17. Îivoãichové Podfií e: Prvoci (Protozoa)

Transkript

1 17. Îivoãichové Podfií e: Prvoci (Protozoa) Podfií e: Mnohobunûãní (Metazoa) Houby Îahavci Plo tûnci Vífiníci Hlísti Vrtej i Mûkk i KrouÏkovci âlenovci Strunatci Ryby Úvod V zkum ryb Pfiehled ryb Rybí pásma na tekoucích vodách Rybí fauna v minulosti Zneãi tûní vodních tokû Ryby vybran ch vodních nádrïí a rybníkû ObojÏivelníci Úvod Historie v zkumu v okrese Ochrana obojïivelníkû Pfiehled druhû Plazi Úvod Historie v zkumu Ochrana plazû Pfiehled druhû Ptáci Úvod Historie v zkumu Ochrana ptákû Pfiehled druhû Ptaãí fauna ve vybran ch biotopech okresu Savci Úvod Historie v zkumu Ochrana savcû Pfiehled druhû 153

2 154

3 17. Îivoãichové Podfií e: Prvoci (Protozoa) Prvoci jsou jednobunûãní Ïivoãichové, jejich tûlo je tvofieno jedinou buàkou, která vykonává v echny Ïivotní funkce. Jsou nepatrné velikosti, lze je pozorovat pouze s mikroskopem. Zástupci prvokû Ïijí na celé Zemi ve v ech prostfiedích - ve vodû,v pûdû,mechu,trávû,na stromech i uvnitfi jin ch organismû jako parazité. V okrese Vsetín se vyskytují v echny bûïné druhy. Pravidelnûji jsou sledovány jen druhy cizopasné - druhy parazitující u lidí sleduje Okresní hygienická stanice Vsetín, druhy v znamnûji parazitující u zvífiat sleduje Okresní veterinární správa Vsetín. Zde probereme jen nûkteré zástupce. Kmen: Praprvoci (Sarcomastigophora) Podkmen: Biãíkovci (Flagellata) Biãíkovci se vyznaãují jedním nebo dvûma biãíky, pomocí kter ch se pohybují ve vodním prostfiedí. V okrese se vyskytuje fiada druhû. Na rybách parazituje biãivka rybí (Ichtyobodo necatrix), napadá nejãastûji oslabené ryby. Onemocnûní se projevuje bûlav m zbarvením pokoïky, pozdûji mûïe dojít k infekci bakteriemi a plísnûmi.v okrese se vyskytuje ãastûji u ryb ve stojat ch vodách,v tocích velmi málo. Dále jsou ãasté u nás trypanozómy Ïijící v krvi ryb a onemocnûní se naz vá spavice ryb (projevuje se malátností a chudokrevností napaden ch jedincû). Dal ím obecnûji se vyskytujícím druhem je trypanozóma potkaní (Trypanosoma lewisi), která Ïije v krvi potkanû, trypanozómu pfiená í blechy. Biãenka po evní (Trichomonas vaginalis) zpûsobuje zánûty pochvy Ïen, v okrese je bûïnû zji - Èována. Biãenka stfievní (Giardia intestinalis) je patogenní druh zpûsobující obtíïe trávicího traktu, v okrese je bûïnû diagnostikována. Biãenka krocaní (Histomonas meleagridis) se v okrese ãasto vyskytuje u mlad ch krût. Trichomonádová nákaza skotu byla v okrese zji Èována v 70. letech, poslední ohniska byla ve Vala ská Bystfiici a na Prostfiední Beãvû - po zavedení inseminace se jiï nevyskytuje. Je fiada dal ích parazitick ch druhû, které budou i u zvífiat ve vsetínském okrese, jejich v skyt v ak nebyl zji Èován (napfi. biãivka je tûrãí, opalinka Ïabí aj.). v tropech napfi. malárii. K v znamn m zástupcûm vyskytujícím se v okrese Vsetín patfií kokcidie (Eimeriidae), a to zejména druhy parazitující u zajícovcû.v okrese se u králíkû a zajícû vyskytují témûfi v echny druhy kokcidií, parazité se úãinnû likvidují krmivem obsahujícím léky. Kokcidie se v okrese vyskytovaly také u jehàat ve velkochovech, kdy hygienická úroveà ustájení nebyla na patfiiãné úrovni, u telat se stále sporadicky vyskytuje. Desítky druhû kokcidií napadají domácí drûbeï, krocany, holuby, husy, dále skot, muflony,prase domácí,jeleny,srnce, elmy aj.kokcidie jsou nebezpeãné zejména pfii silnûj í infekci, kdy napadená zvífiata pak hynou bûhem nûkolika t dnû. Z v trusovcû je pro ãlovûka v znamn patogenní druh toxoplasma obecná (Toxoplasma gondii). Mezi obyvateli vsetínského okresu je kaïd rok zji tûno nûkolik pfiípadû. K nákaze dochází pfiedev ím kontaktem s koãkou domácí, která je definitivním hostitelem tohoto parazita a také konzumací nedostateãnû tepelnû zpracovaného masa. Dal í zástupci v trusovcû, zimniãkovití (Plasmodiidae), se ve stfiední Evropû vyskytují jen u nûkter ch zvífiat, zejména u ptákû (zpûsobují napfi. ptaãí malárii), pfiena eãem jsou komáfii rodu Culex. V okrese dosud nebyla tato nemoc prokázána, i kdyï ji nelze vylouãit v oblasti s vût ím v skytem komárovit ch (Chorynû, Le ná). Kmen: Hmyzomorky (Microspora) V znamn m zástupcem, kter parazituje u vãel, je hmyzomorka vãelí (Nosema apis). V okrese se vyskytuje sporadicky, napadené vãelstvo musí b t úplnû zlikvidováno. Dal í druhy hmyzomorek se v okrese vyskytují velmi vzácnû, mohou parazitovat u savcû vãetnû ãlovûka a zpûsobovat jim tûïká onemocnûní. Kmen: V trusenky (Myxozoa) Zástupci tohoto kmene parazitují u ryb, napadají nejrûznûj í tkánû - kûïi, svalovinu, ledviny, játra, nervovou soustavu apod. V okrese se vyskytuje rybomorka pstruïí (Myxobolus cerebralis), která parazituje u pstruhû a lipanû, po kozuje jim orgán rovnováhy, coï u nich zpûsobuje nekoordinované pohyby hlavou dolû. Napadány jsou mladé ryby, zejména plûdek. Nejcitlivûj í na toto onemocnûní je pstruh duhov. Podkmen: KofienonoÏci (Sarcodina) KofienonoÏci nemají biãíky a pohybují se pomocí pano- Ïek, mají promûnliv tvar tûla. V tûle ãlovûka Ïije nûkolik podmínûnû patogenních druhû druhû - v okrese se u dûtí bûïnû vyskytují mûàavka stfievní (Entamoeba coli), mûàavka Endolinax nana a dal í, v echny Ïijí ve stfievech. Velké mnoïství mûàavek Ïije ve svrchních vrstvách pûdy nebo na jejím povrchu v mechu a trávû - tam, kde je dostateãná vlhkost i mnoïství organick ch zbytkû. V roce 1950 byl proveden podrobnûj í prûzkum pûdních mûàavek ve v chodní ãásti Vsetínsk ch vrchû - a to na lokalitách v okolí hfiebenu od sedla âarták po Tfie tík (Barto 1952). MûÀavky byly sledovány v porostech mechû, celkem bylo nalezeno 33 druhû - nejbûïnûj ími druhy vyskytujícími se prakticky na v ech místech byly mûàavky Assuline muscorum a Trinema enchelys. Kmen: V trusovci (Apicomplexa) Jsou to parazitiãtí prvoci Ïijící v tûlech jin ch ÏivoãichÛ, v prûbûhu v voje mohou mít i dva hostitele, obvykle jsou pfiená eni hmyzem. ZpÛsobují nebezpeãná onemocnûní, Trepka (Paeramecium caudatum) 155

4 Kmen: Nálevníci (Ciliophora) Jsou to nejdokonalej í jednobunûãní Ïivoãichové. Vût inou Ïijí volnû, men í poãet druhû Ïije paraziticky nebo symbioticky. Pohybují se pomocí koordinovaného pohybu brv. Volnû Ïijící druhy se v pfiírodû roz ifiují v klidovém stádiu cysty, kdy jsou vûãi nepfiízniv m podmínkám prostfiedí úãinnû chránûny obaly. Mnohé druhy mají v znamnou funkci v samoãistících procesech ve vodû. Druhy volnû Ïijící ve vodách se vût inou Ïiví bakteriemi, jin mi jednobunûãn mi Ïivoãichy nebo rostlinami anebo detritem. adu nálevníkû najdeme na konãetinách vodních ãlenovcû (napfi. u beru ky vodní, raka fiíãního), dále ve zneãi tûn ch vodách, na dnû vod v detritu a v umûle zhotoven ch nálevech. Z nálevníkû Ïijících volnû ve vodním prostfiedí se bûïnû vyskytují napfi. rody trepka (Paramecium), slávinka (Stylonychia), víãkovka (Pyxicola), baniãka (Lagenophrys), lezounek (Euplotes), ledvinovka (Colpoda), labutûnka (Lacrymaria), ãepelenka (Chilodonella), oválovka (Prorodon), zobánka (Loxodes), vífienka (Vorticella), bobovka (Colpidium) a fiada jin ch. Dal í druhy Ïijí na tûle vodních bezobratl ch - napfi. u ble ivcû Ïije rournatka ble ivãí, na nezmarech paslávinka nezmafií, na mûkk ích pfiílepka okruïáková apod. Z parazitick ch druhû je v znamn koïovec rybí (Ichtyophthirius multifilis), kter cizopasí na Ïábrách a kûïi ryb. Onemocnûním trpí zvlá tû plûdek, nûkdy i akvarijní rybky. V okrese b vá lokálnû zji tûn, dfiíve napfi. v rybníãku Neratov. V znamnou skupinou obrven ch prvokû jsou fiád bachofici (Entodiniomorphida), kter patfií k symbiotick m nálevníkûm. Bachofici Ïijí v trávicím traktu pfieïv kavcû a umoïàují trávení celulózy (zpracování celulózy bachoficûm umoïàuje pfiítomnost bakterií, které celulózu rozkládají), sami bachofici jsou pak zdrojem bílkovin pro tûlo pfieïv kavce Podfií e: Mnohobunûãní (Metazoa) Tûlo je vïdy tvofieno vût ím poãtem bunûk, buàky se seskupují do tkání a orgánû, které vykonávají specializované funkce (napfi. tkáà krycí, jaterní, svalová, nervová apod., orgány - napfi. Ïábry, plíce, srdce, mozek atd.). Kmen: Houby (Porifera) Îivoãi né houby patfií k nejprimitivnûj ím mnohobunûãn m ÏivoãichÛm, tûlo má jednoduchou stavbu vakovitého tvaru. Îijí pfiisedle na kamenech, stoncích rostlin a na rûzn ch pfiedmûtech ponofien ch do vody, sv m vzhledem pfiipomínají porosty fias. Îiví se bakteriemi a fiasami. V âr Ïije 6 druhû.ve vsetínském okrese se v tocích a nádr- Ïích vyskytuje houba fiíãní (Ephydatia fluviatilis), byla zji tûna napfi. v lomu Jasenice u Le né, ve stojat ch vodách se vyskytuje houba rybniãní (Spongilla lacustris). Nálevník vífienka (Vorticella) Kmen: Îahavci (Cnidaria) Mají paprsãitû soumûrné tûlo. Zvlá tním zafiízením jsou Ïahavé buàky, které jsou na rûzn ch ãástech tûla, nejvíce na chapadlech v okolí ústního otvoru. Pomocí nich loví potravu nebo je také pouïívají pfii obranû. Jsou to v luãnû vodní Ïivoãichové. U nás Ïijí pouze zástupci z tfiídy polypovcû (Hydrozoa).Ve stfiední Evropû Ïije 8 druhû polypovcû. V okrese se bûïnû vyskytují zástupci fiádu nezmarû (Hydrida). Nezmafii Ïijí pfiichyceni na vodní vegetaci a rûzn ch pfiedmûtech ponofien ch ve vodû. Pfii hydrobiologick ch v zkumech byly v okrese zji tûny dva druhy - bûïnûj í nezmar tíhl (Hydra attenuata) a vzácnûj í nezmar Hydra stellata, kter byl nalezen v lomu Jasenice u Le né. Nezmar hnûd (Hydra oligactis) Kmen: Plo tûnci (Plathelminthes) Mají silnû zplo tûlé tûlo. V skytem parazitick ch druhû v okrese Vsetín se zab vají pracovi tû Okresní veterinární správy Vsetín (cizopasící u hospodáfisk ch a lovn ch druhû zvífiat) a Okresní hygienické stanice Vsetín (cizopasící u ãlovûka) Tfiída: Plo tûnky (Turbellaria) Vyskytují se ve volné pfiírodû. Nejãastûji je najdeme ve vodách, tekoucích i stojat ch, Ïijí pod kameny, na vodních rostlinách nebo v bahnû. Nûkteré druhy mají v znam jako indikátory ãistoty vody.v okrese se v ãist ch potocích vyskytuje plo tûnka potoãní (Dugesia gonocephala).ve vodách okresu se vyskytuje fiada dal ích druhû plo tûnek, dosud v ak nebyly systematicky prozkoumány. Tfiída: Tasemnice (Cestodes) Tûlo tasemnice je tvofieno hlaviãkou a krãkem, kter od krcuje ãlánky. Dospûlé tasemnice jsou stfievní parazité obratlovcû. Jsou oboupohlavné, mají 1 aï 2 mezihostitele. Larvální cysty - boubele se u obratlovcû mohou tvofiit v rûzn ch orgánech a jsou pro napadeného Ïivoãicha mnohem nebezpeãnûj í neï dospûlci (napadení organismu boubelemi se naz vá cysticerkóza). Mezihostiteli tasemnic jsou rûzní bezobratlí Ïivoãichové a obratlovci. Jedná se o v eobecnû roz ífiené druhy. âasto jsou v okrese zji Èovány u koãek a psû. Tasemnice bezbranná (Taenia saginata) cizopasí ve stfievû ãlovûka, mezihostitelem je skot, pfiípadnû dal í pfieïv kavci. V okrese se vyskytuje u skotu v okolí rekreaãních tras (cysticerkóza skotu je zji Èována v nûkolika desítkách pfiípadû roãnû). U ãlovûka je v okrese tato nemoc také diagnostikována - celkem se jedná o nûkolik pfiípadû roãnû, vût ina osob se nakazí konzumací nedostateãnû 156

