MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ

Transkript

1 MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ Provozně ekonomická fakulta HODNOCENÍ EKONOMICKÉ EFEKTIVNOSTI ZÁVLAH Diplomová práce Ing. Bc. Jiří Luňáček, Ph. D. vedoucí diplomové práce Bc. Eva Záklasníková řešitelka diplomové práce Brno 2010

2 Zadání

3 Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci s názvem Hodnocení ekonomické efektivnosti závlah vypracovala samostatně s použitím literatury, kterou uvádím v přiloženém seznamu literatury. V Brně, dne 14. května 2010 Podpis

4 Poděkování Děkuji vedoucímu diplomové práce Ing. Bc. Jiřímu Luňáčkovi, Ph.D. za příjemnou spolupráci, odborné rady a cenné připomínky, které mi poskytl při zpracovávání této diplomové práce. Dále mé poděkování náleží řediteli firmy Rudolfu Míčovi st. a účetnímu firmy Michalu Záklasníkovi za vstřícný přístup a ochotné poskytnutí všech potřebných informací a podkladů nezbytných k vypracování této práce.

5 Abstrakt Cílem této diplomové práce je posoudit ekonomickou efektivnost investice vybrané firmy do závlah, a to na základě dostupných dat a vhodného metodického postupu řešení. Nedílnou součástí hodnocení vybraného subjektu je i hodnocení finanční stránky, nebo-li finanční analýza, na základě které je vybrán vhodný způsob financování investice. Prostřednictvím především statických metod, tedy metod zohledňujících faktor času je hodnoceno, zda a do jaké míry je investiční záměr efektivní a za jakých podmínek. Nedílnou součástí je závěrečné zhodnocení ekonomické efektivnosti závlah a na základě dosažených výpočtů definována doporučení a případná rizika spojena s daným investičním záměrem. Klíčová slova: závlahy, závlahový systém, závlahové stavby, investice, investiční záměr, hodnocení efektivnosti, ekonomická efektivnost investic. Abstract The aim of this work is to assess the economic efficiency of investments in irrigation selected companies, based on available data and appropriate methodological solution procedure. Integral part of the evaluation of the selected entity is evaluating the financial pages, or if the financial analysis, based on which is selected a suitable way of financing investment. Primarily through static methods, ie methods taking into account the time factor is evaluated, whether and to what extent the investment plan effective and under what conditions. Is an integral part of the final evaluation and economic efficiency of irrigation through the completion of the calculations defined by the recommendations and potential risks associated with the investment plan. Keywords: irrigation, irrigation system, irrigation works, investment, investment plan, evaluating the effectiveness, economic efficiency of investment.

6 Obsah OBSAH 1 ÚVOD LITERÁRNÍ REŠERŠE Investiční rozhodování Investice Makroekonomické pojetí investic Podnikové pojetí investic Členění investičních projektů Charakteristika a návaznosti fází investičního procesu Předinvestiční fáze Investiční fáze Provozní fáze Fáze ukončení a likvidace projektu Právní úprava investičního rozhodování a realizace investičních projektů Zdroje financování investic Hodnocení ekonomické efektivnosti investic Statické metody Dynamické metody Metoda čisté současné hodnoty Vnitřní výnosové procento Modifikované vnitřní výnosové procento Index ziskovosti Metoda doby splacení Diskontovaná ekonomická přidaná hodnota Metoda anuit AN Význam vody pro rostliny Zavlažovací stavby Druhy závlahy a jak zavlažovat Polní závlahy CÍL A METODIKA PRÁCE VLASTNÍ PRÁCE

7 Obsah 4.1. Charakteristika firmy Míča Rudolf Majetek a zdroje příjmů firmy Zaměstnanci firmy Předmět investičního záměru Modernizace čerpací stanice Modernizace potrubní sítě s příslušenstvím Finanční analýza Ukazatele zadluženosti Ukazatele likvidity Ukazatele aktivity Ukazatele rentability Hodnocení ekonomické efektivnosti závlah Stanovení výše daňových odpisů Stanovení kapitálových výdajů a způsobu financování Stanovení očekávaných ročních peněžních příjmů Metoda čisté současné hodnoty Vnitřní výnosové procento Modifikované vnitřní výnosové procento Index ziskovosti Metoda doby splacení (doba návratnosti, úhrady) Metoda anuit Definice možných rizik souvisejících s investičním projektem Riziko menší obdělávané plochy Riziko nižšího hektarového výnosu Riziko zvýšení cen vstupů Riziko navýšení investičních nákladů DISKUSE VÝSLEDKŮ NÁVRHY A DOPORUČENÍ ZÁVĚR SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK SEZNAM OBRÁZKŮ, TABULEK, GRAFŮ A PŘÍLOH

8 Úvod 1 ÚVOD Současný trh výrobků a služeb je přehlcen nabídkou nejrůznějších společností a firem, ať už zahraničních nebo tuzemských, přičemž podíl zahraničních producentů převažuje. Konkurence je obrovská a vstoupit na trh s novými výrobky či se na něm udržet je stále, jak časově, tak finančně, obtížnější. Jinak tomu není ani v zemědělské výrobě, kde je situace mnohem složitější, neboť kvalita nabízených produktů je mnohdy stěží ovlivnitelná výrobními postupy a schopnostmi samotné výrobní firmy. Existuje spousta faktorů, především externích, které práci zemědělců stěžují. Jsou to především klimatické podmínky, jako velká sucha či nadměrné srážky, nebo nejrůznější škůdci. Jeden rok může zemědělským výrobcům přát a dochází tak k nadprodukci kvalitních výrobků a k růstu tržeb, v dalším roce však nepřízeň počasí může zničit úrodu a zapříčinit tak obrovské finanční ztráty, které mohou producenta dovést až k bankrotu. Každý podnik, ať už se snaží na trh proniknout či se na něm udržet, musí při tak značné konkurenci nalézt nějakou konkurenční výhodu, která mu vstup na trh umožní a díky níž si své postavení utuží. Jednou z konkurenčních výhod v zemědělské výrobě může být vlastnictví závlahových staveb a sítí. Mít k dispozici vlastní vodu k zavlažování rostlin a moci s ní disponovat dle vlastních potřeb je bezesporu obrovskou výhodou. Pomocí závlah může zemědělec bojovat alespoň s jednou klimatickou hrozbou, kterou představují období beze srážek. Bez závlah by úroda v těchto obdobích uschla a producent by utrpěl finanční ztráty, mohl by se dostat do finančních potíží, utrpět by mohla jeho pověst, či dobré jméno, mohl by taktéž přijít o část svých zakázek do budoucna a v nejhorším případě i o část svých odběratelů. Aby závlahový systém správně fungoval, je zapotřebí neustálá kontrola a investice do oprav staveb a rozvodných sítí. Některé investice mohou směřovat pouze do drobných oprav, některé však mohou představovat značné finanční náklady, především v případě, kdy některá část závlahového systému doslouží. V takovém případě je zapotřebí posoudit, v jaké finanční situaci se podnik nachází, zda je možné do zařízení investovat, jakým způsobem investici financovat a zda je investice ekonomicky efektivní. 8

