Ekologické daně v tuzemsku a jejich srovnání s vybraným státem EU

Transkript

1 MENDELOVA ZEMĚDĚLSKÁ A LESNICKÁ UNIVERZITA V BRNĚ Provozně ekonomická fakulta Ekologické daně v tuzemsku a jejich srovnání s vybraným státem EU Bakalářská práce Vedoucí práce: Ing. Igor Pantůček Helena Šmídová 2008/2009

2 Ráda bych na tomto místě poděkovala vedoucímu mé bakalářské práce Ing. Igoru Pantůčkovi za jeho cenné rady a podněty, kterými mi pomáhal při zpracování této práce.

3 Prohlašuji, že jsem tuto práci vyřešila samostatně s použitím literatury, kterou uvádím v seznamu. V Brně dne 20. května 2009

4 Abstrakt ŠMÍDOVÁ, H. Ekologické daně v tuzemsku a jejich srovnání s vybraným státem EU. Bakalářská práce. Brno, Bakalářská práce je zaměřena na analýzu dopadů ekologických daní po jejich reálném zavedení v tuzemsku a to na obyvatelstvo i podnikatelskou sféru. Práce také vyhodnocuje rozpočtové určení ekologických daní a jejich daňové, finanční a účetní dopady. Pomocí srovnání ekonomických nástrojů sloužících v ČR k ochraně životního prostředí s nástroji fungujícími ve Finsku jsou vyvozeny doporučení pro případnou změnu ekologických daní. Klíčová slova daň, ekologická daň, dopad daně, daňový přesun, ekonomické nástroje ochrany životního prostředí Abstract ŠMÍDOVÁ, H. Environmental taxes in Czech republic and their comparison with member state of EU. Bachelor thesis. Brno, This bachelor thesis is aimed at analysis of environmental taxes impacts on people and entrepreneurs after real implementation of those taxes into the Czech tax system. The thesis also analyse the environmental taxes budget determination and their tax, financial and accounting impacts. Through comparison of economic environmental policy instruments in Czech republic and Finland are brought out recommendations for further development of Czech environmental taxes. Key words Tax, environmental tax, tax impact, tax incidence, economic environmental policy instruments

5 Obsah 1. Úvod Cíl práce a metodika Literární rešerše Nástroje ochrany životního prostředí Přímá regulace Nepřímá regulace Daně k ochraně životního prostředí Daňová harmonizace Ekologická daňová reforma Ekologická daňová reforma v ČR Ekologické daně Pojem ekologické daně Pojem ekologické daně v Evropě Klasifikace ekologických daní Daňová incidence Praktická část Ekologické daně v ČR Právní úprava Rozpočtové určení ekologických daní Přímé dopady vybraných ekologických daní Daň z elektřiny Daň ze zemního plynu a některých dalších plynů Srovnání daní a poplatků na ochranu životního prostředí ČR se státem EU Environmentální daně a poplatky ČR Environmentální daně a poplatky Finska Srovnání ČR a Finska Diskuse Závěr Použitá literatura... 53

6 1. Úvod Životní prostředí, jeho ochrana a trvale udržitelný rozvoj jsou v současné době stále častěji diskutovanými pojmy. Někdy se v souvislosti s těmito pojmy objevují dva protichůdné názory: názory environmentalistů, kteří vychází z předpokladu, že člověk svojí nadměrnou spotřebou a výrobou ničí planetu Zemi, staví ekologii na první místo, a naproti tomu názory ekonomů, kteří tvrdí, že veškeré problémy vyřeší trh 1. Vytváří se tak mylná představa, že ekonomie a ekologie musí být nutně v rozporu. Příkladem, že tomu tak není, mohou být ekologické daně ekonomický nástroj plnící ekologické cíle. Ekologické daně zdaňují komodity, jejichž spotřeba a výroba má negativní dopady na životní prostředí. Příjmy získané z ekologických daní jsou součástí státního rozpočtu, čímž splňují funkci ekonomickou. Zároveň zdanění vybraných statků vedoucích k poškozování životního prostředí vede k omezení jejich spotřeby a tím i snížení dalšího znečišťování. Ekologické daně jsou předmětem pozornosti vlády České republiky přes deset let. Již zákon FS ČSFR č. 212/92 Sb., o soustavě daní, vymezoval samostatnou skupinu daní k ochraně životního prostředí. Daňová soustava, která byla zavedena transformací k , však zůstala neúplná, neboť titul daně k ochraně životního prostředí nebyl jako jediný připraven. Znovu se začalo o ekologických daních mluvit v roce Byly obsahem vládních prohlášení minulých vlád, včetně vlády současné. Impulsem, který zavedení ekologických daní urychlil a dal jí konečnou podobu, byla povinnost zajistit kompatibilitu právní úpravy České republiky s právem Evropské unie. V zemích EU se o ekologické daňové reformě diskutovalo výrazně dříve než v ČR. Prvními státy, které přijaly v 90. letech minulého století daňové zákony podporující ekologické chování a ekologickou spotřebu, byly severské země Finsko, Norsko, Švédsko a Dánsko. Jednalo se převážně o daně z CO2. Mezi dalšími státy, které uskutečnily ekologickou daňovou reformu, bylo Nizozemí, Rakousko, Velká Británie, Itálie, Německo a Francie. Zaváděny byly převážně spotřební daně na paliva a elektřinu. V 90. letech 20. století zároveň v EU probíhaly snahy sjednotit energetické zdanění a stanovit určitou minimální spotřební daň z paliv a elektřiny, která by platila pro všechny členské státy. Tyto aktivity vyvrcholily v roce 2003, kdy byla přijata směrnice 2003/96/ES z 27. října 2003, měnící rámec Společenství ke zdanění energetických výrobků a elektřiny. Směrnice stanovila minimální sazby spotřebních daní na paliva a elektřinu platné od 1. ledna 2004 pro všechny členské země EU, tedy i Českou republiku, která si však vyjednala výjimku do Příkladem může být názor PhDr. Ing. Marka Loužka z Centra pro ekonomiku a politiku: Environmentalismus je kolektivistická ideologie, která se nám snaží říkat, že nemáme žít tak, jako jsme žili doposud, že ekonomický růst je třeba omezit, rozvoj učinit udržitelným, regulovat všechny možné lidské činnosti, nevyrábět příliš moc. Nechme to na trhu. Firmy budou vyrábět to, po čem bude poptávka. Když bude poptávka po ekologických zařízeních, po ekologických výrobcích, po čistším vzduchu. ČESKÝ ROZHLAS LEONARDO. Ekologie versus ekonomie. 7

