Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra financí a ekonomie. Česká republika a problém mezinárodní migrace. Diplomová práce

Transkript

1 Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra financí a ekonomie Česká republika a problém mezinárodní migrace Diplomová práce Autor: Bc. Pavel Kolba Finance Vedoucí práce: Ing. Stanislav Heczko, Ph.D. Praha 2016

2 Prohlášení: Prohlašuji, že jsem diplomovou práci zpracoval samostatně a v seznamu uvedl veškerou použitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, že odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámen se skutečností, že se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací. V Mezouni dne Bc. Pavel Kolba

3 Poděkování Touto cestou bych rád poděkoval Ing. Stanislavu Heczkovi, Ph.D. za jeho cenné a důležité rady, připomínky, ochotu a čas při psaní této práce.

4 Anotace Diplomová práce se zaměřuje na analýzu migračních toků směřujících do České republiky a hodnocení adekvátnosti migrační politiky České republiky. Práce vymezuje základní pojmy, objasňuje dynamiku migrace, její přínosy a negativa. V práci je podrobně zpracována legislativa České republiky upravující problematiku migrace na jejím území. V empirické části jsou pak prezentovány výsledky výzkumu aktuálních postojů občanů České republiky vůči migraci. Klíčová slova: migrace, uprchlík, legislativa, Česká republika Annotation The thesis focuses on the analysis of migration flows to the Czech Republic and evaluation of the adequacy of the migration policy of the Czech Republic. Defines basic terms, explains the dynamics of migration, its benefits and drawbacks. The work elaborates Czech legislation regulating the issue of migration in its territory. In the empirical part there are presented research results of current attitudes of Czech citizens to migration. Keywords: migration, refugee, legislation, Czech Republic

5 Obsah 1 Úvod Příčiny mezinárodní migrace Vymezení základních pojmů Ekonomická migrace Rozdíl mezi uprchlíkem a ekonomickým migrantem Politická migrace Migrace z náboženských důvodů Environmentální vlivy na emigraci Formy a důsledky mezinárodní migrace Formy migrace Pracovní migrace Legalita migrace Náklady spojené s migrací Důsledky mezinárodní migrace Pozitivní důsledky pro hostitelské země: Negativní důsledky pro hostitelské země: Pozitivní důsledky pro vysílající země: Negativní důsledky pro vysílající země Rozsah mezinárodní migrace v současné světové ekonomice EU a mezinárodní migrace Imigrační politika Historický vývoj Skupina Trevi Dublinská úmluva Schengenský systém Program z Tampere Haagský program Stockholmský program Globální přístup k migraci Společná přistěhovalecká politika pro Evropu Evropský pakt o přistěhovalectví a azylu Migrační toky Migrační toky v EU Migrující populace Migrační toky směřující do České republiky Mezinárodní spolupráce České republiky v oblasti migrace Migrační politika České republiky Právní úpravy ošetřující podmínky vstupu a pobytu cizinců na území České republiky Zákon č. 326/1999 Sb. o pobytu cizinců na území České republiky Zákon č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně ve znění pozdějších předpisů Složky MV kompetentní v azylové politice

6 6.2.1 Odbor azylové a migrační politiky Správa uprchlických zařízení MV Počty cizinců na území České republiky Počty cizinců s povoleným pobytem na území České republiky Žadatelé o mezinárodní ochranu v České republice Ekonomické aktivity cizinců v České republice Empirická část diplomové práce Cíl průzkumu Vyhodnocení dotazníku Procentuální vyhodnocení Diskuze Závěr Literatura Příloha č. 1 - Dotazník

7 1 Úvod Migrace jako naprosto přirozený proces ovlivňuje různá společenství a jejich okolí jak v přírodě, tak i v lidské společnosti. Ve všech případech je důvodem zejména získání zdrojů obživy a potřeba reprodukce. Etologové zmiňují migraci jako pravidelný pohyb s více či méně uzavřeným cyklem, s návratem do rodiště či hnízdiště. V případě zvířat lze mluvit o migraci pravidelné (sezónní) či nepravidelné. Lidská migrace je s ohledem na humanitní studie definována o něco přesněji. V obecné rovině je migrací míněn pohyb osob z jednoho místa na druhé s úmyslem se dočasně nebo trvale usadit na novém místě. Tento přesun se obvykle odehrává na dlouhé vzdálenosti z jedné země do druhé, ale také je možný pohyb uvnitř jednoho území. Na pojem migrace navazují i pojmy emigrace odchod z domovské destinace a imigrace - týkající se příchodu do destinace cílové. Migrují jak jednotlivci, tak i rodinné jednotky či celá společenství nebo národy. Migrace, imigrace a emigrace mají společný základ v latinském slově, které je odvozeno ze slova migrāre, (Linhart et al. 1996), jehož význam je stěhovat se, vystěhovat se, odstěhovat se. Imigrace pochází z immigrāre, přistěhovat se, nastěhovat se; emigrace z latinského slova emmigrāre, vystěhovat se. S migrací se pojí i další pojmy jako emigrant - osoba opouštějící území svého domovského státu s cílem usídlit se v zahraničí a imigrant cizinec, přicházející do země za účelem pobytu dlouhodobějšího charakteru ( migrace). V základním dělení lze rozlišovat migraci dobrovolnou a nedobrovolnou (obchod s otroky, obchod s lidmi, etnické čistky) dále na legální a nelegální. Důvody migrace není snadné striktně rozdělit, neboť mnohé sféry se prolínají, navazují na sebe nebo se různě podmiňují. Z pohledu původní příčiny migrace lze odlišovat migraci ekonomickou, politickou, náboženskou nebo migraci z důvodu environmentálních vlivů. Původ člověka Homo sapiens lze na základě výzkumu mitochondriální DNA (mtdna) datovat asi do doby před lety do oblasti Afriky (Vigilant et al., 1991). Od té doby se populace Homo sapiens rozšířila do celého světa (Zerjal et al., 2002) a lze tedy říct, že lidstvo je po celou dobu své existence provázeno migrací jako jednou ze základních dovedností určujících jeho přežití. Jak již bylo naznačeno, migrace patří mezi základní dynamiky společenství. Z pohledu evoluční psychologie hraje důležitou roli v migraci člověka sociokulturní aspekt. Dle Barret et al.(2007) například velmi záleží na způsobu obživy společenství. Ve 7

8 společnostech lovců-sběračů bývá častá matrilokalita (žena zůstává poblíž rodné skupiny), naproti tomu ve společenstvích založených na zemědělství nebo tam, kde muži obhajují své zdroje, je výhodná spíše patrilokalita. Pokud muži neobhajují své zdroje, například dělníci s velmi nízkou mzdou, je výhodnější matrilokalita, která napomáhá reprodukci (ženské příbuzenstvo ženy zpravidla více pomáhá s péčí o potomky a o rodinu jako celek). Tato migrace týkající se nukleárních rodin jako základních jednotek, většinou výrazně neovlivňuje historické souvislosti, odehrává se zpravidla v určité oblasti či zemi a dotýká se obyčejně maximálně širších rodin. Naproti tomu lidskou historii provází mnoho masových exodů celých národů, které ovlivnily a ovlivňují politickou, ekonomickou a společenskou strukturu velkých území a státních celků. Stačí zmínit například známé stěhování národů ve 4. až 7. století, nebo aktuální kritickou situaci v Evropě, kde momentálně dochází k masové migraci zejména z islámských zemí postižených válkou. V této diplomové práci je zpracována problematika migrace v České republice s ohledem na celkový kontext v rámci Evropy. Cílem práce je analýza migračních toků směřujících do České republiky a hodnocení adekvátnosti migrační politiky České republiky. Práce vymezuje základní pojmy, objasňuje přínosy a negativa migrace. Samostatnou kapitolou je legislativa, která ošetřuje migraci v ČR. Na teoretickou část pak navazuje část empirická, která mapuje aktuální pohledy české společnosti na migraci v rámci EU i České republiky. Výsledky empirické části společně s teoretickou částí jsou diskutovány v kapitole Diskuze. 8

9 2 Příčiny mezinárodní migrace Mezinárodní migrace se stala žhavým globálním problémem současnosti. Nyní je ve světě přes 200 milionů migrantů, tedy lidí, kteří se narodili v jiné zemi, než kde žijí. Ve vyspělých zemích nyní žije více jak 60% z nich. Podle Heczka (2007) může být mezinárodní migrace vyvolána, jak ekonomickými, tak i neekonomickými příčinami. V neekonomických příčinách lze spatřit rodinné, náboženské, rasové, politické a národnostní důvody. Též environmentální vlivy bývají důvodem velkých přesunů. 2.1 Vymezení základních pojmů Migrace proces, při kterém se osoby přemisťují přes hranice, kdy dojde ke změně místa bydliště na kratší či delší dobu, případně natrvalo Migrant - osoba, která se přesouvá z jednoho místa na druhé (Výkladový slovník 2010) Definovat osobu, která migruje, je velmi důležité pro možné zkoumání migrace, její rozdílné vymezení bývá velmi často překážkou v řádné analýze dat. Podle definice OSN, je za migranta považován člověk který žije mimo zemi, kde se narodil, déle než rok. Mnoho zemí přesto používá vlastní vymezení (Výkladový slovník 2010) Emigrace odchod ze země původu a přesun do jiné země z důvodů politických, ekonomických či environmentálních Emigrant - osoba, která opouští zemi svého domovského státu s cílem usadit se v zahraničí Imigrace - znamená příchod imigranta do země, kde se chce usadit Azyl - představuje právo státu umožnit pronásledovanému cizinci vstup na své území a povolit mu zde pobyt Azylant osoba, které byl udělen azyl na základě žádosti o mezinárodní ochranu Cizinec - člověk, který není státním občanem České republiky a zároveň není ani občanem Evropské unie 9

10 Migrační saldo - vytváří rozdíl mezi počtem emigrantů a imigrantů v dané zemi (nejčastěji se uvádí jednou za rok). V daném kontextu se dá mluvit o migračních přírůstcích nebo úbytcích. (Výkladový slovník, 2010) Migrační potenciál - množství osob, které jsou pravděpodobně v budoucnu ochotny migrovat za prací do zahraničí. Jedná se tedy o velmi nejistý odhad, který se získává pomocí terénních šetření. (Kuchař, 2007) Je tedy velmi důležité znát zdroje, odkud data pocházejí, aby získaný výsledek byl co nejrelevantnější a vypovídal o pravděpodobnosti uskutečnění migrace. Migraci lze dělit na všeobecnou, ke které mají obvykle občané domovských zemí obecně pozitivní postoj, hypotetickou a pravděpodobnou, přičemž v uvedeném pořadí je každý typ řádově nižší. Alternativně se k odhadu migračního potenciálu používají ekonometrické modely, které pracují na principu makroekonomických ukazatelů potenciálních zdrojových (chudších) a cílových (bohatších) zemí. Remitance - peníze které migranti pravidelně posílají do země původu. Jde se o součet plateb od residentů, dále mzdových náhrad krátkodobých migrantů a ostatních transferů. 2.2 Ekonomická migrace Ekonomicky motivovaná mezinárodní migrace se odvíjí od ekonomicky nerovnoměrného vývoje v jednotlivých zemích, především však vychází z rozdělení světa na bohatý sever a chudý jih, od čehož se vyvíjejí rozdíly v životní úrovni a ve výši reálné mzdy. Nemalý vliv na mezinárodní ekonomickou migraci má pohyb přímých zahraničních investic,(heczko, 2007) nebo ekonomické změny strukturální povahy, které vyvolávají potřebu vyššího počtu pracovních sil, a to jak kvalifikovaných, tak i nekvalifikovaných pracovníků. Migrační toky vedené ekonomickými důvody probíhají víceméně ze zemí rozvojových do zemí vyspělých. Z rozvinutých zemí do zemí méně rozvinutých je migrace výrazně slabší, ale najdou se i důvody, které vedou k pohybu pracovníků do zemí s nižší ekonomickou úrovní. Jedním z těchto důvodů je přímá zahraniční investice z rozvinuté země do méně vyspělé, při které dochází k příchodu odborníků a manažerů ze zahraničí. Také může jít o deficit na trhu práce hostitelských zemí ve specializovaných oborech např. zavádění výroby obuvi v africké Guiney českou firmou v roce

