Sympatibulum České společnosti pro sexuální medicínu května Městské divadlo Český Krumlov ABSTRAKTA

Transkript

1 Sympatibulum České společnosti pro sexuální medicínu května 2016 Městské divadlo Český Krumlov ABSTRAKTA

2 Souhrny přednášek Co (ne)víme o ženském orgasmu? MUDr. Zlatko Pastor, Ph.D. 1,2.3 1 Gynekologicko-porodnická klinika 2. LF UK a FNM, Praha 2 Sexuologický ústav 1. LF UK a VFN, Praha 3 Národní ústav duševního zdraví, Klecany Orgasmus je variabilní, přechodný maximální pocit intenzívní rozkoše vyvolávající změněný stav vědomí, obvykle provázený bezděčnými rytmickými kontrakcemi pánevních a perivaginálních svalů, často při současných děložních a análních kontrakcích, po nichž následuje uvolnění (úplné nebo částečné) vasokongesce a nastává pocit pohody a spokojenosti. Orgasmy rozlišujeme podle trvání, intenzity a schopnosti opakování na krátký (8-15 s), dlouhý ( s), vícečetný, sekvenční, status orgasmus - série orgasmů bez poklesu do fáze plató, orgasmus zážitkový i psychogenní, ale také prolongovaný - dlouhotrvající a/nebo stupňující a/nebo opakující a/nebo trvalý a/nebo status orgasmus, který trvá až desítky minut. Některé ženy v těchto situacích zažívají stavy podobné umírání (la petite mort), extázi, chvění, záblesky, ztrátu volní kontroly, déjà vu nebo tzv. duchovní teplo. Moderní zobrazovací metody změnily pohled na sexuální anatomii, a proto víme, že na orgasmu vyvolaném stimulací genitálu vždy participuje klitoris. Je stimulována buď zevně nebo transvaginálně. Australská profesorka anatomie Helen O Connell zavedla termín klitoridálního komplexu, což je funkční konglomerát klitorisu, močové trubice a dolní části pochvy. Klitoris považujeme za receptor, generátor a transformátor sexuálních reakcí. Skládá se z kavernózních tkání glans, corpus a crura clitoridis, bulbus vestibuli a je ve spojení se spongiózními tkáněmi močové trubice. Funkční kapacitou je klitoris srovnatelná s topořivými tělesy penisu. Vyvolání vaginálního orgasmu závisí na šíři prostoru mezi pochvou a močovou trubicí, zvláště na kontaktu dolní části klitoridy s vagínou. Orgastické poševní kontrakce jsou zprostředkované spinálními reflexy, ale vzruchy zodpovědné za ostatní reakce a stav vědomí jsou přenášeny nervovými vlákny do mozku. Ženská sexuální odezva je charakteristická velkou variabilitou a individualitou. Vedení sexuálních vzruchů do mozku se uskutečňuje prostřednictvím čtyř nervů a šesti různými dráhami. Jedná se o nervy inervující ženský genitál (pudendální, pelvické a hypogastrické) nebo o bloudivý nerv (n. vagus). Při stimulaci genitálu jsou impulzy pohlavního vzrušení přenášeny do mozku, kde se generuje centrální komponenta ženského orgasmu. Cesta k ženskému vyvrcholení vede také z jiných erotogenních zón, například prsních bradavek. V těchto případech jsou vzruchy přenášeny interkostálními nervy přes míšní segmenty Th 2 - Th 5 do centrálního nervového systému. Přitom stoupá sekrece oxytocinu, který akcentuje sexuální vzrušení. Prostá anorgasmie není podle klasifikace ICSM hodnocena jako porucha. Dysfunkční orgasmus je stav, kdy navzdory vysokému stupni sexuálního vzrušení k orgasmu nedojde nebo je jeho intenzita výrazně slabší, či dojde k jeho podstatnému opoždění při jakémkoliv druhu stimulace. Podle manuálu DSM-5 z roku 2013 definujeme ženskou orgastickou poruchu jako podstatné prodloužení dosažení, snížení frekvence nebo úplnou absenci orgasmu nebo podstatnou redukci intenzity tohoto prožitku. Popsané symptomy by se měly vyskytovat v %, trvat alespoň 6 měsíců, působit problémy, nesouviset s partnerskými konflikty, duševní poruchou, abúzem nebo farmakoterapií. Poruchami orgasmu trpí zhruba čtvrtina ženské populace. Seriózní studie popisují výskyt anorgasmie u žen od 8 do 37 %, přičemž absence orgasmu výhradně při vaginální souloži bývá ještě vyšší.

3 Sexuální dysfunkce u žen prehistorie, historie Kateřina Semrádová Zkoumat sexualitu v kontextu archeologické nálezové situace je prakticky nemožné. Zkoumat sexuální dysfunkce u konkrétního pohlaví je pak otázka z říše snů. Na druhou stranu jsme si v oblasti prehistorie schopni pomáhat různými antropologicko-etnologickými paralelami. Sexualita je nedílnou součástí lidské existence, a tak je samozřejmé, že se jí různým způsobem dotýkají i různé hypotézy a teorie, s nimiž se setkáváme napříč oborem. Humanitní vědy, a zvláště pak archeologie, nepracují s nijak exaktními daty. Nálezová situace a její následná interpretace je vždycky zatížena subjektivním postojem jedince, který danou problematiku zkoumá. Mnohdy se tak objevují skutečně bizarní záležitosti typu pravěká fotbalová hřiště či kultiště obětiště boha Černoboha a podobně. Situace se zlepšuje s prvními písemnými prameny, ve kterých můžeme pro své hypotézy hledat oporu. V souvislosti se sexuální dysfunkcí se tak nabízejí například tyto otázky: Nejstarší dějiny: Souvisí to, čemu říkáme paleolitické umění, se šamanskými praktikami, jejichž účelem mohla být léčba problémů v sexuální oblasti? Sociálně stratifikovaná pravěká společenství: Lze v pohřebním ritu takovýchto populací nalézt příklady, které by mohly mít souvislost s nějakou sexuální dysfunkcí? Středověk a novověk: Sexuální dysfunkce jako důvod k rozvodu? A co říkají matriky? HSDD u žen a flibanserin korektní informace Petra Vrzáčková TH klinika, s.r.o Praha Ženské sexuální dysfunkce jsou vedle partnerského nesouladu nejčastější příčinou, proč žena navštíví ordinaci sexuologa. Nejčastěji přichází s poruchou sexuální touhy, problémy s dosažením orgasmu a s bolestivými projevy v rámci sexuálních aktivit. Porucha sexuální touhy a její definice procházela v posledních letech revizí a v nové klasifikaci DSM V ji nenalezneme již jako samostatnou jednotku, nýbrž jako součást tzv. poruchy sexuální touhy a vzrušivosti. Zároveň se již nevěnujeme psychologickým a kombinovaným vlivům na vznik poruchy, ale klademe v rámci specifikace více důrazu na téma partnerského vztahu, individuální zranitelnost, medicínské faktory, kulturní a náboženské vlivy. Léčba poruch sexuální touhy je komplexní. Její podstatnou součástí je individuální a následně párová psychoterapie. Z hlediska farmakologického přístupu máme k dispozici data o prospěšném vlivu testosteronu a tibolonu, znám je také pozitivní efekt některých antidepresivních preparátů. Molekula flibanserinu, který je nehormonálním inhibitorem serotoninového antisexuálního efektu a promotorem dopaminového excitačního sexuálního účinku. Na scénu farmakologického průmyslu přichází myšlenka mít k dispozici první pilulku, která by byla cíleně zaměřená na léčbu ženské poruchy sexuální touhy. Z praktického hlediska je nutno poukázat, že prozatímní zkušenost z USA není zcela příznivá ať už z důvodu nízké preskripce, vysoké ceny a možných nežádoucích účinků. V České republice flibanserin zatím není registrován. Je vhodné zamyslet se minimálně nad faktem, že se svět farmaceutického průmyslu začal více zabývat otázkou terapie ženských sexuálních dysfunkcí a že flibanserin je jednou z prvních vlaštovek.

