český jazyk, matematika, prvouka...14 výtvarná výchova...34

Transkript

1 Zdravotní ústav se sídlem v Brně edukační materiál pro učitele ZŠ s pohybovými aktivitami do vyučování a pracovními listy pro děti

2

3 I. METODIKA MANUÁLU úvod cíl popis projektu realizace projektu manuál členění manuálu II. NEZBYTNÉ TEORETICKÉ ZNALOSTI PRO UČITELE pohybová aktivita pohybový aparát vývoj dětského organismu (mladší školní věk 6 11 let) tělesný vývoj psychický vývoj motorický vývoj adaptace na zátěž pohybová aktivita dětí charakteristika pohybová aktivita a obezita pohybová aktivita a držení těla pohybová aktivita ve škole pohybová pyramida III. POHYBOVÉ HRY A ČINNOSTI český jazyk, matematika, prvouka...14 výtvarná výchova...34 IV. PŘÍLOHY ve složce pracovní listy, hrací karta, nálepky, postavičky, diplomy V. ŘEŠENÍ PRACOVNÍCH LISTŮ

4 1. úvod Projek Hejbej se! Nedej se! se zaměřuje na zvýšení pohybové aktivity (PA) dětí na prvním stupni základních škol v rámci výuky jednotlivých vyučovacích předmětů. Děti mladšího školního věku jsou rizikovou skupinou pro vnik nadváhy, obezity či vadného držení těla. S nástupem do školy se přirozená pohybová aktivita dětí snižuje. Z dětského života mizí přirozený pohyb a školní výuka spojená s udržováním statických poloh tomu nemalou mírou přispívá. Po příchodu ze školy tráví děti velkou část svého volného času u televize a počítače. Tento sedavý způsob života, modernizace a automatizace mají velký podíl na vzniku nadváhy a obezity u dětí a dále na vzniku svalových disbalancí a vadného držení těla. Přitom pohybová aktivita je jedním ze základních faktorů ovlivňující tělesné a duševní zdraví člověka. Z hlediska prevence civilizačních nemocí je odborníky doporučovaná délka náročnější fyzické aktivity minimálně 60 min denně, tj. 7 hodin týdně. Dle posledních výzkumů bylo zjištěno, že děti v mladším školním věku se nepohybují denně tolik, kolik by měly. Náročnější fyzické aktivitě věnují pouze 6 hod 20 min týdně. Na rozdíl od toho čas strávený u televize, počítače či playstationů jim zabere 11 hodin týdně. 2. cíl Cílem projektu Hejbej se! Nedej se! je napomoci při primární prevenci zaměřené proti důsledkům hypokinézy. Projekt se snaží zvýšit pohybovou aktivitu dětí ve školách pomocí zařazení pohybových her a cvičení do jednotlivých vyučovacích předmětů. Dále se snaží zvýšit celkový pohyb dětí během dne. Zařazení pohybové aktivity není na úkor vyučovaného předmětu, ale je jeho součástí. Díky správně zvolené aktivitě si děti vytváří kladný vztah k pohybu a učí se, že by měl být nedílnou součástí každého dne. Forma vyučování za pomocí pohybových her a soutěží vede děti k lepšímu zapamatování si učiva. Děti si podvědomě tvoří vztah k pohybu a ke sportu a získávají o něj zájem. Vyučovací hodiny se zpestří. Tímto způsobem se PA stane každodenní přirozenou součástí pobytu ve škole, což nemalým způsobem přispěje k rozvoji pozitivního zdraví. Zvýšená pohybová aktivita pomáhá dětem zvládnout lépe nejen své tělo, ale i pohybové návyky. Děti si rozvíjí jednotlivé pohybové schopnosti a dovednosti. Pohyb je prostředek k prevenci nebo odstranění ortopedických vad a k vyrovnávání svalových disbalancí. Díky pohybu si děti zvyšují energetický výdej a předcházejí vzniku nadváhy a obezity. 3. popis projektu Hejbej se! Nedej se! zpestří vyučování, motivuje děti k činnosti, vyučování se stává zábavné a je kladen důraz na prožitek. Učení hrou je mnohem efektivnější. V projektu je využit kinestetický způsob vyučování, tedy učení v pohybu. Učitelé se budou snažit zařadit do každého vyučovacího předmětu minimálně10 minut pohybové aktivity.učitelé mohou využít nejen pohybových her do vyučování, ale také zařadit tělovýchovné chvilky (relaxační cvičení, protahovací a posilovací cvičení, oční cviky, psychomotorické hry a jógová cvičení). 4 metodika manuálu