11 2.2.1 Rozdíl mezi uprchlíkem a ekonomickým migrantem Uprchlíka definuje Úmluva OSN o právním postavení uprchlíků z roku Jde o člověka, který má opodstatněný strach z pronásledování z důvodu rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo politického přesvědčení. O azyl má právo požádat každá osoba, která žádá mezinárodní ochranu a tvrdí o sobě, že je uprchlík. Každý žadatel o azyl ale nemusí získat status uprchlíka. Rozhoduje se o něm na základě vnitrostátní právní úpravy a na tento status neexistuje právní nárok. Ekonomický migrant opouští svou zemi na rozdíl od uprchlíka z vlastní vůle a od příchodu do jiné země očekává vylepšení své životní úrovně, chce si zvýšit vzdělání nebo také z rodinných důvodů. Podle průzkumu UNHCR tvoří ekonomičtí migranti více než 40% všech příchozích, kteří během posledních let zamířili do Evropy. Necelých 60 % ze všech jsou žadatelé o azyl, kterým bude (nebo byl)přiznán status uprchlíků dle Úmluvy OSN. Tabulka 1 Jednoduché členění migrantů (clovekvtisni.cz) 2.3 Politická migrace Politická migrace je zpravidla nedobrovolná a nezáleží na svobodném rozhodnutí člověka. Lidem, kteří by v zemi původu setrvali, hrozí smrt, vězení či další perzekuce. Tito 11

12 lidé jsou tak velmi často nuceni odjet mimo vlast a už se nevrátit zpět. Některé režimy dokonce svým úhlavním protivníkům nabízejí bezproblémové vycestování mimo hranice státu s tím, že se navždy zřeknou návratu. Tento druh migrace, včetně na nabídky odchodu, je znám ze států východního bloku před pádem železné opony. 2.4 Migrace z náboženských důvodů Migrace z náboženských důvodů je pohyb obyvatelstva motivovaný náboženskými důvody. Tyto vynucené náboženské migrace jsou známy již z dob biblických (např. babylónské zajetí Židů z doby 8. století př. n. l.). Migrační vlny židovského obyvatelstva následovaly kvůli náboženským perzekucím i v pozdějších obdobích. Lidská historie je protkána mnohými migračními vlnami z náboženských důvodů. Při znovudobytí Pyrenejského poloostrova (tzv. reconquista) ve Španělsku 13. století bylo muslimské a židovské obyvatelstvo nuceno k přestupu ke křesťanství. Statisíce španělských (sefardských) Židů bylo pronásledováno a následně bylo nuceno svou zemi opustit, odešlo také mnoho Maurů, kteří poloostrov od 8. století obývali. Ani českým zemím se pohnuté dějiny náboženské migrace nevyhnuly. Na počátku husitských válek odešlo do sousedních zemí, především do Uher či Saské Žitavy, mnoho katolíků. Příznačná je migrace české inteligence, zejména příslušníků Jednoty bratrské, v pobělohorské době. Evropa v 16. a 17. století byla dějištěm mnoha dalších masových exodů, z nichž za zmínku stojí doba reformace, kdy i sám Martin Luther navrhoval pálit synagogy a ničit židovské domy. (HKS2015) Ani Britské ostrovy nebyly náboženských konfliktů ušetřeny. V polovině 17. století muselo mnoho katolických Irů uprchnout před vládou Olivera Cromwella. Za jednu z největších migračních vln ve světových dějinách lze označit rozsáhlou a velice násilnou výměnu hinduistického a muslimského obyvatelstva mezi Indií a Pákistánem v letech Odhady uvádějí až 15 milionů vystěhovaných osob a počet obětí na životech až 1 milion. Muslimové žijící ve východní části prchali na západ do Pákistánu, Hindové ze západních částí naopak utíkali na východ do Indie. Přičemž obě skupiny byly masakrovány příslušníky odlišného náboženství. 12

13 2.5 Environmentální vlivy na emigraci Environmentální migrace je proces, kdy jsou obyvatelé donuceni dočasně nebo trvale opustit své původní bydliště v důsledku významného zhoršení stavu životního prostředí, které už nadále nemůže zajistit bezpečné živobytí, především jde o nedostatek vody a půdy, nebo dále v důsledku environmentálních procesů, které ohrožují existenci obyvatel. Například katastrofy typu zemětřesení, povodně, hurikány, tsunami, sesuvy půdy, jaderné havárie a jiné.(stojanov & Duží, 2013) Mezi hlavní příčiny environmentální migrace patří přírodní katastrofy, pomalé změny přírodního prostředí, průmyslové katastrofy a znečištění, rozvojové projekty, konflikty spojené s environmentální devastací či válkami o přírodní zdroje. Tabulka 2 Hlavní příčiny environmentální migrace (Stojanov & Duží, 2013) Průmyslové Přírodní Kumulativní Rozvojové Konflikty a katastrofy a katastrofy pomalé změny projekty války znečištění povodně, zemětřesení, erupce sopek, sesuvy půdy, hurikány a tropické bouře, tsunami půdní degradace, sucha/nedostatek vody, změna (variabilita)klimatu, zvýšení hladiny moře jaderné katastrofy, havárie továren, environmentální znečištění (ovzduší, vody, půdy) výstavba říčních přehrad, stavba zavlažovacích zařízení a infrastruktury, těžba surovin, urbanizace biologické konflikty, záměrná destrukce životního prostředí, války o přírodní zdroje 3 Formy a důsledky mezinárodní migrace 3.1 Formy migrace Migrace dle cíle pobytu: Vnitrozemní (z obce do obce, do větší měst) 13

14 Zahraniční (opuštění rodné země) Migrace dle důvodů: Ekonomická (odchod za lepšími pracovními a životními podmínkami) Politická (útěk před persekucí či násilím) Sociální (odchod za větším sociálním komfortem) Vzdělávací (přesun za vzděláním) Turistická (omezená časově a s programem) Migrace dle směru toků: Emigrace (ze země) Imigrace (do země) Migrace dle dobrovolnosti: Nucená (z donucení osob či skupin ke stěhování vládnoucí mocí) Dobrovolná (z vlastní vůle migranta) Univerzální typologie migrace: Trvalá X dočasná migrace Pracovní migrace Uprchlická migrace Ilegální migrace Migrace dle legality: Legální (o kterou je zájem) Ilegální (o kterou není zájem a je společenským problémem) Poslední dobou lze vysledovat typy, které víceméně nejsou migrací, ale jejich význam roste a je důležité se o nich zmínit. Do této kategorie spadají např. přesuny zaměstnanců nadnárodních firem, kteří migrují v rámci svých firemních poboček, pohyb studentů, kteří obvykle v dané zemi po ukončení studia zůstávají pracovat, a také sem patří přesouvání penzistů. 14

15 3.2 Pracovní migrace Poptávková Pobídková Přeshraniční nebo též dojížďková (pendlerská) Pobytová (krátkodobá, dlouhodobá - celoživotní) (Baštýř, 2005) Migrace poptávková se dá poznat dle zájmu o realizaci vlastních impulsů potenciálního migranta. Mohou se zde více projevit mimoekonomické podněty k migraci, na rozdíl od pobídkové migrace. Také postavení migranta na trhu práce cílové země nebývá vůbec zvýhodněno, na rozdíl od podmínek, které bývají nabídnuty pobídkovým migrantům, a tak tedy podstupuje mnohem větší riziko. Tento typ migrace cílové země většinou omezují, příkladem mohou být přechodná omezení volného pohybu pracovníků pro nové členy EU, obhajovaná a zavedená z důvodu ochrany pracovních trhů původních členských zemí. Migrace pobídková bývá charakterizována aktivním zapojením cílové země, která se snaží přilákat určité skupiny potenciálních migrantů zavedením výhodných podmínek. Nejznámějším příkladem jsou tzv. zelené karty, které dobře známe i z ČR. Cílovou skupinu obvykle tvoří vysoce kvalifikovaní odborníci, které osloví výhodné platové ohodnocení a celkový životní standard cílové země. V současné době lze, jak uvádí Horáková (2003) vysledovat trend na postupné zvyšování pobídek směrem k pracovníkům z řad odborného personálu, nebo některých skupin řemeslníků nedostatkových profesí cílové země. Jedním z dalších znaků pobídkové migrace je různorodost časové nabídky, dle Baštýře (2005) krátkodobých, dlouhodobých a popřípadě trvalých. Zvláštností této formy pracovní migrace, je problém tzv. odlivu mozků, převzato z angličtiny brain drain. Jeho podstatou je, že vysoce kvalifikovaní odborníci, kterým zdrojová země poskytla vzdělání na své náklady, odcházejí, což následně působí značné ekonomické a sociální dopady. Jednou z hlavních cílových zemí při tzv. odlivu mozků zůstávají USA a odliv mozků tímto směrem vykazuje rostoucí trend. Jak uvádí Heczko (2007), počet vysoce kvalifikovaných imigrantů se v USA zvýšil z 1,7 milionu v roce 1990 na 4,2 milionu v roce Nemůže tedy nikoho překvapit, že přes 70% programátorů softwaru společnosti Microsoft Corporation, jsou lidé pocházející z Indie a Latinské Ameriky. Aby se vyhnuly složitým administrativním záležitostem, které vyžaduje pracovní právo, sáhly některé nadnárodní společnosti až k takovému extrémnímu řešení, kterým bylo zřízení 15

16 plující továrny na software v mezinárodních vodách, na kterých kvalifikovaní pracovníci vyrábějí digitální přístroje. Tak například Projekt SeaCode byl zaveden na principu lodi, která kotví ve vzdálenosti delší než tři míle od pobřeží Spojených Států. Více jak 600 indických informatiků na palubě pracuje na moři nejméně 12 hodin každý den bez přestávky po dobu 4 měsíců. Migrace dojížďkovou lze rozpoznat zachováním původního místa trvalého pobytu. Obvykle má dvě různé formy, a to každodenní dojíždění za prací, nebo krátkodobý pobyt (nejčastěji pracovní týden). Poněvadž dojíždění je spojené s náklady na dopravu, tvoří cílové země v převážné většině sousední státy. Jednou z hlavních motivací pendlera je kombinace tří zvýhodnění. Jedná se o vyšší mzdu v cílové zemi, kupní sílu při cenové hladině domácí země a výhody směnného kurzu. Motivací k pendlování je mzdová úroveň obou zemí a její výši určuje čistá nominální mzda v mateřské zemi pendlera. Jestliže výše mzdy po přepočtu směnným kurzem přesáhne polovinu mzdové hladiny cílové země, zájem o tento způsob práce prudce klesá. Faktorem ztráty zájmu a to i přes trvající rozdíl příjmů, jsou tedy zmiňované náklady na dopravu. Baštýř (2005) píše, že pobytová migrace v sobě do jisté míry skrývá předešlý typ migrace. Jejími charakteristickými rysy jsou především dlouhodobost, a to několik let, ale může jít o doživotní a pobytový charakter, který obnáší přesun celé rodiny. Hlavním impulsem je především vyšší produktivita práce cílové země, která je současně vyjádřena reálnou kupní silou čistých průměrných mezd. Důraz je kladen na to, aby výše mzdy v cílové zemi byla alespoň dvojnásobná oproti zdrojové zemi. Hranicí motivace k migraci se dá považovat šance získat 70 až 75 % reálné příjmové úrovně cílové země. Jestliže je dosažitelná úroveň nižší, ochota migrovat, tím zásadním způsobem klesá, a to z důvodu konstantních nákladů přesunu rodiny, a svou roli zde také hrají silnější osobní a citové vazby na současnou zemi. 3.3 Legalita migrace Výše popsané typy migrací mohou probíhat legálně či nelegálně. Evropská komise ve svém sdělení z roku 2000 vyjmenovala tři hlavní kategorie legální migrace do prostoru EU: Migrace z humanitárních důvodů 16

