DODATEK G PŘEDPIS L 10/I

Transkript

1 DODATEK G PŘEDPIS L 10/I DODATEK G - INFORMACE A PODKLADY PRO APLIKACI STANDARDŮ A DOPORUČENÍ (SARPS) V MLS 1. Definice (viz rovněţ ust Hlavy 3) Dynamická úroveň postranního laloku (Dynamic side-lobe level) Úroveň, která převyšuje v trvání 3 % času vyzařovacího diagramu vysílající antény vzdáleného pole, vyjímaje hlavní paprsek a měřená při rychlosti snímání (kmitání) funkce s vyuţitím videofiltru šířky 26 khz pro obálku. Úroveň 3 % je určena poměrem trvání postranního laloku, která převyšuje specifikovanou úroveň celkové doby snímání. Efektivní úroveň postranního laloku (Effective side-lobe centre) Taková úroveň postranního laloku snímacího paprsku, která při existenci určených odrazů vede ke konkrétní chybě úhlového navedení. MLS bod D (MLS point D) Bod nacházející se ve výšce 2,5 m (8 ft) nad osou vzletové a přistávací dráhy (RWY) a ve vzdálenosti 900 m (3 000 ft) od prahu ve směru kurzové antény. MLS bod E (MLS point E) Bod nacházející se ve výšce 2,5 m (8 ft) nad osou vzletové a přistávací dráhy RWY a ve vzdálenosti 600 m (2 000 ft) od konce vzletové a přistávací dráhy (RWY) ve směru jejího prahu. Standardní přijímač (Standard receiver) Typ palubního přijímače, pouţívaný pro provedení rozvahy chyb MLS. Základními charakteristikami jsou: 1) zpracování signálu na základě měření středu paprsku; 2) zanedbatelná chyba určení středu; 3) šum ovládání (CMN) niţší nebo rovný hodnotám v ust Hlavy 3; 4) dvoupásmový nízkofrekvenční filtr obálky paprsku s šířkou pásma 26 khz; 5) filtrace výstupních dat pomocí jednopásmového nízkofrekvenčního filtru s kmitočtem (úhlovým kmitočtem) 10 rad/s. 2. Charakteristiky signálu v prostoru - úhlové funkce a funkce dat 2.1 Uspořádání formátu signálu Formát signálu je zaloţen na dělení s časovým multiplexem (TDM), kdy kaţdá základní úhlová naváděcí funkce je vysílána postupně a všechny jsou vysílány na témţ kmitočtu. Úhlová informace je odvozena měřením časového rozdílu mezi následujícími přechody vysoce směrového, nemodulovaného snímacího svazku. Funkce mohou být vysílány v libovolném pořadí. Doporučené časové intervaly jsou určeny pro funkce azimut (kurz) přiblíţení, elevaci (sestup), podrovnání a azimut nezdařeného přiblíţení. Kaţdému vysílání snímacího svazku předchází preambule, která se pomocí sektorové antény vysílá do celého prostoru krytí. Preambule určuje následující funkci snímání a rovněţ synchronizuje obvody zpracování signálu a logiku palubního přijímače Kromě úhlové funkce snímání jsou zde základní a doplňková data, kaţdá s vlastní preambulí, která jsou rovněţ vysílána sektorovou anténou. Preambule umoţňuje určení a zpracování kaţdé funkce nezávisle. V důsledku toho mohou být funkce na pozemním zařízení doplněny nebo zrušeny bez vlivu na činnost přijímače. Kódy pouţité v preambuli a funkcích dat jsou modulovány diferenciálním fázovým posuvem (DPSK) Charakteristiky signálu dat DPSK Data DPSK se vysílají diferenciální fázovou modulací na nosném kmitočtu s relativním fázovým posuvem 0 a 180. Signál dat DPSK má tyto charakteristiky: rychlost přenosu dat 15,625 khz délka bitu 64 s logická 0 není fázový posun logická 1 fázový posun Příklady uspořádání funkcí a časování jsou uvedeny na Obr. G-1 a G-2. Detaily a definice prvků dat uvedených na Obr. G-1 jsou uvedeny v ust Hlavy Následnost úhlového nastavení a vysílání dat uvedené na Obr. G-3A, G-3B, G-3C ukazují dostatečnou úroveň ochrany od synchronního rušení Struktura těchto následností je určena pro zajištění dostatečné nahodilosti za účelem předcházení synchronnímu rušení, které můţe být vyvoláno otáčením vrtulí Následnost pásu, uvedená na Obr. G-3A, zahrnuje vysílání všech funkcí. Libovolná neţádaná funkce můţe být zrušena (vyloučena), pokud ostatní funkce jsou vysílány v určených časových úsecích Následnost pásu uvedená na Obr. G-3B zahrnuje funkci úhlu sestupu při vysoké rychlosti opakování. Libovolná neţádoucí funkce můţe být vyloučena s podmínkou, ţe ostatní funkce jsou vysílány v určených časových úsecích. Všechny obrázky jsou uvedeny na konci tohoto dodatku DG - 1 Změna č. 84

2 PŘEDPIS L 10/I DODATEK G Na Obr. G-3C je uveden úplný časový multiplex vysílacího cyklu, který můţe sestávat z následností párů na Obr. G-3A nebo G-3B. Volné časové mezery mezi periodami mohou být vyuţity pro vysílání doplňkových datových slov, jak je uvedeno. Základní datová slova mohou být rovněţ vysílána v libovolném volném čase Uvedený cyklus předpokládá dostatek času pro vyslání základních a doplňkových dat definovaných ve slovech A1-A4, B1-B39, B40-B45 a B55, za podmínky, ţe data se také vysílají v nevyuţité intervaly času nebo intervaly určené pro vysílání datových slov v rámci posloupností Efektivnost posloupnosti můţe být zvýšena korekcí synchronizace v rámci posloupnosti a intervalů mezi nimi při vysílání dodatkových datových slov. Takové posloupnosti musí zajistit stejnou úroveň ochrany před synchronními poruchami, jakou mají posloupnosti uvedené na Obr. G-3A, G-3B a G-3C. Pro demonstraci dostatečného náhodného rozdělení alternativních posloupností se mohou pouţít metody Fourierovy frekvenční analýzy. 2.2 Základní parametry úhlového navedení Základní úhlové parametry definující úhel navedení MLS jsou specifikovány v ust Hlavy 3. Dva doplňkové parametry, které jsou uţitečné pro představu o činnosti systému, jsou časy středu snímání (Tm) a čas mezery. Tyto parametry mohou být odvozeny ze specifikace v Hlavě 3 a jsou uvedeny pro informaci. Čas středu snímání a čas mezery (viz Obr. G-2) Funkce Čas středu snímání *) Tm( s) Čas mezery ( s) Azimut přiblíţení na přistání Azimut přiblíţení na přistání s vysokou rychlostí obnovení Zpětný azimut Úhel sestupu přiblíţení Úhel podrovnání *) Měřeno vycházeje z referenčního času přijímače (viz Doplněk A, Tab. A-1) Přesnost synchronizace (časování) funkcí Z důvodů nepřesnosti v určení referenčního času v Bakerově kódu a protoţe obvody vysílače vyhlazují fázi nebo amplitudu během fázových změn DPSK modulace, není moţné určit synchronizaci (časování) signálu s lepší přesností neţ 2 s ve vztahu k signálu v prostoru. Proto je nutné měřit přesnost synchronizace specifikovanou v ust Hlavy 3 na pozemním zařízení. Na pozemním zařízení mají být zřízeny vhodné měrné body. 2.3 Základní funkce kurzu Podmínky snímání Na Obr. G-4 jsou uvedeny podmínky snímání azimutu přiblíţení a nezdařeného přiblíţení Poţadavky na prostor krytí Na Obr. G-5 a G-6 jsou uvedeny parametry krytí azimutu podle ust Hlavy Pokud je nutné anténu azimutu pro přiblíţení nebo nezdařené přiblíţení umístit mimo osu RWY, je nutno vzít v úvahu následující faktory: a) poţadavky na prostor krytí v celém prostoru RWY, b) poţadavky na přesnost v příslušném referenčním bodě, c) přechod od azimutu přiblíţení k azimutu nezdařeného přiblíţení, d) moţnosti poruch od pohybu dopravních prostředků, letadel nebo existujících letištních zařízení Vyosená anténa azimutu má být normálně nastavena tak, aby azimut byl buď paralelně s osou RWY, nebo protínal prodlouţenou osu v bodě provozně výhodném pro dané pouţití. Zaměření nulového azimutu ve vztahu k ose RWY se vysílá v doplňkových datech Azimut přiblíţení s vysokou rychlostí opakování Pokud sektor úměrného navedení při přiblíţení na přistání je 40 nebo méně, je moţné pro azimut přiblíţení pouţít vyšší rychlost opakování. Vyšší rychlost opakování je vhodná pro kompenzaci CMN při širším anténním diagramu (např. 3 ). Sníţení CMN zajišťuje dvě výhody: 1) poţadavek na hustotu výkonu signálu v prostoru azimutu přiblíţení můţe být zmenšen, 2) mohou být sníţeny poţadavky na dynamickou úroveň postranních laloků Celkově dané funkce sníţí CMN vyvolané velkou šířkou pásma, nekorelovanými zdroji, např. rozptýlenými odrazy, teplotními šumy přijímače, na koeficient 1 / 3 ve vztahu k základnímu kmitočtu funkce 13 Hz. Přesto úplné sníţení výkonu na 1 / 3 nemůţe být realizováno pro všechny šířky anténního laloku, protoţe je nutno zabezpečit dostatečnou hustotu výkonu pro jeden přechod laloku. Poţadavky na výkon pro vysílání DPSK mohou být takové, ţe vyšší rychlostí snímání nedojde k úsporám na pozemním zařízení (viz Tab. G-1) Přesto pouţitím vyšší rychlosti je moţno zlepšit ukazatele CMN. Např. při minimálních signálech uvedených v Tab. G-2, azimutální CMN můţe být zmenšen z 0,10 na 0,06 při šířce laloku 1 a Vykrytí Kde jsou pouţity vykrývací impulsy, vysílají se přilehlé k impulsům signálu snímacího paprsku na hranicích sektoru proporcionálního navedení, jak je uvedeno v diagramu synchronizace na Obr. G-7. Hranice proporcionálního navedení se určuje ve vzdálenosti jedné šířky snímacího laloku uvnitř úhlů začátek/konec snímání, a tím přechodný Změna č. 84 DG - 2 Tabulky jsou uvedeny na konci tohoto dodatku.

3 DODATEK G PŘEDPIS L 10/I úsek mezi snímacím a vykrývacím lalokem vychází za hranice proporcionálního navedení. Na Obr. G-8 jsou uvedeny příklady sloţených forem vln, které mohou vzniknout při přechodu Pokud se vykrývací naváděcí paprsek skládá s lalokem úzké šířky (např. 1 ), anténa, snímacího paprsku musí vyzařovat signál po dobu 15 s bez pohybu v polohách začátek/konec úhlu snímání V některých případech mohou z důvodu odrazů vzniknout problémy při zachování parametrů amplitudy vykrývajícího signálu, uvedených v ust Hlavy Při přiblíţení k azimutu s opačným směrem (např. přiblíţení po azimutu nezdařeného přiblíţení) je nutná opatrnost ve vztahu ke změně pravidel vykrytí leť vpravo/leť vlevo Monitorování azimutu přiblíţení Účelem monitorování je zaručit potřebnou integritu pro vyhlášené postupy přiblíţení. Není záměrem monitorovat nezávisle všechny azimuty, ale nejméně jeden přibliţovací azimut, obvykle sesouhlasený s osou RWY, musí být monitorován a musí být učiněna příslušná opatření zajišťující zachování vlastností a integrity v ostatních azimutálních úhlech Určení spodní hranice prostoru krytí Kdyţ práh RWY není na spojnici s anténou azimutu přiblíţení, výška spodního limitu krytí přibliţovacího azimutu je určena modelováním a/nebo měřením přímo na místě. Oficiálně publikovaná spodní hranice azimutálního krytí je rovna výšce nad povrchem RWY, která vyhovuje poţadavkům na přesnost, jak jsou uvedeny v ust Hlavy 3, a určuje se měřením přímo na místě Jestliţe provoz vyţaduje krytí pod limity krytí podle ust , anténa azimutu můţe být vyosena z osy RWY a posunuta ke prahu RWY, aby pokryla zónu bodu dotyku. Palubní instalace musí vyuţít azimutální vedení přesnou vzdálenost a souřadnice stanovišť pozemního zařízení k výpočtu středu čáry přiblíţení Přistávací minima dosaţitelná z vypočítaného středu čáry přiblíţení jsou mj. funkcí kombinované celistvosti a spolehlivosti azimutu přiblíţení MLS, odpovídače DME/P a palubního vybavení. 2.4 Navedení v úhlu sestupu Podmínky snímání Obr. G-9 ukazuje podmínky snímání pro sestup a podrovnání Poţadavky na krytí Obr. G-10A a G-10B ukazují poţadavky na krytí v sestupu uvedené v ust Hlavy Monitorování sestupu Účelem monitorování je zaručit integritu potřebnou pro vyhlášené postupy přiblíţení. Není záměrem nezávisle monitorovat všechny sestupové úhly, ale monitorovat nejméně jeden, obvykle minimální sestupový úhel, a je nutno odpovídajícím způsobem zajistit dodrţení vlastností a integrity v ostatních sestupových úhlech. 2.5 Přesnost Obecně Systémová přesnost je specifikována v Hlavě 3 prostřednictvím chyb trajektorie (PFE), šumu sledování po trajektorii (PFN) a šumu řízení (CMN). Tyto parametry jsou chápány jako charakteristika vzájemného vlivu úhlového signálu a letadla pomocí ukazatelů, které mohou být přímo vztaţeny k chybám základních údajů navádění letadla a konstrukce systému řízení letu PFE systému je rozdíl mezi úhlem měřeným palubním přijímačem a skutečnou polohou úhlu letadla. Základní signál je rušen chybami pozemního a palubního vybavení a chybami způsobenými šířením. Pro ocenění vhodnosti signálu v prostoru pro navedení letadla jsou tyto chyby posuzovány v příslušné oblasti kmitočtů. PFE obsahuje chybu střední kurzové čáry a PFN Metodika měření PFE, PFN a CMN se určují uţitím filtrů definovaných v Obr. G-11. Charakteristiky filtru jsou zaloţeny na širokém rozsahu charakteristik současných letadel a předpokládá se jejich vhodnost i pro budoucí letadla Ačkoliv PFE předpokládá rozdíl mezi ţádaným a skutečným úhlem, který letadlo získá při vedení po základním signálu, v praxi se tato chyba určuje takto: Pilotu inspektoru se zadá, aby letěl po ţádaném azimutu MLS a zaznamenával rozdíl mezi výstupní indikací naváděcího signálu na palubě z filtru PFE a odpovídající změřenou skutečnou polohou letadla, určenou ke vhodnému referenčnímu bodu. Podobná technika s pouţitím příslušného filtru se pouţívá k určení CMN Hodnocené veličiny PFE se získají na výstupu filtru PFE (kontrolní bod A na Obr. G-11), CMN na výstupu filtru CMN (kontrolní bod B na Obr. G-11). Kmitočtové body filtru jsou uvedeny v Obr. G PFE a CMN pro azimut přiblíţení a nezdařeného přiblíţení jsou hodnoceny během některého 40 intervalu letového záznamu chyb, braného uvnitř prostoru krytí (tj. T = 40 v Obr. G-12). PFE a CMN pro sestupový úhel jsou hodnoceny v některém 10s intervalu letového záznamu chyb, braného uvnitř hranice krytí (tj. T = 10 v Obr. G-12) DG - 3 Změna č. 84

