Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav výživy zvířat a pícninářství. Bílkoviny ve výživě psů Bakalářská práce

Transkript

1 Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav výživy zvířat a pícninářství Bílkoviny ve výživě psů Bakalářská práce Vedoucí práce: Mgr. Ing. Eva Mrkvicová, Ph.D. Vypracoval: Petra Svobodová Brno 2007

2 2

3 PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Bílkoviny ve výživě psů vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Bakalářská práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího bakalářské práce a děkana AF MZLU v Brně. dne podpis studenta 3

4 PODĚKOVÁNÍ Chtěla bych tímto poděkovat paní Mgr. Ing. Evě Mrkvicové za poskytnuté konzultace a praktické připomínky k obsahu a formě bakalářské práce a Ing. Radko Loučkovi, CSc. za možnost absolvování praxe u firmy Dibaq a poskytnuté materiály k vypracování bakalářské práce. 4

5 ANOTACE Obsahem bakalářské práce je shrnutí dosavadních poznatků o bílkovinách a jejich významu ve výživě psů. Je zde popsán metabolismus bílkovin v těle, laboratorní metody stanovení bílkovin i způsoby konzervace krmiv. Dále jsou zde uvedeny potřeby bílkovin pro jednotlivé kategorie psů, používané zdroje bílkovin v krmivech pro psy i nové alternativní zdroje, které se v současné době stále zkoušejí. Práce obsahuje také výsledky pokusů ve kterých byla u psů posuzována chutnost různých zdrojů bílkovinných komponentů. Klíčová slova: pes, výživa, bílkoviny, ANNOTATION The content of the bachelor work is summary of present knowledges about proteins and about their sense in the nourishment for dogs. Also the metabolism of proteins in body, the laboratory methods of determining proteins and ways of the feed preservation are described here. Furthermore there are neeeds of proteins for all dog categories determined in my work, also used sources of proteins in feed for dogs and new alternative sources, which are recently still examined. The work also contains the outcomes of the tests, in which was the sappiness of different sources of protein components judged. Key words: dog, nourishment, proteins, 5

6 OBSAH 1. ÚVOD LITERÁRNÍ PŘEHLED BÍLKOVINY Rozdělení a složení bílkovin KVALITA BÍLKOVIN METODY STANOVENÍ BÍLKOVIN METABOLISMUS BÍLKOVIN V ŽIVOČIŠNÉM ORGANISMU Dusíková bilance POTŘEBA BÍLKOVIN A JEJICH STRAVITELNOST ÚPRAVY KRMIV Konzervace a extruze krmiva BÍLKOVINY VE VÝŽIVĚ PSA Stravitelnost Potřeba proteinu Nedostatek proteinů Potravní alergie KRMIVA Komerční krmiva Zvláštní krmiva Krmiva živočišného původu Maso Mléčné výrobky Vejce Tuky Jiné vedlejší živočišné produkty Krmiva rostlinného původu VHODNÉ HLEDISKO K POROVNÁVÁNÍ JEDNOTLIVÝCH KRMIV ROZDÍLY MEZI KRMIVY ROZDÍLY MEZI PLEMENY POTŘEBA BÍLKOVIN PRO JEDNOTLIVÉ KATEGORIE PSŮ CHUTNOST ZÁVĚR PŘEHLED POUŽITÉ LITERATURY

7 1. ÚVOD Správná výživa psů je velmi důležitá a ukazatelem její dobré úrovně je správný vývin a růst štěňat, u dospělých jedinců je to zase dobrá fyzická kondice, zdravotní stav a výkonnost psa. Strava, kterou pes přijímá má velký vliv i na kvalitu jeho srsti. Kromě správného tělesného vývoje, závisí na správné a dostatečné výživě i psychický vývin psa. Stres z nedostatku potravy může mít za následek změny v chování. Vyvážená krmná dávka by se dala definovat jako kombinace krmných surovin, které dodávají veškerou energii a nezbytné živiny, potřebné k udržení psa v dobrém zdravotním stavu s ohledem na jeho věk a způsob života. Výživa je tedy jedním z rozhodujících faktorů, které ovlivňují dobrý zdravotní stav zvířete, jeho výkonnost i délku života. K nezbytným a základním živinám ve stravě psa patří voda, bílkoviny, tuky, sacharidy, minerální látky (makro i mikroprvky) a vitamíny. Bez těchto látek by pes jako živé zvíře nemohl fungovat. A právě bílkovinami se zabývá moje bakalářská práce. Diskuze o proteinech začala v období kolem druhé světové války, kdy se komerční psí krmiva stala dostupnými a začala nahrazovat tradiční maso a vedlejší masité produkty. Tento posun ve způsobu krmení psů je v posledních deseti letech stále patrnější i v našich podmínkách. Průmyslově vyráběná krmiva jsou na trhu dostupná v několika odlišných formách, a to jako kompletní nebo jen doplňková krmiva, dále ve formě granulí nebo konzerv. Se vzrůstajícím zájmem o psí zdraví vstoupila na trh celá řada více či méně kvalitních psích krmiv. Do centra diskuze se tak dostal protein, jeho zdroj, stravitelnost a kvalita. 7

8 2. LITERÁRNÍ PŘEHLED 2.1 Bílkoviny Bílkoviny patří společně s tuky a sacharidy k hlavním živinám. Jsou součástí všech buněk organismu a musí být neustále obnovovány. Obsahují uhlík, vodík, kyslík a dusík, mnohé i síru a fosfor, případně kovové prvky. Bílkoviny jsou jediným zdrojem dusíku a síry, které nejsou obsaženy v ostatních živinách. (ZEMAN, 2002). Bílkoviny jsou makromolekuly, které obsahují řetězce stovek (nebo i tisíců) o mnoho menších podjednotek nazývaných aminokyseliny. Přestože jen okolo 20 aminokyselin se podílí na vytváření bílkovin, rozmanitost sekvencí, v jakých jsou uspořádány, je téměř nekonečná, což je důsledkem velké rozmanitosti bílkovin vyskytujících se v přírodě. Psi potřebují v dietě bílkoviny, aby si zabezpečili přísun specifických aminokyselin, které jejich tkáně nejsou schopny syntetizovat v dostatečném poměru pro optimální zabezpečení životních procesů (EDNEY, 1990). Tvorba vlastních bílkovin je závislá výhradně na jejich příjmu potravou. Bílkoviny představují základní stavební kameny pro všechny buňky v těle. Esenciální (nepostradatelné) aminokyseliny obsažené v bílkovinách umožňují vývoj, regeneraci a práci svalů, vnitřních orgánů a kůže. Podílejí se také na metabolických, enzymatických a hormonálních procesech, transportují esenciální materiály v těle, chrání tělo před nemocemi, jsou zdrojem energie (ZEMAN, 2002) Rozdělení a složení bílkovin Bílkoviny se dají rozdělit podle chemického složení na proteiny (složené převážně z aminokyselin) a proteidy (obsahují kromě aminokyselin i nebílkovinné skupiny, které se lehce oddělují nukleoproteidy, chromoproteidy, glykoproteidy, lipoproteidy). Základním stavebním kamenem bílkovin jsou L-alfa-aminokyseliny. Charakterizuje je přítomnost aminoskupiny (NH 2 ) a karboxylové skupiny (COOH). Struktura aminokyselin je obecně dána vzorcem: H R-C- COOH NH 2 R představuje postranní řetězec molekuly 8

