VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V PRAZE FAKULTA MEZINÁRODNÍCH VZTAHŮ DIPLOMOVÁ PRÁCE Maria Baderina

Transkript

1 VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V PRAZE FAKULTA MEZINÁRODNÍCH VZTAHŮ DIPLOMOVÁ PRÁCE 2009 Maria Baderina

2 VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V PRAZE Fakulta mezinárodních vztahů Hlavní specializace: Mezinárodní obchod Čínské kulturní standardy Diplomová práce Vypracovala: Bc. Maria Baderina Vedoucí diplomové práce: Ing. Vladimíra Khelerová, CSc.

3 Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Čínské kulturní standardy vypracovala samostatně. Veškerou použitou literaturu a podkladové materiály uvádím v přiloženém seznamu literatury. V Praze dne Podpis

4 Poděkování Za cenné připomínky a rady při zpracování diplomové práce ráda bych poděkovala vedoucí diplomové práce paní Ing. Vladimíře Khelerové, CSc.

5 Obsah Úvod Kultura Co je kultura Kulturní dimenze a standardy Kulturní dimenze podle Geerta Hofstede Vzdálenost moci Individualismus, respektive kolektivismus Maskulinita, respektive feminita Vyhýbání se nejistotě Dlouhodobá orientace Aplikace na čínskou kulturu Kulturní dimenze podle Fonse Trompenaarse Vztah k druhým lidem Univerzalismus versus partikularismus Neutralita versus emocionalita Specifický přístup versus difúzní přístup Dosažení úspěchu versus přisuzování úspěchu Vztah k času Vztah k přírodě Aplikace na čínskou kulturu Kulturní dimenze podle Edwarda T. Halla Prostor Komunikace Čas Aplikace na čínskou kulturu Kulturní standardy podle Alexandera Thomase Kritika kulturních dimenzí a standardů Hodnoty a normy čínské společnosti Náboženství a filozofická učení Kult předků Konfuciánství...27

6 Neokonfuciánství a Kniha proměn Taoismus Buddhismus Islám Křest anství Postavení jednotlivce v čínské společnosti Kuan-si (vztahy mezi lidmi) Tan-wej (pracovní jednotky) Čínský rodinný život Čínské svátky Čínská obchodní etiketa Navazování kontaktu Vyjednávání nebo kultura tváře Jazyk Termín schůzky Pozdrav a oslovení Komunikace Konverzace Předávání vizitek Oblékání a vzhled Banket Předávání dárků Telefonování Vztah k času Specifické rysy Číňanů Čínské kulturní standardy z českého úhlu pohledu. Dotazníkové šetření...49 Závěr Použitá literatura...63 Seznam gráfů...66 Seznam obrázků...66 Příloha...67

7 Úvod Arthur H. Smith ve své knize Povahové rysy Číňanů (1900) uvádí, že Sir Robert Hart, generální ředitel čínské celní služby, který v Říši středu strávil více než 40 let, o Číně učinil následující závěry: Čína je opravdu těžko pochopitelná země. Před několika lety jsem věřil, že jsem konečně dospěl tak daleko, že jsem jejich životnímu stylu alespoň částečně porozuměl a zkoušel jsem své názory zformulovat. Dnes si připadám jako úplný nováček. Kdybych měl nyní napsat tři nebo čtyři stránky o Číně, nevěděl bych, jak začít. Jednomu jsem se však naučil. V mé vlasti se obyčejně říká: Nenech se ohnout, i kdyby ses přitom měl zlomit. V Číně je tomu právě naopak: Nech se ohýbat, ale nenech se zlomit. 1 Doopravdy, z pohledu evropského člověka je Čína záhadnou zemí. Čím dále se Čína otevírá světu, tím více se v tomto světě naráží na konzervativnost čínského myšlení a symboličnost čínského jednání. Proto cílem dané práce je jakýmsi způsobem poodhalit roušku tajemství čínské mentality, podívat se, co se skrývá za určitým způsobem chování a jaké kulturní standardy jsou charakteristické pro čínskou kulturu. V první částí této práce, která je teoretickým základem, se rozebírá co je vlastně kultura, jak širokou oblast zahrnuje a co všechno tam patří. Na vytvořené sociální normy a způsob myšlení v té které společností se nahlíží pomocí hlavních teorií kulturních dimenzí a standardů. Nehledě na teoretickou bázi první části této práce, na závěr každého konceptu kulturních dimenzí je uvedena aplikace na čínskou kulturu. Už zde, pomocí různých škál a měřítek, názorně můžeme vidět, jak se čínská kultura liší od kultury evropské, respektive české. Druhá praktická část diplomové práce je zaměřena na odhalení čínských sociálních hodnot a norem. Za základní východisko společenských hodnot a norem, které převažují v čínské společnosti, jsou považovány různé filozofické a náboženské školy. Jejich principy a dogmata jsou dodržována v tradiční čínské společnosti dodnes. Na danou problematiku navazuje téma uspořádání vztahů v čínské společnosti a postavení jednotlivce v ní. Vzhledem k tomu, že sociální závazky a neměnná hierarchie vztahů jsou hlavními principy budování společnosti v Číně, zvláštní důraz v této kapitole je kladen na čínskou rodinu, kolem které se odehrávají všechny oblasti čínského života. Čínské svátky jsou zrcadlem tradiční čínské duše, proto v této části nechybí ani pozornost, věnována této problematice. Závěr dané kapitoly pojednává o čínské obchodní etiketě. Daná oblast 1 Ivan Nový & Sylvia Schroll-Machl, Spolupráce přes hranice kultur, Praha, Management Press, s. 10. ISBN

8 životních vztahů se snaží zahrnout doposud objevené poznatky ohledně čínského způsobu myšlení a jednání. Obchodní etiketa čínskými očima je v dnešní době velmi důležitým faktorem. Kvůli neustálému rozvoji Číny a jejímu ekonomickému dobývaní světa je dobré znát, jakým způsobem je třeba jednat s příslušníky tradiční čínské společností. Pro shrnutí dvou kapitol, jednak teoretické s odvozenými kulturními dimenzemi a standardy, platnými pro Čínu, tak i praktické, je pro názorný přehled uveden seznam charakteristických vlastností čínské kultury. Výzkumná část diplomové práce si klade za cíl ověření shrnutých poznatků o rysech čínské kultury, o způsobu jednání, chování a myšlení jejích příslušníků. Pro daný výzkumný záměr slouží dotazníkové šetření, které bylo prováděno mezi členy české kultury, kteří se ve většině případů potýkají s členy čínské kultury v každodenním životě. Tím pádem bylo ověření čínských kulturních standardů uskutečněno na základě pohledu české kultury. Tím že na dotazníky odpovídali Češi a otázky zahrnovaly v sobě komparativní prvek: více-méně či lépe-hůř, ve výzkumné časti došlo i ke komparací dvou kultur: čínské a české. Výzkumná kapitola této diplomové práce potvrzuje nebo vyvrací určité závěry, které byly udělány v praktické části práce. Na závěr, stejně jako v praktické části, je uveden přehledný seznam vlastností a způsobů chování Číňanů, ale už ve srovnání s Čechy. Nehledě na světový trend globalizace se, čínská společnost víceméně drží osamělé a odděleně od všeho světa. A to především proto, že role tradic jsou dodnes velmi silné a významné téměř pro každého Číňana. Světové statistiky poukazují na to, že za 50 let se Čína stane jedním ze tří hlavních hráčů ve světové ekonomice. Ovšemže se během 50 let mnohosetletá mentalita čínského národa nezmění natolik, aby nebyl viděn rozdíl mezi členem čínské a západní (evropské, americké) kultury. Daná práce má aspoň trochu přispět k porozumění čínského myšlení a způsobu chování, a tím pádem poukázat jak je nejvhodnější jednat s Číňany. 2

