ANIMAL PROTECTION AND WELFARE 2012 OCHRANA ZVÍŘAT A WELFARE 2012

Transkript

1 ANIMAL PROTECTION AND WELFARE 2012 OCHRANA ZVÍŘAT A WELFARE th Scientific Conference with International Participation 19. odborná konference s mezinárodní účastí 3 October 2012 Brno, Czech Republic University of Veterinary and Pharmaceutical Sciences Brno Veterinární a farmaceutická univerzita Brno PROCEEDINGS SBORNÍK PŘÍSPĚVKŮ ISBN

2 Animal Protection and Welfare 2012 ANIMAL PROTECTION AND WELFARE 2012 OCHRANA ZVÍŘAT A WELFARE 2012 Organised by Faculty of Veterinary Hygiene and Ecology, University of Veterinary and Pharmaceutical Sciences Brno, Czech Republic Ministry of Agriculture of the Czech Republic State Veterinary Administration of the Czech Republic AWARE project, 7th FP Organizuje Fakulta veterinární hygieny a ekologie, Veterinární a farmaceutická univerzita Brno, ČR Ministerstvo zemědělství ČR Státní veterinární správa ČR AWARE projekt 7. rámcového programu EU Organising Committee Organizační výbor Doc. Ing. Eva Voslářová, Ph.D. MVDr. Jiří Dousek, Ph.D. MVDr. Jiří Kruml Hana Šírová Scientific Committee Odborný výbor Prof. MVDr. Vladimír Večerek, CSc., MBA Doc. MVDr. Milan Malena, Ph.D. Doc. MVDr. Vladimíra Pištěková, Ph.D. Doc. Ing. Eva Voslářová, Ph.D. 2

3 Ochrana zvířat a welfare 2012 Proceedings of the 19th Scientific Conference with International Participation Animal Protection and Welfare edited by the Conference Scientific Committee. Sborník příspěvků 19. odborné konference s mezinárodní účastí Ochrana zvířat a welfare recenzovaný odbornou komisí konference. Produced by University of Veterinary and Pharmaceutical Sciences Brno, Czech Republic First published University of Veterinary and Pharmaceutical Sciences Brno, Czech Republic Vydala Veterinární a farmaceutická univerzita Brno 1. vydání Veterinární a farmaceutická univerzita Brno, ČR All rights reserved. No part of this publication may be reproduced without the written permission of the copyright holder. Žádná část této publikace nesmí být reprodukována bez písemného svolení vydavatele. ISBN

4 4 Animal Protection and Welfare 2012

5 5 Ochrana zvířat a welfare 2012

6 Animal Protection and Welfare

7 Ochrana zvířat a welfare 2012 Contents Obsah Bartošová, J. The AWIN project: development, integration and dissemination of animal-based welfare indicators and pain recognition Projekt AWIN: vývoj, integrace a praktické uplatnění indikátorů welfare a bolesti u hospodářských zvířat Bedáňová, I., Pištěková, V., Voslářová, E., Chloupek, J., Večerek, V. Neopterin and biopterin as indices for welfare level in pheasants raised commercially under different conditions Neopterin a biopterin jako ukazatele úrovně welfare u bažantů chovaných v zajetí při různých podmínkách Blahová, J., Hostovský, M., Svobodová, Z. Occurrence of atrazine in the environment and its effect on aquatic organisms Výskyt atrazinu v životním prostředí a jeho vliv na vodní organismy Bušová, M. Fees for keeping a dog Poplatky za držení psa Dobšíková, R. Urine marking in cats and what to do? Značkování u koček a co s tím? Dousek, J., Charvátová, I., Čápová, L., Kubištová, D., Zvěřinová, S. Responsible management and care of the population of stray and abandoned cats Problematika péče o toulavé a opuštěné kočky a regulaci jejich populace Dousek, J., Semerád, Z., Smolová, A., Ninčáková, S., Charvátová, I., Voslářová, E., Chloupek, P. The development of conditions for the supervision over animal welfare and animal protection in the Czech Republic Vytváření podmínek kontroly pohody a ochrany zvířat v ČR Dvořáková, N., Hostovský, M., Široký, P. The welfare of pet turtles Welfare v zájmovém chovu želv Gardiánová, I., Povrazníková, M. Environmental enrichment for large cats kept in human care Možnosti obohacování prostředí u kočkovitých šelem chovaných v lidské péči Gardiánová, I., Procházková, B. Enrichment for pigs Enrichment pro prasata Gardiánová, I., Prokopcová, K., Svobodová, I. Enrichment for canids bred in human care Enrichment pro psovité šelmy chované v lidské péči

8 Animal Protection and Welfare 2012 Harlander-Matauschek, A., Meyer, B., Kreigseis, I., Würbel, H., Zentek, J. News about an old problem: feather pecking in laying hens Hrabčáková, P., Voslářová, E., Radisavljevic, K., Vucinic, M., Večerek, V. Animal welfare opinions and knowledge of students of University of Veterinary and Pharmaceutical Sciences Brno and University of Belgrade Welfare zvířat názory a znalosti studentů VFU Brno a Univerzity Bělehrad Hradecká, L., Vlachová, L., Svobodová, I., Jebavý, L. Environmental influence on postnatal development of the domestic dog (Canis familiaris) Vliv prostředí na postnatální vývoj psa domácího (Canis familiaris) Hutařová, Z., Voslářová, E., Večerek, V. Impact of using steel shot cartridges for hunting small game on animal welfare Vliv používání ocelových brokových nábojů pro lov drobné zvěře na zajištění welfare zvířat Komenská, K. Reflecting problems of animal ethics in Slovakia Reflexia problematiky etiky vzťahu k zvieratám na Slovensku Kopřiva, V., Hostovský, M., Drga, J., Nekvapil, T. The welfare of laying hens breeding Welfare chovu nosnic Leeb, C. On farm welfare assessments in pigs Machová, M., Voslářová, E., Bedáňová, I. Results of survey on consumers attitudes towards the welfare of farm animals Výsledky průzkumu vztahu spotřebitelů k welfare hospodářských zvířat Malena, M., Dousek, J., Semerád, Z., Smolová, A., Ninčáková, S., Valcl, O., Novák, J., Konečná, K., Večerek, V. Information to bulletin Animal Protection Programme situation in 2011 Informace k bulletinu Program ochrany zvířat situace v roce Maľová, J., Takáčová, J., Takáč, L., Korim, P. Effects of contaminants on wildlife health Vplyv kontaminantov na zdravotný stav zveri Müllerová, H. Where is the legal protection of animals heading for? Kam směřuje právní ochrana zvířat? Müllerová, L. Case HUNTER application of Act No. 246/1992 Coll. on the protection of animals against cruelty in view of critical endangered species Případ MYSLIVEC aplikace zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání z pohledu kriticky ohrožených druhů

9 Ochrana zvířat a welfare 2012 Nádeníček, J., Kotolová, H., Voslářová, E. Hand-rearing of birds as a species protection Umělý odchov ptáků z hlediska ochrany druhu Petrák, J., Debrecéni, O., Bučko, O., Vavrišínová, K., Lehotayová, A. The relationship between fixation teats, sex and meat production of pigs Vzťah medzi obsadzovaním ceckov, pohlavím a mäsovou úžitkovosťou ošípaných Pintarič, Š., Vadnjal, S., Biasizzo, M., Kirbiš, A. Poultry meat decontamination with neutral electrooxidizing water Prášková, E., Voslářová, E. Protection of fish against cruelty in the Czech legislation Ochrana ryb proti týrání v právních předpisech ČR Radisavljević, K., Vučinić, M. Evaluation of postoperative pain related with welfare in dogs after ovariohysterectomy 143 Spinu, M., Niculae, M., Cadar, D., Popescu, S., Gheorghita, D. Stress levels and adaptive cell-mediated immunity in Hypopphae rhamnoides treated, antigen primed farmed rabbits Spinu, M., Niculae, M., Cadar, D., Sandru, C., Popescu, S. The dynamics of losses caused by Marek s disease on a closed circuit intensive poultry farm Široká, Z., Svobodová, Z., Rosmus, J., Homolová, Z., Kolářová, L., Řezáč, P. Carbofuran banned but still up-to date poison Karbofuran zakázaný, ale přesto stále aktuální jed Špalková, M., Beňová, K., Falis, M., Žďárský, M., Renčko, A. Study of interactions of selected pesticides, cadmium and low doses of ionizing radiation by means of a biotest on Artemia franciscana Štúdium interakcií vybraných pesticídov, kadmia a nízkych dávok ionizujúceho žiarenia biotestom s Artemia franciscana Špinka, M. The positive side of animal welfare concepts and measurement Pozitivní stránky welfare zvířat koncepce a hodnocení Špinka, M., Illmann, G. The AWARE project supporting farm animal welfare research and education in Central and Eastern Europe Projekt AWARE podpora výzkumu a výuky welfare hospodářských zvířat ve střední a východní Evropě Takáčová, J., Korim, P., Takáč, L., Korimová, J., Maľová, J., Bulik, M. The assessment of pig welfare in term of legislation Hodnotenie welfare u ošípaných z hľadiska právnych predpisov Takáčová, J., Korim, P., Takáč, L., Korimová, J., Michaľov, L. Current state laws in the area of protection of animals Súčasný stav právnych úprav v oblasti ochrany zvierat

10 Animal Protection and Welfare 2012 Terzin, V., Pavlović, I. The strategy to resolve the problem of ownerless dogs and cats in Belgrade Večerek, V., Voslářová, E. Animal protection and welfare teaching at the University of Veterinary and Pharmaceutical Sciences Brno Výuka ochrany zvířat a welfare na VFU Brno Večerek, V., Voslářová, E. New study course Animal protection and welfare at the University of Veterinary and Pharmaceutical Sciences Brno Nový studijní obor Ochrana zvířat a welfare na VFU Brno Vijaya Kumaar Babu, A., Venkateswari, M. Animals and aves in art, thought and literature: an Indian perspective Vlachová, L., Hradecká, L., Jebavý, L., Gardiánová, I., Svobodová, I. Effects of neonatal handling on the behavioral development of puppies in German Shepherd kennel Police Účinky neonatální manipulace na behaviorální vývoj štěňat německého ovčáka v chovatelské stanici PČR Vlková, A., Kejlová, K., Očadlíková, D., Jírová, D., Bendová, H., Jíra, D., Šperlingová, I., Dabrowská, L. Aternative methods to animal testing for safety assessment of chemicals and cosmetic products Aternativní metody k pokusům na zvířatech pro zkoušení bezpečnosti chemických látek a kosmetických výrobků Vršková, D., Modrá, H. Comparison of two methods of identification in experimental amphibians Srovnání dvou metod identifikace experimentálních obojživelníků Želinská, G., Hrabčáková, P. Housing of fattened rabbits from the welfare viewpoint Ustájení brojlerových králíků z pohledu jejich welfare

11 Ochrana zvířat a welfare 2012 THE AWIN PROJECT: DEVELOPMENT, INTEGRATION AND DISSEMINATION OF ANIMAL-BASED WELFARE INDICATORS AND PAIN RECOGNITION PROJEKT AWIN: VÝVOJ, INTEGRACE A PRAKTICKÉ UPLATNĚNÍ INDIKÁTORŮ WELFARE A BOLESTI U HOSPODÁŘSKÝCH ZVÍŘAT Jitka Bartošová * Oddělení etologie, VÚŽV, v.v.i., Praha Uhříněves, ČR Department of Ethology, Institute of Animal Science, Czech Republic Summary The Animal Welfare Indicators (AWIN), a R&D project of the 7th FP of the European Commission, addresses the development, integration and dissemination of animal-based welfare indicators with an emphasis on pain assessment and pain recognition. A list of valid, reliable and feasible welfare indicators in sheep, goats, turkeys, horses and donkeys will be main outcomes of the project. AWIN education and training activities cover farmed, companion and laboratory animal species. The Equine behaviour research team of the Institute of Animal Science Prague participates in this project and will spread the results among Czech stakeholders and breeders. More information: Key words: AWIN, welfare indicators, pain detection, farm animals, horses, education Souhrn Projekt AWIN (Animal Welfare Indicators) 7. rámcového programu Evropské komise je zaměřen na vývoj, integraci a praktické uplatnění indikátorů welfare hospodářských zvířat zahrnující detekci a hodnocení bolesti. Hlavními výstupy projektu budou protokoly obsahující validní, spolehlivé a prakticky proveditelné ukazatele k ohodnocení momentálního stavu welfare v daném chovu ovcí, koz, krůt, koní a oslů. Součástí projektu jsou vzdělávací a tréninkové aktivity zaměřené jak na hospodářská, tak společenská a laboratorní zvířata v lidské péči. Na řešení projektu AWIN se podílí také Skupina pro výzkum chování a welfare koní z Oddělení etologie VÚŽV, v.v.i. Praha Uhříněves, která mimo jiné zabezpečuje šíření informací a výsledků mezi české stakeholdery a chovatele. Více informací: Klíčová slova: AWIN, indikátory welfare, detekce bolesti, hospodářská zvířata, koně, vzdělávání Projekt AWIN (FP7-KBBE , No Animal Welfare Indicators) řeší v rámci 7. rámcového programu Evropské komise požadavek na vypracování seznamu věrohodných ukazatelů, podle nichž lze hodnotit úroveň welfare v chovech hospodářských zvířat, jmenovitě ovcí, koz, krůt, koní a oslů. Součástí projektu je i vzdělávání odborné veřejnosti a trénink expertů pro posuzování welfare hospodářských, společenských a laboratorních druhů zvířat držených v lidské péči. Členem řešitelského konsorcia 10 vědeckých pracovišť projektu AWIN, koordinovaného z prestižní Scottish Agriculture College, je i VÚŽV, v.v.i., Praha Uhříněves. Skupina pro výzkum chování a welfare koní z Oddělení etologie se podílí na výběru a validaci indikátorů * bartosova.jitka@vuzv.cz 11

12 Animal Protection and Welfare 2012 použitelných ve screeningovém hodnocení úrovně welfare koní a oslů, zkoumá vliv prenatálního stresu na vývin, chování a welfare hříbat a zabývá se problematikou zjišťování úrovně a kontroly welfare jezdeckých koní. Závěry projektu AWIN budou k dispozici v květnu S dílčími výsledky je a bude průběžně seznamována jak Evropská komise, tak vládní a profesní organizace (tzv. stakeholdeři) a chovatelská veřejnost. Projekt monitorují a zpětnou vazbu poskytují organizace jako FAO nebo COPA COGECA. Květnový první výroční mítink projektu v Norsku navštívili zástupci stakeholderů (včetně ministerských úřadů) z Německa, Velké Británie, Norska, Španělska a Itálie. Příspěvek vychází z řešení projektu 7. RP EK AWIN. 12

13 Ochrana zvířat a welfare 2012 NEOPTERIN AND BIOPTERIN AS INDICES FOR WELFARE LEVEL IN PHEASANTS RAISED COMMERCIALLY UNDER DIFFERENT CONDITIONS NEOPTERIN A BIOPTERIN JAKO UKAZATELE ÚROVNĚ WELFARE U BAŽANTŮ CHOVANÝCH V ZAJETÍ PŘI RŮZNÝCH PODMÍNKÁCH Iveta Bedáňová 1*, Vladimíra Pištěková 1, Eva Voslářová 1, Jan Chloupek 2, Vladimír Večerek 1 1 Ústav veřejného veterinárního lékařství a toxikologie, 2 Ústav zootechniky a zoohygieny, Fakulta veterinární hygieny a ekologie, Veterinární a farmaceutická univerzita Brno, ČR 1 Department of Veterinary Public Health and Toxicology, 2 Department of Animal Husbandry and Animal hygiene, Faculty of Veterinary Hygiene and Ecology, University of Veterinary and Pharmaceutical Sciences Brno, Czech Republic Summary This study demonstrates the use of neopterin and biopterin as an indices for the evaluation of welfare in common pheasant (Phasianus colchicus) after beak trimming and putting spectacles onto beak which are used as a prevention of feather pecking and cannibalism. Pheasant hens fitted with spectacles exhibited lower concentrations of plasma biopterin (P < 0.001) in comparison with control. In addition, hens fitted with spectacles showed lower concentrations of plasma neopterin (P = 0.005) and biopterin (P = 0.005) than beak-trimmed pheasant hens. On the basis of our results, it is possible to suppose that neopterin and biopterin levels that are used primarily as indices for immune system activity, can be used as a measure for intensity of stress load and therefore also for evaluation of welfare in pheasants reared in captivity. Key words: pheasant, welfare, neopterin, beak trimming, pheasant specs Souhrn Cílem práce bylo ověřit možnost využití hladiny neopterinu a biopterinu pro posouzení úrovně welfare u slepic bažantů obecných chovaných v zajetí po provedení zákroků na zobáku používaných v chovatelské praxi jako prevence vzájemného zraňování a kanibalismu. Bažantí slepice s aplikovanými násadci na zobáku vykazovaly snížení hladiny biopterinu (P < 0,001) ve srovnání s kontrolou a navíc i snížení hladiny neopterinu (P = 0,005) a biopterinu (P = 0,005) ve srovnání s bažantími slepicemi, u nichž byla provedena kauterizace zobáku. Na základě výsledků lze usuzovat, že hladina neopterinu a biopterinu, která je primárně ukazatelem aktivity imunitního systému, může sloužit také jako indikátor intenzity stresové zátěže a tím i k hodnocení úrovně welfare u bažantů chovaných v zajetí. Klíčová slova: bažant, welfare, neopterin, kauterizace zobáku, násadec na zobák Úvod Chov bažantů v zajetí se potýká s řadou problémů, mimo jiné vzájemnou agresivitou zvířat a často až kanibalismem, které mají za následek snížení úrovně welfare komerčně chovaných bažantů (Swarbrick, 1985; Huber-Eicher and Sebo, 2001). V praxi se používají různé metody prevence před vzájemným zraňováním ptáků, především kauterizace horní části zobáku nebo aplikace různých typů násadců na zobák, blokujících přímý pohled ptáků (Fehlberg et al., 1993; Kjaer, 1997). Přestože některé studie (Swarbrick, 1985; Butler and Davis, 2010) * bedanovai@vfu.cz 13

14 Animal Protection and Welfare 2012 upozorňují na to, že tato opatření mohou poškozovat zdraví ptáků a snižovat úroveň welfare chovaných bažantů, sledování jejich účinků nebyla dosud věnována taková pozornost, jaká by odpovídala rozšíření jejich používání v praxi. Úroveň welfare u bažantů je možno posuzovat především na základě změn v ukazatelích dlouhodobé stresové zátěže, jako je např. poměr heterofilů a lymfocytů v krvi, považovaný u ptáků za typický ukazatel stresu (Post et al., 2003). Nejnovější studie ukazují, že stresogenní faktory mohou ovlivnit také produkci plazmatických pterinů (Marsalek et al., 2011). Breinekova et al. (2006, 2007) uvádějí, že neopterin a biopterin může sloužit jako vhodný ukazatel aktivace imunitního systému následkem stresové zátěže. Cílem práce bylo ověřit možnost využití hladiny neopterinu a biopterinu pro posouzení úrovně welfare u bažantů obecných chovaných v zajetí po provedení zákroků na zobáku prováděných v chovatelské praxi jako prevence vzájemného zraňování a kanibalismu. Materiál a metodika Úroveň welfare byla sledována u slepic bažanta obecného (Phasianus colchicus) ve věku cca 1 roku ustájených v průběhu snáškového období v dvoupodlažním klecovém systému. Každá klec o rozměru 200 x 85 x 58 (zadní hloubka klece) x 70 cm (přední hloubka klece) byla osazena skupinou bažantů skládající se z 1 kohouta a 5 slepic. Klece byly opatřeny drátěnou podlahou snižující se směrem k přední stěně pro usnadnění sběru vajec, pěti napaječkami a krmítkem s manuálním doplňováním krmné směsi na přední straně klece. Bažanti byli krmeni krmnou směsí BŽN (ADW Agro a. s.) a osvětlení bylo zajišťováno pouze denním světlem. Při osazování klecí byli bažanti rozděleni do tří skupin: u 1. skupiny byla provedena kauterizace jedné třetiny horní části zobáku, 2. skupina byla před umístěním do klecí opatřena násadcem na zobák (Clip-On Specs, Agrigame, Great Britain), který znemožňuje vzájemné oklovávání ptáků a u bažantů 3. skupiny nebyla provedena kauterizace ani nebyly použity násadce na zobák (kontrolní skupina). Po 3 měsících (na konci snáškového období) bylo z každé skupiny náhodně vybráno 15 bažantích slepic a z vena basilica byla odebrána krev (3 ml) pro stanovení hladiny plazmatických pterinů. Stanovení koncentrace neopterinu a biopterinu v plazmě byla provedeno na základě HPLC s fluorometrickou detekcí (Carru et al., 2004). Výsledky byly statisticky vyhodnoceny pomocí softwaru Unistat 5.1. (Unistat Ltd., GB). Data byla testována na normalitu (Shapiro-Wilkův test) a homogenitu rozptylů (Bartlett-Boxův test) a poté byla zpracována pomocí Kruskal-Wallis jednofaktorové analýzy rozptylu. Následně byla zjišťována statistická významnost rozdílů mezi průměry jednotlivých porovnávaných skupin pomocí neparametrického Tukey testu pro součty pořadí (Zar, 1999). Výsledky a diskuze Srovnání hladiny neopterinu v krevní plazmě u bažantů 3 měsíce poté, kdy jim byla provedena kauterizace zobáku nebo nasazení násadce na zobák jako prevence vzájemného zraňování a kanibalismu, a u kontrolní skupiny bažantů je znázorněno v grafu č

15 Biopterin, nmol/l Neopterin, nmol/l Ochrana zvířat a welfare 2012 Graf 1: Hladina neopterinu u bažantů chovaných v zajetí při různých podmínkách Kontrola x Kauterizace: p < 0.05 Násadce x Kauterizace: p < 0.01 Kontrola Násadce Kauterizace Skupiny Srovnání hladiny biopterinu v krevní plazmě u bažantů 3 měsíce poté, kdy jim byla provedena kauterizace zobáku nebo nasazení násadce na zobák jako prevence vzájemného zraňování a kanibalismu, a u kontrolní skupiny bažantů je znázorněno v grafu č. 2. Graf 2: Hladina biopterinu u bažantů chovaných v zajetí při různých podmínkách Kontrola x Násadce: p < 0.01 Násadce x Kauterizace: p < Kontrola Násadce Kauterizace Skupiny Jak je vidět z uvedených grafů, bažantí slepice, u nichž byla provedena kauterizace zobáku vykazovaly ve srovnání s kontrolní skupinou zvýšenou hladinu neopterinu (p < 0,05). Bažantí slepice s aplikovanými násadci na zobáku naopak vykazovaly snížení hladiny biopterinu (P < 0,001) ve srovnání s kontrolou. Navíc bažantí slepice s aplikovanými násadci na zobáku vykazovaly také snížení hladiny neopterinu (P = 0,005) a biopterinu (P = 0,005) ve srovnání s bažantími slepicemi, u nichž byla provedena kauterizace zobáku. Tato zjištění naznačují supresi imunitního systému vyjádřenou hladinou plazmatických pterinů u bažantích slepic s aplikovanými násadci, kterou je možné vysvětlit zvýšenou stresovou zátěží vlivem dlouhodobé aplikace násadců na zobák v průběhů snáškového období. 15

16 Animal Protection and Welfare 2012 Závěr V souladu se zjištěními autorů Breinekova et al. (2006, 2007) a Marsalek et al. (2011), kteří udávají, že stresogenní faktory mohou ovlivnit produkci plazmatických pterinů, je tedy možné na základě našich výsledků usuzovat, že hladina neopterinu a biopterinu, která je primárně ukazatelem aktivity imunitního systému, může sloužit také jako vhodný indikátor intenzity stresové zátěže. Zjištěné poznatky je možno využít i k posouzení a hodnocení úrovně welfare u bažantů chovaných v zajetí. Tato práce vznikla s podporou prostředků výzkumného záměru MSM Veterinární aspekty bezpečnosti a kvality potravin. Literatura Breinekova, K., Smutna, M., Svoboda, M., Vorlova, L. (2006): Pterins - Possible markers of stress situations in pigs. Toxicol. Lett. 164: (Abstr.) Breinekova, K., Svoboda, M., Smutna, M., Vorlova, L. (2007): Markers of acute stress in pigs. Physiol. Res. 56: Bulter, D. A., Davis, C. (2010): Effects of plastic bits on the condition and behaviour of captive-reared pheasants. Vet. Rec. 166: Carru, C., Zinellu, A., Sotgia, S., Serra, R., Usai, M. F., Pintus, G.F.,. Pes, G.M, Deiana, L. (2004): A new HPLC method for serum neopterin measurement and relationships with plasma thiols levels in healthy subjects. Biomed. Chromatogr. 18: Fehlberg, U., Sodeikat, G., Schulze, J., Pohlmeyer, K. (1993): Vergleichende unterzuchungen kommerzieller Aufzuchtmetoden von Jagdfasanen (Phasianus colchicus spec.) unter berucksichtigung tierschutzrelevanter Aspekte der Extensive- und Intensivhaltung. Dtsch. Tierarztl. Wschr. 100: Huber-Eicher, B., Sebo, F. (2001): The prevalence of feather pecking and development in commercial flocks of laying hens. Appl. Anim. Behav. Sci. 74: Kjaer, J.B. (1997): Management practices and housing in commercial rearing of game birds in Denmark - a questionnaire with focus on measurements against feather pecking and cannibalism. Proceedings of the 5th European Symposium on Poultry Welfare. Wageningen, The Netherlands, pp Marsalek, P., Svoboda, M., Smutna, M., Blahova, J., Vecerek, V. (2011): Neopterin and biopterin as biomarkers of immune system activation associated with castration in piglets. J. Anim. Sci. 89: Post, J., Rebel, J.M.J., Ter Huurne, A.A.H.M. (2003): Automated blood cell count: A sensitive and reliable method to study corticosteronerelated stress in broilers. Poult. Sci. 82: Swarbrick, O. (1985): Pheasant rearing: associated husbandry and disease problems. Vet. Rec. 116: Zar, J.H. (1999): Biostatistical Analysis. 4th ed. Prentice Hall, Upper Saddle River, New Jersey, 663 p. 16

17 Ochrana zvířat a welfare 2012 OCCURRENCE OF ATRAZINE IN THE ENVIRONMENT AND ITS EFFECT ON AQUATIC ORGANISMS VÝSKYT ATRAZINU V ŽIVOTNÍM PROSTŘEDÍ A JEHO VLIV NA VODNÍ ORGANISMY Jana Blahová 1*, Martin Hostovský 2, Zdeňka Svobodová 1 1 Ústav veřejného veterinárního lékařství a toxikologie, Fakulta veterinární hygieny a ekologie, Veterinární a farmaceutická univerzita Brno, Česká republika, 2 Ústav biochemie, chemie a biofyziky, Fakulta veterinární hygieny a ekologie, Veterinární a farmaceutická univerzita Brno, Česká republika 1 Department of Veterinary Public Health and Toxicology, Faculty of Veterinary Hygiene and Ecology, University of Veterinary and Pharmaceutical Sciences Brno, Czech Republic, 2 Department of Biochemistry, Biophysics and Chemistry, Faculty of Veterinary Hygiene and Ecology, University of Veterinary and Pharmaceutical Sciences Brno, Czech Republic Summary Atrazine, a selective systemic herbicide, is widely used in agriculture for production of corn and other crops. Atrazine is listed as an environmental endocrine disruptor by the Environmental Protection Agency; it has low acute toxicity in mammals, but it is toxic to aquatic animals. Although in the Czech Republic the use has been banned, atrazine and its degradation products are still detected in the surface and ground water. According to the Czech Hydrometeorological Institute, the maximum detected concentrations in years ranged from 0.3 to 1.0 μg/l. The aim of the present study was to assess available information about occurrence of this pesticide in aquatic environment and their effect on aquatic organisms. Key words: fish, toxicity, triazine herbicide, aquatic pollution Souhrn Atrazin, selektivní systémový herbicid, se v zemědělství rozšířeně využívá pro produkci kukuřice a dalších plodin. Agentura pro ochranu životního prostředí zařadila atrazin mezi látky s endokrinními účinky na živé organismy. Zároveň je hodnocen jako malo toxický pro savce a naopak toxický pro vodní organismy. Ačkoliv je v České republice používání atrazinu již zakázáno, stále jsou v podzemních a povrchových vodách nacházena rezidua tohoto kontaminantu, přípradně jeho metabolitů. Podle údajů Českého hydrometeorologického ústavu dosahovaly maximální koncentrace atrazinu v letech 2005 až 2009 hodnot v rozmezí 0,3 až 1,0 μg/l. Cílem této práce bylo zhodnocení dostupných informací týkajících se problematiky výskytu atrazinu ve vodním prostředí a jeho vlivu na vodní organismy. Klíčová slova: ryby, toxicita, triazinové herbicidy, znečištění vodního prostředí Úvod Atrazin, 2-chloro-4-(ethylamin)-6-(isopropylamin)-s-triazin, patří do skupiny selektivních syntetických herbicidů s-triazinů, které se rozšířeně využívají v různých odvětvích zemědělství. Atrazin se využívá především proti dvouděložným plevelům při pěstování kukuřice, chmele, sóji, cukrové třtiny a také v lesnictví, kde funguje jako účinný inhibitor * blahovaj@vfu.cz 17

18 Animal Protection and Welfare 2012 fotosyntézy. Při nižších dávkách hubí selektivně plevele, při větších dávkách funguje jako totální herbicid (Keith, 1997; Solomon et al., 2008). Jedná se o látku, která je perzistentní a mimo jiné je hodnocena jako mírně toxická pro savce (např. LC 50 pro potkana 3090 mg/kg, LC 50 pro myš 1750 mg/kg) a toxická pro vodní organismy (např. 96h LC 50 pro živorodku duhovou 4,3 mg/l). U člověka dochází k vystavení účinkům atrazinu především pitím kontaminované vody, případně dýcháním vzduchu v oblastech, kde je atrazin ve větším množství používán. Atrazin se poměrně rychle vstřebává do trávicích traktu nebo je absorbován plícemi a kůží. Ve vyšších dávkách působí neurotoxicky (způsobuje poruchy motoriky a koordinace), hepatotoxicky a nefrotoxicky. Je také klasifikován jako možný lidský karcinogen. Agentura pro ochranu životního prostředí (USA EPA) zařadila atrazin do seznamu tzn. environmentálních endokrinních disruptorů, tzn. látek, které mohou narušovat hormonální soustavu živých organismů (Wexler, 2005; Solmon et al., 2008). Degradace atrazinu v prostředí je ve velké míře závislá na přítomnosti kyslíku. V aerobním prostředí dochází k přeměně atrazinu mikrobiálními procesy (N-dealkylace, hydrolýza) za vzniku majoritních metabolitů desethylatrazinu a desisopropylatrazinu (obrázek 1). V anaerobních podmínkách atrazin vykazuje rezistenci vůči mikrobiální degradaci a poločas rozpadu se pohybuje od 160 do 330 dnů (Smalling and Aelion, 2006). Ve vodním prostředí je jeho stabilita významně ovlivněna hodnotou ph. V kyselých vodách při ph 5 je uváděn poločas rozpadu přibližně 12 týdnů, naopak v neutrálních a zásaditých vodách je rozklad velmi pomalý (2 roky a více). Obrázek 1: Degradační schéma atrazinu v životním prostředí Atrazin se stále používá v USA a dalších zemí světa v množství desítek tisíc tun ročně. V České republice i v celé Evropské unii je používání tohoto herbicidu zakázáno od 1. srpna 2005 na základě rozhodnutí Evropské komise 2004/248/EC. V dřívější době se atrazin velmi hojně využíval v zemědělství v přípravcích Atranex 50 SC, Gesaprim 90 WG, Gesaprim 500 FW a Guardian Extra, jejich spotřeba se pohybovala okolo 100 tun ročně (údaj z roku tun). V současné době je jako náhradní herbicid doporučován jiný přípravek, který obsahuje terbutylazin triazin příbuzný atrazinu ( Výskyt ve vodním prostředí Primárním vstupem atrazinu do vodního prostředí je jeho aplikace na zemědělské plodiny a následný splach z polí do vody. Přestože je používání přípravků s obsahem atrazinu u nás již několik let zakázáno, v důsledku předchozího intenzivního používání v zemědělství a jeho 18

19 Ochrana zvířat a welfare 2012 stability, jsou v povrchových i podzemních vodách stále nacházeny poměřně vysoké koncentrace tohoto kontaminantu. Ve vodě se atrazin vyskytuje rozpuštěný (rozpustnost ve vodě při 22 C je asi 33 mg/l) a sorbovaný na nerozpuštěných látkách minerální nebo organické povahy (Wexler, 2005). Podle údajů Českého hydrometeorologického ústavu bylo v letech 2005 až 2008 v českých řekách zjištěno až 88 % pozitivních vzorků na obsah atrazinu. Stanovení bylo prováděno přímo ve vzorcích vody. Maximální dosažené koncentrace se pohybovaly v rozmezí 0,3 až 1,0 μg/l. V roce 2009, kdy k monitorování kontaminace povrchových vod byly použity pasivní vzorkovače typu POCIS, bylo zjištěno 100 % pozitivních vzorků s maximální koncentrací 0,8 μg/l. Uvedené výsledky několikanásobně překračují hygienický limit pro pitnou vodu, který je 0,1 μg/l (vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 252/2004 Sb.). Podobná situace je také ve většině evropských zemí. V zemích, kde je používání atrazinu stále povoleno, dosahují koncentrace atrazinu v povrchových vodách řádově jednotky μg/l (Graymore et al., 2001). Ministerstvo zdravotnictví ČR každoročně zpracovává pravidelné podrobné zprávy o jakosti pitné vody včetně znečištění způsobených účinnými látkami přípravků. V dostupné zprávě za období se kazdoročně v hodnocených vzorcích upravované pitné vody objevovaly účinné látky herbicidních přípravků (zejména terbutylazin a atrazin) jako důsledek úniku ze zemědělstké výroby. Množství vzorků s nadlimitními koncentracemi reziduí však dosahovalo řádově desetin procenta z celkového počtu analýz, výjimkou byl podíl 3,8 % nadlimitních koncentrací atrazinu v roce 2005 ( Toxikologické účinky atrazinu na vodní organismy Mnoho toxikologických studií prokázalo u různých druhů vodních organismů negativní efekty po působení atrazinu. Nejzávažnější účinky jsou zjišťovány v souvislosti se schopností atrazinu narušovat hormonální regulaci, poškozovat pohlavní orgány a raná vývojová stádia vodních organismů (Solomon et al., 2008). Obojživelníci patří mezi velmi významnou skupinu volně žijících vodních organismů a jsou důležitou součástí ekosystému. V ekotoxikologii jsou obojživelníci vhodnými indikátory znečištění díky citlivosti k cizorodým látkám během vývojových cyklů. Vliv atrazinu na obojživelníky byl nejčastěji zkoumán s využitím modelového organismu drápatky vodní (Xenpus laevis), která patří mezi nejprostudovanější obojživelníky a má tedy rozšířené využití v ekotoxikologii. Raná stádia drápatky vodní se také používají v testu FETAX (Frog Embryo Teratogenesis Assay Xenopus), který umožňuje snadné a rychlé hodnocení embryotoxicty a teratogenity testované látky. Hayes et al. (2002, 2010) ve svých studiích uvádějí, že již nízké koncentrace (již od 0,1 μg/l) atrazinu ve vodním prostředí mohou snižovat u larválních stádií drápatky vodní hladinu samčího pohlavního hormonu testosteronu a negativně ovlivňovat vývoj gonád. U dospělých jedinců může docházet po expozici atrazinu ke snížení hladiny testosteronu, zmenšení pohlavních orgánů, potlačení sexuálního chování a celkovému poklesu fertility (tzv. chemická kastrace). Abnormality gonád a poruchy rozmnožování obojživelníků vystavených působení pesticidu atrazinu byly zjištěny i v mnoha dalších studiích (Carr et al., 2003; Clary et al., 2005; Oka et al., 2008). Další významnou skupinou vodních organismů, které se využívají jako vhodné modelové organismy pro posouzení vlivu různých cizorodých látek, jsou ryby. Vliv atrazinu na ryby byl zkoumán na různých druzích i různých vývojových stádiích. V tabulce 1 jsou uvedeny výsledky některých studiích, ve kterých byla zjišťována letální koncentrace atrazinu, při které dochází po 96-hodinové expozici k úhynu 50 % testovaných organismů (96h LC 50 ). Pro jednotlivé druhy ryb se výsledky liší a jsou závislé především na podmínkách testu a citlivosti testovaných organismů. Z dostupných informací je zřejmé, že působení atrazinu na ryby vede 19