9 Aminokyseliny jsou mezi sebou spojeny peptidovými vazbami, kde aminoskupina jedné aminokyseliny se váže s karboxylovou skupinou druhé aminokyseliny, přičemž se vyloučí molekula vody. Spojením aminokyselin vznikají peptidy. Aminokyseliny se z hlediska výživy rozdělují na : - esenciální - aminokyseliny nepostradatelné, které organismus vyšších živočichů s jednoduchým žaludkem syntetizuje v nedostatečné míře a jejich potřeba musí být plně hrazena z krmiva (lyzin, leucin, izoleucin, valin, methionin, fenylalanin, threonin, tryptofan, histidin, arginin) - neesenciální - aminokyseliny postradatelné, které organismy živočichů syntetizují v dostatečné míře (glycin, k. glutamová, glutamin, serin, taurin, alanin, ornitin, prolin, hydroxyprolin, k. asparagová, asparagin) - podmíněně esenciální - cystein a tyrozin, mohou dodávat asi 50 % potřeb pro methionin a fenylalanin. Methionin a cystein jsou aminokyseliny obsahující síru. Na rozdíl od sacharidů a tuků, z nichž se při přebytku v dietě mohou tvořit zásoby v podobě tělního tuku, není tomu tak u dusíkatých látek. Těch musí být v každodenní krmné dávce tolik, kolik živočišný organismus potřebuje na obnovu svých tkání, růst, produkci atd. Při přebytku dusíkatých látek v krmné dávce musí tyto tělo opustit, protože se z nich nemohou vytvářet zásoby. Přebytek dusíkatých látek způsobuje přetížení detoxikační kapacity jater, dochází k dezaminaci aminokyselin, poškozování vylučovacích systémů atd. Naopak deficit dusíkatých látek zpomaluje růst, zhoršuje konverzi krmiva atd. (ZEMAN, 2002). 2.2 Kvalita bílkovin Kvalita bílkovin se měří srovnáváním podílu esenciálních aminokyselin obsažených v potravě s jejich podílem odpovídajícím správné výživě. Čím jsou tyto hodnoty bližší, tím je kvalita bílkoviny vyšší. Vysoce kvalitní jsou bílkoviny mléka a vajec, jsou velmi dobře využívány organizmem a jsou používány jako standardy, se kterými mohou být porovnávány jiné bílkoviny. Také bílkoviny masa jsou vysoce kvalitní, zatímco některé bílkoviny rostlinného původu mají relativní nedostatek určitých esenciálních aminokyselin. Aminokyselina, které je v bílkovině nejméně, se nazývá limitující aminokyselina. U luštěnin je limitující aminokyselinou methionin, u pšenice lyzin, u kukuřice tryptofan, u soji methionin a cystein (MURRAY a kol. 1998). Z obilovin má největší bílkovinnou hodnotu žito, nejnižší pšenice. Brambory 9

10 obsahují pouze 2 % bílkoviny (protuberin), která je však kvalitní s vysokým obsahem methioninu a cysteinu ( Biologická hodnota bílkovin udává kolik dusíku resorbovaného z krmiva se zabuduje do vlastních bílkovin organizmu. Zjišťuje se v bilančních pokusech, v kterých se sleduje poměr mezi dusíkem přijatých bílkovin a dusíkem vyloučeným výkaly a močí. Závisí na obsahu esenciálních a neesenciálních aminokyselin. Podle zastoupení esenciálních aminokyselin se bílkoviny rozdělují na plnohodnotné a neplnohodnotné. Plnohodnotné bílkoviny jsou takové, které obsahují všechny esenciální aminokyseliny. Bílkoviny, ve kterých chybí jedna nebo více esenciálních aminokyselin se nazývají neplnohodnotné. U býložravců se biologická hodnota resorbovaných bílkovin zvyšuje syntézou mikrobiální bílkoviny v předžaludku a tlustém střevě. Z mikroorganizmů předžaludku získávají přežvýkavci hlavní část esenciálních aminokyselin. Zatím co monogastrická zvířata vyžadují přísun esenciálních aminokyselin z potravy (JELÍNEK a kol., 2003). Kvalita bílkovin je dána jejich aminokyselinovou skladbou. Na obalech komerčních suchých krmiv je uváděno množství bílkovin v krmivu v podobě hodnoty "crude protein" nebo "dusíkaté látky". Tato hodnota není měřítkem kvality bílkoviny, ale měřítkem množství (vysoká a nízká hodnota). To znamená, že více nemusí znamenat lépe. Vysoká koncentrace dusíkatých látek nízké kvality způsobuje výskyt v krvi velkého množství amoniaku, a neúměrné zatížení ledvin a jater a tím potenciálně snižuje výkon a zhoršuje celkový zdravotní stav psa. A to je jeden z hlavních problémů tzv. " levných krmiv" kde zdroj dusíkatých látek pochází z mouček živočišného původu s nízkou stravitelností živin např. masokostní moučka kafilerního původu (TLUCHOŘ, 2000) 2.3 Metody stanovení bílkovin Stanovení obsahu dusíkatých látek Obsah dusíkatých látek v krmivech se stanovuje metodou podle Kjeldahla. Tato metoda je použitelná pro obsahy ve všech druzích krmiv a nerozlišuje proteinový a neproteinový dusík. Neproteinový dusík je nutno stanovit jinými metodami. Pro přepočet obsahu dusíku na dusíkaté látky se používá koeficient 6,25 (vyhláška č. 222/1996 Sb.). Pro zvláštní případy hodnocení krmiv, nejde-li o stanovení výživné hodnoty, lze pro výpočet použít přesnějších faktorů a to 5,75 pro obiloviny a mlýnská 10

11 krmiva, 6,00 pro živočišné moučky, 6,37 pro mléko a mléčné výrobky, 5,61 pro klih a 6,67 pro vaječný bílek (DOLEŽAL a kol., 2005). Při této metodě se po mineralizaci vzorku horkou kyselinou sírovou za přítomnosti katalyzátoru a po vytěsnění amoniaku hydroxidem sodným stanoví dusíkaté látky titračně alkalimetricky. Dále se dá stanovit obsah dusíkatých látek metodou podle Dumase která zahrnuje, spálení vzorku v kyslíkové atmosféře, jímání uvolněných plynů a analýzu plynů na obsah dusíku (vyhláška č. 222/1996 Sb.). Další možností stanovení dusíkatých látek je metoda podle Udyho. Stanovení vychází ze schopnosti bílkovin absorbovat z roztoku azobarvivo Oranž G, které váže bílkoviny v kyselém prostředí a vytváří s nimi nerozpustný komplex. Ze změny extinkce, způsobené úbytkem barviva v roztoku, lze usuzovat na množství přítomných bílkovin (KACEROVSKÝ a kol., 1990). Bílkoviny se dají stanovit i metodou NIR (Near Infrared Reflectance). Metoda infračervené reflektační spektroskopie je založena na skutečnosti, že většina organických látek vykazuje charakteristické absorpční, a tím i reflexní spektrum v blízké infračervené oblasti. Fotodetektor přístroje zachycuje světlo vybraných vlnových délek odražené od vzorku a zabudovaným mikroprocesorem vypočítává obsah jednotlivých složek (KACEROVSKÝ a kol., 1990). Stanovení obsahu bílkovin se stalo nejvýznamnější praktickou aplikací NIR spektroskopie. Protože NIR spektrum je kombinací širších absorpčích pásů všech složek obilného zrna bylo nutné zjistit, která vlnová délka je nejvíce vhodná k měření obsahu bílkovin. Pro stanovení obsahu bílkovin v pšeničném zrnu pomocí NIR spektroskopie byly vypracována metoda AACC Dnes i pracovník ve mlýně dokáže stanovit obsah bílkovin pomocí Inframaticu 8620 stejně jako laborantka klasickou Kjeldahlovou metodou a to ještě s nižší směrodatnou odchylkou. NIR stanovení je nepřímý postup tzn. že přístroje musejí být kalibrovány na základě dat získaných standardním laboratorním postupem (referenční metodou). Po naměření spekter vzorků kalibračního souboru je dalším krokem vytvoření kalibrační rovnice. Kalibrační soubor by měl pokrývat co nejširší rozptyl daného ukazatele a rozložení vzorku v tomto rozmezí by mělo být rovnoměrné (HRUŠKOVÁ a kol., 2006). Ke spolehlivé kalibraci je třeba analyzovat alespoň 25 vzorků (KACEROVSKÝ a kol., 1990). Dnes je za minimum bráno 30 měření, pro jistotu se jich dělá více, ne všechna měření se totiž do kalibrace hodí. 11

