mimo prostory obvyklé k podnikání

Transkript

1 Právnická fakulta Masarykovy univerzity Obor Právo a právní věda Katedra občanského práva Diplomová práce Ochrana spotřebitele u smluv uzavřených mimo prostory obvyklé k podnikání Lukáš Záluský 2012/2013

2 Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma: Ochrana spotřebitele u smluv uzavřených mimo prostory obvyklé k podnikání zpracoval sám. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použil k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury..... Lukáš Záluský 2

3 Poděkování: Rád bych poděkoval JUDr. Markétě Selucké, Ph.D. za její vedení, podporu a optimistický přístup při zpracování práce. 3

4 Abstrakt a seznam klíčových slov Abstrakt: Předmětem diplomové práce je analýza úpravy problematiky ochrany spotřebitele u smluv uzavřených mimo prostory obvyklé k podnikání a to na evropské úrovni v podobě směrnice Rady ze dne 20. prosince 1985 o ochraně spotřebitele v případě smluv uzavřených mimo obchodní prostory 85/577/EHS za použití odborné literatury a především rozhodnutí Soudního dvora Evropské Unie. Práce pokračuje analýzou implementace směrnice 85/577 do českého právního řádu a poté komparuje tuto implementaci s implementací na Slovensku a v Irsku. V další části práce autor analyzuje směrnici evropského parlamentu a Rady 2011/83/EU ze dne 25. října 2011 o právech spotřebitelů, kterou se mění směrnice Rady 93/13/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES a zrušuje směrnice Rady 85/577/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES a aktuální míru její implementace do zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Práce tedy hodnotí jak úpravu de lege lata, tak návrhy de lege ferenda. Seznam klíčových slov: Směrnice 85/577 a směrnice 2011/83, podomní prodej, občanský zákoník, minimální a maximální harmonizace, implementace směrnice. Abstract: The goal of this thesis is to analyze legislature concerning consumer protection in contracts concluded away from business premises on both european and national levels. It analyzes Directive 85/577/EHS and then it s implementation into Czech law, using academic literature and court desicions, mainly of the Court of Justice of the European Union. Further off the thesis compares Czech legislature with Slovakian and Irish legislature. In the following part, author of the thesis analyzes new Directive 2011/83/EU about consumer rights, which repeals directive 83/577, and it s implementation into the new Czech civil code. This thesis aims at critical evaluating of current legislature and at proposals de lege ferenda. Keywords: Directive 85/577/EHS and Directive 2011/83/EU, doorstep selling, Czech civil code, minimum and full harmonisation, directive implementation. 4

5 Obsah Abstrakt a seznam klíčových slov... 4 Seznam použitých zkratek... 7 Úvod Spotřebitelská politika EU Vývoj politiky ochrany spotřebitele Fungování spotřebitelské politiky Rozbor směrnice 85/577 a ustanovení 57 OZ Historický vývoj Struktura a předmět ochrany směrnice Spotřebitel Obchodník neboli Trader Smlouvy, na které se směrnice vztahuje (čl. 1) Negativní vymezení působnosti (čl. 3) Informační povinnost (čl. 4) Odstoupení od smlouvy (čl. 5) Ostatní ustanovení Úprava v OZ Úprava spotřebitelských smluv v OZ Smlouvy sjednávané mimo provozovnu (tzv. podomní obchody), 57 OZ Slovensko Irsko Směrnice 2011/83/EU Rozbor směrnice Preambule Definice a pozitivní vymezení působnosti, obchodní prostory Negativní vymezení působnosti a úroveň harmonizace

6 Informační povinnost Formální požadavky na smlouvy uzavřené mimo obchodní prostory Odstoupení od smlouvy Ostatní ujednání Úprava smluv uzavíraných mimo prostory obvyklé k podnikání v NOZ Závěr Seznam literatury

7 Seznam použitých zkratek EU Evropská unie Komise Evropská komise NOZ - Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník ObZ Zákon č. 513/1991 Sb., Obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů OSPP - Zákon č. 108/2000 Zb., o ochrane spotrebiteľa při podomovom predaji a zásielkovom predaji, ve znění pozdějších předpisů OZ - Zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. SDEU - Soudní dvůr Evropské unie, dříve Evropský soudní dvůr Směrnice 85/577 - Směrnice Rady 85/577/EHS ze dne 20. prosince 1985 o ochraně spotřebitele v případě smluv uzavřených mimo obchodní prostory Směrnice 2011/83 - Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/83/EU ze dne 25. října 2011 o právech spotřebitelů, kterou se mění směrnice Rady 93/13/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES a zrušuje směrnice Rady 85/577/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES SOZ - Zákon č. 40/1964 Zb., občianský zákonník, ve zneni neskorších predpisov SŽZ - Zákon č. 455/1991 Zb., zákon o živnostenském podnikání, ve zneni neskorších predpisov 7

