UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI BAKALÁŘSKÁ DIPLOMOVÁ PRÁCE

Transkript

1 UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI FILOZOFICKÁ FAKULTA Katedra asijských studií BAKALÁŘSKÁ DIPLOMOVÁ PRÁCE Specifika komunikace s japonským obchodním partnerem Specifics of Communication with a Japanese Business Partner Vedoucí diplomové práce: Mgr. Ivona Barešová, Ph.D. Autor diplomové práce: Ing. Kamila Kuchtová Olomouc 2012

2 zadání 2

3 3 PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Specifika komunikace s japonským obchodním partnerem vypracovala samostatně a veškeré použité prameny jsou uvedeny v přehledu použitých zdrojů. V Olomouci, dne Ing. Kamila Kuchtová

4 4 PODĚKOVÁNÍ Ráda bych touto cestou poděkovala Mgr. Ivoně Barešové, Ph.D. za cenné rady a odborné vedení, které mi poskytla při tvorbě bakalářské práce. Dále bych ráda poděkovala Bc. Janě Švubové, Mgr. Martině Pechové, Mgr. Lukáši Musilovi a panu Petru Karlíkovi za ochotu při poskytnutí informací, které mi velice pomohly při vypracování bakalářské práce.

5 5 OBSAH Ediční poznámka ÚVOD CÍL A METODIKA PRÁCE AKTUÁLNÍ PŘEHLED Japonské firmy a přímé japonské investice v České republice Český export do Japonska a zastoupení českých firem v Japonsku Shrnutí NÁRODNÍ KULTURY A JEJICH DIMENZE Hofstede dimenze národní kultury Trompenaars dimenze národní kultury Česká republika Japonsko Shrnutí OBCHODNÍ JEDNÁNÍ První fáze před obchodním jednáním Druhá fáze vlastní obchodní jednání Třetí fáze po obchodním jednání ZÁVĚR POUŽITÉ ZDROJE PŘÍLOHA... 57

6 6 EDIČNÍ POZNÁMKA Pro přepis japonských slov je v této práci použita česká transkripce. V případě jmen zahraničních autorů či názvů společností je použita anglická transkripce. Původní cizojazyčné texty, které jsou v bakalářské práci parafrázovány, jsou přeloženy autorkou práce. Pro větší přehlednost práce jsou v textu uvedeny pouze zkrácené citace. Úplné citace zdrojů jsou uvedeny v přehledu použitých zdrojů.

7 7 1 ÚVOD Již několik let jsme svědky a také aktivními účastníky postupujícího procesu globalizace. Mezi jednotlivými zeměmi se uvolňují překážky obchodu a dochází tak k neustálému vyhledávání nenasycených trhů a lokalit s výhodnými podmínkami, ať už z hlediska levnější pracovní síly nebo daňových úlev. Zkrátka firmy se dnes mohou přesouvat tam, kde jsou nejlepší předpoklady pro zhodnocení jejich kapitálu. A tak je dnes pro české firmy při plnění obchodních činností zcela běžné sekávat se s obchodními partnery z cizích zemí, a tedy i z cizích kultur, mezi kterými má své poměrně výrazné zastoupení i kultura japonská, což dokládá více než 260 japonských firem působících v České republice. Za základní předpoklad úspěšné mezinárodní spolupráce je považováno porozumění, respektování a přiblížení se kultuře zahraničního obchodního partnera, se kterým se setkáváme buď ve vlastním kulturním prostředí, nebo odjíždíme do zahraničí, kde je vliv cizí kultury v chování partnera ještě umocněn. V takovém případě se pohybujeme v prostředí, kdy znalost pouze vlastní kultury již nepostačuje a dokonce se může stát překážkou k poznávání příčin chování, mezilidských vztahů a jejich souvislostí s kupními motivy. To, co je zcela běžné v kultuře vlastní, může být totiž zcela nepřijatelné v kulturách jiných. Nadnárodně působící společnosti si jsou vědomy, že znalost a zohlednění charakteristik odlišného kulturního prostředí a specifik kultury obchodního partnera výrazně přispívá k úspěchu při obchodním jednání. Takové znalosti totiž umožňují do značné míry předvídat reakci druhé strany a zároveň se výrazně snižuje možnost nepříjemných překvapení a nepochopení. V současnosti tyto společnosti vynakládají nemalé finanční prostředky na interkulturní výcvik svých zaměstnanců, díky kterému získají potřebné znalosti umožňující jim bezproblémový pracovní styk se svými zahraničními partnery. Avšak zdaleka ne všechny firmy si mohou dovolit pro své zaměstnance takový výcvik, a také ne všechny firmy si uvědomují rizika, která vyplývají z absence přípravy na interkulturní obchodní jednání. Často se jedná o menší firmy, které se v posledních letech při obchodních jednáních setkávají také s japonskými firmami působícími v České republice. Tato bakalářská práce se zaměřuje na průběh obchodního jednání mezi českým a japonským obchodním partnerem. Vychází z předpokladu, že pro zvládnutí interkulturních standardů a pro zajištění co nejefektivnější komunikace během jednání je důležité nejen poznat kulturu obchodního partnera, ale také uvědomit si platnost kulturních vzorců vlastní kultury. V této

8 8 oblasti je využito zejména výzkumů významných vědců Geerta Hofstedeho a Fonse Trompenaarse. Úvodní část je věnována stručnému aktuálnímu přehledu, který se týká působení japonských firem v České republice, zastoupení českých firem v Japonsku a vzájemnou obchodní výměnou mezi oběma zeměmi. Jedná se o zhodnocení dosavadní ekonomické spolupráce mezi Českou republikou a Japonskem s naznačením směru budoucího vývoje, což poukáže na potřebu věnovat se specifikům komunikace mezi těmito kulturami. Hlavní částí bakalářské práce je však analýza průběhu obchodního jednání se zaměřením na japonskou obchodní etiketu.

9 9 2 CÍL A METODIKA PRÁCE Hlavní cíl: Analýza specifik komunikace s japonským obchodním partnerem v průběhu Dílčí cíle: 1. Aktuální přehled, který se zaměřuje na působení japonských firem v České republice, přímé japonské investice v České republice, dále na oblast zastoupení českých firem v Japonsku a také na oblast českého exportu do Japonska. Hlavním cílem této části práce je zjištění, zda existuje potřeba věnovat se specifikům komunikace s japonským obchodním partnerem. Nejdůležitějšími informačními zdroji jsou server businessinfo.cz oficiální portál pro podnikání a export, dále Český statistický úřad, Česká tisková kancelář a agentura CzechInvest. 2. Charakteristika české a japonské kultury, která vychází z prací Geerta Hofstedeho a Fonse Trompenaarse. Jejich výzkumy jsou doplněny výsledky výzkumu Vysoké školy ekonomické v Praze, díky kterému jsou dostupné srovnatelné údaje i pro Českou republiku. 3. Analýza průběhu obchodní jednání základem této části jsou jednotlivé fáze obchodního jednání, v jejichž rámci jsou popsány takové činnosti, u kterých je nutné dbát zvýšené pozornosti z hlediska kulturních odlišností. Popis vychází z odborné literatury, která se především zaměřuje na japonskou obchodní etiketu a průběh jednání v Japonsku, přičemž jsou využity i zveřejňované informace společností, které se touto oblastí dlouhodobě zabývají. Tyto informace jsou doplněny údaji, které byly získány prostřednictvím dotazování čtyř překladatelů, kteří působí v japonských firmách v České republice.