5 Děti mají za úkol zapisovat si pohybovou aktivitu, kterou absolvovaly během dne. Jejich úkolem je snažit se zařadit do celého dne minimálně 60 minut pohybové aktivity. Část tohoto úkolu splní ve škole s pomocí učitelů a část doma či venku s kamarády nebo rodiči. Učitel obdrží manuál se základy anatomie, fyziologie lidského těla a zásobník pohybových her určených do jednotlivých předmětů. Dále obdrží pracovní listy, hrací kartu, nálepky, obrázky sportovců a diplomy. Pracovní listy bude učitel pravidelně rozdávat dětem, každý týden jeden pracovní list. Děti obdrží celkem 12 pracovních listů. Za splnění všech úkolů v každém pracovním listu dostanou děti každý týden nálepky, které si budou lepit do hrací karty, kterou obdrží od učitele na začátku projektu. Dále mají děti možnost získat od učitele bonusové obrázky sportovců, které obdrží za splnění úkolů nad rámec projektu vykonané na základě vlastní iniciativy a snahy dítěte (zvýšená aktivita v hodinách, zvýšená pohybová aktivita po vyučování nebo o víkendu). Počet bonusových obrázků sportovců určených za tyto činnosti navíc určí učitel (maximálně 3 za týden). Děti, které neobdrží bonusové obrázky sportovců v průběhu projektu budou mít možnost získat tyto sportovce na úplném konci projektu za úkoly, které jim určí učitel. Ve výsledku budou mít tedy všechny děti stejný počet sportovců, není vítězů ani poražených. O této věci učitel děti neinformuje, aby nesnížil jejich motivaci. Na závěr hry bude každé dítě odměněno diplomem. Učitel dále obdrží pro svou třídu heslo, pod kterým se může přihlásit na webové stránky, a využívat všech materiálů na těchto stránkách umístěných. realizace projektu Pohybové hry popsané v manuálu jsou určeny k aplikaci ve výuce v průběhu celého školního roku. Samotná motivační hra s pracovními listy bude realizována v průběhu 12-ti týdnů. Cílem hry je naučit a motivovat děti k zařazení pohybu do každodenního života (nejen ve škole, ale i v průběhu celého dne). 4. manuál Tato publikace je určena učitelům prvního stupně základních škol, zejména třetích ročníků. Mohou ji však využít učitelé i jiných ročníků. Jde o metodický materiál se souborem pohybových her a cvičení vhodných do výuky jednotlivých předmětů. Manuál obsahuje odbornou část týkající se pohybové soustavy, metodický text se souborem pohybových her a cvičení, pracovní listy pro děti, nálepky, obrázky sportovců a diplomy. Díky zapojení se do projektu získává každá třída také heslo na webové stránky kde nalezne potřebné materiály, které může pro realizaci tohoto projektu využívat. členění manuálu Manuál je rozdělen do třech částí: První část manuálu se nazývá Nezbytné teoretické znalosti pro učitele. V této části naleznou učitelé informace o PA a základní znalosti anatomie a fyziologie pohybového aparátu. Druhá část manuálu se nazývá Pohybové hry a činnosti. Tato část obsahuje soubor her a činností, které budou zahrnuty do vyučování. U jednotlivých her je určen předmět a učivo, v rámci kterého by měly být použity. Hry však může učitel využít dle svého uvážení i v jiných předmětech a na jiné učivo. Tato část manuálu Pohybové hry a činnosti se skládá z následujících bodů: Pomůcky výčet potřebných pomůcek. Způsob realizace - nutné úpravy prostoru, kde je hra realizována a rozmístění dětí v rámci prostoru. Popis - podrobný návod ke hře. Aplikace výčet předmětů a učiva, ve kterých bude hra aplikována. Třetí část manuálu se skládá z pracovních listů pro děti, hracích karet, nálepek, postaviček sportovců a diplomů. Čtvrtá část manuálu se skládá z řešení pracovních listů pro učitele. 5

6 1. pohybová aktivita Pohyb je základní vlastností živé hmoty a je nutný pro správný vývoj každého živého tvora. Pohyb rozvíjí a upevňuje svalstvo a má vliv na pevnost a pohyblivost kostí. Pohyb podporuje a zlepšuje činnost vnitřních orgánů, oběhového, nervového a lymfatického systému. Díky pohybu vnímáme a poznáváme okolí, je to prostředek komunikace. V pohybu se odráží celý člověk, odráží se v něm naše myšlenky, emoce, city a fantazie. Pro děti je pohybová aktivita velmi důležitá. Díky dostatečné stimulaci dochází k rovnoměrnému růstu a vývoji organismu. Dokonale se vyvíjí nosný aparát, kosti jsou pevné a hutné, šlachy pevné a svaly silné. Optimálním pohybem podněcujeme přes nervový a hormonální systém celý organismus k výraznější látkové přeměně. Pohyb podporuje činnost srdce a snižuje klidovou tepovou frekvenci, čímž srdce pracuje efektivněji. Zvyšuje dechový objem a vitální kapacitu plic, napomáhá odstraňovat toxické látky z těla, stimuluje produkci endorfinů v mozku a harmonizuje vegetativní nervový systém. Pomocí pohybové aktivity si zajišťujeme správné postavení jednotlivých obratlů páteře a její esovité zakřivení. Zvyšujeme si také svalovou sílu. Pohybová aktivita je nutná ke zdravému růstu a je preventivním prostředkem péče o zdraví. Při nedostatku pohybu dochází ke vzniku svalových disbalancí, špatnému postavení páteře či ke vzniku nadváhy až obezity. PA je velmi důležitá k harmonickému vývoji a formování osobnosti dítěte. Pohyb ovlivňuje nejen stránku fyzickou, ale i psychickou, což má vliv na vývoj vlastností dítěte, k rozvoji jeho ctižádosti a vůle. pohybový aparát Nejdůležitějším a základním úkolem pohybového aparátu je držet celé tělo pohromadě, tzn. zpevňovat ho, jak je nutné pro danou chvíli a pro provedení daného pohybu. Mechanismy, které udržují naše tělo pohromadě se nazývají posturální mechanismy. Tyto mechanismy jsou: a) nervová tkáň (řídící, regulační složka) - mozek a mícha nervové struktury v ústředním nervstvu - nervové zakončení ve svalech nervové struktury v periferním nervstvu b) svalová tkáň (výkonná, aktivní složka) - svalová vlákna a masité části svalu 6 nezbytné teoretické znalosti pro učitele