17 Migrace z důvodu slučování rodin Migrace z ekonomických důvodů. (Scheu et al., 2011) Migranti, kteří odcházejí z mateřské země z důvodů ekonomických do České republiky, musejí mít platné povolení k pobytu a k zaměstnání nebo musí být držitelem zelené nebo modré karty, aby mohli pobývat a pracovat na území České republiky legálně. V opačném případě, kdy migranti nemají platná povolení, pobývají na území České republiky nelegálně. Pod pojmem nelegální migrace také chápeme případy, ve kterých dochází k nedovolenému překročení státních hranic. Nelegální migrace zahrnuje zjištěné případy neoprávněných vstupů cizinců na území ČR, jsou známy i případy, kdy cizinci území nedovoleným způsobem opouštějí nebo se prokazatelně pokoušejí o neoprávněný přechod státních hranic. Jak uvádí Český statistický úřad (2016), k realizaci nelegální migrace dochází pomocí neregulérních cestovních dokladů či přechodů státních hranic s pomocí převaděčů. Jsou známy také případy, kdy jsou osoby nalezeny v úkrytech dopravních prostředků. Začátkem 90. let 20. století se stává nelegální migrace pracovních sil velkým problémem. Práce nelegálních cizinců je za určitých podmínek výrazně výhodnější před prací domácích pracovníků. Cizinec obvykle neuplatňuje nárok na dovolenou, pracuje o víkendech, během svátků a nežádá žádné příplatky. Nemá téměř žádné požadavky na byt a stravu, vykonává zcela normálně práci, na kterou nebyl původně sjednán, má vyšší pracovní motivaci a disciplínu. Zaměstnavatel za nelegální zaměstnance nemusí platit pojistné, a to ani jak zdravotní, tak na sociální pojištění, odpadají jakékoliv daně, o dodržování podmínek bezpečnosti při práci se nedá mluvit. Kunešová a Cihelková (2006) upozorňují na to, že nelegální migrace je často realizována prostřednictvím pašování lidí a obchodování s lidmi. Výnosy z ilegálního obchodu s lidmi prý podle OSN činí ročně kolem 10 mld. USD. Koncem 20. století také výrazně vzrostlo pašování lidí do EU. Hlavním důvodem nárůstu nelegální migrace v Evropě bylo otevření východní Evropy a vznik Schengenské dohody, jehož důsledkem bylo odstranění vnitřních hranic mezi zeměmi EU. Cílovou zemí téměř většiny nelegálních uprchlíků bývá Německo. Orgány EU se musely problematikou nelegální migrace začít vážně zabývat. Mezinárodní migrace a zejména nelegální, byla jedním z hlavních bodů jednání na zasedání Evropské rady ve finském Tampere v říjnu 17

18 1999. Evropská rada schválila vytvoření Společného evropského azylového systému a rozhodla o řešení ilegální migrace u zdroje se zaměřením na boj s obchodníky s lidmi a na ekonomické vykořisťování imigrantů. Nelegální migraci je téměř nemožné nějak statisticky zpracovat. Jak uvádí statistika OSN (2005) je možné podle různých zdrojů dojít k informaci, že v USA žilo v roce milionů osob narozených mimo Spojené státy, z toho nejméně 7 milionů osob byli nelegální imigranti. Imigranti z Mexika tvořili více než polovinu z nich. Zhruba stejný podíl nelegálních imigrantů a to 4,4 milionů nelegálů z celkového počtu 22 milionů, se v té době nacházel i v EU. Dle Vavrejnové (2011) se nejvyšší počty nelegálních imigrantů odhadují v Německu, Francii, Itálii, Španělsku, Nizozemsku a ve Velké Británii. Nelegální imigranti pracují zejména v zemědělství, službách pro domácnost, stavebnictví, v hotelech a dalších službách. Obecně lze říci, že nejvíce jich pracuje v malých podnicích. Tato odvětví se vyznačují sezónní prací, kde je velký zájem o flexibilní pracovníky a to hlavně z důvodů, že je mohou bez problémů propustit. Ilegální pracovníky je obtížné zjistit vzhledem k rozdrobenosti těchto odvětví. Data o přesném počtu nelegálně pobývajících cizinců jsou založená pouze na odhadech, statistiky jsou tím značně zkreslené. 3.4 Náklady spojené s migrací Rozhodnutí přestěhovat se z ekonomických důvodů můžeme analyzovat stejným způsobem jako každé jiné investiční rozhodnutí. Obnáší přínosy, ale i náklady. Do nákladů zahrnujeme výdaje, které migranti museli vynaložit na dopravu, nutno započítat ušlou mzdu v období, kdy se migranti stěhovali a hledali svá zaměstnání v nové zemi. Je potřeba též zmínit, že existují i nekvantifikovatelné náklady, které souvisejí s odloučením od rodiny a přátel. K těmto nákladům řadíme i potřebu migrantů naučit se novým zvyklostem a nové řeči. Migranti často odcházejí do cílových zemí i v případě možných rizik, která jsou spojená s nalezením práce nebo ubytováním, podobně jak uvádí Rolný & Lacina (2004). Někteří migranti tato rizika řešit nemusí, protože v cílové zemi mají kontakty s dřívějšími emigranty, kteří jim pomohou najít práci a mohou jim poskytnout bydlení. Na 18

19 další faktory, které ovlivňují migrační zisk, upozorňuje Vavrejnová (2011), podle ní jsou to podstatné jazykové znalosti. 3.5 Důsledky mezinárodní migrace Důsledky mezinárodní migrace lze vnímat pozitivně i negativně, a to z hlediska hostitelské země, tedy země imigrace, tak země vysílající, to je země emigrace Pozitivní důsledky pro hostitelské země: Příliv pracovníků ze zahraničí může doplnit nedostatek na trhu práce v oblastech, které obvykle nebývají zajímavé pro domácí pracovníky (zdravotnictví, stavebnictví, pohostinství). Příliv migrantů může zvýšit agregátní poptávku po zboží a službách a může také navýšit agregátní nabídku zboží a služeb. Tato situace je výhodná pro ekonomický růst hostitelské země. Zahraniční migranti mohou předávat domácím pracovníkům nové znalosti a pracovní dovednosti. Navýšení počtu kvalifikovaných pracovníků a specialistů přináší úsporu nákladů na vzdělání a cílová země tak získává již vyškolené pracovníky. Zahraniční pracovníci jsou čistými plátci do veřejných rozpočtů, tudíž se podílejí na řešení problémů s financováním sociálního zabezpečení v zemích, kde stárne populace. Zahraniční migranti mohou hostitelské země obohatit o nové kulturní a jiné poznatky Negativní důsledky pro hostitelské země: Zahraniční pracovníci mají sílu konkurovat a dokážou tak vyvolat sociální neklid a nespokojenost, ten pak může vést až ke xenofobii vůči zahraničním pracovníkům. Na trhu práce pak dochází ke skryté diskriminaci vůči cizincům a ta může vést ke snižování mezd. V určitých případech může vést využívání zahraniční pracovní síly k poklesu jejich nároků na využití vyšší kvalifikace, nároků na pracovní prostředí, stravování, úroveň bydlení atd., zahraniční pracovníci a se tak stávají zajímaví pro podnikatelskou sféru, ale stávají se problémem pro instituce, které chrání domácí pracovní trh. To pak vede státní a kontrolní instituce ke zpřísňování podmínek vedoucích k získání pracovního povolení na území cílové země. 19

20 Přizpůsobivá a značně levnější zahraniční pracovní síla může vést až k poklesu požadavků zaměstnavatelů na jejich kvalifikaci a také to bývá spojeno s nárůstem požadavků na pracovní výkon. Tato situace vede až k nezájmu některých zaměstnavatelů o zavádění nových technologií a tím i zvyšování produktivity práce domácích pracovníků. Dále jak uvádí Heczko (2007), zvýšeným přílivem migrantů z jiných regionů a tím i odlišnou mentalitou, kulturou, zcela nepochopitelným náboženstvím a zvláštními tradicemi navádí až k vyvolání národnostní a rasové nesnášenlivosti Pozitivní důsledky pro vysílající země: Ve vysílající zemi může díky odlivu pracovní síly dojít ke snížení nezaměstnanosti, migranti mohou v zahraničí získat práci, která by pro ně v jejich zemi byla nedostupná. Pokud migranti ze zahraničí podporují své rodiny ve vysílající zemi, pak ekonomika vysílající země se rozvíjí rychleji díky růstu devizových zdrojů. Kumulací migrantů v cílové zemi vznikají zahraniční komunity, jinak též řečeno diaspory, které se podílejí na pohybu zboží, služeb, informací a investic mezi hostitelskou zemí a vysílající zemí. Odchod pracovníků do zahraničí může dát impuls ve vysílající zemi k investicím do lidského kapitálu. Podle Heczka (2007) vysílající země po návratu migrantů získává mimo to i pracovníky s novými poznatky a pracovními zkušenostmi Negativní důsledky pro vysílající země Odchod velkého množství kvalifikovaných pracovníků může mít negativní dopad na určité obory, hlavně tedy na vědu, výzkum, zdravotnictví, školství a následně i průmyslu. Zpomalení ekonomického růstu a růstu produktivity práce je pak zcela jasným následkem. Ve vysílající zemi je patrný tlak na zvýšení mezd v oborech a odvětvích, z míst odkud pracovní síla odchází, vyšší poptávky po deficitních profesích je důsledkem této nastalé situace. Vyšší mzdové nároky mají i reemigranti, kteří se vrátí domů. Vysílající země přichází odchodem pracovníků o daně, které by tito pracovníci museli platit. Pokud pracovník odejde na trvalo, vysílající zemi se ale nevrátí investice, které byly vynaložené do vzdělání emigrantů. Migrace také přispívá k tomu, že rostou rozdíly 20