10 10 3 AKTUÁLNÍ PŘEHLED Tato kapitola se věnuje problematice působení českých firem v Japonsku a japonských firem v České republice. Pozornost je dále věnována vzájemné obchodní výměně mezi oběma zeměmi. 3.1 Japonské firmy a přímé japonské investice v České republice Bývalý ministr průmyslu a obchodu České republiky Milan Urban uvedl, že japonské firmy dokážou velmi dobře a rychle identifikovat konkurenční výhody dané lokality, přičemž Česká republika je těmito firmami považována za oblast perspektivní. A tak i přes současnou nepříznivou světovou ekonomickou situaci stále dochází k udržení a mírnému rozvoji aktivit japonských firem na našem trhu. 1 Podle provedeného průzkumu organizace JETRO (Japan External Trade Organization) je Česká republika pro japonské podnikatele třetí nejlepší evropskou lokalitou pro další rozvoj v horizontu pěti až deseti let (tato informace byla uvedena v roce 2010), čímž se ČR stala jednou z nejoblíbenějších evropských lokalit pro japonské společnosti. Počet výrobních firem na území ČR je čtvrtý nevyšší ze všech zemí EU. Mezi nejrozsáhlejší japonské investice u nás patří automobilka TPCA (Kolín), dále Denso (Liberec) a Panasonic (Plzeň). V minulosti byla Česká republika japonskými investory vyhledávána jako místo pro zakládání zejména výrobních závodů. To se však v poslední době mění posun je zaznamenán ve prospěch investic do výzkumu a vývoje (např. přerovský Olympus zabývá se výzkumem lékařských nástrojů). Údaje z roku 2010 vypovídají také o tom, že kumulovaná hodnota japonských investic v ČR dosáhla více než 3,1 miliardy amerických dolarů. V současnosti (k ) působí na území ČR 263 japonských firem, které poskytují zaměstnání více než 45 tisícům zaměstnanců

11 11 Jak již bylo uvedeno, Japonsko je na jednom z předních míst v oblasti přílivu investic do České republiky. ČR usiluje o to, aby nové investice byly směřovány do oblastí s vysokým ekonomickým potenciálem (např. moderní technologie). Co se týče oborového zaměření japonských firem, které působí na českém trhu, je možné je rozdělit do tří kategorií: obchodní firmy, jejichž počet je 161, dále 98 výrobních firem a 10 firem zabývajících se vývojem a výzkumem (pozn. 6 firem se zabývá výrobou i výzkumnou činností a jsou započítány v obou kategoriích.) Český export do Japonska a zastoupení českých firem v Japonsku Japonsko se podle vzájemného obratu obchodní výměny řadí na 15. místo nejdůležitějších obchodních partnerů České republiky (pozn.: z hlediska vývozu zaujímá 26. místo a z hlediska dovozu 10. místo). Jak ukazuje graf 1, obchodní bilance ČR s Japonskem je dlouhodobě pasivní, a to navzdory růstu českého exportu. Důvodem vysokých japonských dovozů jsou japonské investiční aktivity v České republice, protože japonské firmy pro své nové podniky přednostně dovážejí japonské technologie, nebo při své výrobě uplatňují vysoký podíl japonských subdodávek. 4 Tabulka 1: Přehled vzájemného obchodu s Japonskem v letech (v mld. USD) Rok Vývoz z ČR Dovoz do ČR Bilance , , , , , (leden červen) 270, Zdroj: Český statistický úřad Komoditní strukturu českého vývozu můžeme rozdělit do tří větších okruhů. Z dlouhodobého hlediska se na českém vývozu nejvíce podílí skupina výrobků strojírenské techniky (cca 1/3 celkového vývozu do Japonska). Druhou největší položkou jsou části a součásti motorových osobních vozidel a traktorů, což souvisí s přímými japonskými

12 12 investicemi v ČR, protože značná část produkce bývá vyvážena zpět do Japonska. Třetí místo zaujímá chmel. (Kunešová, 2006, str. 159) Graf 1: Přehled vzájemného obchodu s Japonskem v letech (v mld. USD) Vývoz zčr Dovoz do ČR Zdroj: Vlastní zpracování na základě údajů Českého statistického úřadu Japonská poptávka po českém zboží je zaznamenána také v oblastech, jako je broušené sklo, pilníky na nehty, lustry, flakony, bižuterie, dále keramika a porcelán, dřevěné hračky, vánoční ozdoby, nábytek, kuchyňské potřeby, ale i látky a kožené tašky. Z oblasti potravinářství je to zejména pivo, víno, chmel, potraviny typu cereálie, mák, mražené jahody a konzervovaná zelenina. Kromě toho jsou poptávány i stavební materiály a chemikálie. Objevuje se také poptávka po nových zajímavých výrobcích a technologiích z oblasti ochrany životního prostředí, lékařských nástrojů a zařízení, zpracování odpadů, alternativních zdrojů energie. Významným krokem k vytvoření spolupráce mezi českými a japonskými firmami bývá i nabídka účasti na dokončení vývoje výrobku (např. v oblasti softwaru). 5 Aktuální trendy japonského trhu naznačují, že současný objem dovozu tradičních českých komodit (sklo, bižuterie, dřevěné výrobky apod.) bude stále obtížnější udržet, protože poptávka po tomto druhu zboží začíná vykazovat klesající trend. Je doporučováno, aby se český vývoz do Japonska více zaměřil na výrobky s vyšší přidanou hodnotou a na zavádění nových položek vývozu hlavně u potravin, spotřebního zboží, polotovarů, chemikálií a strojních komponentů. Server businessinfo.cz uvádí seznam významných českých exportérů (například BMC, Tchecomalt Group, Crystalex, Obchodní sladovny Prostějov) orientujících se na japonských 5