7 2. Cíl práce a metodika Hlavním cílem této práce je vyhodnocení dopadů ekologických daní po jejich reálném zavedení v tuzemsku, a to na podnikatelskou sféru i obyvatelstvo. Dále má tato práce vyhodnotit daňové, účetní a finanční dopady ekologických daní. Dalším cílem je srovnání ekologických daní v ČR s vybraným státem EU. Tento cíl není samoúčelný, ale má přinést poznatky k vymezení problematických oblastí českých ekologických daní a k navržení doporučení k případným změnám. Autorka si také klade za cíl vyhodnocení rozpočtového určení ekologických daní, jejich dopadů do veřejných rozpočtů a navržení jeho optimalizace. Práce je rozdělena na dva hlavní celky Literární rešerše, obsahující teoretické poznatky potřebné pro pochopení problematiky ekologických daní, a Praktická část, která má splnit výše stanovené cíle. V kapitole Literární rešerše je využita především metoda deskripce pomocí níž jsou nejdříve vymezeny nástroje používané k ochraně životního prostředí, následně objasněna problematika daní k ochraně životního prostředí, dále je popsán princip daňové harmonizace, z níž vzešla nutnost zavedení ekologických daní, a nakonec uvedena definice ekologických daní a možnosti jejich klasifikace. V Praktické části práce byla využita především metoda analýzy, která je využita při zkoumání konkrétní podoby ekologických daní v ČR a jejich dopadů. Při srovnáváni ekologických daní v ČR a v jiném státě EU je využita metoda komparace. V diskusi, která se zamýšlí nad dosaženými výsledky, je využita metoda syntézy, pomocí níž jsou vyvozeny dílčí závěry, které jsou v závěru práce zobecněny metodou indukce. Při zpracování Praktické části práce byla nejdříve analyzována právní úprava jednotlivých ekologických daní a jejich rozpočtové určení. Zjištěné údaje byly využity ke zhodnocení účetních, daňových a finančních dopadů. Pro zjištění přímých dopadů ekologických daní na obyvatelstvo a podnikatelskou sféru byla provedena analýza změn spotřebitelských cen před zavedením a po zavedení ekologických daní. Přímé dopady byly hodnoceny u daně ze zemního plynu a daně z elektřiny. U pevných paliv nebyly přímé dopady daně zkoumány vzhledem k omezenému rozsahu této práce, dále proto, že jejich význam ve spotřebě domácností klesá, a také proto, že dopady daně z pevných paliv již byly předmětem jiné práce 2. Informace potřebné ke zpracování této bakalářské práce byly získány z různých zdrojů. V teoretické části práce byly využity především knižní publikace daňové teorie a elektronické dokumenty Evropské unie a OECD. Údaje potřebné pro zpracování praktické části práce byly získány z internetových zdrojů, ceníků dodavatelů elektřiny a plynu a také ovou komunikací s některými dodavateli, odborem vnějších vztahů Ministerstva životního prostředí apod. Úplný výčet používaných zdrojů je uveden v kapitole Použitá literatura. 2 HAŠKOVÁ MONIKA. Dopady vybraných ekologických daní v České republice. Bakalářská práce. 8

8 3. Literární rešerše 3.1. Nástroje ochrany životního prostředí Každá ekonomická činnost více či méně ovlivňuje (znečišťuje) životní prostředí. To s sebou přináší náklady, které většinou jejich původce nehradí (příkladem může být léčba různých plicních onemocnění). Proto oblast životního prostředí vyžaduje intervence státu. Prostředků pro kontrolu a omezení znečišťování existuje celá řada. Rozlišujeme dva aktivní typy regulatorních přístupů systém přímé nebo nepřímé regulace. Aktivní zasahování státu je doplňováno dalšími přístupy, kde je role státu spíše pasivní. Jedná se o tzv. vyjednávání a uplatňování pravidel odpovědnosti Přímá regulace Systém přímé regulace využívá k prosazování cílů ekologické politiky státu soubor normativních nástrojů přímá normativní ustanovení vztahující se na chování v oblasti životního prostředí. Znečišťovatel nucený respektovat normativní předpisy snižuje zatížení životního prostředí a tím omezuje vznik externalit. Normativní předpisy tvoří nástroje tří kategorií: nařízení (příkazy a zákazy), limity a limitovaná povolení, normy a standardy. 3 Hlavními klady normativních nástrojů jsou následující vlastnosti: díky přímému prosazování mohou působit relativně rychle a nekompromisně, v situacích mezního rizika jsou jinými nástroji těžko nahraditelné, jsou poměrně jednoduše aplikovatelné a kontrolovatelné, jejich dopady jsou snadno čitelné a pochopitelné i pro veřejnost. Naopak odpůrci normativních nástrojů uvádějí tyto nedostatky: Makroekonomicky jsou velmi nákladné a relativně málo efektivní, neboť žádoucích ekologických cílů není dosahováno nejmenším možným vynakládáním prostředků, Tím, že jsou znečišťovatelé donucováni k plnění předepsaných povinností bez stimulace k jejich dalšímu pozitivnímu překračování, chovají se vysoce defenzivně; donucovací systém vytváří a priori odmítavé postoje. Plošná aplikace normativních požadavků má často za následek tvrdé ekonomické dopady na mnoho subjektů, ty pak často na základě sociální argumentace (například hrozby ztráty pracovních míst) vytvářejí silný tlak na politiky ve smyslu změkčení normativních požadavků či udělování výjimek, čímž původní záměr ztrácí význam. Účinná realizace systému přímé regulace vyžaduje rozsáhlý administrativní aparát a s tím související nákladnost, nebezpečí korupce, neúměrnou byrokracii apod. 4 3 KOVÁŘ J., ŠTĚPÁNEK, Z. Poplatky a daně nejen k ochraně životního prostředí. 9

