Problematika konkurence v odvětví elektroenergetiky

Transkript

1 Problematika konkurence v odvětví elektroenergetiky (s důrazem na ekonomickou teorii) Michal Kulig (červenec 2000)

2 ÚVOD ŘÍSTUP HLAVNÍHO PROUDU DOKONALÁ KONKURENCE MONOPOL EKONOMIE BLAHOBYTU. VYPLÝVAJÍCÍ HOSPODÁŘSKO-POLITICKÁ DOPORUČENÍ KRITIKA PŘÍSTUPU HLAVNÍHO PROUDU DOKONALÁ KONKURENCE MONOPOL PŘIROZENÝ MONOPOL NÁMITKY VZNESENÉ EKONOMY CHICAGSKÉ ŠKOLY Pozitivní přístup Motivační selhání POHLED RAKOUSKÉ ŠKOLY Vlastnictví (vlastnická práva) Demonstrované preference Hodnotová versus bezhodnotová ekonomie Státní zásahy Trh jako proces a role podnikatele ELEKTROENERGETIKA A JEJÍ FUNGOVÁNÍ V KONKURENČNÍM PROSTŘEDÍ ZÁKLADNÍ VYMEZENÍ MINULÉ USPOŘÁDÁNÍ ELEKTROENERGETIKY KONKURENČNÍ USPOŘÁDÁNÍ Termínované trhy Transakční náklady Energetická a surovinová politika SITUACE V ČESKÉ REPUBLICE A V EU SITUACE V ČR Stručný vývoj a změny po roce Situace elektroenergetiky v současnosti Vlastnická struktura a privatizace Ceny Temelín SITUACE V EVROPSKÉ UNII Velká Británie a skandinávské země Ostatní země EU PRÁVNÍ STAV V ČR DOPORUČENÍ PRO ZAVÁDĚNÍ KONKURENCE V ČR... 88

3 5.1 HLAVNÍ ZÁSADY PRO KONKURENCI V ČR KROKY VEDOUCÍ K DEREGULACI Privatizace Zrušení překážek a vytvoření institucionálního uspořádání ZÁVĚR SEZNAM LITERATURY

4 Úvod Diskuse o nezbytnosti či škodlivosti zásahů státu do ekonomického systému prochází napříč přes všechny ekonomické teorie. Každý výklad ekonomie s sebou přináší i doporučení, jakým způsobem a jakou měrou má stát vstupovat do fungovaní hospodářství a jak jej ovlivňovat. Nejinak je tomu u struktury trhů statků. Běžně přijímaný koncept hlavního proudu vidí škodlivé účinky nedokonalé konkurence, zejména u monopolní struktury, a snaží se tedy kontrolovat strukturu všech trhů tak, aby se zamezilo vzniku monopolního trhu. Odlišný přístup je uplatněn u přirozeného monopolu, kdy se předpokládá, že monopolní trh je jediný optimální, a proto je nutné jej zachovat. Tento monopol však má stejné negativní důsledky jako monopol běžný. Proto se provádí ekonomická regulace tohoto monopolu tak, aby jeho škodlivé účinky byly eliminovány. Pokud přijmeme existenci monopolu jako běžnou tržní strukturu, která je časově omezená, dále myšlenku, že spotřebitel je suverénní při formulaci a uspokojování svých potřeb, konkurence potenciální je stejným hlídačem jako skutečná a trh budeme vnímat jako neustále se měnící proces, můžeme formulovat odlišná hospodářsko-politická doporučení. Odvětví elektroenrgetiky patřilo téměř po celou druhou polovinu 20. století k typickým příkladům aplikace teorie přirozeného monopolu v praxi. Celé odvětví bylo považováno za přirozený monopol, a tak byly vytvořeny v řadě zemí monopolní společnosti zajišťující poptávku celého odvětví, které podléhaly cenové regulaci. Řada těchto podniků však trpěla nedostatky, které vyvolala existence podnikatelské činnosti bez hrozby konkurence. Problémy ekonomiky Velké Británie na počátku 80. let vedly k privatizaci řady podniků, mezi nimi byla připravena i rozsáhlá přeměna elektroenergetického odvětví spuštěná na počátku devadesátých let. Tato přeměna zhora ukázala, že uvolnění podmínek podnikání a deregulace nevede ke zhroucení dodávek elektřiny, a že toto odvětví je schopno fungovat i v principech, které mají blíže svobodnému trhu. Nicméně současná situace v tomto odvětví, jež je označována procesem deregulace a liberalizace, má ke skutečnému naplnění těchto pojmů poměrně daleko. Cílem této práce je tedy poukázat na nedostatky a důsledky standardního přístupu ekonomické teorie k regulaci monopolů a prostřednictvím teoretického konceptu rakouské 4

5 školy nastínit zbytečnost této regulace. Zároveň ukážeme, že právě státní regulace je tím, co vnáší neefektivnost do fungování tržního procesu. Ve druhé části práce aplikujeme teoretický koncept na odvětví elektroenergetiky, které je považováno za typický příklad odvětví, které nemůže bez státní regulace účelně fungovat. Zde se pokusíme popsat fungování odvětví bez státní regulace. V celé práci je na tuto problematiku důsledně uplatňován pohled ekonoma, což se týká zejména částí popisujících elektroenergetické odvětví. Práce je rozdělena do pěti kapitol. První krátce popisuje a zdůrazňuje některé části přístupu hlavního proudu v teorii dokonalé konkurence a monopolu. Druhá část ukazuje nedostatky tohoto přístupu a předkládá důvody pro nezasahování do tržního systému. Zdůrazněn bude přístup chicagské školy a vysvětlen postoj k fungovaní ekonomického systému z pohledu rakouské ekonomie. Třetí část předkládá princip a institucionální uspořádání elektroenergetiky při neexistenci zásahů do trhů. Čtvrtá část popisuje současnou situaci v Česku a v Evropské unii. Jelikož všechny země EU mají alespoň z části trh s elektřinou otevřen, ukážeme některé dopady této skutečnosti, zejména změny cen. V páté kapitole předkládáme velmi stručný popis činností, které by měly vést k deregulaci a liberalizaci odvětví. Vycházíme ovšem z toho, že cílovým stavem je skutečná deregulace a liberalizace, nikoliv současný proces, jež se pod těmito slovy skrývá, a který má do skutečného naplnění deregulace daleko. 5

