Deprese, antidepresiva a membrány. RNDr. Zdeněk Fišar, CSc.

Rozměr: px
Začít zobrazení ze stránky:

Download "Deprese, antidepresiva a membrány. RNDr. Zdeněk Fišar, CSc."

Transkript

1 Praha 2009 RNDr. Zdeněk Fišar, CSc.

2 OBSAH PŘEDMLUVA ÚVOD DO PROBLEMATIKY SYNAPTICKÝ PŘENOS NERVOVÉHO SIGNÁLU Neurony a chemické synapse Složení, stavba a struktura membrán Dynamika buněčných membrán Membránové receptory pro neurotransmitery Nitrobuněčné signální cesty Membránové přenašeče pro neurotransmitery Membránové lipidy a přenos signálu přes chemickou synapsi HYPOTÉZY PORUCH NÁLADY (AFEKTIVNÍCH PORUCH) Východiska hypotéz Serotoninové hypotézy Membránové (biofyzikální) hypotézy Postreceptorové hypotézy Biologické markery ANTIDEPRESIVA A STABILIZÁTORY NÁLADY MEMBRÁNOVÝ PŘENAŠEČ PRO SEROTONIN PŘI DEPRESI A JEJÍ LÉČBĚ INTERAKCE ANTIDEPRESIV S LIPIDOVÝMI MEMBRÁNAMI Modelové membrány (liposomy) Interakce antidepresivum-lipidová membrána Lokalizace antidepresiv v membráně SHRNUTÍ K SOUBORU PUBLIKOVANÝCH PRACÍ VAZBA IMIPRAMINU K FOSFOLIPIDOVÝM DVOJVRSTVÁM MĚŘENÁ METODOU VAZBY RADIOLIGANDU INTERAKCE TRICYKLICKÝCH ANTIDEPRESIV S FOSFOLIPIDOVÝMI DVOJVRSTVAMI ROZDĚLENÍ ANTIDEPRESIV MEZI PLASMU A ČERVENÉ KREVNÍ BUŇKY VLIV ANTIDEPRESIV S RŮZNÝMI FARMAKOLOGICKÝMI ÚČINKY NA UPTAKE SEROTONINU DO KREVNÍCH DESTIČEK VLIV DLOUHODOBÉHO PODÁVÁNÍ ANTIDEPRESIV NA LIPIDOVÉ SLOŽENÍ MOZKOVÝCH MEMBRÁN UPTAKE SEROTONINU DO KREVNÍCH DESTIČEK U DOSUD NELÉČENÝCH DEPRESIVNÍCH PACIENTŮ PŘED A PO LÉČBĚ CITALOPRAMEM CELKOVÁ DISKUSE SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK LITERATURA Citace: Fišar Zdeněk: Deprese, antidepresiva a membrány. Multimediální podpora výuky klinických a zdravotnických oborů :: Portál 1. lékařské fakulty Karlovy Univerzity v Praze [online] Dostupný z WWW: <http://portal.lf1.cuni.cz/clanek-850-deprese-antidepresiva-amembrany>. ISSN

3 Předmluva Není dosud jasné, co je primární příčinou vzniku většiny duševních poruch a jaké jsou molekulární mechanismy vedoucí k terapeutickým účinkům používaných psychofarmak. Pokrok v této oblasti je spojen s hlubším poznáním normálních funkcí mozku. Při formulaci a ověřování hypotéz o molekulárních mechanismech provázejících vznik nebo léčbu poruch nálady vycházíme hlavně z pozorování mechanismů účinků látek s antidepresivními účinky. Místem primárního účinku většiny antidepresiv je plazmatická membrána. Vzhledem k amfifilním vlastnostem těchto léčiv dochází nejen k vazbě na specifická vazebná místa membránových proteinů, ale i k významným interakcím s lipidovou částí buněčných membrán, průniku antidepresiv do buňky a interakcím s nitrobuněčnými elementy. Protože terapeutické účinky antidepresiv se projevují až po delší době jejich podávání, je nutné poznat i jimi vyvolané adaptivní buněčné změny vedoucí ke změnám funkce neurotransmiterových systémů v mozku. V současné době jsou primární biochemické účinky antidepresiv známy mnohem lépe, než jejich účinky dlouhodobé, což je to dáno složitostí buněčných systémů zahrnutých do mechanismů dlouhodobých účinků různých antidepresiv. Pokroky v pochopení těchto mechanismů umožňuje mezioborový výzkum využívající především biochemické, genetické, molekulárně biologické, biofyzikální a farmakologické modely a metody. Předložená publikace vznikla na základě mé habilitační práce Deprese, antidepresiva a buněčné a modelové membrány, kterou jsem obhájil na 1. lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze v květnu V první části jsou shrnuty literární poznatky o depresi a její léčbě se zaměřením na interakce antidepresivech s membránami. V druhé části jsou shrnuty výsledky studia mechanismů účinků antidepresiv a jejich interakcí s modelovými i buněčnými membránami, které jsem publikoval v letech v 6 rozsáhlejších vědeckých článcích. Praha, říjen 2009 Zdeněk Fišar 3

4 Zdeněk Fišar 1. ÚVOD DO PROBLEMATIKY Poznatky o molekulární podstatě poruch nálady (afektivních poruch) jsou získávány hlavně na základě studia mechanismů účinků antidepresiv, stabilizátorů nálady a jiných látek ovlivňujících náladu. Předpokládá se, že poruchy nálady jsou způsobeny narušením neurotransmise v mozku, především poruchami v přenosu signálu přes chemické synapse, a antidepresiva uskutečňují své terapeutické účinky specifickým ovlivněním funkce membránových a nitrobuněčných složek zapojených do tohoto přenosu. Synaptický přenos nervového signálu umožňují specifické membránové proteiny (receptory, iontové kanály, přenašeče, enzymy) a přímé i adaptivní účinky antidepresiv na jejich funkce jsou studovány jak in vitro na izolovaných membránách a buňkách, tak in vivo na zvířecích modelech nebo ex vivo na lidských krevních buňkách. Významnou úlohu mají v přenosu signálu i membránové lipidy a steroly, o nichž je známo, že netvoří pouze strukturní základ buněčných membrán, ale jsou substráty pro některé druhé posly, neurotransmitery a volné mastné kyseliny a ovlivňují aktivitu řady proteinů přes změnu jejich pohyblivosti v membráně nebo přes specifické interakce lipid-protein. Vzhledem k chemickým vlastnostem antidepresiv dochází nejen k jejich vazbě na specifická proteinová vazebná místa, ale i k jejich akumulaci v lipidové části buněčných membrán. Dosud nejsou známy všechny důsledky těchto interakcí pro účinnost nebo pro vedlejší účinky farmakoterapie. Interakce antidepresivum-membránové molekuly jsou proto studovány na modelových fosfolipidových dvojvrstvách, na rekonstituovaných systémech (proteoliposomech), na izolovaných membránách i na celých buňkách. Nepřímo lze interakce léčivo-buněčná membrána charakterizovat pomocí sekundárních reakcí, nebo přes ovlivnění procesů vyvolaných jinými biologicky aktivními látkami. Metody používané pro toto studium využívají často látky značené radionuklidy, jadernou magnetickou rezonanci, diferenciální skanovací kalorimetrii, elektronovou paramagnetickou rezonanci, neutronovou difrakci a v neposlední řadě fluorescenční spektroskopii. V našich experimentech jsme používali hlavně tritiem značená antidepresiva, neurotransmitery nebo fosfolipidy a fluorescenční sondy. Tento přístup nám umožnil studovat interakce membránaléčivo s minimálními vedlejšími efekty informačních molekul (sond, značek) na vlastnosti membrán. Tato práce je příspěvkem k poznání úlohy membránových lipidů a funkce membránového přenašeče pro serotonin při depresivní poruše a její léčbě. Vycházel jsem ze skutečnosti, že značná část makromolekul podílejících se na přenosu signálu je vázána v buněčných membránách a vyžaduje pro svou správnou funkci interakce s určitými membránovými lipidy. V úvodní části jsou stručně shrnuty hlavní poznatky o synaptickém přenosu nervového signálu a o synaptických membránách. Následují základní informace o biochemických hypotézách afektivních poruch a o mechanismech působení antidepresiv. Podrobněji jsou uvedeny dosud známé poznatky o úloze membránového přenašeče pro serotonin při depresi a její léčbě a možnosti studia interakcí antidepresiv s membránovými lipidy. Více infomací lze nalézt např. v monografii (Fišar a kol. 2009). Ve druhé části následuje stručné shrnutí k pracím, které jsem v poslední době publikoval na téma interakcí antidepresiv s modelovými i buněčnými membránami. Komentáře a shrnutí k jednotlivým publikacím jsou řazeny dle složitosti zkoumaných objektů, od modelových membrán ke krevním buňkám, laboratorním zvířatům a lidským subjektům; zakončeny jsou celkovou diskusí. 4

5 1.1. Synaptický přenos nervového signálu Neurony a chemické synapse Neurony obsahují podobné buněčné složky jako jiné buňky, tj. plazmatickou membránu, jádro, jadérko, jadernou membránu, neuroplazmu a organely. Důležitou složku neuronů tvoří cytoskelet - heterogenní síť vláknitých struktur, kterou tvoří navzájem interagující a propojené sítě z mikrotubulů, neurofilament a mikrofilament. Jedná se o vysoce dynamický systém napojený na další buněčné struktury, především na membránu. Vzhledem k velké spotřebě energie nutné pro udržování transmembránových iontových gradientů jsou neurony zvláště bohaté na mitochondrie. Polyribosomy lokalizované na drsném endoplazmatickém retikulu poblíž jádra tvoří Nisslovu substanci, která produkuje specifické neuronové proteiny. Kromě běžných buněčných složek mají neurony morfologicky a funkčně odlišné oblasti, které se specializují na přenos signálu: axon, dendrity a synapse. Struktura a funkce neuronů je známa z buněčné biologie (Levitan and Kaczmarek 2002). Synapse jsou specializované oblasti buněčného kontaktu umožňující přenos informace z jednoho neuronu na druhý nebo mezi neurony a receptorovými nebo efektorovými buňkami. Jsou tvořeny presynaptickou částí (obsahující mimo jiné synaptické váčky s neurotransmitery) spolu s přilehlou postsynaptickou (obvykle dendritickou) membránou. Presynaptická a postsynaptická část jsou odděleny synaptickou štěrbinou (20-30 nm). V průměru vytváří každý neuron asi 1000 synaptických zakončení, ale počet synapsí na jednom postsynaptickém neuronu může dosahovat i několika desítek tisíc; pokrývají potom značnou část membrán dendritů i buněčného těla. Může docházet jak k velké konvergenci signálů na jeden neuron od stovek až tisíců presynaptických buněk, tak k divergenci signálu z jednoho presynaptického neuronu na desítky nebo stovky postsynaptických buněk. Účinky přenosu signálu na postsynaptickou část mohou být excitační nebo inhibiční; teprve jejich součet v daném čase určuje, zda vznikne akční potenciál nebo nitrobuněčná odezva. Neuroaktivní látky (mediátory, transmitery, působky) podílející se na přenosu nervového signálu lze dělit na neurotransmitery, neuromodulátory a neurohormony. Neurotransmitery jsou látky uvolňované z neuronu do synaptické štěrbiny a ovlivňující aktivitu (excitovatelnost) pouze jedné nebo několika prostorově blízkých buněk. Zajišťují tak mezibuněčný přenos nervového signálu. Z chemického hlediska se jedná především o monoaminy, aminokyseliny a peptidy. Neurohormony jsou hormony syntetizované a uvolňované nervovým systémem a poté přenášené krví ke vzdáleným cílovým buňkám, jejichž aktivitu ovlivňují. Klasickými neurohormony jsou oxytocin a vasopressin. Rozdělení na neurotransmitery a neurohormony lze považovat za zastaralé, neboť je známo, že řada neuropeptidů působí nejen dálkově jako neurohormony, ale i lokálně jako neurotransmitery. Podobně některé klasické neurotransmitery se mohou uvolňovat do krevního oběhu a působit jako hormony. Zvláštní skupinu látek podílejících se na mezibuněčném přenosu signálu tvoří růstové faktory, které stimulují proliferaci buněk a podporují jejich přežívání. Neurotransmisí se rozumí aktivní, časově omezený a nevratný proces, jehož výsledkem je přenos nervového signálu mezi neurony. Po příchodu depolarizační vlny na presynaptické zakončení je elektrický signál převeden (transdukován) na chemický (uvolnění neurotransmiteru), a ten může být v postsynaptické části převeden buď zpět na elektrický signál, nebo na nitrobuněčnou změnu. Sekrece neurotransmiteru z presynaptické části následuje po vstupu kalcia přes napěťově řízené Ca 2+ -kanály (Obr. 1). Množství uvolněného mediátoru přitom závisí na koncentraci nitrobuněčného kalcia. Všechny procesy související s přenosem signálu přes chemickou synapsi nejsou dosud známy. 5