12 Další z možností stanovení bílkovin je metoda podle Barnsteina. Obsah bílkovin se stanovuje po oddělení od dusíkatých látek nebílkovinného původu vysrážením měďnatou solí. Metoda je použitelná pro všechna krmiva organického původu. Existuje i možnost stanovení jednotlivých aminokyselin. V krmivu se mohou stanovit volné i vázané aminokyseliny. Volné aminokyseliny se ze vzorku vyextrahují roztokem kyseliny chlorovodíkové, extrakt se zahustí a obsah aminokyselin se stanoví metodou kapalinové chromatografie. Vázané aminokyseliny je nejprve nutno uvolnit z bílkovinného řetězce. Peptidová vazba mezi aminokyselinami se hydrolyzuje vhodným činidlem a jednotlivé aminokyseliny se uvolní do roztoku. Jako hydrolyzační činidlo se používá roztok kyseliny chlorovodíkové pro stanovení těchto aminokyselin: glycin, alanin, serin, threonin, valin, izoleucin, leucin, lysin, arginin, kyselina asparagová, kyselina glutamová, fenylalanin, tyrozin, histidin a prolin. Cystein a methionin se nejprve oxidují směsí kyseliny mravenčí a peroxidu vodíku za vzniku kyseliny cysteové a methioninsulfonu a teprve poté se řetězec bílkoviny hydrolyzuje. Vzhledem k nestálosti tryptofanu v kyselém prostředí je pro jeho stanovení nutno použít hydrolýzu v alkalickém prostředí hydroxidu barnatého. Z hydrolyzátů vzorku se odstraní činidlo a hydrolyzáty se převedou na definovaný objem. Obsah aminokyselin se stanoví metodou kapalinové chromatografie a vypočte porovnáním se standardem (vyhláška č. 222/1996 Sb.). 2.4 Metabolismus bílkovin v živočišném organismu Proteiny, které zvíře přijme v krmivu, jsou nakonec rozloženy na různé aminokyseliny pomocí enzymů v trávicím traktu. Kratší řetězce aminokyselin nazýváme peptidy. Štěpení proteinů probíhá podle následujícího schématu: Proteiny -----> peptidy s dlouhým řetězcem -----> peptidy s krátkým řetězcem -----> aminokyseliny Trávení představuje štěpení molekul potravy hydrolysou na menší molekuly schopné resorpce epitelem gastrointestinálního traktu. Trávení bílkovin začíná jejich štěpením endopeptidasou pepsinem v kyselém prostředí žaludku a pokračuje dalšími endopeptidasami v pankreatickém sekretu spolu s exopeptidasou karboxypeptidasou, která odštěpuje koncové aminokyseliny z karboxylového konce řetězce. Trávení bílkovin je ukončeno ve střevě, kde působí exopeptidasy, aminopeptidasy plus dipeptidasy různých specifičností. Jejich působením vznikají volné aminokyseliny. Produkty trávení bílkovin jsou tedy resorbovány jako samostatné aminokyseliny a tyto 12

13 konečné produkty jsou rychle resorbovány ze střeva do portálního oběhu. Některá hydrolytická štěpení probíhají až ve střevní stěně. Nadbytečné aminokyseliny nejsou skladovány, ale jsou štěpeny (degradovány). Svaly a játra mají hlavní úlohu v udržování rovnovážné koncentrace cirkulujících aminokyselin v krevní plazmě (MURRAY a kol., 1998). JELÍNEK a kol. (2003) uvádí, že obsah aminokyselin v krevní plazmě monogastrických zvířat se po krmení přechodně mění v závislosti od příjmu a trávení bílkovin v tenkém střevě. U přežvýkavců je hladina aminokyselin konstantní. Po čas odbourávání bílkovin kosterního svalstva se zvyšuje koncentrace glutaminu a alaninu. Tyto aminokyseliny mají klíčový význam při transportu aminoskupiny do jater a tvorbě močoviny. Volné aminokyseliny se krevní plazmou a tkáňovými tekutinami transportují do buněk, kde podléhají složitým metabolickým přeměnám. K základním procesům intermediální přeměny aminokyselin patří deaminace, transaminace, dekarboxylace a přeměna postranního řetězce. V průběhu intermediální přeměny vznikají metabolity a syntetizují se postradatelné aminokyseliny. Bezdusíkatý zbytek aminokyselin se oxiduje na CO 2 a H 2 O anebo se zapojuje jako substrát do procesu tvorby glukózy a triacylglycerolu. Rozlišují se tři hlavní cesty odbourávání aminokyselin v organismu a to biosyntéza bílkovin, tvorba dusíkatých derivátů aminokyselin a katabolismus aminokyselin. Při intermediálním metabolismu bílkovin vznikají konečné metabolity, které se dále nemění a vylučují se z organismu. Mezi tyto dusíkaté produkty patří amoniak, kreatin, kreatinin, kyselina hipúrová a purinové látky. Stanovení jednotlivých metabolitů v krvi a moči má značnou diagnostickou hodnotu pro posouzení úrovně metabolismu bílkovin a energie v organismu (JELÍNEK a kol., 2003). JELÍNEK a kol. (2003) dále uvádí, že močovina vzniká detoxikací amoniaku na močovinu v játrech v ornitinovém cyklu. Tento proces se nazývá ureosyntéza. Hlavní část močoviny se vylučuje močí a představuje % N z celkového vyloučeného dusíku. Protože močovina lehko difunduje, nacházíme ji i v ostatních tělních tekutinách a tkáních. Přebytečný příjem dusíkatých látek a nedostatečný příjem energie zatěžuje játra detoxikační činností a může vést k poškození hepatocytů. Řízení přeměny bílkovin Přeměnu bílkovin v organismu řídí nervová soustava a žlázy s vnitřní sekrecí. Nervová centra pro řízení metabolismu bílkovin jsou uložena v hypotalamu, retikulární 13