9 1. Kultura V této teoretické kapitole řeč půjde o kultuře. Nejprve se zaměříme na kulturu obecně; zmíníme pár celosvětově známých a uznávaných definic, které tento pojem charakterizují. Pak se pokusíme podívat, jak širokou oblast zahrnuje kultura, a co všechno tam patří. Pro označení toho, jaké prvky tvoří kulturu, vyjdeme z konceptu cibulového diagramu Geerta Hofstedeho. Na vlastnosti kultury se podíváme z úhlu pohledu antropologa Roberta Lawlesse. Na závěr něco málo řekneme o dělení kultury z pohledu její působnosti. Druhá část teoretických východisek se zabývá kulturními dimenzemi a standardy podle různých badatelů, a to podle Geerta Hofstede, Fonse Trompenaarse, Edwarda T. Halla a Alexandra Thomase. Nehledě na to, že se daná kapitola považuje za teoretickou, na závěr každého konceptu kulturních dimenzí je uvedena aplikace na čínskou kulturu. A to proto, že podle struktury dané diplomové práce by bylo logické, pro názornější přehled, uvést tyto poznatky o Číně sem, po popsání různých dimenzí, než je uvádět v praktické části práce. Na závěr výše zmíněných konceptů se porovnávají výhody a nevýhody kulturních dimenzí a standardů. Kultura a vše, co je s ní spojeno, tj. její prvky, vlastnosti a typy, atd. představují širokou škálu všemožných interpretací a odvození. Proto je třeba mít na mysli to, že obsah a způsob, jakým je strukturována a představena táto kapitola, je pouze kapkou v moři kultury. Nehledě na svoji maličkost, je však nezbytnou součástí všeho obrovského mořského světa kultury Co je kultura Slovo kultura pochází z latinského colere, což znamená být pěstováno. 1 Na světě existuje spousta definic, které se snaží odrazit podstatu daného pojmu. Kromě toho desítky společenských věd jako antropologie, sociologie, sociální psychologie, filozofie se zabývají kulturní problematikou. V daném seznamu nechybí ani poměrně mladé vědy jako interkulturní management, marketing atd. Dále je uvedeno několik základních a známých definic kultury. Sir Edward B. Tylor: Kultura ve svém širokém etnografickém smyslu je komplexním celkem, který zahrnuje znalosti, víru, umění, morálku, právo, zvyky a jiné 1 Navajo, otevřená encyklopedie, Kultura. [on-line]. [cit ]. Dostupný z: < 3

10 schopnosti získané člověkem jako členem určité společností. 1 Alexander Thomas: Kultura je univerzální fenomén. Všichni lidé žijí ve specifické kultuře a rozvíjejí ji. Kultura strukturuje pole konání, které je pro určité obyvatelstvo specifické a které zahrnuje vše od jím vytvořených a používaných objektů až po instituce, ideje a hodnoty. Orientační systém kultury je tvořen specifickými symboly (např. řeč, gestikulace, mimika, oblečení, rituály pozdravů) a je v té které společnosti, organizaci nebo skupině tradován, to znamená předáván z generace na generaci 2. Geert Hofstede: Kultura je kolektivní programování mysli, které odlišuje příslušníky jedné skupiny nebo kategorie od druhých. 3 Dokument UNESCO, 2002: Kultura je souborem výrazných duchovních, materiálních, intelektuálních a citových rysů společnosti nebo sociální skupiny; kromě umění a literatury zahrnuje životní styl, způsoby společenského soužití, systémy tradic a vír. 4 Všichni, kdo se zabývají kulturou, se shodují na tom, že kultura zahrnuje v sobě nekonečný počet faktorů, aspektů, prvků chování a myšlení. Takovým způsobem objímá velice širokou oblast lidského života, počínaje jazykem, nonverbální komunikací, ukončujíc oblékáním, stravovacími návyky, vztahem k osobní hygieně i estetickým cítěním. 5 V souvislosti s tím vytváří určitý hodnotový systém společnosti, který pak buduje přípustné sociální a jiné normy, které se počítají v určité kultuře za normální. Kromě toho kultura obsahuje v sobě i tak zvané vysoké hodnoty, ke kterým patří umění, hudba, literatura, atd. Cílem dané diplomové práce je ale podotknout normy, hodnoty, specifické rysy čínské společnosti a vynechat vše co je spojeno s konečnými uměleckými díly. Kromě stovek definic kultury, existuje i poměrně mnoho teorií, co všechno tvoří kulturu. Pro příklad utváření kultury vezmeme koncept Geerta Hofstedeho, který je popsán 1 Navajo, otevřená encyklopedie, Kultura. [on-line]. [cit ]. Dostupný z: < 2 Ivan Nový & Sylvia Schroll-Machl, Spolupráce přes hranice kultur, Praha, Management Press, s. 10. ISBN Hofstede Geert, Kultury a organizace: software lidské mysli, Praha, Linde, s. 14. ISBN Navajo, otevřená encyklopedie, Kultura. [on-line]. [cit ]. Dostupný z: < 5 Machková Hanna, Mezinárodní marketing, Praha, VŠE, S. 24. ISBN

