Technickoekonomická studie sportovně regeneračního centra

Transkript

1 FAKULTA TĚLESNÉ VÝCHOVY A SPORTU UNIVERZITY KARLOVY V PRAZE DIPLOMOVÁ PRÁCE NA TÉMA Technickoekonomická studie sportovně regeneračního centra VEDOUCÍ PRÁCE: Doc. Ing. Eva Čáslavová, Csc. ZPRACOVAL: Matěj Kaplan

2 Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracoval samostatně a použil pouze uvedené zdroje. Matěj Kaplan

3 Děkuji paní Doc. Ing. Čáslavové, Csc. za praktické a teoretické rady vztahující se k diplomové práci.

4 Abstrakt Diplomová práce na téma Technickoekonomická studie sportovně regeneračního centra navrhuje investiční projekt ve formě technickoekonomické studie pro zřízení a provoz sportovně regeneračních služeb v Roztokách u Prahy. Obsah technickoekonomické studie tvoří marketingová strategie, geografická strategie, lidské zdroje, materiálové vstupy a energie, organizace a řízení, finanční plán a analýza a analýza rizik. Klíčová slova: Technickoekonomická studie, finanční analýza, rizikovost projektu. Abstract The thesis on subject of Feasibility study of sport&regeneration centre is showing the investment project in form of feasibility study for development and running of the sport&regeneration facilities in Roztoky u Prahy. The feasibility study is made of marketing strategy, geographical strategy, human resources, costs of material and energy bills, organisation and management, financial plan, analysis and risks analysis. Key words: feasibility study, financial analysis, risk management of the project.

5 Obsah 1. Úvod Cíle práce, úkoly Cíle Úkoly Teoretická východiska Příprava a realizace investičních projektů Investice a investiční rozhodování Klasifikace investičních projektů Proces přípravy a realizace projektů Fáze života projektu Předinvestiční fáze Investiční fáze Provozní fáze Finanční analýza a hodnocení projektů Kritéria hodnocení ekonomické efektivnosti Ukazatele rentability Doba úhrady Kritéria založená na diskontování Peněžní toky Investiční náklady projektu Plánovaný výkaz zisků a ztrát Peněžní toky pro posouzení finanční stability projektu Diskontní sazba Vztah diskontní sazby projektu a firemních nákladů kapitálu Nominální a reálná diskontní sazba Ekonomická přidaná hodnota (EVA) Řízení rizika projektů Klasifikace rizika Náplň řízení rizika Určení faktorů rizika a stanovení jejich významnosti Stanovení rizika investičních projektů... 40

6 Posouzení odolnosti a flexibility rizika Opatření na snížení rizika Plány korekčních opatření Základní informace strategické a marketingové studie Analýza trhu sportovně-regeneračních služeb v lokalitě Roztoky u Prahy Průzkum trhu sportovně regeneračních služeb Analýza konkurence Marketingový plán a marketingová strategie Cíle marketingové strategie Lokalizace zařízení a prostorové možnosti Nabízené služby a návrh jejich cen Personální rozvaha Propagační strategie Finanční plán Ekonomické předpoklady Odhad výnosů, nákladů a hospodářského výsledku Předpokládaný vývoj příjmů a nákladů Finanční analýza Hodnocení ekonomické efektivnosti projektu Doba úhrady investice Účetní rentabilita projektu Ukazatele založené na diskontování Reálná diskontní sazba Čistá současná hodnota Index rentability Vnitřní výnosové procento Návrh metody splácení úvěru a likvidita projektu Návrh metody splácení úvěru Likvidita projektu Ekonomická přidaná hodnota Řízení rizika projektu Určení faktorů rizika podle věcných oblastí Stanovení významnosti vybraných faktorů rizik Analýza citlivosti hospodářského výsledku... 68

7 6.2.2 Analýza citlivosti tržeb za vlastní výkony a zboží Stanovení rizik Plán korekčních opatření Rizika poklesu tržeb za vlastní výkony a zboží Rizika růstu stěžejních nákladových položek Závěr Závěrečné shrnutí marketingové a strategické studie Závěrečné shrnutí investiční efektivnosti Závěrečné shrnutí analýzy řízení rizik Zdroje Seznam použité literatury Internetové zdroje Přílohy

8 1. Úvod V současných náročných podmínkách tržní ekonomiky není jednoduchou záležitostí zabezpečovat prosperitu a úspěšný rozvoj podniku. Jedním z klíčových předpokladů dosažení tohoto cíle je promyšlená rozvojová strategie podniku, příprava a realizace projektů, kterými podnik uskutečňuje tuto strategii. Projekty, které vyplývají z podnikatelských strategií, představují nejen významný materiál pro řízení rozvoje podniku, ale také důležitý materiál sloužící jako podklad pro potenciální investory při rozhodování o výhodnosti projektu, tedy rozhodování o poskytnutí kapitálu na jeho financování. Příprava investičních projektů a jejich hodnocení je tedy vysoce náročná činnost, jejíž kvalita významně ovlivňuje úspěšnost těchto projektů. Diplomová práce na téma Technickoekonomická studie sportovně regeneračního centra navrhuje investiční projekt ve formě technickoekonomické studie pro zřízení a provoz multifunkčního sportovně regeneračního zařízení v Roztokách u Prahy. Jako důležitý podklad a zároveň součást technickoekonomické studie slouží bakalářská práce Marketingový plán pro zařízení služeb ve sportu (Kaplan, 2009), která na základě průzkumu trhu sportovně regeneračních služeb v Roztokách u Prahy a okolí řeší marketingové strategie, geografické strategie, lidské zdroje, materiálové vstupy, energii, organizaci a řízení. Tato práce vychází ze světově všeobecně přijímané metodiky přípravy projektů, zpracované organizací UNIDO (Organizace OSN pro průmyslový rozvoj) a je koncipována do dvou základních částí. První shrnuje teoretické poznatky týkající se přípravy a hodnocení ekonomické efektivnosti investičních projektů a zároveň popisuje vybrané ekonomicko-matematické metody analýzy efektivnosti investic, které budou v práci použity. Náplní druhé části je vyhodnocení ekonomické efektivnosti projektu sportovně regeneračního centra prostřednictvím finanční analýzy a analýzy řízení rizik projektu. Konstruktivní údaje, se kterými se manipuluje v ekonomicko-matematických operacích, jsou prezentovány v rozsáhlé interpretaci dat v úvodu této části. Jedná se o sekundárně analyzovaná data, která převážně vyplývají z výsledků zmíněné bakalářské práce, z aktuálních tržních podmínek a ze současných standardů legislativy ČR. 7