5 tepelnû zpracovaného hovûzího masa. Tasemniãka dûtská (Hymenolepis nana) parazituje pfiedev ím v zaïívacím traktu potkana a drobn ch zemních savcû, tato nákaza b vá v okrese sporadicky zji Èována u dûtí s velmi nízkou hygienickou úrovní.u ovcí se v okrese sporadicky vyskytuje tasemnice Taenia multiceps, zpûsobuje vrtohlavost.velmi ãasto se v okrese u jehàat vyskytuje tasemnice Taenia benedeni. Ve stfievech rackû a jin ch ryboïrav ch ptákû parazituje fiemenatka ptaãí (Ligula intestinalis),mezihostitelem jsou buchanky. U drav ch ryb cizopasí tûrbinovka tiãí (Triaenophorus nodulosus), mezihostitelem jsou buchanky. MûchoÏil zhoubn (Echinococcus granulosus) cizopasí v tenkém stfievû psovit ch elem, zejména u li ek, niï í stádia v voje probíhají u rûzn ch savcû (ta napadají plíce, játra a jiné mûkké orgány). V skyt u ãlovûka byl v okrese zaznamenán pouze jednou - jednalo se o plicní echinocystu u muïe. Dal ími ãast mi parazity savcû jsou tasemnice psí (mezihostiteli jsou blechy a v enky), tasemnice ovãí, tasemnice srnãí, tasemnice koàská, tasemnice drûbeïí a fiada jin ch. Druhové názvy tasemnic urãují, kdo je jejich koneãn m hostitelem. Plo tûnka potoãní (Dugesia gonocepkala) Tfiída: Motolice (Trematoda) Jsou to vnitfiní cizopasníci jin ch mnohobunûãn ch ÏivoãichÛ vãetnû ãlovûka. Tûlo mají jednoduché, dlouhé aï 10 cm. V okrese se vyskytuje motolice jaterní (Fasciola hepatica), nejãastûji cizopasí u pfieïv kavcû, pfii intenzivnûj ím napadení dochází u zvífiat k úhynu. Mezihostitelem této motolice je plï bahnatka malá, kter Ïije na zamokfien ch loukách nebo v tûních.v okrese se motoliãnatost ovcí vyskytuje ãasto v drobnochovech, kde se preventivnû neodãervuje. U skotu se v okrese vyskytuje vedle motolice jaterní i motolice Clerocelium lauceolatum. Motolice jsou u skotu v souãasnosti málokdy diagnostikovány, jejich v skyt byl v raznûji eliminován v 60. a 70. letech po odvodnûní, ohrazení a postfiicích. Nejvy í ãetnost nálezû motolic dfiíve byla v obcích Laãnov,Dolní,Prostfiední a Horní Beãva,Vidãe, Velká Lhota a Podlesí. U men ích pfieïv kavcû se v okrese ãasto vyskytuje motoliãka jaterní (Dicrocelium duodeticum), mezihostitelem této motoliãky jsou suchozem tí plïi a mravenci rodu Formica. PfieÏv kavce napadá dal í druh, a to motolice jelení (Paramphistomum cervi), mezihostitelem jsou plïi okruïáci. Motoliãky byly zji tûny také u kaprû na Bystfiiãce (Kubíãek 1956). Dal í zástupci motolic parazitují u domácích i volnû Ïijících hrabav ch, vrubozob ch a jin ch ptákû, u domácích kachen, v hlavov ch dutinách kunovit ch elem aj. nebo pfiisedle na dnû nebo na vodní vegetaci, nûkteré druhy Ïijí také v mechu, na vlhké pûdû apod.v âr je známo kolem 600 druhû, z nichï mnohé Ïijí i ve vsetínském okrese. V skyt druhû Ïijících v mechu byl v roce 1950 sledován ve v chodní ãásti Vsetínsk ch vrchû (Barto 1952). Pfii v zkumu na lokalitách v okolí hfiebenu mezi âartákem atfie tíkem bylo v roce 1950 nalezeno celkem 21 druhû - nejbûïnûj ím zástupcem byla pijavenka Macrotrahela papilosa, nejvzácnûj ím nálezem byla pijavenka Habrotrocha flaviformis v mechu na âartáku (Hutisko- Solanec). V okrese se budou vyskytovat dal í zástupci této skupiny, z pijavenek napfi. rod Rotaria, dále rody hrotenka (Keratella), vakovenka (Asplachna) aj. Kmen: Hlísti (Nemathelminthes) Hlísti mají válcovité nebo vláknité tûlo (dfiíve se také naz vali oblí ãervi). Jsou oboupohlavní s v razn m pohlavním dimorfismem, samice je v raznû vût í. Nûkteré druhy jsou v znamní parazité jin ch ÏivoãichÛ vãetnû ãlovûka, dále parazité rostlin, mnoho druhû se vyskytuje v pûdû, kde se Ïiví odumfiel mi zbytky organismû, houbami nebo bakteriemi a v znamnû se podílejí na tvorbû pûd, dal í se vyskytují ve vodách. Parazitózy se naz vají helmintózy, v voj parazita je pfiím nebo pfies mezihostitele. Zástupci hlístic fiádu Nematoda jsou v okrese pfii hydrobiologick ch prûzkumech bûïnû zji Èováni ve v ech typech vod. V znamn mi parazity u pfieïv kavcû je tenkohlavec ovãí (Trichuris ovis), u zajícû tenkohlavec zajeãí (Trichuris sylvilagi) a u prasat tenkohlavec praseãí (Trichuris suis). U ãlovûka b vá diagnostikován tenkohlavec lidsk (Trichuris trichiura). Jedná se o obecnû roz ífiené druhy s v skytem i v okrese Vsetín. Parazitem u psovit ch a koãkovit ch elem, prasat aj. savcû je svalovec stoãen (Trichinella spiralis).v posledních desetiletích nebyl v skyt u zvífiat v okrese vûbec zji tûn (v echna domácí i stfielená divoká prasata se pfiitom z hlediska svalovce dûslednû kontrolují). V znamn m parazitem v chovech drûbeïe je hlíst srostlice trvalá (Syngamus trachea), zpûsobující nemoc syngamózu. Cizopasí v prûdu nicích, mezihostitelem jsou ÏíÏaly. Syngamóza se negativnû projevila u baïantû získan ch z odchoven a vypu tûn ch do volné pfiírody, nemocí byly postiïeny i nûkteré divoce Ïijící populace baïantû.v okrese se nadále ãasto vyskytuje u slepiãích kufiat a u baïantích kufiat v oblastech zamofiení. Dal í parazitické druhy hlístû se Kmen: Vífiníci (Rotatoria) Jsou to mikroskopiãtí Ïivoãichové o velikosti nûkolika desetin milimetru. Îijí ve vodách jako souãást planktonu Motolice jaterní (Fasciola hepatika) 157

6 ãasto vyskytují u ovcí, skotu, koní a prasat a zpûsobují jim stfievní a Ïaludeãní strongylózy (napfi. hlíst zubovka - koàská, ovãí a praseãí,dále mûchovec - ovãí,psí aj.).v okrese se ãasto vyskytují plicní ãervi, napfi. plicnivka obecná (Muellerius capillaris) - u ovcí je tam, kde se pravidelnû neodãervují a kde je spoleãná pastva star ch a mlad ch ovcí. U skotu se plicnivka vyskytovala na neasanovan ch pastvinách (napfi. Bystfiiãka). Hlístice vlasovka husí (Amidostomum anseris) parazituje ve svalnatém Ïaludku hus, kachen a dal ích ptákû - v okrese je ãastou pfiíãinou prûjmû a ztrát u mlad ch hus. Obecnû znám mi parazity jsou krkavky. V okrese b vá roãnû diagnostikováno nûkolik nákaz krkavkou dûtskou (Ascaris lumbricoides), vût inou u dûtí. ada dal ích druhû krkavek a krkaviãek parazituje u zvífiat - u koní a prasat jsou v okrese ãasto. U psû dominuje krkavka Toxocara canis.z roupû se v okrese u dûtí bûïnû vyskytuje roup dûtsk (Enterobius vermicularis), dal í druhy roupû parazitují u zvífiat. V znaãn mi parazity rostlin jsou nûkteré druhy háìátek, najdeme je ãasto i ve vsetínském okrese - napfi. háìátko zhoubné, háìátko mrkvové, háìátko luãní, háìátko obilné atd. Kmen: Cephalorhyncha Tato skupina zahrnuje u nás jedinou tfiídu - strunovce (Nematomorpha). Dospûlci mají vláknité tûlo, nepfiijímají potravu a Ïijí ve vodû. Parazitické larvy se vyvíjejí u vodních a pûdních bezobratl ch.v ãist ch vodách v okrese Ïije strunovec obecn (Gordionus scaber), kter se vyskytuje v potocích a pramenech na vût inû území. Larvy se vyvíjejí v tûle stfievlíkovit ch broukû. Kmen: Vrtej i (Acanthocephala) Jedná se o skupinu parazitick ch ÏivoãichÛ vláknitého tvaru. Larvy se vyvíjejí v tûle hmyzu nebo kor Û, dospûlci cizopasí ve stfievû v ech skupin obratlovcû. V okrese se vyskytují, av ak jejich v skyt nebyl zji Èován. Kmen: Mûkk i (Mollusca) Mûkk i mají neãlánkované tûlo, vût inou rozli eno na hlavu, útrobní vak a nohu. Mûkké slizovité tûlo je chránûno ulitou, destiãkami nebo dvojdílnou schránkou, nûkdy b vá nahé. Celistvou vinutou schránku (ulitu) vytváfiejí plïi (Gastropoda), dvojdílnou schránku (lastury) mají mlïi (Bivalvia). Schránka mûkk Û se skládá zpravidla ze tfií vrstev. Povrchovou tenkou vrstviãku tvofií organická látka zvaná konchin, která je sv m chemick m sloïením podobná chitinu hmyzu. Pod konchinem je mnohem silnûj í vrstva sloïená z uhliãitanu vápenatého. Poslední, vnitfiní, vrstviãka je perleèová a je nápadnû vyvinuta jen u velk ch mlïû - perlorodek a velevrubû. Barevnost schránek urãují organické barvy, které Ïivoãich získává z potravy. krkavka dûtská (Ascaris lumbricoides) D chacím orgánem u rûzn ch skupin plïû jsou Ïábry nebo plíce, u mlïû pouze Ïábry. Potravou mûkk Û b vají fiasy, houby, ãásti rostlin, rozkládající se zbytky organické hmoty; nûkteré druhy se Ïiví dravû jin mi bezobratl mi Ïivoãichy. Mûkk i potfiebují pro svûj Ïivot ve svém prostfiedí dostateãné mnoïství vápníku a vodu. Suchozem tí plïi pfieïívají suché období uzavfiením ústí ulity blanit m víãkem. Ve stfiední Evropû Ïije pfies 300 druhû mûkk Û, vût inou plïû, v okrese Vsetín bylo dosud zji tûno kolem 100 druhû. Z 19. století pochází nûkolik údajû od Uliãného (1896). V 50. letech minulého století zkoumal malakofaunu v okolí Vsetína Flasar (1957). Hudec (1956) se zab val mûkk í faunou JavorníkÛ. LoÏek a Mácha (1957) provedli v letech 1952 a 1954 prûzkum na 21 lokalitách ve Vsetínsk ch vr ích, kde zjistili celkem 72 druhû. V letech byl proveden prûzkum mûkk Û ve Vsetínské Beãvû v rámci studie vodních bezobratl ch ( vec 1960). Dal í konkrétní, ale útrïkovité, údaje pocházejí z 80. a 90. let; jde o druhy zji tûné v potravû zpûvn ch ptákû a pfii hydrobiologick ch prûzkumech (viz kap. Hydrobiologie a vodní ekosystémy).vûdní obor, kter se zab vá mûkk i, se naz vá malakologie. Kmen mûkk Û je u nás zastoupen dvûma tfiídami - plïi a mlïi. Tfiída: PlÏi (Gastropoda) Podtfiída: PfiedoÏábfií (Prosobranchiata) Vût ina zástupcû Ïije v mofii, ve vsetínském okrese Ïije jen nûkolik druhû. D chají Ïábrami. Z ãeledi praménkovit ch (Hydrobiidae) je v okrese typick m obyvatelem stál ch pramenû praménka rakouská (Bythinella austriaca), byla zji tûna ve Vsetínsk ch vr ích i v Javorníkách. Pozoruhodn je nález slepé a v podzemních vodách Ïijící v vûrky slovenské (Alzoniella slovenica), kterou uvádí v jednom exempláfii Hrub (1969) ze studánky pod Pulãínsk mi skálami. Nález se novûji nepodafiilo ovûfiit. Ve stojat ch a mírnû tekoucích vodách Ïije bahnivka rmutná (Bithynia tentaculata). Podtfiída: Plicnatí (Pulmonata) ád: Spodnoocí (Basommatophora) Je to skupina plicnat ch plïû, ktefií druhotnû osídlili sladkovodní prostfiedí, popfi. mokfiady. Mají pouze jeden pár tykadel, oãi jsou pfii jejich bázi. Na mokfiadních místech Ïijí dva druhy símûnek, símûnka nejmen í (Carychium minimum) a símûnka trojzubá (Carychium tridentatum). Z okruïákovit ch (Planorbidae) se ze vzácnûj ích druhû vyskytuje kruïník Gyraulus rossmaessleri,byl zji tûn na mokfiadu u ChoryÀsk ch rybníkû. Druh Ïije v luãních pfiíkopech a v âr je vzácn (v skyt byl dosud znám pouze z okolí Ostravy a Olomouce). Z plovatkovit ch (Lymnaeidae) bylo zji tûno nûkolik druhû, napfi. plovatka bahenní (Lymnaea stagnalis), plovatka toulavá (Radix peregra) a plovatka malá (Galba truncatula), která je mezihostitelem cizopasníka - motolice jaterní. Z ãeledi kamomilovit ch (Ancylidae) se v tekoucích vodách okresu pravidelnû vyskytuje kamomil fiíãní (Ancylus fluviatilis). Najdeme jej na kamenech v potocích a obou Beãvách roztrou enû od pramene aï po hranici okresu. 158