8 Úvod V této diplomové práci se budu věnovat specifické oblasti ochrany spotřebitele a to jeho ochraně v případě, že uzavře smlouvu mimo takzvané prostory obvykle k podnikání, případně mimo provozovnu. Tomuto způsobu prodeje se běžně říká podomní prodej a je založený na principu, že obchodník především navštíví spotřebitele u něj doma nebo v jeho zaměstnání, či jej pozve na speciální akci typu zájezdu nebo exkurze. Smlouvy takto uzavírané jsou nezřídka formulářového typu, spotřebitel tedy nemůže ovlivnit obsah smlouvy, pouze ji přijmou nebo odmítnout 1. Množství podnikatelů takto provozuje legitimní činnost, kdy tímto specifickým způsobem prodeje šetří na nákladech, které by jinak museli vynaložit na provozování provozovny. Nicméně z praxe mnoho lidí poznalo, že množství obchodníků využívá momentu překvapení spotřebitele a smlouva v tomto okamžiku překvapení uzavřená, později spotřebitelem hlouběji rozmyšlená, se může jevit jako značně nevýhodná. V následujících kapitolách této práce tedy bude především rozebráno, jak je spotřebitel v případě podomního prodeje chráněn, jakou míru ochrany přikazuje Evropská unie, jak se s požadavky na ochranu vypořádaly členské státy, především tedy Česká Republika (bude provedena komparace se Slovenskem a Irskem), tedy pohled na účinnou úpravu, která vychází ze směrnice Rady ze dne 20. prosince 1985 o ochraně spotřebitele v případě smluv uzavřených mimo obchodní prostory 85/577/EHS (dále jen směrnice 85/577). Cílem této části práce tedy bude především analyzovat jednotlivá ustanovení směrnice 85/577 a zhodnotit míru implementace ve vybraných členských státech. K analýze bude přistupováno kriticky, budou vytknuty slabiny v implementaci a porovnány rozdíly v legislativě. Práce se bude poté věnovat dalšímu předpisu Evropské unie, směrnici Evropského Parlamentu a Rady 2011/83/EU ze dne 25. října 2011 o právech spotřebitelů, kterou se mění směrnice Rady 93/13/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES a zrušuje směrnice Rady 85/577/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES (dále jen směrnice 2011/83). Opět budou jednotlivá relevantní ustanovení směrnice analyzována a komparována s textem směrnice 85/577. Poslední kapitolou práce pak je zhodnocení implementace této nové směrnice do NOZ. 1 HRUBÁ, Michaela. Prodej mimo prostory obvyklé k podnikání. In: FIALA, Josef et. al. Současné aktuální otázky spotřebitelského práva. Brno: Masarykova univerzita, 2008, s. 41. ISBN

9 V závěru práce budou zodpovězeny následující hypotézy: Byla směrnice 85/577 řádně implementována do českého právního řádu? Implementovaly Slovensko a Irsko směrnici 85/577 lépe? Řeší směrnice 2011/83 nedostatky směrnice 85/577? Jsou požadavky směrnice 2011/83 již implementovány v NOZ? 9

10 1. Spotřebitelská politika EU V sedmadvaceti členských státech Evropské unie žije téměř půl miliardy potenciálních spotřebitelů. K evropskému HDP přispívají až 58 procenty 2. Smlouvám uzavíraným spotřebiteli je tedy třeba poskytnout vyšší míru ochrany, především v podobě kogentní úpravy 3, protože spotřebitel obvykle vystupuje ve vztahu k obchodníkovi jako slabší strana, která si nemusí být vědoma všech svých práv ze smlouvy vyplývajících, nemusí být důsledně obeznámen s parametry zboží a v neposlední řadě může být obchodníkem zaskočen a překvapen. Politika ochrany spotřebitele se zaměřuje na ochranu zdraví, bezpečnost a zájmy konzumentů, prosazuje společný přístup k zákazníkům a práva na informace. Ochrana spotřebitele má tak zásadně přispívat k účinnému fungování vnitřního trhu, podporovat přeshraniční obchod a tak zvyšovat celkový odbyt zboží na společném trhu Vývoj politiky ochrany spotřebitele K harmonizaci legislativ jednotlivých členských států na poli ochrany spotřebitele začalo docházet především od poloviny 70. let. V roce 1975 představila Evropská komise Předběžný program EHS o ochraně spotřebitele 4, který se stal základním kamenem spotřebitelské legislativy. Dokument shrnul pět základních práv spotřebitelů: právo na ochranu zdraví a bezpečnosti právo na ochranu ekonomických zájmů právo na náhradu škody právo na informace a vzdělávání právo na zastupování 2 KOPECKÁ, Hana. Euroskop: Ochrana spotřebitele [online]. [cit ]. Dostupné z: 3 HULVA, Tomáš. Ochrana Spotřebitele. Praha: Aspi, a.s., s. ISBN S EU (1975): Council Resolution of 14 April 1975 on a preliminary programme of the European Economic Community for a consumer protection and information policy. In: Úřední věstník Evropské unie C 092, 25/04/1975 P [cit ]. 10