14 formaci a mozkové kůře. Nervová soustava řídí přeměnu bílkovin přímo anebo prostřednictvím hormonů. Somatotropin, inzulin a testosteron stimulují proteosyntézu (JELÍNEK a kol., 2003) Dusíková bilance Dusíková bilance vyjadřuje vztah mezi množstvím resorbovaného dusíku a dusíkem vyloučeným v moči a výkalech. Je ukazatelem intenzity metabolismu bílkovin. Rovnovážný stav mezi příjmem a ztrátami dusíku v moči a výkalech vyjadřuje dusíková rovnováha. Je charakteristická pro dospělá zvířata. Když se zvýší příjem bílkovin, zvyšuje se jejich odbourávání a dusíková bilance se nemění. V průběhu růstové fáze u mladých zvířat, v době gravidity a laktace, při rekonvalescenci, v období výměny srsti se v organismu zadržuje více dusíku než se vyloučí a zjišťuje se pozitivní dusíkatá bilance. Negativní dusíková bilance se vyskytuje při nedostatečném příjmu bílkovin a energie při hladovění, při nedostatku esenciálních aminokyselin, při fyzické námaze, při chorobných stavech (horečka, poškození ledvin). Organismus ztrácí endogenní dusík v důsledku odbourávání tkáňových bílkovin. Minimální množství plnohodnotných bílkovin, které organismus potřebuje pro udržení dusíkové rovnováhy při dostatečném přívodu sacharidů a tuků je bílkovinné minimum. Nároky zvířat na bílkovinné minimum závisí na fyzické zátěži a fyziologickém stavu (JELÍNEK a kol., 2003). 2.5 Potřeba bílkovin a jejich stravitelnost V období růstu je potřeba bílkovin největší, stejně jako při intenzivním tréninku psa. Svalová práce je příčinou opotřebení bílkovinných myofibril, které se v průběhu zotavování z dodaných aminokyselin opět obnovují. Stravitelnost bílkovin je dána schopností zvířat štěpit bílkoviny ve svém trávicím traktu. Stravitelnost bílkovin významně ovlivňuje i úprava krmiva. Tepelná úprava nativního krmiva živočišného původu má za následek částečnou denaturaci bílkovin a snížení jejich stavitelnosti asi o 5 8 %. Vhodnou tepelnou úpravou krmiv rostlinného původu se naopak stravitelnost bílkovin zvyšuje (SŰVEGOVÁ, 1994). Přestože využití zkrmovaného dusíku je okolo 70 %, je potřebné zkrmovat více dusíku než představují endogenní ztráty (ke ztrátám dusíku dochází výkaly, močí a kůží). Pokrývání jen minimální potřeby není však nejvhodnější, protože až při vyšším příjmu se bílkovinné rezervy ukládají v játrech a ve svalstvu. Tyto rezervy jsou 14

15 potřebné nejvíce z důvodů překonávání určitých zátěží (infekce, stresové situace ). U starších psů když už nedochází k ukládání bílkovin, je třeba zkrmovat bílkoviny s vyšším intermediálním využitím. V období výměny srsti je zvláště u dlouhosrstých plemen potřeba bílkovin vyšší. Při svalové práci je mírně zvýšená potřeba bílkovin pokrytá zvýšenou spotřebou energie přes zvýšený příjem krmiva. V druhé polovině gravidity by měl být příjem bílkovin vyšší o % než je potřeba na záchovu. V období laktace se potřeba bílkovin vypočítává podle množství bílkovin vyloučených mlékem, s tím že se uvažuje asi se 70% využitím stravitelných dusíkatých látek na tvorbu mléka. Nedostatečná bílkovinná a energetická výživa způsobuje změnu ve složení mléka, zvyšuje se obsah sušiny a tuku a snižuje se obsah laktózy (SŰVEGOVÁ, 1994). Deponování bílkovin v organismu je omezené a zásoby proteinů jsou jen zlomkem zásob tuků nebo glykogenu. Z hlediska využívání bílkovin jako rezervy je možné je rozdělit na : - fixní bílkoviny - nezbytně nutné pro život - postradatelné bílkoviny - které organismus může použít pro svoji potřebu bez ohrožení života - labilní proteiny - které se při přechodné potřebě uvolňují do krve, doplňují bílkoviny plazmy a nebo se používají jako zdroj aminokyselin Zdroje aminokyselin pro správnou funkci jsou: exogenní - enzymový rozklad bílkovin potravy a endogenní zdrojem je neustálý rozklad tkání. Proces zpracování proteinů v organismu je také energetickým zdrojem. Rozštěpením 100 gramů bílkovin se získá přibližně 58 g glukózy. Konečným produktem metabolismu bílkovin jsou voda, oxid uhličitý a čpavek. Z organismu se vylučují močí, výkaly nebo plyny (dýcháním). Nejvýznamnější cestou pro vylučování dusíku z organismu je moč. (ZEMAN, 2002) 2.6 Úpravy krmiv Aby živiny mohly přinést zvířeti užitek, musejí být biologicky dostupné, to znamená, že trávicí systém zvířete musí být schopen extrahovat živiny z krmiva a inkorporovat je do metabolického systému. Bílkoviny rostlinného původu, pro psy dříve prakticky nestravitelné, nabývají v současnosti většího významu díky moderním způsobům zpracování a úprav. Některé bílkovinné řetězce a struktura vlákniny obilovin jsou pomocí vyspělých výrobních technologií (mechanicky, teplotou a tlakem) narušeny 15

16 a rozštěpeny, předpřipraveny k lepšímu strávení a zhodnocení. Podíl nestravitelných částí se tím snižuje a je tak možno využít biologických hodnot, které dříve zůstávaly pro masožravce nedostupné. Dosažení co nejvyšší stravitelnosti závisí jednak na kvalitě vstupních surovin, jednak na technologii jejich zpracování (EDNEY, 1990) Konzervace a extruze krmiva Extruze je moderní technologie zpracování přírodních krmivářských surovin, která zajistí jejich dobrou stravitelnost. Zároveň se jedná pouze o krátkodobý proces, při němž nedochází ke znehodnocení pro organismus důležitých složek krmiva (VAJC, 2000). Extruze je kontinuální hydrotepelný technologický proces, který zvyšuje stravitelnost jednotlivých složek krmiva, snižuje obsah antinutričních látek, vylučuje výskyt nežádoucích mikroorganismů a prodlužuje skladovatelnost krmiva. V zařízení na extruzi extrudéru dojde během krátké doby při teplotě stupňů Celsia a tlaku 3,5 4,0 Mpa ke sterilizaci, dehydrataci, stabilizaci a homogenizaci. Zvýšení stravitelnosti škrobů je považováno za nejvýznamnější objev extruze. Po extruzi následuje sušení. Hlavním úkolem této výrobní fáze je snížit obsah vody z cca 30 % vlhkosti po extruzi na výsledných 6-10 % a zajistit tak dlouhou trvanlivost granulí bez nutnosti používání chemických konzervačních látek. Dále dochází k ochlazení granulí na pokojovou teplotu. Granulované výrobky nevyžadují zvláštní skladování, jsou znatelně praktičtější a komfortnější pro užívání a jejich zkrmování je s ohledem na cenu jedné porce ekonomičtější (RYBÁK, 2001). RYBÁK (2001) dále uvádí, že krmivo pro psy se může i konzervovat. Konzervované produkty jsou tepelně zpracovány a poté baleny do plechovek, hliníkových vaniček, nebo hliníkových sáčků různých velikostí. Proces konzervace, sterilizace probíhá v teplotách od 105 do 130 C za zvýšeného tlaku, kdy může docházet k významným ztrátám v obsahu biologicky účinných látek, zejména vitamínů. Oproti granulím mají konzervy nižší obsah jednotlivých živin. Pokud se jednou konzervované výrobky otevřou, stávají se, jestliže jsou otevřeny po delší dobu, předmětem kontaminace bakteriemi, a proto musí být pro další užití uchovány v chladu. Jejich použití po otevření je limitováno velmi krátkou dobou ve srovnání k suchému krmivu. Zpracování masa a vedlejších produktů používaných v krmivu pro domácí zvířata může podstatně snížit jejich nutriční hodnotu, avšak vaření zvyšuje stravitelnost obilných zrn (MACICH, 2005). Tepelná úprava krmiv živočišného původu totiž vede 16

