Bakalářská práce ZAMĚSTNÁVÁNÍ OSOB SE ZDRAVOTNÍM POSTIŽENÍM

Transkript

1 PRÁVNICKÁ FAKULTA MASARYKOVY UNIVERZITY Katedra pracovního práva a sociálního zabezpečení Bakalářská práce ZAMĚSTNÁVÁNÍ OSOB SE ZDRAVOTNÍM POSTIŽENÍM Soňa Tkadlčíková 2008/ 09 Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma: Zaměstnávání osob se zdravotním postižením zpracovala sama a uvedla jsem všechny použité prameny.

2 Děkuji JUDr. Janě Komendové, Ph.D, vedoucí mé bakalářské práce, za cenné rady a připomínky, které mi napomohly ke zpracování této práce. Soňa Tkadlčíková 2

3 OBSAH: Úvod I. Vymezení základních pojmů Invalidita Definice osoby se zdravotním postižením (OZP) Plně invalidní osoba Částečně invalidní osoba Osoba zdravotně znevýhodněná II. Současná právní úprava upravující zaměstnávání OZP Postavení OZP podle Listiny základních práv a svobod Pracovněprávní vztahy OZP upravené zákoníkem práce Zákon o zaměstnanosti Další právní předpisy související s problematikou zaměstnávání OZP Vyhláška č. 518/2004 Sb. Zákon č. 586/1992 Sb. Nařízení vlády č. 515/2004 Sb. Vyhláška č. 519/2004 Sb. Zákon č. 155/1995 Sb. Zákon č. 187/2006 Sb. Zákon č. 137/2006 Sb. III. Aktivní politika zaměstnanosti Nástroje na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením Rekvalifikace Investiční pobídky Veřejně prospěšné práce Společensky účelná pracovní místa Překlenovací příspěvek Příspěvek na dopravu zaměstnanců Příspěvek na zapracování Příspěvek při přechodu na nový podnikatelský program Cílené programy řešení nezaměstnanosti OZP Nezaměstnanost OZP 3

4 IV. Zaměstnávání osob se zdravotním postižením Pracovní rehabilitace Příprava k práci Chráněné pracovní místo a chráněná pracovní dílna Chráněné pracovní místo Chráněná pracovní dílna Práva a povinnosti zaměstnavatelů zaměstnávající OZP Povinnosti zaměstnavatelů zaměstnávající OZP Práva zaměstnavatelů zaměstnávající OZP Příspěvek na podporu zaměstnávání OZP Podnikání osob se zdravotním postižením Závěr Resumé Prameny bakalářské práce 4

5 Úvod Tématem této bakalářské práce je zaměstnávání osob se zdravotním postižením. Jedná se o velmi aktuální téma, kterému by se měla věnovat zvýšená pozornost, protože osoby se zdravotním postižením mají stejná práva jako každý jiný člověk, tedy i právo na odpovídající pracovní uplatnění. Je pochopitelné, že oblasti zaměstnávání zdravotně postižených občanů je v současnosti ve všech ekonomicky vyspělých zemích, tedy i u nás, věnována zvýšená pozornost. Neboť vysoká společenská úroveň země se dá změřit různými způsoby, například tím, jak kvalitně, a s jakou péčí se stará o své slabé jedince, kteří se nedokáží postarat sami o sebe dostatečným způsobem. K této skupině lidí jednoznačně patří zdravotně postižení, kterým by stát měl pomoci k nalezení a zajištění plnohodnotného života. Práce je pro značnou část lidí především zdrojem obživy, ale kromě toho větší či menší měrou naplňuje další potřeby člověka, například potřebu úcty, respektu, uznání, potřebu seberealizace, pocitu prospěšnosti i úspěšnosti a také potřebu kolektivu. 1 Cítíme potřebu respektovat druhé a být respektováni, ale také potřebu sebeúcty. Chceme se cítit pozitivně oceněni a užiteční, chceme vynikat ve své profesi a svých zájmech. Případné neúspěchy v této oblasti se projevují komplexy méněcennosti a nízkou sebeúctou. Lidé zdravotně postižení, kteří trpí sníženým sebevědomím potřebují neustálé uznání od svého okolí, a v případě, že se jim nedostává dostatečných projevů respektu, jsou schopni až sociálního vydírání. Člověk, který se cítí sebevědomý a schopný nevyžaduje uznání od ostatních. Závažnosti problému zaměstnávání osob se zdravotním postižením se dříve věnovala spíše malá pozornost, a to i přes to, že podle statistik každý desátý obyvatel naší planety trpí různou mírou zdravotního postižení. Tento podíl se vlivem civilizačních chorob a zrychlenému, a tedy stresujícímu způsobu života neustále zvyšuje. Tato početná skupina obyvatel je přímo předurčena k tomu, aby ve společnosti, která se orientuje především na pracovní výkon a zisk měla velmi obtížné postavení na pracovním trhu. Podle odhadů ČSÚ žije v současné době v České republice více než jeden milion osob se zdravotním postižením, kteří tvoří 9,87 % celé populace. Velkým přínosem k získání vhodného pracovního uplatnění je i úroveň vzdělání, u osob 1 Maslowova teorie hierarchie potřeb 5

6 se zdravotním postižením je vzdělání v porovnání s celkovou populací České republiky nižší. Ve skupině zdravotně postižených starších 15 let výrazně převládá počet osob se základním vzděláním. Mezi nejčastější typy zdravotního postižení patří choroby vnitřních orgánů, následovány nemocemi pohybového ústrojí. Oba uvedené typy handicapu se vyskytují u nadpoloviční většiny osob se zdravotním postižením. 2 Cílem je umístit do pracovního procesu všechny zdravotně postižené s ohledem na jejich zdravotní postižení. Jistě, tato myšlenka se shledává se všeobecným souhlasem, ale ve skutečném životě naráží na nejrůznější překážky. Tento problém se začleněním všech osob se zdravotním postižením do aktivního sociálního a ekonomického života se doposud nepodařilo úspěšně vyřešit žádnému ekonomicky a sociálně vyspělému státu, a to ani v době hospodářského blahobytu. Jeden z nejdůležitějších problémů osob se zdravotním postižením je jejich plnohodnotné a dlouhodobé zařazení do pracovního procesu. V souvislosti s tím je třeba podtrhnout, že zaměstnání osob zdravotně postižených není jen zdrojem jejich obživy, ale pro většinu z nich prostředkem seberealizace se zřejmým sociálně rehabilitačním účinkem. Zaměstnávání člověka se zdravotním postižením může pozvednout prestiž firmě. Sociální či společenská odpovědnost firem se totiž stává vizitkou vyspělosti daného podniku. Tato forma společensky odpovědného chování bývá v určitém prostředí velmi oceňována a koncept sociální odpovědnosti tak přispívá ke známosti firmy, značky nebo produktu a zlepšuje tak celkový dojem firmy na veřejnost. Lidé již nevnímají podniky pouze jako producenty výrobků a služeb, jejichž cílem by měla být pouze maximalizace zisku. Pokud má být firma v dnešním světě dlouhodobě a trvale úspěšná, měla by naplnit očekávání svého okolí, zkrátka chovat se sociálně odpovědně. 3 Na rostoucí podíl zdravotně postižených osob z celkového počtu osob v produktivním věku reaguje i současná sociální politika ČR. Nástroje, kterými je realizována aktivní politika zaměstnanosti, jsou zejména rekvalifikace zdravotně postižených osob, zřizování chráněných pracovních míst a chráněných dílen pro osoby se zdravotním postižením, veřejně prospěšné práce, společensky účelná pracovní místa, příspěvky na dopravu zaměstnanců se zdravotním postižením, příspěvky na zapracování, a další Hrdá, J. a kol., Zaměstnávání lidí se zdravotním postižením. JÚŠ, 2007, s. 18 6

7 Česká republika formou finančních dotací a daňových úlev podporuje zaměstnavatele, kteří v zaměstnaneckém poměru zaměstnávají padesát a více procent pracovníku se zdravotním postižením z celkového počtu zaměstnanců, neboť je žádoucí, aby tyto osoby byly, pokud je to možné, plně zapojovány do života společnosti. První část této bakalářské práce se věnuje vymezení základních pojmů, jako je invalidita, osoba zdravotně znevýhodněná, plně invalidní a částečně invalidní osoba, rozdíl mezi částečnou a plnou invaliditou, změny v posuzování zdravotního stavu od a od a definice osoby se zdravotním postižením. Druhá část je věnována současné právní úpravě upravující zaměstnávání osob zdravotně postižených, a to zejména podle Listiny základních práv a svobod, zákoníku práce, zákona o zaměstnanosti a dalších právních předpisů, které souvisejí s problematikou zaměstnávání osob se zdravotním postižením. Ve třetí části nazvané aktivní politika zaměstnanosti jsou podrobně rozebírány nástroje na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením, cílené programy řešení nezaměstnanosti osob se zdravotním postižením a statistika nezaměstnanosti u těchto osob. Čtvrtá část je věnována přímo praktické problematice zaměstnávání osob se zdravotním postižením, nejdříve je charakterizována pracovní rehabilitace osob se zdravotním postižením, chráněná dílna, chráněné pracovní místo. Dále jsou charakterizovány zvláštní pracovní podmínky osob se zdravotním postižením, práva a povinnosti zaměstnavatelů zaměstnávající tyto osoby a motivování zaměstnavatelů k vyššímu počtu zaměstnávání osob se zdravotním postižením. 7

8 I. Vymezení základních pojmů 1.1 Invalidita Invalidita je významná sociální událost, definována jako dlouhodobá ztráta, nebo snížení pracovní schopnosti. Zpravidla může vzniknout v důsledku vážného úrazu či onemocnění. Invaliditou lze rozumět sociální stav občana, který vyjadřuje míru poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti v důsledku dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. 4 Podle Úmluvy Mezinárodní organizace práce č. 159 o pracovní rehabilitaci a zaměstnávání invalidů, která byla ratifikována Československou socialistickou republikou, vstoupila v platnost 21. února 1986, je součástí vyhlášky ministra zahraničních věcí č. 72/1985 se v části I. vymezuje pojem invalidita takto: Výraz invalida označuje každou osobu, jejíž vyhlídky naleznout a zachovat si vhodné zaměstnání a dosahovat v něm postupu jsou podstatně sníženy v důsledku náležitě ověřeného tělesného nebo duševního postižení. V historii byla invalidita chápána jako stav, který si zaslouží podporu od ostatních, například od svépomocných sdružení, pojišťovacích systémů, chudinských zákonů, charity a jiných způsobů státního opatření. Úmyslem těchto opatření bylo zabránit chudobě a sociálního vyloučení zdravotně postižených. Pro invaliditu je typické dlouhodobé, nebo trvalé narušení zdravotního stavu. Dočasné poruchy zdraví uspokojuje instituce dočasné pracovní neschopnosti podle předpisů o nemocenském pojištění. 5 Podle rozsahu porušení zdravotního stavu rozeznává současná právní úprava důchodového pojištění plnou invaliditu a částečnou invaliditu. Plná a částečná invalidita je definována v ustanovení zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění. Podle zákona č. 306/2008 Sb. s účinností od 1. ledna 2010 bude zaveden jednotný pojem invalidity spolu s jedním invalidním důchodem, jehož výše však bude záviset na zjištěném stupni invalidity. Přitom invalidita se bude vymezovat jen 4 Ryba, J. a kol.: Zákon o důchodovém pojištění a předpisy související. Praha: Orac, 1995, s zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů 8

9 ve vztahu k poklesu pracovní schopnosti a bude zahrnovat celkem tři stupně invalidity. Invalidita prvního stupně nastane, jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesne nejméně o 35 % a nejvíce o 49 %. Pokud pracovní schopnost poklesne nejméně o 50 % a nejvíce o 69 % jedná se o invaliditu druhého stupně a o invaliditu třetího stupně půjde, pokud pracovní schopnost poklesne nejméně o 70 %. Tyto změny by měly přispět k modernizaci a ke zpřesnění posudkového procesu formou konkrétních posudkových zásad a hledisek a ve svých důsledcích ovlivnit další vývoj invalidizace, nákladů na invalidní důchody a počty ekonomicky aktivních osob při zachování osvědčených principů stávajícího systému posuzování poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti, který zavedl do posudkové činnosti v základním důchodovém pojištění princip funkčního přístupu k hodnocení zdravotního stavu a hodnocení jednotlivých druhů zdravotních postižení a jejich funkčních důsledků Definice osoby se zdravotním postižením Neplatný právní předpis, zákon č. 1/1991 Sb. o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů v 21 používal pojem občan se změněnou pracovní schopností, tento pojem nepřesně vystihoval osoby se zdravotním postižením, proto byl překonán, a to mimo jiné i z důvodů neslučitelnosti terminologie s pojmy používanými v EU. 7 Nová úprava precizněji vymezuje okruh fyzických osob, kterým je poskytována zvýšená péče na trhu práce. Pokud budou tyto osoby vykovávat práci vhodnou z hlediska jejich zdravotního handicapu, nemusí mít změněné pracovní schopnosti než osoby zdravé. Zdravotní postižení je anomálie zdravotního stavu jedince, která ho omezuje v určitém konání. Podle důvodové zprávy k vládnímu návrhu zákona o zaměstnanosti, 8 zohlednění zdravotního postižení jako funkční poruchy zdravotního stavu odpovídá mezinárodně uznávaným a používaným hlediskům, stejně jako hlavní zásada, že fyzickým osobám, které jsou zdravotně handicapovány, se při přístupu k zaměstnávání samém poskytuje zvýšená pomoc a péče. Definice 6 Hejkal, L. Zákon o důchodovém pojištění ve znění platném k 1. lednu 2009 s komentářem, Poradce 2009, s Zároveň jsou respektovány závazky a dohody našeho státu vůči MOP (úmluva č. 159 o pracovní rehabilitaci a zaměstnávání invalidů), WHO a EU z hlediska zvýšené pomoci osobám se zdravotním postižením při jejich integraci do pracovního a veřejného života. 8 vyhlášený pod č. 435/2004 Sb. 9

10 a úprava pro oblast zaměstnanosti je obsažena v zákoně č. 435/2004 Sb. o zaměstnanosti, ochranu v pracovněprávních vztazích zakotvuje zákoník práce. V zákoně č. 435/2004 Sb. o zaměstnanosti jsou v 67 definovány osoby se zdravotním postižením. Těmto fyzickým osobám se zdravotním postižením se poskytuje zvýšená ochrana na trhu práce. Osobami se zdravotním postižením jsou fyzické osoby, které jsou orgánem sociálního zabezpečení prostřednictvím svých posudkových lékařů uznány plně invalidními, nebo částečně invalidními, nebo rozhodnutím úřadu práce uznány zdravotně znevýhodněnými. Za zdravotně znevýhodněnou osobu se považuje fyzická osoba, která má zachovánu schopnost vykonávat soustavné zaměstnání nebo jinou výdělečnou činnost, ale její schopnosti být, nebo zůstat pracovně začleněna, vykonávat dosavadní povolání nebo využít dosavadní kvalifikaci nebo kvalifikaci získat jsou podstatně omezeny z důvodu jejího dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Za dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav se pro účely zákona o zaměstnanosti považuje nepříznivý stav, který podle poznatků lékařské vědy má trvat déle než jeden rok a podstatně omezuje psychické, fyzické nebo smyslové schopnosti a tím i schopnost pracovního uplatnění. K uznání za občana se zdravotním postižením musí občan splňovat dvě základní podmínky, a to nepříznivý zdravotní stav, který musí být dlouhodobý, tzn. takové povahy, že podle poznatků lékařské vědy potrvá alespoň jeden rok. Druhým důvodem je, že v důsledku dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu má podstatně omezenou možnost pracovního uplatnění, popřípadě přípravy pro pracovní uplatnění. Důvod k přiznání statutu zdravotně postižené osoby je charakterizován jako obecné srovnání možnosti pracovního uplatnění zdravého občana stejného věku a pohlaví a občana s dlouhodobě nepříznivým stavem bez ohledu na dosavadní zaměstnání nebo na dosažený stupeň kvalifikace. 9 Vazbou na plnou a částečnou invaliditu se respektuje společensky uznaná tíže zdravotního postižení a její nesporný dopad na výdělečnou schopnost a z toho vyplývající následné podpory na trhu práce. Zvýšená podpora bude poskytována rovněž fyzickým osobám, které jejich zdravotní stav znevýhodňuje na trhu práce Jouza, L. Zákon o zaměstnanosti ve znění platném k 1. lednu 2009 s komentářem. Český Těšín : Poradce, 2009, s Důvodová zpráva k vládnímu návrhu zákona o zaměstnanosti vyhlášená pod č. 435/2004 Sb. 10

11 1.2.1 Plně invalidní osoba Osoba je plně invalidní podle 39 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla její schopnost soustavné výdělečné činnosti nejméně o 66 %. S účinností zákona č. 306/2008 Sb., kterým se mění zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, musí od 1. ledna 2010 tento pokles její schopnosti soustavné výdělečné činnosti být alespoň o 70 %. Osoba je dále plně invalidní, pokud její dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav ji značně ztěžuje obecné životní podmínky. Tato osoba je schopna pro zdravotní postižení soustavné výdělečné činnosti jen za zcela mimořádných podmínek. Při určování poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti u těchto osob se vychází z jejího zdravotního stavu doloženého výsledky funkčních vyšetření a z její schopnosti vykonávat práci odpovídající zachovaným tělesným, smyslovým a duševním schopnostem, s přihlédnutím k výdělečným činnostem, které vykonávala před tím, než k takovému poklesu došlo, a k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem. Přitom se bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující schopnost výdělečné činnosti pojištěnce, jestli, a jakým způsobem je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, a jaká je schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnosti, než dosud vykonával. Způsob posouzení a procentní míru poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti a okruh zdravotních postižení umožňujících soustavnou výdělečnou činnost jen za zcela mimořádných podmínek stanoví příloha č. 3 vyhlášky č. 284/1995 Sb., kterou se provádí zákon č. 155/1995 Sb. o důchodovém pojištění ve znění pozdějších předpisů. Musí být splněna příčinná souvislost mezi dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem a poklesem schopnosti soustavné výdělečné činnosti. O tom, zda jde o občana plně invalidního rozhoduje místně příslušná posudková komise okresní správy sociálního zabezpečení a tuto skutečnost dokládá plně invalidní fyzická osoba tímto potvrzením, nebo rozhodnutím. Plně invalidní osoba je podle 67 odst. 2 písm. a) zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů osobou s těžším zdravotním postižením. K uznání těžšího zdravotního postižení již tato osoba nemusí mít žádné další rozhodnutí, nebo potvrzení. Skutečnost, že je osobou plně invalidní, osvědčuje rozhodnutím orgánu 11

12 sociálního zabezpečení. 11 Nejčastěji půjde o Rozhodnutí o přiznání plného invalidního důchodu, protože tyto důchody mohou být přiznány a vypláceny jedině takové osobě, která byla posouzena jako plně invalidní. Existují však i případy, kdy osoba posouzená jako plně invalidní nesplňuje podmínky pro přiznání plného invalidního důchodu. 12 Zde potom postačí potvrzení okresní správy sociálního zabezpečení o tom, že tato osoba byla posouzena jako plně invalidní Částečně invalidní osoba Smyslem částečného invalidního důchodu je zajistit částečnou náhradu ušlých příjmů z důvodu dlouhodobě zhoršeného zdravotního stavu. Občan je částečně invalidní 14 podle zákona č. 155/1995 Sb. o důchodovém pojištění, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho schopnost soustavné výdělečné činnosti nejméně o 33 %. 15 Osoba je částečně invalidní též tehdy, jestliže její dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav značně ztěžuje obecné životní podmínky. Okruh zdravotních postižení značně ztěžujících obecné životní podmínky stanoví příloha č. 4 vyhlášky č. 284/1995 Sb., kterou se provádí zákon č. 155/1995 Sb. o důchodovém pojištění ve znění pozdějších předpisů. Při posuzování, zda je občan částečně invalidní se hodnotí zbývající výdělečná schopnost občana. Při hodnocení zbývající výdělečné schopnosti není měřítkem dosahovaný výdělek, ale hlavní důraz se klade na komplexní posouzení zbývajících objektivně existujících tělesných a duševních schopností umožňujících další výdělečnou činnost. 16 Skutečnost, že je osobou se zdravotním postižením dokládá částečně invalidní fyzická osoba potvrzením, nebo rozhodnutím orgánu sociálního zabezpečení. 17 U osoby částečně invalidní je možno vycházet z rozhodnutí o přiznání 11 Červinka, T. Zaměstnávání občanů se zdravotním postižením, důchodců, mladistvých a studentů, absolventů škol, žen a dalších kategorií. 3. vydání. Olomouc : Anag, 2007, s např. nesplňuje potřebnou dobu pojištění 40 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění ve znění pozdějších předpisů 13 Židoňová, J. Průvodce zaměstnáváním osob se zdravotním postižením. Praha : BMSS-START, 2005, s Od 1. ledna 2010 podle zákona č. 306/2008 Sb., kterým se mění zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, půjde o invaliditu prvního nebo druhého stupně 15 S účinností od 1. ledna 2010 nejméně o 35 % 16 Jouza, L., Zaměstnávání zdravotně postižených osob. Český Těšín: Poradce, 2005, s toto rozhodnutí vydává posudková komise okresní správy sociálního zabezpečení 12

13 částečného invalidního důchodu, protože tyto důchody mohou být přiznány a vypláceny jedině takové osobě, která byla posouzena jako částečně invalidní. Pokud osoba která je posouzená jako částečně invalidní nesplňuje podmínky pro přiznání částečného invalidního důchodu, 18 postačí k uznání za osobu zdravotně postiženou potvrzení okresní správy sociálního zabezpečení o tom, že tato osoba byla posouzena jako částečně invalidní Osoba zdravotně znevýhodněná Za zdravotně znevýhodněnou osobu 20 se považuje fyzická osoba, která splňuje tři podmínky. Musí mít dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, má zachovánu schopnost vykonávat soustavné zaměstnání nebo jinou výdělečnou činnost a má podstatně omezenou schopnost využít dosavadní kvalifikaci, nebo novou kvalifikaci získat. Za dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav se podle zákona č. 435/2004 Sb. o zaměstnanosti považuje nepříznivý stav, který podle poznatků lékařské vědy má trvat déle než jeden rok a podstatně omezuje psychické, fyzické nebo smyslové schopnosti. Tím je omezena jeho schopnost pracovního uplatnění. Zohlednění zdravotního postižení jako funkční poruchy zdravotního stavu odpovídá mezinárodně uznávaným a používaným hlediskům, stejně jako hlavní zásada, že fyzickým osobám, které jsou zdravotně handicapovány, se při přístupu k zaměstnávání samém poskytuje zvýšená pomoc a péče 21. Postavení osoby zdravotně znevýhodněné získá fyzická osoba rozhodnutím úřadu práce. K získání rozhodnutí je nezbytné na místně příslušném úřadu práce podat žádost o přiznání statutu osoby zdravotně znevýhodněné. Úřad práce ve správním řízení rozhodne o tom, zda jde o osobu se zdravotním znevýhodněním. Posudek o zdravotním stavu vydávají posudkoví lékaři úřadů práce, a ten slouží jako podklad pro rozhodnutí úřadu práce. 18 např. nesplňuje potřebnou dobu pojištění 44 odst. 3 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění ve znění pozdějších předpisů 19 Židoňová, J. Průvodce zaměstnáváním osob se zdravotním postižením. Praha : BMSS-START, 2005, s odst. 2 písm. c) zákona č. 435/2004 Sb. o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů 21 Jouza, L., Zaměstnávání zdravotně postižených osob. Český Těšín: Poradce, 2005, s

14 Skutečnost, že je osobou se zdravotním postižením, která byla rozhodnutím úřadu práce uznána osobou zdravotně znevýhodněnou dokládá fyzická osoba rozhodnutím úřadu práce. Podle zákona č. 109/2006 Sb., kterým se mění zákon o zaměstnanosti, se fyzické osoby, které byly rozhodnutím okresní správy sociálního zabezpečení uznány jako osoby zdravotně znevýhodněné považují za osoby zdravotně postižené. Tato rozhodnutí jsou platné po dobu platnosti rozhodnutí, maximálně však po dobu tří let od nabytí účinnosti zákona, tedy do 30. června

15 II. Současná právní úprava upravující zaměstnávání OZP V civilizovaném světě je věnována zdravotně postiženým občanům velká pozornost a je vyvíjena snaha o využití jejich zachované pracovní schopnosti co nejlépe. Mezinárodně je určité minimum potřebné péče při rozvoji pracovního potenciálu zdravotně postižených zakotveno v Úmluvě Mezinárodní organizace práce č. 159 o pracovní rehabilitaci a zaměstnání lidí se zdravotním postižením z , kterou ratifikovalo 80 zemí. Z této úmluvy, ke které se náš stát také přihlásil a která byla publikována pod č. 72/1985 Sb., vychází právní úprava v České republice prosince 2006 přijala Organizace spojených národů Úmluvu o právech osob se zdravotním postižením. Jedná o mezinárodní dohodu o lidských právech, která chrání práva zdravotně postižených lidí. Stanovuje, co se za diskriminaci na základě zdravotního postižení považuje, a na základě které se mohou zdravotně postižení domáhat rovného zacházení v oblasti lidských práv. Evropská sociální charta vstoupila v platnost 26. února 1965, v článku 15 se zabývá právem tělesně nebo duševně postižených osob na odbornou přípravu k výkonu povolání, a začleněním těchto osob do pracovního procesu: Přijmout odpovídající opatření k poskytnutí možnosti odborné přípravy pro výkon povolání, včetně zapojení specializovaných veřejných nebo soukromých institucí, je-li to nutné. Přijmout vhodná opatření k umístění zdravotně postižených osob do zaměstnání, zejména pomocí specializovaných zprostředkovatelen práce, zařízení pro chráněná zaměstnání a vhodnými způsoby stimulace zaměstnavatelů k přijetí zdravotně postižených osob do zaměstnání. Rada v doporučení 86/379/EHS ze dne 24. července 1986 o zaměstnávání zdravotně postižených osob ve Společenství stanovila orientační rámec, který vyjmenovává příklady pozitivních akcí na podporu zaměstnávání a vzdělávání zdravotně postižených osob, a v usnesení ze dne 17. června 1999 o rovných možnostech zaměstnání pro zdravotně postižené osoby zdůraznila význam věnování 22 Steinichová, L. Zaměstnávání občanů se změněnou pracovní schopností. Praha : Pragoeduca, 2001, s. 7 15

16 zvláštní pozornosti zejména přijímání, udržování v zaměstnání, vzdělávání a celoživotnímu učení zdravotně postižených osob. 23 Práva zdravotně postižených přiznává i Listina základních práv EU. V článku 26 se jim přiznává právo osob se zdravotním postižením na opatření, jejichž cílem je zajistit jejich nezávislost, sociální a profesní začlenění a jejich účast na životě společnosti. Problematikou zaměstnávání osob zdravotně postižených se v České republice zabývá celá řada právních předpisů, jejich úkolem je vytváření a zlepšování situace zdravotně postižených na pracovním trhu. 2.1 Postavení osob zdravotně postižených podle Listiny základních práv a svobod Listina základních práv a svobod, která je součástí ústavního pořádku České republiky, vychází z nedotknutelnosti a univerzálního charakteru přirozených lidských práv. V souladu s tímto pojetím stát lidská práva pouze uznává, prohlašuje a potvrzuje jejich nezcizitelnost a nezrušitelnost. 24 Základní práva a svobody se zaručují všem bez rozdílu pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického či jiného smýšlení, národního nebo sociálního původu, příslušnosti k národnostní nebo etnické menšině, majetku, rodu nebo jiného postavení. Podle článku 3 odst. 1 usnesení předsednictva České národní rady č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky (Listina) se základní práva zaručují všem bez rozdílu, tedy i osobám zdravotně postiženým. Obecné ustanovení o právu na práci a svobodnou volbu povoláni mají všichni lidé, tedy i zdravotně postižení, toto právo je citováno v Listině v článku 26: Každý má právo na svobodnou volbu povolání a přípravu k němu, jakož i právo podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost. Každý má právo získávat prostředky pro své životní potřeby prací. Občany, kteří toto právo nemohou bez své viny vykonávat, stát v přiměřeném rozsahu hmotně zajišťuje; podmínky stanoví zákon. 23 Směrnice rady 2000/78/ES ze dne 27. listopadu 2000, kterou se stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání. 24 Vysokajová, M. Hospodářská, sociální, kulturní práva a zdravotně postižení. Praha : Karolinum, 2000, s

17 Se specifickými ustanoveními týkajícími se občanů se zdravotním postižením se setkáme ve čtvrté hlavě Listiny, věnované hospodářským, sociálním a kulturním právům. 25 Přímo o osobách se zdravotním postižením hovoří článek 29, který uvádí, že tyto osoby mají právo na zvýšenou ochranu zdraví při práci a na zvláštní pracovní podmínky. Dále že mají právo na zvláštní ochranu v pracovněprávních vztazích a na pomoc při přípravě k povolání. Tato práva jsou konkretizována v zákoně, především v zákoníku práce a v zákoně o zaměstnanosti. 2.2 Pracovněprávní vztahy osob se zdravotním postižením upravené zákoníkem práce Zákoník práce 26 obecně upravuje pracovněprávní vztahy zaměstnavatelů a zaměstnanců, podmínky pracovních smluv, výpovědní důvody, lhůty, práva a povinnosti zaměstnanců a zaměstnavatelů. Podle 16 je povinností zaměstnavatele zabezpečovat rovné zacházení se všemi zaměstnanci, pokud se jedná o jejich pracovní podmínky. Rovné zacházení má být uplatňováno v pracovněprávních vztazích tak, že případy, které jsou typově naprosto totožné, mají být posuzovány podle stejných zásad a bez rozlišování účastníků. Jestliže je však pro odchylnou úpravu dán věcný důvod, nemůže být taková úprava považována za diskriminující. Rovné zacházení se všemi zaměstnanci, které jsou zaměstnavatelé povinni zajišťovat, se vztahuje na jejich pracovní podmínky, včetně odměňování za práci a jiných peněžitých plnění a plnění peněžité hodnoty, odbornou přípravu a příležitost dosáhnout funkčního nebo jiného postupu v zaměstnání. Rovným zacházením se rozumí především zákaz diskriminace a týká se všech pracovněprávních vztahů od jejich vzniku až po skončení a v souvislosti s ustanovením 13 odst. 2 písm. b) i jednání předcházejících vzniku konkrétního pracovněprávního vztahu. Zaměstnavatel nesmí vyžadovat od zaměstnance informace, které bezprostředně nesouvisejí s výkonem práce a s pracovněprávním 25 Krhutová, L., Michalík, J. Občané se zdravotním postižením a veřejná správa. Olomouc : Univerzita Palackého, 2005, s Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů 17

18 vztahem. Takové informace nesmí zaměstnavatel získávat ani prostřednictvím třetích osob 27. Povinnost zaměstnavatelů zabezpečovat rovné zacházení se všemi zaměstnanci, pokud se jedná o jejich pracovní podmínky a zejména při odměňování za práci, znamená, že zaměstnancům, kteří provádějí totožnou činnost nebo shodného významu, náleží stejný plat, mzda, nebo odměna bez ohledu na jejich zdravotní stav. Pracovní podmínky zdravotně postižených osob jsou blíže rozebrány v 103 odst. 5, kde se zaměstnavateli ukládá povinnost vůči zaměstnanci, který je osobou se zdravotním postižením, zajišťovat na svůj náklad technickými a organizačními opatřeními úpravu pracovišť a zlepšovat pracovní podmínky osob se zdravotním postižením, zřizovat chráněná pracovní místa a dílny, provádět zaškolení nebo zaučení těchto zaměstnanců a zvyšování jejich kvalifikace při výkonu jejich pravidelného zaměstnání. Zákon v 103 odst. 1 stanoví klíčovou povinnost zaměstnavatele nepřipustit, aby konkrétní zaměstnanec konal práci, která neodpovídá jeho schopnostem. 28 Zaměstnávání fyzických osob se zdravotním postižením je v zákoníku práce věnováno ustanovení 237, podle kterého se povinnosti zaměstnavatelů k zaměstnávání fyzických osob se zdravotním postižením a k vytváření potřebných pracovních podmínek pro ně stanoví zvláštním právním předpisem, kterým je 67 až 84 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů. Podle 287 odst. 2 písm. f) je zaměstnavatel povinen projednat s odborovou organizací opatření k vytváření podmínek pro zaměstnávání fyzických osob, zejména mladistvých, osob pečujících o dítě mladší než 15 let a fyzických osob se zdravotním postižením, včetně podstatných záležitostí péče o zaměstnance, opatření ke zlepšení hygieny práce a pracovního prostředí, organizování sociálních, kulturních a tělovýchovných potřeb zaměstnanců. Práci odlišného druhu, než kterou má zaměstnanec sjednánu v pracovní smlouvě je povinen vykonávat jen výjimečně, a to pouze v případech stanovených zákonem. Jedním z těchto případů je podle 41 odst. 1 písm. a) a b) zákoníku práce povinnost zaměstnavatele převést zaměstnance na jinou práci, pokud by pozbyl 27 Vysokajová, M., Kahle, B., Doležílek, J. Zákoník práce s komentářem. Praha : Aspi, 2007, s Jakubka, J., Jouza, L., Salašová, M. Zákoník práce s komentářem. Český Těšín: Poradce, 2009, s

19 vzhledem ke svému zdravotnímu stavu způsobilost vykonávat dále dosavadní práci. Tuto povinnost musí zaměstnavatel splnit, i kdyby s tím zaměstnanec nesouhlasil. 29 Zaměstnavatel je povinen při převedení na jinou práci přihlížet k tomu, aby práce byla pro něho vhodná se zřetelem k jeho zdravotnímu stavu, schopnostem a kvalifikaci, přitom vychází z údajů, které má zaměstnavatel o svém zaměstnanci k dispozici. Dobu a důvody převedení je zaměstnavatel povinen projednat se zaměstnancem. Platný zákoník práce nepřevzal od svého předchůdce 30 povinnost zaměstnavatele nabídnout, případně zajistit při výpovědi, kterou dal zaměstnavatel osobě se zdravotním postižením, nové pracovní místo. Při zrušení pracovního poměru není ani nutný předchozí souhlas úřadu práce. Povinnost zaměstnavatele je, podle 48 odst. 5, písemně oznámit místně příslušnému úřadu práce rozvázání pracovního poměru se zaměstnancem, který je osobou se zdravotním postižením. 2.3 Zákon o zaměstnanosti 1. října 2004 nabyl účinnost zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti. Jeho úkolem bylo spojit do jedné komplexní právní normy zákon č. 1/1991 Sb. o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů a zákon č.9/1991 Sb., o zaměstnanosti a působnosti orgánů České republiky na úseku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů. Ale nejen to, jeho hlavním záměrem bylo změnit tehdejší právní úpravu, od které si převzal prospěšné a fungující právní předpisy o zaměstnanosti, upřesnil je, a dopracoval je tak, aby byla kompatibilní s právem Evropské unie. Jedná se o základní normu, která komplexně upravuje problematiku zaměstnávání osob se zdravotním postižením a jejich postavení na trhu práce. Definuje osoby se zdravotním postižením, dává možnost úřadu práce požádat o posouzení zdravotního stavu fyzických osob pro účely zaměstnanosti, nebo o vypracování posudku o zdravotním stavu osoby žádající o přiznání statutu osoby zdravotně znevýhodněné určené zdravotnické zařízení. Povinností této fyzické osoby je podrobit se vyšetření zdravotního stavu odst Zákon č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů 19

20 péči. 32 Část třetí zákona o zaměstnanosti je celá věnována problematice Upravuje práva a povinnosti zaměstnavatelů při zaměstnávání osob se zdravotním postižením, zejména plnění povinného podílu zaměstnávat osoby zdravotně postižené, problematiku chráněných pracovních dílen a chráněných pracovních míst pro osoby zdravotně postižené. Zákon se dále zabývá nástroji státní politiky zaměstnanosti, definuje jednotlivé cíle a nástroje aktivní politiky zaměstnanosti, které přispívají k zajištění maximální možné úrovně zaměstnanosti a k prohloubení individuálního přístupu uchazeče se zdravotním postižením o zaměstnání. V 2 odst. 2 se deklaruje účast státu na zabezpečení práva na zaměstnání. Vedle státu je podstatné, aby se na tvorbě a realizaci politiky zaměstnanosti podílely i další složky trhu práce. Jsou to na straně nabídky pracovní síly zaměstnanci a na straně poptávky zaměstnavatelé. Garantovaná je i spolupráce se sdruženími osob se zdravotním postižením, s krajskými a obecními úřady a profesními organizacemi. 31 Zákon o zaměstnanosti v 33 odst. 1 vyjmenovává skupiny fyzických osob, kterým má být věnována zvýšená péče při zprostředkování zaměstnání. Jedná se o uchazeče o zaměstnání, kteří ji pro svůj zdravotní stav, věk, péči o dítě, nebo z jiných vážných důvodů potřebují. Současná podnikatelská praxe potvrzuje menší zájem o zaměstnávání určitých skupin zaměstnanců. Potíže mají především ti, kteří nemohou plně pracovat s ohledem na zdravotní stav, jsou to zejména občané se zdravotním postižením, kterým je třeba z nejrůznějších důvodů věnovat zvýšenou zaměstnávání osob se zdravotním postižením: 67 obsahuje definici osoby se zdravotním postižením 68 vyjadřuje povinnosti úřadů práce vést evidenci osob se zdravotním postižením a podle 79 spolupracovat se zaměstnavateli, kteří zaměstnávají, nebo v budoucnosti budou zaměstnávat osoby se zdravotním postižením 69 až 74 je věnován pracovní rehabilitaci a rekvalifikaci osob se zdravotním postižením 31 Jouza, L. Zákon o zaměstnanosti s komentářem. Český Těšín : Poradce, 2004, s Jouza, L. Zákon o zaměstnanosti s komentářem. Český Těšín : Poradce, 2009, s