4 PŘEDPIS L 10/I DODATEK G Poţadavek 95% pravděpodobnosti je dosaţen, kdyţ PFE nebo CMN nepřevýší v hodnoceném intervalu specifikovaný limit chyb o více neţ 5 % (viz Obr. G-12) Alternativní postup letové kontroly můţe být pouţit, kdyţ nedává vztah k absolutní referenci. Při tomto postupu jsou na letovém záznamu měřeny pouze fluktuace na výstupu filtru PFE a porovnány s PFN standardem. Předpokládá se, ţe průměrná hodnota PFE nepřevyšuje střední odchylky kurzu během kontrolního letu. Proto se odchylky kurzu doplňují u PFN pro porovnání se specifikovanou chybou PFE. CMN je moţno ocenit podobným způsobem bez počítání střední odchylky kurzu Pozemní a palubní přístrojové chyby Přístrojové chyby vyvolané pozemním a palubním zařízením mohou být určeny měřením v prostředí, které nemá odraţené signály nebo jiné nepravidelnosti šíření, které mohou vyvolat zakřivení laloku Nejprve se určí přístrojové chyby standardního palubního přijímače na zkušebně vyuţitím standardního testovacího přístroje a chyba centrování se nastaví na nulu. Chyby palubního zařízení mohou být měřeny 40s záznamem dat při pouţití standardního testovacího přístroje na zkušebně. Data jsou potom rozdělena do čtyř 10s intervalů. Střední hodnota kaţdého intervalu se povaţuje za PFE, zatím co dvojitý střední kvadratický průměr odpovídajících variací za CMN. Poznámka: Výstup přijímače, je-li požadováno, může být hodnocen využitím standardních filtrů PFE a CMN Následně se tento standardní přijímač pouţije pro měření celkové přístrojové chyby na pracujícím pozemním zařízení v celém rozsahu na anténním polygonu nebo jiném prostředí bez odrazů. Protoţe chyba centrování byla eliminována, naměřená PFE je způsobená pozemním zařízením. CMN pozemního zařízení se počítá odečtením známé disperze CMN standardního přijímače z měřené disperze CMN. Předpokládá se, ţe střední chyba 10s intervalu měření je PFE a dvojitý kvadratický kořen diferenciálních disperzí je přístrojová CMN. 2.6 Hustota výkonu Obecně Tři kritéria určují poţadavky výkonu pro úhel: a) určení úhlu při jednom snímání vyţaduje poměr signál šum (SNR) 14 db, pokud se měří na filtru hranic laloku (tj. video SNR); b) úhlové CMN musí být ve stanovených mezích; c) vysílání DPSK musí mít na hranicích prostoru krytí nejméně 72 % pravděpodobnosti zjištění Tepelným zdrojem CMN na vzdálenosti 37 km (20 NM) je hlavně vlastní šum přijímače. Chybu způsobenou šumy (d ) je moţno vypočítat následovně: g = d 2 BW SNR g kmitočet vybrané funkce 2 (šířka pásma filtru (šumu)) kde BW = šířka laloku ve stupních, g = poměr vybraného kmitočtu funkce k šířce pásma šumu na výstupním filtru přijímače. U jednopólového filtru je šířka pásma šumu π/2-násobkem 3dB šířky pásma. Tento výraz ukazuje na závislost CMN na šířce laloku pozemní antény a výběru kmitočtu vybrané funkce Rozpočet výkonu systému Rozpočet výkonu systému je uveden v Tab. G-1. Hustota výkonu určená v ust Hlavy 3 je vztaţena k výkonu signálu určeného v Tab. G-1 na anténě letadla vztahem: výkon na všesměrové anténě (dbm) = = hustota výkonu (dbw/m 2 ) 5, Měření úhlové funkce předpokládá šířku pásma filtru obálky laloku 26 khz. Video SNR uvedený v ust je vztaţen k mezifrekvenčnímu kmitočtu (IF) SNR vztahem: SNR ( videosignál ) SNR ( IF) sířkapásma sumuif 10 log sířkapásma sumu videosignálu Analýza funkce preambule DPSK připouští: 1) variantu schéma obnovení fázové synchronizace nosné palubního přijímače; a 2) to, ţe v přijímači dekodér preambule nepropustí všechny preambule, které neodpovídají Barkerově kódu nebo nevyhoví prověrce na paritu Body a) aţ e) v Tab. G-1 jsou funkce polohy letadla nebo počasí, a tak se uvaţují jako náhodné případy, které pouze zřídka současně dosáhnou svých nejhorších významů. Proto se takové ztráty posuzují jako náhodné proměnné veličiny a pro získání komponentu ztrát se uvaţuje střední kvadratická chyba Za účelem zajištění automatického přiblíţení na přistání je nutná vyšší hustota výkonu neţ při úhlových signálech přiblíţení po azimutu v ust Hlavy 3 na niţší úrovni prostoru krytí nad povrchem RWY tak, aby CMN bylo omezeno do 0,04 stupně. Obvykle se tato doplňková hustota výkonu jeví skutečným důsledkem pouţití takového vysílače pro zajištění snímacího laloku a signálu DPSK a dalších rezerv výkonu, např. předpokládaný zisk antény letadla, ztráty při šíření, ztráty v prostoru krytí se širokými úhly a ztráty za deště, které je moţno v prostoru RWY (alespoň částečně) neuvaţovat. Viz Tab. G Oprava č. 2/ČR DG - 4

5 DODATEK G PŘEDPIS L 10/I Relativní hustota výkonu vícecestného šíření Pevné a pohyblivé překáţky v okolí pozemních antén MLS mohou vytvářet odrazy, známé jako vícecestné šíření. Odrazy ovlivňují všechny přenosy MLS (DPSK, signály úhlového navedení, signály mimosektorové indikace a vykrývací impulzy). Relativní úrovně mezi hlavním naváděcím signálem (kódujícím správný naváděcí signál) a odraţenými signály jsou pouţívány úhlovým přijímačem MLS k zachycení a sledování správných signálů. Proto musí být tyto úrovně v rámci daných a známých tolerancí umoţňujících správnou činnost přijímače. Dokument EUROCAE ED-36B obsahuje specifikace minimální provozní výkonnosti pro přijímače MLS zajišťující správnou činnost i přes podmínky vícecestného šíření, jak je uvedeno v ust Hlavy Čtyřdecibelový minimální poměr, stanovený v ust a Hlavy 3, zaručuje platné zjištění přijímačem. Niţší poměry mohou prodlouţit zachycení signálu nebo způsobit nesprávné zachycení a sledování odraţených signálů Maximální jednosekundová doba trvání, daná v ust a Hlavy 3, zajistí, ţe správná naváděcí informace bude nadále předávána přijímačem bez varování, a proto nedojde ke ztrátě sluţby. Tato doba trvání musí být stanovena s pouţitím minimální pozemní rychlosti letadel na přiblíţení Poţadavky na přesnost omezí úroveň a dobu trvání úhlů kódování azimutu v prostředí vícecestného šíření na úzký sektor kolem osy (tzn. ±4 ), a stejně tak ovlivní tvar sledovacího svazku popsaného v ust Hlavy 3. Pravidelné pozemní a letové kontroly musí prokázat, zda je chybové rozdělení od statického vícecestného šíření slučitelné s poţadavky na přesnost. Ochranné postupy pro kritické a citlivé prostory musí zajistit, ţe chybové rozdělení od dynamického vícecestného šíření nesníţí celkovou přesnost za hranice poţadavků na přesnost Pro navedení v úhlu sestupu se degradace signálu v prostoru s vícecestným šířením v niţší výšce nepředpokládá Rozvaha výkonu na palubě V Tab. G-2 je uveden příklad rozvahy výkonu na palubě, který byl pouţit při rozpracování standardu hustoty výkonu. 2.7 Aplikace dat Základní data Základní data definovaná v ust Hlavy 3 umoţňují palubnímu přijímači zpracovat informaci kmitajícího laloku pro různé konfigurace pozemního zařízení a nastavit výstupy pro pilota nebo palubní systém. Funkce dat se pouţívá rovněţ k získání doplňujících informací (např. identifikace a statut zařízení) pro pilota nebo palubní systém Doplňková data Doplňková data, definovaná v ust a Hlavy 3, se pouţívají pro přenos v digitální formě vzestupným kanálem přenosu pro následující typy informací: a) Data o geometrii rozmístění pozemního zařízení. Tato data se vysílají ve slovech A1-A4 a některých ze slov B40-B54. b) Data pro zajištění letů podle MLS/RNAV. Tato data se vysílají ve slovech B1-B39. c) Data obsahující provozní informaci. Tato data se vysílají ve slovech B55-B Frekvence vysílání doplňkových datových slov se určuje následujícími kritérii: a) Data, která je nutno dekódovat v průběhu 6 sekund po vstupu do prostoru činnosti MLS, se musí vysílat s frekvencí, při které maximální doba mezi vysíláním je 1 sekunda (viz ust ); b) Data, která jsou nezbytná pro určený cíl, ale nepoţadují dekódování v průběhu 6 sekund, se musí vysílat s frekvencí, při které maximální doba mezi vysíláním je 2 sekundy. Taková frekvence dovolí generovat varovný signál v průběhu 6 sekund po ztrátě dat; c) Data obsahující provozní informaci se musí vysílat s frekvencí, při které maximální doba mezi vysíláním je 10 sekund. Taková frekvence dovolí generovat varovný signál v průběhu 30 sekund po ztrátě dat Pouţití datových slov B1-B39 MLS/RNAV Data obsaţená ve slovech B1-B39 doplňkových dat jsou určena pro zajištění letů podle MLS/RNAV pouze s pouţitím informace obsaţené v datových slovech MLS. Pro zajištění přiblíţení na přistání po vypočtené ose na hlavní a vedlejší RWY, přiblíţení na přistání a vzlety po zakřivených trajektoriích a také nezdařená přiblíţení tyto data obsahují informaci o typu procedury (přiblíţení na přistání nebo vzlet), názvu procedury, RWY a bodech trati Data vysílaná zařízením azimutu přiblíţení a zpětného azimutu jsou oddělena. To znamená, ţe kaţdý z těchto souborů dat bude obsahovat jiný cyklický kontrolní kód (CRC), který se bude individuálně dekódovat palubním vybavením. Data pro konkrétní proceduru s pouţitím MLS/RNAV se vysílají v prostoru činnosti, kde začíná tato procedura. Obvykle to znamená, ţe data přiblíţení na přistání a nezdařeného přiblíţení se vysílají zařízením azimutu přiblíţení na přistání a data vzletu zařízením zpětného azimutu. Avšak informace o bodech trati, vztahující se k procedurám přiblíţení na přistání, nezdařeného přiblíţení nebo vzletu, se mohou vysílat buď v prostoru činnosti azimutu, nebo zpětného azimutu. Např. odlet se můţe začínat v prostoru činnosti azimutu přiblíţení na přistání, a proto data se budou vysílat zařízením azimutu přiblíţení. Jestliţe procedura začíná ve společném prostoru, odpovídající data se mohou vysílat pouze do jednoho prostoru, s výjimkou, kdy jiné je vyţadováno provozními poţadavky DG - 5 Změna č. 84