11 pomocí tak zvaného cibulového diagramu 1. Na obrázku můžeme vidět, že hodnoty jsou východiskem, centrem, jádrem kultury. Jsou zakotveny hluboce v člověku a mají vliv na Obrázek č. 1, Cibulový diagram jeho jednání a myšlení. Znázorňují systém preferování určitých lidských stavů a představ o určitých skutečnostech. Tím pádem se odráží i na lidských pocitech, které jsou také hodnotami různých kultur. Další slupkou cibule jsou rituály, jejichž dodržování vede k soudržnosti společnosti, což způsobuje jejich velký význam pro kulturu jako celek. Mezi rituály lze zařadit všeobecné zvyky a tradiční způsoby chování Zdroj: viz níže 3 ve společnosti, jako způsob zdravení, oslav, vyjádření úcty atd. Další slupkou, směrovanou od jádra cibule jsou hrdinové. Ty představují osoby žijící nebo zemřelé, reálné nebo vymyšlené, zkrátka se jedná o archetyp důležitých idealizovaných figur, které mají klíčové rysy společnosti. Představují pro společnost vzor díky svým vysoce ceněným vlastnostem a skutkům. Poslední slupkou, která tvoří cibule Geerta Hofstede jsou symboly. Zaujímají poslední místo v diagramu proto, že ze všech čtyř komponentů se nejvíce mění, a to kvůli různým faktorům, které ovlivňuje čas. Slova, gesta, předpokládané obrazy, které jsou jasné, pochopitelné a přijatelné v rámci určité kultury jsou pojímány jako symboly. Poslední tří vrstvy diagramu, tj. rituály, hrdinové, symboly jsou ve společnosti více rozpoznávané na první pohled. Avšak hodnoty společnosti, které tvoří základ kultury, jsou skryté od nezkušeného oka. Spolu s tím jsou všechny čtyři prvky kultury spojené mezi sebou praktikami, které samy o sobě mohou povědět o kultuře mnohem víc, než její jednotlivé prvky. V souvislosti s tímto, můžeme říct, že rozlišnost určitých kultur spočívá v rozlišnosti jejich praktik a zároveň v rozlišnosti stanovených a přijímaných hodnot, rituálů, hrdinů a symbolů. Antropolog Robert Lawless určuje následující vlastnosti každé kultury. Kultura je: naučená: předává se z generace na generaci, není genetická. Člověk se učí v průběhu života v interakci se sociálními skupinami nebo se společností vůbec. sdílená: v interakci s ostatními lidmi, které patří ke stejné kultuře, lidé přejímají, a tím pádem sdílejí určité vzorce chování a myšlení. Kultura je určitou identitou skupiny lidí, které ve vzájemném styku sdílejí své uznávané normy. 1,3 Hofstede Geert, Kultury a organizace: software lidské mysli, Praha, Linde, s. 16. ISBN

12 symbolická: k významným rysům kultury patří to, že má hodně symbolů a významů. Určuje sociokulturní regulativy, jako normy, pravidla, vzorce chování; ideje a artefakty. integrovaná: různorodé složky kultury, které tvoří jediný systém kultury, jsou vzájemně propojené. Proto, pokud se změní jeden komponent kultury, způsobí to i následnou změnu ostatních komponentů. racionální: kvůli vytvořenému kulturnímu systému, který sdílí členové společnosti, kultura ze svého určitého uhlu pohledu odráží realitu, interpretuje a očekává příslušné sociální chování a myšlení. dynamická: se pořád mění, naráží na nové problémy a řeší je. Spirála stalých změn a řešení problémů posouvá kulturu dopředu, tzn. že s každým novým krokem kultura má více a více progresu ve vztahu s vnějším okolím, včetně interakcí s druhými kulturami. adaptivní: trvalé se přizpůsobuje změnám ve vnějším okolí. Adaptivnost kultury vychází z její dynamické povahy. Protože má kultura ucelený systém vlastností, je naučená, sdílená, integrovaná, symbolická, racionální, dynamická a adaptivní, pomáhá řešit jakékoliv otázky mezi členy určitých kultur na jejích různých úrovních bez stalé se opakujících konfliktů. Geert Hofstede vymezuje šest základních úrovni kultury 1. Ty jsou: úroveň národní kultury úroveň kultury spojená s určitým etnikem, náboženstvím či jazykem úroveň kultury spojená s náležitostí k pohlaví úroveň kultury spojená s příslušností k určité generaci úroveň kultury související s příslušností k určité třídě úroveň organizační kultury. Ze všeho výše uvedeného lze odvodit závěr, že kultura je jakýmsi utvořeným koordinovaným systémem významů, které mají své určité vlastnosti, jsou chápány pomocí náležitých interpretací, a působí v rámci určité skupiny lidí. 1 Hofstede Geert, Kultury a organizace: software lidské mysli, Praha, Linde, ISBN

13 1.2. Kulturní dimenze a standardy Smyslem dané kapitoly je popsat nejvýznamnější modely kulturních dimenzí a standardů, které se zabývají hledáním rozdílností různých kultur pomocí vytvořených faktorů, kategorií a měřítek. V kapitole probereme model kulturních dimenzí Geerta Hofstedeho, který je považován za nejzákladnější univerzální hodnotící systém. Na něj se pokouší navázat kulturní dimenze Fonse Trompenaarse, který se snažil rozšířit práce Geerta Hofstedeho o nové typické rysy kultur. Kromě toho uvedeme jiný přistup ke kulturním dimenzím, než mají Hofstede a Trompenaars, který vytvořil Edward T. Hall. Všechny tři pohledy na kulturní rozdíly jsou doprovázeny názornými příklady konkrétních kultur, jaký národ kam patří z hlediska určitých orientovaných hodnot společnosti. Na závěr každého modelu kulturních dimenzí je uvedená aplikace na čínskou kulturu, jejíž identifikace je cílem této diplomové práce. Mimo kulturních dimenzí je v kapitole zmíněno o kulturních standardech Alexandra Thomase, které jsou na rozdíl od dimenzí, založené na komparaci konkrétních kultur. Poznatky, které jsou obsahem této kapitoly, jsou důležité pro pochopení mentality, způsobu chování, jednání a myšlení příslušníků různých kultur. Velké množství společenských věd, které se zabývají interkulturní komunikací, se orientují především na oblast řízení. Ale pomocí daného modelu lze do jisté míry odvodit i postoj těchto kultur k jiným sférám života. Ne vždy jsou však tyto závěry správné, proto na konci dané kapitoly jsou, mimo jiné, rozebrány i kritiky kulturních standardů a dimenzí. Nehledě na veškeré vyskytující se problémy při hodnocení kultur, jsou uvedené modely Hofstedeho, Trompenaarse, Halla, Thomase považovány za nejdůležitější v oblasti interkulturní komunikace Kulturní dimenze podle Geerta Hofstede Kultura je mnohem častěji zdrojem konfliktů, než synergie. V lepším případě kulturní rozdíly způsobují nepříjemnost, v horším - katastrofu, 1 Prof. Geert Hofstede Geert Hofstede je významným holandským vědcem, který se zabýval otázkou rozlišení a interakce národních a organizačních kultur. Pro identifikací pěti kulturních dimenzi, v roce 1980 provedl studii, která je dodnes považována za nejuniverzálnější měřítko pro komparaci a hodnocení kultur. Hofstede provedl dotazníkové šetření, kterého 1 Geert Hofstede, Cultural dimensions. [on-line]. [cit ]. Dostupný z: < 7