9 Literární rešerše 2 LITERÁRNÍ REŠERŠE 2.1 Investiční rozhodování Investiční rozhodování je jedním z nejvýznamnějších druhů manažerských rozhodování. Význam tohoto rozhodnutí spočívá zejména v tom, že důsledky rozhodnutí působí dlouhodobě a se značnou setrvačností v podniku a dále, že jsou vynakládány velké objemy zdrojů, s čímž je spojeno nebezpečí značných ztrát. Rozhodování o přijetí či zamítnutí investičních projektů dlouhodobě ovlivňuje budoucí vývoj, prosperitu a další existenci podniku. Nesprávně zaměřená a neefektivní investice může způsobit finanční problémy a ztrátu konkurenceschopnosti na trhu 1. Mimořádně důležitou úlohu v kapitálovém plánování a investičním rozhodování hrají čas a riziko. Je tomu tak proto, že jede o kapitálově náročné operace se horizontem rozhodování minimálně přes 1 rok, průměrně 5 až 10 let. Investice ovlivňují provozní výsledky hospodaření velmi citelně na několik let dopředu (zisk, rentabilita, likvidita); to vše dopadá na tržní hodnotu firmy (čistou současnou hodnotu firmy). Ve většině případů investiční rozhodování zcela zásadně ovlivňuje objem, ale i druh produkovaných výkonů. Každá investice je kapitálovým výdajem a měla by tudíž zajišťovat návratnost vložených peněžních prostředků 2. Investiční rozhodování, a to především rozhodování strategického charakteru, by mělo vycházet z firemní strategie a přispívat k její realizaci. Firemní strategie určuje základní (strategické) cíle firmy a způsoby jejich dosažení. Mezi těmito cíli hrají významnou roli finanční cíle, formulované jako dosažení určité míry zisku, resp. jeho maximalizaci, dosažení určité rentability vynaloženého kapitálu, resp., a to zvláště v současném období, dosahování růstu hodnoty firmy. Z tohoto pohledu představuje investiční rozhodování významný nástroj a prostředek, který může k většímu či menšímu růstu hodnoty firmy přispět 3. 1 DLUHOŠOVÁ, D. Finanční řízení a rozhodování podniku: analýza, investování, oceňování, riziko, flexibilita. 1. vydání. Praha: EKOPRESS, s. r. o., 2006, s MÁČE, M. Finanční analýza investičních projektů. Praha: Grada Publishing, a.s., 2005, s FOTR, J. -- SOUČEK, I. Podnikatelský záměr a investiční rozhodování. Praha: Grada Publishing, a.s., 2005, s

10 Literární rešerše Kromě interních faktorů spojených s firemní strategií, případně s omezeností určitých zdrojů, musí investiční rozhodování respektovat i určité externí faktory spojené s podnikatelským okolím. Mnoho z těchto faktorů (chování konkurence, tržní situace, ceny základních surovin a energií, měnové kurzy aj.) má charakter faktorů rizika a nejistoty, jejichž vývoj lze jen obtížně předvídat. Způsob respektování těchto faktorů a jejich integrace do investičního rozhodování významně ovlivňuje kvalitu tohoto rozhodování Investice Dle Scholleové lze vynaložené prostředky nazvat investicemi v případě, že se nejedná pouze o nepromyšlené výdaje, přičemž jejími charakteristickými znaky jsou: na počátku je jednorázový (nebo krátkodobý) větší peněžní výdaj ; slouží zpravidla k pořízení dlouhodobého majetku a jeho využívání přináší příjmy po delší časové období (dlouhodobý dopad) Makroekonomické pojetí investic Investicí v ekonomické teorii rozumíme kapitálová aktiva sestávající ze statků, které nejsou určeny pro bezprostřední spotřebu (nazýváme je investiční statky nebo kapitálové statky nebo výrobní statky), ale jsou určeny pro užití ve výrobě spotřebních statků nebo dalších kapitálových statků. Z makroekonomického (národohospodářského) pohledu se rozlišují hrubé a čisté investice 6. Hrubé investice se obvykle definují jako přírůstek investičních (kapitálových) statků (tj. budov, strojů, zařízení a zásob) za dané období. Jsou výsledkem volby mezi výrobou spotřebních statků a výrobou investičních statků. Když ekonomika obětuje část spotřeby a vyrábí více investičních statků, může se vyvíjet rychleji a v budoucnosti vytvářet vyšší hrubý národní produkt 7. Na rozdíl od hrubých investic, jsou čisté investice tvořeny čistým přírůstkem zásob investičních statků v ekonomice v průběhu daného období. Jsou to hrubé investice snížené o opotřebovaný majetek (finanční odpisy). Kdyby hodnota opotřebovaného (znehodnoceného) majetku byla vyšší než nové investice, čisté investice budou mít zápornou hodnotu. Z dosud uvedeného vyplývají důležité závěry, 4 FOTR, J. -- SOUČEK, I. Podnikatelský záměr a investiční rozhodování. Praha: Grada Publishing, a.s., 2005, s SCHOLLEOVÁ, H. Ekonomické a finanční řízení pro neekonomy. Praha: Grada Publishing, a.s., 2008, s SYNEK, M. Manažerská ekonomika. Praha: Grada Publishing, a.s., 2000, s VALACH, J. Investiční rozhodování a dlouhodobé financování. 2. vydání. Praha: Ekopress, s.r.o., 2006, s. 15,