11 Po Předběžném programu následovaly ještě další iniciativy, ale za skutečný začátek komunitární spotřebitelské politiky můžeme považovat až Jednotný evropský akt v roce , který zmocnil Evropskou komisi k návrhu opatření na ochranu spotřebitelů. Konečně pak ochranu spotřebitele zavádí jako samostatnou plnohodnotnou komunitární politiku Maastrichtská smlouva v roce , požadavky vyplývající z ochrany spotřebitele a při provádění ostatních evropských politik zohlednila i Amsterodamská smlouva v roce Fungování spotřebitelské politiky Strategie spotřebitelské politiky je věcně zaměřena na oblast ochrany potravin, ochrany veřejného zdraví a ochrany práv spotřebitele. Nás zajímají především tyto aspekty: poctivé obchodní praktiky klamavá a srovnávací reklama cenové ukazatele a etikety nepřiměřené smluvní podmínky distanční a podomní prodej práva cestujících V prosinci 2006 byl přijat nový program ochrany spotřebitelů pro období s celkovým rozpočtem 157 milionů eur. Mezi priority ve výhledovém období tak patří především efektivnější vymáhání spotřebitelských práv, posun spotřebitelské politiky do centra zájmů ostatních relevantních politik, posílení informovanosti spotřebitele a transparentní trh umožňující bezproblémové přeshraniční obchody. 5 Byl podepsán 17. února 1986 v Lucemburku a 28. února 1986 v Haagu, vstoupil v platnost 1. července Smlouva o Evropské unii, která byla podepsána v Maastrichtu 7. února 1992 a vstoupila v platnost 1. listopadu Amsterodamská smlouva, která byla podepsána 2. října 1997 a v platnost vstoupila 1. května Rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 1926/2006/ES ze dne 18. prosince 2006, kterým se zavádí akční program Společenství v oblasti spotřebitelské politiky ( ). In: EUR-lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie [cit ]. Dostupné z: 11

12 2. Rozbor směrnice 85/577 a ustanovení 57 OZ Směrnice 85/577 je jednou z 8 směrnic spotřebitelského aquis, které byly podrobeny rozsáhlé revizi. Jedná se o nejstarší směrnici z těchto směrnic, byla v rámci Unie uplatňována déle než 25 let. Jedním z hlavních důvodů přijetí byly nekalé praktiky obchodníků, nicméně těmi se zabývat nebudeme, jelikož tuto problematiku v sobě poté obsáhla směrnice Evropského Parlamentu a Rady 2005/29/ES o nekalých obchodních praktikách. Je třeba zmínit, že SDEU svou judikaturou zobecnil použití směrnice na v podstatě jakoukoli smlouvu, která byla uzavřena mimo prostory obvyklé k podnikání, jak bude následně poukázáno. Směrnice 85/577, jak bylo řečeno v úvodu, chrání spotřebitele v případech uzavření smlouvy mimo prostory obvyklé k podnikání, případně v jiné terminologii mimo provozovnu. Pokrývá tedy např. situace nevyžádané návštěvy obchodníka v domově spotřebitele či na jeho pracovišti, nebo také smlouvy uzavřené na exkurzi pořádané obchodníkem. Základním východiskem ochrany spotřebitele je fakt, že nabídka k uzavření smlouvy jej může zastihnout nepřipraveného, v jemu neznámém prostředí, které se nemusí slučovat s jeho představou o místě běžném k prodeji. Je také většinou neschopný porovnat v danou chvíli kvalitu i cenu zboží, jelikož je na něj často vyvíjen tlak k rychlému uzavření smlouvy. Směrnice, první svého druhu na poli ochrany spotřebitele, má z dnešního pohledu omezené ambice. Jejími hlavními zbraněmi jsou články, které zakládají povinnost písemně informovat spotřebitele o možnosti odstoupení od smlouvy a samotný institut odstoupení od smlouvy. Doba poskytnutá pro odstoupení od smlouvy nesmí být kratší než 7 dní od okamžiku, kdy byl spotřebitel informován o svém právu odstoupit od smlouvy. Směrnice uplatňuje tzv. minimální harmonizaci 9, stejně jako ostatních 7 směrnic, které byly revidovány 10. Tento způsob harmonizace umožňuje členským státům přijímat či ponechat v účinnosti legislativu, která je pro spotřebitele příznivější než minimum ochrany vyžadované směrnicí. Většina států této možnost využila a spotřebitel je tak chráněn lépe, než je vyžadováno směrnicí. Při rozboru samotné směrnice bych chtěl začít jejími definicemi spotřebitele ( consumer ) a obchodníka ( trader ). Nejednotnost těchto definic napříč spotřebitelským aquis způsobila mnoho rozporů v legislativě členských států, které si díky minimální harmonizaci samy mohly definice rozšířit. 9 TOMÁŠEK, Michal. Princip minimální harmonizace při transpozici směrnic v oblasti ochrany spotřebitele. Právní fórum. 2004, roč. 1, č. 1, s ISSN Více později v souvislosti s rozborem směrnice 2011/83 12