14 se zúčastnilo zaměstnanců známého počítačového koncernu IBM. Daný dotazník, který měl za úkol poodhalit roušku tajemství různých kultur, byl přeložen do 20 jazyků a mohl být použit celkem v 53 zemích 1. Na základě studie Geert Hofstede dospěl k názoru, že národní, regionální, komunitní nebo podnikové kultury se opírají o pět základních dimenzí. Čtyři z nich jsou - vzdálenost moci, individualismus, maskulinita, vyhýbání se nejistotě. Pátá dimenze dlouhodobá orientace byla definována právě podle výzkumu čínských kulturních hodnot a přidána k celkové studii později. Kulturní dimenze Geerta Hofstede jsou měřeny indexy, jejichž hodnoty jsou určeny v rozmezí od nejmenších k největším, od 0 do Vzdálenost moci Pomocí dané dimenze lze určit rozpětí moci v hierarchii vztahů, respektive do jaké míry ta nebo jiná kultura přijímá a toleruje nerovné autoritativní postavení lidí. Mimo jiné se vztah k autoritě odráží i na hierarchickém řízení. Přičemž mocenská distance je především vnímána jako subjektivní faktor, tj. v jakém poměru je očekávána, upřednostňována a vnímána vůbec. Skutečná nebo objektivní vzdálenost moci není tak silně zakotvena v myšlence dané dimenze. Pro kultury s vysokou hodnotou indexu této dimenze je charakteristické, že preferují velkou vzdálenost moci. Poslední je pro něj přirozená a respektována, tím pádem je v jisté míře prospěšná a dokonce i požadována. Členové těchto kultur mají velké náklonnosti k moci v institucích. Organizace nebo podniky v takových zemích tvoří jakýsi víceúrovňový a neprostupný hierarchický systém řízení. Proto se dané země vyznačují nízkou sociální mobilitou, hranice mezi sociálními třídami jsou pevně určené. Diferenciace příjmů a důchodů je také charakteristickým prvkem daných společnosti. Podle konceptu respektování moci nelze zapomínat, že i děti jsou vychované v atmosféře úcty k starším. To všechno má za důsledek, že v těchto společnostech je vysoká závislost mezi členy určité sociální skupiny nebo hierarchického žebříčku podniku. Vysokou úroveň vzdálenosti moci mají asijské, africké a latinskoamerické společnosti. Kultury, které dosahují malých hodnot indexu vzdálenosti moci, se považují za ty společnosti, které bojují za rovné postavení a rovné příležitostí pro všechny její členy. Proto v institucích a organizacích sklon k moci je považován za problém, který je nutné 1 Ivan Nový & Sylvia Schroll-Machl, Spolupráce přes hranice kultur, Praha, Management Press, s. 21. ISBN

15 řešit. Hierarchické systémy v podnikách jsou průhledné a lehce prostupné. Není zde nepřijatelné nebo neobvyklé nesouhlasit se svým nadřízeným. Zpravidla v zemích, kde vzdálenost moci je malá, za účelem snížení nerovnosti dochází k přerozdělování bohatství. Podle poměru daných společností je nerovnost víceméně nežádoucí a nespravedlivá. V daných kulturách lidé příliš nezdůrazňují svůj sociální statut. Na rozdíl od zemí, kde index rozpětí moci dosahuje velkých hodnot, členové daných společností mají malou potřebu závislosti a velkou náklonnost k decentralizaci. Nejsou zde tak velké sociální rozdíly, početní střední vrstva obyvatelstva má silné zastoupení. Děti jsou vychovávány v duchu nezávislosti a schopnosti se postarat o sebe. Mezi kulturami s nízkou vzdáleností moci patří hlavně USA a západoevropská civilizace Individualismus, respektive kolektivismus Tato dimenze poukazuje na to, do jaké míry členové určité společnosti jsou závislé na různých sociálních skupinách a považují za nezbytné být těmto skupinám zavázání. Kromě toho vypovídá o schopnosti jednotlivce jednat samostatně a nezávislé. V kolektivistických kulturách jsou lidé od svého narození integrované do soudržných skupin, právě toto zapojení mezi určitými lidmi v průběhu celého života zajišťuje svým členům sociální jistoty a ochranu. Jednotlivci kolektivistické společnosti se vnímají především jako součást sociální skupiny, své potřeby a cíle podřizují zájmům všech členů skupiny. Postoje a názory lidi jsou také určovány příslušností do různých kolektivů. Jednat je třeba tak, aby nedošlo k diskreditaci skupiny, ke všemu je nutné přebírat odpovědnost za ostatní členy. V zemích, kde je výrazná kolektivistická kultura, má rodina důležitější funkci v životě člověka, jsou tu silné příbuzenské vazby. Mezi kolektivistické kultury patří zejména asijské společnosti, jako Čína, Japonsko, atd. V individualistických kulturách se klade důraz na nezávislost a svobodu. Členové těchto společností se vnímají jako individua, vytvářejí své vlastní, nezávislé na sociálních skupinách, cíle a hodnoty. Lidé, kteří patří do zemí s vysokou mírou individualismu, se snaží vytvářet víceméně flexibilní mezilidské vazby a vztahy, aby nebyli nikomu zavázání a nebrali na sebe přílišnou odpovědnost za ostatní. Vícestranný rozvoj osobnosti je pokládán za cíl jedince, efektivita jednání a splnění vlastních vytyčených cílů má v podstatě přednost před vztahy. Ovlivňování jedince z té nebo jiné strany se uskutečňuje nepřímo a decentně, organizační nebo sociální skupiny hrají zde druhotnou roli. Mezi výrazné individualistické kultury lze zařadit především Spojené státy americké a Německo. 9

16 Maskulinita, respektive feminita Na základě následující dimenze, která se orientuje spíše na všeobecné hodnoty, lze ukázat, v jaké míře jsou v různých společnostech rozdělovány mužské a ženské role a definován přístup k životu a splnění cílů. V maskulinních kulturách jsou rozděleny a jasně stanoveny sociální úkoly a role mužů a žen. Maskulinní společnosti se zaměřují na přísnost, výkon, pokrok, a úspěch. Proto lze tvrdit, že mají za důležité vysoké materiální hodnoty. Kromě toho charakter daných společností má vyšší úroveň agresivity a snahy k dominaci. Tím pádem lze říct, že problémy v daných kulturách se můžou řešit i na základě boje. Je nutně říct, že v maskulinních kulturách dívky a chlapci jsou vychováni různým způsobem, tzn. že u chlapců je pěstována ambicióznost, úpornost a energičnost, zatímco v dívkách kultivují jemnost, umírněnost a citlivost. Příkladem maskulinních kultur je USA a Německo. Ve femininních kulturách je důraz kladen na solidaritu a dobrosrdečnost. Mezilidské vazby a vztahy, starostlivost, kulturní stránka života, kvalita prostředí to všechno patří mezi hlavní aspekty femininních společností. Konflikty se řeší na základě kompromisu a vyjednávání. Výchova dívek a chlapců nemá podstatné rozdíly. Za femininní společnosti jsou považované Skandinávské země. Dimenze maskulinity, resp. feminity nestanovuje, že je rozhodující, jakého pohlaví je nositel určitých hodnot. Je však důležité jaké místo zaujímají tyhle hodnoty v stupnici a s jakou intenzitou se prosazují ve společnosti Vyhýbání se nejistotě Jde o míru citlivosti vůči nejistým, rizikovým, neznámých, neurčitým situacím, které mohou nastat ve společnosti a následující reakci na tyto skutečností. Proto index vyhýbání se nejistotě rovnou zahrnuje i míru, jakým způsobem určité kultury budou předcházet nejistým událostem, zabraňovat jim nebo tolerovat je. Členy kultur s vysokými hodnotami tohoto indexu mají velkou snahu se vyhnout nejistotě. Proto zpravidla vynakládají hodně úsilí, aby nejistotě zabránili. Vytvářejí hodně různorodých programů a plánů, kterými by se mělo řídit v určitých postupech a krocích. V organizační kultuře to se projevuje třeba v podobě časových a věcných harmonogramů. V celé společnosti se generují striktně dodržována pravidla, zákon tady má větší sílu, než 1 Ivan Nový & Sylvia Schroll-Machl, Interkulturní komunikace v řízení a podnikání, Praha, 3. vyd. Management Press, s. 24. ISBN