13 13 trh. Tito exportéři však dovoz svých výrobků neprovádějí přímo sami, ale využívají spolupráce s japonskými dovozními firmami. Například dovoz českého skla do Japonska je již 40 let výhradně v rukou společnosti Meiwa, chmel a slad je dovážen společností Mitsubishi Corporation a firmou E.A.T. Japan Ltd. Dovoz různých druhů piv a jiných lihovin zabezpečují Nippon Beer K.K., dále Ikon nebo Union Liquors Co. Důvodů, proč využít pro odbyt svých výrobků japonské firmy, je mnoho. Pro české firmy je pronikání na japonský trh považováno za poměrně obtížné a problematické je také navazování obchodních vazeb s japonskými obchodními partnery, které je náročné na čas i vynaložené úsilí. (Kunešová, 2006, str. 168) Proto se častokrát jedinou možností stává využití místních dovozců, přičemž i zde se objevuje určitá obtíž. Jedná se o nalezení takového partnera, který má odpovídající napojení na dostatečně širokou distribuční síť. V Japonsku je možné nalézt množství zprostředkovatelských firem, které se zabývají zahraničním obchodem. Jsou to velké tradingové společnosti, dále střední a malé specializované obchodní firmy a individuální soukromé osoby pracující jako prostředníci. Mezi pět největších tradingových společností patří Mitsubishi Corporation, Mitsui&Co., Itochu Corporation, Sumitomo Corporation a Marubeni Corporation. Tyto společnosti mají svá zastoupení i v ČR, a to většinou ve formě organizačních složek mateřských firem v Japonsku nebo dceřiných firem v některé zemi EU. Zaměřují se na oblast surovin, paliva, energií, chemických produktů, strojů a zařízení, potravin, textilu a oděvů. Menší tradingové společnosti jsou například Kanematsu, Nichimen, Nissho, Iwai a Kawasho. Zájem těchto firem spočívá kromě oblasti japonského vývozu do ČR také ve vyhledávání vhodných položek pro dovoz do Japonska nebo na třetí trhy, čehož si však české firmy častokrát nejsou vědomy, a proto se doporučuje konzultovat exportní nabídku českých vývozců nejdříve s těmito společnostmi. 6 Odborné analýzy uvádějí, že potenciál japonského trhu momentálně není českými vývozci plně využit. Problémem pro české výrobce může být fakt, že Česká republika nemá ve své exportní nabídce potřebné světové značky, a právě Japonsko je trhem světových značek. Za jedinou všeobecně známou značku je považována Bohemia Crystal (křišťálový pohár je předáván vítězům největších japonských profesionálních turnajů sumo)

14 14 K proniknutí nového, ne tak drahého a luxusního zboží, napomáhá i změna ve spotřebitelských zvyklostech japonských spotřebitelů. Jedná se o vyhledávání odpovídající užitné hodnoty za rozumnou cenu (dříve byly preference nakloněny nákupu luxusního zahraničního zboží za poněkud přemrštěné ceny), čímž dochází k tomu, že levnější zboží již není nutně považováno za nekvalitní. Přes všechny tyto překážky však stojí za uvážení nabídka řady oborů, které mohou být pro mnoho českých firem v budoucnosti zajímavé. Problematika stárnoucí populace podmiňuje vznik rozsáhlého sektoru služeb pro seniory, kteří jsou držiteli většiny japonských úspor. Dalšími rychle se rozvíjejícími obory jsou vývoj softwaru a lokalizace softwaru. Za výhodu těchto služeb je možné považovat nízkou kapitálovou náročnost na provoz pobočky v Japonsku. 8 V současnosti existuje několik českých firem, které začaly podnikat na japonské půdě a které se zde úspěšně etablovaly. První z nich je společnost Moravia IT, která na japonském trhu působí od roku 2004 a která se zabývá zejména lokalizací softwaru. Další úspěšnou firmou je Elmarco, která v Japonsku působí v nanovlákenném a polovodičovém průmyslu od roku Je první českou přímou zahraniční investicí v oblasti hi-tech. Ve stejném roce jako Elmarco zahájila svoji činnost pobočka firmy Zoner software, s.r.o., která se zabývá vývojem, výzkumem a distribucí softwaru. O dva roky později byl založen podnik INSTAR ITS Japan Inc., který dodává japonským firmám komplexní řešení energetického managementu. Poslední firmou, která založila svoji pobočku v Japonsku v roce 2011, je firma LOGIS. Dodává expertní služby a informační technologie zaměřené na zlepšování kvality řízení a konkurenceschopnosti podniků (ve strojírenství, hutnictví a automobilovém průmyslu). V současnosti také probíhá několik veletrhů a výstav v oblasti nanotechnologií. České firmy zde zaznamenávají značný úspěch, a kromě již známých firem dochází k postupnému pronikání dalších českých společností na japonský trh DB/tabid/91/Default.aspx?GROUP=1&CNTR=

15 Shrnutí Česká republika je pro japonské společnosti vhodnou oblastí pro působení obchodních firem, výrobních firem a v poslední době také podniků, které se zaměřují na oblast vývoje a výzkumu. Informace 10 z loňského roku uvádějí, že Japonsko má zájem nejen o české investory, ale také o další příliv japonských investic do ČR. I přes to, že svou samostatnou působnost na japonském trhu úspěšně zahájily některé české společnosti, bývá stále uváděno, že české firmy plně nevyužívají potenciál japonského trhu. K rozvoji dalších aktivit českých podniků v Japonsku by mělo pomoci pořádání veletrhů, výstav a mezinárodních konferencí zejména v oboru nanovláken, ve kterém v poslední době české firmy zaznamenávají výrazný úspěch. Za další perspektivní obory, které mohou být pro mnoho českých firem v budoucnosti zajímavé, se považuje sektor služeb pro seniory a vývoj softwaru. V případě dovozu produkce do Japonska bývá doporučováno využití služeb japonských tradingových společností. Z informací uvedených v kapitole 3 se domnívám, že vzhledem k pravděpodobnému rozvoji obchodní spolupráce mezi oběma zeměmi, je vhodné věnovat se specifikům komunikace s japonským obchodním partnerem. 10