6 PŘEDPIS L 10/I DODATEK G Procedury jsou definované sérií bodů trati. Body trati se uvádějí v systému pravoúhlých souřadnic s osami x, y, z, jejichţ počátek je v referenčním bodu MLS. Tento systém souřadnic je zobrazen na Obr. G Úseky mezi body trati jsou buď přímočaré nebo zakřivené. Zakřivené úseky se definují obloukem spojujícím dva body trati, jak je znázorněno na Obr. G-14. Oblouk tvoří tečnu k předcházejícímu i následujícímu přímočarému nebo zakřivenému úseku. Úseky konečného přiblíţení na přistání a úseky předcházející počátečnímu bodu trati v proceduře přiblíţení na přistání nebo úseky za posledním proletěným bodem trati v proceduře vzletu nebo nezdařeného přiblíţení jsou vţdy přímočaré. Jsou prodlouţením přímočarých úseků nebo tečnou k zakřivenému úseku. Tyto přímočaré úseky nepovinně vyţadují bod trati na hranici prostoru činnosti, v důsledku toho můţe být sníţen počet bodů trati. nezdařeného přiblíţení a vzletu nacházejících se v prostoru zpětného azimutu, protoţe vertikální navedení se neposkytuje. V těch případech, kdyţ se pouţívá zpětný azimut, souřadnice Z se můţe vysílat palubnímu vybavení pro analýzu polohy letadla v horizontální rovině. To dovolí zmenšit počet bočních chyb při změně šikmé vzdálenosti a kónického úhlu zpětného azimutu v souřadnicích X a Y Tříbitové pole za souřadnicemi bodu tratě obsahuje identifikátor následujícího úseku/pole. Tento prvek dat ukazuje na to, je-li následující úsek procedury přímočarý nebo křivočarý, je-li současný bod posledním bodem v dané proceduře a navazuje-li na tuto proceduru procedura nezdařeného přiblíţení nebo společná část jiné procedury; coţ definuje index nezdařeného přiblíţení nebo index následujícího bodu trati. Ten také ukazuje na to, doplňuje-li se k definování bodu tratě pole dat o výšce přeletu prahu RWY, nebo vzdálenost od virtuální antény k bodu trati Procedura libovolného typu kódování začíná v nejvzdálenějším bodu trati od prahu RWY a končí v bodu nejbliţším k RWY. Všechny body trati pro trajektorie přiblíţení na přistání se musí kódovat před libovolnými body nezdařeného přiblíţení nebo vzletu. Toto pravidlo zjednodušuje dekódování, díky oddělení bodů tratí vztahujících se k procedurám přiblíţení na přistání od všech jiných bodů. V takovém případě se můţe informace vysílat pouze jedenkrát. Společnými body trati musí být koncové body trati v procedurách přiblíţení na přistání a počáteční body v procedurách nezdařeného přiblíţení a vzletu. V procedurách přiblíţení na přistání, nezdařeného přiblíţení a vzletu se mohou pouţít stejná data za podmínky, ţe se vysílají ve stejném sektoru činnosti. O tom, ţe se pouţijí body trati té procedury, která byla určena v bázi dat, svědčí index bodu trati, následující bod trati. Index bodu ukazuje místo prvního společného bodu v bázi dat Index bodu trati má hodnotu odpovídající pořadí, ve kterém jsou body trati uvedeny v bázi dat. Pouţívá se při kódování pro uvedení, kde se nacházejí body trati dané procedury. Index bodu trati roven 0 v deskriptoru procedury svědčí o tom, ţe probíhá procedura přiblíţení na přistání po vypočtené ose, ve které se body trati nepouţívají Přestoţe body trati jsou určeny souřadnicemi X, Y, Z v různých případech se nemusí předávat všechny souřadnice. Souřadnice Y bodů trati na ose hlavní RWY jsou 0. Odpovídající pole, určující tuto hodnotu, se můţe vynechat díky nastavení bitu vysílání Y souřadnice na NULU Jestliţe souřadnice Z není nutná pro vytvoření trajektorie, objem dat můţe být sníţen, díky zrušení vysílání této souřadnice. To se indikuje nastavením bitu vysílání Z souřadnice na NULU. Toto pravidlo se můţe pouţít u počátečních bodů trati, které předcházejí kontrolnímu bodu konečného přiblíţení na přistání, kde navedení je zaloţeno na údajích změřené výšky a ne na poloze vypočtené MLS ve vertikální rovině. Také se můţe pouţít u bodů trati, které se nacházejí na přímce konstantního gradientu mezi body trati, pro které se určuje hodnota Z. V tomto případě palubní vybavení bude vypočítávat souřadnici Z na základě konstantního gradientu. Souřadnice Z se můţe také vynechat u bodů Změna č. 84 DG Níţe jsou uvedeny některé typické způsoby pouţití identifikátoru, které jsou popsány v Tab. A-17, Doplňku A. Zde uvedený přehled není vyčerpávající. a) Identifikátory 0 a 1 se pouţijí v tom případě, kdyţ následující bod trati v proceduře není společným bodem trati nebo je společným bodem trati, který se kóduje poprvé; b) Identifikátory 2 a 3 se pouţijí na uvedení následujících bodů trati v proceduře, které jsou jiţ zakódovány a jsou společnými s jinou procedurou. Kódování těchto bodů se neopakuje, avšak index dovoluje spojit proceduru se společnými body jiné procedury; c) Identifikátory 4 a 5 se pouţijí pro předposlední bod trati v procedurách končících nebo začínajících na hlavní RWY. Posledním bodem trati je práh RWY. Pro tento bod se uvádí pouze výška přeletu prahu RWY, protoţe informace o přesné poloze prahu RWY (ve vztahu k referenčnímu bodu MLS) je uvedena v doplňkových datových slovech. Identifikátor 4 se pouţije v tom případě, kdyţ navedení při nezdařeném přiblíţení podle MLS/RNAV se nepoţaduje, a identifikátor 5 se pouţije, kdyţ za ním následuje index nezdařeného přiblíţení ; d) Identifikátory 6 a 7 se pouţijí pro poslední bod trati v libovolné proceduře, mimo případy uvedené v bodě c) výše. Na hlavních RWY se tyto identifikátory pouţijí v tom případě, kdyţ se poţaduje plná informace o souřadnicích X, Y a Z posledního bodu trati. Tyto identifikátory se také pouţívají pro vedlejší RWY a heliporty. Identifikátor 6 se pouţije v těch případech, kdyţ nezdařené přiblíţení se neuskuteční a identifikátor 7 se pouţije, kdyţ se provádí nezdařené přiblíţení; a e) Identifikátory 5 a 7 se nepouţijí v případě nezdařeného přiblíţení a vzletu V souladu s podmínkami stanovenými pro základní a doplňková data MLS, se vysílání všech dat zakódovaných v bázi dat začíná od bitu nejniţšího

7 DODATEK G PŘEDPIS L 10/I významu a znakový bit se vysílá jako bit nejvyššího významu, přitom 1 označuje zápornou hodnotu. Přenos adresy doplňkových datových slov, pouţívaných pro uvedení posledního slova báze dat azimutu přiblíţení na přistání a prvního slova báze dat zpětného azimutu začíná bitem nejvyššího významu Příklady pouţití datových slov MLS/RNAV Níţe se uvádí příklad určení slov B1- B39 doplňkových dat MLS/RNAV. Uvádí se příklad souboru procedur přiblíţení na přistání a vzletu a popisuje se proces interpretace a formátování různých bodů trati pro vysílání a charakteristiky odpovídajících procedur V Tab. G-3 je uveden příklad souboru přiblíţení na přistání, nezdařeného přiblíţení a vzletu pro dvě hypotetické RWY. V Tab. G-4 jsou uvedeny data o bodech trati pro procedury uvedené v Tab. G-3 a zobrazené na Obr. G Před zařazením dat do struktury slov B1-B39 je potřebné pochopit charakteristiky dat MLS/RNAV, aby se optimálně vyuţilo existující mnoţství datových slov. V souboru dat Tab. G-3 a G-4 je moţno konstatovat následující specifické vlastnosti: v procedurách KASEL a NELSO se pouţívají stejné body trati č. 1 (WP1) a č. 2 (WP2); procedury KASEL a NELSO jsou spojeny s procedurou nezdařeného přiblíţení; procedura SEMOR představuje přiblíţení na přistání na vedlejší RWY; procedura LAWSO představuje proceduru vzletu a informace o ní se bude vysílat v prostoru zpětného azimutu; pro všechny body trati za hranicí bodu konečného přiblíţení pro přesná přiblíţení (PFAF) se nevysílá hodnota souřadnice Z; hodnoty souřadnice Y není zapotřebí vysílat pro řadu bodů trati nacházejících se v prodlouţení osy hlavní RWY Datové slovo B1, uvedené v Tab. A-15 Doplňku A, určuje strukturu dat MLS/RNAV, vysílaných v sektoru činnosti azimutu přiblíţení na přistání. Toto slovo také obsahuje kód CRC azimutu přiblíţení na přistání. Uvaţují se 3 procedury, vysílané v sektoru azimutu přiblíţení na přistání, jak je uvedeno v Tab. G-3. Adresa posledního datového slova MLS/RNAV azimutu přiblíţení na přistání se stanoví po zařazení do kompletního oboru. V daném případě adresa posledního slova je B11. Kód CRC se počítá podle poznámky 3 k Tab. A-15. Slova B42 a B43 se nevysílají, a proto jsou odpovídající bity rovny NULE. Slovo A4 se vysílá, a proto odpovídající bit je JEDNIČKA. Kódování datového slova B1 je uvedeno v Tab. G Datové slovo B39 uvedené v Tab. A-15 Doplňku A určuje strukturu dat MLS/RNAV, vysílaných v sektoru činnosti zpětného azimutu. Toto slovo také obsahuje kód CRC zpětného azimutu. V sektoru zpětného azimutu se vysílá informace jedné procedury. Adresa prvního datového slova MLS/RNAV zpětného azimutu se stanoví pro zařazení do kompletního souboru. V daném případě adresa prvního slova je B36. Kód CRC se počítá podle poznámky 3 k Tab. A-15. Slovo B43 se nevysílá, a proto odpovídající bit je NULA. Bit ukazatele změna/crc zpětného azimutu je roven 1 a slovo se vysílá. Kódování datového slova B39 je uvedeno v Tab. G Slova deskriptoru procedur, uvedená v Tab. A-15 Doplňku A, se definují pro všechny procedury přiblíţení na přistání a vzlet. Ve formátu dat jsou procedury nezdařeného přiblíţení spojené s procedurami přiblíţení na přistání, a proto deskriptor procedury nepotřebují. Slova deskriptorů procedur uvedeného příkladu jsou uvedeny v Tab. G-6. Slova deskriptorů nelze plně stanovit do dokončení faktického určení dat o bodech trati v důsledku nezbytnosti stanovení indexu prvního bodu trati ; souvisejícího s kaţdou procedurou. Tento prvek je prvním bodem trati v posloupnosti procedur. Index se generuje tak, jak je uvedeno v ust výše. Ukazatel stavu s názvem procedury (viz Tab. G-4) je číslo varianty procedury a má hodnotu od 1 do Určení dat o bodech trati se provádí v souladu s Tab. A-15, 16 a 17 Doplňku A. V Tab. G-7 je uveden příklad běţného souboru dat. Preambule, adresy a paritní bity jsou v tabulce vynechány. Bezprostředně za slovem deskriptorů procedur přiblíţení na přistání se uvádí první bod trati první procedury. V uvedeném příkladu souboru dat je datové slovo B5 prvním slovem obsahujícím data o bodu trati. Další etapou je převedení těchto dat do odpovídajícího formátu. Data procedury vţdy začínají od souřadnice X výchozího bodu trati. Struktura báze dat připouští překrytí jednotlivých prvků dat mezi doplňkovými datovými slovy. Například, prvních 14 bitů souřadnice X bodu WP3 v proceduře KASEL se vysílá ve slově B5. Poslední bit se vysílá ve slově B Vzhledem k hodnotě nejniţšího platného bitu bodu trati, kódovaná souřadnice bodu trati se musí zaokrouhlit. Je ţádoucí, aby získaný výsledek maximálně odpovídal skutečné hodnotě souřadnice bodu. Takové zaokrouhlování se zpravidla provádí přičtením ke skutečné hodnotě poloviny hodnoty LSB a provedení celočíselného dělení. Např. souřadnice X bodu WP2 v proceduře KASEL je m (skutečná hodnota). Kódovaná dvojková hodnota musí být 2 561, protoţe: 2, CELÉ ČÍSLO ,56 V případě záporných čísel se pouţije ve výpočtech znakový bit Po souřadnici X následuje bit vysílání Y souřadnice. Tento bit má hodnotu 0 a souřadnice Y se nevysílá, jak je uvedeno v Tab. G-7 pro body WP2 a WP1 procedury KASEL. Jak je uvedeno pro WP3 KASEL, souřadnice Y se poţaduje a vysílá za bitem vysílání Y souřadnice V závislosti od kódování bitu vysílání Y souřadnice bit vysílání Z souřadnice se kóduje po informaci o souřadnici Y. V proceduře KASEL pro WP4 se nepoţaduje hodnota souřadnice Z, protoţe se nachází před PFAF. Hodnota souřadnice Z se také nepoţaduje pro WP2, protoţe mezi WP3 a WP1 je sestupový úhel konstantní. Jak je vidět, pro WP DG - 7 Změna č. 84

8 PŘEDPIS L 10/I DODATEK G KASEL se souřadnice Z vyţaduje a vysílá se za bitem vysílání Z souřadnice Identifikátor následujícího úseku/pole se uvádí v souladu s tabulkou A-17 Doplňku A. V proceduře KASEL hodnota 5 identifikátoru za WP2 označuje, ţe dále se vysílá informace o výšce bodu trati nad prahem RWY, a potom následuje index bodu trati procedury nezdařeného přiblíţení. Protoţe v proceduře NELSO poslední dva body trati jsou společnými pro tuto proceduru a proceduru KASEL, identifikátor za WP3 má hodnotu 3, coţ značí, ţe dále se vysílá index následujícího bodu trati. V uvedeném příkladě má index hodnotu 3, ukazující na WP2 procedury KASEL. U procedury nezdařeného přiblíţení je identifikátor 6, coţ ukazuje, ţe to je poslední bod trati v dané proceduře. U procedury SEMOR s pouţitím vedlejší RWY je identifikátor také roven 6. Ovšem v tomto případě značí, ţe dále se vysílá informace o vzdálenosti virtuální azimutální antény od bodu trati V Tab. G-8 je uveden příklad stanovení bodu trati procedury vzletu. Vysílání dat o vzletu začíná od slova B36, obsahující deskriptor procedury. Vysílání dat o bodech trati začíná od slova B37. Při tvorbě dat pro vzlet se pouţije stejná metoda jako při tvorbě dat pro přiblíţení na přistání Potom, kdyţ je báze dat plně vytvořena, můţe být vypočtena hodnota CRC s pouţitím slov B1-B39 a dalších prvků poţadovaných dat. V Tab. G-9 jsou uvedeny výsledky takového výpočtu pro vybraný soubor dat, včetně doplňkového datového slova A, základního datového slova B6 a doplňkových datových slov B40-B Rušení od přilehlých kanálů Standard předpokládá rezervu nejméně 5 db pro určení kolísání efektivního vyzářeného výkonu nad minimální parametr hustoty výkonu. Charakteristiky poruch jsou zaloţeny na nejhorších kombinacích šířky laloku antény, rychlosti přenosu dat a synchronizaci parazitních poruch. 3. Pozemní zařízení 3.1 Forma snímajícího laloku Tvar azimutálního snímacího laloku na úrovni stanoviště antény a tvar sestupového snímacího laloku na vybraném úhlu sestupu určované standardním přijímačem musí odpovídat hranicím určeným na Obr. G-16 v podmínkách vysokého SNR a bezvýznamných dalších odrazů (např. během zkoušky dosahu antény). Symetrie 10 db se vzhledem k výkonové přesnosti při návrhu zařízení neuvaţuje. 3.2 Postranní laloky snímacího laloku Parametry charakteristik Schéma postranních laloků musí vyhovět oběma podmínkám: 1) dynamická úroveň postranního laloku nesmí bránit palubnímu přijímači udrţet a sledovat hlavní lalok. Pokud dynamická úroveň postranních laloků je na úrovni vyšší neţ 10dB, vyhovující charakteristiky zajistit nelze, 2) efektivní úroveň postranních laloků musí být slučitelná s rozpočtem chyb systému Efektivní úroveň postranních laloků (P ESL) je vztaţena k dynamické úrovni postranních laloků (P DYN) následovně: P ESL = K. P DYN kde K = koeficient potlačení, který závisí na variantě antény. Koeficient potlačení můţe záviset na: a) směru elementů diagramu antény, která můţe sníţit úroveň odraţených signálů ve vztahu k rozměrům prostoru krytí, b) stupni náhodnosti dynamických postranních laloků. Poznámka: Pokud měřená dynamická úroveň postranních laloků je menší než stanovená efektivní úroveň postranních laloků, není nutno je brát na zřetel Boční odrazy postranních laloků azimutální antény a pozemní odrazy postranních laloků antény sestupu mohou způsobit posuv hlavního laloku a vést k úhlovým chybám. Pro zajištění toho, aby chyba d, způsobená postranními laloky, byla v rámci propočtu chyb šíření, můţe být určena potřebná efektivní úroveň postranních laloků ESL takto: kde: P R P ESL BW d P P R MA = koeficient odrazů od překáţek, BW = šířka diagramu hlavního laloku pozemní antény, P MA = koeficient průměru pohybu Poznámka: V prostředí složitého šíření bude všeobecně pro propočet chyb šíření dostačující P ESL rovno -25 db Koeficient průměru pohybu závisí na konkrétní geometrii odrazů, rychlosti letadla, kmitočtu funkce přenosu dat a šířky pásma výstupního filtru. Při takovém geometrickém součtu odrazů a rychlosti letadla, kdy je kmitočet zázněje větší neţ 1,6 Hz, je koeficient pohybu: P MA = 2( sířka pásma sumu výstupního filtru) kmitočet funkce k přenosu dat Tento koeficient můţe být dále sníţen při vyšších kmitočtech záznějů odrazů, kdy odrazy způsobené zhoršení laloku není korelováno v mezích intervalu času mezi snímáním tam a zpět. 3.3 Směrový diagram sestupové antény Pokud je nutné sníţit vliv odrazů, horizontální směrový diagram sestupové antény musí být takový, aby se ve směru od linie viditelnosti antény signál postupně zmenšoval. Jako pravidlo, Změna č. 84 DG - 8

