OKRES FR DEK-MÍSTEK. CHRÁNùNÁ ÚZEMÍ âr OSTRAVSKO

Transkript

1 OKRES FR DEK-MÍSTEK CHRÁNùNÁ ÚZEMÍ âr OSTRAVSKO

2 Ostravsko OKRES FR DEK-MÍSTEK Údolí u Horní Lomné v Moravskoslezsk ch Beskydech s v razn m údolním pedimentem. Na pfiedcházející stranû: Hlavní hfibet Moravskoslezsk ch Beskyd s vrcholy Radho tû (29 m n. m.), Nofiíãí Hory a Velké Stolové (045,9 m n. m.). Okres Fr dek-místek leïí v Moravskoslezském kraji v nejv chodnûj í ãásti âeské republiky. Na v chodû sousedí s Polskem a na jihu se Slovenskem. Na západû se st ká s okresem Nov Jiãín a na severu s okresy Ostrava a Karviná. K mûl okres obyvatel na 272 km 2, tj. 78 obyvatel na km 2. Nejsevernûj í bod okresu se nachází na s.. na okraji lesa 3 km S od obce enov, nejjiïnûj í bod pak na s.. na hfibetu Moravskoslezsk ch Beskyd 0,5 km jiïnû od Korytova (88,5 m n. m.), asi 5,5 km jiïnû od obce Bílá. Nejzápadnûj í bod okresu se nachází na v. d. v údolí fieky Odry km ZJZ smûrem od obce Ko atka a nejv chodnûj í na v. d. na hfibetu Slezsk ch Beskyd v PR Bukovec, 2 km v chodnû od obce Bukovec. Nejvy ím místem okresu je vrchol Lysé hory (323,4 m n. m.) a nejníïe poloïené místo leïí na soutoku Ondfiejnice s Odrou 220,3 m n. m. Z hlediska regionální geologie nále- Ïí celé území k Vnûj ím Západním KarpatÛm vznikl m alpínsk m vrásnûním koncem tfietihor. Na povrchové geologické stavbû se z pfiedkvartérních celkû pfieváïnû podílejí sedimenty vnûkarpatsk ch fly ov ch pfiíkrovû. Do malého území pfii hranici se Slovenskem jiïnû od ãáry spojující Horní Beãvu a Bílou a do území jiïnû od Jablunkova zasahuje raãanská jednotka magurské fly ové skupiny. Nejvût í plo n rozsah na území okresu zaujímá jednotka slezská. PfievaÏují v ní sedimenty godulského v voje o stáfií svrchní jury aï svrchní kfiídy (santonu). Z jejího podkladu se v podobû tektonick ch oken tfiineckého a fr dlantského vynofiuje jednotka podslezská. Horniny podslezské jednotky byly erozí odkryty v tektonické sníïeninû Jablunkovské brázdy v podobû tzv. jablunkovského tektonického okna. Tektonick styk pfiíkrovov ch jednotek slezské a podslezské je odkryt v PP Koryto fieky Ostravice a PP Profil Morávky. 26 FM 2

3 Okres Fr dek-místek ZVLÁ Tù CHRÁNùNÁ ÚZEMÍ A PAMÁTNÉ STROMY V podloïí, na nûï byly pfiíkrovy v mladotfietihorních fázích alpínského vrásnûní nasunuty, vystupují sedimenty karpatské pfiedhlubnû miocenního stáfií. Miocenní sedimenty vystupují jen zfiídka na povrch, pouze v men ím území na severu okresu v oblasti Vratimov enov. Pod miocenními usazeninami jsou varisky zvrásnûné sedimenty karbonu fundamentu âeského masivu. Autochtonní jednotky karbonu nevycházejí na území okresu nikde na povrch a byly zachyceny pouze vrty a achtami (Paskov, Stafiíã). Pro svrch- FM 3 27

4 Ostravsko KRAJINN POKRYV nokarbonské sedimenty je pfiíznaãná pfiítomnost ãernouheln ch slojí. Z hlediska roz ífiení kvartérních sedimentû pfiedstavují horské ãásti Moravskoslezsk ch a Slezsk ch Beskyd odnosové oblasti. Pro Slezské Beskydy jsou pfiíznaãné sedimenty obrovsk ch kern ch sesuvû. V Moravské bránû, Ostravské pánvi, Podbeskydské pahorkatinû a Jablunkovské brázdû naopak kvartérní sedimenty pokr vají vût inu povrchu. Jsou tu sedimenty ledovcové (glaciální série), fluviální, proluviální, lakustrinní, eolické a svahové. Nejv znamnûj í jsou sedimenty ledovcové (glaciální série), jak z elsterského (ve v chodní ãásti okresu), tak ze sálského zalednûní glacilakustrinní a morénové písky a tûrky zasahují do ir ího okolí Fr dku-místku. Z fluviálních sedimentû dosahuje znaãného rozsahu risská tûrková akumulace hlavní ostravské terasy. K fluviální v plni pomûrnû rozsáhl ch 28 FM 4