7 ád: Stopkoocí (Stylommatophora) Jsou to plicnatí plïi, ktefií se vyznaãují dvûma páry tykadel nestejné délky. Z ãeledi hladovkovit ch (Enidae) mûïeme v horsk ch lesích Moravskoslezsk ch Beskyd nalézt hladovku horskou (Ena montana). Jedná se o citliv, potenciálnû ohroïen a ustupující druh. Z ãeledi jantarkovit ch (Succineidae) je pravideln m obyvatelem beskydsk ch potokû jantarka obecná (Succinea putris). Na biotopech vytvofien ch ãlovûkem jako jsou hfibitovy, stavby, zpustlé sady, parky, ale i smí ené lesy ãasto nalezneme vrásenku okrouhlou (Discus rotundatus) z ãeledi vrásenkovit ch (Endodontidae), hojnû byla zji tûna i v mûstském parku ve Vsetínû. âeleì plzákovití (Arionidae) jsou nazí plïi, ktefií mají hrubû hrbolovitou pokoïku. Ve vlhk ch listnat ch lesích Msl. Beskyd nalezneme aï 150 mm dlouhého plzáka lesního (Arion rufus), kter mûïe b t zbarven od svûtle ãervené barvy aï po sytû ãernou. Obecnû ãím chladnûj í biotop, tím tmav í zbarvení. Dal ím velmi bûïn m lesním druhem je men í plzák hnûd (Arion subfuscus). V zahradách se velmi ãasto vyskytuje plzák Arion fasciatus.plzáku lesnímu je velmi podobn zavleãen a invaznû se ífiící plzák portugalsk (Arion lusitanicus), kter sv m Ïírem zpûsobuje citelné kody na pûstovan ch rostlinách. Subtilním tûlem a je tû jemnûj í schránkou se vyznaãuje sklenûnka prûsvitná (Vitrina pellucida) z ãeledi sklenûnkovit ch (Vitrinidae). Nalezneme ji pfiedev ím ve vlhk ch lesích, na kulturních stanovi tích - v zahradách, parcích apod. Zvlá tû hojná je v podzimních mûsících. Sklenûnce se podobá slimáãník horsk (Semilimax kotulae), obyvatel horsk ch chladn ch lesû. âeleì zemounovit ch (Zonitidae) zastupují ve zvífienû vsetínského okresu tyto druhy: bûïná bly tivka r hovaná (Perpolita hammonis), sítovka Aegopinella minor, skelnatka hladká (Oxychilus glaber) a vzácnûj í skelnatka stlaãená (Oxychilus depressus), která je citliv m a ustupujícím druhem, byla zji tûna na Vsackém Cábu. V málo naru en ch lesních biotopech okresu mûïeme nalézt nádhernû zbarveného slimáka modranku karpatskou (Bielzia coerulans) z ãeledi slimákovit ch (Limacidae), patfií k ohroïen m druhûm. Obecnû v blízkosti ãlovûka, v lesích a kfiovinat ch oblastech pod dfievy, kameny, v kanálech atp. se mûïeme ãasto setkat se slimákem nejvût ím (Limax maximus), kter dosahuje velikosti aï 200 mm.v lesích je bûïn pod kûrou stromû velk, tmavû zbarven slimák popelav (Limax cinereoniger) a na houbách Ïije svou citrónovou barvou nápadn slimák Ïlut (Malacolimax tenellus). Pod kûrou stromû, i do v e nûkolika metrû, Ïije arborikolní druh podkornatka Ïíhaná (Lehmannia marginata). Z ãeledi závornatkovití (Clausiliidae) v na em okrese Ïijí pozoruhodné karpatské druhy vfietenatka nadmutá (Vestia turgida) a vfietenatka edavá (Bulgarica cana). Vfietenatka moravská (Vestia ranojevici moravica) je neoendemick poddruh balkánského druhu, kter má posunut v skyt daleko na sever. V rámci âr se vyskytuje pouze v horsk ch oblastech severní Moravy, v okrese byla zji tûna v Host nsk ch vr ích,vsetínsk ch vr ích a Msl. Beskydech. Bohatû zastoupenou ãeledí v na í oblasti jsou hlem Ïìovití (Helicidae). Ve vlhãích horsk ch lesích se mûïeme setkat s citliv m, ustupujícím druhem vlahovkou karpatskou (Monachoides vicinus). V lesních biotopech hojnû nalezneme plamatku lesní (Arianta arbustorum). Pod padl mi kmeny ãasto nalezneme hustû osrstûnou zuboústku trojzubou (Isognomostoma isognomostomos). Vzácnû se v lesních kameni tích horsk ch poloh vyskytuje zuboústka sametová (Causa holosericea). Na rûzn ch biotopech lesního a kfiovinatého charakteru, na zahradách, v úvozech cest apod. se mûïeme ãasto setkat s páskovkou kefiovou (Cepaea hortensis). Obecnû znám m druhem, vyskytujícím se hlavnû v listnat ch lesích niï ích poloh podél tokû, je hlem Ïì zahradní (Helix pomatia). Pozoruhodná je pfiítomnost skalnice k lnaté (Helicigona lapicida), jejíï v chodní hranice roz ífiení probíhá Vsetínsk mi vrchy a nezasahuje dále do Karpat (chybí jiï v Moravskoslezsk ch Beskydech). Tfiída: MlÏi (Bivalvia) Z ãeledi velevrubovit ch (Unionidae) se v okrese vzácnû vyskytuje velevrub (Unio) a ãasto keble (Anodonta). Velevrub tup (Unio crassus) byl je tû v posledních letech potvrzen na nûkolika místech, v náhonech ve Vsetínû (Ml nsk potok), na Hovûzí, v Halenkovû a v Hrachovci u Vala ského Mezifiíãí. Je pravdûpodobné, Ïe se dfiíve vyskytoval ve vût inû vodních náhonû okresu, donedávna snad iujanové, Zubfií a Za ové. Ve v ech recentních lokalitách je v ak tento druh silnû ohroïen manipulací s vodní hladinou, zneãi tûním vody a zanesením sedimenty (kritická situace je u náhonu v Halenkovû). Proto je nutné na nich zavést zvlá tní reïim ochrany a údrïbov mi zásahy zajistit optimální Ïivotní podmínky. Dal í ohroïen druh z této ãeledi, velevrub nadmut (Unio tumidus), se do zaãátku 90. let 20. století vyskytoval pouze na jediném místû, v Ml nském potoku u Kelãe (v Keleãském náhonu). Zástupci rodu keble (Anodonta) jsou uvádûni z vût iny nádrïí v okrese, napfi. z rybníãkû v Huslenkách pod Hrachoveãkem, na vodárenském území Ohrada ve Vsetínû, Chmelník u Kelãe, z jezírka v PP Jasenice u Le né azlaãnovsk ch rybníkû. keble fiíãní (Anodonta anatina) byla zji tûna pouze na vodní nádrïi Horní Beãva. O vysoké poãetnosti keble na této lokalitû svûdãí údaj z podzimu 1999, kdy pfiehrada byla po dvaceti letech ãásteãnû vypu - tûna. Pfii záchranû keblí bylo napoãítáno celkem 18 tisíc jedincû na obnaïeném bahnû a v mûlké vodû, pfiiãemï dal í tisíce byly ukryty ve zb vající ãásti nádrïe s vodní hladinou. keble rybniãná (Anodonta cygnaea) byla potvrzena na rybníãku u spodní farmy ZD v Liptále, na jezírku Balaton u Nového Hrozenkova, na nádrïi Bystfiiãka, na vodárenském území nad RoÏnovem p. R., na ChoryÀsk ch rybnících, na rybníãku v b val ch kasárnách ve Vala ském Mezifiíãí a v nepatrném mnoïství v nádrïi na Horní Beãvû. Je velmi pravdûpodobné, Ïe se zástupci velevrubovit ch vyskytují je tû na dal ích místech, ve stojat ch nebo mírnûji tekoucích vodách s pfiítomností písãitohlinitého dna. Z ãeledi sláviãkovití (Dreissenidae) byla v okrese zji - tûna sláviãka mnohotvárná (Dreissena polymorpha). Vroce 1999 byla ve vût ím poãtu a v rûzn ch velikostech nalezena v jezírku Balaton u Nového Hrozenkova. Pravdûpodobnû se bude vyskytovat na dal ích vhodn ch místech. Kmen: KrouÏkovci (Annelida) Tûlo krouïkovcû je ãlenûno na stejnocenné ãlánky, u na ich druhû se v pfiední ãásti vyskytuje zfieteln opasek. V âr se vyskytuje kolem 250 druhû, z toho ve vsetínském 159

8 okrese bylo dosud zji tûno témûfi 40 druhû nebo rodû. Pfii hydrobiologick ch prûzkumech bylo ve vodách zji tûno kolem 25 taxonû. Cílen prûzkum byl v okrese proveden jen u ÏíÏalovit ch na RoÏnovsku (Zajonc 1957, 1960). PÛdní málo tûtinatci byli studováni téï na svazích Knûhynû v blízkosti hranic okresu (Chalupsk 1991, PiÏl 1991). Podtfiída: Málo tûtinatci (Oligochatea) V okrese se z vodních druhû nejhojnûji vyskytují naidkovití (Naididae) - celkem bylo zji tûno 13 druhû. Z nich je nejãastûj ím druhem naidka obecná (Nais communis) - ta byla pfii hydrobiologick ch prûzkumech zji tûna na vût inû sledovan ch lokalit. Z parazitick ch málo tûtinatcû byla v okrese zji tûna naidka Chaetogaster limnaei, která cizopasí u vodních plïû. Vzácnû byla v RoÏnovské Beãvû zji tûna naidka chobotnatá (Stylaria lacustris). Pravidelnû se vyskytují zástupci naidek rodu Pristina. Z nitûnek se vodách okresu ãasto vyskytují nitûnky - nejvíce zástupci rodu Limnodrilus, ve vodách se silnûj ím organick m zneãi tûním, zejména pod sídli ti, se vyskytují zástupci rodu Tubifex. Ze zajímavûj ích druhû byla pfii hydrobiologick ch prûzkumech zji tûna olejnu ka (Aelosoma) na mokfiadu Rybníky u Hrachovce. Olejnu ka se vyznaãuje pfiítomností pestfie zbarveného sekretu v buàkách pokoïky. Z pûdních málo tûtinatcû je zastoupena fiada druhû ÏíÏalovit ch (Lumbricidae) a roupicovit ch (Enchytraeidae). Mezi nejhojnûj í druhy ÏíÏal v okrese patfií ÏíÏala Aporrectodea caliginosa, ÏíÏala rûïová (Aporrectodea rosea) a ÏíÏala ãervená (Lumbricus rubellus). âast je i v skyt ÏíÏaly obecné (Lumbricus terrestris). Ve vlhké pûdû a v písãitém dnû tekoucích vod se pravidelnû vyskytuje obojïivelná ÏíÏala Eiseniella tetraedra.typick mi druhy podhorsk ch a horsk ch poloh okresu jsou v pûdû Ïijící ÏíÏala mléãná (Octolasion lacteum), a ÏíÏala podhorská (Eisenia submontana) a ÏíÏala Dendrobaena rubida, které Ïijí pod kûrou a v tlejícím dfievû pafiezû a padl ch kmenû. Na RoÏnovsku byl zji tûn v skyt vzácné ÏíÏaly Fitzingeria platyura montana. V horsk ch buãinách lze pfiedpokládat i v skyt vzácné ÏíÏaly Allolobophora eiseni, zji tûné tûsnû u hranic okresu. Z roupicovit ch lze pfiedpokládat hojn v skyt roupice Cognettia sphagnetorum a fiady roupic zrodû Achaeta,Fridericia a Mesenchytraeus.Málo tûtinatci mají znaãn ekologick v znam v pfiírodû, podílejí se na kolobûhu látek. PÛdní druhy mají v znam pfii tvorbû pûd. Podtfiída: Pijavice (Hirudinea) Pijavice jsou vodní druhy krouïkovcû.na obou koncích tûla mají pfiísavky, pomocí nichï se pohybují, ãasto i plavou. Nûkteré druhy jsou dravé, Ïiví se jin mi bezobratl mi Ïivoãichy, nûkteré se ãásteãnû Ïiví i krví jako vnûj í cizopasníci. V âr se vyskytuje 19 druhû (Ko el 1998), z toho v okrese bylo pfii hydrobiologick ch prûzkumech zji tûno 6 druhû. Pfiedpokládáme ov em v skyt je tû nûkolika dal ích. Nejãastûj ími zástupci pijavic ve vodách okresu je hltanovka bahenní (Erpdobella octoculata), byla zji tûna na vût inû hydrobiologicky sledovan ch lokalitách. âastûj í je i hltanovka páskovaná (Dina lineata), jen v tocích u Vala ského Mezifiíãí byla zji tûna na nûkolika místech.vzácnû byla vokolí Vala ského Mezifiíãí zji tûna chobotnatka títkatá (Helobdella stagnalis), a to na potoku v Byninû a na Beãvû u Jufiinky, bude v ak pfiítomna na dal ích místech. Chobotnatka rybí (Piscicola geometra) byla zji tûna na Louãce v Poliãné, bude se vyskytovat i na dal ích místech. Pijavka koàská (Haemopsis sanguisuga) byla zji tûna na potoku z Byniny, vyskytuje se rovnûï i na Beãvû. Pijavka koàská (Haemopis sanguisuga) Poznámka: Zástupci kmenû plo tûnci, hlísti a krouïkovci se také naz vají ãervi, ponûvadï byli dfiíve zaãleàováni do jedné souhrnné taxonomické skupiny ãervi (Vermes). Podle novûj ích systémû se pûvodní kmen ãervû rozpadl na nûkolik samostatn ch kmenû a termín ãervi se jako název taxonu jiï nepouïívá. Kmen: âlenovci (Arthropoda) âlenovci mají nestejnomûrné ãlánkování tûla, kaïd ãlánek pûvodnû nesl ãlánkované konãetiny.tûlo je zpravidla kryto kutikulou.na území okresu jsou zástupci tfií podkmenû - klepítkatcû, ÏabernatcÛ a vzdu nicovcû. Podkmen: Klepítkatci (Chelicerata) ÎíÏala obecná (Lumbricus terrestris) Tûlo je zpravidla ãlenûno na hlavohruì a zadeãek, mají 4 páry kráãiv ch konãetin a na hlavohrudi 2 páry pfiiústních konãetin, první pár se naz vá chelicery, druh pár makadla. V okrese se vyskytují pouze zástupci tfiídy pavoukovcû (Arachnida), která obsahuje ãtyfii fiády. 160

9 ád: Pavouci (Araneida) Pavouci (Araneida) jsou druhovû velmi bohat fiád. Tûlo pavoukû je sloïeno z hlavohrudi a zadeãku, spojen ch úzkou stopkou. Na hlavohrudi jsou oãi, 2 páry ústních konãetin a 4 páry nohou. Na i pavouci mají osm, fiidãeji jen est jednoduch ch oãí, které jsou seskupeny u vût iny druhû do dvou fiad. První pár ústních konãetin se naz vá chelicery a skládají se ze základního ãlánku a drápku. Druh pár ústních konãetin jsou ãelisti opatfiené makadly. Tato jsou u samic zakonãena drápkem, u samcû jsou makadla pfietvofiena v nápadn váãkovit ústroj slouïící k páfiení. Tvar makadla samcû i tzv. epigyny samice jsou dûleïit mi determinaãními znaky. Dal ím urãovacím znakem je poãet a tvar snovacích bradavek. U obou pohlaví ústí v vody pohlavních Ïláz na bfii ní stranû zadeãku. Na konci zadeãku jsou snovací bradavky, pomocí nichï pavouk tká vlákno. ZpÛsob Ïivota pavoukû je velice rozmanit. âasto v nûm hraje v znamnou úlohu pavuãinové vlákno, které slouïí napfiíklad k pfiedení rûzn ch typû sítí k lovu kofiisti. Velké mnoïství druhû ov em loví bez sítí (slíìáci, skákavky apod.). V echny druhy pavoukû pouïívají vlákno i k pfiedení obalû na vajíãka (kokony, hnízda apod.). Pavouãí vlákna se také v znamnû podílí na ífiení pavoukû. Mladí pavouci na podzim za pfiíhodného poãasí vylézají na vyv ená místa, aby odtud vypou tûli po vûtru vlákna, která je potom uná ejí ãasto i na veliké vzdálenosti ( babí léto ). Vlákna samic pavoukû slouïí samcûm i pfii jejich vyhledávání, neboè taková vlákna neustále za sebou kladená samicemi obsahují specifickou chemickou stopu. Charakteristické jsou pro mnohé pavouky zásnubní hry, které samce chrání pfied tím, aby se stali kofiistí samic. Ve vût inû pfiípadû jsou samice mnohem vût í neï samci. V ichni pavouci jsou dravci, Ïivící se pfiedev ím hmyzem, kter lapají do sítí nebo pfiepadají skokem, plíïením atp. Pavouci mají mimotûlní trávení. Do ulovené kofiisti vpraví otvûrky v kutikule vytvofien mi chelicerami, trávící fermenty a po chvíli vysávají rozpu tûné tkánû. Îádn z druhû pavoukû Ïijících u nás nemûïe ãlovûku ublíïit. Pavouci mají také velk bioindikaãní v znam pfii hodnocení kvality Ïivotního prostfiedí. Sbûry pavoukû pro potfieby v zkumu se provádûjí nûkolika metodami - lovem do zemních pastí získáme druhy pohybující se po zemi, sm káním v porostu rostlin získáme hlavnû druhy tvofiící sítû a sklepáváním pak druhy Ïijící na kefiích a stromech. Dal í druhy získáme proséváním detritu, hrabanky nebo mechu. V âr je dosud známo 831 druhû pavoukû.v posledních letech se zv il zájem odborníkû o tuto skupinu a jsou neustále zji Èovány nové druhy pro na í zvífienu i druhy nové pro vûdu. V okrese Vsetín pfiedpokládáme v skyt druhû. Prozkoumanost pavouãí zvífieny okresu je nepatrná, systematick v zkum nebyl do roku 1998 provádûn. Z doby pfied rokem 1998 pocházejí konkrétní údaje jen o pavoucích obsaïen ch v potravû zpûvn ch ptákû (Majkus 1991).Teprve vroce 1998 byl ãleny arachnologické sekce âeské spoleãnosti entomologické uskuteãnûn dûkladnûj í prûzkum nûkolika vybran ch lokalit v povodí Vsetínské Beãvy (Majkus 1999). Z ãeledi sklípkánkovit ch (Atypidae) se v okrese pouze u obcí Huslenky a Janová vyskytuje vzácn teplomiln druh sklípkánek ãern (Atypus piceus). Samice si vyhrabává do mûkké pûdy 15 aï 50 cm dlouhou chodbu a její stûny opfiede pavuãinou. Svislá chodba pokraãuje na povrchu pûdy vodorovnou pavuãinovou trubicí (punão kou), na konci uzavfienou. Pavouk sedí na konci pavuãinové trubice spojen s jejími stûnami signalizaãními vlákny. Jakmile vstoupí nûjak Ïivoãich zevnû na trubici, bûïí sklípkánek pod nûj, uchopí ho mocn mi chelicerami pfies stûnu trubice, protrhne ji a vtáhne dovnitfi. Po poïití kofiisti nestraviteln zbytek vyhodí ven a otvor v trubici vyspraví. DoÏívá se 8 aï 9 rokû. Samci volnû pobíhají po zemi. Pod kûrou stromû a kameny zejména v lesích nalezneme zástupce ãeledi cedivkovití (Amaurobiidae), cedivku podkorní (Amaurobius fenestralis) a hojnû se vyskytující druh cedivku lesní (Callobius claustrarius). Zejména v lesích se vyskytují pokoutníci rodu Coelotes, jsou to vût í pavouci a jejich pfiítomnost pod kamenem poznáme snadno podle husté pavuãiny - bûïn mi druhy jsou punão káfi zemní (Coelotes terrestris) a punão káfi bezbrann (Coelotes inermis). âeleì estioãkovití (Dysderidae) jsou stfiednû velcí a tíhlí pavouci. Úkryt pod kûrou stromû, pod kameny nebo ve tûrbinách skal má vystlan pavuãinou a na v echny strany z nûj vybíhají signální vlákna. V okrese byly zji tûny druhy estioãka Harpactea lepida, estioãka ry avá (Harpactea rubicunda) a estioãka rudá (Dysdera erythrina). Do velikosti 1 cm dorûstají pavouci ãeledi zápfiedníkovití (Clubionidae). Îijí pod kûrou stromû, sloupû, pod kameny, ve svinut ch listech, kde si zhotovují vfietenovit Samiãka sklípkánka ãerného (Atypus piceus) lovící kobylku 161

