vzduch, způsobují v sopouchu komína podtlak. Velikost tohoto podtlaku (přirozeného komínového tahu) je odvozena z rozdílu hustot vzduchu a spalin a z účinné výšky komína (H): dispozičním tahem pro odvod spalin je statický tah komína označovaný symbolem p H. V komíně s přirozeným tahem vzniká požadovaný podtlak v sopouchu pouze v případě, je-li v komínovém průduchu dostatečná teplota spalin. stěny komína se opatří tepelně izolační vrstvou pro zajištění požadovaného tepelného odporu, podtlak vzniká (oproti atmosférickému tlaku v okolí komína p b = 0) v sopouchu účinným tahem komína, na obr. 4 označeno p z <0. hodnota tahu v komíně směrem k ústí se snižuje až na nulovou hodnotu v ústí komína. Komín s přirozeným tahem (termický komín) musí mít: předepsanou nejmenší přípustnou výšku podle výkonu spotřebiče a tvarových podmínek kouřovodu, dostatečně vysokou teplotu spalin v komíně, aby se vztlakem teplých spalin vytvořil dostatečný tah, dostatečný tepelný odpor stěny komína tak, aby nízkou teplotou na povrchu komínového průduchu nedocházelo k ochlazování proudících spalin, 10

19 vyústění ve vhodném místě na střeše a v dostatečné výšce nad rovinou střechy podle jejího sklonu tak, aby proudění vzduchu okolo ústí průduchu, vyvolané účinkem větru, nesnižovalo tah v komínovém průduchu a neovlivňovalo spalování v podtlakovém spotřebiči. Obr. 4 Výpočtové schéma podtlakového komína s přirozeným tahem H - účinná výška komína, p z - tah v sopouchu komína, p H - statický tah, ρ i - hustota spalin, ρ e - hustota venkovního vzduchu Komíny s umělým tahem (obr. 5) Podtlak v sopouchu komína (pz), nazývaný, shodně s předchozím typem komína, účinný komínový tah, je způsoben dispozičním tlakem (podtlakem (pv) v průduchu) od ventilátoru (V) v ústí komína. Pokud jsou spaliny v komíně teplejší než venkovní vzduch, pak k účinku podtlaku od ventilátoru (pv) se přidává statický tah komína (ph) z účinku přirozeného tahu. Přirozený komínový tah, vyjádřený statickým tahem ph, se v průběhu roku mění a použití ventilátoru se změnou dispozičního tlaku je výhodné proto, aby hodnota podtlaku ve spalinovém hrdle spotřebiče zůstala přibližně konstantní, i když přirozený komínový tah se mění. Komín s umělým tahem se nejčastěji používá při: nedostatečném tahu ve spalovací komoře spotřebiče negativní výšce kouřovodu, tj. při klesání nebo částečném klesání kouřovodu 11

20 malé účinné výšce komína, při velké délce kouřovodu s velkými místními ztrátami ve změnách směrů proudění nízké výšce vyústění komína nad střechou. Nízká výška vyústění nad střechou by z důvodů architektonických nedovolovala eliminaci nepříznivého účinku větru. Provoz ventilátoru se spíná čidlem podtlaku, reagujícím na provoz spotřebiče nebo je spínání ventilátoru ruční. Zásady návrhu komína zůstávají shodné se zásadami platnými pro komíny s přirozeným tahem. Při použití ventilátoru v ústí komína se zohledňuje nejen teplota spalin, ale také vznik a produkce sazí ve spalinách a možnost vzniku vyhoření sazí v průduchu. Při umělém tahu od ventilátoru v ústí průduchu je, při všech provozních stavech, na celé délce průduchu spalinové cesty, podtlak. Směrem k ústí komína podtlaku přibývá. U podtlakových komínů s umělým tahem, oproti komínům s přirozeným tahem, případný vznik tlakové ztráty v průduchu, např. z uhýbání průduchu, nevytváří přetlak ani v případech, je-li umístění těchto ohybů v horní části průduchu. Případné netěsnosti stěny komína nemohou způsobit unikání spalin do jeho okolí, neboť komín s umělým tahem vytváří vždy podtlak ve spalinové cestě. Komíny s umělým tahem nekladou tak velké nároky na udržení vysoké teploty spalin, tedy nekladou nároky na tepelně technické vlastnosti stěny komína, jako v případě komína termického. Tepelným odporem stěny komína nemusí být zajištěno udržování vysoké teploty spalin pro vytvoření tahu, ale pouze zajištění teploty povrchu průduchu nad rosným bodem spalin. U komínů s doplňujícím ventilátorem v ústí komína se přidá k účinku přirozeného tahu v komíně i tah, vytvořený dispozičním tahem ventilátoru, v období, kdy přirozený tah komína nepostačuje pro odvod spalin. Regulací podtlaku ve ventilátoru se na základě referenčního tahu od tahového čidla v kouřovodu řídí rovnoměrně tahové podmínky pro odvod spalin. Komín s umělým tahem je vhodné použít: u společných komínů nebo společných kouřovodů s funkcí komína, kdy připojením více spotřebičů se u přirozeného tahu komína vytvářejí proměnné tahové podmínky pro odvod spalin, při různém režimu provozu spotřebičů, 12