20 Animal Protection and Welfare 2012 i k významným změnám biochemických (Elia et al., 2002) a hematologických ukazatelů (Ramesh et al., 2009). Některé studie mimo jiné prokázaly behaviorální (Plhalova et al., 2012) a histopatologické změny (Wiegand et al., 2011; Plhalova et al., 2012) u testovaných jedinců. Plhalova et al. (2012) hodnotili učinky atrazinu v růstovém testu toxicity s použitím dania pruhovaného (Danio rerio). Ze získaných výsledků je patrné, že nejvyšší testovaná koncentrace 90 μg/l vedla ke statisticky významnému snížení specifické rychlosti růstu ve srovnání s kontrolní skupinou. Zároveň u této koncentrace byly zaznamenány i změny v chování (snížený příjem krmiva) a následné histologické vyšetření potvrdilo patologické nálezy na játrech (vakuolární degenerace hepatocytů, kapilární dilatace a hyperémie). Tabulka 1: Hodnoty LC 50 pro jednotlivé druhy ryb Druh ryby 96h LC 50 Reference Lepomis macrochirus 16,6 mg/l Bathe et al. (1973) Cyprinus carpio 18,8 mg/l Neškovič et al. (1993) Oreochromis niloticus 9,4 mg/l Hussein et al. (1996) Chrysichthys auratus 6,37 mg/l Hussein et al. (1996) Channa punctatus 42,4 mg/l Nwani et al. (2010) Ctenopharhyngoden idella 80,0 mg/l Soorena et al. (2011) Neškovič et al. (1993) se zabývali sledováním subakutní toxicity atrazinu, jako modelový organismus byl zvolen kapr obecný (Cyprinus carpio L.). V subakutním testu toxicity (doba testu 14 dní, testované koncentrace - 1,5; 3,0 a 6,0 mg/l) prokázáli změny ve vybraných biochemických ukazatelích a zároveň byly zjištěny histopatologické nálezy na žábrách, játrech a ledvinách. V krevním séru byly zaznamenány nejvyšší změny v případě aktivity enzymu alkalické fosfatázy, kdy u všech testovaných skupin ryb došlo ke statisticky vysoce významnému zvýšení aktivity sledovaného enzymu až na dvojnásobné hodnoty. Ramesh et al. (2009) prokázali statisticky významné změny některých hematologických ukazatelů u kapra obecného po expozici atrazinu. Po vystavení ryb 24h LC 50 (18,5 mg/l) došlo u pokusné skupiny k poklesu počtu erytrocytů (o 63 %), obsahu hemoglobinu (o 27 %), hladiny glukózy (o 7 %) a plazmatického proteinu (o 19 %) ve srovnání s kontrolní skupinou. Zároveň byly u pokusné skupiny zaznamenány i změny v chování (plachost, nekoordinovanost plavání) a zvýšená mukózní sekrece. Mnoho toxikologických studií také potvrdilo, že atrazin může u vodních organismů vyvolávat oxidativní stres, tzn. nerovnováhu mezi tvorbou reaktivních radikálů (převážně kyslíkových) a schopoností organismu odbourávat a detoxikovat reaktivní meziprodukty (Slaninova et al., 2009). Nwani et al. (2010) prokázali u sladokovodní ryby Channa punctatus vystavené působení atrazinu statisticky významné zvýšení lipidní peroxidace ve vzorcích jater. Podobné závěry byly také zjištěny ve studiích Elia et al. (2002) a Jin et al. (2010), kteří u různých druhů ryb potvrdili nárůst lipidní peroxidace po působení atrazinu. Nwani et al. (2010) dále také potvrdili v játrech testovaných skupin ryb zvýšení aktivity enzymů účastnících se odbourávání reaktivních kyslíkových radikálů (superoxiddismutáza, kataláza, glutathion reduktáza) jako odezvu organismu na oxidativní stres způsobený atrazinem. Závěr Předkládaná práce shrnuje základní dostupné informace o atrazinu, jehož používání je v naší republice i celé Evropské unii již zakázano, ale ve světě se běžně využívá. Z důvodu jeho perzistence a nadměrného používání v minulých letech se stále setkáváme v rezidui 20

21 Ochrana zvířat a welfare 2012 uvedeného kontaminatu a jeho metabolitů v povrchových i pitných vodách. Atrazin je hodnocen jak endokrinní disruptor a zároveň je zařazen mezi látky podezřelé z karcinogenity, proto je nezbytné sledovat jeho obsah v jednotlivých složkách životního prostředí. Práce byla financována v rámci projektu GAČR P502/12/P163. Literatura K dispozici u autorů. 21

22 Animal Protection and Welfare 2012 FEES FOR KEEPING A DOG POPLATKY ZA DRŽENÍ PSA Milena Bušová * Ústav biochemie, chemie a biofyziky, FVHE VFU Brno, ČR Department of Biochemistry, Chemistry and Biophysics, Faculty of Veterinary Hygiene and Ecology, University of Veterinary and Pharmaceutical Sciences Brno, Czech Republic Summary The obligation to pay a fee for keeping a dog is determined by Act No. 565/1990 Coll. on local fees. This statutory provision is elaborated in generally binding decrees of local government and the authority to collect these fees falls under their remit. It applies to the holder, but not the dog owner, according to the place of residence. The amount of the fee for the dog is decided by the municipal council by means of approved local ordinances. Besides the fee for a dog, the fee obligation does not apply to any other domestic animals. The dog fee is income for the municipality, which decides on its use. In this paper I consider the meaning and reason for collecting fees for dogs, the purpose of its use, the current legislation and professional opinions on this issue. Key words: local fees, fees for a dog, charging for possession of other animals Souhrn Povinnost zaplatit poplatek za držení psa je dána zákonem č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích. Toto zákonné ustanovení je rozpracováno v místních obecně závazných vyhláškách samosprávných celků a pravomoc vybírání poplatků přechází do jejich působnosti. Vztahuje se na držitele, ne však na majitele psa, podle místa trvalého bydliště. O výši poplatku za psa rozhoduje zastupitelstvo obce schválením místní vyhlášky. Poplatková povinnost se kromě poplatků za psa nevztahuje na žádný jiný chovaný druh zvířat. Poplatek za psa je příjmem obce, která rozhoduje o jeho použití. V tomto příspěvku se zamýšlím nad smyslem a důvodem výběru poplatků za psa, účelem jeho použití, současnou legislativou a odbornými názory na tuto problematiku. Klíčová slova: místní poplatky, poplatky za psa, zpoplatnění držení jiných zvířat Úvod Poplatková povinnost je dána zákonem č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích a opravňuje obce vybírat poplatky za využívání veřejných prostranství, lázeňské a rekreační pobyty, za povolení vjezdu vozidel do uzavřených určitých částí města, ze vstupného, za systém shromažďování, sběru, svozu a likvidace tuhého domovního odpadu a za zhodnocení stavebního pozemku. Podle 1 písm. a) se tento zákon vztahuje i na psy. Dle 2 odst. 1 tohoto zákona se zpoplatnění vztahuje na držení psa podle místa trvalého pobytu držitele, nikoliv však majitele. Od poplatkové povinnosti jsou osvobozeny osoby s určitými zdravotními omezeními, osoby provádějící výcvik vodících psů a provozovatelé útulků zřízených obcí pro opuštěná zvířata. * busovam@vfu.cz 22

23 Ochrana zvířat a welfare 2012 Vlastní sdělení Zákonná povinnost odvádět poplatky tzv. ze psů bývá zapracována do obecně závazných vyhlášek. Na základě těchto vyhlášek jsou obce pověřeny vybíráním poplatků i za další výše uvedené činnosti, vznikající či provozované na území obce. Výše poplatků za psy je různá na různých místech. Podle 2 odst. 3 tohoto zákona je sazba poplatku ze psů dána do výše až 1500 Kč za kalendářní rok a jednoho psa. Pro majitele druhého a každého dalšího psa může obec zvýšit sazbu až o 50 %. Co je smyslem tohoto poplatku Výše poplatku je dosti často diskutované téma. Obce stanoví obecně závaznou vyhláškou jeho výši, maximální hranice je 1500,- Kč za 1 psa na rok. Stanovení násobku poplatku při držení druhého a dalšího psa se jeví jako nelogické, další zvíře totiž nemá zvýšené nároky na životní potřeby a ve zvýšené míře neprodukuje odpady. Poplatek v některých místech, zvláště ve městech je stanoven na 1200 Kč za rok, i pokud pes trvale žije v zahradě nebo na pozemku u rodinného domu. Poplatková povinnost se na něho vztahuje stejně jako na psa v bytovém domě. Stejně jako na psa na vesnici, u něhož není výjimkou, že žije na zahradě u domu po celý svůj život a na veřejné prostranství nikdy nezavítá. V tomto případě zcela uniká důvod zpoplatnění psa a logika výběru poplatku za takto chované zvíře ve srovnání s jinými domácími zvířaty (králíky, drůbeží, velkými hospodářskými zvířaty) chovanými stejným způsobem na vlastním pozemku u domu. Paušálně se zpoplatnění vztahuje na každého psa, nevysvětlitelné jsou rozdíly i ve výši poplatku na různých místech. Je nelogické a nesprávné náklady na úklid ulic, které musí probíhat pravidelně, ať tam hromádky psích exkrementů jsou nebo nejsou, rozepsat na držitele psů podle počtu držitelů s trvalým pobytem v obci a počtem jejich svěřenců. Nelze totiž pominout fakt, že neevidované kočky, zvláště chované na venkově jsou prostorově všudypřítomné, pohybují se na veřejných prostranstvích zcela volně bez jakéhokoliv omezení, nepodléhají žádné evidenci, povinnost očkování i kastrace je na dobré vůli a odpovědnosti majitelů, znečišťují stejným způsobem nejen ulice, ale zahrady, parky i dětská hřiště a většinou jsou majiteli chovány ve větším počtu. Přenášejí mnoho infekčních i parazitárních onemocnění včetně pro člověka nebezpečné toxoplasmosy a vykonávají potřebu kdekoliv, aniž by po nich držitel byl schopen a povinen uklidit. Navíc jako šelma loví v přírodě ptactvo, aniž by byl tento její přirozený projev jakkoliv majitelem ovlivnitelný a regulovatelný. Na rozdíl od koček majitel psa platí proto, že je řádně zaevidován, pod dohledem veterinárního lékaře, očkován, známkován, často čipován, na veřejnosti musí dodržovat povinnosti vést psa na vodítku s použitím koše ve veřejné dopravě. Tato pravidla jsou v naprostém pořádku, diskutabilní je opět zpoplatnění psa za co tedy majitel psa platí? V některých obcích vycházejí majitelům psů vstříc alespoň úlevou, případně odpuštěním poplatku v případě, že majitel nechá psa čipovat. Čipování psa totiž může obci napomoci v mnoha situacích, kdy se jedná např. o potřebu identifikace toulavého zvířete nebo v případě napadení nebo poranění. Zákon č. 565/1990 Sb. nespecifikuje a neurčuje způsob použití vybraných poplatků. Vzhledem k tomuto faktu je vybraná finanční suma za poplatky ze psů vítaným a dosti podstatným přilepšením do rozpočtů obcí, zvláště velkých měst. V obecním rozpočtu se poté jeho použití řídí potřebami obce a schválením zastupiteli. Smyslem tohoto poplatku by měl být efekt motivační a edukační. Poplatek sám o sobě není motivační, jelikož si ho každý majitel spojí s poplatkem za úklid ulic. Navíc neodstraní averzi některých občanů ke psům i jejich majitelům, kteří ač platí či neplatí (lze se obratně vyhnout vysokému poplatku za psa ve městě, návody jsou dostupné v internetových diskuzích), jsou 23

24 Animal Protection and Welfare 2012 ve stejné situaci jako majitel, který při venčení po pejskovi neuklízí (když se nikdo nedívá) nebo majitel psa, který nikdy nevyšel přes hranici vlastní zahrady a žije zcela izolovaně od veřejného prostranství. I takových je velké množství. Znečišťování ulic psími exkrementy je problém. O co horší je však, když po něm majitel neodklidí, než po návštěvnících restauračních zařízení v nočních hodinách, po zábavných akcích, v ulicích kolem nádraží atd. Navíc prach, odhozené odpadky, nedopalky, žvýkačky, použité jízdenky atd. působí člověk svým chováním vědomě. Pro udržení čistoty chodníků a parků slouží pejskařům vybavení frekventovaných míst sáčky a odpadkovými koši, jejich četnost však není příliš vysoká. Důležitá je disciplinovanost majitele psa. Je otázka jen ukázněnosti, ohleduplnosti a tolerance, aby po svém svěřenci hromádku odklidil a neohrožoval obuv ostatních uživatelů chodníku. Pro dodržování pořádku na ulicích jsou jasně stanovené kompetence. Náklady za úklid ulic a veřejných prostranství, kterými obce argumentují, není třeba navyšovat dokonalou technikou s předraženým provozem, když tutéž činnost vykoná bezplatně četa pobiratelů sociálních dávek, případně může být k úklidu ulic využito u osob jako výchovného prostředku za přestupky, které obce v některých případech úspěšně využívají. Navíc tento postup má i motivační a edukační efekt pro mládež. Na dodržování pořádku a úklidu držitelů psů, stejně jako nad veřejným pořádkem na ulicích ve městech obecně dohlížejí městští strážníci, na venkově úklid ulic a veřejných prostranství neprobíhá, nebo výjimečně. Kompetence je jasná a motivační účinky také. Pokud budou důsledně trestány přestupky tohoto druhu, dostane se přirozenou cestou do povědomí lidí i odpovědnost za hromádky na chodnících. V tom případě ztratí smysl zpoplatnění všech psů a pokutování všech majitelů, případně držitelů psů. Přijatá novela zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích č.174/2002 Sb. s účinností od se však poplatkové povinnosti za držení psa netýká. Jsme národ pejskařů, často kritizovaných a napadaných za svoje svěřence a velmi často neprávem. Dle zákona č. 565/1990 Sb. jsem povinni odvádět tzv. poplatky ze psů. Tato formulace je zavádějící, pes není nemovitost ani věc, ze které se odvádí daně, pes je živý tvor. Do té doby, než bude tento poplatek legislativní úpravou v budoucnu zcela zrušen, by měla být opravena i formulace poplatku na poplatek za psa nebo poplatek za držení psa namísto doposud používaného a zavedeného termínu poplatek ze psů. Závěr Tento příspěvek nemá vyznít jako nepřátelsky laděný proti kočkám a jejich majitelům, ale na příkladu kočky, jako milého domácího tvora má za cíl ukázat na nelogičnost výběru poplatků za jeden druh domácího zvířete. Pokud je pes veden disciplinovaným držitelem ohleduplným k okolí, není důvod jakkoliv jeho přítomnost ve společnosti člověka zpoplatňovat a navozovat atmosféru a pocity obtěžování přítomností zvířete jakéhokoliv druhu. Literatura K dispozici u autorky. 24

25 Ochrana zvířat a welfare 2012 URINE MARKING IN CATS AND WHAT TO DO? ZNAČKOVÁNÍ U KOČEK A CO S TÍM? Radka Dobšíková * Ústav veřejného veterinárního lékařství a toxikologie, Fakulta veterinární hygieny a ekologie, Veterinární a farmaceutická univerzita Brno, ČR Department of Veterinary Public Health and Toxicology, Faculty of Veterinary Hygiene and Ecology, University of Veterinary and Pharmaceutical Sciences Brno, Czech Republic Summary Urine marking is a natural instinctive behavior of feline beasts of prey. It enables the asocially- and territorially- living animal species to transfer an information on the presence, age, health and reproductive status of marking cat or tomcat. Free-living cats or tomcats mark relatively very often, especially in a reproduction season. For flat or other living areas owners, cat s urine (or faeces) marking represents a big problem as it is taken as a vice resulting in the damage of flat furniture, walls, doors, windows, clothes or shoes of family members as well as a persistence of typical odour. The article defines urine marking, evaluates its possible causes and surveys methods of prevention, behavioral therapy and pharmacotherapy of the behavior. Key words: behavior disorder, treatment Souhrn Značkování je přirozeným instinktivním chováním kočkovitých šelem. Umožňuje kočkám jakožto asociálnímu a teritoriálnímu druhu zvířat předávat informace o přítomnosti, věku, zdravotním a reprodukčním stavu značkující kočky či kocoura. Volně žijící kočky, resp. kocouři značkují ve vnějším prostředí relativně často, zejména pak v období reprodukce. Pro majitele bytu či jiných obytných prostor je problémem značkování koček v domácím prostředí, kdy je toto chování bráno jako zlozvyk vedoucí k ničení vybavení bytu, stěn, dveří, oken, k ničení oděvů či obuvi členů domácnosti a rovněž k přetrvávání typického pachu. Příspěvek definuje značkování, hodnotí jeho možné příčiny a podává přehled o možných způsobech prevence, behaviorální terapie a farmakoterapie tohoto chování. Klíčová slova: porucha chování, léčba Úvod Kočky jsou přirozeně asociálním druhem zvířete, ve volné přírodě se pohybují většinou samostatně. Rovněž při vyhledávání potravy se obvykle chovají jako individuální predátoři. Pro kočkovité šelmy je velmi typické teritoriální chování (kočky jsou například mnohem více fixovány na konkrétní prostředí než psi), přičemž teritorialita je častější u samců než u samic. Z důvodu koordinace prostorových pohybů koček v rámci určitého území, resp. z důvodu zamezení nežádoucího přímého kontaktu s jinými kočkami, se u koček evolučně vyvinulo značkování (syn. sprejování) jakožto instinktivní fyziologické komunikační chování. Pach vlastní moče (či trusu) zvíře navíc velmi uklidňuje, značkování lze tedy brát jako aktivitu nejisté kočky, která jí umožní snížit stres či úzkost, resp. zvýšit sebejistotu kočky. * dobsikovar@vfu.cz 25

26 Animal Protection and Welfare 2012 Značkování Značkování lze definovat jako sprejování malého množství moči (nebo trusu) na vertikální objekty ve stoje nebo, méně často, na horizontální povrchy v podřepu, a to obvykle v úrovni nosu kočky. Jeho hlavní funkcí je přenos informací o přítomnosti, identitě, reprodukčním a zdravotním stavu kočky. Podobným typem signalizačního chování je např. otírání tváře či škrábání různých povrchů, čímž kočky na daném místě zanechávají jak optické, tak olfaktorické značky o své přítomnosti. Otírání tváře však, na rozdíl od zanechávání stop moči sprejováním, majitel většinou vnímá jako milou součást domácích společenských rituálů. Postoj při značkování vertikálních povrchů je u kočkovitých šelem typický se ztuhnutím (tzv. freezingem), vystřením trupu, zdvižením ocasu s chvěním jeho špičky a horizontálním proudem moči. Postoj při značkování horizontálních předmětů je stejný jako u fyziologické urinace (tj. v mírném podřepu), proto mnozí majitelé mají problém rozlišit, o který typ eliminačního chování se jedná. Jedním z rozlišovacích prvků je četnost urinace, kdy, na rozdíl od běžné eliminace, se značkování během dne objevuje velmi často. Při značkování je velmi vzácné zahrabávání exkrementů. Studie uvádějí, že kočky velmi často očichávají delší dobu moč z vertikálního než z horizontálního značkování, což může naznačovat, že oba typy moče obsahují rozdílné informace a že vertikální značky, resp. značky na vertikálních plochách obsahují detailnější údaje. Někteří autoři tvrdí, že v moči deponované na vertikálních plochách jsou obsaženy malé kapénky viskózní tukové matrice, která pravděpodobně pochází z análních váčků kočkovité šelmy. Ve vnějším prostředí většinou značkují všechny kočky, kastrované i nekastrované, samci i samice, přičemž kastrovaní jedinci obvykle značkují méně (přibližně 10 % kastrovaných kocourů a 5 % kastrovaných koček). Chovní samci značkují 2 až 4krát častěji než samice nebo ostatní samci. U samic je typický výskyt značkování především v období estru, je proto běžné, že samci očichávají značky koček v estru po delší dobu než značky koček mimo říji. Značkování volně žijících koček nepředstavuje žádný ekonomický či senzorický problém. Závažné se stává značkování koček v bytě či domě, kde může dojít a také dochází k ničení vybavení domácnosti a k přetrvávání výrazného amoniakálního pachu. Když k tomu dojde, snaží se majitel kočku různými metodami tohoto chování zbavit. Kočky jsou při dodržování hygieny přirozeně obvykle pečlivé až úzkostlivé a jen velmi zřídka znečisťují byt, nebo v něm dokonce značkují. Pochopit důvod, proč kočky někdy začnou sprejovat, obvykle významně pomůže při odstraňování tohoto problému. Dřív než se článek bude zabývat problematikou příčin vzniku tohoto nežádoucího chování a jeho terapie, je nezbytné opět uvést, že značkování je normální forma komunikace kočkovitých šelem. Příčiny značkování Příčin značkování koček je celá řada. Jedním z možných vyvolávacích faktorů je vliv pohlavních hormonů. Značkování se častěji projevuje u kocourů, u nichž propuká obvykle v období dospívání. Problém se nejčastěji řeší kastrací. V případě chovných kocourů jsou využívány jiné metody (viz níže). Značkování se projevuje rovněž u koček (především u koček v říji) a u kastrovaných kocourů, proto je nutné brát v úvahu i další faktory vyvolávající toto nežádoucí chování. To, že některé kočky neznačkují vůbec (byť jsou členy multi-cat domácnosti), jiné značkují i po kastraci, je pravděpodobně dáno genetickou predispozicí kódující individuální variabilitu některých linií koček. Ve většině případů dochází ke sprejování při znepokojení nebo psychickém rozrušení kočky. K významným stimulům lze řadit např. agresivní interakce s dalšími kočkami v domácnosti, agonistické interakce domácí kočky a koček žijících ve venkovním prostředí, pohyb v omezeném prostoru bez přístupu do volné přírody, výskyt nové osoby nebo předmětu, příchod nové kočky nebo psa do domácnosti, příchod návštěvy, změna životního stylu 26

27 Ochrana zvířat a welfare 2012 domácnosti, přestěhování apod. Jelikož kočky neumějí mluvit, je značkování jedním z mála způsobů, jak mohou majiteli sdělit svoji náladu. Vyšší incidence značkování se projevuje v tzv. multi-cat domácnostech, tj. v domácnostech, ve kterých je chováno více koček (až 71 % značkujících koček), v nichž si kočky navzájem pomocí značkování stanovují systém sdílení času a prostoru, a tím snižují pravděpodobnost vzájemných konfliktů v daném, prostorově limitovaném teritoriu. Jak na to? Jak na značkovaná místa? Jednou z rad veterinárních behavioralistů je označkovaná místa nečistit, tzn. ponechat na nich pach deponované moče, což by, dle jejich poznatků, mělo vést k rychlejšímu odnaučení zlozvyku, jelikož kočka nemá žádný důvod, proč by místa, která si již sprejováním označila, měla označit znovu. V praxi je však úspěch tohoto doporučení minimální. Jelikož je kočičí (a o to více kocouří) moč výrazně aromatická, doporučuje se moč ze značkovaných míst odstranit např. vlhkým hadrem a použitím biologického odstraňovače zvířecího pachu, který lze zakoupit v obchodech se zvířecími potřebami nebo u veterináře. Běžné dezinfekční prostředky nejsou příliš účinné. Přípravky na bázi amoniaku nebo chlóru (např. Savo) nejsou pro vyčistění značkovaných míst vůbec vhodné, protože amoniakální zápach přípravku (amoniak je přirozenou složkou kočičí moči) bude kočka považovat za pach jiné kočky, která si dovolila označkovat její místo, a to jí povzbudí k přeznačkování vyčištěného povrchu. Jako úspěšná je jeví aplikace feromonových přípravků (spreje obsahující látky podobné přirozeným kočičím pachovým látkám), jejichž výhodou je, že pach feromonů mohou vnímat pouze kočky, nikoliv člověk. Po vyčistění místa je velmi vhodné umístit poblíž misku s krmivem. Kočky jsou přirozeně velmi čistotná zvířata, v blízkosti místa krmení neeliminují, ani neznačkují. Proto je velmi pravděpodobné, že značkovaná místa, v jejichž blízkosti umístí chovatel misku s krmením, již kočka nepoužije. Pokud kočka značkuje na více místech v domácnosti, je vhodné rozdělit denní dávku krmiva do více misek a ty potom umístit na exponovaná místa. Terapie značkování Je přirozené očekávat, že se majitel nad označkovaným povrchem rozzlobí, avšak je na místě zachovat chladnou hlavu a nesnažit se kočce domluvit křikem, namáčením čumáku do loužičky či dokonce fyzickým potrestáním. Kočka nepochopí, proč se její majitel chová rozčileně a proč by to příště neměla udělat znovu. Navíc, pokud značkuje v důsledku stresu, úzkosti či nebezpečí, je pravděpodobné, že neadekvátní hlasitá reakce majitele může problém jenom zhoršit. Ani okamžité přenesení kočky na kočičí wc a její násilné držení v něm ji od sprejování nevyléčí, spíše u ní povede ke vzniku strachu z majitele, resp. averze vůči wc. Majitel by si měl být při řešení situace vědom, že značkování je normální teritoriální chování koček a že se nejedná o projevy abnormálního chování, ani o způsob protestu. Terapii značkování u koček (stejně jako terapii většiny poruch chování různých druhů zvířat) lze rozdělit na behaviorální terapii, farmakoterapii a chirurgickou intervenci. Pokud metody behaviorální terapie, které je logicky vhodné vyzkoušet nejdříve, nepomohou problém vyřešit, je na místě využít možnosti farmakoterapie, popř. chirurgického zákroku. Pokud jde o kočku nebo kocoura chovného, je obvykle využívána pouze forma behaviorální terapie či aplikace léčiv. Je-li základní příčinou sprejování nejistota, anxieta nebo strach kočky, je na místě odstranit působení vyvolávajících stresorů technikami behaviorální terapie jako např. systematickou desenzitizací na podnět, metodou jolly routine nebo protipodmiňováním. Ve většině případů se tím následně vyřeší i problém se sprejováním. 27

28 Animal Protection and Welfare 2012 V případě, že kočka značkuje v důsledku stresu způsobeného přítomností druhé kočky v domácnosti, je možným řešením změnit způsob chovu. Kočky je možno na sebe postupně navykat a snížit tím jejich vzájemnou averzi, popř., pokud se navyknutí na přítomnost druhé kočky nepodaří, je na místě najít nový domov pro jednu z nich. Současně lze snížit napětí mezi kočkami např. častějším pobytem venku, náhradními aktivitami, hračkami, hrami apod. Co se možností behaviorální terapie značkování týká, jedním z možných řešení je rovněž opravdu mírné potrestání kočky v okamžiku chycení při činu, kdy může majitel např. tlesknutím rukou, hozením novin toto chování přerušit a postupně úplně eliminovat. Současně lze tímto procesem minimálně alespoň natrénovat omezení značkování v přítomnosti majitele. Potrestání by však mělo být jen velmi mírné tak, aby se kočka nezačala majitele bát. Pokud majitel zjistí, že domácí kočka značkuje v okamžiku, kdy udržuje vizuální, popř. akustickou komunikaci s kočkami žijícími venku, lze chování předejít zaslepením oken okenní fólií, čímž dojde k omezení sociálního kontaktu s volně žijícími jedinci a s velkou mírou pravděpodobnosti i ke snížení sprejování. Značkování lze rovněž zabránit zabalením postižených míst např. do plastové fólie nebo do alobalu, aplikací oboustranné lepicí pásky na koberce, kůry citrusů, vaty namočené do octa nebo acetonu, postříkáním povrchu odpuzovačem koček, umístěním pastiček na myši, borovicových šišek či ostrých rohoží, čímž dojde ke snížení atraktivity povrchu pro kočku, popř. k jejímu vystrašení či odrazení a následné redukci nežádoucího chování. Jako velmi vhodná se jeví aplikace komerčních přípravků obsahujících syntetický kočičí tvářový feromon (felinní faciální feromon, FFP), vyráběných ve formě sprejů a elektrických difuzérů (např. Feliway). Přípravky evokují stav bezpečí a pohody. V behaviorálních studiích byla zjištěna až 90 % účinnost po 5týdenní aplikaci přípravku. V případě, že je behaviorální terapie značkování neúspěšná (např. pokud kočka sprejuje stále nové povrchy nebo pokud dlouhodobě sprejuje na mnoha místech), je možno využít medikování zvířete. Jako nejeefektivnější se jeví aplikace diazepamu a buspironu, které mají velkou účinnost především u samic (buspiron vykazuje méně vedlejších účinků a současně delší účinnost oproti diazepamu). Pro farmakoterapii lze rovněž využít např. valium, progestin, clomipramin, medroxyprogesteron. Aplikace léčiv odstraňujících úzkost či strach pomohou kočce překonat tyto stavy a eliminovat značkování. Kontrola účinnosti léčby je prováděna po několika měsících od začátku aplikace. V případě neúspěšnosti behaviorální i farmako- terapie lze přistoupit k chirurgickému zákroku, přičemž v praxi je nejčastěji využívána kastrace kocourů, popř. sterilizace koček. U samců je účinnost kastrace až devadesátiprocentní, přičemž nezáleží na tom, zda byla provedena pre- nebo post-pubertálně. Jakmile kocour podstoupí kastraci, vrátí se jeho chování do normálu. Změna však obvykle nenastane ihned, po zákroku se ještě po určitou dobu vyplavují hormony. Nežádoucí chování tak ustává až po několika týdnech až měsících, poté co je zmetabolizován zbytkový testosteron v těle zvířete. Kocour, který před kastrací neznačkoval, velmi pravděpodobně po kastraci značkovat nezačne. Pokud však kocour pokračuje nebo začne značkovat i po kastraci, problém je nutno hledat např. ve zdravotní příčině (např. zánětu močových cest či močových kamenech). Z hlediska diferenciální diagnostiky je nutno vyloučit např. cukrovku, nemoci ledvin nebo močového měchýře, které mohou vést k problémům s eliminací na nevhodném místě v nevhodný čas, avšak patologické procesy v organizmu obvykle značkování nevyvolávají. Kastraci lze provést prakticky kdykoli od třetího měsíce věku, doporučuje se však stáří kolem jednoho roku, a to z důvodu dokončení somatického i psychického vývoje. Zvířata kastrovaná v mladším věku mohou vypadat indiferentně (nelze rozeznat, zda se jedná o kočku či kocoura) a zachovávají si po celý život juvenilní vzhled. Nedospělý tělesný stav je u kocoura spojen také s menším penisem a úzkou močovou trubicí, která je příčinou zvýšeného rizika 28

29 Ochrana zvířat a welfare 2012 jejího ucpání močovým pískem v pozdějším věku. Obecně platí, že nejvhodnější doba ke kastraci kocoura je období počátku značkování. Naopak, kastrování kocoura v pozdějším věku nemusí mít požadovaný účinek na změnu chování, značkování se může stát zvykem a ani absence hormonů jej nemusí eliminovat. Jako další možné chirurgické zákroky efektivně odstraňující značkování v případech, kdy behaviorální ani farmako- terapie nebyly úspěšné, jsou popisovány např. tzv. olfaktorní traktotomie, resp. oboustranná myektomie musculus ischiocavernosus (až 80 % účinnost). Je však otázkou, zda je eticky a morálně ospravedlnitelné tyto zákroky provádět, jelikož vedou k výraznému snížení kvality života kočky či kocoura. Literatura Askew, H.R. (2003): Treatment of Behavior Problems in Dogs and Cats. A Guide for the Smal Animal Veterinarian. 2nd Ed., Blackwell Publishing, 391 pp. Beaver, B.V. (2003): Feline Behavior. A Guide for Veterinarians. 2nd Ed., Saunders, An Imprint of Elsevier Science, 349 pp. Bradshaw, J.W.S. (1992): The Behavior of the Domestic Cat. C.A.B. International, 219 pp. Rochlitz, I. (Ed.) (2007): The Welfare of Cats. Springer, 282 pp. 29

30 Animal Protection and Welfare 2012 RESPONSIBLE MANAGEMENT AND CARE OF THE POPULATION OF STRAY AND ABANDONED CATS ODPOVĚDNÁ REGULACE A PÉČE O POPULACE TOULAVÝCH A OPUŠTĚNÝCH KOČEK Jiří Dousek 1, Irena Charvátová 1, Lenka Čápová 2, Dagmar Kubištová 3, Světlana Zvěřinová 4 1 Státní veterinární správa ČR, 2 Centrum pro zvířata v nouzi při Zoo Liberec Archa, ČR, 3 Útulek Ligy na ochranu zvířat Dášenka, ČR, 4 Nadace na ochranu zvířat, ČR 1 State Veterinary Administration of the Czech Republic, 2 Centre for Animals in Distress at the Zoological garden in Liberec Archa, Czech Republic, 3 Shelter of the League for the Protection of Animals Dášenka, Czech Republic, 4 Foundation for Animal Protection, Czech Republic Summary Currently, a successful solution to the care of stray and abandoned cats, as well as related issues, remains the permanent problem in the Czech Republic. Therefore, the civic association Faunus at the Zoological garden in Liberec solved to a grant of the Foundation for Animal Protection concerning the management of this population; the Centre for Animals in Distress at the Zoological garden in Liberec and the shelter of the League for the Protection of Animals Jablonec nad Nisou participated significantly in this project as well. It was found that many people who keep or want to keep domestic cats do not have any knowledge of their basic biological needs, ethology, keeping and legal rules concerning their protection. The reasons why people abandon cats and do not care of them, places where abandoned animals are found, as well as effects on the health of the animals, were monitored in a sample of more than 780 cats in the years 2010 and 2011; the programme of the management of this population with the return of castrated animals to the places where they were found was monitored and assessed too. A leaflet containing necessary information was used during the action. The programme of the management of this population failed, in particular, because sources of feed still remained at further stages, either due to an irresponsible disposal of food of animal origin, or due to a direct additional feeding of cats in the areas where the programme was applied. Key words: stray cats, abandoned cats, animal shelters, regulation of population, state of health Souhrn Zatím trvalým problémem je úspěšné řešení péče o toulavé a opuštěné kočky a problematiku s tím související. Proto byl občanským sdružením FAUNUS při Zoologické zahradě Liberec řešen garant NADACE OCHRANU ZVÍŘAT ve vztahu k regulaci této populace. Na řešení se významně podílelo Centrum pro zvířata v nouzi při Zoo Liberec a útulek Ligy na ochranu zvířat Jablonec nad Nisou. Bylo zjištěno, že řada osob, které chovají, nebo chtějí chovat domácí kočky, nemá ani základní znalosti o jejich biologických potřebách, etologii, způsobu chovu a předpisech na jejich ochranu. U souboru více než 780 koček byly v období roků 2010 a 2011 sledovány příčiny, proč lidé kočky opouštějí a nepečují o ně, místa výskytu opuštěných zvířat a vlivy na jejich zdravotní stav. Byl sledován a vyhodnocen program regulace populace welfare@svscr.cz 30

31 Ochrana zvířat a welfare 2012 s navracením kastrovaných jedinců do místa výskytu. Program regulace selhává zejména proto, že v lokalitách, kde se realizoval, se v dalších fázích nachází stále zdroje potravy, a to buď nezodpovědnou likvidací odpadů živočišného původu, nebo přímo přikrmováním zvířat. Klíčová slova: toulavé kočky, opuštěné kočky, útulky pro zvířata, regulace populace, zdravotní stav Úvod Podle zjištěných poznatků je regulace populace synantropních zvířat, zejména zájmových zvířat v nouzi, včetně toulavých a opuštěných koček, přes dosud realizovaná opatření trvalým problémem. Motivací k uvedenému projektu bylo i porovnání původních doporučení k regulaci populace koček s poznatky a zkušenostmi z praxe. Pro možnost sledování a získání objektivních dat, která mají sloužit k osvětové a informační kampani vedoucí k omezení utrpení koček a snížení zdravotních rizik, se členové občanského sdružení FAUNUS rozhodli využít nabídky projektu NIF 4/2010 podprogramu Podpora a propagace prevence nekontrolovaného množení koček garantovaného Nadací na ochranu zvířat a předložili projekt Zajištění péče o toulavé a opuštěné kočky s cílem odpovědné regulace populace. Podle literárních údajů domácí kočky (Felis silvestris f. catus), jako domestikovaná forma kočky divoké, po dlouhá tisíciletí žijí s člověkem a společně s ním často využívají jeho domov. Toto soužití přinášelo oboustranný prospěch. Kočky, které historicky považovaly některé společnosti za božstva, přinášely člověku prospěch zejména ochranou jeho zásob obilí před škodlivými hlodavci (Večerek a kol., 2001). Pro pochopení podmínek chovu a etologie (Veselovský, 2005) kočky domácí je potřeba sledovat společné charakteristické druhové znaky volně žijících malých kočkovitých šelem, kterých žije na celém světě kolem 35 druhů. Je např. významné, že potravu nežvýkají, ale polykají ji v kusech. Kočka je prstochodec a na tlapkách má citlivé receptory vnímající i nepatrné vibrace. Drápy jsou zatažitelné a při chůzi skryté v kožních záhybech (Kořínek, 2000). Kočka je tvor s krepuskulární aktivitou a přirozeně je nejaktivnější večer a v brzkých ranních hodinách. Denně prospí hodin. Kočky žijící volně se dožívají v průměru 3 5 let, zatímco v péči chovatele se kastrované kočky dožívají 15 let a více. Se sledovanou problematikou souvisí především proces rozmnožování. Podle některých sdělení v těchto podmínkách (viz video 1996) je kapacita reprodukční schopnosti taková, že 1 pár koček může teoreticky za 7 let vyprodukovat jedinců. Pohlavně dospívá většina domácích koček v měsíci, tělesně však dospívají později. Říje, která je doprovázena charakteristickým chováním, trvá zpravidla 8 dní, s variabilitou od 3 do 15 dnů. Po porodu se říje objevuje za dní. K normální říji a zabřeznutí dochází nejčastěji po odstavu koťat nebo během 2 3 měsíců po porodu. Rodí po dnech březosti většinou 4 6 koťat. Hmotnost novorozených koťat se pohybuje okolo gramů. Kočičí mléko je albuminové, proto je kravské mléko jako náhradní potrava pro koťata nevhodné. Domácí kočka je převážně masožravcem, ale ve složení její potravy jsou pro správné trávení nezbytné i cereální součásti, minerálie a vitamíny. Stejně jako dříve domácí kočky přinášejí při zodpovědném chovu v současnosti potěšení svým chovatelům, kteří je ze záliby chovají. Je možné rozlišovat dva způsoby chovu s různými drobnými variantami: - chov kočky domácí bez možnosti výběhu. Kočky jsou zásadně ovlivňovány podmínkami, které jim vytvořil a zabezpečuje chovatel, např. nemají možnost si obstarávat potravu lovem a žít volně v přírodních podmínkách, snižuje se riziko nakažení, je vyžadována soustavná péče. - polovolný a volný chov koček. Způsob chovu především na vesnicích a v částech měst s individuální výstavbou. Kočky žijí společně se svými chovateli a mohou se volně pohybovat 31