9 DODATEK G PŘEDPIS L 10/I horizontální diagram sestupové antény je sníţen o 3 db na 20 a o 6 db na 40 od úrovně antény. V závislosti na skutečných podmínkách odrazů si horizontální směrový diagram můţe vyţádat větší nebo menší zmenšení. 3.4 Kanály azimutu přiblíţení na přistání / zpětného azimutu V tom případě, kdy je RWY vybavena MLS pro přiblíţení na přistání v obou směrech, můţe zařízení nepouţívané pro přiblíţení na přistání pracovat v reţimu zpětného azimutu. Je-li ţádoucí přidělit různé kanály pro kaţdý směr RWY, potom azimutální bloky budou pracovat na různých kmitočtech v závislosti od reţimu práce azimut přiblíţení na přistání nebo zpětný azimut. Při přidělování kanálů je ţádoucí se snaţit, aby dva kmitočty byly dostatečně blízké, a tím se zabránilo potřebě mechanické korekce diagramu azimutální antény ve vertikální rovině, kdyţ se směr přiblíţení změní na opačný Kmitočtová separace by měla být omezena tak, aby se zmenšení koeficientu zesílení pro zpětný azimut (ve srovnání s optimálními hodnotami při přiblíţení na přistání) nacházelo v rámci přípustných rozsahů přijímače, jak jsou uvedeny v Tab. G-1 pro funkce zpětného azimutu. 4. Posouzení stanoviště 4.1 Společné umístění MLS/ILS Sestupová anténa MLS Úvod Při společném umístění sestupové antény MLS se sestupovou anténou ILS je nezbytné přijmout řadu řešení, aby se určilo místo instalace antény MLS. Kritéria umístění jsou vypracována s uváţením minimalizace vlivu sestupového zařízení MLS na signál sestupového majáku ILS. Tato kritéria a také charakteristiky signálu v prostoru, provozní faktory, kritické zóny a kritéria přeletu překáţek budou rozhodovat o konečném umístění sestupové antény MLS V první etapě je cílem stanovit výchozí prostor pro umístění antény a následně v rámci tohoto prostoru vybrat optimální pozice pro umístění konkrétního zařízení. Tento cíl se dosahuje postupným posouzením řady faktorů a kritérií. Proces řešení je uveden ve formě vývojového diagramu na Obr. G-17. Tento materiál není určen jako vyčerpávající návod na umístění MLS a představuje pouze doplňkovou informaci pro pouţití v tom případě, kdy vzniká nutnost společného umístění MLS a ILS Na Obr. G-17 číslo bloku odpovídá jedné ze tří konfigurací rozmístění, tj pro umístění sestupové antény MLS mezi sestupový maják ILS a RWY atd. Číslo v kaţdém bloku odpovídá konkrétnímu ustanovení v objasňujícím textu k Obr. G-17. V ustanovení je podrobnější popis faktorů, které je nutno v dané etapě posoudit Na Obr. G-18 jsou znázorněny dva výchozí prostory pro umístění sestupové antény MLS. V závislosti od umístění sestupového majáku ILS jeden nebo druhý prostor můţe chybět. Mimo to jiţ před posouzením musí tyto prostory vyhovovat kritériím signálu v prostoru Umístění sestupové antény MLS mezi sestupovým majákem ILS a RWY Podélná odchylka sestupové antény závisí na výšce referenčního bodu MLS (ARD approach reference datum). ARD MLS musí vyhovovat kritériím uvedeným v ust Hlavy 3. Podélnou odchylku sestupové antény je moţno zjistit pomocí následující rovnice (viz Obr. G-19): ARDH RPCH 15 RPCH SB tg tg kde všechny vzdálenosti jsou uvedeny v metrech. SB = vzdálenost podélné odchylky fázového středu sestupové antény od prahu RWY po přímce paralelní s osou RWY. RPCH = relativní výška fázového středu sestupové antény nad povrchem RWY na jejím prahu (tento parametr obsahuje výšku fázového středu sestupové antény a rozdíl v převýšení mezi prahem RWY a místem instalace sestupové antény). ARDH = poţadovaná výška referenčního bodu antény MLS. = minimální sestupový úhel V kuţelovém souřadném systému sestupové antény a při jejím příčném posunutí vůči ose se bude navádění při minimálním sestupovém úhlu zajišťovat nad referenčním bodem MLS. S přihlédnutím k doporučení v ust Hlavy 3 se toto příčné posunutí musí omezit následujícím výrazem: 2 OS SB 2 (18 RPCH) tg kde všechny vzdálenosti jsou uvedeny v metrech. OS = vzdálenost bočního posunutí mezi fázovým středem sestupové antény a vertikální rovinou procházející osou RWY (viz Obr. G-19) Mimo to ARD MLS musí souhlasit s referenčním bodem ILS v rámci jednoho metru, jak vyplývá z ust Hlavy 3. Tato podmínka se popisuje následujícím výrazem: RDH 1 RPCH RDH 1 RPCH SB tg tg kde všechny vzdálenosti jsou uvedeny v metrech. RDH = výška referenčního bodu ILS DG - 9 Změna č. 84

10 PŘEDPIS L 10/I DODATEK G Pro stanovení diagonální hranice prostoru 1 na Obr. G-18 je nezbytné posoudit dva faktory. První faktor spočívá v tom, ţe sestupová anténa nesmí porušit hranici migrace Fresnelovy zóny sestupového majáku ILS v době přiblíţení na přistání. Obecně tento poţadavek můţe být splněn umístěním sestupové antény mezi RWY a diagonálu spojující stoţár sestupové antény ILS s osou na prahu RWY. Hodnoty na Obr. G-18 závisí na místě instalace stoţáru sestupové antény ILS vzhledem k ose na prahu RWY. Druhý faktor spočívá v tom, ţe je nezbytné minimalizovat porušení boční hranice směrového diagramu sestupové antény ILS (viz ust níţe). Ovšem při pouţití tohoto prostoru pro umístění sestupové antény MLS je ţádoucí druhý faktor uvaţovat, ale není to povinnost Pro stanovení řady přijatelných míst umístění sestupové antény na základě výše uvedených kritérií se její minimální boční posun vybírá s uváţením poţadavků na omezení překáţkami, jak jsou uvedeny v Hlavě 4 Předpisu L Podle moţnosti je třeba korigovat umístění sestupové antény, aby se minimalizoval vliv kritického prostoru sestupové antény na provádění letů. Mimo to je uţitečné vybrat místo umístění sestupové antény takovým způsobem, aby se maximálně shodoval kritický prostor sestupové antény MLS a kritický prostor sestupového majáku ILS. Při takovém ztotoţnění libovolné zvětšení sjednocených kritických prostorů bude minimální. Vzhledem k nezbytnosti umístění sestupové antény MLS před sestupový maják ILS, bude se zpravidla nacházet v rámci kritického prostoru sestupového majáku. Popis kritického prostoru sestupové antény MLS je uveden v ust. 4.3 níţe. Popis kritického prostoru sestupového majáku ILS je uveden v ust Dodatku C Po umístění sestupové antény je nutno určit místo jejího monitoru. Sestupový signál je nutno kontrolovat, jak je uvedeno v ust výše. Výška monitorovacího zařízení závisí na pouţitém integrálním monitoru minimálního sestupového úhlu a na kritériích přeletu překáţek. Při stanovení umístění monitoru můţe být uţitečné zváţit následující faktory: a) Je ţádoucí, aby se monitorovací zařízení umístilo v blízkosti vzdáleného pole s cílem minimalizovat vliv blízkého pole na práci monitoru. b) Je ţádoucí, aby zastínění a zhoršení sestupového signálu monitorem v oblasti konečného přiblíţení bylo minimální. Toho je moţné dosáhnout, jestliţe monitor se nachází ve vyosení do 30 o od osy sestupové antény a ve vzdálenosti 40 m (130 ft) aţ 80 m (260 ft) v závislosti na konstrukci antény. c) Vyosení monitoru vůči ose sestupové antény je třeba omezovat s cílem zajištění odpovídající citlivosti monitoru a s uváţením jeho mechanické stability. Předpokládá se, ţe vyosení nebude přesahovat 30 o. d) Monitor sestupové antény MLS je nutno umístit tak, aby se zabránilo vzájemnému ovlivňování s monitorem sestupového majáku ILS Umístění sestupové antény MLS s větším posunem, neţ je posun sestupového majáku ILS Při umístění sestupové antény s posunem od osy RWY kolem 130 m (430 ft) aţ 180 m (590 ft) je vliv kuţelu na referenční bod MLS významnější. V závislosti od vybraného prostředku můţe být potřebné korigovat podélný posun sestupové antény s uváţením kritérií uvedených v ust , a výše Při umístění sestupové antény s větším posunem vůči ose RWY, neţ je posun sestupového majáku ILS, nesmí sestupová anténa MLS rušit boční hranici směrového diagramu sestupového majáku ILS. Hodnota na Obr. G-18 závisí na typu sestupového majáku ILS a fyzických charakteristikách sestupového zařízení MLS. Zpravidla hodnota odpovídá bodu 10 db v směrovém diagramu sestupového majáku v horizontální rovině. Hodnota 10 db můţe být sníţena do 4 db, obzvláště u sestupových majáků se záchytným efektem v případě potvrzení kvality sestupového signálu Po stanovení řady vyhovujících míst umístění sestupové antény na základě výše uvedených kritérií je ţádoucí dodatečně omezit její umístění s uváţením poţadavků Předpisu L 14 ve vztahu k překáţkám v podílu separačních kritérií pojíţděcí dráhy překáţky Varianty V tom případě, jestliţe společné umístění sestupové antény MLS se sestupovým majákem ILS vyvolává problémy, je moţné sestupovou anténu MLS umístit na opačné straně RWY Azimutální anténa MLS Úvod Při společném umístění azimutální antény MLS s anténou kurzového majáku ILS je nezbytné přijmout řadu rozhodnutí, aby se určilo místo instalace azimutální antény. Kritéria umístění jsou vyvíjeny s uvaţováním nezbytnosti minimalizovat vzájemné ovlivňování signálu azimutální antény MLS a antény kurzového majáku ILS. Tato kritéria a také charakteristiky signálu v prostoru, provozní faktory, kritické prostory a kritéria přeletu překáţek budou předurčovat konečné umístění azimutální antény. Protoţe vypuklá RWY nebo světelný systém přiblíţení mohou potřebovat zvětšit výšku fázového středu (PCH) azimutální antény, je nutno tyto skutečnosti brát v úvahu při pouţití libovolného kritéria V první etapě je cílem stanovit výchozí prostor pro umístění antény a následně v rámci tohoto prostoru vybrat optimální pozice pro umístění konkrétního zařízení. Tento cíl se dosahuje postupným posouzením řady faktorů, viz vývojový diagram Obr. G Na Obr. G-20 čísla bloků odpovídají jedné ze čtyř konfigurací rozmístění (tj níţe odpovídá umístění azimutální antény před anténou Změna č. 84 DG - 10

