BESKYDY. CHRÁNùNÁ ÚZEMÍ âr OSTRAVSKO

Transkript

1 BESKYDY CHRÁNùNÁ ÚZEMÍ âr OSTRAVSKO

2 Ostravsko CHKO BESKYDY Pastviny pod legendami opfieden m Radho tûm (na snímku v pozadí v pravo). Na pfiedcházející stranû: Majestátní Lysá hora (323,4 m n. m.) nejvy í karpatsk vrchol na na em území. Chránûná krajinná oblast Beskydy se nachází ve v chodní ãásti âeské republiky v Moravskoslezském a Zlínském kraji pfii hranici se Slovenskou republikou. Byla vyhlá ena ministerstvem kultury âsr v nosem ã.j. 5373/73 ze dne CHKO zabírá 26 úpln ch a ãásti dal ích 5 katastrálních území. V mûra podle zfiizovacího v nosu ãiní 60 km 2. Správa CHKO sídlí v RoÏnovû pod Radho tûm. Nejsevernûj í bod CHKO se nachází na s.. na kfiiïovatce v obci Smilovice na Ropické plo inû a nejjiïnûj í na s.. v zákrutu silnice v obci Stfielná v Lyském prûsmyku. Nejzápadnûj í bod leïí na v. d. na kfiiïovatce silnice ã. 57 a ulice mûstské ãásti Krhová ve Vala ském Mezifiíãí a nejv chodnûj í na v. d. v zákrutu lesní cesty, km sz. od MostÛ u Jablunkova pfii úpatí okrajového svahu Jablunkovské brázdy. Nejvy ím bodem CHKO je Lysá hora (323,4 m n. m.) v Lysohorské hornatinû a nejniï í místo leïí v údolí RoÏnovské Beãvy u Zubfií (350 m n. m.). Relativní v ková ãlenitost tedy dosahuje hodnoty 973 m. Na CHKO Beskydy navazuje na území Slovenska CHKO Kysuce. Z hlediska regionální geologie leïí CHKO ve Vnûj ích Západních Karpatech, ve vnûj ím fly ovém pásmu. Slo- Ïitá geologická stavba Vnûj ích Západních Karpat na území CHKO vznikla v nûkolika fázích alpínské orogeneze. Je to dûsledek kolize africké a eurasijské desky na konci kfiídy a na zaãátku terciéru. Dno oceánu Tethys bylo vyzdviïeno, fly ové usazeniny na jeho dnû zvrásnûny a v miocénu jako bezkofienné pfiíkrovy od J aï JV pfiesunuty pfies autochton âeského masívu. Z hlediska sloïení se fly vyznaãuje mnohonásobn m rytmick m stfiídáním vrstev jílovcû, prachovcû, pískovcû a slepencû. Povrchovou stavbu tvofií tfii skupiny pfiíkrovû vnûj ího fly e. Nejspodnûj í pfiíkrov pfiedstavuje jednotka podslezská, pfies níï se nasunula jednotka 302 CHKO BY 2

3 CHKO Beskydy ZVLÁ Tù CHRÁNùNÁ ÚZEMÍ A PAMÁTNÉ STROMY slezská. V jejím tektonickém nadloïí spoãívá v jiïní ãásti CHKO raãanská jednotka magurské fly ové skupiny se upinami jednotky pfiedmagurské na bázi. Vnitfiní stavba uveden ch jednotek je sloïitá, jsou v nich dílãí pfiíkrovy a tektonické upiny. Dne ní stavbu území téï ovlivàuje zlomová tektonika, zejména v sv. ãásti Lysohorské hornatiny a v pfiilehlé Jablunkovské brázdû. Oblast CHKO je vût inou odnosov m územím. Z pokryvn ch útvarû jsou vyvinuty zejména pleistocénní a holocenní fluviální sedimenty fiíãních teras a niv. Svahové hlinitokamenité sedimenty jsou nerovnomûrnû rozmístûny a dosahují mocnosti nûkolika metrû. Fly ové horniny v CHKO jsou znaãnû gravitaãnû deformovány, zejména hlubinn m plouïením. Vlivem znaãné relativní v kové ãlenitosti území do lo k odlehãení hornin, vytlaãování plastick ch hornin (bulging), rozsednutí hfibetû a k pohybu horninov ch ker. CHKO BY 3 303

4 Ostravsko Vsetínské vrchy z Pusteven. Rozsáhlé poru ení horninov ch masívû dosvûdãuje velk poãet pseudokrasov ch jevû (propastí, jeskyní, zdvojen ch hfibetû). V CHKO je v souãasné dobû registrováno 28 pseudokrasov ch propastí a jeskyà. Ve svahovinách jsou ãetné sesuvy. Na území CHKO se nachází kolem 300 území postiïen ch svahov mi deformacemi. Celé území CHKO náleïí ke geomorfologické provincii Západní Karpaty, k soustavû Vnûj í Západní Karpaty a k podsoustavám Západobeskydské podhûfií a Západní Beskydy. Ze Západobeskydského podhûfií zasahují do CHKO jen malé v bûïky celku Podbeskydská pahorkatina pfii severním úpatí Moravskoslezsk ch Beskyd. Naprostá vût ina CHKO leïí v podsoustavû Západní Beskydy. Jádro a nejv raznûj í ãást CHKO tvofií celek Moravskoslezské Beskydy sloïen ze dvou ãástí. Na severu je to mohutn monoklinální hfibet, ãlenitá hornatina zvaná Pfiední hory, tvofiená pfieváïnû velmi odoln mi sedimenty godulské jednotky slezského pfiíkrovu. Stfiední nadmofiská v ka hornatiny ãiní 703 m. Na severu spadá hornatina v razn m strukturním svahem na ãele vrstev godulské jednotky uklonûn ch k jihu. Plo iny na vrcholech a hfibetech sklonûné k jihu jsou obvykle povaïovány za zbytky pobadenského zarovnaného povrchu, ale spí e se jedná o strukturnû denudaãní povrchy kontrolované uloïením odoln ch godulsk ch pískovcû a slepencû. âetné pískovcové skalní útvary (tory, skalní hradby, mrazové sruby) vznikly kryogenními pochody v chladn ch obdobích pleistocénu. V chodní ãást hornatiny je postiïena radiální tektonikou a spadá do Jablunkovské brázdy v razn m zlomov m svahem. Hfibet prorá- Ïejí od JV k SZ prûlomová údolí âeladenky, Ostravice a Morávky. Na jihu jsou to niï í jednotky sloïené z ménû odoln ch hornin tvofiících Zadní hory a Klokoãovskou hornatinu na hranici se Slovenskem. Mohutn hfibet Pfiedních hor rozdûlují sedla na tektonick ch liniích a hluboká prûlomová údolí na podcelky a geomorfologické okrsky. Západní ãást aï po prûlomové údolí Ostravice tvofií podcelek Radho tská hornatina. Nejvût í v ky dosahuje kóta Smrk (276,4 m n. m.) a její povrch má stfiední nadmofiskou v ku 70 m. Má ráz strukturního hfibetu stupàovitû klesajícího k jihu. Odolné pískovce a slepence godulské jednotky slezského pfiíkrovu se sklánûjí k J aï JV a jsou poru ovány hlubinn m plouïením, coï prokazují ãetné pseudokrasové propasti a jeskynû. Velk m jeskynním systémem je PP KnûhyÀská jeskynû na jv. svahu Knûhynû (256,8 m n. m.), která má délku 280 m a svou hloubkou 57,5 m je nejhlub í propasèovitou jeskyní ve Vnûj- ích Západních Karpatech. V okolí je dal ích 0 jeskyní. Pseudokrasová jeskynû Cyrilka na Pustevnách dosahuje délky 370 m. Dal í známé pseudokrasové jeskynû jsou na Radho ti (29 m n. m.). StupÀovit jiïní svah Radho tského hfibetu s rozevfien mi 304 CHKO BY 4