10 zámotek s otvory na protilehl ch koncích. V noci tyto zámotky opou tûjí a vydávají se na lov. Z podhorsk ch ãástí okresu je znám napfi. zápfiedník kefiov (Clubiona pallidula),velmi hojn m druhem je zápfiedník Clubiona reclusa, dále byl nalezen zápfiedník Clubiona phragmitis (jezero Velké Karlovice) a pomûrnû vzácn druh zápfiedník Clubiona similis (Beãva u Hovûzí pod splavem). BûÏníkovití (Thomisidae) jsou krabûm docela podobní pavouci s krátk m a irok m tûlem. Na kofiist ãíhají na zemi, na kûfie stromû, pod kûrou, na trávû, kefiích a na kvûtech. Pavouci pfiepadající svoji kofiist na kvûtech a mohou barvu svého tûla pfiizpûsobit prostfiedí. BûÏník zelen (Diaea dorsata) je nápadnû zelenû zbarven, Ïije na kefiích a spodních vûtvích stromû, v okrese se vyskytuje pravidelnû. Na loukách se ãasto vyskytují bûïník kvûtomiln (Thomisus onustus) a bûïník kopretinov (Misumena vatia), ktefií na svou kofiist obvykle ãíhají na kvûtech rostlin. BûÏník kopretinov se vyznaãuje schopností mûnit barvu zadeãku od bílé do Ïluté a rovnûï má v razn pohlavní dimorfismus - samice je podstatnû mohutnûj í. Skákavkovití (Salticidae) je bohatá ãeleì drobnûj ích druhû, snadno odli iteln ch od ostatních pavoukû podle velk ch teleskopick ch oãí, které jim umoïàují sledovat kofiist jiï na vzdálenost 20 aï 25 cm. Pohybující se kofiist sledují otáãením celé hlavohrudi, ke kofiisti se plíïí a pfied závûreãn m skokem se pfiipoutají k podkladu zaji Èovacím vláknem. Skákavky se zdrïují na skalách, zdech, kmenech, dfievûn ch ohradách, kefiích, v mechu a lesní hrabance. V okrese se pravidelnû vyskytuje skákavka pruhovaná (Salticus scenicus), dále byly zji tûny skákavka Bianor aurocinctus - Losov u Huslenek a skákavka ãerná, (Evarcha arcuata) - Vr ky a Díly u Vsetína. Nûktefií pavouci se nejen tvarem tûla, ale i pohyby velmi podobají mravencûm, napfi. na okrajích lesû a na bfiezích rybníkû se ãasto vyskytuje skákavka mravenãí (Myrmarachne formicaria), která je velmi podobná mravenci lesnímu Formica rufa (mravenec má v ak na rozdíl od pavouka pouze 3 páry nohou). tírek obecn (Chelifer cancroides) Slíìákovití (Lycosidae) loví kofiist bez pouïití sítí. Jsou to velmi hojní pavouci pobíhající od ãasného jara po loukách, polích nebo na bfiezích vod, nûkteré druhy bûhají dokonce i po hladinû. Nejpoãetnûji jsou v okrese zastoupeny druhy rodu Pardosa - bûïnû se v okrese vyskytuje slíìák mokfiadní (Pardosa amentata), pavouci Ïijí u vod, v zahradách a jinde.v podhorsk ch smí en ch lesích Vsetínsk ch vrchû byl pravidelnû nalézán slíìák hajní (Pardosa lugubris), vzácnûj ím druhem je slíìák Pardosa riparia. Z rodu Alopecosa byly v okrese zji tûny zatím tfii druhy, napfi. slíìák tlustonoh (Alopecosa cuneata) u Huslenek. BûÏn mi druhy v okrese jsou dále zástupci rodu Trochosa - napfi. slíìák zemní (Trochosa. terricola) a slíìak Trochosa ruricola. Na bfiezích vod se ãasto vyskytují slíìáci rodu Pirata, napfi. slíìák baïinn (Pirata piraticus) a slíìák Pirata. hygrophilus. Se zástupci ãeledi pokoutníkovit ch (Agelenidae) se pravidelnû setkáváme pfiedev ím v domácnostech - v celém okrese se vyskytuje pokoutník domácí (Tegenaria domestica). Pokoutníkovití obvykle tkají horizontální sítû, pfiecházející nálevkovit m ústím do rourky, v níï se pak zdrïují. V lesích i na zastínûn ch paloucích je velmi hojn pokoutník Histopona torpida. âeleì snovaãkovití (Theridiidae) obsahuje drobné pavouãky velikosti od zlomku milimetru do nûkolika málo milimetrû. Nûkteré druhy mají mezi hlavohrudí a zadeãkem zvlá tní stridulaãní orgán, jímï mohou vydávat i lidsk m uchem sly itelné zvuky. Tkají nepravidelné sítû, na zachycenou kofiist vrhají pomocí zadních noh lepkavá pavuãinová vlákna a zabalují ji do nich. Snovaãka pokoutní (Steatoda bipunctata) pomocí tûchto vláken uloví i vosu. NaVsetínsku se v ude hojnû vyskytuje snovaãka oválná (Enoplognatha ovata) a na listech kefiû snovaãka Theridion varians,vzácnûj í jsou snovaãky doubravní (Theridion pallens), Robertus truncorum (napfi. pod Vsack m Cábem) a snovaãky peãující (Theridion impressum) - napfi. Rado ov u Zdûchova. Snad mezi nejznámûj í pavouky patfií zástupci ãeledi kfiiïákovit ch (Araneidae). Utéto skupiny je v razn pohlavní dimorfismus - samice je mnohem vût í a kulatûj í. V echny druhy této ãeledi si staví typickou kruhovitou síè. Je upfiedena do rámu ze silnûj ích vláken.vlákna jsou dvojího druhu a to z nelepkav ch vláken paprsãit ch a vláken spirálních, která jsou opatfiena kapiãkami lepkavé kapaliny. ProtoÏe lep postupnû osychá, kfiiïáci obnovují síè kaïd den. Pavouk ãíhá na kofiist buì uprostfied sítû, nebo je ukryt pod listy a s pavuãinou je spojen signálním vláknem. KfiiÏáci jsou na rozdíl od vût iny ostatních skupin pavoukû nejnápadnûj í koncem léta a zaãátkem podzimu, kdy se vyskytují dospûlí jedinci. Velké sítû ve svûtl ch lesích snová kfiiïák rohat (Araneus angulatus).v celém okrese se hojnû vyskytuje kfiiïák obecn (Araneus diadematus).zejména na pastvinách najdeme kfiiïáka mramorovaného (Araneus marmoreus), koncem léta je nápadn sv m v skytem na kvûtech pcháãe bûlokvûtého. Na niï ích rostlinách najdeme ãasto kfiiïáka ãtyfiskvrnného (Araneus quadratus). KfiiÏák zelen (Araniella cucurbitina) tká sítû soubûïnû s plochou listû, takïe loven hmyz usedá do nastraïené sítû místo na list; druh byl zji tûn ve Vsetínsk ch vr ích u Halenkova.V okrese se pravidelnû vyskytuje pod kûrou stromû nebo ve tûrbinách mezi deskami a na podobn ch místech kfiiïák podkorní (Nuctenea umbratica). Tento kfiiïák má zadeãek nápadnû ploch. V posledních letech roz ifiuje svûj areál v skytu kfiiïák pruhovan (Argiope bruennichi). Je nápadn sv m Ïlut m zbarvením s ãern m pruhováním pfiipomínající zbarvení vosy.tento teplomiln druh dfiíve Ïil jen v tepl ch oblastech jiïního Slovenska a jiïní Moravy. Poprvé byl v okrese zji tûn v roce 1998 (Perná u Le né), do roku 2001 byl nalezen na dal ích 6 lokalitách. 162

11 Druhovû nejbohat í je ãeleì plachetnatkovit ch (Linyphiidae). Vût ina druhû této ãeledi tká vodorovné sítû nad nimiï se rozkládá rûznû se kfiiïující husté trámoví lepkav ch vláken. Zvlá tností je, Ïe u vût iny druhû této skupiny najdeme vespod sítû obû pohlaví spoleãnû. Z podãeledi Linyphiinae bylo zji tûno 7 druhû, jedná se vût inou o druhy horsk ch a podhorsk ch lesû. Mezi spodními vûtvemi ve smrkov ch lesích tká své sítû plachetnatka Neriene emphana, vokrese byla zji tûna ve Vsetínsk ch vr ích. Pfiedev ím v jarních mûsících mûïeme v mechu a v listí nalézt velmi hojn druh plachetnatku Macrargus rufus, byla zji tûna také na Vsackém Cábu. Hojn mi druhy jsou rovnûï plachetnatka kefiová (Linyphia triangularis), plachetnatky Oedothorax agrestis a Pityohyphantes phrygianus. Dále byly na pastvinû Rado ov u Zdûchova nalezeny plachetnatky Lepthyphantes mansuetus a Bolyphantes alticeps. Ze vzácnûj ích druhû byla zji tûna plachetnatka Drepanotylus uncatus vjezerném ve Velk ch Karlovicích. Podãeleì pavuãenkovití (Erigoninae) obsahuje drobné druhy pavoukû Ïijící v trávû, mechu a hrabance. V okrese byla zji tûna pavuãenka Diplocephalus picinus (napfi.lu ová u Halenkova) a pavuãenka Micrargus herbigradus, která je v zimû aktivní a také se v zimû rozmnoïuje.vzácnûj ím druhem je pavuãenka hyreosthenius parasiticus, která byla zji tûna na biotopech se skalními v chozy pod Vsack m Cábem a v Kobylské u Karolinky. Z ãeledi málooãkovit ch (Heteropodidae) se v okrese vyskytuje její jedin zástupce málooãka smaragdová (Micrommata roseum), byla zji tûna napfi. u Huslenek. Z ãeledi tfiesavkovit ch (Pholcidae) se v okrese pravidelnû vyskytuje tfiesavka sekáãovitá (Pholcus opilionoides).pavouci se pfii ohroïení na sv ch dlouh ch nohách charakteristicky roztfiesou, takïe zmizí pronásledovateli z oãí. Zástupci ãeledi ãelistnatkovití (Tetragnathidae) mají velmi dlouhé, ikmo dopfiedu postavené chelicery, protáhl zadeãek a velmi dlouhé nohy, které v klidu natahují podél tûla,dopfiedu (2 páry) a dozadu (2 páry), takïe jsou velmi nenápadní a podobají se dfiívku. V okrese je v ude bûïná ãelistnatka rákosní (Tetragnatha extensa), na jehliãnat ch stromech je hojná ãelistnatka Tetragnatha. pinicola a na Rado ovû u Zdûchova byla zji tûna ãelistnatka mokfiadní (Pachygnatha degeeri). âeleì lovãíkovití (Pisauridae) zahrnuje velké pavouky podobné slíìákûm, ktefií netvofií sítû. Samice nosí kokon v chelicerách. Na okrajích lesû, pasekách a lesních svûtlinách nalezneme nejãastûji lovãíka hajního (Pisaura mirabilis), byl zji tûn napfi. u Zdûchova na Rado ovû. Dosud nejvzácnûj ím zji tûn m pavoukem okresu je mysmena horská (Trogloneta granulum) z ãeledi Mysmenidae.V záfií 1998 byly nalezeny tfii samice v balvanité suti pod Vsack m Cábem v lokalitû Havlovsk potok. Jedná se o drobného pavouãka o velikosti pouh ch nûkolika milimetrû, kter Ïije pod kameny.v rámci âr byl dosud nalezen pouze na nûkolika málo lokalitách. tírci Ïijící u nás jsou drobní klepítkatci s tûlem o velikosti nûkolik milimetrû. Tûlo je zplo tûlé, zbarveno Ïlutû aï hnûdû, je sloïeno z hlavohrudi a zadeãku. Makadla jsou zakonãena nápadnû velk mi klepítky. V âr je dnes známo 31 druhû ( Èáhlavsk 1998). V okrese Vsetín nebyl cílen prûzkum tírkû provádûn, lze v ak oãekávat v skyt nejménû deseti druhû. tírci jsou v okrese nalézáni pfii bûïn ch entomologick ch prûzkumech, napfi. na extenzívních loukách a pastvinách, nejvíce v ak v hrabance, v dutinách stromû a pod kameny, vyskytují se i v domácnostech a v jimeãnû byli v okrese zachyceni v potravû ptákû, ktefií sbírali potravu na zemi a na kûfie stromû. Obecnû nejznámûj ími druhy, které se vyskytují i v okrese Vsetín, jsou: tírek obecn (Chelifer cancroides) - Ïije pod kûrou stromû, ãasto i v domácnostech, tírek mechov (Neobisium carcinoides) - Ïije pod kameny a v opadance, tírek mu í (Lamprochernes nodosus) - b vá nalézán pfii sbûru dvoukfiídlého hmyzu, na jehoï nohách je pfiichycen klepítky. ád: Sekáãi (Opilionida) Sekáãi mají hlavohruì po celé ífice srostlou se zadeãkem, tûlo je vût inou vejãité a jeho velikost kolísá od 1 do 18 mm. Mají est párû konãetin - první pár je pfiemûnûn v klepítka, druh pár jsou makadla a dal í ãtyfii páry jsou kráãivé nohy. Îiví se hlavnû Ïivoãi nou potravou, zejména drobn m hmyzem. Sekáãi mají malou schopnost se ífiit, proto je znaãn rozdíl ve zvífienû západní a v chodní (karpatské, beskydské) ãásti âr.beskydy tvofií pro mnohé druhy sekáãû hranici roz- ífiení. K zástupcûm zvífieny sekáãû patfií i druhy, které jsou zastoupeny ve faunû stfiední Evropy, ale i druhy vázané pouze na Karpaty (endemické druhy). V âr je známo kolem 30 druhû.v okrese Vsetín nebyl jejich systematick v zkum dosud proveden. RÛzné druhy sekáãû v okrese pravidelnû zastihneme na loukách, v lesích na zemi a na stromech, a také v domácnostech. Vlesích, v nivû fieky Beãvy se mûïeme setkat se zástupcem ãeledi plo íkovit ch (Trogulidae) - plo íkem men- ím (Trogulus tricarinatus) s ploch m, ãlunkovit m tûlem. V domácnostech se hojnû vyskytuje zástupce ãeledi sekáãovit ch (Phalangiidae) - sekáã domácí (Opilio parietinus). Vyskytuje se nejãastûji v okolí lidsk ch pfiíbytkû. Nohy má nápadnû dlouhé a obvykle jej spatfiíme, jak nehybnû sedí na zdi domu.vzácnû mûïeme v horské oblasti Beskyd zastihnout karpatského endemita klepítníka títkového (Ischyropsalis manicata). Na první pohled se odli uje od ostatních sekáãû mohutn mi klepítky, která jsou del í neï tûlo. ád: Roztoãi (Acarina) Jsou to drobní aï mikroskopiãtí ãlenovci, vût ina druhû má velikost men í neï 1 mm. Chelicery jsou zakonãeny klepítky nebo bodcem k nabodávání tûla hostitele. Makadla ád: tírci (Pseudoscorpionida) Sekáã rohat (Phalangium opilio) 163