21 u kouřovodů s vyšší tlakovou ztrátou, tj. s větší délkou průduchu a se složitým tvarem nebo nepřímou trasou průduchu, u kouřovodů, u nichž tvar kouřovodu nezajišťuje při náběhu rychlý průtok spalin do sopouchu, u komínů s malou účinnou výškou. Obr. 5 Výpočtové schéma podtlakového komína s umělým tahem V - ventilátor, H - účinná výška komína, p z - podtlak v sopouchu, p v - dispoziční tlak ventilátoru, p H - statický tah komína Komín přetlakový (obr. 6) Přetlakové komíny se navrhují převážně pro odvod spalin od přetlakových spotřebičů, kde přetlak způsobuje ventilátor hořáku. Vedle působení ventilátoru hořáku může být ventilátor ve spalinovém hrdle případně v kouřovodu. Spaliny jsou odváděny do komína při přetlaku v sopouchu p Z > 0 (vztaženo na atmosférický tlak p b = 0). I při působení přetlaku od ventilátoru pv se bude, při vyšší teplotě spalin než je teplota venkovního vzduchu, uplatňovat přirozený tah komína, vyjádřený statickým tahem (p H ). Některé spotřebiče, které mají shodnou konstrukci s podtlakovými spotřebiči, mají umístěný spalinový ventilátor ve spalinovém hrdle. Podobně může být umístěn spalinový ventilátor i na kouřovodu. 13

22 Ventilátor ve spalinovém hrdle spotřebiče slouží zejména: při náběhu spotřebiče s odvodem spalin do studeného kouřovodu a komína při náběhu spotřebiče, připojeného na kouřovod s částečným nebo úplným klesáním kouřovodu ve směru proudění spalin do sopouchu při složitém tvaru kouřovodu, u nějž nastávají velké tlakové ztráty z proudění spalin při nízké účinné výšce komína. Účinný tah v důsledku nízké výšky komína by nezajistit dostatečný podtlak ve spotřebiči tam, kde je nutné zajistit vysoký podtlak pro přívod vzduchu do spalované vrstvy paliva v důsledku konstrukce spotřebiče Mezi charakteristické vlastnosti přetlakových komínů patří: komíny jsou převážně navrhovány jako komíny mokré komíny jsou jednoplášťové bez tepelné izolace komíny musí být těsné, nejčastěji z trubek z nerezového materiálu komíny se nenavrhují se sběrnou tvarovkou v patě průduchu. Většinou kouřovod plynule přechází do komínového průduchu komíny vestavěné mají pro případ úniku do okolí komína větraný vzduchový průduch, obalující komínový průduch komíny přistavěné jsou bez ochranného vzduchového průduchu a tvoří je pouze trubka komínového průduchu u komínů není požadována minimální účinná výška. Výška komína vychází z dispozičních podmínek budovy u komína není předepsaná výška vyústění nad střechou z hlediska působení tlaku a účinku větru. Vyústění komína na střeše se koriguje převážně z hlediska rozptylu spalin do ovzduší a z možnosti znečištění plochy střechy, resp. střešních nástaveb při napojení přetlakového spotřebiče do komína není předepsána přípustná délka kouřovodu. Délka kouřovodu vychází z dispozičních podmínek budovy. [1] 14

23 Obr. 6 Výpočtové schéma přetlakového komína V 1 - ventilátor hořáku, V 2 - ventilátor v kouřovodu, resp. ve spalinovém hrdle, H - účinná výška komína, p z - přetlak v sopouchu, p v - dispoziční tlak ventilátoru, p H - statický tah komína 15