9 Nepřímá regulace Nepřímá regulace využívá pro dosažení cílů ekologické politiky ekonomických nástrojů. Jejich hlavním rysem je povaha jejich působení: vytvářejí pro subjekty řadu finančních podnětů. Na rozdíl od normativních nástrojů, které na subjekty vytvářejí přímý administrativní tlak, působí ekonomické nástroje na chování subjektů nepřímo, prostřednictvím hodnotových signálů. Jednotlivé subjekty (podniky, obce i jednotlivci) si pak mohou na základě svojí ekonomické kalkulace zvolit řešení, které nejlépe vyhovuje jejich zájmům. Mohou přitom volit ze dvou principiálních možností: životní prostředí poškozovat a platit za to, poškozování omezit či zcela vyloučit a povinnosti platit se vyhnout nebo díky tomuto přístupu získat i určité finanční výhody. 5 Pro správné pochopení fungování ekonomických nástrojů je třeba si objasnit teorii externalit. Každá ekonomická činnost více či méně ovlivňuje životní prostředí. Díky volnému využívání některých složek životního prostředí dochází mezi ekonomickými subjekty ke specifickému ekonomickému vztahu externalitám. Externalita znamená externí výdaje (náklady) nebo externí zisk (prospěch), které nejsou omezeny na subjekt realizující určitou aktivitu. Negativní externality se objevují tehdy, jestliže jedna strana působí náklady někomu jinému a nezahrnuje tyto náklady do svého rozhodování. Převažující část ekonomických škod vyplývajících ze znečištění životního prostředí má charakter negativních externalit. Přitom důsledky znečištění vyvolávají náklady nikoliv jejich původcům, ale dopadají na jiné subjekty nebo na celou společnost. Ochrana životního prostředí v ekonomickém smyslu proto vyžaduje tzv. internalizaci externalit. Internalizací externalit se rozumí jejich začlenění do výrobních nákladů jednotlivých znečišťovatelů a do makroekonomických ukazatelů, charakterizujících výkonnost ekonomiky. Nepřímá regulace založená na ekonomických nástrojích tak vede k efektivnímu rozdělení nákladů na omezení znečištění mezi podniky. Nutí podniky zakalkulovat výdaje na životní prostředí do jejich rozhodování a tím vytváří pobídku k nacházení čistších technologií. Tímto způsobem internalizují ekonomické nástroje externí náklady výroby (externality). Do nákladů firmy se tak započítává i hodnota poškození životního prostředí následkem její činnosti. Výhodou ekonomických nástrojů je rovněž, že nevyžadují rozsáhlou kontrolu ze strany státních orgánů. Mezi další přednosti ekonomických nástrojů patří zejména: zvýšení efektivnosti nákladů vynakládaných na ochranu životního prostředí, vyvolání stimulace ke snižování rozsahu poškozování životního prostředí, a to na základě ekonomického rozhodování subjektů, odstranění, resp. potlačení nedostatků provázejících působení nástrojů přímé regulace, zvýšení pružnosti chování subjektů, které se mohou volněji rozhodovat; na základě ekonomické racionality si mohou zvolit, zda raději budou platit za znečišťování, či zda zavedou novou technologii nebo dokonce skončí s činností v dané oblasti. 6 4 JANČÁŘOVÁ, I. Ekologická politika 5 KOVÁŘ J., ŠTĚPÁNEK, Z. Poplatky a daně nejen k ochraně životního prostředí. 10

10 Nedostatkem ekonomických nástrojů je v rizikových situacích jejich dobrovolnost. V případech, kdy je např. ohroženo lidské zdraví, nelze spoléhat na dobrovolné rozhodování subjektů a je třeba využít rychlejší a účinnější přímé regulace. Ekonomické nástroje lze klasifikovat z různých hledisek. Jedním z kritérií členění je jejich stimulační působení. Na jeho základě lze ekonomické nástroje členit na nástroje pozitivní stimulace (subjekty přátelské k životnímu prostředí jsou ekonomicky odměňovány) a na nástroje negativní stimulace (subjekty nešetrné k životnímu prostředí jsou ekonomicky postihovány). Přehlednou klasifikaci využívá organizace OECD 7. Základní schéma je následující: Platby poplatky za znečišťování, poplatky za využívání přírodních zdrojů, administrativní poplatky, daně k ochraně životního prostředí, daňová diferenciace. Příspěvky a úlevy daňové úlevy, granty, dotace, dary, výhodné půjčky. Zálohování depozičně refundační systémy. Tvorba trhu obchodovatelná povolení, environmentální pojištění. Nástroje nátlakové stimulace platby za porušení stanovených limitů, pokuty. V praxi se využívá různých kombinací těchto nástrojů, které jsou navíc doplněny o nástroje celní, úvěrové a úrokové politiky Daně k ochraně životního prostředí Daň je definována jako zákonem určená platba do veřejného rozpočtu, která je povinná a nenávratná. Je to platba neúčelová a neekvivalentní. Neúčelovostí daně se rozumí skutečnost, že konkrétní daň nemá financovat konkrétní vládní projekt, nýbrž se stane součástí celkových příjmů veřejného rozpočtu. Neekvivalentnost pro poplatníka znamená, že platí na základě zákonné povinnosti, aniž mu vzniká nárok na jakoukoli protihodnotu odpovídající jeho platbě. 6 JANČÁŘOVÁ, I. Ekologická politika 7 OECD. Environmental Policies and Instruments. 11

11 Daň se pravidelně opakuje v časových intervalech nebo je nepravidelná a platí se za určitých okolností (např. při převodu nemovitosti). 8 Daně představují klasický případ, kdy je obecný ekonomický nástroj postupně stále více využíván i ke specifickým účelům např. prosazování cílů ekologické politiky. Každý z daňových titulů skýtá různé možnosti pro uplatnění ochrany životního prostředí. Vyplývá to jak z ekonomických charakteristik té které daně, tak z prosazování daňové politiky a administrativně technických možností záměry ochrany prostředí v té které dani účinně realizovat. 9 Možností, jak využít obecných daňových titulů pro účely ochrany životního prostředí, je velká řada (některé jsou v daňové soustavě ČR využívány): DPH o uplatnění snížené sazby daně u environmentálně přátelských výrobků nebo jejich osvobození od daně. Spotřební daně o daňová diferenciace benzínů podle obsahu olova, o daňové zvýhodnění zkapalněných, respektive stlačených plynů používaných jako pohonná hmota, o vyjmutí bioplynu a bionafty z předmětu daně. Daně z příjmů o osvobození příjmů z provozu malých vodních elektráren, tepelných čerpadel, solárních zařízení, zařízení na výrobu elektřiny nebo tepla z biomasy a podobných ekologicky šetrných zařízení, o možnost odečíst hodnotu darů na ekologické účely ze základu daně. Silniční daň o osvobození vozidel používaných zpravidla pro veřejnou dopravu osob, o osvobození vozidel využívající elektrický, hybridní a jiný ekologicky šetrný pohon. Pro dosahování cílů ekologické politiky jsou však účinky výše uvedených daňových titulů omezené Daňová harmonizace Daňová harmonizace vyjadřuje stav, ale i proces, přizpůsobení a slaďování národních daňových systémů a jednotlivých daní (ne tedy nutně stejné daně či stejné vymezení daňových základů) na principu dodržování společných pravidel zúčastněných zemí. Harmonizace se může týkat jak konstrukcí daní, tak i jejich administrativy (inkaso daně, povinnosti plátce, daňová kontrola). 10 Harmonizace daňových systémů jednotlivých členských zemí Evropské unie je jednou z podmínek pro fungování jednotného vnitřního trhu. Dotýká se i oblasti ekologických daní. 8 KUBÁTOVÁ, K. Daňová teorie a politika. 9 KOVÁŘ J., ŠTĚPÁNEK, Z. Poplatky a daně nejen k ochraně životního prostředí. 10 ŠIROKÝ, J. Daně v evropské unii 12