16 16 4 NÁRODNÍ KULTURY A JEJICH DIMENZE Po stručném úvodu do problematiky vzájemné obchodní výměny mezi Českou republikou a Japonskem se již dostáváme blíže k jádru analyzované problematiky. Tato práce se zaměřuje zejména na průběh obchodního jednání mezi českým a japonským obchodním partnerem. Současným trendem velkých společností je interkulturní trénink vlastních zaměstnanců, jehož výsledkem má být získání výhody při jednání s partnery z jiných zemí, a tedy i odlišných kultur. Tyto společnosti jsou si vědomy skutečnosti, že co nejlepší pochopení a přiblížení se k jiné kultuře má výrazný vliv na samotné obchodní jednání a samozřejmě i na případnou budoucí spolupráci. Výše bylo uvedeno, že v ČR působí více než 260 japonských firem. Tyto firmy však nejednají pouze s velkými společnostmi, které mohou svým zaměstnancům poskytnout požadované informace týkající se průběhu jednání s japonským obchodním partnerem, ale jednají i s menšími firmami, které tyto poznatky zatím nemají a které by mohly využít informace uvedené v této bakalářské práci. V dostupné české literatuře, která se věnuje problematice mezinárodního obchodního jednání a jejíž určité části se na pár stránkách věnují i Japonsku, většinou najdeme, že Japonci dávají přednost dochvilnosti, že přímá odpověď na otázku není příliš častým jevem a také to, že úsměv od obchodního partnera můžeme čekat i v situacích, kdy bychom se my pravděpodobně neusmívali. To jsou zcela jistě důležité informace, ale domnívám se, že dříve, než se potenciální obchodní partner japonské firmy bude zajímat o tyto konkrétní případy, měl by poznat východiska, ze kterých odlišnosti v jednání pramení. Dojde tím ke kvalitnějšímu pochopení jednání zahraničního partnera a českému podnikateli také umožní lépe reagovat v různých situacích, nejen při obchodním jednání. Může tak lépe předvídat situace, ve kterých by mohlo dojít k vzájemnému nepochopení nebo i konfliktu. Mimo to je také vhodné zaměřit se na kulturu vlastní, tedy českou, což bývá velice často opomíjeno. Pokud totiž budeme totiž zkoumat pouze kulturu cizí, ochudíme se o možnost srovnání obou kultur a těžko se nám budou identifikovat oblasti více či méně rizikové, tedy takové, při kterých právě může dojít ke vzájemnému nepochopení. Z tohoto důvodu následující text pojednává o jednotlivých dimenzích kultury, se zaměřením na práce významných holandských vědců Geerta Hofstedeho a Fonse Trompenaarse. Hofstede se zaměřuje na nejobecnější úroveň kulturních rozdílů mezi zeměmi. Naproti tomu Trompenaars

17 17 se zabývá konkrétnější identifikací dimenzí ovlivňujících uvažování a sociální chování v jednotlivých kulturách. Nejdříve se zaměřím na vymezení tzv. dimenzí národní kultury. Dimenze mají charakter kontinua, které má dva obsahově protikladné póly, a pomocí příslušných nástrojů je možné měřit pozici každé země na jednotlivé dimenzi. To umožňuje kvantitativní zmapování míry výskytu dané charakteristiky v zemi. Je tak tedy možné země vzájemně porovnávat. (Lukášová, 2010, str ) Podle Hofstedeho teorie leží hlavní kulturní rozdíly v oblasti preference hodnot, přičemž formuloval tyto základní dimenze národní kultury: (Hofstede, 1991) rozpětí moci individualismus/kolektivismus maskulinita/femininita vyhýbání se nejistotě krátkodobá/dlouhodobá orientace. Trompenaars naproti tomu identifikoval sedm základních kulturních dimenzí, které je možné zařadit do tří okruhů: (Trompenaars, 1993) vztah k druhým lidem: o univerzalismus/partikularismus o kolektivismus/ individualismus o neutralita/emocionalita o specifičnost/difuznost o orientace na přisuzování/orientace na dosahování vztah k času o orientace na minulost, přítomnost či budoucnost vztah k přírodě o vnitřní orientace/vnější orientace. Dříve, než budou uvedeny charakteristiky české a japonské kultury se zaměřením na obchodní prostředí v rámci jednotlivých dimenzí, je uvedena jejich obecná charakteristika.

18 Hofstede dimenze národní kultury ROZPĚTÍ MOCI Rozpětí moci je míra nerovnosti, která je ve společnosti očekávána, akceptována i upřednostňována. V rámci této problematiky jsou rozlišovány dva typy kultur, a to kultury preferující velké rozpětí moci (vysoký index power distance PDI) a kultury preferující malé rozpětí moci (nízký PDI). Země s velkým rozpětím moci se vyznačují tím, že nerovnosti mezi lidmi jsou očekávané a přirozené. Je pro ně charakteristická diferenciace příjmů, okázalá prezentace vysokého postavení, slabá sociální mobilita a silná tendence k centralizaci moci. Za samozřejmé se také považuje, že kontakty jsou iniciovány pouze nadřízenými a podřízení očekávají, že jim bude řečeno, co mají dělat. Starší vedoucí jsou více respektováni než mladí. Vysokého PDI je dosahováno například ve Francii, Belgii, zemích Latinské Ameriky. (Hofstede, 1991, str. 28; Bočánková, 2010, str. 8) Země s nízkým rozpětím moci se vyznačují preferencí rovnosti a rovných příležitostí pro všechny. Nerovnost je chápána jako nespravedlivá a tudíž dochází k přerozdělování bohatství. Formální status a jiné projevy osobní pozice nehrají příliš důležitou roli. Projevuje se zde silný sklon k decentralizaci. Mladší vedoucí jsou obecně více uznáváni než ti starší. Nízkého PDI je dosahováno například v Německu, Velké Británii, Izraeli, Austrálii, Skandinávských zemích. Hofstede, 1991, str. 28; Bočánková, 2010, str. 8) INDIVIDUALISMUS versus KOLEKTIVISMUS Tato dimenze poukazuje na to, v jaké míře lidé jednají jako nezávislí jednotlivci nebo jako členové sociální skupiny. Individualistické kultury považují za nejvyšší hodnoty svobodu, rozvoj osobnosti jednotlivce, svobodu vyjadřování, osobní iniciativu a osobní úspěch jednotlivce. Vycházejí často z protestantské etiky. Je věcí osobní volby, zda jednotlivec bude členem skupiny nebo instituce. Zřejmá je také tendence k vytváření většího množství relativně slabých vazeb, přičemž vzájemné vztahy jsou flexibilnější a méně závazné. Úkoly a jejich plnění má přednost před osobními vztahy. Jedná se například o USA, Německo, Velkou Británii. (Hofstede, 1991; Bočánková, 2010, str. 11; Šroněk, 2000, str. 35)

19 19 Kolektivistické kultury jsou založeny na prospěchu skupiny, v jejímž rámci jsou osobní zájmy a přání podřízeny celku. Jednotlivec se s nimi ztotožňuje, jeho potřeby jsou vymezeny potřebami společnými. Kolektivistické kultury dávají důraz na ctnost, udržování harmonie a konsenzus. Je zde silný rozdíl mezi tzv. ingroup a outgroup. Harmonie vztahů je preferována před plněním úkolů. O výkonech se otevřeně nediskutuje, protože by to mohlo způsobit ztrátu harmonie a vznik konfliktu. Jedná se o arabské a východoasijské země. (Hofstede, 1991; Bočánková, 2010, str. 11; Šroněk, 2000, str. 35) MASKULINITA versus FEMININITA Tato dimenze zachycuje obecné hodnoty společnosti, zejména přístup k obecným cílům a smyslu života. Maskulinita jako rys národní kultury je vlastní těm společnostem, ve kterých jsou sociální role muže a ženy jasně odlišeny. Naopak ve femininních společnostech se mužská a ženská role překrývá od mužů i žen se očekává totéž. (Hofstede, 1991; Konečná, str. 77) V maskulinních kulturách je patrná orientace na výkonnost, ambicióznost, pokrok, úspěch, apod. Jsou spíše materialističtější a chování lidí je agresivnější a přímočařejší. Konflikty jsou často řešeny bojem. Jedná se například o Německo nebo USA. Femininní kultury kladou do popředí mezilidské vztahy, péči o prostředí, kvalitu života, toleranci a pochopení. Konflikty jsou spíše řešeny kompromisem a vyjednáváním. I když solidarita není vždy praktikována, je očekávána. K těmto kulturám se řadí například skandinávské země. (Hofstede, 1991; Konečná, str. 77) VYHÝBÁNÍ SE NEJISTOTĚ Vyhýbání se nejistotě je definováno jako míra, v jaké se členové dané kultury cítí ohroženi nejistými a neznámými situacemi. Index vyhýbání se nejistotě představuje míru, v jaké jsou kultury ochotné tolerovat nejistotu a také jakou mají potřebu předcházet a zabraňovat situacím, které nejistotu vyvolají. Čím vyšší je hodnota tohoto indexu, tím větší potřebu má daná společnost vytvářet striktní pravidla, a to jak formální, tak neformální. Jsou preferovány stabilní sociální vztahy, protože stálost výrazně redukuje nejistotu. Je možné se často setkat s projevy xenofobie a extremismu. Přirozeným důsledkem tendence vyhýbání se nejistotě je přesnost a preciznost. Avšak nevýhodou může být rezistence k inovacím a potlačování