17 kdekoliv jinde. Nejenom formální postoje jsou zde důležité, důraz je také kladen na neformální pohled na věc. V zemích s vysokou mírou tohoto indexu, lidé preferují stabilitu, což se značným způsobem odráží na mezilidských vztazích. Kromě stability, která bezesporu snižuje nejistotu, konzervativnost patří mezi hlavní důsledky obavy z rizika. Na rozdíl od jiných kultur, se zde často vyskytuje xenofobie. Úcta a důvěra k autoritám se tady neprojevuje. Mimo jiné lze říct, že v kulturách, kde míra vyhýbání se nejistotě je vysoká, se pozoruje sklon k vědě a vůbec teoriím. Nehledě na jistá pravidla a opatření, aby nedocházelo k nejistým situacím, lidé dané kultury mají více stresu, který způsobuje existence obav a strachu. Projevovat své city na veřejnosti není nepřípustné a je vyloučené. Typickým nositelem dané kultury je Německo. Společnosti s nízkým indexem vyhýbání se nejistotě jsou většinou charakterizované jako flexibilní a tolerantní. Organizační a podniková pravidla nemají jasné a vymezené hranice, proto je zde malá závaznost třeba vůči časovému harmonogramu atd. Systém řízení je definován jako pružný a poddajný. Kromě toho, lidé jsou otevření změnám a inovacím. Proto zde můžeme najít větší počet kosmopolitů. Logicky vyplývá, že lidé v daných společnostech jsou ochotni více podstupovat riziko, avšak snaží skrývat své emoce na veřejnosti. Méně stresu je zaručováno tím, že nejistotu a nejasnost berou za nezbytnou součást života. V souvislosti s tímto, konflikty v dané společnosti jsou považovány za normální jev. V těchto společnostech je méně stresu, neboť nejistota a nejasnost jsou brány jako běžná součást života, která nestresuje. Jakékoliv zákony mají všeobecný charakter a otázky se nemusejí řešit podle stanovených pravidel. Charakteristickým příkladem výše zmíněných kultur a společností je Latinská Amerika Dlouhodobá orientace Pomocí dané dimenze lze ukázat, do jaké míry je v určité kultuře preferována dlouhodobost myšlení a zaměření se na dlouhodobé vztahy a procesy řízení. Nelze též zapomínat, že Hofstede přidal danou dimenzi ke své hlavní studii později, učinil to na základě výzkumu čínských kulturních hodnot. Ve společnostech s dlouhodobou orientací veškerá činnost je brána z dlouhodobého hlediska, očekává se, že bude přinášet efekt v dlouhém časovém horizontu. V takových kulturách je velmi výrazná role tradic, které se dodržují do dnešní doby. Kromě toho pro společnost orientovanou dlouhodobě je charakteristická silná vazba mezi lidmi, sociální vztahy mají závazný charakter až do budoucnosti. Proto často systém sociálních struktur 11

18 přechází od jedné generace k jiné, což zabezpečuje vztahům určitou stabilitu. Veškeré jednání se řídí podle dlouhodobých cílů, obvykle se stává, že dlouhá cesta k dosažení podepsání nějaké smlouvy je brána jako důležitější, než smlouva samotná. To spočívá v tom, že perspektivy dlouhodobého vývoje organizace jsou brány jako jeden z hlavních aspektů podnikání. Proto se v daných kulturách často můžeme setkat s tím, že investoři preferují dlouhodobé investice, důraz je kladen na šetrnost a vytrvalost. Typickým příkladem dlouhodobě orientovaných kultur jsou asijské země. Členy kultur, zaměřených na krátkodobou orientaci v čase, preferují současnost před budoucností. Tradice nemají zde tak silný význam, nejspíše mají charakter jakési nostalgie a vzpomínek na minulost. V krátkodobě orientované společnosti sociální vztahy nejsou tak pevné, stabilní a závazné. To způsobuje především to, že různorodé sociální změny probíhají rychle a jednoduše. Jednání se počítají za úspěšné, pokud mají momentální nebo krátkodobou efektivnost. Mezi výše zmíněné kultury lze zařadit evropské země a USA Aplikace na čínskou kulturu Graf č. 1, Dimenze G. Hofstede, Indexy, Čína Zdroj: geert-hofstede.com Podle níže uvedeného obrázku se pokusíme aplikovat zmíněné kulturní dimenze Geerta Hofstede na čínskou kulturu 1. Zde jen připomeňme, že indexy dimenzí se počítají v rozmezí od 0 do 100. Index vzdálenosti moci (PDI) dosahuje dost vysoké hodnoty - 80, což svědčí o velice nerovném postavení jedince v čínské společnosti a neefektivním přerozdělování zdrojů v ekonomice. Podle čínských hodnot a norem, zejména vycházejících z konfuciánského dědictví, ve společnosti má být dodržována přísná hierarchie vztahů. Proto se zde v nejvyšší míře vyskytuje úcta k starším a respekt vůči autoritám. Moc ve státě je taky považována za autoritativní, a to nejen kvůli dnes vládnoucímu komunistickému režimu, ale především z ohledem na milost. Vláda nebo vládce vždy byly považovány v Číně za 1 Geert Hofstede, Cultural dimensions. China. [on-line]. [cit ]. Dostupný z: < > 12

19 prostředníka mezi Nebem a lidem. Ovšem, že velká vzdálenost moci obyčejných lidí a koncentrace moci ve složitých hierarchických strukturách mají za důsledek velká úroveň korupce v Číně. Obecně se hovoří o tom, že asijské země mají velkou hodnotu tohoto Graf č. 2, Dimenze G. Hofstede, Indexy, Asijské státy Zdroj: geert-hofstede.com indexu. Ale jak svědčí další uvedený graf průměrných asijských hodnot, které byly počítány na základě pěti států Číny, Hon Kongu, Japonska, Jižní Koreje, Taiwanu čínská kultura má hodnotu tohoto indexu o celých 20% více. Daná skutečnost svědčí o tom, že i mezi asijskými státy Čína stále zdrojů dodržuje neměnný koncept nadřízenosti, který má, podle čínských hodnot, zachovávat pořádek ve společnosti. V případě Číny Index individualismu (IND) dosahuje skoro úrovně 20 bodů. To znamená, že čínská společnost, je převážně kolektivistická, a to i v porovnání s ostatními asijskými zeměmi, které nabývají stejných hodnot. Podle čínské mentality zapojení se do různých sociálních skupin, bud to rodina nebo pracovní jednotky, je důležitým životním faktorem, jelikož všechny lidské vztahy se odehrávají v rámci určitých skupin. Čínský jednotlivec vnímá sebe sama jako součást nějaké skupiny, jeho zájmy se podřizují cílům skupiny. Proto týmová práce a společenské rozhodování je charakteristickém rysem Číňanů. To vyplývá i z toho, že patřit do skupiny znamená mít závazky vůči ostatním jejím členům. V případě nějaké bídy jsou jednotlivci automaticky zaručovány sociální jistoty. Mezilidské vazby v Číně jsou natolik silné, že často lidé nemění svojí práci během celého života. V duchu čínských hodnot není vhodné upozorňovat na své osobní úspěchy a dosažené cíle na veřejnosti. Nejenže se to počítá za neskromnost, ale také svědčí o nevychovanosti a neúctyhodnosti. Čínská společnost je spíše maskulinní, o čemž svědčí Index maskulinity (MAS), který dosahuje hodnotu 50, ale je o několik bodů níže, než je průměr výše uvedených asijských zemí. V čínské kultuře jsou dost pěvně stanoveny role mužů a žen. Zatímco ženy se mají starat o rodinu a výchovu děti, muži se snaží finančně zabezpečit rodinu. Proto v čínské kultuře spolu sousedí takové rysy Číňanů jako autoritativnost, dominace, přísná hierarchie mezilidských vazeb a zároveň solidarita, tolerance a umírněnost. Dívky jsou 13