24 4.3 Rozdělení podle umístění vzhledem k budově Podle umístění jsou komíny: vestavěné - komín a stavební konstrukce se vzájemně ovlivňují přistavěné - slouží zejména k uchycení nebo podepření komína volně stojící - blízká budova (budovy) může ovlivňovat pouze vyústění komína Vestavěné komíny (obr. 7A) Vestavěné komíny v prostoru budovy představují velkou kategorii domovních zděných komínů, které se prováděly v celém historickém období. Zděné komíny byly velmi často součástí vertikální zděné konstrukce. Až v posledním století se zděná konstrukce komína materiálově a později i staticky oddělovala od nosného konstrukčního zdiva. Nové jednovrstvé nebo vícevrstvé komíny jsou jako samostatná konstrukce vedeny většinou podél středních zdí. K výhodám vestavěných komínů se řadí např. to, že procházejí vytápěný a temperovaným prostorem budovy, dovolují nižší tepelný odpor a fakticky nevytvářejí tepelnou ztrátu z prostupu tepla. Tepelná ztráta se kompenzuje v ohřívání vnitřního prostoru budovy. Tepelný a difúzní odpor stěny vnitřního komína dovoluje snadnější a tím i levnější konstrukci stěny komína a snazší je i povrchová úprava pláště, neboť není nutná ochrana proti atmosférickým vlivům (dešti, mrazu, teplotě, vlhkosti), jak je tomu u venkovního prostoru. Většina typů komína tlakově, teplotně, vlhkostně, materiálově i technologicky je řešena pro vnitřní prostory, ať už pro nově realizované a nebo rekonstruované budovy Přistavěné komíny (obr. 7B) Jeden z důvodů výstavby vnějších komínových průduchů, je dodatečná instalace. V případě že si člověk rozhodne změnit způsob vytápění (krb), či si jej chce dostavět do už hotové stavby, v tom případě se komínový průduch provádí na vnější straně budovy. Dříve se obyvatelé bránili proti velkým bouracím pracím, znečištění domu tím spojené a instalaci komínu do interiéru. V dnešní době je možnost si nechat přistavět k fasádě domu komín s nerezovými či keramickými vložkami, která jsou lehké a tudíž je lze využít i v interiéru. [13] Komíny přistavěné k budově jsou z pohledu tepelně technického, materiálového, z hlediska náročnosti na obvodový plášť považovány za venkovní komíny. Vazba na budovu bývá často pouze v jejich uchycení nebo v jiném statickém zajištění. 16

25 Přistavěné komíny se nejčastěji navrhují u rekonstrukcí budov, pokud je rekonstrukce spojena s novým topným zdrojem. Při dodatečné výstavbě komína se většinou používá lehká plechová konstrukce třísložkového komína, která je uchycena do obvodového zdiva s krycím anebo bez krycího deskového pohledového pláště pro architektonické ztvárnění. V nových objektech bývají přistavěné komíny také keramické, průběžné od základu budovy až nad střechu. Stěna komína bývá v případě přistavěného komína řešena náročněji, vzhledem k atmosférickým podmínkám, které jsou kladeny na plášť a tím je komín z tohoto hlediska nákladnější a celkově i z tepelně technického a vlhkostního hlediska choulostivější. Velmi často je problém i v architektonické podobě přistavěného komína, vyžadujícího na fasádě určité ztvárnění pro nezvyklý prvek, který je na fasádě umístěn Volně stojící komíny (obr. 7C) Volně stojící komíny nemají většinou na budovu žádnou vazbu ani z hlediska uchycení nebo provádění montáže či při provádění jejich rekonstrukcí apod. Volně stojícími komíny odvádíme nejčastěji spaliny od větších zdrojů, např. blokových kotelen nebo od zdrojů technologického spalování. Kromě všech tepelně technických problémů se stěnou komína a povrchem pláště se u volně stojících komínů nutně řeší jejich statická stránka a nutnost posuzovat komín na stabilitu.[1] Obr. 7 Schéma dělení komínů podle umístění A - komíny vestavěné v budově, B - komíny přistavěné k budově, C - komíny volně stojící 17

26 4.4 Rozdělení podle materiálu Komíny se navrhují z materiálů, které se snadno přizpůsobují proměnlivým teplotám při provozu a při případné kondenzaci spalin. Materiály musí být voleny tak, aby na povrchu komínového průduchu mohla vzniknout kondenzace spalin jen krátkodobě a při setrvalém stavu komína nedocházelo ke kondenzaci. Komíny a kouřovody se navrhují z materiálů: Nehořlavých, popř. nesnadno hořlavých (komínový průduch vždy z nehořlavých materiálů) S nasákavostí nejvýše 20% měrné hmotnosti u celé hmotnosti komína Tepelně izolačních vrstev chráněných před atmosférickou nebo kondenzační vlhkostí může být nasákavost větší než 20%. U komínové vložky je nasákavost nevýše 12% Odolných proti mrazu (konstrukce vystavená atmosférickým vlivům) Odolných proti účinkům spalin (u konstrukce vystavené účinku spalin především komínový průduch s odolností proti působení kondenzátu, teplot a možnosti vznícení sazí) Každá konstrukce komína musí být posouzena podle parametrů uvedených v rozdělení komínů. [2] Rozdělení materiálu rozlišujeme pro: Komínové vložky o Keramické o Nerezové o Plastové Komínové obvodové pláště o Keramické o Nerezové o Lehčený beton 18