4 Sexualita handicapovaných žen po spinálním poranění Šrámková T 1, Šrámková K 2, Dolan I 2, Kříž J 3. 1 Spinální jednotka Kliniky úrazové chirurgie LF Masarykovy univerzity a FN Brno 2 Urologické oddělení FN u svaté Anny Brno 3 Spinální jednotka FN Motol, Praha Postoj veřejnosti k handicapovaným: ochrnutí jsou považováni za asexuální. Postoj postižených: sex je pro ně důležitý, ale mají zábrany o něm hovořit, bohužel se jich často neptají ani ošetřující lékaři. Specifická je problematika ochrnutých žen. Handicapované ženy mají častěji problémy se sociosexuální adaptací. Negativně působí snížení sebedůvěry a sebevědomí, špatná představa o sobě samé a absence spontánnosti. Ženské sexuální funkce jsou úrazem méně narušeny ve srovnání s mužskými, ochrnuté menstruují, ovulují, jsou schopny reprodukce a sexuálního styku. Motivací k sexu je více potřeba intimity než čistě fyzická touha. Materiál a metodika Pomocí dotazníku vlastní provenience jsme porovnali sexuální funkce 30 ochrnutých a 30 zdravých věkově kompatibilních žen žijících aktivním sexuálním životem. Byla použita deskriptivni a induktivni statistika s využitím Studentova T testu párového a nepárového. Statistické testování významnosti bylo na hladině p < 0,01 a p < 0,05. K testování korelací byl použitý Pearsonův korelační koeficient. Výsledky Signifikantní rozdíl byl prokázaný u ochrnutých žen v dosažení orgasmu před a po úraze (p=0,03). Srovnáním obou souborů byl prokázaný signifikantní rozdíl v realizaci nekoitální sexuální aktivity (p=0,000), erotogenních zónách ústa p=0,016, prsní bradavky p=0,022, pohlavní orgány p=0,000, schopnosti dosažení lubrikace (p=0,002), orgasmu (p=0,033). Rozdíl nebyl nalezený v sexuální apetenci, frekvenci sexuálních styků a sexuální satisfakci. Negativní vliv úniku moči na sexuální život ochrnutých žen byl signifikantní (p=0,000). Snížená cítivost byla negativním faktorem pro sex u 16 (53%) ochrnutých žen, spasmy a potíže s hybností u 12 (40%), snížení apetence 11 (36%), bolesti 4 (13%), málo vstřícný partner 3 (10%), rozdíly mezi soubory zdravých a ochrnutých nebyly signifikantní. Závěr Erektilní dysfunkce a onemocnění prostaty karcinom prostaty (vliv léčby, rehabilitace penisu a podávání testosteronu po léčbě karcinomu prostaty) Libor Zámečník 1, Lukáš Bittner 2 1 Urologická klinika 3. LF UK a FNKV, Praha, Iscare IVF, Praha 2 Urologická klinika VFN a 1. LF UK Praha Karcinom prostaty je nejvýznamnějším nádorem u mužů a druhou nejzásadnější příčinou úmrtí na nádorové onemocnění u mužů v České republice. Léčba (chirurgická, radioterapie nebo hormonální) s sebou přináší významné snížení kvality mužova života v podobě poruch erekce. Sdělení se věnuje vlivu jednotlivých typů léčby na poruchy erekce, bude zdůrazněna nutnost tzv. sexuální rehabilitace (včetně rehabilitace erektilní funkce). Substituční terapie testosteronem (Testosterone Replacement Therapy (TRT) u mužů s karcinomem prostaty nebo po jeho léčbě, je zdrojem diskusí, zvláště se znalostí toho, že testosteron stimuluje růst nádoru. Studie také uvádějí, že hypogonadismus je spojen s nižším výskytem rakoviny prostaty, ale pokud dojde k rozvoji nádoru prostaty u hypogonadálních mužů, jedná se obvykle o pokročilejší stádium a tumor s vyšším Gleason

5 skóre. Nejnovější práce dokumentují fakt, že terapie testosteronem nezvyšuje riziko vzniku rakoviny prostaty, ale TRT je kontraindikována u mužů s pokročilým karcinomem prostaty. Téma pro diskusi je pak použití TRT u hypogonadálních mužů s historií tumoru prostaty a bez známek aktivního onemocnění. Žel, dosud nejsou k dispozici studie dokumentující dlouhodobou bezpečnost TRT u těchto pacientů. Symptomatický hypogonadální muž, po chirurgickém ošetření lokalizovaného karcinomu prostaty a bez známek aktivního onemocnění by mohl být kandidátem pro bezpečnou léčbu. Podle některých autorů je TRT účinná a bezpečná, a i když se zvýší hladina prostatického specifického antigenu, nezdá se, že se zvyšuje riziko recidivy tumoru, a to ani u tumorů vyššího rizika. Úloha penilních protéz v léčbě ED a naše zkušenosti s jejich implantací Lukáš Bittner 1, Libor Zámečník 2 1 Urologická klinika 3. LF UK a FNKV, Praha, Iscare IVF, Praha 2 Urologická klinika VFN a 1. LF UK Praha Implantace penilní protézy je nevratný zákrok, který umožňuje spontánní sexuální styk se spolehlivou erekcí pacientům, u kterých jiná léčba selhává, nebo jim nevyhovuje. Funkční i estetický výsledky nafukovacích protéz jsou velmi dobré. Implantace trojdílných nafukovacích protéz je nyní dostupná i pro české pacienty. Léčba ED nízkoenergetickou fokusovanou rázovou vlnou co již víme a co (zatím) ne. Přehled provedených studií, dostupných přístrojů, léčebných technik a výhled do budoucna Igor Motil Urologická ambulance Kuřim, urologická ambulance Tišnov Abstract body: Cíl: Zpracovat přehled dosud provedených studií výsledků léčby, dostupných přístrojů, léčebných technik a nastínit výhledy do budoucna. Metodika: téměř 200 mužů s vaskulogenní ED bylo léčeno v období let pomocí nízkoenergetické rázové vlny ( LiSW) různými přístroji a rúznými technikami Takto získané zkušenosti byli konfrontovány s dosud publikovanými studiemi. Výsledky: Nejen na základě vlastních výsledků ale i přehledů studií, můžeme potvrdit vysokou efektivitu metody LiSW v léčbě ED. Zabýváme se ale také limity této léčby a dalšími nutnými kroky k potvrzení její účinnosti s cílem aby metoda byla široce akceptována. Závěr: Po více než 5 letech zkušeností můžeme konstatovat, že metoda potvrdila svoji účinnost a lze mluvit o revoluci v léčbě ED, jelikož se jední o léčbu kauzální s potencionálně rehabilitačním vlivem na topořivá tělesa.