21 v důchodech ve vysílajících zemích. V těchto zemích pak může docházet k sociálnímu a politickému napětí. Emigranti svou vlast sice finančně podporují, ale pouze dočasně. 3.6 Rozsah mezinárodní migrace v současné světové ekonomice Heczko (2007) uvádí, že rozsáhlá mezinárodní migrace je pro současnou světovou ekonomiku zcela charakteristická. V roce 1960 činil počet mezinárodních imigrantů ve světové ekonomice 75,9 milionů osob, ale v roce 2000 to bylo již 174,9 milionů osob. Naprostá většina migrantů mířila do rozvinutých zemí. V roce 2000 podíl mezinárodních imigrantů činil jen 1,3% populace rozvojových zemí a 8,7% populace rozvinutých zemí. I přes zvýšení počtu mezinárodních imigrantů do hlavních hostitelských zemí v současné době, jsou migrační toky slabší než na přelomu 19. a 20. století. Nejvyšší nárůst migrace v období mezi lety dochází tradičně v Severní Americe, a to z 12,5 milionů asi na 40,8 milionů. V Evropě se navýšil počet migrantů ze 14 milionů na 32,8 milionů, v Asii ze 29,3 milionů na 43,8 milionů, v Africe z 9 milionů na 16,3 milionů a v Oceánii z 2,1 milionů na 5,8 milionů. K nejvíce vyhledávaným hostitelským zemím již tradičně patří USA, Austrálie, Kanada, Nový Zéland a Kanada. Mezi lety vykázaly největší nárůst USA, a to z 9,7 milionů na 35 milionů imigrantů. V Evropě probíhají migrační toky z chudých zemí jižní Evropy na její sever. V roce 2001 tvořili Turci 12,4% všech zahraničních migrantů v Evropě, následovali Italové 7%, pak migranti z bývalé Jugoslávie, z Maroka, z Portugalska a z Alžírska. Západoevropské země se potýkají se stárnutím populace a zahraniční pracovníci se stávají významným zdrojem pracovních sil. Heczko (2007) tvrdí, že v roce 2001 v Lucembursku pocházelo 61,7% pracovních sil ze zahraničí, ve Švýcarsku podíl zahraničních pracovníků činil 18,1% a v Rakousku 11%. V Asii je pohyb migračních toků směřován do bohatých států kolem Peského zálivu. Mezi vyhledávané země patří Bahrajn, Kuvajt, Omán, Saudská Arábie a Spojené Arabské Emiráty. V roce 2000 dosáhl v těchto zemích počet zahraničních pracovníků 9,6 milionů. Tyto země jsou středem zájmu imigrantů z arabských zemí a z muslimských zemí jihovýchodní Asie. Japonsko, Singapur, Hongkong, Jižní Korea, Tchaj-wan a Malajsie patří mezi úspěšné ekonomiky a lákají migranty z jihovýchodní Asie. Tyto země jsou vyhledávány nekvalifikovanými pracovníky z Číny, Filipín a Thajska. Čína je novou cílovou zemí pro zahraniční pracovníky. 21

22 Nejméně zdokumentovanou migrací jsou toky v afrických zemích. K migračním pohybům v Africe dochází především z důvodů občanských válek a politických nepokojů. Obyvatelé severní Afriky odcházejí obvykle do zemí západní nebo severní Evropy a do bohatých arabských zemí soustředěných kolem Perského zálivu. Největšími hostitelskými zeměmi v Africe jsou Côte ď Ivoire, kde se nacházejí kávovníkové a kakaovníkové plantáže, Gabon kvůli těžbě surovin a Jihoafrická republika. Z Latinskoamerických zemí jsou pro imigranty zajímavé hlavně Argentina a Brazílie. Tyto země byly přitažlivé pro imigranty především v 19. století a po 2. druhé světové válce. V posledních desetiletích se jak Argentina, tak i Brazílie, potýkají s ekonomickými problémy vyvolanými finančními krizemi a to vedlo k tomu, že zahraniční pracovníci se začali vracet zpět do Evropy. Odliv některých migrantů zapříčinil rozvíjející se ropný průmysl ve Venezuele, kde se zvýšil počet zahraničních pracovníků na 1 milion. Migrační toky z Latinské Ameriky směřuji zejména do USA a Kanady. (Heczko, 2007) 4 EU a mezinárodní migrace 4.1 Imigrační politika Imigrační politika napomáhá k řízení pohybu lidí přes mezinárodní hranice a přímo i nepřímo ji reguluje. U EU jde o pohyb přes její vnější hranice a pobyt cizinců na území unie. Podle Baršová & Barša (2005) se migrační politika týká jak regulace a usměrňování legální migrace, tak postihu a prevence nelegální migrace. Mezi stěžejní úkoly patří ostraha vnější hranice EU a regulace pohybu přes tuto hranici. Vydávání víz a pasů, určování podmínek pro udělování ochrany cizincům prostřednictvím azylu, dále politiky imigrační a integrační. Imigrační politika je součástí migrační politiky a jejím hlavním cílem je určit, kterým cizincům, a podle jakých podmínek, bude povoleno se dlouhodobě či trvale usadit v hostitelské zemi. 4.2 Historický vývoj Historický vývoj imigrační politiky EU začíná první mezinárodní spoluprací. Tou byla skupiny TREVI, poté vzniká Dublinská úmluva, Schengenský prostor. 22

23 4.2.1 Skupina Trevi Počátek spolupráce v problematice imigrační politiky se datuje do sedmdesátých let 20. století. Podnětem bylo vzrůstající množství teroristických útoků na území Evropy. Dne 29. června 1976 byla ustanovena mezivládní skupina pod názvem TREVI, jde o akronym francouzských slov terrorisme, radicalisme, extremisme a violence internationale, česky, terorismus, radikalismus, extremismus a mezinárodní násilí. Jak uvádí Fiala a Pitrová (2009), jejím úkolem bylo zvýšit úroveň komunikace mezi policejními složkami Evropy a zostřit boj s mezinárodním terorismem. Bunyan (1993) podotýká, že skupina TREVI působila na několika úrovních. Podstatnou částí byla spolupráce ministrů vnitra, následovaly pracovní skupiny, které byly složeny z úředníků ministerstev vnitra, policie, bezpečnostních služeb, imigračními a celními úředníky zemí Evropy. TREVI I odpovídala za boj s mezinárodním terorismem, TREVI II byla zaměřená na spolupráci policejních složek a výměnu informací zúčastněných zemí. TREVI III byly zaměřena na mezinárodní organizovaný zločin a na řízení a kontrolu imigračních orgánů na hranicích. Skupina TREVI 92 vznikla roku Fiala & Pitrová (2009) popisují, že jejím úkolem byl dohled na volný pohyb osob, a to jak občanů členských států, tak i cizinců, v souvislosti s dokončováním jednotného trhu. Skupina TREVI byla po podpisu Smlouvy o Evropské unii začleněna do spolupráce v oblasti justice a vnitra Dublinská úmluva Po roce 1989 byla Evropská společenství vystavena imigračním vlnám ze zemí bývalého východního bloku. Evropská rada vytyčila skupině TREVI úkol dát sféry azylové politiky členských zemí do souladu. Skupina TREVI vytvořila Dublinskou úmluvu, ta platí od roku Smyslem úmluvy bylo dát jistotu každému jedinci, který požádá o azyl, že konečné rozhodnutí jeho žádosti bude posuzovat pouze jeden členský stát. Zabránilo se tak situaci, kdy byl žadatel o azyl v dlouhodobé nejistotě z výsledku své žádosti o azyl. Jakmile byla přijata Amsterodamská smlouva, byla dána doba pěti let na vytvoření opatření k určení členského státu, který bude příslušný k posouzení věci 23

24 žadatele. Dublinská úmluva byla nahrazena Nařízením č. 343/2003, tzv. DUBLIN II, kterou přijala Rada EU v roce Schengenský systém V únoru 1986 byl přijat členskými zeměmi Schengenský systém, ten vešel v platnost 1. července následujícího roku. Vznikl jednotný vnitřní trh, jehož podstatou je prostor bez hranic, který je založen na čtyřech základních svobodách, a to volný pohyb zboží, osob, služeb a kapitálu. Jak se zmiňuje Had & Urban (2000), skupina zemí Beneluxu, to je Belgie, Francie, Lucembursko, Německo, Nizozemí se pokusila zrychlit a zjednodušit neomezený pohyb osob. 14. června 1985 tedy uzavřela tzv. Schengenskou dohodu o volném překračování hranic bez hraničních kontrol. Jednalo se o mezinárodní smlouvu. Na Schengenskou dohodu navazovala Schengenská prováděcí dohoda, která byla přijata 19. června Ta určuje základní pojmy jakými jsou vnější hranice, třetí stát, cizinec, žádost o azyl, dále určuje policejní spolupráci, nakládání s osobními údaji, zřizuje Schengenský informační systém, který podporuje práci při hraničních i vnitrostátních kontrolách a Výkonný výbor, jehož cílem je zajistit správného uplatňování Schengenské prováděcí dohody. Nařizuje zrušení kontrol na vnitřních hranicích a pohyb osob. Uvedl do fungování jednotné krátkodobé vízum, které je platné na území všech členských zemí. Dále ustanovil příslušnost k vyřízení žádosti o azyl. V současné době tvoří Schengenský prostor, který se též nazývá Schengenland, území 26 států Evropy, zpravidla jde o členské země EU. Jen Velká Británie, Irsko a Dánsko mají specifické postavení Program z Tampere Program z Tampere, vznikl v říjnu 1999 a zadává požadavky pro vznik společné migrační a azylové politiky EU. partnerství se zeměmi původu - boj proti chudobě, zlepšování pracovních i životních podmínek, dodržování lidských práv, společný azylový systém ten musí respektovat Ženevskou úmluvu a je založen na zásadě non-refoulement, česky: ujištění, že nikdo nebude poslán zpět do země, kde mu hrozí pronásledování, 24

25 3. spravedlivý přístup ke státním příslušníkům třetích zemí integrační politika musí zajišťovat stejná práva pro občany třetích zemí, kteří na území EU pobývají legálně, 4. řízení migračních toků - spolupráce s vysílajícími zeměmi, boj proti obchodování s lidmi a nelegálnímu přistěhovalectví. Na základě rozhodnutí Evropské rady z června 1999 vzniká podklad pro návrh Listiny základních práv EU. Jde o dokument, který shrnuje občanská, politická, hospodářská a sociální práva občanů EU i cizinců, kteří mají právo na azyl a ochranu v případě vystěhování, vyhoštění nebo vydání. Listina vešla v platnost 7. prosince Od platnosti Lisabonské smlouvy platí upravená verze z 12. prosince Haagský program Evropská rada přijala na konci listopadu 2004 víceletý plán, který spravovala ministerstva vnitra a justice. Část nazvaná Posílení svobody je zaměřena na problém migrace. Členské státy nadále mohou určovat množství pracovních migrantů na svém území. EU se zaměřila na pomoc třetím zemím, jednalo se především o kompletnější humanitární pomoc, kvalitnější informovanost o podmínkách. Návratová a readmisní politika se zaměřila na účinnější vyhošťování dobrovolných návratů imigrantů, kteří nemají právo na azyl nebo o něj přišli Stockholmský program Stockholmský program navazoval na program z Tampere a Haagský program. Evropská rada jej schválila v prosinci 2009 na pět let. Jeho úkolem se staly: 1. podpora občanství a základních práv, zejména ochrany osobních údajů, uplatňování práva volného pohybu, snaha o rozšíření Schengenského prostoru, vytvoření Evropské úmluvy o lidských právech. 2. zjednodušit přístup ke spravedlnosti občanům na území celé EU. 3. vypracování strategie pro bezpečnější Evropu, boj proti organizovanému zločinu, mezinárodním hrozbám a spolupráce při zvládání katastrof. 4. postavení Evropy v globalizovaném světě, společný postup při zvládání ilegální migrace a trestné činnosti na příhraniční úrovni, vyšší úroveň ochrany vnější hranice a společná vízová politika. 25