6 1 Přístup hlavního proudu 1.1 Dokonalá konkurence Současný ortodoxní proud ekonomické teorie, představovaný hlavním proudem, staví svoji teorii firmy na modelu dokonalé konkurence. Tento model je založen na několika předpokladech a je ústředním bodem, ze kterého je posuzováno tržní prostředí, chování firem, důsledky na spotřebitele, atd. Ačkoliv řada politik a zásahů do fungování ekonomického systému existovala již před nástupem tohoto teoretického proudu, tyto zásahy jsou s hlavním proudem konzistentní. Řada (většina) hospodářsko-politických rozhodnutí, zákonodárství týkající se ekonomického prostředí, chování všech subjektů v tomto prostředí působících, stanovení institucí souvisejících s fungováním hospodářství a samozřejmě činnost vlády je s tímto teoretickým systémem slučitelná nebo přímo vychází z tohoto modelu a jeho interpretace hlavním proudem ekonomické teorie. Model dokonalé konkurence vede k velmi jednoduchému a názornému popisu chování tržních subjektů. Původně byly rozlišovány pouze dvě situace: dokonalá konkurence a monopol a nebyly přesněji vymezovány. Předpokládalo se, že je-li na trhu více firem, je každá z nich natolik malá, že nedokáže ovlivnit tržní cenu. 1 Až pozdější teorie nedokonalé konkurence vymezila přesněji jeho předpoklady. Předpoklady se mírně odlišují u různých autorů, uveďme tedy pět předpokladů, které považujeme za stěžejní: a) Všechny subjekty působící na trhu (spotřebitelé a firmy) mají dokonalé informace. Bez dokonalých informací by model přestal fungovat pro dlouhé období, neboť by nemohl být splněn zákon jediné ceny a docházelo by tak k arbitrážím (kupující by nevěděli o nižší ceně na jiném trhu). Zároveň by nebyla splněna podmínka stejných průběhů mezních nákladů u všech firem (takto se všechny ostatní dozví o technologiích ostatních firem) a to by vedlo k existenci monopolu popř. jiné formy nedokonalé konkurence. 2 b) Existuje velké množství firem a velké množství kupujících na trhu daného zboží. Existuje-li velké množství firem, pak každá obsluhuje pouze malou část trhu a její 1 Viz Holman, 1999a. 2 Mnohem důležitější než dokonalé informace jsou dokonalé (stejné) znalosti, viz další kapitoly. 6

7 volba vyráběného množství neovlivní výši ceny 3. Obdobně toto platí pro spotřebitele. Dále velké množství firem zajišťuje důležitý rys dokonalé konkurence, čímž je vodorovná (tedy dokonale elastická) individuální poptávková křivka. 4 c) Existuje volný vstup a výstup do odvětví. Existence bariér by vedla k vytvoření nedokonalé konkurence. Pokud by existovala např. jediná firma s nezbytným přírodním zdrojem, stane se monopolem. d) Firmy maximalizují zisk a spotřebitelé maximalizují užitek. e) Firmy vyrábějí homogenní produkt a spotřebitelé mají homogenní chutě 5. Jelikož rozmanitost produktu zcela jistě nezaručí stejné průběhy mezních nákladů jednotlivých firem 6, nebude dosaženo dlouhodobé rovnováhy. Aby takovýto výrobek mohl být poptáván, musí přirozeně existovat dostatečně velká skupina spotřebitelů, kteří budou spotřebou tohoto produktu uspokojovat své potřeby a tedy sami musejí mít homogenní chutě. Při nesplnění některého předpokladu přestává tento model platit a stává se modelem nedokonalé konkurence. Výsledkem tohoto modelu je cena, při které je dosaženo úplné alokační a výrobní efektivnosti, což představuje optimální využití omezených a vzácných zdrojů. Alokační efektivnost vyjadřuje rovnost mezního užitku a mezních nákladů poslední spotřebovávané (vyráběné) jednotky daného zboží. Při této rovnováze nemají ani spotřebitelé ani výrobci chuť danou situaci měnit. Při jakémkoliv odchýlení od rovnovážné polohy je totiž možno změnit objem směňovaného množství zpět na rovnovážnou úroveň, přičemž se zlepší situace jednoho, aniž by se zhoršila situace druhého. Populárně řečeno tato efektivnost znamená, že firmy vyrábějí takový produkt, který si spotřebitelé nejvíce přejí. 3 Tato skutečnost je obvykle označována pojmem cenový příjemce. Firma rozhoduje pouze o vyráběném množství a není tímto procesem schopna ovlivnit cenu - může ji jen přijmout (v nedokonalé konkurenci je firma označena jako cenový tvůrce). Pokud v dokonalé konkurenci firma zvýší cenu, všichni zákazníci od ní odejdou a snížení ceny není možné, jelikož v dlouhém období (jehož situace zřejmě bude v dokonalé konkurenci trvale převládat) všechny firmy vyrábějí na úrovni minima svých průměrných nákladů. 4 Dokonale elastická poptávková křivka bude pouze při nekonečném počtu firem na trhu, které jsou nekonečně malé. Při spočitatelném množství firem bude individuální poptávková křivka vždy skloněná. Tento sklon bude mít tak nevýznamný vliv na cenu, že jej můžeme zanedbat. 5 Tato podmínka vlastně vyplývá z prvních dvou předpokladů, ale jelikož ji řada publikací uvádí a jelikož se k ní ještě vrátíme, uvádíme ji ve výčtu. 6 Ačkoliv Chamberlinův model monopolistické konkurence vymezuje trh skupinou blízkých substitutů a předpokládá, že všechny firmy na tomto trhu působící mají právě stejné průběhy křivek mezních nákladů. 7