20 vychované v duchu jemnosti a harmonie, u chlapců se více kultivuje úpornost, přísnost, klade se větší důraz na pěstování v nich odpovědnosti vůči rodině a ostatním sociálním skupinám. Fakt různé výchovy dívek a chlapců svědčí o tom, že, nehledě na bipolaritu čínských norem a hodnot, daná společnost je ve větší míře maskulinní. Index vyhýbání se nejistotě (UAI) dosahuje v případě Číny 45 bodů, je skoro o jeden a půl krát nižší, než u ostatních asijských kultur. Lze tedy říct, že z pohledu sociální stránky Číňané nemají obavy z budoucnosti. To způsobuje to, že velká síť sociálních vztahů a skupin zaručují jim jisté bezpečí. Ale existence silných systému vztahů může být zkoumána i z jiného pohledu, a to jako opatření před neurčitosti v budoucnu. Jaká souvislost převažuje v čínské mentalitě je těžko říct, záleží to na velkém souboru kulturních hodnot a norem. Tím pádem čínská společnost obsahuje prvky kultur, které mají vysoké a nízké hodnoty indexu vyhýbání se nejistotě. Preferování stability, odrážející se na mezilidských vztazích; konzervativnost; uzavřenost vůči změnám to jsou rysy členů společnosti, které mají vysoké hodnoty daného indexu. Zároveň tyto rysy mají i Číňané. Tolerance; málo stresu; zakrývání emocí; přijímání života takovým, jaký je s jeho nezbytnou součástí rizikem a nejistotou to všechno je charakteristické pro společnosti s nízkým indexem UAI, čínskou společnost nevyjímaje. Index dlouhodobé orientace (LTO) u Číny dosahuje hodnot kolem 118, což znamená příliš vysokou míru, a to i v porovnání s jinými asijskými zeměmi, jejíchž průměr je kolem 85. Čínská kultura je zaměřena na dlouhodobou perspektivu, a to jak v mezilidských vztazích a obchodních záležitostech, tak i v jiných životních otázkách. Jakákoliv činnost se projednává z dlouhodobého časového horizontu, zda li bude přinášet efekt v budoucnu. Pro silnou vazbu mezi lidmi jsou charakteristické dlouhodobé závazky, které mohou přežít několik století dopředu. V obchodní a podnikové sféře je důraz také kladen na budoucí užitek. Pro čínské obchodníky je velmi důležitá cesta přípravy bud to k jednání nebo k podepsání smlouvy. Pro západního člověka to není nic jiného, než zbytečná ztráta času. Avšak Číňané to považují za velmi důležitý aspekt podnikání, a v vysoké míře se nemohou bez něj obejít. Není proto divu, že v Číně je velmi silná role tradic, které neztratily svůj význam dodnes, a stále se pěvně dodržují. Cesta jako taková je dědictvím různých čínských filozofických a náboženských škol. 14

21 Kulturní dimenze podle Fonse Trompenaarse Kultura je způsob, jakým lidé řeší své problémy Problém, který se řeší pořad, mizí z povědomí a stává se základním předpokladem, výchozím soudem jednání 1, Fons Trompenaars, Riding the waves of culture Další Holanďan Fons Trompenaars se pokusil rozšířit základní kulturní dimenze Geerta Hofstedeho. Díky své zkušenosti v mezinárodním managementu, se zaměřil na kulturní diferenciace hlouběji a vytvořil svůj model kulturních dimenzí. Trompenaars byl přesvědčen o tom, že kultura je sdílený systém významů, který funguje jako proces vedoucí k automatickým řešením často se opakujících problémů (F. Trompenaars, 1993). 2 Podle dané teorie kulturní rozdíly se vyskytují ve třech základních oblastech života: vztah k druhým lidem, vztah k času, vztah k přírodě. Celkem Trompenaars definoval sedm dimenzí. Z oblasti vztah k druhým lidem lze odvodit celkem pět dimenzí, postoj k času a přírodě definují dvě další dimenze. Stejně jako Geert Hofstede vzal v úvahu, že určité kultury mohou být individualistické, respektive kolektivistické. Tento závěr spolu s ostatními pěti dimenzemi, vyplývá z rozdílných postojů různých společností k ostatním lidem. Proto v následujícím textu se nebude probírat daná dimenze, jelikož je popsána u Geerta Hofstedeho Vztah k druhým lidem Tato oblast života odvozuje, podle Trompenaarse, kromě individualismu/kolektivismu, další čtyři dimenze: univerzalismus/partikularismus; neutralita/emocionalita; specifický přístup/difúzní přístup; dosažení úspěchu/přisuzování úspěchu Univerzalismus versus partikularismus Na základě dané okolnosti lze posoudit, zda v určité kultuře dochází ke stanovení obecných všestranných pravidel a do jaké míry se tyto pravidla dodržují ve společnosti. 1 HP Management Decisions, Ltd, Quotes Fonse Trompenaars. [on-line]. [cit ]. Dostupný z: < ac0b!OpenDocument > 2 Ivan Nový & Sylvia Schroll-Machl, Interkulturní komunikace v řízení a podnikání, Praha, 3. vyd. Management Press, s. 25. ISBN