26 5. v problematice mezinárodní migrace a azylu musí být Evropa prostorem partnerství, solidarity a odpovědnosti. 6. úloha Evropy v globalizovaném světě: oblast svobody, bezpečnosti a práva, spolupráce se třetími zeměmi, snaha o ovlivnění konfliktů, které vznikají mimo EU, ale mohou ji ohrozit. Stockholmský program konstatuje, že EU je povinna řešit demografický problém navýšením cizí pracovní síly. Pružnější přistěhovalecká politika by měla v budoucnu pomoci hospodářskému rozvoji a zvýšení konkurenceschopnosti Evropy. Migrační politiku lze zaměřit na spolupráci s africkými zeměmi, státy jihovýchodní a východní Evropy, některými státy v Asii a zeměmi střední a jižní Ameriky. 4.3 Globální přístup k migraci Evropská rada přijala na sklonku roku 2005 koncepci, která dostala název Globální přístup k migraci. Mezi hlavní úkoly patří podpora zaměřená na Státy středomoří a Afriku. EU bude podporovat spolupráci s jižními sousedními zeměmi jako Maroko, Alžírsko a Libye, a pokusí se migraci řídit. Pokusit se o návrat ilegálních běženců a tlak na dodržování lidských práv, zvýšit ostrahu jižní mořské hranice, kde vznikla tzv. Balkánská cesta. V roce 2007 se Evropská rada rozhodla ovlivnit migraci z regionů sousedících s EU na jihovýchodě a východě. Kroky vedly k rozšíření o Rusko, Turecko, země západního Balkánu, Arménii, Ázerbájdžán, Gruzii, Ukrajinu, Moldavsko, Bělorusko. 4.4 Společná přistěhovalecká politika pro Evropu Jedná se o politickou vizi, kterou přijala Komise dne 17. června Jde o deset zásad, které jsou společné pro celou EU, rozdělených do tří skupin, na nichž bude záviset imigrační politika. tyto prvky: První skupina s pracovním názvem Prosperita a přistěhovalství obsahuje 26

27 1. Jasně daná pravidla a rovné podmínky: EU bude podporovat legální imigraci transparentními a přesně danými pravidly o poskytování informací žadatelům o legální vstup na území EU a s cizinci zacházet dle mezinárodního práva. 2. Potřeby a kvalifikace musí být nadále v souladu: ekonomičtí přistěhovalci budou nadále příjímání podle toho, jaké budou potřeby pracovního trhu EU. 3. Klíč k úspěšnému přistěhovalectví tkví v integraci: nutnost dvousměrného průběhu EU a migranty. Druhá skupina se zabývá přistěhovalectvím a solidaritou: 1. Průhlednost, spolupráce a důvěra: EU bude vyvíjet společné úsilí při realizaci migrační politiky. 2. Co nejúčinnější a soudržné využití prostředků, které jsou možné: jedná se o úhradu problémů vznikajících na vnější hranici EU. 3. Partnerství se třetími zeměmi: migrace bude součástí vnější politiky EU. Poslední skupina se zabývá bezpečností a přistěhovalectvím: 1. Vízová politika, musí sloužit zájmům EU: usnadnění vstupu turistům společnou vízovou politikou, zvýšit zřetel na řádnou a bezpečnou kontrolu žadatelů o víza. 2. Společná správa vnější hranice EU: dohled nad ochranou celistvosti Schengenského prostoru a řádná správa vnější hranice. 3. aktivně se postavit proti ilegálnímu přistěhovalectví, bojovat proti obchodu s lidmi a chránit oběti tohoto druhu trestné činnosti. 4. Návratové politiky musí být účinné, jelikož jde o jeden z prvků boje proti nelegální migraci. 4.5 Evropský pakt o přistěhovalectví a azylu Evropská rada schválila tento pakt dne 16. října 2008 na summitu v Bruselu. Bylo přijato pět závazků. 1. úprava legálního přistěhovalectví a zohlednění priorit, potřeb a schopnosti absorbovat cizince samostatně každou členskou zemí EU a podporovat integraci imigrantů. 27

28 2. bojovat proti ilegální migraci, zajištění návratu ilegálních migrantů do země jejich původu. 3. Zajištění účinné ochrany vnější hranice udělováním biometrických víz a zavedením elektronických záznamů o překročení hranice EU, s platností od roku Sjednocení azylového řízení pro celou EU a zřízením evropského podpůrného úřadu z důvodu rychlejší informovanosti a lepší spolupráce mezi orgány rozhodující o žádostech o azyl. 5. vytvoření partnerství na globální úrovni s mateřskými a tranzitními zeměmi a schválila záměr co nejvíce ovlivnit součinnost mezi rozvojem třetích zemí a migrací. (Kavanová, 2008) 5 Migrační toky 5.1 Migrační toky v EU Během roku 2013 se do některého z členských států EU přistěhovalo celkem 3,4 milionu osob a nejméně 2,8 milionu emigrantů z některého z členských států EU odešlo. Tato čísla nezachycují migrační toky do a z EU celkově, protože zahrnují rovněž migraci mezi jednotlivými členskými státy EU ( Odhaduje se, že z těchto 3,4 milionu přistěhovalců za rok 2013 představovali 1,4 milionu státní příslušníci třetích zemí. Během roku 2013 se do některého z členských států EU přistěhovalo celkem 3,4 milionu osob a nejméně 1,2 milionu občanů jiné členské země EU. Nejvyšší počet přistěhovalců v roce 2013 vykázalo Německo osob, za ním následuje Spojené království osob, Francie osob, Itálie osob a Španělsko osob. Nejvyšší počet emigrantů v roce 2013 zaznamenalo Španělsko osob, za ním následuje Spojené království osob, Francie , Polsko osob a Německo Celkem 16 členských států EU hlásí za rok 2013 vyšší míru přistěhování než vystěhování, avšak v Bulharsku, Irsku, Řecku, Španělsku, Chorvatsku, na Kypru, v Polsku, Portugalsku, Rumunsku a třech pobaltských členských státech počet vystěhovaných osob překročil počet přistěhovalců. 28

29 V roce 2013 se do EU přistěhovalo odhadem 1,7 milionu osob ze třetích zemí. Kromě toho se 1,7 milionu lidí, kteří dříve pobývali v jednom členském státě EU, přemístilo do jiného členského státu ( V rámci analýzy podle předchozího místa pobytu v roce 2013 vykázalo největší podíl přistěhovalců z jiných členských států EU Lucembursko (91 % všech přistěhovalců), následovalo Rumunsko (81 %) a Slovensko (79 %); relativně malý podíl hlásilo Bulharsko (22 % všech přistěhovalců) a Chorvatsko (25 %). Pokud jde o rozčlenění přistěhovalců do členských států EU podle pohlaví, v roce 2013 lehce převažovali muži nad ženami (53 % muži, 47 % ženy). Nejvyšší podíl přistěhovalců mužů hlásí Slovinsko (61 %); naopak nejvyšší podíl žen mezi přistěhovalci je hlášen z Irska (52 %) Migrující populace Ke dni 1. lednu 2014 žilo v některém z členských států EU 33,5 milionu osob narozených mimo EU a 17,9 milionu osob, které se narodily v jiném členském státě EU, než je stát, ve kterém pobývaly. Pouze v Irsku, Maďarsku, na Slovensku, v Lucembursku a na Kypru byl počet osob narozených v jiných členských státech EU vyšší než počet osob narozených mimo státy EU. ( Dne 1. ledna 2014 činil počet osob žijících v EU, které byly státními příslušníky třetích zemí, 19,6 milionu a počet osob žijících v EU, které se narodily mimo EU, činil 33,5 milionu Počet osob pobývajících v některém z členských států EU, které měly státní občanství některé třetí země, ke dni 1. lednu 2014 činil 19,6 milionu, což představuje 3,9 % obyvatel EU. Kromě toho žilo ke dni 1. lednu 2014 v členských státech EU 14,3 milionu osob, které měly státní občanství jiného členského státu EU. ( Nejvyšší počet cizích státních příslušníků žijících v členských státech EU ke dni 1. lednu 2014 v absolutních číslech byl zjištěn v Německu 7,0 milionu osob, Spojeném království 5,0 milionu osob, Itálii 4,9 milionu osob, Španělsku 4,7 milionu osob a Francii 4,2 milionu osob. V těchto pěti členských státech žilo 76 % všech cizích státních příslušníků žijících ve všech členských státech EU. Podíl obyvatel těchto pěti členských států na celkovém počtu obyvatel v EU činil v téže době 63 %. Členským státem EU s poměrně nejvyšším počtem cizích státních příslušníků žijících na jeho území bylo Lucembursko, kde jejich podíl činil 45 % celkové populace. 29

30 Velký podíl cizích státních příslušníků (10 % rezidentského obyvatelstva nebo více) byl zjištěn také na Kypru, v Lotyšsku, Estonsku, Rakousku, Irsku, Belgii a Španělsku. Ve většině členských států EU pocházela většina cizích státních příslušníků ze zemí mimo EU. Opak platí pouze pro Lucembursko, Slovensko, Kypr, Irsko, Belgii, Maďarsko, Nizozemsko, Maltu a Spojené království. V případě Lotyšska a Estonska je podíl občanů třetích zemí obzvláště vysoký vzhledem k vysokému počtu uznaných neobčanů (zejména občanů bývalého Sovětského svazu, kteří jsou trvalými rezidenty těchto zemí, avšak nenabyli žádného jiného občanství). ( všech členských státech EU s výjimkou Estonska, České republiky a Lotyšska byl počet osob narozených ve třetí zemi vyšší než počet osob se státním občanstvím třetí země Opatření pro lepší řízení migračních toků 1. Společné akce s třetími zeměmi. 2. Zkvalitnění ochrany vnější hranice EU a posílení vlivu agentury Frontex. 3. Akce na území členských zemí, jako jsou snímání otisků prstů a přijímání migrantů. V roce 2014 a 2015 se prudce navýšil počet žádostí o azyl a byl zaznamenán značný nárůst nelegálních vstupů, především ve Středomoří. EU se s tak obrovskou vlnou migrace a s potřebou řízení na nejvyšší úrovni bude potýkat dlouhodobě. Důvodem této situace je podstatný rozdíl mezi potřebou EU zabraňovat ilegální migraci a přitom dodržet závazky vycházející z povinnosti poskytnout mezinárodní ochranu všem uprchlíkům. Jak uvádí Zpráva MV ČR o migraci (2015), v roce 2014 dosáhl počet žádostí o azyl v EU 650 tisíc osob. Nejvíce žadatelů bylo ze Sýrie, kterou zmítá vleklá občanská válka, následují Eritrejci a občané ze zemí západního Balkánu. Neoficiální číslo za rok 2015 je uprchlíků pohybujících se po EU. V roce 2016 se do Evropy chystá uprchlíků. Toto závratné a neskutečné číslo snad nebude skutečností. Oblast legální migrace v měřítku EU: 30

31 Evropská komise předložila v březnu 2013 návrh směrnice o podmínkách pro vstup a pobyt občanů třetích zemí za účelem studia, výzkumu, výměnných pobytů žáků, neplacené i placené odborné přípravy, au-pair a dobrovolné služby. Oblast ilegální migrace v měřítku EU: Počátkem roku 2014 se v zemích EU projevily značné změny v oblasti ilegální migrace. Došlo ke změnám v pravidelných výkyvech s ohledem na roční období. Množství zadržených cizinců bylo v některých obdobích mnohem vyšší, než bylo pro dané období obvyklé. Od jara 2014 byl zaznamenán masivní nárůst počtu cizinců zajištěných pro ilegální překročení vnější hranice EU. Nejvíce zadržených cizinců bylo v Itálii, jelikož tento region čelil jako obvykle největšímu tlaku nelegálních migrantů. Téměř třetina zadržených pocházela ze Sýrie, následovali Eritrejci asi 16%, třetí místo obsadily osoby z dalších nespecifikovaných subsaharských zemí, které se pokoušely připlout na malých lodích ze severní Afriky. Zintenzivnění ilegální migrace směrem na Italské pobřeží souviselo se zlepšením klimatických podmínek a s naakumulováním velkého počtu migrantů ze Severní Afriky, Syřanů a Asie v oblastech, které se nacházejí nejblíže Italským břehům (Zpráva MV ČR o migraci, 2015). Převaděčské sítě využily kritické situace v Libyi ke zvýšené aktivitě. To bohužel vedlo k nárůstu agresivity vůči migrantům. Itálie prováděla mořskou operaci Mare Nostrum ve Středozemním moři mezi Itálií a Libyí. Tato část moře se též nazývá Sicilský kanál. Operace probíhala od srpna Její podstatou bylo mapování migračních toků směrem do EU a případné záchranné aktivity. Tato operace vedla k poklesu pohybu nelegálních migrantů do konce roku Podobné akce byly prováděny na bulharské a řecké vnější pozemní hranici. To vedlo k přesměrování toků lidských mas Egejským mořem k hranicím Řecka. Avšak ilegální migrace na hranici mezi Tureckem a EU je od počátku roku 2014 na vzestupu, a to pokračuje až do současné doby. Po summitu s Tureckem, který proběhl v březnu letošního roku se dá dle oficiálních zpráv ( www. novinky.cz, 2016) očekávat, že takzvaná Balkánská cesta bude uzavřena. EU to ale bude stát nemalé finanční prostředky. Zvýšilo se množství zadržených migrantů v dopravních prostředcích, v kterých dokážou nelegálové využít jakýkoliv malý prostor. 31