6 Ultrazvukové a Dopplerovské vyšetření penisu Libor Zámečník Urologická klinika VFN a 1. LF UK Praha Sdělení se věnuje teoretickým předpokladům a praktickému využití sonografického a zvláště dopplerovského vyšetření penisu v praxi urologa/androloga. Tato vyšetření se používají v rámci zobrazovacích metod zvláště u: 1) podezření na areteriogenní dysfunkci, 2) veno-okluzivní poruchu penisu, 3) Peyronieho choroby, 4) priapizmu zvláště high-flow, 5) traumat v oblasti penisu a 6) pacientů s poruchou erekce a bez příznaků postižení jiných periferních cév k posouzení potřeby dalšího vyšetření kardiovaskulárního systému. Erektilní dysfunkce (ED) se dnes považuje za jednu z prvních známek endoteliální dysfunkce a periferního cévního onemocnění, obvykle o mnoho měsíců předcházející závažné kardiovaskulární postižení. Negativní vyšetření bez postižení penilních tepen prakticky vylučuje zásadní kardiovaskulární postižení. Vhodně indikované a provedené dopplerovské vyšetření penisu může mnohdy mladé pacienty ušetřit invazivních vyšetření (angiografie, kavernózografie apod.). Dopplerovské vyšetření se používá v posouzení cévního zásobení penisu již od roku 1985, výhody tohoto vyšetření, spolu s farmakologicky podmíněnou erekcí, je minimálně invazivní hodnocení senilní hemodynamiky při relativně nízkých nákladech. Ve sdělení budou probrána indikační kritéria, praktické provedení (včetně obrazové dokumentace), hodnocení výsledků kritéria pro aretriogenní a veno-okluzivní poruchu, nálezy při priapizmu, jejich reprodukovatelnost a místo ve vyšetřovacím algoritmu. Sníte o zvětšení penisu? S naší metodou snadno a rychle! Marek Broul Klinika urologie a robotické chirurgie, Sexuologické oddělení MNUL Autor se ve svém příspěvku zamýšlí nad reálnými možnostmi zvětšení penisu pomocí reklamovaných potravinových doplňků, kterých je na trhu velká řada. Dále uvádí reálné možnosti jak penis zvětšit pomocí chirurgických technik. Fyziologický růst penisu: Mužský penis roste od narození dítěte. Fáze I (věk cca. 3 roky) asi 3 cm. Fáze II (věk cca 9 let) se délka penisu příliš nemění. Fáze III (věk cca 11 let) - do délky přibližně 6 cm. Fáze IV (věk cca 13 let) - zvětšuje do délky asi 10 cm. Fáze V (věk cca 15 let) je již penis plně vyvinutý a dosahuje průměrné délky okolo 15 cm Růst penisu je možné sledovat pomocí Tannerovy stupnice. Postoje mužů a žen k rozměrům penisu z většiny studií vyplývá, že pro ženy jsou podstatně důležitější jiné faktory (jako charakter partnera, péče o vzhled aj.) než rozměry jeho penisu s rozměry penisu svého partnera je spokojeno 84 % žen, 14 % žen by si přálo, aby měl jejich partner větší penis a 2 % žen by si přálo, aby jejich partner měl penis menší se svým penisem je spokojeno 55 % mužů; jiná studie uvádí, že se svým penisem v klidovém stavu je spokojeno 51 % mužů, v erigovaném stavu 83 % mužů

7 69 % mužů svůj úd hodnotí jako průměrně velký, 26 % jako podprůměrně velký, 5 % jako nadprůměrně velký za důležitou považuje délku penisu 21 % žen a obvod penisu 33 % žen 90 % žen upřednostňuje před délkou penisu jeho šířku pro sexuálně zkušenější ženy jsou rozměry penisu významnější než pro ženy sexuálně méně zkušené Možnosti chirurgického řešení Augmentace Chirurgické prodloužení penisu První augmentace - Kelley a Eraklis 1971 pro mikropenis dětí. Chirurgické prodloužení penisu - protětí lig. suspensorium penis Cizí tělesa zaváděná do urogenitálního traktu za účelem sexuálního uspokojení Zdeněk Lavička, Petr Volf urologické odd. Jihlava Případy, kdy si pacienti do urogenitálního traktu zavádějí cizí tělesa za účelem sexuálního uspokojení, nejsou časté, ale diagnostika a zejména terapie často není snadná. Autor prezentuje v krátkých kazuistikách vlastní soubor pacientů, se kterými se setkal během své více než 20 leté praxi urologa, včetně způsobů léčby a s peroperační fotodokumentací. Erektilní dysfunkce z pohledu komunikačních schopností s našimi pacienty Jiří Kladenský UROINTEGRITAS,s.r.o., Brno Naše komunikační schopnosti a dovednosti s pacienty bývají jedním z klíčových aspektů a jedním z nejdůležitějších nástrojů v naší každodenní práci. V dnešní době platí zásada, že lékař pacientovi léčbu stanoví a doporučí a pacient se sám rozhodne, bude-li doporučený léčebný postup akceptovat. Dominantní roli hraje důvěra mezi lékařem a pacientem a zejména způsob, jak lékař pacientovi vše vysvětlí tak, aby ho pacient pochopil a navržený léčebný postup akceptoval. Základním druhem komunikace je mluvená a psaná řeč. Komunikace mezi lékařem a pacientem má řadu funkcí k těm nejdůležitějším patří funkce informační, instruktivní, vzdělávací a výchovná, přesvědčovací, motivační a funkce svěřovací. Komunikace s pacientem by měla být výstižná a přesvědčivá, pro pacienta srozumitelná, časově nenáročná, maximálně racionální a zároveň motivující. Ačkoli základním okruhem v komunikaci je verbální kontakt, druhým důležitým okruhem je komunikace neverbální, kde hlavním faktorem úspěchu je IMAGE a vytvoření tzv. prvního dojmu. K základním formám neverbální komunikace patří mimika, gestika, proxemika, posturika, haptika a oční kontakt. V prezentaci jsou žoviální formou uvedeny rozličné situace, ke kterým může docházet v našich ordinacích v souvislosti s diagnostikou a léčbou erektilní dysfunkce.