7 c) pojivová tkáň (podpůrná, pasivní složka) - všechny součásti kostry, včetně kloubních spojení - vazivová složka svalů šlachy, vazivový skelet = vazivo, chrupavka, kost Pohybový aparát se skládá ze dvou systémů: 1. Pasivní základem je kostra. Jednotlivé kosti tvoří pevnou konstrukci těla, ke které se připojují ostatní orgány. Tělo je tvořeno více jak 200 kostmi. 2. Aktivní svaly, které jsou řízeny nervosvalovým systémem. Znehybňují slabá místa kostry a jednotlivé klouby. Oba systémy jako celek tvoří jednu funkční jednotku. ad 1. pasivní pohybový systém kosti Jsou to jediné tvrdé útvary v lidském těle. Tvrdost je dána obsahem minerálních látek v základní hmotě kostní tkáně. Kost je odolná vůči tlaku a tahu. Kosti podléhají neustále procesům přeměny, jsou v činnosti, přestavují se, některé trámce se odbourávají a jiné zase vytváří. Je to dáno působením různých stimulů. Jestliže budeme kosti zatěžovat pohybovou aktivitou, zhoustne kostní tkáň díky tvorbě kostní hmoty a zvýší se jejich stabilita. Pokud však budeme kosti zatěžovat minimálně nebo je necháme zcela v klidu, dojde ně k přizpůsobení se nečinnosti a k demineralizaci kostí a tím k odbourávání kostní hmoty. Kostra představuje asi 12 % celkové hmotnosti těla. stavba kosti: Kosti se skládají z vody (20 %), organických látek (30 %) a anorganických látek (50 %). Díky svému složení jsou vysoce pevné. Povrch kosti kryje okostice (periost), což je vazivová blána. Pod ní je vlastní kostní hmota, která je tvořena jednotlivými trámci uspořádanými buď do prostorových sítí (houbovitá kost) nebo tvoří tenké vrstvičky, které jsou k sobě přiloženy a tvoří kompaktní hmotu (kompaktní kost). Mezi jednotlivými trámci houbovité kosti a uvnitř dlouhých kostí se nachází kostní dřeň. páteř kosterní systém Páteř tvoří v ose trupu souvislý, pevný, pohyblivý a pružný celek. Skládá se ze 33 až 34 obratlů. Z toho je 7 krčních, 12 hrudích, 5 bederních, 5 křížových a 4-5 kostrčních. V dospělosti srůstají křížové obratle v křížovou kost a kostrční obratle v kostrč. Jednotlivé obratle jsou navzájem spojeny meziobratlovými klouby, meziobratlovými ploténkami (jsou chrupavčité a zajišťují pružnost páteře), vazy a svaly. Na páteř jsou napojena jednotlivá žebra a celý hrudní koš. Páteřním kanálem prochází mícha, z níž vychází mezi jednotlivými obratli míšní nervy. Páteř slouží nejen jako ochrana míchy, ale hlavně jako pružný a pevný pilíř lidského těla. Páteř umožňuje vzpřímené postavení těla a podílí se na umožnění pohybu těla. Díky dvojitému esovitému zakřivení páteře v boční rovině je páteř také pružným tlumičem nárazů. Nejpohyblivější je v oddíle krčním a bederním. klouby Klouby obstarávají spojení některých kostí. V kloubu se spojují dvě nebo tři kosti. Na povrchu styčných ploch se nachází vrstva kloubní chrupavky. Chrupavka a plocha si odpovídají tvarem a zapadají do sebe. Pokud tomu tak není, vzniklý rozdíl vyrovnávají chrupavčité destičky (menisky). Kloub je uzavřen ve vazivovém pouzdru, které je zesílené kloubními vazy. Vazivové pouzdro má dvě vrstvy, vnější pevnou vazivovou tkáň a vnitřní, která produkuje kloubní maz. Vnitřek kloubu je vyplněn synoviální tekutinou (kloubním mazem). Kloubní chrupavka není vyživovaná z tepen, nýbrž výživa je podmíněna neustálým střídáním zatížení a uvolnění. V klidové fázi chrupavka nasaje tekutiny a živiny a ve fázi zatížení se chrupavka stlačí a vydá odpadní produkty. Pohybová aktivita vede k tvorbě nových buněk chrupavky. 7