13 2.1. Historický vývoj Členské státy před přijetím směrnice neměly žádnou koherentní legislativu týkající se podomního prodeje. Úroveň ochrany se velmi lišila, od kvalitní a obsáhlé (Švédsko a Dánsko) po neexistující (Česká Republika, Maďarsko, Polsko, Rumunsko) 11. Státy, které podomní prodej ve své legislativě již zachytily před oznámením Komise o záměru tuto oblast regulovat na evropské úrovni, k němu přistupovaly různě. Např. Lucembursko jej na zákonné úrovni 12 v roce1970 obecně zakázalo, s výjimkou pro právně regulované a povolené aktivity. Podobný postoj zaujala např. i Belgie. 13 Švédsko, Francie a Nizozemí ve své legislativě zakotvily právo odstoupení od smlouvy, Nizozemí navíc zavedlo registraci podomních obchodníků ve snaze zamezit nekalé jednání 14. Lhůta pro odstoupení od smlouvy se pohybovala mezi 7-8 dny a její běh počínal uzavřením smlouvy nebo od upozornění spotřebitele o možnosti od smlouvy odstoupit. Poté, co nabyla směrnice platnosti, Dánsko ji jednoduše transponovalo do své již existující vnitrostátní legislativy v roce 1987, státy jako např. Německo, Španělsko a Irsko přijaly zákony nové. 15 Přistupující státy obvykle neměly spotřebitelskou politiku vůbec upravenu, případně jen minimálně, na základě obecných institutů týkajících se smluv a závazků z nich vyplývajících. Česká Republika směrnici transponovala již před svým přijetím do EU a to novelou občanského zákoníku 367/ Na Slovensku došlo k transpozici směrnice v podobě zákona č. 108/2000 Zb., o podomovom predaji SCHULTE-NÖLKE, H.; TWIGG-FLESNER, Ch.; EBERS, M. EC Consumer Law Compendium-Comparative Analysis [online].universität Bielefeld, 2008 [cit ]. S Dostupné z: (dále jen Compendium). 12 Compendium, op. cit. S Compendium, op. cit. S Compendium, op. cit. S Compendium, op. cit., S Zákon, kterým se mění zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit ] 17 SLOVENSKÁ REPUBLIKA. Zákon č. 108/2000 Zb., o podomovom predaji, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit ] 13