11 DODATEK G PŘEDPIS L 10/I kurzového majáku, atd.). V kaţdém bloku se uvádí číslo konkrétního ustanovení v objasňujícím textu k Obr. G-20. V ustanovení je podrobnější popis faktorů, které je nutno v dané etapě posoudit Výchozí prostory umístění azimutální antény jsou uvedeny na Obr. G Umístění azimutální antény před anténou kurzového majáku Azimutální anténa se musí umístit v ose kurzu ve vzdálenosti minimálně 30 m (100 ft) před anténní řadou kurzového majáku. Limit maximální vzdálenosti (proměnná X na Obr. G-21) se stanovuje při nezbytnosti zohlednění poţadavků Předpisu L 14 pro přelety překáţek, jak z hlediska azimutální antény, tak i monitoru azimutální antény. Uvedené umístění antény je pravděpodobné. Přesto takové skutečnosti, jako existence monitoru v blízkosti antény kurzového majáku, mohou vyţadovat změnu umístění azimutální antény. Azimutální anténu nelze umístit tak, aby blokovala přímou viditelnost mezi anténou kurzového majáku a jejím monitorem. V souvislosti s blokováním přímé viditelnosti do pozemního kontrolního bodu ILS azimutální anténou je moţné, ţe otázka rozmístění pozemních kontrolních bodů ILS bude vyţadovat přehodnocení Podle moţnosti je ţádoucí umístit anténu DME/P společně s azimutální anténou. Ovšem, jestliţe anténa DME/P nemůţe být umístěna společně s azimutální anténou, protoţe se porušují poţadavky na přelety nad překáţkami, je moţné posoudit posunutí dopředu DME/P nebo vybrat alternativní konfiguraci společného umístění (viz ust níţe a kap. 5 Dodatku C) Podle moţnosti se můţe korigovat umístění azimutální antény, aby se minimalizovaly vlivy kritického prostoru azimutální antény na provádění letů. Mimo to se můţe ukázat uţitečné maximálně ztotoţnit kritický prostor azimutální antény s anténou kurzového majáku. V důsledku nezbytnosti umístění azimutální antény v bezprostředné blízkosti od antény kurzového majáku musí být obvykle jedna anténa umístěna v kritickém prostoru druhé antény. Popis kritického prostoru azimutální antény je v ust. 4.3 níţe, popis kritických prostorů kurzového majáku je v ust Dodatku C Po stanovení vhodné polohy azimutální antény je nezbytné stanovit umístění monitoru azimutální antény. Práce azimutální antény musí být kontrolována, jak je uvedeno v ust výše. Monitor se přednostně umisťuje na prodlouţení osy RWY. Ovšem stoţár monitoru můţe způsobit zhoršení azimutálního signálu. Jestliţe umístění monitoru vyvolává nepřípustné zhoršení signálu nebo pracuje nedostatečně kvůli světelným systémům, kurzovému majáku ILS a pod., můţe se ukázat uţitečným, vybrat jiné umístění monitoru. Tato druhá procedura se doporučuje pouze v tom případě, jestliţe se zajišťuje souvislá kontrola radiálního paprsku přiblíţení na přistání. Při umisťování monitoru můţe být uţitečné zváţit následující faktory: a) Je ţádoucí, aby se monitorovací zařízení umístilo v blízkosti vzdáleného pole s cílem minimalizovat vliv blízkého pole na práci monitoru. Tuto vzdálenost je nutno omezit, aby se zabránilo falešné signalizaci v důsledku pohybu dopravních prostředků a letadel mezi monitorem a anténou. b) Je ţádoucí, aby zastínění a zhoršení azimutálního signálu monitorem v oblasti konečného přiblíţení bylo minimální. Monitor je nutné podle moţnosti umístit pod fázový střed azimutální antény. c) Vyosení monitoru vzhledem k ose antény je nutno omezit s cílem zajistit odpovídající citlivost monitoru s uváţením jeho mechanické stability. d) Monitor azimutální antény je nutno umístit tak, aby se zabránilo vzájemnému ovlivňování s monitorem antény kurzového majáku Umístění azimutální antény za anténou kurzového majáku ILS Vzdálenost mezi anténou kurzového majáku a azimutální anténou MLS bude záviset na poţadavcích přeletu překáţek, existenci pevných objektů, pouţívání zpětného kurzu kurzového majáku a nezbytnosti společného umístění antény DME/P s azimutální anténou. V případě pouţití zpětného kurzu kurzového majáku se doporučuje, aby vzdálenost mezi azimutální anténou a anténou kurzového majáku byla minimálně 30 m (100 ft), přitom azimutální anténa se musí umístit symetricky na ose kurzu kurzového majáku. Pro antény kurzových majáků s větším výkonem v obou kurzech je moţno sníţit vzdálenost 30 m (100 ft). Jestliţe vzdálenost mezi azimutální anténou a anténou kurzového majáku je známá, pro určení výšky fázového středu azimutální antény vzhledem k anténní řadě kurzového majáku je moţno pouţít Obr. G-22. Pro zajištění, aby chybovost azimutálního navedení, vyvolaná nesoustředěním signálu kurzového majáku ILS, byla nevýznamná ( 0,03 o ), vybírá se obvykle v celém prostoru azimutálního navedení bod W (Obr. G-22) pro stanovení hodnoty proměnné X na Obr. G-22. Jestliţe je v důsledku výběru takového bodu umístění azimutální antény v rozporu s poţadavky na přelet překáţek, coţ je prakticky nemoţné, mohou být posouzena následující opatření: a) Na základě znalosti charakteristik konkrétního kurzového a azimutálního zařízení je moţné provést analýzu stanovení výšky fázového středu azimutální antény. Jako pravidlo se doporučuje zvolit výšku fázového středu azimutální antény takovým způsobem, aby chybovost vyvolaná nesoustředěním signálu kurzového majáku nepřekročila 0,03. Ovšem tuto hranici je moţno zvětšit s uváţením chyb z druhých zdrojů, takových jako chybovost pozemního a palubního vybavení, odrazy bočních laloků od budov, odrazy od země a také chyby vyvolané poruchami od letadel (viz Tab. G-10); a b) Můţe být určen bod na čáře W-W N (Obr. G-22) pro stanovení hodnoty proměnné X. Upřednostňuje se, aby se vybraný bod nacházel co nejblíţe k bodu W, přitom musí být vyhovující z provozního hlediska pro odpovídající trajektorii. Protoţe hodnota chybovosti, pouţitá při tvorbě tohoto kritéria, představuje pouze nevýznamnou část v celkovém rozpočtu chybovosti, azimutální signál bude odpovídat poţadavkům na přesnost DG - 11 Změna č. 84

12 PŘEDPIS L 10/I DODATEK G pod rovinou, ve které se nachází vybraný bod a fázový střed azimutální antény. Bod, do kterého existují vyhovující parametry azimutálního signálu při minimálním sestupovém úhlu, můţe být určen měřením za letu V tom případě, kdy se monitor nachází v blízkosti kurzového majáku na prodlouţení osy RWY, můţe být potřeba korekce PCH azimutální antény nebo výšky monitoru kurzového majáku, aby se minimalizoval vliv stoţáru monitoru kurzového majáku na azimutální signál. Předpokládá se, ţe jestliţe výška stoţáru monitoru odpovídá výšce antény kurzového majáku nebo je menší, potom se ţádné další korekce kvůli stoţáru monitoru nepoţadují Společné umístění azimutální antény a antény kurzového majáku Umístění azimutální antény pod anténní řadou kurzového majáku Pro tuto konfiguraci je nezbytné nejdříve stanovit výšku roviny bezpečného letu nad překáţkami v místě anténní řady kurzového majáku. Vertikální vzdálenost mezi povrchem země a rovinou bezpečného přeletu překáţek v daném bodu musí být minimálně rovna výšce azimutální antény, včetně jejího základu, plus vertikální vzdálenost mezi vrchním bodem azimutální antény a anténním prvkem kurzového majáku. Pokud se tato podmínka neplní, je nutné posoudit alternativní konfiguraci společného umístění Experimentální výsledky, získané s pouţitím 24prvkové antény kurzového majáku, ukazují, ţe vertikální vzdálenost mezi horním bodem azimutální antény a spodním bodem anténních prvků kurzového majáku musí být nejméně 0,5 m (1,6 ft), přitom se dává přednost vzdálenosti nad 0,7 m (2,3 ft). Pro antény kurzových majáků, jejichţ prvky mají vyšší koeficient vazby, se poţaduje zvětšit vertikální vzdálenost Umístění azimutální antény uvnitř anténní řady kurzového majáku V takové konfiguraci se neuvaţuje výška přeletu překáţek, protoţe azimutální anténa je obvykle níţe neţ existující anténa kurzového majáku. Při integraci azimutální antény jsou poţadovány úpravy antény kurzového majáku v prostoru. Tento vliv velmi závisí na typu kurzového majáku Experimentální výsledky, získané s pouţitím dvoukmitočtového kurzového majáku s dipólovou anténou, ukazují, ţe tento vliv můţe být kompenzován nevýznamnými modifikacemi antény kurzového majáku. Uţitečnost pouţití integrované konfigurace se musí potvrdit pro kaţdý typ kurzového majáku Při existenci monitoru v blízkosti ILS je nezbytné stanovit zvětšení výšky fázového středu azimutální antény nebo zmenšení výšky monitoru, aby se minimalizoval vliv stoţáru monitoru na azimutální signál. Vyhovující výsledky se mohou získat umístěním fázového středu antény nad stoţárem monitoru přibliţně o 0,3 m (1 ft). Tato hodnota závisí Oprava č. 2/ČR DG - 12 na konstrukci a místě instalace monitoru kurzového majáku Posun azimutální antény V některých místech, kde se poţaduje společné umístění ILS a MLS, je v důsledku fyzických omezení nemoţné umístit azimutální anténu MLS před nebo za anténou kurzového majáku ILS nebo společně s touto anténou. V takových místech je nejlepší posunout antény MLS a DME/P. Informace o umístění, obsaţené v pomocných datech, dávají moţnost na palubě vypočítat přiblíţení na přistání po ose RWY s pouţitím MLS V takovém případě je nejlepší umístit kryt azimutální antény v rovině anténní řady kurzového majáku (prostor 1 na Obr. G-21). Doporučená minimální vzdálenosti mezi azimutální anténou a anténní řadou kurzového majáku (vrchní části) je 3 m (10 ft) Umístit azimutální anténu bokem od kurzového majáku je prakticky nemoţné, azimutální anténu je moţné umístit za rovinou anténní řady kurzového majáku (prostor 2 na Obr. G-21). Posun azimutální antény musí být minimálně 3 m (10 ft) a nepřipouští se umístění anténní řady kurzového majáku v prostoru úměrného navedení v azimutu Umístění azimutální antény před rovinou anténní řady kurzového majáku můţe vést ke zhoršení charakteristik signálu kurzového majáku. Prostor, ve kterém očekávaný vliv azimutálního zařízení na charakteristiky signálu kurzového majáku bude nejmenší, odpovídá prostoru 3 na Obr. G-21. Zdůvodnění výběru místa pro azimutální anténu se můţe provést pomocí makety azimutálního zařízení. 4.2 Umístění MLS v systému přibliţovacích světelných návěstidel Systém světelných návěstidel přiblíţení zajišťující přiblíţení opačného směru bude ovlivňovat rozmístění azimutální antény MLS. Správné umístění bude záviset na takových faktorech, jako jsou poţadavky týkající se prostoru činnosti (viz ust výše), nutnost zabránit zastínění návěstidel, poţadavky na omezení překáţek a odrazy azimutálního signálu od světelných návěstidel Tato kritéria jsou pouţitelná pro typické systémy, u kterých výška umístění návěstidel přiblíţení zůstává prakticky nezměněna nebo se zvětšuje se vzdáleností od RWY Níţe se popisuje princip umístění MLS v rámci stávajících systémů návěstidel přiblíţení. Můţe být uţitečné pouţít konstrukci návěstidel, která neovlivňuje signál v prostoru, pokud takové jsou dostupné Jestliţe umístění azimutální antény MLS v prodlouţení osy RWY ve vzdálenosti 60 m (200 ft) za vzdáleným koncem systému návěstidel přiblíţení není moţné nebo je prakticky neuţitečné, je ji moţné umístit v rámci hranic pole návěstidel v souladu s následujícími principy: a) v horizontální rovině se anténa musí umístit v prodlouţení osy RWY, ne blíţe neţ 300 m od

13 DODATEK G PŘEDPIS L 10/I konce RWY a co moţná nejdále od světelného návěstidla bliţšího ke konci RWY. b) azimutální anténa se musí umístit takovým způsobem, aby minimálně stínila návěstidla systému přiblíţení, obzvláště ve výšce rozhodnutí. Azimutální stanice nesmí stínit libovolné návěstidlo, s výjimkou návěstidel umístěných ve středové části světelného horizontu nebo návěstidel v ose (viz ust Dodatku A Předpisu L 14) Jestliţe interval mezi sousedními návěstidly je 30 m (100 ft) nebo více, fázový střed se musí nacházet minimálně 0,3 m (1 ft) nad osou návěstidla bliţšího ke konci RWY. Při nezbytnosti tato hodnota můţe být zmenšena aţ na 0,15 m (0,5 ft), jestliţe v tomto místě nevznikají další význačné problémy. To můţe vyţadovat pouţití azimutální stanice vyzvednuté nad povrch země Jestliţe interval mezi sousedními návěstidly je menší neţ 30 m (100 ft), fázový střed se musí nacházet minimálně 0,6 m (2 ft) nad osou návěstidla bliţšího ke konci RWY. 4.3 Kritické a citlivé prostory Vznik poruch, které ovlivňují signály MLS, závisí na odráţení a stínících objektech kolem antén MLS a také na šířce vyzařovaného svazku anténou. Dopravní prostředky a pevné objekty, nacházející se v rozsahu 1,7 šíře svazku od místa přijímače, se povaţují za nacházející se v paprsku a budou vytvářet navedení MLS ovlivněné vícenásobným odrazem hlavního svazku. Zpravidla se hodnoty šířky paprsků pozemního zařízení volí tak, aby zabránily odrazům azimutálního paprsku podél směru konečného přiblíţení a také vícenásobným odrazům sestupového paprsku podél úseků sestupu. Přesto mohou pohyblivé objekty zajíţdět do prostoru paprskových odrazů a vyvolat škodlivé odrazy nebo stínění signálů navedení takové úrovně, ţe kvalita signálů se stane nevyhovující. Prostory, ve kterých dopravní prostředky mohou vyvolat takové zhoršení charakteristik je nutno stanovit a označit. Z hlediska vypracování kritérií ochrany takových prostorů, je moţné je rozdělit na dva typy: kritické prostory a citlivé prostory. a) Kritický prostor MLS je prostor vymezených rozměrů okolo azimutální a sestupové antény, ve kterém se nesmí nalézat dopravní prostředky včetně letadel při provádění letů pomocí MLS. Nezbytná ochrana kritických prostorů se předpokládá proto, aby přítomnost dopravních prostředků a/nebo letadel v rámci jeho hranic nevyvolala nepřípustné zhoršení signálů navedení. b) Citlivý prostor je prostor, který se nachází za hranicemi kritického prostoru a ve kterém stání a/nebo pohyb dopravních prostředků včetně letadel je kontrolováno s cílem zabránit vzniku nepřípustných poruch signálu MLS při provádění letů pomocí MLS. Citlivý prostor zajišťuje ochranu od poruch vyvolaných velkými objekty nacházejícími se vně kritického prostoru, ovšem zpravidla jsou v rámci hranic letiště. Poznámka 1: V těch případech, když poruchy signálu navedení mohou vznikat pouze v některé výšce nad zemí, použije se termín kritický objem nebo citlivý objem. Poznámka 2: Cíl stanovení kritických a citlivých prostorů je v zajištění odpovídající ochrany signálů navedení MLS. Použití uvedené terminologie může mít některé zvláštnosti v různých státech. V některých státech se termín kritický prostor používá také pro popis prostorů, které se v tomto materiálu nazývají citlivé prostory Typické příklady kritických a citlivých prostorů, jejichţ ochranu je nutno zajistit, jsou uvedeny na Obr. G-23 a G-24. Hodnoty v tabulkách vztahujících se k Obr. G-23 a G-24 odpovídají trajektoriím přiblíţení na přistání při sestupovém úhlu 3 o a více. Pro zajištění kvality signálu je nezbytné zpravidla zakázat vjezd do prostoru všech dopravních prostředků a také pojíţdění nebo parkování letadel v tomto prostoru v průběhu provádění letů pomocí MLS. Kritický prostor, vytvářený pro kaţdou azimutální i sestupovou anténu, musí být zřetelně označen. Moţná ţe budou zapotřebí odpovídající signální zařízení na pojíţděcích drahách a silnicích, které procházejí přes kritický prostor, s cílem omezit vjezd dopravních prostředků a letadel Metody modelování na počítači se mohou pouţít pro výpočet absolutních hodnot a doby zhoršení signálů vyvolaných v různých místech umístěnými stavbami nebo různými typy letadel se zváţením jejich rozměrů a orientace. Zpravidla parametry nezbytné pro pouţití takových metod jsou šířka svazku antény a také rozměry, umístění a orientace odráţejících a stínicích objektů. Vycházeje z maximálního přípustného zhoršení signálu v důsledku letadla nacházejícího se na zemi je moţné stanovit odpovídající kritické a citlivé prostory. Taková metoda byla základem zjištění údajů na Obr. G-23 a G-24. Uvedená data byla potvrzena počítačovými modely, coţ zahrnovalo u vybraných bodů porovnání vypočtených výsledků se skutečnými lety, z hlediska působení poruch vyvolaných zaparkovanými letadly na signály navedení MLS Zjištění odpovídající kontroly kritických prostorů a označení citlivých prostorů na letišti je obvykle dostatečnou podmínkou ochrany signálu MLS od vlivu odrazů od velkých, pevných pozemních objektů. To je obzvláště důleţité při posuzování rozměrů nových budov. Objekty nacházející se mimo letiště zpravidla nevytvářejí problémy pro kvalitu signálu MLS, pokud odpovídají kritériím omezení překáţek Hranice chráněného prostoru (tj. kritického i citlivého prostoru) se stanovují takovým způsobem, aby poruchy vytvářené letadly a dopravními prostředky, nacházejícími se vně této hranice, nevyvolávaly chyby nad běţné limity, uvaţující zvláštnosti šíření signálu. Stanovení přípustných chyb s cílem ochrany trajektorií přiblíţení na přistání po ose, jak je uvedeno v Tab. G-10 a G-11 pro jednoduché a sloţité podmínky šíření signálu, se uskutečňuje následujícím způsobem. Limity chyb zařízení se vypočtou s pouţitím kvadratického kořenu ze součtu druhých mocnin hodnot (RSS), z limitních chyb systému v referenčním bodu (ARD) a zbývající podíl chyb uvaţuje anomální zvláštnosti šíření DG Oprava č. 2/ČR