20 20 odlišného chování a myšlení. Vysokého indexu dosahuje například Portugalsko, Řecko, Belgie. (Hofstede 1991, str. 113; Bočánková, 2010, str. 18; Lukášová, 2010, str. 49) Na druhé straně společnosti, které vykazují nízkou hodnotu indexu vyhýbání se nejistotě, jsou charakterizovány větší tolerancí k odlišnostem a pravidla a zákony mají spíše obecný charakter. Nesnaží se totiž postihnout každou situaci, která může nastat. Nižších hodnot indexu dosahuje například Švédsko, Dánsko, USA. (Hofstede 1991; Bočánková, 2010, str ) KRÁTKODOBÁ versus DLOUHODOBÁ ORIENTACE Pro dlouhodobě orientované kultury je charakteristická šetrnost a střídmost z hlediska zacházení se zdroji. Orientace firem je spojena se zaměřením na budoucnost (dnešní jednání je závazné pro budoucnost), s dynamičtějšími hodnotami a s adaptací tradic na moderní kontext. Jedná se o východoasijské kultury. Naproti tomu krátkodobě orientované kultury často kvůli udržení kroku přečerpávají své možnosti. Důraz je kladen na současnost a minulost. Organizace nehospodaří šetrně se svými zdroji a díky tomu nemívají dostatek peněz na investice. Zaměřují se především na okamžité výsledky a na plnění svých sociálních závazků. Tradice mají spíše symbolickou hodnotu. Většina evropských zemí patří do této kategorie. (Bočánková, 2010, str. 17; Lukášová, 2010, str. 50) Tabulka 2 uvádí hodnoty indexů náležející k dimenzím národní kultury podle Geerta Hofstedeho. V popředí zájmu je samozřejmě Japonsko a Česká republika, jejichž hodnoty jsou zvýrazněny (ostatní země jsou uvedeny pro doplnění představy a případné srovnání). Tabulka 2: Indexy vybraných zemí Země Rozpětí moci Individualismus Maskulinita Vyhýbání se nejistotě Dlouhodobá orientace Česká republika Japonsko Německo USA Zdroj: Pozn.: údaje pro ČR jsou Hofstedeho odhadem, nejedná se o výsledky výzkumu

21 Trompenaars dimenze národní kultury UNIVERZALISMUS versus PARTIKULARISMUS Univerzalistický přístup je charakterizován silnou orientací na pravidla. Upřednostňuje pravidla formální, neměnná, univerzálně platná a neosobní přístupy před osobními vztahy. Jedná se například o USA, Německo, Velkou Británii. (Bočánková, 2010, str. 19) Naproti tomu partikulární přístup zdůrazňuje osobní aspekt (specifické, individuálně orientované sociální vztahy). Na pravdu a realitu neexistuje pouze jeden pohled, ale více pohledů v závislosti na každém účastníkovi jednání. Partikularismus tedy představuje přesvědčení, že okolnosti určují způsob, jakým jsou myšlenky a postupy aplikovány. Jedná se například o arabské země. (Bočánková, 2010, str. 20; Trompenaars, 1993) V univerzalistické kultuře je (v obchodní sféře) důraz kladen na dodržování uzavřených smluv a dohod, které jsou většinou velmi podrobné, bez ohledu na konkrétního člověka nebo specifickou situaci. Avšak v partikularistické kultuře smlouvy představují pouze hrubý nástin určující hlavní směr kontraktu. (Bočánková, 2010, str. 20) KOLEKTIVISMUS versus INDIVIDUALISMUS V individualistických kulturách převažuje orientace na sebe sama. Rozhodování je individuální, přičemž při vyjednávání rozhodují zástupci firem přímo na místě. Člověk nese odpovědnost za výsledky sám a je motivován převážně individuálními pobídkami. Do této kategorie se řadí například Kanada, Izrael, Dánsko. (Trompenaars, 1993; Lukášová 2010, str. 43) Středem zájmu kolektivistických kultur je skupina. Zdůrazňována je spolupráce, soudržnost a solidarita. Řídící aktivity jsou zaměřeny na skupinu a teprve jejím prostřednictvím je ovlivňován výkon jedince. Lidé dosahují výsledků ve skupinách a odpovědnost za výkon jedince je rovněž skupinová. Úspěšní jedinci chtějí sdílet svůj úspěch s ostatními ve skupině. Dynamika skupiny je vyšší prioritou než osobní rozvoj jedince. Co se týče vyjednávání, je upřednostňováno kolektivní vyjednávání. V případě neočekávaných okolností nedochází k rozhodnutí na místě, ale postupují rozhodnutí organizaci. Do této skupiny kultur se řadí Indie, Mexiko, Egypt. (Trompenaars, 1993; Lukášová 2010, str. 43)