14 2.2. Struktura a předmět ochrany směrnice V prvních 3 článcích směrnice vymezuje, za jakých podmínek a na které situace se bude vztahovat. Směrnice má být aplikována na smlouvy, na základě kterých dodavatel dodává zboží spotřebiteli nebo poskytuje služby. Článek 1 směrnice 85/577 stanovuje případy, na které směrnice dopadá. V době, kdy byla směrnice přijata, byly zdaleka nejčastější nevyžádané návštěvy obchodníka (doma nebo na pracovišti) a jím pořádané exkurze. Nicméně už v době přijetí několik členských států rozšířilo působnost směrnice i na další situace. Státy např. užily podobnou míru ochrany i na smlouvy uzavřené na veřejných místech (ulice, trhy). Některé státy rozšířily ochranu na případy, kdy byla smlouva vyjednána mimo provozovnu, ale později v provozovně uzavřena. Nakonec některé státy poskytly ochranu všem, tj. i vyjednaným, návštěvám Spotřebitel V článku 2 směrnice nacházíme definici spotřebitele, která jej definuje jako fyzickou osobu (dále jen FO), která v transakcích spadajících do oblasti působnosti této směrnice jedná za účelem, který nelze považovat za jeho podnikatelskou činnost nebo výkon povolání. Zde se musíme pozastavit nad způsoby převedení této definice do národní legislativy vybraných členských států. Mnoho z nich tuto definici využilo jako obecnou pro většinu nebo všechny zákony týkající se spotřebitelské problematiky. Nicméně např. Belgie zahrnula do definice bez dalšího i právnické osoby 19. Na Slovensku postupovali zákonodárci podobně, v zákoně o ochraně spotřebitele 20 rovněž zahrnuli i právnické osoby (dále jen PO), nicméně v případě podomního prodeje je z ochrany vyloučili. V České Republice byly právnické osoby novelou č.367/2000 rovněž brány za spotřebitele, protože se v ní mluvilo pouze o osobách 21. Nicméně pozdější novelou jim byla tato ochrana odejmuta (nadále tedy v 52 OZ již jen spotřebitelé jako fyzické osoby) 22. Je otázka, zda definice spotřebitele ve směrnici je vůbec předmětem minimální harmonizace, protože SDEU judikoval v případě rozhodnutí C-541/99 18 Compendium, op. cit. S Compendium, op. cit., S SLOVENSKÁ REPUBLIKA. Zákon č. 250/2007 Zb., o ochrane spotrebiteľa, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Iura Edition SK [cit ] 21 Spotřebitelem je osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. 22 Spotřebitelem je fyzická osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. 14

15 Idealservice 23 (sice ve smyslu definice ze směrnice o nepřiměřených podmínkách, ale tato definice je téměř stejná), že spotřebitelem je pouze FO. K tomuto rozhodnutí je však třeba komparovat rozhodnutí C-361/89 Pinto 24, kde SDEU rozhodl tak, že spotřebitelem může být členskými státy považován i PO či podnikatel, pokud nečiní běžný úkon v rámci svého podnikání. Tato doktrína však již byla odmítnuta a nadále lze za spotřebitele považovat jen FO (více v rozboru směrnice 2011/83). Není však vyloučeno, aby státy poskytly ochranu i určitým PO, nesmí je však nazývat spotřebiteli. Dále je třeba zhodnotit striktnost definice ve spojení s jednáním spotřebitele, které nelze považovat za podnikatelskou činnost nebo výkon povolání. Ustanovení 52 OZ za spotřebitele považuje FO, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu povolání. Směrnice mluví pouze o podnikatelské činnosti a výkonu povolání. Polsko nabízí volnější pojetí, kde nacházíme podmínku formulovanou do podoby činnost, kterou nelze přímo považovat za výkon povolání 25. Naproti tomu Belgická úprava jakoukoli spojitost s podnikatelskou činností vylučuje a na takovou osobu nenahlíží jako na spotřebitele 26. Jižní státy, jako např. Španělsko a Řecko zastávají tezi, že spotřebitel je osoba, která je koncovým článkem dodavatelského řetězce, nehledě na fakt, zda dané zboží či služby využívají pro své podnikání 27. Německá doktrína nemá vyhraněný názor a soudy posuzují situaci případ od případu 28. Nicméně výše uvedené jsou formální hlediska a při posouzení, zda se v konkrétním případě jedná o spotřebitele či nikoliv, musíme nahlížet i z hlediska materiálního, kdy spotřebitelem musí být i podnikatel, který si však kupuje dané zboží či službu pro své soukromé účely. V nálezu I. ÚS 1930/11 29 Ústavní soud České Republiky formuloval závěr, kdy východiskem spotřebitelské ochrany je názor, podle něhož se spotřebitel ocitá ve fakticky nerovném postavení s profesionálním dodavatelem, a to s ohledem na okolnosti, za nichž dochází ke 23 Rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne , spojené věci C-541/99 a C-542/99. In: EUR-lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie [cit ]. Dostupné z: dále jen rozhodnutí Idealservice 24 Rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne , věc C-361/89. In: EUR-lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie [cit ]. Dostupné z: dále jen rozhodnutí Pinto 25 Compendium, op. cit. S Compendium, op. cit. S Compendium, op. cit. S Compendium, op. cit. S Nález Ústavního soudu ČR ze dne , věc I. ÚS 1930/11. In: Salvia [právní informační systém]. Sokordia [cit ]. Dostupné z: 15