27 4.4.1 Komínová vložka Keramická Keramika je křehký materiál, což klade nároky na kvalifikovanou montáž. Zejména nesmí být při montáži keramické vložky nikde pevně spojeny se zdivem nebo zabetonovány např. do stropu nebo krycí desky. Po zahřátí se i keramika rozpíná, sloupec vložek v komíně se může prodloužit i o několik desítek milimetrů a pokud by nebyl umožněn volný pohyb vložek, došlo by k jejich popraskání. Výhodou třísložkových komínů s keramickou (šamotovou) vložkou je velmi dlouhá životnost, umožněná vysokou odolností proti chemickému působení spalin i kondenzátu a zároveň i vysokým teplotám. Proto mohou být používány pro většinu spotřebičů tuhých, kapalných i plynných paliv.[6] Keramické komíny jsou podle typu použité vnitřní vložky dále děleny na: Šamotová vložka Technická keramika Izostatická vložka Šamotová vložka Tvarovky se vyznačují velmi dobrou akumulací, odolností vůči tepelným šokům, vysokou variabilitou a dobrou opracovatelností. Uvedené vlastnosti získávají díky nižší vypalovací teplotě a použitím vysoce jakostních známek materiálů v receptuře - jíly a lupky. Šamot má mít podle suroviny a stupně vypálení načervenalou, nebo žlutou barvu. Technická keramika Tento materiál je velmi podobný jako šamot, avšak technická keramika získává díky přidáním specifických přísad, technické vlastnosti užitných hodnot pro suchý i vlhký provoz. Přidáním těchto surovin se technická keramika ocitá v ideálním stavu pro nasákavost a tepelnou odolnosti a stává se odolnější proti vyhoření sazí nežli vložka šamotová. 19

28 Izostatická vložka Moderní systém z Izostatické vložky se vyrábí z materiálů vytvořeného speciálně pro požadavky vysokého izostatického tlaku, pod kterým jsou lisovány. Tato technologie zajišťuje jejich rozměrovou stálost a konstantní hustotu při extrémních teplotních výkyvech. Principiálně se jedná o lisování keramiky při zvýšené teplotě v tekutině, která podle Pascalova zákona na lisovaný objekt přenáší tlak rovnoměrně ze všech stran. Pracovním tlakovým médiem bývá obvykle argon nebo helium. V současných zařízeních se dosahuje řádově až tlaků tisíců barů a teplot až do 2000 C.[3] Díky svým parametrům jsou odolné vůči vlhkosti, kyselinám a korozi, což umožňuje použití všech druhů paliv a to jak v podtlakovém, tak i v přetlakovém provozu. Stejně jako tenkostěnné nerezové vložky má izostatický materiál výhodu malé akumulace a tedy i rychlé překročení rosného bodu Nerezová (Chróm-Nickl) Kouřovod postavený z nerezové vložky lze používat ihned po instalaci, protože není potřeba čekat na zaschnutí spojovacího tmelu. Díky své tloušťce se vyznačují velmi malou akumulací tepla, což zapříčiňuje rychlé prohřátí celé kouřové cesty a tím i rychlé překročení rosného bodu. Hmotnost tohoto materiálu je velice nízká a tudíž je vhodný do lehké konstrukce jako je dřevostavba. Další výhody jsou kyselinovzdornost, možnost použití libovolného typu paliva a připojení k jakémukoliv spotřebiči, nenasákavost a možnost použití jej při atmosférickém, přetlakovém i vysoko přetlakovém provozu. Pozor však na tepelnou odolnost tohoto materiálu. Nerezové vložky jsou odolné podle výrobce Schiedel pouze do 450 C a pokud tuto teplotu majitel překročí, hrozí vypalování niklu z chromniklové oceli. Po vypálení tohoto prvku z vložky dochází ke ztrátě odolnosti vůči korozi. Komín se zabarví do žluto hněda, poklepáním na vložku se již tolik nerozezvučí a hrozí zkorodování. Proto je u nerezové vložky potřeba myslet na teplotní odolnost a topit mezi 120 C 450 C. Velmi nepříznivě působí na nerezové komínové vložky spalování PVC, kdy vznikající chloridy které velmi rychle zničí nerezové potrubí. Také je zakázáno spalování starého nábytku, lakovaných a lepených předmětů, pryskyřic, atp, za provoz topidla odpovídá vždy provozovatel.[10] 20