32 Dopravní prostředky jsou využívány zejména na turecko-bulharské pozemní hranici. Vzhledem k tomu, že vleklá válka v Sýrii nekončí a vzhledem k výskytu nových konfliktních oblastí v Iráku vlivem tzv. Islámského státu, proběhl zvyšující se nárůst migrace, která ovlivnila i východostředomořskou trasu. Také v Maďarsku byly evidovány zvýšené záchyty ilegálních migrantů a srbsko-maďarská část hranice představovala nejvytíženější vnější pozemní hranici používanou pro nelegální migraci. Tuto situaci se snažily vlády některých zemí řešit stavěním plotů v roce 2015 a začátkem letošního roku. Nárůst množství ilegálních migrantů, povětšinou občanů Sýrie ukazuje, že i přes zvýšenou operační aktivitu na vnější hranicí EU a Turecka dál pokračuje pohyb migrantů směrem z Řecka přes západní Balkán do Maďarska a dále do Německa a Skandinávie. Jak je patrné ze Zprávy MV ČR o migraci (2015), na západostředomořské trase, vedoucí jižním pobřežím Španělska a pozemní hranicí Ceuty a Melilly, byl počet zadržených ilegálních migrantů rovněž výrazně zvýšen. Nové technické opatření na pozemní hranici španělských enkláv Ceuta a Melilla významně snížila množství pokusů o překonání plotů tvořících hranici. Obvykle jsou nejvyšší počty zadržených osob, které pobývají na území EU nelegálně, zjišťovány ve státech s více rozvinutou ekonomikou, hraničícími se třetími zeměmi, nebo země, kterými migranti tranzitují. Žadatelé o azyl se koncentrují především v hlavních cílových zemích, těmi jsou především Německo, Švédsko a Itálie. Ještě v roce 2010 byl podíl na celkovém počtu žádostí těchto 3 zemí 37 %, v roce 2014 to bylo už 60 %. Zatímco v roce 2011 byla většina migrantů ekonomických, v roce 2014 a následně 2015 se zvýšil podíl migrantů, kteří utíkají před válkou, nebo ozbrojenými konflikty. Za poslední období byli nejčastějšími žadateli o azyl v EU občané Sýrie, kterých byla víc než pětina ze všech žadatelů. Na druhém místě v žebříčku státních příslušností to byli Eritrejci a následují občané Afghánistánu (Zpráva MV ČR o migraci, 2015). 5.2 Migrační toky směřující do České republiky V roce 2014 přišlo do ČR celkem 1156 osob, azyl byl udělen 82 občanům třetích zemí a celkem 294 osob má možnost setrvat v ČR po dobu 1-3 let, nebo do té doby než pominou důvody žádosti o mezinárodní ochranu, tato varianta se nazývá doplňková ochrana. V obou kategoriích bylo nejvíce občanů Ukrajiny a to 25 osob, ti získali azyl a 32

33 119 osob doplňkovou ochranu, následovali Syřané, kdy pouze jeden občan Sýrie získal azyl a 71 jich získalo doplňkovou ochranu. Za rok 2015 ještě nejsou konečná čísla, ale je znatelný nárůst počtu žádostí o mezinárodní ochranu, většina žádostí jsou Ukrajinci, následují občané Kuby, Sýrie a Vietnamu. Jak se uvádí ve Zprávě MV ČR o migraci (2015), nejde vůbec o největší počet žadatelů o mezinárodní ochranu v historii ČR. V České Republice žádalo během 90. let o ochranu velké množství občanů tehdy se teprve rozpadající Jugoslávie a bylo jim udělena převážně tzv. dočasná ochrana, aby mohli setrvat na území republiky do skončení válečného konfliktu. Po ukončení konfliktu se naprostá většina migrantů vrátila zpět do vlasti. Do Kosova to bylo 903 osob z celkových Větší počty žadatelů o ochranu se objevily v letech 1998 až 2000, kdy Českou Republiku požádalo o mezinárodní ochranu celkem 4000 občanů Afghánistánu, azyl získalo celkem 57 žadatelů o azyl. Největší počet žadatelů o mezinárodní ochranu se u nás objevil v letech 2003 a 2004, tehdy žádalo o azyl osob z Kavkazské oblasti. Doplňkovou ochranu získala pouze 2% žadatelů. 5.3 Mezinárodní spolupráce České republiky v oblasti migrace Mezinárodní spolupráce ČR v problematice mezinárodní migrace navazuje na činnost započatou již v dřívějších letech. V rámci vztahů se členskými státy EU a Schengenského prostoru spolupracuje ČR na standardní úrovni jednotlivých orgánů EU, zvláště agentur jako jsou Frontex a Evropský azylový podpůrný úřad (EASO). Zároveň se snaží soustředit na praktickou a operativní spolupráci na všech možných úrovních mezinárodní migrace, azylu a ochrany vnější hranice EU. I nadále pokračuje v rozvoji spolupráce se zdrojovými státy a hlavními tranzitními státy imigrace do ČR, obzvlášť pak se státy, které sousedící s Evropskou unií. Na úrovni EU se Česká republika účastní na rozvoji a implementaci nástrojů, které mají ovlivnit Globální přístup k mezinárodní migraci a na koncepčním rámci vnější migrační politiky EU. V rámci Východního partnerství a účastí na bilaterálně uzavřených Partnerství s Moldávií, Arménií a Gruzií, se v roce 2014 Česká republika účastnila několika zasedání. Téma obchod s lidmi proběhl v červnu, téma pracovní migrace v listopadu a téma hodnocení důkazů v řízení o udělení mezinárodní ochrany v prosinci. Dále Zpráva MV ČR o migraci (2015) uvádí, že v rámci Partnerství s Moldávií pokračovala ČR v implementaci 33

34 vytyčených úkolů a dále se účastnila rovněž na zahájení Partnerství pro mobilitu s Arménií. Evaluační mise v rámci Partnerství pro mobilitu s Arménií, která proběhla v říjnu 2014, se již Česká republika účastnila na expertní úrovni. ČR se taktéž účastnila dialogů na téma migrace s dalšími důležitými státy a regiony podstatnými pro migrační situaci EU, to je například Migrační dialog Evropská Unie a Rusko. Nenahraditelnou součástí byla i příprava pozice EU pro vyjednávání v rámci Migračního dialogu Evropská Unie a Čína. Česká republika realizuje své priority v oblasti migrace a mezinárodní ochrany úzkou spoluprací s Mezinárodním centrem pro rozvoj migračních politik a Úřadem Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky. Ve spolupráci s ním se ČR orientuje na pomoc uprchlíkům v zemích jejich původu a přesídlování. ČR se během několika posledních let aktivně podílela na činnosti Evropského azylového podpůrného úřadu tím, že poskytovala své experty, kteří v nutných případech přispěli svou expertízou. Jednou z nejpodstatnějších aktivit tohoto úřadu patřila především operativní a do jisté míry specifická podpora azylovým systémům v Řecké správě, dále pak v Itálii, Bulharsku a Kypru, Česká Republika se také aktivně podílela na tvorbě Systému rychlého varování a připravenosti v problematice mezinárodní ochrany, monitoringu situace v problematice azylu v EU. Důraz byl kladen na situaci v Sýrii, na Ukrajině, v Eritrei a na Západním Balkánu, dále šlo o aktivitu v oblasti vzdělávání v problematice azylu a o úrovni kvality azylového systému členských států EU, především pak šlo o rozvoj a implementaci společného školícího systému v této problematice a vytvoření podmínek na zkvalitnění azylového řízení. MV ČR, které používá jako svůj nástroj odbor azylové a migrační politiky, je již od vstupu ČR do EU národním kontaktním místem Evropské migrační sítě v České republice. Národní kontaktní místo bylo zřízeno z důvodu vyhovění informačním potřebám institucí EU a potřebám úřadů členských států Evropské Unie, také pro vyšší informovanost široké veřejnosti v problematice a azylu a mezinárodní migrace. Jak se uvádí ve Zprávě MV ČR o migraci (2015), tak během několika posledních let pokračuje úzká spolupráce s agenturou Frontex, která řídí operativní spolupráci na vnější hranici EU. Po celé délce vnější hranice EU proběhlo několik různých operací. Totéž i na mezinárodních letištích, jakožto vnější hranici EU. Na společné akce, převážně tedy na mezinárodních letištích jakožto vzdušných hranicích, dále na pozemních, ale i na mořské hranici, bylo během v roku 2014 vysláno 11 policistů cizinecké policie. Management cizinecké policie se zúčastnil mnoha jednání, jejichž úkolem bylo zajistit připojení jednotlivých členských zemí do systému Evropského systému ostrahy hranic (EUROSUR). V polovině roku 2014 bylo specialisty agentury 34

35 Frontex provedeno rozmístění součástí systému EUROSUR v rámci PČR. Příkladem mezinárodní spolupráce Policie ČR mimo agenturu FRONTEX byla například operace Mos Maiorum. Tato společná operace policie několika států EU proběhla v říjnu Tato operace byla zaměřena především mapování hlavních toků ilegální migrace na silnici, železnici, vodních a vzdušných trasách v zemích EU a získání co největšího množství informací o propojení mezi ilegálním překročením vnější hranice a pohybu uvnitř EU. V rámci mezinárodní spolupráce se sousedními zeměmi jsou na krajských ředitelstvích Policie ČR zřizovány a prováděny společné hlídky, které provádějí standardní práci policie. Při společné práci dochází k předávání a výměně zkušeností. Jsou získávány cenné informace o příhraniční kriminalitě sousední země, dále informace o padělaných a odcizených dokladech, také dochází ke zdokonalování jazykových znalostí. Dochází ke zlepšení vzájemných vztahů, k čemuž přispívá společná instruktáž hlídek pořádaných cizineckou policií. Společné hlídky mají vliv na oblast prevence. Podle Zprávy MV ČR o migraci (2015), během roku 2014 proběhlo 759 společných hlídek policisty cizinecké policie s policisty sousedních zemí. Z uvedeného počtu bylo provedeno 357 českoněmeckých hlídek, 161 česko-polských, 166 česko-rakouských a 72 česko-slovenských hlídek a 3 hlídky česko-polsko-německé. 6 Migrační politika České republiky Migrační politika v České republice je upravena zákony ČR i EU a především pak zákonem o pobytu cizinců č. 326/1999 Sb. a zákonem č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně ve znění pozdějších předpisů. Migrační legislativa v ČR byla v roce 1999 vytvořena především s cílem chránit republiku před nežádoucí migrací. Od tohoto trendu se pomalu ustupuje, společnost se liberalizuje a mění názor a podmínky. To dokládá setrvalý vzestup migrace, který se pozitivně odráží v kladném saldu demografického vývoje. Problematika mezinárodní migrace a mezinárodní ochrany v České republice je plně v kompetenci Ministerstvo vnitra ČR (legislativa, analytika i realizace). V rámci ministerstva za tuto oblast zodpovídá Odbor azylové a migrační politiky, výkonnou mocí je Policie České republiky. 35