6 Zdeněk Fišar Obr. 1 Převod signálu přes chemickou synapsi (Fišar a kol. 2009) Složení, stavba a struktura membrán Mnoho základních buněčných procesů, včetně zpracování informací, nitrobuněčného a mezibuněčného přenosu signálu, se odehrává v plazmatických membránách nebo jiných membránových strukturách. V této kapitole jsou uvedeny pouze základní informace o složení, stavbě a vlastnostech membrán s ohledem na jejich funkci při šíření nervového signálu a na úlohu lipidové dvojvrstvy. Buněčné membrány jsou tvořeny především lipidy, steroly, proteiny, glykolipidy a glykoproteiny. Mají jednotný organizační princip, tj. uspořádání většiny membránových lipidů do dvojné vrstvy (o tloušťce kolem 6 nm) s více či méně zanořenými proteiny (Obr. 2). Značná část buněčných proteinů se vyskytuje pouze v membránách, kde zajišťují řadu specifických procesů spojených s transportními a rozpoznávacími funkcemi membrán (pumpy, nosiče, iontové kanály, receptory, enzymy apod.). Umožňují udržování iontových a metabolických gradientů nezbytných pro většinu buněčných funkcí včetně přenosu nervového signálu. Obr. 2 Model buněčné membrány (Fišar a kol. 2009) 6

7 Lipidová část membrán je směsí fosfolipidů, glykolipidů, sfingomyelinu, kardiolipinu a cholesterolu (Obr. 3), přičemž zastoupení těchto složek je v různých membránách velmi odlišné. Hlavními lipidovými složkami buněčných membrán jsou glycerofosfolipidy, jejichž základem je sn-glycerol-3-fosfát esterifikovaný na uhlících C (1) (sn-1) a C (2) (sn-2) mastnými kyselinami a na fosforylové skupině další skupinou. Nejběžněji se vyskytující glycerofosfolipidy jsou fosfatidylcholin (lecitin), fosfatidyletanolamin, fosfatidylserin, fosfatidylinozitol, fosfatidylglycerol, difosfatidylglycerol (kardiolipin) a kyselina fosfatidová. Podstatnou složkou některých biomembrán jsou sfingolipidy odvozené ze sfingosinu, resp. z jeho N-acyl-derivátů, ceramidů. Nejčastější sfingolipidy jsou sfingomyeliny (sfingofosfolipidy), cerebrosidy (jednoduché sfingoglykolipidy, které nemají fosfátovou skupinu a obvykle ani náboj; v mozkových buňkách se hojně vyskytují galaktocerebrosidy) a gangliosidy (sfingoglykolipidy, které obsahují alespoň jeden zbytek kyseliny sialové; tvoří asi 6% mozkových lipidů a jsou lokalizovány v povrchové vrstvě membrány, kde mají receptorovou funkci). Významnou složkou živočišných membrán je cholesterol, který se vyskytuje hlavně v plazmatických membránách, méně v membránách organel. Cholesterol je hlavní membránový aktivní sterol, který může významně ovlivňovat buněčný růst a aktivitu membránových proteinů (receptorů, přenašečů, iontových kanálů apod.) jak přímými interakcemi, tak i nepřímo, přes změny struktury a fyzikálních vlastností lipidových dvojných vrstev. V mozku je neesterifikovaný cholesterol přítomen ve vysokých koncentracích v plazmatických membránách neuronů a glií. Protože cholesterol neprostupuje hematoencefalickou bariérou, je syntetizován v mozku. Jeho obrat má důležitou úlohu při opravě a přetváření neuronů. Obr. 3 Membránové lipidy a cholesterol (Fišar a kol. 2009) 7

8 Zdeněk Fišar Dle známého a stále upřesňovaného modelu tekuté mozaiky (Singer and Nicolson 1972) mají buněčné membrány tyto základní vlastnosti: strukturní základ membrány je tvořen lipidovou dvojvrstvou, v níž jsou zakotveny integrální a periferní proteiny; existuje heterogenita lipidového složení v rovině horizontální i vertikální; cholesterol je lokalizován mezi řetězci mastných kyselin; za fyziologických podmínek je lipidová dvojvrstva v tekutém stavu; translační a rotační pohyblivost membránových molekul umožňuje specifické procesy v membráně, např. transmembránový přenos signálu. Tento model byl doplněn o existenci nedvojvrstevných struktur v membránách a o výskyt mikrodomén ( raftů ) s odlišným zastoupením cholesterolu a určitých fosfolipidů (Mouritsen et al. 1995, Barenholz 2002). Integrální proteiny jsou v lipidové dvojvrstvě rozpuštěny prostřednictvím hydrofobních a elektrostatických interakcí a vodíkových vazeb. Specifické interakce lipid-protein jsou umožněny nejen vazebnými vlastnostmi proteinů, ale i polárními hlavičkami lipidů, zbytky nenasycených mastných kyselin v molekulách lipidů a asymetrií lipidové dvojvrstvy (na vnější straně jsou lokalizovány především fosfatidylcholin, sfingomyelin, galaktocelebrosid; na vnitřní straně hlavně fosfatidyletanolamin, fosfatidylserin, fosfatidylinozitol). Membránové lipidy netvoří jen strukturní základ membrány, ale jsou také substráty fosfolipáz, modulátory funkce řady membránových proteinů a podílejí se na biosyntéze jiných biologicky aktivních molekul, např. druhých poslů, volných mastných kyselin nebo endogenních kanabinoidů. Transportní mechanismy zahrnující receptory, iontové kanály, enzymy, přenašeče a pumpy jsou často regulovány membránovými lipidy a cholesterolem, samotnými i uspořádanými do lipidové dvojvrstvy (Shinitzky 1984, Srivastava et al. 1987, Scanlon et al. 2001, Cornelius 2001, Lee 2003). Celkově lze říci, že úloha membránových lipidů a mastných kyselin v buněčných funkcích není zdaleka poznána. Rovněž existence a úloha hustotních fluktuací nebo oblastí s nenáhodným lipidovým složením (mikrodomén) je teprve studována (Barenholz 2002, Fielding and Fielding 2003). Polární hlavičky membránových lipidů jsou obvykle tvořeny záporně nabitou fosfátovou skupinou s navázanými kladnými, zápornými, zwiterionickými nebo nenabitými skupinami (Obr. 3). Specifické ovlivnění funkcí membránových proteinů těmito polárními hlavičkami lze vysvětlit na základě elektrostatických interakcí, jejichž specificita je dána prostorovým rozložením náboje jak na povrchu proteinu, tak v polárních hlavičkách interagujících lipidů. Obtížnější je vysvětlení vysoké variability v délce a nasycenosti acylových řetězců, protože pro udržení struktury, uspořádanosti a určité fluidity lipidové dvojvrstvy není tato různorodost nezbytná. Pravděpodobným vysvětlením je možnost přizpůsobení se tvaru acylových řetězců hydrofobnímu povrchu membránových proteinů ( hydrophobic matching ), což umožňuje specificky ovlivňovat vlastnosti proteinů (Dumas et al. 1999). Proteiny vázající fosfolipidy jsou důležitou složkou přenosu buněčných signálů, přenosu molekul a metabolismu (Hurley et al. 2000). Saturované a mononenasycené mastné kyseliny mohou být syntetizovány v těle de novo, avšak esenciální polynenasycené mastné kyseliny jsou syntetizovány z potravních prekursorů, linolové kyseliny (18:2) pro n-6 skupinu a α-linolenové kyseliny (18:3) pro n-3 skupinu mastných kyselin. V neuronech se vyskytují především arachidonová kyselina (20:4, n-6) a dokosahexaenová kyselina (22:6, n-3) vázané v pozici sn-2 glycerolového základu fosfolipidů. Arachidonát je uvolňován 1. hydrolýzou fosfolipázou A 2, 2. kombinovaným působením fosfolipázy C, diacylglycerolkinázy a fosfolipázy A 2, 3. hydrolýzou diacylglycerollipázou. Většina arachidonátu je inkorporována ve fosfatidylcholinu, fosfatidylinozitolu a fosfatidyletanolaminu. V mozku tvoří arachidonát až 10% z celkových mastných kyselin. Od kyseliny arachidonové jsou odvozeny také endogenní kanabinoidy, jako 8

9 anandamid (N-arachidonoyletanolamid) a 2-AG (sn-2-arachidonoylglycerol), které jsou uvolňovány z membránových fosfolipidů v odezvě na synaptickou depolarizaci nebo aktivaci receptorů (Fišar 2009). Úloha cholesterolu, fosfolipidů a esenciálních nenasycených mastných kyselin je již dlouho diskutována v některých biochemických hypotézách afektivních poruch, které vycházejí z předpokladu, že pro správný vývoj a funkci mozkových struktur je nezbytný normální neuronální lipidový metabolismus (viz kap. 1.2). Mechanismy působení n-3 a n-6 nenasycených mastných kyselin při normální nebo patologické funkci neuronální aktivity nejsou dostatečně známy, ale je zřejmé, že dokosahexaenová kyselina je hlavní n-3 mastná kyselina v mozku a že eikosapentaenová kyselina má významnou úlohu jako protizánětlivý prekursor (Peet and Stokes 2005, Young and Conquer 2005). Kyselina arachidonová je u lidí prekursorem prostaglandinů, prostacyklinů, tromboxanů a leukotrienů (Jiang et al. 1998). Obecně mohou být nenasycené mastné kyseliny spojeny s mnoha aspekty funkce neuronů, včetně neurotransmise, fluidity membrán, regulace receptorů, přenašečů a iontových kanálů a genové exprese Dynamika buněčných membrán Malé membránové molekuly jsou za fyziologických podmínek vysoce pohyblivé v rovině lipidové dvojné vrstvy (podélná, laterální difúze). Se snížením teploty dochází k uspořádávání membránových molekul a ke snížení jejich laterální i rotační pohyblivosti. Přechod lipidové dvojné vrstvy z fluidního do zatuhlého stavu je přirovnáván k přechodu ze stavu tekutého krystalu do stavu tuhého gelu (Obr. 4). Teplota, při níž dochází k přechodu membrány, nebo její části, ze stavu gelového do stavu fluidního se nazývá teplota fázového přechodu. Na tekutost, resp. fluiditu lipidové dvojné vrstvy má kromě teploty vliv také přítomnost cholesterolu (snižuje tekutost membrán), stupeň nenasycenosti zbytků mastných kyselin, přítomnost glykolipidů a dále řada fyzikálních a chemických činitelů. Příčná difúze (flip-flop, překlápění), tj. přesmyk lipidové molekuly z vnější části dvojné vrstvy do vnitřní nebo naopak, je velmi pomalá (poločas několik dnů); v buňkách může být toto překlápění katalyzováno flipázami. Rovněž nepolární zbytky mastných kyselin v lipidech jsou za fyziologických podmínek vysoce pohyblivé. Celkový tvar molekul membránových lipidů, je určen hlavně konformací jejich uhlovodíkových řetězců. Změny prostorového uspořádání jsou přitom umožněny relativně volnými rotacemi kolem jednoduchých vazeb C C. Dvojné vazby nenasycených mastných kyselin mají cis (Z) konfiguraci, což způsobuje rigidní ohyb o 30 v uhlovodíkovém řetězci. Větší zastoupení dvojných vazeb potom vede k velmi složitým tvarům molekul. Vyšší obsah zbytků nenasycených mastných kyselin nebo nižší obsah cholesterolu zvyšují pohyblivost molekul v membráně. Obr. 4 Fázový přechod lipidové dvojné vrstvy (Fišar a kol. 2009) 9