5 puklinami a zdvojen mi hfibety svûdãí o znaãném rozsahu pohybu ker hornin vlivem hlubinného plouïení. Za prûlomov m údolím Ostravice navazuje na Radho tskou hornatinu masívní Lysohorská rozsocha podcelku Lysohorská hornatina, ve které Moravskoslezské Beskydy vrcholí Lysou horou (323,4 m n. m.). Také v této ãásti jsou odolné, mírnû k jihu sklonûné, pískovcové vrstvy postiïeny hlubinn m plouïením, o ãemï svûdãí velké pseudokrasové jeskynní systémy na hfibetu Luk ince (899,0 m n. m.) sz. od Lysé hory (323,4 m n. m.). Celkem se zde nachází est jeskyní, z nich Ondrá- ovy jeskynû dosahují hloubky 34,5 m a tvofií systém 27 m dlouh. Na sv. za údolím Morávky pak Pfiední hory konãí okrskem Ropická rozsocha, kde dosahuje nejvût í v ky Ropice (082,5 m n. m.). Strukturnû-denudaãní georeliéf s tvrdo i, strukturními terasami, mrazov mi sruby, balvanov mi proudy a sesuvy je vzhledem ke své poloze na styku s pfiíãnou tektonickou sníïeninou Jablunkovské brázdy postiïen radiální tektonikou. Podélná tektonická sníïenina RoÏnovské brázdy na JZ a podélná erozní sníïenina v ménû odoln ch horninách v pramenn ch oblastech fiek Lomné, Morávky, âeladenky a Ostravice oddûluje od Pfiedních hor niï í georeliéf Zadních hor a Klokoãovské hornatiny. Nejvy í body obou geomorfologick ch jednotek leïí na státní hranici se Slovenskem (Velk Polom 067,3 m n. m., Bobek 87,2 m n. m.). Osu sníïeniny RoÏnovské brázdy tvofií údolí fieky RoÏnovská Beãva. Její povrch má stfiední nadmofiskou v ku 486 m. Podél fieky jsou vyvinuty pleistocénní akumulaãní terasy. Nad nimi jsou pliocenní aï spodnopleistocenní pedimenty. JiÏnû od RoÏnovské brázdy se zvedají Vsetínské vrchy, které jsou v chodním podcelkem Host nsko-vsetínské hornatiny. Je to ãlenitá vrchovina aï plochá hornatina pfii ãele magurského pfiíkrovu, jejíï povrch má stfiední nadmofiskou v ku 593 m; kulminuje Vysokou (024,2 m n. m.) v SoláÀském hfibetu. V georeliéfu jsou stopy tfií zarovnan ch povrchû. Nejmlad í, pliocenní aï spodnopleistocenní pedimenty zabíhají do Vsetínsk ch vrchû podél údolí vodních tokû. Na svazích jsou ãetné a rozsáhlé sesuvy. V údolí Vsetínské Beãvy ve vsetínském synklinoriu lemují nivu fieku stupnû pleistocénních fiíãních teras. tûrky stfiedopleistocenní terasy dosahují mocnosti aï nûkolika metrû a nacházejí se aï 50 m nad nivou. Místy jsou postiïeny sesuvy. Nad nimi se nacházejí pliocenní aï spodnopleistocenní pedimenty ve vsetínsk ch vrstvách. JiÏní ãást CHKO jiïnû od údolí Vsetínské Beãvy tvofií geomorfologick celek Javorníky, náleïející do podsoustavy Moravsko-slovensk ch Karpat. Povrch tohoto pohofií má stfiední v - ku 63 m. Fly ové sedimenty, nále- Ïející dílãímu raãanskému pfiíkrovu magurského fly e, jsou rozlámány na kry. Nejvy ím bodem moravské ãásti je Mal Javorník (09,2 m n. m.) na státní hranici se Slovenskem. Pohofií se dûlí na sz. ãást zvanou Ráztocká hornatina (stfi. nadm. v ka 643,2 m) a jz. ãást zvanou Pulãínská hornatina (stfi. nadm. v ka 608 m, Makyta 923,3 m n. m.). Nejvy í pohraniãní Javornick hfibet v Ráztocké hornatinû je úzk a protáhl ve smûru JZ SV a kontrolovan pruhem odolnûj ích pískovcû. V Pulãínské hornatinû, na vrcholu Hradiska (773, m n. m.), je v luhaãovick ch pískovcích zlínského souvrství NPR Pulãín-Hradisko, skalní mûsto s drobn mi tvary zvûtrávání a odnosu pískovcû, s pseudokrasov mi jeskynûmi a s rozsáhl m sesuvem. CHKO Beskydy Hfibety Vsetínsk ch vrchû a JavorníkÛ rozdûlují hluboká údolí. Pohled k jihu z Horní Beãvy, z místní ãásti Bene ky. CHKO BY 5 305

6 Ostravsko KRAJINN POKRYV Puklinové jeskynû beskydského pseudokrasu jsou bez krápníkové v zdoby a mají rozsedlinov charakter. Dílãí raãansk pfiíkrov magurského fly e tvofiící jiïní ãást CHKO vznikl tektonick mi pohyby pyrenejské fáze alpínského vrásnûní mezi eocénem a oligocénem a helvétsk mi pohyby mezi spodním a svrchním oligocénem. âelo helvetské formy magurského pfiíkrovu se pak stalo zdrojovou oblastí t lové ãásti sedimentaãního prostoru vnûj ích fly ov ch jednotek slezského a podslezského pfiíkrovu. Bûhem sávsk ch (eger eggenburg otnang) a t rsk ch pohybû (karpat baden) byl magursk pfiíkrov spolu s pfiedmagurskou, slezskou a podslezskou jednotkou pfiesouván dále k SZ na platformní pfiedpolí. Po ukonãení mlado t rsk ch pohybû (po spodním badenu) do lo rychle k odnosu a zarovnání fly ov ch sedimentû 306 CHKO BY 6

7 vzniku pobadenského zarovnaného povrchu. V attické fázi v mlad ím miocénu a rodanské fázi v pliocénu byly vrásové pfiíkrovy s pobadensk m zarovnan m povrchem rozlámány na kry, které se dostaly do rûzn ch v kov ch poloh. Pohyby spolu se zafiíznutím vodních tokû a vznikem údolí byly pfiíãinou rozsáhlého poru ení fly ov ch hornin hlubinn m plouïením. Pohyby byly rovnûï podnûtem pro v voj pedimentû, které pronikaly do vy ího terénu a v ménû odoln ch horninách splynuly v pliocenní pediplén. Nejmlad ím zarovnan m povrchem jsou svrchnopliocenní a spodnopleistocenní pedimenty tzv. pofiíãní úrovnû, sledující dne ní vodní toky. Také tyto pedimenty jsou postiïeny kvartérními tektonick mi pohyby a hlubinn m plouïením. V chladn ch obdobích pleistocénu byl v území vyvinut permafrost a pûsobily intenzívní kryogenní pochody (mrazové zvûtrávání, kongeliflukce). V holocénu dochází na svazích k rozsáhl m sesuvn m pochodûm a svahov m deformacím. Zejména intenzívní byly tyto pochody v roce 997 po katastrofálních ãervencov ch sráïkách. V znamn m geomorfologick m ãinitelem se v souãasné dobû stala lidská spoleãnost. Podle Quitta, E., 97, patfií vût ina území chránûné krajinné oblasti do chladné klimatické oblasti. Pouze úzk lem na severov chodním okraji a niï í polohy jiïní ãásti Vala ska náleïí do mírnû teplé klimatické oblasti. V nejniï ích polohách se dlouhodobá prûmûrná roãní teplota vzduchu pohybuje kolem 7 C, na Lysé hofie má hodnotu jen 2,6 C. âast m jevem jsou zimní teplotní inverze se zhor en mi podmínkami rozptylu zneãi tûnin do vy - ích vrstev atmosféry, sníïen mi úhrny sluneãního svitu a extrémnû nízk mi pfiízemními teplotami vzduchu v údolích a niï ích polohách, zatímco ve vy - ích polohách chránûného území panuje jasné poãasí s v raznû vy ími teplotami vzduchu a ãasto i velmi dobrou dohledností. Velk vliv na vysoké hodnoty sráïkov ch úhrnû má návûtrná poloha horského pásma vzhledem k ãetnému západnímu proudûní vzduchu. Lysá hora s prûmûrn m roãním sráïkov m úhrnem 389,8 mm patfií mezi sráïkovû nejbohat í místa âeské republiky. Nejvíce sráïek spadne v prûmûru v ãervnu aï srpnu, nejménû v únoru a bfieznu. Absolutní mûsíãní maximum na Lysé hofie ãiní 8,5 mm (ãervenec 997). Souvislá snûhová pokr vka se v nejvy ích horsk ch polohách drïí v prûmûru 50 aï 80 dní za rok. V horách je v prûmûru v raznû vût- í oblaãnost v létû vlivem intenzivnûj í konvekce a s tím jsou zde i niï í hodnoty sluneãního svitu. V niï ích polohách b vá v chladné polovinû roku vût- í ãetnost mlh nebo nízké oblaãnosti. PrÛmûrné délka sluneãního svitu ãiní v CHKO 600 hodin za rok. Ve volné atmosféfie sice pfievládá západní smûr proudûní, ale v pfiízemních vrstvách atmosféry je smûr vûtru ovliv- Àován morfologií terénu. V Moravskoslezsk ch Beskydech proto pfievládá smûr S J, na Vala sku smûr V Z. V exponovan ch polohách se vítr sv mi dynamick mi úãinky projevuje na vegetaci pfiímo, napfi. vlajkové tvary stromû, v vraty, ale i nepfiímo (imisní zneãi tûní návûtrn ch a vrcholov ch poloh). Území CHKO Beskydy je oblastí dosti aï velmi vodnou, specifick odtok kolísá mezi 0 aï 25 l s km 2. Nejvodnûj ími mûsíci jsou bfiezen a hlavnû duben, nejménû vodn mi prosinec aï únor. Fyzickogeografické faktory mají vliv na to, Ïe retenãní schopnost je pomûrnû malá. Tuto skuteãnost potvrzují vysoké koeficienty odtoku více neï CHKO Beskydy Celé Západní Beskydy náleïí k fly ovému pásmu s typick m stfiídáním vrstev pískovcû, prachovcû, jílovcû a slepencû. CHKO BY 7 307