12 jsou nûkdy upravena v bodavû sací ústrojí. Zadeãek srûstá shlavohrudí v jeden celek. âást roztoãû jsou parazité rostlin a ÏivoãichÛ, mnohé druhy Ïijící v pûdû se podílejí na tvorbû pûd a nûktefií se Ïiví drobn mi Ïivoãichy.Je to rozsáhlá a rûznorodá skupina, v âr se vyskytuje nûkolik tisíc druhû, v okrese Vsetín pfiedpokládáme v skyt nejménû nûkolika set.v okrese ov em nebyl cílen v zkum roztoãû provádûn. Dílãí prûzkumy druhû v znamn ch z hlediska parazitace u ãlovûka nebo u hospodáfisk ch zvífiat provádûjí Okresní hygienická stanice Vsetín a Okresní veterinární správa Vsetín.Tam jsou také nejpfiesnûj í údaje o aktuálním v skytu parazitick ch druhû. Podfiád: âmelíkovci (Mesostigmata) âmelíkovci jsou dûleïitou sloïkou pûdní fauny, Ïijí pod kûrou stromû, dal í ve hnízdech savcû a ptákû i jako parazité. BûÏn m zástupcem v okrese je ãmelík kufií (Dermanyssus gallinae), je vnûj ím krevním cizopasníkem drûbeïe, holubû a jin ch ptákû. Vedle oslabování kondice napaden ch zvífiat mohou pfiená et nûkteré nemoci (mor a salmonelózu drûbeïe a fiadu jin ch). V roce 2001 byl v okrese poprvé zji tûn ãmelíkovec krysí (Ornithomyssus bacoti), kter saje krev na ãlovûku a mûïe pfiená et nûkteré infekãní choroby. Dal í zástupce, kle tík vãelí (Varroa jacobsoni),naz van také roztoã JakobsonÛv nebo vãelík zhoubn, je vnûj ím cizopasníkem vãel (onemocnûní se naz vá varoáza), bûhem 3-4 let od napadení vãelstvo zpravidla uhyne. Larvální stádia sají na plodu trubcû, samice roztoãû sají hemolymfu na dospûl ch vãelách. Do jin ch vãelstev jsou roztoãi nejãastûji zavlékáni trubci. Do âr byl kle tík zavleãen z jihov chodní Asie v roce 1981 (Ústí nad Orlicí). Od roku 1983 se tento roztoã v celé âr systematicky likviduje.v echna vãelstva jsou vïdy koncem roku na varoázu vy etfiena.v okrese Vsetín se tento roztoã bohuïel vyskytuje velmi ãasto. Napfi. v roce 1994 bylo zamofieno 81 katastrû s ohnisky (v zamofien ch oblastech se nacházelo vãelstev), v roce 1995 bylo zamofieno 83 katastrû s 988 ohnisky (7 192 vãelstev), v roce 1996 bylo zamofieno 73 katastrû s 500 ohnisky (3 554 vãelstev), v roce 1997 bylo zamofieno 71 katastrû s 701 ohniskem (5 025 vãelstev), v roce 2001 bylo ve v ech obcích 834 ohnisek (7 026 vãelstev). Likvidace varoázy se provádí ve spolupráci s âesk m svazem vãelafiû. Z klí ÈákÛ jsou to napfi. klí Èák holubí (Argas reflexus), roztoã Ïije v holubnících, kde saje krev u holubû, mûïe také sát i na ãlovûku (zpûsobuje mu silnû svûdící zánûty pokoïky). Z klí Èatovit ch se v okrese bûïnû vyskytuje klí tû obecné (Ixodes ricinus). Nejãastûji jej najdeme v niï ích a stfiedních polohách okresu, kdeïto ve hfiebenov ch partiích Vsetínsk ch vrchû, JavorníkÛ a Radho Èské hornatiny se vyskytuje jiï vzácnû, v podhorsk ch a horsk ch monokulturách smrku jej prakticky nenajdeme. Nejvût í poãetnost klí Èat je na extenzívních nebo ladem leïících loukách a pastvinách s porosty kfiovin a také v listnat ch lesích s bohat m kefiov m a bylinn m patrem. V prûbûhu roku jsou u klí tûte dvû maxima v skytu, kdy b vá také i ãlovûk mnohem ãastûji napadán - první zv en v skyt je na jafie (druhá polovina kvûtna a zaãátek ãervna), druh koncem léta (konec srpna - záfií), tyto zmûny v ãetnosti v skytu souvisí s v vojem larválních stádií klí tûte. Klí tû mûïe pfiená et fiadu chorob, mimo jiné virov zánût mozkov ch blan (encefalitidu) a bakteriální boreliózu. V okrese Vsetín byl poprvé zji tûn pûvodní v skyt encefalitidy aï v roce 1998 v Laãnovû.V roce 2000 bylo prokázáno aktivní ohnisko klí Èové encefalitidy v Hrachovci u Val. Mezifiíãí. Kromû uvedeného pfiípadu autochtonní infekce v Laãnovû byla v okrese encefalitida zji Èována sporadicky. VÏdy se jednalo o získání infekce mimo region Vala ska. Oãkování proti encefalitidû se provádí v zimním období, nejlépe jiï od podzimu a zaji Èuje ho OHS. Borelióza se u lidí v okrese vyskytuje sice ãastûji (v okrese je roãnû nûkolik desítek pfiípadû), její léãení je pfii vãasném zachycení díky úãinn m antibiotikûm bez komplikací. Podfiád: Klí Èata (Ixodides) Ústní ústrojí klí Èat je dokonale pfiizpûsobeno k parazitickému zpûsobu Ïivota. âasto jsou pfiena eãi nebezpeãn ch chorob.v okrese se vyskytuje fiada obecnû roz ífien ch druhû. Vodule (Limnochares) Podfiád: Sametkovci (Trombidiformes) V znamnou skupinou jsou vodní roztoãi, vodule (Hydracarina). Jsou to vût inou dravé a pestfie zbarvené druhy. V okrese se bûïnû vyskytují ve vodách, zejména ve stojat ch, kde jsou nalézány pfii hydrobiologick ch prûzkumech. V letech bylo pfii hydrobiologickém prûzkumu Vsetínské Beãvy na nûkolika lokalitách zji - tûno celkem 18 druhû vodulí ( vec 1960). V okrese je bûïn m druhem dravá vodule krvavá (Hydrachna cruenta), která parazituje na nohách vodního hmyzu. Klí tû obecné (Ixodes ricinus) Ze skupiny vlnovníkû se v okrese vyskytuje napfi. vlnovník rybízov (Cecidophyes ribis), kter niãí a deformuje pupeny angre tu a rybízu, a vlnovník hru kov (Phytoptus pyri), kter zpûsobuje puch fikovité zdufieniny na listech hru ní a jin ch ovocn ch stromû. 164

13 Ze skupiny roztoãíkû se vyskytuje roztoãík vãelí (Acarapis woodii),kter zpûsobuje akarinózu vãel.cizopasí na d chacím ústrojí vãel (je vnitfiním cizopasníkem), napadené vãelstvo je ãasem znaãnû oslabené. Ve vsetínském okrese byl naposledy zji tûn v 60. letech, kdy se jej podafiilo úãinnou léãbou zlikvidovat. Dal í zástupce, roztoãík jahodníkov (Tarsonemus pallidus) napadá jahodníky, zpûsobuje kadefiení a krnûní jejich listû, v dûsledku parazitace pak dochází k nedostateãnému rûstu a zrání plodû. V okrese se na zahrádkách vyskytuje ãasto. Sametka rudá (Trombidium holosericeum) Ze skupiny sametek se ãasto vyskytuje svilu ka ovocná (Panonychus ulmi), která saje Èávy na listnat ch stromech, ze snovacích Ïláz vyluãují jemné pfiedivo, kter m opfiádají listy a mohou b t pomocí nûho také pfiená eny vûtrem. âasto se v okrese na rûzn ch rostlinách vyskytuje svilu ka chmelová (Tetranychus urticae). Vlákna ze snovací Ïlázy vytváfií pro svilu ky úkryt, kter chrání pfied nepfiízniv mi vnûj ími vlivy i pfied pûsobením pesticidû. Na ovocn ch stromech v okrese ãasto parazituje svilu ka jabloàová (Bryobia rubriculus), tento roztoã nemá snovací schopnost a jeho vajíãka pfiezimují v trhlinách kûry a pod upinami pupenû. Svilu ka angre tová (Bryobia ribis) parazituje na angre tu a ãerném rybízu, v okrese se vyskytuje pravidelnû. Z drav ch sametkovcû se pravidelnû vyskytuje dravãík roztoãí (Cheyletiella parasitivorax), Ïije v srsti elem a zajícovit ch, kde niãí jiné roztoãe, nûkdy také mûïe po kozovat srst. BûÏnû se vyskytuje dravá sametka rudá (Trombidium holosericeum), je dobfie pozorovatelná iokem (velikost tûla b vá aï 4 mm). Je ãervené barvy, Ïije ve svrchních vrstvách pûdy a Ïiví se vajíãky hmyzu. Larvy sametky rudé parazitují na spodní stranû kfiídel mot lû, zlatooãek, nûkdy jsou i u pavoukû. âlovûka napadají larvy sametky podzimní (Neotrombicula autumnalis), dospûlci jsou draví a Ïijí ve svrchních vrstvách pûdy. Ob vají volná travnatá prostranství, ãasto napfi. trávníky v sídli tích obcí a mûst.v létû, nejvíce v srpnu, vylézají larvy na povrch pûdy a napadají rûzné obratlovce vãetnû ãlovûka. V jejich kûïi si vyvrtávají chodbiãky, napadené místo zpûsobuje silné svûdûní. Mezi sametkovce patfií i zástupci trudníkovit ch - jsou to mikroskopiãtí vnitfiní parazité kûïe savcû. Cizopasí v chlupov ch váãcích, mazov ch nebo potních Ïlázách - mohou zpûsobovat vypadávání chlupû a pfii následné infekci bakteriemi jejich hnisání, onemocnûní se naz vá trudovitost. Obecnû velmi vzácn trudník lidsk (Demodex folliculorum), kter Ïije v mazov ch Ïlázách ãlovûka, v okrese Vsetín dosud nebyl prokázán. U zvífiat v okrese ãasto parazitují dal í druhy trudníkû (u psû, koãek, koz, prasete domácího, koní apod.). Podfiád: Bezpancífiníci (Acaridida) Tato skupina roztoãû je zastoupena velk m mnoïstvím druhû, fiada z nich jsou kûdci ve skladech, dal í jsou v znamn mi parazity kûïe. V okrese se bûïnû vyskytují zástupci sladokazû. Z nich je nejhojnûj í sladokaz mouãn (Acarus siro), kter napadá patnû uskladnûné obilí, mouku a mouãné v robky.v okrese se vyskytuje mnoho druhû parazitujících v kûïi savcû. ZákoÏka svrabová (Sarcoptes scabiei) cizopasí u ãlovûka, v okrese byla zji tûna v jimeãnû. Larvy a dospûlé samice vyïírají chodbiãky v kûïi a zpûsobují onemocnûní zvané svrab, samci Ïijí na povrchu kûïe a ne kodí. Dal í druhy zákoïek Ïijí u zvífiat, nûkdy v ak mohou na krat í i del í dobu pfiecházet na ãlovûka v okrese se vyskytují pravidelnû. Pfiíbuzné druhy parazitují v kûïi uhrabav ch ptákû - napfi. lupovka kufií (cizopasí v kûïi na bûháku u drûbeïe, zpûsobuje onemocnûní zvané vápenka) a lupovka perohub (zpûsobuje vypadávání per u drûbeïe). Cizopasníky kûïe jsou dal í druhy roztoãû z ãeledi pra ivkovit ch. V místech napadení se vytváfiejí puch fiky a zánûty, které v dûsledku krabání krvácejí, onemocnûní se naz vá pra ivina. V okrese se vzácnûji u hospodáfisk ch zvífiat vyskytují napfi. pra ivka koàská, pra ivka ovãí, pra ivka tufií, pra ivka králiãí, dále strupovka obecná (napadá skot, konû, kozy, králíky aj.) strupovka u ní (napadá koãky, psy aj.) aj. Dal í mnoïství roztoãû parazituje u ptákû (zástupci ãeledí plicnatkovit ch, perohubovit ch a zápefiníkovit ch). K citelnûji kodícím parazitick m druhûm je tfieba uvést, Ïe zvífiata jsou po napadení cizopasníky dfiíve nebo pozdûji dûkladnû veterinárnû o etfiena, takïe tím jsou tito roztoãi ve svém v skytu a dal ím ífiení v okrese v raznû omezeni (to se ostatnû t ká v podstatû v ech parazitû ãlovûka a hospodáfisk ch zvífiat). Podfiád: Pancífiníci (Oribatida) Jejich tûlo je v dospûlosti zpevnûno silnû sklerotizovan m pancífiem.pancífiníci jsou nejbohat í skupinou pûdních roztoãû, svojí ãinností se v znamnû podílejí na fiadû procesû probíhajících v pûdû: jsou v znamn mi vektory kolonizace pûdy pûdní mikroflórou (vãetnû spor fytopatogenních hub), podílejí se na rozkladu organick ch látek, selektivnû pohlcují a ve sv ch tkáních koncentrují minerální látky, atd.. V zkum fauny pancífiníkû v âr má dlouholetou tradici - v celé republice jich bylo dosud nalezeno 548 druhû. Zoblasti Moravy a Slezska je známo 390 druhû. V okrese Listonoh jarní (Lepidurus opus) 165