11 Literární rešerše především to, že investice sice snižují momentální spotřebu, ale současně zvyšují poptávku (nejprve po investičních statcích a následně po spotřebních předmětech), tím i výrobu a zaměstnanost a jsou tak zdrojem dlouhodobého ekonomického růstu celé společnosti Podnikové pojetí investic Obecně o podnikových investicích platí totéž co o investicích z hlediska makroekonomického: jsou to statky, které nejsou určeny k bezprostřední spotřebě, ale k výrobě dalších statků (spotřebních i výrobních) v budoucnu. Jde tedy rovněž o odloženou spotřebu (užitek) do budoucna 8. Za investice se v ekonomice a finančním řízení podniku považují ty peněžní výdaje, u nichž se očekává jejich přeměna na budoucí peněžní příjmy během delšího časového úseku. V praxi je používána hranice 1 roku. Takto použité peněžní výdaje se nazývají kapitálové výdaje (výdaje na obnovu či rozšíření hmotného investičního majetku, výdaje na výzkumné a vývojové programy, výdaje na trvalý přírůstek zásob a pohledávek, výdaje na nákup dlouhodobých cenných papírů, výdaje na výchovu a zapracování pracovníků, výdaje na reklamní kampaň, výdaje spojené s hodnocením leasingu a akvizicí). Pořizování investičního majetku pomocí kapitálových výdajů se v podniku může uskutečňovat různými formami, zejména koupí (stroje, zařízení, nemovitosti, cenného dlouhodobého papíru), investiční výstavbou dodavatelským způsobem (stavba budov), investiční výstavou ve vlastní režii, bezúplatným nabytím na základě smlouvy o koupi najaté věci (finanční leasing), darováním 9. V podniku se lze setkat podle předmětu investování s dvěma typy investic. Pod pojmem reálné investice se míní investování do reálných aktiv (hmotné a nehmotné), pod pojmem finanční investice se rozumí investování do finančních aktiv. Pokud se hovoří o investičním rozhodování, tak se pod tímto pojmem u podniků rozumí reálné investice Členění investičních projektů Podle vlivu na podnikovou ekonomiku rozlišujeme náhradu zařízení (jde obvykle o nezbytnou náhradu opotřebovaného zařízení, provádí se bez zvláštních analýz a rozhodovacích procesů), výměnu zařízení za účelem snížení nákladů (jedná se o výměnu 8 SYNEK, M. Manažerská ekonomika. Praha: Grada Publishing, a.s., 2000, s VALACH, J. Investiční rozhodování a dlouhodobé financování. 2. vydání. Praha: Ekopress, s.r.o., 2006, s DLUHOŠOVÁ, D. Finanční řízení a rozhodování podniku: analýza, investování, oceňování, riziko, flexibilita. 1. vydání. Praha: EKOPRESS, s. r. o., 2006, s

12 Literární rešerše provozuschopného, ale zastaralého zařízení, na němž je výroba příliš nákladná. Výměna musí být zdůvodněna podrobnější analýzou, obvykle srovnáním investičních výdajů na výměnu výrobního zařízení s úsporou výrobních nákladů), expanze dosavadního výrobku a rozšíření trhu (rozhodnutí je komplexnější a vyžaduje i průzkum trhu), vývoj, výroba a prodej nového výrobku a expanze na nové trhy (jedná se o vysoce nákladnou a při tom rizikovou záležitost, stejně jako expanze na nové trhy. Vyžaduje se detailní analýza a používají se náročné metody) a ostatní investiční projekty (zde patří všechny ostatní projekty, jako např. budování parkoviště nebo výstavba administrativní budovy) 11. Z hlediska účetnictví rozlišujeme finanční investice (nákup dlouhodobých cenných papírů, vklady do investičních a jiných společností, dlouhodobé půjčky aj. s cílem obchodovat s nimi a získat úroky, dividendy, podíly na zisku nebo kapitálový výnos), hmotné investice (vytvářející nebo rozšiřující výrobní kapacitu podniku; jde o výstavbu nových budov, staveb, dopravních cest, o nákup pozemků, strojů, výrobního zařízení, dopravních prostředků potřebných k další výrobě) a nehmotné investice (nákup know-how, licencí, softwaru, autorských práv, dále výdaje na výzkumné a vývojové činnosti, na vzdělání, sociální rozvoj, výdaje na založení podniku apod.) 11. Podle vztahu k rozvoji podniku rozlišujeme rozvojové investice (zvyšují stávající schopnost podniku produkovat nebo prodávat výrobky nebo služby 11. Přínosy těchto projektů se projevují obvykle v růstu tržeb 12 ), obnovovací investice (představují náhradu zastaralých zařízení) a regulatorní investice (musí být realizovány, aby mohl podnik dále fungovat 11. Jde o projekty, jejichž cílem nejsou ekonomické efekty, ale dosažení souladu s existujícími zákony, předpisy a nařízeními upravujícími určité oblasti podnikatelské činnosti 12. Tyto projekty jsou obvykle zaměřeny na ochranu a zlepšení životního prostředí, zvýšení bezpečnosti práce apod.) 11. Podle vzájemného vlivu projektů rozlišujeme substituční (vzájemně se vylučující projekty, u nichž přijetí jednoho vylučuje přijetí druhého, a to pouze z důvodů technologických a nebo jejich možné využitelnosti, nikoliv z nedostatku investičních prostředků pro oba projekty), nezávislé (může, ale nemusí, být přijato více projektů najednou) a 11 DLUHOŠOVÁ, D. Finanční řízení a rozhodování podniku: analýza, investování, oceňování, riziko, flexibilita. 1. vydání. Praha: EKOPRESS, s. r. o., 2006, s FOTR, J. -- SOUČEK, I. Podnikatelský záměr a investiční rozhodování. Praha: Grada Publishing, a.s., 2005, s

13 Literární rešerše komplementární (vzájemně se doplňující projekty, u nichž přijetí jednoho projektu podporuje přijetí druhého. U těchto projektů je třeba dbát na vazby vzájemně ovlivňující se (ne)úspěšnosti). Podle věcné náplně rozlišujeme investiční (cílem a výsledkem je pořízení nebo reprodukce hmotného majetku), nový produkt (komplex aktivit, jejichž výstupem je prodej nového výrobku nebo služby), organizační změna (změna organizační struktury a systému řízení firmy, často spojená s hlubší restrukturalizací podniku vynucenou a vyvolanou nutností zlepšit ekonomickou efektivnost v rámci konkurenčního boje), inovace IS/IT (modernizace technologických prostředků používaných v systémech řízení a pro přenos informací), projekty koupě firmy (nákup firmy za účelem zlepšení postavení firmy na trhu v důsledku realizace synergických efektů) a enviromentální projekty (projekty, do kterých je třeba investovat v návaznosti na vývoj legislativy v oblasti bezpečnosti práce, ochrany zdraví, ochrany životního prostředí apod.). Podle výchozích podmínek realizace rozlišujeme na zelené louce (projekt nového podniku nebo projekt v samostatně vyčleněné organizaci mateřského podniku tak, že neovlivňuje jiné činnosti podniku a v zavedeném podniku (projekty v již fungujících podnicích, u nichž je třeba brát v úvahu vzájemné vazby s ostatní činností podniku). Podle způsobu financování rozlišujeme nezadlužený projekt (projekt je financován výhradně z vlastních zdrojů) a zadlužený projekt (zdroje k financování projektu tvoří jak vlastní zdroje, tak i cizí zdroje). Podle typu peněžního toku rozlišujeme konvenční (po počátečním období kapitálových výdajů následují období s převahou provozních příjmů), nekonvenční (ke změnám kladných a záporných peněžních toků dochází vícekrát, například nutné rekultivační práce po skončení těžby nebo nutná údržba zařízení po určitém období provozu, která může způsobit jednorázové investice nebo snížení příjmů) 13. Podle možnosti aktivních zásahů v budoucnu rozlišujeme pasivní investice (neuvažuje se s možností aktivních manažerských zásahů v době provozování investice) a aktivní 13 DLUHOŠOVÁ, D. Finanční řízení a rozhodování podniku: analýza, investování, oceňování, riziko, flexibilita. 1. vydání. Praha: EKOPRESS, s. r. o., 2006, s