8 vazivové struktury Vazivové struktury jsou vazivové útvary na kostře a všechno vazivo svalů (šlachy, vazivový skelet a svalová povázka). Jejich úkolem je přizpůsobovat se změněným funkčním nárokům změnou své délky, zkracují se a natahují. ad 2. aktivní pohybový systém svaly Svaly jsou složeny převážně z vody (75%), organických látek (24%) a anorganických látek (1%). Svaly jsou výkonnými orgány pohybového systému. Mají schopnost přeměnit chemickou energii (z živin) v energii mechanickou nutnou pro svou práci. Při této přeměně se uvolňuje energie ve formě tepla, proto jsou svaly pro náš organismus hlavním dodavatelem tepla. Nejdůležitější vlastností svalů je jejich kontraktilita. Umožňují ovládat postavení kostí, udržují je v určité poloze nebo je ve vzájemné souhře uvádějí do pohybu. Svaly zajišťují přímé držení těla. U mužů se svaly podílí na celkové hmotnosti těla zhruba z poloviny, u žen je to pouze z %. stavba svalu Sval se skládá z velkého množství buněk, neboli svalových vláken. Tato svalová vlákna jsou obalena vazivovou tkání. Jednotlivá svalová vlákna se seskupují ve snopečky, snopečky pak tvoří stavební základ snopců. Masitá část svalu se nazývá bříško a je zakončena šlachami. Povrch svalu je kryt vazivovou povázkou (fascií). Svalová kontrakce je dána stahem myofibril. Myofibrili jsou tvořeny za sebou spojenými řetězci základních stavebních jednotek (sarkomer), složených z kontraktilních bílkovin. Vlastní aktivitu svalu, tedy kontrakci, zajišťují dva typy filament (aktin a myosám), jež jsou kontraktilními bílkovinami. Hlavičky myosinového vlákna táhnou aktinová vlákna dopředu. Je-li svalstvo uvolněné, leží tyto myofilamenta v klidu vedle sebe, při kontrakci se však zasouvají jednotlivě do sebe. Toto zasunutí způsobí zkrácení svalu a tedy i zahájení pohybu. Viditelnost pohybu je dána zasunutím všech filament, nikoli jen jednoho filamentu. Následkem smrštění svalových vláken se zkracuje a zmohutňuje svalové bříško, šlachy táhnou za kosti a dochází k pohybu kostí v kloubech. typy svalových vláken (motorické jednotky) 1. Motorické jednotky tonické pomalé: jsou tvořeny červenými svalovými vlákny, které jsou schopny lépe akumulovat kyslík. Jsou to vývojově starší svalová vlákna. Do pohybu se zapojují pomaleji, ale zato vydrží déle pracovat. Mají lepší regenerační schopnost a jsou méně náchylné k infekcím. Plní statické úkoly. 2. Motorické jednotky fázické rychlé: Jsou tvořeny bílými svalovými vlákny, která jsou vývojově mladší. Tato vlákna se rychle zapojují do pohybu, dojde ale brzy k jejich únavě.uplatňují se při dynamických činnostech. Oba druhy motorických jednotek jsou zastoupeny ve všech svalech. Podle převažujícího zastoupení motorických jednotek rozlišujeme dva typy svalů, tonické a fyzické. Tonické svaly pracují převážně svým napětím, udržují jednotlivé části těla v nezměněném postavení a zabezpečují jejich držení. Fyzické svaly se uplatňují tam, kde je žádoucí rozsáhlý, vydatný a rychlý pohyb. Jednou z vlastností svalu je také schopnost adaptace na různá zatížení. Jestliže sval zatěžujeme, průřez svalových vláken se zvětšuje, protože se množí svalové fibrily a masitá část svalu mohutní. Tento jev je nazýván hypertrofie svalu. Naopak, pokud sval dostatečně nezatěžujeme, ubývá na objemu i síle a výsledkem je atrofie svalu. 8 nezbytné teoretické znalosti pro učitele

9 Práce svalů je neustálá, dokonce i když ležíme, svaly v našem těle pracují (jsou neustále smrštěné). Tento stav se označuje jako svalový tonus neboli klidové napětí. Toto napětí ovlivňuje celkové držení našeho těla, umožňuje vzpřímenou polohu těla, napomáhá krevnímu oběhu těla u dolních končetin, udržuje soudržnost kostry a pečuje také o správnou činnost a polohu útrobních orgánů. Svalový tonus je ovlivnitelný psychikou člověka (např. klesá vlivem únavy). Mění se také podle potřeb organismu. Velikost svalového napětí ve šlachách registrují šlachová tělíska (receptory umístěné ve šlachách), ve svalech to jsou pak svalová vřeténka. Typy svalů jsou hladké svalstvo vnitřních orgánů, srdeční svalstvo a kosterní svalstvo. Svalstvo vnitřních orgánů a srdeční pracují bez zapojení vlastní vůle, čili automaticky. Svalstvo kosterní pracuje za pomocí vlastní vůle. 2. vývoj dětského organismu (mladší školní věk 6 11 let) tělesný vývoj Období mladšího školního věku je označováno za tzv. druhé dětství. V tomto období je vývoj dítěte v relativním klidu, nedochází k výrazným změnám. Děti přecházejí z období první vytáhlosti do období pomalého růstu a vývoje. Během tohoto období se u dětí plynule mění stavba těla. Mění se tvar těla a poměry končetin k tělu, neboť růst jednotlivých částí těla vykazuje rozdílnou rychlost. Končetiny se ně prodlužují a rostou rychleji než trup. Hlava roste pozvolna a ně ztrácí velikostní podíl, který měla v předešlém období. Postupně začíná přibývat také podkožní tuková vrstva a děti získávají plnější tvary. Toto období můžeme označit za období rovnoměrného zvyšování hmotnosti a výšky. Tempo růstu je klidné a pravidelné. Vývoj mozku je již ukončen, nervový systém je dostatečně zralý, ale neustále se zdokonaluje. Proto můžeme do cvičení dětí ně zařazovat složitější, koordinačně náročné pohyby. Toto období je příznivé pro vznik nových podmíněných reflexů. V průběhu tohoto období se neustále vyvíjí kosti a pokračuje jejich osifikace. Kloubní spojení jsou měkká a velmi pružná. Postupně dochází k ustálení zakřivení páteře. Soustavně se vyvíjí také vnitřní orgány, krevní oběh a plíce. psychický vývoj Díky vstupu dítěte do školy přibývá nových vědomostí, zkušeností a zlepšují se veškeré psychické činnosti. Dochází k rozvoji a zdokonalení paměti, vnímání, představivosti, myšlení a řeči. Na začátku tohoto období je patrná jen malá schopnost chápat abstraktní pojmy, děti se spíše soustředí na konkrétní jevy. Abstraktní myšlení se rozvíjí ně díky získávání většího množství zkušeností. Děti jsou schopny odlišit nepodstatné detaily od podstatných. Rozvíjí se také pozvolna jejich schopnost koncentrace. Na začátku období mladšího školního věku je koncentrace dětí na jednu problematiku jen velmi krátká, dítě se dokáže plně koncentrovat po dobu 4-5 minut, přičemž pozornost u dětí je lehko odveditelná (velmi vnímají okolní prostředí). Děti jsou v tomto období velmi impulzivní, často se u nich střídají pocity radosti a smutku. Jakoukoliv činnost velmi citově prožívají. 9

10 motorický vývoj U dětí mladšího školního věku se ve velkém množství vyskytuje spontánní pohybová aktivita (hrají si s vlasy, okusují si nehty, vrtí se, je u nich patrná typická neposednost). Pokud děti aktivně neprovozují nějaká cvičení či sport, je pro ně spontánní pohybová aktivita zcela stěžejní, neboť díky této zvýšené aktivitě dochází k energetickému výdeji. U nově naučených pohybů se vyskytuje určitá neobratnost, která však v průběhu vývoje mizí. Děti se stávají obratnými, jsou schopny hrát hry, které vyžadují sílu i obratnost. Jejich lokomoční pohyby se neustále zdokonalují. Novým pohybovým schopnostem a dovednostem se děti učí rychle, proto je toto období vhodné pro nácvik jednotlivých sportů, jízdě na kole či plavání. Tyto nově nabyté pohybové dovednosti děti ovládají bez tréninku velmi krátkou dobu. Pokud nedochází k jejich opakování, jsou velmi rychle zapomenuty. Neméně důležitý je rozvoj koordinace a rovnováhy. Při nácviku pohybových dovedností je efektivní využít imitačího učení. Typické pro toto období také je, že při provádění pohybové aktivity či daného cvičení děti provedou spoustu pohybů navíc. Dětská motorika oproti dospělému postrádá úspornost pohybu. Někdy se toto období díky všem přidatným pohybům, které děti provedou, označuje za období pohybového luxusu. adaptace na zátěž Děti jsou schopné přizpůsobit se větší zátěži, adaptační pochody však neprobíhají jako u dospělých. Poznat stupeň adaptace u dítěte je obtížnější, jelikož zde působí více mechanismů přirozený růst a vývoj dítěte, a také vliv tělesné aktivity. Děti spontánně inklinují k vysoké pohybové aktivitě a mají vysoký stupeň adaptace. Je u nich patrný stropový efekt. Znamená to, že čím je počáteční stupeň adaptace vyšší, tím menší vzestup můžeme očekávat vlivem tréninku. Trénovanost se u dětí projevuje spíše subjektivními faktory jako jsou větší odolnost proti únavě, větší obratnost, zlepšení pohybových stereotypů a zdokonalením pohybových schopností a dovedností. Oproti dospělým chybí u dětí změny v transportním systému a i při maximálním zatížení jsou nízké hodnoty laktátu (kyselina mléčná, zatěžující svaly). U dětí dochází k rychlejší dodávce kyslíku do pracujících svalů a mají také relativně i absolutně menší kyslíkový deficit i menší hodnoty pozátěžového kyslíku. Velice dobře zvládají intervalový trénink, jelikož krátkodobá intenzivní zátěž s častými přestávkami odpovídá fyziologickým předpokladům dětského organismu. 3. pohybová aktivita dětí charakteristika Každé dítě má určité vrozené předpoklady. Rozvíjení těchto předpokladů v období mladšího školního věku bude mít vliv na budoucí vytváření jeho osobnosti dítěte (přístup dítěte ke sportu, ke koníčkům, k trávení volného času a k vyhledávání pohybových aktivit). Je tedy nutné rozvíjet u dětí zdravý životní styl, vytvářet kladný vztah k sobě samému, rozvíjet bohatost zájmů (nejen sportovních) a udržovat dobrou kondici. Z důvodu omezené doby pozornosti děti těžko snáší jednotvárné činnosti, proto by se činnosti měly neustále obměňovat, měly by být atraktivní a zábavné. V rámci motivace dětí k pohybu je možno také využít jejich hravosti a soutěživosti. 10 nezbytné teoretické znalosti pro učitele

11 pohybová aktivita a obezita Zvýšená pohybová aktivita vede k negativní energetické bilanci (energetický výdej převažuje nad příjmem). Díky zvýšenému rutinnímu i aktivnímu pohybu dochází ke zvýšení energetického výdeje a zvýšenému spalovaní tuků v organismu. Celkový energetický výdej se skládá z klidového energetického výdeje, z energetického výdeje při pohybové aktivitě a z postprandiální termogeneze. Největší část energetického výdeje tvoří klidový energetický výdej %, který slouží k zajištění základních životních funkcí organismu a k udržení tělesné teploty. Energetický výdej při pohybové aktivitě se podílí na celkovém výdeji %. Postprandiální termogeneze je spojena s trávením, vstřebáváním a metabolismem živin po požití potravy. Podílí se na celkovém energetickém výdeji 8 12 %. Velikost energetického výdeje při pohybu závisí na objemu pohybové aktivity, který je charakterizován FIT = frekvencí (četnost a pravidelnost pohybové aktivity), intenzitou (Úsilí vynakládané při cvičení. Toto úsilí by mělo být přiměřené, tedy ne vysoké a ani ne nízké, ale takové, aby vyvolalo dlouhodobé změny v organismu a neuškodilo.) a délkou trvání (Ke spalování tuků při pohybové aktivitě dochází až po 20 minutách, proto by měla pohybová aktivita trvat minimálně tuto dobu, optimálně však 60 minut). Pravidelně prováděná pohybová aktivita ovlivňuje energetický výdej dvojím způsobem. Ovlivňuje jak klidový energetický výdej, tak i postprandiální termogenezi. Jestliže je pohybová aktivita dostatečně intenzivní a její trvání je delší, zvyšuje se klidový metabolismus. Dlouhodobý klidový metabolismus se v prvních 12 hodinách po pohybové aktivitě zvyšuje asi o 20% a následně po 48 hodinách asi o 10 %. Díky pohybové aktivitě si děti zvyšují svou zdatnost a svalovou sílu, která ovlivňuje energetický výdej zásadním způsobem, jelikož je 90 % energie vydáváno prostřednictvím svalů. Vlivem cvičení se zvětšuje množství svalstva v těle na úkor předešlé tukové vrstvy a zvyšuje se dlouhodobý metabolismus. Pohybová aktivita zvyšuje funkční kapacitu jednotlivých systémů v těle (oběhového, dýchacího). pohybová aktivita a držení těla Správné držení těla je výsledek nepodmíněných a kladně podmíněných reflexů. Správné držení těla ovlivňuje řada faktorů. Držení těla je odrazem vnějšího a vnitřního prostředí, odpovídá tělesným a duševním vlastnostem jedince a momentálnímu stavu psychických procesů. Nejdůležitějším faktorem držení těla je však tělesná stavba a stav svalstva. Formování správného držení těla je důležité již od dětství. Vadné držení těla je porucha posturální funkce, která je charakteristická odchylkami od parametrů držení těla. V období mladšího školního věku není pohybový systém ještě zcela dotvořen, proto jej lze cíleně pozitivně korigovat. Aktivním svalovým úsilím a zařazením pohybu do každodenního činnosti lze těmto odchylkám předcházet a vyrovnávat. Příčinami vadného držení těla mohou být např. nedostatek pohybu, asymetrické zatěžování, nadměrné zatěžování, ale také únava a aktuální psychický stav. Z přechodem z mateřské školy do základní dochází k zvýšenému množství sezení a udržování statických poloh. Velký vliv má také nedostatečná mimoškolní pohybová aktivita (sezení u počítače, televize). Mezi vadné držení těla řadíme: chabé držení těla (nižší napětí ve svalech), plochá záda (nedostatečné zakřivení páteře), zvětšená hrudí kyfóza se zvětšením vyklenutím hrudní páteře (kulatá záda, odstávající lopatky), zvětšená bederní lordóza se zvětšeným prohnutím bederní páteře a skoliotické držení těla s vychýlením páteře do stran. 11

12 pohybová aktivita ve škole Pohybová aktivita ve škole je velice důležitým preventivním prostředkem. Učitelé mohou zařadit do vyučování tělovýchovné chvilky, ve kterých lze využít protahovací a posilovací cvičení, oční cviky, dechová cvičení, relaxační, psychomotorické hry nebo jógová cvičení pro děti. Dále mohou využít a podporovat pohybovou činnost dětí o přestávkách, která by se u dětí neměla potlačovat. A zvýšit PA ve škole pomocí zařazení pohybu přímo do vyučování. Aplikace pohybových her, soutěží a činností přímo do výuky děti aktivizuje. Není u nich patrná špatná koncentrace a apatie. Při vyučování lze využít jednoduchých pohybových činností - stoj, dřep, otočka, výskok, chůze na místě, pochod, výpady, zvedání natažených nohou, klus, taneční kroky, V-step nebo pohybové hry a soutěže. Zásobník Pohybové hry a činnosti poskytuje návod pro učitele jak tyto pohybové aktivity do výuky efektivně zapojit. Jsou zde popsány hry pro děti, které je v rámci vyučované látky přimějí a motivují k pohybu. U jednotlivých aktivit je uveden předmět a konkrétní učivo, v rámci kterých se hry a cviky mohou realizovat. Tyto činnosti ale mohou být využity i v jiných předmětech a na jiné učivo než je uvedeno v publikaci, záleží na úvaze učitele. Aktivity lze zařadit do jakékoliv části vyučovací hodiny. Lze je využít nejen k opakování probraného učiva, ale i k osvojování si učiva nového. Hry a činnosti je možné modifikovat dle aktuálních podmínek třídy, potřeb dětí či úvahy učitele. pyramida pohybu Pyramida pohybové aktivity se skládá ze 6 pohybových skupin, rozdělených do 4 pater. Ke každé skupině je napsán počet, kolikrát by se měly minimálně dané pohybové aktivity provádět za týden. první patro základna pyramidy každodenní pohybová aktivita Základem pohybové pyramidy je každodenní pohybová aktivita. Jsou to pohybové, sportovní i jiné činnosti, které by se měly provádět každý den v co nejvyšší míře. Tyto aktivity by měly být považovány za běžné a měly by se stát nedílnou součástí každodenního života. Jsou to např.: chůze pěšky, procházky se psem, chůze do schodů (místo použití výtahu či jezdících schodů), hry venku s kamarády (slepá bába, honičky), pomoc v domácnosti (utírání prachu, umývání nádobí, zametání, zalévání květin, aj.). druhé patro pyramidy Aerobní cvičení a rekreační sporty by měly být zařazeny do týdenního režimu minimálně 3 5x. Mezi aerobní cvičení se řadí např.: rychlá chůze, běh, jízda na kole, plavání, jízda na kolečkových bruslích či na skateboardu. Mezi rekreační sporty se řadí např.: fotbal, košíková, volejbal, tanec, turistika 12 nezbytné teoretické znalosti pro učitele

13 třetí patro pyramidy Aktivity volného času a aktivity podporující obratnost a sílu by se měly v týdenním režimu objevit minimálně 2 3x. Mezi volnočasové aktivity řadíme (se řadí) např.: kuželky, turistický oddíl a skaut. Mezi cvičení podporující sílu a obratnost řadíme např.: skákání přes švihadlo, kondiční a posilovací domácí cvičení, jógu, bojové umění. čtvrté patro pyramidy Dívání se na televizi, video, DVD, hraní her na počítači či playstationu nebo dlouhé posedávání jen tak vede k negativní energetické bilanci a hypokinezi, proto by se tyto činnosti měly snížit na minimum. 13

14 škatule, škatule, hejbejte se! Karty s procvičovanou učební látkou. Speciální uspořádání třídy není nutné. Žáci se pohybují volně v prostoru, poté jdou na koberec. Po třídě jsou viditelně uložené karty s procvičovanou učební látkou, např. násobky čísel 2, 3, 4,... (karet je více než dětí). Každý žák si najde jednu kartu a jde na koberec. Kartu si položí na zem a stojí u ní. Učitel vyzve žáky stojící např. u násobku čísla 2, aby se vyměnili, ostatní stojí. Vymění se ně žáci u všech násobků. Úkol lze ztížit tím, že učitel nechá vyměnit žáky u násobků několika čísel najednou. matematika: na kartách jsou uvedena sudá a lichá čísla český jazyk: na kartách jsou uvedena slabičná slova / tvrdé, měkké a obojetné souhlásky / slovní druhy / slova s ů ú / podstatná jména jednotného a množného čísla / podstatná jména různých rodů prvouka: na kartách jsou uvedeny přírodniny živé a neživé / výrobky z různých přírodnin / dopravní značky/ atd. shlukování 1 Karty s učební látkou. Speciální uspořádání třídy není nutné. Žáci se pohybují na koberci. Žáci mají v ruce karty např. s hláskami abecedy. Do skupin se shlukují žáci dle určení učitele, např. se samohláskami a souhláskami. 14 pohybové hry a činnosti

15 matematika: shlukují se žáci podle násobků čísel / čísel sudých a lichých český jazyk: shlukují se žáci mající karty s vyjmenovanými slovy po b, l, m, / shodnými slovními druhy / se samohláskami či souhláskami / samohláskami krátkými a dlouhými / souhláskami tvrdými, měkkými či obojetnými shlukování 2 Karty s písmeny. Speciální uspořádání třídy není nutné. Žáci se pohybují volně po třídě. Žáci si na trička přišpendlí jednotlivé slovní druhy. Poté se žáci se navzájem sdružují do skupin, dokud spolu nevytvoří slovo. Na kartách jsou slabiky. na detektiva Žádné. Speciální uspořádání třídy není nutné. Žáci stojí v kruhu před tabulí, jeden žák je uprostřed. 15

16 Žák uprostřed řekne příklad na násobení (3x7), předpaží a jde pomalu k některému jinému žákovi stojícímu v kruhu. Tento žák řekne výsledek příkladu. Je-li výsledek správný, detektiv se vrátí a říká další příklad a jde k jinému žáku. Je-li výsledek špatný, nebo žák mlčí do doby, než mu detektiv položí ruce na ramena, vymění si místo. matematika: Detektiv v kruhu říká příklady na sčítání / odčítání / násobení / dělení český jazyk: Detektiv říká slova a požaduje jako odpověď slovo protikladné / stejného významu / nadřazené / podřazené / příbuzné. Detektiv řekne, jaký slovní druh chce slyšet a žák mu odpoví, tedy např. podstatné jméno / sloveso, opis s chůzí Karty s textem pro opis. Speciální uspořádání třídy není nutné. Žáci se pohybují volně po třídě. Učitel nachystá shodný text pro opis (např. 4x) a rozmístí jej po třídě. Určí žákům, ke kterému z textů budou chodit. Žáci jdou k textu, přečtou si větu, vrátí se do lavice a napíší ji do sešitů. Věty by měly být krátké, aby byly lehce zapamatovatelné hned napoprvé. honička s výsledky Žádné. 16 pohybové hry a činnosti

17 V tělocvičně nebo ve třídě. Ve třídě je nutné odsunout lavice na stranu, aby se vytvořil volný prostor. Žáci se volně pohybují po prostoru. Učitel určí před začátkem hry oblast procvičovaného učiva (např. násobení). Žáci hrají na honěnou. Honící žák předá babu a řekne příklad (např. 2x4). Chycený žák zůstane stát a příklad (2x4) stále polohlasně opakuje. Vysvobodí ho spoluhráč - zachránce, který k němu přiběhne a řekne správný výsledek. Vysvobozený žák se vrací zpět do hry. český jazyk: Honící hráč řekne chycenému hlásku, zachránce určí, zda jde o samohlásku, souhlásku. Honící hráč řekne chycenému souhlásku, zachránce upřesní, zda jde o tvrdou, měkkou či obojetnou. Honící hráč řekne slovní druh, zachránce upřesní, o který slovní druh se jedná. přechod řeky(třídy) po kamenech(papírech) Karty s čísly, karta s nápisem START a CÍL. Ve třídě je nutné odsunout lavice na stranu, aby se vytvořil volný prostor. Žáci se pohybují ve vymezeném prostoru ve třídě. Učitel připraví karty s čísly, naskládá je na podlahu do několika řad. Dětem ně určuje, po jakých násobcích čísla mají přejít na druhý konec třídy, např. Jirka po násobcích čísla 2, Jana po násobcích čísla 3, atd. český jazyk: Na kartách jsou napsaná vyjmenovaná slova po l, m, p,, žák jde vždy po kartách s určitými vyjmenovanými slovy. Na kartách jsou vypsána slova různých slovních druhů, žák jde vždy po kartách jedněch slovních druhů. prvouka: Na kartách jsou přírodniny živé a neživé / dopravní značky na sochy Žádné. Speciální uspořádání třídy není nutné. Žáci se pohybují chůzí volně po koberci. Učitel upozorní, na jaká čísla mají žáci reagovat a začne říkat různá čísla. Řekne-li pak správné číslo (např. násobek čísla 7), žáci zkamení, a to do doby, než učitel řekne další číslo. Žáci se pak buď opět rozpohybují, nebo zůstávají zkamenělí (pokud opět následoval násobek čísla 7). matematika: Učitel říká příklady i s výsledky. Je-li příklad špatně vypočítaný, žáci zkamení do doby, některý z žáků řekne správný výsledek. 17

18 český jazyk: Učitel říká věty, žáci zkamení, pokud uslyší např. větu tázací (oznamovací, atd). Učitel říká slova, řekne-li předem domluvený slovní druh (např. sloveso / vyjmenovaná slova / podstatná jména různých rodů / podstatná jména jednotného a množného čísla /.. ), žáci zkamení. součet, součin Karty s čísly. Speciální uspořádání třídy není nutné. Žáci sedí na koberci. Každý žák má kartu s jedním číslem. Učitel ukáže číslo a řekne např. slovo: součin. Následně se postaví žáci s činiteli, které po vynásobení dají učitelův součin. Např. ukáže-li učitel číslo 18, a řekne-li součin, postaví se žáci s čísly: 3, 6, 2, 9 a držitelé karet správných činitelů jdou k sobě. Ukáže-li učitel např. číslo 15 a řekne-li: součet, postaví se žáci s čísly 4, 5, 6 a jdou k sobě resp. i jiné žáci, držící karty se sčítanci, jejichž součet je 15 (8+7, 6+9), atd.. karty s číslicemi Karty s čísly (s učební látkou). 18 pohybové hry a činnosti

19 Speciální uspořádání třídy není nutné. Žáci sedí na koberci. Každý žák má kartu s jedním číslem. Učitel řekne např.: Postaví se žáci s násobky čísla 3. Ostatní zůstávají sedět. matematika: Učitel říká početní příklady, postaví se ti žáci, jejich číslo je výsledkem. Příklady na sčítání / odčítání / násobení / dělení. český jazyk: Postaví se žáci mající na kartách samohlásky / souhlásky tvrdé / souhlásky měkké / souhlásky obojetné Žáci mají na kartách příbuzná slova ke slovům vyjmenovaným. Postaví se žáci mající karty s příbuznými slovy ke slovu být / myslit, pantomima Žádné. Speciální uspořádání třídy není nutné. Žáci se pohybují na koberci. Předvádění protikladů. Učitel řekne slovo, žáci pantomimou předvedou opak protiklad. Např. malý x velký, tenký x tlustý, šikovný x nešikovný a jiné. Předvádění sloves: Učitel říká různá slova. Řekne-li sloveso, žáci ho začnou pantomimou předvádět. 19

20 procvičování předložek Žádné. Speciální uspořádání třídy není nutné. Žáci stojí u lavic. Učitel říká věty s předložkami, např.: Postav se na židli, žáci provedou a současně všichni řeknou uvedenou předložku. napravo, nalevo Karty s Y,? a I, Í. Ve třídě je nutné odsunout lavice na stranu, aby se vytvořil volný prostor Žáci se volně pohybují po třídě. Na jedné straně třídy jsou položeny karty s Y,?, na druhé straně karty s I, Í. Žáci stojí uprostřed. Učitel říká slova s hláskou I. Žáci přebíhají ze svého výchozího místa, uprostřed učebny, na tu stranu, na níž je karta se správným I. matematika: Sudá a lichá čísla. prvouka: Odpovědi na otázky (karty ANO x NE). íčkový panáček Žádné. Speciální uspořádání třídy není nutné. Žáci stojí u lavic. Učitel říká slova s I, Y. Žáci ze svého těla vytvoří správné písmeno (I nebo Y). Pro Y vzpaží, pro I připaží. kdo zůstává, vyhrává Karty s písmeny Y,? a I, Í. Speciální uspořádání třídy není nutné. Žáci se pohybují na pokyn učitele po třídě. 20 pohybové hry a činnosti