9 2. Cíle práce, úkoly 2.1 Cíle Cílem diplomové práce je vypracovat technickoekonomickou studii po stránce finanční a rizikové a tím navázat na bakalářskou práci Marketingový plán pro zařízení služeb ve sportu (Kaplan, 2009), která projekt navrhuje po stránce strategické a marketingové, takovým způsobem, aby obě uvedené práce společně vytvářely kompletní technickoekonomickou studii, která má následující obsah: Analýza trhu a marketingová strategie Materiálové vstupy a energie Pracovní síly (lidské zdroje) Organizace a řízení Finanční analýza a hodnocení Analýza rizik Plán realizace Tato studie by měla přinést všechny informace, které jsou podstatné pro celkové vyhodnocení projektu, jež ústí do rozhodnutí o přijetí a realizaci tohoto projektu, či jeho zamítnutí. 2.2 Úkoly Marketingový plán ve zmíněné bakalářské práci obsahuje z výše uvedené struktury analýzu trhu a marketingové strategie, materiálové vstupy a energie, pracovní síly a organizaci a řízení. Tato práce tedy zahrnuje finančně-ekonomickou část technickoekonomické studie a jejími hlavními úkoly jsou: 1. Prostudovat odbornou literaturu, zabývající se tématem, a aplikovat ji na teoretickou část. 8

10 2. Provést finanční analýzu, která přinese relevantní výsledky pro posouzení ekonomické efektivnosti projektu. 3. Definovat rizika spojená s realizací investičního projektu, ale i samotným provozem podniku a navrhnout plán korekčních opatření. 4. Zhodnotit efektivnost a udržitelnost projektu 9

11 3. Teoretická východiska 3.1 Příprava a realizace investičních projektů Investice a investiční rozhodování Termín investice se v hospodářské praxi používá v mnoha odlišných významech a v nejrůznějších souvislostech. V ekonomické teorii bývá pojem investice charakterizován jako odložená spotřeba. Jinak investici definují makroekonomické a jinak mikroekonomické disciplíny i např. v rámci mezinárodních účetních standardů, kdy je tento pojem vymezen přesně a konkrétně. Některé příklady formulací dle různých vědních oborů jsou uvedeny níže: Investicí rozumíme tok výdajů zaměřených na udržení nebo zvýšení kapitálové zásoby. Mohou být použity ke zvyšování či udržení fyzického kapitálu, lidského kapitálu i zásob (Sojka, Konečný, 1998). Ekonomická činnost, při níž se subjekt vzdává současné spotřeby s výhledem zvýšení produktu v budoucnosti (Samuelson, Nordhaus, 2001). Vynaložení zdrojů za účelem získání užitků, které jsou očekávány v delším časovém úseku (Synek, 2007). Z každé formulace pojmu investice je patrné, že jsou si věcně velmi blízké. Nejprve se musí něco obětovat, aby se později něco získalo. Zda bude investice zisková či ztrátová, záleží na mnoha faktorech. Velkou roli v časovém úseku mezi obětováním a získáním hrají dva atributy: čas a riziko. Někdy převládá prvek času (např. pokud investuji do vládních obligací), jindy je zase dominantním atributem riziko (např. nákup akcií). V dalších případech mohou být zase důležité jak vlivy času, tak rizika. Investiční rozhodování patří mezi nejvýznamnější druhy firemních rozhodnutí. Jeho náplní je rozhodování o přijetí či zamítnutí jednotlivých investičních projektů, které 10

12 firma připravila. Čím rozsáhlejší jsou tyto projekty, tím větší dopady mohou mít na firmu a její okolí. Je zřejmé, že úspěšnost jednotlivých projektů může významně ovlivnit podnikatelskou prosperitu firmy a naopak jejich neúspěch může být příčinou výrazných obtíží, které mohou vést až k zániku firmy (Fotr, Souček, 2005). Investice slouží řadu let, a proto jsou řadu let nejen zdrojem přírůstků zisku podniků, ale i břemenem, které zatěžuje ekonomiku podniku především fixními náklady. Při určitém zjednodušení můžeme fixní náklady charakterizovat jako takové, které jsou v rámci vybudované výrobní kapacity neměnné (stálé), i když využívání výrobní kapacity se mění. Z hlediska investic jsou fixními náklady především odpisy. Nízkým využíváním výrobní kapacity a s ní spojenými fixními náklady dochází ke zvyšování průměrných nákladů na jednotlivé výrobky a k poklesu rentability výroby. V této souvislosti je zapotřebí připomenout i fakt, že při nevyužité výrobní kapacitě vznikají nevyužité (volné) fixní náklady, které jsou jasným dokladem určité nehospodárnosti. Nesprávně zaměřená a neefektivní investice může, jak již bylo uvedeno, podniku způsobit vážné finanční problémy a přivést podnik i k bankrotu, zvláště pak, je-li pořízena na dluh. Bez investic se však žádný podnik neobejde, zvláště pak podnik, který se chce rozvíjet a tak obstát v konkurenci. Jedním z důležitých plánů podniku je proto investiční plán (plán investic). Investiční plán podniku vychází nebo je přímo součástí strategického podnikatelského plánu ( strategic business plan ), který stanoví dlouhodobé cíle podniku. Pokud podniky sestavují samostatné investiční plány, vychází ze strategických cílů, které zabezpečují jednotlivými investičními projekty. Ty se u průmyslových podniků obvykle týkají jen hmotných investic, jako je nákup nových strojů a výrobního zařízení, výstavba nové haly atd. V každém případě by měla být zajištěna jejich vazba na finanční zdroje, které bude mít podnik k dispozici, a zároveň by měly být podrobeny důkladnému finančně-ekonomickému vyhodnocení. Cílem investování je především zisk, který žene všechny investory vzdát se části svých peněžních prostředků a investovat je s vidinou návratu většího množství peněžních prostředků než investovali. Tento prospěch plynoucí z investice má význam nejen pro investora, ale i pro ekonomiku jako celek. Teorie chování podniku v tržní ekonomice i prováděné analýzy skutečného chování podniků dnes více méně všeobecně zdůrazňují, že převládá pluralitní pojetí cílů, tzn. že podnik sleduje nikoliv jen jeden cíl (např. zisk), ale celou soustavu cílů, v níž finanční cíle (zisk, tržní hodnota firmy, likvidita) mají dominantní úlohu (Valach, 2001). 11