16 kontraktaci, s ohledem na větší profesionální zkušenost prodávajícího, lepší znalost práva a lepší dostupnost právních služeb, a konečně možnost stanovovat smluvní podmínky jednostranně cestou formulářových smluv. K podnětu k smluvnímu jednání dochází především ze strany dodavatele a spotřebitel obecně není na smluvní ujednání řádně připraven. Základním prvkem ochrany je tedy pro spotřebitele odstoupení od smlouvy. V daném případě stěžovatelka uzavřela kupní smlouvu a následně smlouvu mandátní, kde byla označena jako podnikatelka. Při odstoupení od smlouvy bylo druhou stranou namítnuto, že se na ni nevztahují ujednání o ochraně spotřebitele. Obecné soudy aplikaci ustanovení 57 OZ odmítly, buď s akcentem na později uzavřenou mandátní smlouvy, v níž stěžovatelka byla označena jako podnikatelka, či s odkazem na obsah kupní smlouvy (připravený vedlejší účastnicí v podobě formuláře). Ústavní soud však takové závěry odmítl a označil je za extrémní rozpor v právu na spravedlivý proces Obchodník neboli Trader Směrnice za obchodníka považuje fyzickou nebo právnickou osobu, která v posuzované situaci jedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo výkonu svého povolání, jakožto i osobu, která jedná jménem nebo na účet dodavatele. Některé státy, např. Dánsko 30 a Irsko, se držely definice přesně, nicméně většina států se více či méně odchýlila. Česká Republika používá termín dodavatel (anglicky supplier), definicí se poměrně liší. Možný aplikační problém bych viděl v použití spojení výkon povolání namísto pojmu použitého ve směrnici profesionální činnost. Považuji tedy za nutné si pomoci 2 odst. 2 c) zákona 513/1991 Sb., Obchodní zákoník výklad doplnit, kdy za výkon povolání považujeme určité činnosti 31. Slovensko má definici rovněž lehce odlišnou a jejich úprava například zakazuje podomní prodej obchodníkům, kteří provozují koncesovanou živnost podle jejich předpisů Smlouvy, na které se směrnice vztahuje (čl. 1) Tato směrnice se vztahuje na smlouvy, na základě kterých dodavatel dodává spotřebiteli zboží nebo poskytuje služby, uzavřené: v průběhu zájezdu organizovaného dodavatelem mimo jeho obchodní prostory nebo 30 Compendium, op. cit. S Podnikání se rozumí soustavná činnost prováděná samostatně podnikatelem vlastním jménem a na vlastní odpovědnost za účelem dosažení zisku. 32 Blíže v příslušné kapitole 16

17 v průběhu návštěvy dodavatele: u spotřebitele doma nebo v bytě jiných spotřebitelů; u spotřebitele na jeho pracovišti, neuskutečnila-li se návštěva na výslovnou žádost spotřebitele. Obecný výklad a použití Drtivá většina členských států se aplikačního vymezení přesně držela, s občasnými rozdíly ve formulaci. Opět je zde třeba brát v potaz názory SDEU, např. v rozhodnutí C-423/97 Travel VAC 33 soud judikoval, že pokud je smlouva uzavřena poté, co obchodník pozval spotřebitele na určité místo v určité vzdálenosti od spotřebitelova bydliště, které se neslučuje s místem, kde obchodník běžně vykonává svou činnost a které nelze rozumně identifikovat jako prodejní místo (za účelem prezentace zboží či služeb), musí být na takovou smlouvu nahlíženo, jako na smlouvu, která byla uzavřena během exkurze mimo prostory obvyklé k podnikání (ve smyslu směrnice 85/577). Zásadním prvkem tohoto rozhodnutí je názor, že spotřebitel nemusí prokazovat, že byl obchodníkem ovlivněn nebo zmanipulován. Postačuje fakt, že smlouva byla uzavřena za podmínek, které popisuje směrnice. Dále SDEU v rozhodnutí C-229/04 Crailsheimer Volskbank 34 judikoval, že aplikace směrnice nesmí být založena na podmínce, v případě jednání třetí strany ve jménu nebo na účet obchodníka, že si dotyčný obchodník nebyl vědom, že k uzavření smlouvy se spotřebitelem dochází formou podomního prodeje. Takovéto jednání musí být posuzováno v rámci směrnice. Rozšíření aplikační působnosti směrnice Některé členské státy rozšířily počet situací, na které se směrnice aplikuje. Zde bych zmínil přístup Německa, které do působnosti přímo zahrnuje i veřejnou dopravu či veřejná místa 35. I k pojmu exkurze se staví Německo příznivěji pro spotřebitele, kde nevyžaduje nutně organizaci zájezdu či podobné akce přímo obchodníkem. Postačuje, pokud akci 33 Rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne , věc C-423/97. In: EUR-lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie [cit ]. Dostupné z: dále jen rozhodnutí Travel VAC 34 Rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne , věc C-229/04. In: EUR-lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie [cit ]. Dostupné z: dále jen rozhodnutí Crailsheimer Volksbank 35 Compendium, op. cit. S