22 V univerzalisticky orientovaných kulturách je silnější vazba na pravidla, než přistup k lidem a zvláštním situacím, které by měly být posuzovány podle formálních nebo neformálních zákonů. V univerzálním přístupu existuje pouze jedna pravda, proto je třeba, aby všemi členy společnosti zacházelo stejným způsobem. Právě toto mínění zaručuje to, že ve společnosti je dodržován řad a pořádek. Pokud by z nějakých důvodů i pro jednoho její člena byla udělána výjimka, podle názoru univerzalistických kultur, může to porušit celý systém sociálně - společenských vztahů, a konečně způsobit kolaps a anarchii. V podnikové sféře se to projevuje v tom, že určitá smlouvá nebo jednání se mají dodržovat podle přesně stanovených pravidel, nehledě na jednajících osob nebo zvláštní okolnosti. Mezi dané kultury lze zařádit Západní Evropu, USA. V partikularisticky orientovaných kulturách odmítají striktní dodržování pravidel. Zde je více kladen důraz na individuální aspekt a specifické okolnosti. Proto na první pohled stejné skutečnosti se můžou projednávat různým způsobem, to záleží na charakteru mezilidských vztahů a měnicích se vnějších faktorů. V souvislosti s tímto, lze od obchodních partnerů, které patří do partikularistických kultur, očekávat, že s výměnou západního společníka se věc muže začít probírat úplně od začátku, a to nehledě na smlouvu. Typickým příkladem daných společnosti jsou Latinská Amerika a asijské země Neutralita versus emocionalita Na principu této dimenze lze ukázat, do jaké míry se v určitých společnostech vyjadřují své emoce a pocity na veřejnosti. Příslušníci neutrálních kultur mají chladnou hlavu, jsou racionální, jednají bez jakékoliv květnaté mluvy, snaží se jít přímo k věci pomoci stručných a jasných argumentů. Proto obvykle skrývají své city na veřejnosti. Nečekaný smích, pláč, agresivita, a dokonce i příliš hlasitá řeč nebo silná gestikulace nejen že se toto vše považuje za hysterické a nevyvážené chování, ale svědčí, podle členů neutrálních kultur, o určité míře nevychovanosti a nevzdělanosti. Mezi výše zmíněné společnosti je možně zařadit arabské a asijské země. Emocionální kultury připouštějí vyjádření svých spontánních a nespontánních citů na veřejnosti, zde je to obvyklá záležitost. Nejen že na ulicích můžeme potkat líbající se pár, ale i během obchodních jednání narazit na projevy lidské reakce. Pro emocionální společnosti je charakteristická i výrazná gestikulace. Obecně lze říct, že kromě ukazování svých emocí, které je zde úplně normální, člověk může jednat pod vlivem svých citů a 16

23 vůbec neuvažovat racionální a věcné argumenty. Latinská Amerika, Evropa, ve větší míře Itálie a Španělsko, jsou nositeli emocionálních kultur. Ovšem, že je třeba brát v úvahu, že každá společnost má své určité hranice projevování svých citů. Příliš chladná kalkulace a kamenný výraz tváře v neutrálních společnostech se může počítat například za lhostejnost. Zatímco velmi rychlá a výrazná změna nálady v emocionálních společnostech může být rovněž přijímána negativně Specifický přístup versus difúzní přístup Daná dimenze se zabývá otázkou, do jaké míry a jakým způsobem je v určité kultuře povolen přístup k vlastní osobě, a zda se v ní oddělují vtahy z různých oblastí života. Ve specificky orientovaných společnostech je jasné rozdělení vztahů z odlišných oblastí života. Je zde obvykle, že lidé se potýkají v rámcích určitých sfér, například na pracovišti, ve škole, atd., i když tyto vztahy můžou být velmi přátelské a dobrosrdečné, zřídka dochází k tomu, že se lidé setkávají mimo danou určitou oblast života. Typickým příkladem specificky orientovaných kultur je zejména USA. V difúzních společnostech lidé, které mají přátelské vztahy třeba z práce, přenášejí kamarádství i do jiných životných sfér. Občas je zde důležité poznat člověka ve všech oblastech života, aby možně bylo hovořit o přátelství. Proto v difúzních kulturách není neobvykle, že před podepsáním určité smlouvy, obchodní partner vás pozve na oslavu svých narozenin nebo projeví chuť zahrát si s vámi třeba golf, atd. Takové chování členů difúzních společností je vnímáno příslušníky specifických kultur jako přístup do soukromé sféry. K difúzním kulturám patří zejména a asijské země Dosažení úspěchu versus přisuzování úspěchu Pomocí výše uvedené dimenze lze ukázat, jakým způsobem a za jaké zásluhy člověk získává v určité kultuře společenský status. V kultuře, kde hraje roli dosažený úspěch, je společenský status získáván na základě osobních výkonů a práce. Není zde důležitá jakákoliv jiná souvislost, třeba věk, příslušnost k určitým organizacím, atd. Mezi danými kulturami lze zmínit USA a v menší míře evropské země. Ve společnostech, kde se cení přisuzovaný úspěch, se společenský status získává pomocí určitých výhod, které byly nabyty třeba při narození, jako známý původ, 17

24 příslušnost k sociální třídě, atd. Kromě toho je společenský status přisuzován na základě věku, v některých případech i pohlaví, vzdělání, příslušnosti k sociálním a jiným skupinám. Asijské země a zejména pak arabské jsou názorným příkladem kultur, kde se cení připisovaný status Vztah k času Podle Fonse Trompenaarse vztah lidí k času lze rozlišovat podle orientace na minulost, budoucnost a přítomnost. Společnosti, které se orientují na minulost, ji považují za nejvýznamnější časový horizont. Jelikož podle jejich představ právě minulost určuje současnost a budoucnost, proto se ji snaží jaksi chránit a dávat různé tradiční společenské normy, postoje a hodnoty dalším generacím. Důležitý vztah k minulosti je u asijských zemí. U kultur, které se orientují na budoucnost, minulost není tak důležitým faktorem. Je brána jako přežitá věc, a vůbec se nepovažuje za nutné se jí zabývat. Zde je kladen především důraz na to, jak dosáhnout svých cílů v budoucnu. Neměnný příklad takové společnosti je USA. Kromě toho existují kultury, které se zaměřují na přítomnost, nikoli na minulost nebo budoucnost. To, co se odehrává teď, v daný okamžik, má větší význam, než přihlédnutí k minulým nebo budoucím krokům života. Mezi země orientované na přítomnost lze zařadit Rusko Vztah k přírodě V dané dimenzi se pod pojmem příroda smyslí vnější komplexní okolí člověka. Fonse Trompenaars tedy rozlišuje dva typy kultur kultury, které se snaží přírodu ovládat a kultury, které se snaží žít s ní v souladu. Vnitřně orientované kultury mají za svůj koncept silného jedince uprostřed přírodního dění, který může využit ve svůj prospěch své okolí, bud to z oblastí technické, technologické, sociální, ekonomické, apod. Kromě toho silná osobnost se snaží nějakým způsobem kontrolovat přírodu. Jedinec a příroda jsou chápány jako nezávislé hráče, za úkol člověka je považován jakýsi boj s přírodou v tom slova smyslu, že ji má určitým způsobem zkrotit, utišit, a to pomocí přírodovědeckého bádání. 1 Kultury s vnější orientací kladou důraz na harmonické sjednocení a soužití s okolím. Jedinec se tady považuje za součást přírody. Proto je úkolem každého jedince 1 Ivan Nový & Sylvia Schroll-Machl, Spolupráce přes hranice kultur, Praha, Management Press, s. 25. ISBN

25 hledání cest, jakým způsobem je třeba žit v souladu s přírodou, aby nebyla narušena všeobecná přírodní rovnováha. Zatímco vnitřně orientované kultury jsou spíše individualistické, univerzalistické, specifické, pragmatické a výkonově orientované, kultury vnějškově orientované jsou více filozofující, kolektivistické, difúzní a partikularistické Aplikace na čínskou kulturu Podle dimenzí Fonse Trompenaarse je čínská kultura, stejně jako u Geerta Hofstedeho, kolektivistická. Kromě toho je partikularistická, v Číně obecná pravidla se podřizují lidským vztahům a daným okolnostem. Důraz je kladen především na rozdílnost, jedinečnost a výjimky. To že podle čínských norem nejde ukazovat své emoce na veřejností, aby se předešlo ztrátě tváře (viz ) svědčí o tom, že z pohledu vyjadřování svých emocí je Čína neutrální kultura. Není tajemstvím, že mezilidské vztahy hrají v čínské společnosti významnou roli, a přenášejí se z jedné životní sféry do jiné, to všechno způsobuje, že čínská společnost je difúzní. Mimo jiné v Číně se velice cení tak zvaný připisovaný úspěch, který může být přisuzován na základě kuan-si (viz ), tan-waj (viz ) a také věku, pohlaví, atd. Podle toho, že Číňané mají silné stoleté tradice a už jeden ten fakt, že uctívají své předky dodnes, určitě vypovídá o tom, že celá čínská společnost je ve větší míře orientována na minulost. Kromě toho filozoficky orientovaní Číňané, kteří považují své osudy za sílu Nebes, se snaží žit v harmonii s přírodou a její projevy, jsou vnějškově orientované lidé z pohledu vztahů s přírodou Kulturní dimenze podle Edwarda T. Halla Informace se skrývá v lidech, ne ve tvé hlavě, Edward T. Hall 2 Americký vědec a antropolog Edward T. Hall, který se rovněž zabýval interkulturními otázkami, pro výzkum kulturních dimenzí zvolil zcela jiný přístup, než Hofstede a Trompenaars. Pokusil se identifikovat kulturní dimenze z pohledu lidského 1 Ivan Nový & Sylvia Schroll-Machl, Interkulturní komunikace v řízení a podnikání, Praha, 3. vyd. Management Press, s. 27. ISBN Focusdep, Edward T. Hall Quotes and Quotations. [on-line]. [cit ]. Dostupný z: < 19

26 soužití, a jako základ zvolil orientace kultur v prostoru a čase, způsob chování kultur při komunikaci Prostor Pod pojmem prostor v dané dimenzi se myslí fyzická osobní vzdálenost mezi dvěma kontaktujícími osobami. V různých kulturách se liší pojetí prostoru, ve smyslu osobní sféry při tělesném kontaktu. Kromě toho vztah člověka k osobnímu prostoru je určován i jeho individuálními vlastnostmi. Podle toho jaký prostor je udržován v kontaktu s jinými lidmi, Edward T. Hall definoval čtyři zóny. Ovšem, že jsou spíše průměrné a zóna prostoru může být závislá i na jiných, než kulturních a individuálních faktorech, jako je třeba věk, společenské postavení, atd. Za intimní zónu se považuje vzdálenost do 45 cm, kam mohou vkročit jen velmi blízké osoby. Osobní zóna, od 46 do 120 cm, vévodí například na přátelských setkáních, firemních akcích, apod. Sociální zóna, od 120 cm do 3,5 m, se dodržuje při styku s lidmi během například jednání nebo nakupování. Poslední je veřejná zóna, od 3,5 m, která se používá při hromadném styku s cizími lidmi, jako příklad lze uvést herce na jevišti. Obecně lze říct, že kolektivistické kultury mají blízkou vzdálenost mezi osobami, se kterými jsou ve styku. Avšak individualistické společností preferují větší osobní vzdálenost Komunikace Edward T.Hall dělí podle způsobu komunikace kultury na dvě skupiny. První skupina obsahuje tak zvaný nízký nebo slabý komunikační kontext, který je charakterizován přímou komunikací. Pro druhou skupinu kultur je charakteristická nepřímá komunikace, která je doprovázena vysokým a silným komunikačním kontextem. Pro kultury, které jsou charakterizovány jako společnosti s nízkým kontextem komunikace, je patrné, že se lidé snaží vyjadřovat své informace přímo, pomocí pádných a konkrétních argumentů. V daném stylu komunikace rovněž neexistují mimojazykové signály, jako třeba neverbální znaky. To všechno způsobuje, že druhá strana komunikace má méně prostoru pro svoji vlastní interpretaci určitých sdělených záležitostí. Kultury s nízkým komunikačním kontextem jsou ve více případech tak zvané severní kultury, jako USA, severní a západní Evropa. Kultury s vysokým komunikačním kontextem mimo slov, upřednostňují používat ve své komunikaci i nonverbální signály. Celková atmosféra jednání hraje zde důležitou roli. Není proto divu, že preferují používat určité příběhy 20

27 života, aby naznačili protější stráně svůj názor. Kromě toho, nelze zapomínat, že slova ve společnosti se silným komunikačním kontextem vůbec nemají znamenat konkrétně to, co je řečeno. Asijské, arabské kultury patří mezi společností s vysokým komunikačním kontextem Čas Co se týče vnímání času členy různých kultur, se společnosti podle Edward T.Halla se dělí na monochronní a polychronní. V monochronně orientovaných kulturách představuje ubíhající čas lineární osu, na které musí být umístěná jednání, která se uskutečňují v zamýšleném pořadí. Tato orientace staví vysoké požadavky na plánovací schopnosti a spolehlivost nejen jedinců, ale i společenských systémů, jako je třeba spolupráce ve skupinách nebo firmách. Proto přiměřeně malá je v monochronně orientovaných kulturách hranice tolerance vůči časovým/termínovým kolizím a vůči rušení a přerušování. 1 Německo, USA, soudobé Japonsko jsou názornými příklady monochronně orientovaných kultur. V polychronně orientovaných kulturách myšlení člověka způsobuje to, že různá jednání mohou být plánována na stejný časový okamžik. Proto jsou zde časové kolize tolerovány a přijímány ve větší míře. Zároveň je velmi flexibilní postoj ke změnách a chybám, které můžou tyto časové kolize způsobit. Typickým příkladem polychronních společností je Latinská Amerika a Jižní Evropa, tj. Itálie, Španělsko, Portugalsko Aplikace na čínskou kulturu Pokud se podíváme na čínskou společnost z pohledu kulturních dimenzí Edwarda T.Halla, můžeme dospět k následujícím závěrům. Číňané vzhledem k mnoha faktorům, zejména k důležitosti sociálních vazeb a vztahů ve svém životě, preferují blízkou osobní vzdálenost mezi lidmi, se kterými jsou v kontaktu. Čína patří spíše k polychronně orientovaným kulturám, jelikož zde je flexibilní postoj k času, natož k dodržování určitých terminů, ať se to týká běžného života nebo obchodních záležitostí. Zároveň čínský obchodní partner si může dovolit přijit na schůzku později, avšak od západního partnera bude vyžadovat dochvilnost. Jako všude 1 Ivan Nový & Sylvia Schroll-Machl, Spolupráce přes hranice kultur, Praha, Management Press, s. 23. ISBN