36 6.1 Právní úpravy ošetřující podmínky vstupu a pobytu cizinců na území České republiky Schengenský hraniční kodex (Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č.562/2006 ze dne 15 března 2006, kterým se stanoví kodex Společenství o pravidlech upravujících přeshraniční pohyb osob). Nařízení Rady (ES) č. 539/2001 ze dne 15. března, kterým se stanoví seznam třetích zemí, jejichž státní příslušníci musí mít při překračování vnějších hranic vízum, jakož i seznam třetích zemí, jejichž státní příslušníci jsou od této povinnosti osvobozeni ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 326/1999 Sb. o pobytu cizinců na území České republiky Zákon č. 326/1999 Sb. je důležitým dokumentem řešícím cizineckou problematiku. Navazuje na právní předpis EU a upravuje konkrétně podmínky vstupu cizinců na území České republiky. Vztahuje se na občany mimo státy Evropské unie, kteří ovšem na našem území nemají žádost o azyl, nejsou příslušníky ozbrojených sil pobývajících na cizím území, nebo zde nepobývají za účelem dočasné ochrany. Při vstupu je rozlišován cizinec ze zemí EU (předkládá pouze platný cestovní doklad či jiný doklad totožnosti) a občan třetí země (není občanem zemí EU a není zároveň občanem Lichtenštejnska, Islandu, Švýcarska, Norska). Občan třetí země je pak povinen při kontrole vždy předložit cestovní doklad s platným pobytovým vízem. V zákonu jsou specifikovány také podmínky, za kterých policie může odepřít vstup na území (nežádoucí osoba, padělané doklady, nedoložení finančních prostředků). Zákon také vymezuje pojmy jako 36

37 krátkodobé/dlouhodobé vízum, průjezdní vízum a dlouhodobý pobyt. Tyto pojmy se týkají občanů třetích zemí. Průjezdní vízum - opravňuje žadatele k průjezdu přes území ČR, vydáváno pouze na 5 dnů Krátkodobé vízum - za účelem pobytu kratšího než 90 dnů; obvykle vystavené pro turistické účely, krátkodobé práce, výzkum, nebo návštěvy rodinných příslušníků žijících v ČR. Dlouhodobé vízum - opravňuje k pobytu nad 90 dnů a obvykle do 6 měsíců nebo 1 roku; vystavené za účelem převzetí povolení k trvalému pobytu, zaměstnání, společného soužití rodiny, studia, nebo dlouhodobého vědeckého výzkumu. Dlouhodobé vízum za účelem strpení - vydává se cizinci, kterému ve vycestování brání překážka na jeho vůli nezávislá, například účast v trestním řízení; vydáváno vždy na dobu určitou Druhy pobytu Dlouhodobý pobyt - pro pobyt delší než 1 rok; obvykle udělen za účelem společného soužití rodiny, nebo pokud je cizinec rezidentem jiného členského státu EU, za účelem studia na území ČR, vědeckého výzkumu a důvodu strpení; zelená karta je vydávána ve zvláštních případech (obvykle pracovníkům s vysokoškolským vzděláním, kteří mají zvláštní specializaci, nebo pracovníkům, jejich pozice není možné obsadit občany EU) Trvalý pobyt - uděluje se cizinci po nepřetržitém pobytu na území republiky delším pěti let, rodinnému příslušníku azylanta, k společnému soužití rodiny, nebo důvodu zvláštního zřetele - nutno doložit cestovního doklad, doklad prokazující účel pobytu na území republiky, doklad o zajištění finančních prostředků k pobytu, výpis z evidence Rejstříku trestů, doklad o zajištění ubytování a doklad úspěšném splnění zkoušky z českého jazyka; - průkaz k trvalému pobytu je vydáván na dobu 10 let (u nezletilých dětí na 5 let), lze jej opakovaně prodlužovat 37

38 6.1.2 Zákon č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně ve znění pozdějších předpisů Zákon upravuje podmínky vstupu a pobytu cizince, který požádal Českou republiku o mezinárodní ochranu formou azylu nebo doplňkové ochrany na našem území. Zákon dále upravuje řízení o udělení azylu nebo doplňkové ochrany a také řízení o jejich odnětí. Jsou zde definována práva a povinnosti žadatele o udělení mezinárodní ochrany, azylanta a osoby požívající doplňkové ochrany na území a také působnost jednotlivých správních orgánů (Ministerstvo vnitra, Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy a Policie České republiky), státní integrační program a azylová zařízení. Uprchlictví a azyl Definici uprchlictví definují dvě mezinárodní smlouvy: Úmluva o právním postavení uprchlíků z roku1951 (Úmluva) a Ženevská úmluva z roku 1967, která se váže na Newyorský protokol. Český právní řád zná pojem uprchlík pouze v souvislosti s Úmluvou, ke které ČR přistoupila v roce 1993 (Sdělení ministerstva zahraničích věcí č. 208/1993 Sb.). Institut uprchlictví je smluvní povahy (státy se k plnění ochrany zavázaly), naproti tomu pravidla pro přiznání statusu azylanta si každý stát určuje sám, Ačkoliv nejsou tyto dva instituty zcela totožné, v ČR nejsou pojmy uprchlictví a azyl odlišeny. Dle zák. č. 325/1999 Sb., o azylu, je azylant cizinec, kterému byl udělen azyl, resp. přiznáno postavení uprchlíka. V současné době poskytuje v nějaké podobě možnost azylu a uprchlictví na 144 států světa. Často je tento institut v jednotlivých zemích zakotven v ústavních zákonech. Také Česká republika se dle čl. 43 Listiny základních práv a svobod zavazuje poskytnout azyl cizincům pronásledovaným za uplatňování politických práv a svobod (portál MVČR, 2016). 38

39 Podoby azylu: Ochranný pobyt - poskytován příslušníku jiného státu nebo osobě bez státní příslušnosti, pokud je pronásledován nebo má odůvodněný strach z pronásledování z rasových důvodů, národnosti, náboženství, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož je občanem Azyl za účelem sloučení rodiny - uděluje se rodinnému příslušníkovi cizince, jemuž byl udělen azyl; rodinným příslušníkem se pro účely sloučení rodiny rozumí manžel/ka azylanta, svobodné dítě azylanta mladší 18 let, rodič azylanta mladšího 18 let nebo zletilá osoba odpovídající za nezletilou osobu bez doprovodu Ve výjimečných případech lze i v případě, kdy není zjištěn důvod pro udělení azylu, udělit azyl z humanitárního důvodu. Jsou to takzvané případy hodné zvláštního zřetele. Není na ně právní nárok a posouzení důvodů žadatele je plně na správním orgánu. ( Tento neurčitý právní pojem umožňuje správnímu orgánu pružně reagovat na změny (dle aktuální situace v zemi původu), posouvat hranice a výklad pojmu a efektivně rozhodovat. Azyl a doplňková ochrana Azyl je udělován za podmínek, které taxativně vymezuje 12 azylového zákona., v případně humanitárního azylu je to 14. Humanitární azyl bývá udělen pouze ve výjimečných případech (vážné onemocnění, dítě v nouzi, osoba ve vysokém věku). Doplňková ochrana je upravena v 14 téhož zákona a používá se k vyřešení situací, kdy nejsou splněny podmínky pro udělení azylu, avšak existují důvodné obavy, že by žadateli v případě návratu do země původu, hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy (hrozba trestu smrti, mučení, nelidské či ponižující zacházení a podobně). Stejně jako u azylu lze udělit doplňkovou ochranu za účelem sloučení rodiny. Rozdíl mezi azylem a doplňkovou ochranou je ten, že zatímco v případě azylu je nutná skutečnost individuálního ohrožení žadatele, doplňková ochrana se vztahuje i na situaci v zemi původu (např. válečný konflikt). Většina syrských uprchlíků by tak například v současné době v České republice splňovala předpoklady doplňkové ochrany, avšak nikoliv azylu. 39

40 Žadatel o udělení azylu a Azylant Žadatelem o udělení azylu je cizinec, který požádal Českou republiku o mezinárodní ochranu před pronásledováním nebo nebezpečím vážné újmy v zemi původu. Žadatelem může být též cizinec, který podal žádost o udělení azylu v jiném členském státě EU a za předpokladu, že Česká republika je příslušná k jejímu posuzování. Na území České republiky je průkazem totožnosti žadatele o udělení azylu Průkaz žadatele o udělení azylu. (Zákon č. 325/1999 Sb., o azylu). Azylantem se rozumí cizinec, kterému byl podle zákona o azylu udělen azyl, a to po dobu platnosti rozhodnutí o udělení azylu. Průkazem totožnosti na území republiky azylanta je Průkaz povolení k pobytu azylanta. K cestování do zahraničí slouží uprchlíkům Cestovní doklad pro uprchlíky. (Zákon č. 325/1999 Sb., o azylu) Správní řízení o udělení azylu Správní řízení o udělení azylu je zahájeno, pokud cizinec na území České republiky a to písemně nebo ústně do protokolu vyjádří svůj zřejmý úmysl požádat o udělení azylu. Prohlášení lze učinit na hraničním přechodu, v přijímacím středisku, na odboru cizinecké policie (pokud se cizinec dostavil dobrovolně), v zařízení pro zajištění cizinců, ve zdravotnickém zařízení nebo ve vězení. Následně provede policie s cizincem úkony k jeho identifikaci a další nezbytné úkony, tak jak je to stanoveno v zákoně. Žadatel o azyl má právo, aby řízení bylo vedeno v jeho mateřském jazyce nebo v jazyce, ve kterém je schopen se dorozumět (s jeho souhlasem). Po vykonání všech těchto nezbytných úkonů je žadatel o azyl přemístěn do pobytového střediska. V průběhu pobytu se zjišťuje důvod, který uvedl cizince k žádosti o azyl. Cizinec nemůže podat opakovanou žádost o udělení azylu v době kratší než dva roky od pravomocného ukončení předchozího řízení. Ministerstvo vydá rozhodnutí ve věci do 90 dnů ode dne zahájení řízení. Po přiznání ochrany formou azylu Služba cizinecké policie vystaví týž den výjezdní vízum. Azyl zaniká smrtí azylanta, prohlášením za mrtvého, udělením státního občanství České republiky azylantovi, nebo písemným prohlášením azylanta o vzdání se azylu.(zákon č. 325/1999 Sb., o azylu) 40

41 6.2 Složky MV kompetentní v azylové politice Otázky azylu a migrace jsou v ČR plně v kompetenci tří složek Ministerstva vnitra: Odboru azylové a migrační politiky MV (OAMP), Správy uprchlických zařízení Ministerstva vnitra (SUZ), a Policie České republiky (PČR). Všechny složky spolu úzce spolupracují a jejich spolupráce přesahuje i do mezinárodní spolupráce Odbor azylové a migrační politiky Odbor azylové a migrační politiky (OAMP ) se zabývá v rámci působnosti vymezené Ministerstvu vnitra mezinárodní ochranou, uprchlictvím, vstupem a pobytem cizinců, koncepcí jejich integrace, státním integračním programem a schengenskou spoluprací. Odbor je členěn na 25 oddělení. V úkolech OAMP je zahrnuto mimo jiné také zastupování státu při žalobách ve věcech azylu, kasačních činností, správního vyhoštění, prodloužení víza a nepovolení, nebo zrušení pobytu před soudy. Veškerá agenda ohledně povolování pobytu byla s platností od převedena na OAMP. V kompetenci Cizinecké policie ČR jsou nyní pouze kontrolní činnosti a zákazová opatření. (portál MVČR 2016) Správa uprchlických zařízení MV Správa uprchlických zařízení Ministerstva vnitra (SUZ) je organizační složkou státu, podřízenou náměstkovi ministra vnitra pro veřejný pořádek a bezpečnost. Jejím úkolem je zajistit ubytování a další služby pro zajištěné cizince a žadatele o azyl. Pro cizince, kteří požádají o mezinárodní ochranu, nebo jsou již v ČR s povoleným dlouhodobým, nebo trvalým pobytem spravuje SUZ několik typů pobytových středisek.(portál SUZ, 2016) V náplni SUZ je i spolupráce s vládními institucemi, se samosprávou, mezinárodními institucemi a nevládními organizacemi. Na spolufinancování některých činností se od roku 2006 podílí Evropský uprchlický fond, a od roku 2009 také Evropský návratový fond a Evropský fond pro integraci státních příslušníků třetích zemí. 41