13 I když uvedené cíle tvoří určitý komplex (často nekonzistentní), dominantní postavení mezi cíli podniku mají zejména tyto: maximalizace zisku maximalizace tržní hodnoty firmy Jsou to cíle dlouhodobé, někdy obtížně kvantifikovatelné. Nejčastěji používanými kritérii (rozhodujícími ukazateli) pro řadu podnikových rozhodování (zvláště pro rozhodování investiční) jsou skutečné peněžní příjmy tj. cash-flow (peněžní tok) a v poslední době i ukazatele ekonomické přidané hodnoty (EVA) a hodnoty přidané trhem (MVA). Cíli maximalizace zisku či maximalizace tržní hodnoty firmy (v souvislosti s malou firmou) musí být podřízena i investiční politika podniku. Je nutné si uvědomit, že zvýšením (tedy přírůstkem) tržní hodnoty firmy není cena nové investice (např. cena nové haly, stroje apod.), ale budoucí peněžní příjmy (budoucí cash-flow), které investice přinese. Navíc je zde další velmi důležitý faktor, který není možné přehlédnout - faktor času. Laicky lze tento faktor vyjádřit tvrzením, že koruna dnes je cennější než koruna zítra (Synek, 2001). Nemůžeme proto bezprostředně vypočítat přínos investice tak, že bychom od sumy budoucích peněžních výnosů získávaných v letech využívání investice, odečetli dnešní pořizovací náklady (cenu) investice. Všechny hodnoty je nutno nejprve přepočítat na stejnou časovou základnu. Investice jsou tedy především riskantní hrou s budoucností, zda přítomné a budoucí příjmy převýší přítomné a budoucí náklady. Investiční náklady jsou tedy závislé na: poptávce po výstupu, vyráběném pomocí nových investic, úrokové sazbě a daních, které ovlivňují investiční náklady, očekávání podnikatelů, jaká bude hospodářská situace Klasifikace investičních projektů Některé investice je třeba provést bez ohledu na jejich efektivnost, u některých stačí porovnat náklady na ně vynaložené s úsporami výrobních nákladů, které přinesou, u jiných je 12

14 třeba provést podrobné analýzy včetně analýz marketingových. Obecně lze klasifikovat investiční projekty na základě více hledisek. Fotr a Souček (2005) uvádí následující: Klasifikace na základě vztahu k rozvoji podniku Podle tohoto hlediska lze rozlišovat projekty rozvojové, projekty obnovy a projekty mandatorní (regulatorní). Rozvojové projekty jsou orientované na expanzi a jedná se o projekty vedoucí ke zvýšení produkce, zavedení nových produktů, proniknutí na nové trhy, apod. Přínosy rozvojových projektů jsou specifické růstem tržeb. Projekty obnovy vedou ke snižování provozních nákladů prostřednictvím obnovy (nahrazení) zastaralého výrobního zařízení. Mandatorní projekty jsou projekty, jejichž cílem je dosažení souladu s existujícími zákony, předpisy a nařízeními upravujícími určité oblasti podnikatelské činnosti. Jedná se obvykle o oblast ochrany životního prostředí, hygienické normy, bezpečnost práce, apod. Věcná náplň projektů Zde lze rozlišovat projekty zavedení nových produktů, resp. technologií, projekty výzkumu a vývoje nových výrobků a technologií a projekty inovace, resp. zavedení informačních systémů. Míra závislosti projektů Podle toho, do jaké míry jsou projekty vzájemně závislé, lze rozlišovat: Vzájemně se vylučující, jejichž současná realizace není možná. Jedná se například o projekty zaměřené na výrobu téhož výrobku, avšak pomocí odlišných technologií. Plně závislé projekty tvořící určitý soubor. Pokud by nebyly realizovány všechny projekty daného souboru, není splnění zadaných požadavků možné. Komplementární projekty, jejichž realizace podporuje nějaké další projekty. Ekonomicky závislé projekty, u kterých se může projevit substituční efekt. Při hodnocení těchto projektů je třeba jejich příjmové peněžní toky snížit o pokles příjmů spojených s prodejem substituovaných produktů. Statisticky (stochasticky) závislé projekty, které jsou často zaměřené na produkty pro stejné trhy či okruhy zákazníků, jsou projekty, u nichž se projevuje přímá či nepřímá závislost ve spojení s růstem (poklesem) výnosů či nákladů. 13

15 Forma realizace projektu Jedná se o projekty realizované formou investiční výstavby, nebo akvizice. Projekty investiční výstavby se realizují buď v již existujícím podniku v úzké návaznosti na jeho aktivity, nebo formou výstavby na zelené louce. Akvizice jsou projekty koupě již existující firmy, která vhodně doplňuje či rozšiřuje aktivity nabyvatele. Charakter peněžních toků Podle charakteru peněžních toků rozlišujeme projekty se standardními (konvenčními) a nestandardními peněžními toky. Projekty se standardními peněžními toky mají obvykle během výstavby záporný peněžní tok a kladný peněžní tok během provozu. Záporný peněžní tok se tedy změní v kladný a kladným již zůstane. Projekty s nestandardními peněžními toky během svého života častěji střídají kladné a záporné peněžní toky. Velikost projektu Klasifikačním hlediskem je obvykle velikost investičních nákladů (kapitálových výdajů) potřebných na realizaci projektů. Podle výše těchto nákladů lze rozlišovat velké projekty, projekty středního rozsahu a malé projekty. Toto rozlišení je ovšem relativní a závisí na velikosti firmy, resp. jejího kapitálového rozpočtu Proces přípravy a realizace projektů Příprava a realizace podnikatelských projektů je základní formou naplňování zvolené podnikatelské strategie firmy. Kvalitní příprava těchto projektů je přitom jedním z primárních předpokladů dosažení podnikatelského úspěchu v náročných podmínkách tržní ekonomiky. Je zřejmé, že dosáhnout žádoucí kvality projektů není snadné, neboť příprava zahrnuje činnosti vysoce náročné jak na potřebné znalosti, tak i na vynaložený čas. 14

16 Fáze života projektu Vlastní přípravu a realizaci projektů od identifikace určité základní myšlenky projektu až po uvedení projektu do provozu lze chápat jako určitý sled tří fází života projektu. Jedná se o fáze předinvestiční, investiční a provozní. Každá z těchto fází je důležitá z hlediska úspěšnosti projektu. Přesto bychom však měli věnovat zvýšenou pozornost předinvestiční fázi, neboť úspěch či neúspěch daného projektu bude ve značné míře záviset na informacích a poznatcích marketingové, technicko-technologické, finanční a ekonomické povahy, které jsme získali v rámci zpracování technicko-ekonomické studie projektu, a na interpretaci těchto informací a poznatků ve zmíněné studii. I když není zpravidla zpracování technicko-ekonomické studie levnou záležitostí, nemělo by nás to odradit od pečlivé přípravy projektu, neboť tím můžeme často předejít značným ztrátám spojeným s vložením prostředků do špatného projektu, který by skončil neúspěchem Předinvestiční fáze Předinvestiční fáze projektu je jednou z nejsložitějších a mnohostranných činností podnikového managementu. Vychází z dlouhodobých strategických cílů podniku, hledá způsoby a cesty jak tyto cíle splnit, hledá zdroje pro zamýšlené investiční akce, sestavuje kapitálové rozpočty, hledá použití pro volné finanční zdroje, tj. vyhledává investiční příležitosti (tzv. opportunity studies), hodnotí efektivnost investičních projektů a vybírá nejefektivnější z nich, hodnotí uskutečněné investiční projekty aj. Předinvestiční fáze projektu se zpravidla člení do tří dílčích etap, které tvoří: Identifikace podnikatelských příležitostí Předběžný výběr projektů a příprava projektu zahrnující analýzu jeho variant Hodnocení projektu a rozhodnutí o jeho realizaci či zamítnutí Identifikace podnikatelských příležitostí Identifikace podnikatelských příležitostí tvoří východisko předinvestiční fáze, neboť projekty se zpravidla odvíjejí od vyjasnění určitých podnikatelských příležitostí. Tato fáze může být přitom již určitým podnětem pro mobilizaci finančních zdrojů, neboť 15