8 Dárcovství gamet medicínská etika Martina Novotná Unica institut pro léčbu neplodnosti, Brno, Ústav lékařské etiky LF MU Brno Tisíce lidí na světě využily darovaných gamet při léčbě neplodnosti. Široká dostupnost této možnosti a stoupající počet dětí narozených s využitím darovaných gamet obrátila pozornost k etickým i právním otázkám této problematiky. Etické aspekty musí být zvažovány s ohledem na všechny tři zúčastněné strany s ohledem na dárce, příjemce i narozené dítě v mnohých případech již dospívající či dokonce dospělé osoby. Základní otázky, na které hledáme a nemáme definitivní odpovědi jsou: 1. Máme právo žádat dárce o darování buněk? A pokud ano za jakých okolností a podmínek a jakou všeobecnou ochranu bychom dárcům měli poskytnout? Jaká práva by měli mít dárci gamet? 2. Jak máme zhodnotit, zda přijetí gamet je po psychologické stránce pro daný pár vhodné? Jaké všeobecné záruky máme poskytnout příjemcům gamet?jaká doporučení máme poskytnout pro péči o potomka narozeného díky dárcovskému programu? Máme možnost využití darovaných gamet nějak limitovat? 3. Jak máme přistupovat k osobám narozeným s využitím darovaných gamet? Mají právo na informace? Máme povinnost je informovat? Odpovědi na tyto otázky nejsou snadné, proto nejsou jednoznačné a často se liší přístup v jednotlivých zemích. Jedním z hlavních témat současných diskusí je zdůraznění ochrany práv dárců s maximem zajištění jejich psychologického a medicínského komfortu a velká obezřetnost vůči zneužívání a komercionalizaci dárcovství. Druhým nosným tématem jsou práva takto počatých dětí na informace o jejich biologických rodičích. Definitivní závěr nelze v dohledné době očekávat, ale měli bychom se vyvarovat ukvapených legislativních kroků, které mohou nenávratně negativně ovlivnit psychiku všech zúčastněných stran. Odpovědná reprodukce z pohledu dětí Hana Konečná Katedra klinických a preklinických oborů Demokratizace společnosti, důraz na lidská práva, především na rovnoprávnost a autonomii bez ohledu na pohlaví, rasu, vzdělání, etnikum, gender, atd.. přispívá ke snaze společnosti zpřístupnit procedury asistované reprodukce (ART) všem, kdo o ni žádají. To přináší nové etické, psychologické, společenské, medicínské, politické a právní výzvy. V etických diskusích o ART se obvykle vychází z utilitaristické koncepce co největší a nejtrvalejší štěstí pro co nejvíce lidí ; experti zdůrazňují nutnost balancovat zisky a ztráty jednotlivých členů systému účastnícího se řešení problému. Členy ART systému jsou budoucí dítě/děti; potenciální rodiče (žadatelé o léčbu); dárci gamet, buněčných součástí, dělohy či náhradní matka (tzv. third-party); poskytovatelé léčby; společnost jako celek. Náš výzkum se zaměřil na dětský pohled na problematiku; u téměř 1500 dětí různého věku jsme zjišťovali jejich preference rodičovského věku (KOCOURKOVÁ, J., KONEČNÁ, H., BURCIN, B., KUČERA, T. How old is too old? A contribution to the discussion on age limits for assisted reproduction technique access. Reproductive Biomedicine Online May;30(5):482-92). Z výzkumu vyplynulo, že 89 % dětí by preferovalo maminčin věk při porodu do 29 let, s nejpreferovanější věkovou skupinou let, a 94 % dětí

9 by preferovalo tatínkův věk při narození dítěte do 34 let, s nejpreferovanější skupinou let. Odkládání věku mateřství, je řešením včasné zamrazení vlastních oocytů? Dana Nováková, 1 Jana Žáková, 2 T. Mardesić 3 1 Klinika nukleární medicíny a endokrinologie 2. LF UK a FN Motol 2 Gynekologicko-porodnická klinika LF MU a FN Brno 3 Sanatorium Pronatal V posledních desetiletích dochází v rozvinutých zemích k trvalému nárůstu věku prvního mateřství a k poklesu úhrnné plodnosti. Tento trend je nyní realitou i v České republice. Oddalování věku mateřství s sebou přináší problémy s dosažením těhotenství. Řada párů je léčena metodami asistované reprodukce jejíž úspěšnost klesá po 35 roku žen. Jako možnost budoucího mateřství po 35. roce je nyní ženám doporučováno zamrazit včas vlastní oocyty. Tento postup je však spojen se zdravotními riziky, která jsou ve vztahu k opakovaným ovariálním stimulacím, nutných pro získání dostatečného množství oocytů pro zamražení. Otázkou zůstává co to je dostatečné množství kolik oocytů to je. Je třeba počítat s tím, že těhotenství, které je v pozdějších letech dosazeno při použití zamražených oocytů, může být spojeno se zdravotními riziky způsobenými vyšším věkem matky. Autoři se zamýšlí nad důvody, pro které ženy své mateřství odkládají. Navrhují, aby ženy byly včas seznamovány s tím, že plodnost, i při používání metod asistované reprodukce, s věkem klesá a že pozdní reprodukce je spojena se zvýšenými riziky pro matku i pro plod. Léčba azoospermie dlouhodobé zkušenosti s mikrotese Lukáš Bittner Urologická klinika 3. LF UK a FNKV, Praha MikroTESE je nejvýtěžnější metodou chirurgické extrakce spermií u neobstrukčních azoospermií. Úspěšnost metody se dá ještě zvýšit hormonální a antioxidační přípravou před chirurgickým odběrem. Sexuální dysfunkce u psychiatricky nemocných Jaroslav Zvěřina Sexuologický ústav 1. lékařské fakulty UK a VFN Praha Sexuální dysfunkce jsou ve své ryze funkční podobě nahlíženy jako svého druhu psychická porucha. Také proto se čas od času široce diskutuje jejich fenomenologie, diagnostická kritéria, a také klasifikace. Výsledky jsou pak publikovány Americkou psychiatrickou asociací, naposledy před několika roky v diagnostickém manuálu DSM V. Poruchy sexuálních funkcí a emocí jsou ovšem jednotky povýtce biopsychosociální. Měly by být proto chápány v širokých psychosomatických souvislostech. V konkrétních případech je někdy velice nesnadné určit, do jaké míry se u pacienta či pacientky, trpící sexuální dysfunkcí jedná o psychogenní poruchu s organickou komorbiditou, nebo o organickou poruchu s komorbiditou psychiatrickou.

10 Dominantním faktorem, který negativně ovlivňuje sexuální funkce, jsou především emoční vlivy. Z nich pak zejména deprese, fobie a anxieta. Neurotičtí pacienti a neurotické pacientky trpí nějakými sexuálními problémy poměrně často. Různé průzkumy ukazují, že sexuální dysfunkce a problémy psychiatričtí pacienti se svými lékaři jen zřídka komunikují. Patologická depresivní nálada je téměř vždy spojena s poklesem sexuální apetence a souvisejícími problémy. Patologická nálada manická je dnes málo častá mezi psychiatrickými pacienty. Pokud se však vyskytne, často je spojena s tendencemi hypersexuálními. Psychózy schizofrenního typu ovlivňují zejména negativně schopnost pacientů, navázat hodnotnější partnerské vztahy. Několik dostupných průzkumů ukazuje, že v tomto směru jsou podstatně méně úspěšní muži, než ženy. Dysfunkční partnerská sexualita může někdy souviset s minoritními, nebo Parafilními sexuálními zájmy či preferencí. Abuzéři alkoholu a drog jsou samozřejmě rovněž skupinou psychiatrických pacientů, která je riziková ve vztahu k sexuálním dysfunkcím. Trvá však poměrně dlouho, než se abuzér dopracuje k takovému defektu svých psychosociálních a biologických funkcí, který jeho sexualitu výrazně poškodí. Významným faktorem vzniku sexuálních dysfunkcí u psychiatrických pacientů jsou psychofarmaka. Běžná anxiolytika se v této oblasti příliš negativně neprojeví. Mnoho pacientů, a to nejen těch depresivních, užívá dnes antidepresiva. Z nich zejména ta klasická SSRI antidepresiva výrazně redukují sexuální aktivitu. My toho využíváme v terapii předčasné ejakulace, nicméně u psychiatrických pacientů, léčených antidepresivy bývá tento dobře známý negativní vliv někdy přehlédnut. Také klasická antipsychotika působí na sexuální funkce negativně. Tyto problémy jsou vázány na jejich antidopaminergní účinek a z toho plynoucí hyperprolaktinémii. Řešení farmakogenních sexuálních dysfunkcí může výrazně zlepšit vztah psychiatrických pacientů k léčbě antipsychotiky. Psychiatři by měli sexuálním problémům svých pacientů věnovat pozornost. Nelze očekávat, že tito pacienti budou s námi své sexuální problémy spontánně komunikovat. Na přítomnost sexuální dysfunkce bychom měli myslet u pacientů obou pohlaví a také všech věkových kategorií. jaroslav@zverina.cz Sexuální dysfunkce a abusus psychotropních látek alkohol Petr Popov Oddělení léčby závislostí VFN Praha Alkohol je často užíván k uvolnění či odstranění sexuálních zábran a zlepšení sexuální výkonnosti. Pod vlivem alkoholu dochází k rizikovému sexuálnímu chování. Pití alkoholu, včetně konzumace vysokých dávek je přitom v ČR obvyklé, společensky tolerované a podporované. ČR patří mezi země s nejvyšší spotřebou alkoholu v Evropě i ve světě. Přitom abusus alkoholu je příčinně spojen se vznikem celé řady závažných somatických i psychických poruch. Současně dlouhodobá nadměrná konzumace alkoholu je častou příčinou sexuálních dysfunkcí, které někdy přetrvávají delší dobu i během abstinence. Autor sdělení uvádí výskyt jednotlivých sexuálních dysfunkcí.