17 k částečné denaturaci bílkovin a k mírnému snížení jejich stravitelnosti, naopak vhodná úprava rostlinných krmiv může stravitelnost bílkovin zvýšit (PURMENSKÝ, 2000). 2.7 Bílkoviny ve výživě psa Bílkoviny mají ve výživě psů zvláštní postavení, jsou nejen základní složkou všech orgánů, hormonů, enzymů a dalších látek, ale mohou krýt i část energetické potřeby organismu (SUCHÝ, 2001). Bílkoviny je možné využít jako zdroj energie. Jeden gram bílkovin uvolní cca 17 KJ energie, která je však pro organismus neefektivní a neúměrně ho zatěžuje. Celý proces na jehož konci je energie se děje složitým a náročným způsobem prostřednictvím jater. V tomto procesu uvolňují játra z bílkovin amoniak, který je konvertován do dusíkového odpadu - močoviny, která se vylučuje přes ledviny močí ven. Vysoká koncentrace močoviny v moči či zápach může být indikací překrmování dietou bohatou na bílkoviny (TLUČHOŘ, 2000). Pes k řádné výživě potřebuje celkem 23 aminokyselin, z nichž 10 je esenciálních. Pes využívá bílkoviny rostlinného i živočišného původu, které podle obsahu esenciálních aminokyselin mají různou hodnotu a měly by být v krmné dávce zastoupeny v poměru 1 : 2. Bílkoviny jsou hlavním zdrojem aminokyselin významných pro stavbu tkání a mají menší význam jako zdroj energie. Využití bílkovin probíhá v organizmu tak, že při procesu zvaném katabolismus se rozkládají na jednotlivé aminokyseliny, které pak organismus využívá procesem zvaným anabolismus ke tvorbě organismu vlastních specifických bílkovin. V potravě psa by měly být bílkoviny zastoupeny ve 20 až 30 % (podle plemene a aktivity psa). Na rozdíl od sacharidů není možné přebytek bílkovin v organismu skladovat. Jejich dlouhodobý nadměrný přívod způsobuje nežádoucí zatížení organismu dusíkatými látkami (např. močovinou), které přetěžují ledviny. Vysoký přísun bílkovin navíc jednostranně zatěžuje psa i zvýšeným přívodem fosforu a vyvolává tak nepoměr mezi vápníkem a fosforem. Překrmování psa bílkovinami je nejen neekonomické, nýbrž i zdraví škodlivé (PROCHÁZKA, 1994). PROCHÁZKA (1994) dále uvádí, že krmná dávka by se měla skládat ze základních zdrojů bílkovin a tuků (maso, sýry, vejce, tvaroh, živočišné tuky aj.), a z příkrmů (vařené těstoviny, rýže, ovesné vločky, zelenina aj.), které kryjí potřebu sacharidů, a z různých minerálních a vitamínových přísad. Základní zdroje bílkovin a tuků musí tvořit hlavní podíl krmné dávky. Průměrná potřeba bílkovin na 1kg ž. h. je 3 4 g a jejich využitelnost z krmné dávky je asi 86,7 %. 17

18 DANĚK (1997) uvádí, že denní potřeba bílkovin je pro dospělého psa udávána v rozmezí 4,3 až 5 g SNL na kg metabolicky aktivní hmotnosti (H 0,75 ). Dodržení požadovaných parametrů z deklarace, která uvádí obsah dusíkatých látek a nikoliv stravitelnost, je prakticky nezjistitelné. Navíc stupeň využití závisí na obsahu esenciálních aminokyselin. Aminokyseliny musí být v krmivu zastoupeny v určitém poměru. Je-li tady jedna z nich v množství polovičním, ostatní, které jsou v množství dostatečném, se mohou využít také jen z jedné poloviny. Zbývající polovina aminokyselin je detoxikována a vyloučena. Při sestavování receptury je tedy nutné k metabolizovatelné energii přiřadit určité množství nikoliv bílkoviny nebo N-látek jako takových, ale určité množství směsi aminokyselin v daném poměru, obsažené v jednotlivých surovinách. Je nutno respektovat stravitelnost N-látek v jednotlivých komponentech. Teprve výsledek tohoto výpočtu je číslo, které se objeví na deklaraci výrobku jako obsah N-látek. Při trávení bílkovin dochází ke štěpení peptidických vazeb trávicími enzymy, uvolnění jednotlivých aminokyselin a jejich vstřebání v tenkém střevě. Vylučování bílkovin se děje především výkaly, při některých patologických stavech i močí (SUCHÝ, 2001) Stravitelnost Jak jsou proteiny stravitelné ukazuje, jak mnoho proteinu přijatého zvířetem je aktuálně absorbováno přes stěnu střeva do těla a dostupno z něj pro použití. U psů, stravitelnost proteinů kolísá mezi 70 % u některých rostlinných proteinů po 90 % a 95 % pro proteiny vejce a mléka. Obecně psi tráví proteiny živočišného původu účinněji než rostlinné proteiny. Ale toto může být značně překonáno v závislosti na zdroji proteinů a cestě přípravy krmení (WALTHAM 1 ). Stravitelnost i dostupnost bílkovin se může měnit nejen od jednoho zdroje k druhému ale i od zvířete ke zvířeti. Živočišné bílkoviny mají obecně vyrovnanější aminokyselinový profil (EDNEY,1991). EDNEY (1991) dále uvádí, že žádná diskuze o aminokyselinových požadavcích pro psy by nebyla kompletní bez vysvětlení významu taurinu. Taurin není součástí polypeptidického řetězce bílkovin, ale je až konečným produktem metabolismu sirných aminokyselin a je běžně produkovaný z methioninu a cysteinu. Specifický význam má taurin ve výživě kočky, u které je základní živinou a jeho nedostatek je spojený s centrální degradací sítnice. Na rozdíl od psa, kočka nemůže dostatečně syntetizovat taurin na pokrytí svých potřeb, proto je závislá na jeho dodání v potravě živočišného 18

19 původu. Dále bylo zjištěno, že nedostatek taurinu v čase gravidity a laktace vede k nízké porodní váze koťat, nízké životaschopnosti a zpomalenému růstu Potřeba proteinu Pro správné krytí potřeby bílkovin je třeba znát jejich biologickou hodnotu, vyjádřenou stupněm jejich využití v organismu. Udává se jako poměr vytvořené tělní bílkoviny ze 100 g bílkoviny krmiva (%). Každý druh bílkoviny má specifické složení, čím více se přibližuje složení vlastního těla zvířete, tím je využitelnější (SUCHÝ, 2001). Zvířata potřebují protein k uspokojení dvou potřeb a to k dodání esenciálních aminokyselin, které jeho vlastní tkáně neumějí vytvořit a k dodání dusíku pro tvorbu neesenciálních aminokyselin a jiných sloučenin obsahujících dusík. Určité množství proteinů se ztrácí z těla každý den. Všichni psi mají kontinuální potřebu proteinů v krmení, aby mohli nahradit proteiny, které přirozeně ztrácejí při obnově kůže, drápů, srsti a jiných tkání těla a v sekretech. Psi potřebují více proteinu v době růstu, při vysoké zátěži, v době gravidity a laktace. V tomto období je kvalita proteinu a jeho stravitelnost velmi důležitá. Minimální potřeba proteinu značně kolísá vzhledem k plemenným rozdílům, faktorům prostředí a rozdílům ve zdrojích proteinů v krmivu. Lidé si často mylně myslí, že velké množství extra proteinů může pomoci rostoucímu štěněti vyvinout kondici a svalstvo. Tak tomu ale není, jelikož každý nadbytek proteinu, který pes zkonzumuje, je přeměněn na energii. Nadměrný příjem energie zbytečně zatěžuje organismus. U rostoucích štěňat může vést k problémům ukládání tuků a k obezitě u malých plemen a k vývojovým abnormalitám kostry u velkých plemen (WALTHAM 1 ). Nadbytek bílkovin vede u psů ke zvýšené tvorbě svaloviny a stimulaci pohlavní aktivity, podílí se však i na snižování rezerv některých vitamínů a minerálních látek i na nadměrné tvorbě rozkladných produktů bílkovin. Nadměrný přísun bílkovin v krmivu může vést k poklesu jejich stravitelnosti, produkci řady toxických látek v tlustém střevě a poškození ledvin. Dalším negativním vlivem překrmování bílkovinami je snížená retence vápníku a poruchy bilance vápníku a fosforu, důsledkem může být odvápňování kostí a okyselení organismu (SUCHÝ, 2001). 19