17 potenciální investoři, ať již domácí či zahraniční, mají zájem na získání informací o nově identifikovaných zajímavých a životaschopných podnikatelských příležitostech. Podněty pro podnikatelské příležitosti přináší neustálé sledování a vyhodnocování faktorů podnikatelského okolí zahrnujících poptávku po určitých produktech a službách, exportní možnosti, odhalení zdrojů významných surovin, objevení nových výrobků a technologií aj. Takto získané podněty je však třeba posoudit a vyhodnotit před jejich podrobným propracováním do podoby investičního projektu. Určitou formou vyjasnění jednotlivých příležitostí jsou studie těchto příležitostí (tzv. opportunity studies), jejichž cílem je zpracování dostupných informací o jednotlivých příležitostech do formy, která by umožnila posoudit, alespoň v hrubé míře, efekty a nadějnost projektů založených na těchto příležitostech. Tyto studie by měly být poměrně stručné, málo nákladné, využívat spíše agregované informace a odhady než detailní analýzy a měly by umožnit osvětlení podstatných aspektů těchto příležitostí. Hodnocení podnikatelských příležitostí je vždy založeno na srovnání s variantou nedělat nic, která je základem hodnocení. Výsledkem vyhodnocení těchto studií je pak první selekce podnikatelských příležitostí, tj. určitý předběžný výběr těch příležitostí, kterým bude věnována další pozornost, a naopak vyloučení příležitostí, z jejichž studií vyplynula např. velká rizikovost projektů, které by byly založeny na těchto příležitostech, nedostatečná výše ekonomických efektů, nadměrná finanční náročnost aj. (Fotr, Souček, 2005). Předběžné technickoekonomické studie Předběžné technickoekonomické studie (tzv. pre-feasibility study) představují určitý mezistupeň mezi stručnými studiemi příležitostí a podrobnými technickoekonomickými studiemi (tzv. feasibility study), které detailně rozpracovávají jednotlivé aspekty projektu. Cílem zpracování předběžné technickoekonomické studie je podle autorů Fotra a Součka (2005) určit, zda: byly vyšetřeny a posouzeny všechny možné varianty projektu, povaha a náplň projektu opravňuje jeho detailní analýzu v podobě technickoekonomické studie projektu, určité aspekty projektu jsou do té míry závažné, že vyžadují jejich podrobné šetření pomocí podpůrných a doplňkových studií, jako jsou marketingové 16

18 průzkumy, laboratorní testy, poloprovozní ověřování apod. základní myšlenka, na které je projekt založen, je pro určitého investora nebo skupinu investorů dostatečně atraktivní nebo naopak, podnikatelská příležitost je do té míry slibná, že již na základě informací z této studie lze rozhodnout o realizaci projektu, stav životního prostředí v předpokládané lokalitě realizace projektu i potencionální dopady tohoto projektu jsou v souladu s existujícími standardy ochrany životního prostředí. Výsledkem posouzení předběžné technickoekonomické studie je zpravidla buď rozhodnutí o zpracování detailní technickoekonomické studie, či rozhodnutí o zastavení dalších prací na přípravě projektu v opačném případě, tj. vzhledem k malým potencionálním efektům, velké míře rizika aj. (Fotr, Souček, 2005). Technickoekonomická studie projektu (feasibility study) Technickoekonomická studie by měla poskytnout veškeré podklady potřebné pro investiční rozhodnutí a v jejím rámci je třeba formulovat a kriticky vyšetřit základní komerční, technické, finanční a ekonomické požadavky. Z hlediska náplně by měla technickoekonomická studie obsahovat tyto složky: Analýza trhu a marketingová strategie Popis technologie a velikost výrobní jednotky Materiálové vstupy a energie Umístění výrobní jednotky Pracovní síly (lidské zdroje) Organizace a řízení Finanční analýza a hodnocení Analýza rizik Plán realizace V souvislosti se zpracováním technickoekonomické studie je třeba zdůraznit dva důležité aspekty, které je třeba si uvědomit. Zaprvé by měla být příprava této studie založena na variantních přístupech. Ve všech fázích této studie je třeba brát v úvahu, 17

19 formulovat a hodnotit všechny možné varianty řešení, a to při respektování jak časových tak i finančních prostředků, které jsou k dispozici. Technickoekonomická studie je často chápana a označována jako iterační proces postupného zpřesňování jejich jednotlivých prvků s mnoha zpětnými vazbami. Zadruhé je třeba upozornit na těsnou závislost jednotlivých prvků technickoekonomické studie. Například o marketingových strategiích nelze rozhodovat bez ohledu na velikost výrobní jednotky a tato velikost může ovlivnit volbu technologie a umístění jednotky. Zpracování technickoekonomické studie tedy nemůže probíhat v přímém sledu časově návazných fází, ale současně za předpokladu zohledňování vzájemně závislých vazeb. V případě, že technickoekonomická studie odhalila určité slabiny projektu a jeho ekonomická efektivnost není dostatečná, je třeba hledat další varianty projektu, které by byly ekonomicky výhodnější. Jestliže se navzdory tomu ukáže, že projekt není životaschopný, je třeba tento fakt konstatovat a uvést jeho příčiny. I když tedy technickoekonomická studie vede k závěru nerealizovat projekt, je i toto třeba chápat jako cenný výsledek, neboť to může zabránit případným značným ztrátám (Fotr, Souček, 2005). Hodnotící zpráva (appraisal report) Zpracovaná technickoekonomická studie projektu bývá často základním podkladem pro hodnocení projektu různými investičními a finančními institucemi, které by se mohly podílet na jeho financování. Často však není předmětem posuzování pouze vlastní projekt, ale hodnotí se též finanční zdraví firmy, která hodlá projekt realizovat, předpokládané výnosy pro akcionáře a ochrana institucí, které se budou na jeho financování podílet. Výsledky tohoto posouzení včetně hodnocení projektu z hlediska technických, komerčních, tržních, manažerských, organizačních, ekonomických a finančních kritérií a aspektů jsou pak shrnuty do písemné hodnotící zprávy (Fotr, Souček, 2005). Samotným výstupem této zprávy je pak jednoznačný verdikt o osudu hodnoceného projektu a finančním zdraví jeho předkladatele (Ostřížek, 2007) Investiční fáze Po definitivním rozhodnutí o tom, zda nebo jaký projekt má být realizován, nastává fáze investiční. V ní dochází k vytvoření všech podmínek pro to, aby mohl být zahájen vlastní provoz, který z hlediska finančních toků představuje výnosovou část investice. Investiční 18