8 Výrobní efektivnost znamená, že firmy vyrábějí svůj výstup při minimálních nákladech na jednotku produkce a tedy maximálně využívají své vstupy do výroby. V dokonalé konkurenci se v dlouhém období cena ustálí na takové úrovni, která zajišťuje jak alokační, tak výrobní efektivnost. V této situaci jsou plně využívány omezené ekonomické zdroje a zároveň jsou spotřebitelé i výrobci plně spokojeni, protože žádný z nich nemůže změnit svůj objem spotřeby/výroby, aby zlepšil svoji situaci ve smyslu maximalizace užitku či zisku. Tento model trpí značnou nereálností předpokladů a nikde v realitě nenajdeme jeho obraz. Jako trhy blízké ideálu dokonalé konkurence jsou často uváděny např. plodinové burzy. Tento trh má doopravdy nejblíže, ale nikoliv díky charakteru komodity samotné, nýbrž díky institucionálnímu uspořádání trhu, tj. způsobu směny. Blízkost modelu je dána centralizovaným a organizovaným způsobem obchodu a faktem, že největší procento obchodů proběhne na burze a za všem známých podmínek. Trh, kde směna bude probíhat více individuálně a decentralizovaně, se bude vždy odlišovat od trhu popisovaném tímto modelem. Pokud by směna např. automobilů probíhala centralizovaně a organizovaně na jedné burze, bude trh s touto komoditou také více splňovat ideál dokonalé konkurence. Tento problém si uvědomovala i neoklasická ekonomie. Proto byly později rozpracovány kromě monopolu další modely chování trhů, souhrnně nazývané modely nedokonalé konkurence. Tyto modely se odlišují zejména počtem existujících subjektů na trhu. Můžeme tedy vymezit oligopolní trh s několika subjekty, monopolní trh s jedním a monopolistickou konkurenci s mnoha subjekty a s diferencovaným produktem. Přitom byly zároveň stanoveny výše uvedené předpoklady dokonalé konkurence, které jsou vytvořeny především tak, aby model vedl k požadovaným závěrům. Jelikož řada opatření hospodářské politiky a zákonodárství vychází z neblahého vlivu monopolu jako přímému protikladu brilantně fungujícímu modelu dokonalé konkurence, zaměříme se na jeho analýzu. 1.2 Monopol Monopol není ekonomy chápán pouze jako jeden prodávající, jak vyplývá přímo z tohoto slova, ale je jím označován výrobce, který je cenovým tvůrcem, což znamená, že jeho rozhodnutí o velikosti výstupu ovlivní velikost tržní ceny po jeho produkci. Cenovým 8

9 tvůrcem je v určitém rozsahu každá firma v nedokonalé konkurenci, proto je monopol navíc určen tím, že jedna firma obsluhuje celou tržní poptávku. Tedy definujme monopol jako cenového tvůrce, jehož individuální a tržní poptávková křivka jsou totožné a zároveň neexistuje k jeho produktu blízký substitut. Pojem cenového tvůrce může svádět k chápání tohoto pojmu jako možnost libovolně určit cenu. Tento pojem však vyjadřuje závislost vyráběného objemu a ceny. V nedokonalé konkurenci je individuální poptávková křivka skloněná a změna vyráběného množství zapříčiní i změnu ceny. Na druhé straně v ekonomii hlavního proudu se všechny tržní subjekty chovají racionálně, což konkrétně u firmy znamená maximalizaci zisku. Aby výrobce maximalizoval svůj zisk, má při daných nákladech a preferencích spotřebitelů jedinou volbu výše ceny, a to při objemu, který generuje maximální zisk v tomto smyslu by tedy byl i tento výrobce příjemcem ceny. 7 Monopol může realizovat ekonomický zisk. Toho však v krátkém období dosahuje i dokonale konkurenční firma. Rozdíl je v dlouhém období, protože monopol může dosahovat zisku trvale, což způsobuje existence bariér ve volném pohybu firem v tomto odvětví. Pokud by bariéry neexistovaly, ustaví se příchodem a odchodem firem rovnováha jako v dokonalé konkurenci. Za hlavními překážky se považují: Vlastnictví významného výrobního zdroje jedinou firmou. Právní ochrana patentů, licence apod. Klesající úspory z rozsahu. Udělení výhradní licence vládou. Speciálním případem v ekonomické teorii je existence bariér ve formě klesajících úspor z rozsahu. Se zvyšováním produkce trvale klesají náklady na jednotku produkce a křivka průměrných nákladů se protne s křivkou tržní poptávky dříve než dosáhne svého minima. Při této situaci je tržní poptávka zajištěna nejefektivněji jednou firmou. Tato situace se nazývá přirozený monopol, protože by zřejmě samovolně z konkurenčního boje vzešla v tomto odvětví jedna firma. Sám konkurenční trh, povede k ustavení rovnováhy v situaci monopolu. 7 Předpokládáme existenci křivky mezních nákladů, která má pouze jeden vrchol. Při křivce s více extrémy však bude předchozí tvrzení platit také. 9