20 2.7.3 Nedostatek proteinů Deficit proteinů, který vzniká jako následek nedostatku proteinu v krmivu nebo z nedostatku některých esenciálních aminokyselin, může vést k celkové ztrátě váhy u dospělých psů nebo ke špatnému růstu u štěňat a chřadnutí svalstva. Obecné příznaky deficitu proteinů jsou křehká, depigmentovaná srst, která snadno vypadává a pomalu se obnovuje. Specifické deficity aminokyselin tyrozinu, tryptofanu a cysteinu mohou interferovat s tvorbou pigmentu v kůži a srsti. Jiné příznaky nedostatku jsou snížený apetit, drsná a matná srst, zvýšená citlivost k onemocnění a v některých případech dochází k edému (retenci tekutin). Chronický deficit methioninu a cysteinu může způsobit ztrátu srsti. Deficity proteinů a aminokyselin se nejčastěji projeví u psů, kteří dostávají nevyvážené krmení s velmi malým obsahem proteinů živočišného původu. U dospělých zvířat deficit může trvat měsíce až roky, než se projeví. Psi, kteří jsou stresováni poraněním nebo nemocní mají často větší potřebu proteinu než normálně zdravý pes. Existují ale určité zdravotní stavy, kde restrikce proteinu v krmení může být prospěšná. U psů, kteří mají selhání ledvin, jsou ledviny méně účinné při vylučování toxických produktů, které vznikají při odbourávání proteinu. Omezením množství proteinů a použitím vysoce kvalitních proteinů jsou toxické odpadní produkty produkovány méně. Stejně tak psi s onemocněním jater mohou mít těžkosti se zpracováním dusíkatých odpadních produktů odbourání proteinů (WALTHAM 1 ). SUCHÝ (2001) uvádí, že nedostatek proteinu vede k poklesu výkonnosti, narušení plodnosti, pomalému vývinu svalstva, zpomalení růstu mláďat, snížení odolnosti, poruchám hojení ran a podobně. Na pokrytí pouze minimální (záchovné) potřeby bílkovin jich dospělí psi potřebují minimálně 18 %, rostoucí psi a feny ve stádiu reprodukce minimálně 22 % Potravní alergie Potravní alergie je definována jako imunologicky vyvolaná reakce na krmivo. V mnoha klinických případech není příčina zcela přesně určena. Podílejí se na ní imunologické mechanismy. Jakákoliv nepříznivá reakce na krmivo, která nemá imunologický podklad se označuje jako potravní intolerance, může to být i otrava z potravy způsobená účinkem toxinů (WHITE, 2002). Většina alergenů jsou proteiny nebo glykoproteiny. Krmivová přecitlivělost se většinou projevuje jako kožní onemocnění, ale mohou se také vyskytnout gastrointestinální příznaky jako zvracení nebo průjem. Gluten, protein z pšenice 20

21 a jiných cereálií jako například z ječmene (ne kukuřice) je odpovědný za zvláštní enteropatii irských setrů, u kterých špatné přibývání na váze nebo hubnutí je obvykle spojeno s chronickým průjmem. Přecitlivělost k proteinům z krmiva může hrát částečnou roli v některých případech zánětlivého onemocnění střev (IBD inflammatory bowel disease). Tam, kde přecitlivělost na krmivo je příčinou průjmu, musí být zdroje proteinů v krmivu minimalizovány na jednu nebo dvě složky, které nejsou normálně spojeny s přecitlivělostí (WALTHAM 2 ). Zdravotní poruchy byly zdokumentovány i u psů, jimž bylo podáno krmivo, s obsahem bílkovin doplněným koncentráty na bázi sóji (VOKOUN, 2003). Diagnostika potravní alergie je velmi zdlouhavá a náročná. Zásadní postavení v ní má tzv. eliminační a provokační test. Jedinec je po určitou dobu (alespoň 6 týdnů) krmen dietou, která neobsahuje bílkovinu, se kterou se v životě běžně setkával (eliminace potenciálních alergenů). Pokud dojde k vymizení klinických příznaků, jsou mu postupně jednotlivé typy bílkovin opět nabízeny (provokace alergické reakce). Restrikční hypoalergenní dieta obsahuje zdroje bílkoviny jako je ryba, zvěřina, jehněčí, králík, koňské maso nebo krůta (ALEXA, 2006). Nepříjemnou zvláštností potravních alergií je nemožnost testování například kožními testy jako u jiných alergií. Zde vše záleží na majiteli psa. Dlouhodobými vylučovacími pokusy musí zjistit, na kterou složku potravy je pes citlivý a z jídelníčku psa ji vyřadit. Nejčastější bývá přecitlivělost na mléko, maso hovězí, vepřové, drůbeží, rybí, na vejce, obiloviny, ale i průmyslová krmiva, na která reaguje až 30 % psů (VOKOUN, 2003). 2.8 Krmiva Psi se z téměř obligátních masožravců do jisté míry adaptovali na získávání živin i z krmiv rostlinného původu, nemohou se ovšem označit za všežravce. Podstatnou složkou vyvážené krmné dávky je a pravděpodobně i bude maso a ostatní krmiva živočišného původu. Krmiva rostlinného původu jsou významným zdrojem některých vitamínů a mikroelementů a usnadňují pasáž zaživatiny trávicím traktem, jako zdroj bílkovin a energie se ale uplatňují pouze v omezené míře. Určitý pokrok ve zvyšování stravitelnosti živin z krmiv rostlinného původu přineslo jejich průmyslové zpracování. Některé postupy, například extruze, vedou k narušení struktury škrobů a tím i k zvýšení jejich stravitelnosti. Komplikovanější je však stravitelnost a zejména využitelnost bílkovin. Negativem použití bílkovinných krmiv rostlinného původu 21