20 fáze je uvedením projektu do života, což zahrnuje: Vytvoření potřebné finanční, právní a organizační základny. Získání základní technologie a její technické dokumentace. Nabídkové řízení výběr dodavatelů krátkodobých a dlouhodobých aktiv. Získání dalšího potřebného majetku. Zajištění a zaškolení zaměstnanců. Záběhový provoz. Kvalitně zpracovaná technickoekonomická studie může být společně s jasným časovým harmonogramem základem kvalitního plánu a ten pak nástrojem účinného řízení vlastní realizace investiční fáze. Naopak některá podcenění v předinvestiční fázi mohou přinášet ztráty ve fázi investiční. Vlastní řízení realizace investiční fáze využívá metod řízení projektu, přičemž naprosto zásadní je důsledná kontrola časového plánu. Jakékoli zpoždění způsobuje zadržení prostředků po delší dobu, což zvyšuje kapitálové náklady (v absolutním vyjádření), aniž dochází k příslušnému pokrytí výnosy. V rámci časového harmonogramu je třeba při odhadu času zohlednit kromě nutného času pro jednotlivé činnosti i závislosti mezi činnostmi. Jejich správné zabudování může mít zásadní vliv na délku investiční fáze. Zatímco některé činnosti jsou prakticky nezávislé (výběr dodavatele součástek a zajišťování smlouvy o leasingu), jiné jsou striktně návazné (bez kompletní dokumentace požadované bankou nelze uzavřít úvěrovou smlouvu). Mezi základní typy závislostí, které by měly být v časovém harmonogramu respektovány, jsou: začátek konec: činnost nemůže začít, dokud neskončí jiná; začátek začátek: činnost nemůže začít, dokud nezačne jiná (souběžný začátek); zpožděný začátek: činnost může začít s určitým zpožděním oproti začátku jiné činnosti; konec konec: činnost nemůže být ukončena, není-li ukončena jiná činnost. Nepřetržitá kontrola harmonogramu investiční fáze je zcela nezbytná i pro eventuální 19

21 včasné zajištění nutných dodatečných finančních prostředků. Zatímco předinvestiční fáze je soustředěná především na preciznost a maximální možnou úplnost, budoucí možné ztráty jdou na vrub podcenění důkladnosti. Investiční fáze je hrou o čas (Scholleová, 2009) Provozní fáze Provozní fáze se týká řízení celé etapy realizace projektu. Nepodceněná předinvestiční fáze je sice určitým příspěvkem ke zdárnému procesu realizace včetně provozní fáze, ale nikdy nemůže poskytovat záruku plnou. Může se stát, že vývoj v okolí podniku nebude v souladu a bude třeba přistoupit ke korekci, která může být obtížná a nákladná. Zejména v případě, kdy se ukáže, že nereálné, nebo zcela špatné byly základní strategické předpoklady, je na místě zvážit poměr dalších nákladů k možným efektům z pokračování v realizaci korigovaného projektu (Scholleová, 2007). Problémy provozní fáze je třeba posuzovat jak z krátkodobého, tak i dlouhodobého hlediska. Krátkodobý pohled se týká uvedení projektu do provozu resp. záběhového provozu. Zde mohou vznikat určité obtíže pramenící např. z nezvládnutí technologického procesu, případně výrobního zařízení, z nedostatečné kvalifikace pracovníků aj. Většina těchto problémů má svůj původ v realizační fázi projektu. Dlouhodobý pohled se týká celkové strategie, na které byl projekt založen, a to z plynoucích výnosů na straně jedné a nákladů na straně druhé. Tyto výnosy a náklady mají přímý vztah k předpokladům (např. pokud jde o vývoj poptávky, o dosažitelný podíl na trhu, o velikost prodejních cen výrobků, nákupních cen surovin, materiálů a energií aj.), ze kterých se vycházelo při zpracování technickoekonomické studie. Jestliže zvolená strategie i základní předpoklady se ukázaly jako falešné, může být realizace určitých korekčních, resp. nápravných opatření nejen obtížná, ale často také vysoce nákladná (u některých projektů, založených na uplatnění vysoce specializovaných zařízení a technologií, nelze případně tato opatření vůbec uskutečnit a projekt je odsouzen k nezdaru). Opět je třeba zdůraznit, že pokud nedojde k větším nedostatkům ve fázi realizace projektu a jeho provozu, pak o konečném úspěchu nebo nezdaru projektu rozhoduje především kvalita jeho přípravy. Využití neadekvátních nebo chybných informací a předpokladů v technickoekonomické studii projektu vede k tomu, že náprava projektu bude velice obtížná bez ohledu na to, jak dobře byla strategie zvládnuta (Fotr, Souček, 2005). 20

22 3.2 Finanční analýza a hodnocení projektů Konkurenční prostředí umožňuje zdravé fungování pouze firmám, které dokonale ovládají nejen obchodní stránku podnikatelské činnosti, ale také stránku finanční, která hraje velmi významnou roli. Pokladem podniku je pak schopný účetní a právě účetnictví vypovídá ledacos o firmě jak navenek, tak i uvnitř. V účetnictví je uložena celá řada informací, které přebírají další ekonomické subjekty a zpracovávají je na základě různých analytických postupů (Růčková, 2008). Finanční analýza a hodnocení projektů zaujímají v technickoekonomické studii projektu ústřední postavení, neboť poskytují základní informace pro rozhodování o přijetí či zamítnutí projektu, resp. informace pro posuzování výhodnosti více variant projektu a rozhodování o výběru varianty, která by se měla realizovat. Hodnocení a výběr projektů vede tedy ke dvěma závažným rozhodnutím. Prvním z nich je rozhodnutí investiční a druhým je rozhodnutí finanční. Investiční rozhodnutí se týká vlastní věcné náplně projektu. Ta je charakterizována určitým výrobním programem (v našem případě programem služeb), velikostí výrobní jednotky, technologickým procesem aj. Investiční rozhodnutí tedy představuje rozhodnutí, do jakých konkrétních aktiv bude firma investovat. Pokud se firma rozhodne realizovat určitý projekt, pak musí také rozhodnout o velikosti a struktuře finančních zdrojů (hotovosti), kterou bude realizace tohoto projektu vyžadovat. Toto rozhodnutí je pak rozhodnutím finančním. Finanční a investiční rozhodování nejsou vzájemně nezávislá, nýbrž spolu těsně souvisejí. Jejich společným rysem je také to, že základ pro investiční i finanční rozhodnutí tvoří peněžní tok projektu (cash flow), a to po celou dobu jeho života, zahrnující dobu výstavby a dobu provozu (Fotr, Souček, 2005) Kritéria hodnocení ekonomické efektivnosti Základem pro rozhodnutí o realizaci projektu je propočet určitých kritérií ekonomické efektivnosti. Tato kritéria měří zpravidla výnosnost (návratnost) zdrojů, vynaložených na realizaci projektu. Pro hodnocení ekonomické efektivnosti investičních projektů se nejčastěji používají tato kritéria (Fotr, Souček, 2005): 21