12 Evropská unie si byla, podobně jako u DPH, vědoma potřebnosti sjednotit zdaňování selektivních spotřebních daní ve všech členských státech na jednotnou úroveň. Důvod je zřejmý: i tyto daně ovlivňují vzájemný obchod mezi státy a rozdílná daňová zátěž by vedla k narušení hospodářské soutěže 8. V souvislosti se zvětšujícím se důrazem kladeným na ochranu životního prostředí a snahou omezovat vypouštění emisí byla zavedena směrnice č. 2003/96/EC, která restrukturalizuje zdaňování energetických produktů a elektrické energie. Směrnice stanovuje minimální sazby z energetických produktů podle účelu použití. Rozlišuje mezi energetickými produkty sloužícími jako pohonné hmoty, palivo pro průmyslové a obchodní účely nebo jako prostředek pro výrobu elektrické energie. Cílem směrnice je v souladu s Kjótským protokolem omezovat emise, proto členským státům umožňuje poskytovat daňové výhody společnostem, které zavádějí opatření vedoucí ke snižování emisí. 11 V souvislosti s implementací směrnice č. 2003/96/EC do legislativy jednotlivých členských států EU se často hovoří o zelené daňové reformě nebo také o ekologické daňové reformě Ekologická daňová reforma Ekologickou daňovou reformu můžeme definovat jako změnu všech částí existujícího daňového systému, při níž dochází k přesunu daňového břemene z práce a kapitálu na zdroje znečištění. Daně na emise, energii, nerostné suroviny a produkty znečišťující životní prostředí by měly být zvýšeny za současného snížení daní, které mají negativní vliv na práci a investice. Ekologická daňová reforma by měla splnit následující kritéria: přesun zdanění z práce a kapitálu na zdroje znečištění, odstranění těch prvků současného daňového systému, které nepříznivě dopadají na životní prostředí, zachování principu znečišťovatel platí, výnosová neutralita. Proti zavádění ekologických daní však existují i námitky. Nejvýznamnější námitky jsou: Ekologické daně zkreslují chování ekonomických subjektů. Odstranění neefektivní situace na jednom trhu, může způsobit vznik neefektivní situace nebo externality na jiném trhu. Při nedokonalé mezinárodní daňové koordinaci může zavedení ekologických daní v jedné zemi zhoršit konkurenční pozici výrobců na mezinárodní úrovni. Správně uložené ekologické daně minimalizují svůj daňový základ, a tím dochází k poklesu daňových příjmů. Opětovné zavedení vyššího zdanění přímými daněmi může být politicky nepřijatelné. Ekologické daně (jako ostatně většina nepřímých daní) mají regresivní dopad. Ekologické daně zvyšují ceny některých základních výrobních faktorů a mohou tak vyvolat vznik inflace. Zároveň ne všechna odvětví budou růstem cen postižena stejně NERUDOVÁ, D. Harmonizace daňových systémů zemí evropské unie. 12 KUBÁTOVÁ, K. Daňová teorie a politika 13

13 Ekologická daňová reforma v ČR Ekologická daňová reforma je předmětem pozornosti vlády České republiky přes deset let. Již zákon FS ČSFR č. 212/92 Sb., o soustavě daní, vymezoval samostatnou skupinu daní k ochraně životního prostředí. Daňová soustava, která byla zavedena transformací k , však zůstala neúplná, neboť titul daně k ochraně životního prostředí nebyl jako jediný připraven. Znovu se začalo o ekologické daňové reformě mluvit v roce Byla obsahem vládních prohlášení minulých vlád, včetně vlády současné. Impulsem, který zavedení reformy urychlil a dal jí konečnou podobu, byla povinnost zajistit kompatibilitu právní úpravy České republiky s právními normami Evropské unie. Ekologická daňová reforma (EDR) má představovat přesun ve zdanění práce směrem ke zdanění výrobků a služeb, jejichž výroba a spotřeba má negativní dopad na životní prostředí a lidské zdraví. Hlavním cílem EDR je stimulovat ekonomické subjekty k takovému chování, které povede ke snížování poškození životního prostředí a jeho dopadů na obyvatelstvo. Předmětem zdanění jsou statky, jejichž výroba nebo spotřeba vede k prokazatelnému negativnímu dopadu na životní prostředí a lidské zdraví. 13 Dne vzala vláda ČR na vědomí materiál Principy a harmonogram ekologické daňové reformy, který zahájil realizaci EDR v České republice. Hlavní principy EDR v ČR jsou následující: EDR bude probíhat postupně ve třech etapách do roku 2017, s cílem poskytnout dotčeným subjektům dostatečný čas na přizpůsobení. Ve všech etapách bude EDR výnosově neutrální, nepovede ke zvyšování daňové zátěže. Výnosy budou použity tak, aby byly sníženy náklady práce s cílem povzbudit zaměstnanost. EDR je navržena tak, aby byla účinná z hlediska naplňování jejích cílů. Průběžné hodnocení je nedílnou součástí procesu reformy. EDR je připravena se zřetelem na mezinárodní souvislosti a účinky harmonizujících se národních daňových systémů a zároveň tak, aby nebyla příčinou snížení konkurenceschopnosti národní ekonomiky. Při dodržení principu výnosové neutrality, mohou být v rámci 2. a 3. etapy EDR zavedena kompenzační opatření s cílem zmírnit negativní dopad na nízkopříjmové skupiny obyvatelstva. Dále bude v rámci EDR přihlíženo k aspektu národní bezpečnosti s ohledem na riziko dovozní závislosti u energetických surovin. 14 Výnosová neutralita má být zajištěna snížením povinných plateb sociálního pojištění. První etapa EDR spočívá v transpozici směrnice Rady 2003/96/ES, o zdanění energetických produktů a elektřiny. V souladu s ustanovením směrnice Rady 2003/96/ES, ve znění směrnice Rady 74/2004/ES, tak byly od zavedeny tzv. ekologické daně daň ze zemního plynu, 13 MŽP. Ekologická daňová reforma. 14 MŽP. Principy a harmonogram ekologické daňové reformy. 14

14 daň z pevných paliv a daň z elektřiny, které doplnily již existující spotřební daň z minerálních olejů. 15 V současné době se připravuje druhá etapa EDR. Dle programového prohlášení vlády má být pokračování EDR následující: Cílem druhé fáze reformy od roku 2010 bude vytvoření emisní daně z CO2, která vznikne transformací stávajícího poplatku za znečištění ovzduší. Cílem této daně bude stimulace k modernizaci technologií výroby energií a snižování znečištění. Její realizace by měla proběhnout v letech 2010 až Třetí etapa má být připravována na základě vyhodnocení působení a účinků první a druhé etapy do konce roku Její realizace se předpokládá v průběhu let 2014 až Ekologické daně Ekologické daně jsou součástí širší skupiny daní nápravných. V ČR byly vytvořeny pro dosahování specifických cílů v ochraně životního prostředí. Před dalším rozborem a klasifikací ekologických daní je třeba přesně vymezit, co pojem ekologické daně znamená a co všechno zahrnuje Pojem ekologické daně Pojem ekologické daně je poměrně nový a zatím ne zcela vymezený. Jedním z důvodů proč se dosud nepodařilo nalézt jednotnou definici je zřejmě fakt, že daně k ochraně životního prostředí jsou poměrně novým nástrojem, a tak dosud nebyla v rámci environmentální ekonomie sjednocena terminologie. Za hlavní lze považovat dva následující přístupy k definici ekologických daní: 1. Jako ekologické daně se chápou takové platby do veřejných rozpočtů, při jejichž zavedení nebo zvýšení se očekává pozitivní vliv na životní prostředí. Tento přístup akcentuje důvod zavedení daně. Environmentální tedy může v krajním případě být i taková daň, která ve skutečnosti nesnížila produkci škodlivin. 2. Druhý přístup definuje ekologickou daň jako takovou, při jejímž zavedení či zvýšení se projeví vliv na daňovou základnu, o níž se má za to, že představuje environmentálně škodlivou výrobu, spotřebu apod. Jedná se o definici z hlediska skutečného působení daně. Environmentální tudíž může být i daň, která byla zavedena s jiným úmyslem než prospět životnímu prostředí. Mezi takto definované ekologické daně patří například i vyšší sazby DPH na automobily, ale jen tehdy, pokud mají vliv na snížení počtu aut nebo omezení jejich provozu MŽP. Ekologická daňová reforma. 16 VLÁDA ČESKÉ REPUBLIKY. Programové prohlášení vlády. 17 MŽP. Principy a harmonogram ekologické daňové reformy. 18 KUBÁTOVÁ, K. Daňová teorie a politika. 15