10 Dalším problémem je cenová diskriminace. Monopol může uplatňovat různé ceny pro různé zákazníky. Zatímco v dokonalé konkurenci všichni zákazníci nakupují všechny jednotky produktu za cenu ve výši mezního užitku 8 poslední poptávané jednotky, při cenové diskriminaci je možno prodávat každou jednotku za cenu odpovídající jejímu meznímu užitku nebo může prodávat různá množství za odlišné ceny či může spotřebitelům s různými poptávkovými křivkami prodávat za různé ceny eventuelně může uplatňovat jinou strategii tvorby cen. Tím firma zvyšuje přebytek výrobce (tedy svůj) na úkor přebytku spotřebitele. 1.3 Ekonomie blahobytu. Vyplývající hospodářsko-politická doporučení Většina hospodářsko politických doporučení vychází z normativní ekonomie. Normativní ekonomie zkoumá co má nebo co by mělo být. Ekonomická analýza sama na tuto otázku nemůže dát odpověď. Proto pokud chce ekonom v rámci své disciplíny takovéto hodnocení provést, musí se uchýlit k hodnotovým, normativním soudům. Normativní částí neoklasické mikroekonomie je ekonomie blahobytu. Příkladem normativního postoje je právě další výklad antimonopolního zákonodárství. Špatnost monopolu a nutnost jeho regulace je spatřována ve srovnání s dokonalou konkurencí, což je právě normativní postup. Veškerá hospodářsko-politická doporučení jsou normativního charakteru. Z klesající poptávkové křivky vyplývá i negativně skloněná křivka mezních příjmů. Podmínky maximalizace zisku je tedy dosaženo při úrovni produkce nižší než by odpovídalo rovnosti mezních nákladů a mezní užitečnosti. V podmínkách monopolu není dosahováno alokační efektivnosti, což pro ekonomy znamená, že nejsou plně využívány omezené zdroje. Dále nemusí být splněna podmínka výrobní efektivnosti. Tvar křivek nákladů a poptávky bude mít zřejmě tvar, který nepovede k maximalizaci zisku při produkci na úrovni minimálních průměrných nákladů. To v interpretaci hlavního proudu ekonomie znamená neefektivní využití zdrojů. Zároveň tato situace umožňuje realizovat ekonomický 8 Při měřitelnosti užitku. 10

11 zisk, což zřejmě také není zcela košer pro řadu ekonomů hlavního proudu. Srovnávání a výčet škodlivostí monopolu se uvádí prakticky v každé standardní ekonomické učebnici: Ekonomové identifikovali čtyři hlavní problémy pocházející od monopolu a nedokonalé konkurence: snížený výstup a nepřiměřený zisk, ochablé řízení, nedostatek pobídek k technologickému růstu a tendence směrem k nehospodárným výdajům na dobývání renty. 9 v porovnání s konkurenčním trhem nabízí monopol menší množství a za vyšší cenu Platí-li spotřebitelé vyšší cenu, má autobusová společnost vyšší zisky a její vlastníci vyšší mají důchody Monopol tedy vyvolá neefektivnost poskytuje menší než optimální množství. 10 Monopol nepoškozuje spotřebitele pouze vysokou cenou, ale také tím, že bez tlaku konkurence nedbá na kvalitu ani zlepšování svých výrobků a služeb. 11 Několik tržních selhání kazí idylický obraz dokonalé konkurence : nedokonalá konkurence, externality a nedokonalé informace Pokud firma má tržní sílu na odpovídajícím trhu, pak tato firma může zvýšit ceny svého produktu nad své marginální náklady. Spotřebitelé kupují méně tohoto zboží než by tomu bylo při konkurenci a uspokojení spotřebitele je sníženo. 12 Reálný svět sestává především z monopolní, oligopolní a monopolistické struktury. Všechny tyto tržní struktury jsou při srovnání s dokonalou konkurencí méně efektivní. Celý reálný svět se tak nechová efektivně. Monopol je nejméně efektivní situace a je třeba ji zabránit, aby nedocházelo k nevyužívání či mrhání s omezenými ekonomickými zdroji a zároveň je třeba chránit spotřebitele před poškozováním ze strany monopolu (je třeba zamezit jeho alokační a výrobní neefektivnosti, dosahování nepřiměřeného zisku na úkor spotřebitele, snížení přebytku spotřebitele). Proto se do fungování trhů vkládá stát. V každé rozvinuté zemi existuje antimonopolní zákonodárství a často i úřad, který se stará o hospodářskou soutěž především ve výše uvedeném smyslu. Tento úřad nemusí suplovat soudní moc, ale posuzuje pouze chování firem z hlediska fungování dokonalé konkurence s cílem maximálně se přiblížit dokonalé konkurenci. Doporučení pro zásahy státu do soutěže se objevují přímo v ekonomických učebnicích: Mankiw považuje vládní vylepšování trhů za jeden z deseti principů ekonomie: Sedmý princip: vlády mohou někdy zlepšit výsledky fungování trhu Další z možných příčin 9 Stiglitz, 1993, str Holman, 1999, str Tamtéž, str Samuelson, 1995, str

12 selhání trhu je tržní síla Naučíte se, že se v tomto případě může zvýšit ekonomická efektivnost regulací cen, které si monopolista účtuje. 13 V podstatě lze nalézt tři skupiny podnětů, které v tržní ekonomice vedou stát k regulaci hospodářství. Prvním důvodem je snaha státu napomáhat trhu v efektivní alokaci výrobních faktorů i finální produkce Efektivita ekonomiky řízené trhem se snižuje, jestliže je dokonalá konkurence zaměněna konkurencí nedokonalou. 14 Antimonopolní zákonodárství v Česku zamezuje zejména dohodám, sdružením, jednáním, která vedou nebo mohou vést k narušení fungování hospodářské soutěže, tj. vedou ke vzniku nebo posílení tržních uspořádání oddalujících se od modelu dokonalé konkurence kartelové dohody, omezení výroby, omezování přístupu na trh nečlenům dohody, apod. Dále podle zákona dochází k posuzování fúzí, kontrole monopolního a dominantního postavení na trhu. Řada smluvních vztahů podléhá schválení a posouzení Úřadu pro hospodářskou soutěž, který může zároveň povolit výjimku ze zakázaných činností při hospodářské soutěži. 15 Často uváděným negativním monopolním chováním je tzv. predátorské chování (dumping), což znamená snížení cen s cílem vyřadit z trhu konkurenty a získat tak monopolní postavení. Toto snížení cen se děje až pod náklady firmy, a proto delší držení cen na této úrovni nevydrží kapitálově slabší firmy. Po zlikvidování těchto konkurentů zůstane firma na trhu sama a bude moci ceny opět zvýšit, a přitom má současně dominantní postavení. Dumping (predatory pricing) je tradičně považován za jeden z nejnebezpečnějších způsobů poškozování hospodářské soutěže. 16 Další formy jednání jsou také omezeny antimonopolním zákonodárstvím predátorské chování při kterém firma prodává své statky za méně než jsou výrobní náklady velká společnost může použít své finanční zdroje ke snížení cen a vytlačení menších konkurentů z trhu a poté zvedne své ceny. 17 Velmi populárním argumentem, ovšem více politickým než ekonomickým, je ztráta pracovních míst v důsledku vzniku monopolu. Je uznán argument, že monopol vznikl v důsledku podnikatelských schopností díky tomu, že byl efektivnější oproti ostatním konkurentům, ale přichází ke slovu otázka: co s nezaměstnaností, která vznikne v důsledku 13 Mankiw, 1999, str Soukupová, 1996, str Zákon č. 63/1991 Sb., o ochraně hospodářské soutěže. 16 Němcová, 1997, str Samuelson, 1995, str