23 rentabilita kapitálu, a to kapitálu vlastního, resp. celkového (return on capital), doba úhrady či doba návratnosti (playback period), kritéria založená na diskontování zahrnující čistou současnou hodnotu (net present value), index rentability (profitability index) a vnitřní výnosové procento (internal rate of return) Ukazatele rentability Ukazatele rentability patří v praxi k nejsledovanějším ukazatelům vzhledem k tomu, že informují o efektu, jakého bylo dosaženo vloženým kapitálem. Nejobecnější tvar tohoto ukazatele tedy je (Kislingerová, 2008): VÝNOS / VLOŽENÝ KAPITÁL V hospodářské praxi se však můžeme setkat s větším počtem ukazatelů rentability kapitálu, z nichž mezi nejčastější patří: rentabilita vlastního kapitálu (ROE Return of Equity), rentabilita celkového kapitálu, resp. rentabilita aktiv (ROA Return of Assets), rentabilita dlouhodobě investovaného kapitálu (ROI Return of Investment), účetní rentabilita projektu. Rentabilita vlastního kapitálu se stanovuje jako poměr zisku po zdanění (případně zisku před zdaněním) k vlastnímu kapitálu vloženému do projektu. Vyjadřuje tedy míru zhodnocení vlastních zdrojů, které užil investor k financování projektu. Rentabilita celkového kapitálu vyjadřuje celkové zhodnocení všech zdrojů (tj. vlastního i cizího kapitálu) užitých k financování projektu. Tuto rentabilitu lze vyjádřit jako zlomek, kde ve jmenovateli je celkový kapitál vložený do projektu a v čitateli buď součet hrubého zisku a úroků (tzv. EBIT Earning before Interest and Taxes), nebo součet zisku po zdanění a zdaněných úroků. Začlenění úroků k zisku zde vyplývá z toho, že zisk představuje odměnu za poskytnutí vlastního kapitálu a úrok odměnu za poskytnutí cizího kapitálu na financování projektu (Fotr, Souček, 2005). Rentabilita dlouhodobě investovaného kapitálu se liší od rentability celkového kapitálu tím, že ve jmenovateli je pouze dlouhodobě investovaný kapitál, tedy celkový kapitál 22

24 snížený o krátkodobé cizí zdroje. Nedostatek ukazatelů rentability vlastního a celkového kapitálu však spočívá v tom, že se stanovují pro jednotlivé roky života projektu, tj. pro určité vybrané roky. Tento nedostatek se snaží eliminovat ukazatel rentability označovaný jako účetní rentabilita projektu. Tato rentabilita se určuje na základě následujícího vztahu: ÚRP = PZ / PDM. 100 ÚRP.. účetní rentabilita projektu PZ. průměrná roční výše zisku po zdanění PDM. průměrná hodnota pořízeného dlouhodobého majetku (PZ se vypočítá jako aritmetický průměr zisků v jednotlivých letech a PDM představuje počáteční výší investičních výdajů, tj. pořizovací cenou DM ) Obecně lze říci, že ukazatelé rentability mají kromě předností v podobě jednoduchosti propočtu a srozumitelnosti také řadu nevýhod. Nejzávažnější nevýhodou je určitá závislost na zvoleném způsobu odepisování (ten ovlivňuje roční zisk a průměrnou hodnotu pořízeného dlouhodobého majetku), resp. odlišnost jednotlivých zemí v platných pravidlech účetnictví (převážně v zahrnování určitých nákladových položek do investičních či provozních nákladů). Další významnou nevýhodou je to, že ukazatele rentability ignorují odlišnou časovou hodnotu peněz. Nicméně i přes tyto nedostatky lze považovat ukazatele rentability za velice efektivní nástroj vhodný pro rychlé posouzení výhodnosti projektu a to zvláště u projektů s krátkodobou životností Doba úhrady Doba úhrady se definuje jako doba potřebná pro úhradu celkových investičních nákladů projektu jeho budoucími čistými příjmy. Znamená to, že za dobu úhrady se vrátí investorovi zpět prostředky vložené do projektu. Stanovení doby úhrady není složitá záležitost a vychází z peněžních toků projektu, které tvoří příjmy a výdaje za celou dobu života projektu (Fotr, Souček, 2005). V zahraničí je ukazatel doby úhrady často označován jako doba návratnosti kapitálu (PBP playback period nebo POT payout time) a je v praxi používán jako běžná metoda rozhodování o investicích (Němec, 2002). Hlavní předností doby úhrady je její jednoduchost a srozumitelnost propočtu, což je výhodné při komunikaci mezi složkami firmy, či pracovníky podílejícími se na přípravě 23

25 projektu. Mezi nedostatky tohoto ukazatele patří: zanedbání toků, které investice přinese po splacení, nerespektování faktoru času a rizika projektu (každý časově vzdálenější příjem je méně jistý než příjem časově bližší), subjektivita při určování doby návratnosti, která nerespektuje to, že projekty, jejichž efektivnost bude měřena právě návratností, mohou mít různou životnost (krátkodobé, dlouhodobé). Je potom logické, že bude-li období příliš krátké, budou z výběru vyloučeny dobré projekty jenom proto, že byly plánovány dlouhodobě (Scholleová, 2008). Vzhledem k těmto nedostatkům není doba úhrady příliš vhodným kritériem pro hodnocení a výběr projektů. Může však sloužit jako určité doplňující hledisko, a to zvláště pro počáteční rychlé posouzení projektu, případně pro vyloučení málo výhodných projektů Kritéria založená na diskontování Mezi základní kritéria této skupiny patří čistá současná hodnota, index rentability a vnitřní výnosové procento. Hlavní podstatou těchto kritérií je eliminace jednoho ze závažných nedostatků doby úhrady spojeného s tzv. časovou hodnotou peněz, kdy stejná výše určité peněžní částky získaná dnes nemá stejnou hodnotu jako stejná částka získaná zítra (Fotr, Souček, 2005). Faktory působící na odlišnou časovou hodnotu peněz tvoří především: Inflace redukuje kupní sílu koruny v poměru k její současné kupní síle. Ve většině případů roste nejistota ohledně příjmu částky s tím, jak se příjem vzdaluje do budoucna. Existují náklady alternativní příležitosti, čímž vzniká časově podmíněná hodnota peněz. Alternativní náklady příležitosti (alternativní náklady vlastního kapitálu, někdy též označovány jako oportunitní náklady) jsou definovány jako výnos, který může být získán z druhé nejlepší investiční alternativy, přičemž riziko investice zůstane přibližně stejné (Máče, 2006). Vzhledem k odlišné časové hodnotě peněz není proto možné sčítat příjmy a výdaje realizované v různých časových obdobích tak, jak se to realizuje například při výpočtu doby 24