11 Sexuální dysfunkce a abusus psychotropních látek závislost na tabáku Eva Králíková Centrum pro závislé na tabáku III. interní kliniky 1. LF UK a VFN a Ústav hygieny a epidemiologie 1. LF UK a VFN Poruchy plodnosti u mužů i žen, téměř o dva roky časnější menopauza, nepravidelná menstruace včetně dysmenorrhey, ovlivnění hormonálních hladin (estrogeny, prolaktin, testosteron a další), spermiogram (menší počet a nižší pohyblivost spermií) a sexuální poruchy spojené s poškozením cév, zejména erektilní dysfunkce (šestina až pětina) to jsou dopady kouření. Z obecného hlediska kardiovaskulárních onemocnění nás může zajímat i zhoršování deprese a úzkosti. Zájem o kouření pacientů by měl být samozřejmou součástí péče sexuologa/urologa. V nejkratší verzi (několik desítek vteřin až 10 minut) zahrnuje krátká intervence tři body: 1. dotaz na kouření (Kouříte? Jste vystaven/a pasivnímu kouření?), 2. doporučení přestat kouřit či vyhnout se expozici tabákovému kouři druhých (Pro vaše zdraví je nutné přestat kouřit a nebýt v zakouřeném prostředí) a 3. nabídku pomoci (v nejkratší verzi leták, případně motivace či krátká intervence o změně denních stereotypů a doporučení farmakoterapie k potlačení abstinenčních příznaků). Intenzivní léčba je k dispozici ve více než 40 Centrech pro závislé na tabáku. Kontakty na tato centra, více než 200 ambulantních lékařů a cca 150 lékáren, které poskytují poradenství kuřákům, najdeme na webu Společnosti pro léčbu závislosti na tabáku CZ. Je zde i doporučený postup léčby závislosti na tabáku pro klinickou praxi, podpořený 24 odbornými společnostmi, doporučený postup pro sestry a pro farmaceuty. Podpořeno projektem UK PRVOUK P25/LF1/2 Genitální piercing u žen estetické hledisko/sexuologynekologické hledisko Zlatko Pastor 1,2.3 Anna Marešová 4 1 Gynekologicko-porodnická klinika 2. LF UK a FNM, Praha 2 Sexuologický ústav 1. LF UK a VFN, Praha 3 Národní ústav duševního zdraví, Klecany 4 Studio Anna Marešová designers s.r.o. V poslední době obliba piercingu ženských genitálií rapidně roste. Kde se tento fenomén starý tisíce let znovu objevil a proč je tak oblíbený či naopak neoblíbený až odsuzovaný? Současná komerční doba si žádá nová odvětví, která přináší nové možnosti vyžití. Je překvapující kolik existuje druhů genitálních piercingů a jak se z tématu (tzv. piercingové subkultury), které bylo ještě nedávno tabu, stala móda. Otázkou zůstává, zda se jedná pouze o komerční trend nebo se dá mluvit o přidané hodnotě jak z estetického hlediska tak z hlediska intenzivnějšího prožitku při stimulaci. Estetická chirurgie ženského genitálu Zoja Roháčová GynCentrum s.r.o Plastické úpravy genitálií se dostávají do pozornosti odborné i laické veřejnosti v posledním desetiletí. Souvisí to nejenom s ženskou emancipací, ale i s větší angažovanosti žen v oblasti vlastních sexuálních

12 prožitků. Působení věku, poporodní změny, genetická predispozice, či úraz můžou ženský klín poznamenat nejenom z estetického ale i z funkčního hlediska. Pravděpodobně nejčastěji prováděný zákrok je labioplastika, která spočívá v úpravě malých stydkých pysků. Jejich velikost a tvar jsou individuální, ale problémy můžou způsobovat jak ženám mladšího, tak i vyššího věku. Dalším častým zákrokem je liposukce venušina pahorku, z důvodu nerovnoměrného ukládání tuku v dané oblasti. Častě jsou také augmentace velkých stydkých pysku a rekonstrukce panenské blány. Z komplexních operačních zákroků je nutné uvést zejména rejuvenaci genitálu, která zahrnuje plastiku pochvy, poševního vchodu a hráze. V posledních letech byly zavedeny nové operační techniky jako je např. laser rejuvenace genitálu, která je vhodná zejména u mírnějších forem postižení. Prezentace se bude zabývat jednotlivými typy operačních technik a bude doplněna obrazovou dokumentací. Feminita Laura Janáčková Sexuologický ústav VFN Praha 1. lékařská fakulta Univerzity Karlovy Institut Partnerských vztahů s.r.o. Přednáška se zabývá problematikou feminity z historického pohledu i jako nedílné součásti sebevědomí ženy. Udává přehled nejčastějších vlivů formování ženské psychiky, chování a jednání z hlediska vývoje dítěte v mladou ženu. Popisuje metody měření a metody zjišťování indexu feminity. Otec u porodu fenomén dnešní doby Eva Šteflová Gynekologicko-porodnické oddělení Nemocnice Jindřichův Hradec Gynekologická a sexuologická ambulance Abstrakt: Převedení porodů do porodnic vedlo ke zlepšení perinatálních výsledků, ale zároveň přivedlo rodičky do neznámého prostředí. Od konce 90.let u nás postupně narůstá počet rodiček, které si k porodu přivádí svého partnera - otce u porodu. Ve většině případů přítomnost otce u porodu zlepšuje prožívání porodu i jeho průběh Funkční aktivita svalstva pánevního dna a sexuální dysfunkce u žen Ludmila Brůhová Rehabilitační a regenerační centrum Borovany Porucha funkce svalů pánevního dna a jejich nedostatečná aktivita způsobují bolesti v podbřišku, které mohou být jednou z příčin sexuální dysfunkce žen. Je nutné odlišit funkční dysfunkce svalstva pánevního dna od psychické choroby či jiné poruchy a vyloučit organické příčiny. Fyzioterapie vždy s úzkou spoluprácí gynekologa by měla být nezbytnou součástí terapie těchto chronických obtíží. Léčbu lze podpořit dalšími metodami, jako je dieta, pití bylinných čajů, vhodným pohybem, homeopatií či akupunkturou. Problematika nesprávné funkce pánevního dna a na ni navazující obtíže je