13 krachu ostatních podniků? Je tedy lepší hlídat trh tak, aby na něm působily menší firmy, ale aby byla zajištěna zaměstnanost. Nezaměstnanost přináší ze společenského hlediska větší ztráty než několik méně efektivních firem 18. Jiný případ ovšem nastává u přirozeného monopolu. Jelikož sám trh by vedl k existenci jediné firmy, aplikace antimonopolního zákonodárství by byla chybná, protože by přinesla neefektivní duplikaci. V odvětví, které bylo určeno přirozeným monopolem se uplatňuje především administrativní bariéra vstupu (někdy i výstupu), která spočívá v udělování licencí pro podnikání v daném odvětví. 19 Tím by mělo být zabráněno neefektivním duplikacím, tj. mrhání zdroji při zbytečné konkurenci. Přirozený monopol však přesto trpí stejnými neduhy z hlediska efektivnosti jako monopol klasický a je třeba ho také přibližovat k modelu dokonalé konkurence. Zde se zdůvodňuje nutnost zásahů státu do tvorby cen: V případě přirozených monopolů je regulace ceny odůvodněná, protože není naděje, že by na trh vstoupili konkurenti Existence dvou takových rozvodných firem a dvou přenosových sítí by totiž znamenala, že každou přenosovou sítí bude procházet přibližně jen polovina elektřiny. Zbudování a udržování vlastní sítě by proto bylo pro každou z obou firem příliš drahé. 20 Uplatňuje se ekonomická regulace, zejména jde o cenovou regulaci výstupu monopolu směrem k nižší ceně, nejlépe k ceně na úrovni MC=MU. To zajistí neznevýhodňování spotřebitele a zároveň vyšší výrobní a alokační efektivnost 21. Mezní a průměrné náklady dosahují u firmy v pozici přirozeného monopolu minima až za křivkou tržní poptávky, proto není možné firmu nutit, aby vyráběla na úrovni mezních nákladů, realizovala by totiž ztrátu. 22 Proto regulátor nastaví cenu někde mezi MR=MC a AC=MU. Zmíníme se o principu dvou nejběžnějších způsobů cenové regulace: určení přiměřené míry výnosu a metoda cenových čepiček. 23 Regulace v prvním případě vychází z rovnice: 18 V Česku v poslední době problém Mostecké uhelné. Vlastník chce neefektivní provoz uzavřít a zaměstnanci stávkují za zachování společnosti a pracovních míst. Jelikož neefektivní firma by neprodala svoji produkci je vláda ochotna tuto společnost dotovat. 19 Toto licencování lze také nahradit státním vlastnictvím nebo částečně efektivnější metodou udělení dočasné licence po veřejné soutěže (viz např. Frank, 1995). 20 Holman, 1999, str Smyslem této regulace je snížení monopolně vysokých cen a zvětšení objemu produkce, které firmy v monopolním postavení nabízejí. (Soukupová,1996, str. 513) 22 Při státním vlastnictví by bylo možno nastavit cenu na úroveň MC=MU a ztrátu platit z daní (Frank, 1995). 23 Také viz Dušek, 1998a; Walters,

14 TR = TC = OC + r 0 K kde OC jsou explicitní (průměrné variabilní, účetní) náklady, K je investovaný kapitál a náklady příležitosti jsou rovny r 0. Úloha regulátora spočívá v určení variabilních nákladů, přičtení přiměřeného zisku r 0 a nastavení ceny rovné tomuto součtu. 24 Druhý způsob, který se snaží redukovat motivační selhání, 25 spočívá ve stanovení maximálního růstu cen na určité střednědlouhé období (4-5 let). Maximální průměrný roční růst cen je roven rozdílu RPI-X, kde RPI je růst spotřebitelských cen a X je technologický koeficient, který odráží růst produktivity. Pokud se firmě během stanoveného období podaří snížit náklady, dostane se jí vyššího zisku a opačně musí pokrýt případnou ztrátu. Stanovení úrovně cen je tedy nutné pouze na počátkku a dále se již pouze dolaďuje míra technologického pokroku (X). 2 Kritika přístupu hlavního proudu 2.1 Dokonalá konkurence Základní problém spočívá v samotné podstatě modelu dokonalé konkurence. Tento model (ale i všechny ostatní neoklasické modely popisující ekonomický systém) operuje pouze na bázi komparativní statiky. Tyto modely nemají v sobě obsažen žádný historický čas, zachycují stav pouze v daném okamžiku. Jediným dynamickým prvkem je komparace dvou různých stavů např. dokonalá konkurence v krátkém a v dlouhém období. Zároveň při dokonalých informacích musí být ekonomika ve stavu rovnováhy trvale. Tyto modely popisují pouze již dosažené stavy rovnováhy, vůbec neukazují, jak se této rovnováhy dosáhne. Ačkoliv je nazýván dokonalou konkurencí, není v tomto modelu pro konkurenci ve smyslu soutěže místo. Existence homogenního produktu a spotřebitelů nedává možnost jiné konkurence než cenové, a jelikož všichni výrobci mají dokonalé informace a především dokonalé znalosti, neexistuje zde žádná nejistota. 26 Výrobci tedy mohou 24 V ČR se jako název této metody ustálil termín regulace dle oprávněných nákladů a přiměřeného zisku. (Dušek, 1998) 25 Motivační selhání viz kapitola Podrobněji viz problém znalostí a informací v rakouském pohledu. 14