5 Okres Fr dek-místek údolních niv dne ního fiíãního systému patfií tûrkové usazeniny würmu aï holocénu. Holocenního stáfií jsou mocná souvrství povodàov ch sedimentû údolních a pofiíãních niv. Na risské a würmské fluviální tûrkové akumulace na severním úpatí Moravskoslezsk ch Beskyd a v Jablunkovské brázdû navazují korelátní proluviální sedimenty. Pokryv tvofií spra ové hlíny. Velk rozsah mají antropogenní sedimenty. Z hlediska regionálnû geomorfologického tfiídûní georeliéfu âr náleïí cel okres do provincie Západní Karpaty. PfieváÏnou ãást území okresu zafiazujeme k soustavû Vnûj í Západní Karpaty. Na jihu okresu v raznû vystupují hornatiny Moravskoslezsk ch Beskyd sloïen ch pfieváïnû z plo e uloïen ch odoln ch hornin godulského pfiíkrovu slezské jednotky. Jejich ploch strukturnû-denudaãní povrch se mírnû sklání k jihu a je profiezan hlubok mi prûlomov mi údolími âeladenky, Ostravice a Morávky. Na jihozápadû leïí ãlenitá Radho tská hornatina (stfiední nadmofiská v ka 70 m) s ãetn mi pseudokrasov mi jeskynûmi. Na SV na ni navazuje Lysohorská hornatina (stfi. nadmofiská v ka 709 m) s nejvy ím vrcholem Lysou horou (323,4 m n. m.). NiÏ í Klokoãovská hornatina na hranici se Slovenskem se vyvinula v ménû odoln ch fly ov ch horninách. Tektonická sníïenina Jablunkovské brázdy s pedimenty a náplavov mi kuïely oddûluje hfibet Slezsk ch Beskyd (stfiední nadmofiská v ka 63 m) na hranicích s Polskem s ãetn mi obfiími kern mi sesuvy v kfiídov ch horninách tû ínského a godulského pfiíkrovu. Srázné severní ãelo Moravskoslezsk ch Beskyd lemuje niï í terén podsoustavy Západobeskydského podhûfií, které v okrese zastupuje celek Podbeskydská pahorkatina. Pfii úpatí severního okrajového svahu Moravskoslezsk ch Beskyd leïí v ménû odoln ch horninách podslezské jednotky sníïeniny podcelkû Fren tátská brázda (stfiední nadmofiská v ka 454 m) a Tfiinecká brázda (stfiední nadmofiská v ka 360 m) s pedimenty a rozlehl mi náplavov mi kuïely vodních tokû vytékajících ze Západních Beskyd. âlenitûj í terén pfiedstavují podcelky Podbeskydské pahorkatiny, zalesnûná tramberská vrchovina (stfiední nadmofiská v ka 444 m) na západû budovaná odolnûj ími horninami slezské jednotky a vyvfielinami tû ínitû, Pfiíborská pahorkatina (stfiední nadmofiská v ka 320 m) sloïená pfieváïnû z hornin podslezského pfiíkrovu s vyvfielinami tû ínitû a Tû ínská pahorkatina (stfiední nadmofiská v ka 322 m) na severov chodû na horninách slezské jednotky pokryt mi horninami glaciální série pleistocenního pevninského zalednûní. Malá území na severu okresu nále- Ïejí k soustavû Vnûkarpatsk ch sníïenin v bûïky celku Ostravská pánev (v okolí Vratimova a enova) a Moravské brány (podcelku Oderská brána u Staré Vsi pod Ondfiejnicí). V voj georeliéfu okresu ovlivnily hlavnû tektonické pohyby spojené s násunem fly ov ch pfiíkrovû bûhem alpínského vrásnûní. Do popisované oblasti se po sedimentaci karpatu nasunul spodní (tzv. star í mlado t rsk ) pfiíkrov podslezské jednotky. Postupné zvy ování zátûïe variského fundamentu dosouvajícími se pfiíkrovy vyvolalo jeho pokles, vznik ãelní pfiedhlubnû a transgresi spodnomiocenního mofie do sníïeniny. Sedimentace spodního badenu byla na území okresu zakonãena nasunutím mlad ích mlado t rsk ch pfiíkrovû pfies sedimenty ãelní hlubiny. Pfiíãnou tektonickou sníïeninou omezenou zlomy je Jablunkovská brázda. Lysohorské hornatinû dominuje Lysá hora. FM 5 29

6 Ostravsko Pfiíkrovová stavba karpatského fly e ve v chozech v PP Koryto fieky Ostravice. V období po mlado t rsk ch pohybech pûsobila v tomto území eroze, pfii které se projevila rûzná odolnost hornin. Vznikl pobadensk zarovnan povrch. V ménû odoln ch horninách podslezské jednotky se uplatàovala pedimentace a vznikl pediplén Podbeskydské pahorkatiny se suky a ostrovními horami. Ve stfiedním pleistocénu zasáhl do severní ãásti okresu elstersk a sálsk pevninsk ledovec a zanechal tu své usazeniny. V nezalednûném území v chladn ch obdobích pleistocénu vznikla dlouhodobû zmrzlá pûda a pûsobily intenzívní kryogenní pochody. V sledkem stfiídání erozních a akumulaãních období je polygenetick georeliéf. Nejmlad í etapou v voje georeliéfu je období lidské ãinnosti, vznik antropogenních tvarû. Severozápadní ãást území okresu náleïí podle Quitt, E. (97) k mírnû teplé klimatické oblasti, která má obvykle dlouhé teplé a mírnû suché léto a krátkou mírnou a suchou aï velmi suchou zimu s krátk m trváním snûhové pokr vky. PrÛmûrná roãní teplota vzduchu se zde pohybuje kolem 8 C a prûmûrné roãní sráïkové úhrny dosahují 700 mm. K jihov chodu a v Jablunkovské brázdû se pak s rostoucí nadmofiskou v kou mírnû teplá klimatická oblast stává chladnûj í a vlhãí a velmi rychle je ve vysoãinné a horské oblasti okresu vystfiídána chladnou klimatickou oblastí. Na plo nû velkém území okresu je charakterizovaná krátk m, mírnû chladn m a vlhk m létem a velmi dlouhou, mírnû chladnou zimou, která je vlhká s dlouh m trváním snûhové pokr vky. OstrÛvkovitá území kolem nejvy ích vrcholû Moravskoslezsk ch Beskyd jsou v raznû chladnûj- í. Extrémní klimatické podmínky pak panují na Lysohorské hornatinû. Vrchol Lysé hory patfií prûmûrn m roãním sráïkov m úhrnem 389,8 mm k sráïkovû nejbohat ím lokalitám âeské republiky. PrÛmûrná roãní teplota vzduchu zde klesá pod 3 C. Území okresu je odvodàováno fiekou Ostravicí a Ol í náleïí k úmofií Baltského mofie. Kromû povodí tûchto fiek patfií do okresu je tû celé povodí Ondfiejnice, pravostranného pfiítoku Odry. Odra tvofií hranici okresu v krátkém úseku severozápadnû od Staré Vsi nad Ondfiejnicí. Soutokem Bílé a âerné Ostravice nad Star mi Hamry vzniká Ostravice. Bílá Ostravice pramení severov chodnû od vrcholu Vysoká v nadmofiské v ce 652 m, plocha povodí P u soutoku s âernou mûfií 42,5 km 2 a prûmûrn prûtok Q a zde dosahuje 0,64 m 3 s. âerná Ostravice pramení 0,8 km jihozápadnû od Súlova ve v ce 850 m n. m., má men í P (28,9 km 2 ) i Q a (0,55 m 3 s ). Ostravice má nad údolní nádrïí ance (ve Star ch Hamrech) Q a,5 m 3 s (P 72,96 km 2 ) a pod nádrïí (vodomûrná stanice ance) Q a 3,23 m 3 s (P 46,35 km 2 ). Hlavním levostrann m pfiítokem z Radho Èské hornatiny je âeladénka (pramení na severních svazích Kladnaté v 780 m n. m., P 43,2 km 2, Q a,08 m 3 s ), která ústí do Ostravice u Fr dlantu nad Ostravicí. Dal í levostrann pfiítok Ole ná (P 59,3 km 2, Q a 0,88 m 3 s ) pramení v nadmofiské v ce 565 m na severozápadních svazích Solárky. Do Ostravice ústí v Paskovû. Vût í pravostranné pfiítoky jsou Morávka a Luãina. Morávka (P 49,3 km 2, Q a 3,73 m 3 s ) pramení v Súlovû (880 m n. m.), odvodàuje centrální ãást Lysohorské hornatiny a ústí do Ostravice ve Fr dku-místku. Luãina (P 97, km 2 aq a 2,39 m 3 s ) pramení na severozápadních svazích Pra ivé (850 m n. m.) a vlévá se do Ostravice v Ostravû, tedy jiï mimo území fr decko-místeckého okresu. Na Morávce, Luãinû a Ole né jsou vybudována víceúãelová vodní díla. Vedle nich patfií k vodohospodáfiské soustavû povodí Odry rovnûï nádrï 30 FM 6

7 Okres Fr dek-místek Ba ka na Ba tici (pramení na severních svazích Kyãery ve v ce 570 m n. m. a ústí do Ostravice ve Fr dku-místku, P 9,9 km 2, Q a 0,50 m 3 s ). eka Ol e pramení na polském území severov chodnû od obce Istebná ve v i 820 m. Na území âeské republiky vtéká nad Bukovcem a území okresu opou tí pod Tfiincem. Její levostranné pfiítoky odvodàují severní ãást Jablunkovského mezihofií (napfi. potok Lísky) a severov chodní ãást Lysohorské hornatiny (Lomná, Kopytná, Tyra, Ropiãanka, Stonávka). Pravostranné pfiítoky odvodàují západní ãást Slezsk ch Beskyd (Hluchová, Radvanov a dal í pomûrnû krátké toky). K nejvût ím levostrann m pfiítokûm, z hlediska plochy povodí i prûmûrného prûtoku, náleïí Lomná. Pramení mezi Mal m Polomem a vrchem Burkov (P 70,46 km 2, Q a,49 m 3 s ). Ropiãanka (pramení na severních svazích Ropice) má men í P (36,7 km 2 ) a je téï ménû vodná (Q a 0,62 m 3 s ). âást vody je odvádûna do vodní nádr- Ïe Tûrlicko, aby posílila její zásobovací funkci. Ropiãanka ústí do Ol e u âeského Tû ína (jiï v okrese Karviná). V okrese Fr dek-místek pramení rovnûï Stonávka (jihov chodnû od vrcholu âupel, v 750 m n. m.) s P 3,3 km 2 aq a,47 m 3 s. Z pravostrann ch pfiítokû Ol e odvodàuje Hluchová vût í ãást Slezsk ch Beskyd. Pramení na severních svazích Velkého StoÏku (v nadmofiské v ce 840 m) a ústí do Ol e u Bystfiice. V tûchto místech má P 37,9 km 2 aq a 0,78 m 3 s. Ondfiejnice (P 99,4 km 2 aq a je,02 m 3 s ) pramení na severních svazích Skalky (v Podbeskydské pahorkatinû). Ústí do Odry u Proskovic a v krátkém úseku u ústí vytváfií hranici mezi okresy Fr dek-místek a Ostrava. Zajímav mi vodními útvary v Moravskoslezsk ch a Slezsk ch Beskydech jsou malé vodní nádrïe (klauzy), které ke konci 9. a poãátkem 20. století slouïily k plavení dfiíví. I kdyï tyto malé nádrïe pfiestaly plnit své pûvodní poslání (pfiibliïnû ve 30. letech minulého století byla plávka dfiíví jiï ukonãena), nûkteré z nich se zachovaly. Nacházejí se napfi. v povodí horního toku Ostravice nad údolní nádrïí ance (Maxova nádrï na Smradlavû, nádrïe na Velkém potoce v Klínû, na Luãovci, Panském potoce, na âerné) i v povodí Ol e (na Hluchové). Mají specifick hydrologick reïim, jsou dlouhodobou souãástí krajinn ch fragmentû a kulturnû-technickou památkou na jednu z etap rozvoje lesního hospodáfiství v hornatinách Západních Beskyd. Ve stfiedohorské ãásti okresu, na jihu a v chodû, pfievládají pûdy typu kambizemí (kambizem typická, v men í mífie kambizem pseudoglejová) na svahovinách bezkarbonátov ch aï karbonátov ch fly ov ch pískovcû. Nasycené hnûdé pûdy doplàuje mal okrsek kambizemû eutrofní na svahovinách bazick ch efuzív v bezprostfiedním okolí Fr dku-místku. Ve vrcholov ch polohách Moravskoslezsk ch a Slezsk ch Beskyd se nacházejí podzoly kambi- Moravskoslezské Beskydy jsou charakteristické sv mi zaoblen mi hfibety. Pfii úpatí severního okrajového svahu jsou rozsáhlé pedimenty a náplavové kuïely vodních tokû. FM 7 3

8 Ostravsko iroké fieãi tû Morávky se tûrkov mi náplavy. zemní a humusov na svahovinách fly ov ch pískovcû a bfiidlic. V niï ích polohách pfiecházejí do kryptopodzolû (typického a rankerového) a velk ch celkû kambizemû dystrické také v okolí vrchû Kubánkov 660,9 m n. m. a Skalka 964,2 m n. m., ve tramberské vrchovinû. PÛdní pomûry v Tfiinecké brázdû a západní ãásti Fren tátské brázdy jsou velmi pestré. Pfievládá v nich kyselá varieta kambizemû typické na svahovinách bezkarbonátov ch pískovcû, která se vyvinula také v okrajov ch polohách vût ích údolí. JiÏnû od Tfiince se na kysel ch tûrkov ch a tûrkopískov ch terasách bezejmenného levostranného pfiítoku Ol e vyvinul úzk pás kambizemû arenické. Tam, kde jsou uvedené brázdy napfiíã protkány vût ími toky, nalézáme fluvizemû v rûzném stupni oglejení. V údolí Ostravice, Ol e, Morávky, Stonávky, Ondfiejnice, Lubiny a jejich pfiítokû je to fluvizem typická a fluvizem glejová na nevápnit ch nivních sedimentech. V Jablunkovské brázdû, mezi nivami Ostravice a Morávky (jihov chodnû od Fr dku-místku) a severozápadnû aï jihozápadnû od okresního mûsta smûrem k hranici s okresem Nov Jiãín, se na polygenetick ch hlínách s eolickou a tûrkovitou pfiímûsí, pfiekr vajících místy tûrkopískové terasy nebo bezkarbonátové (karbonátové) pískovce, vytvofiil na pomûrnû velk ch plochách pseudoglej typick. PÛdy v Podbeskydské pahorkatinû tvofií pfieváïnû luvizem pseudoglejová na spra ov ch hlínách, která se nachází také v nejsevernûj í ãásti okresu spolu s luvizemí typickou, hnûdozemí luvizemní. Doprovázeny jsou akcesorick m pseudoglejem typick m. Mezi nivami Ostravice a Morávky, rovnûï mezi Fr dkem-místkem a pfiehradní nádr- Ïí Îermanice se na svahovinách karbonátov ch fly ov ch pískovcû vyvinuly pararendziny typická a kambizemní. Svahoviny vápencû v okolí Babí hory (492,0 m n. m.) a OsÛvky (396, m n. m.) severov chodnû od Tfiince pokr vá rendzina typická (ménû rendzina kambizemní). Fr deckomístecko spadá podle fytogeografického ãlenûní âr do obvodu Karpatského oreofytika a mezofytika. V niï ích polohách se nachází fyt. okres Podbeskydská pahorkatina, men- í ãást spadá do fyt. o. Ostravská pánev. Obû jednotky se vyznaãují dubobukov m a bukov m vegetaãním stupnûm. PfievaÏuje zemûdûlská pûda (orná pûda, louky a pastviny), v lesích dubohabfiiny, dubové buãiny a luïní porosty. Potenciálnû zde pfievaïují lipové dubohabfiiny (Tilio-Carpinetum) s druhovû pestr m bylinn m patrem a ostfiicové dubohabfiiny (Carici pilosae-carpinetum). V jejich bylinném patfie najdeme sasanku hajní (Anemonoides nemorosa), ptaãinec hajní (Stellaria holostea), hrachor jarní (Lathyrus vernus), kokofiík mnohokvût (Polygonatum multiflo- 32 FM 8

9 Okres Fr dek-místek POTENCIÁLNÍ P IROZENÁ VEGETACE rum), pitulník Ïlut (Galeobdolon luteum), mafiinku vonnou (Galium odoratum), lipnici hajní (Poa nemoralis), zvonek kopfiivolist (Campanula trachelium), ãarovník pafiíïsk (Circaea lutetiana), hvûzdnatec zubat (Hacquetia epipactis) aj. Podmáãené polohy osídluje spoleãenstvo dubov ch buãin (Carici-Quercetum), s bohatû vyvinut m kefiov m patrem, v nichï roste napfi. kru ina ol ová (Frangula alnus), bez ãern (Sambucus nigra), b. ãerven (S. racemosa), ostruïiník srstnat (Rubus hirtus) aj. FM 9 33

10 Ostravsko Horsk m druhem smí en ch a jehliãnat ch lesû je hofiec tolitovit (Gentiana asclepiadea). 2 Pryskyfiník platanolist (Ranunculus platanifolius) je vzácn m lesním druhem horsk ch poloh. 2 V luïních lesích podél tokû fiek pfievaïují stfiemchové jaseniny (Pruno-Fraxinetum), které jsou dnes mnohde zamofieny invazními druhy kfiídlatkou japonskou (Reynoutria japonica), k. sachalinskou (R. sachalinensis) a net kavkou Ïláznatou (Impatiens glandulifera). V bylinném podrostu najdeme napfi. pryskyfiník kosmat (Ranunculus lanuginosus), prvosenku vy í (Primula elatior), dymnivku dutou (Corydalis cava), svízel SchultesÛv (Galium schultesii), plicník tmav (Pulmonaria obscura), váleãku lesní (Brachypodium sylvaticum), pérovník p trosí (Matteuccia struthiopteris), kardu bahenní (Crepis paludosa) a pfiesliãku lesní (Equisetum sylvaticum). Jediná lokalita teplomilné kvûteny je v PP Kamenná u Stafiíãe, kde mûïeme najít napfi. len Ïlut (Linum flavum), hvozdík kartouzek (Dianthus carthusianorum), zvonek klubkat (Campanula glomerata) a mechorost útlovlásku zproh banou (Ditrichum flexicaule). Do flóry Podbeskydské pahorkatiny imigrují také horské druhy ze Západních Beskyd, napfi. hofiec tolitovit (Gentiana asclepiadea), kyãelnice Ïláznatá (Dentaria glandulosa), áron karpatsk (Arum alpinum) a mûsíãnice vytrvalá (Lunaria rediviva). V nivách vût ích fiek se dosud zachovala spoleãenstva tûrkov ch náplavû (Calamagrostietum pseudophragmitis), velmi vzácnû zde najdeme i zbytky slatini È. V oreofytiku (fyt. o. Moravskoslezské Beskydy) pfievládají ve v kách 600 aï 900 m n. m. kvûtnaté buãiny s kyãelnicí Ïláznatou (Dentario glandulosae- -Fagetum) nebo s kyãelnicí devítilistou (Dentario enneaphylli-fagetum). Pfiíslu - nost k nim signalizují v podrostu kyãelnice Ïláznatá, k. devítilistá (D. enneaphyllos), alvûj lepkavá (Salvia glutinosa), zapalice ÏluÈuchovitá (Isopyrum thalictroides), pry ec mandloàovit (Tithymalus amygdaloides) aj. Polohy nad 900 m n. m. pokr vá smrková buãina (Calamagrostio villosae-fagetum) s druhovû chud m bylinn m patrem, nejvy í polohy tfitinové smrãiny (Calamagrostio villosae. Piceetum). Horsk les provázejí napfi. omûj tuh moravsk (Aconitum firmum subsp. moravicum), kamziãník rakousk (Doronicum austriacum), pryskyfiník platanolist (Ranunculus platanifolius), ãípek objímav (Streptopus amplexifolius), rybíz skalní (Ribes petraeum), sedmikvítek evropsk (Trientalis europaea), papratka horská (Athyrium distentifolium), podbûlice alpská (Homogyne alpina). Na strm ch svazích a v hluboce zafiíznut ch údolích najdeme suèové lesy (Tilio-Acerion) a klenové buãiny (Acerenion). V bylinném patfie jsou nápadné kapraìorosty papratka samiãí (Athyrium filix-femina), kapradina laloãnatá (Polystichum aculeatum), kapraì osténkatá (Dryopteris carthusiana), spoleãnû s mûsíãnicí vytrvalou (Lunaria rediviva), ãesnáãkem lékafisk m (Alliaria petiolata), baïankou vytrvalou (Mercurialis perennis), pitulníkem Ïlut m (Galeobdolon luteum) aj. Na mal ch plochách (napfi. PR V Podolánkách) se zachovaly podmáãené smrãiny (zejména Mastigobryo-Piceetum), kde v podrostu pfievládají mechy a ra eliníky. Na otevfien ch beskydsk ch ra elini tích najdeme z kvetoucích bylin vachtu trojlistou (Menyanthes trifoliata), klikvu bahenní (Oxycoccus palustris), vzácnû rosnatku okrouhlolistou (Drosera rotundifolia), v ivec bahenní (Pedicularis palustris), violku bahenní (Viola palustris), kru tík bahenní (Epipactis palustris) a suchop r úzkolist (Eriophorum angustifolium). V Podbeskydském bioregionu leïí jak rozsáhlej í lesní komplexy (místy s pfiirozenou dfievinnou skladbou), tak odlesnûná stanovi tû, tu a tam aï xero- 34 FM 0

11 Okres Fr dek-místek termního charakteru. V nivách vût ích fiek se doposud zachovala spoleãenstva tûrkov ch náplavû, pfiípadnû se na opu tûn ch fiíãních terasách nacházejí zbytky slatini È. Z vût í ãásti je tento region ovlivnûn lidskou ãinností, jejímï v sledkem jsou zemûdûlské pozemky s velmi chudou faunou. V lesních komplexech Podbeskydí byly zaznamenány nûkteré ohroïené druhy stfievlíkû (Carabus scheidleri, C. ullrichi), které jsou vázány na svrchní vrstvu pûdy. U lesních prameni È a potûãkû mûïeme spatfiit váïku páskovce dvojzubého (Cordulegaster bidentata). V pfiestárl ch bukov ch porostech Ïije skryt m zpûsobem Ïivota roháãek bukov (Sinodendron cylindricum). Na lesní komplexy je vázán mlok skvrnit (Salamandra salamandra). Slezské Beskydy a pfiíhraniãí se Slovenskem ob vá rys ostrovid (Lynx lynx). Náv tûvy medvûda hnûdého (Ursus arctos) a vlka (Canis lupus) nejsou ãasté. V souvislej ích lesích stfiedních a vy ích poloh Ïije nepoãetná, ale víceménû stabilní populace jefiábka lesního (Bonasa bonasia). V horsk ch lesích lze potkat strakapouda bûlohfibetého (Dendrocopos leucotos), datlíka tfiíprstého (Picoides tridactylus), kosa horského (Turdus torquatus) a ofie níka kropenatého (Nucifraga caryocatactes). Chfiástal polní (Crex crex) osidluje pfieváïnû horské louky. Na areál v Polsku navazuje roz ífiením v Podbeskydské pahorkatinû skokan krátkonoh (Rana lessonae). Ob vá biotopy spoleãnû s pomûrnû bûïn m skokanem zelen m (Rana kl. esculenta). V této oblasti ojedinûle hnízdí strakapoud prostfiední (Dendrocopos medius). V Podbeskydské pahorkatinû byl od nadmofiské v - ky 280 m aï po horské polohy v 850 m n. m. prokázán ãolek horsk (Triturus alpestris). âolek karpatsk (T. montandoni) sestupuje aï do 420 m n. m. Staré parky patfií k posledním refugiím vzácn ch druhû hmyzu, vyvíjejících se v trouchu. Z nejvzácnûj ích lze ojedinûle zaznamenat na eho nejmen- ího roháãe Aesalus scarabaeoides a páchníka hnûdého (Osmoderma eremita). Mnohem bûïnûj í je roháãek kozlík (Dorcus parallelipipedus). Nûkteré zaznamenané druhy drabãíkû jsou velmi vzácné Oxytelus rugifrons, Carpelimus punctatellus nebo Astenus noheli, kter byl jako nov druh pro vûdu popsán z PP Kamenná. Blatnice skvrnitá (Pelobates fuscus) a sova pálená (Tyto alba) jsou pomûrnû vzácné druhy niï ích poloh oblasti. Oproti tomu je tûrka Ïivorodá (Zooto- 2 Les s pfiirozenou skladbou 6. vegetaãního stupnû v PR Plenisko. 2 V niï ích polohách okresu Ïije vzácnû sova pálená (Tyto alba). FM 35

12 Ostravsko Zachovalé luïní porosty v PP Profil Morávky. ca vivipara) ob vá témûfi celou oblast od m aï po 000 m. Z chladnûj ích níïin polonské provincie do niï ích ãástí okresu zasahuje my ice temnopásá (Apodemus agrarius). V území Ïijí oba druhy jeïkû, jeïek v chodní (Erinaceus concolor) i j. západní (Erinaceus europaeus). V Podbeskydské pahorkatinû byl prokázán netop r brvit (Myotis emarginatus), n. velk (M. myotis) a n. dlouhouch (Plecotus austriacus). Pozoruhodn m biotopem jsou rozsáhlé tûrkové lavice v neregulovan ch úsecích vût ích fiek, pfiedev ím Morávky a Ostravice, jeden z mála zbytkû primárního bezlesí. Osídlují je stenotopní druhy broukû, napfi. stfievlíkovití Nebria picicornis, Perileptus areolatus, Thalassophilus longicornis a mnoho dal- ích. Na nezarostl ch tûrkopískov ch lavicích Ïije slíìák Arctosa cinerea, mar- e Tetrix tuerki a saranãe Sphingonotus coerulans. Vícelet v zkum tûchto lavic fieky Morávky u obce Vy ní Lhoty pfiinesl zji tûní fiady málo znám ch druhû dvoukfiídl ch, zejména z ãeledí Limoniidae, Pediciidae a Tipulidae. Tfii druhy z ãeledi Limoniidae Molophilus stroblianus, M. vafer a Rhabdomastix hirticornis zde mají jedinou známou lokalitu v âeské republice. Na zbytcích pûvodních slatini È, které se zachovaly na opu tûn ch fiíãních terasách vût ích fiek, se zdrïují váïka jasnoskvrnná (Leucorrhinia pectoralis) a v. tmavoskvrnná (Leucorrhinia rubicunda). V ãisté okysliãené vodû Ïije mal plï kamomil fiíãní (Ancylus fluviatilis). U potokû a fiek je velmi hojn strumiãník zlatook (Osmylus fulvicephalus). Pstruh potoãní obecn (Salmo trutta m. fario) je dominantní rybou od hor aï po nejniï í ãásti tokû (u Ostravy). Velmi charakteristick m druhem je vranka pruhoploutvá (Cottus poecilopus). Populace vranky obecné (C. gobio) je ohroïena pfiíãn mi bariérami na tocích. Charakteristick m druhem oblasti je mihule potoãní (Lampetra planeri). Populace ouklejky pruhované (Alburnoides bipunctatus) je omezena pouze na fieku Odru. Na spofie zarostl ch tûrcích fiek bûïnû hnízdí pisík obecn (Actitis hypoleucos) a kulík fiíãní (Charadrius dubius). Kfioviny niv vût ích tokû vyhledává k hnízdûní h l rud (Carpodacus erythrinus), vystupující aï k horám. Naopak moudivláãek luïní (Remiz pendulinus) je vzácnû zaznamenán pfiedev ím v dolních tocích. Rozsáhlá populace vydry fiíãní (Lutra lutra) na rozmezí âr, Slovenska a Polska zasahuje zejména po Ol i, ale také Morávce a Stonávce do niï ích ãástí okresu. Po Ol i také (zcela ojedinûle) migruje z Polska na Karvinsko bobr evropsk (Castor fiber). Území spadá do. 8. lesního vegetaãního stupnû. Pfievládajícími stupni jsou 4. bukov a 5. jedlo-bukov. V niï- ích polohách je roz ífien také 3. dubobukov vegetaãní stupeà. Vy í stupnû, 6. smrko-bukov, 7. buko-smrkov a vzácnû 8. smrkov najdeme v Západních Beskydech. Prv ani druh vegetaãní stupeà není vyvinut ve své typické podobû, to jest na dobfie propustn ch pûdách zásoben ch vodou jen z atmosférick ch sráïek, a odli uje se pouze na luïních stanovi tích v nejniï ích polohách. V Západních Beskydech na lesní pûdû v raznû pfievaïuje ekologická fiada Ïivná s podílem asi 75 %. Stanovi tû kyselé fiady zaujímají okolo 0 %. Více neï 5% podíl mají je tû spoleãenstva javorové fiady roklí a sutin. Pfievaha stanovi È s vyvinut mi pûdami zakládá normální prûbûh vegetaãní stupàovitosti. Ekologická fiada Ïivná je nejvíce roz ífienou také v Podbeskydské pahorkatinû, i kdyï ménû neï v horské ãásti okresu. Zbytek pfiipadá vût inou na stanovi tû fiady obohacené vodou, javorové a oglejené. Souvislé komplexy pfiírodních lesû s bukem, jedlí a smrkem se na Fr dec- 36 FM 2

13 Okres Fr dek-místek ko-místecku uchovaly aï do 6. století v Beskydech. Vala ská kolonizace v století a pfiesun obyvatelstva z údolí na hfibety a úboãí hor pfiinesl zánik posledních rozsáhl ch pfiírodních lesû v regionu. Pralesovité porosty byly niãeny ponejvíce sala nictvím. Po jeho útlumu v 70. letech 9. století byly zpustlé pastviny zalesàovány. Na pfielomu 8. a 9. století se v lesích Fr decko-místecka postupnû zavádûlo fiízené lesní hospodafiení preferující obnovu lesa holou seãí s následnou v sadbou vût inou smrku. Mnohde se v Západních Beskydech aï do pfielomu 9. a 20. století pouïívaly tzv. clonná a toulavá seã, jimiï opût vznikaly smí ené porosty s vysok m podílem jedle a buku. V Západních Beskydech se zachovaly nejcennûj í zbytky pfiirozen ch lesû v regionu, dnes zahrnuté do ãetn ch maloplo n ch chránûn ch území. K nejv znamnûj ím patfií NPR âantoria, NPR Knûhynû-âertÛv ml n, NPR Mazák, NPR Mion í a NPR Salajka. V Podbeskydské pahorkatinû se pfiirozen ch lesû zachovalo jen málo. Porosty dubo-bukového vegetaãního stupnû jsou v PR Velké doly. Lesy bukového stupnû jsou chránûny v PR Palkovické hûrky a PP Hradní vrch Hukvaldy. Zachovalé porosty luïních stanovi È jsou v PP Profil Morávky. Vzhledem ke ãlenitosti a velkému v kovému rozpûtí bylo území v pravûku osídleno skromnû, spí e v závislosti na strategick ch cestách, tj. v severním pfiedpolí Moravské brány a v Jablunkovském prûsmyku. Archeologick odkryv svûdãí spí e o fiídkém a pfieru ovaném osídlení, v zkum je v ak dosud nedostateãn. První doklady o pobytu ãlovûka nalezené ve Vy ních Lhotách- Kr li pocházejí z doby bronzové. Hal- tatské osídlení ze star í doby Ïelezné ( pfi. n. l.) je doloïeno na v - inném hradisku v Chotûbuzi-Podobofie, keramické artefakty se na ly v Komorní Lhotce. O zfiejmém roz ífiení tzv. púchovské kultury, která vznikla v. století pfi. n. l. v oblasti Jablunkovského prûsmyku, svûdãí nálezy u Stafiíãe a na hradû Hukvaldy. âetné nálezy antick ch mincí máme napfi. z Fr dku, Dobré, Komorní Lhotky, Návsí, Jablunkova, MostÛ. Území regionu zfiejmû náleïelo do sféry vlivu Velkomoravské fií e, která v tomto prostoru vybudovala souvisl obrann pás opevnûn ch hradisek, k nimï V horsk ch polohách Moravskoslezsk ch Beskyd se zachovala fiada pûvodních stavení. FM 3 37