26 úhrady, ale je třeba je přepočíst ke stejnému okamžiku, kterým je zpravidla zahájení projektu. Tyto přepočtené hodnoty budoucích příjmů a výdajů se pak označují jako jejich současné hodnoty a proces přepočtu jako diskontování. Čistá současná hodnota Čistá současná hodnota (Net Present Value) je metoda, která slouží pro porovnávání aktuální hodnoty peněz vzhledem k předpokládané ceně peněz v budoucím okamžiku (Svozilová, 2006), představuje tedy rozdíl současné hodnoty všech budoucích příjmů projektu a současné hodnoty všech výdajů projektu. Jinými slovy lze čistou současnou hodnotu definovat jako součet diskontovaného čistého peněžního toku projektu během jeho života zahrnujícího jak období výstavby, tak i období provozu. Výpočet čisté současné hodnoty lze vyjádřit následujícím vztahem: NPV Čistá současná hodnota II.. Vstupní investice FV... Budoucí hodnota investice i Pořadí roku k... Úroková míra kapitálu (diskontní faktor) n Počet let Zpravidla platí, že každý projekt s kladnou čistou současnou hodnotou (očekávaná výnosnost projektu převyšuje jeho požadovanou výnosnost danou diskontní sazbou) zvyšuje hodnotu podniku a naopak každý projekt se zápornou čistou současnou hodnotou (očekávaná výnosnost projektu je nižší než požadovaná výnosnost) hodnotu podniku snižuje. Vzhledem k této vlastnosti představuje čistá současná hodnota základní kritérium pro rozhodování o přijetí či zamítnutí projektu. Podnik by měl tedy realizovat pouze projekty s kladnou čistou současnou hodnotou a zohledňovat fakt, že čím je čistá současná hodnota vyšší, tím je projekt ekonomicky výhodnější. Projekty s nulovou čistou současnou hodnotou jsou ekonomicky neutrální a jejich očekávaná výnosnost je rovna požadované výnosnosti. 25

27 Index rentability Index rentability (profitability index), také označovaný jako koeficient příjmů/výdajů, doplňuje metodu čisté současné hodnoty a velice úzce s ní souvisí (Droms, Wright, 2010). Rozdíl mezi těmito ukazateli hodnocení ekonomické efektivnosti spočívá v tom, že index rentability je spíše relativní povahy a vyjadřuje velikost současné hodnoty budoucích příjmů projektu, připadající na jednotku investičních nákladů přepočtených na současnou hodnotu. Číselně lze stanovit tento index jako podíl současné hodnoty budoucích příjmů a současné hodnoty investičních výdajů. PI... Index rentability PV. Čistá současná hodnota budoucích příjmů IN.. Počáteční investiční výdaj Jako obecné pravidlo platí, že všechny projekty s hodnotou PI > 1 by měly být realizovány. Jak již bylo uvedeno, index rentability je v úzkém vztahu s čistou současnou hodnotou projektu. Je-li čistá současná hodnota rovna nule, nabývá index rentability hodnotu 1. Pokud je čistá současná hodnota projektu větší než nula, je index rentability větší než 1. Z toho pak plyne, že projekt by měl být přijat pouze, je-li index rentability větší než 1 a čím více tento index přesahuje hodnotu 1, tím je projekt ekonomicky výhodnější. Vnitřní výnosové procento Vnitřní výnosové procento (Internal rate of return) lze chápat jako relativní výnos, který projekt poskytuje během svého života (Scholleová, 2007). Číselně lze chápat vnitřní výnosové procento jako takovou diskontní sazbu, při které je čistá současná hodnota rovna nule (Nývltová, Marinič, 2010): 26

28 CFi. Cash flow z investice v roce i IRR Vnitřní výnosové procento Stanovení vnitřního výnosového procenta je obtížnější než určení čisté současné hodnoty, neboť je řešením rovnice n-tého stupně, kde n je doba života projektu. V případě výpočtu bez pomoci počítačového programu se používají metody pokusů omylů, nebo iteračních metod. Na jejich základě je postaven i výpočet v tabulkových kalkulátorech, kde lze doporučit finanční funkce běžně nadefinované. Nejsnadnější je použít aplikaci MS Excel, kde pro výpočet vnitřního výnosového procenta je vhodné použít funkci MÍRA VÝNOSNOSTI. Čím vyšší je vnitřní výnosové procento, tím vyšší je relativní výhodnost investice. Má - li vnitřní výnosové procento vyšší hodnotu než diskontní sazba podniku, je možné investici přijmout. Ohledně přijetí či zamítnutí projektu musí i tato metoda vypovědět stejně jako čistá současná hodnota, už jen proto, že respektuje stejnou filozofii a vychází ze stejného vzorce (Scholleová, 2007). Vnitřní výnosové procento má však také určité nedostatky. Nejzávažnější z nich spočívá v tom, že vnitřní výnosové procento projektu může nabýt více hodnot. Pokud čistý peněžní tok projektu je standardní a mění se pouze jednou znaménko (výdaje v období výstavby a kladné čisté příjmy v období provozu), pak existuje pouze jediná hodnota vnitřního výnosového procenta, která může být jednoznačným podkladem pro rozhodnutí o přijetí či zamítnutí projektu. Pokud však jde o projekt s nestandardním peněžním tokem (čistý peněžní tok mění znaménko vícekrát než jednou), pak vnitřní výnosové procento nabývá více hodnot. Tato situace nastane například tehdy, když v určitém roce života projektu dojde k významné obnově či rozšíření projektu, takže čistý peněžní tok v tomto roce bude záporný. Je tedy zřejmé, že u projektů s nestandardními čistými peněžními toky bychom neměli vnitřní výnosové procento jako kritérium hodnocení a výběru investičních projektů použít (Fotr, Souček, 2005). 27