22 je jejich nižší biologická hodnota daná nižší stravitelností a nesprávným poměrem případně deficitem některých esenciálních aminokyselin (methioninu, lyzinu a tryptofanu). Závažným problémem je i výskyt alergických onemocnění vyvolaných přítomností rostlinných alergenů v krmivu, zvláště v krmivu jehož obsah bílkovin byl doplněn koncentráty na bázi sóji (SUCHÝ, 2001). Majitelé psů často posuzují kvalitu krmiv podle obsahu bílkovin ve smyslu čím více, tím lépe. U výrobců krmiv tento spotřebitelský tlak vede ke snaze dodat zákazníkovi, co žádá - velmi chutné krmivo s vysokým obsahem bílkovin. A vzniká problém způsobený odlišným trávením bílkovin, tuků a sacharidů. Zatímco sacharidy a tuky jsou velmi snadno zapojeny do metabolických procesů, jejichž základním cílem je získat energii, která se buď využije, nebo uloží do zásob, bílkoviny obsahují dusík, který je pro organizmus toxický. Je třeba ho buď zabudovat do bílkovinných struktur, nebo urychleně přepracovat na netoxickou močovinu, která se vyloučí močí. Tyto procesy jsou energeticky náročné a znamenají zátěž jater a ledvin. Vysokých hladin bílkovin se navíc někdy dosahuje zařazením komponent s jejich vysokým obsahem, ale nízkou využitelností. Výrobce k tomu nutí jednak požadovaná cenová hladina výrobku, jednak důvody technologické, neboť u krmiv určených pro extruzi nelze jednotlivé komponenty zařazovat v libovolném množství. Do těla se pak dostanou nepotřebné aminokyseliny, pro které není žádné uplatnění. (Např. při zařazení komponent na bázi kolagenu se celkový obsah dusíkatých látek dostane na požadovanou deklarovanou úroveň, ale tato bílkovina je složena především z nekvalitních aminokyselin prolinu a hydroxyprolinu, které se vyskytují zase pouze v kolagenu. Organizmus je může využít jen omezeně na obnovu kolagenních tkání, ale zbytek musí přepracovat a přebytečný dusík vyloučit.). I v situaci, že je hladina bílkovin na potřebné úrovni a v požadované kvalitě aminokyselin, může dojít k jejich relativnímu přebytku, pokud nejsou doprovázeny odpovídající hladinou energetických sloučenin, zejména tuků. Krmiva s vysokým obsahem dusíkatých látek a nízkým obsahem tuků výrazně zatěžují organizmus zvířete v důsledku nutných detoxikačních procesů (POPELÁŘOVÁ, 2003). Krmiva používaná ve výživě zvířat musí být schopna pokrýt všechny nutriční požadavky zvířete vzhledem k plemenné příslušnosti, pohlaví, hmotnosti, stáří, fázi reprodukčního cyklu, pohybové aktivitě, osrstění, klimatickým podmínkám atd. V neposlední řadě musí splňovat podmínky vysoké mikrobiologické a hygienické kvality, musí být pro zvířata chuťově atraktivní a nesmí vyvolávat poruchy zdravotního stavu (RYBÁK, 2001). 22

23 Krmiva můžeme rozdělit podle způsobu výroby na vyráběná doma a komerční krmiva, která se dělí na konzervovaná, polosuchá a suchá (GRYM, 1997) Komerční krmiva Komerční krmiva jsou obecně vyráběna a prodávána jako kompletní a vyvážené dávky, které uspokojí všechny nutriční potřeby domácích zvířat. Jsou vyráběny v několika variantách co se týká výživy psů, je to pro štěňata do 12 měsíců, do 18 měsíců (pro velká a obří plemena), pro dospělé psy s normální aktivitou, pro psy se zvýšenou tělesnou aktivitou, seniory, feny v graviditě a laktaci, s nízkým energetickým obsahem pro obézní psy atd. 1) Suché (granulované) produkty se skládají ze široké škály bílkovinných ingrediencí, včetně zpracovaných obilovin a vedlejších produktů mlynárenství, produktů zpracování masa a drůbeže. Po usušení se na granule aplikuje např. drůbeží tuk, lososí olej a na závěr zchutňovadlo (např. z drůbežích jater). Většina granulovaných výrobků obsahuje méně než 12 % vody (RYBÁK, 2001). 2) Polosuché (polovlhké) krmivo dosahuje obsahu vody od %. Vyrábí se z pestré palety surovin včetně masa, vedlejších masných produktů, sóji nebo jiných bílkovinných koncentrátů, obilovin, tuků a cukrů. Technologie umožňuje měnit obsah vody v širokém rozsahu a tak výrobky mohou být prakticky suché (15 % vody) nebo mírně šťavnaté a svým vzhledem připomínat mleté maso (25 30 % vody) (EDNEY, 1991). 3) Konzervované produkty obsahují obvykle % vody a jsou vyráběny smícháním masa, ryb nebo drůbeže s vodou, kořením, vitamíny a minerály a mohou také obsahovat malé množství zpracovaných obilovin nebo jejich vedlejších produktů. Konzervované výrobky mají obecně vzhled sekaného masa, mají měkkou konzistenci a výrazné aroma. Konzervované krmivo bývá obvykle psy dobře přijímáno pro jeho vysokou chutnost, zejména v porovnání se suchými krmivy (RYBÁK, 2001). Psy lze krmit jen konzervami, ale poněvadž jejich energetický obsah je poměrně nízký, spotřebuje se velké množství krmiva. Ve svých důsledcích to znamená plýtvání bílkovinami, což je neekonomické. Většina konzervovaných krmiv není vyráběna jako kompletní, ale projevuje se snaha, aby byly vysoce chutným zdrojem kvalitních bílkovin, vitamínů a minerálních látek a aby byla prodávána součastně s lacinějšími suchary nebo jinými sušenými krmivy, která jsou zdrojem energie (EDNEY, 1991). 23

24 Konzervované a suché výrobky se také odlišují průměrnými nutričními hodnotami. Suché krmivo pro psy má průměrný obsah bílkovin %, obsah tuku %, obsah sacharidů okolo 50 % a obsah energie okolo 1382 KJ ve 100 gramech. Naproti tomu konzervované krmivo pro psy má obsah bílkovin 8 13 %, obsah tuku 5 9 %, zanedbatelný obsah sacharidů a okolo 419 KJ ve 100 gramech. Tento rozdíl znamená, že např. pes o váze 25 kg by potřeboval pro uspokojení svých potřeb metabolizovatelné energie zkonzumovat cca 400 g suchého krmiva, ale cca 1,3 kg konzervovaného krmiva pro psy (RYBÁK, 2001) Zvláštní krmiva Do této skupiny řadíme speciální léčebné diety, kdy každé onemocnění vyžaduje dietu s jiným zastoupením bílkovin, tuků, sacharidů, vlákniny, vitamínů a minerálních látek. Tyto diety musí obsahovat všechny životně důležité živiny v takovém vzájemném poměru, aby co nejméně zatěžovaly postižený organismus (VAJC, 2000) Krmiva živočišného původu Maso Jedním z problémů při krmení psů je otázka zda zkrmovat maso syrové nebo vařené. Syrové libové maso (včetně nitrosvalového tuku) z vepřového, hovězího, jehněčího, telecího, drůbežího, krocaního, kachního nebo králičího masa je svojí skladbou podobné a vykazuje průměrný obsah vody okolo %, bílkovin % a tuku v rozmezí od 2 do 9 %. Kvalita bílkovin všech uvedených zvířat i ptáků je vysoká (EDNEY, 1991). Někteří autoři doporučují zařadit občas do krmné dávky kvalitní syrové maso jako zdroj látek, které se při vaření ničí. Obsah živin v syrovém stavu je větší než ve vařeném, ale stravitelnost je vyšší u vařeného masa. Například syrové hovězí maso obsahuje 20 g bílkovin ve 100 g, zatímco vařené 17,3 g. Nejvíce bílkovin obsahuje maso kuřecí a slepičí a to 21 g, syrový žloutek obsahuje 16,3 g a tvaroh 15,0 g bílkovin (PROCHÁZKA, 1994) Mléčné výrobky Smetana, odstředěné mléko, syrovátka, jogurt, sýr to vše jsou mléčné výrobky, které obvykle v koncentrovanější formě obsahují některé živiny původního mléka 24