18 organizuje třetí strana v obchodníkově zájmu (není tedy nutné, aby jednala v jeho jméně nebo na jeho účet) 36. Česká úprava je rovněž poměrně příznivá k variacím, kde může k uzavření smlouvy dojít. Zde je na místě předložit otázku, zda je výčet situací ve směrnici dostačující a jak se s tím vypořádává nová směrnice. Pokud budeme zatím vycházet z předložených informací, jeví se jako vhodná Německá úprava. Inspirace touto úpravou by vedla k zjednodušení rozhodovací praxe národních soudů. Zboží a služby Ze směrnice samotné nevyplývá úplně jasně, na jaké předměty smlouvy přesně dopadá. Dokonce můžeme naleznout rozdíly v jazykových zněních směrnice, kde anglické znění odkazuje na smlouvy, ve kterých obchodník dodává zboží nebo služby. Francouzská a německá verze se liší 37, vyžadují pouze smlouvu s obchodníkem, který dodává zboží a služby obecně. Anglická verze tedy předpokládá, že předmětem konkrétní smlouvy musí být dodávka zboží nebo služeb. Pod německé a francouzské znění mohou spadnout i situace, kdy obchodník nemusel nutně poskytnout zboží, stačí, že ho obecně poskytuje. Většina členských států se ve svých národních úpravách definicím zboží a služeb nevěnuje. Výjimkami jsou např. Nizozemí, které zahrnuje i ekonomická práva 38 a Francie, kde soud dospěl k rozhodnutí, že pod ochranu vztaženou k podomnímu prodeji patří i situace, kdy spotřebitel pronajal obchodníkovi prostor ve své nemovitosti za účelem zřízení vysílače 39. V Británii v souvislosti s pojmem zboží a služby odvolací soud (při transpozici směrnice Rady 93/13/EHS o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách) doporučil, aby tyto pojmy byly vykládány velmi široce Compendium, op. cit. S Rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne , věc C-45/96. In: EUR-lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie [cit ]. Dostupné z: dále jen rozhodnutí Bayerische Hypotheken 38 Compendium, op. cit. S Rozsudek francouzského odvolacího soudu ze dne , věc no Fouque [cit ]. Abstrakt dostupný ve francouzsštině z: 40 Report on the Implementationof Directive 90/314/EEC on Package Travel and Holiday Tours in the Domestic Legislation of EC Member States [online] [cit ]. Dostupné z: 18