22 22 NEUTRALITA versus EMOCIONALITA Neutrální kultury jsou charakterizovány preferencí věcné racionality a chladné rozvážnosti. Její příslušníci tedy neodhalují, co si myslí a cítí (emoce ukrývají a potlačují). Výrazná mimika, gestikulace a jiné podobné projevy nejsou běžné. Neutrální kulturou je například Polsko či Nový Zéland. Příslušníci emocionálních kultur odhalují individuální myšlenky, pocity, prožitky i nálady, a to jak slovně, tak i mimoslovně. Své emoce projevují přirozeně a vehementně. Střet a vzájemná komunikace zástupců opačných kultur mohou být osobně velmi nepříjemné. Řadí se sem Španělsko a také Egypt. (Trompenaars, 1993; Lukášová 2010, str. 43) SPECIFIČNOST versus DIFUZNOST Specifická kultura je charakterizována zřetelným oddělením pracovní a soukromé oblasti života. Příslušníci této kultury jednají přímo a věcně, jejich projev se vyznačuje přesností, strohostí, určitostí a transparentností. Manažeři vedou své podřízené prostřednictvím precizních a detailních instrukcí. Jedná se například o Německo a USA. Difuzní kultura se vyznačuje prolínáním pracovní a soukromé oblasti života. Její příslušníci jednají nepřímo a působí dojmem vyhýbavosti a dvojznačnosti. Vztahy jsou vnímány jako složité a nepřehledné. Morálka je pro ně situační a morální aspekty jednání závisí na osobách a kontextu. K difuzním kulturám patří Francie či Mexiko. (Trompenaars, 1993; Lukášová 2010, str. 43) ORIENTACE NA DOSAHOVÁNÍ versus ORIENTACE NA PŘISUZOVÁNÍ V této oblasti se jedná o diferencování sociálních vrstev na základě získání společenského statusu. Kultury orientované na dosahování (kultury úspěchu ) odvozují status a respekt od výkonu jedince a jeho znalostí, bez ohledu na zdroje, příčiny a hlubší osobní souvislosti. Jedná se například o Kanadu a USA. V kulturách orientovaných na přisuzování (kultury přisouzeného statusu ) je status spojen se společenským původem, věkem, vzděláním nebo příslušností k určité sociální skupině. Sem se řadí zejména arabské země. (Trompenaars, 1993; Lukášová 2010, str. 43)

23 23 ORIENTACE NA PŘÍTOMNOST, MINULOST NEBO BUDOUCNOST Jednotlivé kultury připisují minulosti, současnosti a budoucnosti různou váhu. Kultury, které se orientují na minulost, zdůrazňují původ rodiny, firmy nebo národa. Na vše se pohlíží v kontextu historie či tradice. Respekt je prokazován předkům, předchůdcům, zakladatelům a starším lidem. Do této kategorie se řadí například Hongkong, Čína, Izrael. V kulturách orientovaných na přítomnost se na vše pohlíží z hlediska aktuální situace a důležité jsou aktuální činnosti. Proti plánům se nic nenamítá, avšak málokdy jsou naplněny. Kultury orientované na budoucnost se zaměřují na plánování, vytváření strategie a budoucího úspěchu. Za střed zájmu je považováno mládí a jeho možnosti. Současnost i minulost je nahlížena se zřetelem na využití z hlediska budoucích možných výhod. (Trompenaars, 1993; Lukášová 2010, str. 44) S problematikou vnímání času také souvisí jiné dělení kultur. Jedná se o dělení Edwarda T. Halla, který rozlišuje kultury na monochronické a polychronické. V kulturách monochronických se vychází z představy, že čas, v jehož průběhu se nic neuskutečnilo, je časem nevyužitým. Čas je zkrátka velice ceněn, a proto se osoby dostavují na sjednané schůzky přesně, dohodnutý program se dodržuje a jednání je přerušováno jen výjimečně. Naproti tomu kultury polychronické vnímají čas jako veličinu proměnlivou, klade se menší důraz na přesnost a nedodržování termínů není ničím neobvyklým. (Hall, 1996; Šroněk, 2000, str. 18) INTERNÍ ORIENTACE versus EXTERNÍ ORIENTACE Jedná se o orientaci ve vztahu k přírodě a okolí. Příslušníci kultury s interní orientací mají pocit, že mohou ovlivňovat a kontrolovat prostředí kolem sebe (přírodní, technické, sociální, ekonomické). Jsou zaměřeni na sebe a na svou organizaci, přičemž ke svému okolí se chovají dominantně, někdy až agresivně. Jejich nespokojenost pramení ze situace, ve které se jim prostředí jeví jako velmi proměnlivé či mimo jejich kontrolu. Příslušníci kultur s externí orientací jsou zastánci názoru, že je třeba žít v harmonii s přírodou a okolím. Proto se neorientují na sebe, ale na ostatní, tedy na kolegy, partnery, zákazníky, přičemž jsou citliví k jejich potřebám. Je preferována adaptabilita a flexibilita při komunikaci. Jsou vstřícní ke kompromisům. (Trompenaars, 1993; Lukášová 2010, str. 44)

24 Česká republika Odborníci uvádějí, že nezbytnou podmínkou při překonávání kulturních odlišností je v prvé řadě dokonalá znalost vlastní kultury, což možná překvapivě není samozřejmostí a už vůbec to není jednoduché. Uvědomění si platnosti kulturních vzorců vlastní kultury je výchozím krokem ke zvládnutí interkulturních standardů a následně slouží pro poznání kulturních východisek jiných kultur. A jaké jsou vlastně charakteristiky české (obchodní) kultury? Následující text je věnován právě této problematice. Vychází z výzkumu provedeného Vysokou školou ekonomickou v Praze, který se zabýval interkulturní komunikací v ČR. Výsledky byly získány pomocí dvou metod Hofstedeho kvantitativním dotazníkem VSM 94, který zastává tradiční vnější pohled a také kvalitativním PKS dotazníkem, který se zaměřuje na pohled zevnitř a snaží se získat plastičtější a dynamičtější charakteristiky společenských principů a mechanismů v ČR. (Bočánková, 2010, str. 41; Konečná, str. 73) V předchozím textu byly obecně definovány jednotlivé dimenze národní kultury, nyní je přistoupeno ke konkrétním výsledkům pro ČR v rámci jednotlivých dimenzí. Je uveden Hofstedeho odhad pro Českou republiku, dále výsledky výzkumu VŠE v Praze a výsledky Kolmanova výzkumu. Tabulka 3: Hodnoty indexů pro ČR získané různými metodami Česká republika Rozpětí moci Individualismus Maskulinita Vyhýbání se nejistotě Dlouhodobá orientace Hofstedeho odhad VŠE VSM Kolman - výzkum Zdroj: Lukášová (2010, str. 52); Bočánková (2010, str ); Hofstedeho metodikou byl v ČR proveden výzkum publikovaný Kolmanem a kol. v r (Kolman, Noorderhaven, Hofstede a Dienes, 2003). Ke sběru výzkumných dat byl použit dotazník VSM 94, což je pozdější revize původního Hofstedeho dotazníku. Dotazováni byli vysokoškolští studenti ekonomických oborů (velikost statistického souboru byla 107). Aby byly výsledky šetření srovnatelné s výsledky původního Hofstedeho výzkumu, byla provedena kalibrace dat. Kalibrované pozice v rámci jednotlivých dimenzí publikované Kolmanem nejsou zcela identické s Hofstedeho odhadem, na druhé straně však odborníci neshledávají výraznější rozpory. (Lukášová, 2010, str. 51)