14 PŘEDPIS L 10/I DODATEK G signálů. Odrazy od země se uvaţují při jednoduchých i sloţitých podmínkách. Ve sloţitých podmínkách se dále uvaţují chyby související s vibrací podpůrných konstrukcí, difrakcí signálů, vyvolanou např. systémem světelných návěstidel přiblíţení (ALS), stoţáry nebo intensivnějšími odrazy v horizontální rovině. Celkově 70 % bilance chyb se uvaţuje pro stanovení hranic chráněného prostoru. Existující bilance chyb zajišťují stanovení hranic chráněného prostoru v mezních případech, které jsou charakterizovány buď ideálními podmínkami šíření signálu, kde se uvaţují pouze odrazy od země, nebo úplně sloţité podmínky, kdy se uvaţují některé skutečné chyby, vznikající při šíření signálů Kritické prostory MLS jsou menší neţ odpovídající kritické prostory ILS. V těch případech, kde se antény MLS umísťují v bezprostřední blízkosti antén ILS, kritické prostory ILS ve většině případů budou zajišťovat ochranu signálu MLS při analogických trajektoriích přiblíţení na přistání. Poznámka: Zmenšení rozměrů kritického a citlivého prostoru MLS se může uskutečnit měřením nebo analýzou, při kterých se uvažují konkrétní podmínky. Doporučuje se volit kontrolní body každých 15 m (50 ft) Azimut. Pro azimutální anténu zajišťující přiblíţení na přistání při ztotoţnění nulového azimutu s osou RWY se prostor mezi azimutální anténou a koncem RWY musí označit jako kritický prostor. Citlivý prostor na Obr. G-23A zajišťuje dodatečnou ochranu signálu v těch případech, kdy se provádí přistání v podmínkách nízké dohlednosti. Obecně se citlivý prostor azimutální antény nachází v rámci hranic RWY, a proto se odpovídající kontrola můţe provádět u všech dopravních prostředků s cílem zabránit nepřípustným poruchám signálu MLS. Při stanovení délky citlivého prostoru v Tab. G-12A se předpokládalo, ţe letadlo typu B-727 (nebo B-747), které přistálo, uvolní RWY do té doby, neţ další letadlo dosáhne výšku 90 m (300 ft) (nebo 180 m (600 ft) pro B-747). Tento předpoklad vychází z následujícího: a) rozstup 5,6 km (3 NM) za letadlem majícím rozměry B-747, b) rozstup 3,7 km (2 NM) za letadlem majícím rozměry B-727, c) doba obsazení RWY přistávajícím letadlem je 30 sekund, d) rychlost letadla při přiblíţení na přistání je 220 km/h (2 NM/min) Pro kurzové vybavení pro přiblíţení podporující vedení letadla na povrchu RWY musí být chráněn doplňkový citlivý prostor. Kvůli nízké úrovni hustoty výkonu přijatého letadlem na zemi s přijímací anténou na spodní mezi krytí můţe být relativní hustota výkonu kurzového laloku rozptýleného aerodynamickou odtokovou hranou letadla, které opouští nebo se přibliţuje k RWY, významná a můţe vyvolat jevy vícecestného šíření uvnitř laloku. Typické plochy, v nichţ by se neměla vyskytovat ţádná kýlová plocha letadla, jsou popsány na obr. G-23B. Jedná se o úhlové sektory vycházející z azimutální antény, o poloviční šířce rovné 1,7násobku šířky laloku od osy RWY. Poloviční šířka je omezena hodnotou stanovenou v tabulce G-12E pro fázový střed azimutální antény 1,4 m nad rovnou RWY. Pokud je hustota výkonu přijatého na zemi odlišná od předpokladu šíření nad rovným povrchem, měly by být pouţity některé korekce. Například bylo určeno, ţe pokud je skutečná hustota výkonu 2,5 m nad RWY o 6 db větší (např. díky tomu, ţe je fázový střed azimutální antény dvakrát výše), můţe být poloviční šířka citlivého prostoru sníţena o 6 m (nebo zvýšena, je-li hustota výkonu o 6 db menší) V případě azimutální antény zajišťující přiblíţení na přistání a jejím vyosení k ose RWY budou kritické a citlivé prostory záviset na poloze azimutální antény a orientaci trajektorie přiblíţení na přistání ve vztahu k nulovému azimutu. Kritický prostor dosahuje maximálně 300 m (1 000 ft) před azimutální anténu. Kvůli zabránění zastínění v průběhu přistávacích operací se musí vytvořit dodatečná ochrana ve formě citlivého prostoru. V tabulce G-12B je uvedena délka citlivého prostoru při vyosení azimutální antény. V případě, kdy je trajektorie přiblíţení na přistání po nenulovém azimutu, plán musí uvaţovat šířku svazku. Na Obr. G-25 jsou uvedeny typické příklady. Poznámka: Tento materiál se také použije pro azimutální anténu zajišťující zpětný azimut Kritické a citlivé prostory pro přiblíţení na přistání po vypočtené ose. Na Obr. G-26 je celkové zobrazení prostoru, který se musí ochraňovat od nekontrolovaného pozemního pohybu dopravních prostředků. Přesný tvar tohoto prostoru bude záviset na umístění azimutální antény, vzdálenosti azimutální antény od prahu RWY, výšce rozhodnutí, typu obsluhovaných letadel a podmínkách odrazů signálů Postup stanovení prostoru, který má být chráněn, je následující: a) stanovit směr AG (Obr. G-26) od azimutální antény (bod A) k nejbliţšímu bodu na RWY, kam je nezbytné navedení (bod G); b) vytvořit bod C na přímce AG ve vzdálenosti od azimutální antény, která se nachází v Tab. G-12C nebo G-12D, s uváţením: - vzdálenosti azimutální antény od prahu RWY; - rozměrů na zemi se nacházejícího největšího letadla; - výšky bodu G na trajektorii při minimální sestupovém úhlu; c) úsečka AB má stejnou délku jako AC a úhel mezi přímkami AC a AB se stanovuje limitem na vnitrosvazkové odrazy (1,7 šíře svazku) a velikosti přípustných odchylek trati letu s cílem zváţení odchylek letadla provádějícího přiblíţení na přistání od nominální trajektorie přiblíţení na přistání; d) určit směr přímky AF od azimutální antény do bodu F, který se nachází při minimálním sestupovém úhlu ve výšce 300 m (1 000 ft); e) stanovit směr přímky AD, jejíţ úhel svíraný s přímkou AF je 1,7 BW; f) délka úsečky AD se stanoví z tabulky G-12C nebo G-12D se zváţením informací o výšce bodu F; g) prostor, který má být chráněn, je vymezen čtyřúhelníkem ABCD Oprava č. 2/ČR DG - 14

15 DODATEK G PŘEDPIS L 10/I Obvykle má část prostoru čtyřúhelníku ABCD na Obr. G-26, maximálně do 300 m (1 000 ft) nebo 600 m (2 000 ft) od azimutální antény, kvalitu kritického prostoru pro letadlo B-727 nebo B-747. Zbývající část posuzujeme jako citlivý prostor. V těch případech, kdy je to moţné, azimutální anténu posuneme stranou od RWY a od pojíţděcích drah. Na letištích, kde je azimutální anténa posunuta dozadu méně neţ 300 m (1 000 ft) nebo je umístěna před koncem RWY, mohou podrobná analýza a posouzení plánu letiště zajistit zmenšení kritických prostorů Kritické a citlivé prostory pro lety s pouţitím MLS/RNAV. V případě přiblíţení s pouţitím MLS/RNAV je nutné kritický a citlivý prostor rozšířit s cílem ochrany před odrazy uvnitř svazku v pouţitých sektorech. Takové rozšíření prostoru zajistí ochranu trajektorií přiblíţení na přistání, které nejsou realizovatelné s ILS. Délka chráněného prostoru závisí na provozních minimálních výškách, uvedených v Tab. G-13. Informace pro stanovení chráněných prostorů je uvedena na Obr. G-27. Výsledky modelování s pouţitím široké škály profilů svědčí o tom, ţe při provozu letadla B-727 bude dostatečná ochrana zajištěna v tom případě, jestliţe se prvních 300 m (1 000 ft) chráněného prostoru označí jako kritický prostor a ostatní část jako citlivý prostor. Pro letadla typu B-747 je odpovídající délka 600 m (2 000 ft). Pro sloţitější profily přiblíţení můţe být délka prostoru, stanovená podle Tab. G-13 nebo v ní uvedených rovnic, menší neţ výše uvedené hodnoty, v tom případě celý rozšířený prostor musíme označit jako kritický Sestup. Chráněný kritický prostor sestupové antény vyplývá z kritického objemu, který je uveden na Obr. G-24. Pro sestupovou anténu se obvykle citlivý prostor nevytváří. Protoţe spodní plocha kritického objemu se obvykle nachází značně vysoko nad zemí, letadlo se můţe nacházet v blízkosti sestupové antény, jestliţe neprotíná spodní plochu hranice kritického objemu Při běţném umístění sestupové antény se šířkou svazku 1 o a rovným povrchem země budou trupy většiny typů letadel pod spodní plochou kritického objemu, uvedeného na Obr. G U sestupové antény s šířkou svazku 1,5 o se můţe připustit nevýznamné protnutí trupu letadla se spodní plochou kritického objemu, uvedeného na Obr. G-24, jestliţe je spodní část kritického objemu mezi 1,5 o a 1,7 šíře svazku pod minimální sestupovou trajektorií, potom tento objem označíme jako citlivý. Při instalacích, zajišťujících dobré charakteristiky v rámci limitů, se letadlo můţe nacházet před anténou za podmínek, ţe: a) úhel mezi trajektorií sestupu a vrchní částí trupu letadla je minimálně 1,5 o, b) vrchol ocasních ploch letadla neprotíná spodní plochu kritického objemu, c) trup je pod přímým úhlem k ocasní ploše V případě přiblíţení s pouţitím MLS/RNAV se rozměry kritického prostoru sestupové antény zvětší s cílem zajistit kvalitu sestupového signálu podél nominální trajektorie přiblíţení na přistání (Obr. G-28). Tyto zvětšené prostory zajišťují ochranu trajektorií přiblíţení na přistání, které se nemohou uskutečnit pomocí ILS. Charakteristiky v profilu (Obr. G-24) zůstanou nezměněny, přitom se vede v patrnosti, ţe spodní hranice se vztahuje k nominální trajektorii přiblíţení na přistání. Vyšší pruţnost se můţe zajistit analýzou konkrétního profilu přiblíţení na přistání a podmínek letiště. 5. Provozní faktory ovlivňující výběr místa instalace pozemního zařízení DME 5.1 Pro splnění existujících provozních poţadavků má zařízení DME pokud moţno pro pilota zajistit indikaci nulové vzdálenosti v bodě dotyku Při instalaci MLS s DME/P můţe palubní vybavení, určující souřadnicové informace z údajů MLS, zajistit získání přístrojové nulové vzdálenosti od referenčního bodu MLS. Nulová vzdálenost DME se vztahuje ke stanovišti DME/P. 6. Vzájemné vazby kontroly pozemního zařízení a jeho ovládání 6.1 Vzájemné vazby činnosti při kontrole a ovládání jsou nutné pro zajištění toho, aby letadlo nedostávalo neúplnou informaci, která by mohla ohrozit bezpečnost, ale současně dále dostávalo správnou informaci pro navedení, kterou je moţno vyuţít bez ohroţení bezpečnosti v případě výpadku vysílání některých funkcí. Poznámka: Vzájemné vazby kontroly pozemního zařízení a jeho ovládání jsou uvedeny v Tab. G Palubní výstroj 7.1 Obecně Parametry palubní výstroje a jejich povolené odchylky jsou zde uvedeny proto, aby vyjasnily standardy v ust Hlavy 3 a v případě nutnosti zahrnuly tolerance pro: a) odlišnost parametrů pozemního vybavení v mezích určených v ust Hlavy 3, b) obvyklé manévry, rychlosti a polohy letadel v prostoru krytí. Poznámka 1: Palubní výstroj zahrnuje palubní anténu (antény), přijímač, zařízení pro spojení s pilotem a nutná propojení. Poznámka 2: Podrobné Technické požadavky na minimální charakteristiky palubní elektronické výstroje MLS jsou rozpracovány a odsouhlaseny Evropskou organizací pro civilní leteckou elektroniku (EUROCAE) a Radiotechnickou leteckou komisí (RTCA). ICAO periodicky rozesílá členským státům platné přehledy publikací těchto organizací, jejichž činnost se koordinuje na mezinárodním základu v souladu s doporučeními 3/18 (a) a 6/7 (a) 7. letecké konference Dekódování funkcí Palubní vybavení musí být schopno dekódovat a zpracovat funkce azimutu přiblíţení na přistání, azimutu přiblíţení na přistání s vysokou frekvenci obnovení, zpětného azimutu a sestupového DG - 15 Změna č. 84