14 Literární rešerše investice (připouští se a vyhodnocuje realizace aktivních manažerských rozhodnutí jako například rozšíření, zúžení, zastavení a odložení projektu). Posledním hlediskem pro klasifikaci investičních projektů je dle autorky jejich rozlišování podle doby výstavby na jednoleté investice (investiční zařízení je postaveno během jednoho roku) a víceleté investice (doba výstavby je delší než jeden rok) Charakteristika a návaznosti fází investičního procesu Kvalita vlastní přípravy a následné realizace investičních projektů je jednou ze základních podmínek úspěchu v oblasti dlouhodobého strategického rozvoje podniku, a proto je třeba celému procesu věnovat náležitou pozornost. Celý proces lze rozdělit do několika základních fází, kterými jsou předinvestiční fáze, fáze investiční, fáze provozní a fáze ukončení a likvidace projektu Předinvestiční fáze Předinvestiční příprava je základním předpokladem dobré realizace investičního projektu a jeho úspěšného fungování, zahrnuje zpravidla několik navazujících etap 14. První etapou je identifikace podnikatelských příležitostí (oportunity study), která tvoří východisko předinvestiční fáze, neboť projekty se zpravidla odvíjejí od vyjasnění určitých podnikatelský příležitostí. Tato fáze může být přitom již určitým podnětem pro mobilizaci finančních zdrojů, neboť potenciální investoři, ať již domácí či zahraniční, mají zájem na získání informací o nově identifikovaných zajímavých a životaschopných podnikatelských příležitostech. Podněty pro podnikatelské příležitosti přináší neustálé sledování a vyhodnocování faktorů podnikatelského okolí zahrnujících poptávku po určitých produktech a službách, exportní možnosti, odhalení zdrojů významných surovin, objevení nových výrobků a technologií aj. Získané podněty, resp. Určité podnikatelské příležitosti je však třeba posoudit a vyhodnotit před jejich podrobným propracováním do podoby investičního projektu. Určitou formou vyjasnění jednotlivých příležitostí jsou studie těchto příležitostí (oportunity studies), jejichž cílem je zpracování dostupných informací o jednotlivých příležitostech do formy, která by umožnila posoudit, alespoň v hrubé míře, efekty a nadějnost projektů, založených na těchto příležitostech. Výsledkem vyhodnocení 14 DLUHOŠOVÁ, D. Finanční řízení a rozhodování podniku: analýza, investování, oceňování, riziko, flexibilita. 1. vydání. Praha: EKOPRESS, s. r. o., 2006, s

15 Literární rešerše těchto studí je pak první selekce podnikatelských příležitostí, tj. určitý předběžný výběr těchto příležitostí, kterým bude věnována další pozornost a naopak vyloučení příležitostí, z jejichž studií vyplynula např. velká rizikovost projektů, které by byly založeny na těchto příležitostech, nedostatečná výše ekonomických efektů, nadměrná finanční náročnost aj. 15 Druhou etapou je předběžný výběr projektů, který slouží jako základ pro finální rozhodnutí o realizaci či zamítnutí projektu. Někdy bývá výstupem této části zpracování předběžná technicko-ekonomická studie (investiční záměr), která je mezistupněm předcházejícím výběru konkrétního investičního projektu. Poslední etapou je technicko-ekonomická studie proveditelnosti (feasibility study), která představuje podrobné zpracování projektu. Příkladem komplexní metodiky pro zpracování je tzv. metodika UNIDO (United Nations Investment and Development Organization) hodnocení projektů 16. Tato studie by měla poskytovat veškeré podklady, potřebné pro investiční rozhodnutí. V jejím rámci je třeba formulovat a kriticky vyšetřit základní komerční, technické, finanční a ekonomické požadavky, resp. Požadavky týkající se ochrany životního prostředí, a to na základě variantních řešení, která byla koncipována již v předběžné technicko-ekonomické studii. Výsledkem je pak formulace projektu včetně jeho cílů a základních charakteristik, zahrnujících marketingovou strategii, dosažitelný podíl na trhu, velikost výrobní jednotky, její umístění, základní suroviny a materiály, vhodnou technologii a výrobní zařízení a v případě potřeby i zhodnocení vlivu na životní prostředí Investiční fáze Investiční fáze zahrnuje činnosti, které tvoří náplň vlastní realizace projektu od zadání projektu až po uvedení do provozu. Předpokladem možnosti vlastní realizace investiční fáze projektu je vytvoření právních předpokladů, získání finančních prostředků a vytvoření projektového týmu 16. Investiční fázi lze rozdělit do těchto etap: zpracování zadání stavby; zpracování úvodní projektové dokumentace (včetně dokumentace vyhodnocení vlivu na životní prostředí Environmental Impact Assessment) projektu pro územní rozhodnutí, resp. stavební povolení; zpracování realizační projektové dokumentace; realizace 15 FOTR, J. -- SOUČEK, I. Podnikatelský záměr a investiční rozhodování. Praha: Grada Publishing, a.s., 2005, s DLUHOŠOVÁ, D. Finanční řízení a rozhodování podniku: analýza, investování, oceňování, riziko, flexibilita. 1. vydání. Praha: EKOPRESS, s. r. o., 2006, s

16 Literární rešerše výstavby; příprava uvedení do provozu, uvedení do provozu a zkušební provoz; aktualizace dokumentace a systémů Provozní fáze Provozní fáze představuje období, během něhož jsou na investičním technologickém celku produkovány výrobky a služby. O úspěšnosti celkového průběhu této fáze významně rozhoduje kvalita přípravného procesu ve fázi předinvestiční a úroveň zpracování technicko-ekonomické studie. V této fázi jsou generovány finanční toky, jejichž výše a stabilita v porovnání s investičními výdaji rozhoduje o souhrnné ekonomické efektivnosti investice 18. Problémy provozní fáze je třeba posuzovat jak z krátkodobého, tak i dlouhodobého hlediska. Krátkodobý pohled se týká uvedení projektu do provozu, resp. záběhového provozu. Zde mohou vznikat určité obtíže pramenící např. z nezvládnutí technologického procesu, resp. výrobních zařízení, z nedostatečné kvalifikace pracovníků aj. Většina těchto problémů má svůj původ v realizační fázi projektu. Dlouhodobý pohled se týká celkové strategie, na které byl projekt založen, a z toho plynoucích výnosů nestraně jedné a nákladů na straně druhé. Tyto výnosy a náklady mají přímý vztah k předpokladům, ze kterých se vycházelo při zpracování technicko-ekonomické studie. Jestliže se zvolená strategie i základní předpoklady ukázal jako falešné, může být realizace určitých nápravných opatření nejen obtížná, ale často také vysoce nákladná Fáze ukončení a likvidace projektu Tato fáze představuje závěrečnou fázi životnosti projektu, zahrnuje zejména zastavení výroby a činnosti spojené s ukončením investice. Lze uvést prodej likvidovaného majetku a náklady s tím spojené, demontáž zařízení, sanaci lokality, prodej přebytečných zásob Právní úprava investičního rozhodování a realizace investičních projektů Stavební zákon definuje obsah nezbytné dokumentace pro získání územního rozhodnutí a stavebního povolení. V této dokumentaci je definována technická náplň investičního 17 FOTR, J. -- SOUČEK, I. Podnikatelský záměr a investiční rozhodování. Praha: Grada Publishing, a.s., 2005, s , DLUHOŠOVÁ, D. Finanční řízení a rozhodování podniku: analýza, investování, oceňování, riziko, flexibilita. 1. vydání. Praha: EKOPRESS, s. r. o., 2006, s