29 Plastová Z důvodu zdražování plynu a dalších topných medií je dnes požadavek velké účinnosti. Toto je důvod zchlazení spalin natolik, že kondenzují ihned na začátku kouřovodu, nebo na vnitřní straně komínové vložky. Plastové vložky musí odolávat trvalému působení velice agresivního kondenzátu spalin, proto se zde používá speciální certifikovaný plast, který nepodléhá korozi. Tento materiál se používá nejčastěji pro plynná a kapalná paliva a to jak v přetlakovém tak i v podtlakovém provozu s maximální teplotou spalin 160 C Obvodový plášť komína U jednovrstvého komína je stěna tvořena z jediného materiálu, který má takové vlastnosti, že vyhovuje jak požadavkům pro odvod spalin, tak požadavkům na okolní prostředí komína Keramický Jedna z možností jak zrealizovat obvodový plášť komína je od společnosti Heluz a to využitím jejich dutých tvarovek s otvory pro různé druhy vložek či pro využití otvoru jako prázdná šachta. V tomto typu obvodového pláště můžeme použít jak plastovou vložku či nerezovou, tak i keramickou s izolací. Tento způsob patří však mezi způsob z vyšších hmotností. Jako výhodu určitě můžeme považovat za možnost vysypání dutin perlitem a zamezení tak prostupu tepla v citlivých detailech, jako je stropní konstrukce či střecha. Betonový Beton jako materiál se pro stavbu komínového pláště takřka až na výjimku nepoužívá. Ale přece jen jsou na trhu různé alternativy, jako je například lehčený beton. Společnost Scancore používá pro stavbu obvodového pláště pemzobeton, který s porovnáním beton je velice lehký. Výrobce také udávají možnost vzdálenosti tohoto komínového pláště od hořlavého materiálu pouze 20mm a to bez použití izolace. Bohužel však tato tepelná odolnost koresponduje s pórovitostí a proto tento systém lze použít pouze v suchém provozu a jako palivo lze použít pouze tuhé a lehké oleje.[12] 21

30 Nerezový (Chróm Nickl) Nerezové obvodové pláště se dělí na dva výrobní typy: ICS KeraStar ICS ICS je třívrstvý nerezový systém. Tento systém se skládá z nerezové vložky, nerezového pláště a tepelnou izolací uvnitř z minerálního vlákna uvnitř. Tento systém je vhodný pro všechny druhy paliv a všechny typy spotřebičů. Odolný vůči vlhkosti. Při použití těsnění do mezi vložek lze použít i pro přetlakový provoz. KeraStar Systém KeraStar je vícevrstvý komínový systém s tenkostěnnou keramickou vložkou, masivní minerální izolací a nerezovým pláštěm. Důležitou vlastností systému je jeho malá hmotnost, která umožňuje založení komína i bez základu a zároveň zaručuje rychlost výstavby bez mechanizace. Tento faktor je velice důležitý pro dřevostavby, kde nastávají situace a možnosti upevnit komín na fasádu domu, kde bychom komín s vyšší hmotností umístit nemohli. Systém lze použít jak v exteriérech, tak v interiérech, aniž by bylo nutné dodatečné opláštění např. sádrokartonem. Mezi další přednosti tohoto systému je vnitřní keramická izostatická vložka, která má dlouhou životnost.[11] Obr. 8 Schéma řezu systémem KeraStar 22

31 4.5 Rozdělení podle způsobu výstavby Individuální a systémový komín Dříve používané jednovrstvé zděné komíny mají již velmi omezené použití a stavba takového komínu v současnosti, ačkoli to norma ještě připouští, již není perspektivní ani pro malé, zřídka používané spotřebiče tuhých paliv. V současnosti jsou stavěny prakticky pouze vícevrstvé komíny a ty se jsou děleny na: individuální komín systémový komín o prefabrikovaný komín Individuální komín je vytvořený (v souladu s normou ČSN : 2008) z kompatibilních prvků, které mohou pocházet od různých výrobců a odpovědnost za kompletní výrobek přebírá dodavatel stavby nebo montáže. V tomto smyslu musí tedy dodavatel provést kompletní zatřídění komínu podle platných technických norem teplotní a tlaková třída, odolnost proti korozi, vzdálenost od hořlavých materiálů, požární odolnost a pod. tak jak uvádí podrobně norma ČSN EN 1443 Komíny všeobecné podmínky. U individuálních komínů je povinnost vybavit jej štítkem na straně dodavatele stavby nebo montáže. Identifikační štítek musí být označen trvale a nesmazatelně a musí být umístěn na viditelném místě Systémový komín je vytvořený z prvků od jednoho výrobce, který přejímá odpovědnost za celý výrobek. Výhodou systémových komínů je, že byly jako celek podrobeny důkladným zkouškám (mají certifikát), a že jsou vyráběny ve velkých sériích a zhotovovány podle stejných montážních návodů, což minimalizuje pravděpodobnost poruch. Tloušťka systémových tvárnic bývá menší než zděný plášť individuálního komína a je také dodáváno bohaté, vyzkoušené příslušenství pro konstrukčně obtížné části komína (např. zakončení nad střechou). Navíc na trhu systémových komínů existují i tzv. "univerzální komíny" pro všechny druhy paliv, nebo komíny speciálně určené jen pro vybraná paliva nebo spotřebiče. Univerzálnost systému ale neznamená vždy i univerzálnost pro všechny typy spotřebičů, např. krb obvykle potřebuje větší průměr komínového průduchu než 23