16 PŘEDPIS L 10/I DODATEK G úhlu a nezbytná data pro splnění předpokládaných letů Kromě toho se v přijímači pouţívají metody zabránění zpracování funkcí v souvislosti s existencí preambulí, zařazovaných do informačních polí základních a doplňkových datových slov a také vyloučení vlivu bočních laloků. Jedna z takových metod je zaloţena v dekódování všech preambulí. Po dekódování libovolné preambule se hledání a dekódování všech preambulí přerušuje na interval odpovídající délce funkce Dálková informace se dekóduje samostatně Přijímač dekóduje celý rozsah úhlů, zabezpečených formátem signálu pro kaţdou funkci. Úhel navedení se určuje měřením časového intervalu mezi přijetím laloků snímání tam a zpět. Vztah dekódovaného úhlu k tomuto intervalu se určuje podle rovnice uvedené v ust Hlavy Přijímač je schopen normálně zpracovat kaţdou vysílanou funkci, nezávisle od její polohy v předávaných následnostech Jestliţe informace o azimutu přiblíţení na přistání a zpětném azimutu MLS je uváděna selektorem nebo pilotními přístroji, musí se zobrazit jako magnetický kurz. Přijímače pracující v automatickém reţimu zobrazí odpovídající informaci, vysílanou pozemní stanici, jako část základních datových slov Přijímač má moţnost manuálního nebo automatického výběru trajektorie přiblíţení na přistání, úhlu sestupu a radiálu zpětného azimutu, pokud se zajišťuje. Při práci v automatickém reţimu se výběr zajišťuje následujícím způsobem: Azimut přiblíţení výběr úhlové hodnoty odpovídající magnetickému úhlu přiblíţení v základním datovém slově Úhel sestupu výběr minimálního úhlu sestupu v základním datovém slově Zpětný azimut výběr úhlové hodnoty odpovídající magnetickému úhlu zpětného azimutu v základním datovém slově 4. Poznámka: Přijímač zajišťuje odpovídající indikaci, když údaje o odchylkách se určují podle signálu zpětného azimutu Úroveň integrity palubního přijímacího systému MLS musí odpovídat úrovni celkové integrity MLS, která je minimálně při libovolném přistání Palubní vybavení, pouţívané při letech podle MLS/RNAV, musí zajistit moţnost přesné indikace vybraného postupu. 7.2 Kmitočtové charakteristiky Šířka pásma přijímače Charakteristiky přijímače musí zabezpečit určení signálu při posunu kmitočtu Změna č. 84 DG - 16 přijatého signálu 12 khz od jmenovitého kmitočtu kanálu. Tato hodnota připouští moţné odchylky kmitočtu pozemního zařízení do 10 khz a doplerovský posun kmitočtu 2 khz. Přijímač musí dekódovat všechny funkce nezávisle na jejich různých kmitočtových posunech Selektivita Při nastavení přijímače na nepracující kanál a při vyslání neţádoucího signálu s úrovní o 33 db vyšší, neţ je specifikováno v ust Hlavy 3 pro DPSK azimutu přiblíţení na kterémkoliv jiném kanálu, nesmí být na výstupu přijímače signál Parazitní charakteristika uvnitř kanálu Charakteristiky přijímače musí vyhovět ust Hlavy 3, pokud jsou na stejném kanálu mimo signál rušení, která nepřevyšují úroveň stanovenou v ust Hlavy Poruchy z vysílání mimo pásma Charakteristiky přijímače, uvedené v ust Hlavy 3, musí být také zajištěny, kdyţ se přijímají poruchy od neţádoucích signálů při úrovni ne větší neţ 124,5 dbw/m 2 na anténě přijímače MLS. 7.3 Zpracování signálu Určení signálu Za přítomnosti vstupního signálu navedení, odpovídajícího poţadavkům ust Hlavy 3, přijímač musí určit a potvrdit správnost signálu do přechodu na reţim sledování v době 2 s v kritických částech přiblíţení a v době 6 s na hranicích prostoru krytí Určení signálu azimutálního navedení při přiblíţení nebo při přiblíţení s vysokou rychlostí opakování nejsou dovolena pod 60 m (200 ft). Poznámka: Zachycení signálu pod 60 m (200 ft) může vést k určení nesprávného navedení, protože úroveň odraženého signálu může být nad úrovní hlavního signálu. Ztráta výkonu letadla nebo ladění pilotem jsou potenciálními příčinami zachycení signálu pod 60 m (200 ft). Aby se předcházelo takovýmto zachycením, měla by být prováděna technická nebo provozní měření Sledování Při uskutečňovaném sledování se zajišťuje ochrana proti krátkodobým (kratším neţ jedna sekunda) parazitním poruchám s velkou amplitudou. Kdyţ je signál vysledován, přijímač musí dát platnou informaci navedení, a potom přerušit varovný signál. V reţimu sledování proces potvrzení správnosti informace pokračuje Při ztrátě signálu sledování na více neţ 1 s má přijímač dát výstraţný signál. V rozmezí 1 s informace navedení zůstává na poslední výstupní hodnotě. Poznámka 1: Platný signál navedení je ten, který splňuje následující kritéria: a) je dekódována správná funkce identifikace,

17 DODATEK G PŘEDPIS L 10/I b) dekóduje se preambule synchronizace časování, c) je zjištěn kmitající lalok TAM a ZPĚT nebo vykrývací signál vlevo/vpravo a jsou symetrické ke střednímu bodu času, d) detekovaná šířka laloku je v rozmezí od 25 do 250 s. Poznámka 2: Potvrzení platnosti signálu navedení rovněž vyžaduje, aby přijímač opakovaně potvrzoval, že zjištěný nebo sledovaný signál je nejsilnější signál po dobu alespoň jedné sekundy Letadlo by mělo být na ose RWY nebo zvoleném azimutálním úhlu ve 200 ft a přijímač musí být v reţimu sledování. Pod touto výškou by měl přijímač pokračovat ve sledování azimutálního signálu pro přiblíţení nebo azimutálního signálu pro přiblíţení s vysokou opakovací rychlostí tak dlouho, dokud tento signál kóduje úhel v rámci úzkého sektoru okolo osy RWY nebo okolo zvoleného azimutálního úhlu, i kdyby jiné signály byly aţ o 10 db silnější, neţ je sledovaný signál Funkce dat Získání dat. Charakteristiky získání dat pro palubní zpracování, zajišťované díky funkcím základních nebo doplňkových dat, se dělí na dvě části: čas povolený pro získání dat a pravděpodobnost nezjištěné chyby v získaných datech Při minimální hustotě výkonu signálu čas pro zjištění základních datových slov 2 vyslaných rychlostí 6,25 Hz nepřevyšuje 2 s při pravděpodobnosti 95 %. Doba získání dat vyslaných rychlostí 1 Hz nepřevyšuje 6 s při pravděpodobnosti 95 % V procesu zjišťování přijímač detekuje příslušná datová slova a uplatňují se příslušné testy pro zajištění, ţe pravděpodobnost nezjištěné chyby nepřevýší při minimální hustotě výkonu signálu pro výběr dat, vyţadujícího tuto úroveň celistvosti. Doporučené specifikace pro nezjištěné chyby mohou poţadovat dodatečné zpracování dat na palubě před dekódováním. To můţe být dosaţeno např. několikanásobným zpracováním téhoţ datového slova Jestliţe přijímač nezíská data, nezbytná pro předpokládané pouţití, musí provést odpovídající varování Při minimální hustotě výkonu signálu doba získání všech datových slov, poţadovaných pro zajištění letů MLS/RNAV (doplňková datová slova B1-B41, A1/B42, A2, A3, A4/B43 a základní datové slovo 6) by neměla převýšit 20 s při pravděpodobnosti 95 %. Vybavení MLS/RNAV musí zajistit, aby pravděpodobnost nezjištěných chyb pro tento blok dat nepřevýšila 0, Dosaţení takových hodnot předpokládá zvětšení odstupu signál šum na 2 db. To můţe být dosaţeno zmenšením ztrát v kabelu, zmenšením rezervy nebo zvýšením citlivosti přijímače (viz data o palubní výkonnosti v Tab. G-2). Předpokládá se také, ţe při vyšších úrovních signálu bude doba získání menší neţ 20 s Potvrzení platnosti dat. Po získání dat přijímač opakovaně potvrzuje, ţe přijímaná data odpovídají získaným datům. Přijímač dekóduje několik postupných a identických dat, odlišných od předtím získaných dat, dříve neţ začne přijímat nová dekódovaná data Pro data poţadovaná pro zajištění letů podle MLS/RNAV pouţívá palubní vybavení kontrolu cyklickým kódem (CRC), pro zajištění dostatečné integrity. Platnost dat, která postupují dále, se nejdříve potvrdí. Zařízení MLS/RNAV nepřijme nový blok dat na zpracování, pokud jeho platnost není potvrzena pomocí CRC Ztráta dat. V průběhu 6 sekund po ztrátě základních nebo doplňkových dat, které se přenáší s intervalem 2 sekundy a méně, přijímač vyšle odpovídající varování a přeruší vysílání existujících dat. Přijímač vyšle varování v průběhu 30 sekund po ztrátě jiných doplňkových dat, neţ byly uvedeny výše Data poţadovaná pro lety MLS/RNAV palubní vybavení po potvrzení jejich platnosti neruší, s výjimkou případů popsaných v ust Blok dat MLS/RNAV, platnost kterého byla potvrzena pomocí CRC, se neruší, dokud nebude přijat nový blok dat s jiným identifikátorem pozemního vybavení v základním datovém slově 6 nebo nebude vybrán nový kanál MLS nebo nebude vypnuto napájení. Mimo to se blok dat neruší při přechodu do sektoru zpětného azimutu Charakteristiky odrazů Pokud hustota výkonu vyzařovaného signálu je natolik veliká, ţe šum palubního vybavení je zanedbatelný (neznatelný) v rozmezí kmitočtů zakmitání 0,05 Hz aţ 999 Hz, musí být dodrţeny následující parametry Odrazy uvnitř laloku Odraţené signály méně neţ dvě šířky od hlavního laloku a při amplitudě o 3 db nebo více niţší neţ přímý signál nesmějí na výstupu zhoršit přesnost úhlového navedení o více neţ 0,5 šířky laloku (špičková chyba). Přijímač by neměl ztratit sledování, pokud nastanou takovéto podmínky Odrazy mimo lalok Odraţené signály vzdálené více neţ dvojnásobek šířky laloku od hlavního signálu a s amplitudou o 3 db nebo více menší neţ úroveň hlavního signálu nesmějí vyvolat zhoršení úhlového navedení o více neţ 0,02 šířky laloku. Pro signály azimutu a v rámci úzkého sektoru okolo osy nebo okolo vybraného úhlu azimutu by odraţené signály s amplitudami aţ o 10 db větší neţ hlavní signál a nezkreslující tvar hlavního laloku, jak je uveden v ust Hlavy 3, neměly sníţit přesnost úhlového navedení o více neţ ± 0,02 šířky laloku. Přijímač by neměl ztratit sledování, pokud nastanou takovéto podmínky DG - 17 Změna č. 84

18 PŘEDPIS L 10/I DODATEK G Vykrývání Kdyţ na anténu přijde správný signál vykrývacího navedení, palubní zařízení musí zajistit informaci vykrývacího navedení Kdyţ je přijímaná úhlová indikace za hranicí proporcionálního navedení určeného v Tab. A-7, signál navedení MLS je nutno povaţovat za vykrývací Při vysílání vykrývacích impulsů přijímač zpracuje celé pásmo šířek impulsu, které se mohou objevit na přechodu mezi signálem vykrytí a signálem snímacího laloku. Jak je uvedeno na Obr. G-8, konkrétní tvar impulsu závisí na poloze přijímače, šířce laloku snímací antény a vzájemném poměru amplitud a fází signálů vykrytí a snímacího laloku. Proto je nutné, aby přijímač zpracoval rychlé změny indikovaného úhlu řádu 1,5 (špičková amplituda) za hranicemi proporcionálního navedení V přijímačích schopných vybrat a indikovat úhlovou informaci sestupu v azimutu převyšujícím 10 se musí informace o hranicích zóny proporcionálního navedení, obsaţená v základních datech, dekódovat a vyuţít k tomu, aby nebylo připuštěno pouţití chybné informace navedení Charakteristiky výstupního filtru úhlových údajů Fázové zpoţdění Pro zajištění nutného spojení s amplitudou výstupní filtr při vstupních sinusových kmitočtech nevyvolá fázové zpoţdění větší neţ: a) 4 od 0,0 do 0,5 rad/s pro azimutální funkce; a b) 6,5 od 0,0 do 1,0 rad/s a 10 při 1,5 rad/s pro úhlovou funkci sestupu Minimální sestupový úhel Je-li zde schopnost výběru sestupového úhlu přiblíţení, má být vydáno varování, pokud se vybere úhel menší, neţ je minimální úhel obsaţený v základním datovém slově Statut bitů Vhodné varování se má vydat, kdyţ funkce statutu bitů v přijatých základních datech ukazuje, ţe příslušná funkce se nevysílá, nebo se vysílá ve zkušebním reţimu. 7.5 Pouţití zpětného azimutu při nezdařeném přiblíţení a vzletu Pouţitelné úhly zpětného azimutu 7.4 Ovládání a výstup Stupnice deviace azimutu a sestupu Azimut přiblíţení. Pokud informace o odchylce azimutu přiblíţení předpokládá stejné charakteristiky citlivosti jako u ILS, je funkcí vzdálenosti antény azimutu přiblíţení od prahu RWY, která je v základních datech a odpovídá následující tabulce: Vzdálenost antény azimutu přiblížení od prahu RWY(ATT) Jmenovitá šířka kurzu m ±3,6 o m ±3,0 o m arctang m ±1,5 o 105 ATT Sestupový úhel přiblíţení. Informace o odchylkách je funkcí úhlu sestupu ( ), stanoveného manuálně nebo automaticky, v souladu se vztahem /4 = 1/2 nominální šířky sestupového laloku tak, aby nominální šířka sestupového laloku odpovídala následujícím příkladům: Vybraný sestupový úhel 3 Nominální šířka sestupového laloku ±0,75 7,5 ±1,875 Poznámka: Tyto charakteristiky citlivosti jsou použitelné do úhlu sestupu 7, Změna č. 84 DG - 18 o Výsledky letových zkoušek ukázaly, ţe pro navigační navedení pří nezdařeném přiblíţení a vzletu se můţe pouţít zpětný azimut s vyosením od osy RWY do 30. Při pouţití odpovídajících metod mohou být vyhovující i větší hodnoty vyosení aţ do provozních limitů sektoru činnosti zpětného azimutu. Při vzletu je moţné pouţít signál zpětného azimutu pro navedení po ose RWY a počáteční etapy vzletu. Předpokládá se, ţe manévr nabrání poţadovaného úhlu zpětného azimutu začíná na výšce z provozního hlediska vyhovující, a přitom se ve stanovené trajektorii uvaţují kritéria pro přelet nad překáţkami Stupnice odchylek zpětného azimutu Stupňování odchylek zpětného azimutu musí zajistit vzlety a nezdařené přiblíţení pomocí zpětného azimutu neodpovídajícím kurzu přistání a také při ztotoţnění tratě přiblíţení a vzletu s azimutem přiblíţení na přistání. Stupňování odchylek má velký význam při manévrech pro nabrání zpětného azimutu. Příliš citlivé stupňování povede k přeletům v horizontální rovině a omezuje hraniční moţnosti pouţití signálu, kdyţ velmi necitlivé stupňování způsobí ztráty v ekonomickém vyuţití vzdušného prostoru. Citlivost nominální šířky kurzu 6 zajišťuje vhodné parametry pro získání zpětného azimutu při nezdařeném přiblíţení a vzletu Přepnutí z azimutu přiblíţení na přistání na zpětný azimut Po zahájení nezdařeného přiblíţení s pouţitím zpětného azimutu je nezbytné přepnout z azimutu přiblíţení na přistání na zpětný azimut. Automatické nebo manuální přepnutí má za cíl zajistit nepřetrţité navedení v průběhu celého nezdařeného přiblíţení. Předpokládá se, ţe přepnutí se uskuteční po přijetí platného signálu zpětného azimutu letadlem, ale dříve neţ se signál azimutu přiblíţení na přistání stane nestabilním. Přepnutí zaloţené na ztrátě signálu