17 Literární rešerše projektu, přičemž náklady spojené s vypracováním této dokumentace tvoří nezanedbatelnou položku (obvykle činí několik procent z celkových investičních nákladů). Právní úprava se dále týká zejména ochrany životního prostředí a definuje podmínky, které musí být splněni při zahájení provozu projektu (jde především o zákon o integrované prevenci a zákon o posuzování vlivů na životní prostředí). I když náklady na zpracování i této dokumentace nejsou zanedbatelné, významnější faktorem ovlivňující investiční rozhodování a v konečném důsledku i efektivnost investic je však časová náročnost projednání této dokumentace. Legislativní požadavky určující dodržování podmínek hospodářské soutěže jsou převzaty do české legislativy zejména z legislativy Evropské unie. Definují např. podmínky provádění výběrových řízení mají rovněž vliv na realizaci investičních projektů z časového pohledu. Délka výběrových řízení u většiny zakázek vyžaduje období několika měsíců, které je nezbytné poskytnout potenciálním dodavatelům na zpracování nabídek a dále pro jejich objektivní vyhodnocení Zdroje financování investic Příprava investičních projektů je spojena s investičním a finančním rozhodnutím. Z hlediska finančního řízení je nutno před vlastní realizací každého projektu, jako součást jeho přípravy, učinit dvě rozhodnutí: investiční rozhodnutí a finanční rozhodnutí. Výsledkem investičního rozhodnutí je odpověď na otázku, zda do projektu investovat či nikoliv, tedy zda je investiční projekt dostatečně efektivní. Finanční rozhodnutí navazuje na investiční rozhodnutí v případě, že je rozhodnuto o přijetí projektu. Výsledkem je odpověď na otázku, z jakých zdrojů projekt financovat, aby byl finančně zajištěn, v čase stabilní a zároveň byly vynaloženy optimální náklady na kapitál (zdroje financování). Zdroje financování projektu jsou důležité pro vyhodnocení efektivnosti investic. Struktura financování projektu by měla být navržena tak, aby byla zajištěna stabilita financování projektu s co nejnižšími náklady kapitálu vynaloženými na tyto zdroje. Zdroje financování 19 FOTR, J. -- SOUČEK, I. Podnikatelský záměr a investiční rozhodování. Praha: Grada Publishing, a.s., 2005, s

18 Literární rešerše lze třídit dle různých hledisek. Mezi základní patří původ zdrojů (interní a externí) a vlastnictví (vlastní a cizí) 20. Původ zdrojů vlastní Vlastnictví zdrojů cizí interní zisk podniková banka odpisy rezervy úvěry finančních institucí vklady vlastníků dluhopisy externí dotace a dary finanční leasing venture capital obchodní úvěry ostatní závazky Obrázek 1 Zdroje financování investičního projektu 21 Pokud jsou zdroje financování investic pouze interní zdroje, hovoříme o tzv. samofinancování 22. Výhodami samofinancování jsou ty, že nedochází ke zvyšování objemu závazků a posílením vlastního kapitálu ziskem se snižuje riziko firmy plynoucí ze zadlužení, a tím i případný požadovaný úrok z cizího kapitálu, kdyby ho firma chtěla později použít. Nevýhodou samofinancování je, že zisk není zcela stabilním zdrojem, a že zisk je zdrojem dražším, protože vlastníci právem vyžadují zhodnocení vyšší než je úroková míra dluhu a není možné podíl na zisku uplatnit jako nákladovou položku, což vlastní kapitál oproti cizímu ještě více zdražuje 21. Vlastní zdroje tvoří především vklady vlastníků nebo společníků a dotace. Interní zdroje financování vznikají výrobní činností podniku a patří mezi ně nerozdělený zisk, odpisy, změna stavu čistého pracovního kapitálu (zásob, pohledávek a závazků) 20. Kdy je vhodné použít financování z vlastních zdrojů? Vlastní kapitál je k dispozici v dostatečném množství. Investice bude mít dostatečnou očekávanou výnosnost, aby pokryla náklady na vlastní kapitál. Tyto podmínky většinou nebývají současně splněny, proto se přistupuje k používání levnějšího cizího kapitálu nebo alespoň k financování smíšenému 22. Mezi cizí zdroje lze zařadit investiční dlouhodobý úvěr, obligace, krátkodobý provozní úvěr, dlouhodobé rezervy, leasing (nájem výrobního zařízení, dopravních prostředků). Hlavním zdrojem cizího kapitálu pro financování investic jsou zpravidla bankoví úvěry. 20 DLUHOŠOVÁ, D. Finanční řízení a rozhodování podniku: analýza, investování, oceňování, riziko, flexibilita. 1. vydání. Praha: EKOPRESS, s. r. o., 2006, s SCHOLLEOVÁ, H. Investiční controlling. Praha: Grada Publishing, a.s., 2009, s. 182, SCHOLLEOVÁ, H. Ekonomické a finanční řízení pro neekonomy. Praha: Grada Publishing, a.s., 2008, s