19 V článku 1 odst. 3 a 4 se směrnice snaží vysvětlit, že spotřebitel má právo odstoupit od smlouvy i v případě, že nabídku v situacích pokrytých směrnicí sám inicioval, nehledě na závaznost dané nabídky. Tyto odstavce jsou v určitém smyslu nekompletní, neboť postihují pouze dvoustranné právní úkony. Jednostranné úkony by měly být pod ochranu rovněž vztaženy. Některé státy toto ve své národní úpravě výslovně zmiňují, ostatní se musí spoléhat na výklad svých soudů. Smlouvy sjednané při podomním prodeji, avšak uzavřené až následně Některé státy poskytují ochranu i smlouvám, jež byly uzavřeny v provozovně, ale sjednány podomně. Např. ve Francii se ochrana vztahuje na smlouvy, které byly uzavřeny v prostorách obvyklých k podnikání, ale spotřebitel tam byl nejprve vyzván telefonicky 41. Návštěva sjednaná spotřebitelem Zde se přístup států poměrně silně rozdělil, část z nich ustanovení o této výjimce z ochrany neimplementovala, zatímco zbytek ustanovení využil a ochranu poskytl jen nevyžádaným návštěvám. Zde musíme zmínit čl. 1 odst. 2 směrnice 85/577, který obsahuje výjimku z obecného pravidla ve směrnici Tato směrnice se rovněž vztahuje na smlouvy o dodávce zboží nebo poskytnutí služeb odlišné od těch, u nichž spotřebitel požádal dodavatele o návštěvu za podmínky, že spotřebitel v době své žádosti nevěděl nebo důvodně nemohl vědět, že dodávka takového zboží nebo poskytnutí služeb tvořila součást podnikatelské činnosti nebo výkonu povolání dodavatele Negativní vymezení působnosti (čl. 3) V článku 3 směrnice 85/577 najdeme výčet smluv, na něž se směrnice nevztahuje. Jsou to smlouvy o výstavbě, prodeji nebo nájmu nemovitostí nebo smlouvy týkající se jiných práv k nemovitostem, na smlouvy o dodávce potravin, nápojů nebo jiného zboží denní potřeby dodávaného do domácnosti spotřebitele pravidelnou donáškovou službou. Smlouvy o dodávce zboží, které bude začleněno do nemovitosti, a smlouvy o opravě nemovitostí z působnosti této směrnice vyjmuty nejsou. Za splnění daných podmínek se směrnice 85/577 nevztahuje na smlouvy o dodávce zboží nebo poskytnutí služeb, pokud je smlouva uzavřena na základě dodavatelova katalogu, s nímž měl možnost a dostatek času se spotřebitel seznámit i bez přítomnosti dodavatelova 41 Compendium, op. cit. S

20 zástupce (nepřesnost v českém znění, v anglickém znění se mluví o dodavateli nebo jeho zástupci), ovšem dalším předpokladem je, že stálý kontakt, který vznikl v souvislosti s touto, jinou nebo později uskutečněnou transakcí mezi zástupcem dodavatele a spotřebitelem bude pokračovat. Poslední podmínkou je uvedení informace o právu vrátit zboží dodavateli nebo právo v téže lhůtě od smlouvy odstoupit. Tato práva musejí být uvedena v katalogu a ve smlouvě, a mohou být uplatněna ve lhůtě alespoň sedmi dnů po obdržení zboží. Spotřebiteli z tohoto práva nesmí vzniknout jiné závazky než povinnosti přiměřeně pečovat o zakoupené zboží. Dále směrnice 85/577 ze své působnosti vyjímá ještě smlouvy o pojištění a smlouvy o převodu cenný papírů. Podle judikatury SDEU nastávaly např. výkladové problémy spojené s tím, zda se tato výjimka vztahuje také na hypoteční úvěry, které se dotýkají zajištění nemovitostí 42. SDEU judikoval, že hypoteční úvěry z aplikace směrnice vyloučeny nejsou. I když se smlouva o hypotečním úvěru týká práva k nemovitosti, protože vrácení poskytnutých prostředků musí být zajištěno zástavním právem k nemovitosti, tento prvek nestačí k závěru, že se uvedená smlouva týká práva k nemovitostem ve smyslu čl. 3 odst. 2 písm. a) směrnice 85/577. Dalším výkladovým problémem, který SDEU řešil, bylo, zda se směrnice vztahuje na nákup nemovitostí za účelem investice. Koupě nemovitostí podle SDEU je vyloučena z aplikace směrnice a proto od ní na základě této směrnice nelze odstoupit. Šlo by odstoupit od smlouvy o úvěru na koupi této nemovitosti 43 Dále je členským státům dána možnost vyloučit z ochrany smlouvy, jejichž plnění nepřesáhne hodnotu 60 EUR. Státy mohou tuto hranici v souladu s principem minimální harmonizace snížit či vůbec neuplatňovat. Česká Republika a množství dalších států, mezi nimi i Slovensko, tuto výjimku neuplatnily a peněžní limit pro spotřebitelské smlouvy uzavřené při prodeji mimo prostory obvyklé k podnikání nezavedly. Například ale Irsko této možnosti využilo a limit zavedlo, jak bude rozebráno v další kapitole práce. Obecně si myslím, že zavádění peněžního limitu na spotřebitelské smlouvy není pozitivním krokem, 42 Rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne , věc C-481/99. In: EUR-lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie [cit ]. Dostupné z: dále jen rozhodnutí Heininger 43 Rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne , věc C-350/03. In: EUR-lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie [cit ]. Dostupné z: dále jen rozhodnutí Schulte 20