15 Pojem ekologické daně v Evropě V dokumentech používaných v Evropské unii je využíván druhý přístup k definici ekologické daně není důležitý důvod zavedení daně (ať už je to ochrana životního prostředí či čistě fiskální zájem), ale její skutečné působení. Dle Eurostatu 19 environmentální nebo ekologické daně představují daně, jejichž daňovým základem je fyzická jednotka (nebo její zástupní jednotka) něčeho, co má prokazatelný specifický negativní vliv na životní prostředí. 20 Tuto definici přejímá a užívá řada dalších mezinárodních organizací jako např. OECD. Společná databáze Evropské unie a OECD 21 Daně s vazbou na životní prostředí, přitom užívá termín tzv. environmentally related levies, který definuje jako každou nevázanou povinnou platbu vládě uvalenou na daňový základ, který je považovaný za významný z hlediska životního prostředí. Daně jsou chápány jako nevázané v tom smyslu, že přínosy poskytované daňovým poplatníkům vládou nejsou obyčejně ve stejné proporci k příslušným platbám. 22 Databáze OECD tak zahrnuje daně a poplatky, které jsou uvalované na spotřebu a užití zboží a služeb, které mají negativní vztah k životnímu prostředí. Do této kategorie daní jsou přitom zařazovány nejen spotřební daně na energetická paliva (benzín, naftu, zemní plyn, oleje, elektrickou energii nebo uhlí), ale také daně ze znečištění a těžby přírodních zdrojů, které mohou být však nazývány, dle konkrétní národní legislativní úpravy, někdy poplatky nebo také úhradami. Kubátová 23 daň definuje jako zákonem určenou platbu do veřejného rozpočtu, která je povinná a nenávratná. Je to platba neúčelová a neekvivalentní. Neúčelovostí daně se rozumí skutečnost, že konkrétní daň nemá financovat konkrétní vládní projekt, nýbrž se stane součástí celkových příjmů veřejného rozpočtu. Neekvivalentnost pro poplatníka znamená, že platí na základě zákonné povinnosti, aniž mu vzniká nárok na jakoukoli protihodnotu odpovídající jeho platbě. Daň se pravidelně opakuje v časových intervalech nebo je nepravidelná a platí se za určitých okolností (např. při převodu nemovitosti). Naproti tomu poplatek je peněžní protihodnotou za služby poskytované veřejným sektorem. Je účelový, dobrovolný a nepravidelný. 24 OECD definuje daně a poplatky následovně: Daně jsou povinné, nevázané platby centrální vládě. Nevázané jsou v tom smyslu, že přínosy (protislužby) poskytnuté centrální vládou daňovým poplatníkům nejsou obyčejně adekvátní jejich platbám. Naopak poplatky jsou 19 EUROPEAN COMMUNITIES. Environmental taxes a statistical guide. 20 A tax whose tax base is a physical unit (or a proxy of it) of something that has a proven, specific negative impact on the environment. 21 OECD/EEA DATABASE ON INSTRUMENTS USED FOR ENVIRONMENTAL POLICY AND NATURAL RESOURCES MANAGEMENT 22 Any compulsory, unrequited payment to general government levied on tax bases deemed to be of particular environmental relevance. Taxes are unrequited in the sense that benefits provided by government to taxpayers are not normally in proportion to their payments 23 KUBÁTOVÁ, K. Daňová teorie a politika. 24 ŠIROKÝ, J. Daňové teorie s praktickou aplikací. 16

16 povinné, vázané platby centrální vládě či institucím mimo centrální vládu např. různým environmentálním fondům. 25 Jako obecné pravidlo pro jasnou klasifikaci daní a poplatků lze použít kritérium vázanosti. Platba by měla být klasifikována jako daň, pokud není nalezena přímá vazba mezi platbou a poskytnutou službou. Toto je příklad většiny používaných daní ze znečištění životního prostředí (pollution tax). Pokud přímá vazba mezi platbou a službou existuje, měla by být tato transakce považována za poskytnutí služby a klasifikována jako poplatek. V některých případech, pokud výnos z povinné platby (i když je vázána) je mnohem vyšší než náklady na poskytnutí služby, může být transakce klasifikována jako daň. 26 Nicméně o tom, zda se jedná o poplatek či o daň, rozhodují jednotlivé členské státy EU a jejich státní správa, z toho také vyplývá nejednotnost pojmů a tedy problém s jejich přesnou definicí. I mezi českými poplatky najdeme řadu takových, jež svým charakterem odpovídají spíše dani nežli poplatku např. poplatek za vypouštění emisí do ovzduší, kde bychom vazbu mezi platbou a protislužbou státu marně hledali. Proto pro následující rozdělení je pojem ekologická daň chápán tak, jak jej definuje OECD a Eurostat Klasifikace ekologických daní Ekologické daně můžeme rozdělit podle druhů, předmětu zdanění, techniky zdanění a podle cílů. 27 Druhy ekologických daní 1. Pigouviánské daně jsou ekologické daně, které se striktně drží teorie externalit a Pigouva návrhu na jejich odstranění. Jsou uloženy přímo na jednotku znečištění (CO2, SO2 atd.). Cílem této daně je obnovení efektivity využitím internalizace externích efektů. Pigouviánská daň působí na výrobu, spotřebu a úroveň znečištění dvěma cestami snižuje množství vyrobených a spotřebovaných škodlivých produktů a zároveň stimuluje zavádění technologií, které snižují emise škodlivin. Problémem u těchto daní je, že není možné určit cenu znečištění (neboť cílem pigouviánské daně je zahrnout náklady na odstranění znečištění do ceny výrobku či služby). Je potom obtížné správně daň nastavit. Je zde také problém s měřením škodlivých emisí u zdrojů znečištění. Například měření množství CO2 vypouštěného komínem je sice možné, ale velmi drahé. 2. Nepřímé ekologické daně jsou daně, které jsou rovněž zaváděny za účelem chránit životní prostředí. Tyto daně však nejsou uvaleny přímo na škodlivou látku, nýbrž na 25 OECD. Economic Instruments for Pollution Control and Natural Resources Management in OECD Countries: A Survey. 26 EUROPEAN COMMUNITIES. Environmental taxes a statistical guide. 27 KUBÁTOVÁ, K. Daňová teorie a politika. 17