19 Literární rešerše Banky při jednání o úvěru vyžadují podrobný podnikatelský záměr spolu s rozpočtem. Podnik obvykle musí zdůvodnit účel půjčky, stupeň zadlužení, schopnost podniku splácet úroky a půjčku, záruky pro případ, že podnik zanikne nebo přeruší činnost. Způsob splácení může mít formu individuálního splátkového plánu (obsahuje velikost a termíny splátek, velikost úroků v jednotlivých letech dohodnutých s bankou), rovnoměrného splácení (úvěr je splácen stejnými částkami, úroky klesají podle klesající výše dluhu) a splácením anuitou (součet splátek a úroků je konstantní). Specifickým způsobem financování může být tzv. projektové financování. V tomto případě se na financování projektu podílí více subjektů (banky, státní úřady, dodavatelé), což zaručuje diverzifikaci rizika. Projektové financování je typické pro realizaci velmi rozsáhlých, komplexních a finančně náročných investičních projektů 23. Při financování rizikových projektů z externích zdrojů vzniká prostor pro vstup tzv. rizikového kapitálu (venture capital). Výhody vstupu venture kapitálu jsou, že není třeba vkládat žádné majetkové záruky, činnost podniku (cash flow) není ve fázi rozvoje zatížena úrokovými náklady a splátkami, vstupuje nejen kapitál, ale i know-how a zvýší se podíl vlastního kapitálu, což pro případné věřitele snižuje riziko a roste možnost dostupnosti úvěru pro další financování za výhodnějších podmínek. Nevýhody použití venture kapitálu je vysoká nákladnost, a že vlastnická práva umožňující podíl na řízení se mohou stát příčinou interních rozporů při řízení Hodnocení ekonomické efektivnosti investic Pro posuzování efektivnosti investičních projektů a jejich výběr existuje v teorii a praxi finančního managementu několik metod (kritérií). Liší se od sebe někdy velice zásadně, někdy jde o různé technické (propočtové) postupy, které nakonec dospívají ke stejným závěrům. Podle toho, zda příslušné metody hodnocení efektivnosti investičních projektů přihlížejí či nepřihlížejí k faktoru času rozlišujeme statické metody (nerespektují faktor času), lze je použít tehdy, když faktor času nemá podstatný vliv na rozhodování o investicích, např. když jde o investování pomocí jednorázové koupě fixního majetku stroje, budovy (doba prořízení fixního majetku = 0) a krátkou životnost pořízené investice, a dynamické metody (respektují faktor času) by měly být používány všude tam, kde se 23 DLUHOŠOVÁ, D. Finanční řízení a rozhodování podniku: analýza, investování, oceňování, riziko, flexibilita. 1. vydání. Praha: EKOPRESS, s. r. o., 2006, s SCHOLLEOVÁ, H. Investiční controlling. Praha: Grada Publishing, a.s., 2009, s

20 Literární rešerše počítá s delší dobou pořízení investičního majetku a delší dobou jeho ekonomické životnosti. Tak tomu je u většiny investic 25. Jiným hlediskem pro třídění metod hodnocení investičních projektů může být pojetí efektů z investic. Podle něj můžeme metody hodnocení efektivnosti rozdělit na metody, u nichž jako kritérium hodnocení vystupuje úspora nákladů (nákladová kritéria hodnocení efektivnosti), metody, nichž je kritériem hodnocení vykazovaný zisk (zisková kritéria hodnocení efektivnosti) a metody, kde je kritériem hodnocení peněžní tok z investic (čistý peněžní příjem z projektu) 25. Jestliže chceme, aby naše úvahy o efektivnosti investičních projektů a výběru investičních variant byly reálné, musíme do nich vložit i úvahy o riziku očekávaných peněžních toků. Čím je stupeň nejistoty (rizika) dosažení očekávaných peněžních toků vyšší, tím je bezpečnosti investice nižší. V důsledku toho ale investor požaduje vyšší výnosnost, protože se svým investičním vkladem podstupuje vyšší stupeň rizika. Je třeba rozlišovat dva druhy výnosnosti, a to očekávanou výnosnost, což je výnosnost, kterou investor předpokládá dosáhnout ze svých vložených peněžních prostředků, a požadovanou výnosnost, což je výnosnost, kterou investor požaduje jako kompenzaci za odložení spotřeby a podstoupení rizika. Bezriziková výnosnost je výnosem takových finančních a hmotných investic, které nepřinášejí žádná, ev. jen minimální rizika. U hmotných investic se za bezrizikové investice považují investice do obnovy stávajících strojů, sloužících k výrobě pro stejný trh. Bezriziková výnosnost v sobě zahrnuje dva prvky, reálnou výnosnost a očekávanou inflaci. Reálná bezriziková výnosnost představuje požadovanou výnosnost z projektu v podmínkách, kdy neexistuje inflace 25. Ve většině finančně-investičních propočtů do 60. let nebyl míra inflace zvažována. Bylo tomu tak proto, že roční míry inflace byly relativně nízké. Během 60. a zejména 70. let se však ve většině západních zemí růst cen podstatně změnil. I když míra inflace v průmyslově vyspělých zemích je v současné době opět poměrně nízká (2 5%), existují velké rozdíly v míře inflace. Inflace citelně ovlivňuje vývoj kapitálových výdajů, peněžních příjmů i požadované výnosnosti. Při propočtu čisté současné hodnoty je možné její vliv zohlednit jak s použitím nominální, tak reálné diskontní sazby. Použijeme-li 25 VALACH, J. Investiční rozhodování a dlouhodobé financování. 2. vydání. Praha: Ekopress, s.r.o., 2006, s. 77,

21 Literární rešerše nominální diskontní sazbu, je třeba použít nominální peněžní příjmy; použije-li se reálná diskontní sazba, musí se požít reálné peněžní příjmy. Oba přístupy promítání inflace do propočtu čisté současné hodnoty vedou ke stejným výsledkům. Jestliže je inflace výrazně odlišná v jednotlivých letech životnosti investičního projektu, musí být v zájmu přesnosti propočtu pro každý rok použita jiná nominální úroková míra, zohledňující inflaci příslušného roku. Lze použít i průměrné míry inflace, která je geometrickým průměrem různých ročních indexů inflace během životnosti projektu. Jestliže inflace nemá neutrální charakter (ceny realizace i ceny vstupů nerostou stejně), je vhodné tuto skutečnost zohlednit v propočtu efektivnosti. Typické je to u dopisového daňového štítu, který je kalkulován na bázi stálých cen. Čím větší je kapitálový výdaj, tím větší je odpisový daňový štít a tím větší vliv má zohlednění různé míry inflace na různé varianty projektů a jejich vzájemné porovnání 26. Při rozhodování o investicích nesmíme zapomínat na jednu důležitou zásadu, a to nepořizovat nové investice v době nejvyšší konjunktury! V době mimořádné poptávky po výrobcích je zapotřebí spíše využít druhou směnu a podobná organizační opatření a vytvářet si rezervu pro investování na dobu, až konjunktura pomine. V období poklesu výroby je také více klidu a sil pro zásadní rekonstrukce, jež umožní další vzestup a ovládnutí trhu Statické metody Statické metody se zaměřují na sledování cash flow z investice a různým způsobem je poměřují s počátečními výdaji. Neberou v úvahu riziko a časový průběh dle Scholleové jen omezeně, přesto jsou dobré pro rychlé a snadné vyhodnocení a zejména pro vyloučení nevýhodných investic 28. Statické metody použijeme u méně významných projektů, u projektů s krátkou dobou životnosti a v případech, kdy diskontní faktor je nízký. V ostatních případech použijeme dynamické metody VALACH, J. Investiční rozhodování a dlouhodobé financování. 2. vydání. Praha: Ekopress, s.r.o., 2006, s , NĚMEC, V. Projektový management. Praha: Grada Publishing, a.s., 2002, s SCHOLLEOVÁ, H. Ekonomické a finanční řízení pro neekonomy. Praha: Grada Publishing, a.s., 2008, s. 111, SYNEK, M. Manažerská ekonomika. Praha: Grada Publishing, a.s., 2000, s