25 25 Následující text vychází z výzkumu VŠE pro českou kulturu. Zahrnuje dimenze jak Trompenaarsovy, tak i Hofstedeho. Mimo to poukazuje i na oblast neverbální komunikace (bod 7). 1. Rozpětí moci Podle výzkumu VŠE Češi respektují takový druh moci, která je reprezentována přirozenou, společenskou i morální autoritou společně s odbornými znalostmi. Nepříliš vysoká hodnota PDI (44) naznačuje citlivou rovnováhu mezi vynucováním formální moci a udržováním neformální autority. (Bočánková, 2010, str ) Avšak Hofstedeho odhad a Kolmanův výzkum se spíše přiklánějí k vyšším hodnotám. 2. Individualismus versus kolektivismus Získaná hodnota (67) naznačuje příklon spíše k individualismu, tedy osobní nezávislosti, atd. Nicméně z kvalitativního výzkumu vychází, že je nutné rozlišovat oblasti a situace, ve kterých se Češi chovají individualisticky a ve kterých spíše kolektivisticky. Z výsledků je možné říci, že česká kultura je kombinací individualismu a kolektivismu. Kolektivismus se projevuje v určitém prolínání pracovního a osobního života, v potřebě společných norem a zásad v práci a také v tendenci vyhýbat se konfliktům s kolegy a nadřízenými. Naopak individualistický přístup je možné pozorovat v pragmatickém přístupu formování sociálních a pracovních skupin a v neochotě být kontrolován silnějšími a dominantnějšími jednotlivci. I když jsou kolektivistické tendence v české kultuře silnější než v západní Evropě, pravidla tržní ekonomiky, soutěže, individuální výkonnosti a osobní zodpovědnosti budou v budoucnosti posilovat individualistické tendence. Trompenaars dokonce řadí Českou republiku mezi silně individualistické země. (Bočánková, 2010, str ; Štrach, 2009, str. 98) 3. Maskulinita versus femininita Dle kvantitativního výzkumu je česká kultura více orientovaná na femininní hodnoty (tedy nekonfliktní sociální vztahy, toleranci, solidaritu). Avšak kvalitativní výzkum ukazuje, že svět mužů a žen je v české kultuře výrazně odlišen (nejen v rodině, ale i v zaměstnání). V oblasti zaměstnání jsou ženy obvykle stylizovány do pozice sekretářek a administrativních pracovnic. Muži jsou prezentováni jako manažeři, obchodníci, odborníci. Obecně je možné říci, že od českých mužů se očekává, že budou zastávat maskulinní hodnoty, ale zároveň ne tak silně, aby potlačovaly (narušovaly) již akceptované femininní principy. (Bočánková, 2010, str )

26 26 Poněkud zajímavé je, že Kolman ve svém výzkumu získal hodnotu tohoto ukazatele téměř dvakrát vyšší, což by poukazovalo spíše na příklon k maskulinním hodnotám. 4. Vyhýbání se nejistotě Výsledky kvantitativního výzkumu ukázaly, že míra vyhýbání se nejistotě je poměrně vysoká, což poukazuje na strach z nejistých a neznámých situací, a to vede k vytváření norem, plánů a omezení. Avšak platí to jen do určité míry udržovat společenské normy a konvence je důležité, ale slepá poslušnost je české povaze zcela cizí. Znamená to tedy, že pravidla a normy jsou akceptovány a dodržovány, pokud v nich lidé vidí nějaký smysl a pokud jsou akceptovány celou skupinou zaměstnanců ve firmě. (Bočánková, 2010, str. 44) 5. Dlouhodobá versus krátkodobá orientace Česká kultura je silně krátkodobě orientována. Plány do budoucnosti většinou nepřekračují jeden rok. (Bočánková, 2010, str. 44) 6. Univerzalismus versus partikularismus Česká kultura je silně partikularistická (ne sice tolik jako románské kultury, ale mnohem více než západoevropské země). Znamená to tedy, že jednáme se svými přáteli a známými ve všech oblastech (tedy i v obchodní sféře) jinak než s lidmi, které neznáme. A od druhé strany očekáváme to stejné. Vytváří se tak síť neformálních spojení a dohod, které dělají obchodní podnikání nedostatečně transparentní. Partikularistické chování českých obchodních partnerů je zejména západními partnery považováno za nemorální, neprofesionální a nespolehlivé. (Bočánková, 2010, str. 45) 7. Implicitní versus explicitní komunikační styl V souvislosti s problematikou neverbální komunikace rozeznáváme tzv. explicitní (nízko kontextové) kultury, kde vše je vyjádřeno explicitně ve slovních sděleních a implicitní kultury (vysoce kontextové), v nichž je při komunikaci z kontextu nebo ze znalostí komunikující osoby odvozováno více informací než jich je explicitně zakódováno ve slovním sdělení. (Bočánková, 2010, str , 91; Devito, 2008, str. 470) Česká kultura je více implicitní než západoevropské kultury. Znamená to, že naše komunikace závisí na silném situačním kontextu. Dáváme tedy velkou důležitost řeči těla, mimice, mlčení, očnímu kontaktu, společenskému postavení, vzájemnému vztahu komunikujících, apod. To je ovšem často zdrojem problémů v případě, kdy jednáme s příslušníky explicitní kultury (například Německo), kteří považují náš komunikační styl

27 27 za neupřímný a dostatečně neprůhledný. Zkrátka mají problémy s dekódováním a interpretací signálů, které jsou podstatnou součástí českého komunikačního stylu. (Bočánková, 2010, str ) 8. Neutralita versus emocionalita V české kultuře jsou silné emoce v zaměstnání stejně časté jako v osobním životě. Emoce, dojmy, antipatie a subjektivní pocity jsou častokrát důležitějšími kritérii pro hodnocení lidí a rozhodování než objektivní poznatky. (Bočánková, 2010, str. 46) 9. Specifičnost versus difuznost Česká kultura je silně difuzní. Znamená to, že jednotlivé sféry života nejsou striktně odděleny, ale prolínají se například zaměstnání a volný čas, formální a neformální struktury, společenské a pracovní role. Neformální vztahy a skupiny na pracovištích jsou typické pro českou obchodní kulturu a často ovlivňují rozhodování v pracovních oblastech. Západoevropskými partnery je to považováno za neprofesionální a neetické. (Bočánková, 2010, str. 46) 10. Vztah k času (monochronická versus polychronická kultura) Česká kultura je polychronická, vyznačuje se tedy současným vykonáváním několika různých činností, což Češi považují za vlastní silnou stránku. Časové rozvrhy bývají zanedbávány, programy a projekty je možné snadno a často měnit. Přesnost je relativní. Vztahy a lidé jsou důležitější než úkol. Je významnější dokončit zahájené jednání, než je náhle přerušit kvůli jinému. Příslušníci západoevropských kultur považují za těžko pochopitelné, že se nekoncentrujeme pouze na jednu věc a v této souvislosti jsme hodnoceni jako nezdvořilí a nespolehliví. (Bočánková, 2010, str. 47; Šroněk, 2000, str. 18)