17 nějaký zástupný faktor, například na použití vstupů (nafta) nebo na spotřebu výrobku či služby (elektrická energie). V porovnání s Pigouviánskými daněmi je jejich výhodou to, že při stanovení výšky daně není nutné ocenit ekologické škody, které spotřeba daného statku způsobuje. Tento druh daní bude fungovat přinejmenším tak efektivně (nebo možná ještě efektivněji vzhledem k nákladům na správu) jako pigouviánské daně, ale jen v případě, že bude existovat jasná, nejlépe konstantní závislost mezi množstvím spotřebovaného statku a ekologickou škodou. 3. Daně s neplánovaným ekologickým dopadem jsou daně, které nebyly primárně zavedené kvůli ochraně životního prostředí, ale mají ekologicky pozitivní vliv. Hlavní příčinou jejich existence je fiskální funkce a paradoxně jsou ze všech ekologických daní největší, neboť mají nejvyšší výnosy. Sem patří například selektivní daně z minerálních olejů (uhlovodíkových paliv a maziv) nebo všeobecná DPH, která svým zatížením snižuje spotřebu, a tím i produkci škodlivých látek. Ekologické daně podle předmětu Ekologické daně lze třídit podle toho, na jaký výrobek či službu jsou uloženy. Rozlišujeme: 1. Daně z motorových paliv. Motorová paliva jsou zdaňována daní z přidané hodnoty nebo jinými všeobecnými spotřebními daněmi. Ve všech vyspělých zemích existují rovněž specifické spotřební daně (akcízy), jejichž výše je pro různé druhy výrobků rozdílná. Tento druh daní patří mezi ekologickými daněmi k fiskálně nejdůležitějším. 2. Daně z automobilů. Do skupiny zdaňování automobilů patří tři hlavní daně: všeobecné spotřební daně při prodeji nových automobilů, roční silniční daně, tj. daně související s vlastnictvím nebo používáním vozidla, a zdanění firemních automobilů používaných pro soukromé účely. 3. Daně z energetických surovin. Ty jsou uvalené na jiná paliva (uhlí, lehké a těžké topné oleje, zemní plyn, elektrická energie apod.). 4. Daň z emisí, poplatky za těžbu nerostných surovin, platby za využívání životního prostředí apod. Význam těchto daní je v porovnání s ostatními stále malý. Ekologické daně podle techniky zdanění 1. Emisní daně a poplatky. Jedná se o daň uvalenou na znečišťující emise. Předpokladem pro zavedení takovéto daně je dobrá měřitelnost emisí. Zavedení této daně nebo poplatku má přímý dopad na snížení škodlivých emisí. 2. Výrobkové daně. Tyto daně jsou uvalené na výrobky, s jejichž spotřebou, výrobou, použitím nebo likvidací je spojené znečišťování životního prostředí. Na rozdíl od emisních daní mohly být tyto daně původně zavedené z jiných než environmentálních důvodů, např. redistribuční cíl, daň na luxusní statky apod. V konkrétní podobě se může jednat i o poplatky odváděné například do mimorozpočtových fondů. 18

18 3. Uživatelské poplatky za veřejné služby. Hlavním důvodem jejich zavedení je krytí nákladů na poskytování určitých služeb. Tyto daně využívají hlavně místní autority na financování nákladů, např. na sběr a likvidaci odpadů nebo čištění odpadních vod. 4. Administrativní poplatky placené za povolení vyrábět určitý produkt nebo používat určitý technologický postup. 5. Odčitatelné daňové položky, např. zrychlené odpisování, sleva na dani apod. Tyto nástroje nejsou daní v pravém slova smyslu, jde spíše o prvky daňových systémů, ale jejich působení podporuje investice do zařízení na ochranu životního prostředí. Ekologické daně podle cílů 1. Účelové ekologické daně. Tyto daně jsou zaváděny z důvodu zvýšení daňových výnosů, které slouží pro ekologické účely. Dá se říci, že existuje pevná vazba mezi platbou daně a užitkem z ní plynoucím. Nelze však jednoznačně tvrdit, že je tato daň poplatkem za veřejnou službu. Je li však použití daňových výnosů vázané na ekologické účely místo toho, aby se snížila jiná daň, roste celkové daňové zatížení (a také samozřejmě celkové veřejné výdaje). V současnosti je toto považováno za negativní jev, protože správně provedená ekologická daňová reforma by neměla být spojena s růstem daní. 2. Stimulační daně. Cílem těchto daní je ovlivňovat chování subjektů tak, aby v konečném důsledku došlo ke snížení produkce škodlivých látek a výrobků. 3. Doplňkové ekologické daně. Jedná se o daně uložené na produkty a aktivity, které nemají blízké substituty. Tento druh daní sehrává důležitou úlohu v ekologické daňové reformě a může výrazně přispět k přesunu daňového břemene z práce a kapitálu na statky zatěžující životní prostředí Daňová incidence Teorie zabývající se dopady daní na jednotlivé účastníky trhu a vlivem daní na ekonomiku jako celek je nazývána daňovou incidencí. 28 Matematicky znamená incidence vzájemnou polohu dvou geometrických útvarů majících společnou část. Do určité míry je to tak i u daňové incidence jedná se o vzájemnou polohu uložené daně a jejího skutečného dopadu. 29 Daň dopadá na subjekty dvěma způsoby: přímo ze zákona (tzv. zákonný dopad daně), tzn. na toho, kdo je podle zákona povinen ji platit, skutečně po případném daňovém přesunu (tzv. skutečný nebo efektivní dopad daně). 28 ŠIROKÝ, J. Daňové teorie s praktickou aplikací. 29 DAVID, P. Teorie daňové incidence s praktickou aplikací. 19

19 Dopad zákonný je důležitý z hlediska daňové praxe z důvodu povinnosti subjektů platit daň řádně a včas. Skutečný dopad se vztahuje pouze na jednotlivce, občany. I daně placené právnickými osobami ve skutečnosti ve svém konečném důsledku dopadají vždy na jednotlivce, protože firmy a podniky využívají možnosti daňového přesunu. Placená daň může být přesunuta dopředu (na kupujícího) nebo dozadu (na prodávajícího). Přesun je buď nulový, částečný, plný (100 %) nebo dokonce i více než 100%. Velikost daňového přesunu závisí především na cenových elasticitách poptávky a nabídky a také na charakteru trhu (konkurenční, monopolní, oligopolní). Důležitost zkoumání daňové incidence (daňových přesunů) spočívá především v tom, že daňové přesuny značně modifikují původní záměry daňové politiky. 30 Měření daňových přesunů a dopadů je obtížné z toho důvodu, že často neznáme údaje o nabídce a poptávce, protože neexistuje možnost experimentovat s cenami tak, aby bylo možné stanovit požadované charakteristiky. Namísto někdy přijímaných předpokladů je jistě vhodnější měřit daňový dopad spotřebních daní 31 v okamžiku změny daně prostřednictvím identifikace změn spotřebitelských cen a množství spotřebovaného zboží proto, že změny spotřebních daní se zpravidla promítají do spotřebitelských cen, respektive stát u spotřebních daní promítnutí do cen předpokládá. Tímto způsobem se také stát snaží regulovat spotřebu vybraných komodit ohrožujících zdraví lidí či spotřebu výrobků a surovin narušujících životní prostředí KUBÁTOVÁ, K. Daňová teorie a politika. 31 Ekologické daně v ČR zdaňují spotřebu vybraných komodit a svým charakterem odpovídají spotřebním daním. 32 DAVID, P. Teorie daňové incidence s praktickou aplikací. 20