13 v současné době velmi rozšířená. Během života se s ní do určité míry potýká téměř každá žena. V poslední době roste vlna zájmu u žen se zodpovědnějším přístupem k vlastnímu zdraví. Na své cestě narážejí na řadu zavádějících a nedostačujících informací, které se pokoušejí často ke své škodě aplikovat samy na sobě bez odborného vedení a pochopení dané problematiky. K pánevnímu dnu nelze přistupovat jako k pouhým svalům, vyznačuje se dynamickým neustále se proměňujícím aspektem. Navíc každá žena potřebuje individuální přístup terapie s přihlédnutím k celé řadě hledisek. Významné jsou funkční souvislosti s celkovým držením těla, stereotypem dýchání, krční páteří, ploskou nohy a dalšími aspekty. Do nejčastěji vyskytovaných dysfunkcí pánevního dna náleží porucha statiky pánevního dna spojená s prolapsem pánevních orgánů, inkontinence moči a stolice a sexuální dysfunkce. Poruchy funkce PD mají zásadní vliv na kvalitu života ženy všech věkových skupin. Fyzioterapie svalů pánevního dna MUDr. Jana Vlková Medea Therapy s.r.o., Liberec Základy fyzioterapie svalů pánevního dna položil v první polovině minulého století americký gynekolog A. Kegel. Kegelovy cviky jsou dodnes součástí fyzioterapie svalů pánevního dna. Zejména v posledním desetiletí se však koncept posilování svalů pánevního dna výrazně proměnil. Maximum využití má fyzioterapie svalů pánevního dna při terapii inkontinence moči žen, zejména pak v léčbě inkontinence stresové. V případě dobré compliance dochází k vymizení obtíží nebo alespoň jejich zmenšení. Problematika práce se svaly pánevního dna je velice intimní a časově náročná. Klade zvýšené nároky na čas terapeuta a stejně tak i na čas pacientek, vyžaduje jejich aktivní spolupráci. Přestože se povědomí mnoha žen o možnostech léčby úniků moči za poslední roky zlepšilo, stále zůstává mnoho těch, pro které je toto téma tabuizované. Jana Vlková Svalstvo pánevního dna a sexuální dysfunkce u žen Šárka Pokorná Thomayerova nemocnice Praha, gynekologicko porodnické oddělení, primář MUDr. Petr Kolek Ženská sexuální dysfunkce (ŽSD) je onemocnění s poměrně vysokou prevalencí. Její výskyt závisí nejen na věku a omezuje podstatné části postižených žen kvalitu života. Jako multikauzální a multidimenzionální problém zahrnuje jak biologické, tak psychologické a interpersonální faktory. Jednou z významných příčin ŽSD je porucha svalů a nervů pánevního dna. Vedle stručných anatomických poznámek je zmíněn vznik sexuální dysfunkce v souvislosti se spontánním porodem, sectio caesarea a operačním řešením ženské inkontinence. Problematika prolapsu dna pánevního a problematika ženské močové inkontinence jako anatomicko - funkčních následků poruch svalového dna pánevního dle uvedených studií úzce souvisí právě se ŽSD. Shrnuty jsou možnosti diagnostiky, terapie a prevence. Klíčová slova: ženská sexuální dysfunkce, pánevní dno, porod, císařský řez, pánevní bolest, vzrušivost. Summary Female sexual dysfunction (FSD) is a disease with relatively high incidence in the community. Its incidence

14 in not only age-dependent and it limits life quality of significant proportion of affected women. Dysfunction, as a multicausal and multi- dimensional problem, comprises both biological, psychological and interpersonal factors. One of the major causes FSD is a disorder of the nerves and muscles of the pelvic floor. Besides brief anatomical notes mentions the emergence of sexual dysfunction in connection with spontaneous delivery, Caesarean section and operational solutions female incontinence. The issue of prolapse of pelvic floor problems and female urinary incontinence as anatomic functional consequences of muscles pelvic floor disorders according to those studies closely related to FSD. It outlines are the possibilities of diagnosis, therapy and prevention of this disease. Key words: female sexual dysfunction, pelvic floor, delivery, Caesarean section, pelvic pain, arousal. Ženské pohlavní hormony a jejich vliv na bolest při pohlavním styku Pavel Turčan, Pavel Pokorný Centrum MEDIOL s.r.o., Olomouc Na dyspareunii, algopareunii, vulvodynii a vestibulodynii se podílí mnoho faktorů. Pohlavní hormony jsou jedním z těchto faktorů. Dosud neexistuje jasný konsenzus, které hormony a kdy u ženských sexuálních dysfunkcí vyšetřovat. V našem příspěvku přinášíme přehled současných názorů na vliv androgenů, estrogenů a progestinů na bolesti spojené s koitem či pohlavními orgány u žen. Sexuální dysfunkce a psychosomatická onemocnění Jiří Poněšický Privátní urologická praxe Královské Vinohrady Psychiatrická nemocnice Bohnice Téma psychosomatického modelu není na setkáních urologů, gynekologů či andrologů příliš frekventované. Často bývá psychosomatika mylně zaměňována za tzv. alternativní medicínu, za něco ne zcela seriózního. Psychosomatický pohled přitom nijak alternativní není. Vychází z biopsychosociálního modelu nemoci, který přijala WHO již v roce Psychosociální aspekty onemocnění nebývají většinou zdravotníků příliš zohledňovány. Ne vždy to musí být problém. Je však řada speciálních případů, kdy psychosociální distress přímo produkuje somatické příznaky, nebo se významně podílí na genezi onemocnění, případně na jeho chronifikaci. Bez akceptace takových aspektů, snaze o jejich pochopení a aplikace těchto znalostí v terapii, nemůže být pomoc určitým skupinám pacientů dostatečná a uspokojivá. Mezi takovou skupinu onemocnění jistě patří i sexuální dysfunkce. Tradičně se hovoří o psychogenní etiologii sexuálních dysfunkcí. Což můžeme v daném případě považovat za označení synonymické. Psychický problém (např. stres, úzkost, obavy) je příčinou somatické poruchy (např. porucha erekce). V minulosti byla většina poruch erekce a dalších sexuálních dysfunkcí považována za psychogenní. Dnes se naopak považuje organická příčina za dominantní. O souvislosti problematiky s vyšší nervovou činností se na setkáních urologů, andrologů a dalších odborníků hovoří minimálně. Může vzniknout dojem, že psychika se sexuální dysfunkcí nesouvisí vůbec, či okrajově. Podle mého názoru, pravý opak je pravdou. I u poruch jednoznačně organicky podmíněných sehrává psychický faktor významnou roli. Bez jeho zohlednění budou výsledky léčby sexuálních dysfunkcí vždy horší, než je její terapeutický potenciál. Snad je to samozřejmost,ale větší zdůrazňování této skutečnosti může být v