32 plynový kotel. Také obvykle není možné zapojit dva různé spotřebiče do jednoho průduchu, takže ideálním řešením je použití dvou komínů, nebo dvou průduchového komínu. Příkladem takového dvou průduchového komínu je komínový systém ABSOLUT, který má jeden průduch pro plynový kotel, druhý třeba pro krbovou vložku a mezi nimi je navíc větrací průduch pro různé využití. [9] Obr. 9 Schéma řezu systémem ABSOLUT Prefabrikovaný komín Tento systém vychází z klasického systémového komína. Prefabrikovaný komínový plášť je vysoce kvalitní výrobek z důvodu výroby přímo v továrně a možné chyby v porovnání s komínem složeným na stavbě, se zde prakticky eliminují chyby lidského faktoru. Jsou to chyby například nedokonale vytvořeného spoje. Prefabrikované komínové pláště se dovezou na stavbu jako jeden díl. Velká nevýhoda je velice špatná manipulace a instalovat takovýto systémový prvek do budovy musí jeřáb. Prefabrikované komínové pláště bývají vyrobeny z vláknitého betonu. Jako výztuž jsou zde použita rozptýlená skelná vlákna společně s ocelovou výztuží v rozích komínu. Prefabrikované komíny jsou však oproti systémovým komínům velice rychlý na výstavbu. Osazení prefabrikovaného komínu se v praxi pohybuje kolem 35-45minut. 24

33 4.6 Rozdělení podle provozu Hodnocení komínů podle možného vzniku kondenzace v průduchu je založeno na porovnání povrchové teploty na vnitřním líci průduchu v ústí komína (T o ) s teplotou rosného bodu spalin (T R ). Z tohoto hlediska komíny mohou být: komíny suché (obr. 8) - pokud na vstupu spalin do komína je jejich teplota (T S ) nad teplotou rosného bodu spalin (T R ) a v ústí komína je povrchová teplota průduchu (T O ) nad teplotou rosného bodu spalin (T R ), přičemž krátkodobě mohou spaliny v komíně kondenzovat (např. při náběhu spotřebiče), komíny mokré (obr. 9) - pokud v komíně dochází dlouhodobě ke kondenzaci vyjádřené nižší povrchovou teplotou v ústí průduchu než je teplota rosného bodu spalin (T O < T R ), přičemž mohou, ale nemusí spaliny do komína vstupovat s teplotou nižší, než je teplota jejich rosného bodu Suchý komín (obr. 8) Při používání spotřebičů podtlakových, nebo atmosférických na plynná paliva se navrhovaly a provozovaly pouze suché komíny. V suchém komíně vzniká kondenzace pouze krátkodobě, většinou při náběhovém stavu, než se komínovou vložku podaří ohřát nad teplotu rosného bodu spalin. Suché komíny jsou charakteristické tím, že stěna komína má dostatečný tepelný odpor proto, aby spaliny nebyly při průtoku komínovým průduchem ochlazovány. U suchých komínů je v patě komína nádobka na jímání kondenzátu s odvodňovací hadičkou. Většinou však je případný kondenzát ze spalin, který se soustředí v jímce během provozu, zpětně odpařen do spalin. 25

34 Obr. 10 Výpočtová kritéria teplot u suchého komína Ts - teplota spalin v sopouchu komína, T o - povrchová teplota komínového průduchu v ústí komína, T R - teplota rosného bodu spalin Vlhký komín V mokrých komínech proudí spaliny s teplotou spalin, při které na stěnách komínového průduchu spaliny kondenzují. Je to v důsledku trvale nižší teploty povrchu průduchu pod teplotu rosného bodu spalin. Mokré komíny jsou téměř výhradně komíny přetlakové, nebo alespoň jsou s přetlakem spalin v kouřovodu. Z kondenzujících spalin se na povrchu průduchu uvolňuje takové množství výparného tepla, které se rovná tepelné ztrátě prostupem přes stěnu komína. Charakteristické znaky komínového průduchu u mokrých komínů jsou: komín je většinou přetlakový na komínovém průduchu v převážné většině není tepelná izolace komínový průduch je zkoušen na vzduchotěsnost a vodotěsnost kondenzát stékající po stěnách komínového průduchu je v patě průduchu jímán a odváděn do kanalizace komínový průduch vestavěného komína je vložen do vzduchového průduchu, kterým jsou odváděny spaliny z případné netěsnosti komínového průduchu vyústění komína nad střechu není ovlivněno tlakovými podmínkami od větru - spaliny vyúsťují do atmosféry pod přetlakem 26

35 Vlhkost na vnitřním povrchu komínového průduchu může vzniknout na základě dvou příčin: z kondenzace spalin na povrchu chladnějšího komínového průduchu než je rosný bod spalin, v důsledku atmosférického deště pronikajícího do průduchu z komínového ústí. Obr. 11 Výpočtová kritéria teplot u mokrého komína T s - teplota spalin v sopouchu komína, T o - povrchová teplota komínového průduchu v ústí komína, T R - teplota rosného bodu spalin 27

36 4.7 Rozdělení podle difúzního toku (obr. 10) Spaliny, které mají větší měrnou vlhkost než vzduch, mají i vyšší parciální tlak vodní páry (pd) a v důsledku toho proniká difúzní vlhkost přes stěnu komína na venkovní líc, kde je parciální tlak vodní páry vzduchu mnohem nižší. Podle pronikání vlhkosti do stěny komína se komíny dělí na: Bariérové Difúzní Obr. 12 Dělení komínů podle difúze vodní páry ve stěně komína A - komín bariérový - s nulovým parciálním tlakem ve stěně komína, B - komín difúzní se - vzduchovou mezerou nebo bez vzduchové mezery, pd - parciální tlak vodní páry Komíny bariérové kde vysokým difúzním odporem trubky komínového průduchu je zabráněno pronikání vlhkosti ze spalin do stěny komína (obr. 12A), Komíny difúzní kde keramická vložka z tvarovek nebo stěna zděného průduchu zabraňuje jen z části, podle difúzního odporu materiálu, v pronikání vlhkosti. Tam, kde chceme difúzní vlhkost ze stěny vícevrstvého komína odvést, činíme tak větranou vzduchovou mezerou ve stěně komína (mezi průduchem a pláštěm), a to se nazývá někdy také "zadní větrání" (obr. 12B).[1] 28

37 4.8 Právní a technické předpisy Při návrhu a provádění komínů je třeba respektovat tyto předpisy: Zákony - Stavební zákon 183/2006 Sb. (nahrazuje 50/1976 Sb.) Vyhlášky - Vyhláška 268/2009 Sb. O technických požadavcích na stavby Technické normy o Všeobecné - ČSN : 2008 (Komíny a kouřovody Navrhování, provádění a připojování spotřebiče paliv) o Výpočtové - ČSN EN , díl 1,2,3 o Výrobkové - Pro systémové komíny o Prováděcí o Zkušební Technické požadavky na komíny jsou stanoveny v harmonizované normě ČSN EN 1443 Komíny - Všeobecné požadavky a v České technické normě ČSN Komíny a kouřovody - Navrhování, Provádění a připojování spotřebičů paliv. První norma řeší komíny jako výrobek, jeho základní technické vlastnosti a označování, druhá řeší i konkrétní aplikace komínové techniky. 29

38 Obr. 13 Řez domem se systémem kouřovodu s funkcí komína - názvosloví Základní požadavek na komín s přirozeným tahem je dostatečný tah. Ten musí být větší, než jsou všechny tlakové ztráty v celé spalinové cestě i v přívodu vzduchu potřebného ke spalování. Podle typu a výkonu spotřebiče musí být ověřena velikost otvorů pro přívod vzduchu (např. okenních spár), rozměry, tvar a tepelná izolace kouřovodu a komína (např. počet kolen na kouřovodu a úhel zaústění kouřovodu do komína). Jelikož tah komína závisí nejvíce na účinné výšce komína, vycházejí minimální účinné výšky komína 5 m pro většinu spotřebičů na tuhá paliva a 4 m pro většinu spotřebičů na kapalná a plynná paliva. Před uvedením komína a spotřebiče do provozu má být dle nařízení vlády 91/2010 Sb. provedena kontrola a zkouška (někdy nesprávně nazývaná revize paragraf 5) komína a kouřovodu držitelem živnostenského oprávnění kominík. Nařízení vlády 30

39 91/2010 sb. udává i lhůty pro pravidelné čištění a kontroly (několikrát do roka v závislosti na používaném palivu a výkonu). Další zákonnou normou týkající se kontroly spalinových cest pro určité malé zdroje znečištění používaných pro podnikatelskou činnost je zákon 86/2002. Tu provádí spolu s měřením emisí oprávněná osoba (držitel živnostenského oprávnění kominík s dalším oprávněním k měření, případně i oprávněním na určité spotřebiče). Vzhledem k tomu, že přirozený tah komína je ovlivňován i venkovní teplotou, větrem apod., je množství spotřebičů (komínové verze plynových kotlů) z bezpečnostních důvodů vybaveno pojistkami proti zpětnému tahu. Ty v případě většího úniku spalin kotel vypnou. V případě spotřebičů bez těchto pojistek (kamna, krby, starší plynové kotle a ohříváky), které jsou umístěny v obytných prostorách, je rozumné použít CO čidla nebo CO alarmy, signalizující únik spalin do místnosti.[8] Mezi jedno z nejdůležitějších právních předpisů a norem, které úzce souvisí s dřevostavbou určitě patří požadavky na požární ochranu. Mezi tyto požadavky patří mimo jiné určení vzdálenosti komínového tělesa od hořlavého materiálu (dřeva). Teplota těchto hořlavých materiálů u komínového tělesa smí dosáhnout nejvýše 85 C při běžném provozu (provozní teplotě) a 100 C při zkoušce odolnosti při vyhoření. Jako druhá problematika je vzdálenost od hořlavých materiálů. Norma stanovuje: Kde jsou používány kouřovody podle ČSN EN , musí být dodržena nejmenší vzdálenost od hořlavých materiálů deklarovaná výrobcem. Nejmenší vzdálenost ostatních kovových kouřovodů v teplotních třídách T100 až T160 od hořlavých materiálů je 50 mm, za předpokladu, že je tato mezera přirozeně větraná. Menší vzdálenost musí být doložena výpočtem podle přílohy A.1 a A.2 ČSN EN :2009. [16] 31