20 4. Praktická část 4.1. Ekologické daně v ČR V rámci první etapy ekologické daňové reformy byly zákonem č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů, zavedeny ekologické daně v ČR. S účinností k tak vznikly tři nové daňové tituly: daň ze zemního plynu a některých dalších plynů, daň z elektřiny, daň z pevných paliv. Tyto daně patří mezi daně nepřímé a selektivní, protože jsou uvaleny jen na vybrané komodity. V podstatě se dá říci, že se jedná o zvláštní druh selektivních spotřebních daní Právní úprava Ekologické daně jsou upraveny zákonem č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů, ve znění pozdějších předpisů. Právní úprava jednotlivých daní je velmi podobná, proto je možné ji shrnout. Předmět daně Předmětem daně je elektřina, černé uhlí, hnědé uhlí, koks a podobná pevná paliva a plyn pod kódy nomenklatury , , a určený pro pohon motorů, pro výrobu tepla nebo pro stacionární motory, pro provoz strojů a pro vozidla určená k používání mimo veřejné cesty. Plátce daně Plátcem daně je ve většině případů dodavatel, který dodal elektřinu, plyn nebo pevná paliva (dále jen produkt) konečnému spotřebiteli. Dodavatelem je dle zákona právnická nebo podnikající fyzická osoba, která nabývá pevná paliva nebo plyn bez daně za účelem jejich dalšího prodeje, obchodník s elektřinou, výrobce podle energetického zákona, operátor trhu s elektřinou. 33 Kódy nomenklatury platné v EU dle Nařízení Rady (EHS) č. 2658/87 o celní a statistické nomenklatuře a o společném celním sazebníku zemní plyn, zemní plyn, 2705 svítiplyn, vodní plyn, generátorový plyn, etylen, propylen, butylen, butadien 21

21 Konečným spotřebitelem je fyzická nebo právnická osoba, která není držitelem povolení k nabytí produktu bez daně. Konečným spotřebitelem není provozovatel distribuční soustavy, provozovatel přenosové soustavy a provozovatel podzemního zásobníku plynu. Plátcem je také: FO nebo PO, která použila produkt osvobozený od daně k jiným účelům, než na které se osvobození od daně vztahuje, FO nebo PO, která spotřebovala nezdaněný produkt s výjimkou produktů osvobozených od daně, u plynu navíc FO nebo PO, která použila plyn zdaněný nižší sazbou daně k účelu, kterému odpovídá vyšší sazba daně, provozovatel distribuční soustavy, provozovatel přepravní soustavy a provozovatel podzemního zásobníku plynu, u elektřiny také ještě provozovatel distribuční soustavy a provozovatel přenosové soustavy. Vznik povinnosti daň přiznat a zaplatit Ekologické daně patří mezi daně nepřímé, proto plátce daně nenese daňové břemeno, ale přenáší jej na poplatníka spotřebitele daného produktu. Spotřebitel zákazník tak pocítí ekologické daně v konečné ceně produktu. Dodavatel plátce daně má povinnost daň přiznat a zaplatit. Povinnost daň přiznat a zaplatit vzniká dnem dodání produktu konečnému spotřebiteli na daňovém území, spotřeby produktů osvobozených od daně pro jiné účely, než na které se osvobození od daně vztahuje, spotřeby nezdaněných produktů s výjimkou produktů osvobozených od daně. u plynu: dnem spotřeby plynu provozovatelem distribuční soustavy, provozovatelem přepravní soustavy nebo provozovatelem podzemního zásobníku plynu. Za den dodání se považuje první den, kdy může nabyvatel nakládat s daným produktem jako vlastník. U elektřiny a plynu to pak může být den odečtu z měřicího zařízení, popřípadě den zjištění skutečné spotřeby plynu nebo elektřiny. Dodáním plynu konečnému spotřebiteli se rozumí i dodání plynu do prostor čerpací stanice, která dodává plyn pro pohon motorů. Povinnost daň přiznat a zaplatit nevzniká v případě, že FO nebo PO, která nabyla zdaněný produkt nebo produkt od daně osvobozený, dodá takový produkt jiné FO nebo PO. Princip systému zdanění prezentuje obrázek 1. 22

22 Obrázek 1: Princip zdanění ekologickými daněmi VPDPZ = vznik povinnosti daň přiznat a zaplatit Zdroj: vlastní zpracování Plátce daně je povinen podat návrh na registraci k dani u celního úřadu nejpozději v den vzniku povinnosti daň přiznat a zaplatit. Základ a sazba daně Ekologické daně patří mezi daně specifické neboli jednotkové, protože daňový základ je stanoven na množství určitých fyzických jednotek, ať už je to množství spalného tepla vyjádřené v GJ u pevných paliv, množství spalného tepla v MWh u plynu nebo množství elektřiny v MWh. Sazba daně činí u pevných paliv 8,50 Kč/GJ spalného tepla, u elektřiny 28,30 Kč/MWh. Sazba daně u plynu je diverzifikována dle použití plynu a druhu plynu (nomenklatury). U plynu určeného pro pohon motorů se sazba dle nomenklatury dělí následovně: o pro kód nomenklatury a je sazba 264,80 Kč/MWh spalného tepla, o pro kód nomenklatury a je sazba rozlišena časově. Tabulka 1: Časové rozlišení sazby daně pro vybrané plyny časové období sazba v Kč/MWh , , , , ,8 Zdroj: zákon č. 261/2007 Sb svítiplyn, vodní plyn, generátorový plyn, etylen, propylen, butylen, butadien zemní plyn, zemní plyn, 23