8 Ostravsko Pfiedev ím v období zimních inverzí je patrná pfiímá návaznost Západních Beskyd na slovenská pohofií. Pohled z Radho tû k Malé Fatfie. 45 % v celé oblasti, ve vy ích ãástech pohofií aï 60 % a extrémní rozkolísanost odtoku (ãetné povodnû). Zhruba stfiedem území probíhá ve smûru V Z hlavní evropské rozvodí. Toky severnû od linie Vefiovické vrchy sedlo Pindula Radho È âertûv ml n MartiÀák Bumbálka Velk Polom Jablunkovsk prûsmyk spadají do povodí Odry (úmofií Baltského mofie), toky jiïnû od této linie do povodí Dunaje (úmofií âerného mofie). Severní ãást je odvodàována pravostrann mi pfiítoky Odry. Severní svahy Vefiovick ch vrchû jsou odvodàovány Jiãínkou a jejím pfiítokem Zrzávkou. Masiv Radho tû a Velkého Javorníka nad Fren tátem pod Radho tûm vytváfií pramenn amfiteátr Lubiny a jejích pfiítokû. Nejvût ím pravostrann m pfiítokem Odry z Beskyd je Ostravice. Z celkové délky 65, km a plochy povodí 826,8 km 2 spadá do CHKO ãtvrtina délky a tfietina povodí. V lokalitû ance byl tok pfiehrazen sypanou kamennou hrází. eka vzniká v Zadních horách soutokem Bílé a âerné Ostravice, jejími pfiítoky aï po Fr dlant nad Ostravicí jsou krátké prudké potoky, protékající zalesnûn mi údolími Beskyd. Stfiední ãást Moravskoslezsk ch Beskyd mezi masivem Lysé hory, hraniãním hfibetem a hfibetem Ropice je odvod- Àována nejvût ím pfiítokem Ostravice, Morávkou (ústí do Ostravice zprava jiï mimo CHKO). Jejím nejdûleïitûj ím pfiítokem je levostranná Mohelnice. Obû se fiadí k tokûm pramenícím v Zadních horách. PrÛlomov mi údolími prorazily tyto fieky pfiední pásmo hornatiny a rozãlenily je na samostatné ãásti (Lysou horu, Travn, hfibet Ropice). V jejich korytech se nacházejí ãetné pefieje a kaskády. RovnûÏ Morávka byla pfiehrazena a pro svou ãistotu je vyuïívána jako zdroj pitné vody. Severov chodní a v chodní svahy Moravskoslezsk ch Beskyd odvodàují levostranné pfiítoky Ol e (Lomná, Ropiãanka, Tyrka a Stonávka). JiÏní svahy Radho Èské hornatiny, jiïnûji poloïené hfibety Vsetínsk ch vrchû a JavorníkÛ patfií do úmofií âerného mofie. Celá oblast je odvodàována Beãvou, která vzniká soutokem RoÏnovské a Vsetínské Beãvy (mimo CHKO). Nejvût ím lev m pfiítokem Vsetínské Beãvy je Senice. Z pravé strany pfiitéká mezi Vsetínem a Vala sk m Mezifiíãím Bystfiice, na které je malá vodní nádrï Bystfiiãka. Povodí RoÏnovské Beãvy je pomûrnû protáhlé, takïe její poboãky jsou prudké, ale pomûrnû krátké. eka má statut vodohospodáfisky v znamného toku. 308 CHKO BY 8

9 Území CHKO Beskydy je celkovû chudé na podzemní vody, neboè málo propustné horniny karpatského fly e se vyznaãují nepfiízniv mi podmínkami pro obûh podzemních vod. Pfies nepfiíznivé podmínky jsou neodmyslitelnou ãástí krajiny prameny, na mnoha místech upravené do studánek. Mezi nejvût í zdroje z podzemních vod patfií jímací území RoÏnov pod Radho tûm (0 l s ), Ko afiiska ( l s ) a Bystr (5 l s ). V CHKO Beskydy je fiada v ronû sirovodíkov ch vod, jejich vydatnost je ov em malá, prakticky se nevyuïívají nebo nejsou obecnû známy. Z hlediska moïnosti a vyuïití mnoïství vody se jeví oblast jako celostátnû velmi v znamná. Vysoké specifické odtoky indikují vysokou vodnost, vysok stupeà zalesnûní a pomûrnû fiídké osídlení zachovaly pomûrnou ãistotu vody. Vzhledem k tûmto faktorûm jsou Západní Beskydy bohat m a nenahraditeln m zdrojem pitné vody pro místní i vzdálené odbûratele. Dodávají rovnûï vodu okolním prûmyslov m aglomeracím. Na základû zákona ã. 73/78 o vodách byla vládním nafiízením ã. 40/78 Sb. ãást Beskyd, kryjící se s hranicemi CHKO, prohlá ena za chránûnou oblast pfiirozené akumulace vod (CHOPAV). Pokud se t ká vyuïití vody, jedním z nejstar ích zpûsobû bylo plavení dfieva. Tuto dobu pfiipomínají tzv. klauzy, malé nádrïky, pfii jejichï vypou tûní se splavovala po horsk ch tocích polena. Dosud existují Maxova, Luãovecká, Panská a nûkteré dal í nádrïky, pfiedev ím v okolí obce Bílá. Dal í skupinou vodních ploch jsou men í nádrïe, vybudované pûvodnû pro zadrïování velk ch vod, v souãasnosti slouïící rovnûï jako rekreaãní plochy, pfiedev ím Horní Beãva na RoÏnovské Beãvû a Bystfiiãka na fiíãce Bystfiici (na hranicích CHKO). Nejv znamnûj í skupinou vodních dûl jsou dnes vodárenské nádrïe, podstatn a tûïko nahraditeln zdroj pitné i uïitkové vody pro prûmyslové aglomerace v pfiedpolí CHKO. V severní ãásti slouïí tomuto úãelu Morávka na stejnojmenné fiece a ance na Ostravici. Úpravny vody pro tyto zdrïe jsou tûsnû mimo hranice CHKO ve Vy ních Lhotách a Fr dlantû nad Ostravicí-Nové Vsi. Na Vsetínsku byla vybudována nádrï u obce Karolinka na potoku Stanovnice, levém pfiítoku Vsetínské Beãvy. Vût í rybníky ani jezera se na území CHKO nenacházejí. PÛdní pokryv CHKO odpovídá pfieváïnû hornatému povrchu, rostlinnému pokryvu a klimatick m podmínkám. Z pedogenetického hlediska se Západní Beskydy fiadí do regionu kambizemí silnû kysel ch a regionu horsk ch podzolû a podzolû kambizemních. Podzol kambizemní (humusov, arenick ) vznikl na svahovinách odvápnûn ch fly ov ch bfiidlic vût inou pod smrkov mi monokulturami ve vrcholov ch partiích severov chodní a v chodní ãásti Moravskoslezsk ch Beskyd (oblast hor Smrk, Lysá hora, CHKO Beskydy Údolní nádrï ance na fiece Ostravici je zásobárnou pitné vody pro ostravskou sídelní aglomeraci. V pozadí hora Smrk. CHKO BY 9 309

10 Ostravsko Travn, Radho È, Taneãnice jiïnû aï v chodnû od Morávky a âeladné). Tam, kde nezvûtralé bfiidlice leïí mûlce pod povrchem, vznikly ãetné okrsky kambick ch (typick ch) rankerû s doprovodn mi iniciálními stadii v voje pûd litozemûmi. V niï ích partiích uveden ch oblastí (na stejném horninovém podkladû) navazují na podzoly velké celky silnû kyselé kambizemû dystrické. Ty se zde lokálnû stfiídají s kryptopodzoly (typick m, rankerov m) tzv. reziv mi pûdami. Podél severní hranice CHKO, od Ostravice aï po Mofikov, leïí men í celky (zemûdûlsky obhospodafiované) kambizemû typické a pseudoglejové (kyselé i nasycené variety). Hydromorfní pûdy, konkrétnû ostrûvky organozemû typické (glejové) nalezneme severnû od Trojaãky (987 m n. m.) a kolem ãetn ch prameni È v okolí nejvy ích beskydsk ch vrchû a hor. V tûchto polohách se prolínají organozemû s gleji (typick m, organozemním, kambick m); gleje leïí také podél vodních tokû, kde jsou vázány na nevápnitá deluvia a deluviofluviální sedimenty. Ve v chodní ãásti CHKO lemuje nivu fiíãky Lomné (západnû od MostÛ u Jablunkova) pseudoglej typick na polygenetick ch hlínách s eolickou a tûrkovitou pfiímûsí, lokálnû pfiekr vající nevápnité pískovce. Nivy fiek Ostravice, Lomné, âeladenky a nûkter ch vût ích potokû (Sihelsk, Velk, Slavíã aj.) zaujímá fluvizem typická (glejová) na nevápnit ch nivních sedimentech. Potenciální pfiirozenou vegetaci území CHKO Beskydy tvofií pfieváïnû listnaté a smí ené lesy, v men í mífie lesy jehliãnaté. Ve stfiedních a vy ích polohách území tvofií klimaxovou vegetaci na minerálnû bohat ích horninách spoleãenstva kvûtnat ch buãin podsvazu Eu-Fagenion. Nejroz ífienûj í je buãina s kyãelnicí devítilistou (Dentario enneaphylli-fagetum). Jsou to obvykle dvoupatrové fytocenózy, kde ve stromovém patfie pfievládá buk lesní (Fagus sylvatica), pfiimí en je javor klen (Acer pseudoplatanus) a jedle bûlokorá (Abies alba). V bylinném patfie mûïeme zaznamenat kyãelnici devítilistou (Dentaria enneaphyllos), k. cibulkonosnou (D. bulbifera), samorostlík klasnat (Actaea spicata), kapradinu laloãnatou (Polystichum aculeatum), vraní oko ãtyfilisté (Paris quadrifolia), ostfiici lesní (Carex sylvatica), kostfiavu lesní (Festuca altissima) aj. Tyto buãiny jsou roz ífieny pfiedev ím v montánním stupni, zachovaly se napfi. v NPR Mazák, NPR Radho È, PR Mazáck Grúnik. Právû územím CHKO Beskydy, probíhá hranice roz ífiení tohoto spoleãenstva s vikarizující karpatskou buãinou s kyãelnicí Ïláznatou (Dentario glandulosae-fagetum). Struktura tûchto porostû a sloïení stromového patra jsou podobné pfiedchozí asociaci. Bylinné patro tvofií kromû kyãelnice Ïláznaté (Dentaria glandulosa) Ïindava evropská (Sanicula europaea), kapraì osténkatá (Dryopteris carthusiana), alvûj lepkavá (Salvia glutinosa), rozrazil horsk (Veronica montana) aj. Toto spoleãenstvo roste v âr pouze v severní ãásti Moravskoslezsk ch Beskyd a zasahuje také do JavorníkÛ, kde je omezeno na malou ãást pramenné oblasti Vsetínské Beãvy. Chrání jej napfi. NPR Mion í a NPR Razula. V horsk ch polohách území se vyvinuly smrkové buãiny (Calamagrostio villosae-fagetum). Jejich stromové patro je tvofieno pfieváïnû bukem lesním, pfiimí en b vá javor klen a smrk ztepil (Picea abies). V bylinném patfie dominuje tfitina chloupkatá (Calamagrostis villosa), popfi. t. rákosovitá (C. arundinacea), místy také borûvka ãerná (Vaccinium myrtillus), vzácnûji Ïebrovice rûznolistá (Blechnum spicant), podbûlice alpská (Homogyne alpina) a plavuà puãivá (Lycopodium annotinum). Tyto porosty najdeme napfi. v PR Travn, PR Smrk a PR Nofiíãí. V nejvy ích polohách centrální ãásti Moravskoslezsk ch Beskyd se zachovaly horské klimaxové smrãiny (Calamagrostio villosae-piceetum), obvykle v komplexu se smrkov mi buãinami. Naprosto v nich pfievaïuje smrk ztepil pfiimí en je jefiáb ptaãí (Sorbus aucuparia). Bylinné patro je druhovû chudé, dominuje tfitina chloupkatá, popfi. borûvka ãerná. V bohatém mechovém 30 CHKO BY 0

11 CHKO Beskydy POTENCIÁLNÍ P IROZENÁ VEGETACE patfie pfievládá obvykle ploník ztenãen (Polytrichum formosum), jinde dvouhrotec chvostnat (Dicranum scoparium). Horské smrãiny jsou chránûny napfi. v NPR Mazák i jinde v oblasti Lysé hory. V horní ãásti povodí âeladenky, Ostravice a Lomné se ojedinûle nacházejí podmáãené rohozcové smrãiny (Mastigobryo-Piceetum), vázané na terénní sníïeniny, vysokou hladinu podzemní vody a její zpomalen odtok. Stromové patro je tvofieno témûfi v hradnû smrkem ztepil m (Picea abies). Vzácnûji b vá pfiimí en jefiáb ptaãí (Sorbus aucuparia). Bylinné patro je druhovû chudé s nízkou pokryvností. Dominuje v nûm borûvka ãerná (Vaccinium myrtillus), hojná je metliãka kfiivolaká (Avenella flexuosa), vzácná plavuà puãivá (Lycopodium annotinum). Oproti tomu mechové patro je dobfie vyvinuté, mnohde s dominantními ra eliníky, napfi. ra eliníkem Girgensohnov m (Sphagnum girgensohnii). Toto spoleãenstvo je chránûno v PR V Podolánkách, kde jsou fragmentárnû vyvinuty také porosty inklinující k ra elinné CHKO BY 3

12 Ostravsko 3 2 Samãí kvûtenství kociánku dvoudomého (Antennaria dioica). 2 Îebrovice rûznolistá (Blechnum spicant). 3 Druhovû bohatá louka u Huslenek. smrãinû (Sphagno-Piceetum) s rosnatkou okrouhlolistou (Drosera rotundifolia), brusinkou obecnou (Rhodococcum vitis-idaea) aj. Podél âerné Ostravice roste místy pfiesliãková smrãina (Equiseto-Piceetum) s dominující pfiesliãkou lesní (Equisetum sylvaticum) a tfitinou chloupkatou (Calamagrostis villosa). V nejvy ích partiích Lysé hory a Smrku je mapována papratková smrãina (Athyrio alpestris-piceetum). Ve stromovém patfie pfievládá smrk ztepil (Picea abies), kter spolu s jefiábem ptaãím (Sorbus aucuparia) vytváfií rozvolnûné nízkokmenné porosty. Pokryvnost bylinného patra je vysoká, dominuje v nûm papratka horská (Athyrium distentifolium), dále je tvofieno kapradí rozloïenou (Dryopteris dilatata), borûvkou ãernou (Vaccinium myrtillus), bikou lesní (Luzula sylvatica), tfitinou rákosovitou (Calamagrostis arundinacea), vzácnûji sedmikvítkem evropsk m (Trientalis europaea), kokofiíkem pfieslenat m (Polygonatum verticillatum) a ãípkem objímav m (Streptopus amplexifolius). Toto spoleãenstvo lze zaznamenat také na v NPR Radho È a NPR Knûhynû-âertÛv ml n. Pfiedev ím v oblasti Radho Èské hornatiny, v povodí RoÏnovské Beãvy, ale ostrûvkovitû i jinde na území CHKO, se zachovaly acidofilní bikové buãiny (Luzulo-Fagetum). Stromové patro je vût inou tvofieno jen bukem lesním (Fagus sylvatica), ve vy ích polohách tvofií pfiímûs smrk ztepil, vzácnû jedle bûlokorá (Abies alba). Jen zfiídka a slabû vyvinuté kefiové patro je zpravidla tvofieno zmlazujícím bukem, popfi. ostruïiníkem malinov m (Rubus idaeus). Bylinné patro je druhovû chudé a má nízkou pokryvnost. Bikové buãiny jsou chránûny napfi. v PR Travn. Plo nû nevelká jsou spoleãenstva su- Èov ch a roklinov ch lesû (Tilio-Acerion). Nacházejí se na prudk ch balvanit ch svazích a v zafiíznut ch Ïlebech, vût inou na kontaktu s kvûtnat mi buãinami. Ve stromovém patfie pfievládá pfiedev ím javor klen (Acer pseudoplatanus), jilm horsk (Ulmus glabra), jasan ztepil (Fraxinus excelsior) a buk lesní. V kefiovém patfie mimo v e uvedené dfieviny rostou zimolez ãern (Lonicera nigra), rybíz alpínsk (Ribes alpinum) a vzácnû rûïe pfievislá (Rosa pendulina). Bylinné patro je zpravidla bohaté. Tvofií ho mûsíãnice vytrvalá (Lunaria rediviva), net kavka nedûtklivá (Impatiens noli-tangere), místy také udatna lesní (Aruncus vulgaris) a kapradina laloãnatá (Polystichum aculeatum). Nápadn b vá aspekt jarních geofytû se snûïenkou podsnûïníkem (Galanthus nivalis), zapalicí ÏluÈuchovitou (Isopyrum thalictroides), piïmovkou mo usovou (Adoxa moschatelina) a dymnivkou dutou (Corydalis cava). Na území CHKO je vyvinuta pfieváïnû asociace Lunario-Aceretum, fragmentárnû asociace Arunco-Aceretum. Jsou chránûna napfi. v NPR Radho È, NPR Mazák, PR Hu t n a PR Trojaãka, kde roste i kriticky ohroïen jelení jazyk celolist (Phyllitis scolopendrium). 32 CHKO BY 2

13 Na mírnûj ích svazích v niï ích polohách v povodí Vsetínské Beãvy a Senice se nacházejí ostfiicové buãiny (Carici pilosae-fagetum). Ve stromovém patfie dominuje buk lesní, bûïná je pfiímûs dubu zimního (Quercus petraea). Dominantu bylinného patra tvofií ostfiice chlupatá (Carex pilosa), k ní se druïí pry ec mandloàovit (Tithymalus amygdaloides), vzácnû okrotice dlouholistá (Cephalanthera longifolia) a dal í. Jen v nejniï ích polohách najdeme ostfiicovou dubohabfiinu (Carici pilosae-carpinetum). V CHKO je roz- ífiena pouze podél toku Senice a Vsetínské Beãvy a také na severozápadním okraji v Podbeskydské pahorkatinû. Ve stromovém patfie pfievládá habr obecn (Carpinus betulus), hojná je lípa malolistá (Tilia cordata) a buk lesní (Fagus sylvatica). V bylinném patfie dosahuje vy í pokryvnosti ostfiice chlupatá, dále kyãelnice cibulkonosná (Dentaria bulbifera), pry ec mandloàovit, svízel vonn (Galium odoratum), s. SchultesÛv (G. schultesii) aj. Do zafiíznut ch údolí proniká vegetace luïních lesû. Místy se zachovaly fragmenty asociace Arunco sylvestris- -Alnetum glutinosae s javorem klenem (Acer pseudoplatanus), ol í lepkavou (Alnus glutinosa) a jasanem ztepil m (Fraxinus excelsior) ve stromovém patfie a s baïankou vytrvalou (Mercurialis perennis), krabilicí chlupatou (Chaerophyllum hirsutum), udatnou lesní (Aruncus vulgaris) a ptaãincem hajním (Stellaria nemorum) v patfie bylinném. V horsk ch polohách pfii bfiezích potokû jsou vyvinuta spoleãenstva asociace Alnetum incanae, v nichï ve stromovém patfie dominuje vût inou stejnovûká ol e edá (Alnus incana), pfiímûs tvofií smrk (Picea abies). V bylinném patfie roste devûtsil bíl (Petasites albus), silenka dvoudomá (Silene dioica), tuïebník jilmov (Filipendula ulmaria), ptaãinec hajní aj. Do komplexu lesní vegetace patfií také spoleãenstva lesních prameni È svazu Caricion remotae. V bylinném patfie rostou mokr stfiídavolist (Chrysosplenium alternifolium), fiefii nice hofiká (Cardamine amara), ostfiice fiídkoklasá (Carex remota). Mechové patro b vá vût inou tvofieno mûfiíkem teãkovan m (Rhizomnium punctatum), m. vlnkovan m (Plagiomnium undulatum), baàatkou potoãní (Brachythecium rivulare) nebo pobfieïnicí obecnou (Pellia epiphylla). Vzácnû bylo v oblasti JavorníkÛ zaznamenáno spoleãenstvo svazu Lycopodo-Cratoneurion commutati, které je vázáno na potoãní travertiny (pûnovce). Dominují v nûm mechorosty hruboïebrec promûnliv (Cratoneuron commutatum) a pobfieïnice tûrbákolistá (Pellia endiviifolia). Velmi vzácnû, pouze v jediném fragmentu, se zachovalo v povodí âerné Ostravice vrchovi tní spoleãenstvo ze svazu Sphagnion medii se suchop rem pochvat m (Eriophorum vaginatum) na kontaktu s ra- elinnou smrãinou Sphagno-Piceetum. Dal í vrchovi tû leïela v údolí Ostravice a Velkého potoka mezi Hutûmi pod Smrkem a Star mi Hamry, tyto lokality v ak zanikly pod hladinou vodní nádrïe ance v roce 969 a z kvûteny Moravskoslezsk ch Beskyd tak vymizely napfi. kyhanka sivolistá (Andromeda polifolia), ostfiice chudokvûtá (Carex pauciflora) a borûvka baïinná (Vaccinium uliginosum). Na bfiezích vodních tokû ve stfiedních a vy ích polohách území se mû- Ïeme setkat s porosty svazu Petasition officinalis s devûtsilem lékafisk m (Petasites hybridus), krabilicí chlupatou a zárazou devûtsilovou (Orobanche flava). Vzácnûj í jsou porosty devûtsilu Kablíkové (Petasites kablikianus). Na nûkteré podhorské vodní toky Lomnou, Morávku, Ostravici a RoÏnovskou Beãvu byl vázán (na území âr naprosto unikátní) fenomén karpatské tzv. divoãící fieky s vegetací tûrkov ch lavic a náplavû svazu Salicion eleagno-daphnoidis s vrbou edou (Salix elaeagnos), v. l kovcovou (S. daphnoides), v. nachovou (S. purpurea) a Ïidoviníkem nûmeck m (Myricaria germanica). Vût ina tûchto porostû zanikla po úpravách vodních tokû. Pouze maloplo nû je zastoupena skalní vegetace. V zafiíznut ch údolích je fiada zastínûn ch skalních v chozû, v jejíchï tûrbinách rostou sleziník ãerven (Asplenium trichomanes), puch finík kfiehk (Cystopteris fragilis), osladiã CHKO Beskydy Mléãivec alpsk (Cicerbita alpina) je druhem vy ích a chladnûj- ích poloh. 2 Kru ina ol ová (Frangula alnus) se ãasto vyskytuje ve svûtl ch lesích a na jalovcov ch pasíncích. 2 CHKO BY 3 33

14 Ostravsko 2 Kru tík modrofialov (Epipactis purpurata) vzácnû roste v tepl ch hájích beskydského podhûfií (RoÏnov pod Radho tûm, vrch Rysová). 2 Hlavinku horskou (Traunsteinera globosa) nalezneme pfiedev ím na horsk ch loukách. obecn (Polypodium vulgare), vzácnû sleziník zelen (Asplenium viride), a fiada mechorostû, napfi. radûnka dlouholistá (Paraleucobryum longifolium), klanoãepka obecná (Schistidium apocarpum), kroknice spojená (Metzgeria conjugata) a pro moravské Karpaty typická kápûnka ohnutá (Seligeria recurvata). Pouze ojedinûle vystupují oslunûné skály, kde na exponovan ch místech roste pfiirozenû borovice lesní (Pinus sylvestris), v bylinném patfie napfi. sleziník routiãka (Asplenium ruta-muraria). Tato vegetace je chránûna v NPR Pulãín-Hradisko, kde mimo jiné roste vzácná tûrbovka skalní (Andreaea rupestris). V souãasnosti tedy na území CHKO Beskydy plo nû pfievaïuje les nad vegetací nelesní. Pfievládají kulturní porosty, které jsou ochuzené nebo zmûnûné následkem dlouhodobého pûstování smrkov ch monokultur. Smrk byl vysazován ãasto mimo oblast svého pfiirozeného roz ífiení, coï znamená, Ïe se smrkov mi porosty se mûïeme setkat i v nadmofisk ch v kách pod 400 m. Na Vala sku jsou v ak také druhovû bohat í habfiiny s pfiímûsí dubu, které jsou pozûstatkem tradiãního zpûsobu hospodafiení pafiezin. Na lesní porosty navazují kfiovinná spoleãenstva lesních plá ÈÛ a pasek fiádu Sambucetalia s bezem ãerven m (Sambucus racemosa), vrbou jívou (Salix caprea), ostruïiníkem malinov m (Rubus idaeus), bfiízou bûlokorou (Betula pendula), topolem osikou (Populus tremula) aj. Na m tinách a lesních okrajích se obvykle vytvofiila bylinná spoleãenstva lesních holin a pasek fiádu Atropetalia, ve kter ch pfievaïuje zejména vrbka úzkolistá (Chamerion angustifolium), tfitina kfiovi tní (Calamagrostis epigejos), sadec konopáã (Eupatorium cannabinum), rulík zlomocn (Atropa bella-donna), bez chebdí (Sambucus ebulus), starãek vejãit (Senecio ovatus), s. lesní (S. sylvaticus), a rûzné druhy ostruïiníkû (Rubus spp.). Náhradní nelesní vegetace je tvofiena mozaikou luãních, pastevních a mokfiadních spoleãenstev. Jejím nejroz- ífienûj ím typem b valy pastviny. V dûsledku úpadku pastevectví od 9. století jich postupnû ub vá. Zpravidla byly zalesàovány nebo pfiemûnûny na louky. V niï ích polohách území se nacházely mezofilní ovsíkové louky (Arrhenatherion). V souãasnosti jsou louky tohoto typu roz ífieny v ude na pfiíhodn ch stanovi tích. Mnohde se jedná o b valé pastviny, které byly zbaveny podstatné ãásti druhového bohatství vlivem intenzivního hnojení, pfiiséváním kulturních druhû trav a ãasto také pfieoráním. Pastva, ãasto kombinovaná s kosením, vypalováním nebo kluãením kefiû byla nejdûleïitûj ím faktorem, kter formoval vegetaci pastvin. Takov to zpûsob obhospodafiování vedl ke vzniku rozmanit ch pastvinn ch a luãních porostû. Zvlá tním fenoménem pastvin moravsk ch Karpat je hojnost jalovce obecného (Juniperus communis). Jalovcové pasínky, na kter ch b vají nûkde aï stovky roztrou en ch kefiû, patfií ke koloritu vala ské krajiny. Vegetaci pastvin tvofií pfiedev ím spoleãenstva podsvazu Polygalo-Cynosurenion, pro která je charakteristická pfiítomnost fiady orchidejí, prstnatce bezového (Dactylorhiza sambucina), vemeníku dvoulistého (Platanthera bifolia), pûtiprstky ÏeÏulníku (Gymnadenia conopsea), vstavaãe muïského (Orchis mascula), hlavinky horské (Traunsteinera globosa) a velmi vzácnû i vstavaãe obecného (Orchis morio), v. osmahlého (O. ustulata) a vemeníãku zeleného (Coeloglossum viride). Ve vrcholov ch partiích JavorníkÛ místy najdeme spoleãenstva smilkov ch luk svazu Nardo-Agrostion tenuis s pryskyfiníkem platanolist m (Ranunculus platanifolius), bojínkem v carsk m (Phleum rhaeticum), mochnou zlatou (Potentilla aurea) a k chavicí bílou Lobelovou (Veratrum album subsp. lobelianum). Vzácnû jsou v niï ích a stfiedních polohách JavorníkÛ na vápnitûj ích pískovcích a slínovcích roz ífiena druhovû bohatá bylinná spoleãenstva, fiazená do blízkosti svazu Bromion erecti. Z charakteristick ch druhû lze uvést váleãku prapofiitou (Brachypodium pinnatum), ostfiici chabou (Carex flacca), svefiep vzpfiímen (Bromus erectus) 34 CHKO BY 4

15 a pcháã bezlodyïn (Cirsium acaulon). Tato spoleãenstva místy hostí i dal í teplomilné druhy jetel bledoïlut (Trifolium ochroleucon), j. alpínsk (T. alpestre), zvonek klubkat (Campanula glomerata), chrpa ãekánek (Colymbada scabiosa), vzácnû bílojetel bylinn (Dorycnium herbaceum), oman meãolist (Inula ensifolia) a hofiec kfiíïat (Gentiana cruciata). Pro oblast Moravskoslezk ch Beskyd jsou charakteristické tzv. sihly, mokfiadní louky a prameni tû, které vznikaly na svahov ch stupních zpravidla na místech sesuvû. Na vlhk ch loukách a v okolí prameni È pfievaïují porosty svazu Calthion. V tûchto spoleãenstvech roste vzácnû vachta trojlistá (Menyanthes trifoliata). Spí e jen ve fragmentech se na stanovi tích s kolísající hladinou podzemní vody zachovaly porosty svazu Molinion, kter charakterizují bezkolenec rákosovit (Molinia arundinacea), ole ník kmínolist (Selinum carvifolia) a ãertkus luãní (Succisa pratensis). Obvykle v mozaice se spoleãenstvy svazu Calthion se objevují ostfiicovomechová spoleãenstva fiádu Caricetalia fuscae s ostfiicí obecnou (Carex nigra), o. edavou (C. canescens), o. jeïatou (C. echinata), o. Hartmanovou (C. hartmanii), o. sklonûnou (C. demissa), suchop rem úzkolist m (Eriophorum angustifolium), kozlíkem celolist m (Valeriana simplicifolia), k. dvoudom m (V. dioica) a violkou bahenní (Viola palustris). V mechovém patfie rostou károvka hrotitá (Calliergonella cuspidata), drabík stromkovit (Climacium dendroides), klamonoïka bahenní (Aulacomnium palustre) a rûzné druhy ra eliníkû (Spagnum sp. div.). Ze vzácnûj ích druhû lze zaznamenat toliji bahenní (Parnassia palustris), rosnatku okrouhlolistou (Drosera rotundifolia), meãík stfiechovit (Gladiolus imbricatus), kru tík bahenní (Epipactis palustris), prstnatec májov (Dactylorhiza majalis), p. plamat sedmihradsk (D. maculata subsp. transsilvanica) a hadí mord nízk (Scorzonera humilis). V rámci této vegetaãní jednotky se jen vzácnû zachovaly porosty svazu Sphagno warnstorfianii-tomenthypnion (PP Byãinec a PP Obidová). V PP Poskla a PP Obidová je ve fragmentu také spoleãenstvo svazu Sphagno recurvi-caricion canescentis. Vzácnû nalezneme na mal ch plo - kách ostfiicovomechová spoleãenstva svazu Caricion davallianae, která osídlují svahová prameni tû s tzv. potoãními travertiny. B vá zde dobfie vyvinuté mechové patro, ve kterém dominují vápnomilné druhy rodu hruboïebrec (Cratoneuron commutatum a C. filicinum). V bylinném patfie roste ostfiice Ïlutá (Carex flava), o. prosová (C. panicea), o. chabá (C. flacca), o. plstnatá (C. tomentosa), suchop r irolist (Eriophorum latifolium), kozlík dvoudom, pfiesliãka bahenní (Equisetum palustre) a skfiípinka smáãknutá (Blysmus compressus). Vegetace tohoto svazu (asociace Carici flavae-cratoneuretum filicini a Eleocharitetum pauciflorae) je chránûna v PP Obidová. Vzácná je vegetace rákosin svazu Phragmition communis, s porosty rákosu obecného (Phragmites australis), orobince irolistého (Typha latifolia) nebo pu kvorce obecného (Acorus calamus), napfi. v PP Rákosina ve StfiíteÏi nad Beãvou. CHKO Beskydy Jalovec obecn (Juniperus communis) je dnes jiï mizejícím druhem pastvin. CHKO BY 5 35

16 Ostravsko Opu tûné pastviny JavorníkÛ porûstá k chavice bílá Lobelova (Veratrum album subsp. lobelianum). Spoleãenstva kfiovin (Berberidion) jsou tvofiena slivoní trnitou (Prunus spinosa), rûïí ípkovou (Rosa canina) a r. podhorskou (R. dumalis), lískou obecnou (Corylus avellana), hlohem jednosemenn m (Crataegus monogyna), svídou krvavou (Swida sanguinea) a brslenem evropsk m (Euonymus europaeus). Na nû navazují mezofilní lemy svazu Trifolion medii s jetelem prostfiedním (Trifolium medium), fiepíkem lékafisk m (Agrimonia eupatoria), kruãinkou barvífiskou (Genista tinctoria), klinopádem obecn m (Clinopodium vulgare) a ãern em hajním (Melampyrum nemorosum). V nejteplej ích ãástech území v nich rostou tuïebník obecn (Filipendula vulgaris), dobromysl obecná (Origanum vulgare) a vzácnû hlad irolist (Laserpitium latifolium). Na fiadû lokalit se ífií invazní druhy napfi. bol evník velkolep (Heracleum mantegazzianum), kfiídlatky (Reynoutria spp.) a net kavka Ïláznatá (Impatiens glandulifera). Na území CHKO Beskydy jsou rozli ovány dvû fytogeografické oblasti: Karpatské mezofytikum a Karpatské oreofytikum. Do obvodu Karpatského mezofytika spadají fytogeografické okresy Stfiední Pobeãví s fyt. podokresy Vsetínská kotlina a Vefiovické vrchy, dále fyt. o. Javorníky a Podbeskydská pahorkatina s fyt. p. Beskydské podhûfií a Jablunkovské mezihofií. Mezofytikum zaujímá pfiedev ím jiïní ãást CHKO a také jeho západní a severní okraj. Centrální a severní ãást území náleïí k obvodu karpatského oreofytika fyt. o. Moravskoslezské Beskydy (fyt. p. Radho Èské Beskydy). Pfiíslu nost území ke karpatské horské soustavû se projevuje pfiítomností fiady karpatsk ch druhû. Mezi endemity vázané pouze na prostor Karpat patfií omûj tuh moravsk (Aconitum firmum subsp. moravicum), chrpa mûkká (Cyanus mollis), svûtlík slovensk (Euphrasia slovaca) a hofieãek Ïlutav (Gentianella lutescens). Karpatsk m subendemitem je kontryhel grúàsk (Alchemilla gruneica), kter mimo karpatskou oblast roste vzácnû také v Hrubém Jeseníku. Sudetsko-karpatsk m endemitem je svûtlík modrav (Euphrasia coerulea), kter najdeme také v Západních Sudetech. Z dal ích druhû, které mají v âr tûïi tû roz ífiení v karpatské oblasti, ale zasahují i dále na západ (nejdále v ak do oblasti V chodních âech), rostou na území CHKO Beskydy napfi. krtiãník Ïláznat (Scrophularia scopolii), kyãelnice Ïláznatá (Dentaria glandulosa), kozlík trojen (Valeriana tripteris), popenec chlupat (Glechoma hirsuta), hvûzdnatec zubat (Hacquetia epipactis), devûtsil Kablíkové (Petasites kablikianus), záraza devûtsilová (Orobanche flava), bika Ïlutavá (Luzula luzulina), kozlík celolist (Valeriana simplicifolia), chrastavec KitaibelÛv (Knautia kitaibelii), ostfiice chlupatá (Carex pilosa), pry ec mandloàovit (Tithymalus amygdaloides) a vrba slezská (Salix silesiaca). Naopak od severozápadu zasahují do území nûkteré tzv. subatlantské druhy, které mají tûïi tû roz ífiení v Západní Evropû. Patfií mezi nû tírovník ba- Ïinn (Lotus uliginosus), vfies obecn (Calluna vulgaris), vrbina hajní (Lysi- 36 CHKO BY 6

17 machia nemorum), penízek namodral (Thlaspi caerulescens), v ivec ladní (Pedicularis sylvatica), mochna anglická (Potentilla anglica) a pampeli ka Nordstedtova (Taraxacum nordstedtii), která zde dosahuje v chodní hranice svého areálu. V oblasti mezofytika pfievládá stfiedoevropsk floroelement pfiedev ím druhy dubohabfiin a buãin. TûÏi tû roz- ífiení tu mají buk lesní (Fagus sylvatica), jedle bûlokorá (Abies alba), dymnivka dutá (Corydalis cava), kyãelnice devítilistá (Dentaria enneaphyllos), bika bûlavá (Luzula luzuloides), zvoneãník klasnat (Phyteuma spicatum), mûsíãnice vytrvalá (Lunaria rediviva), ostfiice lesní (Carex sylvatica), tfieslice prostfiední (Briza media) aj. Pfiedev ím do oblasti JavorníkÛ, do údolí Vsetínské Beãvy, pronikají od jihu a jihozápadu nûkteré teplomilné prvky submediteránního floroelementu napfi. rûïe keltská (Rosa gallica), ãernohlávek dfiípat (Prunella laciniata) a svefiep vzpfiímen (Bromus erectus). Na tuto oblast jsou vázány také druhy floroelementu jihosibifiského tuïebník obecn (Filipendula vulgaris), k chavice bílá Lobelova (Veratrum album subsp. lobelianum), vemeník dvoulist (Platanthera bifolia), váleãka prapofiitá (Brachypodium pinnatum) a subpontického slivoà trnitá (Prunus spinosa), ãiãorka pestrá (Securigera varia), jetel horsk (Trifolium montanum) a hofiec kfiíïat (Gentiana cruciata). Ve vy ích a chladnûj ích polohách území rostou druhy florolementu subarkticko-alpínského, napfi. suchop r pochvat (Eriophorum vaginatum), violka dvoukvûtá (Viola biflora), bojínek v carsk (Phleum rhaeticum), a subalpínského, napfi. mochna zlatá Potentilla aurea), hofiec tolitovit (Gentiana asclepiadea), podbûlice alpská (Homogyne alpina), bika lesní (Luzula sylvatica) a tfitina chloupkatá (Calamagrostis villosa). Na tyto vy í polohy jsou vázány také druhy boreální a subboreální sedmikvítek evropsk (Trientalis europaea), vachta trojlistá (Menyanthes trifoliata), pcháã rûznolist (Cirsium helenioides), vemeníãek zelen (Coeloglossum viride), korálice trojklaná (Corallorhiza trifida), ìáblík bahenní (Calla palustris) nebo ol e edá (Alnus incana). V kvûtenû horsk ch poloh jsou roz ífieny také druhy alpské mléãivec alpsk (Cicerbita alpina) a vzácnû fiefii nice trojlistá (Cardamine trifolia). Z dal ích horsk ch prvkû lze jmenovat napfi. kyseláã horsk (Acetosa alpestris), papratku horskou (Athyrium distentifolium), pryskyfiník platanolist (Ranunculus platanifolius), ãípek objímav (Streptopus amplexifolius), vranec jedlov (Huperzia selago), Ïebrovici rûznolistou (Blechnum spicant), kapraì rezavou (Dryopteris pseudomas) a kakost lesní (Geranium sylvaticum). K fytogeograficky v znamn m druhûm patfií fiepíãek mochnovit (Aremonia agrimonoides), kter je roz ífien pfiedev ím v horách jiïní a jihov chodní Evropy. Na V chodní Moravû je souãástí reliktní západokarpatské arely a byl pravdûpodobnû podpofien lesní pastvou. Vrba edá (Salix elaeagnos) roste v âr pouze v Moravskoslezsk ch Beskydech a pfiilehlé ãásti Podbeskydské pahorkatiny. Probíhá zde severní hranice jejího ostrûvkovitého areálu. Mykoflóra Beskyd obsahuje velké mnoïství druhû vázan ch na horské pfiirozené aï pralesovité porosty, které v bûïné kulturní krajinû nemohou Ïít. K nejv znamnûj ím prvkûm patfií chránûné druhy bolinka ãernohnûdá (Camarops tubulina), u íãko ãernavé (Pseudoplectania vogesiaca), mozkovka rosolovitá (Ascotremella faginea), ohàovec PouzarÛv (Phellinus pouzarii má typovou lokalitu v rezervaci Mion í), hlíva jedlová (Hohenbuehelia abietina), která má typovou lokalitu v rezervaci Salajka, a helmovka sazová (Hydropus atramentosus). Stejné nároky na prostfiedí mají ãí ovec náprstkovit (Cyphella digitalis), kalichovka leptoniová (Omphalina epichysium), bondarcevka horská (Bondarzewia mesenterica), pevník vonn (Cystostereum murrayi), hou- Ïovec bobfií (Lentinellus castoreus), kalichovka smrková (Omphalina grossula), penízeãka liláková (Baeospora myriadophylla), upinovka jeïatá (Pholiota squarrosoides), hlíva u atá (Pleurocybella porrigens) a títovka Thomsonova (Pluteus thomsonii). Ve vrstvû listí na CHKO Beskydy Pcháã potoãní (Cirsium rivulare) je bûïnou rostlinou vlhk ch luk a prameni È (mokfiad v K chové, k. ú. Huslenky). 2 Lo ák palãiv (Hydnellum peckii) roste vzácnû pod smrky. Plodnice roní na povrchu klobouku tekutinu ãerveného zbarvení. 2 CHKO BY 7 37

18 Ostravsko Modranka karpatská (Bielzia coerulans) je typick m druhem pomûrnû málo naru en ch lesních komplexû Karpat. 2 Vydra fiíãní (Lutra lutra), vzácn obyvatel beskydsk ch tokû, jehoï poãet je na severov chodní Moravû odhadován na 20 jedincû. 2 zemi vzácnû roste helmovka dvojvonná (Mycena diosma), v jehliãí smrku lo ákovec síroïlut (Hydnellum geogenium). Z mykorhizních hub jsou nejv znamnûj í druhy zafiazené do âervené knihy SR a âr: Èavnatka vínová (Hygrophorus erubescens), holubinka ãernobílá (Russula albonigra), holubinka lepkavá (Russula viscida), ryzec ostr (Lactarius acris) a náramkovec císafisk (Catathelasma imperiale). Z rezervace Mion í byl v roce 996 popsán nov druh choro e outkovka beskydská (Antrodiella beschidica). ífiení ÏivoãichÛ ovlivàuje pfiímá návaznost horstev CHKO Beskydy na západoslovenská pohofií. V 50. letech 20. století, kdy se civilizaãní vliv neprojevoval tak v raznû, byla v pûvodních porostech vysokohorsk ch poloh zaznamenána fiada glaciálních reliktû. Dnes jsou druhová spoleãenstva znaãnû ochuzena. Kritick ústup mnoha pozoruhodn ch druhû nastal zejména u malakofauny, která je indikaãnû velmi dûleïitá. Vût inou se udrïely populace nenároãn ch horsk ch plïû, napfi. Discus ruderatus, Semilimax kotulae, Eucobresia nivalis, pfiípadnû typická modranka karpatská (Bielzia coerulans). Relativnû hojná je praménka Bythinella austriaca. Na âertovû ml nû pfieïívá závornatka Vestia ranojevici moravica, která má na této lokalitû nejv chodnûj í hranici roz ífiení, v rezervacích na Lysé hofie se díky pûvodním dfievinám zachovalo v znaãné, i kdyï ustupující spoleãenstvo dendrofilních vfietenatek Cochlodina orthostoma a Bulgarica cana. Hodnû montánních karpatsk ch druhû a poddruhû dosud Ïije ve spoleãenství skupin, které reagují ménû citlivû na zmûny prostfiedí, zejména sekáãû, pavoukû a broukû. Pozoruhodn sekáã Ischyropsalis manicuta Ïije v zastínûn ch roklích zachoval ch horsk ch lesû. V horsk ch lesích Ïijí pavouci pokoutník horsk a zemní (Coelotes terrestris a C. atropos). V blízkosti ãetn ch beskydsk ch mokfiadû a prameni È najdeme hygrofilního silnû ohroïeného stfievlíka Carabus variolosus. Vzácn m studenomiln m vysokohorsk m druhem kamenit ch sutí je stfievlíãek Pterostichus negligens. Z mrchoïroutû Ïije v horách na bfiezích vod glaciální relikt Pteroloma forsstroemi. Podél ãist ch beskydsk ch podhorsk ch potokû dosud Ïije strumiãník zlatook Osmylus fulvicephalus, kter dnes patfií k mizejícím druhûm. âistou vodu vyïadují také larvy ohroïené ãíhalky Atherix marginata, podobnû jako plo tice hlubenka skrytá (Aphelocheirus aestivalis), nalezená v fiíãce âerná. V pefiejnat ch úsecích potokû Ïijí larvy proudomilek Liponeura cinerascens a L. cordata. Na hlinit ch okrajích prosvûtlen ch lesních cest je pomûrnû bûïn sviïník Cicindela sylvicola. Prosychající vrcholové smrãiny se stávají vhodn m útoãi tûm pro donedávna vzácného tesafiíka Acanthocinus griseus. V rozpadajících se jedlích jedlobukov ch pralesních rezervací se dosud bûïnû vyvíjí roháãek Ceruchus chrysomelinus. Pod kameny a trsy trav podél potokû Ïije mal horsk kovafiík Hypnoidus riparius, na horsk ch a podhorsk ch pasekách jiné druhy kovafiíkû kovafiík zelen a horsk (Ctenicera vireus a C. cuprea). Na pastvinû v údolí Losové Ïije napfi. zelenáãek Jordanita 38 CHKO BY 8

19 notata, zaznamenan donedávna jen z JiÏní Moravy a Stfiedních âech, a jedna z na ich nejvzácnûj ích vfietenu ek Zygaena brizae. Îije zde také kriticky ohroïen modrásek ãernoskvrn (Maculinea arion), z plo tic v raznû teplomilná zaoblenka ãerná (Coptosoma scutellatum), která na Severní Moravû a ve Slezsku nebyla mimo toto území zatím zaznamenána. Z území CHKO Beskydy je uvádûno 35 druhû ryb. Z hlediska ochranáfiského si zaslouïí pozornost pfiedev ím tfii druhy fiazené ke karpatsk m endemitûm vranka pruhoploutvá (Cottus poecilopus), hrouzek KesslerÛv (Gobio kessleri) a sekavec píseãn (Cobitis aurata). BûÏnû lze vidût skorce vodního (Cinclus cinclus), zatímco ledàáãek fiíãní (Alcedo atthis) je vzácnûj í. Kolem pfiirozenûj ích fiíãních úsekû se ir ím fieãi tûm a tûrkov mi náplavy lze spatfiit kulíka fiíãního (Charadrius dubius) a pisíka obecného (Actitis hypoleucos). K vodû za potravou zalétají ãáp ãern (Ciconia nigra) a ãáp bíl (C. ciconia). Okolí velk ch vodárensk ch nádrïí novû osídlil h l rud (Carpodacus erythrinus). U fiek, potokû a nádrïí lze vzácnû zahlédnout vydru fiíãní (Lutra lutra). Vydfií populace v CHKO Beskydy ãítá kolem 5 20 jedincû a navazuje na populace v Polsku a na Slovensku. Z hlediska zoogeografického si hlavní pozornost zaslouïí ãolek karpatsk (Triturus montandoni), kter má v Moravskoslezsk ch Beskydech západní hranici souvislého areálu. Prakticky celé území CHKO nezávisle na nadmofiské v ce ob vá kuàka Ïlutobfiichá (Bombina variegata). Plazy lze spatfiit v jakémkoliv typu pfiírodního prostfiedí CHKO v lese, na louce, u vody. NejbûÏnûj ím hadem je uïovka obojková (Natrix natrix), zatímco zmije obecná (Vipera berus) a uïovka hladká (Coronella austriaca) jsou mnohem vzácnûj í. Je tûrka Ïivorodá (Zootoca vivipara) je nejhojnûj í je tûrkou, se kterou se mûïeme setkat v horách i podhûfií. Spí e v niï ích polohách Ïije je tûrka obecná (Lacerta agilis), zatímco slep kfiehk (Anguis fragilis) je pomûrnû bûïn na celém území. V rámci CHKO Beskydy jsou nejv znamnûj ím a plo nû nejrozsáhlej- ím typem pfiírodního prostfiedí lesy. Vzhledem k charakteru území pfievaïují horské lesy. Poskytují útoãi tû mnoha druhûm obratlovcû, z nichï nejnápadnûj í jsou ptáci a velcí savci. Ptáci jsou v CHKO velmi poãetní. Z hlediska ochrany jsou samostatnou kapitolou dravci. Z ohroïen ch druhû zde vzácnû hnízdí vãelojed lesní (Pernis apivorus) a ostfiíï lesní (Falco subbuteo). Nepfiíli hojnû, ale prakticky v ude v lesnaté krajinû Ïijí jestfiáb lesní (Accipiter gentilis) a krahujec obecn (A. nisus). Jedním z nejvzácnûj ích ptákû beskydsk ch hor je tetfiev hlu ec (Tetrao urogallus). Zatímco v 9. století byly Západní Beskydy známy jako nejbohat í tetfieví oblast, vlivem intenzifikace lesního hospodáfiství v letech 20. století z vût iny lokalit tetfievi vymizeli a jejich poãet je odhadován na nûkolik jedincû. Hojnûj í je jefiábek lesní (Bonasa bonasia), kter preferuje horské lesy s bohat m podrostem. Ve star ch bukov ch porostech pravidelnû hnízdí holub doupàák (Columba oenas). Dnes jiï ménû poãetná je sluka lesní (Scolopax rusticola). Ze vzácn ch druhû sov Ïijí ve star ch horsk ch lesích skrytû s c rousn (Aegolius funereus) a kulí ek nejmen í (Glaucidium passerinum). Raritou v âr je dlouholeté hnízdûní pu tíka bûlavého (Strix uralensis). CHKO Beskydy Vlk (Canis lupus) se v Moravskoslezsk ch Beskydech opût vyskytuje od roku 994. CHKO BY 9 39