32 Animal Protection and Welfare 2012 v okolí míst, kde dostávají potravu nebo kde je o ně pečováno a je jim poskytnut vhodný úkryt (Říhová, 1999). Vztah našich obyvatel k chovu koček ovlivnilo i to, že v nedávné době se mimo jiné změnila situace v obchodování se zájmovými zvířaty, tedy i kočkami. Původně v našich podmínkách byla koťata odebírána přímo z vrhů od původních chovatelů. Přes snahu tuto situaci udržet, došlo pod vlivem podmínek v ostatních státech EU k prodeji koček v obchodech, dokonce i v hypermarketech. Rizikem jsou podle provedených kontrol nelegální podmínky, např. pokud se nepodaří kočky v některých případech nelegálním obchodníkům prodat, bývají vypuštěny a stávají se bezprizorními opuštěnými zvířaty. Ze zájmu o finanční efekt dochází ke vzniku tzv. množíren často s problematickými podmínkami chovu. V souvislosti s problematikou jsme sledovali podmínky ochrany zvířat jak na úrovni národní tak i nadnárodní (Spurná a Dousek, 2004). Za základní považujeme ustanovení v Evropské dohodě o ochraně zvířat v zájmovém chovu č. 19/2000 Sb. m. s., kterou Česká republika přijala a jejíž zásady byly zakotveny do zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání a prováděcích předpisů. V souvislosti s tím jsme sledovali i ustanovení k péči o zájmová zvířata, odchyt a podmínky pro existenci a provoz útulků pro zvířata v nouzi. Cílem projektu je - vytvoření jednotných podmínek pro zabezpečení sběru dat o synantropní populaci koček umísťovaných v útulcích, případně v rámci regulace populace odchytávaných a vracených po kastraci do původních lokalit v Liberci a Jablonci nad Nisou, sledování efektivnosti tohoto postupu, - sledování zdravotního stavu toulavých a opuštěných koček podle výsledků klinického vyšetření doplněného ve vybraných případech laboratorním vyšetřením, - nadále podporovat regulaci populace již realizovanými kastračními programy. Materiál a metodika Metodika byla zaměřena na celoroční sledování populace koček v péči dvou útulků pro zvířata v nouzi. V centru pro zvířata v nouzi při ZOO Liberec je zřízeno magistrátem města Liberec jako útulek pro zájmová zvířata a provozně a prostorově oddělenou stanicí pro handicapovaná zvířata (dále jen útulek LBC ) a útulku Ligy na ochranu zvířat,,dášenka v Jablonci nad Nisou (dále jen útulek JNC ), jako zařízení zájmového občanského sdružení, které na základě smlouvy s obcemi zajišťuje mimo jiné i péči o toulavé a opuštěné kočky, psy a další zvířata. Činnosti v ochraně a péči o toulavé a opuštěné kočky byly konzultovány s pracovníky Útulku pro opuštěná zvířata a odchyt Městské policie hl. m. Prahy (dále jen útulek PHA ). Činnost v ochraně a péči o toulavé a opuštěné kočky byla konzultována při návštěvě dvou soukromých chovů, které se prohlašují za azyl pro kočky. Souhlas k návštěvě však byl podmíněn tím, že si provozovatelky vyžádaly, aby byla zachována jejich anonymita. Ošetření koček, klinické zákroky, odběr vzorků a kastrace byly prováděny na veterinárních klinikách v Liberci a Jablonci n. Nisou. Laboratorní vyšetření (mikrobiologické; parazitologické) bylo prováděno ve veterinární laboratoři v Liberci. Terénní sledování bylo provedeno ve vybraných lokalitách Liberce, Jablonce n. Nisou. Pro zpracování záznamů byla připravena následná Metodika k vyhodnocení lokalit a zdravotní situace toulavých a opuštěných koček podle kontrolních listů. Výsledky a diskuze Podle metodiky bylo hodnoceno v útulku LBC 377 záznamů dat v roce Dále 382 záznamů dat z roku 2011, z toho kastrováno celkem 98 koček (hrazeno z programu 49 koček), sledováno (odchyt kastrace označení navrácení do lokality) 13 lokalit. Shodou okolnosti byl poměr dospělých kocourů a koček v tomto souboru 58 : 58. V kategorii dospělých zvířat 32

33 Ochrana zvířat a welfare 2012 byly doručeny do útulku 3 kočky, které byly v rámci dlouhodobého programu kastrované. Vzhledem ke špatné kondici o ně byla zajištěna péče. U 9 dospělých koček byly palpačně zjištěny příznaky pozdní březosti. Dále bylo doručeno 11 kocourů, u kterých byla prohlídkou zjištěna provedená kastrace. Domníváme se, že vyšší počet kastrovaných kocourů vychází ze skutečnosti, že si pachovými značkami označují teritorium a to vede jejich majitele k zabezpečení kastrace. Za dospělé jedince jsme považovali ty, které překročili věk 8 měsíců tj. 32 týdnů. Věkové kategorie koťat jsme rozdělili v odstupu týdnů a podle pohlaví. Největší soubory koťat byly ve sledovaném souboru, ale i v útulku JNC, zaznamenány v období věku koťat od 5 do 8 týdnů a dále v období 10 až 12 týdnů, tj. v období, kdy se je matka snaží opustit. Tento stav je často vázán na rozmnožovací aktivitu matky a lze předpokládat, že u březích koček je tato snaha intenzivnější. Snahou sledovaných útulků je podle finančních možností zajišťovat program regulace populace u co největšího počtu koček a kocourů kastrací. V roce 2010 bylo provedeno 46 kastrací a většina finančních prostředků projektu směřovala k tomuto účelu. Přesto je třeba konstatovat, že získané prostředky pokryly pouze jednu třetinu počtu zvířat, o které útulek pečoval. Tento fakt je třeba respektovat i při hodnocení programů regulace populace koček jako jeden z nejvýznamnějších. Z diskuzí s pracovníky obecních úřadů vyplynulo, že pokud není ani při několikaleté podpoře dosaženo přímého efektu regulace, je v současné ekonomické situaci omezování položek rozpočtu snaha omezit takto vynakládané položky rozpočtu obcí a program podpory kastrace koček z finančních prostředků obcí nepodporovat. Tato uvedená fakta platí i pro další sledované útulky a bohužel je možné je zobecnit na převážnou většinu všech našich útulků. V útulku JNC bylo hodnoceno 121 záznamů z roku 2011, z toho kastrováno celkem 49 koček (hrazeno z programu 23 koček), sledováno (odchyt kastrace - navrácení) 6 lokalit. Obdobně jako v útulku LBC byl nejvyšší počet dospělých jedinců. U mláďat byla opět nejpočetněji zastoupena skupina ve věku od 6 do 10 týdnů. V tomto útulku je prosazována snaha předávat do péče nových chovatelů pouze dospělé kastrované jedince. Pokud jsou odebíráni z uvedeného útulku jedinci před pohlavní dospělostí, je doporučena kastrace za zvýhodněných podmínek na veterinární klinice, která již dlouhodobě, respektive od počátku existence s útulkem spolupracuje. Společně byl v souboru sledován a vyhodnocen způsob nabytí koček do útulku. Podle dřívějších zkušeností byly vybrány pro hodnocení tři základní kategorie a to kategorie doneseno nálezcem, odchyt, tedy běžná činnost, kdy na oznámení občanů nebo pracovníků obecních úřadů, veterinárních lékařů, policie apod. vyjíždějí pracovníci útulku k odchytu koček v oznámené lokalitě. Obvykle se jedná o okamžitý odchyt, v některých případech je však třeba použít i odchytové klece a lokalitu delší dobu sledovat. Za cílený odchyt jsme považovali odchyty koček ze sledovaných lokalit. Z tabulky č. 1 vyplývá při porovnání souborů za rok 2010 a 2011 vyplývá, že počet koček, o které byla zabezpečována péče v útulku LBC, je prakticky stejný. Nejvíce zvířat je doneseno nálezcem a v těchto souborech převažovala koťata. Odchyt včetně cíleného odchytu z lokalit, kde byl realizován program regulace populace, byl po oba roky proveden prakticky u jedné třetiny koček z celkového počtu. V roce 2011 se však počet provedených cílených odchytů prakticky zdvojnásobil. Odchytová činnost útulku v JNC byla v roce 2011 aktivnější a odchytem bylo do útulku získáno kolem 60 % všech koček. Pracovníkům útulku jsou obdobně jako v útulku LBC známy trvalé problematické lokality, a proto na ně již preventivně soustřeďují svou pozornost. Při konzulataci v útulku PHA bylo sděleno, že v roce 2011 bylo odchytem získáno 794 koček a příjmem od nálezců 772 koček. 33

34 Animal Protection and Welfare 2012 Ve 2 navštívených azylech nebyla vedena evidence o způsobu nabytí celkem 48 koček (31 a 17). Podle sdělení se jednak jednalo o darované kočky, tzv. nalezených bylo asi 5 % a 30 % představoval vlastní odchov. Tabulka 1: Způsob nabytí sledovaných koček do útulků Tabulka 2: Vyhodnocení míst nálezu sledovaných koček Za významné považujeme vyhodnocení míst výskytu a nálezu sledovaných toulavých a opuštěných koček (viz tabulka č. 2). Podle zkušeností jsme se snažili vybrat sledované kategorie tak, aby zahrnovaly místa zástavby, kde se občané mohou setkávat s existencí zdivočelých koček častěji, respektive i v době, kdy lidé např. spí. Vycházeli jsme mimo jiné ze skutečnosti, že právě rušivé zvuky vznikající při říji větší skupiny koček jsou jedním z významných problémů výskytu koček v obydlených částech obcí. Mezi uvedené lokality jsme zařadili i oblasti využívané k odpočinkové rekreační činnosti pod heslem parky. Ve 34

35 Ochrana zvířat a welfare 2012 sledované skupině jako sociální zařízení byl sledován výskyt a nálezy koček v oblastech penzionů a domovů pro seniory, léčeben apod., kde určitá izolace a osamělost vede u některých lidí ke snaze přátelsky se chovat ke zvířatům. Továrny a podobné provozy, stejně jako opuštěné prostory jsme řadili do skupiny průmyslové objekty. Významné je, že ve všech sledovaných souborech se více než 60 % koček vyskytovalo v prostorech intenzivně využívaných lidmi. V průmyslových objektech v Liberci se vyskytovalo pouze kolem 8 % koček a Jablonci n. Nisou pouze 2,5 % (viz tabulka č. 2). V těchto objektech bylo také např. zaznamenáno, že při stavební údržbě objektů může dojit k uzavření zvířat v zazdívaných prostorech apod. Rozdíly mezi výskytem v individuální (vilové nebo domkové) zástavbě, v činžovní zástavbě starého typu a v novějších sídlištích nepovažujeme za významné. Právě častý zvýšený kontakt zdivočelých koček s obyvateli městské zástavby v místech jejich bydliště vyvolává podle našich zkušeností řadu problémů. V Jablonci se nalézalo kolem 25 % zvířat v lokalitách parků a obecní zeleně, zřejmě také proto, že na těchto místech byla již podle dřívějších sledování zvířata přikrmována. V útulku PHA nebyl výskyt sledován, ale při odhadu bylo konstatováno, že z intenzivně obydlených částí města pochází více než polovina koček. V tabulce č. 3 je hodnocena kondice sledovaných koček v době přijetí do útulku. V roce 2010 nebylo zavedeno sledování podle metodiky a v útulcích byl zaznamenáván pouze stav vyhublosti a silné vyhublosti. Toto hledisko jsme v naší metodice rozšířili o další hodnocení. Při hodnocení kondice jako velmi dobré se postupovalo tak, že u zvířat neměly být zjištěny žádné klinicky pozorovatelné příznaky onemocnění. U koček v dobré kondici už se mohl některý z nálezů zdravotních změn vyskytnout, např. trpěly zjevnou invazí parazitů. Významný rozdíl byl zjištěn ve stavu vyhublosti, kde v místě většího města LBC byla taková kondice zjišťována častěji (28 %) než ve městě menším (4 %). Tento rozdíl přikládáme možnosti získání potravních zdrojů. Jen jako poznámku je možné uvést, že u dlouhodobě terénně sledované kontrolní skupiny koček žijících v zemědělském objektu, v blízkosti kravína se seníkem byla kondice dospělých zvířat i v době rozmnožování a kojení mláďat, i u mláďat trvale velmi dobrá. Tabulka 3: Hodnocení kondice sledovaných koček 35

36 Animal Protection and Welfare 2012 Jako praktický návrh plynoucí z našich zkušeností při posuzování kondice je doporučení, aby u přijímaných zvířat byla vždy vážením zjišťována hmotnost. Takové objektivní a zaznamenané zjištění může vyloučit podezření, že o zvířata přijatá do útulku není zajišťována příslušná péče. Sledování zbarvení koček (viz tabulka č. 4) sice ukazuje, že v oblasti útulku LBC byl vyšší počet výskytu strakatých koček (kolem 50 %), oproti oblasti útulku JNC, kde byl zjištěn poměrně shodný (kolem 30 %) podíl výskytu mourovatých a černých koček a koček strakatých bylo kolem 23 %. Uvedené sledování jsme prováděli proto, že jsme se snažili vypozorovat, zda je případný vztah mezi barvou kočky a zájmem o ni projevený zájemcem při odběru z útulku. Tuto naši domněnku se nepodařilo potvrdit. Přednostní zájem je, podle našeho sledování, o koťata, která jsou v dobré kondici, čilá a zdravá. Častým dotazem nových zájemců je, zda byla koťata odčervena. Velmi často se v takových příznivých případech podaří odběr dvou sourozenců, nejlépe shodného pohlaví, což je ze sociálního hlediska pro další život koček lepší. O starší zvířata je většinou zájem, pokud mají být chována s nějakým cílem (např. chytání myší), nebo jsou vybíráni klidní jedinci jako společníci. V některých případech projeví zájemci svůj soucit a vyberou si zvíře s nějakou zjevnou vadou apod. Rozhodně nelze doporučit nebo schvalovat předávání zvířat se zjevnými klinickými příznaky onemocnění novým, často nezkušeným chovatelům. Potěšitelné je, že výskyt koček s exteriérem ušlechtilých koček byl v obou oblastech minimální (0-2,5 %). Domníváme se, že je to důsledkem vyššího stupně a zájmu chovatelů těchto zvířat. Tabulka 4: Zaznamenané zbarvení sledovaných koček Při vyhodnocení důvodů vyřazení sledovaných koček z útulku (viz tabulka č. 5) je významné, že se ve všech třech sledovaných souborech z největší části (62,4 % až 85,12 %) podařilo předat novým majitelům. V útulku JNC je třeba, jak již bylo uvedeno, tento vysoký, více než 85 % podíl přičíst úspěšné propagační a osvětové práci pracovnic útulku. Obdobná situace byla i v útulku PHA, kde bylo novým majitelům předáno 55,3 % koček. Racionální přístup ke zvířatům ukazují podle našeho názoru i podíly utracených zvířat, které se v útulku JNC pohybovaly kolem 9 %. V útulku PHA to podle dodaných informací bylo více než 15 % (úrazy, podchlazení, vyčerpanost, průjmy, anémie) a obdobně jako v podmínkách sledovaných útulků se největším dílem na tom podílela mladá koťata 36

37 Ochrana zvířat a welfare 2012 v hmotnosti do 0,5 kg. K tomuto zákroku přirozeně provozovatelé útulků přistupují neradi a vždy po zhodnocení zdravotního stavu veterinárním lékařem. Podle našich zjištění problematické z hlediska přežívání koček v péči útulku a pro eutanázii indikované jsou zejména těžké poúrazové stavy, zvláště pak po kolizích s vozidly, nádorová onemocnění, chronické stavy spojené s celkovou vyčerpaností apod. Při analýze údajů bylo dále zjištěno, že se jednalo zejména o vrhy koťat, která byla zdecimována, vyhublá a ve většině případů průjmující, případně s masivní invazí škrkavek, dehydratovaná a anemická. Podle odborného názoru a podle zkušeností pracovníků nejen sledovaných útulků, je přijetí takových zvířat a péče o ně spojena s významným rizikem, že i při veškeré péči a dodržování protinákazových opatření dojde k ohrožení dalších, v útulku chovaných jedinců. Nelze ani doporučit a očekávat efekt po provedené vakcinaci takto postižených jedinců, protože úroveň imunitní reakce při takovém stavu organizmu je minimální. Protože nelze plně vyloučit kontakt např. ošetřovatelů u nemocných a zdravých zvířat, je obtížná i provozní a prostorová izolace takto nemocných zvířat, kterou nelze zejména vzhledem k charakteru původců viróz plně zajistit. Podle zkušeností není vždy úspěšná ani důsledně provedená dezinfekce zamořených prostor, zejména pak výběhů, a to i tehdy, když jsou některé předměty (podestýlka, použité dřevěné předměty, pokrývky atd.) spáleny a používá se kombinovaných fyzikálních a chemických metod. Přínosem byl poznatek z provádění dezinfekce, kdy je využíván speciální moderní mobilní dezinfekční přístroj kombinující dezinfekci horkou parou s chemickým prostředkem. Byly prezentovány pozitivní výsledky kontroly dezinfekčního efektu po použití této techniky, nejen s antimikrobiálním, ale i antiparazitárním efektem (jinak velmi obtížná likvidace vývojových stádií škrkavek). Tabulka 5: Důvody vyřazení sledovaných koček z útulku V azylech nebyla vedena evidence a chovatelky jen uváděly, že mají značné náklady na veterinární péči. S aktuální situací přenosu nákazy, pravděpodobně pan leukopenií kombinovanou invazí škrkavek, jsme se setkali při návštěvě jednoho z azylů. Po přijetí koťat do azylu došlo u dalších, byť starších koťat, ke vzplanutí onemocnění s těžkými profúzními průjmy, kdy ani nebyla úspěšná, ani poměrně drahá a náročná symptomatická léčba. S výskytem nákazy bylo spojeno i zhoršení podmínek pro údržbu prostředí, ve kterém koťata byla chována (znečistění prostředí výkaly, zápach, slepení srsti koček apod.). Chovatelce se nepodařila ani snaha o nabídku a předání chovaných koťat, která byla v té době bez klinických příznaků. U 5 koťat bez klinických příznaků, které se v inkriminované době 37

38 Animal Protection and Welfare 2012 podařilo předat do jiných podmínek, vzplanula nákaza během dalšího měsíce a všechna následně za popsaných příznaků uhynula. Chovatelce, která si koťata převzala, zbyly pouze její 2 původní dospělé kočky, které byly opakovaně proti pan leukopenii vakcinovány. Jen jako poznámku je možné uvést, že přátelský vztah mezi oběma ženami se značně zhoršil. V útulcích byly kočky po klinické prohlídce ošetřeny, případně byla vyžádána odborná pomoc. Z preventivních důvodů byly všechny kočky odčerveny a odblešeny, případně byla provedena léčba svrabu. Z finančních důvodů se neprovádí vakcinace a významné je, že vzhledem ke klidové nákazové situaci ve vzteklině bylo možné minimalizovat dobu nezbytné izolace při příjmu. Po vyhodnocení evidovaných klinických nálezů u celého souboru koček sledovaných v útulcích LBC a JNC v roce 2011 byl zjištěn podíl evidovaných klinických nálezů v % takto: Bez zjevných klinických změn 37,8 % Poruchy pohybu 7,4 % Onemocnění očí 11,7 % Onemocnění horních cest dýchacích 13,9 % Onemocnění vnitřních orgánů břicha 5,9 % Průjem 4,1 % Stavy anemie 6,2 % Ušní svrab 20,4 % Zablešení 39,9 % Škrkavčitost (z vyšetřených pozit.) 18,9 % Plísňová onemocnění kůže 2,9 % V indikovaných případech bylo prováděno laboratorní vyšetření ve veterinární laboratoři v Liberci. Kontrolní laboratorní vyšetření koček (hrazené z projektu) bylo provedeno parazitologicky - koprologie 57 vzorků, bakteriologické vyšetření 34 vzorků a virologické (FIV, FelV, FIV) 30 testů. Hodnocení nálezů bude uvedeno v samostatném sdělení. Při kontrole lokalit, ve kterých již byl v minulých letech prováděn kastrační program s návratem kastrovaných a označených koček do lokality, bylo zjištěno, že z celkového počtu 13 lokalit s programem regulace, na vybraných 9 lokalitách, kde byl kastrační program prováděn, byl uskutečněn monitoring koček a provedeny rozhovory s místními občany, kteří o situaci mají zájem. Na 5 lokalitách pokračovalo přikrmování, zřejmě ve zvýšené míře. Bylo však zjištěno nevhodné krmení kuchyňskými zbytky např. těstoviny s omáčkami, často ve stavu rozkladu. Ve sledovaném období bylo zjištěno kolem 38 mladých zvířat a 10 nových dospělých jedinců, kteří byly s různým úspěchem odchytáváni. Všichni odchycení jedinci byli zablešení, u 8 byl výskyt svrabu, 5 dospělých kusů bylo anemických a vyhublých, 12 koťat průjmovalo, 4 jedinci byli poraněni. Uhynulé kusy se nepodařilo najít, ale při opakovaných pozorováních bylo zjištěno, že se náhle počet koťat snížil. V jednom případě o 3 asi 2 měsíční koťata. V druhém případě v zimním období o 5 dospělejších jedinců. V jedné z těchto lokalit byla prokazatelně podle stop a výkalů zjištěna přítomnost potkanů, takže podané krmivo vždy chybělo a paní krmička dávky zvyšovala. V 1 případě došlo k omezení krmného režimu, stav 3 kastrovaných koček se nezměnil. V dalších 2 případech se nepodařilo po 2-3 měsících kočky zjistit. V jednom z případů bylo uvedeno, že kočky opakovaně pronásledovali místní psi, ty se rozutekly a jedna pravděpodobně uhynula. Na 4 lokalitách, ve kterých byl realizován nově navržený postup, byla realizována osvěta a prováděn kastrační program. Uskutečněný monitoring u současné populace koček a rozhovory s místními občany prokázaly, že počet koček se nezměnil. V jednom z případů 38

39 Ochrana zvířat a welfare 2012 paní krmička podávala jen doporučené omezené množství granulí a bylo dosaženo stejného efektu. Za největší problém považujeme možnost navázání komunikace s občany, kteří se snaží o zdivočelé kočky pečovat tím, že je přikrmují, a přesvědčit je o podstatě problému nedostatečné péče, podporující rizika rozmnožování a nemocnosti v populaci koček. Závěr Podle získaných poznatků našich sledování a zkušeností je nutné prosazování záměru ve výchově k zodpovědnému přístupu k zájmovým zvířatům zajištěním individuální péče, nikoliv náhodné péče spočívající pouze v přikrmování a podpoře nekontrolovaně se množících bezprizorních populací koček. Nadále je třeba prosazovat podporu komplexních regulačních opatření včetně kastračních programů a dodržování následujících zásad: pokud uvažujeme o chovu kočky, vždy uvážit, zda budeme o kotě řádně pečovat po období celého jeho života, tj. až 10 let, včas, obvykle po prvé říji u koček a kolem 1 roku věku kocoura zabezpečit jejich kastraci veterinárním lékařem, opuštěné kočky předat do útulku, pokud nejsme schopní jim zajistit úplnou chovatelskou péči spolu s námi v našem obydlí, nevytvářet krmením opuštěných koček podmínky pro jejich další utrpení, dodržovat opatření k regulaci populace nežádoucích zvířat, v případě výskytu opuštěné kočky oznámit místo jejího výskytu příslušnému útulku, úřadu obce nebo policii. Podle našich zjištění i při dobré kvalifikované péči o kočky a dodržování možných základních protinákazových opatření v útulcích dochází k jejich zdravotnímu ohrožení trvalým přísunem nových jedinců z neznámých podmínek Pro realizaci úspěšné regulace populace koček a v zájmu péče o tato zvířata bude zřejmě nutné nadále prosazovat uvedená opatření, ale hledat i nové cesty, a to jak na úseku péče o zvířata, tak i v organizačních opatřeních, ustanoveních předpisů, ale zejména v osvětě a vysvětlování, v čem tyto postupy lidem i zvířatům slouží. Literatura Amstuz, H., E. a kol.: Merck Veterinary Manual. Košice, Nikara, 2001, vyd. 1, 2231 s. Gdovin, T. a kol.: Vnútorné choroby neparnokopytníkov a masožravcov. Bratislava, SPN, 1965, vyd. 1., 356 s. Kořínek, M.: Velká kniha pro chovatele savců. Olomouc, Rubico, 2000, vyd. 1., 326 s. Prchalová, J.: Zákon na ochranu zvířat. Praha, Nadace na ochranu zvířat, vyd. 1., Říhová, M.: Chováme kočky. Č. Buděj., DONA, 1999, vyd. 1., 172 s. Spurná, J., Dousek, J.: Zájmové chovy a ochrana zvířat. Praha, Lexis-Nexis CZ, 2004, vyd. 1., 94 s. Svoboda, M., Pospíšil, Z. a kol.: Infekční nemoci psa a kočky. Brno VFU, Print, 1996, vyd. 1., 520 s. Taylor, D.: Velká kniha o kočkách. Praha, Knižní klub, 2008, angl. překl., 4. vyd. v ČR, 216 s. Vařejko, J.: Atlas plemen koček. Praha, SZN, 1984, vyd. 1., 169 s. Večerek, v. a kol.: Právní předpisy Rady Evropy na ochranu zvířat. Brno, VFU, 1997, vyd. 1., 200 s. Večerek, v. a kol.: Ochrana zvířat. Brno, VFU, 2001, vyd. 1., 156 s. Večerek, v. a kol.: Ochrana zvířat v právních předpisech Evropské Unie. Brno, VFU, 2001, vyd. 1., 200 s. 39

40 Animal Protection and Welfare 2012 Veselovský, Z.: Etologie biologie chování zvířat. Praha, Akademia, 2005, vyd. 1., 407 s. Anonym: Evropská dohoda o ochraně zvířat v zájmovém chovu. č. 19/2000 Sb. m. s. Anonym: Zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů. Anonym: Zákon č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů (veterinární zákon), ve znění pozdějších předpisů. Anonym: Nařízení vlády č. 27/2002 Sb., kterým se stanoví způsob organizace práce a pracovních postupů, které je zaměstnavatel povinen zajistit při práci související s chovem zvířat. Video: Kontrola toulavých koček Liga na ochranu zvířat, Nadace na ochranu zvířat, Ústřední komise pro ochranu zvířat, Praha,

41 Ochrana zvířat a welfare 2012 THE DEVELOPMENT OF CONDITIONS FOR THE SUPERVISION OVER ANIMAL WELFARE AND ANIMAL PROTECTION IN THE CZECH REPUBLIC VYTVÁŘENÍ PODMÍNEK KONTROLY POHODY A OCHRANY ZVÍŘAT V ČESKÉ REPUBLICE Jiří Dousek 1, Zbyněk Semerád 1, Aurika Smolová 1, Simona Ninčáková 1, Irena Charvátová 1, Eva Voslářová 2, Petr Chloupek 2 1 Ústřední veterinární správa Státní veterinární správy, ČR, 2 Fakulta veterinární hygieny a ekologie, Veterinární a farmaceutická univerzita Brno, ČR 1 Central Veterinary Administration of the State Veterinary Administration, Czech Republic, 2 Faculty of Veterinary Hygiene and Ecology, University of Veterinary and Pharmaceutical Sciences Brno, Czech Republic Summary The overview briefly summarises the development of legal rules for the protection of animals and care of their welfare in the Czech Republic, as well as the assignment of the relevant state authorities for the performance of these activities. Veterinary administration authorities have been charged with the performance of such supervision and a range of professional trainings and courses has been provided to them. The results of supervision activities performed within the Programme of Animal Protection since the year 1993 to the year 2012 have been assessed and evaluated annually. Selected particular data concerning monitored activities for the groups of farm animals, pet animals, wild animals and experimental animals are included. Key words: animal welfare, animal protection, veterinary supervision, legal rules for the protection of animals Souhrn V přehledu je stručně uveden vznik právních předpisů na ochranu zvířat a péči o jejich welfare v ČR, ustanovení příslušných státních orgánů pro výkon této činnosti. Orgány veterinární správy byly pověřeny výkonem dozoru. Pro výkon této činnosti byla zajištěna odborná příprava úředních veterinárních lékařů. Výsledky dozorové činnosti byly každoročně vyhodnocovány v Programu ochrany zvířat od roku 1993 do U skupiny hospodářských, zájmových, volně žijících a pokusných zvířat jsou uvedena vybraná konkrétní data ke sledovaným činnostem. Klíčová slova: welfare zvířat, ochrana zvířat, veterinární dozor, předpisy na ochranu zvířat Úvod Ochrana zvířat proti týrání a péče o jejich pohodu je odbornou oblastí, která má své historické základy a v posledním období se významně vyvíjí. Složitost vztahů mezi člověkem a zvířetem realizovaná od vynikajících podmínek pro život zvířete až po vztah přinášející strádání a utrpení, vyžaduje odborné posuzování zabezpečení podmínek ochrany zvířat proti týrání, ale i aktivní vytváření péče o pohodu (welfare), která umožní zvířeti prožívat život na určité úrovni spokojenosti. Uplatňování těchto podmínek v praxi vychází z řady vědních oborů a disciplín. Zahrnuje a využívá například vědecké poznatky a praktické zkušenosti z biologie, fyziologie zvířat, etologie, zootechniky, zoohygieny a dalších environmentálních disciplín, při tom musí respektovat poznatky veterinární medicíny (zejména péči o zdraví, welfare@svscr.cz 41

42 Animal Protection and Welfare 2012 prevenci nákaz, ale i ochranu spotřebitele), ekonomické vztahy a dané právní prostředí. Na celkovém uplatnění podmínek ochrany zvířat proti týrání a péče o jejich pohodu a při jejich posuzování a hodnocení veřejností se významně podílejí společenské a etické vlivy s uplatněním tradic morálních, kulturních, náboženských atd. 1 Zejména proto, že z řady důvodů dochází k porušení přirozených podmínek pohody zvířat a člověk se na tom vlivem své činnosti často negativně podílí, vznikaly a vznikají na různé historické úrovni, obecně uznávané návyky nebo společenské normy v současnosti obvykle právní předpisy 12. Vzhledem k rozsáhlosti uvedené problematiky se soustředíme převážně na vybrané poznatky vyplývající z podmínek stanovených předpisy pro výkon dozoru Stručný historický vývoj Po roce 1989 si společenské klima vynutilo vydání předpisů k ochraně zvířat a tím se stal zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání (zákon OZT ), 20 který byl schválen dne Ochrana zvířat a péče o jejich pohodu byla pak po celé období od tohoto roku realizována podle uvedeného zákona a dalších národních předpisů, 21 které byly následnými novelizacemi doplňovány a aktuálně harmonizovány s právními předpisy Evropské unie (EU). Ve vymezených oblastech, např. na úseku přepravy a usmrcování zvířat, jsou platné přímo využitelné předpisy EU. 18,19 Před vydáním zákona byla postupně navozována situace, kdy k živelně se rozvíjejícím často nereálným ochranářským snahám byly kladeny a musely být respektovány odborné základy pro ochranu zvířat v návaznosti na veterinární péči. Zájem o oblast ochrany zvířat v době vzniku zákona OZT mělo tehdy vznikající Ministerstvo životního prostředí, které se snažilo na tomto úseku prosadit supervizi nad praktickou činností pracovníků Státní veterinární správy (SVS). Významné proto bylo, že zákonem byly přiděleny hlavní kompetence nad ochranou zvířat Ministerstvu zemědělství (MZe) a provádění dozoru orgánům veterinární správy s tím, že sankční činnost bude vykonávána ve spolupráci s místně příslušnými obecními úřady. 2 Vyšetřování a trestní činnost i v této oblasti podléhá policii, státnímu zastupitelstvu a soudům. 12 Aktuálním úkolem, který měl zajistit odbornou pozici úředních veterinárních lékařů SVS bylo v té době neprodleně zajistit podle 26 zákona OZT požadovanou odbornou kvalifikaci pro všechny vedoucí pracovníky tehdejších krajských (KVS) a okresních veterinárních správ (OVS). Proto na Veterinármí a farmaceutické univerzitě v Brně (VFU) absolvovali všichni ředitelé, inspektoři pro epizootologii a inspektoři pro hygienu potravin všech KVS a OVS v roce 1993 příslušný kurz a získali po složení zkoušky stanovenou kvalifikaci. 8 Následně pak tato školení každoročně probíhala v rámci Institutu celoživotního vzdělávání a informatiky (ICVI) VFU tak, že byli proškolováni všichni inspektoři, kteří jsou v současné době poveřeni výkonem dozoru v oblasti ochrany a péče o pohodu zvířat. Do současnosti se takto kvalifikovalo 1135 veterinárních lékařů. Na Mze byla v roce 1993 ustanovena Ústřední komise pro ochranu zvířat (ÚKOZ), jejíž předsedu a členy ÚKOZ jmenoval ministr zemědělství po dohodě s ministrem životního prostředí. Členy ÚKOZ se z veterinárních lékařů stali Doc. MVDr. Sovják, CSc. (za MZe; předseda ÚKOZ), MVDr. Dousek (za SVS), MVDr. Šimr (za KVL), MVDr. Snášil, CSc., (za Nadaci OZ) a MVDr. Žižkovský, CSc. (za MZd). 5 Od roku 2008 je členem ÚKOZ MVDr. Strauss. 5 V tomto období byla pro SVS významná podpora a spolupráce se zahraničními partnerskými orgány a zejména pracovníky veterinární služby ostatních států např. Dánska, Nizozemska, Norska, Rakouska, Velké Británie atd. Další podporu poskytl TAIEX a zahraniční nevládní organizace, zejména Britská Královská Společnost na ochranu zvířat proti týrání (RSPCA), Eurogroup a Světová společnost pro ochranu zvířat (WSPA). Ve spolupráci s těmito subjekty SVS uspořádala řadu odborných kurzů, seminářů, setkání, případně došlo k výměnným stážím. 6 Od roku 1993 byli naši delegovaní veterinární lékaři pozorovateli a následně členy 42