23 U plynu určeného pro výrobu tepla je sazba 30,60 Kč/MWh. U plynu určeného pro stacionární motory nebo v souvislosti s provozy a stroji používanými při stavbách, stavebně inženýrských pracích a veřejných pracích nebo pro vozidla určená k používání mimo veřejné cesty nebo pro vozidla, která nejsou schválená k používání převážně na veřejných silnicích je sazba 30,60 Kč/MWh. Osvobození od daně Od daně je osvobozena elektřina především ekologicky šetrná, přičemž za ekologicky šetrnou je považována elektřina pocházející ze sluneční energie, větrné nebo geotermální energie, vyrobená ve vodních elektrárnách, vyrobená z biomasy nebo produktů vyrobených z biomasy, vyrobená z emisí metanu z uzavřených uhelných dolů, vyrobená z palivových článků. Dále je od daně osvobozena elektřina: vyrobená v dopravních prostředcích, pokud je tam spotřebována, vyrobená ze zdaněných výrobků, které jsou předmětem daně ze zemního plynu, daně z pevných paliv nebo spotřební daně, v zařízeních se jmenovitým elektrickým výkonem do 2 MW, pokud je taková elektřina spotřebována přímo nebo je dodávána prostřednictvím vedení, kterým je dodávána výhradně taková elektřina. určená k použití či použitá k technologickým účelům nezbytným pro výrobu elektřiny nebo kombinovanou výrobu elektřiny a tepla, k technologickým účelům nezbytným k udržení schopnosti vyrábět elektřinu nebo kombinovanou výrobu elektřiny a tepla, ke krytí ztrát v přenosové nebo distribuční soustavě, při provozování dráhy a drážní dopravy pro přepravu osob a věcí na dráze železniční, tramvajové a trolejbusové, při elektrolytických nebo metalurgických procesech, k mineralogickým postupům. Od daně je osvobozen plyn a pevná paliva určené k výrobě elektřiny, pro kombinovanou výrobu elektřiny a tepla v generátorech s minimální stanovenou účinností podle zvláštního právního předpisu, pokud je teplo z kombinované výroby elektřiny a tepla dodáváno domácnostem, jako pohonná hmota pro plavby po vodách na daňovém území; toto osvobození se netýká plynu a pevných paliv použitých jako pohonná hmota pro soukromá rekreační plavidla vymezená v zákoně o spotřebních daních, k použití v metalurgických procesech, k mineralogickým postupům, k jinému účelu než pro pohon motorů nebo pro výrobu tepla, i když při takovém použití vzniká technologické teplo. 24

24 Od daně je dále osvobozen plyn určený nebo použitý pro výrobu tepla v domácnostech a v domovních kotelnách uvedený pod kódy nomenklatury a , při výrobě nebo zpracování plynu a výrobků, které jsou předmětem daně z minerálních olejů a daně z pevných paliv v prostorách podniku, ve kterém byl tento plyn vyroben. Od daně jsou dále osvobozena pevná paliva určená k použití nebo použitá v chemických redukčních procesech ve vysokých pecích, k výrobě koksu, k technologickým účelům v podniku, ve kterém byla pevná paliva vyrobena. Nabýt výše uvedené produkty osvobozené od daně jinak než výrobou může pouze konečný spotřebitel, který je držitelem povolení k nabytí pevných paliv, plynu nebo elektřiny osvobozených od daně. Povolení k nabytí pevných paliv, plynu nebo elektřiny osvobozených od daně je udělováno na dobu 5 let. O vydání povolení rozhoduje celní úřad. Zákon dále rozlišuje nabytí daného produktu bez daně. Nabýt pevná paliva nebo plyn bez daně může na daňovém území pouze dodavatel, a to pouze na základě povolení k nabytí pevných paliv nebo plynu bez daně. To neplatí pro nabytí pevných paliv nebo plynu bez daně výrobou, protože u výrobce je plyn nebo pevná paliva od daně osvobozen. Elektřinu bez daně může na daňovém území nabýt pouze obchodník s elektřinou, a to pouze na základě povolení k nabytí elektřiny bez daně. Stejně jako u plynu a pevných paliv toto neplatí pro nabytí elektřiny bez daně výrobou a u elektřiny navíc při nabytí elektřiny operátorem trhu s elektřinou. Ten je dle ustanovení 12 části 47 zákona č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů, oprávněn nabývat elektřinu bez daně, aniž by musel být držitelem příslušného povolení. Povolení k nabytí pevných paliv, plynu nebo elektřiny bez daně schvaluje a vydává celní úřad na dobu pěti let. Daňový doklad a doklad o prodeji Při dodání produktu konečnému spotřebiteli vystavuje dodavatel daňový doklad. Při dodání produktu bez daně jinému dodavateli vystavuje dodavatel doklad o prodeji. Daňový doklad je dodavatel povinen vystavit do 15 dnů ode dne dodání produktu konečnému spotřebiteli. Daňový doklad pro elektřinu, plyn i pevná paliva musí obsahovat následující údaje: identifikační údaje dodavatele, identifikační údaje konečného spotřebitele, množství dodaných pevných paliv (GJ), elektřiny (MWh) a plynu (MWh) s výjimkou pevných paliv, elektřiny nebo plynu od daně osvobozených, množství pevných paliv (GJ), elektřiny (MWh) a plynu (MWh) osvobozených od daně, 25

25 výši daně celkem v Kč, den dodání, datum vystavení daňového dokladu, číslo daňového dokladu. Daňový doklad při dodání pevných paliv konečnému spotřebiteli musí navíc obsahovat: druh dodaných pevných paliv druh dodaných pevných paliv osvobozených od daně. Daňový doklad při dodání elektřiny musí dále obsahovat registrační číslo odběrného místa. Daňový doklad při dodání plynu musí kromě již uvedeného obsahovat: typ a výrobní číslo měřicího zařízení, kterým je osazeno odběrné místo, je li plyn dodáván prostřednictvím plynárenského zařízení, účel použití plynu. Pokud je konečnému spotřebiteli na základě povolení k nabytí produktů osvobozených od daně dodán produkt osvobozený od daně, musí být na daňovém dokladu uvedeno, že se jedná o produkt osvobozený od daně s odkazem na příslušné ustanovení zákona, na základě něhož je produkt osvobozen od daně. Doklad o prodeji je dodavatel povinen vystavit do 15 dnů ode dne dodání produktu bez daně jinému dodavateli nebo obchodníkovi s elektřinou. Doklad o prodeji plynu, elektřiny i pevných paliv musí obsahovat: identifikační údaje dodavatele, který produkt dodává, identifikační údaje dodavatele, který nabývá pevná paliva nebo plyn, u elektřiny údaje obchodníka s elektřinou, množství dodaných pevných paliv (GJ), elektřiny (MWh) nebo plynu (MWh), den dodání, datum vystavení dokladu o prodeji, číslo dokladu o prodeji. Doklad o prodeji pevných paliv musí dále obsahovat údaj o druhu dodaných pevných paliv. Daňový doklad nebo doklad o prodeji lze vystavit v elektronické podobě, pokud s tím souhlasí FO nebo PO, která jej přijímá, a pokud je opatřen zaručeným elektronickým podpisem nebo elektronickou značkou dodavatele. Zdaňovací obdobím je u všech tří daní kalendářní měsíc. Daňové přiznání a splatnost daně Plátci daně, kterým vznikla povinnost daň přiznat a zaplatit, jsou povinni předložit daňové přiznání a zaplatit daň do 25 dní po skončení zdaňovacího období, ve kterém tato povinnost vznikla. 26