40 4.9 Certifikáty a označení komínů Podle normy EN 1443 název se komíny dělí a zkouší podle následujících parametrů: a. teplotní třida b. tlaková třída N, P nebo H c. třída odolnosti vůči vyhoření sazí d. třída odolnosti vůči kondenzátu e. třída odolnosti vůči korozi f. tepelný odpor g. vzdálenost od hořlavých látek a) Teplotní třída zařazuje komíny podle zkušební teploty: Teplotní třída je důležitá jak z hlediska materiálu komína, tak i teploty povrchu z důvodu požáru nebo popálení. Tabulka 1: Zařazení komínu podle teplotní třídy Teplotní třída T80 T100 T120 T140 T160 T200 T250 T300 T400 Jmenovitá pracovní teplota ( C) Zkušební teplota ( C)

41 b) Tlakové třidy komínů mají následující zkušební tlaky: Tabulka 2: Zkušební tlaky komínů Třída Únik vzduchu (l.s -1 m -2 ) Zkušební tlak (Pa) Komíny s přirozeným tahem 2 40 N N2 Komíny přetlakové P1 P2 0,006 0, Komíny s vysokým přetlakem 0, H1 0, H2 c) Třída odolnosti vůči vyhoření sazí třídí komíny na: Třídu 0 pro komíny bez odolnosti vůči vyhoření sazí S pro komíny odolné vůči vyhoření sazí Zkouška odolnosti proti vyhoření sazí musí probíhat při zkušební teplotě v komínovém průduchu 1000 C pro dobu 30 minut. d) Třída odolnosti vůči kondenzátu třídí komíny na: Třídu W pro spotřebiče paliv s kondenzací spalin (mokré komíny) D pro spotřebiče paliv při suchém provozu (suché komíny) e) Třída odolnosti vůči korozi stanovuje tři stupně podle použitého paliva: Tabulka 3: Označení komínu podle stupně odolnost vůči korozi Korozivní působení Topné oleje Topné oleje spalin při spalování paliva Plyn s obsahem síry do 0,2% a biomasa s obsahem síry nad 0,2% a tuhá paliva Třída odolnosti vůči korozi

42 f) Tepelný odpor stěny komína ve značení znamená: Tepelný odpor se značí: R xx xx dvojčíslí značí hodnoty tepelného odporu v m 2 KW -1 zaokrouhleny na celá čísla, např. R 22 m 2 K.W -1. g) Vzdálenost od hořlavých materiálů se označuje: C yy značí v milimetrech vzdálenost vnějšího povrchu komína od hořlavých materiálů. Napč. C 50 odpovídá vzdálenosti 50mm vnějšího povrchu komína od hořlavého materiálu. Nejkritičtější jsou hořlavé materiály v uzavřených prostorách v blízkosti komína, např. dřevěné trámy ve stropech. V těchto neprovětrávaných prostorách v případě vysoké teploty v komíně může znatelně vzrůst teplota a dojít ke vznícení. h) Zamezení požárům za provozních podmínek Nejvyšší teplota přilehlých hořlavých látek nesmí při teplotě prostředí 20 C překročit 85 C. Vzdálenost je určena zkouškou podle pren , nebo podle odpovídající normy zkoušení výrobku (podle pren 1859 pro kovové komíny) v rovnovážném stavu při zkušební teplotě podle tabulky číslo 1. Tento požadavek se považuje za splněný, když u komínů s větraným meziprostorem, nebo pro komíny volně stojící jsou od vnějšího povrchu komína hořlavé látky vzdáleny nejméně 50 mm. Zkoušení probíhá při zkušební teplotě podle tabulky číslo 1 a při teplotě okolí 20 C tak, aby vnější povrchová teplota nepřekročila hodnotu 100 C. i) Zamezení požárům v případě vznícení sazí Nejvyšší teplota přilehlých látek, při zkušební teplotě v komínovém průduchu 1000 C pro dobu 30 minut a při teplotě prostředí 20 C nesmí přeskočit 100 C. Vzdálenost od hořlavých látek musí být taková, aby nebyla překročena povrchová teplota povrchu pláště komína 85 C. Tato vzdálenost se prověří zkouškou podle pren nebo odpovídající normou výrobků (např. pren 1859 pro kovové komíny) j) Plynotěsnost Při odpovídající zkoušce podle normy zkoušení nesmí únik plynu, v litrech za sekundu na čtvereční metr vnitřního povrchu komínové vložky nebo kouřovodu včetně 34