42 Typy azylových zařízení v České republice: Přijímací Pobytová Integrační azylová střediska Zařízení pro zajištění cizinců Centra na podporu integrace cizinců Přijímací střediska Přijímací střediska v České republice se nacházejí v tranzitním prostoru mezinárodního Letiště Václava Havla a v Zastávce u Brna. Tato střediska jsou určena k ubytování nově příchozích žadatelů o mezinárodní ochranu do té doby, než jsou ukončeny základní vstupní procedury (zjištění totožnosti, zahájení řízení o udělení mezinárodní ochrany, vstupní pohovor, sociální šetření a povinná vstupní zdravotní prohlídka). Přijímací střediska jsou režimovými pracovišti a není možné je volně opustit. Cizincům je ve středisku poskytováno ubytování, strava, základní hygienické potřeby a lékařská péče. K dispozici jsou žadatelům sociální a psychologické služby nebo možnost účasti na volnočasových aktivitách. Pobytová střediska V České republice jsou pobytová střediska dislokována v Kostelci nad Orlicí a v Havířově. Jsou zde umístěni žadatelé, kteří prošli předepsanými vstupními procedurami v Přijímacích střediscích, a to na dobu, než proběhne vyřízení jejich žádostí o mezinárodní ochranu. Pobytové středisko mohou cizinci již svobodně opouštět, mohou také využít možnosti privátního ubytování. Žadatelům jsou poskytovány obdobné služby jako v Přijímacím středisku, kde je kladen zejména důraz na sociální práci doplněnou o volnočasové aktivity (sport, kulturní akce, výlety atd.). Ohroženým skupinám žadatelů (nezletilí žadatelé bez doprovodu, samotné ženy s dětmi, senioři atd.) je věnována zvláštní péče. 42

43 Integrační střediska Integrační azylová střediska (IAS) se nacházejí v Jaroměři, Předlicích, Brně a v Havířově. Tato střediska jsou určena těm, kterým byla přiznána mezinárodní ochrana, vstoupili do Státního integračního programu a požádali o dočasné ubytování v Integračním azylovém středisku. Pobyt je klientům umožněn maximálně po dobu 18 měsíců a je zaměřen na zlepšení možnosti integrace v českém prostředí (osvojení českého jazyka, získání samostatného bydlení a zaměstnání). Pobyt v IAS již není zadarmo a je za něj vyžadován poplatek Zařízení pro zajištění cizinců Zařízení pro zajištění cizinců, tzv. detence či záchyt jsou v České republice umístěna v Bělé pod Bezdězem, Vyšných Lhotách a v Drahonicích. Tato zařízení jsou určena zejména k zajištění cizinců, kterým bylo vydáno pracovníky cizinecké policie rozhodnutí o správním vyhoštění a o zajištění. Jedná se o osoby, které se pobytem na území ČR dostaly do rozporu se zákony ČR (nelegální pobyt) či neúspěšní žadatelé o mezinárodní ochranu. U klientů záchytů je kladen důraz zejména na jejich ztotožnění, neboť migranti často nemají platné doklady. Zajištěny mohou být jen osoby starší 15 let. Strava a ubytování jsou zajišťovány SUZ, o další služby se stará zdravotnický personál a sociální pracovníci. Pro klienty je v případě zájmu zajištěno i setkání s duchovním katolické, pravoslavné a muslimské víry. Centra na podporu integrace cizinců Centra na podporu integrace cizinců se nacházejí v Ostravě, Olomouci, Zlíně, Jihlavě, Pardubicích, Liberci, Českých Budějovicích, Plzni a v Karlových Varech. Cílem těchto center je dlouhodobá a koncepční podpora integrace cizinců. Jejich činnost byla zahájena 1. července Na spolufinancování projektu center se podílí Evropský integrační fond. Centra poskytují zejména poradenskou a informační činnost, právní poradenství, kurzy českého jazyka a sociokulturní kurzy (např. jak hledat práci, objasnění různých svátků, první pomoc, školní systém v ČR a podob). Smyslem center je také podpora spolupráce mezi krajskými úřady, úřady práce, městskými úřady, Policií ČR, 43

44 Službou cizinecké policie a neziskovými organizacemi v kraji. Klienty jsou cizinci, kteří pochází z nečlenských zemí a mají na území ČR povolený dlouhodobý nebo trvalý pobyt. (portál SUZ 2016) 6.3 Počty cizinců na území České republiky Počty cizinců s povoleným pobytem na území České republiky Začátkem roku 2015 bylo v ČR evidováno cizinců s povoleným pobytem, z toho bylo cizinců v rámci trvalého pobytu a cizinců v kategorii přechodného pobytu. Největší zastoupení v obou kategoriích pobytu měli státní příslušníci Ukrajiny a to osob, Slovenska osob a Vietnamu osob. Tabulka 3 Vývoj počtu cizinců v ČR (ČSÚ, 2016) Žadatelé o mezinárodní ochranu v České republice V roce 2014 došlo k meziročnímu nárůstu žadatelů o azyl o 63,5 %. Nicméně Česká republika byla i v roce 2014 spíše okrajově dotčena zvýšenou migrací syrských uprchlíků. Tito migranti směřují spíše do ekonomicky vyspělejších zemí jako je Spolková 44

45 republika Německo, Francie, Spojené království Velké Británie a Severního Irska a skandinávských zemí. Hlavními zdrojovými zeměmi žadatelů o mezinárodní ochranu v ČR v roce 2014 byly Ukrajina, Sýrie, Vietnam, Rusko a Kuba. Azyl byl udělen v 82 případech z žádostí. Nejčastěji byl azyl udělen státním příslušníkům Ukrajiny. Doplňkovou ochranu Ministerstvo vnitra ve stejném roce udělilo 294 žadatelům. Tato forma ochrany byla nejčastěji udělena stáním příslušníkům Ukrajiny, Sýrie, Kuby, Běloruska a 16 osobám bez státní příslušnosti. Zpráva MV ČR, 2015) 6.4 Ekonomické aktivity cizinců v České republice Ke dni bylo v ČR oficiálně zaměstnáno cizinců ( občanů členských států EU, cizinců ze třetích zemí). Více než 61 tisíc cizinců bylo v postavení zaměstnanců agentur práce. Ministerstvo průmyslu a obchodu evidovalo ke konci roku 2014 celkem podnikatelů cizinců. (Zpráva MV ČR, 2015) 45

46 7 Empirická část diplomové práce 7.1 Cíl průzkumu Tato diplomová práce se zabývá tématem mezinárodní migrace a to především v kontextu České republiky. Základní snahou je vymezení základních pojmů, oblastí a skutečností, které s touto problematikou souvisí. Na teoretickou část navazuje empirická část, která demonstruje získané výsledky kvantitativního výzkumu šetření. Pro výzkum byla zvolena dotazníková forma, jenž je jednou z nejběžnějších forem průzkumů při zkoumání velkého množství počtu respondentů. Cílem dotazníku bylo získat aktuální názory široké veřejnosti na velmi diskutované téma migrace. 7.2 Vyhodnocení dotazníku Dotazník je tvořen sérií 16 otázek, které byly k dispozici respondentům na internetové stránce po dobu jednoho týdne, tedy od Celkem odpovědělo 340 respondentů, statistický přehled respondentů je uveden na konci dotazníku Procentuální vyhodnocení Otázka č. 1 Zajímáte se o téma mezinárodní migrace v kontextu České republiky? a. Vůbec 8 b. Okrajově, sem tam si něco přečtu 206 c. Aktivně, tuto problematiku vyhledávám v různých zdrojích

47 Graf 1 Výsledek prvního dotazu dokládá jak je mezinárodní migrace v současné době aktuálním tématem, kterým se zaobírá většina populace. Otázka č. 2 Jaké zdroje využíváte (zaškrtněte alespoň jednu možnost) a. internetové zpravodajství- české(idnes, Novinky, apod.) 273 b. internetové zpravodajství- zahraniční (BBC, CNN, apod.) 52 c. rádio 101 d. televize české 249 e. televize zahraniční 35 f. sociální sítě 126 g. blogy 22 h. jiné 14 i. vše výše uvedené 20 47

48 Graf 2 Výsledky této otázky naznačují, že téměř 80% respondentů využívá a čerpá z českého internetového zpravodajství a z českých televizních stanic. Zahraniční zdroje jsou našimi respondenty využívány minimálně. U této otázky byla také možnost vlastního vyjádření, díky níž se objevovaly i jiné zajímavé možnosti, například jeden respondent si ověřuje skutečnosti u osob, které mají reálné zkušenosti z postižených oblastí. Otázka č. 3 Domníváte se, že by EU měla přijímat migranty? a. Ano, ale dle přísných pravidel 198 b. Ano, všechny 3 c. Ne, odůvodněte d. Nevím 28 48

49 Graf 3 Otázka číslo 3 dokládá, že téměř 2/3 respondentů by přijímalo migranty, ale pouze za předpokladu přísných pravidel, 1/3 respondentů by migranty nepřijímala vůbec. Možnost c) umožňovala osobní vyjádření, kde se objevovaly zejména názory, že migranti pocházejí z odlišného sociokulturního prostředí a nejsou schopni přijmout naše zvyky a kulturu. Respondenti často zmiňovali bezpečnostní rizika. Problematiku migrantů by většina řešila intervencí a pomocí v jejich zemi původu. Respondenti také vnímají možnosti pomoci migrantům ze strany ČR jako omezené, neboť dle jejich vyjádření: máme svých problémů dost Otázka č. 4 Jaký je Váš názor na přijímání migrantů Českou republikou? a. ČR by je měla přijmout dle své migrační politiky 162 b. ČR by je měla přijmout dle migrační politiky EU 24 c. ČR by je neměla přijímat

50 Graf 4 Otázka číslo 4 přinesla zajímavý výsledek. V předešlé otázce 2/3 respondentů uvedly, že by EU přijímat migranty měla, nicméně k přijímání migrantů v ČR (otázka č. 4) respondenti již tak otevření nejsou. Otázka č. 5 Rozlišujete, které národy žádají v současné době o azyl v ČR? a. Ano, jsou to především občané bývalého východního bloku 60 b. Ano, jsou to ze zemí Blízkého východu a Afriky 160 c. Ne

51 Graf 5 Navzdory údajům z Českého statistického úřadu, který uvádí jako nejpočetnější skupiny migrantů obyvatele bývalého východního bloku a Vietnamu, obyvatelé ČR se domnívají, že jsou to lidé ze zemí Blízkého východu a Afriky. Otázka č. 6 Souhlasíte s tvrzením Přijímání migrantů oživí evropskou ekonomiku? a. Ano 19 b. Ne

52 Graf 6 V podstatě jednoznačný výsledek přinesla otázka číslo 6, kdy se téměř 95% respondentů domnívá, že migranti evropskou ekonomiku neoživí. Otázka č. 7 Domníváte se, že migranti jsou bezpečnostní hrozbou pro Českou republiku? a. Ne 45 b. Ano 295 Graf 7 52