29 3.2.2 Peněžní toky Stanovení peněžních toků investičních projektů hraje při jejich vyhodnocení klíčovou roli a patří proto k nejvýznamnějším, obvykle však také k nejobtížnějším úkolům. Vyplývá to především z toho, že peněžní toky projektů obsahují větší počet veličin a na jejich kvantifikaci se obvykle podílí více subjektů, a to jednotlivci i útvary firmy, která projekty připravuje. Chyby při stanovení peněžních toků mohou pak vést k chybným rozhodnutím o přijetí či zamítnutí projektů. Je zřejmé, že pro výpočet nejdůležitějších kritérií hodnocení ekonomické efektivnosti jednotlivých investičních projektů je třeba stanovit peněžní toky během celé doby života projektu, což však není pro reálné investiční akce z hlediska hospodářské praxe nikterak jednoduchá záležitost. Peněžní toky projektu tvoří veškeré příjmy a výdaje, které projekt generuje, resp. vyvolává během svého života, tj. v průběhu zřízení investičního zařízení, při jeho vlastním fungování v období jeho provozu a při likvidaci Investiční náklady projektu (investiční peněžní tok) Investiční náklady projektu lze chápat jako souhrn všech nákladů kapitálového charakteru, které je třeba vynaložit na vybudování výrobní jednotky (jednotky poskytující služby) a zabezpečení jejího provozu. Tyto náklady tedy prezentují prostředky, které jsou dlouhodobě vázány v projektu. Investiční náklady lze rozdělit do tří základních skupin. První skupinu tvoří náklady vynaložené na pořízení dlouhodobého hmotného a nehmotného majetku, druhou skupinu tvoří čistý pracovní kapitál a do třetí skupiny patří ostatní náklady kapitálového charakteru. Náklady na zajištění dlouhodobého hmotného majetku většinou zahrnují větší množství položek, které tvoří především náklady týkající se nákupu pozemků, strojů a náklady stavební části projektu. Náklady na zajištění dlouhodobého nehmotného majetku jsou obvykle spojovány se zřizovacími výdaji, s nákupem softwaru a se získáním práv, patentů, apod. Kvalitní projekt by nemohl fungovat a být realizován bez dlouhodobě vázaných prostředků v podobě zásob, pohledávek a krátkodobého finančního majetku, tj. oběžných aktiv. Tyto prostředky vázané v oběžných aktivech se označují jako tzv. hrubý pracovní kapitál. Nároky na financování oběžných aktiv však snižují krátkodobé závazky firmy (např. dluhy u dodavatelů, závazky vůči zaměstnancům, apod.). Rozdíl oběžných aktiv a 28

30 těchto závazků pak tvoří tzv. čistý pracovní kapitál, který je kryt dlouhodobým kapitálem (pro přesnější ilustraci viz obr. 1). Obr. 1 Rozvaha projektu Zdroj: Fotr, Souček, 2005 Vedle nákladů na pořízení dlouhodobého majetku a čistého pracovního kapitálu se v praxi můžeme setkat i s dalšími výdaji, které nejsou zahrnuty do účetních investičních nákladů, ale je účelné, aby byly v rámci investičního ního rozhodování chápány jako součást širšího pojetí investičních nákladů tak, jak je to běžné ve vyspělých západních zemích. Mezi tyto výdaje patří například výdaje na výzkumné a vývojové programy související s investičním projektem, výdaje na rekvalifikaci a výcvik pracovníků, konzultační ní služby, apod Plánovaný výkaz zisků a ztrát Abychom mohli komplexně hodnotit vývoj finanční ní situace firmy, je nutné promítnout veškeré očekávané vlivy a zpracovat plánovanou majetkovou a kapitálovou bilanci a především plánovaný výkaz zisků a ztrát (Marinič, 2008). Plánovaný výkaz zisků a ztrát lze stanovit nepřímou metodou stanovení provozního peněžního toku, která je založena na tom, že určuje uje výnosy a náklady v období provozu projektu. Lze očekávat, že výnosy projektu v období jeho provozu budou tvořit především výnosy z tržeb za prodané produkty či výnosy z poskytovaných služeb u projektů nevýrobního charakteru. Výnosy z tržeb se určují pomocí očekávaných objemů prodejů jednotlivých produktů ů v naturálním vyjádření a jejich předpokládaných prodejních cen. 29

31 Další položky výnosů projektu mohou tvořit přírůstky zásob vlastní výroby (tj. nedokončené výroby a hotových výrobků), finanční výnosy a ostatní výnosy provozního charakteru (např. zajišťování oprav pro externí organizace). Náklady projektu v jednotlivých letech provozu se stanoví jako součet jednotlivých nákladových skupin, které tvoří spotřeba materiálu a energie, služby, osobní náklady, odpisy a ostatní náklady. Na základě údajů, které přinese plánovaný výkaz zisků a ztrát lze stanovit hospodářský výsledek projektu, tj. jeho zisk před zdaněním. Tuto veličinu lze určit snadno jako rozdíl výnosů a nákladů v každém roce provozu. Důležité je však stanovit daň z příjmů, která představuje velmi významnou výdajovou položku peněžního toku. Výše daně z příjmů je závislá na velikosti základu daně a na velikosti daňové sazby. Ke stanovení základu daně z příjmu lze dospět korekcí hospodářského výsledku o položky zvyšující hospodářský výsledek (tzv. přičitatelné položky), položky snižující hospodářský výsledek (odečitatelné položky) a odpočty. Přičitatelné položky mohou být například ve formě nákladů na reprezentaci, odměn členům orgánů společnosti, tvorby rezerv a opravných položek daňově neuznaných, apod. Odečitatelné položky mohou být například příjmy, které nejsou předmětem daně z příjmů dle 18, resp. jsou osvobozeny od této daně dle 19 Zákona o dani z příjmů. Pokud je hospodářský výsledek projektu před zdaněním kladný, lze snížit základ daně z příjmů o odpočty, které se obecně týkají daňové ztráty z minulých let. U nově vzniklé firmy se bude případná daňová ztráta z prvních let fungování projektu převádět do období, kdy bude firma zisková (odpočet daňové ztráty lze provádět až po pět po sobě jdoucích let) Peněžní toky pro posouzení finanční stability projektu Peněžní toky pro posouzení finanční stability projektu vychází z konkrétního zvažovaného způsobu financování projektu a jejich cílem je posoudit finanční stabilitu projektu, tedy zjistit, zda příjmy generované projektem postačí k úhradě veškerých výdajů spojených s cizím kapitálem. Peněžní tok pro posouzení finanční stability projektu se stanoví doplněním, resp. rozšířením peněžního toku projektu, pro hodnocení ekonomické efektivnosti. Příjmy projektu se doplní o zdroje financování projektu, které je třeba vynaložit v období výstavby. Zdroje financování projektu mohou být buď interní (nejčastější u projektů realizovaných již existujícími firmami) nebo externí (tzv. externí kapitál). Mezi nejčastější interní zdroje financování patří zisk po zdanění, který podnik vytvořil v minulosti a nevyplatil jej v podobě 30