22 Literární rešerše Dynamické metody Metody dynamické přihlížejí k působení faktoru času a jejich základem je aktualizace (diskontování) všech vstupních dat vstupujících do výpočtů. Dynamické metody použijeme vždy, máme-li k dispozici potřebnou výpočetní techniku (PC) s programem pro hodnocení investic. Pro většinu výpočtů postačí všeobecně používaný tabulkový procesor (Excel, Quattro, Lotus apod.) 30. Mezi dynamické metody patří čistá současná hodnota (Net Present Value NPV), vnitřní výnosové procento (Internal Rate of Return IRR), modifikované vnitřní výnosové procento (Modificated Internal Rate of Return MIRR), index ziskovosti (Profitability Index PI), diskontovaná doba návratnosti (Payback Period PP), diskontovaná ekonomická přidaná hodnota (Discounted Economie Value Added DEVA) a metoda anuit AN Metoda čisté současné hodnoty (Net Present Value, NPV) Je to dynamická metoda vyhodnocování efektivnosti investičních projektů, která za efekt z investice považuje peněžní příjem z projektu, jehož základ tvoří očekávaný zisk po zdanění, odpisy, event. ostatní příjmy 32. Metoda čisté současné hodnoty je základní metodu a porovnává příjmy a výdaje z investice, ale vždy v jejich současných hodnotách, tj. diskontuje je 33. Matematicky se může čistá současná hodnota vyjádřit různě: v rozvinuté podobě: Kde: Č = čistá současná hodnota, P 1, 2,, N = peněžní příjem z investice v jednotlivých letech její životnosti, i = požadovaná výnosnost (úrok v %/100), N = doba životnosti, K = kapitálový výdaj zjednodušeně: (1) 30 SYNEK, M. Manažerská ekonomika. Praha: Grada Publishing, a.s., 2000, s SCHOLLEOVÁ, H. Investiční controlling. Praha: Grada Publishing, a.s., 2009, s VALACH, J. Investiční rozhodování a dlouhodobé financování. 2. vydání. Praha: Ekopress, s.r.o., 2006, s SCHOLLEOVÁ, H. Ekonomické a finanční řízení pro neekonomy. Praha: Grada Publishing, a.s., 2008, s

23 Literární rešerše Kde: n = jednotlivá léta životnosti, ostatní symboly zůstávají stejné 34. Dle Scholleové vypadá vzorec pro výpočet čisté současné hodnoty následovně: (2) (3) Kde: NPV = čistá současná hodnota 35, IN = náklady na investici, CF t = očekávaná hodnota cash flow v období t, k = kapitálové náklady na investici (podniková diskontní sazba), t = období 1 až n, n = doba životnosti investice 36. Investici je možné přijmout pouze tehdy, je-li NPV 0. Samozřejmě že čím je NPV vyšší, tím lépe. Je-li NPV 0, znamená to, že investice neuspokojí představy o očekávané návratnosti vlastníků nebo i věřitelů a v nejhorším případě ani prosté návratnosti vložených prostředků Vnitřní výnosové procento (Internal Rate of Return, IRR) Představuje další dynamickou metodu hodnocení efektivnosti investičních projektů. Jedná se o diskontní sazbu, která přirovnává současnou hodnotu budoucích peněžních toků plynoucích z investičního záměru s projektovými počátečními hotovostními úbytky 38. Vnitřní výnosové procento je relativní procentní výnos, který investice poskytuje během svého provozu. Slovo relativní znamená, že je vztažen k investovanému výdaji a respektuje časovou hodnotu peněz 37. Matematicky lze vnitřní výnosové procento vyjádřit různými způsoby: rozvinutě (4) 34 VALACH, J. Investiční rozhodování a dlouhodobé financování. 2. vydání. Praha: Ekopress, s.r.o., 2006, s SCHOLLEOVÁ, H. Investiční controlling. Praha: Grada Publishing, a.s., 2009, s SYNEK, M. Manažerská ekonomika. Praha: Grada Publishing, a.s., 2000, s SCHOLLEOVÁ, H. Ekonomické a finanční řízení pro neekonomy. Praha: Grada Publishing, a.s., 2008, s VAN HORNE, J. WACHOWICZ J. Fundamentals of Financial Management Essex: Prentice Hall, 2008, s

24 Literární rešerše zjednodušeně (5) Kde: P n = peněžní příjmy v jednotlivých letech životnosti projektu, K = kapitálový výdaj, n = jednotlivá léta životnosti projektu, N = doba životnosti projektu, i = hledaný úrokový koeficient. VVP je taková hodnota i, která vyhovuje výše uvedeným rovnostem. Z uvedených dvou variant vyjádření VVP vyplývá i další, v literatuře používaný způsob: (6) Jestliže kapitálový výdaj se uskutečňuje během delšího časového období, je třeba diskontaci uplatnit i u kapitálových výdajů. Za těchto podmínek lze vyjádřit rovnici pro výpočet VVP takto (diskontujeme k začátku investování): Kde: t = jednotlivá léta investování, T = celková doba investování 39. Dle Scholleové vypadá vzorec pro výpočet vnitřního výnosového procenta následovně: (7) (8) Kde: IRR = vnitřní výnosové procento 40, ostatní symboly byly již vysvětleny výše. Čím vyšší má investice IRR, tím lepší je její relativní výhodnost. Metoda vnitřního výnosového procenta není univerzálně použitelná! IRR lze použít pouze v případě tzv. konvenčních peněžních toků, tzn. Tam, kde na začátku investičního procesu probíhá jeden nebo více záporných peněžních toků a všechny další už jsou vždy kladné. Jednoduše rozeznáváme konvenční toky podle dvou znaků: první peněžní tok je výdaj (má znaménko 39 VALACH, J. Investiční rozhodování a dlouhodobé financování. 2. vydání. Praha: Ekopress, s.r.o., 2006, s SCHOLLEOVÁ, H. Investiční controlling. Praha: Grada Publishing, a.s., 2009, s