14 Ostravsko Obec Bílá dfievûn kostel sv. Bedfiicha severského typu z let mûïeme zafiadit Podoboru u Chotûbuzi, Landek v prostoru dne ní Ostravy, Hradec u Opavy aj. Prakticky aï do pfielomu 2. a 3. století pokr val dané území rozsáhl hvozd, ãlenûn star mi obchodními, pfiípadnû vojensk mi stezkami. Ve druhé polovinû 3. a na poãátku 4. století, ve vrcholné fázi stfiedovûké kolonizace, nastalo období intenzivnûj ího osídlování regionu, které postupovalo od níïin k Západním Beskydám. Úãastnilo se ho jak domácí slovanské, tak pfiistûhovalé obyvatelstvo, pfieváïnû z nûmeck ch oblastí (Rakouska), také z okruhu LuÏick ch SrbÛ. V podhorském prostoru pfievládaly tzv. lesní lánové vsi. Zaãala vznikat velká panství, napfi. hukvaldské. Za PiastovcÛ se na Tû ínsku utváfiel komplex panství naz van Tû ínská komora. V kolonizaãních oblastech vznikala men í mûsta, buì v návaznosti na star- í osady, nebo podle potfieby na zeleném drnu. Na území Moravy rostl Bru perk (po roce 270), Moravská Ostrava, posléze i Místek, ke slezsk m centrûm se fiadil Tû ín (dnes souãást okresu Karviná), Fr dek. V prûbûhu 6. a 7. století zasáhla dal í kolonizaãní vlna dosud neosídlené plochy v horách. Proudy migrujících ValachÛ zde roz ífiily pastevecké sala nické hospodafiení (chov ovcí a koz). Souãasnû pronikali do horsk ch údolí obyvatelé star ích vsí z podhûfií, ktefií kluãili lesy a hospodafiili na vznikl ch pasekách. Kromû toho pfiicházeli cizí osadníci ze vzdálenûj ích území Moravy, Slezska a Slovenska. Ze samot se stávaly osady a z nich horské obce. Postupnû se Vala i asimilovali s pûvodním obyvatelstvem, coï vedlo k vytváfiení zemûdûlsko-pasteveck ch obcí. Kolonizace trvala s nestejnou intenzitou 300 let a na jejím konci byla v podstatû síè dne ních obcí. Ve mûstech se rozvíjelo soukenictví. Tfiicetiletá válka zpûsobila, jako ve vût inû zemû, tûïké stráznû a úbytek obyvatelstva. V 7. století vznikly Ïelezárny ve Star ch Hamrech, v 8. století v Ba ce, Ustroni, Morávce, âeladné, Fr dlantû nad Ostravicí. Na vyuïití minerálních paliv byly v první polovinû 9. století zaloïeny hutû v Lískovci u Fr dku a Tfiinci. V 7. a 8. století se roz ífiila v roba skla napfi. v Kunãicích pod Ondfiejníkem. Roz ífiení brambor jako základu v - Ïivy obyvatelstva v závûru 8. století vedlo nejen k rozvoji pûstování okopanin, ale také ke zfiizování ãetn ch palíren, coï zpûsobilo roz ífiení alkoholismu. Ve 40. letech 9. století (844) zachvátil ir í oblast Slezska a severov chodní Moravy hladomor zpûsoben neúrodou brambor. Byl pfiíãinou roz ífiení epidemií tyfu, cholery a úplavice a vedl v nûkter ch podhorsk ch obcích regionu k poklesu poãtu obyvatel aï na polovinu. Ve druhé polovinû 9. století nastala nerovnomûrná industrializace území, budovala se fiada Ïelezniãních tratí (Severní dráha Ferdinandova, ko ickobohumínská aj.), vãetnû lokálních. V razn m centrem prûmyslu se stával Tfiinec, Lískovec, rostly Fr dek a Místek. Rozvoj prûmyslu pûsobil v razné migrace, zejména odchod mlad ch lidí z hor a podhûfií do nov ch továrních center v regionu, ale i mimo hranice okresu. Zejména v prostoru Moravskoslezsk ch Beskyd se mnohé vesnice vylidnily. Naopak nûkteré obce v blízkosti prûmyslové oblasti rostly (Vratimov, Paskov). Dne ní Fr decko-místecko bylo ob váno národnostnû smí en m obyvatelstvem s podílem ãeské, polské a nûmecké národnosti, nemal v znam mûla komunita Ïidovská. První svûtová válka pfiinesla regionu nejen váleãné útrapy, ale také pokles poãtu obyvatel a militarizaci prûmyslu. S rozpadem Rakousko-Uherska a vznikem nástupnick ch státû byl fie en problém historického Tû ínska, respektive jeho rozdûlení mezi Polsko a âeskoslovensko. Spor byl rozhodnut v r âeskoslovensku pfiipadlo obyvatel b valého tû ínského vévodství, karvinsk uheln revír a ko icko-bohumínská Ïeleznice. âeskoslovenské Tû ínsko bylo dále rozdûleno do esti soudních okresû, z nichï Fr dek a Jablunkov náleïely do dne ního Fr decko-místecka. Nejvíce PolákÛ zûstalo na Jablunkovsku. 38 FM 4

15 Okres Fr dek-místek Poté aï do poãátku 30. let 20. století nastala nejpfiíznivûj í etapa rozvoje poãtu obyvatelstva regionu, fiada sídel rostla explozívnû (napfi. Tfiinec, Lískovec, Ba ka, Hnojník, Návsí, Mosty u Jablunkova, Vratimov aj.), nûkteré se tomuto tempu velmi blíïily, zvlá tû moravsk Místek a slezsk Fr dek. K velmi tûïk m fázím dûjin okresu fiadíme 30. a 40. léta, poznamenaná velkou hospodáfiskou krizí, druhou svûtovou válkou a pováleãn mi pfiesuny obyvatelstva (váleãné ztráty, genocida ÎidÛ, odsun nûmecké populace). V roce 950 se definitivnû slouãily Fr dek a Místek (poprvé 943). V období do roku 989 ovlivnilo krajinu zejména roz ifiování prûmyslové základny okresu (celulózka a dûl v Paskovû, pivovar Radegast v No ovicích aj.) a s tím spojená bytová v stavba, coï se promítlo na stálém rûstu populace. Ten byl pomûrnû rychl do konce 70. let, pfiiãemï za desetiletí ãinil okolo 0 %, v 80. letech se v raznû zpomalil na cca 3 % mezi sãítáními. Etapa po roce 989 je poznamenána celkovou restrukturalizací nejen prûmyslu (ukonãena tûïba uhlí), ale celého hospodáfiství regionu. RÛst poãtu obyvatel se zastavil. Nejstar ím chránûn m územím v okrese je národní pfiírodní rezervace Mion í, která byla k ochranû bukojedlov ch porostû pralesního charakteru vyhlá ena jiï v roce 933. K ní pfiibyly v polovinû padesát ch let 20. století národní pfiírodní rezervace Mazák a Salajka, dále pfiírodní rezervace Mazáck Grúnik, PoledÀana, Klíny, Travn potok a V Podolánkách. V 60. letech 20. století roz ifiování poãtu chránûn ch území stagnovalo. Byla vyhlá ena pouze pfiírodní památka Koryto fieky Ostravice (pefieje na skalních v chozech). V 70. a 80. letech byla zfiízena NPR âantoria ve Slezsk ch Beskydech (pralesovit bukojedlov porost) a PR Bukovec, kde je motivem ochrany ra elini tní kvûtena stfiedních poloh. SloÏit zpûsob vyhla ovacího fiízení maloplo n ch chránûn ch území byl v ak pfiíãinou toho, Ïe dal í chránûná území vznikla aï v 90. letech. V znam krajiny Západních Beskyd pro ochranu pfiírody, optimální zaji tûní vodních zdrojû i moïnost regenerace sil obyvatel ostravsko-karvinské prûmyslové aglomerace v dochovaném pfiírodním prostfiedí byl zdûraznûn velkoplo nou územní ochranou v roce 973. Na území okresû Fr dek-místek, Nov Jiãín a Vsetín byla vyhlá ena CHKO Beskydy. Staré podhorské osídlení v Tfiinecké brázdû. Pohled od jihu z vyhlídky Na Kabátnici smûrem na vodní nádrï Ole ná a sídli tû Fr dku-místku. FM 5 39