43 Ochrana zvířat a welfare 2012 Stálého výboru Rady Evropy (RE) pro ochranu zvířat chovaných pro hospodářské účely. Tato činnost byla na mezinárodní úrovni velice pozitivně hodnocena, protože jsme byli prvním z postkomunistických států, který se takto začlenil a přijal evropské právní normy. A tak ještě před vstupem do EU byla naše republika smluvní stranou všech pěti dohod RE vztahujících se k ochraně zvířat Tyto dohody vytvářely základ předpisů pro ochranu zvířat v EU, a jsou proto v obecných zásadách i součástí českých právních předpisů. Naplňování zásad předpisů RE, EU a národních předpisů na ochranu zvířat bylo v praxi několikrát opakovaně kontrolováno příslušnými orgány EU a zejména pak při návštěvách expertů misí Food and Veterinary Office (FVO). 7 Z dokumentace, která z těchto jednání vznikla, je možné doložit, že mezinárodně stanovené zásady byly a jsou dodržovány a dozorová činnost je na dobré úrovni. 6 Naši odborníci byli respektováni i pokud se podíleli na přípravě společných mezinárodních norem Rady Evropy (RE) a EU. V období našeho předsednictví v EU se pak tato situace pozitivně projevila tím, že s úspěchem byl předložen návrh Všeobecné deklarace k ochraně zvířat, bylo úspěšně navázáno na jednání k Nařízení Rady o ochraně zvířat při jejich usmrcování 19, jehož návrh byl schválen Radou EU. Dále byly konstruktivně projednávány návrhy novelizace Směrnice o ochraně zvířat využívaných pro pokusné a jiné vědecké účely. V zákonu OZT bylo zahraničními experty považováno za pozitivum to, že stanovuje bez rozdílu jednotnou skutkovou podstatu kvalifikovanou jako týrání zvířat a následně pak stanoví speciální podmínky podle účelu využití zvířat. Samostatně je pak specifikována ochrana hospodářských zvířat, ochrana zvířat v zájmových chovech, ochrana volně žijících zvířat a ochrana pokusných zvířat před jejich utrpením a týráním. Jak již bylo uvedeno, podle návrhu EU bylo již v době vzniku národních předpisů přijato doporučení, aby kvalifikovaný odborný dozor zajišťovala svými inspektory SVS. 7 Výkon dozoru nad ochranou zvířat a vytvářením podmínek jejich pohody se pak realizuje při zacházení s nimi, zejména z hlediska jejich ošetřování, výživy a napájení, hygieny prostředí, plemenitby a rozmnožování, přepravy, provádění chovatelských a veterinárních zákroků, pořádání veřejných vystoupení s účastí zvířat, provádění pokusů na zvířatech a usmrcování zvířat. 3 Je potěšující, že pro další přistupující státy do EU se náš systém stal vzorovým. Je třeba doplnit, že Mze, na základě novely zákona OZT od 1. ledna 2009, 4 nově zřídilo v rámci odboru živočišných komodit oddělení ochrany zvířat. Ústřední komise pro ochranu zvířat, složená ze zástupců příslušných státních orgánů a reprezentantů nevládních organizací tak již není orgánem státní správy a stala se poradním orgánem ministra zemědělství. Hodnocení výsledků na úseku welfare zvířat Výsledky dozorové činnosti na tomto úseku jsou sledovány od roku 1993 a podle protokolů o kontrolním zjištění zaznamenávány s možností okamžitého vyhodnocení pro příslušnou oblast, jako data modulu welfare serverového informačního systému SVS. 11 Tento systém umožňuje nejen aktuální informovanost pracovníků SVS na příslušné odborné úrovni o výsledcích dozoru, má provázanost na další moduly (např. IZR) informačního systému Mze a umožňuje využívat informace z evropského systému na evidenci a sledování zásilek zvířat TRACES. Součástí je prezentace výsledků kontrol, seznamu schválených subjektů atd. na internetových stránkách SVS. Podle stanovené metodiky byly od r výsledky vždy za příslušný rok pravidelně sumarizovány, vyhodnocovány a publikovány v česko-anglické verzi bulletinu SVS PROGRAM OCHRANY ZVÍŘAT ( Program OZ ), 3,4 v jehož závěru jsou prezentována opatření pro činnost v dalším roce. Bulletin byl požadován jako informace pro příslušné orgány RE, EU, parlamentu ČR a je v tištěné i elektronické formě dostupný veřejnosti. Získaná data také sloužila v rámci spolupráce se Státním zemědělským 43

44 Animal Protection and Welfare 2012 intervenčním fondem jako nepřímý ekonomický nástroj ochrany zvířat v souvislosti s udělováním dotací. Z výsledků Programu OZ vyplývá, že se roční počet dozorových akcí při činnostech s hospodářskými zvířaty stabilizoval v posledním období kolem 6000 kontrol ročně (podle kategorií zvířat), u zájmových zvířat je to kolem 3000 kontrol, volně žijící zvířata jsou kontrolována průměrně při 300 kontrolách a laboratorní zvířata při 131 kontrolách (viz graf č. 1). Ročně je tak kontrolováno kolem 30 milionů zvířat. Od roku 1993, od kdy je problematika soustavně sledována, provedli inspektoři SVS celkem kontrol. Základem dozorové činnosti v roce 2011, při které bylo provedeno kontrol, byly plánované kontroly. Jejich počet a typ byl stanoven na základě centrálně provedené analýzy rizika. Víceletý národní plán kontrol tak systémově stanoví minimální roční frekvenci kontrol nebo minimální procento kontrolovaných subjektů z celkového počtu. Trvalou snahou je spojováním odborných činností zvýšit efektivnost dozorových akcí a tak snížit jejich počet, což se projevuje i v uváděných údajích. V roce 2011 byly zjištěny závady celkem při 821 dozorových akcích a týkaly se zvířat. Počet podaných podnětů podle zákona OZT k zahájení správního řízení obecními úřady obcí s rozšířenou působností (ORP) v roce 2011 mírně klesl, na 430, oproti 442 podnětům v roce Přitom je ovšem nutné respektovat, že byly využívány i další sankce. Podle sdělení Ministerstva spravedlnosti bylo za týrání zvířat podle trestního zákona celkem v období od roku 1993 stíháno 697 a odsouzeno 375 osob, zkrácené přípravné řízení proběhlo se 78 osobami. V roce 2011 bylo pro tento trestný čin stíháno16, obžalováno 13 a odsouzeno 25 osob; zkrácené přípravné řízení proběhlo s 19 osobami (viz tabulka č. 1). Přestože od došlo ke zpřísnění postihů trestné činnosti, není zaznamenán její nárůst, ale je možně konstatovat zvýšení brutality při některých činech. Na úseku welfare hospodářských zvířat, zejména v počátečním období souvisejícím se změnou vlastníků, neustálenými podnikatelskými záměry i nezkušeností managementu se po dobu 4 let pohyboval kolem 10 % a porušení zákona v počátečním roce 1993 přesáhlo 7 % (viz graf č. 2,3). V pozdějších letech se pozitivně uplatnil ekonomický vliv, kdy dotace jsou poskytovány jen těm podnikatelům, kteří splňují alespoň minimální standardy welfare v chovech. Chovatelé se proto snaží podmínky dodržovat. Doporučená opatření tak poklesla na úroveň kolem 4 % a porušení zákona se pohybují nad 2 %. Mírné zvýšení je obecně zaznamenáno vždy po nástupu účinnosti nových předpisů, případně při zhoršení ekonomické situace např. ve výkupu jatečných zvířat. Při činnostech s hospodářskými zvířaty byl jejich počet a typ rovněž stanoven na základě centrálně provedené analýzy rizika. Jako kritérium míry rizika byl zohledněn počet zvířat na hospodářství, druhy chovaných hospodářských zvířat, datum poslední kontroly, nedostatky zjištěné při kontrolách a počet zvířat přemístěných do asanačního podniku a na jatky v předchozím roce. V chovech skotu, prasat, ovcí a koz bylo z opakovaných závad zjišťováno nedodržení minimálních standardů u jednotlivých věkových kategorií (nedodržovaní prostorových nároků, neprovádění izolace nemocných a poraněných kusů, nedostatečné vybavení pro etologické aktivity, rutinní zkracování ocásků selat), nezajištění dostatečné výživy a napájení (zejména nezabezpečení čerstvé napájecí vody v chovech prasat) a nezajištění stanovených pomůcek (např. pomůcky k pomoci při porodu). Dále nedocházelo k provádění stanovených denních kontrol a odstraňování zjištěných závad chovateli. Kontroly ztěžovaly zjištěné souběžné závady související např. s nedodržováním podmínek evidence a identifikace zvířat. V chovech koní u individuálně využívaných zvířat byla zjišťována nekvalifikovaná péče (nevhodné ustájení, nedostatečná péče o kopyta, neléčená poranění atd.), nedostatečná výživa, používání nevhodného vybavení a pomůcek (zraňující udidla, nevhodné sedlání). Problematika chovu a dalších činností s drůbeží byla v chovech nosnic 44

45 Ochrana zvířat a welfare 2012 a kuřat určených na maso spojována s kontrolami pro realizaci ozdravovacího programu proti salmonelóze. Obdobně jako v předcházejících letech byly zejména v letním období při kontrolách zjišťovány problémy se zajištěním zoohygienických podmínek (např. přehřívání neklimatizovaných hal, poruchy mikroklimatu, vlhkost podestýlky). V souladu s předpisy EU a novelizovanými národními předpisy byly kontrolovány podmínky chovu a porážení kuřat určených na maso a příprava chovů nosnic na změnu technologického vybavení obohacenými klecemi. Obecným problémem je, že po přijetí novel právních předpisů, chovatelé nevyužívají často několikaletá období pro úpravu podmínek, které byly přijaty podle předpisů EU. Dochází tak k negativním ekonomickým tlakům nejen na chovatele, ale i na spotřebitele. Bylo se možné o tom přesvědčit při např. změně klecí pro nosnice, podmínek chovu kuřat chovaných na maso a v současnosti i při plnění minimálních standardů v chovech prasat. Podle našich informací např. Dánsko přistupuje k těmto změnám aktuálně bezprostředně po jejich přijetí a vytváří dotační politikou podmínky, aby ekonomická zátěž nebyla soustředěna jen na závěrečné období před stanoveným termínem plnění. Dozor nad přepravou zvířat byl v počátečním období realizován na úrovni kolem 250 kontrol ročně. 9 Postupně však vlivem zájmu veřejnosti, který byl vyvolán medializováním špatných podmínek přepravy skotu a ovcí do přední Asie a jatečných koní do Itálie. 9 se kontrolní požadavky začaly zvyšovat a v současnosti mimo kontrol zásilek doručovaných na jatky se těchto kontrol od roku 2001 provádí více než desetinásobek. Podmínky při přepravě zvířat byly od roku 2007 u všech druhů zvířat kontrolovány podle nařízení Rady (ES) č. 1/2005. Kromě přepravovaných zvířat a vybavení dopravních prostředků byla kontrolována evidence, která musí být vedena u vozidel a odborná způsobilost osob účastnících se přepravy zvířat. Kontrolována byla vnitrostátní i mezinárodní přeprava hospodářských zvířat. O zjištěných závadách při mezinárodní přepravě zvířat byly vždy informovány příslušné kompetentní úřady členských států EU. V roce 2011 bylo evidováno celkem 1082 kontrol v silničním provozu a dalších kontrol zásilek zvířat doručených na jatky. Komplexní kontrola péče o pohodu zvířat na místě nakládky a vykládky se provádí u minimálně 3 % zásilek. Tento podíl se může jevit jako nízký, ale vzhledem k obrovskému objemu přepravy a počtu inspektorů v terénu, není možné provádět takovou kontrolu u všech zásilek. Efektivní jsou naopak komplexní kontroly, které probíhají v posledních dvou letech přímo v sídle firmy dopravců, kontrola plnění podmínek povolení, kontrola dokumentace (např. o provádění pravidelného čištění a dezinfekce vozidel), školení personálu dopravců, uskutečněných cest. Dopravci, kteří přepravují skot, prasata, ovce a kozy na dlouhotrvajících cestách (nad 8 hodin) v rámci EU, do a ze třetích zemí, se takto kontrolují minimálně 1x ročně. Určité problémy jsou při kontrolách zásilek do třetích zemí (např. v současnosti Turecko). Proto je námi navrhováno projednat jednotný postup kontrol a sankcí na jednání příslušných orgánů EU. Významnou součástí ochrany zvířat je kontrola welfare na jatkách. 10 V současnosti jsou kontrolovány při denní kontrole zásilek doručených na jatky prakticky všechny zásilky jatečných zvířat. Denní kontroly zásilek na jatkách z pohledu ochrany zvířat představují prohlídku zvířat zaživa, které předchází kontrola dokumentace doložené k zásilce, dokumentace dopravce, plnění stanovených podmínek přepravy (doba trvání, vzdálenost, stanovený odpočinek), stav vozidla, manipulace se zvířaty na jatkách a vlastní poražení zvířete a kontrola jeho účinnosti. Mimo to jsou prováděny minimálně 1x ročně komplexní kontroly dodržování podmínek welfare na všech jatkách. 8 V roce 2011 bylo celkem zaznamenáno 885 kontrol porážení zvířat. Byl dodržen minimální celkový počet plánovaných kontrol a u většiny KVS byl tento počet kontrol navýšen z důvodů řešení předchozích závad, podnětů, stížností, výsledků auditů, plnění nápravných opatření a závazných pokynů. Závady byly zjištěny ve 22 případech. Většinou se však jednalo o porušení podmínek při porážkách 45

46 Animal Protection and Welfare 2012 mimo jatky, včetně porážení ryb při vánočním stánkovém prodeji. Přes uvedená zjištění se jedná o dobrou úroveň, což konstatovaly i kontrolní mise FVO, protože v ČR je ročně poráženo více než 130 milionů zvířat. V rámci systému křížové shody (CC) lze předpokládat i v této oblasti další zpřesnění kontrolních podmínek. Vyhrazeným provozům jatek byla poskytnuta výjimka Mze na porážení rituálním způsobem pro potřeby církví a církevních náboženských společností v ČR, a to na základě kontrol schválených technologií porážení. V roce 2011 udělilo Mze celkem 11 výjimek. (Některé provozovny jatek měly uděleny výjimku jak pro porážku košer, tak i pro porážku halal.) Již opakovaným faktem při těchto hodnoceních je, že v zájmových chovech, které by měly být zájmovou činností, je relativně nejvyšší počet zjišťovaných nedostatků (viz graf č. 2,3). Vyplývá to často z neznalosti podmínek chovu zvířat, módních trendů chovu některých druhů nebo plemen. Tento trend se dařilo v letech 1999 až 2001 snižovat, ale nyní opětně narůstá. Podle zákona po roce 2004 většina zájmových sdružení a organizací upravila podmínky v Řádech veřejných vystoupení a je možné konstatovat, že se úroveň ochrany zvířat na těchto akcích zlepšila. V současnosti se pozornost soustřeďuje na zlepšení podmínek obchodu s těmito zvířaty. Při činnostech se zájmovými zvířaty bylo v roce 2011 provevedeno kontrol týkajících se zvířat. Přitom je třeba si uvědomit, že činnosti se zájmovými zvířaty zahrnují velmi často početné skupiny zvířat, např. akvarijních ryb, malých hlodavců a zájmově chovaných druhů ptáků, v důsledku čeho jsou významně ovlivněny počty kontrolovaných zvířat. Nedostatky týkající se zvířat byly zjištěny při 448 kontrolách. Bylo uloženo 58 blokových pokut a 182 pokut bylo vyměřeno ve správním řízení. U této skupiny zvířat jsou, přes rozdíly v počtu kontrolovaných zvířat různých druhů, po celé období od roku 1993 zjišťovány nejvyšší podíly doporučených opatření (rok 2008: 12,4 %; rok 2009: 12,5 %, rok 2010: 11 %) a porušení zákona (rok 2008: 8,9 %; rok 2009: 11,2 %; rok 2010: 10,2 %). Např. se vyskytlo několik chovů psů se značnými počty zvířat, která byla chována v nevyhovujících podmínkách. Při kontrolách činností týkajících se domácích koček byly provedeny kontroly většinou na podnět občanů. Regulační programy zatím vzhledem k neukázněnosti některých osob ( krmičů ) neposkytují výsledky dosahované v jiných státech. V chovech zvířat vyžadujících zvláštní péči bylo provedeno v roce 2011 celkem 519 kontrol, které se týkaly 6198 zvířat. Byly zjištěny závady při 11 akcích, které byly řešeny 9 podněty ORP a týkaly se 130 zvířat. V chovech velkých koček (lvi, tygři, levharti, oceloti apod.) bylo provedeno 28 kontrol (1 podnět ORP). Pozitivně se tak uplatnila změna provedená vyhláškou č. 411/2008 Sb., o stanovení druhů zvířat vyžadujících zvláštní péči, která snížila počet stanovených druhů zařazených mezi terarijní zvířata. V útulcích pro zájmová zvířata je stále se opakujícím nedostatkem nesprávná evidence a případy neohlášení nálezu zvířete ze zájmového chovu. Opakovaně jsou řešeny a medializovány případy, které se vyskytly v zařízeních, jež se prohlašují za útulky, aniž by splňovaly stanovené podmínky, a následně v nich dochází k utrpení zvířat. Podle vyhlášky 22 jsou pro zajištění kvalifikovaných osob pro odchyt zvířat organizovány kurzy pro odchyt toulavých a opuštěných zvířat a zacházení s nimi. Tuto kvalifikaci již získalo celkem 1957 osob. Obchody se zájmovými zvířaty byly celkem v roce 2011 kontrolovány při 781 dozorových akcích. Mimo plánované kontroly obchodů se zájmovými zvířaty byly provedeny i neplánované kontroly při vzniku nových zařízení, na podněty a stížnosti na nevyhovující podmínky prodávaných zvířat a následné kontroly. V podmínkách ochrany volně žijících zvířat přispělo ke zlepšení podmínek omezení způsobu jejich odchytu a usmrcování, které naše předpisy upravují ve shodě s mezinárodními dohodami. Došlo k omezení v zahajování výcviku jedinců vybraných druhů pro účely trikové drezúry v cirkusech apod. Novela zákona z roku 2009 přinesla značný posun pro ochranu 46

47 Ochrana zvířat a welfare 2012 handicapovaných zvířat, včetně podmínek pro zřizování a provoz záchranných stanic. Významné je, že podmínky chovu zvířat v zoologických zahradách byly upraveny samostatným zákonem, podle kterého bylo v roce 2011 v ČR licencováno 19 zoologických zahrad a 1 komerční expoziční akvárium. Pokusy na zvířatech jsou nově upravovány novelou zákona OZT v souladu se směrnicí EU. Dosud mohly pokusy na živých zvířatech provádět pouze kvalifikované osoby podle 17 zákona OZT a pouze v akreditovaných uživatelských zařízeních. Tuto kvalifikaci získalo celkem 2994 odborných vysokoškolských pracovníků s biologickým vzděláním. Počty použitých laboratorních zvířat se v našich podmínkách trvale snižují a od roku 1994 byl u těchto kategorií zaznamenán pokles na 57 %. Pro vykazování využití zvířat v pokusech je však významný právě systém evidence a kontroly ve všech oblastech pokusného využití zvířat. Vzhledem k tomu, že za pokus je považováno i metodické sledování zvířat v přírodě, v našem případě např. kroužkování ptáků, došlo v roce 2002 k nárůstu použitých pokusných zvířat pravě z důvodů, že bylo zaevidováno ptáků, kteří byli kroužkovaní. Do té doby byl pokles z původních pokusných zvířat v roce 1994 na v roce Důraz byl a je po celou dobu kladen na osvětu a vzdělávání. Mze a chovatelské svazy začleňovaly a nadále začleňují do vzdělávacích akcí pro chovatele a poradce aktuální informace o welfare zvířat. Pro inspektory KVS jsou minimálně každý rok pořádány postgraduální kurzy o předpisech EU. Na 6 školicích pracovištích proběhly kurzy pro dopravce podle podmínek nařízení (ES) č. 1/2005 a bylo proškoleno celkem 4442 osob. Pozornost byla po celé sledované období trvale soustředěna i na výzkumnou činnost a odborné vzdělávání na zemědělských univerzitách, VFU v Brně a VUŽV v Praze Uhříněvsi. Na VFU proběhlo již 18 konferencí s mezinárodní účastí Ochrana zvířat a welfare. Z dalších akcí bylo např. v Praze uspořádáno 3. zasedání EuroFAWC (European Forum of Animal Welfare Councils) - Evropského fóra vládních subjektů zabývajících se ochranou zvířat. Ve spolupráci s Royal Society for the Prevention of Cruelty to Animals (RSPCA) školení pro inspektory SVS a České inspekce životního prostředí na téma Hodnocení pohody zvířat v obchodech se zvířaty a pro péči o handicapovaná zvířata. Kurz pro osoby odpovědné za péči o handicapovaná zvířata úspěšně poprvé v roce 2011 absolvovalo 65 osob. Ve spolupráci s Policejním prezidiem připravovala SVS odbornou informaci pro pracovníky odborů kriminalistiky a vyšetřování. Při tom nelze pominout ani spolupráci se zájmovými nevládními ochranářskými sdruženími a nadacemi a přímo s občany, kteří např. dávají podněty ke kontrolní činnosti. Závěr Uplatňování podmínek ochrany zvířat proti týrání a péče o jejich pohodu je ovlivňováno společenským vědomím, morálkou a zvyky, ale i ekonomickými možnostmi. V praxi vychází z řady vědních oborů a disciplín, při tom však z našeho pohledu vždy musí nezbytně respektovat poznatky veterinární medicíny, zejména ve vztazích k péči o zdraví, prevenci nákaz, ale i ochranu zdravotní bezpečnosti člověka. Podle dosažených výsledků a zkušeností z dozorové činnosti pracovníků Státní veterinární správy jsme se snažili doložit, že ochrana zvířat proti týrání a péče o jejich pohodu je také odbornou oblastí, která se v dvacetiletém období v České republice významně vyvíjela. Z komplexu složitosti vztahů mezi člověkem a zvířetem jsme se snažili na vybraných ukazatelích z dozorové činnosti doložit, jak se vyvíjely a jsou plněny podmínky stanovené u nás právními předpisy pro jednotlivé skupiny zvířat a činnosti s nimi. Další informace je možné získat na složka pohoda zvířat resp. animal welfare. 47

48 Animal Protection and Welfare 2012 Tabulka 1 48

49 Ochrana zvířat a welfare 2012 Graf 1 49

50 Animal Protection and Welfare 2012 Graf 2 50

51 Ochrana zvířat a welfare 2012 Graf 3 Literatura 1. BROOM D. M. (1988): The scientific assessment of animal welfare. Applied Animal Science, 69, s DOUSEK J. (2002): Posouzení úrovně ochrany zvířat chovaných k hospodářským účelům. VFU Brno, disertační práce, 160 s. 3. DOUSEK J., PIŠTĚKOVÁ V., MATOUŠEK V., VALCL O. (1995): Program ochrany zvířat - situace v roce Animal protection programme - situation in Praha, SVS ČR, 1995, Inf. bulletin, 4, 23 s. 4. DOUSEK J., SEMERÁD Z., SMOLOVÁ A., NINČÁKOVÁ S., VALCL O., NOVÁK J., KONEČNÁ K., VEČEREK V. (2012): Program ochrany zvířat - situace v roce 2011, Animal protection programme - situation in SVS ČR, Inf. bull., 4, 107 s. 5. HAVLIŠ M., MALENA M. a kol. (2011): Veterinární péče v českých zemích. Praha, SVS, 2011, vyd. 1., 391 s. 51

52 Animal Protection and Welfare MALENA M., DOUSEK J., NINČÁKOVÁ S., SMOLOVÁ A. (2007): Aktuální problematika dozoru nad welfare zvířat v České republice. Brno, VFU, Sborník konf. Ochrana zvířat a welfare 2007, s MALENA M., DOUSEK J., SEMERÁD Z., BRÁVEK P., SMOLOVÁ A., NINČÁKOVÁ S. (2008): Pohled na vývoj problematiky welfare a ochrany zvířat v ČR - A view on the development in the area of animal welfare and animal protection in the Czech Republic Brno. Sborník XV. mezinár. konf.: Ochrana zvířat a welfare, 2008, s KOZÁK A., DOUSEK J., VALCL O. (1996): Analýza výsledků dozoru nad ochranou zvířat na jatkách. Brno, Maso 9, KOZÁK A., DOUSEK J., VALCL O. (1997): Aktuální veterinární problematika přepravy zvířat. Veterinářství, 8, s STEIHAUSER, L. a kol. (2000): Produkce masa. Brno, Last, 2000, vyd. 1., 460 s. 11. VALCL O., DOUSEK J. (2001): Sběr a zpracování dat z oblasti ochrany zvířat v Informačním systému SVS ČR II. Mezinár. seminář welfare a ochrana zvířat, VFU Brno, VEČEREK V., DOUSEK J., HOLEJŠOVSKÝ J., VALCL. O., BARANYIOVÁ E., NOVÁK J. (2001): Odborný veterinární dozor nad ochranou zvířat v České republice. Veterinářství, 2, s Evropská dohoda o ochraně zvířat v zájmovém chovu. Praha, Sbírka mezinárodních smluv č.19/ Evropská dohoda o ochraně zvířat při mezinárodní přepravě. Praha, Sbírka mezinárodních smluv č.20/2000,. 15. Evropská dohoda o ochraně zvířat chovaných pro hospodářské účely. Praha, Sbírka mezinárodních smluv č. 21/ Evropská dohoda o ochraně jatečných zvířat. Praha, Sbírka mezinárodních smluv č. 114/2003 Sb. m. s. 17. Evropská dohoda o ochraně obratlovců používaných pro pokusné a jiné vědecké účely. Praha, Sbírka mezinárodních smluv č. 116/2003 Sb. m. s.). 18. Nařízení Rady (ES) č. 1/2005, o ochraně zvířat během přepravy a souvisejících činností a o změně směrnic 64/432/EHS a 93/119/ES a nařízení (ES) č.1255/97 a v souladu s dalšími souvisejícími předpisy. 19. Nařízení Rady (ES) č. 1099/2009 o ochraně zvířat při usmrcování. 20. Zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů. 21. Zákon č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně souvisejících zákonů (veterinární zákon), ve znění pozdějších předpisů. 22. Vyhláška č. 296/2003 Sb., o zdraví zvířat a jeho ochraně, o přemísťování a přepravě zvířat a o oprávnění a odborné způsobilosti k výkonu některých odborných veterinárních činností. 52

53 Ochrana zvířat a welfare 2012 THE WELFARE OF PET TURTLES WELFARE V ZÁJMOVÉM CHOVU ŽELV Nela Dvořáková 1, Martin Hostovský 2, Pavel Široký 1 1 Ústav biologie a chorob volně žijících zvířat, 2 Ústav biochemie, chemie a biofyziky, Fakulta veterinární hygieny a ekologie, Veterinární a farmaceutická univerzita Brno, ČR 1 Department of Biology and Wildlife Diseases, 2 Department of Biochemistry, Biophysics and Chemistry, Faculty of Veterinary Hygiene and Ecology, University of Veterinary and Pharmaceutical Sciences Brno, Czech Republic Summary The work discusses the demands on welfare of turtles as companion animals with respect to legislative and physiological requirements. It defines the terms and responsibilities related to turtle breeding. In the end of the work the issue about abuses of the turtles welfare requirements is presented in specific cases of protected specimens illegal imports. Key words: welfare, turtles, CITES, legislation Souhrn Studie se zabývá nároky na welfare u želv v zájmových chovech, z hlediska legislativních a z hlediska fyziologických požadavků. Pokusili jsme se definovat základní pojmy a povinnosti související s chovem želv. V závěru práce je uvedena problematika porušování požadavků welfare želv v konkrétních případech nelegálních dovozů chráněných exemplářů. Klíčová slova: pohoda, želvy, CITES, legislativa Úvod Zájmový chov zvířat nevznikl původně kvůli materiálnímu užitku, ale pro potěšení. Mezi zvířaty v zájmovém chovu jsou nejen hospodářská, ale často také volně žijící zvířata, jejichž nároky splnit je velmi obtížné. Se vznikem zájmového chovu tak vznikl celosvětový obchod se zvířaty, která jsou mnohdy odchycena ve volné přírodě. Zvířata se stala zbožím a podmínky welfare těchto zvířat jsou zanedbávány a dochází také k úhynům legálně či ilegálně transportovaných zvířat. Správné dodržování životní pohody (welfare) zvířat stále více přitahuje pozornost po celém světě, zejména v rozvinutých zemích, kde je k dispozici více prostředků na poskytování lepších systémů chovu pro hospodářská zvířata, stejně jako pro zvířata jako společníky člověka, zoo a laboratorní zvířata. Základními požadavky jsou obvykle přiměřené množství potravin a vody, vhodné životní prostředí zvířete, zabránění bolesti, zranění a nemocem, eliminace strachu či stresu zvířat a snaha o možnost projevu přirozeného chování. 1 Prof. John Webster 2 popisuje welfare jako schopnost zvířete vyhnout se strádání a zachovat si zdatnost. Současnými problémy a nedostatky welfare v zájmových chovech želv je zajištění optimálních podmínek samotné péče o suchozemské nebo vodní želvy a rovněž problematika často velmi špatného zacházení během dovozu a vývozu želv. Materiál a metodika Tato práce je přehledovou studí požadavků na welfare želv v zájmovém chovu. První část se zabývá samotnými požadavky chovu želv a druhá část práce se zaměřuje na problematiku H11469@vfu.cz 53

54 Animal Protection and Welfare 2012 nelegálních dovozů želv a jejich utrpení během nevhodného transportu. V práci jsou doplněny vybrané legislativních požadavky na zájmový chov želv. Výsledky a diskuse Co je želva? V početné skupině druhů, patřících do třídy plazů, patří želvy k velmi oblíbeným zájmovým chovancům. V biologickém řádu želvy (Testudines) je známo 96 recentních rodů a více než 300 druhů želv (sladkovodních, mořských nebo suchozemských). 3 Velká část z nich je zařazena do některé z příloh tzv. Washingtonské konvence, známé pod zkratkou CITES. Tento fakt odráží stupeň ohrožení obchodem (tedy nikoliv přímo početnost). K nejčastěji chovaným druhům suchozemských želv patří v Evropě želva zelenavá (Testudo hermanni), želva žlutohnědá (Testudo graeca) a želva stepní (Testudo horsfieldii). Mezi často chovanými sladkovodními želvami jsou želva nádherná (Trachemys scripta), želva mapová (Graptemys pseudogeographica), želva pestrá (Chrysemys picta) nebo například klapavka pižmová (Sternotherus odoratus). Dle platných definic zákona na ochranu zvířat proti týrání platí, že želva je zvířetem, neboť je živým obratlovcem, je rovněž volně žijícím zvířetem chovaným v zajetí, zvířetem patřící k druhu, jehož populace se udržuje v přírodě samovolně, zvířetem v lidské péči, neboť je přímo závislá na bezprostřední péči člověka, a v neposlední řadě je želva také zvířetem v zájmovém chovu, u kterého hospodářský efekt není hlavním účelem chovu. 9 Kdo je chovatel? Chovatelem je, dle zákona na ochranu zvířat proti týrání, každá právnická nebo fyzická osoba, která drží nebo chová zvíře, trvale nebo dočasně, přemísťuje zvíře, nebo obchoduje se zvířaty, 9 anebo také, dle veterinárního zákona, je pověřen se o ně starat, za úplatu nebo bezúplatně. 12 Tyto definice obou zákonů obsahují všechny osoby, které by měly zodpovídat za zdraví a pohodu zvířat v péči či v jejich chovu. Jaké má chovatel povinnosti? Povinnosti chovatele ve vztahu ke zvířeti uvádí veterinární zákon ( 4-5a) 12 a co naopak nesmí, čili co je zákonem zakázáno, uvádí zákon na ochranu zvířat proti týrání (zejména v 4 9. Z hlediska konkrétních povinností při chovu želv se tedy chovatel musí řídit dle výše zmíněných povinností a zákazů, ale konkrétní podmínky pro chov želv jsou uvedeny například v doporučení Ústřední komise pro ochranu zvířat k chovu plazů v zajetí. 4 V tomto dokumentu jsou uvedeny pro jednotlivé čeledi či druhy stručné charakteristiky, velikost a základní vybavení chovného zařízení a rovněž nároky na výživu (III. Část speciální, B. Odborná část, I. Želvy). Doporučení bylo zpracováno týmem českých odborníků a projednán s Unií českých a slovenských zoologických zahrad. Každý druh želv vyžaduje specifické podmínky, vhodné chovatelské zařízení a správný výběr potravy. 4 Povinností každého chovatele by mělo být seznámení se s těmito nároky také v odborné literatuře. Rovněž pro želvy jako zvířata určená pro zájmové chovy platí, že obchodující (právnická nebo fyzická osoba, která obchoduje se zvířaty určenými pro zájmové chovy), je při prodeji želv povinen poskytnout kupujícímu informace o podmínkách chovu a péči o zdraví a pohodu kupovaného zvířete v písemné podobě ( 13a: Zvláštní podmínky pro obchod se zvířaty určenými pro zájmové chovy). 9 Vyžaduje želva zvláštní péči? Druhem zvířete vyžadujícím zvláštní péči, dle definice zákona na ochranu zvířat proti týrání, je druh zvířete v zájmovém chovu, který má specifické nároky na welfare, zacházení 54

55 Ochrana zvířat a welfare 2012 a ošetřování. Tyto druhy jsou uvedeny v prováděcím předpisu k zákonu, 9 ve vyhlášce č. 411/2008, o stanovení druhů zvířat vyžadujících zvláštní péči. 10 Zákon zde však, na rozdíl od zrušené vyhlášky, kterou byly stanoveny nebezpečné druhy zvířat způsobilé ohrozit zdraví nebo život člověka (75/1996 Sb.) 11, stanoví druhy, kterým by člověk mohl neodborným zacházením ublížit. Mimo jiné, pro chov těchto druhů dle zákona platí vyšší věková hranice pro chovatele (starší 18 let) a povolení orgánu veterinární správy. 9 Překvapivě ve vyhlášce, o druzích vyžadujících zvláštní péči 11, želvy chybí, na rozdíl od její předešlé (o nebezpečných druzích), kde byly právem uvedeny dravé druhy želv z čeledi kajmankovitých (Chelydridae). Želvy, zejména jejich mláďata, by měl chovat zkušený chovatel, neboť pro chov vyžadují specifické podmínky závislé na konkrétním druhu a fyziologických potřebách (např. problematika zimování). 4,5 Nejčastěji se v obchodech a chovech želv setkáváme s nedostatečným prostorem, špatným vyhříváním, absencí zdroje UV záření, nevhodnou či nedostatečnou potravou. 8 Želvy tedy dle zákona zvláštní péči nevyžadují, ale rozhodně ji vzhledem k biologickým nárokům potřebují. Jak želvy chovat a v čem? Velikost a vybavení terária pro želvy vychází jednak ze samotné velikosti chovaných zvířat, ale také z možnosti zajištění fyziologických hodnot teploty pro jednotlivé druhy. Méně náročné druhy je možné chovat v letních měsících ve venkovním výběhu, tropické druhy jsou však náročné na vysokou teplotu a lépe je chovat s doplněním zdroje UV záření. Zatímco drobná mláďata potřebují nepatrný prostor, dospělí jedinci vyžadují prostor odpovídající jejich velikosti a aktivitě. 5 Dle doporučení 4 platí pro chov suchozemských želv obecný vzorec pro výpočet minimálních rozměrů plochy dna pro 1-2 zvířata:,,délka krunýře x 5 = délka terária, délka terária x 0,8 = šířka terária, výška není rozhodující (nad 3-10 želv platí, že na každou další želvu je nutné přidat 20 % z výše uvedené plochy; nad 10 a více zvířat je pak nutné na každou želvu přidat 15 % z výše uvedené plochy). Pro chov vodních želv se udává, že jednu třetinu dna by měla tvořit souš, na které by měly mít dospělé samice možnost zahrabat vejce. Výška vodního sloupce by měla být nejvýše taková, aby mohla želva při postavení na zadní nohy a natažení krku pohodlně vystrčit hlavu nad vodní hladinu (citace doporučení). Další specifické nároky na terárium, správnou výživu a například podmínky pro zimování je nutné dodržet s ohledem na konkrétní druh chované želvy. 4 Obchodování se želvami Osoba, která na základě živnostenského oprávnění obchoduje se želvami, se musí řídit dle zákona na ochranu zvířat proti týrání. Obchodník nesmí například prodat želvu osobě mladší 15 let bez souhlasu jejích rodičů a při prodeji každého zvířete musí kupujícímu poskytnout písemné informace o podmínkách chovu a péči o zdraví a pohodu kupované želvy ( 13, Ochrana zvířat v zájmových chovech). 9 Pokud jsou předmětem obchodu želvy, které jsou zařazeny do CITES, je obchodník povinen označit tyto druhy písemným upozorněním (např.,,podléhá registraci CITES ) a želvu musí prodat s dokladem o registraci, dle zákona 100/2004 Sb., o obchodování s ohroženými druhy. 14,15 Co je,,cites želva? CITES je oficiálně používaná zkratka Úmluvy o mezinárodním obchodu ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (Convention on International Trade in Endangered Species of Wild Fauna and Flora). Podle místa, kde byla tato úmluva podepsána, je někdy označována také jako Washingtonská konvence. Smyslem úmluvy CITES je regulace mezinárodního obchodu s ohroženými druhy živočichů a rostlin, které jsou kvůli 55