15 důsledku ku prospěchu našich pacientů. Penis Captivus fikcia alebo realita? Michal Chovanec ¹, Petr Weiss 2 1 Katedra psychológie FF UK Praha; Ambulancia klinickej a dopravnej psychológie Považská Bystrica, Spišská Nová Ves 2 Katedra psychologie FF UK Praha, Sexuologický ústav VFN a 1. LF UK Praha Súhrn V spoločnosti sa traduje množstvo mýtov o sexe. Mýty majú rôznu silu s ktorou vplývajú na ľudskú psychiku a sexualitu. Z toho dôvodu sa autori rozhodli preskúmať mýtus, ktorý je starý niekoľko stáročí Penis Captivus. Mýtus týkajúci sa fenoménu Penis Captivus ani v súčasnosti nestráca na verbálnej sile a objavuje sa v odbornej a laickej spoločnosti. Kľúčové slová Penis Captivus, fakty, mýty. Summary Society is full of myths about sex. Myths have different strengths that impact human sexuality and psyche. Therefore, the authors decided to examine the myth that is old for several centuries Penis Captivus. Penis Captivus is not losing powerful currently and appears in the special and lay society. Key words Penis Captivus, facts, myths. Validita vyšetřováním penilním plethysmografem u pedofilních jedinců Ondřej Trojan ¹, Petr Weiss 2, Kateřina Klapilová 3 1 TH klinika, s.r.o Praha 2 Katedra psychologie FF UK Praha, Sexuologický ústav VFN a 1. LF UK Praha 3 Prezentovaný výzkum ověřuje validitu vyšetřování mužů s pedofilní poruchou sexuální preference za pomocí penilního pletysmografu a to při expozici fotografií zahrnujících nahé objekty v různých stádiích psychosociálního vývoje. V současnosti bylo protestováno 27 egosyntonních kooperujících pedofilů (věk 18-60, průměrný věk = 34 let; preference pohlaví nedospělého objektu: 11 dívky/10 chlapci/5 obojí). Měřena byla jejich penilní reakce na objekty obou pohlaví v 6 stádiích psychosexuálního vývoje (Tanner 1962) pomocí přístroje Geta sro reakční čas nutný k hodnocení atraktivity objektů exponovaných při PPG vyšetření, klienti zároveň hodnotili atraktivitu snímků na škále 1-6 a vyplnili dotazník, který upřesňoval jejich preference a sexuální zkušenosti. K analýze byl použit lineární regresní model s pevnými efekty (závislá proměnná PPG měření), finálními signifikantními prediktory byly subjektivní hodnocení obrázků a sujektivně udávaná preferovaná věková kategorie objektu. Žádný z testovaných nevykazoval signifikantní PPG odpověď na dospělé stimuly. Byla tedy prokázána signifikantní specifická PPG odezva na preferované věkové kategorie u egosyntonních pedofilů, která byla statisticky vyšší než u jiných kategorií, vyšší penilní odezva byla na obrázky hodnocené jako více subjektivně atraktivní. Reakční čas se neukázal být vhodným nástrojem pro měření věkově

16 specifické sexuální preference. Parafile a alkohol Jana Novotná, Michaela Pruknarová Katedra sociální práce, Vysoká škola polytechnická Jihlava Souhrn Parafilie neboli sexuální deviace jsou problematikou, jež má mnoho rozličných aspektů. Tento příspěvek se věnuje parafiliím v kontextu abúzu alkoholu. Alkohol má na lidský organismus účinky, jež jsou závislé jak na výši dávky, tak i na vlastní osobě jedince. U parafiliků je možné se setkat s různou intenzitou požívání alkoholu. V současné době již byla prokázána závislost mezi abúzem alkoholu a páchání sexuální delikvence. Příspěvek se zaměřuje na hlavní motivační směry, které vedou parafilní osoby k užívání alkoholu. Klíčová slova Parafilie, alkohol, sexualita, sexuální delikvence Parafilie jsou velmi specifickou tématikou, jež zasahuje do mnoha vědních disciplín. Mezi ty nejzákladnější patří medicína, psychologie a sociální práce. Zvěřina (2003) parafilii definuje jako stav charakterizovaný přítomností setrvalé dispozice nebo kompulzivního puzení k neobvyklým a sociálně neakceptovaným sexuálním objektům. Tato tendence může být přítomna ve fantaziích a snech. Rovněž souvisí se sexuálním vzrušením a erotickým zaměřením subjektu. Tyto parafilní tendence se mohou realizovat v rámci masturbačních fantazií, praktik v partnerském životě nebo mohou objekt disponovat ke spáchání sexuálního deliktu. Tento příspěvek je věnován tématice parafilií v kontextu abúzu alkoholu. Alkohol patří mezi společensky tolerované návykové látky, které jsou volně dostupné a jejichž užívání tedy není spojeno se stigmatizací ze strany sociálního prostředí jedince. Poněkud jinou záležitostí je však vytvoření závislosti jedince na alkoholu. V tomto případě začne alkohol narušovat různé sféry jedincova života, jako je sféra rodinných a pracovních vztahů, společenský život, ale také může mít významné důsledky v oblasti zdravotní. (Profous, 2011) Zda u jedince v souvislosti s konzumací alkoholu dojde k rozvoji alkoholismu či zůstane u kontrolovaného požívání alkoholu je záležitostí, jež je závislá jak na faktorech biologických, tak i psychologických a sociálních. Dispozice jedince ke vzniku závislosti na alkoholu je tedy otázkou velmi individuální. (Heller, 2011) Hlavní účinky alkoholu na lidský organismus jsou anxiolytické, jeho požití vede k uvolnění psychického napětí, zlepšení nálady či dochází k rozvoji sebejistoty. V praxi je možné se setkat i s projevy opačnými, kdy u jedince převládnou negativní emoce, jako je smutek, zoufalství, zažívací obtíže apod. Významný vliv na klinické projevy podnapilosti má rovněž velikost požité dávky alkoholu. Malé dávky alkoholu působí stimulačně a vedou spíše k odstranění zábran. Větší dávky alkoholu naopak působí tlumivě a vedou k projevům ospalosti. (Vágnerová, 2008) Dle Pavlovského (2012) je možné akutní prostou intoxikaci alkoholem rozdělit na lehkou, středně silnou a silnou podnapilost. a) Lehká podnapilost se projevuje především zvýšenou hovorností, zčervenáním v oblasti tváře, uvolněním, pozitivní náladou či lehkými poruchami motorické koordinace. b) Středně silná podnapilost je stav, při němž dochází hlubšímu k rozvoji příznaků lehké podnapilosti.

17 Dále je v této fázi výraznější nárůst agresivních projevů a zvyšuje se rovněž sebevědomí jedince. V tomto stavu jedinec velmi často přestává dodržovat společenské normy a jeho řeč přestává být plynulou. c) Silná podnapilost je stav, při němž dochází k poruchám hrubé motoriky, ke kvantitativním poruchám vědomí, časté jsou také sklony k agresivitě. Tento stav může vést až k rozvoji alkoholového kómatu a následkem útlumu dechového centra či aspirace zvratků může skončit exitem jedince (život ohrožující stav je nad 5 alkoholu v krvi). Abúzus alkoholu u parafilních osob může být zvláště nebezpečný především ve vztahu k páchání sexuálně motivovaných deliktů. Což potvrzuje Weiss (2008), který uvádí, že u pachatelů sexuální vraždy se jedná o čin pod vlivem alkoholu v 64 %, u pachatelů sexuální agrese jde o 62 % a u pedofilního deliktu je zjištěn abúzus alkoholu u 44 % pachatelů. Zajímavým zjištěním je, že pod vlivem alkoholu páchalo sexuální delikvenci i 37 % expozitérů genitálu. Tato data jsou zcela v kontextu se zjištěními zaměřenými na všeobecnou kriminalitu, kde byl vliv alkoholu detekován v 50 % případů násilné činnosti. U vražd byl abúzus alkoholu prokázán dokonce v 70 % zjištěných případů. (Pavlovský, 2012) Metodika výzkumu a výzkumný soubor Pod záštitou interního grantu Vysoké školy polytechnické v Jihlavě č. 1200/4/61355 byl realizován kvalitativní výzkum zaměřený na život osob s parafilií. Pro sběr dat byla zvolena technika polostandardizovaného rozhovoru. Výzkumný soubor byl tvořen 46 osobami parafiliků. Ve výzkumném souboru byly zastoupeny osoby s fetišismem, fetišistickým transvestitismem, exhibicionismem, voyerismem, pedofilií, sadomasochismem i osoby s mnohočetnými poruchami sexuální preference. Genderově se jednalo ve 100 % o muže. Tyto osoby byly nakontaktovány nejčastěji přes sexuologická oddělení psychiatrických nemocnic nebo sexuologické ambulance. Sběr dat byl primárně realizován ve spolupráci s Psychiatrickou nemocnicí Havlíčkův Brod, Psychiatrickou nemocnicí Kosmonosy a Psychiatrickou nemocnicí Horní Beřkovice. Období sběru dat bylo od března 2015 do dubna Výsledky výzkumu Přístup parafilních osob k užívání alkoholu Přestože z pohledu společnosti je možné nahlížet na oblast požívání alkoholu parafilními osobami jako na velmi problematickou oblast, parafilici obecně nahlíží na abúzus alkoholu obdobnou optikou jako široká veřejnost. V jejich pohledu na tuto oblast nacházíme širokou škálu postojů od úplné abstinence až po projevy silné závislosti na alkoholu. Tyto postoje jsou ovlivněny řadou faktorů, mezi ty nejvýznamnější patří rodina, osobnost a životní zkušenosti jedince a sociální skupiny, jichž je jedinec členem. Rodina je základní socializační činitel, který má na jedince velmi silný vliv. Jedinec je ovlivňován výchovou a postoji rodinných příslušníků k abúzu alkoholu. Ale také zkušenostmi, jež v průběhu svého dětství a dospívání získá. Velmi častým motivem opakujícím se u parafiliků je nadužívání alkoholu či závislost jednoho nebo více členů rodiny. Otec hodně pil. Opravdu neúnosně, veškerý peníze propil. (pedofil - sexuální delikvent) Postoje k abúzu alkoholu jsou často ovlivněné osobností jedince nebo jeho životními zkušenostmi, které v průběhu let nabyl. Už nepiju. Já totiž jak se napiju, nedokážu skončit u dvou, naklopím do sebe aspoň deset kousků. To je v poho, ale pak jsem dost agresivní a to je blbý. Už nechci, aby se to stalo znovu, proto už rači nepiju. (patologický sexuální agresor pachatel znásilnění) Dalším významným faktorem jsou sociální skupiny, jichž je jedinec členem a jejich postoje k abúzu alkoholu. (sadista pachatel sexuální vraždy)