15 dopředu spočítat, jakého lze dosáhnout zisku, jaké jsou jejich alternativní příležitosti a nebudou vstupovat do odvětví, které je saturováno. Díky těmto znalostem bude každá chvilková nerovnováha (např. změna spotřebitelských preferencí, objevení nového výrobního zdroje, apod.) okamžitě využita a celá ekonomika se bude trvale nacházet ve stavu dlouhodobé rovnováhy. Protože existují dokonalé informace, je nerovnováha okamžitě známa všem působícím subjektům a ti pouze upraví svou výši výstupu. Jakákoliv inovační činnost nemá smysl, jelikož její náklady nebudou uhrazeny. Díky dokonalým informacím bude nová technologie okamžitě známa všem ostatním účastníkům trhu a nebude existovat možnost vyššího zisku, který by byl odměnou za hledání inovací. Všechny firmy jsou identické a žádná nemůže být lepší než ostatní konkurenti. Dokonalá konkurence představuje spíše mrtvý a zastavený ekonomický koloběh, než neustále se měnící reálný svět. V modelu dokonalé konkurence představuje jediné rozhodování podnikatele pouhé nalezení optimálního výstupu firmy, které mu zajistí maximalizaci zisku. Jelikož zde neexistuje nejistota a veškeré informace jsou dostupné, je možné již před založením firmy vědět jaký výstup a za jakou cenu bude vyráběn 27. Tím, že jsou modelu dokonalé konkurence známy všechny alternativy, v sobě skrývá nebezpečí existence dat, jež jsou dána jediné mysli. Tato jedinečná vševědoucí jednotka by pak určila optimální rozdělení zdrojů, což by přinášelo úplnou alokační efektivnost. Tato vševědoucí jednotka pak sama může vypočítat rozdělení zdrojů a určit výstupy jednotlivých firem. Tento model popisuje spíše centrálně plánovanou ekonomiku než tržní systém. 28 I z tohoto důvodu se centralizované trhy (výše uvedená plodinová burza) mnohem více blíží dokonalé konkurenci. Vývoj společnosti s sebou přináší neustále nové a nové otázky, každý nový objev otevírá nové problémy, ať už dosud neznámé nebo dostane váhu faktor, který byl do této chvíle opomíjen. Je zřejmě možné říci, že v lidské společnosti nikdy nenastane stav, kdy by byly známy veškeré informace ve své úplnosti, což znamená, že předpoklad dokonalých informací nebude nikdy v lidské společnosti splněn a model dokonalé konkurence nebude nikdy v realitě existovat. Je-li tento obraz reality nikdy nesplnitelný, nemá tedy smysl, aby 27 Podrobněji viz např. Kirzner, Salin, 1996, str

16 doporučení ekonomie vycházela z modelu dokonalé konkurence a snažila se všechny trhy přibližovat tomuto nedostižnému ideálu. 29 Jedním z dalších předpokladů dokonalé konkurence je homogenní produkt a tedy i spotřebitel. Tento předpoklad je zřejmě také nesplnitelný. 30 Žádné dvě osoby si asi nejsou tak podobné, aby měly stejné zvyky, chutě a preference. Navíc při nemožnosti mít dokonalé informace ani jejich informace nebudou nikdy stejné, a i když budou, je zde problém znalostí. Žádné dvě osoby nemají stejné znalosti a tedy stejné informace zpracují odlišným způsobem, což znamená, že ani jejich rozhodnutí nebudou totožná. Z tohoto důvodu nebudou ani potřeby spotřebitelů nikdy homogenní a spotřebitelé získají různorodostí statků lepší uspokojení svých potřeb. Pokud by předchozí tvrzení o nehomogennosti preferencí neplatilo, je absurdní předpokládat, že firmy nabízejí heterogenní statky aniž by je někdo poptával. Lze tedy říci, že heterogenní výstup na trzích existuje právě proto, že si jej spotřebitelé přejí. Je-li heterogennost jedna z příčin monopolního postavení, pak monopolní postavení mají společnosti právě proto, protože si to spotřebitelé přejí a přináší jím to vyšší uspokojení potřeb a není pravdou, že to snižuje efektivnost. Měřítkem efektivnosti daného způsobu využití zdrojů je hodnocení spotřebitelů, nikoliv ekonomů. 31 Existence alokační a výrobní efektivnosti je podmíněna nekonečně elastickou poptávkovou křivkou po produkci firmy. Dokonalá konkurence této podmínky dosahuje stanovením předpokladu velkého množství firem na daném trhu. V realitě je zřejmě možné, aby nějaké odvětví bylo do určité míry nenasytitelné díky spotřebitelským preferencím, což by zajišťovalo elastickou poptávkovou křivku. Toto tvrzení by umožňovalo přiblížení se alokační efektivnosti dokonalé konkurence i v nedokonalé konkurenci. Modely hlavního proudu vycházejí z předpokladu jediného cíle podniku - maximalizace zisku. Reálný podnik může mít stanovenu řadu jiných primárních cílů, např. 29 Nejsou-li faktické požadavky dokonalé konkurence splněny, není možné mít firmy k tomu, aby jednali tak, jako kdyby existovala. (Hayek, 1994, str. 326) 30 Protože homogenní produkt se v realitě neobjevuje, je uváděn přibližně homogenní výrobek. Jaký výrobek je homogenní a jaký ne, o tom ovšem nemůžeme rozhodnout dopředu ani za skupinu spotřebitelů, protože jediný, kdo ví a kdo rozhoduje jaký statek je homogenní, je samotný spotřebitel jednotlivec. 31 Armentano, překlad připravovaný k vydání Liberálním institutem. 16

17 maximalizace obratu, maximalizace tržního podílu, tržní hodnoty atd. 32 V řadě podniků dochází k oddělení řízení a vlastnictví a vznikají tak uvnitř podniku různé zájmové skupiny s odlišnými cíli (preferencemi). Podnikatelé (a s nimi i ostatní zaměstnanci a osoby z okolí podniku) se nerozhodují jako čistí ekonomové, nedisponují dokonalými informacemi ani dokonalými znalostmi, nerozhodují se na základě ekonomických nákladů. Podnik není černá skřínka, ale je složen z jednotlivců, kteří mohou mít protichůdné zájmy (vlastníci, manažeři, zaměstnanci) 33 a odchylují se tak od rozhodování, které by bylo v souladu s předpokladem maximalizace zisku při rovnosti mezních veličin. V realitě existuje i necenová konkurence, a proto se domníváme, že lze při tvorbě ceny použít celou řadu přístupů, které nemusí vést k platnosti zlatého pravidla maximalizace zisku. Přesto se ale v konkurenčním prostředí snaží podnik vždy o zvýšení efektivnosti (tj. o minimalizaci nákladů a o zvýšení prodeje v rámci dané poptávky), jinak bude předstihnut konkurenty. 2.2 Monopol Jak jsme uvedli výše, ekonomie hlavního proudu monopol definuje nejčastěji jako cenového tvůrce, který je sám schopen obsluhovat celou tržní poptávku po daném produktu, ke kterému neexistuje blízký substitut. Určit takto, který producent je monopolem, je velmi obtížné ne-li dokonce nemožné. Všechny produkty vyráběné odlišným výrobcem se od sebe liší. Každý je vyráběn v odlišném podniku, s odlišnými výrobními faktory (žádné dva stroje ani dva lidé nejsou identičtí, k tomu přistupuje fakt, že každá firma je řízena jinak), každý může mít odlišnou poptávku a zároveň každý producent je v určitém rozsahu cenovým tvůrcem. V tomto pojetí je každý výrobce monopolem. Vymezení blízkého substitutu je stejně obtížné, jelikož všechny statky jsou omezené a jsou tedy konkurenty. Navíc neexistence substitutu v současnosti neznamená nemožnost jeho najití v budoucnosti. 34 V neposlední řadě o tom co je a co není substitut rozhoduje vždy sám spotřebitel. 32 Například Baťa měl za cíl obout celý svět. 33 Podrobněji viz Wöhe, 1995; Synek, Vyrábí-li jediná firma ve východních Čechách elektrickou energii, je monopolem? Elektrická energie není jediným zdrojem energie, můžeme ji nahradit plynem, sluncem, atd. Elektřinu nemusíme odebírat z východních Čech, je možno ji odebírat z jiné části země nebo ze zahraničí. Máme tedy problém vymezit trh monopolu jak z hlediska věcného, tak z hlediska geografického. 17

18 Tyto problémy jsou samozřejmě známy a je nutno je řešit, zejména v antimonopolním zákoně. Zákon o ochraně hospodářské soutěže stanovuje dominantní a monopolní postavení na relevantním trhu. Přičemž relevantní trh znamená shodné, porovnatelné nebo vzájemně zastupitelné zboží, dominantní postavení je 30% podíl na tomto trhu a monopolní postavení znamená, že subjekt není vystaven soutěži s jinými subjekty. Na konkrétních případech Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže se ukazuje nemožnost objektivního vymezení relevantního trhu a následného určení podílu. Jednotlivé vymezení trhu se liší v případech, které mají stejný předmět hlavní obchodní činnosti. Příkladem může být vymezení trhu pro čerpací stanice a dodavatele propan-butanu pro čerpací stanice. V druhém případě je trh vymezen jako trh s plynem propan-butan určeným pro čerpací stanice pohonných hmot 35, zatímco v prvním případě je trh vymezen jako trh pohonných hmot, mazadel, příbuzných ropných produktů a jiných výrobků pro maloobchodní prodej u čerpací stanice pohonných hmot. 36. Propan-butan a benzín je téměř dokonalým substitutem, jelikož upravený automobil může používat obou paliv současně. Přestože oba subjekty tedy podnikají na jednom trhu, má každý vymezen trh tak, aby toto vymezení co nejlépe odpovídalo řešenému případu. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže deklaruje, že při vymezení trhu je rozhodující spotřebitelské hledisko. 37 Přesto je schopen vymezit trh jako trh tzv. bílé techniky, tj. domácích elektrospotřebičů, kam lze zahrnout především pračky, myčky, ledničky a mrazničky. 38 Lze si jen obtížně představit spotřebitele, který substituuje drahou ledničku levnou automatickou pračkou. 39 Běžně je monopol v učebnicích ekonomické teorie zobrazován způsobem, který spíše zobrazuje přirozený monopol nebo oligopolní konkurenci s prostorem pro maximálně dvě, tři firmy. Toto zobrazení velmi názorně ilustruje všechny negativní vlastnosti monopolu - alokační a výrobní neefektivnost, dosahování ekonomického zisku a ztráty mrtvé váhy. Pokud ale vznikne monopol v konkurenčním prostředí (tj. tam, kde je díky 35 Rozhodnutí ve správním řízení č. S 38/ Rozhodnutí ve správním řízení č. S 117/ Příručka pro podnikatelské subjekty, Rozhodnutí ve správním řízení č. S 6/ Podrobnější rozbor případů řešených Úřadem pro hospodářskou soutěž viz M. Kulig: Analýza některých případů řešených Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže v ČR, seminární práce, VŠE, LS 1999/

19 poptávce prostor pro řadu firem) díky existenci neadministrativních bariér, pak se tento monopol nejspíše neudrží. Vzdálenost nákladových křivek a tržní poptávky je tak veliká, že nikdo nebude ochoten akceptovat mnohonásobné zvýšení ceny a pokud ano, bude tato akceptace velmi krátkodobá. Vysoká cena totiž povede k intenzivnímu hledání substitutu a pokud neexistuje, ke hledání nové technologie nebo nových výrobních zdrojů. Existence monopolního vlastníka důležitého výrobního faktoru povede jednak k jeho šetrnějšímu užití a jednak umožní využívat známé, ale doposud neefektivní zdroje, čímž přispěje ke zvýšení nabídky tohoto zdroje. Světový monopol ropy by vedl ke zvýšenému využívání vodní energie, uhlí apod. Z hlediska světového hospodářství a sub specie aeternitatis by to znamenalo, že budeme úsporněji zacházet s drahocennými látkami, které jen těžíme, ale nedokážeme nahradit, a že tak zanecháme příštím generacím více než by tomu bylo při bezmonopolním hospodaření. 40 Existence monopolu je vázána na existenci bariér na straně vstupu, popř. výstupu. Tyto bariéry ovšem existují v daném časovém okamžiku a tedy i monopol může existovat v daném časovém okamžiku. Časová udržitelnost monopolu je omezená 41 a jeho existence kromě bariér závisí také na poptávce. Je-li tak nízká, že trh zajistí jedna firma, jsou zde splněny podmínky pro existenci přirozeného monopolu. Je-li monopolní cena pro spotřebitele příliš vysoká, nebudou zboží kupovat. Pokud se změní preference spotřebitelů, které způsobí zvýšení poptávky, pominou i předpoklady pro existenci jedné firmy. Existuje-li v odvětví monopolní cena, bude existovat silný tlak na vstup do tohoto odvětví. Při neexistenci substitutů bude silná snaha tyto substituty objevit, snaha najít nové technologie nepoužívající vstup v monopolním vlastnictví, snaha najít nové zdroje příslušné suroviny, apod. (viz výše). Nalezení substitutů, nových technologií apod. povede ke změnám nabídky a poptávky tak, že dojde k vymizení podmínek pro existenci monopolu. Pokud spotřebitelé nechtějí akceptovat monopol, prostě mohou změnit svoje preference a tím i poptávku po produkci monopolní firmy. Pokud budou dobrovolně nakupovat od monopolní firmy, pak její existenci akceptují. Monopol může díky svým vysokým ziskům provádět poměrně nákladný výzkum. Pokud je tento výzkum úspěšný a vede k objevení efektivnější technologie, umožní mu to 40 Mises, 1998, str Časové omezení se ovšem nevztahuje na administrativní bariéry vytvořené ze strany státu viz další výklad. 19

20 snížení nákladů a tedy možnost vyššího prodeje za nižší cenu při stejné míře zisku. Trh, který by se snažil přiblížit prostředí dokonalé konkurence, nemá pro takovýto pokrok žádný prostor. Dominance nadnárodních monopolů je umožněna právě proto, že poskytují levnější zboží a spotřebitelům přináší vyšší užitek. Pokud je existence nadnárodních monopolů škodlivá, má kterýkoliv spotřebitel možnost jeho výrobky nekupovat a nakupovat u drobného domácího výrobce a způsobit krach této společnosti. Proč kupují spotřebitelé Coca-Colu nebo Pepsi-Colu, když mohou nakupovat nespočetné množství jejich obdob? Vysvětlení je prosté: pro většinu zákazníků jsou tyto výrobky (nadnárodních monopolů/oligopolů) levnější, chutnější, bezpečnější a kvalitnější. Zákon o ochraně hospodářské soutěže připouští možnost výjimek. Ochrana hospodářské soutěže je tedy značně závislá na rozhodnutí státních úředníků, na tlaku a vyjednávacích schopnostech podnikatelských subjektů, jakou hospodářskou soutěž si zařídí. Antimonopolní zákonodárství může být účinným nástrojem konkurenčního boje pokud je můj konkurent schopnější, stačí prokázat, že dosáhl dominantního postavení a zneužívá ho a zajistit mu minimálně pokutu a nepříjemný obraz u veřejnosti. 42,43 Predátorské chování je oblíbeným strašákem 44, ale neexistují přesvědčivé důkazy pro potvrzení této praktiky 45. Při argumentaci se často vynechává, že ten, kdo nese mnohem vyšší náklady, je právě onen predátor, který musí prodávat se ztrátou. Zatímco se tento predátor finančně vysílí při prodeji pod náklady, ostatní firmy mohou vyrábět na sklad a počkat, až se ceny zvýší. Může se poté stát, že zatímco ostatní budou prodávat se ziskem, predátor nemusí za jimi nastavenou cenu ani pokrýt své ztráty. Pokud by to opravdu vydržel a ceny po zničení konkurentů zvýšil, bude na volném trhu čelit silným motivům ke vstupu do tohoto silně ziskového odvětví. 42 Endogenizací politického procesu (tedy např. antimonopolní zákony jako způsob konkurenčního boje) do ekonomického chování člověka se zabývá teorie veřejné volby. Příkladem je tzv. dobývání renty. Jelikož licence a uzavření určitého odvětví přinese subjektům nacházejícím se v tomto odvětví zvýšené zisky a nižší konkurenci, jsou ekonomické subjekty ochotny nést náklady na získání této výsady (např. náklady na lobování, úplatky, apod.). Tyto náklady jsou však neproduktivní. (Viz např. Holman, 1999a.) 43 Praktické příklady lze najít zkoumáním jednotlivých soudních pří. Ukazuje se, že ačkoliv např. ceny klesaly a zároveň existovaly desítky konkurentů, přesto byly firmy uznány vinnými z monopolních praktik. (Armentano, 1983 a překlad). Aktuálním příkladem je nynější proces proti společnosti Microsoft. 44 Mnohem oblíbenějším v mezinárodním obchodě než v antimonopolní politice. 45 Viz např. Armentano, překlad. 20