56 Animal Protection and Welfare 2012 mezinárodnímu obchodu ohrožovány odchytem či sběrem ve volné přírodě. Úmluva CITES se vztahuje jak na živé, tak na neživé exempláře (např. uhynuté želvy, preparáty z želv, želví krunýře). Česká republika je členskou zemí této úmluvy od Evropská Unie navíc pro CITES druhy zavádí přísnější ochranu, nařízení Komise (EU) č. 101/2012, kde jsou druhy rozděleny do kategorií A,B,C a D. 16,17 K dovozu druhů želv, které jsou zařazeny v jednotlivých seznamech úmluvy CITES nebo do některých z kategorií dle nařízení EU, 16,17 jsou potřeba vývozní a dovozní povolení (tzv. permity CITES). Pro chovatele platí, že pokud se vylíhne mládě želvy, želvu koupí či dostane, prodá či daruje, nebo pokud želva uhyne, musí na příslušný úřad životního prostředí zaslat konkrétní CITES formulář. 6 Mezi lety bylo do EU dovezeno 1,7 milionu plazů zařazených do seznamu CITES (WCMC 2001). 7 Želvy jsou velmi často předmětem obchodu, jak na národní nebo mezinárodní úrovni. Bohužel velmi často jsou želvy také obchodníky dováženy nelegálně a jejich populace ve volné přírodě jsou těmito zásahy velmi ohroženy. Z hlediska welfare jsou tato zvířata rovněž transportována ve velmi nevhodných podmínkách, ohrožujících zdraví a mnohdy samotný život takto,,pašovaných želv. Česká inspekce životního prostředí (ČIŽP) v období let zabavila celkem 1709 živých exemplářů želv. 6 Následující případy, kdy byly zadrženy a zabaveny želvy, jsou referovány inspektory ČIŽP (dostupné na Vypovídají o špatných podmínkách nelegálních dovozů nejen želv, ale také ostatních ohrožených druhů zvířat. 6 V zásilce 25 krabic okrasných ryb z Thajska bylo dne nalezeno 270 želv kožnatek čínských (Pelodiscus sinensis), které jsou zahrnuté v úmluvě CITES, příloha III (EU "C"). 16,17 Želvy byly zabalené v plastových sáčcích a ve špatném zdravotním stavu, bez dostatečného větrání. Dovozce tvrdil, že nevěděl, že uvedený druh je na seznamu CITES. Následujících 24 hodin nepřežilo asi 10 % ze zadržených želv. 6 Dne bylo inspektory ČIŽP zadrženo spolu s 997 kruhochvosty (Uromastyx acanthinura) také 22 exemplářů želvy žlutohnědých (Testudo graeca). Vzorek byl nelegálně dovezen autem do České republiky z Maroka a inspektory zachycen na území ČR. Zvířata byla pašovaná ve velmi špatných podmínkách - ve velkém množství v bavlněných pytlech a za minimálního přístupu vzduchu. Kromě výše zmiňovaných druhů, zásilka obsahovala i jiná zvířata nezařazená do přílohy CITES. Pachatel byl předán policii a trestně stíhán. 6 Mezi konkrétní případy želv zadržených inspektory ČIŽP patřily také 4 živé exempláře želv rodu Cuora (3x Cuora galbinifrons a 1x Cuora mouhotti). Celníci zadrželi zásilku dne ve skladu na poště v Praze, balík pocházel z Číny a byl adresován do Prahy, bohužel adresa byla neúplná, jméno a ulice příjemce chyběly. Želvy byly zabaveny a umístěny do záchranného centra, 2 exempláře ve stejný den uhynuly. 6 Závěr Obecně rozšířený názor, že želvy jsou pro chov jednoduchými zájmovými druhy zvířat, je nesprávný a vychází pravděpodobně z minulosti, kdy želvy byly často ve velkých množstvích dováženy z volné přírody a byly chovány ve zcela nevhodných podmínkách. Dříve, než se budoucí chovatel rozhodne pořídit si želvu, je třeba, aby si vyhledal potřebné informace o chovu určitého druhu a rozhodnul, zda je schopen pro ni vytvořit vhodné životní podmínky. Před koupí je také důležitý samotný původ želvy. Druhy podléhající úmluvě CITES musí být vybaveny vlastním dokladem o registraci dle platné legislativy. Početné nelegální dovozy ohrožují populace želv ve volné přírodě a jsou příčinou úhynů, týrání a porušování podmínek welfare želv. Čím více bude růst povědomí a snaha společnosti o zajištění dobrých životních podmínek želv, nejen v zájmových chovech, tím méně se budeme setkávat s nezákonným a nehumánním 56

57 Ochrana zvířat a welfare 2012 zacházením s těmito často kriticky ohroženými živočichy a velmi zajímavými zvířaty v péči člověka. Literatura 1. Phillips, C.J.C. (2009): The Welfare of Animals: The Silent Majority, Springer, Dordrecht. 2. Webster, J. (1994): Welfare, životní pohoda zvířat aneb střízlivé kázání o ráji, Blackwell Science Ltd, 3. Fritz U., Havas, P. (2007): Checklist of Chelonians of the world. Vertebrate Zoology 57(2): Hes O., Honsa V., Jiroušek V., Moucha P., Trávníček J. (2003): Podmínky chovu plazů v zajetí. Doporučení ústřední komise pro ochranu zvířat. Praha: MZeČR. 5. Jarofke, D., Lange, J. (1999): Plazy: Choroby a chov. Bratislava: Hajko & Hajková. 6. Česká inspekce životního prostředí, dostupné na: nahlédnuto dne World Conservation Monitoring Centre (2000): European Community imports of live reptiles, Nadace na ochranu zvířat (2006): Průzkum legálního trhu s volně žijícími druhy zvířat v zajetí v České republice. Dostupné na: nahlédnuto dne Legislativní podklady 9. Zákon č. 246/1992 Sb., ze dne 15. dubna 1992, na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů. 10. Vyhláška č. 411/2008 Sb., ze dne 18. listopadu 2008, o stanovení druhů zvířat vyžadujících zvláštní péči, ve znění pozdějších předpisů. 11. Vyhláška č. 75/1996 Sb., ze dne 26. března 1996, kterou se stanoví nebezpečné druhy zvířat, zrušena. 12. Zákon č. 166/1999 Sb., ze dne 13. července 1999, o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů (veterinární zákon), ve znění pozdějších předpisů. 13. Zákon č. 114/1992 Sb., ze dne 19. února 1992, o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů. 14. Zákon č. 100/2004 Sb., ze dne 10. února 2004, o ochraně druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin regulováním obchodu s nimi a dalších opatřeních k ochraně těchto druhů a o změně některých zákonů (zákon o obchodování s ohroženými druhy ve znění pozdějších předpisů. 15. Vyhláška č. 210/2010 Sb., ze dne 11. června 2010, o provedení některých ustanovení zákona o obchodování s ohroženými druhy, ve znění pozdějších předpisů. 16. Nařízení Rady (ES) č. 338/97, ze dne 9. prosince 1996, o ochraně druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin regulováním obchodu s nimi, ve znění pozdějších předpisů. 17. Nařízení Komise (EU) č. 101/2012, ze dne 6. února 2012, kterým se mění nařízení Rady (ES) č. 338/97 o ochraně druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin regulováním obchodu s nimi, ve znění pozdějších předpisů. 57

58 Animal Protection and Welfare 2012 ENVIRONMENTAL ENRICHMENT FOR LARGE CATS KEPT IN HUMAN CARE MOŽNOSTI OBOHACOVÁNÍ PROSTŘEDÍ U KOČKOVITÝCH ŠELEM CHOVANÝCH V LIDSKÉ PÉČI Ivana Gardiánová, Michaela Povrazníková DEP, FAPPZ, ČZU v Praze, ČR FAFNR, CULS Prague, Czech Republic Summary The enrichment of the environment is an important part of animal breeding contributing significantly to the improvement of their well-being. Is the distinction a total of five kinds it can be done. This is the food enrichment, social, physical, sensory and cognitive (employing). The main purpose of enrichment and all its techniques is to create in captivity an environment as similar to the natural one as possible, not just visually but also functionally. This may give satisfaction of animal needs, such as adequate physical activity, overcoming obstacles or finding and hunting the food. Key words: cats, environment enrichment, types of enrichment Souhrn Obohacování prostředí je významnou součástí chovu zvířat významně přispívající ke zlepšení jejich životní pohody. Je rozlišováno celkem pět způsobů, jakými jej lze uskutečnit. Jedná se o enrichment potravní, sociální, fyzický, senzorický a kognitivní (zaměstnávající). Účelem těchto opatření je dopřát zvířatům chovaným v zajetí prostředí blížící se v maximální možné míře tomu, jež představuje jejich domovinu, a to nejen vizuálně, ale zejména funkčně. Tato opatření by měla vést k co možná největšímu uspokojení potřeb zvířat jako např. dostatečná pohybová aktivita, zdolávání překážek nebo hledání a lovení potravy. Klíčová slova: kočkovité šelmy, obohacování prostředí, typy obohacení Úvod Chov zvířat v zoo nebyl dříve ani zdaleka ideální. Studie o životní pohodě zvířat a o možnostech obohacování jejich prostředí začaly vznikat teprve na začátku 20. století. Dnes už je většina zoo, co se podmínek chovu týče, na poměrně vysoké úrovni a to nejen díky stále rostoucímu množství vědeckých poznatků, ale i díky zájmu a nadšení lidí, kteří se o zvířata starají. Kočkovité šelmy jsou na chov jedny z nejnáročnějších, jejich nároky na obohacování prostředí jsou velmi vysoké. Bez tohoto obohacování se u zvířat objevuje řada typů abnormálního chování, typicky například sebepoškozování či chování stereotypní. Právě obohacování prostředí (environmentální enrichment, dále jen EE) může být velmi účinnou prevencí vzniku těchto abnormalit. Při chovu zvířat je zcela zásadní a nesmírně důležité poskytnout zvířatům podmínky pro co možná nejlepší životní pohodu (welfare). Velmi účinným je právě enrichment (EE). Přípravě námětů na práci se zvířaty se věnují celé týmy odborníků a je vydáván i specializovaný časopis The Shape of Enrichment zabývající se jeho metodikou. Základem je poskytnutí inspirativního prostředí, prostorných a dostatečně velkých výběhů, vnitřních ubikací, expozic či voliér. Dále je to tvorba vhodné sociální skupiny; poskytnutí potravy, kterou hledají, musí ji ulovit atd. Důležité je podle Fiby a Berthier (2008) naplánování konkrétního EE pro určité zvíře (druh). Rozlišuje se pět typů EE, které se gardianova@af.czu.cz 58

59 Ochrana zvířat a welfare 2012 vzájemně nemusí vylučovat (EO, 2011). Např. Shyne (2006) poskytuje přehled efektivnosti EE ve vztahu ke stereotypnímu chování. Materiál a metodika Do příspěvku kompilačního charakteru bylo obohacování prostředí rozděleno do 5 typů. K popisu byly využity již publikované zahraniční materiály a studie použitého obohacení prostředí pro kočkovité šelmy. Výsledky a diskuze Významnou součástí chovatelské praxe nejen v zoo se stal enrichment neboli obohacování prostředí, v němž jsou zvířata v zajetí chována. Jedná se o koncept popisující změny prostředí, které mohou zlepšit životní pohodu zvířat (Young, 2003). V současnosti je enrichment (EE) běžnou součástí denní péče o zvířata. Hlavním cílem enrichmentu je zlepšení fyzického i psychického zdraví zvířat, celkově pak zlepšení životní pohody zvířat např. snížení abnormálního (netypického) chování, zvýšení využitelnosti prostředí, zvýšení variability chování, zvýšení množství projevů normálního chování a jiné. Termín enrichment (EE) zahrnuje velké množství různorodých metod, které zlepšují životní pohodu zvířat. Rozlišuje se pět typů (druhů) EE, kde každý ovlivňuje určitou oblast chovu zvířat, je třeba při jejich aplikaci brát v úvahu možnosti jejich působení na zvíře. Jedná se o potravní, sociální fyzický, senzorický a kognitivní enrichment. Potravní enrichment - obstarávání potravy je jedním z nejzákladnějších typů chování umožňujících zvířeti přežít (Young, 2003). Lov ale v podmínkách zoo nelze umožnit, z hlediska welfare živé kořisti (Knight and Melfi, 2008) a zákonů jednotlivých zemí. V přirozeném prostředí tvoří potravní chování velmi významnou část dne, což je také v prostředí zoo obtížně napodobitelné. Zvířeti chybí dostatečná stimulace a přebývá mu množství nevyužitého času (Stark, 2005). Lovecké chování podporují různá zařízení např. ve výběhu u gepardů (Williamsem et al., 1996). Jedná se o systém drátů a vozíčků táhnoucích výběhem vysokou rychlostí kořist (Young, 2003). V souvislosti se získáváním potravy jsou pozorovány další druhy chování před získáním potravy je to její vyhledávání, posléze interakce s kořistí jako např. její nošení, táhnutí, schovávání, olizování, vytrhávání chlupů či vnitřností (Stark, 2005). Nejvíce se blíží přirozené podobě kořisti části nebo dokonce celé mršiny (Knight and Melfi, 2008). V krmné dávce by mělo být maso s kostmi, ale také by neměly chybět částečné nebo celé mršiny (Kleiman et al., 1996). Velmi jednoduše proveditelné a velmi účinné metody jsou ukrývání potravy ve výběhu, podávání neobvyklých druhů potravy, a zejména v letních měsících zmrzlé pamlsky či kusy ledu s kusy potravy popř. krví (Medina, 2005). Sociální enrichment - zahrnuje kontakt se zvířaty stejného či jiného druhu, s lidmi (ošetřovatelé, cvičitelé, návštěvníci) a nekontaktní např. zrcadlo. Adekvátní sociální chování je pro zvíře velmi důležité. Zjednodušeně lze zvířata rozdělit na druhy žijící ve skupinách a druhy samotářské. Neméně důležitým přínosem života ve skupině je velmi komplexní stimulace, zejména mentální. Přirozené sociální chování daného druhu by mělo být respektováno. Často jsou vidět v párech či malých skupinkách druhy, které žijí v divočině samotářsky. Obecně se nedoporučuje chovat tímto způsobem vysoce teritoriální zvířata. Skupinový chov společenských druhů je jedním z nejlepších způsobů enrichmentu. Vytvoření skupiny početně i složením (věk, pohlaví apod.) odpovídající skupinám přirozeně se vyskytujících v divočině může být těžko realizovatelný. Nedominantním jedincům by měla být vždy poskytnuta možnost úkrytu (Young, 2003). Běžně je zvíře chované v lidské péči 59

60 Animal Protection and Welfare 2012 v kontaktu s lidmi se svými ošetřovateli, cvičiteli a s návštěvníky. Cvičení v prvé řadě usnadňuje veterinární manipulaci se zvířaty. Jedná se např. o podání tlapy, posazení, ulehnutí, otevření tlamy. Zvířata zvyklá na veřejná cvičení významně bývají méně stresována přítomností většího počtu návštěvníků (Medina, 2005). Fyzický enrichment - s rostoucími poznatky o přirozeném prostředí a způsobu života zvířat, se zvyšujícím se zájmem o welfare se podoba výběhů mění. Snahou by mělo být co nejvěrnější napodobení přirozených podmínek (Kleiman et al., 1996). Vedle nezbytné minimální rozlohy je velmi důležitá jeho kvalita a provedení. Obecně platí, že čím větší výběh, tím více možností obohacení ve prospěch pohody zvířete. Větší výběh umožňuje aktivnější pohyb přispívající k dobré fyzické i psychické kondici. Což je velmi důležité např. u gepardů (Young, 2003). Oblíbené jsou i z tohoto důvodu výběhy ohrazené prosklenými stěnami. Jsou náročné na údržbu a kromě kladů mají i nevýhody. Zvířata jsou izolována od zvuků či pachů okolí, jsou často vystavena tlučení na sklo od lidí, kteří se snaží upoutat pozornost zvířete (Kleiman et al., 1996). Ohrazení často využívané u kočkovitých šelem a přinášejícím velké množství výhod jsou příkopy. Ty byly poprvé navrženy roku 1907 v zoo v Hamburku Carlem Hagenbeckem s cílem navodit co nejpřirozenější obraz divočiny. Vybavení výběhu by mělo odrážet potřeby v něm chovaného zvířete a mělo by dotvářet komplexní prostředí stimulující zvíře fyzicky i psychicky. Jako poslední, ale v rámci enrichmentu velmi důležité, jsou nejrůznější hračky, nové předměty apod. (Young, 2003). Některé šelmy se rády koupou a vyžadují přítomnost vody. Výstavba bazénu je velmi náročná finančně, ale i prostorově, neméně podstatné jsou pak jeho nemalé požadavky na údržbu. Zajímavou alternativou je například zdroj vody ve formě nejrůznějších sprch, které si zvíře samo aktivuje, na rozdíl od sprchování ošetřovatelem (Hartmann and Jenny, 2005). Velmi zajímavou formou EE může být tzv. rotace, kdy se zvířata či skupiny kontrolovaně přemísťují do jiných výběhů stejného či jiného druhu. Může být úspěšnou a nepříliš finančně ani organizačně náročnou metodou (Stelvig and Sargent, 2003). Objevování a hodnocení přirozeně zanechaných pachových či vizuálních stop je cennou stimulací pro jejich welfare. Rotací může být částečně napodobeno překrývání teritorií a neustálý přísun nových podnětů. Senzorický enrichment - smyslové vnímání okolí je pro zvíře stěžejní. V závislosti na významu jednotlivých smyslů pro daný zvířecí druh vybírá vhodný EE. U kočkovitých šelem se jedná o jednu z nejvýznamnějších forem EE. Např. ukrytá potrava či pachové stopy stimulují aktivitu zvířete a prozkoumávání prostředí (Medina, 2005; Paula et al., 2008). Mnohé druhy kočkovitých šelem využívají pach ke komunikaci. Pachovými značkami si navzájem sdělují informace o svém teritoriu, sociálním postavení či o připravenosti k páření (Young, 2003). V rámci EE lze použít např. vzorky moči či stolice jiných zvířat stejného druhu, často různého pohlaví, nebo i jiného druhu (kořisti). Velmi účinně aktivitu a řadu přirozených projevů chování stimuluje i použití vůní, parfémů, pachů pro zvíře nepřirozených, ale zajímavých (Gonzales and Chepko-Sade, 2003). Za zmínku stojí čichová stimulace substráty a rostlinami. V souvislosti s kočkovitými šelmami je známá rostlina z čeledi hluchavkovitých šanta kočičí (Nepeta cataria), jíž některá zvířata věnují zvýšenou pozornost a může vyvolávat změny chování (Young, 2003). Zrakové stimuly poskytuje samozřejmě okolí zvířete. U kočkovitých šelem jsou využívány vyvýšené plochy poskytující žádoucí výhled. Pro některá zvířata může být EE i přítomnost návštěvníků. Další možností je sluchová stimulace o zvuky o různé frekvenci či hlasitosti, které mohou mít pozitivní vliv (hudba, zvuky jiných zvířat). Chuť je spíše součástí potravního enrichmentu. Zdrojem hmatových vjemů jsou všechny součásti výběhu, v rámci EE lze poskytovat předměty, hračky 60

61 Ochrana zvířat a welfare 2012 nejrůznějších tvarů z nejrůznějších materiálů. Pro lepší efekt lze smyslovou stimulaci kombinovat. Efekt je ovšem individuální (Merrington, 2008). Kognitivní enrichment - tento EE, dle Young (2003) také typ zaměstnávající mentálně a tělesně, je mentální stimulací (hračky, cvičení, krmná zařízení, nové zážitky nové předměty, neobvyklá potrava či pach). Život v divočině je plný změn, výzev a možností výběru a kontroly prostředí. EE by měl poskytovat dostatek mentální stimulace a tím umožnit rozvoj přirozeného chování, které může být v lidské péči potlačeno (McIntyre and Coers, 2003). Velmi oblíbenými a často používanými jsou hračky, které je možné zařadit i jako fyzický typ. Jako hračky většinou chápeme předměty podněcující hravé chování. Jejich hlavním přínosem v divočině je procvičování schopností a dovedností nezbytných pro přežití zvířete. Hra může být obecně rozdělena na hru čistě pohybovou, hru s předměty a hru sociální. Předmětová hra zlepšuje pohybovou a zrakovou koordinaci a je u šelem velmi podobná lovu (Young, 2003). Využívají se hračky komerčně vyráběné (např. Boomer Ball) (Bishop et al., 2008), vlastnoručně vyrobené (např. pytel vyplněný slámou či trusem), kartonové krabice, pneumatiky, hračka z požární hadice (Pappas and McLennan, 2002); různě velké barely, do nichž lze přidat rachtající kamínky, využít kulatou dýni či meloun (Plowman and Knowles, 2003) nebo využít kmeny a větve stromů a jiné. Předměty lze zavěsit na větve či na konstrukce, např. pneumatiky, míče, pytle vyplněné slámou a sloním trusem (Bishop et al., 2008), pytle vyplněné slámou s otravou. Zajímavým příkladem kombinující enrichment kognitivní, potravní či pachový je ve výběhu tygrů v New Yorku tzv. Treat Spinner, velký míč s různě velkými otvory zavěšený mezi stromy na provaze. Uvnitř míče mohou být schovány pamlsky, k nimž se tygři dostanou, podaří-li se jim míčem otáčet (Medina, 2005). K věrnější simulaci lovu jsou konstruovány hračky pohyblivé, řízené většinou chovateli pomocí dálkového ovládání. Jedná se například o tzv. Wubbleball. Je to míč, který se třese a nepravidelně pohybuje na malém prostoru a tím upoutává pozornost. Dále jsou to tzv. Lionrover či Liondriver, jež můžeme přirovnat k autíčkům na dálkové ovládání, poskytují příležitost číhat, honit a chytat je. Různé formy pohybu těchto hraček podporují různé druhy chování. Použití Wubbleballu podněcovalo u lvů i bez jeho přítomnosti ve zvýšené míře sledování svých potenciálních kořistí, zatímco Lionrover podněcoval celou řadu dalších loveckých chování jako prozkoumávání prostředí, značkování, větření apod. (Jones and Lee, 2008). Vhodná délka intervalu použití je odlišná v závislosti na typu enrichmentu i na jednotlivých zvířatech, např. u tygrů jsou vhodné 3-4 týdny, po kterých jim můžeme hračky opět nabídnout a s velkou pravděpodobností očekávat jejich zájem o ně (Plowman and Knowles, 2003). Závěr Kočkovité šelmy patří mezi druhy hojně chované. K dosažení co nejlepší pohody by měla být snaha, na základě detailních znalostí druhu, ale i konkrétních jedinců poskytnout vhodné prostředí výběhu. Chovatelskou péči maximálně přizpůsobit tak, aby se co nejvíce podobalo jejich přirozenému prostředí. Právě v podmínkách poskytujících adekvátní stimulaci má zvíře možnost chovat se co nejpřirozeněji. V nedostatečně stimulujících podmínkách se u kočkovitých šelem rozvine chování abnormální, zejména chování stereotypní. Velmi účinným nástrojem je právě enrichment neboli obohacování prostředí, v němž jsou zvířata chována. Rozlišujeme pět typů enrichmentu - potravní, sociální, fyzický, senzorický a kognitivní (zaměstnávající). Toto rozdělení není striktní, jednotlivé typy enrichmentu se mohou vzájemně překrývat. Pro chov kočkovitých šelem jsou nejvhodnější zejména enrichment potravní a senzorický (především pachový). 61

62 Animal Protection and Welfare 2012 Za přispění MSMT Literatura Bishop, J. K., Wolfenden, A., Woodward, A., Hill, S. P An Experimental Enrichment Program for Asiatic Lions at Chester Zoo: Effects on Behavior and Welfare. Proceeding of the Eighth International Conference on Environmental Enrichment. San Diego. 344 s. EO. Enrichment Overview. [On-line]. The shape enrichment [Cit ]. Dostupné z < =overview_sb.html&notflag=1>. Fiby, M., Berthier, J. L Environmental Enrichment Incorporated into Masterplanning: Examples from Paris Zoo or How to Make Anteaters Happy. In: Hare, V. J., Kroshko, J. E. (eds.). Proceedings of the Eighth International Conference on Environmental Enrichment. The Shape of Enrichment, Inc. San Diego. p Gonzales, K. A., Chepko-Sade, B. D Scent Enrichment for Large Cats Using Calvin Klein s Obsessionat the Carnivore Preservation Trust. Proceeding of the Fifth International Conference on Environmental Enrichment. San Diego. 392 s. Hartmann M., Jenny, J., Non-Habituating Tiger Enrichment. Proceeding of the Seventh International Conference on Environmental Enrichment. New York. 360 s. Jones, M. K., Lee, P. C Assessing the Effects of Independent Movement in Enrichment Devices for Large Felids. Proceeding of the Eighth International Conference on Environmental Enrichment. San Diego. 344 s. Kleiman, D. G., Allen, M. E., Thompson, K. V., Lumpkin S Wild Mammals in Captivity: Principles and Techniques. The University of Chicago Press. Chicago and London. 639 s. ISBN: Knight, K., Melfi, V Public perceptions of Carnivore Feeding Metods. Proceeding of the Eighth International Conference on Environmental Enrichment. San Diego. 344 s. McIntyre, R., Coers, A Training and Conditioning as Enrichment Tools. Proceeding of the Fifth International Conference on Environmental Enrichment. San Diego. 392 s. Medina, M The Bronx Zoo s Tiger Mountain: an Exhibit as enrichment. Proceeding of the Seventh International Conference on Environmental Enrichment. New York. 360 s. Merrington, J Tactile Enrichment for Large Carnivores. Proceeding of the Eighth International Conference on Environmental Enrichment. San Diego. 344 s. Pappas, K., McLennan, L Fire Hose Ball Weaving (On-line). Citováno 23. února, in: Paula, D. R., Pizzuto, C. S., Jannini, A. E., de Santos, C. M., de Santos, S. M., Folador, F. V., Machado, A. S., Evaluation of the Efficiency of the Techniques of Environmental Enrichment in the Behavioral Parameters of the Puma (Puma concolor). Proceeding of the Eighth International Conference on Environmental Enrichment. San Diego. 344 s. Plowman, A., Knowles, L Overcoming Habituation in an Enrichment Programme for Tiger. Proceeding of the Fifth International Conference on Environmental Enrichment. San Diego. 392 s. Shyne, A Meta-analytic review of the effects of enrichment on stereotypic behavior in zoo mammals. Zoo Biology. 25 (4) Stark, B The Use of Carcass Feeding to Enhance Animal Welfare. Proceeding of the Seventh International Conference on Environmental Enrichment. New York. 360 s. Stelvig, M. F., Sargent, E. L., Enrichment by Rotation. Proceeding of the Fifth International Conference on Environmental Enrichment. San Diego. 392 s. 62

63 Ochrana zvířat a welfare 2012 Williams et al In: Young, R. J Environmental Enrichment for captive Animals. Blackwell Publishing. Oxford. 220 s. ISBN: Young, R. J Environmental Enrichment for captive Animals. Blackwell Publishing. Oxford. 220 s. ISBN:

64 Animal Protection and Welfare 2012 ENRICHMENT FOR PIGS ENRICHMENT PRO PRASATA Ivana Gardiánová, Barbora Procházková DEP, FAPPZ ČZU v Praze, ČR FAFNR, CULS Prague, Czech Republic Summary The pigs are bred in a lot of technologies, some of them are much better for welfare some less better. This contribution describes not only the technology used the for pigs in the world and Czech Republic, but also welfare for animals in general, and the bound directly to the pigs and the enrichment of the animal environment in general and once again bound to the pigs. Environmental enrichment is mainly used for animals kept in human care in zoos, in house as pets, and can be used also in the livestock. In intensive farming, which are more adapted to maximize production, pigs are disorders of behavior, health, but also of fertility. Is the deterioration of social behavior, with small variability of the environment and the low employment (for food, building nests, etc.) are pigs stressed by, tend to psychological disturbances and cannibalism. Key words: pigs, breeding, breeding technology, welfare, enrichment Souhrn Prasata jsou chována v řadě technologií, některé z nich jsou z hlediska welfare vhodnější některé méně. Tento příspěvek popisuje nejenom používané technologie ustájení pro prasata ve světě v i České republice, ale také welfare pro zvířata obecně i vázaný přímo na prasata a především obohacování prostředí zvířat obecně i opět vázané na prasata. Obohacení prostředí se využívá především u zvířat chovaných v lidské péči v zoologických zahradách, v domácnostech u domácích zvířat (mazlíčků), ale v neposlední řadě je a může být využit také v chovu hospodářských zvířat. V intenzivních chovech, které jsou spíše přizpůsobeny na maximalizaci produkce, se u prasnic vyskytují poruchy chování, zdravotního stavu, ale také plodnosti. Je zhoršené sociální chování, díky malé proměnlivosti prostředí a nízké zaměstnanosti (hledání potravy, stavba hnízda apod.) jsou stresována, mají sklony k psychickým poruchám a kanibalismu. Klíčová slova: prasata, chov, technologie, welfare, enrichment Úvod Pro prasata je využívána řada technologií ustájení z hlediska např. využití steliva, umístění prasat buď venku anebo v budovách, dále samozřejmě také z hlediska pohlaví a kategorie odchov, chov, výkrm. Technika chovu prasat je považována za jednu z nejnáročnějších v chovu zvířat pro hospodářské účely. Podle Konopásek a Wiederman (1994) intenzivní chovy prasat přinesly řadu jevů, které etologové hodnotí jako poruchy chování zvířat. Patří mezi ně například kousání ocasů, zvýšená agresivita, vzájemné strkání nebo sání, kousání konstrukcí, apatie. V České republice jsou stanoveny podmínky, za jakých mají být prasata chována, co musí technologie splňovat. Např. podlahy musí být hladké a neklouzavé, povrch stabilní, rovný a pevný, stání nebo ležení na podlaze nesmí působit stres. Dále místo k odpočinku by mělo pohodlné, samozřejmě čisté. Kromě opatření, která se používají proti gardianova@af.czu.cz 64

65 Ochrana zvířat a welfare 2012 okusování ocasů a odstranění jiných poruch chování, by všechna prasata měla mít k dispozici slámu, popř. jiný materiál či předměty pro uspokojení svých potřeb (Goby, 2000). Ustájení prasat je v intenzivních chovech (většina chovů v České republice), ale také extenzivních (ať již se jedná o ekologické chovy nebo chovy drobnochovatelů). Další členění je možné realizovat v rámci každého typu. Intenzivní chovy jsou bezstelivové a stelivové. Bezstelivové je celoroštové nebo rošty v kombinaci s lůžkem, dále ustájení na betonu se sklonem k odtékání exkrementů a moči. Stelivové ustájení využívá jako podestýlku např. slámu, separát, hobliny, zeminu, písek, v zahraničí se využívají další materiály. Zvířata chovaná v intenzivních i extenzivních chovech by měla mít určitou životní pohodu a pohodlí, označované jako welfare. Welfare spočívá v zajištění přirozeného druhového chování přizpůsobeného jejich životním pochodům, aby byly splněny psychické i fyzické potřeby zvířat. Schopnost prasat se učit ze zkušeností; zapamatovat a kombinovat vzpomínky je vynikající (Jensen, 2009). Pro welfare prasat má význam úsilí o omezení a odstranění stresových faktorů. Stres ovlivňuje růst, reprodukci a imunitu a je u prasat široce variabilní nejenom individuálně, plemenně, dle pohlaví, věku, zkušeností zvířat. Zásady welfare tvoří 5 svobod určených Farm Animal Welfare Council - svoboda od hladu a žízně; svoboda od nepohodlí; svoboda od bolesti, zranění nebo nemoci; svoboda projevit normální chování; svoboda od strachu a úzkosti (Webster, 2005). Dle Arey and Brooke (2006) ovlivní kvalitní životní podmínky zvířat také produkci. Snižuje se kanibalismus a okusování ocásků při přechodu chovu do výběhu nebo do podestýlkového systému. Obohacení prostředí, nebo také environmentální enrichment (dále jen EE) je proces, jež zlepšuje prostředí zvířat v závislosti na etologii druhu. Snaží se o rozvoj chování zvířat a zlepšuje jejich podmínky v chovu. Vyjadřuje, jak zvířatům chovaným v lidské péči bez ohledu na využití změnit prostředí, aby se jim zlepšila životní pohoda (jde o profit ze zvířat a zlepšení kvality života). Je prokázáno, že nesnižuje přírůstky, nemá negativní vliv na kvalitu masa. Materiál a metodika V příspěvku kompilačního charakteru bylo obohacování prostředí rozděleno do 5 zavedených druhů. K popisu byly využity již publikované většinou zahraniční materiály týkající se použitého obohacení prostředí pro prasata a prasatovité. Výsledky a diskuze Prostředí pro prasata v intenzivních chovech může být obohaceno o chov skupin v přirozeném sociálním uspořádání, kladným kontaktem s ošetřovatelem (hraní, krmení, drbání); hračkami (řetězy, míče, hadry); přístupem do výběhu, možností projevovat přirozené chování (stavba hnízda, vyhledávání potravy). Extenzivní ustájení jsou především venkovní ustájení prasat např. biochovy, ustájení s výběhem a vnitřním boxem; ustájení výběhové (outdoorové ustájení), jež má vytvořené přirozené prostředí. Welfare: - přístup k čisté a kvalitní vodě a kvalitnímu, zdravotně nezávadnému krmivu - vhodné podmínky prostředí, prostor pro odpočinek - vhodný podklad - prevence či rychlá diagnostika nemocí a jejich léčba - projevy normálního chování zvířat - prostor, vybavení a společnost zvířat vlastního druhu - neměnit velikost skupiny, prasata si znovu tvoří v nově vytvořené skupině hierarchii, obměňovat prostředí (zajímavé, příjemné, zaměstnání prasat) - způsob ošetřování a zacházení musí zabránit psychickému a fyzickému utrpení 65

66 Animal Protection and Welfare zvířata se svého ošetřovatele nesmí bát; při strachu či úzkosti - výrazné změny chování: zrychlený dech, tep, hypertermie, roztěkanost, zvýšené slinění, stereotypní chování, kanibalismus atd. Typy enrichmentu: - sociální - fyzický (strukturní) - senzorický - pracovní (trénink) - potravní (potravinový). Sociální - obecné kategorie obohacení zahrnují stimulace, jako jsou sociální interakce se zvířaty stejného druhu a sociální interakce se zvířaty jiného druhu (popř. s lidmi). Senzorický - další možností využívanou v chovu prasat je např. čichové obohacení, jež spočívá v přídavku různých vůní (Kemp, 2003). Využívá se také dalších typů poslech hudby, rádia snižuje stres u zvířat, využití různých pachů stimuluje aktivitu zvířat. Fyzický (strukturní) např. materiál na škrábání (otočné kotouče, kartáče, košťata apod.), manipulace s různými materiály a zařízeními; předměty nebo podklady pro hru a manipulaci s nimi, využití vyřazeného oblečení a holinek, fotbalových i jiných míčů, rukavic, řetězů, pneumatik (v současné době se od nich upouští možnost zranění zvířat), využití čisté a suché slámy. Sláma je lehce manipulovatelný a stavitelný materiál. Ostatní materiály, které mohou být poskytnuty společně se slámou, může to být například seno, dřevo, piliny, houbový kompost, rašelina (BPEX, 2010). V teplejších klimatických oblastech jako podestýlku využívají arašídové skořápky, rýžové slupky nebo štěpky ze dřeva (Compassion in World Farming, 2011). Tvrdé předměty představují úplné obohacení, je ale vhodné i něco měkkého a tvárného. Doplňky mohou být těžší, ale dobře žvýkatelné a manipulovatelné (dřevo, polena, provaz, hadry, větve). Byla prokázána preference zničitelnosti (Bracke, 2007; Feddes and Fraser, 1993). Potravní krmením koncentrovanou směsí a chovem bez podestýlky je potlačena možnost rytí, rýpání atd., prasata nemají co okusovat. Principem je udržovat co nejdelší krmný čas, nepodávávat krmivo na jednom místě popř. najednou celou KD. Zavést, je-li to možné, nové potraviny, např. bylinné a minerální soli, zeleninu, trávu, siláž. Denní dávku dělit, je-li to možné smíchat s čerstvou slámou, popř. krmení umístit na podlahu, schovat do papírových krabic, beden, dřeva, ve velikostně vhodných pneumatikách nebo jiných zničitelných objektech. Potravní EE se využívá především v zoo např. vodní meloun ve výběhu (Kemp, 2005). Dá se snadno vyrobit láhev s otvory a pamlsky. Prase láhev kutálí a pamlsky postupně vypadávají (Mellen, 2009). Závěr I přes využití prasat jako hospodářských zvířat nebo jejich chov pro další účely jedná se stále o velice inteligentní zvířata, která trpí v chovech nedostatkem podnětů a při špatném zacházení stereotypem, frustrací. Vše se projeví na kvalitě zdraví, plodnosti, kvalitě užitkovosti. Především v zoo, ale i v domácnostech, kde jsou prasata chována jako společníci, přistupuje se v co nejvyšší míře zabavení zvířat enrichmentem. V zahraničí byla realizována řada studií také v chovech prasat pro hospodářské účely a nejedná se jenom o využití několika z pěti uváděných typů (druhů) enrichmentu, ale také ve změnách technologií ustájení jako takových. Obohacení prostředí, může být považováno za zbytečné, nevhodné a drahé, je a bude jednou z možných náhrad za omezení pohybu v některých typech ustájení a pomůže zvířatům přežít. V mnoha případech stačí pouze vylepšit prostředí tak, aby co nejvíce odpovídalo jejich etologii. 66

67 Ochrana zvířat a welfare 2012 Za přispění MŠMT Literatura Arey, D., Brooke, P Animal Welfare Aspects of Good. Agricultural Practice: pig production. Compassion in World Farming. United Kingdom. 184p.. ISBN: Bracke, M.B.M Multifactorial testing of enrichment criteria: Pigs demand hygiene and destructibility more than sound. Applied Animal Behaviour Science. 107 (3 4) BPEX. Enviroment enrichment for pigs [online].university of Bristol. December 2010 [cit ]. Dostupné z < 20Enrichment%20for%20Pigs.pdf>. Compassion in World Farming. Providing enrichment for pigs [online]. July 2011 [cit ]. Dostupné z < Feddes, J.J.R., Fraser, D Non-nutritive chewing by pigs: implications for tail-biting and behavioural enrichment. ASABE. 37 (3) Goby, J Zásady welfare v chovech prasat. Svaz chovatelů prasat v Čechách a na Moravě. 22s. Jensen, P The ethology of domestic animals: an introductory text. CAB international. Wallingford ISBN: Kemp, Y Mixed Species Exhibit. Proceedings of the Fifth International Conference on Environmental Enrichment Kemp, Y Naturalist enrichment made easy. Proceedings of the Seventh International Conference on Enviromental Enrichment. p Konopásek, K., Wiederman, G Stavby pro prasata a skot z hlediska welfare. Ústav zemědělských a potravinářských informací. Praha. 58 s. Mellen, J. Animal enrichment. Disney s animal program. 4th September 2009 [cit ]. Dostupné z < Webster, J Životní pohoda zvířat: kulhání k ráji. Práh. Praha ISBN:

68 Animal Protection and Welfare 2012 ENRICHMENT FOR CANIDS BRED IN HUMAN CARE ENRICHMENT PRO PSOVITÉ ŠELMY CHOVANÉ V LIDSKÉ PÉČI Ivana Gardiánová 1, Kristýna Prokopcová 1, Ivona Svobodová 2 1 DEP, FAPPZ, ČZU v Praze, ČR, 2 KOZE, FAPPZ, ČZU v Praze, ČR 1 FAFNR, CULS Prague, Czech Republic, 2 FAFNR, CULS Prague, Czech Republic Summary In recent years there has been an increase in interest in the needs of the animals raised in captivity. The use of environmental enrichment for animals and after all also for man is of advantage. In the zoo a higher standard of environmental enrichment is expected rather than in laboratories and on farms, because there are more animals shown to the public. It is known that stress negatively affects immune system functions, reproduction, development of animals and causes atypical behaviour, can also improve learning, exploring and immune response. Environmental enrichment is used for a wide range of animal species. The most sophisticated type of it is used for primates, felines, and some species of ungulates Currently in the recommendations for breeding animals there is listed a chapter that describes the environmental enrichment opportunities for animals bred in captivity, whether it be a beast as a canine or a dog. There are many types of enrichments which can be used for dogs and canines. We can also provide many additional impulses to improve the quality of animals lives in human care. Key words: carnivore, canine, enrichment, types of enrichment Souhrn V posledních letech došlo ke zvýšení zájmu o potřeby zvířat chovaných v zajetí a využití environmentálního enrichmentu (EE) je pro zvířata a nakonec i člověka výhodné. Je známo, že stres negativně působí na imunitní funkci, reprodukci, vývoj zvířat a způsobuje atypické chování, v určité míře může zlepšit učení a imunitní odpověď organismu, podnítit prozkoumávání. Obohacování prostředí (EE) se využívá u celé řady druhů zvířat, nejvíce využívané a propracované je u primátů, kočkovitých šelem a některých druhů kopytníků. Je také využíváno, nebo může být využíváno u psovitých šelem. V doporučeních pro chov zvířat je v současné době uvedena kapitola, která popisuje obohacování prostředí a jeho možnosti pro zvířata chovaná v lidské péči, ať se již jedná o psovité šelmy jako takové, nebo psa. U psů a psovitých šelem je využívána řada typů EE a zvířatům s ohledem na jejich způsob života ve volné přírodě a etologii je možné poskytnout řadu doplňujících podnětů pro zlepšení kvality jejich života v lidské péči. Klíčová slova: šelmy, psovití, enrichment, druhy enrichmentu Úvod Obohacování prostředí zvířat přispívá k dobré kondici, zdravotnímu stavu a pohodě zvířat. Je důležité, aby dané prvky (změny, zásahy) nepůsobily stres, ale zlepšovaly jeho životní pohodu. Pokud jde o pojem welfare (= životní pohoda), má zajistit zvířatům určitou osobní pohodu. Zvířata, která jsou držena v zajetí, potřebují zapojit do různých aktivit (například vyhledávání úkrytu, potravy, hájení svého teritoria atd.), jež jsou jim ve volné přírodě naprostou samozřejmostí (Laidlaw, 2000). Welfare nebude dostatečný, pokud se zvíře nebude gardianova@af.czu.cz 68

69 Ochrana zvířat a welfare 2012 mít možnost úspěšně adaptovat na podmínky, které se liší od těch, v nichž se původně vyvinulo. Zhoršení životní pohody může záviset na mnoha aspektech, např. nedostatek prostoru nebo nedostatečné vůle může zvířeti zabránit projevit některé typické prvky chování. Environmentální enrichment (dále EE) je dynamický proces, kdy zlepšujeme prostředí zvířat v závislosti na jejich biologii chování a ekologii (snaha rozvíjet jejich chování a zlepšit jejich životní podmínky) (EO, 2011). Dle Carlstead (2008) je to představa, kterou vyjadřujeme, jak zvířatům chovaným v zajetí vylepšit, lépe řečeno změnit prostředí tak, aby se cítila lépe (jde o profit ze zvířat a zlepšení kvality jejich života). EE rozšiřuje či zvyšuje úroveň prostředí v zoo pro zvířata tím, že je podněcuje ke komunikaci s okolím a prozkoumávání prostředí. Pomáhá redukovat stres a následně zvýšit úspěch při reprodukci. Většina druhů obratlovců je přes veškeré snahy dnešních zoologických zahrad chována v podmínkách, které napodobují pro ně přirozené prostředí. Mohou nastat nežádoucí projevy chování, jako sebepoškozování, stereotypní chování, agresivní chování v rámci skupiny atd. Z tohoto důvodu je důležitá práce se zvířaty tak, aby měla možnost aktivně trávit čas, dostávala stále nové podněty a situace k řešení a tím se zabavila. Environmental enrichment (EE) = obohacování životního prostředí zvířat není novinkou, v některých institucích byl prosazován již dříve, ovšem s různou mírou odborného vedení a systému. Materiál a metodika V příspěvku kompilačního charakteru bylo obohacování prostředí rozděleno do typů. Obohacení prostředí se člení do 5 typů. K popisu byly využity již publikované většinou zahraniční materiály týkající se obohacení prostředí pro psovité šelmy a psy. Výsledky a diskuze V posledních letech se přípravě námětů na práci se zvířaty věnují celé týmy odborníků, je vydáván i specializovaný časopis The Shape of Enrichment zabývající se metodikou. Základem je poskytnout zvířatům inspirativní prostředí, s členitým a pravidelně obměňovaným prostorem, prostorné a dostatečně velké výběhy či voliéry. Druhým krokem je tvorba vhodné sociální skupiny. Třetím bodem je poskytnout bohatou a obměňovanou potravu, kterou nenaleznou pokaždé na stejném místě, hledají ji, popř. se k ní musí různým způsobem dostat. Nově vzniklý nápad musí daná zvířata motivovat, zaujmout a následně i vést k jejich aktivitě (Smrček, 2009). Pokud je prostředí zvířat nudné a frustrující, tak psi neustále štěkají, psovití opakovaně chodí po jedné trase a může se u nich objevit odrážení se ode zdi (Young, 2003). Podle FASS (2010) může obohacení prostředí pomoci k redukci četnosti, závažnosti i prevenci výskytu abnormálního chování. Bohužel enrichment (EE) je ale v některých případech používán ne příliš důsledně, často se využívá tak, že se zvířeti přidá pouze další prvek (jeden i více) do jeho prostoru místo toho, aby se určily koncové body (cíle) těchto změn. Velmi důležité je naplánování konkrétního EE pro určité zvíře (druh) (Fiby and Berthier, 2008), přičemž se jedná především o rozhodnutí, jak bude ubikace vypadat, přístupnost k vegetaci a vodě, sluneční svit do ubikace. Také záleží na zvířatech, jejichž výběhy spolu sousedí, a na jejich vzájemné interakci. Hlavním cílem je poskytnout zvířatům možnost projevovat se tak, jak by tomu bylo ve volné přírodě, a zajistit jim dostatečnou aktivitu. Toto můžeme ovlivnit umístěním a uspořádáním expozice, jejím charakterem a spojitostí mezi jednotlivými částmi. Je pět základních druhů EE, které se vzájemně nemusí vylučovat (EO, 2011). Analýza Shyne (2006) uvádí typy EE, které jsou velice efektivní, které skupiny zvířat z konkrétního typu EE těží nejvíce a které druhy stereotypního chování jím jsou nejvíce ovlivněny. Za základní cíle enrichmentu považujeme: snížit výskyt abnormálního (netypického) chování; zvýšit využitelnost prostředí; zvýšit rozmanitost (variabilitu) chování zvířete; zvýšit četnost projevů normálního chování a snahu o jednodušší a co nejpřirozenější 69

70 Animal Protection and Welfare 2012 překonání náročného období pro zvíře (vyrovnání se s fyziologickými problémy, poruchami chování). Wettlaufer a Smith (2010) uvádějí rozvedené typy EE (pro šakaly). Pět základních druhů EE: potravní; fyzický; senzorický; pracovní; sociální/kontaktní. Potravní enrichment jeho snahou je prodloužit dobu krmení. Toho lze nejsnadněji dosáhnout rozdělením denní dávky potravy do 3 až 4 částí (EE, 2011). Další možností je ukrytí potravy v různých místech výběhu nebo je potrava zabalena tak, aby zvířata strávila určitý čas a sílu na to, aby potravu získala (W is E, 2011). Celkově spočívá v podávání krmení, zahrnuje se sem frekvence, příprava, prezentace krmení, typ a druh: variabilita, na okus a jiné. Monteiro et al. (2008) u šelem použil kosti, kokos či syrová vejce a zjistil častější a intenzivnější potravní chování. Prado et al. (2008) u vlků podával různým způsobem potravu a hodnotil stereotypní chování. Stereotypní chování se snížilo po přechodu krmení ze zásobníků na vyhledávání skryté potravy (např. ve vegetaci, plastu, papírových krabicích). Vasconcellos et al. (2009) zjistili pozitivní vliv potravního EE (potrava ukrývaná) a hraček (kong) u vlka hřivnatého. Price (2010) sledoval vliv EE na chování psa hyenového. Použil tzv. boomer ball (nezničitelný míček, do něhož se umístí potrava), krvavé stopy, pachy potravy směřující k ukrytým prvkům (např. prasečí uši), pískoviště s potravou. Boomer balls neměly na aktivitu vliv, ale pachy, krvavé stopy a pískoviště výrazně zvýšily aktivitu psů. Gilbert-Norton et al. (2009) vyhodnotili změnu systému krmení jako pozitivní. Tresz (2005) sledoval u kojotů vliv obohacení prostředí na jejich aktivitu a snížení agresivního chování. Byla použita velmi pestrá strava (myši, potkani, vařené kuřecí kusy, játra a ryby). Vytvářely se stopy z pamlsků. Při pokládání pamlsků se používal klikr. Pro psovité je možné využít i způsoby využívané u domácích psů; krmení, popř. léky dát do papírové krabice (starého ručníku, plastových krabiček) a nechat je zvířatům roztrhat, vytvořit psí zmrzlinu (zmrazit vodu či vývar s kousky potravy sýr, zelenina, maso, obiloviny, ovoce), využít plastové nebo kartonové krabice od mléka (zájem o tyto prvky lze zvýšit tím, že do nich umístíme pamlsky) (Haug, 2006). Fyzický enrichment např. nové předměty umisťované do výběhu zvířata mají zabavit a zaplnit volný čas. Jde např. o různé hračky, plastické míče, které stimulují k aktivitě (EE, 2011). Je dán také velikostí prostoru, vybavením ubikace a výběhu. Např. Mifsud (2008) použil u dingů vyvýšených míst, mělké brouzdaliště, upravený terén dvěma suchými příkopy se zabudovanými norami, balíky sena, výplně plotů, v brouzdališti pstruzi a zlaté rybky, dále listí; byly vytvořeny úkryty na potravu. Na rozdíl od volné přírody, kde dingové vycítí místo ukryté potravy, dostali kousky kuřecího masa a granule, jež museli získat. Stimulaci přirozeného chování realizovali u vlků Monteiro et al. (2008) použitím větviček, písku a listí snížili u šelem stereotypní přecházení. Je možné poskytnout různá lana nebo pneumatiky pro hru (tahání se o prvky) (Haug, 2006). Senzorický enrichment podporuje zaměstnání smyslů zvířat. Jde o čichové, chuťové vjemy (např. pach kořisti, krvavé stopy a moč jiných zvířat (Misfud 2008); různě rozmístěné kousky bylinek, výtažky nebo pachy, koření (Haug, 2006), zrakové - přítomnost oken, vegetace (výhled), hmatové nebo zvukové podněty (hudba, různá vokalizace). Pokud jde o olfaktorické (neboli čichové) podněty, mohou sloužit i k rozvíjení teritoriálního chování (přeznačkování cizích pachů) (EE, 2011). Hračky ovoněné různými pachy také zaujmou (Leonard, 2008). Pracovní enrichment (trénink) aktivní výcvik, zvířata jsou připravována svými ošetřovateli na kontakt s veterinářem (a následné zákroky) či přepravu pomocí pamlsků (žrádlo apod.) 70

71 Ochrana zvířat a welfare 2012 (AT, 2010). Dělí se na: psychologický, cvičení a trénink. Např. trénink pro dingy (Mifsud, 2008) a psy (Haug, 2006). Sociální/kontaktní enrichment - velmi důležitý. Jde zde především o řešení různých hierarchických problémů, vzájemnou péči, hry a podobně. Důležité je správné složení konkrétní skupiny. Solitérní druhy chováme samostatně. Možností je i kombinace více druhů do jednoho výběhu (např. společné výběhy kopytníků, spojení různých vhodných geografických druhů). Tento typ je: nekontaktní (vizuální, zvukový); konspecifický (pár či skupina jedinců stejného druhu (trvale či přechodně) a kontraspecifický (s jedinci odlišných druhů, buď s či bez přítomnosti člověka). Při spolupůsobení EE a welfare se snažíme zajistit biologickou funkčnost, dobrou fyzickou i psychickou kondici, udržet jej v homeostázi při změnách prostředí. Pozorujeme, jak se zvíře cítí a jeho vnímavost k prostředí. Při návrhu EE, je vhodné dle Hare et al. (2008) rozměry následně poskytovaných prvků odvíjet od velikostí zvířat, které jsou měřeny během běžných lékařských prohlídek. Pokud tato možnost není, je vhodné použít známé rozměry (např. lebka) druhu a přidat k nim pár milimetrů. Dobré je pomůcky, umožňující EE, pravidelně kontrolovat, zda nejsou ostré, zúžené atp. a to ještě před vypuštěním zvířat do výběhu. Problémem může být i druh materiálu. Např. balonky z měkké a pružné gumy. Je samozřejmé, že když budeme zvířatům obohacovat prostředí, může dojít ke zranění. Riziko zranění zvyšuje každý prvek, kterým obohacujeme (hračky, vegetace, dávkovací přístroje). Může dojít k tomu, že nějakou část obohacujícího prvku zvířata pozřou či vdechnou atd. Závěr V současné době obohacování prostředí pomáhá zvířatům zlepšit životní pohodu. Jeho účelem je stimulovat projevy typického chování a uspokojit fyzické a psychické potřeby. Při použití EE byl prokázán nárůst aktivity a snížení negativního chování. EE je pro zvířata výhodný, napomáhá je udržet v dobré psychické i fyzické kondici a stimuluje je k větší aktivitě. V přirozeném prostředí musí zvířata vyvinout úsilí vyhledat potravu a uspokojit další fyzické potřeby, což lze částečně nahradit EE. Je však nutné podotknout, že je třeba volit bezpečné prvky s ohledem na druh a povahu zvířete. Pro psovité šelmy je možné využít řadu možností a prostředků k obohacení prostředí, od pouhého dodání přírodních materiálů, po změnu podávání potravy, přes dodání dalších většinou olfaktorických či sluchových vjemů. Je možné také poskytnout různé hračky a prostředky, které se již hojně využívají u psů v laboratořích, ale spíše u psů chovaných jako zájmové zvíře (kong, boomer balon a jiné). Za přispění MSMT a díky projektu s názvem "Predikce pozdější pracovní využitelnosti štěňat služebních psů PČR v co nejranějším stadiu ontogeneze" a identifikačním kódem VF , který vznikl za finanční podpory Ministerstva vnitra v rámci Programu bezpečnostního výzkumu ČR v letech (BV II/1-VZ). Literatura W is E. What is Enrichment? [On-line]. Detroit ZOO [Cit ]. Dostupné z < AT. Animal Training. [On-line]. Utah's Hogle Zoo [Cit ]. Dostupné z < EE. Environmental Enrichment. [On-line]. Colchester Zoo [Cit ]. Dostupné z < =186&section=4>. 71

72 Animal Protection and Welfare 2012 EO. Enrichment Overview. [On-line]. The shape enrichment [Cit ]. Dostupné z < =overview_sb.html&notflag=1>. Carlstead, K. The Honolulu Zoo's Animal Environmental Enrichment Program [On-line]. Honolulu Zoo [Cit ]. < FASS (The Federation of Animal Science Societies). Guide for the care and use of agricultural animals in research and teaching [On-line]. The Federation of Animal Science Societies [Cit ]. Dostupné z < docs/agguide3rd/ag_guide_3rd_ed.pdf>. Fiby, M., Berthier, J. L Environmental Enrichment Incorporated into Masterplanning: Examples from Paris Zoo or How to Make Anteaters Happy. In: Hare, V. J., Kroshko, J. E. (eds.). Proceedings of the Eighth International Conference on Environmental Enrichment. The Shape of Enrichment, Inc. San Diego. p Gilbert-Norton, L. B., Leaver, L. A., Shivik, J. A The effect of randomly altering the time and location of feeding on the behaviour of captive coyotes (Canis latrans). Applied Animal Behaviour Science. 120 (3) Hare, V. J., Rich, B., Worley, K. E Enrichment Gone Wrong!. In: Hare, V. J., Kroshko, J. E. (eds.). Proceedings of the Eighth International Conference on Environmental Enrichment. The Shape of Enrichment, Inc. San Diego. p Haug, L. I. Environmental enrichment for dogs [On-line]. Border Collie Rescue Texas [Cit ]. Dostupné z < Enrichment.pdf>. Laidlaw, R. Gray wolf: a comparison of husbandry ad housing practices [On-line]. Zoo Check Canada [Cit ]. Dostupné z < Leonard, D. A. An evaluation of environmental enrichment for two highly social and endangered canid species, the african wild dog (Lycaon pictus) and mexican wolf (Canis lupus baileyi) [On-line]. ProQuest Dissertation and Theses [Cit ]. Dostupné z < Mifsud, A Captivating Canids: Dingo Enrichment at Healesville Sanctuary. In: Hare, V. J., Kroshko, J. E. (eds.). Proceedings of the Eighth International Conference on Environmental Enrichment. The Shape of Enrichment, Inc. San Diego. p Monteiro dos Santos, C., Pizzutto, C. S., Jannini, A. E., Monteiro dos Santos, S The Use of Environmental Enrichment Techniques with Captive Maned Wolves (Chrysocyon brachyurus) In: Hare, V. J., Kroshko, J. E. (eds.). Proceedings of the Eighth International Conference on Environmental Enrichment. The Shape of Enrichment, Inc. San Diego. p Prado, A. M., da Silva Vasconcellos, A., Ades, C Behavioral Enrichment Reduces Stereotypic Pacing in Maned Wolves (Chrysocyon brachyurus). In: Hare, V. J., Kroshko, J. E. (eds.). Proceedings of the Eighth International Conference on Environmental Enrichment. The Shape of Enrichment, Inc. San Diego. p Price, L. J A preliminary study of the effects of environmental enrichment on the behaviour of captive African wild dogs (Lycaon pictus). Bioscience Horizons. 3 (2) Shyne, A Meta-analytic review of the effects of enrichment on stereotypic behavior in zoo mammals. Zoo Biology. 25 (4) Smrček, M Enrichment v zoologických zahradách. In: Drábková, J., Havlíček, J. (eds.). 36. etologická konference. Česká a slovenská etologická společnost. Kostelec nad Černými lesy. 9 s. 72

73 Ochrana zvířat a welfare 2012 Tresz, H Training Two Coyotes (Canis latrans). Through Extensive Desensitization Techniques. ABMA Wellspring. 6 (1) Vasconcellos, A. S., Guimaraes, M. A. B. V., Oliveira, C. A., Pizzutto, C. S., Ades, C Environmental enrichment for maned wolves (Chrysocyon brachyurus): group and individual effects. Animal Welfare. 18 (3) Wettlaufer, D., Smith, L. Enrichment Suggestions for Captive-born, Hand-reared Jackals Held in Captivity [On-line]. Cheetah Outreach [Cit ]. Dostupné z < Young, R. J Environmental enrichment for captive animals. Malden, MA: Blackwell Science. Oxford, UK. p ISBN

74 Animal Protection and Welfare 2012 NEWS ABOUT AN OLD PROBLEM: FEATHER PECKING IN LAYING HENS Alexandra Harlander-Matauschek 1,3, Beatrice Meyer 2, Isabel Kreigseis 3, Hanno Würbel 1, Jürgen Zentek 2 1 Division Animal Welfare, Vetsuisse Faculty, University of Bern, Switzerland, 2 Institute of Animal Nutrition, Free University of Berlin, Germany, 3 Department of Animal Husbandry and Breeding, University of Hohenheim, Germany Summary Feather pecking in layers is one of the most widespread and serious animal welfare problems of poultry production. Feather pecking is a behaviour by which hens peck repetitively and pluck feathers from other birds followed by poor feather cover and often resulting in cannibalism. Recent epidemiological studies showed feather-pecking rates between 60-80% in both, organic and commercial laying hens. Feather pecking is considered as redirected foraging behavior from the litter to the feathers of conspecifics. Studies have shown that feather peckers consume more feathers than non-peckers. The aim of this paper is to discuss present knowledge that identifies the link between foraging, feather-pecking and -eating behavior: Is feather pecking an unfulfilled motivation to explore? Do dietary needs play a role that leave laying hens motivated to consume feathers? Or does the consumption of feathers have beneficial digestive consequences? It was found that layers with a high and low feather-pecking activity were willing to explore and work for litter and feathers. However, litter substrate did not substitute the special appetite for feathers. Interestingly, birds preferred feather pieces for consumption with similar appearance and physical characteristics as real feathers. These ingested real feathers stimulated feed passage in the digestive tract, changed intestinal microbiota and metabolite composition and reduced feather-pecking activity in feather-pecking birds. The predominant question is, if the digestive benefits of feather eating are the missing link to the problem of feather pecking in layers. This indicates that more studies are clearly needed in this area before a solution can be found to address the animal welfare problem of severe feather pecking. Key words: feather pecking, laying hens, welfare Alexandra.Harlander@vetsuisse.unibe.ch 74

75 Ochrana zvířat a welfare 2012 ANIMAL WELFARE OPINIONS AND KNOWLEDGE OF STUDENTS OF UNIVERSITY OF VETERINARY AND PHARMACEUTICAL SCIENCES BRNO AND UNIVERSITY OF BELGRADE WELFARE ZVÍŘAT NÁZORY A ZNALOSTI STUDENTŮ VFU BRNO A UNIVERZITY BĚLEHRAD Petra Hrabčáková 1, Eva Voslářová 1, Katarina Radisavljevic 2, Marijana Vucinic 2, Vladimír Večerek 1 1 Ústav veřejného veterinárního lékařství a toxikologie, Fakulta veterinární hygieny a ekologie, Veterinární a farmaceutická univerzita Brno, ČR, 2 Ústav zoohygieny, Fakulta veterinárního lékařství, Univerzita Bělehrad, Srbsko 1 Department of Veterinary Public Health and Toxicology, Faculty of Veterinary Hygiene and Ecology, University of Veterinary and Pharmaceutical Sciences Brno, Czech Republic, 2 Department of Animal Hygiene, Faculty of Veterinary Medicine, University of Belgrade, Serbia Summary The article deals with the opinions and knowledge of students of veterinary medicine at University of Veterinary and Pharmaceutical Sciences Brno and University of Belgrade. The survey was carried out to compare the attitude of students who have passed education in the subject Animal protection and ethology (University of Veterinary and Pharmaceutical Sciences Brno) and Animal behaviour, welfare and protection (University of Belgrade) respectively, towards animal welfare. Key words: questionnaire, animal welfare, animal protection Souhrn Článek se zabývá názory a znalostmi studentů veterinárního lékařství VFU Brno v porovnání se studenty veterinárního lékařství Univerzity Bělehrad. Názory studentů, kteří prošli výukou předmětu Ochrana zvířat a etologie (VFU Brno), resp. Chování, welfare a ochrana zvířat (Univerzita Bělehrad) byly zkoumány prostřednictvím dotazníkového šetření. Klíčová slova: dotazník, welfare zvířat, ochrana zvířat Úvod Přístup lidí ke zvířatům se stále vyvíjí, postupně se zvyšuje důraz na uplatnění vědeckých poznatků o biologických, fyziologických a etologických požadavcích zvířat v praxi při zajištění péče zvířatům chovaným v zajetí. Jak však ukazují průzkumy mapující veřejné mínění, v povědomí širší veřejnosti si problematika welfare zvířat své místo stále ještě hledá. Cílem našeho průzkumu bylo mapování úrovně názorů a znalostí studentů veterinárního lékařství, kteří prošli výukou předmětu Ochrana zvířat a etologie (VFU Brno) nebo Chování, welfare a ochrana zvířat (Univerzita Bělehrad) a měli by být s tímto tématem seznámeni. Materiál a metodika V rámci průzkumu znalostí a názorů byly studentům VFU Brno a studentům Univerzity Bělehrad předloženy dotazníky s otázkami zaměřenými na welfare zvířat. Vyhodnoceno bylo hrabcakovap@vfu.cz 75

76 Animal Protection and Welfare 2012 celkem 70 dotazníků (35 studentů VFU Brno a 35 studentů Univerzity Bělehrad), kde respondenti byli studenti prvního (Univerzita Bělehrad), resp. druhého (VFU Brno) ročníku ve věku let. Jednalo se o studenty, kteří právě absolvovali výuku předmětu obsahujícího problematiku ochrany a welfare zvířat (předmět Ochrana zvířat a etologie v České republice a předmět Chování, welfare a ochrana zvířat v Srbsku). Co se týče zastoupení pohlaví respondentů, v České republice převažovaly ženy (86 %) nad muži (14 %), zatímco v Srbsku převažovali muži (57 %) nad ženami (43 %). Tento poměr přibližně odpovídá zastoupení studentek a studentů na obou univerzitách, kde na VFU Brno výrazně převažují ženy a naopak na Univezitě Bělehrad převažují mezi studenty muži. Dotazník obsahoval následující otázky: 1. Co je to welfare zvířat, co tento pojem znamená? 2. Pro koho je welfare zvířat důležité? 3. Proč je welfare zvířat důležité? 4. Jste spokojený se situací welfare zvířat ve vaší zemi? 5. Jak by se mělo podle vás dodržovat/provádět welfare zvířat, resp. jak byste zlepšili situaci týkající se welfare zvířat? Získaná data byla převedena do programu Excel, kde byla zpracována a vyhodnocena jako četnost odpovědí v procentech. Výsledky Pro respondenty z řad studentů VFU Brno pojem welfare zvířat nejčastěji znamená pohoda neboli spokojenost zvířat (60 %). Druhou nejčastější odpovědí byla péče o zvířata a respektování jejich přirozených potřeb a zvyků (26 %) a třetí v pořadí studenti vnímají welfare jako péči o zvířata nebo také pomoc zvířatům (14 %). V menším zastoupení chápou welfare studenti také jako způsob, jak zlepšit život zvířat/optimální životní podmínky (11 %), ochranu zvířat proti týrání (11 %), zlepšení prostředí pro život (9 %), péči o zvířata a respektování jejich práv (9 %) nebo také jako správné zacházení se zvířaty (6 %) a způsob jak chápat a chránit jejich fyzické i psychické cítění (6 %). Zatímco nejčastější odpovědí respondentů z řad studentů Univerzity Bělehrad byla péče o zvířata neboli pomoc zvířatům (51 %), druhou nejčastější odpovědí byla péče o zvířata a respektování jejich přirozených potřeb a zvyků (20 %) a správné zacházení se zvířaty bylo třetí nejčastější odpovědí (17 %). Dále například respondenti uváděli, že se jedná o způsob, jak chápat a chránit jejich fyzické i psychické cítění (14 %), nebo zlepšení prostředí pro život (9 %). Odpovědi srbských studentů byly však rozmanitější. Kromě odpovědí shodujících se s odpověďmi českých studentů, se u dvou srbských respondentů objevují také práva zvířat a vztah mezi lidmi a zvířaty. Tři respondenti zmiňují 5 svobod pro zvířata, přičemž jen jeden zná tento termín v souvislosti s welfare zvířat. Dva studenti ze 35 dotázaných vůbec nevěděli, co pojem welfare zvířat znamená. Welfare zvířat je podle 97 % dotázaných studentů VFU Brno a podle 100 % dotázaných studentů Univerzity Bělehrad důležité hlavně pro samotná zvířata. 51 % studentů VFU na rozdíl od 26 % studentů Univerzity Bělehrad považuje welfare důležité pro chovatele zvířat a 26 % studentů VFU vztahuje důležitost na všechny lidi, zatímco celé populaci přikládají studenti Univerzity Bělehrad důležitost z 91 %. Zmiňováni jsou ale také zákazníci kupující živočišné produkty (14 % VFU Brno, 23 % Univerzita Bělehrad), veterinární lékaři (9 % VFU Brno, 14 % Univerzita Bělehrad), zemědělci (9 % VFU Brno, 3 % Univerzita Bělehrad) a životní prostředí (6 % VFU Brno, 11 % Univerzita Bělehrad). Studenti VFU Brno zmínili také státní orgány (11 %) a studenti Univerzity Bělehrad přírodu obecně (11 %). Na otázku Proč je welfare zvířat důležité? odpovědělo 74 % dotázaných studentů VFU Brno a 43 % dotázaných studentů Univerzity Bělehrad, že z etických a morálních důvodů a že 76

77 Ochrana zvířat a welfare 2012 je také důležité pro zdraví zvířat (71 % studentů VFU Brno, 60 % studentů Univerzity Bělehrad). Respondenti Univerzity Bělehrad (46 %) a VFU Brno (29 %) přikládají také velký význam znalosti způsobů, jak zacházet se zvířaty. Veřejnému zdraví přisuzují důležitost hlavně respondenti Univerzity Bělehrad (29 %) na rozdíl od VFU Brno (11 %). Naopak studenti VFU Brno (34 %) zmiňují ekonomické důvody, které welfare ovlivňuje (Univerzita Bělehrad 6 %). Studenti obou univerzit VFU Brno (23 %) a Univerzity Bělehrad (20 %) se naopak shodují na souvislosti bezpečnosti a kvality potravin s welfare. Důvodů, proč je welfare zvířat důležité je mnoho, jak potvrzují odpovědi studentů. Škála odpovědí neboli názorů je velmi široká. Upozorňují například na sociální důvody (Univerzita Bělehrad 17 %, VFU Brno 6 %), životní prostředí (Univerzita Bělehrad 9 %, VFU Brno 17 %). Studenti VFU Brno se zmiňují o potravinářských podnicích (14 %) a o výrobě obecně (11 %), studenti Univerzity Bělehrad přičítají důležitost vlivu welfare na produkty (9 %). Co se týče spokojenosti se situací týkající se welfare zvířat v jejich zemi, vyjádřili se respondenti takto: 3 % dotázaných studentů VFU Brno považují situaci za uspokojivou, 60 % studentů je spokojeno pouze částečně, 26 % studentů je se situací vyloženě nespokojeno a 11 % studentů o situaci welfare v naší zemi příliš neví. Naopak 91 % studentů Univerzity Bělehrad je se situací v Srbsku nespokojeno, pouze 6 % ji považuje za uspokojivou a 3 % studentů danou situaci neznají a nemohou posoudit. Poslední dotaz byl směřován k návrhům, jak by se mělo podle respondentů dodržovat/provádět welfare zvířat, nebo jak by zlepšili situaci týkající se welfare zvířat. Studenti obou univerzit (49 % VFU Brno, 51 % Univerzita Bělehrad) se shodují jak v nutnosti vzdělávání, tak lepší informovanosti (17 % VFU Brno, 14 % Univerzita Bělehrad) a legislativních úprav (23 % VFU Brno, 26 % Univerzita Bělehrad). Studenti VFU Brno kladou velký důraz na propagaci v médiích, semináře a diskuze (31 % VFU Brno, 3 % Univerzita Bělehrad), dále pak na vyšší četnost kontrol (29 % VFU Brno, 3 % Univerzita Bělehrad) a lepší finanční podporu a dotace státu (26 % VFU Brno, 11 % Univerzita Bělehrad). Na vyšších sankcích udělovaných státními orgány za porušení předpisů (23 % VFU Brno, 23 % Univerzita Bělehrad) a potřeby propagace ochrany zvířat (9 % VFU Brno, 6 % Univerzita Bělehrad) se studenti obou univerzit v četnosti odpovědí shodují. Studenti Univerzity Bělehrad pak také zmiňují důležitost státních orgánů, útulků a záchranných stanic, nutnost změnit názory vlády týkající se zvířat a vyskytly se i názory, že neexistuje způsob, jak tuto situaci v Srbsku změnit. Studenti VFU Brno zase zmiňují důležitost podpory podmínek chovatelů/zemědělců (17 %), více personálu ať už ve státních orgánech nebo v zemědělství. Závěr Co se týče významu pojmu welfare zvířat studenti VFU Brno jej vysvětlují převážně jako pohodu neboli spokojenost zvířat a doplňují péčí o zvířata a respektování jejich přirozených potřeb, chování a zvyků, také ochranu zvířat a zlepšení jejich životních podmínek. Obecně jsou ve svém vyjadřování k tomuto tématu stručnější a jistější. Studenti Univerzity Bělehrad převážně welfare vnímají jako péči nebo pomoc zvířatům, doplňují tuto informaci však také péčí s respektem ke zvykům a přirozenému chování zvířat, stejně tak považují za důležité správné zacházení se zvířaty. Studenti Univerzity Bělehrad se ovšem častěji než studenti VFU Brno zmiňují o významu welfare v souvislosti s porozuměním a ochranou fyzického a psychického cítění a na rozdíl od studentů VFU Brno zmiňují také pojem pět svobod pro zvířata. Studenti obou univerzit přikládají hlavní důležitost welfare samotným zvířatům. Následně se ale jejich názory rozcházejí. Studenti Univerzity Bělehrad považují jednoznačně welfare za důležité pro všechny lidi obecně. Chovatele zvířat a konzumenty potravin živočišného původu staví na další příčky žebříčku. Zatímco studenti VFU Brno volí méně možností a kladou důraz 77

78 Animal Protection and Welfare 2012 téměř výhradně na význam welfare z pohledu zvířat, dále pak na význam welfare pro chovatele zvířat, všechny lidi obecně a až nakonec význam pro konzumenty potravin živočišného původu. Etické a morální důvody a zdraví zvířat jsou hlavním důvodem důležitosti welfare pro převážnou většinu studentů VFU Brno, zatímco ani ne polovina studentů Univerzity Bělehrad se shoduje na významu etických a morálních důvodů. Více srbských studentů se přiklání ke zdraví zvířat a významu znalosti způsobů, jak zacházet se zvířaty. Podstatně se liší názory studentů z pohledu spokojenosti se situací welfare zvířat v jejich zemi. Zatímco u studentů VFU Brno převládá alespoň částečná spokojenost se situací v České republice, u většiny studentů Univerzity Bělehrad se projevuje nespokojenost se situací v oblasti welfare zvířat v Srbsku. Zlepšení dané situace vidí respondenti obou skupin souhlasně ve vzdělávání, lepší informovanosti, legislativě, kontrolách, sankcích, ale také v podpoře státu. Studenti VFU Brno kladou také důraz na propagaci v médiích, semináře, diskuze a zlepšení podmínek chovatelů zemědělců, přičemž studenti Univerzity Bělehrad se soustřeďují spíše na zajištění útulků a záchranných stanic pro zvířata. Situace v obou zemích se odráží na názorech studentů a projevuje se tedy i v četnosti odpovědí respondentů. Zatímco v České republice je v současné době aktuální téma podmínek zemědělců/chovatelů a dávají to do souvislosti i s welfare zvířat, v Srbsku jsou aktuálním a nejvíce problematickým tématem toulavá a opuštěná zvířata. 78

79 Ochrana zvířat a welfare 2012 ENVIRONMENTAL INFLUENCE ON POSTNATAL DEVELOPMENT OF THE DOMESTIC DOG (CANIS FAMILIARIS) VLIV PROSTŘEDÍ NA POSTNATÁLNÍ VÝVOJ PSA DOMÁCÍHO (CANIS FAMILIARIS) Lenka Hradecká, Lenka Vlachová, Ivona Svobodová, Lukáš Jebavý 1 Katedra obecné zootechniky a etologie, Fakulta agrobiologie, potravinových a přírodních zdrojů, Česká zemědělská univerzita v Praze, ČR 1 Department of Husbandry and Ethology of Animals, Faculty of Agrobiology, Food and Natural Resources, Czech University of Life Sciences Prague, Czech Republic Summary The development of the puppy into periods based on major changes in social relationships. Immediately after birth begins the neonatal period. The transition period consists of rapid changes. At this point the mother ceases her constant care of the puppies, so that the strongest relationships tend to be formed with the litter mates. These relationships form the foundation of typical social group of adults, the pack. Bonding within the mother gradually weakens.this process ceased by weaning. Next major change occurs with puberty and formation of sexual relationshops. Much interest has been recently focused on early experienceand the effects of environmental on the behaviour of the dogs. Various studies have investigated correlations between environment and subsequent performance of the dog. These studies suggest that early stimulation has positive effect on the behaviour of the dogs. Key words: puppy, postnatal development, environmental influences Souhrn Vývoj štěněte je rozdělen do období na základě významných změn v sociálních vztazích. Neonatální perioda začíná ihned po narození. Následuje přechodné období, které je charakteristické rychlými změnami. V tomto období matka přestává s neustálou péčí o štěňata, takže nejsilnější vztahy si štěně vytváří s ostatními štěňaty z vrhu. Tyto vztahy tvoří základ pro typickou sociální skupinu dospělých, smečku. Vztah s matkou se dále oslabuje, až do konečného odstavu. Další důležité změny nastávají v období pohlavního dospívání a pokračují do doby, kdy se jedinec stává dospělým. Po celou dobu vývoje jedince na něj, v menší či vetší míře, působí vlivy vnějšího prostředí. V posledních letech je zájem studií zaměřen na ranou zkušenost a na účinky prostředí na chování zvířat. Cílem mnohých studií je nalézt vztah mezi vlivem prostředí a následným výkonem (např. ve sportovní kynologii). Výsledky ukazují, že raná stimulace může mít pozitivní vliv na chování psů. Klíčová slova: štěně, postnatální vývoj, vlivy prostředí Úvod Interakce mezi organismem a prostředím, v průběhu těhotenství, stejně jako v poporodním období, mohou vést k významným neurobehaviorálním změnám. Na psa působí různé faktory prostředí, které ovlivňují jeho pozdější chování. Některé zdroje uvádějí, že prostředí má na chování psa majoritní vliv. To znamená, že převážná většina chování psa závisí na tom, co se hradeckal@af.czu.cz 79

80 Animal Protection and Welfare 2012 pes naučí a na zkušenostech, které získá během života, zejména pak v prvních měsících po narození. Fáze rané ontogeneze Ačkoliv první fáze vývoje, neonatální perioda, která trvá přibližně do 12. dne věku štěněte, je popisována jako období, kdy je organismus velice nezralý, štěňata nevidí a neslyší a tím pádem je vliv vnějšího prostředí na nervovou soustavu štěněte nepatrný, tak i v tomto období je dokázáno, že vlivy působící na štěně mohou jeho pozdější chování ovlivnit. Některé primitivní senzorické a behaviorální systémy a reflexy fungují již při narození a zejména v této periodě je štěně citlivé na omezené, ale důležité kategorie podnětů, které zahrnují např. tepelné a hmatové stimulace, pohyb a lokomoce (Fox, 1971). Na rozdíl od vlčat, tráví totiž štěňata neonatální období v boudě, což je umělé doupě, obvykle dobře osvětlené a otevřené, tudíž jsou štěňata vystavena podnětům již během této periody. Pozitivní dopad krátkodobého vystavení štěňat stresujícím podnětům (tzv. neonatální manipulace), jako je například prudké otočení či položení na chladný povrch, byl na vývoj jedince prokázán. Tyto krátké expozice měly pozitivní dopad na pozdější odolnost vůči onemocnění, na emociální reaktivitu, schopnost učení a řešení problémů (Morton, 1968). Jednou z významných studií zabývajících se neonatální manipulací byl program, známý jako Super Dog, realizovaný u štěňat v americké armádě v letech 1968 až 1976 s cílem poskytnout kvalitní psy, kteří měli působit ve vietnamské válce. V rámci výcviku byly provedeny neurologické stimulace štěňat ve věku od 3. do 16. dne věku (Battaglia, 2009). Tranzitivní perioda (přechodné období) trvá přibližně od 13. do 21. dne věku štěněte. Toto období je charakteristické tím, že se štěněti zvyšuje schopnost vnímání. Mezi dnem věku, v závislosti na plemeni (Scott and Fuller, 1965), se štěňatům otevírají oči i zvukovody. Mezi dnem se jim pak vyvíjí funkční zrak, sluch a čich. V tomto období klesá přímé působení podnětů mezi matkou a mláďaty souběžně s poklesem neonatálních vzorců chování a objevují se motorické dovednosti pro určitou komunikační signalizaci, např. vrtění ocasem. Štěňata pomalu získávají schopnost změnit své chování po předchozí opakované zkušenosti z prostředí, ve kterém se pohybují (Miklósi, 2007). V této fázi vývoje je chovatelům doporučován častý kontakt se štěňaty. Autoři kynologických příruček uvádějí, že v tomto období by chovatelé měli štěňata začít zvykat na zvuky všedního dne a to např. pouštěním zvukového záznamu s nahranými zvuky běžného městského života tramvaj, sirény, pískání, výstřely, hlasitý křik apod. po dobu jedné hodiny každý den (Müller, 2006). Socializační perioda ( týden) Primární socializace se odehrává během 3-5 týdnů v nativní sociální skupině. Po odstavu následuje sekundární socializace na člověka, kdy jsou psi odděleni od ostatních členů smečky. Je třeba poznamenat, že během tohoto období mohou být štěňata socializovaná na různé biologické druhy, včetně opic, koček a králíků. Této schopnosti je využíváno při chovu psů pro ochranu hospodářských zvířat, kdy jsou využity sociální zkušenosti s členy druhů, které má pes střežit. Význam učení o příslušnících svého druhu a způsoby sociálních interakcí byly zkoumány pomocí experimentů, které se týkaly izolace jedince od příslušníků svého druhu (Fox, 1971; Ginsburg, 1975). Tyto pokusy ukázaly, že psi a vlci jsou schopni provést i složité motorické úkony bez předchozích zkušeností, ale naproti tomu rozpoznání partnera jako sociálního společníka a rozpoznání behaviorálních signálů, vysílaných partnerem, závisí na předchozí zkušenosti. Další důležitou změnou probíhající v tomto období je postupný vznik hierarchie mezi štěňaty (Miklósi, 2007). 80

81 Ochrana zvířat a welfare 2012 Socializační perioda koresponduje se senzitivní periodou, důležitou pro štěně z hlediska učení a získání zkušeností v sociálním prostředí, která je také označována jako kritické období ve vývoji psa. Scott a Fuller (1965) popsali toto období socializace jako dobře definované období vývoje, během něhož jsou zásadní zkušenosti se subjekty související se socializací. Nedostatek těchto zkušeností má výrazný negativní vliv na přirozené chování. Juvenilní perioda začíná přibližně 12. týden a končí v 6 měsících nebo později. Pro zjednodušení většina autorů implicitně uvádí, že trvá až do pohlavní dospělosti. Je to nejdelší a nejvíce variabilní období vývoje, kterému je ovšem přikládána nejmenší pozornost. Toto období je také obvykle vynecháváno z diskuzí o vývoji psa, snad proto, že je těžké uvést nějaké obecné shrnutí. Je však důležité si uvědomit, že zatímco mladí vlci mají možnost obohatit své sociální zkušenosti v této době, toto často neplatí u psů, kteří tráví většinu svého času sami poté, co byli odděleni od svých sourozenců a matky. Tato částečná sociální izolace může mít velmi zásadní vliv na pozdější život. To potvrzuje důležitost kurzů pro štěňata a mladé psy v případě tzv. městských psů (Scott and Fuller, 1965). Výsledky a diskuze Je známo, že již před narozením, v prenatální periodě, působí na jedince faktory prostředí, které mohou ovlivnit jeho chování v dospělosti (Weinstock et al., 1992; Poltyrev et al., 1996; Chapillon et al., 2002). V neonatálním období se řada autorů zabývá ve svých pracích časnou manipulací. Pozitivní vliv neonatální manipulace na pozdější chování štěňat prokázal např. Morton (1968), Fox (1971), Battaglia (2009) a Schoon a Berntsen (2011). Tzv. early environment (early experience) silně ovlivňuje emocionální stabilitu štěňat (Gazzano et al., 2008). Aplikace metod, kdy se chovalo velké množství psů v kontrolovaném, na podněty chudém, prostředí, vedla k tomu, že tito psi nemohli rozvíjet maximálně své schopnosti, a to částečně právě z důvodu svých omezených zkušeností (Scott and Fuller, 1965). Serpell a Jagoe (1995) také potvrzují, že na chování psa má vliv spousta odlišných faktorů. Ve své práci uvádějí, že dominantní agresivita se častěji vyskytuje u psů, kteří pocházejí ze zverimexů. Pfaffenberg et al. (1976) zjistili, že vodící psi mají větší šanci úspěšně projít zkouškami, pakliže nejsou ponecháni po odstavu během socializační periody v chovatelské stanici, ale chovatelskou stanici opustí a dostanou se do hostitelských rodin. Seksel et al. (1999) vystavovali 6-16ti týdenní štěňata různým druhům manipulace i raného tréninku. Zjistili rozdíly mezi štěňaty, která byla chována v domácím prostředí, a podrobena tak celkové sociální a environmentální stimulaci, a která nikoliv. McMillan et al. (2011) uvádějí, že mnoho chovných psů z tzv. psích farem, které produkují velké množství štěňat ke komerčním účelům, žije většinu života v klecích a následně má přetrvávající behaviorální a psychologické poruchy ve srovnání s běžnou psí populací. Vliv prostředí na pozdější úspěšnost ve výkonnostních testech určených pro mladé a chovné psy potvrzují také Boenigk et al. (2006). Nemalý vliv prostředí na behaviorální vlastnosti uvádí také Brade (2003). Cílem studie Fuchs (2005) bylo zjistit vliv vnějších faktorů jako je socializace, chov, výcvik a další, na základě výsledků behaviorálního testu. Bylo zjištěno, že největší vliv na hodnocení v testech mělo to, zda byl pes trénován již jako štěně a zda měl možnost kontaktu s dětmi. Tzv. puppy training měl pozitivní vliv i na nervovou stabilitu a sebevědomí psa. Hetts (1992) uvádí, že ani ne tak prostorové omezení, jako spíše sociální izolace má na psa stresující vliv. Závěr Včasné všestranné zkušenosti, socializace a podnětné prostředí ve velmi mladém věku příznivě ovlivňují pozdější chování psa, jeho povahu, učenlivost a schopnost tréninku, 81

82 Animal Protection and Welfare 2012 nervovou stabilitu. Je důležité si také uvědomit, že uvedené studie jsou užitečné při odhalování možných rizikových faktorů ve vývoji psa. Tato studie vznikla za podpory MV ČR (VF ). Literatura Battaglia, C.L. (2009): Periods of Early Development and the Effects of Stimulation and Social Experiences in the Canine. J. Vet. Behav.-Clin. Appl. Res. 4: Boenigk, K., Hamann, H., Distl, O. (2006): Analysis of environmental and genetic influences on the outcome of the juvenile and breeding performance tests for behaviour traits in Hovawart dogs. Berliner und Munchener Tierarztliche Wochenschrift 119: Brade, W. (2003): Canine domestication and genetics of behavior - newer results. Praktische Tierarzt 84: Fox, M.W. (1971): Integrative Development of Brain and Behavior in the Dog, Chicago, London, p Fuchs, T., Gaillard, C., Gebhardt-Henrich, S., Ruefenacht, S., Steiger, A. (2005): External factors and reproducibility of the behaviour test in German shepherd dogs in Switzerland. Applied Animal Behaviour Science 94: Gazzano, A., Mariti, C., Notari, L., Sighieri, C., McBride, E.A. (2008): Effects of early gentling and early environment on emotional development of puppies. Applied Animal Behaviour Science 110: Ginsburg, B.E. (1975): Non-verbal communication: The effect of affect on individual and group behaviour, In: Pliner, P., Krames, L., Alloway, T. (Eds.), Non-verbal communication of aggression, New York, Hetts, S., Clark, J.D., Calpin, J.P., Arnold, C.E., Mateo, J.M. (1992): Influence of housing conditions on beagle Behavior. Applied Animal Behaviour Science 34: Chapillon, P., Patin, V., Roy, V., Vincent, A., Caston, J. (2002): Effects of pre- and postnatal stimulation on developmental, emotional, and cognitive aspects in rodents: A review. Developmental Psychobiology 41: McMillan, F.D., Duffy, D.L., Serpell, J.A. (2011): Mental health of dogs formerly used as 'breeding stock' in commercial breeding establishments. Applied Animal Behaviour Science 135: Miklósi, Á. (2007): Dog Behaviour, Evolution, and Cognition, New York, p Morton, J.R.C. (1968): Effects of early experience handling and gentling in laboratory animals, In: Fox, M.W. (Ed.), Abnormal behavior in animals, Saunders, W. B., Philadelphia. Müller, M. (2006): Výcvik všestranného psa, Prague, 195 s. Pfaffenberg, C.J., Scott, J.P., Fuller, J.L., Binsburg, B.E., Bilfelt, S.W. (1976): Guide Dogs for the Blind: Their Selection, Development and Training, Amsterdam. Poltyrev, T., Keshet, G.I., Kay, G., Weinstock, M. (1996): Role of experimental conditions in determining differences in exploratory behavior of prenatally stressed rats. Developmental Psychobiology 29: Scott, J.P., Fuller, J.L. (1965): Genetics and the Social Behavior of the Dog, Chicago, p Seksel, K., Mazurski, E.J., Taylor, A. (1999): Puppy socialisation programs: short and long term behavioural effects. Applied Animal Behaviour Science 62: Serpell, J., Jagoe, J.A. (1995): Early experience and the development of behavior, In: Miklósi, Á. (Ed.), Dog behaviour, evolution, and cognition, New York, p Schoon, A., Berntsen, T.G. (2011): Evaluating the effect of early neurological stimulation on the development and training of mine detection dogs. J. Vet. Behav.-Clin. Appl. Res. 6:

83 Ochrana zvířat a welfare 2012 Weinstock, M., Matlina, E., Maor, G.I., Rosen, H., McEwen, B.S. (1992): Prenatal stress selectively alters the reactivity of the hypothalamic-pituitary adrenal system in the female rat. Brain Research 595:

84 Animal Protection and Welfare 2012 IMPACT OF USING STEEL SHOT CARTRIDGES FOR HUNTING SMALL GAME ON ANIMAL WELFARE VLIV POUŽÍVÁNÍ OCELOVÝCH BROKOVÝCH NÁBOJŮ PRO LOV DROBNÉ ZVĚŘE NA ZAJIŠTĚNÍ WELFARE ZVÍŘAT Zdeňka Hutařová, Eva Voslářová, Vladimír Večerek Ústav veřejného veterinárního lékařství a toxikologie, Fakulta veterinární hygieny a ekologie, Veterinární a farmaceutická univerzita Brno, ČR Department of Veterinary Public Health and Toxicology, Faculty of Veterinary Hygiene and Ecology, University of Veterinary and Pharmaceutical Sciences Brno, Czech Republic Summary The ban on using lead shots for hunting waterfowl in the Czech Republic came into force on 1 January In connection with the ban, the steel shots began to be used to hunt waterfowl. The use of these charges must be considered also from the viewpoint of wildlife welfare. The main issues discussed include the ability of the steel shot to kill hunted animals quickly and excessive cruelty associated with hunting game. The paper summarizes the reasons and basis for the prohibition of the use of lead shot cartridges, further describes the properties of steel shot cartridges and associated potential negative consequences in terms of maintaining the welfare of wildlife. Due to the possibility of extending the use of steel shots for hunting small game, further research related to the assurance of wild animal welfare during hunting is required. Key words: animal welfare, steel shots, lead, hunting, wild duck Souhrn Zákaz používání olověných broků pro lov vodního ptactva nabyl v České republice účinnosti V souvislosti s tímto zákazem začali být k lovu vodního ptactva používány zejména náboje s ocelovými broky. Používání těchto nábojů je velmi významně spojeno s problematikou welfare volně žijící zvěře. Mezi hlavní diskutované otázky patří ranivý účinek střel a nepřiměřené týrání spojené s lovem zvěře. Práce shrnuje důvody a podklady pro zákaz používání olověných brokových nábojů, dále jsou popsány vlastnosti ocelových brokových nábojů a s tím spojené možné negativní následky z hlediska zachování welfare volně žijící zvěře. Vzhledem k možnosti rozšíření používání ocelových broků pro lov i další drobné zvěře je výzkum problematiky související se zajištěním welfare volně žijící zvěře při lovu velmi důležitou aktuální problematikou. Klíčová slova: welfare zvířat, ocelové střely, olovo, lov, kachna divoká Úvod Zákaz používání olověných broků k lovu vodního ptactva nabyl na území České republiky účinnosti Omezení používání tohoto střeliva je zakotveno ve dvou mezinárodních dokumentech (Štěpánek, 2010). Prvním z nich je Úmluva o ochraně evropských planě rostoucích rostlin, volně žijících živočichů a přírodních stanovišť, kterou Česká republika podepsala 8. října 1997 (jíž předcházelo doporučení č. 28 o používání netoxických broků na mokřadech, které přijal Stálý výbor Bernské konvence 6. prosince 1991). Druhým hutarovaz@vfu.cz 84

85 Ochrana zvířat a welfare 2012 dokumentem je Akční plán Dohody o ochraně africko-euroasijského stěhovavého vodního ptactva (AEWA), ke které Česká republika přistoupila 1. září V dokumentu se mimo jiné uvádí, že smluvní strany postupně omezí používání toxického střeliva obsahující olovo, a to až do jeho úplného zákazu při lovu na mokřadech. Rok 2000 byl stanoven jako konečné datum používání olověných broků na mokřadních lokalitách v členských státech dohody. České republice bylo umožněno posunutí termínu na V tabulce č. 1 jsou uvedeny vybrané evropské země, které se taktéž připojily k výše zmíněným dokumentům. Od 1. ledna 2011 je používání olověných brokových nábojů k lovu vodního ptactva považováno dle zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů za zakázaný způsob lovu. Jaký je však dopad tohoto zákazu na zachování welfare volně žijící drobné zvěře, je zatím nevyřešenou otázkou. Hlavním důvodem zákazu používání olověných brokových nábojů k lovu vodního ptactva je, že ptáci zaměňují broky za drobné kamínky přijímané za účelem usnadnění trávení potravy. Olovo resorbované v trávicím traktu vodních ptáků může způsobovat otravy s následným úhynem ptáků anebo dochází k ukládání olova do různých tkání a může pak představovat zdroj olova pro člověka, jako konzumenta zvěřiny. Souvislost vyšších koncentrací olova ve tkáních vodních ptáků s výskytem olověných broků v okolí vodních ploch byla popsána v řadě zahraničních studií (Guillemain et al., 2007; Mateo et al., 2007; Ferreyra et al., 2009; Rodríguez et al., 2010). V České republice byly v souvislosti s olověnými broky zaznamenány hromadné úhyny vodních ptáků v roce 1969 (Koláček et al., 1969). Důvod zaměření zákazu právě na vodní ptactvo vychází ze způsobu jeho lovu, kdy dochází ke koncentracím broků na omezeném území vodních ploch. Zavedení zákazu lovu i pro lov dalších druhů drobné zvěře (zajíci, bažanti) se jeví být jen otázkou času (Petráněk, 2011). Tabulka 1: Termín nabytí platnosti Dohody o ochraně africko-euroasijského stěhovavého vodního ptactva (AEWA) a Úmluvy o ochraně evropských planě rostoucích rostlin, volně žijících živočichů a přírodních stanovišť (Bernská úmluva) ve vybraných evropských zemích Datum nabytí platnosti smluv Stát / instituce Bernská Bernská AEWA Stát / instituce AEWA úmluva úmluva Belgie Nizozemí Česká republika Norsko Dánsko Portugalsko Finsko Slovensko Francie Velká Británie Itálie Španělsko Lucembursko Švédsko Maďarsko Švýcarsko Německo Evropská Unie Vlastní sdělení Na základě zmíněných mezinárodních smluv a zákona o myslivosti č. 449/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů musí myslivci pro lov vodního ptactva používat netoxické brokové náboje. Místo dlouhodobě používaných nábojů s olověnými broky je tak možné používat např. náboje s broky ocelovými (broky vyrobené z měkkého železa), vizmutovými nebo wolframovými. Vzhledem k vysoké ceně řady nábojů s bezolovnatými broky jsou k lovu vodního ptactva preferovány náboje s broky ocelovými (Petráněk, 2011). Z hlediska zachování welfare zvířat však používání nábojů s ocelovými broky vyvolává řadu diskuzí. 85

86 Animal Protection and Welfare 2012 V souvislosti se zamezením týrání vodních ptáků při lovu je nejčastěji zmiňovaným problémem nedostatečný ranivý účinek ocelových broků. Pro dosažení dostatečného ranivého účinku s následnou smrtí zvířete je třeba lovenou zvěř zasáhnout nejméně 3-5 broky s dostatečnou energií. S otázkou dostatečné energie souvisí hustota ocelových broků (7,86 g/cm 3 ), která je v porovnání s broky olověnými (11,1 g/cm 3 ) značně nižší. Ocelové broky vzhledem ke své nižší hmotnosti ztrácejí po výstřelu rychlost v kratší době (Kratochvíl, 2008a) a jejich ranivý účinek může být zejména při lovu zvěře na větší vzdálenost nedostatečný. Zdánlivě jednoduchým řešením je používání většího průměru olověných broků (Badalík, 2010). Tyto broky mají sice dostatečnou energii pro usmrcení zvířete, na druhé straně je počet takových broků v náboji nižší (Kratochvíl, 2008b) a zasažení zvěře požadovanými 3-5 broky se stává více nepravděpodobné. Druhou velmi důležitou otázkou související se zamezením týrání vodních ptáků při lovu je tvrdost ocelových broků. Na rozdíl od olova, které se po nárazu do překážky snadno deformuje, vykazují ocelové broky značnou tvrdost. Z hlediska welfare zvířat by mohla tato vlastnost představovat problém, který by při lovu mohl způsobovat nepřiměřené týrání zvířat. Pokud olověné broky v těle zasažené drobné zvěře narazí na překážku, dochází k jejich deformaci a předání energie (tzv. šokové energie), která se podílí na usmrcení zvěře. U ocelových broků k této deformaci vzhledem k jejich vysoké tvrdosti nedochází. Broky tělem lovené drobné zvěře pouze procházejí, nedochází k předání potřebné energie, a pokud nejsou zvířata dohledána, umírají až po určité době (Anonym, 2011) na následky poranění, vykrvácení či v důsledku vyhladovění. Závěr Zmíněné problémy spojené s používáním brokových nábojů s ocelovými broky vychází zejména z teoretických znalostí a praktických zkušeností myslivců. Studie, které by prokazovaly tyto nežádoucí účinky ocelových broků při lovu drobné zvěře v České republice, zatím publikovány nebyly. Zda bude používání nábojů s ocelovými broky k lovu drobné zvěře na jedné straně znamenat snížení rizika otrav olovem, ale na druhé straně způsobovat nepřiměřené týrání zvěře při jejich lovu je tedy důležitou a z hlediska welfare velmi podstatnou otázkou. Jaké jsou rozdíly v ranivém účinku střel s olověnými a ocelovými náboji a zda používání nábojů s ocelovými broky při lovu drobné zvěře nebude představovat zbytečný stres a týrání lovené zvěře jsou hlavní otázky studie řešené na Ústavu veřejného veterinárního lékařství a toxikologie FVHE VFU Brno. Literatura Anonym (2011): Zbraně, střelivo, optika a lovecké potřeby Články, testy, zkušenosti. Jak to tedy je s ocelovými brokovými náboji [online]. c2008, [cit ]. Dostupné z: < Badalík, V. (2010): Úvodník. Svět myslivosti 10: 1. Guillemain, M., Devineau, O., Lebreton, J.D., Mondain-Monval, J.Y., Johnson, A.R, Simon, G. (2007): Lead shot and teal (Anas crecca) in the Camargue, Southern France: Effects of embedded and ingested pellets on survival. Biological Conservation 137: Koláček, M., Šatran, P., Šťastný, L. (1969): Otrava kachen metalickým olovem. Veterinářství 19: Kratochvíl, P. (2008a): Proč se nebát ocelových broků část 2 Sportovní střelba. Myslivost 4: 10. Kratochvíl, P. (2008b): Proč se nebát ocelových broků část 3 Lovecké užití. Myslivost 6:

87 Ochrana zvířat a welfare 2012 Mateo, R., Green, A.J., Lefranc, H., Baos, R., Figuerola, J. (2007): Lead poisoning in wild birds from southern Spain: A comparative study of wetland areas and species afected, and trends over time. Ecotoxicology and Environmental Safety 66: Petráněk, J. (2011): Vyhodnocení zkušeností s používáním olověných a ocelových broků při lovu pernaté zvěře. Bakalářská práce. Zemědělská fakulta, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích. Rodríguez, J.J., Oliveria, P.A., Fidalgo, L.E., Ginja, M.M., Silvestre, A.M., Ordoñez, C., Serantes, A.E., Gonzalo-Orden, J.M., Orden, M.A. (2010): Lead toxicity in captive and wild mallards (Anas platyrhynchos) in Spain. Journal of Wildlife Diseases 46: Štěpánek, Z. (2010): Na kachny a husy letos naposledy s olověnými broky. Svět myslivosti 11: 4. 87

88 Animal Protection and Welfare 2012 REFLECTING PROBLEMS OF ANIMAL ETHICS IN SLOVAKIA REFLEXIA PROBLEMATIKY ETIKY VZŤAHU K ZVIERATÁM NA SLOVENSKU Katarína Komenská Institut filozofie a etiky, Filozofická fakulta Prešovskej univerzity v Prešove, SR Institute of Philosophy and Ethics, Faculty of Arts, University of Presov in Presov, Slovak Republic Summary The aim of the following paper is to analyze the current state of animal ethics in Slovakia. For this purpose, I describe the framework of animal ethics and its main theoretical problems and questions. The previous and current state of ethical thinking reflecting moral agents and their relationship towards animals will be compared with the development of ethics as such in our region after the year Based on the assumption that to some of the topics of ethics is given more attention than to others (e.g. to topics of medical ethics and management ethics), I will show that animal ethics and reflecting the relationships between moral agents and animals has been almost undeveloped. Therefore, I believe, it is necessary as well as challenging to promote the ethical reflection on the problems of animal ethics in Slovakia. Key words: bioethics, environmental ethics, animal ethics, Slovakia Souhrn V predkladanom príspevku si kladiem za úlohu analyzovať súčasný stav skúmania problematiky etiky vzťahu k zvieratám na Slovensku. Za týmto účelom vymedzím problematiku etiky vzťahu k zvieratám a stanovím jej základné otázky a teoretické problémy. Porovnám predošlý vývoj a súčasný stav etiky zaoberajúcej sa vzťahmi mravných subjektov k zvieratám s vývojom etického myslenia (či už teoretického alebo v oblastiach aplikovaných etík) v našom regióne po roku Vychádzam z predpokladu, že záujem o otázky etiky nie je rovnomerný a niektoré z jej otázok sú reflektované v značnom nepomere k iným. V takomto nepomere stojí aj riešenie a analyzovanie vzťahov mravných subjektov k zvieratám k iným otázkam, napríklad k otázkam medicínskej alebo hospodárskej etiky. Z tohto dôvodu považujem nie len za potrebné, ale aj za zaujímavé rozvíjať etické myslenie reflektujúce tieto otázky na Slovensku. Kľúčové slová: bioetika, environmentálna etika, etika vzťahu k zvieratám, Slovensko Úvod Etika vzťahu k zvieratám a s ňou spojená diskusia o právach zvierat si dáva za úlohu jednu primárnu úlohu, ktorou je správne pochopenie a formulovanie vzťahu mravných subjektov voči zvieratám. Jedná sa o interdisciplinárnu disciplínu, v ktorej sa v otvorenej diskusii stretávajú odborníci z rôznych vedných disciplín zaoberajúcimi sa blahom zvierat (animal welfare), morálni filozofi a širšia verejnosť. Aj keď David Fraser tvrdí, že vstupy do tejto diskusie zo spomínaných oblastí (najmä zo strany vedeckých pracovníkov a etikov) pochádzajú z odlišných svetov, využívajú rôznorodé metódy, poznatky a jazyk, a preto je riešenie týchto problémov veľmi náročné (Fraser 1999, s ), z môjho pohľadu táto katarina.komenska@yahoo.com 88

89 Ochrana zvířat a welfare 2012 interdisciplinarita dopomáha k rýchlejšiemu a adekvátnejšiemu zodpovedaniu praktických problémov vzťahu mravných subjektov k zvieratám. Pre správne určenie vzťahu mravných subjektov k zvieratám musia byť nevyhnutne zodpovedané ďalšie otázky. V prvom rade sa etika vzťahu k zvieratám snaží nájsť odpoveď na to, komu prisúdiť morálny záujem z pohľadu mravných subjektov. V tomto smere etika vzťahu k zvieratám ohraničuje pole morálnej komunity a napomáha definovať vzťahy jej jednotlivých členov. Takisto etika vzťahu k zvieratám musí uvažovať o rovnosti, resp. rovnocennosti morálneho statusu rozličných objektov morálky a nájsť taký etický princíp, ktorý by konzistentne dokázal riešiť situácie, v ktorých sa v praxi a v každodennom živote mravné subjekty stretávajú so zvieratami ako objektmi svojich morálnych konaní. K týmto otázkam možno pristupovať rôzne a na poly tejto disciplína prebieha od 70tych rokov dvadsiateho storočia búrlivá diskusia. K hlavným predstaviteľom možno zaradiť napríklad Petra Singera, Toma Regana, Carla Cohena, Bernarda Rollina, Mary Midgley, Jill Robinson, a mnohí iní, ktorí sa cez rôzne metodologické východiska snažia zodpovedať stanovené problémy. V tomto príspevku sa pokúsim predstaviť miesto etiky vzťahu k zvieratám v rámci teoretických diskusií na poli etiky a filozofii na Slovensku. Je potrebné uvedomiť si, že sa jedná o veľmi mladú oblasť aplikovaných etík, ktorú možno zaradiť k jednej z disciplín bioetiky. To však nevylučuje špecifickosť jej problémov (najmä problém predchádzania a nespôsobovaniu bolesti, otázku morálneho záujmu a konceptu života) a nevyhnutnosť odlišného prístupu k nim. To, či a ako sa k týmto otázkam pristupuje na Slovensku, je predmetom predstaveného príspevku. Súčasná pozícia etiky ako filozofickej disciplíny je na Slovensku v rámci akademických ale aj laických diskusií čoraz výraznejšia. Súhlasím s Vasilom Gluchmanom, ktorý v niekoľkých svojich príspevkov hovorí o možnosti prudkého rozvoja etiky ako teoretickej disciplíny v súčasnej slovenskej filozofii. Tento potenciál videl najmä v nových podmienkach po roku 1989, ktoré umožňovali odkloniť sa od predošlej indokrinácie v podobe preberania, resp. prekladania a vydávania diel K. Marxa, F. Englesa, V. I. Lenina a J. V. Stalina, prípadne súdobých sovietskych autorov (Gluchman 2009, s. 174) a venovať sa novým otázkam etiky, najmä z oblastí aplikovaných etík, ktorých rozvoj bol v druhej polovici dvadsiateho storočia celosvetovým trendom (Gluchman 1999, s. 317). Aj keď Gluchman upozorňuje, že tento potenciál slovenská etika nevyužíva naplno a ostáva stále v rovine o informovaní o etike, respektíve vysvetľovania často už neaktuálnych konceptoch zahraničných autorov (Gluchman 2009, s ), rozhodne netreba znevažovať zmeny, ktoré na súčasnom poli etiky zaznamenávame. Najvýraznejší posun (najmä v kvantite konferencií, publikácií a otvorených študijných odborov na vysokých školách) možno zaznamenať v oblasti aplikovaných etík, čo sa ale negatívne preukázalo v odklonení sa od otázok teoretickej etiky, normatívnej etiky a metaetiky. Takéto odklonenie má často za následok reflektovanie aplikovaných etík bez hlbšieho teoretického analyzovania. Treba si však uvedomiť, že aj napriek odlišnému cieľu aplikovaných etík a jej modelov, teoretické východiská sú pre skúmanie problematiky nevyhnutnými. Kalajtzidis dokonca tvrdí, že len pomocou teoretickej etiky možno podrobiť aplikovanú etiku hĺbkovej analýze a kontextuálne tieto východiská špecifikovať a prakticky aplikovať (Kalajtzidis 2011, s. 194). Ako však už bolo naznačené cez slová Vasila Gluchmana, potenciál rozvíjať etické myslenie na Slovensku nebol plne využitý, a to ani v otázkach aplikovaných etík. To, že slovenskí autori aj v súčasnosti často skúmajú problematiku cez interpretovanie, vykladanie a vysvetľovanie myšlienok zahraničných autorov (Gluchman 2009, s. 194) ešte komplikuje interdisciplinárna pozícia aplikovaných etík. Práce z týchto oblastí etiky často predstavujú 89

90 Animal Protection and Welfare 2012 zhrnutie informácií a faktov o danej problematike (či už sociologické, vedecké, filozofické, atď.), no ich skúmaniu, prepojeniu a kontextuálnemu reflektovaniu sa autori bližšie nevenujú. * Tak sa možno stretávať s množstvom učebných textov a stručných predstavení problematiky, no zároveň s neschopnosťou reflektovať špecifiká slovenskej morálky a kultúry v týchto otázkach. Zároveň treba podotknúť, že nie všetky odvetia aplikovaných etík boli na Slovensku rozvíjané v rovnakom pomere. Možno postrehnúť náramný rozvoj bioetických diskusií a riešenia otázok z oblasti hospodárskej a učiteľskej etiky. To svedčí aj o zvyšovaní kvality a obsažnosti výskumov z týchto problematík, predstavovaní nových konceptov a rozširovaniu záujmu o tieto otázky. Je napríklad zaujímavé, ako sa bioetika prepracovala od prvotného riešenia čiastkových problémov z oblasti biológie a medicíny (Lešková Blahová 2010), ku skúmaniu otázok profesijného vzťahu lekár pacient, teoretickej konceptualizácií hodnoty života, smrti, zdravia, a iných, až k ich následnému aplikovaniu do praktického života a diskusií profesionálov a verejnosti. Na druhej strane, takýto záujem je vo veľkom nepomere k skúmaniu v iných oblastiach aplikovaných etík. Tak, ako bioetika zastáva významné postavenie v dnešných etických diskusiách, na Slovensku je často ohraničená otázkami medicínskej etiky (a profesijných vzťahoch v nej) a etiky v biomedicínskom výskume (častými témami sú napríklad genetická a prenatálna diagnostika a terapia). Istý záujem možno ešte badať aj o environmentálnu etiku a jej reflektovanie v procese bioetického vzdelávania a výchovy (Petr Jemelka, Lubov Stekauerova, Eva Smolková a iní). K inému záveru možno dospieť pri pokuse historicky reflektovať problematiku etiky vzťahu k zvieratám na Slovensku. Keď vychádzam z názoru Adely Leškovej Blahovej, ktorá hovorí o odstupe pätnástich až dvadsiatich rokov v plnohodnotnom etickom myslení v oblasti (bio)etiky na Slovensku (v porovnaní so svetom) (Lešková Blahova 2010), nemožno z podobného východiska vychádzať pri etike vzťahu k zvieratám. Keď vezmeme do úvahy datovanie prvotných jasne formulovaných snáh o rozšírenie okruhu morálneho záujmu o zvieratá vo svetovej filozofii a etike, konkrétne vydanie diela Petra Singera Animal Liberation v roku 1975, a ich pretransformovanie do kultúry a morálky v 80tych a 90tych * Príkladom môže byť práca Evy Smolkovej Bioetika. Otázky, problémy, súvislosti alebo učebnica Bioetika ako akademická a profesionálna špecializácia publikovaná pod záštitou Katedry etiky a aplikovanej etiky FHV Univerzity Mateja Bela. Nechcem tvrdiť, že tieto práce nemajú význam, pretože poskytujú čitateľovi priestor na prvotné skúmanie a predstavenie základnej problematiky. Pre hlbšie skúmanie ale nemožno tieto texty považovať za adekvátne a dostačujúce. Smolková rozlišuje dva základné postoje k obsahu a predmetu bioetiky. Tým je širšie a užšie vymedzenie bioetiky, kde pod užším vymedzením bioetiky možno rozumieť biomedicínsku etiku a etiku profesijnú. Širšie chápanie bioetiky prináša filozoficko-etické riešenie problémov so zameraním na hlbšiu etickú analýzu. Na Slovensku sa po minulé roky mnoho štúdií zameriavalo práve na problematiky z užšieho vymedzenia bioetiky, čiže na reflektovanie vzťahov pacient lekár, profesijné kódexy jednotlivých povolaní, aplikovanie etických princípov do vykonávania povolania zdravotníckeho personálu, atď. a postavali svoje závery často na sociologických, medicínskych, právnych poznatkoch. K širšiemu skúmaniu cez filozofickú etiku sa v počiatkoch bioetiky na Slovensku autori často nedostali (Smolková 2008, s ). Podobný vývoj možno postrehnúť aj v oblasti hospodárskej etiky, ktorá od počiatočného predstavenia predmetu svojho skúmania koncom 90tych rokoch a reflektovaniu situácie v manažérskej a hospodárskej praxi (možno predstaviť dielo Anny Remišovej, ktorá ako jedna z prvých autorov na Slovensku začala so skúmaním problematík hospodárskej etiky, manažérskej etiky a problematikou etických kódexov v daných profesiách) postúpila až k filozofickému analyzovaniu jednotlivých princípov hospodárskej etiky, ako napríklad spravodlivosti, zodpovednosti, solidarity (Gabriela Olejárová Plátkova, Ján Kalajtzidis, Martin Lačný a iní). Pre stručný prehľad najvýznamnejších autorov slovenskej etiky zaoberajúcich sa problematikou environmentálnej etiky pozri záverečnú kapitolu monografie Enviornmentálna etika Slavomír Lesňák. Jedná sa síce naozaj o stručný prierez, ale napriek tomu dobre mapuje rozvoj tejto problematiky od začiatku 90tych rokov 20. storočia až do súčasnosti (Lesňák 2008, s ). 90

91 Ochrana zvířat a welfare 2012 rokov minulého storočia, musím len konštatovať, že k podobným pokusom na Slovensku dochádza len sporadicky a veľmi nekonzistentne. Ani v súčasnosti, takmer štyri dekády po prvotnom publikovaní Singerovho významného diela, nemožno komplexne reflektovať vnímanie problematiky etiky vzťahu k zvieratám v rámci slovenskej akademickej filozofie a etiky. Dokonca sa odvážim tvrdiť, že záujem autorov o danú problematiku je minimálny, respektíve prepojený a podriadený ich širším teoretickým a výskumným záujmom o oblasť bioetiky. To však do istej miery zabraňuje preskúmaniu špecifických otázok danej problematiky. Za tie možno považovať napríklad otázku rovnosti, resp. rovnocennosti v morálnej komunite, komplexnému definovaniu morálnej komunity, rozlišovaniu medzi individualistickým a kolektívnym prístupom k hodnote života, alebo etickému princípu korigujúcemu vzťahy medzi mravnými subjektmi a zvieratami (napr. zodpovednosti a humánnosti). K jedným z prvotných pokusov o predstavenie problematiky etiky vzťahu k zvieratám na Slovensku dochádza v 90tych rokoch 20. storočia cez prácu Jiřího Kánskeho Práva zvierat. V tej čitateľovi predstavuje základné hodnotové orientácie etiky (antropocentrickú, biocentrickú, patocentrickú) a podotýka, že v etike a problematike vzťahu k zvieratám sa rieši najmä otázka, či by sme mali pomôcť v prvom rade sebe, ľuďom, alebo do tohto morálneho záujmu je dôležité zahrnúť aj zvieratá. Kánsky dochádza vo svojich úvahách k záveru, že každé zviera má mať právo na život, ktorá je založená na špecifickej aktivite pre ten-ktorý živočíšny druh a v rámci reálnych možností toto právo treba zachovávať a ochraňovať (Kánsky 2010, s. 130). Toto dielo sa nesnaží nájsť odpovede na to, na čom je morálne právo na život postavené a ani na to, aké sú princípy prioritizácie hodnoty jednotlivých živých bytostí vo svojich konkrétnych prejavoch, či pomenovaniu nejakého konkrétneho etického princípu, ktorý by pre vzťah k zvieratám bol nosným a aplikovateľným v rôznych situáciách a podmienkach. Aj tak však treba oceniť takéto rozsiahlejšie predstavenie problematiky slovenskému čitateľovi. Iné publikácie, ktoré sa na Slovensku venujú predstaveniu problematiky etiky vzťahu k zvieratám možno zhodnotiť za ešte stručnejšie a venované skôr interpretáciám etických koncepcií svetových etikov. Príkladom môže byť práca Daniely Fobelovej, ktorá predstavuje diela Toma Regana a Petra Singera * a ich komparáciu (Fobelová 2005, s ). Aj keď autori ako Peter Singer, či Tom Regan nie sú na Slovensku neznámymi autormi, je potrebné si uvedomiť prudký rozvoj etiky zvierat, jej trendov, metód a myšlienok. Treba zvážiť aj prudký rozvoj vedy, techniky a výskumu, ktorý bol v posledných desaťročiach značný. Etiku zvierat preto nemožno obmedzovať na dvoch autorov, aj keď ich prínos a aktuálnosť ešte stále možno považovať za dominantné. To by si mala uvedomovať a reflektovať aj slovenská etika. V závere autorka dochádza k zaujímavému záveru, že environmentálna etika si vyžaduje viac ako len rozšírenie morálneho záujmu o (cítiace) zvieratá (Fobelová 2005, s. 34). S tým síce súhlasím, ale zároveň etika vzťahu k zvieratám má špecifickú úlohu a predmet záujmu. Má reflektovať vzťah mravných subjektov k zvieratám, ktorý je prirodzene odlišný od vzťahu k rastlinám alebo neživým veciam neschopným cítiť bolesť alebo potešenie. Schopnosť vnímania nemôže byť ignorovaná; mravné subjekty ju musia zvažovať pri svojich mravných rozhodnutiach. Zároveň otázky, ktoré si etika zvierat kladie sú odlišné od environmentálnej etiky, preto ich nemožno stotožňovať, rovnako ako nemožno stotožňovať bioetiku s medicínskou etikou. * Reflexii etickej koncepcie patocentrizmu (sentientism) Petra Singera sa v stručnosti spomína aj v práci Bioetika ako akademická a profesionálna špecializácia (Kovaľová a kol. 2009, s ), alebo v už spomínanej kapitole o právach zvierat Jiřího Kánskeho (Kánsky 2010, s. 118). 91

92 Animal Protection and Welfare 2012 Vysoko možno ohodnotiť ešte jednu snahu o etickú reflexiu vzťahov k zvieratám. Tou je konferencia a následná publikácia slovenských teológov, Etický vzťah k zvieratám ako k Božiemu stvoreniu (2004), ktorá sa snaží vysvetliť potrebu vnímať zvieratá ako božie stvorenie, ako súčasť božieho výtvoru, ktorý je nám druhovo najbližšie (Kišš 2004, s. 3). Aj keď možno argumentovať, že antropocentrický prístup v etike je v súčasnosti prekonaný, tieto príspevky poukazujú na možnosti, ako aj s tradičným kresťanským vnímaním dominancie ľudského druhu možno ostatnej zvieracej ríši preukazovať rešpekt a úctu a vybudovať tak etický a humánny prístup voči nim. Zaujímavo možno hodnotiť aj zameranie tejto publikácie, keďže sa okruhovo venuje mnohým súčasným témam etiky zvierat, či už jej využitiu v pedagogickej, poľnohospodárskej, medicínskej alebo genetickej oblasti. Aj keď sa jedná v prevažnej miere o čiastkové štúdie, ich obsahová náplň naznačuje, že v súčasnosti konečne možno postrehnúť posun a rozšírenie prezentácií problémov etiky vzťahu k zvieratám aj v rámci slovenskej etiky. Záver V stručnosti možno teda zhrnúť, že problematika etiky vzťahu k zvieratám je v rámci slovenskej etiky takmer ignorovaná. Aj tých niekoľko štúdií, ktoré sa jej venujú, je veľmi informatívnych, deskriptívnych a nenaznačujú žiadnu hĺbkovú analýzu jej jednotlivých problémov etiky. V tejto oblasti dokonca nielenže dochádza k oneskoreniu, resp. odstupu medzi svetovým etickým myslením o etike vzťahu k zvieratám a ich slovenskej reflexii o pätnásť až dvadsať rokov (ako už spomínala Lešková Bláhova), * ale dokonca neuvedomovaniu si špecifickosti tejto disciplíny (čo možno badať na výlučnom zastrešení tejto problematiky pod problematiku environmentálnej etiky) a jej odtlačeniu na okraj bioetických diskusií. Zároveň je v tejto oblasti možnosť badať trend, ktorý si všimol v súčasnej etike aj Vasil Gluchman, t.j. venovaniu sa skôr informovanosti, prekladaniu a vykladaniu etických názorov a konceptov iných, zahraničných autorov, čo by malo zabezpečiť otvorenie diskusie na danom poly problematiky. Takýto prístup však zapríčiňuje obmedzenosť a neaktuálnosť týchto prác. Táto práca bola podporovaná Agentúrou na podporu výskumu a vývoja na základe zmluvy č. APVV Literatúra Fobelová, D. (2005): Aplikované etiky v kontextoch súčasnosti. Banská Bystrica: FHV UMB. Fraser, D. (1999): Animal Ethics and Animal Welfare Science: Bridging the Two Cultures. (The D.G.M. Wood-Gush Memorial Lecture). In: Applied Animal Behaviour Sciences, r. 65, č. 2, s Gluchman, V. (1999): Etika sociálnych dôsledkov v kontextoch jej kritiky. Prešov: LIM. Gluchman, V. (2009): Etika a reflexie morálky. Prešov: FF PU. Kalajtzidis, J. (2011): Teoretické východiská a aplikovaná etika. In: Fobelová, D. (ed.): Aplikovaná etika a profesionálna prax. Banská Bystrica, UMB FHPV, s Kánsky, J. (2010): Práva zvířat. In. Gluchman, V. Dokulil, M. (eds.). Aplikovaná etika. Prešov: LIM, s Kišš, I. (ed.) (2004): Etický vzťah k zvieratám ako k Božiemu stvoreniu. Bratislava: EBF UK. Kovaľová Fobel - Ďurčík - Ignjatovičová (eds.) (2009): Bioetika ako akademická a profesionálna špecializácia. Banská Bystrica: FHV UMB. * V tomto prípade dokonca o takmer štyri desaťročia. 92

93 Ochrana zvířat a welfare 2012 Lesňák, J. (2008): Slovenská environmentálna filozofia v 90. rokoch 20. storočia a v súčasnosti. In: Jemelka Lesňák (eds.): Environmentálna etika. Prešov: FF PU, s Lešková Blahová, A. (2010): Bioetika v kontextoch etiky sociálnych dôsledkov (aplikácia zvolenej paradigmy na vybrané bioetické problémy). Prešov: FF PU. Smolková, E. (2008): Bioetika. Otázky, problémy, súvislosti. Bratislava: Infopress. 93

94 Animal Protection and Welfare 2012 THE WELFARE OF LAYING HENS BREEDING WELFARE CHOVU NOSNIC Vladimír Kopřiva 1, Martin Hostovský 1, Josef Drga 2, Tomáš Nekvapil 1 1 Ústav biochemie, chemie a biofyziky, Fakulta veterinární hygieny a ekologie, Veterinární a farmaceutická univerzita Brno, ČR, 2 INTEGRA, a.s., Žabčice, ČR 1 Department of Biochemistry, Biophysics and Chemistry, Faculty of Veterinary Hygiene and Ecology, University of Veterinary and Pharmaceutical Sciences Brno, Czech Republic, 2 INTEGRA, a.s., Žabčice, Czech Republic Summary This work is a model study in animal welfare field with the application in selected laying hens breeding and their breeding technologies. The part of the work is a presentation of knowledge in the laying hens housing systems and appropriate biochemical parameters of laying hen s welfare indicators with regard to veterinary clinical biochemistry. Key words: welfare, poultry, biochemical parameters, legislation Souhrn Práce je modelovou studií v oblasti pohody zvířat s aplikací ve vybraných chovech nosnic a technologiích jejich chovu. Součástí práce je prezentace poznatků v systémech ustájení nosnic a vhodných biochemických parametrů ukazatelů pohody nosnic z hlediska veterinární klinické biochemie. Klíčová slova: pohoda, drůbež, biochemické ukazatele, legislativa Úvod Welfare hospodářských zvířat je aktuální otázkou živočišné produkce ve všech směrech. Při realizaci welfare v praxi má podstatnou úlohu veterinární medicína. Její úlohou je primární hodnocení zdravotního stavu zvířat a hodnocení souvisejících parametrů veterinární klinické biochemie, výživy a zoohygieny. Veterinární praxe vychází z definice welfare (pohody zvířat), který lze ovlivnit v oblasti ustájení, výživy, zdraví, transportu a manipulace se zvířaty. Materiál a metodika Tato přehledová studie požadavků na welfare nosnic chovaných různými technologickými systémy používá kompilační metodu výběru literárních a praktických materiálů z oblasti chovu drůbeže. Welfare je spojováno se zajištěním tzv. pěti svobod (Svoboda od hladu a žízně, Svoboda od nepohodlí, Svoboda od bolesti, zranění a onemocnění, Svoboda od strachu a stresu, Svoboda projevit přirozené chování), jež byly definovány Radou pro welfare hospodářských zvířat ve Velké Británii (Farm Animal Welfare Council). Tradičně je welfare (pohoda) hospodářských zvířat vázána na organické hospodaření, organickou živočišnou produkci, která akceptuje fyziologické potřeby zvířat a současně umožňuje projevy jejich chování. Charakteristika organické produkce vychází ze Základního standardu International Federation of Organic Agricultrure Movements (IFOAM) z roku Celkem zahrnuje 14 faktorů, např. dostatečný prostor pro zvířata, včetně venkovního koprivav@vfu.cz 94

95 Ochrana zvířat a welfare 2012 výběhu, podestýlka sláma, použití organicky vyrobených krmiv, omezené užití antibiotik a další. U hospodářských zvířat je welfare posuzováno ve vztahu k podmínkám a technologiím ustájení (Phillips, 2009). Welfare nosnic a podmínky ustájení: Pohoda nosnic je vázána na podmínky ustájení. S tím souvisí možnost pohybu a projevů chování, včetně hnízdění, hřadování a popelení. V České republice se k chovu nosnic aktuálně nejvíce používá technologie obohacených klecí, dále pak alternativních technologií, z nichž má největší zastoupení chov nosnic na podestýlce včetně voliér a nejméně technologie ekologického chovu a chovu s výběhem. Konvenční klece (neobohacené klece) byly použitelné pouze do Ustájení nosnic je v současné době realizováno na základě aktuálních požadavků v tzv. obohacených klecích. Tento typ ustájení má výhody a přínos pro nosnice (větší výška a prostor klecí, vybavení hřady a hnízdícími boxy), ale rovněž představuje nemalé ekonomické a technické náklady pro chovatele (navíc až o 12 %). Konkrétní požadavky na obohacené klece: - podlahová plocha alespoň 750 cm 2 na nosnici, z toho 600 cm 2 využitelné plochy - žádná klec nesmí mít celkovou plochu menší než 2000 cm 2 - snáškové hnízdo (alespoň jedno pro každých 7 nosnic) - stelivo umožňující na klování a hrabání - vhodné hřady (místo pro nosnici je alespoň 15 cm) - krmné korýtko pro každou nosnici alespoň 12 cm - napájecí řád (kapátkové či kalíškové napáječky) - musejí být vybaveny vhodnými prostředky pro zkracování drápů - pro usnadnění kontroly musí být mezi řadami klecí ulička minimálně o šířce 90 cm a mezi podlahou a klecí musí být mezera minimálně 35 cm Vznikají různé skupiny nosnic, které jsou v klecích ve třech formách malá skupina (15 ks nosnic), střední skupina (16-30 ks nosnic) a velká skupina (31-60 ks nosnic). S ustájením, zoohygienou a výživou souvisí také produkční požadavky na vejce. Welfare a zdravotní problematika v chovu nosnic: Ukazatelem zajištění welfare a dobrého zdraví nosnic je problematika metabolických poruch (se zaměřením na stav kostí, jejich křehnutí, měknutí, projevy lámání, včetně vzniku osteoporózy) a onemocnění drůbeže. Prvořadým úkolem veterinární péče v chovech drůbeže je omezení výskytu patogenů a zajištění zdravotní péče. Dalšími vhodnými ukazateli správné veterinární, zootechnické a zoohygienické péče jsou úhyn, poruchy svalové soustavy, syndrom náhlého úhynu, respiratorní problémy, stres a teplotní nepohoda. Mezi etologické prvky hodnocení patří možnost projevu přirozeného chování. Aktuální jsou rovněž otázky produkce rozbitých vaječných skořápek a znečištěných vajec (Duncan and Hawkins, 2010). Biochemický profil nosnic využitelný k hodnocení úrovně welfare v chovu nosnic: Laboratorní biochemická diagnostika je součástí objektivního hodnocení stavu drůbeže, včetně vnitřního prostředí organismu. Sledované parametry zabezpečují návaznost na biochemické děje ve spojení se stresovou zátěží drůbeže. Jedná se o markery akutního, chronického nebo intermitentního stresu. Spojnicí je analýza kortikosteronu, ACTH a prolaktinu. Celkové biochemické vyšetření pak poslouží pro diagnostiku, terapii a prevenci metabolických poruch drůbeže. V hodnoceném klinicko-biochemickém profilu lze využít následující biochemické ukazatele: glukóza, celkové lipidy, cholesterol, celkové proteiny, albumin, laktát, minerální látky (hlavně vápník a fosfor), kortikosteron a prolaktin (Kaneko, 1997). 95

96 Animal Protection and Welfare 2012 Na biochemické parametry, zejména kortikosteron a laktát, může mít vliv také samotný odběr vzorků krve drůbeže, jež vyvolá falešnou elevaci těchto biochemických markerů působení stresu na organismus drůbeže (Chloupek, 2011). Legislativní podklady pro welfare nosnic: Konkrétní požadavky EU na welfare nosnic vycházejí především ze směrnice Rady č. 1999/74 ES, kterou se stanoví minimální požadavky na ochranu nosnic. Tato směrnice od zakazuje chov nosnic v konvenčních (neobohacených) klecích, ale nevztahuje se však na zařízení s méně než 350 nosnicemi a na zařízení pro chov chovných nosnic. V České republice je tato směrnice zapracována do vyhlášky č. 208/2004 Sb., o minimálních standardech pro ochranu hospodářských zvířat, ve znění pozdějších předpisů. Další legislativní podklady pro chov nosnic představují zejména zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Evidenci nosnic upravuje zákon č. 154/2000 Sb., o šlechtění, plemenitbě a evidenci hospodářských zvířat a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a prováděcí vyhláška k tomuto zákonu - vyhláška č. 136/2004 Sb., kterou se stanoví podrobnosti označování zvířat a jejich evidence a evidence hospodářství a osob stanovených plemenářským zákonem, ve znění pozdějších předpisů. Závěr Domestikovaná drůbež, včetně nosnic, je dnes v závislosti na jejím využití držena v různých systémech a technologiích chovu. Nosnice pro produkci vajec jsou u nás ve většině chovány v obohacených klecových systémech. Tato technologie přinesla zvýšení nákladů pro chovatele, ale také zlepšení podmínek welfare nosnic. Důležitým poznatkem však je, že podle chovatelů se nosnice v obohacených klecích chovají klidněji a dochází k menším úhynům. Vejce vyrobená v intenzivních chovech jsou bezpečná a kvalitní. V praxi se však chovatelé nosnic v obohacených klecích potýkají s větším podílem nestandardních vajec (tzv. křapů). Takto chovaná zvířata jsou plně závislá na vlivu vnějšího prostředí a na stájovém mikroklimatu vytvořeném chovatelem. Naplněním základních fyziologických a etologických požadavků zvířete se rovněž splní požadavky na welfare, podpoří se zdraví zvířat a podpoří se prevence onemocnění. Literatura Chloupek, P., Bedanova, I., Chloupek, J., Vecerek, V. (2011): Changes in selected biochemical indices resulting from various pre-sampling handling techniques in broilers. Acta Veterinaria Scandinavica 53. Duncan, I.J.H., Hawkins, P. (2010): The Welfare of Domestic Fowl and Other Captive Birds, 298 pp. Springer, London. Kaneko, J.J., Harvey, J.W., Bruss M. (1997): Clinical Biochemistry of Domestic Animals, Fifth Edition, 932 pp. Academic Press, San Diego. Phillips, C.J.C. (2009): The Welfare of Animals: The Silent Majority, 220 pp. Springer, Dordrecht. 96

97 Ochrana zvířat a welfare 2012 ON-FARM WELFARE ASSESSMENT IN PIGS Christine Leeb Universität für Bodenkultur Wien, Austria christine.leeb@boku.ac.at 97

98 Animal Protection and Welfare 2012 RESULTS OF SURVEY ON CONSUMERS ATTITUDES TOWARDS THE WELFARE OF FARM ANIMALS VÝSLEDKY PRŮZKUMU VZTAHU SPOTŘEBITELŮ K WELFARE HOSPODÁŘSKÝCH ZVÍŘAT Michaela Machová, Eva Voslářová, Iveta Bedáňová Ústav veřejného veterinárního lékařství a toxikologie, Fakulta veterinární hygieny a ekologie, Veterinární a farmaceutická univerzita Brno, ČR Department of Veterinary Public Health and Toxicology, Faculty of Veterinary Hygiene and Ecology, University of Veterinary and Pharmaceutical Sciences Brno, Czech Republic Summary In general the younger generation of consumers, age 18 to 49 years old, has a greater interest and overview in this issue. 36% of all respondents can explain the meaning of welfare in connection with livestock. The university educated respondents are mainly affected by negative experience with the treatment of livestock. People living in the cities have a greater knowledge in legislative precautions dealing with housing conditions, transport and slaughter of farm animals. More than 60% of respondents believe that the quality of farm animal food depends on the way of animal treatment. However, the respondents as a whole were mainly focused and aware of the prices of livestock products. Key words: welfare, food, animal products, public opinion Souhrn Všeobecně má větší zájem a přehled v problematice welfare hospodářských zvířat mladší věková kategorie spotřebitelů od 18 do 49 let věku. 36 % všech dotázaných osob umí vysvětlit pojem welfare v souvislosti s hospodářskými zvířaty. Nejvíce jsou ovlivněni negativní zkušeností se zacházením s hospodářskými zvířaty vysokoškolsky vzdělaní respondenti. Lidé žijící ve městech se lépe orientují v legislativních opatřeních, které se zabývají podmínkami chovu, přepravou a porážením hospodářských zvířat. Přes 60 % respondentů si myslí, že spolu souvisí způsob chovu hospodářských zvířat a následná kvalita potravin. Soubor dotázaných spotřebitelů však byl jako celek spíše zaměřen na cenu produktů z hospodářských zvířat. Klíčová slova: welfare, potraviny, živočišné produkty, veřejné mínění Úvod Cílem průzkumu bylo zjistit informovanost, přehled a postoj spotřebitelů v České republice ve vztahu k welfare hospodářských zvířat. Prostřednictvím dotazníkového šetření bylo zjišťováno chování spotřebitelů, do jaké míry se zajímají o původ, cenu a označení živočišných produktů při jejich nákupu, zda jsou seznámeni s podmínkami chovu hospodářských zvířat a právními opatřeními na jejich ochranu, zda podmínkám chovu hospodářských zvířat přikládají při nákupu potravin z nich význam. Materiál a metodika Průzkum chování spotřebitelů ve vztahu k welfare hospodářských zvířat byl proveden formou dotazníku. První část dotazníku tvořila vlastní životopisné údaje vyšetřované osoby. voslarovae@vfu.cz 98

99 Ochrana zvířat a welfare 2012 Respondent zde byl dotazován na pohlaví, věk, vzdělání a bydliště. Druhá část dotazníku obsahovala 23 otázek k samotnému tématu průzkumu. Témata otázek byla rozdělena do pěti sekcí. První okruh otázek dával odpověď na způsob stravování a druhu potravin nebo produktů z hospodářských zvířat, které konzumuje tázaná osoba. Druhý okruh otázek sledoval, jak se spotřebitel chová při nákupu produktů z hospodářských zvířat. Do jaké míry se zajímá a je ovlivněn cenou, označením, způsobem, jakým je potravina vyráběna nebo jakým typem chovu získávána, a zemí původu. Třetí část se zabývala povědomostí dotázané osoby o podmínkách chovu, přepravě na porážku, souvislostí mezi kvalitou výsledného produktu a postupy, které předcházejí jejímu získání. Čtvrtý typ otázek souvisel s právní gramotností dotazovaných osob, zda jsou obeznámeni s legislativními předpisy, které zabezpečují právní ochranu hospodářských zvířat a s důsledky, které plynou z jejich porušení. Poslední oddíl otázek byl směřován na informovanost a změny chování respondenta v přímé závislosti na nevhodné zacházení s hospodářskými zvířaty po dobu jejich života. Sběr dat dotazníkovým průzkumem proběhl v rámci České republiky v časovém horizontu jednoho roku od října 2010 do října Dotazník byl šířen dvojí cestou, elektronickým zasíláním dotazníků přes ovou poštu a osobním předáním tiskopisu dotazníku. Přímá distribuce probíhala oslovením konkrétních osob a vyplněním dotazníku na místě, k tomu bylo využito různých veřejných a společenských akcí a výstav. Další distribuce probíhala ponecháním dotazníků k volnému odběru na obecním úřadě a oslovením pedagogů na školách. V tomto případě byl sběr dotazníku prováděn jednorázovým termínem nebo průběžným sběrem, kdy byly vyplněné materiály předány. Dále byly osloveny různé organizace, sdružení a spolky, od nichž byly zasílány dotazníky elektronickou poštou. Snahou bylo oslovit osoby napříč celou věkovou populací od 18 let výše, rovným zastoupením obou pohlaví mužů a žen. Celkem bylo rozesláno a předáno 500 dotazníků. Návratnost vyplněných dotazníků činila 66,8 % (334) ze všech rozeslaných dotazníků. Elektronickou cestou bylo získáno 45 % vyplněných formulářů, 55 % dotazníků bylo získáno osobním vyplněním od dotázaných osob. Údaje získané z dotazníků byly po ukončení sběru následně statisticky zpracovány. Hodnocené údaje se postupně vkládaly do programu Microsoft Office Excel Pro data z dotazníku byla vytvořena tabulka rozdělená na čtyři segmenty, tzv. fakta tvrdá, na jejímž základě byla data statisticky vyhodnocována a dělena do jednotlivých segmentů podle pohlaví, věku, vzdělání, bydliště a následně 23 otázek. Do tabulky se následně vkládaly odpovědi z dotazníků pod číselným kódem například: ano=1, ne=2, nevím=3 atd. Po zapracování všech dotazníků do tabulky se data převedla do kompatibilního programu Microsoft Office Excel 2007, který statisticky vyhodnotil zadané údaje. Data byla zpracována na základě analýzy kontingenčních tabulek třídění prvního stupně (podle věku, pohlaví, vzdělání a bydliště) a druhého stupně (pohlaví a věk). U výsledků byla testovaná statistická signifikance metodou testu chí kvadrát na hladině významnosti 95 %. Nulová hypotéza je platná pro všechny segmentace. Distribuce odpovědí uvnitř segmentu se statisticky nelišila od distribuce mezi segmenty. V případě, že bylo možné s 95 % pravděpodobností zamítnout nulovou hypotézu, byla přijata alternativní hypotéza, že příslušnost respondenta do daného segmentu významně ovlivňuje jeho odpovědi na danou otázku. Cílová populace výzkumu byla obecná populace 18+. Datový soubor byl vážen na strukturu podle pohlaví a věku na základě údajů ČSÚ Výsledky Zastoupení respondentů dle věku je uvedeno v tabulce č. 1. Ženy (235) tvořily 70,4 % a muži (99) 29,6 % z celkového počtu dotázaných. Mezi respondenty bylo 82 (24,6 %) vysokoškolsky vzdělaných osob, 160 (47,9 %) středoškolsky vzdělaných osob, 78 (23,4 %) 99

100 Animal Protection and Welfare 2012 osob se středním odborným vzděláním a 13 (3,9 %) osob se základním vzděláním. Osob žijících ve městech bylo 179 (53,6 %) a osob žijících na venkově 155 (46,4 %). Tabulka 1: Zastoupení respondentů podle věku Na otázku Kde se převážně stravujete? odpověděla převážná část respondentů (82 %), že dává přednost domácí kuchyni před jinými typy stravování. 13 % dotázaných využívá ke stravování jídelny a menzy, 4 % navštěvují zařízení typu fast food - na této hodnotě se podílejí nejvíce osoby ve věku 18 až 49. Velkou měrou se podílejí na návštěvě jídelen lidé starší 60 let (19 % z celkově dotázaných v této věkové kategorii). Jen 1 % respondentů se stravuje pravidelně v restauracích. Graf č. 1 ukazuje, že respondenti, kteří bydlí ve městě, daleko více využívají ke stravování restaurace než ti, kteří bydlí na venkově. Pravidelné návštěvy jídelen a menz potvrdilo 25 % městských obyvatel a pouze 2 % venkovanů. Lidé z venkova daleko více upřednostňují domácí kuchyni (96 %). Na způsobu stravování nemá zásadní vliv věk, vzdělání ani pohlaví respondentů, v jednotlivých kategoriích jsou stejnou měrou zastoupeni muži i ženy. Graf 1: Způsob stravování podle bydliště respondentů Z celkového počtu dotázaných odpovědělo na otázku Jste konzumenti masa? 86 %, že maso konzumují, 14 % procent tvrdí, že jsou vegetariáni. Rozdílnost v odpovědi lze sledovat u obyvatel měst a venkova. Lidé žijící na venkově, nekonzumují maso v 8 % a osoby žijící ve městech v 19 %. Na otázku Jste konzumentem mléka? naprostá většina (96 %) respondentů odpověděla 100

101 Ochrana zvířat a welfare 2012 kladně, jen 4 % záporně. Na venkově se pije mléko o něco více než ve městě. Ke konzumaci mléka na venkově se přihlásilo 99 % respondentů, ve městě 93 %. Většina (96 %) dotázaných kladně odpověděla také na otázku Jste konzumentem vajec?, pouze 4 % vejce vůbec nekonzumují. Nejvíce konzumentů vajec je opět na venkově (99 %). V segmentu rozdělení podle pohlaví a věku uvedli muži ve věku 50 až 55 let ve výsledku 100 % konzumaci vajec. Z odpovědí na otázku Nakupujete maso, mléko, vejce? bylo zjištěno, že nejvíce se nakupuje mléko (ano odpovědělo 96 % všech respondentů). Vejce nakupuje 93 % a maso kupuje jen 79 % dotázaných. Z tabulky č. 2 vyplývá, že maso nejvíce nakupují středoškoláci, nejméně pak respondenti se základním vzděláním. Mléko a vejce nakupují vysokoškolsky vzdělaní respondenti ve 100 %, nejméně nakupují vejce lidé se středním odborným vzděláním. Tabulka 2: Nákup masa, mléka a vajec podle stupně vzdělání respondentů Na respondenty nakupující maso, mléko a vejce byla směřována otázka, zda se, zajímají při nákupu o cenu? Dle odpovědí jen 6 % respondentů cenu výrobků pečlivě sleduje a nakupuje jen nejlevnější zboží. 49 % respondentů cenu sleduje, ale jsou ochotní si za kvalitu připlatit. 45 % dotázaných se o cenu nezajímá vůbec. Cenu sledují více obyvatelé měst, jen 39 % z nich uvedlo, že se při nákupu o ceny nezajímá. 52 % lidí z města však více klade důraz na kvalitu výrobků a nevadí jim ani vyšší cena (Graf č. 2). Graf 2: Zájem o cenu masa, mléka a vajec při nákupu podle bydliště respondentů 101

102 Animal Protection and Welfare 2012 Na otázku Zajímáte se při nákupu potravin z hospodářských zvířat o původ? odpověděla více jak polovina (61 %) respondentů, že se o původ potravin nezajímá. 22% respondentů původ potravin sleduje, 17 % dotázaných se při nákupu zaměří na původ výrobku jen občas. Lidé z venkova se o původ potravin zajímají mnohem méně, než lidé ve městě. Ve městě se o původ nakupovaných potravin zajímá 26 % aktivně, 28 % občas (Graf č. 3). Graf 3: Zájem o původ potravin s ohledem na bydliště respondentů Na otázku Nakupujete maso, mléko a vejce se značkou BIO? pouze 1 % dotázaných odpovědělo, že nakupují potraviny z hospodářských zvířat v BIO kvalitě pravidelně. 50 % dotázaných nenakupuje tyto produkty nikdy. Jen občas je nakupuje 49 % respondentů. Z tabulky č. 3 vyplývá, že nejméně nakupují biopotraviny absolventi středních odborných učilišť, jen 29 % z nich uvedlo, že občas tyto výrobky kupují. Nejvíce biopotraviny nakupují středoškoláci (64 % z nich zvolilo odpověď nakupuji nebo občas nakupuji ). Tabulka 3: Nákup masa, mléka a vajec se značkou BIO s ohledem na vzdělání respondentů Na otázku Koupíte si raději maso ze zvířat z volných (venkovních) chovů? většina (90 %) respondentů neumí odpovědět, protože neví, z jakých chovů pochází maso, které kupují. Pouze 8 % dotázaných při nákupu masa vyhledává takto označené maso. 88 % respondentů uvádí, že od nákupu potravin z ekologických chovů je odrazuje vysoká cena, ještě výrazněji je tento faktor limitující pro obyvatele venkova (graf č. 4). Zbylým 12 % respondentů vyšší cena nevadí. 102

103 Ochrana zvířat a welfare 2012 Graf 4: Vliv vyšší ceny na nákup biopotravin ve městě a na venkově V odpovědi na otázku Je podle Vás v obchodních řetězcích dostatečné označení potravin s ohledem na jejich původ? největší část dotázaných (44 %) přiznala, že je původ potravin nezajímá, 31 % respondentů považuje označení potravin v obchodech za dostatečné, 24 % respondentů za nedostatečné. 54 % respondentů uvedlo, že dává při nákupu potravin přednost výrobcům z ČR. Jen 1 % dotázaných uvedlo, že neupřednostňuje potraviny vyrobené v ČR a 45 % respondentů se o toto při nákupu nezajímá. Z tabulky č. 4 vyplývá, že více upřednostňují české výrobce potravin lidé s nižším stupněm vzdělání. České potraviny si vybírá 84 % lidí s vyučením a 62 % lidí se základním vzděláním. Tabulka 4: Upřednostňování českých výrobců potravin podle vzdělání respondentů Na otázku Myslíte si, že jsou v ČR dodržovány dobré podmínky při chovu jednotlivých druhů hospodářských zvířat? uvedlo 82 % dotázaných, že situace je u různých druhů zvířat odlišná, 1 % dotázaných si myslí, že podmínky chovu jsou špatné, 17 % respondentů neví (v kategorii respondentů se základním vzděláním nedokázalo odpovědět 48 % dotázaných). Jako hospodářská zvířata, kterým jsou poskytovány nejhorší podmínky chovu, byla nejčastěji uváděna drůbež (82 %) a prasata (19 %). Současně je 61 % respondentů přesvědčeno, že kvalita potravin je závislá na podmínkách chovu hospodářských zvířat, 39 % respondentů neví. 82 % respondentů odpovědělo, že má představu o tom, jak probíhá přeprava hospodářských zvířat na jatka a jejich porážka, zbylých 18 % neví, je zde však výrazná závislost těchto znalostí na dosaženém vzdělání respondentů (graf č. 5). Nejlépe se v této oblasti orientují středoškoláci, 93 % z nich uvedlo, že ví, jak probíhá přeprava a porážka hospodářských zvířat. Nejméně o této problematice vědí lidé se základním vzděláním, pouze 58 % z nich odpovědělo kladně. 103

104 Animal Protection and Welfare 2012 Graf 5: Znalost podmínek přepravy a porážky hospodářských zvířat podle vzdělání respondentů 59 % všech dotázaných nedokáže posoudit, zda jsou v ČR dodržovány správné postupy při přepravě a porážení hospodářských zvířat. 39 % si myslí, že se v ČR správné postupy při přepravě a porážce hospodářských zvířat nedodržují, jen 1 % dotázaných je přesvědčeno, že jsou správné postupy dodržovány. O nesprávných postupech jsou přesvědčeni více lidé ve městech (47 % respondentů z města odpovědělo, že si myslí, že správné postupy nejsou dodržovány, mezi respondenty z venkova takto odpovědělo jen 30 % respondentů). Na otázku Myslíte si, že má spolu souvislost nevhodné zacházení se zvířetem před porážkou s kvalitou jeho masa? uvedla Více než polovina respondentů (52 %) je přesvědčena, že špatné zacházení se zvířetem před porážkou negativně ovlivní kvalitu jeho masa, zatímco 20 % respondentů tento vliv popírá a 28 % respondentů neví. Opět je zde výrazná variabilita odpovědí v závislosti na vzdělání respondentů, překvapivě nejvíce těch, kteří si nejsou vědomi dopadu úrovně zacházení se zvířaty na kvalitu jejich masa, je mezi vysokoškoláky (tabulka č. 5). Tabulka 5: Znalost souvislosti mezi nevhodným zacházením se zvířetem a kvalitou jeho masa podle vzdělání respondentů Pouze 41 % (47 % ve městě vs. 34 % na venkově) respondentů ví, že v ČR existují předpisy upravující podmínky chovu, přepravy a porážení hospodářských zvířat, 59 % respondentů uvedlo, že o existenci takových předpisů neví. Na druhé straně 50 % respondentů (69 % ve městě vs. 29 % na venkově) je přesvědčeno, že nesprávné zacházení s hospodářskými zvířaty je v ČR postihováno, pouze 7 % dotázaných si myslí, že žádné postihy nejsou, 43 % dotázaných neví. 104