18 Schéma č. 1: Přístup parafilních osob k užívání alkoholu Zdroj: vlastní výzkum Příčina abúzu alkoholu v kontextu parafilie Z realizovaného výzkumu vyplynulo několik základních motivací pro abúzus alkoholu u sledovaných parafilních osob. Prvním typem je motivace asexuální. Do tohoto typu motivace je možné zařadit oslavy narozenin, návštěvy apod. Cílem tohoto užití alkoholu primárně nebylo uspokojení sexuálních potřeb jedince. To ovšem neznamená, že v konečném důsledku k sexuálnímu deliktu nedojde. Příkladem je případ, kdy sexuální agresor cestou z návštěvy u příbuzných, kde požil větší množství alkoholu, potká v parku vhodnou potenciální oběť a na ni zaútočí a znásilní ji. Dalším typem motivace pro abúzus alkoholu je problém s přijetím vlastní odlišné sexuální preference, kdy se jedinec nedokáže efektivně s tímto zjištěním vyrovnat a abúzus alkoholu využívá jako úniku před realitou. Začal jsem šíleně chlastat, když jsem si fakt uvědomil, že jsem pedo. (pedofil sexuální delikt) Potencování sexuální touhy je typ motivace, při níž jedinec vnímá užití alkoholu jako způsob zvýšení své sexuální touhy či zintenzivnění sexuálních prožitků. V tomto případě se může jednat sexuálně delikventní činy, ale stejně tak i o partnerské sexuální aktivity. Předposledním typem je požití alkoholu z důvodu odbourávání zábran, v rámci tohoto motivu jde o překonání ostychu v navazování kontaktů s objektem sexuální touhy jedince. Tento motiv často uvádí osoby pedofilní. Ale je používán i v rámci jiných parafilií, například k překonání zábran v souvislosti s požadavkem neobvyklých sexuálních praktik v partnerském styku apod. Další podobou motivace k abúzu alkoholu je příprava na sexuální delikt. Toto je motivace, může být úzce propojena s předchozí kategorií. Hlavním rozdílem je však to, že v tomto případě jedinec akcentuje abúzus alkoholu jako přípravu na realizaci vlastního sexuálního deliktu nebo jiné trestné činnosti. Typickým příkladem další trestné činnosti může být příprava na loupež, kdy se patologický sexuální agresor připravuje na to, že přepadne ženu s cílem ji okrást, ale následně ji rovněž znásilní. Tak jak uvádí následující respondent, který nejdříve plánoval pouze loupež. Prošla kolem mě prostě naprosto běžná holka, jakože tuctová, já nevím, měla dlouhý vlasy, spíš zrzavá, že bych v tu chvíli myslel nějak na sex, no to vůbec ne. Šla sama po Petříně, přešla kolem mě, ale nějak si mě nevšímala. Já jsem ji předběhl, podíval jsem se, jestli nikdo nejde z druhý strany. Byla tam taková zídka, pod malinkým srázem, no a tam jsem tu holku s nožem v ruce zatáhl. Samozřejmě holka úplně nešťastná, nechápala, co se děje a v tu chvíli mně ta její

19 bezmoc vyrajcovala. No takže frajerka stála úplně nešťastná, mě to vyrajcovalo, no a po nějakým jakože osahávání, snaha o líbání, tam byl prakticky pokus o soulož, což se nevydařilo. Když se to nevydařilo, tak jsem ji přinutil k felaci, slušně řečeno, samozřejmě i s tím nožem. Vlastně po dokončení tohoto nastala ta moje hlavní priorita, co jsem původně chtěl, takže jsem jí vzal mobil, peníze, karty i doklady, ona mě pak prosila, ať ji je vrátím, tak to jsem ji dal zpátky, no a valil jsem pryč. (patologický sexuální agresor pachatel opakovaných znásilnění) Schéma č. 2: Příčina abúzu alkoholu v kontextu parafilie Zdroj: vlastní výzkum Závěr Sexuální delikty páchané parafilními osobami jsou často spojené s abúzem alkoholu. Působení alkoholu na lidský organismus zapříčiňuje uvolnění, odbourávání zábran a zvyšování sebejistoty, což má za následek větší riziko protispolečenského jednání těchto osob. Většina parafiliků nepřistupuje k abúzu alkoholu jako k problému, ale akcentují jej jako běžnou součást svého života. Tento přístup se u mnohých mění až pod vlivem negativních zkušeností nebo sexuologické léčby, kde se jsou klienti na rizika spojená s užíváním alkoholu opakovaně upozorňováni. V praxi je možné se setkat také s tím, že společně s léčbou sexuologickou je jedinci nařízena i léčba protialkoholní. Porucha sexuální preference je záležitostí, jež jedince provází celým jeho životem a ten se tedy musí naučit s ní žít tak, aby neporušoval celospolečenské normy. Jedním z velmi důležitých faktorů kvalitního života v rámci společenských norem se ukazuje náhled parafilního jedince na abúzus alkoholu a především na rizika s tímto spojená. Použité zdroje 1. HELLER, J. Pavučina závislosti alkoholismus jako nemoc a možnosti efektivní léčby. 1., vyd. Praha: Togga, ISBN PAVLOVSKÝ, P. Soudní psychiatrie a psychologie. 4. vyd. Praha: Grada, 2012, 240 s. ISBN PROFOUS, J. Průvodce alkoholovou závislostí: především pro ženy pijících partnerů.

20 Děkujeme za podporu všem vystavovatelům a partnerům Generální partner: Vystavovatelé: