1. Úvod do specializace Aktivity podporující zdraví

Transkript

1 1. Úvod do specializace Aktivity podporující zdraví V posledních desetiletích podstatn klesá množství pohybu i když genetické vybavení jedince se nem ní. Pot eba pohybu z stává, ale skute ná realizace znamená deficit a z n j vyplývá ada komplikací. Pohyb chápeme jako komplexní prost edek formování lov ka. Pohyb ovliv uje životní styl lov ka aktivní životní styl. Pohybové aktivity jsou komplexním prost edkem ovliv ování lov ka (Bunc, 2006b). Životní styl se v pr b hu doby neustále m ní a p izp sobuje se vymoženostem moderní spole nosti. Sou asný životní styl je charakterizován nar stajícím objemem volného asu a sou asn je doprovázen výrazným poklesem pohybových aktivit. Dochází k poklesu fyzických nárok na organismus (hypoaktivita), které ustupují p ed nároky psychickými a v souvislosti se stravovacími návyky m že vzniknout nadbytek energetického p íjmu. Pokles fyzických nárok a zvýšený energetický p íjem vede k poruchám regula ních systém, p ináší s sebou zdravotní rizika a vede k n kterým zdravotním poruchám, které mohou po ase vyústit do ady onemocn ní, souhrnn nazývaných tzv. "civiliza ní choroby" (srde n -cévní onemocn ní ateroskleróza, hypertenze, ICHS; rakovina; MTB poruchy DM, obezita; funk ní poruchy pohybového systému; osteoporóza; psychické poruchy; poruchy imunity; apod.). Ke vzniku n kterých z t chto onemocn ní m že být asto zvýšená d di ná dispozice. V sou asnosti se v souvislosti s pojmem "životní styl" stále ast ji setkáváme se slovním spojením "sedavý zp sob života" (Stejskal, 2004). "Sedavý zp sob života" p edstavuje nedostatek t lesného pohybu jak v zam stnání, tak i ve volném ase. Redukovaná pohybová aktivita a zvýšené psychické nároky asto vedou ke vzniku takové únavy, která podporuje následnou inaktivitu natolik, že jedinec je schopen pouze více p ijímat (konzumovat), než ze sebe vydávat (tzn. preferuje více pasivní aktivity nap. sledování televize, práce na po íta i p ed aktivním tením nebo cvi ením). ást populace eší zvýšené psychické nároky zvýšeným p íjmem potravy, zejména ve ve erních hodinách. Tak vzniká a stále se prohlubuje energetická nerovnováha a vznikají poruchy t lesného i duševního zdraví a následn u disponovaných jedinc vznikají tzv. civiliza ní onemocn ní. Je ovlivn na jejich kvalita života (Stejskal, 2004). Pravidelná pohybová aktivita i p irozená (obvyklá, habituální) jsou spolu s p im eným energetickým p íjmem nejlepším, nejbezpe n jším a ekonomicky nenákladným preventivním nebo v další ad lé ebným prost edkem v tšiny civiliza ních onemocn ní. 1

2 Pohybová aktivita (PA) má velký význam p i emocionálním lad ní lov ka. Cvi ící lov k má zvýšený pocit d v ry ve své schopnosti (posílení sebed v ry), snadn ji rozptýlí obavy a stresy denního života. Pravidelná pohybová aktivita podporuje zvýšení pracovní kapacity, tzn. podporuje psychické funkce (psychomotorika). Dochází k upravení abnormalit nálad, zmenšení depresí a neopodstatn ných obav, kterými lov k m že trp t. P í inou t chto pozitivních zm n nálad p i pravidelném podstupování PA jsou zm ny, ke kterým dochází v jeho mozku. Fyzicky aktivní jedinec má vyšší produkci n kterých nervosvalových p enaše a modulátor, které snižují bolest, zlepšují náladu a p inášejí lov ku pocit radosti - endorfíny, enkefalíny (Stejskal, 2004; Bart ková, 2006). Pravidelná pohybová aktivita má význam jak v primární, tak v sekundární prevenci celé ady onemocn ní (p edevším t ch "civiliza ních"). Setkáváme se také s pojmy terciální prevence - p edcházení opakování onemocn ní a kvartérní prevence - optimalizace zbytkových funkcí a kvality života; vyskytuje se u osob vysokého v ku a dlouhodob nemocných pacient jako podp rný prost edek lé by základního onemocn ní; jedná se p edevším o psychický ú inek PA - zájem o lov ka, snaha o udržení dosavadních pohybových schopností (Stejskal, 2004). Principy p sobení pravidelné PA jako primární, sekundární nebo vyšší prevence jsou stejné a stejné jsou i principy jejího p edpisu. O druhu, objemu a intenzit doporu ené pohybové aktivity však u nemocných jedinc musí rozhodnout ošet ující léka, nebo riziko poškození zdraví neadekvátním zp sobem je u pacient výrazn v tší než u zdravých osob. Jelikož ordinace pohybové aktivity má své zákonitosti a vždy vyžaduje individuální p ístup, budeme se v následujícím studijním textu v novat jejich charakteristice a popisu Stru ná charakteristika pojm pohyb pohybová aktivita zdraví životní styl kondice t lesná (pohybová) zp sobilost zdatnost pohybový trénink pohybový program 2

3 pohybová intervence Pohyb ve svém základu slouží k p esouvání se v prostoru, k tzv. lokomoci. Je základním výrazovým prost edkem lov ka, jazykem jeho pocit a nálad, je prvotní formou prastaré lidské komunikace (Mužík, Krej í, 1997). Pohyb je nejen projevem života, ale i nositelem informace o procesech ve vnit ním prost edí, o stavu vnit ních orgán, ale p edevším o stavu mysli. Vývoj jedince od oplodn ní až do konce života (ontogeneza) je charakterizován permanentními zm nami. Existence jedince je vyjád ena ontogenezí. Ontogeneza je bezprost edn svázána s pohybem, který se na ní aktivn spolupodílí, vytvá í ji a usm r uje. Jednotlivé vývojové etapy do sebe navzájem p echázejí a ovliv ují se, žádnou nelze p esko it (Ku era aj., 1996). Pohybová aktivita je bezprost edn spjata s vývojem lov ka. Je jedním z faktor ovliv ující proces r stu a vývoje, myšlení, fyzickou výkonnost, schopnost podávat další výkony, jak ve zdraví, tak v nemoci. Je nenahraditelným faktorem utvá ení, potencování i usm r ování vývoje (Bunc, 2006a). Pravideln provád ná pohybová aktivita je ozna ována jako hlavní prvek zdraví a zdravého životního stylu a je d ležitá pro udržování t lesných funkcí a struktur. Pohybová aktivita (t lesná výchova a sport ve školách) byla doposud spole ností vnímána zejména v oblastech výkonových tendencí. Je d ležité si uv domit, že pohybová aktivita, p edevším na kondi ní úrovni (fyzické zatížení) se v sou asnosti stává kompenzací nedostatku pohybového zatížení a psychického tlaku jako d sledku sou asného zp sobu života (Bunc, 2006a). Pohybová aktivita jako sou ást pohybového režimu p itom nep edstavuje pouze biologický rozm r životního stylu, ale staví na bio-psycho-sociálním principu existence a fungování lidského organismu. Tento princip zd raz uje celostní nahlížení p i ešení otázek spojených s životem jedince jak ve vztahu k n mu samému, tak i v rámci sociálních skupin, k nimž b hem života náleží (Blahutková, ehulka, Dvo áková, 2005). Zdraví - optimální stav t lesné, duševní a sociální pohody bez p ítomnosti nemoci s možností realizace pohybových a volno asových aktivit (podle WHO). 3

4 Pojem zdraví již v dávných dobách zahrnoval základní rysy fyzické zdatnosti: pevnost, odolnost, celistvost a neporušenost organismu, sílu, vládu nad sebou samým a správnou hygienu a životosprávu (Krej í, Bäumeltová, 2001). Pé e o zdraví spo ívá v hledání tzv. bio-psycho-socio-spirituální pohody osobnosti vyrovnávání biologických pot eb lov ka s duševním klidem, s uspokojivým postavením v kolektivu a ve spole nosti a s vírou v životní filozofii ve smyslu kvality života. Vztah zdraví ke kvalit života vychází z p edpokladu sm ování života. Zdraví je asto chápáno jako prost edek k dosažení cíle (Blahutková, ehulka, Dvo áková, 2005). Podle K ivohlavého (2001) je zdraví p edstavováno r znými teoriemi: - ideální stav lov ka, kterému je dob e (welness) - zdraví jako fitness - zdraví jako zboží - zdraví je považováno za druh síly - zdraví je nejv tší bohatství každého lov ka dovoluje prožívat plnohodnotný, spokojený život. Setkáváme se stále novými p ístupy, prvky a možnostmi pé e o zdraví. V pop edí je pé e o zdraví d tí a mládeže. Následná pé e o zdraví dosp lé a seniorské populace (obyvatel starších v kových skupin p ibývá). Blahutková, ehulka a Dvo áková (2005) rozlišují: - fyzické zdraví - zdravé t lo a všechny jeho ásti i funkce psychické zdraví - zdravá duše a odolnost organismu v i depresím a stres m spole enské zdraví - interakce osobnosti s kolektivem, její postavení a komunikace osobní zdraví - ve vztahu ke smyslu života a jeho napl ování - sou asná spole nost staví osobnost dít te s jeho individualitou na hlavní místo p i vytvá ení procesu sebereflexe a sebepoznávání, p i vytvá ení prvk odolnosti a p i v le ování do socioekonomického statusu; - dosp lá populace a senio i mén p íznivá situace v pé i o zdraví prvo adé je dosažení prost edk k zabezpe ení života (otázky financí, asu, motivace); je t eba zm nit životní priority ve spole nosti a ubrat ze svých cíl kvalitní pé e o duševní zdraví, v etn využívání prost edk pohybových aktivit k dosahování tohoto cíle. Životní styl (ŽS), kvalita života a pohyb jsou stále ast ji diskutovaná témata sou asné 4

5 spole nosti. ŽS se m ní v pr b hu života u jedince i u r zných sociálních skupin. Ovliv uje t lesné, mentální a sociálních chování a jednání. ŽS formuje osobnostní vývoj a kompetence jedince, jeho výkonnosti a identitu. ŽS je podmín ný (determinován) jak vnit ními (nap. v k, pohlaví, zdatnost, zdraví), tak zárove vn jšími podmínkami odrážejícími kulturní tradice, sociální, ekonomickou, politickou situaci ve spole nosti atd. (Spirduso,1995) Aktivní životní styl (AŽS) je formou životního stylu, který chápeme jako interakci mezi jedincem a okolím. Tato interakce v základním p iblížení má dv složky biologickou a sociální. AŽS m že být také chápán jako takový životní styl, v n mž své místo vedle jeho základních ur ujících složek zaujímá také pohybová aktivita, p edevším pravidelná a ízená pohybová aktivita (Spirduso, 1995; Seguin, 2003). Sou asný ŽS je charakterizován nar stajícím objemem volného asu a sou asn je doprovázen výrazným poklesem pohybových aktivit. U d tí nacházíme pokles z hodnot 4 6 hodin týdn ve v ku 6ti let na hodnoty okolo 2 hodin ve v ku 14 let (Bunc, 2006b). Životní styl je ovlivn n podstatným zp sobem socioekonomickým statutem. Nap. u podstatné v tšiny senior dochází p i ukon ení pravidelného pracovního procesu k významným zm nám ve finan ní situaci. Výsledkem jsou nap. nevhodné úpravy a zm ny dietních návyk, snižuje se kvalita stravy. Rovn ž je t eba po ítat s významným omezením ady aktivit ve volném ase. Nejedná se jen o aktivity kulturn spole enského charakteru, návšt vy koncert, divadel, atd., nebo nákup knih, ale významn jsou i ovliv ovány možnosti využívat pohybové aktivity rekrea ního charakteru, bazény, lyže a jiné finan n nákladné aktivity. Mluvíme o ekonomických limitech stárnutí (Spirduso, 1995). Pojem kondice charakterizuje specifickou p ipravenost organismu na ur itý druh zát že. T lesná kondice jedince je ú elov vázána na úrove specifické pohybové innosti (nap. b žecká kondice, skokanská kondice, apod.) (Bunc, 2006a). Pohyb výkonnostní x specifický pohyb ovliv ující nebo stimulující (zdravotn orientovaný). Zdatnost chápeme jako rozvinutou schopnost organismu odolávat vn jšímu stresu. Je to p ipravenost organismu konat práci, bez specifikace o jakou formu práce se jedná (nap. b h, skok, ale i duševní práce). Rovn ž tak lze zdatnost chápat jako soubor p edpoklad pro danou konkrétní innost. T lesná zdatnost jedince pat í k d ležitým parametr m ovliv ujícím životní styl; je sou ástí obecné zdatnosti lov ka. Je nezbytným p edpokladem pro ú elné fungování lidského organismu. Do pop edí vystupuje její zdravotn -preventivní p sobení a její pozitivní 5

6 vliv na celkovou výkonnost. Existuje ada studií, která jednozna n dokládá, že vyšší úrove t lesné zdatnosti, jako d sledek pravideln provád ných pohybových aktivit, redukuje n které rizikové faktory civiliza ních chorob (Blair et al., 1989; Paffenbarger et al., 1986 aj.). Aktuální zdatnost je áste n ur ována genetickými p edpoklady a z ásti dosavadním jednáním nebo pohybovým tréninkem. Jednou ze základních determinant pohybového výkonu je krom pohybových p edpoklad také motivace k výkonu. Výkonnost je možné zvyšovat prost ednictvím formování motivace. Zdatn jší organismus je schopen fungovat optimáln ji, pracovat déle s menším množstvím chyb, realizovat náro né získané dovednosti po zna n dlouhou dobu p i snížení n kterých zdravotních rizik spojených s nedostatkem pohybu. T lesná zp sobilost - aktuální úrove zdatnosti jako p edpoklad pro práci, pro realizaci pohybové aktivity a rychlou regeneraci organismu její hodnocení je nutným východiskem pro tvorbu individuálního plánu pohybového tréninku. Ur itá míra t lesné zp sobilosti má následný sekundární pozitivní vliv na zdravotní stav organismu. Pohybový trénink - soubor cílených pohybových inností, které kultivují t lesnou zdatnost jedince prost ednictvím programu pohybových aktivit a p ispívají k jeho práceschopnosti, dále mají ovlivnit jeho zdravotní stav. V souvislosti s pohybovým tréninkem je vhodné spojovat t lesnou zdatnost (Bunc, 2006a). Pohybový program je souhrnem pohybových aktivit se zam ením k ovlivn ní vybraných, rozhodujících složek t lesné zdatnosti. Podstatným cílem v tšiny pohybových program ovliv ujících fyziologické stárnutí je omezit degradaci svalové hmoty a obnovení nebo získání pot ebných pohybových dovedností (Bunc, 2006a). Zvolené pohybové innosti vždy musí vyhovovat danému jedinci individuáln. Volba druhu pohybové innosti musí vycházet z úkolu, na co se chceme zam it a musí respektovat p edchozí pohybovou zkušenost jedince. Pohybová intervence je ur itou formou a objemem pohybového programu s cílem ovlivnit ur itou složku t lesné zdatnosti. Cílem pohybových intervencí je kultivace a regenerace organismu a celkov zlepšení uplatn ní jedince ve spole nosti (Bunc, 2006b). Hlavní cíle pohybové intervence: ovlivn ní svalové zdatnosti (kombinace program 6

7 pohybových aktivit); ovlivn ní pohyblivosti rozhodujících segment pohybového aparátu (programy gymnastiky); ovlivn ní aerobní zdatnosti (programy cyklického charakteru). Ideálním p ípadem je sou asné ovliv ování všech t í uvedených oblastí s dopadem na ovlivn ní t lesného složení (BMI, ATH, ECM/BCM, atd.). Základním p edpokladem úsp chu aplikace pohybové intervence u osob bez pravidelného pohybového tréninku je respektování potenciálu volného asu a p edchozí pohybové zkušenosti jedince. Literatura : BART KOVÁ, S. Fyziologie lov ka a t lesných cvi ení. U ební texty Univerzity Karlovy v Praze. Praha: Karolinum, s. BLAHUTKOVÁ, M., EHULKA, E. a DVO ÁKOVÁ, Š. Pohyb a duševní zdraví. Brno: Paido, s. BLAIR, SN. et al. Physical fitness and all-cause mortality: A prospective study of healthy men and women. J Am Med Ass. 1989, 262 (17), s. 23. BUNC, V. Zvláštnosti kondi ní p ípravy žen. In NOVOTNÁ V., ECHOVSKÁ, I. a BUNC. V. Fit programy pro ženy. Praha: Grada Publishing, 2006a. 225 s. BUNC, V. Energetická náro nost pohybových aktivit a její využití pro ovliv ování t lesné hmotnosti. In VOBR, R. (ed). Disportare eské Bud jovice: Pedagogická fakulta Jiho eské univerzity, 2006b. KREJ Í, M., BÄUMELTOVÁ, M. Týdny zdraví ve škole. eské Bud jovice: J U, 2001 In BLAHUTKOVÁ, M., EHULKA, E. a DVO ÁKOVÁ, Š. Pohyb a duševní zdraví. Brno: Paido, s. K IVOHLAVÝ, J. Psychologie zdraví. Praha: Portál, s. KU ERA, M. aj. Pohyb v prevenci a terapii. Praha: Karolinum, s. KOLEKTIV AUTORU. Pohybový systém a zát ž. Praha: Grada, s. 7

8 MUŽÍK, V., KREJ Í, M. T lesná výchova a zdraví. Olomouc: Hanex, In BLAHUTKOVÁ, M., EHULKA, E. a DVO ÁKOVÁ, Š.: Pohyb a duševní zdraví. Brno: Paido, s. PAFFENBARGER, RS., HYDE, RT., ALVIN, M. et al. Physical activity, all-cause mortality, and longevity of college alumni. N Engl J Med, 1986, 314, s SEGUIN, R., NELSON, ME. The benefits of strength training for older adults. American Journal of Preventive Medicine, 2003, 25, s SPIRDUSO, WW. Physical dimensions of aging. Champaign: Human Kinetics, s. STEJSKAL, P. Pro a jak se zdrav hýbat. B eclav: Presstempus, s. 8

9 2. Definice pohybového tréninku, zdraví a t lesné zp sobilosti 2. 1 Definice pojm Jako trénink je ozna ován souhrn cílených aktivit zam ených na zlepšení ur ité innosti nebo výkonu. S pojmem trénink se nej ast ji setkáváme ve sportu, kde se jedná o pravidelné provád ní ur itých pohybových inností v daném objemu a intenzit s cílem zlepšení nebo udržení pohybového (sportovního) výkonu (Bunc, 2006a). Sport je specializovaná pohybová innost vyzna ující se úsilím o co nejvyšší t lesný výkon i vít zstvím nad soupe em. Cílem sportu je podání maximálního sportovního výkonu. Sou ástí sportu je tzv. sportovní trénink (Charvát, 2002). Sportovní trénink - je soubor cílených pohybových inností, které cílen kultivují ur ité dovednosti a schopnosti k dosažení maximálního sportovního výkonu. Z hlediska pohybových aktivit podporujících zdraví, tuto oblast zám rn vynecháváme. V rámci aktivního životního stylu se budeme v novat problematice zdravotn - orientované zdatnosti a pohybovému tréninku. Zásadní rozdíl mezi sportovními a pohybovými aktivitami je v jejich cílech (Bunc, 2006b). Podstata sportu - jedná se vždy o zám rnou a uv dom lou innost s konkrétním cílem. Základním cílem sportu je sout ž a tedy dosažení co nejlepšího výkonu. Podstatná ást aktivit, které jsou ozna ovány jako sport jsou pohybové aktivity, jinak e eno, sport je realizován pomocí pohybových aktivit (Bunc, 2006b). Sport jako výkonov orientovaný fenomén je p ednostn zajímavý pro jedince s pot ebnými p edpoklady - t lesné, materiální, prostorové, apod. Nezbytná je dostate n vysp lá mentální kapacita. Bez ní se nem že jednat o sportovní trénink v pravém smyslu pojmu. V praxi to znamená, že až ve st edním školním v ku (v dob ukon ení vývoje nervové soustavy; rok dít te). V d ív jších fázích ontogenezy je sportovní ná iní nebo ná adí p ímým a konkrétním stimulátorem innosti; pozd ji plní funkci prost edku hry; pozd ji plní funkci prost edku hry a u školák se stává vlastní sportovní hra nikoli zám rnou sportovní inností, ale spíše hrou na n koho na konci prvního decenia je zna ná motivace prost ednictvím sportovních idol (Ku era aj., 1996). Pohybový trénink je soubor cílených pohybových inností, které mají ovlivnit zdravotní stav jedince, kultivují jeho t lesnou zdatnost prost ednictvím programu pohybových aktivit a p ispívají k jeho práceschopnosti. Pohybový trénink není orientován výkonnostn ani 9

10 vrcholov. Cílem pohybových aktivit je redukce n kterých patologických dopad sou asného životního stylu, zejména hypokineze (Bunc, 2006b). Pojem hypokineze je charakterizována jako nedostatek pohybu s negativním dopadem na zdraví a t lesnou zdatnost populace (Placheta aj., 1995). Více se o ní zmíníme v další z následujících kapitol. Kondi ní trénink - je soubor cílených pohybových inností, které ovliv ují základní složky zdatnosti nebo kondice, tedy vytrvalost, sílu, rychlost, obratnost a pohyblivost. V souvislosti s pohybovým tréninkem je vhodné spojovat t lesnou zdatnost. V oblasti sportovního tréninku se setkáváme s pojmem t lesná kondice (Bunc, 2006a). Aktuální úrove t lesné zdatnosti je výjime ným produktem pohybových inností, kde se rozhodujícím prvkem stává míra fyziologických adaptací jedince jako p ímý d sledek pohybové innosti. T lesná zdatnost znamená zvládnutí vn jších požadavk na jedince s menšími nároky na organismus, neboli optimalizaci funkcí organismu p i ešení vn jších úkol (Updyke, 1992). V p ípad t lesné zdatnosti se jedná o úkoly spojené s pohybovým výkonem - nap. zvládnutí stejného úseku trati s nižší srde ní frekvencí (Bunc, 2006a). T lesnou zdatnost a kondici v praxi ovliv ujeme pohybovým režimem p izp sobeným v ku a pohlaví. Vždy se individuáln zajímáme o aktuální stav organismu a jeho aktuální zdravotní zp sobilost k výkonu p edpokládané pohybové zát že (Bunc, 2006a). Na pohyb lze vyp stovat "závislost". Rozhodující období je v k 1-3 a 6-8 let. Návyky z t chto období významn ovliv ují jednání a chování jedince v dosp losti. Zejména u d tí je nutné dbát na individuální p ístup a požadovat po nich výkony individuáln v rámci svých možností. Mnohé d ti již p i prvních neúsp ších ve školní TV ztrácejí sebed v ru, identitu a jistotu a jsou frustrovány neúsp chem, což ovliv uje jejich další výb r pohybových inností a kvalitu jejich provedení a ovliv uje míru jejich motivace. Postupn m že dojít až k odmítání pohybu jako životního principu. Krom školního za ízení hraje rozhodující roli v tomto období rodina a její spolupráce se školou. Role školy je v tomto období realiza ní, informativní a návodná (Bunc, 2006b). Pokud jedinec za ne s jakoukoli pravidelnou pohybovou aktivitou již v d tském v ku, je u n j v tší p edpoklad, že se i jiným pohybovým aktivitám bude v novat i v dosp losti. Cíle pohybového tréninku u d tí jsou nau it se (Bunc, 2006b): - základním pohybovým schopnostem - základ m organizace pohybového tréninku p íprava, denní režim, pitný režim, bezpe nostní zásady sportu, apod. - základ m hodnocení ú inku pohybové zát že na organismus. Základním principem pohybového tréninku d tí je hra se sout živými prvky. Mimo 10

11 koordina n náro né sporty (krasobruslení, gymnastika, apod.), lze doporu ovat cílený pohybový nebo sportovní trénink cca od 12 roku v ku. U sportovního tréninku je podstatné se nau it rozhodným dovednostem, které charakterizují daný sport. Základem a zásadou je všestrannost, vybudování základ, které budou dále rozvíjeny. Velkým problémem je p ed asná specializace (Bunc, 2006b). Blahutková, ehulka, Dvo áková (2005) užívají termín sportovn pohybová aktivita. Sportovn pohybová aktivita je z hlediska t chto autor charakterizována jako jeden ze základních fenomén lidského bytí, podílí se na všech složkách d ní moderní spole nosti a je jedním ze základních element procesu p ispívajícího ke kvalit života a ke zdraví. Sportovn pohybové aktivity jsou využívány v biomedicínských a psychologických p ístupech jako prvky pro lé ebnou t lesnou výchovu, zdravotní t lesnou výchovu a pro psychoprofylaxi (nap. programy kinezioterapie) Pohybový trénink a t lesná zp sobilost Mezi pohybovým tréninkem a aktuální pohybovou zdatností existuje obousm rný vztah. Pohybový trénink spole n s genetickými p edpoklady ur uje aktuální zdatnost jedince neboli jeho t lesnou zp sobilost a naopak aktuální t lesná zp sobilost umož uje jedinci podstoupit ur itou pohybovou zát ž v rámci pohybového tréninku. Zdatn jší organismus je schopen fungovat optimáln ji, pracovat déle s menším množstvím chyb, realizovat náro né získané dovednosti po zna n dlouhou dobu p i snížení n kterých zdravotních rizik spojených s nedostatkem pohybu (Bunc, 2006a). Z pohledu celoživotní kultivace jedince se jeví jako nejpodstatn jší za ít s pravidelnými pohybovými innostmi nejlépe v ranném d tství. V ranném d tství dochází k výraznému formování vztahu dít te k jakýmkoli innostem p icházejícím z okolí. Vhodnou formou provozování pohybových inností je pravidelné sportování celé rodiny zásadou je, že celá rodina musí akceptovat toto snažení a musí být informována o cílech programu a musí se s nimi ztotožnit (Bunc, 2006a). Vyjád ení t lesné zdatnosti pro pot eby pohybového tréninku je velmi d ležité. Nezbytné je odlišit nápl pohybového programu pro zdravé jedince a jedince zdravotn oslabené. U skupiny zdravotn oslabených jedinc nebo pacient (kardiaci, diabetici, obézní, atd.) umož uje vyšší úrove t lesné zdatnosti zvládnout v tší rozsah inností, které m že vykonávat bez zásadního ohrožení, a p ispívá tedy k jeho v tší sob sta nosti a nezávislosti. V 11

12 tomto p ípad m že být pohybový trénink sestaven a aplikován pouze po konzultaci s ošet ujícím léka em (Bunc, 2006a). Role t lesné zdatnosti je zd raz ována ve spojitosti s redukcí n kterých negativních dopad sou asného životního stylu, spojených asto s hypokinézou. Existuje ada studií, která jednozna n dokládá, že vyšší úrove t lesné zdatnosti, jako d sledek pravideln provád ných pohybových aktivit, redukuje n které rizikové faktory civiliza ních chorob (nap. Blair et al., 1989, Paffenbarger et al., 1986, apod.) ízení a kontrola pohybového tréninku Jedná se o vysoce kreativní innost, p i které je t eba vždy respektovat individuální zvláštnosti jedince a dosažený stupe rozvoje. Je t eba nau it se vyhodnocovat subjektivní pocity, které nám poskytují informace o pr b hu pohybového tréninku a objektivizovat aktuální úrove trénovanosti. Subjektivní pocity hodnocení zát že, také po jejím ukon ení je možné zaznamenávat n kolika zp soby, nap. Borgovou RPE škálou, vedením tréninkového deníku. Evidence pohybového zatížení spolu se záznamem subjektivních pocit a objektivních okolností, které se b hem zatížení naskytly, nám pom žou p i individuálním výb ru nejvhodn jších forem pohybového zatížení spolu s nejvhodn jší organizací pohybového tréninku. Borgova RPE škála (,,Rating of Perceived Exertion ) slouží k hodnocení subjektivního vnímání intenzity, resp. namáhavosti p íslušného fyzického zatížení. Jedinec hodnotí své pocity v pr b hu zatížení a tyto jsou registrovány do protokolu. Následn tyto zaznamenané hodnoty mohou být použity p i další ordinaci pohybové aktivity a pro sebekontrolu. Nej ast ji se používá modifikovaná verze Borgovy škály 6 20 (tabulka 1), která je umíst na viditeln p ed testovaným nebo cvi ícím jedincem. Za átek od ísla 6 je podmín n nelineárním vztahem mezi výkonem a pocitem. Je užívána k hodnocení klinicky relevantních symptom, k odhadu pracovních inností, k hodnocení úsp šnosti terapie a rehabilitace a k hodnocení denních inností v r zných epidemiologických šet eních (Eston et al., 1996; Placheta aj., 1995). Kombinace objektivních ( asto fyziologických) a subjektivních ( asto psychologických) parametr b hem zát žového testu poskytuje celkové zhodnocení zát že vyprovokované cvi ením a podává informaci o individuální toleranci zát že. RPE škála je reprodukovatelné m ení námahy, které nebere ohled na v k, pohlaví a p vod. Základním p edpokladem klinické aplikace je, že percep ní a fyziologické odpov di mají lineární vztah platící p i r zných typech cvi ení a intenzitách. Toho lze využít zvlášt p i testování kardiak nebo 12

13 zdravotn oslabených jedinc s astými kardiovaskulárními komplikacemi, kte í v tšinou nemohou být testováni do maxima. Validita RPE odhadu relativní intenzity zát že je cenná užívá-li pacient betablokátory, které redukují maximální spot ebu kyslíku, což zvyšuje intenzitu zát že. Hodnota RPE odpovídá 60-70% VO 2max, hodnota RPE 16 odpovídá 85% VO 2max (ACSM, 1991; Mercer et al., 2002). Tabulka 1 Borgova RPE škála 6 V BEC ŽÁDNÁ ZÁT Ž 13 PON KUD NAMÁHAVÁ 14 7 ZCELA NEPATRNÁ ZÁT Ž 15 NAMÁHAVÁ VELMI LEHKÁ ZÁT Ž 17 VELMI NAMÁHAVÁ LEHKÁ ZÁT Ž 19 VELMI, VELMI NAMÁHAVÁ Borgova RPE škála ( eská verze: Placheta, 1995) Stále jsou nabízeny nové formy pohybového tréninku. P i vhodn zvolené intenzit zát že a dob trvání (zatížení + zotavení) m žeme prost ednictvím pohybových aktivit dosáhnout významných ovlivn ní úrovn zdatnosti. Jsou doporu ovány kombinacemi vytrvalostních inností se silovými (za azení i herních aktivit), vždy se jedná o individuální volbu jedince, podle pohybových inností, které up ednost uje. Cílem je výb r takové formy pohybové aktivity, aby byla schopna splnit cíle, které chceme dosáhnout (Bunc, 2006a) Možnosti hodnocení pohybové zp sobilosti Pohybová zp sobilost je charakterizována aktuální úrovní zdatnosti. Její hodnocení je nutným východiskem pro tvorbu individuálního plánu pohybového tréninku. Podle Bunce (2006b) je zp sobilost nutné vždy posuzovat ve dvou rovinách: a) dovednostní b) funk ní nebo morfologické zejména stav svalového aparátu Pod pojmem dovednostní rozumíme schopnost jedince zvládnout navrhovanou formu pohybové aktivity. Druhá rovina znamená odpovídající svalové vybavení, které musí umožnit 13

14 realizaci aktivity v dob alespo 10 minut nebo delší (Bunc, 2006b). Ob složky ve skute nosti nelze od sebe odd lit. Používáme t i základní objektiviza ní zp soby posuzování, prost ednictvím: 1. zdolání vzdálenosti ur itou rychlostí nebo za ur itý as 2. hodnoty maximální spot eby kyslíku (VO 2max ) 3. výsledk test úrovn svalové síly P íklad ad 1. zdolání vzdálenosti ur itou rychlostí nebo za ur itý as P ekonání ur ité vzdálenosti ur itou rychlostí pohybovými aktivitami cyklického charakteru (Bunc, 2006a): ch ze, b h - vzdálenost metr jízda na kole - vzdálenost 5000 metr (tra by m la být rovná, nebo jen s minimálním p evýšením; nevhodné jsou úseky s travnatým povrchem) plavání - vzdálenost 300 metr V p ípad t chto uvedených test je intenzita pohybové innosti hodnocena pomocí pr m rné rychlosti pohybu na dané vzdálenosti a na základ asu, který je pot ebný pro absolvování dané vzdálenosti (tabulka 2a, 2b). Pohybové aktivity cyklického charakteru lze jednoduchým zp sobem využít i pro ohodnocení d sledku aplikovaného pohybového režimu. Základním kritériem je rychlost pohybu, s jakou je sledovaný jedinec schopen zvládnout definovanou testovací trasu. V tabulce jsou uvedeny hodnoty maximální spot eby kyslíku jako obecné fyziologické prom nné, která charakterizuje úrove aerobní zdatnosti testované osoby. Pro srovnání osob, které se liší výškou a t lesnou hmotností, je tato prom nná vyjad ována v relativních hodnotách na kg t lesné hmotnosti. Tato veli ina charakterizuje míru pohybové zp sobilosti jedince. I v tomto p ípad platí, že maximální spot eba kyslíku tvo í nutnou, nikoliv posta ující, podmínku dostate né úrovn zdatnosti. To znamená, že t lesn zdatný jedinec musí vykazovat požadovanou úrove, ale samotná, by vyhovující, úrove ješt neznamená, že daná osoba má pot ebnou zdatnost. Do tohoto pole vstupují ješt další prom nné, jako jsou nap. psychické, biomechanické, motorické a další, které rozhodují o tom, jaká je skute ná úrove zdatnosti. Proto je p i hodnocení zdatnosti žádoucí posuzovat jak její úrove, tak i dosažený motorický výkon, v našem p ípad dosaženou rychlost ch ze. 14

15 Tabulka 2a Standardy aerobní zdatnosti pro ženy (Bunc, 2006a) 15

16 Tabulka 2b Standardy aerobní zdatnosti pro muže (Bunc, 2006a) Zejména u jedinc st edního nebo staršího v ku je rozhodujícím limitujícím faktorem úrove svalové síly nebo také stupe rozvoje svalstva, které zabezpe uje pot ebnou pohybovou innost. Z ady m ení podle Bunce (2006a) vyplývá, že zhruba od 55 let v ku, asto i d íve, dochází k postupnému úbytku tukuprosté svalové hmoty (ta ást t lesné hmoty, která se podílí p ímo na realizaci pohybové innosti) a k nár stu procenta t lesného tuku. Z t chto poznatk vyplývá, že základní prom nnou, kterou musíme vždy posoudit v p ípad pohybové intervence, je dostate ná úrove svalové síly umož ující realizovat pot ebnou pohybovou aktivitu v pot ebném ase. Požadovaného efektu ovlivn ní zdatnosti dosáhneme pouze v tom p ípad, že pohybová aktivita dané úrovn trvá alespo minut bez p erušení. Je d ležité si uv domit, že u netrénovaných jedinc nebo t ch, kte í dlouho žádnou pravidelnou pohybovou aktivitu neprovozovali, že tito nezvládnou kontinuální zatížení v uvedeném ase. V t chto p ípadech m žeme postupovat intervalovým zp sobem (volit kratší úseky zatížení a st ídat je s úseky odpo inku), a v tomto p ípad budeme úseky zatížení s ítat. 16

17 Pro hodnocení efektu pohybového zatížení, jeho dopadu na zdatnost daného jedince, je t eba kvantifikovat aplikované pohybové aktivity. Energetické náro nosti pohybových aktivit se budeme v novat pozd ji v jedné z následujících kapitol. Literatura: BLAIR, SN. et al. Physical fitness and all-cause mortality: A prospective study of healthy men and women. J Am Med Ass. 1989, 262 (17), s BUNC, V. Zvláštnosti kondi ní p ípravy žen. In NOVOTNÁ V., ECHOVSKÁ, I. a BUNC. V. Fit programy pro ženy. Praha: Grada Publishing, 2006a. 225 s. BUNC, V. Energetická náro nost pohybových aktivit a její využití pro ovliv ování t lesné hmotnosti. In VOBR, R. (ed). Disportare eské Bud jovice: Pedagogická fakulta Jiho eské univerzity, 2006b. ESTON, R. et al. The use of Ratings of Perceived Exertion for exercise prescription in Patients Receiving beta-blocker therapy. Sports Medicine. 1996, 21(3), s CHARVÁT, M. Sociální aspekty sportovních aktivit. Brno: Paido, In BLAHUTKOVÁ, M., EHULKA, E., DVO ÁKOVÁ, Š. Pohyb a duševní zdraví. Brno: Paido, s. KU ERA, M. aj. Pohyb v prevenci a terapii. Praha: Karolinum, s. MERCER, TH. et al. Low-volume exercise rehabilitation improves functional capacity and self-reported functional status of dialysis patients. Am J Phys Med Rehabil. 2002, 81, s PAFFENBARGER, RS., HYDE, RT., ALVIN, M. et al. Physical activity, all-cause mortality, and longevity of college alumni. N Engl J Med. 1986, 314. PLACHETA, Z. aj. Zát žová funk ní diagnostika a preskripce pohybové lé by ve vnit ním léka ství. Brno: Masarykova univerzita, s. STEJSKAL, P. Pro a jak se zdrav hýbat. B eclav: Presstempus, s. 17

18 UPDYKE, W. F. In search of relevant and credible physical fitness standards for children. Res Quart Exerc Sport. 1992, 63, s

19 3. Životní styl zdravý zp sob života Aktivní životní styl je formou životního stylu, který chápeme jako interakci mezi jedincem a okolím. Tato interakce v základním p iblížení má dv složky biologickou a sociální. Životní styl se m ní v pr b hu života u jedince i u r zných sociálních skupin. Ovliv uje t lesné, mentální a sociální chování a jednání. Životní styl formuje osobnostní vývoj a kompetence jedince, jeho výkonnost a identitu (Spirduso, 1995). Je podmín ný jak vnit ními (nap. v k, pohlaví, zdatnost, p edchozí pohybová zkušenost, aktuální zdravotní stav, atd.), tak zárove vn jšími podmínkami odrážejícími kulturní tradice, sociální, ekonomickou a politickou situaci ve spole nosti atd. (Spirduso, 1995). Životní zp sob, životní styl a životní sloh jsou pojmy myln považované za synonyma. Jednotlivé faktory životního zp sobu a slohu se promítají do životního stylu jedince nap.: z denního režimu mizí t lovýchova a sport, stoupá užívání návykových látek. U dosp lé populace se objevuje s postupujícím v kem nejen pokles objemu pohybových aktivit, ale zejména zvyšující se nadváha, pop. obezita, které jsou p í inou mnoha onemocn ní, zejména t ch kardiovaskulárních. Tyto negativní jevy ohrožují zdravotní stav celé populace (Jansa aj., 2005). Proto je nutné ovliv ovat p edevším kvalitu života (QOL-quality of life) z hlediska t lesného zat žování sportem nebo jinými pohybovými aktivitami, které dávají ur ité záruky zdravotní prevence, relaxa ních pocit, uspokojení a prožitk. V trojúrov ovém modelu kvality života však tyto priority nejsou zahrnuty. Vytrácí se tak jedna z nejd ležit jších podmínek kvality života aktivita a pohyb, respektive aktivita v n jaké innosti spojená s p im enou t lesnou námahou (Ková, 1995) Vysv tlení významu užitých pojm Životní sloh je funk ní a estetickou integrací spole enského života. Je to souhrn životních forem, které dosp ly k jednotnému výrazu a vyjad ují tak cít ní skupiny lidí, národa nebo ásti civilizace v ur ité historické é e. Lidské a výrobní vztahy, spolu s v domím a jednáním lidí, se promítají do v cného prost edí, kterým je lov k obklopen a které spoluvytvá í nebo devastuje (Jansa aj., 2005). 19

20 Životní zp sob je determinován etnickými, ekologickými, sociálními, ale i geopolitickými vlivy. Je z ejmé že tzv. americký zp sob života je odlišný od st edoevropského, tím spíše od zp sobu života Rom (Jansa aj., 2005). Životní styl je dynamický proces formy bytí jedince, determinovaný (Jansa aj., 2005): 1. geneticky (zd d né predispozice), 2. etnicky (adaptace na rodovou kulturu), 3. sociáln (životní úrove rodiny a pozd ji samovýd le ného adolescenta a dosp lého, resp. d chodce), 4. kulturn (tradice, návyky, mechanismy ešení situací jedince), 5. profesionáln (volba povolání, zm ny zam stnání, mobilita a jiné fartory) 6. genera n Aktivní životní styl (AŽS) chápeme jako takový životní styl, který umož uje jedinci zvládnout rozhodující ást na n j kladených nárok na stran jedné a na stran druhé umožní realizovat i nezbytné regenera ní a rehabilita ní aktivity. K jeho podstatným formujícím složkám pat í také pohybová aktivita, p edevším pravidelná a ízená pohybová aktivita (Seguin a Nelson, 2003; Spirduso, 1995). Pohybová aktivita jako sou ást pohybového režimu p itom nep edstavuje pouze biologický rozm r životního stylu, ale staví na bio-psychosociálním principu existence a fungování lidského organismu Faktory ovliv ující kvalitu života V rámci této problematiky byla na UK FTVS realizovaná studie (Bunc, Štilec, 2003), ve které se auto i Bunc a Štilec (2003) p ednostn zabývali biologickými a psychosociálními determinanty a zda mají srovnatelný význam. Jejich p ístup zd raz oval celostní nahlížení p i ešení otázek spojených s životem jedince jak ve vztahu k n mu samému, tak i v rámci sociálních skupin, k nimž b hem života náleží. Cílem studie na UK FTVS (Bunc, Štilec, 2003) bylo tedy ov it možnost posouzení p edpoklad aktivního životního stylu senior - aktuálního stupn rozvoje biologického v ku pomocí vybraných parametr t lesného složení. Rozhodujícími sledovanými prom nnými byly složky molekulárního modelu t lesného složení - koeficient ECM/BCM a sou asn ov ení možnosti ovlivn ní biologického v ku pohybovým programem možností realizovat jej v domácích podmínkách využívající jako rozhodující pohybovou aktivitu ch zi. 20