10 Zdeněk Fišar K pozorovatelným změnám v distribuci molekul v rovině membrány dochází během milisekund, k rotační reorientaci malých molekul nebo částí makromolekul dochází během nanosekund. Heterogenita membrán způsobuje, že laterální pohyblivost molekul v rovině membrány je menší, než by odpovídalo jejich rotační pohyblivosti. Experimentálně je však často sledován jen jeden typ difúzního pohybu molekul v membráně. Nejčastěji se pro tato měření používají spektroskopické metody (elektronová spinová rezonance, jaderná magnetická rezonance, fluorescence, Ramanův rozptyl). Tyto metody jsou založeny na měření určitého signálu (rezonanční absorpce energie vysokofrekvenčního magnetického pole, fluorescenční nebo rozptýlené záření apod.) molekul, skupin či atomů lokalizovaných v membráně. Tyto zpravodajské skupiny jsou buď membráně vlastní, nebo jsou do ní vneseny (spinové sondy, radionuklidem značené molekuly, fluorescenční sondy a značky, rezonanční značky pro Ramanův rozptyl atd.); jedná se o molekuly citlivé na vlastnosti mikrookolí, které samy výrazně neovlivňují sledovaný systém, ale umožňují detekovat změny jeho vlastností. V prvním přiblížení se lze dívat na vnitřek lipidové dvojvrstvy biologické membrány jako na homogenní neasociovanou izotropní nestlačitelnou kapalinu, jejíž vlastnosti jsou charakterizovány jedinou konstantou. V analogii s mechanikou kontinua je tato konstanta označována jako viskozita nebo fluidita, resp. tekutost. V případě lipidových dvojvrstev bylo zavedeno označení mikroviskozita. Protože viskozitu vnitřního prostředí dvojvrstvy nelze měřit přímo, je experimentálně určován parametr, který je s ní v přímé souvislosti. Je jím obvykle difúzní konstanta, korelační čas nebo relaxační čas. Ve druhém přiblížení bereme biologické membrány jako částečně anizotropní tj. pohyb v membráně je omezený a rozlišujeme pohyb v rovině lipidové dvojvrstvy a kolmo k ní. Stanovení změn fluidity membrán na základě měření anizotropie ustálené fluorescence vhodné sondy je pro svou jednoduchost velmi rozšířeno. Vzhledem k anizotropii buněčných membrán, ztrácí ale pojem fluidity či mikroviskozity membrán původní fyzikální význam a v těchto měřeních se jedná pouze o kvalitativní postižení změn uspořádání mikrookolí sondy a její pohyblivosti v membráně. Pomocí časově rozlišené fluorescence bylo potvrzeno, že anizotropie fluorescence určená stacionární metodou v sobě obsahuje jak informaci o pohyblivosti membránových molekul, tak informaci o jejich průměrném uspořádání. Podrobnější informace o možnostech fluorescenční spektroskopie při studiu dynamiky buněčných membrán publikoval autor na internetu (FIŠAR, Zdeněk. Fluorescenční spektroskopie v neurovědách [online]. c2003. Dostupný z WWW: <http://psych.lf1.cuni.cz/fluorescence/default.htm>) Membránové receptory pro neurotransmitery Receptor je makromolekula specializovaná na přenos informace. Lze jej definovat jako specifické vazebné místo s funkčními vztahy. Funkčními vztahy se při synaptickém přenosu nervového signálu rozumí procesy vyvolané vazbou neurotransmiteru nebo jeho agonisty, které vedou ke změně propustnosti synaptické membrány pro určité ionty nebo k jiným specifickým změnám vlastností cílových buněk, jako je regulace obecného metabolického stavu, syntézy, ukládání a uvolňování neurotransmiterů, senzibility receptorů, organizace a struktury cytoskeletu, genové exprese apod. Receptory jsou dynamické systémy, které se mohou přizpůsobovat vnějším podmínkám a vyrovnávat tak např. změny v dostupnosti neurotransmiterů; může být regulován jak počet receptorů, tak jejich vlastnosti. Neurotransmiterové receptory buď obsahují interní iontový kanál, nebo se jedná o receptorový komplex zahrnující kromě proteinu se specifickým vazebným místem i transdukční prvek (obvykle G protein) a efektorový systém (iontový kanál, adenylátcykláza, fosfolipáza C), který zajišťuje buněčnou odezvu. 10

11 Obr. 5 Struktura receptorů spojených s G proteiny (Fišar a kol. 2009) Pro určitý neurotransmiter existuje obvykle více podtypů receptorů, které mohou nebo nemusí mít stejný nebo podobný transdukční prvek a efektorový systém. Na synapsích se mohou vyskytovat postsynaptické i presynaptické receptory, což umožňuje zpětnovazebné a křížové ovlivňování přenosu signálu. Více informací o vlastnostech, klasifikaci a funkci receptorů umožňujících synaptický přenos signálu lze nalézt např. v monografii Fišar a kol. (2009). Interakce neurotransmiteru se specifickým receptorem nastává na jednom nebo více aktivních (specifických) rozpoznávacích místech a vede k aktivaci receptorového systému. Různá léčiva soutěží s neurotransmiterem o obsazení těchto rozpoznávacích míst (kompetitivní látky). Působení některých psychofarmak může být úplně nebo částečně identické jako u fyziologického ligandu; hovoříme o úplných nebo částečných (parciálních) agonistech. Podobně u inhibitorů mluvíme o úplných nebo parciálních antagonistech. Inverzní agonisté vedou k opačnému efektu než plní agonisté. Nehledě ke kompetici, vytvářejí některé látky ireverzibilní vazby se skupinami v rozpoznávacích místech - jsou označovány jako blokátory. Látky, které se vážou k vazebným místům na receptorovém komplexu, tak že nedochází ke kompetici s neurotransmiterem, jsou označovány jako nekompetitivní. Konformační změny vyvolané vazbou nekompetitivních látek však mohou ovlivnit jak vazbu neurotransmiteru k receptoru, tak přenos signálu o jeho vazbě. Biochemické hypotézy afektivních poruch (Fišar 1998) se nejčastěji zabývají narušením přenosu signálů v mozku vyvolaném aktivací receptorů a napojeném na G proteiny a systémy druhých poslů (cyklické nukleotidy, metabolity fosfatidylinozitolu a kyseliny arachidonové, kalcium, oxid dusnatý). Dvě základní přenosové cesty nejčastěji uvažované v patofyziologii afektivních poruch a jejich léčbě jsou adenylátcyklázová a fosfoinozitidová (Fišar and Hroudová 2009). Adenylátcyklázový systém je aktivován nebo inhibován těmito typy a podtypy receptorů (Fišar a kol. 2009): adrenergními α 2 a β, serotoninovými 5-HT 1,4,6,7, dopaminovými D1 až D5, GABA B, metabotropními glutamátovými mglu 2,3,4,6,7,8, histaminovými H 2,3, muskarinovými acetylcholinovými M 2,4, opioidními a dalšími peptidovými. Receptorem aktivovaná hydrolýza fosfoinozitidů se uskutečňuje přes receptory serotoninové 5-HT 2, adrenergní α 1, dopaminové D2, metabotropní glutámátové mglu 1,5, histaminové H 1, muskarinové acetylcholinové M 1,3,5 a řadu peptidových. Část přenosové cesty, která se uskutečňuje v plazmatické membráně, může být přímo ovlivněna membránovými lipidy. V receptorových studiích (Bennett and Yamamura 1985) je vazba ligandu k membránovým vazebným místům charakterizována zdánlivou disociační konstantou, K d, a 11

12 Zdeněk Fišar vazebnou kapacitou, B max. Disociační konstanta je základní veličina pro charakterizaci vztahu struktura-funkce při interakcích neurotransmiteru nebo léčiva se specifickým receptorem. Lze ji použít i pro charakterizaci interakcí léčivo-lipidová dvojvrstva, kdy je však poněkud odlišný způsob interpretace. Vyšší afinita intramembránového vazebného místa může být způsobena jak vhodnější strukturou ligandu vzhledem k požadavkům vazebného místa, tak vyšší koncentrací nebo vhodnější konformací a orientací ligandů lokalizovaných v lipidové dvojvrstvě (Schwyzer 1991, Mason et al. 1991). Pro výpočet parametrů saturovatelné specifické vazby k intramembránovým místům je tedy vhodnější použít koncentraci léčiva v dvojvrstvě místo koncentrace volného ligandu. Spočtená efektivní disociační konstanta potom odpovídá zdánlivé disociační konstantě korigované na akumulaci ligandu (Heirwegh et al. 1992). Vynásobením zdánlivé disociační konstanty hodnotou rozdělovacího koeficientu je ovšem provedena jen velmi hrubá korekce, neboť distribuce léčiva v membráně je nerovnoměrná - v určitých oblastech lipidové dvojvrstvy mohou vznikat mnohem vyšší koncentrace ligandu, než odpovídá průměrné hodnotě. Na druhou stranu nemusí být vazebná místa zanořena v dvojvrstvě stejně hluboko, jako je lokalizována většina léčiva (Mason et al. 1991). Nesmíme však zapomenout, že uvedené korekce platí jen pro vazbu k intramembránovým místům, neboť pro vazebná místa na povrchu membrány (přístupná přímo z vodného prostředí) může mít akumulace léčiva v lipidové dvojvrstvě opačný efekt a projevit se jako úbytek dostupného volného ligandu; disociační konstanta takových míst je nepřímo vztažena k rozdělovacímu koeficientu léčiva v membránách (Boer et al. 1989) Nitrobuněčné signální cesty Nitrobuněčné signální kaskády jsou hlavními cestami komunikace mezi plazmatickou membránou a řídícími procesy v různých nitrobuněčných složkách. Poznání nových signálních cest v neuronech, nebo objev nových složek a propojení u cest známých, lze považovat za nezbytný základ pro nalezení molekulárně biologických příčin vzniku neuropsychiatrických onemocnění. Signální cesty zahrnuté v patogenezi deprese jsou primárně aktivované především serotoninem, noradrenalinem, dopaminem, glutamátem a kyselinou γ-aminomáselnou (GABA), tj. jsou spojeny s procesy v adenylátcyklázovém nebo fosfoinozitidovém systému a změnami v koncentracích nitrobuněčných iontů, především kalcia. Vzhledem k přímému i zpětnovazebnému propojení různých signálních cest uvnitř neuronu je pozornost věnována signálním cestám spojeným jak s receptory pro monoaminové neurotransmitery, tak s receptory s interním kalciovým kanálem, receptory pro neurotrofiny a Wnt receptory. Podrobnější popis signálních cest lze nalézt např. na webových stránkách nebo v literatuře (Fišar and Hroudová (2010). Vzájemné propojení různých signálních cest je uskutečňováno především proteinkinázami, proteinázami a molekulami regulujícími jejich aktivitu. Reverzibilní fosforylace proteinů je pravděpodobně nejdůležitějším molekulárním mechanismem, kterým mimobuněčné signály realizují biologickou odezvu v cílových neuronech. Významná je hlavně fosforylace iontových kanálů, receptorů, enzymů zahrnutých do syntézy neurotransmiterů, proteinů spojených se synaptickými váčky (synapsinů), cytoskeletálních proteinů, inhibitorů fosfatáz a transkripčních faktorů. V biologické psychiatrii je největší pozornost věnována proteinkinázám typu A (PKA) závislým na cyklickém adenozinmonofosfátu (camp), proteinkinázám typu C (PKC) aktivovaným diacylglycerolem (DAG) a protenkinázám závislým na vápníku a kalmodulinu (PKCaM). Vzhledem k účinkům dlouhodobého podávání antidepresiv a stabilizátorů nálady a vzhledem k předpokládané úloze přežívání, plasticity a metabolismu neuronů v duševních a neurodegenerativních onemocněních jsou intenzivně studovány také proteinkinázy typu B (PKB, Akt), glykogensyntázakináza-3 (GSK-3) a složky 12

13 regulující programovou buněčnou smrt (apoptózu), především rodina proteinů Bcl-2 a různé mitochondriální faktory. Adenylátcyklázová cesta Mechanismus aktivace adenylátcyklázového systému po aktivaci příslušného receptoru zahrnuje tyto kroky (Obr. 6): 1. ligand se naváže na receptorové vazebné místo; 2. receptor interaguje s G s proteiny a aktivuje je; 3. Gα s podjednotky (a zřejmě také Gα olf ) se vážou k adenylátcykláze (též označována jako adenylylcykláza) a tím ji přímo aktivují; rovněž volné βγ komplexy aktivují určité podtypy adenylátcykláz; 4. aktivovaná adenylátcykláza katalyzuje změnu ATP na camp (reakce vyžaduje Mg 2+ ), dokud nedojde k inaktivaci příslušných podjednotek G proteinu; 5. camp aktivuje proteinkinázy závislé na camp (proteinkinázy A, PKA), které fosforylují prakticky všechny typy neuronových proteinů; 6. působení camp je ukončeno jeho hydrolýzou na 5 -AMP enzymem fosfodiesterázou (reakce vyžaduje Mg 2+ ). Předpokládalo se, že inhibice adenylátcyklázového systému po aktivaci příslušných receptorů probíhá analogicky jako výše popsaná stimulace, s tím rozdílem, že jsou receptorem aktivovány G i proteiny, jejichž Gα i podjednotky přímo inhibují adenylátcyklázu. To se však dosud nepodařilo přesvědčivě prokázat, takže se pozornost věnuje možnosti, že βγ komplexy uvolněné z G i mohou přímo inhibovat adenylátcyklázu nebo mohou ovlivňovat její aktivitu nepřímo přes vazbu volných Gα s podjednotek v membráně. Obr. 6 Adenylátcyklázová signální cesta (podle Fišar and Hroudová 2010) GPCR receptor spřažený s G proteiny, ATP adenozintrifosfát, ADP - adenozindifosfát, camp cyklický adenozinmonofosfát, PDE fosfodiesteráza, AMP - 5 -adenozinmonofosfát, PKA - proteinkináza A, PKC - proteinkináza C, CREB transkripční faktor, BDNF mozkový neurotrofní faktor Guanylátcyklázová cesta Guanylátcykláza (GC, též ozn. jako guanylylcykláza) katalyzuje tvorbu cyklického guanozinmonofosfátu (cgmp) z guanozintrifosfátu (GTP) za přítomnosti Mg 2+. Vyskytuje se jak vázaná v membránách, tak volná v cytosolu. Membránově vázaná forma GC je aktivována peptidovými hormony; rozpustná forma GC je aktivována oxidem dusnatým (NO), který je 13

14 Zdeněk Fišar produkován např. v odezvě na zvýšené koncentrace nitrobuněčného kalcia. cgmp působí jako regulátor vodivosti iontových kanálů, glykogeneze a apoptózy. Fosfoinozitidová cesta Ve fosfoinozitidovém přenosovém systému je stimulován obrat fosfolipidů obsahujících inozitol v těchto krocích (Obr. 7): 1. ligand se naváže na receptorové vazebné místo; 2. receptor interaguje s G proteiny (většinou G q, někdy také G o nebo G i ) a aktivuje je; 3. podjednotky Gα aktivují fosfolipázu C specifickou pro fosfoinozitidy (PI-PLC; jedná se o fosfodiesterázu), především formu PLC-β; 4. aktivovaná PLC katalyzuje hydrolýzu fosfatidylinozitol-4,5-bifosfátu (PI(4,5)P 2, PIP 2 ) a vznikají druzí poslové inozitoltrifosfát (IP 3 ) a diacylglycerol (DAG); 5. DAG aktivuje proteinkinázy C (PKC), které fosforylují enzymy a jiné buněčné proteiny, čímž je aktivují či inhibují; 6. IP 3 se váže k nitrobuněčným receptorům, což vede k uvolnění Ca 2+ z nitrobuněčných zásob v endoplazmatickém retikulu; 7. Ca 2+ aktivuje proteinkinázy a proteinázy závislé na vápníku a kalmodulinu. Obr. 7 Fosfoinozitidová signální cesta (podle Fišar and Hroudová 2010) GPCR receptor spřažený s G proteiny, PLC - fosfolipáza C specifická pro fosfoinozitidy; PIP 2 - fosfatidylinozitol-4,5-bifosfát; IP 3 - inozitol-1,4,5-trifosfát; DAG - diacylglycerol; PKC - proteinkináza C, CaM kalmodulin, CREB transkripční faktor, BDNF mozkový neurotrofní faktor Neurotrofní cesty Neurotrofní (tyrozinkinázová) cesta je aktivována růstovými faktory; není přímo aktivována neurotransmitery, ale napojuje se na řadu signálních cest, včetně výše uvedených (Obr. 8). Neurotrofiny aktivují různé mitogenem aktivované proteinkinázové (MAPK) signální cesty, podle toho, zda působí na buněčném těle nebo na axonovém zakončení. MAPK jsou rodina kináz, které přenášejí signál z buněčné membrány do jádra v odezvě na řadu podnětů včetně stresu. Existují čtyři hlavní skupiny MAPK: ERK ( extracellular signal-regulated kinases ), p38, JNK ( c-jun NH2-terminal kinases, známé také jako stresem aktivované proteinkinázy) a ERK5 (též ozn. jako BMK1, big-mitogen activated kinase 1 ). Každá tato MAPK cesta obsahuje třístupňovou kinázovou kaskádu tvořenou MAPKKK (kináza kinázy MAPK), MAPKK (kináza MAPK) a MAPK (Wada and Penninger 2004). Aktivované MAPK fosforylují specifické substráty na jejich serinových nebo threoninových zbytcích. Vazba neurotrofinu k trk receptoru vede (Obr. 8) 14

15 1. k fosforylaci fosfolipázy C (PLC) trk receptorem; PLC potom katalyzuje štěpení fosfatidylinozitol-4,5-bifosfátu (PIP 2 ) na diacylglycerol (DAG) a inozitoltrifosfát (IP 3 ); DAG může aktivovat fosfatidylinozitol-3 kinázu (PI3K) nebo různé proteinkinázy C (PKC); IP 3 uvolňuje kalcium z nitrobuněčných zásob a to aktivuje na něm závislé proteinkinázy (PKCaM); 2. k aktivaci molekuly Ras, což vede k aktivaci dvou alternativních cest mitogenem aktivovaných kináz (MAPK), kdy jsou stimulovány kinázy regulované mimobuněčným signálem ERK1,2 nebo ERK5; 3. ke stimulaci PI3K heterodimerů, které aktivují kinázu PDPK1 a ta aktivuje proteinkinázu Akt; Akt např. stimuluje transkripční faktory, inhibuje proapototický faktor BAD a glykogensyntázukinázu-3 (GSK-3). Obr. 8 Neurotrofní signální cesty (podle Fišar and Hroudová 2010) Wnt cesta Wnt signální cesta aktivovaná růstovými faktory Wnt zahrnuje procesy mající úlohu v embryogenezi, nádorových onemocněních, ale i v normálních fyziologických procesech (Lie et al. 2005, Clevers 2006, Fuerer et al. 2008). Wnt signály jsou přenášeny přinejmenším třemi nitrobuněčnými cestami, nejlépe je prostudována tzv. kanonická Wnt cesta, která primárně reguluje buněčný osud během vývoje. V poslední době byla tato cesta spojena s terapeutickými účinky lithia při léčbě poruch nálady, pravděpodobně přes aktivaci transkripčních faktorů β-kateninem (Obr. 9). Je studována úloha Wnt cesty také ve vzniku Alzheimerovy nemoci, neboť aktivací Wnt receptoru (WntR) je inhibován enzym GSK-3β, který aktivuje apoptózu a fosforylaci tau proteinu. 15

16 Zdeněk Fišar Obr. 9 Kanonická Wnt signální cesta (podle Fišar and Hroudová 2010) Membránové přenašeče pro neurotransmitery Pro funkci chemické synapse mají významnou úlohu membránové přenašeče (transportní proteiny, transportéry, carriers ), které zajišťují vychytávání neurotransmiterů ze synaptické štěrbiny a jejich přenos do presynaptického zakončení (transportní proteiny závislé na Na + a Cl - ) nebo do gliových buněk (transportní proteiny závislé na Na + ); další typ přenašečů (závislých na ph) umožňuje ukládání neurotransmiterů do zásobních váčků. Transportní proteiny závislé na Na + a Cl - slouží k přenosu serotoninu (5-hydroxytryptamin, 5-HT), noradrenalinu, dopaminu, γ-aminomáselné kyseliny (GABA), prolinu, glycinu, taurinu, betainu a kreatinu; přenašeče závislé na Na + transportují glutamát a aspartát (Obr. 10). Obr. 10 Membránové přenašeče pro neurotransmitery (Fišar a kol. 2009) 16

17 Předpokládá se, že zpětné vychytávání (reuptake) neurotransmiterů pomocí přenašečů má 3 základní důsledky: 1. koncentrace neurotransmiteru ve štěrbině je snižována rychleji, než při pouhé difúzi, což umožňuje lepší časové rozlišení následných dějů; 2. účinky neurotransmiteru jsou omezeny na menší plochu, což dovoluje funkci anatomicky blízkých chemicky identických ale funkčně odlišných synapsí; 3. neurotransmiter může být po přenosu do presynaptického zakončení znovu použit. Předmětem studia jsou při duševních poruchách především transportní proteiny pro noradrenalin (NET), dopamin (DAT) a serotonin (SERT, 5-HTT) které se oproti ostatním přenašečům vyznačují vysokoafinní vazbou kokainu (inhibice reuptake dopaminu), amfetaminů, metylendioxymetamfetaminu (extáze), metamfetaminu (indukce obráceného transportu serotoninovým a dopaminovým přenašečem) a fencyklidinu (mimo jiné inhibuje uptake 5-HT). NET, SERT nebo oba tyto přenašeče jsou inhibovány řadou různých antidepresiv (viz kap. 1.3). Inhibice zpětného přenosu (reuptake) neurotransmiteru vede ke zvýšení jeho mimobuněčné koncentrace, takže receptory mohou být aktivovány déle a na větší vzdálenost od synapse. Citlivost membránových přenašečů na ionty a napětí může určovat rychlost transmembránového přenosu (uptake) neurotransmiterů. V případě SERT se Na +, Cl - a protonovaný 5-HT + vážou k přenašeči a tvoří komplex, který poté podléhá konformační změně, při níž dochází k přenosu přes membránu a uvolnění neurotransmiteru a iontů do cytoplazmy (Obr. 11). Poté se nitrobuněčné K + váže k SERT a podporuje jeho reorientaci tak, aby byl připraven na další transportní cyklus. Nitrobuněčné K + tedy urychluje vtok 5-HT. Vazba antagonistů k SERT je rovněž závislá na mimobuněčném Na +, např. pro vazbu imipraminu vyžaduje SERT přítomnost 2 iontů Na + na 1 molekulu imipraminu. Preferovaný stav SERT v živých buňkách je homo-oligomerní forma ze 4 molekul. Obr. 11 Funkce membránového přenašeče pro serotonin Membránové lipidy a přenos signálu přes chemickou synapsi Klasické schéma přenosu signálu přes chemickou synapsi zahrnuje tyto kroky: 1. metabolismus, syntéza a ukládání neurotransmiteru v presynaptickém zakončení; 17

18 Zdeněk Fišar 2. exocytóza neurotransmiteru (v odezvě na vtok Ca 2+ po depolarizaci presynaptické membrány); 3. difúze neurotransmiteru v synaptické štěrbině, jeho interakce s receptorem; 4. aktivace receptoru vedoucí k otevření iontového kanálu, nebo k aktivaci G proteinu, vnitřní guanylátcyklázy nebo vnitřní tyrozinkinázy; 5. metabolismus nebo zpětný přenos neurotransmiteru. Nověji je přenos signálu přirovnáván k 3-dimenzionální síti, v níž se podráždění v jednom bodě přenese do všech dalších a v níž existuje řada kladných i záporných zpětných vazeb. Receptory s tyrozinkinázovou aktivitou se na synaptickém přenosu nepodílejí přímo; jejich agonisty jsou růstové faktory, cytokiny a některé hormony. Nové metody a zdokonalující se přístroje umožňují získávání nových poznatků o převodu (transdukci) signálu z úrovně elektrické (depolarizace membrány) na chemickou (neurotransmitery) a zpět na elektrickou (membránový potenciál) nebo nitrobuněčnou (fosforylace proteinů a související procesy). Tyto nové poznatky lze využít při hledání molekulárních mechanismů vzniku duševních poruch a účinků psychofarmak. Pozornost je věnována nejen buněčným proteinům (neutransmiterovým receptorům a přenašečům, iontovým kanálům, enzymům, transkripčním faktorům), ale i úloze membránových lipidů a cholesterolu. Je známo, že značná část molekul podílejících se na přenosu signálu je lokalizována v buněčných membránách. Jedná se nejen o receptory, iontové kanály a transportní proteiny, ale i o G proteiny, adenylátcyklázy, fosfolipázy a další enzymy. Na funkci těchto membránových proteinů mají značný vliv vlastnosti lipidové dvojvrstvy tvořené především fosfolipidy, glykolipidy a steroly. Integrální proteiny jsou v membránách obaleny vrstvou tzv. anulárních lipidů, na jejichž vazbě k proteinu se podílejí jednak hydrofobní a van der Waalsovy síly uvnitř membrány, jednak Coulombovy interakce a interakce ion-indukovaný dipól mezi nabitými a polárními skupinami v povrchové části membrány. Obecně je vliv lipidů na membránové proteiny dán jednak specifickými interakcemi lipidprotein podmiňujícími aktivitu řady enzymů, jednak nespecifickým ovlivněním dostupnosti vazebných míst (ovlivněním vertikálního pohybu proteinů) nebo vzájemných interakcí jednotlivých podjednotek vícesložkových systémů (změnami pohyblivosti těchto složek v rovině membrány) (Obr. 12). Byla popsána úloha fyzikálního stavu membrány (charakterizovaná fluiditou) ve funkci řady membránových receptorů, enzymů a iontových kanálů. Maximální receptorová odezva závisí nejen na hustotě vazebných míst, ale i na jejich přístupnosti pro agonisty rozpuštěné ve vodné fázi a na rychlosti, s níž může docházet ke vzájemným interakcím mezi jednotlivými membránovými složkami podílejícími se na přenosu signálu. 18

19 Obr. 12 Vliv lipidové dvojné vrstvy na funkci membránových proteinů (podle Shinitzky 1984) Dostupnost i pohyblivost membránových integrálních proteinů závisí jak na fluiditě lipidové dvojné vrstvy, tak na existenci nehomogenit v jejím složení (mikrodomény) a stavbě (nedvojvrstevné struktury). Např. část membránových přenašečů pro noradrenalin se vyskytuje v lipidových raftech (Matthies et al. 2009). Chronické podávání antidepresiv ovlivňuje přenos nervového signálu také zabráněním kumulace Gα s v lipidových raftech bohatých na cholesterol a spojených s cytoskeletem (Donati and Rasenick 2005). Vliv cholesterolu, lipidového složení a dynamických vlastností (mikroviskozity) membrán byl popsán jak pro vlastnosti neurotransmiterových receptorů (acetylcholinových, serotoninových, α 1 - a β-adrenergních, peptidových, GABA a dalších), tak pro aktivitu řady membránových enzymů a přenašečů (různých ATPáz, proteinkináz C, fosfolipáz C, membránového přenašeče pro serotonin) (Lee 2003, Scanlon 2001, Pfrieger 2003) podílejících se na přenosu nervového signálu. V aktivaci iontových kanálů a různých enzymových a receptorových systémů hrají významnou roli především kyselé fosfolipidy (Tsakiris a Deliconstantinos 1984, Rando 1988, Bernik et al. 1991, Sandermann a Duncan 1991, Gelbmann and Müller 1992, Cohen a Müller 1992, Lee 2009). Rovněž metylace fosfolipidů v synaptických membránách nebo podávání fosfolipidů in vivo může zřejmě ovlivnit adaptaci receptorů na chronické podávání antidepresiv (Sulser et al. 1983, Racagni and Brunello 1984). Tabulka 1 Membránové lipidy a aktivita membránových proteinů (Fišar a kol. 2009) membránový protein lipid nebo parametr modulují aktivitu proteinu Na + K + -ATPáza fosfatidylserin β-hydroxybutyrátdehydrogenáza fosfatidylserin proteinkináza C diacylglycerol, fosfatidylserin fosfolipáza C fosfatidylinozitol-4,5-bifosfát serotoninový přenašeč (SERT) cholesterol tyrozinkináza sfingomyelin, fosfatidylcholin receptory, iontové kanály fluidita iontové kanály kyselé fosfolipidy Membránové fosfolipidy se podílejí na přenosu nervového signálu nejen jako strukturní základ membrány, ale i jako substráty fosfolipáz C, D, A 2, tj. jako zdroje některých neurotransmiterů (endokanabinoidů) a druhých poslů - diacylglycerolu (DAG), 19

20 Zdeněk Fišar inozitoltrisfosfátu (IP 3, I(1,4,5)P 3 ) a volných mastných kyselin (především kyseliny arachidonové). Předpokládá se např., že poruchy v interakcích lipid-protein způsobené nadměrnou aktivitou fosfolipázy A 2 mohou vést ke vzniku afektivních poruch. 20

1. ZÁKLADY NEUROBIOLOGY A NEUROCHEMIE Zdeněk Fišar 1.1 Neurony 1.2 Glie 1.3 Membrány 1.3.1 Struktura a funkce 1.3.2 Složení biomembrán 1.3.

1. ZÁKLADY NEUROBIOLOGY A NEUROCHEMIE Zdeněk Fišar 1.1 Neurony 1.2 Glie 1.3 Membrány 1.3.1 Struktura a funkce 1.3.2 Složení biomembrán 1.3. 1. ZÁKLADY NEUROBIOLOGY A NEUROCHEMIE 1.1 Neurony 1.2 Glie 1.3 Membrány 1.3.1 Struktura a funkce 1.3.2 Složení biomembrán 1.3.3 Membránový transport 1.3.4 Receptory 1.3.4.1 Regulace 1.3.4.2 Adaptace 1.3.4.3

Více

Univerzita Karlova v Praze - 1. lékařská fakulta. Buňka. Ústav pro histologii a embryologii

Univerzita Karlova v Praze - 1. lékařská fakulta. Buňka. Ústav pro histologii a embryologii Univerzita Karlova v Praze - 1. lékařská fakulta Buňka. Stavba a funkce buněčné membrány. Transmembránový transport. Membránové organely, buněčné kompartmenty. Ústav pro histologii a embryologii Doc. MUDr.

Více

Tyranovec královský Onychorhynchus coronatus SIGNALIZACE BUNĚČNÁ. B10, 2015/2016 Ivan Literák

Tyranovec královský Onychorhynchus coronatus SIGNALIZACE BUNĚČNÁ. B10, 2015/2016 Ivan Literák BUNĚČNÁ SIGNALIZACE Tyranovec královský Onychorhynchus coronatus B10, 2015/2016 Ivan Literák BUNĚČNÁ SIGNALIZACE BUNĚČNÁ SIGNALIZACE - reakce na podněty z okolí - komunikace s jinými buňkami - souhra buněk

Více

receptorů, antagonisty nebo α 2

receptorů, antagonisty nebo α 2 ANTIDEPRESIVA A MEMBRÁNOVÉ LIPIDY Zdeněk Fišar Psychiatrická klinika, 1. LF UK Praha Předpokládá se, že afektivní poruchy jsou způsobeny poruchou v přenosu signálu přes chemickou synapsi a antidepresiva

Více

Energetický metabolizmus buňky

Energetický metabolizmus buňky Energetický metabolizmus buňky Buňky vyžadují neustálý přísun energie pro tvorbu a udržování biologického pořádku (život). Tato energie pochází z energie chemických vazeb v molekulách potravy (energie

Více

FYZIOLOGIE BUŇKY BUŇKA 5.3.2015. Základní funkce buněk: PROKARYOTICKÁ BUŇKA. Funkce zajišťují základní životní projevy buněk: EUKARYOTICKÁ BUŇKA

FYZIOLOGIE BUŇKY BUŇKA 5.3.2015. Základní funkce buněk: PROKARYOTICKÁ BUŇKA. Funkce zajišťují základní životní projevy buněk: EUKARYOTICKÁ BUŇKA FYZIOLOGIE BUŇKY BUŇKA - nejmenší samostatná morfologická a funkční jednotka živého organismu, schopná nezávislé existence buňky tkáně orgány organismus - fyziologie orgánů a systémů založena na komplexní

Více

TRANSPORT PŘES MEMBRÁNY, MEMBRÁNOVÝ POTENCIÁL, OSMÓZA

TRANSPORT PŘES MEMBRÁNY, MEMBRÁNOVÝ POTENCIÁL, OSMÓZA TRANSPORT PŘES MEMBRÁNY, MEMBRÁNOVÝ POTENCIÁL, OSMÓZA 1 VÝZNAM TRANSPORTU PŘES MEMBRÁNY V MEDICÍNĚ Příklad: Membránový transportér: CFTR (cystic fibrosis transmembrane regulator) Onemocnění: cystická fibróza

Více

Regulace metabolizmu lipidů

Regulace metabolizmu lipidů Regulace metabolizmu lipidů Principy regulace A) krátkodobé (odpověď s - min): Dostupnost substrátu Alosterické interakce Kovalentní modifikace (fosforylace/defosforylace) B) Dlouhodobé (odpověď hod -

Více

FARMAKODYNAMIKA. Doc. PharmDr. František Štaud, Ph.D.

FARMAKODYNAMIKA. Doc. PharmDr. František Štaud, Ph.D. FARMAKODYNAMIKA Doc. PharmDr. František Štaud, Ph.D. Katedra farmakologie a toxikologie Univerzita Karlova v Praze Farmaceutická fakulta v Hradci Králové FARMAKODYNAMIKA studuje účinky léčiv a jejich mechanizmy

Více

- je nejmenší jednotkou živého organismu schopnou nezávislé existence (metabolismus, pohyb,růst, rozmnožování, dědičnost = schopnost buněčného dělení)

- je nejmenší jednotkou živého organismu schopnou nezávislé existence (metabolismus, pohyb,růst, rozmnožování, dědičnost = schopnost buněčného dělení) FYZIOLOGIE BUŇKY Buňka -základní stavební a funkční jednotka těla - je nejmenší jednotkou živého organismu schopnou nezávislé existence (metabolismus, pohyb,růst, rozmnožování, dědičnost = schopnost buněčného

Více

Obecný metabolismus.

Obecný metabolismus. mezioborová integrace výuky zaměřená na rostlinnou biochemii a fytopatologii CZ.1.07/2.2.00/28.0171 Obecný metabolismus. Regulace glykolýzy a glukoneogeneze (5). Prof. RNDr. Pavel Peč, CSc. Katedra biochemie,

Více

Buňky, tkáně, orgány, soustavy

Buňky, tkáně, orgány, soustavy Lidská buňka buněčné organely a struktury: Jádro Endoplazmatické retikulum Goldiho aparát Mitochondrie Lysozomy Centrioly Cytoskelet Cytoplazma Cytoplazmatická membrána Buněčné jádro Jadérko Karyoplazma

Více

Digitální učební materiál

Digitální učební materiál Digitální učební materiál Projekt CZ.1.07/1.5.00/34.0415 Inovujeme, inovujeme Šablona III/2 Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT (DUM) Tematická Nervová soustava Společná pro celou sadu oblast

Více

BIOMEMBRÁNY. Sára Jechová, leden 2014

BIOMEMBRÁNY. Sára Jechová, leden 2014 BIOMEMBRÁNY Sára Jechová, leden 2014 zajišťují ohraničení buněk- plasmatické membrány- okolo buněčné protoplazmy, bariéra v udržování rozdílů mezi prostředím uvnitř buňky a okolím a organel= intercelulární

Více

Eva Benešová. Dýchací řetězec

Eva Benešová. Dýchací řetězec Eva Benešová Dýchací řetězec Dýchací řetězec Během oxidace látek vstupujících do různých metabolických cyklů (glykolýza, CC, beta-oxidace MK) vznikají NADH a FADH 2, které následně vstupují do DŘ. V DŘ

Více

VÝZNAM FUNKCE PROTEINŮ V MEDICÍNĚ

VÝZNAM FUNKCE PROTEINŮ V MEDICÍNĚ FUNKCE PROTEINŮ 1 VÝZNAM FUNKCE PROTEINŮ V MEDICÍNĚ Příklad: protein: dystrofin onemocnění: Duchenneova svalová dystrofie 2 3 4 FUNKCE PROTEINŮ: 1. Vztah struktury a funkce proteinů 2. Rodiny proteinů

Více

PREZENTACE ANTIGENU A REGULACE NA ÚROVNI Th (A DALŠÍCH) LYMFOCYTŮ PREZENTACE ANTIGENU

PREZENTACE ANTIGENU A REGULACE NA ÚROVNI Th (A DALŠÍCH) LYMFOCYTŮ PREZENTACE ANTIGENU PREZENTACE ANTIGENU A REGULACE NA ÚROVNI Th (A DALŠÍCH) LYMFOCYTŮ PREZENTACE ANTIGENU Podstata prezentace antigenu (MHC restrikce) byla objevena v roce 1974 V současnosti je zřejmé, že to je jeden z klíčových

Více

VÝZNAM REGULACE APOPTÓZY V MEDICÍNĚ

VÝZNAM REGULACE APOPTÓZY V MEDICÍNĚ REGULACE APOPTÓZY 1 VÝZNAM REGULACE APOPTÓZY V MEDICÍNĚ Příklad: Regulace apoptózy: protein p53 je klíčová molekula regulace buněčného cyklu a regulace apoptózy Onemocnění: více než polovina (70-75%) nádorů

Více

FYZIOLOGIE ROSTLIN. Přednášející: Doc. Ing. Václav Hejnák, Ph.D. Tel.: 224382514 E-mail: hejnak @af.czu.cz

FYZIOLOGIE ROSTLIN. Přednášející: Doc. Ing. Václav Hejnák, Ph.D. Tel.: 224382514 E-mail: hejnak @af.czu.cz FYZIOLOGIE ROSTLIN Přednášející: Doc. Ing. Václav Hejnák, Ph.D. Tel.: 224382514 E-mail: hejnak @af.czu.cz Studijní literatura: Hejnák,V., Zámečníková,B., Zámečník, J., Hnilička, F.: Fyziologie rostlin.

Více

TUKY. Autor: Mgr. Stanislava Bubíková. Datum (období) tvorby: 15. 3. 2013. Ročník: devátý

TUKY. Autor: Mgr. Stanislava Bubíková. Datum (období) tvorby: 15. 3. 2013. Ročník: devátý TUKY Autor: Mgr. Stanislava Bubíková Datum (období) tvorby: 15. 3. 2013 Ročník: devátý Vzdělávací oblast: Člověk a příroda / Chemie / Organické sloučeniny 1 Anotace: Žáci se seznámí s lipidy. V rámci tohoto

Více

Text zpracovala Mgr. Taťána Štosová, Ph.D PŘÍRODNÍ LÁTKY

Text zpracovala Mgr. Taťána Štosová, Ph.D PŘÍRODNÍ LÁTKY Inovace profesní přípravy budoucích učitelů chemie CZ.1.07/2.2.00/15.0324 Text zpracovala Mgr. Taťána Štosová, Ph.D PŘÍRODNÍ LÁTKY Obsah 1 Úvod do problematiky přírodních látek... 2 2 Vitamíny... 2 2.

Více

Poruchy spojené s menstruačním cyklem a jejich léčba. MUDr. Zdeňka Vyhnánková

Poruchy spojené s menstruačním cyklem a jejich léčba. MUDr. Zdeňka Vyhnánková Poruchy spojené s menstruačním cyklem a jejich léčba MUDr. Zdeňka Vyhnánková Hormonální změny během menstruačního cyklu do ovulace stoupá hladina estrogenů 10x, hladina progesteronu je nulová v druhé polovině

Více

Erytrocyty. Hemoglobin. Krevní skupiny a Rh faktor. Krevní transfúze. Somatologie Mgr. Naděžda Procházková

Erytrocyty. Hemoglobin. Krevní skupiny a Rh faktor. Krevní transfúze. Somatologie Mgr. Naděžda Procházková Erytrocyty. Hemoglobin. Krevní skupiny a Rh faktor. Krevní transfúze. Somatologie Mgr. Naděžda Procházková Formované krevní elementy: Buněčné erytrocyty, leukocyty Nebuněčné trombocyty Tvorba krevních

Více

Struktura a funkce biomakromolekul KBC/BPOL

Struktura a funkce biomakromolekul KBC/BPOL Struktura a funkce biomakromolekul KBC/BPOL 2. Posttranslační modifikace a skládání proteinů Ivo Frébort Biosyntéza proteinů Kovalentní modifikace proteinů Modifikace proteinu může nastat předtím než je

Více

Kosterní svalstvo tlustých a tenkých filament

Kosterní svalstvo tlustých a tenkých filament Kosterní svalstvo Základní pojmy: Sarkoplazmatické retikulum zásobárna iontů vápníku - depolarizace membrány uvolnění vápníku v blízkosti kontraktilního aparátu vazba na proteiny zajišťující kontrakci

Více

Bílkoviny a rostlinná buňka

Bílkoviny a rostlinná buňka Bílkoviny a rostlinná buňka Bílkoviny Rostliny --- kontinuální diferenciace vytváření orgánů: - mitotická dělení -zvětšování buněk a tvorba buněčné stěny syntéza bílkovin --- fotosyntéza syntéza bílkovin

Více

METABOLISMUS SLOUČENINY S MAKROERGNÍMI VAZBAMI

METABOLISMUS SLOUČENINY S MAKROERGNÍMI VAZBAMI METABOLISMUS SLOUČENINY S MAKROERGNÍMI VAZBAMI Obsah Formy organismů Energetika reakcí Metabolické reakce Makroergické sloučeniny Formy organismů Autotrofní x heterotrofní organismy Práce a energie Energie

Více

Výukový materiál zpracován v rámci projektu EU peníze školám Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/34.0996

Výukový materiál zpracován v rámci projektu EU peníze školám Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/34.0996 Výukový materiál zpracován v rámci projektu EU peníze školám Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/34.0996 Šablona: III/2 č. materiálu: VY_32_INOVACE_CHE_419 Jméno autora: Třída/ročník: Mgr. Alena

Více

9. Lipidy a biologické membrány

9. Lipidy a biologické membrány Struktura a funkce biomakromolekul KBC/BPOL 9. Lipidy a biologické membrány Ivo Frébort Buněčné membrány Jádro buňky Golgiho aparát Funkce buněčných membrán Bariéry vůči toxickým látkám Pomáhají akumulovat

Více

VYŠETŘENÍ NERVOVÉHO SYSTÉMU. seminář z patologické fyziologie

VYŠETŘENÍ NERVOVÉHO SYSTÉMU. seminář z patologické fyziologie VYŠETŘENÍ NERVOVÉHO SYSTÉMU seminář z patologické fyziologie Osnova Morfologické vyšetřovací metody (zobrazovací diagnostika) 1 Počítačová (výpočetní) tomografie 2 Pozitronová emisní tomografie (PET) 3

Více

Elektrická impedanční tomografie

Elektrická impedanční tomografie Biofyzikální ústav LF MU Projekt FRVŠ 911/2013 Je neinvazivní lékařská technika využívající nízkofrekvenční elektrické proudy pro zobrazení elektrických vlastností tkaní a vnitřních struktur těla. Různé

Více

Rostlinná cytologie. Přednášející: RNDr. Jindřiška Fišerová, Ph.D. Rostlinná cytologie, Katedra experimentální biologie rostlin PřF UK

Rostlinná cytologie. Přednášející: RNDr. Jindřiška Fišerová, Ph.D. Rostlinná cytologie, Katedra experimentální biologie rostlin PřF UK Rostlinná cytologie MB130P30 Přednášející: RNDr. Kateřina Schwarzerová,PhD. RNDr. Jindřiška Fišerová, Ph.D. Přijďte na katedru experimentální biologie rostlin vypracovat svou bakalářskou nebo diplomovou

Více

*Mléko a mléčné výrobky obsahují řadu bioaktivních

*Mléko a mléčné výrobky obsahují řadu bioaktivních www.bileplus.cz Mléko a mléčné výrobky obsahují řadu bioaktivních látek (vápník, mastné kyseliny, syrovátka, větvené aminokyseliny) ovlivňující metabolismus tuků spalování tuků Mléčné výrobky a mléčné

Více

ANATOMIE A FYZIOLOGIE ÈLOVÌKA Pro humanitní obory. doc. MUDr. Alena Merkunová, CSc. MUDr. PhDr. Miroslav Orel

ANATOMIE A FYZIOLOGIE ÈLOVÌKA Pro humanitní obory. doc. MUDr. Alena Merkunová, CSc. MUDr. PhDr. Miroslav Orel doc. MUDr. Alena Merkunová, CSc. MUDr. PhDr. Miroslav Orel ANATOMIE A FYZIOLOGIE ÈLOVÌKA Pro humanitní obory Vydala Grada Publishing, a.s. U Prùhonu 22, 170 00 Praha 7 tel.: +420 220 386401, fax: +420

Více

Mgr. Šárka Vopěnková Gymnázium, SOŠ a VOŠ Ledeč nad Sázavou VY_32_INOVACE_02_3_20_BI2 HORMONÁLNÍ SOUSTAVA

Mgr. Šárka Vopěnková Gymnázium, SOŠ a VOŠ Ledeč nad Sázavou VY_32_INOVACE_02_3_20_BI2 HORMONÁLNÍ SOUSTAVA Mgr. Šárka Vopěnková Gymnázium, SOŠ a VOŠ Ledeč nad Sázavou VY_32_INOVACE_02_3_20_BI2 HORMONÁLNÍ SOUSTAVA NADLEDVINY dvojjediná žláza párově endokrinní žlázy uložené při horním pólu ledvin obaleny tukovým

Více

ENZYMY. RNDr. Lucie Koláčná, Ph.D.

ENZYMY. RNDr. Lucie Koláčná, Ph.D. ENZYMY RNDr. Lucie Koláčná, Ph.D. Enzymy: katalyzátory živé buňky jednoduché nebo složené proteiny Apoenzym: proteinová část Kofaktor: nízkomolekulová neaminokyselinová struktura nezbytně nutná pro funkci

Více

OBOROVÁ RADA BIOCHEMIE A PATOBIOCHEMIE

OBOROVÁ RADA BIOCHEMIE A PATOBIOCHEMIE OBOROVÁ RADA BIOCHEMIE A PATOBIOCHEMIE Předseda: Stanislav Štípek, prof., MUDr., DrSc. Ústav lékařske biochemie a laboratorní disgnostiky 1. LF UK Kateřinská 32, 121 08 Praha 2 tel.: 224 964 283 fax: 224

Více

tky proti annexinu V Protilátky u trombofilních stavů u opakovaných těhotenských ztrát 2003 By Default! Slide 1

tky proti annexinu V Protilátky u trombofilních stavů u opakovaných těhotenských ztrát 2003 By Default! Slide 1 Slide 1 Protilátky tky proti annexinu V u systémových onemocnění pojiva u trombofilních stavů u opakovaných těhotenských ztrát VFN 24.4.2007 Slide 2 ANNEXINY Annexiny jsou proteiny, společnou vlastností

Více

2. Základy farmakologie (1)

2. Základy farmakologie (1) Základní pojmy a definice: 2. Základy farmakologie (1) Farmakologie vědní obor studující interakce léčiv s organismy. Tyto interakce jsou vzájemné - léčivo působí na organismus a současně je vystaveno

Více

Neuronové sítě. Vlasta Radová Západočeská univerzita v Plzni katedra kybernetiky

Neuronové sítě. Vlasta Radová Západočeská univerzita v Plzni katedra kybernetiky Neuronové sítě Vlasta Radová Západočeská univerzita v Plzni katedra kybernetiky Motivace pro výzkum umělých neuronových sítí lidský mozek pracuje jiným způsobem než běžné číslicové počítače počítače přesně

Více

Regulace glykémie. Jana Mačáková

Regulace glykémie. Jana Mačáková Regulace glykémie Jana Mačáková Katedra fyziologie a patofyziologie LF OU Ústav patologické fyziologie LF UP Název projektu: Tvorba a ověření e-learningového prostředí pro integraci výuky preklinických

Více

Prezentace navazuje na základní znalosti z biochemie (lipidy, proteiny, sacharidy) Dynamický fluidní model membrány 2008/11

Prezentace navazuje na základní znalosti z biochemie (lipidy, proteiny, sacharidy) Dynamický fluidní model membrány 2008/11 RNDr. Ivana Fellnerová, Ph.D. Katedra zoologie PřF UP Olomouc Prezentace navazuje na základní znalosti z biochemie (lipidy, proteiny, sacharidy) Rozšiřuje přednášky: Stavba cytoplazmatické membrány Membránový

Více

Stavba dřeva. Základy cytologie. přednáška

Stavba dřeva. Základy cytologie. přednáška Základy cytologie přednáška Buňka definice, charakteristika strana 2 2 Buňky základní strukturální a funkční jednotky živých organismů Základní charakteristiky buněk rozmanitost (diverzita) - např. rostlinná

Více

5. Příjem, asimilace a fyziologické dopady anorganického dusíku. 5. Příjem, asimilace a fyziologické dopady anorganického dusíku

5. Příjem, asimilace a fyziologické dopady anorganického dusíku. 5. Příjem, asimilace a fyziologické dopady anorganického dusíku 5. Příjem, asimilace a fyziologické dopady anorganického dusíku Zdroje dusíku dostupné v půdě: Amonné ionty + Dusičnany = největší zdroj dusíku v půdě Organický dusík (aminokyseliny, aminy, ureidy) zpracování

Více

Co nás učí nádory? Prof. RNDr. Jana Šmardová, CSc. Ústav patologie FN Brno Přírodovědecká a Lékařská fakulta MU Brno

Co nás učí nádory? Prof. RNDr. Jana Šmardová, CSc. Ústav patologie FN Brno Přírodovědecká a Lékařská fakulta MU Brno Co nás učí nádory? Prof. RNDr. Jana Šmardová, CSc. Ústav patologie FN Brno Přírodovědecká a Lékařská fakulta MU Brno Brno, 17.5.2011 Izidor (Easy Door) Osnova přednášky 1. Proč nás rakovina tolik zajímá?

Více

Inovace profesní přípravy budoucích učitelů chemie

Inovace profesní přípravy budoucích učitelů chemie Inovace profesní přípravy budoucích učitelů chemie I n v e s t i c e d o r o z v o j e v z d ě l á v á n í CZ.1.07/2.2.00/15.0324 Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem

Více

Nukleární Overhauserův efekt (NOE)

Nukleární Overhauserův efekt (NOE) Nukleární Overhauserův efekt (NOE) NOE je důsledek dipolární interakce mezi dvěma jádry. Vzniká přímou interakcí volně přes prostor, tudíž není ovlivněn chemickými vazbami jako nepřímá spin-spinová interakce.

Více

Chemické složení buňky

Chemické složení buňky Chemické složení buňky Chemie života: založena především na sloučeninách uhlíku téměř výlučně chemické reakce probíhají v roztoku nesmírně složitá ovládána a řízena obrovskými polymerními molekulami -chemickými

Více

METABOLISMUS TUKŮ VĚČNĚ DISKUTOVANÉ TÉMA

METABOLISMUS TUKŮ VĚČNĚ DISKUTOVANÉ TÉMA METABOLISMUS TUKŮ VĚČNĚ DISKUTOVANÉ TÉMA Ing. Vladimír Jelínek V dnešním kongresovém příspěvku budeme hledat odpovědi na následující otázky: Co jsou to tuky Na co jsou organismu prospěšné a při stavbě

Více

VAKUOLA. membránou ohraničený váček membrána se nazývá tonoplast. běžná u rostlin, zvířata specializované funkce či její nepřítomnost

VAKUOLA. membránou ohraničený váček membrána se nazývá tonoplast. běžná u rostlin, zvířata specializované funkce či její nepřítomnost VAKUOLA membránou ohraničený váček membrána se nazývá tonoplast běžná u rostlin, zvířata specializované funkce či její nepřítomnost VAKUOLA Funkce: uložiště odpadů a uskladnění chemických látek (fenolické

Více

MEMBRÁNOVÉ STRUKTURY EUKARYONTNÍCH BUNĚK

MEMBRÁNOVÉ STRUKTURY EUKARYONTNÍCH BUNĚK MEMBRÁNOVÉ STRUKTURY EUKARYONTNÍCH BUNĚK PLASMATICKÁ MEMBRÁNA EUKARYOTICKÝCH BUNĚK Všechny buňky (prokaryotické a eukaryotické) jsou ohraničeny membránami zajišťujícími integritu a funkci buněk Ochrana

Více

VÁPNÍK A JEHO VÝZNAM

VÁPNÍK A JEHO VÝZNAM VÁPNÍK A JEHO VÝZNAM MUDr. Barbora Schutová, 2009 Ústav normální, patologické a klinické fyziologie, 3. LF UK Pozn.: Obrázky byly z důvodu autorských práv odstraněny nebo nahrazeny textem VÁPNÍK A JEHO

Více

Distribuce. Doc. PharmDr. František Štaud, Ph.D. Katedra farmakologie a toxikologie Univerzita Karlova v Praze Farmaceutická fakulta v Hradci Králové

Distribuce. Doc. PharmDr. František Štaud, Ph.D. Katedra farmakologie a toxikologie Univerzita Karlova v Praze Farmaceutická fakulta v Hradci Králové Distribuce Doc. PharmDr. František Štaud, Ph.D. Katedra farmakologie a toxikologie Univerzita Karlova v Praze Farmaceutická fakulta v Hradci Králové Definice Distribuce je fáze farmakokinetiky, při které

Více

Alzheimerova choroba. senility nádoba? Helena Janíčková 8.3.2012, Krásný Ztráty

Alzheimerova choroba. senility nádoba? Helena Janíčková 8.3.2012, Krásný Ztráty Alzheimerova choroba senility nádoba? Helena Janíčková 8.3.2012, Krásný Ztráty Alzheimerova choroba senilita demence stařecká demence další typy demence... Peter Falk Charles Bronson Charlton Heston Marice

Více

Progrese HIV infekce z pohledu laboratorní imunologie

Progrese HIV infekce z pohledu laboratorní imunologie Progrese HIV infekce z pohledu laboratorní imunologie 1 Lochmanová A., 2 Olbrechtová L., 2 Kolčáková J., 2 Zjevíková A. 1 OIA ZÚ Ostrava 2 klinika infekčních nemocí, FN Ostrava HIV infekce onemocnění s

Více

Použití tuků mořských ryb v prevenci vzniku metabolického syndromu. Mgr. Pavel Suchánek IKEM Centrum výzkumu chorob srdce a cév, Praha

Použití tuků mořských ryb v prevenci vzniku metabolického syndromu. Mgr. Pavel Suchánek IKEM Centrum výzkumu chorob srdce a cév, Praha Použití tuků mořských ryb v prevenci vzniku metabolického syndromu Mgr. Pavel Suchánek IKEM Centrum výzkumu chorob srdce a cév, Praha Metabolický syndrom 3 z 5 a více rizikových faktorů: - obvod pasu u

Více

Genomické databáze. Shlukování proteinových sekvencí. Ivana Rudolfová. školitel: doc. Ing. Jaroslav Zendulka, CSc.

Genomické databáze. Shlukování proteinových sekvencí. Ivana Rudolfová. školitel: doc. Ing. Jaroslav Zendulka, CSc. Genomické databáze Shlukování proteinových sekvencí Ivana Rudolfová školitel: doc. Ing. Jaroslav Zendulka, CSc. Obsah Proteiny Zdroje dat Predikce struktury proteinů Cíle disertační práce Vstupní data

Více

Hořčík. Příjem, metabolismus, funkce, projevy nedostatku

Hořčík. Příjem, metabolismus, funkce, projevy nedostatku Hořčík Příjem, metabolismus, funkce, projevy nedostatku Příjem a pohyb v rostlině Příjem jako ion Mg 2+, pasivní, iont. kanály Mobilní ion v xylému i ve floému, možná retranslokace V místě funkce vázán

Více

V organismu se bílkoviny nedají nahradit žádnými jinými sloučeninami, jen jako zdroj energie je mohou nahradit sacharidy a lipidy.

V organismu se bílkoviny nedají nahradit žádnými jinými sloučeninami, jen jako zdroj energie je mohou nahradit sacharidy a lipidy. BÍLKOVINY Bílkoviny jsou biomakromolekulární látky, které se skládají z velkého počtu aminokyselinových zbytků. Vytvářejí látkový základ života všech organismů. V tkáních vyšších organismů a člověka je

Více

Antigeny. Hlavní histokompatibilitní komplex a prezentace antigenu

Antigeny. Hlavní histokompatibilitní komplex a prezentace antigenu Antigeny Hlavní histokompatibilitní komplex a prezentace antigenu Antigeny Antigeny: kompletní (imunogen) - imunogennost - specificita nekompletní (hapten) - specificita antigenní determinanty (epitopy)

Více

Buňka. Buňka (cellula) základní stavební a funkční jednotka organismů, schopná samostatné existence. Cytologie nauka o buňkách

Buňka. Buňka (cellula) základní stavební a funkční jednotka organismů, schopná samostatné existence. Cytologie nauka o buňkách Buňka Historie 1655 - Robert Hooke (1635 1703) - použil jednoduchý mikroskop k popisu pórů v řezu korku. Nazval je, podle podoby k buňkám včelích plástů, buňky. 18. - 19. St. - vznik buněčné biologie jako

Více

Aktivní B12 (Holotranskobalamin) pokrok v diagnostice deficitu vitaminu B12

Aktivní B12 (Holotranskobalamin) pokrok v diagnostice deficitu vitaminu B12 Aktivní B12 (Holotranskobalamin) pokrok v diagnostice deficitu vitaminu B12 Firma Abbott Laboratories nabízí na imunoanalytických systémech ARCHITECT test ke stanovení biologicky aktivní části vitaminu

Více

03a-Chemické reakce v živých organizmech FRVŠ 1647/2012

03a-Chemické reakce v živých organizmech FRVŠ 1647/2012 C3181 Biochemie I 03a-Chemické reakce v živých organizmech FRVŠ 1647/2012 Petr Zbořil 9/23/2014 1 Obsah Obecné rysy metabolismu Chemické reakce a jejich energetika Makroergické sloučeniny Petr Zbořil 9/23/2014

Více

10. Energie a její transformace

10. Energie a její transformace 10. Energie a její transformace Energie je nejdůležitější vlastností hmoty a záření. Je obsažena v každém kousku hmoty i ve světelném paprsku. Je ve vesmíru a všude kolem nás. S energií se setkáváme na

Více

LÉKAŘSKÁ BIOLOGIE B52 volitelný předmět pro 4. ročník

LÉKAŘSKÁ BIOLOGIE B52 volitelný předmět pro 4. ročník LÉKAŘSKÁ BIOLOGIE B52 volitelný předmět pro 4. ročník Charakteristika vyučovacího předmětu Vyučovací předmět vychází ze vzdělávací oblasti Člověk a příroda, vzdělávacího oboru Biologie a Člověk a zdraví.

Více

ZOBRAZENÍ NÁDORŮ MOZKU NA MOLEKULÁRNÍ ÚROVNI Jiří Ferda, Eva Ferdová, Jan Kastner, Hynek Mírka, *Jan Mraček, *Milan Choc **Ondřej Hes KLINIKA

ZOBRAZENÍ NÁDORŮ MOZKU NA MOLEKULÁRNÍ ÚROVNI Jiří Ferda, Eva Ferdová, Jan Kastner, Hynek Mírka, *Jan Mraček, *Milan Choc **Ondřej Hes KLINIKA ZOBRAZENÍ NÁDORŮ MOZKU NA MOLEKULÁRNÍ ÚROVNI Jiří Ferda, Eva Ferdová, Jan Kastner, Hynek Mírka, *Jan Mraček, *Milan Choc **Ondřej Hes KLINIKA ZOBRAZOVACÍCH METOD *NEUROCHIRURGICKÉ ODDĚLENÍ **ŠIKLŮV ÚSTAV

Více

Fyziologická regulační medicína

Fyziologická regulační medicína Fyziologická regulační medicína Otevírá nové obzory v medicíně! Pacienti hledající dlouhodobou léčbu bez nežádoucích účinků mohou být nyní uspokojeni! 1 FRM italská skupina Zakladatelé GUNY 2 GUNA-METODA

Více

BÍLKOVINY. V organismu se nedají nahradit jinými sloučeninami, jen jako zdroj energie je mohou nahradit sacharidy a lipidy.

BÍLKOVINY. V organismu se nedají nahradit jinými sloučeninami, jen jako zdroj energie je mohou nahradit sacharidy a lipidy. BÍLKOVINY o makromolekulární látky, z velkého počtu AMK zbytků o základ všech organismů o rostliny je vytvářejí z anorganických sloučenin (dusičnanů) o živočichové je musejí přijímat v potravě, v trávicím

Více

Analýzy vlivu cholesterolu na vlastnosti biomembrán pomocí molekulového modelování

Analýzy vlivu cholesterolu na vlastnosti biomembrán pomocí molekulového modelování STŘEDOŠKOLSKÁ ODBORNÁ ČINNOST Analýzy vlivu cholesterolu na vlastnosti biomembrán pomocí molekulového modelování Michaela Kajšová Zlín 2014 GYMNÁZIUM ZLÍN- LESNÍ ČTVRŤ STŘEDOŠKOLSKÁ ODBORNÁ ČINNOST Obor

Více

Milada Roštejnská. Helena Klímová. Buňka. Pankreas. Ledviny. Mozek. Kost. Srdce. Sval. Krev. Vajíčko. Spermie. Obr. 1.

Milada Roštejnská. Helena Klímová. Buňka. Pankreas. Ledviny. Mozek. Kost. Srdce. Sval. Krev. Vajíčko. Spermie. Obr. 1. Milada Roštejnská Buňka Helena Klímová Ledviny Pankreas Mozek Kost Srdce Sval Krev Spermie Vajíčko Obr. 1. Různé typy buněk (1. část) Typy buněk Prokaryotní buňka Eukaryotní buňka Jádro, jadérko a jaderná

Více

Univerzita Karlova v Praze, 1. lékařská fakulta

Univerzita Karlova v Praze, 1. lékařská fakulta Univerzita Karlova v Praze, 1. lékařská fakulta Tkáň svalová. Obecná charakteristika hladké a příčně pruhované svaloviny (kosterní a srdeční). Funkční morfologie myofibrily. Mechanismus kontrakce. Stavba

Více

Racionální terapie depresivních a úzkostných poruch - postřehy a novinky

Racionální terapie depresivních a úzkostných poruch - postřehy a novinky Racionální terapie depresivních a úzkostných poruch - postřehy a novinky MUDr. Martin Anders PhD. Psychiatrická klinika 1. LF UK a VFN Praha TOP ten diseases worldwide and in the EU according to DALYS

Více

Složky stravy - lipidy. Mgr.Markéta Vojtová VOŠZ a SZŠ Hradec Králové

Složky stravy - lipidy. Mgr.Markéta Vojtová VOŠZ a SZŠ Hradec Králové Složky stravy - lipidy Mgr.Markéta Vojtová VOŠZ a SZŠ Hradec Králové Lipidy 1 = organické látky orgány těla využívají jako zdroj energie pro svoji činnost. Sloučenina glycerolu a mastných kyselin (MK)

Více

NMR spektroskopie. Úvod

NMR spektroskopie. Úvod NMR spektroskopie Úvod Zkratka NMR znamená Nukleární Magnetická Rezonance. Jde o analytickou metodu, která na základě absorpce radiofrekvenčního záření vzorkem umístěným v silném magnetickém poli poskytuje

Více

Tabulace učebního plánu. Obecná chemie. Vzdělávací obsah pro vyučovací předmět : Ročník: 1.ročník a kvinta

Tabulace učebního plánu. Obecná chemie. Vzdělávací obsah pro vyučovací předmět : Ročník: 1.ročník a kvinta Tabulace učebního plánu Vzdělávací obsah pro vyučovací předmět : CHEMIE Ročník: 1.ročník a kvinta Obecná Bezpečnost práce Názvosloví anorganických sloučenin Zná pravidla bezpečnosti práce a dodržuje je.

Více

Biochemie Ch52 volitelný předmět pro 4. ročník

Biochemie Ch52 volitelný předmět pro 4. ročník Biochemie Ch52 volitelný předmět pro 4. ročník Charakteristika vyučovacího předmětu Vyučovací předmět vychází ze vzdělávací oblasti Člověk a příroda, vzdělávacího oboru Chemie. Mezipředmětové přesahy a

Více

Zjišťování toxicity látek

Zjišťování toxicity látek Zjišťování toxicity látek 1. Úvod 2. Literární údaje 3. Testy in vitro 4. Testy na zvířatech in vivo 5. Epidemiologické studie 6. Zjišťování úrovně expozice Úvod Je známo 2 10 7 chemických látek. Prostudování

Více

PŘEHLED OBECNÉ HISTOLOGIE

PŘEHLED OBECNÉ HISTOLOGIE PŘEDMLUVA 8 1. ZÁKLADY HISTOLOGICKÉ TECHNIKY 9 1.1 Světelný mikroskop a příprava vzorků pro vyšetření (D. Horký) 9 1.1.1 Světelný mikroskop 9 1.1.2 Zásady správného mikroskopování 10 1.1.3 Nejčastější

Více

Výukové texty pro předmět Měřící technika (KKS/MT) na téma Podklady k principu měření hodnoty ph a vodivosti kapalin

Výukové texty pro předmět Měřící technika (KKS/MT) na téma Podklady k principu měření hodnoty ph a vodivosti kapalin Výukové texty pro předmět Měřící technika (KKS/MT) na téma Podklady k principu měření hodnoty ph a vodivosti kapalin Autor: Doc. Ing. Josef Formánek, Ph.D. Podklady k principu měření hodnoty ph a vodivosti

Více

Úloha protein-nekódujících transkriptů ve virulenci patogenních bakterií

Úloha protein-nekódujících transkriptů ve virulenci patogenních bakterií Téma bakalářské práce: Úloha protein-nekódujících transkriptů ve virulenci patogenních bakterií Nové odvětví molekulární biologie se zabývá RNA molekulami, které se nepřekládají do proteinů, ale slouží

Více

Farmakokinetika I. Letní semestr 2015 MVDr. PharmDr. R. Zavadilová, CSc.

Farmakokinetika I. Letní semestr 2015 MVDr. PharmDr. R. Zavadilová, CSc. Farmakokinetika I Letní semestr 2015 MVDr. PharmDr. R. Zavadilová, CSc. Farmakokinetika zabývá se procesy, které modifikují změny koncentrace léčiva v organismu ve vazbě na čas v němž probíhají změnami

Více

Cvičení z fyziologie SYMPATIKUS A PARASYMPATIKUS

Cvičení z fyziologie SYMPATIKUS A PARASYMPATIKUS Cvičení z fyziologie SYMPATIKUS A PARASYMPATIKUS Nervový systém ANS (Autonomní nervový systém = vegetativní, viscerální) Součást neurohumorální regulace organismu cílem je integrace funkce a činnosti vnitřních

Více

Radiační patofyziologie. Zdroje záření. Typy ionizujícího záření: Jednotky pro měření radiace:

Radiační patofyziologie. Zdroje záření. Typy ionizujícího záření: Jednotky pro měření radiace: Radiační patofyziologie Radiační poškození vzniká účinkem ionizujícího záření. Co se týká jeho původu, ionizující záření vzniká: při radioaktivním rozpadu prvků, přichází z kosmického prostoru, je produkováno

Více

B9, 2015/2016, I. Literák, V. Oravcová CYTOSKELETÁLNÍ PRINCIP BUŇKY

B9, 2015/2016, I. Literák, V. Oravcová CYTOSKELETÁLNÍ PRINCIP BUŇKY B9, 2015/2016, I. Literák, V. Oravcová CYTOSKELETÁLNÍ PRINCIP BUŇKY CYTOSKELETÁLNÍ PRINCIP BUŇKY mikrotubuly střední filamenta aktinová vlákna CYTOSKELETÁLNÍ PRINCIP BUŇKY funkce cytoskeletu - udržovat

Více

Abiotický stres - sucho

Abiotický stres - sucho FYZIOLOGIE STRESU Typy stresů Abiotický (vliv vnějších podmínek) sucho, zamokření, zasolení půd, kontaminace prostředí toxickými látkami, chlad, mráz, vysoké teploty... Biotický (způsobený jiným druhem

Více

Výukový materiál zpracován v rámci projektu EU peníze školám Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/34.0996

Výukový materiál zpracován v rámci projektu EU peníze školám Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/34.0996 Výukový materiál zpracován v rámci projektu EU peníze školám Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/34.0996 Šablona: III/2 č. materiálu: VY_32_INOVACE_CHE_412 Jméno autora: Třída/ročník: Mgr. Alena

Více

Oligobiogenní prvky bývají běžnou součástí organismů, ale v těle jich již podstatně méně (do 1%) než prvků makrobiogenních.

Oligobiogenní prvky bývají běžnou součástí organismů, ale v těle jich již podstatně méně (do 1%) než prvků makrobiogenních. 1 (3) CHEMICKÉ SLOŢENÍ ORGANISMŮ Prvky Stejné prvky a sloučeniny se opakují ve všech formách života, protože mají shodné principy stavby těla i metabolismu. Např. chemické děje při dýchání jsou stejné

Více

ÚVOD DO STUDIA BUŇKY příručka pro učitele

ÚVOD DO STUDIA BUŇKY příručka pro učitele Obecné informace ÚVOD DO STUDIA BUŇKY příručka pro učitele Téma úvod do studia buňky je rozvržen na jednu vyučovací hodinu. V tomto tématu jsou probrány a zopakovány základní charakteristiky živých soustav

Více

Sylabus pro předmět Biochemie pro jakost

Sylabus pro předmět Biochemie pro jakost Sylabus pro předmět Biochemie pro jakost Kód předmětu: BCHJ Název v jazyce výuky: Biochemie pro Jakost Název česky: Biochemie pro Jakost Název anglicky: Biochemistry Počet přidělených ECTS kreditů: 6 Forma

Více

Lipidy, Izoprenoidy, polyketidy a jejich metabolismus

Lipidy, Izoprenoidy, polyketidy a jejich metabolismus Lipidy, Izoprenoidy, polyketidy a jejich metabolismus Lipidy = estery alkoholů + karboxylových kyselin Jsou nerozpustné v H 2 O, ale rozpustné v organických rozpouštědlech Nejčastější alkoholy v lipidech:

Více

SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU

SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU sp.zn. sukls190224/2014 SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU 1. NÁZEV PŘÍPRAVKU Milgamma N Měkké tobolky 2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ Léčivé látky 1 tobolka obsahuje: benfotiaminum pyridoxini hydrochloridum

Více

Fyzikální chemie. ochrana životního prostředí analytická chemie chemická technologie denní. Platnost: od 1. 9. 2009 do 31. 8. 2013

Fyzikální chemie. ochrana životního prostředí analytická chemie chemická technologie denní. Platnost: od 1. 9. 2009 do 31. 8. 2013 Učební osnova předmětu Fyzikální chemie Studijní obor: Aplikovaná chemie Zaměření: Forma vzdělávání: Celkový počet vyučovacích hodin za studium: Analytická chemie Chemická technologie Ochrana životního

Více

Vzdělávací materiál. vytvořený v projektu OP VK CZ.1.07/1.5.00/34.0211. Anotace. Lipidy. VY_32_INOVACE_Ch0202. Seminář z chemie.

Vzdělávací materiál. vytvořený v projektu OP VK CZ.1.07/1.5.00/34.0211. Anotace. Lipidy. VY_32_INOVACE_Ch0202. Seminář z chemie. Vzdělávací materiál vytvořený v projektu P VK Název školy: Gymnázium, Zábřeh, náměstí svobození 20 Číslo projektu: Název projektu: Číslo a název klíčové aktivity: CZ.1.07/1.5.00/34.0211 Zlepšení podmínek

Více

Vakcíny z nádorových buněk

Vakcíny z nádorových buněk Protinádorové terapeutické vakcíny Vakcíny z nádorových buněk V. Vonka, ÚHKT, Praha Výhody vakcín z nádorových buněk 1.Nabízejí imunitnímu systému pacienta celé spektrum nádorových antigenů. 2. Jejich

Více

UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE 3. LÉKAŘSKÁ FAKULTA (tématické okruhy požadavků pro přijímací zkoušku)

UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE 3. LÉKAŘSKÁ FAKULTA (tématické okruhy požadavků pro přijímací zkoušku) UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE 3. LÉKAŘSKÁ FAKULTA (tématické okruhy požadavků pro přijímací zkoušku) B I O L O G I E 1. Definice a obory biologie. Obecné vlastnosti organismů. Základní klasifikace organismů.

Více

Přeměna chemické energie v mechanickou

Přeměna chemické energie v mechanickou Přeměna chemické energie v mechanickou Molekulám schopným této energetické přeměny se říká molekulární motory. Nejklasičtějším příkladem je svalový myosin (posouvá se po aktinu), ale patří sem i ATP-syntáza

Více

OBRANNÝ IMUNITNÍ SYSTÉM

OBRANNÝ IMUNITNÍ SYSTÉM Mgr. Šárka Vopěnková Gymnázium, SOŠ a VOŠ Ledeč nad Sázavou VY_32_INOVACE_02_3_04_BI2 OBRANNÝ IMUNITNÍ SYSTÉM Základní znaky: není vrozená specificky rozpoznává cizorodé látky ( antigeny) vyznačuje se

Více

strukturní (součástmi buněčných struktur) metabolická (realizují b. metabolizmus) informační (jako signály či receptory signálů)

strukturní (součástmi buněčných struktur) metabolická (realizují b. metabolizmus) informační (jako signály či receptory signálů) 1 Bílkoviny - představují cca. ½ suché hmotnosti buňky - molekuly bílkovin se podílí na všech základních životních procesech - součástmi buněčných struktur (stavební f-ce) Funkce bílkovin: strukturní (součástmi

Více

PORUCHY VÝŽIVY Civilizační nemoci, nutriční genomika

PORUCHY VÝŽIVY Civilizační nemoci, nutriční genomika PORUCHY VÝŽIVY Civilizační nemoci, nutriční genomika Jaroslav Veselý Ústav patologické fyziologie LF UP Název projektu: Tvorba a ověření e-learningového prostředí pro integraci výuky preklinických a klinických

Více

METABOLISMUS SACHARIDŮ

METABOLISMUS SACHARIDŮ METABOLISMUS SAHARIDŮ A. Odbourávání sacharidů - nejdůležitější zdroj energie pro heterotrofy - oxidací sacharidů až na. získávají aerobní organismy energii ve formě. - úplná oxidace glukosy: složitý proces

Více