25 a obvykle se jeví pro psy chuťově přijatelné. Malé množství psů se vyznačuje neschopností tolerovat větší množství mléčného cukru (laktózy), což může mít za následek průjem. Příčinou je nedostatek laktázy, trávicího enzymu, který štěpí laktózu. Mléko je dobrým zdrojem pohotové energie, kvalitní bílkoviny, tuku, cukru, vápníku, fosforu atd. Plnotučné pasterizované mléko obsahuje asi 3,3 g bílkovin. Odstředěné mléko má vyšší koncentraci bílkoviny Vejce Vejce jsou zdrojem železa, bílkovin, riboflavinu, kyseliny listové, vitamínu B 12 a vitamínu A a D. Vejce jsou zkrmována obvykle bez skořápky. Skořápka je přesto velmi dobrým zdrojem vápníku, protože se skládá z uhličitanu vápenatého a bílkoviny. Žloutek je bohatý na bílkoviny. Bílek syrových vajec obsahuje avidin, složku bohatou na protein, který znemožňuje psům využívat biotin. Proto se nedoporučuje zkrmovat velké množství syrových bílků, vhodnější je tepelná úprava Tuky Tuky, zvláště živočišné jsou u psů velmi oblíbené. Dodávají vůni a chuť jiným pokrmům. Vážou rovněž dohromady sypké složky potravy, jakými jsou pokrmy z obilovin. Jsou výborným zdrojem vitamínů A a D Jiné vedlejší živočišné produkty Mezi vedlejší živočišné produkty patří například sušené suroviny jako jsou moučky a lojové škvarky (suché zbytky po škvaření tuků). Tyto výrobky tvoří část surovin k výrobě krmiv pro psy a obvykle u nich bývá deklarována hladina bílkovin, tuků a popele. Postupy, při kterých jsou tyto suroviny vyráběny, se liší délkou a způsobem tepelného opracování. Kvalita a dostupnost bílkovin se velmi mění a stejně tomu je i u popele a minerálních látek. Množství bílkovin kolísá od 40 % (některá krmiva z masa a kostí) do % ve vysokoproteinových masných produktech. Cenově jsou přístupné, ale vyžadují pečlivou kontrolu. Stravitelnost u psů je proměnlivá a u bílkovin může dosahovat až 90 % nebo klesnout až na 70 %. Jejich hlavní využití spočívá v tom, že tvoří součást suchých komerčních krmiv (EDNEY,1991). Průmysl pro výrobu krmiv pro domácí zvířata tradičně používá široký okruh zdrojů bílkovin, včetně masových a kostních mouček, drůbežích mouček, mouček 25

26 z vedlejších drůbežích produktů a sojových mouček Použitý zdroj bílkovin je v dietách pro psy klíčovým komponentem (DUST a kol., 2005). Vedlejší produkty, moučka z odpadních produktů, moučka z masa a kostí a podobné ingredience se mohou velice lišit ve svém nutričním složení. Kostní moučky vedou již řadu let ve Spojených státech z hlediska problému kontaminace. Protein v moučce obsahující velké množství kostí může být špatně stravitelný a nemusí poskytovat dostatečnou výživu, přestože chemická analýza zjistí přijatelné množství aminokyselin. Jedním z největších problémů komerčních krmiv je jejich zpracování. Moučky se škvaří (vaří) při mírných až vysokých teplotách po celé hodiny. Extrudované krmivo prochází (parním) vysokotlakým zařízením, které umožňuje jejich nafouknutí" do zrnitého tvaru při výstupu ze stroje. Ačkoli procházejí rychle extrudérem, mohou extrémní podmínky pozměnit nebo i zničit některé živiny.výrobcům krmiv pro domácí zvířata jsou známy tyto faktory a většina z nich přidává navíc dostatek vitaminů, minerálů a jiných živin, aby kompenzovali ztráty vznikající při výrobním procesu ( Studie DUST a kol. (2005) porovnává chemické složení a kvalitu bílkovin jedenácti alternativních bílkovinných zdrojů. Jsou to drůbeží produkty, krevní produkty, enzymaticky hydrolyzovaný bílkovinný rybí koncentrát, sojová moučka, a sprejově sušená vepřová játra. Pokus byl směřován na stanovení chutnosti a stravitelnosti diet. Kuřecí bílkovinné zdroje zahrnovaly sprejově sušené části vařeného kuřete, sprejově sušená vařená kuřecí játra, sprejově sušená vejce, moučku z vedlejších kuřecích produktů a moučku z vedlejších drůbežích produktů. Krevní bílkovinné zdroje zahrnovaly zpracované červené krvinky, sušenou plazmu a sušenou hovězí krev. Další bílkovinné zdroje, které byly použity jsou hydrolyzovaný rybí bílkovinný koncentrát, sojová moučka a sušená vepřová játra. Výsledky ukázaly, že kuřecí bílkovinné zdroje obsahují bílkoviny vysoké kvality, zatímco krevní bílkovinné zdroje mají kvalitu nižší. Enzymaticky hydrolyzovaný rybí bílkovinný koncentrát, sprejově sušená vepřová játra a sojová moučka měli vysokou kvalitu bílkovin. Krevní zdroje mají navíc nižší chutnost. BEDNAR a kol. (2000) ve studii píše o porovnávání těchto čtyř zdrojů proteinů: sojové moučky, drůbeží moučky, moučky z vedlejších drůbežích produktů a moučky z hovězího masa a kostí. Stravitelnost sušiny byla nižší pro moučku z hovězího masa a kostí a sojovou moučku, zatímco stravitelnost organické hmoty byla nižší pouze u sojové moučky. Stravitelnost dusíkatých látek byla podobná u moučky z hovězího 26

27 a kostí, moučky z vedlejších drůbežích produktů a sojové moučky. Vyšší stravitelnost byla pouze v pokusu s drůbeží moučkou. Vyměšování výkalů v g/den bylo vyšší, když psi dostávali sojovou moučku. V tomto pokusu byl i vyšší obsah sušiny výkalů. Alternativní zdroje bílkovin mohou plnit mnoho funkcí, včetně zajištění esenciálních a neesenciálních AMK pro zvíře, sloužit jako ochucovadla nebo pro posílení imunity. Kuřecí produkty, zvláště vejce, jsou dobrým zdrojem bílkovin a také jsou pro psy velmi chutné. Dobrými ochucovadly diet pro psy, jsou zvláště zdroje jaterních a rybích bílkovin. Krevní produkty zajišťují posílení imunity, zvláště použití sprejově sušené plazmy v dietách pro staré psy (DUST a kol., 2005). Rybí moučky Rybí moučky patří k nejkvalitnějším krmivům živočišného původu. Obsahují mnoho bílkovin s vynikající jakostí a příznivou skladbou minerálních látek. Tuk snadno žlukne, proto by ho měly obsahovat co nejméně. Malý podíl mouček se vyrábí z odpadů při zpracování ryb pro lidský konzum, většina dovážených rybích mouček je z ryb lovených pro krmné účely (DOLEŽAL a kol., 2005). Jejich kvalita záleží na druhu zpracovaných ryb, obsahu tuky a soli. Vyznačují se vysokým obsahem esenciálních aminokyselin, zejména lyzinu a vyšším obsahem vitamínů A, D, a B 12. Obsah popelovin je vysoký, z mikroelementů je významný vysoký obsah jódu. Dodávají se ve třech jakostních třídách podle obsahu dusíkatých látek. I. jakostní třída má obsahovat 66,6 % NL, III. třída minimálně 55 % NL. Obsah tuku nemá přesáhnout 12 % a soli 5 % (KOVÁČ a kol., 1989). Rybí moučka obsahuje průměrně 701,7g NL v 1000 g sušiny a koeficient stravitelnosti NL pro masožravá zvířata v % je 86 (ZEMAN a kol., 1995). Krevní moučky Krevní moučka vzniká sušením čerstvé krve bez přídavku jiných materiálů. Využití živin záleží nejvíce na způsobu sušení. Nejkvalitnější vzniká ve sprejové sušárně. Patří mezi krmiva s nejvyšším obsahem dusíkatých látek (85 %). Je práškovitá, červená až tmavohnědá (DOLEŽAL a kol., 2005). Krevní moučka obsahuje průměrně 877,7 g NL v 1000 g sušiny a koeficient stravitelnosti NL pro masožravá zvířata v % je 89 (ZEMAN a kol., 1995). 27