19 DODATEK G PŘEDPIS L 10/I azimutu přiblíţení je moţné pouze v tom případě, kdyţ se letadlo nachází v bezprostřední blízkosti od azimutální antény přiblíţení na přistání, v důsledku čehoţ signál navedení bude nepouţitelný. Přepnutí zaloţené pouze na ztrátě sestupového signálu je moţné do té doby, kdy letadlo příjme platný signál zpětného azimutu. Avšak přepnutí můţe být zaloţené na ztrátě sestupového signálu po prověření platnosti signálu zpětného azimutu. Při automatickém přepnutí ve středním bodu mezi azimutálními anténami nebo v jejich blízkosti v průběhu přechodu bude zajištěno nepřetrţité navedení. Při přepnutí ve středním bodu můţe být potřebná pro přijímač MLS informace DME. Je nutno přijmout opatření k tomu, aby se automatické přepnutí z azimutu přiblíţení na přistání na zpětný azimut uskutečnilo pouze po zahájení nezdařeného přiblíţení. 8. Lety na hranici a vně publikovaných sektorů krytí MLS 8.1 Hranice sektoru úměrného navedení v azimutu se vysílají ve základních datových slovech 1 a 5. Tyto hranice neudávají maximální vhodné úhly přiblíţení na přistání a zpětného azimutu MLS, které se obvykle budou nacházet v rámci těchto hranic. Na příklad pro azimut přiblíţení na přistání, který má sektor úměrného navedení ±40, vhodné úhly azimutu přiblíţení při plné šířce kurzu ±3 se budou nacházet v hranicích ±37. Pro zpětný azimut se vhodné úhly zpětného azimutu při plné šířce kurzu budou nacházet v rozmezí 6 hranic sektoru úměrného navedení. 8.2 Konstrukce pozemní antény MLS nemá připustit vyzařování škodlivých signálů za hranice prostoru krytí. Při některých neobvyklých umístěních antény se mohou signály MLS odráţet do prostorů mimo publikované hranice krytí s dostatečnou intenzitou, aby na přijímači vyvolaly chybnou informaci navedení. Stejně jako při současných postupech, mohou odpovědné orgány zajišťující zřízení určit provozní schémata zaloţená na vyuţití jiných navigačních prostředků k tomu, aby letadlo vstoupilo do prostoru krytí systému bez průletu zóny vyvolávající pochybnosti, nebo publikovat informaci, která dá pilotům výstrahu v těchto podmínkách. Mimo to formát signálů MLS umoţňuje vyuţít dvě metody pro sníţení moţností nesprávné funkce signalizace praporků Pokud jsou chybné signály MLS odraţené a pokud provozní podmínky dovolí, prostor krytí můţe být korigován (zmenšen nebo zvětšen) tak, aby byl na přijímači přímý signál větší neţ kterýkoliv odraţený, nebo aby odráţející plocha nebyla ozářena. Tato metoda se nazývá řízením prostoru krytí Signály mimosektorové indikace (OCI) mohou být vysílány do sektorů za hranice prostoru krytí, pro vyuţití v přijímači, s cílem zajistit signalizací praporku přítomnost chybného signálu navedení v úhlu. Toto se zajišťuje vysláním signálu OCI do těch prostorů, který je větší neţ chybný signál navedení. 8.3 Přitom se předpokládá, ţe jestliţe je z provozních příčin potřebné potvrdit vybraný kanál MLS za hranicemi publikovaných sektorů činnosti MLS, toto potvrzení bude obsaţeno v informaci o identifikaci odpovídajícího DME. Za hranicemi publikovaných sektorů činnosti MLS se informace o stavu MLS nevysílá. 9. Kritéria rozmístění, určovaná poměrem signálů a ztrát 9.1 Zeměpisné separace Kritéria separací jsou uvedená v ust. 9.2 a 9.3 jako ţádoucí odstupy signálu od šumu pro kombinace příslušných ztrát šířením umoţňující na C pásmu MLS kmitočtové přidělování stejných kanálů a přilehlých kanálů z hlediska interference. Kdyţ se vybírají kmitočty pro zařízení MLS, platí a berou se v úvahu podobná kritéria, jako pro DME/P nebo DME/N uvedená v Dodatku C. 9.2 Poţadavky na stejné kmitočty Přidělení stejného kmitočtového kanálu MLS se musí uskutečňovat s přihlédnutím k tomu, aby bylo vyloučeno určení preambule od neţádoucího zařízení na stejném kanálu. Poţadovaná úroveň neţádoucího signálu je menší neţ 120 dbm, tj. 2 db pod citlivostí palubního systému MLS: citlivost přijímače = 112 dbm zisk antény nad minimem = 6 dbm 118 dbm S úvahou toho, ţe propočet výkonu v Tab. G-1 ukazuje minimální úroveň signálu na letadle nejméně 95 dbm, poţadovaná úroveň 120 dbm se dosahuje pomocí rozmístění rušícího zařízení s geografickou separací, přesahující radiový horizont v libovolném místě publikovaného sektoru činnosti poţadovaného prostředku. Poznámka: Signál předávaný DPSK vyžaduje větší ochranu než kmitající lalok, takže při omezení nežádoucího signálu na témž kmitočtovém kanálu na 120 dbm se interference od kmitajících laloků neuvažují. 9.3 Poţadavky na sousední kanály Při uváţení absence poţadavků na charakteristiky spektra vysílače pro první a druhý sousední kanál by pozemní stanice pracující na těchto kmitočtech měly být umísťovány s geografickým odstupem, který přesahuje vzdálenost radiového horizontu ve kterémkoliv bodu vyhlášeného sektoru pokrytí poţadovaného zařízení. Poznámka: Tam, kde ze specifických důvodů (například párování kanálů ILS/MLS/DME) první nebo druhý sousední kanál musí být přiřazen, musí méně konzervativní metoda pro zajištění ochrany přijímače zaručovat, aby minimální hodnoty SNR dle specifikace v ust byly k dispozici ve kterémkoliv bodu vyhlášeného sektoru pokrytí požadovaného zařízení během vysílání nepožadovaného zařízení Pro třetí a další sousední kanály by pozemní stanice pracující na těchto kmitočtech měly být umístěny s geografickým odstupem, který zaručí, ţe minimální hodnoty dle specifikace v ust budou dostupné v kaţdém bodu vyhlášeného sektoru pokrytí poţadovaného zařízení během vysílání nepoţadovaného zařízení DG - 19 Změna č. 84

20 PŘEDPIS L 10/I DODATEK G Pokud neexistuje neţádoucí vysílání MLS situované blíţe neţ metrů od kteréhokoliv bodu vyhlášeného pokrytí, maximální výkon 94,5 dbw/m 2 dle ust v porovnání s minimální hustotou výkonu dle ust zajistí, ţe minimální hodnoty SNR budou splněny. Neočekávají se ţádná omezení Je-li neţádoucí vysílání MLS umístěno ve vzdálenosti menší neţ metrů od bodu vyhlášeného pokrytí, maximální výkon vytvořený tímto vysíláním a změřený během doby vysílání úhlových a datových signálů v pásmu o šířce 150 khz se středem v poţadovaném jmenovitém kmitočtu musí být vyhodnocen, přičemţ je nutno uvaţovat odstup kmitočtů, charakteristiky spektra a vyzařovací diagram vysílače a příslušné ztráty šířením. Tento maximální výkon musí být potom porovnán s poţadovanou úrovní úhlového a datového signálu pro kontrolu toho, ţe minimální hodnoty SNR definované v ust jsou splněny. Pokud tomu tak není, je nutno přiřadit jiný kanál poskytující větší kmitočtový odstup, aby se zmenšil maximální neţádoucí výkon daný spektrálními charakteristikami vysílače. 9.4 Vývoj kritéria plánování kmitočtů Řídicím faktorem při vypracování kritéria plánování kmitočtů sousedních kanálů je vyzařované spektrum z pozemní stanice MLS. Při vývoji kritérií plánování kmitočtů pro třetí a další sousední kanál by bylo ideálně třeba zvaţovat vyzařovaný spektrální výstup individuálních pozemních stanic MLS. Nicméně je moţné v geografické oblasti pouţívat generickou masku vysílače MLS, která splňuje poţadavky takového regionu. Z provozního hlediska je nutné znát úroveň integrity a nepřetrţitosti činnosti, aby bylo moţno vybrat provozní nasazení, které můţe být zajištěno MLS Nezávisle na provozních minimech se celkově uznává, ţe střední počet leteckých nehod se smrtelným následkem v době přistání z důvodu poruchy celého systému nebo nedostatků v něm, kam patří pozemní vybavení, letadlo a pilot, nesmí překročit hodnotu Toto kritérium se často nazývá celkovým ukazatelem risku Při přistání v podmínkách kategorie I, přestoţe se vyţadují minimální standardy přesnosti a integrity v počátečních fázích přistání, základní odpovědnost za dodrţení výše uvedených minim je na pilotovi. Při přistání v podmínkách kategorie III se poţaduje dodrţení uvedeného kritéria ve vztahu k celému systému. V této souvislosti je neobyčejně důleţité snaţit se dosáhnout vysoké úroveň integrity a nepřetrţité činnosti pozemního vybavení. Integrita je nezbytná pro zajištění toho, aby letadlo, uskutečňující přiblíţení na přistání, mělo malou pravděpodobnost nesprávného navedení. Nepřetrţitost sluţby je nezbytná pro zajištění toho, aby letadlo v poslední fázi přiblíţení na přistání mělo malou pravděpodobnost neobdrţení signálu navedení Je vidět, ţe různé provozní poţadavky odpovídají různým hodnotám integrity a nepřetrţitosti činnosti. V Tab. G-15 se stanovují a popisují čtyři úrovně integrity a nepřetrţitosti činnosti, které se vztahují k základním trajektoriím letů v případech, kdy DME není kritickým prvkem Dosaţení a udrţování úrovně integrity a nepřetrţitosti činnosti 10. Materiál, týkající se instalací MLS ve speciálních lokalitách 10.1 Výkonnost MLS v prostoru pokrytí Uznává se, ţe v některých lokalitách poţadavky ust Hlavy 3 nemohou být splněny v celém prostoru krytí vlivem okolního prostředí na šíření signálu. Předpokládá se, ţe v takových lokalitách poţadavky ust Hlavy 3 jsou splněny minimálně v sektoru navedení pro všechny publikované trajektorie přiblíţení na přistání podle přístrojů do stanoveného bodu, za kterým se navedení pomocí MLS nepouţívá pro předpokládané činnosti. Aby se pomohlo odpovídajícím orgánům při provádění předběţného zhodnocení vhodnosti takových individuálních instalací MLS pro předpokládané činnosti, je nezbytné publikovat odpovídající omezení prostoru činnosti. 11. Integrita a nepřetržitost činnosti pozemního zařízení MLS 11.1 Úvod Tento materiál je vyhotoven s cílem popsat normy integrity a nepřetrţitosti činnosti pozemního vybavení MLS a zajistit návod na výrobu a systémové charakteristiky tohoto zařízení Změna č. 84 DG Porušení integrity můţe nastat, jestliţe signál překročí limit přípustné odchylky nebo nesprávný signál (v případě číslicových dat) buď monitorovací zařízení nepozná, nebo obvody monitoru nemohou vypnout vyzařování nesprávného signálu. Podobná porucha, jestliţe vyvolá velkou chybovost, můţe zavinit nebezpečnou situaci Je zřejmé, ţe ne všechna porušení integrity jsou nebezpečná ve všech fázích přiblíţení na přistání. Např. během kritické fáze přiblíţení na přistání, neodhalené poruchy, které způsobí podstatnou chybovost zadání tratě (PFE), jsou zvláště nebezpečné tehdy, kdy nezjištěný chybějící signál povolení nebo identifikace můţe vést k vytvoření nebezpečné situace. Kritéria hodnocení různých typů poruch musí zahrnovat všechny nebezpečné situace a zvláště ty, které nemusí být zřejmé pro pilota nebo automatického pilota Obzvláště je důleţité, aby monitory byly navrţeny takovým způsobem, ţe zajistí spolehlivé přistání v souladu s ust a Hlavy 3, coţ mnohdy vyţaduje provedení podrobné analýzy návrhu monitoru. V opačném případě porucha monitoru můţe způsobit vyzáření chybných signálů. Některé moţné varianty, které mohou způsobit vytvoření nebezpečné situace při minimech kategorie II a III jsou: a) neobjevená chyba vedoucí k významnému zvýšení PFE, které se projeví na palubě letadla přibliţujícího se na přistání,