28 Japonsko V této části je uvedena charakteristika Japonska podle kulturních dimenzí vymezených Hofstedem i Trompenaarsem. 1. Rozpětí moci Rozpětí moci je definováno jako rozsah, ve kterém méně mocní (hierarchicky níže postavení) členové institucí a organizací očekávají a akceptují, že moc bude rozdělena nerovně. Hodnota indexu pro Japonsko (54) naznačuje, že se jedná o hodnotu střední. V Japonské společnosti hraje hierarchie vztahů významnou roli a každý ví, kde je jeho místo. Avšak pokud přihlédneme například k procesu rozhodování ve firmách (viz. níže), je patrné, že rozhodnutí nenáleží jediné osobě stojící na vrcholku hierarchické pyramidy Individualismus versus kolektivismus V rámci sledovaných kategorií dosáhl nejnižší hodnoty index měřící individualismus/kolektivismus. Japonsko podle této hodnoty (46) spadá do kategorie kolektivistických kultur. Avšak příklon ke kolektivismu není tak výrazný jako v jiných asijských zemích (například v Číně a Koreji). Japonsko je označováno za kolektivistickou kulturu v případě, že je posuzováno podle západních standardů, avšak podle asijských standardů je považováno za individualistickou. Mezi znaky kolektivismu v Japonsku je možné zahrnout důraz na zachování harmonie ve skupině (je důležitější než prosazování osobních názorů) a také problematiku ztráty tváře. 12 Ke ztrátě tváře dochází, když člověk není schopen, ať už vlastní vinou či vinou blízkých osob, splnit základní požadavky vyplývající z jeho společenského postavení. Může se jednat například o situaci, kdy je někdo donucen vzdát se hodnot, k nimž má zvláštní vztah, poskytne-li někdo ústupek, který jiní členové skupiny nebo veřejnost nepovažují za nezbytný, dále neúspěch při snaze dosáhnout předpokládaných cílů a řada dalších. (Šroněk, 2000, str. 54) Výraznou charakteristikou je také kolektivní způsob rozhodování, s čímž jsou spojeny i delší časové nároky na konečné rozhodnutí. Uplatňovaný systém rozhodování se nazývá ringi a je postaven na zásadě, že rozhodnutí jsou činěna kolektivem podle volného konsensu (v dokumentu ringišo jsou uvedena důležitá fakta a doporučení připravená

29 29 někým z úrovně středního managementu. Návrh je předáván nahoru a horizontálně těm, kteří jsou v daném problému zainteresováni. Ti si musí návrh prostudovat a jako své potvrzení návrhu připojují své razítko.). Zkrátka rozhodnutí o přijetí či nepřijetí návrhu se děje na základě konsensu všech, kterých se to bude týkat. Když je však rozhodnutí učiněno, práce na daném projektu jde rychle a hladce. (Umeda, 1996, str. 19) 3. Maskulinita versus feminita Japonsko se řadí k maskulinním kulturám, přičemž hodnota indexu (95) je v celosvětovém srovnání jednou z nejvyšších. Avšak díky vlivu kolektivismu nebývá patrné asertivní a soutěživé chování jednotlivců, které se spojuje s maskulinními kulturami. Tyto znaky maskulinních kultur se projevují v soupeření mezi celými skupinami. Dalšími znaky maskulinity jsou pro Japonsko typické vysoké pracovní nasazení a snaha o neustálé zdokonalování v oblasti výroby, poskytování služeb, celkově ve všech aspektech života. 13 Sociální role mužů a žen, jsou většinou jasně odlišeny. Japonská společnost a zejména ekonomická sféra je světem mužů. Ve firmách ženy zastávají méně důležité práce. (Šroněk, 2000, str. 136) 4. Vyhýbání se nejistotě Pro Japonsko je také charakteristická malá tolerance k rizikům a nejistotě. Obranou proti nejistotě je mnoho detailně formulovaných pravidel, které je nutné (někdy až za každou cenu) dodržovat. Do popředí se dostává byrokratičnost a uniformita. Vytvářením a dodržováním formálních i neformálních pravidel se vytvářejí stabilní sociální vztahy. Přirozeným výsledkem tendence vyhýbání se nejistotě je přesnost a preciznost. Součástí japonského osobního a zejména pracovního stylu je značná organizovanost. Jakékoli vybočení z dohodnutého programu nebo systému nesou Japonci nelibě. S tím také souvisí nechuť k improvizaci. (Šroněk, 2000, str. 135) 5. Dlouhodobá versus krátkodobá orientace Japonská kultura je charakteristická výraznou dlouhodobou orientací. V této oblasti zaujímá místo v celosvětovém žebříčku. Důležitou roli hrají tradice a také úcta k předkům. 13

30 30 Myšlení japonských firem, ať výrobních nebo obchodních, je dlouhodobé, přičemž dosažení harmonie je pro mnoho japonských firem a jejich představitele významnější než krátkodobé nebo jednorázové efekty. Avšak dlouhodobá spolupráce může být navázána pouze s někým, ke komu mají důvěru. (Šroněk, 2000, str. 136) 6. Univerzalismus versus partikularismus Japonská kultura je považována za partikularistickou. Obecná pravidla se tedy podřizují vztahům a dobré vztahy jsou pro obchodování nejdůležitější. Uzavřená smlouva je výrazem společné vůle, přičemž je neetické trvat na jejím splnění, pokud se podmínky změnily. 7. Implicitní versus explicitní komunikační styl Japonská kultura se také řadí mezi implicitní kultury. Důvodem je relativně homogenní společnost, jejíž členové sdílí dlouhou historii společných hodnot, a tudíž není nezbytné vše explicitně vyjádřit. (Bočánková, 2010, str. 91) Neverbální komunikace tedy hraje velmi důležitou roli pozn.: tato problematika je podrobněji rozvedena v kapitole Neutralita versus emocionalita V této kulturní dimenzi v případě Japonska výrazně převládá neutralita. Emoce a zejména ty negativní nebývají otevřeně vyjadřovány. Člověk, který své emoce vyjadřuje bez ohledu na to, co si myslí zbytek skupiny, ztrácí svoji důvěryhodnost. S touto problematikou také souvisí koncept tatemae a honne. Tatemae představuje společenský oficiální (skupinový) postoj v pozitivním i negativním významu. Naproti tomu honne vyjadřuje skutečné myšlenky jedince, které mohou být v rozporu s tím, co se od člověka společensky očekává. Pokud určitý rozpor existuje, zpravidla převažuje tatemae. (Bočánková, 2010, str. 88) 9. Specifičnost versus difuznost Japonsko se řadí mezi difuzní kultury, ve kterých jednotlivé sféry života nejsou jednoznačně odděleny. Reakce jsou silně ovlivňovány situačním kontextem. 10. Vztah k času Pokud v této oblasti využijeme práci E. T. Halla, tak je možné Japonsko přiřadit k monochronickým kulturám, které se vyznačují přesným dostavením na sjednané