14 Vsetín byl od roku 1952, kdy zde byl zahájen jejich faunistick prûzkum, doloïen v skyt 120 druhû pancífiníkû patfiících do 37 ãeledí a 78 rodû. K nejhojnûj ím druhûm v okrese patfií pancífiníci Tectocepheus velatus, Oppiella nova a Scheloribates laevigatus, ktefií se vyskytují po celém území ve vût inû biotopû, od orn ch pûd aï po klimaxové lesy. Byli zde nalezeni téï velmi vzácní pancífiníci Pthiracarus compressus, Metabelba italica, Rhaphigneta numidiana a Jugatala angulata, ktefií patfií k raritám i ve stfiedoevropském kontextu. Podkmen: Îabernatí (Branchiata) V okrese je zastoupen jedinou tfiídou kor i. Tfiída: Kor i (Crustacea) Tûlo je tvofieno deseti aï padesáti ãlánky, nûkteré z nich nesou jeden pár konãetin (u v ech druhû jsou vïdy na hrudních ãláncích). Tûlo je ãasto kryto - buì dvouchlopàovou skofiápkou nebo jedin m hfibetním títem. Na hlavû jsou dva páry rûznû dlouh ch tykadel zvan ch antenuly a anteny. Vût ina druhû Ïije ve vodû a d chá Ïábrami. Vodní druhy se vyskytují ve v ech vodách, suchozemské druhy Ïijí ve vlhk ch a stinn ch místech.v âr Ïije kolem jednoho tisíce druhû kor Û, v okrese Vsetín bylo dosud pfii dílãích hydrobiologick ch prûzkumech zji tûno kolem 50 druhû, pfiedpokládáme ov em v skyt nûkolika set druhû. Nûkteré dal í údaje k v skytu urãit ch druhû na konkrétních lokalitách v okrese jsou uvedeny v kapitole o hydrobiologii. Podtfiída: LupenonoÏci (Phyllopoda) Tato skupina obsahuje ãtyfii fiády, z nichï byli v okrese zji tûni zástupci od dvou z nich. ád: ListonoÏky (Notostraca) Tûlo je kryto nápadn m hrudním títem vejãitého tvaru, z nûhoï vzadu vyãnívá ãást zadeãku se dvûma dlouh mi tûty, délka tûla bez tûtû je aï 5 cm. Ve vsetínském okrese byl je tû v 80. letech zji tûn na jediné lokalitû listonoh jarní (Lepidurus apus). Listonozi byli pozorováni na severním okraji lesa Doubrava v katastru obce Kladeruby, stanovi tûm v skytu byly tûàky na málo pouïívané lesní cestû v okolí mokfiiny (V. Pfiikryl). Jinde nebyl tento druh v posledních desetiletích zji tûn, jeho v skyt je v ak moïn v údolní nivû Beãvy v okolí Nûmetic, Kladerub a Chorynû, kde se nacházejí vhodná stanovi tû, tj. periodické jarní tûnû. ád: Perlooãky (Cladocera) Tûlo je témûfi celé ukryto ve dvouchlopàové skofiápce, u nûkter ch drav ch druhû je skofiápka zredukována. Tykadla druhého páru (anteny) jsou vïdy vût í neï u prvního páru a slouïí k veslovitému pohybu.velikost mají zpravidla aï nûkolik milimetrû, pfii urãování je nutné pouïití mikroskopu. V okrese je to nejpoãetnûj í skupina kor Û jak co do poãtu druhû,tak co do poãtu jedincû na lokalitách (tj. v jednom odebraném vzorku). Pfii hydrobiologick ch prûzkumech bylo v okrese v 90. letech zji tûno témûfi 25 druhû. NejbûÏnûj ím druhem perlooãek pfii hydrobiologick ch prûzkumech byla vû enka obecná (Simocephalus vetulus), pfii nûkter ch odbûrech na mokfiadech u Chorynû a StfiíteÏe byla velmi poãetnû zastoupena hladinovka obecná (Scapholeberis mucronata), v jezeru ve Velk ch Karlovicích - Jezerném zase lukovka jezerní (Alonopsis elongata). K ãastûj ím druhûm v okrese patfií také bahnitka hladká (Leydigia leydigii), hrotnatka obecná (Daphnia pulex) a ãoãkovec obecn (Chydorus sphaericus).v jezírku lomu Jasenice u Le né byly nalezeny dva vzácnûj í druhy perlooãek - druh Rhynchotaloma rostrata, kter se v rámci âr vyskytuje jen roztrou enû na nûkolika lokalitách, a srpovec Pleuroxus striatoides, u kterého se jedná pravdûpodobnû o první zji tûní na Moravû. Dal í vzácn druh perlooãky se vyskytuje v jezeru ve Velk ch Karlovicích - Jezerném, jedná se o vû enku cípatou (Simocephalus lusaticus), její populace je zde pomûrnû silná. Podtfiída: Lasturnatky (Ostracoda) Lasturnatky mají své neãlánkované tûlo chránûno schránkou, která je tvofiena dvûma skofiápkami. Obû skofiápky se mohou stahem svûracího svalu k sobû pfiiblíïit a tûlo uzavfiít (podobnû jako lastury mlïû). Na hlavové ãásti jsou dva páry tykadel, která slouïí k pohybu. Lasturnatky obvykle lezou po dnû nebo po pfiedmûtech ponofien ch do vody, fiada druhû také dobfie plave. Velikost mají nejv e 2 mm. Lasturnatky jsou v znamní kompozitofii (rozmûlàují organickou hmotu) a mají velk v znam v ekologick ch fietûzcích. Cílen prûzkum lasturnatek provádûl v okrese na nûkolika lokalitách pouze J. Kantorek - a to na lokalitách Horní Beãva, Prostfiední Beãva a Velké Karlovice. Jinak byly lasturnatky zji Èovány pfii bûïn ch hydrobiologick ch v zkumech prakticky na v ech lokalitách stojat ch vod. Hrotnatka obecná (Daphnia pulex) V okrese se vyskytují druhy Candona candida (ob vá ãist í a chladnûj í stojaté vody), Cypridopsis vidua (ob vá stojaté vody od jara do podzimu), Physocypria kraepelini (ob vá stojaté vody v niï ích polohách s vût ím pfiísunem organick ch látek, napfi. rybníky).v kaluïinách na Prostfiední Beãvû byl zji tûn druh Heterocypris incongruens, vpramenn ch mokfiadech a potocích nad pfiehradou Horní 166

15 Beãva byly zji tûny druhy Candona neglecta, Eucypris pigra a Psychodromus olivaceus. Lasturnatky byly zji tûny také ve vodách v okolí Velk ch Karlovic. Velké mnoïství blíïe neurãen ch lasturnatek bylo pfii prûzkumech nalezeno v mokfiadech Pod hájem u Za ové, v ChoryÀském mokfiadu a v rybníãku Neratov u Prlova. ád: Plazivky (Harpacticoida) Ztéto skupiny byly v okrese ve stojat ch vodách zji tûny pouze dva druhy, a to plazivka bahnomilná (Attheyella crassa) na dvou lokalitách (lom Jasenice, mokfiad u StfiíteÏe) a plazivka Canthocamptus staphylinus na sedmi lokalitách. Podtfiída: KlanonoÏci (Copepoda) Mají zpravidla tíhlé, zfietelnû ãlánkované tûlo, které není ukryto ve skofiápce. Je rozdûleno v oválnou pfiední ãást (hlava a hruì) a v silnû zúïen tíhl zadeãek. Vût ina druhû je velmi drobn ch, urãovat se dají obvykle jen pomocí mikroskopu. Jako souãást planktonu jsou v znamn m zdrojem potravy pro jiné vodní Ïivoãichy, nûkolik druhû je parazitick ch. Skupina obsahuje pût fiádû, v okrese Vsetín byli zji tûni zástupci od vût iny z nich. Pfii hydrobiologick ch prûzkumech byli klanonoïci nalezeni na mnoha lokalitách, ne vïdy v ak byli determinováni do úrovnû druhu nebo rodu. Podtfiída: Kapfiivci (Branchiura) Mají ploché tûlo kryté shora ováln m krun fikem. Mají bodcovitá kusadla slouïící k sání krve.v okrese se pravidelnû vyskytuje nûkolik druhû, u kaprû na pfiehradû Bystfiiãka byl nejãastûji zji tûn kapfiivec ploch (Argulus foliaceus), ménû ãasto kapfiivec Argulus pellucidus (Kubíãek 1956). Podtfiída: Rakovci (Malacostraca) Obsahuje pût fiádû, v okrese byli zji tûni zástupci od tfií z nich. ád: DesetinoÏci (Decapoda) Velcí kor i, ktefií jsou z velké ãásti kryti pevn m zvápenatûl m krun fiem. Mají pût párû kráãiv ch konãetin, z nichï první pár je zakonãen klepety.sloïené oãi jsou umístûny na stopkách. V âr se pûvodnû vyskytovaly dva druhy (rak fiíãní a rak kamenáã), pozdûji se objevili dal í zástupci - cílenû vysazen rak bahenní a 2-3 zavleãené druhy ze Severní Ameriky. Rak fiíãní (Astacus astacus) se na celém území okresu bûïnû vyskytoval je tû do konce 19. století v tekoucích vodách, ãasto i ve vodách stojat ch (rybníky).v letech témûfi celá populace raka fiíãního v ãesk ch zemích vymizela.to bylo zpûsobeno virov m onemocnûní - raãím Buchanka ãerná (Macrocyclops fuscus) ád: Vzná ivky (Calanoida) Z této skupiny byly v okrese zji tûny pouze tfii taxony. Vzná ivka Diaptomus se hojnû vyskytuje v lomu Jasenice u Le né a tamtéï se vyskytuje vzná ivka ztepilá (Eudiaptomus gracilis), vzná ivka Heterocope saliens byla v okrese nalezena pouze v rybníãku Neratov u Prlova. ád: Buchanky (Cyclopoida) Vût inou to jsou drobné druhy jako souãást vodního planktonu. Typická je pro samiãky pfiítomnost zásobních váãkû s pohlavními buàkami, jejich tvar je dûleïit m determinaãním znakem.v okrese bylo ve stojat ch vodách zji tûno celkem osm druhû a jeden rod buchanek. Nejãastûji se vyskytují zástupci rodu Cyclops (zji tûny tfii druhy - Cyclops insignis, Cyclops strenuus a Cyclops vicinus), ãastûji byly zachycovány druhy buchanka zoubkovaná (Eucyclops serrulatus), buchanka ãerná (Macrocyclops fuscus) a buchanka Diacyclops crassicaudis. Ke vzácnûj- ím druhûm patfií buchanka zimní (Cyclops insignis), která byla zji tûna v lomu Jasenice u Le né v roce Rak fiíãní (Astacus astacus) 167

16 morem. Po první svûtové válce byl rak fiíãní umûle vysazován z rûzn ch zdrojû. Do oblasti Beskyd byl rak fiíãní dová- Ïen z tzv. dunajské vûtve, zároveà byl dovezen i rak bahenní. Po 2. svûtové válce dochází ke zneãi Èování tokû, zejména splachy hnojiv a pesticidû ze zemûdûlsk ch pozemkû a také odpadními vodami z prûmyslov ch podnikû. DÛsledkem tûchto zneãi tûní byl postupn ústup raka fiíãního z vod v celé âr, rovnûï i v okrese Vsetín. Minimální populace stavû raka fiíãního byly v první polovinû 80. let. Pozdûji se zaãíná projevovat pozitivní vliv ãistiãek odpadních vod a pfiísnûj í reïim ve vypou tûní odpadních vod z podnikû. Voda v tocích se zaãíná zlep ovat a zároveà dochází k umûlému posilování populací raka fiíãního z refugií - raky v okrese od roku 1985 vysazují ãlenové âeského svazu ochráncû pfiírody a pozdûji také ãlenové âeského rybáfiského svazu. Rak byl v okrese vysazen na desítkách lokalit. Po roce 1990 dochází k dal ímu v raznûj ímu zlep ení ãistoty vod v dûsledku enormního sníïení chemizace v zemûdûlství, pfiísnûj ího reïimu ve vypou tûní odpadních vod. Rak fiíãní se jiï zaãíná ífiit i pfiirozenou cestou. Koncem 90. let se rak fiíãní vyskytuje prakticky na v ech ãist ch tocích, zejména ve stfiedních a vy ích polohách. Nejvût í refugia raka fiíãního, kde pfieïila populace nejhor í období v 70. a 80. letech, se nachází na potoku Hlubok u Halenkova, silná populace z umûlé v sadby se vytvofiila v lomu Jasenice - tato populace se tam pfienesla zokolo protékajícího potoka, v nûmï raci pozdûji vyhynuli v dûsledku zneãi tûní. Tak se stal zatopen lom jedin m refugiem raka fiíãního v irokém okolí. Raci v jezírku v ak mají malé rozmûry, ponûvadï tam nemûli dostatek potravy pro normální rûst. V Jezerném u Velk ch Karlovic je také silná populace raka, jedná se v ak o kfiíïence raka fiíãního araka bahenního. Dal í druhy: Rak bahenní (Astacus leptodactylus) pochází z Haliãe, v ãesk ch zemích byl vysazován od konce 19. století, je ménû nároãn na ãistotu vody. V okrese se vyskytuje na rûzn ch místech, pfiesné roz ífiení není známo. Rak kamenáã (Austropotamobius torrentium) se v okrese nikdy nevyskytoval, Ïije pouze v âechách. ád: RÛznonoÏci (Amphipoda) Tûlo mají z bokû zplo tûlé. Na hrudních ãláncích mají sedm párû konãetin, z toho první dva páry slouïí k uchopení potravy a tvarovû se li í od dal ích pûti párû. Jsou to vodní Ïivoãichové, ãasto jsou dûleïitou sloïkou potravy ryb. V okrese se bûïnû v ãistûj ích tekoucích vodách vyskytuje ble ivec potoãní (Gammarus fossarum), zejména ve stfiedních a vy ích polohách. V pramenech v okolí Vala ského Mezifiíãí se pravidelnû vyskytuje ble ivec studniãní (Niphargus aquilex), bude se zfiejmû vyskytovat v celém okrese. Jedná se o podzemního, druhotnû slepého a bezbarvého zástupce, kter je do pramenû vyplavován z podzemních vod. ád: StejnonoÏci (Isopoda) Tûlo stejnonoïcû je shora zplo tûlé. Na hlavohrudi jsou dva páry tykadel, u suchozemsk ch druhû je shora viditeln pouze del í druh pár. Suchozemské druhy Ïijí obvykle na vlhk ch místech, a to v lesích, v otevfiené krajinû i v blízkosti lidsk ch sídel - na tûchto biotopech je najdeme v hrabance, pod kameny, cihlami, dfievem, pod mechem apod. Nûkteré druhy Ïijí na mokfiinách a na vlhk ch bfiezích stojat ch i tekoucích vod. V âr bylo dosud zji tûno 37 druhû a poddruhû.ve vsetínském okrese bylo nalezeno 12 taxonû. Na Vsetínsku byli stejnonoïci sledováni v rámci hydrobiologick ch v zkumû (vodní druhy) nebo pfii v zkumech pûdní fauny (Flasarová 1957, 1958, Frankenberger 1954, 1959). Zvodních druhû (podfiád Asellota) se v celém okrese vyskytuje beru ka vodní (Asellus aquaticus), najdeme ji v tekoucích i stojat ch vodách. Pfii hromadném v skytu na urãité lokalitû indikuje svou pfiítomností organické zneãi tûní vody (napfi. zahnívajícími zbytky tûl rostlin a ÏivoãichÛ). Suchozem tí stejnonoïci (podfiád Oniscidea) jsou zastoupeni vût ím poãtem druhû. Pomûrnû ãastá je stínka obecná (Porcellio scaber).vyskytuje se v blízkosti lidsk ch obydlí a na pfiíhodn ch místech i ve volné pfiírodû - pod kameny, listím, dfievem apod. Stínka obecná je roz ífiena témûfi po celém svûtû.na vlhk ch biotopech,av ak ménû ãasto, se vyskytuje stínka zední (Oniscus asellus). Z pozoruhodn ch zástupcû byl ve Vsetínsk ch vr ích na více lokalitách zji tûn vlhkomiln druh Ligidum germanicum a zejména pak karpatsk druh Hyloniscus mariae, kter je v rámci âr znám pouze z jediné lokality, a to ze Solance pod Solánûm. Tfiída: StonoÏky (Chilopoda) Tfiída stonoïky mají zplo tûlé tûlo, hlava je zfietelnû oddûlena od stejnocennû dûleného trupu. Na hlavû jsou dlouhá nitkovitá tykadla. Délka tûla je aï 60 mm. Kráãiv ch nohou b vá 15 aï 177 párû. StonoÏky ob vají pfieváïnû vlhké prostfiedí, pfiedev ím svrchní vrstvy pûdy, listov opad, ãasté jsou pod kûrou stromû, v trouchu, pod kameny atp. Jsou to vût inou dravci, Ïivící se jin mi bezobratl mi, ãile pobíhají. V âr bylo zji tûno celkem 70 druhû a poddruhû stono- Ïek.V okrese nebyl dosud jejich prûzkum provádûn. Ble ivec potoãní (Gammarus fossarum) Pfiirozen v skyt stra níka dalmatského (Scutigera coleoptrata) je znám pouze z nejteplej ích oblastí âeské republiky v Podyjí a na Pálavû.Tento druh Ïije i synantropnû a mûïe b t zavleãen i do chladnûj ích severnûj ích poloh, coï dokládají jeho nálezy v posledních letech v domech vbrnû a dokonce i ve sklepû v Hranicích na Moravû nedaleko od vsetínského okresu. K nejhojnûj ím druhûm patfií stonoïka promûnlivá (Lithobius mutabilis), která b vá ãastûj í neï o nûco vût í stonoïka kvorová (Lithobius forficatus).oba druhy ob vají svrchní vrstvy pûdy.stonoïka kvorová b vá ãasto pfiítomna i v blízkosti lidsk ch obydlí, zalézá obãas i do domû a sklepû. 168

17 Tfiída: MnohonoÏky (Diplopoda) MnohonoÏky obecnû jako tfiída mají protáhlé tûlo dlouhé aï 45 mm a skládající se z 11 aï 63 ãlánkû, na vût inû z nich jsou 2 páry konãetin. Na hlavû mají krátká tykadla. Tûlo je ãasto sklerotizované uhliãitanem vápenat m, na prûfiezu zpravidla okrouhlé nebo mírnû zplo tûlé. Na rozdíl od stonoïek se pohybují pomalu. Najdeme je na vlhãích místech, zejména v lesích, opadaném tlejícím listí, pod kûrou a v trouchu rozkládajících se pafiezû a kmenû, pod kameny apod. Îiví se rozkládajícími se zbytky rostlin, v nûkter ch pfiípadech i Ïiv mi ãástmi rostlin. V znamnû pfiispívají k tvorbû humusu. V âr bylo zji tûno celkem 69 druhû mnohonoïek. V okrese Vsetín nebyl cílen v zkum provádûn, jsou v ak známy údaje z oblasti vrcholu Knûhynû v Moravskoslezsk ch Beskydech poblíï hranic okresu (PiÏl 1991, Tajovsk 1992). Z vût ích druhû lze v lesních porostech okresu pfiedpokládat hojnû ãernohnûdou mnohonoïku Leptoiulus trilobatus trilobatus. Hnûdû zbarvená plochule kfiehká (Polydesmus complanatus) ob vá vlhké polohy jehliãnat ch i smí en ch lesû. Zejména v lesích b vají hojnû roz ífieny také zástupci svinulí, z nich napfi. svinule estipásá (Glomeris hexasticha). Svinule se vyznaãují schopností stoãit se v pfiípadû nebezpeãí do kuliãky, pfiiãemï nohy schovají uvnitfi. MnohonoÏka slepá (Blaniulus guttulatus) se vyskytuje ãasto v zahradách, odkud se dostává do skladû s ovocem a zeleninou.îiví se spadan m zahnívajícím ovocem nebo skladovan mi zemûdûlsk mi produkty ( ikula a kol., 1977). V populární literatufie je ãasto uvádûná jako bûïn druh u nás mnohonoïka zemní (Julus terestris) - je tfieba uvést, Ïe se jedná o chybn údaj, ve skuteãnosti tento druh mnohonoïky nebyl v celé âr jiï nûkolik posledních desetiletí vûbec zji tûn. Tfiída: Chvostoskoci (Collembola) Chvostoskoci mají protáhlé nebo zakulacené tûlo o velikosti od 0,5 do 10 mm, je pokryto chloupky, brvami nebo tûtinkami a upinkami. Mají nenápadnou tmavû edou, bledou nebo Ïlutavou barvu, fiada druhû je i pestfie zbarvená. Pomocí krátk ch nohou se pomalu pohybují, skákavé druhy mají na zadeãku dobfie vyvinuté skákací ústrojí (skákací furka).chvostoskoci se vût inou Ïiví rozkládajícími se zbytky rostlin, fias, hub a li ejníkû, nûktefií jsou i draví. Îijí na vlhk ch místech. V âr je známo kolem 600 druhû.ve vsetínském okrese nebyl cílen v zkum provádûn, pfiedpokládá se ov em v skyt nejménû kolem stovky druhû. Hojn m a v eobecnû znám druhem chvostoskoka v okrese je larvûnka obrovská (Tetrodontophora bielanensis) je zbarvena sametovû modfie a ãasto se hromadnû vyskytují ve vlhk ch lesích na houbách nebo na vlhk ch pafiezech. Dal ím ãastûj ím zástupcem je mákovka vodní (Podura aquatica), vyskytuje se na vodní hladinû mûlk ch vod. V lesích se ãasto vyskytuje olovûnka dlouhorohá (Pogonognatelus longicornis), najdeme ji pod opadan m listím, na houbách, pod kusy dfiev a v mechu. Tfiída: Hmyz (Insecta) ád: Rybenky (Zygentoma) Mají tûlo dozadu zúïené, svrchní strana je vyklenutá, spodní plochá, tûlo kryto upinkami. Na konci zadeãku mají tfii tûtovité pfiívûsky. Mají Ïlutavû stfiíbfiitou barvu.v okrese se bûïnû vyskytuje rybenka obecná (Lepisma saccharina). âasto je v domácnostech a ve skladech se zemûdûlsk mi produkty, kde se zdrïuje v tmav ch koutech, je to noãní hmyz. Îiví se zbytky organick ch látek. Dal í druh rybenka mravenãí (Atelura formicaria) Ïije v hnízdech rûzn ch druhû mravencû. ád: Jepice (Ephemeroptera) Jepice jsou mal aï stfiednû velk hmyz se tíhl m tûlem. Dospûlí jedinci mají kfiídla s hustou sítí Ïilek. V klidu jsou kfiídla pfiiloïena k sobû ve svislé poloze. Ústní ústrojí je zakrnûlé, neboè nepfiijímají potravu. Dospûlci Ïijí krátce, a to od nûkolika hodin (napfi. jepice sporoïilná) aï do nûkolika dnû (napfi. jepice rodu Baetis). Hlavní funkcí imág je postarat se o potomstvo,potom hynou.charakteristick m stadiem v voje jepic je polodospûlec (subimago),které vylézá nebo vylétá z posledního stadia larvy a je kopií dospûlce, od nûhoï se li í tím Ïe má kfiídla a tûlo potaïené jemnou blankou, kfiídla jsou tudíï mléãnû zakalená. Svleãením blanky se polodospûlec mûní v poslední v vojové stadium dospûlce. Larvy jepic bez v jimky Ïijí ve vodû a jsou dûleïit m indikátorem ãistoty vody. Charakteristick m znakem larev jsou tfii tûty (respektive dva tûty a jeden pa tût) na konci zadeãku. Tûlo larev jednotliv ch rodû a druhû je velmi dobfie pfiizpûsobeno specifick m podmínkám urãitého typu vod. Larvy se Ïiví drobn mi nárosty na podkladu nebo detritem na dnû. Jepice létají ãasto ve velkém mnoïství poblíï vody, létají hlavnû naveãer, pfied západem slunce, mnoho druhû létá i ve dne za plného slunce. Let jepic je charakteristick rychl m klesáním a stoupáním. Pud Ïene samice proti proudu toku, kde kladou vajíãka do vody a tak je zabezpeãena pfiítomnost druhu, larvy b vají bûhem svého v voje ãasto odneseny proudem vody ze svého pûvodního stanovi tû. Samice po vykladení vajec rychle hyne. V âr se vyskytuje 90 druhû, v okrese Vsetín bylo v posledních desetiletích zji tûno pfies 40 druhû. Mákovka vodní (Podura aquatica) Druhem pfiíznaãn m pro rychle tekoucí vody podhorsk ch potokû a fiek je jepice pefiejová (Epeorus assimilis), bûïnû se vyskytuje v Beãvû od Velk ch Karlovic aï pod Vala sk m Mezifiíãím, dále pak zástupci rodu Baetis jepice pfiedjarní (Baetis vernus), hojn mi druhy jsou dále Baetis rhodani a Baetis lutheri.ve v ech potûãcích nalezneme larvy jepice bystfiinné (Rhitrogena semicolorata). BûÏná v potocích a fiekách je jepice potoãní (Ecdyonurus venosus).v fiekách s pomalej ím tokem a bahnit m dnem jsou obecné jepice síroïlutá (Heptagenia sulphurea), jepice Leptophlebia marginata, jepice jarní (Paraleptophlebia submarginata). Obyvateli bahnitého dna jsou 169

18 jepice Choroterpes picteti, jepice drobnokfiídlá (Caenis horaria), jejichï dospûlce zastihneme za letního podveãera na Vala skomezifiíãsku a jinde. Ve stojat ch a tekoucích vodách, i v mal ch nádrïích jako jsou barely s vodou, Ïije larva jepice dvoukfiídlé (Cloeon dipterum), která má zakrnûl druh pár kfiídel. ád: VáÏky (Odonata) VáÏky pfiedstavují relativnû nepoãetnou, ale zato velmi nápadnou skupinu hmyzu. Podle velikostí je fiadíme mezi stfiednû velk aï velk hmyz. Larvální stádia (zvané najády) jsou vázány na rûzné typy vodního prostfiedí. Larvy i imága (dospûlci) jsou dravci. U larev se pro lov vyvinul zvlá tní mechanismus - vymr titelná maska, kterou snadno uchvacují svou kofiist. Imága poletují za sluneãn ch dnû nad vodní hladinou nebo u pfiíbfieïní vegetace vodních nádrïí, rybníkû,jezer,mokfiadû,ale i potokû a fiek.u váïek se historick m v vojem vyvinul specifick zpûsob páfiení, kter je dán umístûním a stavbou pohlavních orgánû u obou pohlaví. Samci mají primární pohlavní otvor na 9.sternitu zadeãku velmi redukovan, ale na spodní stranû 2. a 3. zadeãkového ãlánku se vyvinul sekundární páfiící aparát. Pfied páfiením samec oh bá zadeãek a pfiená í pohlavní buàky do tohoto páfiícího aparátu. Pak následuje uchopení samice, coï samec provádí sv mi abdominálními pfiívûsky. U druhû podfiádu Zygoptera samec uchopí samici za tít, u podfiádu Anisoptera za temenní ãást hlavy. Tímto samec spolu se samicí vytvofií tzv. tandem. V tomto spojení spolu létají a usedají na vegetaci. Pozdûji samice oh bá zadeãek a spojuje své pohlavní orgány na konci zadeãku a páfiícím aparátem samce a vytváfiejí tzv. páfiící kolo. Takto spojeni vût inou usedají na vegetaci, ale mohou i poletovat. U nûkter ch druhû (napfi. rod Sympetrum) po páfiení samec zûstává ve spojení se samicí a aktivnû se úãastní kladení vajíãek. ád váïky se dûlí na dva podfiády idélka (Zygoptera) a váïky (Anisoptera). Hlavní rozdíl mezi podfiády je ve stavbû kfiídel. idélka jsou ménû zdatní letci, ãasto usedají na vegetaci apfii usednutí drïí kfiídla pfiiloïená k sobû nad zadeãkem. Naopak váïky a ídla létají velmi dobfie, na vegetaci usedají ménû ãasto a pfii usednutí drïí kfiídla rozprostfiená v jedné rovinû. Doposud bylo na území âeské republiky zji tûno 71 druhû váïek, na Moravû 68 druhû, z toho v okrese Vsetín 34 druhû (tj.47,8 % z celkového poãtu v celé republice).lze pfiedpokládat zji tûní dal ích 5-9 druhû. V okolí Vsetína nebyl v minulosti provádûn Ïádn soustavn v zkum, jen nûkolik údajû o v skytu váïek obsahují práce Perutíka (1955), Kondûlky (1985) a práce Jeziorského a Holu i (1999). V posledních letech je provádûn prûzkum na nûkter ch lokalitách (Holu a 1998, 1999, 2001, álek 1998, Dvorsk 2001). Vala sko má pestré pfiírodní podmínky.nacházejí se zde pfiíhodné vodní biotopy jak v níïinn ch oblastech nivy fieky Beãvy, tak i v horsk ch polohách Beskyd. Stojaté vody jsou v oblasti Vala ska reprezentovány rybníky (v níïinách a v horsk ch údolích), pfiehradami, nádrïemi, slep mi rameny fiek, zatopen mi tûrkovnami a lomy, podmáãen mi loukami, ale také i mal mi tûnûmi a kaluïemi v lesních komplexech a umûle vytvofien mi mokfiady. Tekoucí vody pfiedstavují fieky, fiíãky, lesní potoky a prameni tû. V nejpoãetnûj ím druhovém spektru jsou váïkami osídlovány mûlké prohfiívané mezotrofní aï eutrofní stojaté vody s bohat mi porosty vegetace v mûlãinách.v tûchto biotopech jsou hojnû zastoupeny: ídlatka páskovaná (Lestes sponsa), idélko páskované (Coenagrion puella), idélko rumûnné (Pyrrhosoma nymphula), ídlo modré (Aeshna cyanea), váïka ãtyfiskvrnná (Libellula quadrimaculata) a váïky rodu Sympetrum. U nádrïí s rozsáhlej í vodní plochou lze zastihnout ídlo královské (Anax imperator), lesklici kovovou (Somatochlora metallica),u novû vznikl ch lokalit bez porostû vegetace je dosti poãetná váïka ploská (Libellula depressa) aváïky rodu Orthetrum,které s oblibou vyuïívají pro slunûní cesty nebo odryté neporostlé plochy. Tekoucí vody jsou osídlovány podstatnû men ím poãtem druhû, av ak i zde jsou váïkami upfiednostàovány mûlãí vody s bohat mi porosty vegetace pfii pozvoln ch bfiezích nebo v mûlãinách. U tûchto vod se vyskytují hojnû mot lice lesklá (Calopteryx splendens), mot lice obecná (Calopteryx virgo), idélko brvonohé (Platycnemis pennipes).vegetací neporostlé písãité náplavy, tûrkovi tû, ale i okolní vegetace na bfiezích jsou typick mi místy, kde se vyhfiívá klínatka obecná (Gomphus vulgatissimus). Velmi hojn m druhem u tekoucích vod v níïinách a pahorkatinách je mot lice lesklá (Calopteryx splendens).tento druh je velmi nápadn sv m tfiepotav m mot lím letem a také kovov m zbarvením samci zelenomodfie a samice zelenû. Lze jej spatfiit u velk ch pomalu tekoucích fiek, ale i rychleji tekoucích fiíãek a potokû. Dospûlci ãasto odpoãívají na listech pfiíbfieïní vegetace, místy se vyskytuje ve velkém mnoïství. Typick m obyvatelem mûlk ch stojat ch vod od níïin po horské polohy s bohat m porostem vegetace je idélko páskované (Coenagrion puella). Samci jsou zbarveni bledû modfie s ãernou kresbou na hfibetû zadeãku, na druhém zadeãkovém ãlánku je ãerná skvrna tvaru U. Samice jsou zbarveny nenápadnû zelenoãernû. Dospûlci, ktefií nejsou zdatn mi letci a ãasto usedají na vegetaci, se vyskytují ve velkém mnoïství tam, kde je dostatek vegetace, do které samice pod vodní hladinou kladou vajíãka. Jeden z nejhojnûj ích druhû váïek ídlo modré (Aeshna cyanea) s oblibou vyhledává zastínûná místa vodních ploch rybníkû a tûní, vyskytuje se i v lesních komplexech, kde pro svûj larvální v voj vyuïije jakoukoli malou vodní tûà,ãi louïi ve vyjeté koleji.îije v níïinách i v horsk ch územích. Imága zalétávají ãasto daleko od vody. U vody imága prolétávají tûsnû podél bfiehû nízko nad hladinou, ãasto se ve vzduchu zastavují a pozorují okolí. Samec i samice jsou zbarveni podobnû, na hrudi pfievaïuje zelená barva, zadeãek je teãkován zelenû,jen u samcû jsou poslední skvrny na zadeãku modré. VáÏka bûlofiitná (Orthetrum albistylum) Nejvût í druh ídlo královské (Anax imperator) lze zastihnout u vodních nádrïí s otevfien mi vodními plochami, kde si samci vytváfiejí svá teritoria a agresivnû 170

19 je obhajují. Napadají ostatní druhy váïek, men í druhy se ãasto stávají jejich kofiistí. Nejvíce v ak zahánûjí jiné samce téhoï druhu, nezfiídka se stává, Ïe se pfii tûchto honiãkách dostávají do velk ch v ek, nebo se vzdálí daleko ze svého teritoria. I kdyï se tento druh vyvíjí v prohfiívan ch vodách níïin a pahorkatin, imága se díky vynikajícím letov m schopnostem ãasto zatoulávají i do horsk ch oblastí. Velmi zajímav a na Vala sku dosti hojn druh je páskovec dvojzub (Cordulegaster bidentatus) ob vající lesní potoky, potûãky a prameni tû v pahorkatinách a horách. Má velmi pestré zbarvení, pfievládá ãerná barva se Ïlut mi pruhy, oãi jsou svítivû zelené. Samci nenápadnû prolétávají tûsnû nad potûãky v lesních porostech a hledají samice, které kladou vajíãka do bahnit ch a písãit ch míst v mûlãinách potûãkû a prameni È. Pro kladení má samice kladélko pfiemûnûné v pevn chitinizovan bodec, kter m za letu na místû vpichuje vajíãka do substrátu. Larvy jsou zahrabány v písku nebo bahnû a vystrkují jen oãi. Podrobnûj í roz ífiení tohoto druhu je známo pfiedev ím v karpatské oblasti, z ostatních ãástí âeské republiky je údajû o jeho v skytu málo. Snad nejznámûj ím druhem váïek je váïka ploská (Libellula depressa) ob vající novû vzniklé jámy s vodou, nádrïe,rybníky v níïinách a pahorkatinách.imága ãasto usedají na vegetaci v bezprostfiední blízkosti vodní plochy. Samci mají modfie ojínûn zadeãek pokryt modr m voskov m povlakem, kter se u nich objevuje teprve aï po nûkolika dnech po vylíhnutí. Samice mají zadeãek Ïlutookrov, ale u velmi star ch samic se objevuje náznak modrého ojínûní. Ze vzácnûj ích zástupcû váïek na Vala sku se vyskytuje váïka jasnoskvrnná (Leucorrhinia pectoralis) vyskytující se na ra elini tích, slatini tích. V oblasti ob vá mûlké bahnité mokfiady s bohat mi porosty slatini tních rostlin (ostfiic, pfiesliãek, apod.).v souãasnosti se jedná o velmi vzácn druh, protoïe pfiíhodn ch biotopû je velmi málo.v minulosti se takové biotopy vyskytovaly ãasto v nivách velk ch fiek, ale jejich vysou ením a regulací fiek z pfieváïné ãásti vymizely. Na území âeské republiky má tento druh ostrûvkovit areál roz ífiení, doposud byl zji tûn jen na nûkolika lokalitách. Samci jsou nápadní citrónovû Ïlutou skvrnou na 5. ãlánku zadeãku, ostatní skvrny jsou ãervenohnûdé, samice mají v echny tyto skvrny Ïlutookrové, v razn m znakem (coï je znak rodu Leucorrhinia) je bílé ãelo. Vodní prostfiedí musí splàovat nûkolik podmínek, aby bylo váïkami obydlené. Pfiedev ím nesmí b t voda zneãi tûná. Pfiíhodnûj í jsou vody mûlãí s bohat mi porosty vegetace jak v mûlãinách tak na pozvoln ch bfiezích. Lokality by mûly b t chránûnûj í, nejsou obsazována místa s ãast mi a siln mi vûtry. Na lokalitách je dûleïité (t ká se to pfiedev ím stojat ch vod), aby byla pfiítomna odkrytá volná vodní hladina. Ochrana váïek spoãívá pfiedev ím v zachování vhodn ch vodních biotopû, které musí b t ochránûny pfied melioracemi (napfi. u potokû a mokfiadû), regulací fiek, ale také i celkov m zniãením lokality. Vymizení nûkter ch druhû zpûsobí i zmûna chemismu vodního prostfiedí, anebo zniãení porostû vodní vegetace (ãasto zpûsobována vyhrnutím bahna ze dna rybníkû na bfiehy). Intenzivním hospodafiením na rybnících (vypou- tûním, vápnûním a oráním dna rybníkû) dochází k celkovému naru ování lokality a to znemoïàuje larvální v voj váïek. âlovûkem vytvofiené biotopy (napfi. rybníky) v ak nesmí b t ponechané pfiirozenému v voji, jelikoï by celá lokalita zarostla vegetací a bfiehy by byly pokryté stromy, coï by zpûsobilo celkové zastínûní lokality a znemoïnûní v skytu mnoha druhû váïek. Na lokalitách s v skytem váïek je tfieba za urãitou dobu redukovat porosty vegetace a udrïovat volnou vodní plochu. ád: Po vatky (Plecoptera) Po vatky jsou stfiednû velk hmyz s protáhl m a mírnû zplo tûl m tûlem. Dospûlci jsou podobní protáhl m mot lkûm edé nebo hnûdavé barvy. Imaga mají pomûrnû velkou, zplo tûlou hlavu. Tykadla jsou dlouhá, nitkovitá. Kfiídla jsou blanitá, protkána hustou sítí Ïilek, v klidu se skládají plo e na tûlo, pfiiãemï pochvovitû kryjí zadeãek. Pohyb a let po vatek je pomal. Sameãkové obvykle pobíhají po bfiehu, zatímco samiãky poletují nad vodou, pfiiãemï pou tûjí vajíãka do vody. Larvy se podobají larvám jepic s tím rozdílem, Ïe na konci zadeãku mají 2 tûty. Îijí v ãist ch a rychleji tekoucích vodách podhorsk ch a horsk ch poloh. Larvy jsou v znamn mi indikátory ãist ch vod, jsou velmi citlivé na jakékoliv chemické zneãi tûní. Nápadné jsou velké skvrnité larvy rodu Perla a Dinocras. Nejãastûji se v okrese vyskytují zástupci rodu Leuctra (zji tûni napfi. u Vala ského Mezifiíãí, Zubfií, Karolinky). Mimo v e uvedené byly v okrese zji tûny rody Brachyptera, Protonemura, Ampinemura, Nemoura, Capnia, Chloroperla, Isoperla, Perlodes a Siphonoperla. ád: vábi (Blattodea) Stfiednû velk aï velk hmyz. Tûlo mají silnû zplo tûlé a dlouze vejãité, barvy jsou vût inou hnûdé. Tykadla mají tenká a velmi dlouhá. Pfiední ãást hrudi je mohutná a kryta velk m títem. Je to noãní hmyz, Ïiví se rozkládajícími se organick mi látkami. Nûkteré druhy jsou vázány na ãlovûka (druhy synantropní) a jsou roz ífieny po celém svûtû. V âr Ïije 11 druhû, z toho je 6 druhû zavleãen ch (Koãárek a kol., 1999). Ve vsetínském okrese nebyl cílen prûzkum provádûn, pfiedpokládáme v skyt 4 druhû. Na extenzívních loukách a pastvinách byli pfii entomologick ch prûzkumech ãasto nalézáni rusci, obvykle rusec laponsk (Ectobius lapponicus). Z druhû synantropních se pravidelnû vyskytují rus domácí (Blatella germanica) a váb obecn (Blatta orientalis), v okrese je lze nalézt prakticky ve v ech objektech, kde jsou del í dobu sklady potravináfisk ch surovin a v robkû ( ikula a kol., 1977). váb obecn (Blatta orientalis) 171

20 ády: Kobylky (Ensifera) a Saranãe (Caelifera). Zástupci tûchto fiádû se vyznaãují pfiedev ím zadníma skákav ma nohama a stridulací slouïící k setkání a namlouvání jedincû opaãného pohlaví. Kobylky stridulují tfiením prvního páru kfiídel o sebe, zatímco saranãe tfiením zadních stehen o první pár kfiídel. Stavba tûla je u vût iny druhû velmi podobná, ãast m jevem je v skyt makropterie. Znamená to, Ïe u druhû, které jsou normálnû krátkokfiídlé se v jimeãnû vyskytují i jedinci s plnû vyvinut mi krytkami a kfiídly. Existuje samozfiejmû mnoho pfiechodû a je moïno najít celou fiadu jedincû s rûznû dlouh mi kfiídly. V echny na e druhy mají jen jednu generaci do roka a ve vût inû pfiípadû pfiezimují ve stadiu vajíãek. Saranãe jsou b loïravé, zatímco kobylky b loïravé, masoïravé a v eïravé. Rovnokfiídlí jsou stfiednû velké aï velké druhy hmyzu, Ïijící pfiedev ím na travnat ch stanovi tích. Nûkteré v ak Ïijí také vkefiích a na stromech, na bfiezích, v pûdû a jeden ná druh je dokonce myrmekofilní (ãást Ïivota Ïije v závislosti na mravecích).vût ina druhû dospívá aï v létû a nejhojnûji se vyskytují v pozdním létû a na podzim. AÏ do nedávné doby nebyl na území okresu proveden podrobnûj í prûzkum této skupiny hmyzu. Pouze Ginter (1925) uvedl u nûkolika druhû také lokality z okresu Vsetín. Rozsypal a Kratochvíl (1945) publikovali obecné údaje o roz ífiení krtonoïky (Gryllotalpa gryllotalpa) t kající se také tohoto okresu. AÏ v roce 1995 provedl Holu a (1997a) podrobn prûzkum v údolí potoka Dinotice avroce 1996 (Holu a 1997b) na nûkolika dal ích vybran ch lokalitách. Faunistické prûzkumy na dal ích vybran ch místech pokraãují. V âeské republice bylo doposud nalezeno 40 druhû kobylek a cvrãkû a 55 druhû saranãí (vãetnû druhû zalétl ch a vyhynul ch) - viz Koãárek a kol., 1999.V okrese Vsetín bylo zji tûno 18 druhû kobylek a 20 druhû saranãí, lze pfiedpokládat v skyt dal ích 2-4 druhû, které byly nalezeny v sousedních oblastech. Pfievládají eurytopní druhy, jejichï stfied areálu leïí v provincii listnat ch lesû eurosibifiské podoblasti. Z druhû provincie stepí byly zji tûny Leptophyes albovittata, Phaneroptera falcata a Metrioptera bicolor, jejichï ir í ekologická valence jim umoïnila proniknout do provincie listnat ch lesû. Velmi dobfie létající kobylka kfiídlatá (Phaneroptera falcata) byla nalezena doposud jen na jediné lokalitû v okrese Vsetín. Charakteristick m znakem této tíhlé zelenû zbarvené kobylky jsou dlouhá zadní kfiídla, která znaãnû pfiesahují pfiední. Na poãátku století byla známa pouze z nûkolika lokalit na jiïní Moravû, ale bûhem let se roz ífiila hodnû na sever. Cvrãek polní (Gryllus campestris) Ve smrkov ch porostech Ïije kobylka smrková (Barbitistes contrictus).tento vût inou ãernû (ale i zelenû) zbarven krátkokfiídl druh je nûkdy povaïován za kûdce jehliãnat ch porostû, ale tato jeho role není doposud dostateãnû objasnûna. V okrese Vsetín se vyskytuje hojnû, ale vzhledem ke zpûsobu Ïivota dospûlcû v korunách stromû je málokdy nalezen. V noci ãasto pfiilétá na svûtlo kobylka dubová (Meconema thalassinum), mal, svûtle zelenû zbarven druh. Îije na listnat ch stromech, ale i kdyï se vyskytuje hojnû, je nûkdy obtíïné jej odchytit. Velmi zvlá tní je, Ïe tento druh nestriduluje, ale samci dupou zadníma nohama o podklad. Z rodu Tettigonia se v okrese vyskytují dva velké, zelenû zbarvené druhy: kobylka zelená (Tettigonia viridissima) a kobylka cvrãivá (Tettigonia cantans).první z nich Ïije v mnoha typech biotopû, ale pfieváïnû v niï ích polohách, zatímco kobylka cvrãivá je velmi hojná v pahorkatinách a v horách. Îije na mnoha typech biotopû, ale jen tam, kde je vy í vegetace (i v lesních porostech). Velmi typická je pro zpustlé louky s vy ími, ojedinûl mi stvoly bylin. Kobylka zelená v noci cvrãí ze stromû i ve mûstech. Zatím byla zji tûna jen v jiïní ãásti okresu. Kobylka Metrioptera bicolor je men í kobylka pfieváïnû zelenû zbarvená s horní ãásti hlavy, títu kfiídel a zadeãku hnûd mi. Je krátkokfiídlá, ale vyskytují se i dlouhokfiídlí jedinci. Jedná se o teplomiln druh Ïijící na such ch stráních s vysokou travou. Tento druh se bûhem 20. století velmi roz ífiil, na poãátku století byl znám pouze na nûkolika lokalitách z nejjiïnûj ích oblastí Moravy.V okrese Vsetín se vyskytuje fiídce, ale bude jistû nalezen na mnoha dal ích místech. Jedním z nejvût ích a nejmohutnûj ích druhû je barevnû velmi promûnlivá kobylka hnûdá (Decticus verrucivorus). V minulosti se tento druh pouïíval k vykusování a následnému leptání bradavic vyluãovan m sekretem, jak o tom dodnes svûdãí jeho anglick název Wart-biter, coï doslova znamená ten, kdo kou e bradavice. Lidé vûfiili, Ïe toto léãení je velmi úãinné. Nejãastûji se vyskytuje na horsk ch loukách s krátkou trávou. Dnes je tento druh v âechách povaïován za ustupující. Na Vsetínsku se je tû vyskytuje na mnoha místech. Dobfie znám, ãernû zbarven, na jafie se vyskytující druh je cvrãek polní (Gryllus campestris). Samci, ktefií si vyhrabávají nory, jsou nápadní sv m melodick m zpûvem. Ov em odchytit je není tak jednoduché. Nejúãinnûj ím zpûsobem je strãit sameãkovi do nory stéblo trávy a tímto ho vystrnadit ven. Samiãky nalezneme jen málokdy. ProtoÏe dospûlci se vyskytují právû na jafie, pfiezimují nymfy.v poslední dobû tento druh mizí z na í krajiny, v okrese Vsetín Ïije na nûkolika lokalitách (napfi. Halenkov - BratfiejÛvka (Holu a 1997a), Huslenky - Losov (Holu a 1997b), Vsetín - Hlubok a PotÛãky aj.). Blízce pfiíbuzn cvrãek domácí (Acheta domestica) se ãasto vyskytuje ve skladech a sklepeních obytn ch domû. CvrãkÛm pfiíbuzn, také obecnû znám druh je krtonoïka obecná (Gryllotalpa gryllotalpa). Nápadné jsou pfiedev ím pfiední nohy uzpûsobené k hrabání. KrtonoÏky jsou znaãnû velké (délka tûla aï 50 mm), omnivorní, nûkdy mohou kodit i na pûstovan ch rostlinách. Ipfiesto,Ïe Ïije pod zemí,samci lákají samiãky sv m zpûvem. Pfiezimují nymfy. Ojedinûle ji lze nalézt i v okrese Vsetín (napfi. Kychová (Holu a 1997a)). Mar e (rod Tetrix) jsou drobné (délka tûla 7-11 mm) pfieváïnû hnûdû zbarvené druhy.vytváfiejí v ak mnoho velmi pestfie zbarven ch forem. Jsou charakteristické protaïen m títem.tento velmi dlouh trnovit v bûïek pfiesahuje zadeãek a pfievzal ochrannou funkci pfiedních kfiídel, která jsou 172