25 Literární rešerše minus); znaménko se mění v průběhu investice pouze jednou 41. Nevýhodou této metody je skutečnost, že u projektů, kde v některém roce po uvedení investice do provozu převýší výdaje příjmy, může vnitřní výnosové procento nabývat více hodnot. V tom případě se doporučuje tuto metodu nepoužít a projekt hodnotit podle jiné metody, nejlépe podle metody čisté současné hodnoty 42. Pro jednotlivé, konvenční a nezávislé projekty vedou metody NPV a IRR ke stejnému rozhodnutí, a to přijmout versus odmítnout investiční projekt. Musíme si však uvědomit, že u některých projektů může být analýza obtížně proveditelná. Jedná se především o závislé (či nahodilé) projekty, kdy přijetí projektu závisí na přijetí jednoho nebo více jiných projektů zasluhuje si zvláštní pozornost. Např. pořízení velkého stroje si může vynutit vybudování nového továrního křídla, kam se stroj umístí. Každé nahodilé návrhy musí být součástí našeho myšlení. Hodnocení skupiny investičních návrhů může být problematické také v případě, kdy část z nich je vzájemně exkluzivní. Vzájemně exkluzivní projekt je projekt, jehož přijetí předem zamezí přijetí jednoho nebo více alternativních návrhů. V případě dvou vzájemně exkluzivních návrhů, nemohou být oba přijaty. Jenom znalost, zda jednotlivé projekty jsou dobré či špatné nestačí. Musíme být schopni určit, který je nejlepší. Použitím IRR, NPV pro výběr jen jednoho ze dvou nebo více vzájemně exkluzivních investičních návrhů, můžeme dospět k protikladným výsledkům. Příčinou může být jeden či kombinace tří projektových rozdílů, kterými jsou rozlišné ceny projektů, rozlišné časové nastavení peněžních toků z projektů, např. peněžní tok jednoho projektu se v průběhu času zvýší, zatímco u druhého sníží a jako poslední je nestejné životnost projektů Modifikované vnitřní výnosové procento (Modificated Internal Rate of Return MIRR) Tento model je založen na stejném neinvestičním předpokladu, jako čistá současná hodnota. Jedná se o takovou úrokovou míru (míru výnosu), při níž kapitálový výdaj se rovná diskontované terminálové hodnotě investičního projektu. Terminálová hodnota projektu představuje souhrn budoucích hodnot jednotlivých peněžních příjmů projektu ke 41 SCHOLLEOVÁ, H. Ekonomické a finanční řízení pro neekonomy. Praha: Grada Publishing, a.s., 2008, s ROSS, STEPHEN A: Fundamentals of corporate finance. Boston: 1998, s VAN HORNE, J. WACHOWICZ J. Fundamentals of Financial Management Essex: Prentice Hall, 2008, s

26 Literární rešerše konci jeho životnosti, vypočítaný pomocí požadované výnosnosti projektu. Výchozí model pro výpočet modifikovaného VVP má následující tvar: (9) Kde: K = kapitálový výdaj, P n = peněžní příjmy v jednotlivých letech, N = doba životnosti, n = jednotlivá léta životnosti, i = požadovaná výnosnost projektu, VVP m = modifikované VVP. Terminovaná hodnota je vyjádřena čitatelem zlomku na pravé straně rovnice. Modifikované VVP odvodíme přímo z výše uvedeného modelu: (10) K výpočtu modifikovaného VVP není potřeba iterační postup, jako tomu bylo u standardního propočtu VVP. Požadovaná výnosnost pro aktualizaci peněžních příjmů je zde určena, na rozdíl od standardního VVP, kde výnosnost musíme nejdříve určit Index ziskovosti (Profitability Index PI) Profitability Index je významným kritériem pro hodnocení a výběr projektů v případě, že podnik připravil více investičních projektů, nemůže však všechny realizovat vzhledem k nedostatku finančních prostředků. (11) Profitability Index umožňuje jednak vyhodnotit přijatelné investice, ale i srovnávat mezi sebou různé projekty z relativního úhlu pohledu. Velmi často jím proto bývá doplňováno rozhodování na bázi NPV Metoda doby splacení (doba návratnosti nebo úhrady angl. The Payback Period - PP) 44 VALACH, J. Investiční rozhodování a dlouhodobé financování. 2. vydání. Praha: Ekopress, s.r.o., 2006, s SCHOLLEOVÁ, H. Investiční controlling. Praha: Grada Publishing, a.s., 2009, s ,

27 Literární rešerše Jedná se o časový interval, ve kterém je požadováno, aby se kumulativní očekávaný tok příjmů z investičního záměru rovnal počátečním hotovostním úbytkům 46. Prvním probléme užití této metody je, že přisuzuje stejné váhy všem hotovostním tokům před datem návratnosti (tzn. Nerespektuje časovou hodnotu peněz) a nulovou váhu toků po tomto datu, tuto její verzi řadíme k metodám statickým. Nedostatek v podobě stejných vah během období lze odstranit zavedením tzv. diskontované návratnosti, kdy diskontujeme toky hotovosti, jejichž suma se má následně vyrovnat výši vynaložených nákladů. Druhým závažným nedostatkem této metody je subjektivita při určování doby návratnosti, která nerespektuje to, že projekty, jejichž efektivnost bude měřena právě návratností, mohou mít různou životnost. Třetí nedostatek se objevuje v případě investic s nekonvenčním průběhem cash flow, kdy se v souvislosti s investicí objeví záporné hodnoty cash flow po návratnosti investice. Není-li možné investici předčasně ukončit, pak doba návratnosti může vypovídat zkresleně. Z těchto kritik vyplývá, že metodu lze požít pouze pro projekty, které jsou navrženy se stejným časovým horizontem, přičemž je vhodné ji použít u projektů s krátkou životností, u projektů s vysokým rizikem a jako doplňující kritérium hodnocení 47. Dle Valacha lze pro výpočet doby návratnosti použít následující rovnici: I = (Z n + O n ) (12) Kde: I = pořizovací cena (kapitálový výdaj), Z n = roční zisk z investic po zdanění v jednotlivých letech životnosti, O n = roční odpisy z investice v jednotlivých letech životnosti, n = jednotlivá léta životnosti, a = doba návratnosti 48. Dle Synka je způsob výpočtu poněkud odlišný, jeho tvar je následující: DS (roky) = náklady na investici / roční cash flow 49 (13) Jestliže je vypočtená doba návratnosti menší než maximální přijatelná doba návratnosti, návrh je přijat, jestliže ne, je odmítnut VAN HORNE, J. WACHOWICZ J. Fundamentals of Financial Management Essex: Prentice Hall, 2008, s SCHOLLEOVÁ, H. Investiční controlling. Praha: Grada Publishing, a.s., 2009, s VALACH, J. Investiční rozhodování a dlouhodobé financování. 2. vydání. Praha: Ekopress, s.r.o., 2006, s SYNEK, M. Manažerská ekonomika. Praha: Grada Publishing, a.s., 2000, s VAN HORNE, J. WACHOWICZ J. Fundamentals of Financial Management Essex: Prentice Hall, 2008, s