Věcné zadání projektu SDAT B - Metapopis

Transkript

1 Věcné zadání projektu SDAT B - Metapopis Červen 2015

2 Obsah 1 Úvod Obecný úvod do metapopisu Údaj jako základní prvek metapopisu Sledování historie instancí objektů metapopisu Číslo verze a varianty instance objektu Objektový model pro sledování historie instancí objektů Přístup Bez sledování historie Přístup Bez sledování historie stavy Přístup Sledování historie časová platnost Přístup Sledování historie časová platnost + stavy Přístup Sledování historie časová platnost na každém atributu Vazby mezi jednotlivými objekty Objekt #Objekt Objekt #ObjektAtribut Objekt #ObjektZávislost Dopad editace instance objektu na číslo verze a varianty Objektový model Rámcové vymezení závislosti objektů Objekty metapopisu Základní vlastnosti objektů Standardní atributy objektů Základní principy práce s objekty Životní cyklus objektu Základní pravidla práce s instancemi objektů Kontrola konzistence Objektový model Objekt Pracovní oblast Atributy objektu Pracovní oblast Objekt Výkaz Objekt Blok výkazu Objekt Datová oblast B - Metapopis 2/248

3 3.4.1 Atributy objektu Datová oblast Objekt Číselník Atributy objektu Číselník Objekt Položka číselníku Atributy objektu Položka číselníku Dynamické atributy objektu Položka číselníku Objekt Hierarchie číselníku Atributy objektu Hierarchie číselníku Proces tvorby Hierarchií číselníku Objekt Položka hierarchie Atributy objektu Položka hierarchie Objekt Doména číselníku Atributy objektu Doména číselníku Objekt Převodník Atributy objektu Převodník Objekt Položka převodníku Objekt Účtová osnova Atributy objektu Účtová osnova Objekt Účet Atributy objektu Účet Objekt Datový typ Atributy objektu Datový typ Objekt Doména datového typu Atributy objektu Doména datového typu Objekt Ukazatel Atributy objektu Ukazatel Objekt Dodatečná konkretizace ukazatele Objekt Parametr Atributy objektu Parametr Objekt Údaj Vznik Údaje statická Datová oblast Popis Údaje nedimenzionálním parametrem Dodatečná konkretizace ukazatele (nespolečné Parametry) B - Metapopis 3/248

4 Sumarizační (neelementární) položky Hierarchie číselníku Atributy objektu Údaj Objekt Kontrola Atributy objektu Kontrola Způsob vytvoření kontroly Objekt Jednovýkazová kontrola (JVK) Objekt Kontrola časové řady (KČŘ) Objekt Mezivýkazová kontrola (MVK) Odchylka v sémantických kontrolách Objektový model Definice kontrol Objektový model Metapopis Uživatelské rozhraní Knihovna Přípravna výkazů Úložiště schválených a platných výkazů Hlavní procesy Proces tvorby metapopisu Spouštěč procesu Průběh procesu Výstup procesu Proces definice Pracovní oblasti Spouštěč procesu Průběh procesu Výstup procesu Proces tvorby Výkazu Spouštěč procesu Průběh procesu Výstup procesu Proces tvorby objektů popisujících údaje Spouštěč procesu Průběh procesu Výstup procesu Proces tvorba kontrol výkazu B - Metapopis 4/248

5 5.5.1 Spouštěč procesu Průběh procesu Výstup procesu Proces schválení výkazů v Pracovní oblasti Spouštěč procesu Průběh procesu Výstup procesu Proces prezentace Výkazu Spouštěč procesu Průběh procesu Výstup procesu Podpůrné procesy Proces Přebíraní metapopisu z externích zdrojů Spouštěč procesu Průběh procesu Výstup procesu Převodník výrazů Data point modelu (DPM) Proces Navazování časových řad Údajů Spouštěč procesu Průběh procesu Výstup procesu Funkční požadavky Obecné požadavky pro objekty metapopisu Pracovní oblast Výkaz Blok výkazu Datová oblast Číselník, Položka číselníku Hierarchie číselníku, Položka hierarchie Doména číselníku Převodník, Položka převodníku Účtová osnova, účet Datový typ B - Metapopis 5/248

6 7.12 Doména datového typu Ukazatel, Konkretizace ukazatele, Dodatečná konkretizace ukazatele Parametr, Konkretizovaný parametr Údaj Jednovýkazová kontrola (JVK) Mezivýkazová kontrola (MVK) Kontrola časové řady (KČŘ) Knihovna Navazování časových řad Přílohy Příloha 1 Seznam funkcí pro algoritmické kontroly dodaných se systém SDAT Kontroly v časové řadě (KČŘ) Příloha 2 - Příklady pro pravidla aktualizace a synchronizace Hierarchií číselníku Pravidlo 1 Vložení elementární Položky hierarchie do Hierarchie číselníku Pravidlo 2 Smazání elementární Položky hierarchie z Hierarchie číselníku Pravidlo 3 Smazání uzlové položky z Hierarchie číselníku Pravidlo 4 Smazání uzlové položky z Hierarchie číselníku včetně jejího elementárního obsahu Pravidlo 5 Vložení uzlové položky do Hierarchie číselníku Pravidlo 6a Změna uzlové položky na elementární položku Pravidlo 6b Změna elementární položky na uzlovou položku Pravidlo 7 Smazání celého uzle hierarchie včetně uzlové položky Konflikt typu Duplicita v nezávislých uzlech Konflikt typu Duplicita v závislých uzlech Příloha 3 - Příklady pro pravidla aktualizace Domén číselníku Pravidlo Pravidlo Pravidlo Pravidlo Příloha 4 Počty instancí vybraných objektů metapopisu v roce 2015 v systému MtS 248 B - Metapopis 6/248

7 1 Úvod Tento dokument se zabývá základním prvkem systému, kterým je tzv. metapopis informací, podle kterého vykazující osoby předkládají České národní bance data hlášení a výkazů. Cílem metapopisu je jednoznačné vymezení metapopisu jednotlivých údajů tak, aby vykazující osoby byly schopny přiřadit odpovídající hodnoty ze svých interních informačních systémů a aby byla zajištěna srovnatelnost mezi jednotlivými vykazujícími osobami. Jednotlivé části obsahují popis typů informací, které jsou do ČNB zasílány, definice jednotlivých objektů používaných pro metapopis vč. jejich společných i specifických atributů, životního cyklu apod. ve formě objektového modelu (Class diagram) a popis procesů, v rámci kterých vzniká metapopis, a které by měly být automatizovány. 2 Obecný úvod do metapopisu Metapopis představuje jádro systému SDAT. Metapopis je sada objektů a nad nimi vybudované funkcionality, jejichž primárním cílem je dosáhnout podrobného a strukturovaného popisu Údaje. Údaj, a především jeho zcela přesný a strukturovaný popis, pak tvoří základní prvek sběru dat od vykazujících osob. Strukturovaný popis Údaje je založen na jasně definovaných pravidlech. Popis Údajů se provádí prostřednictvím tzv. metadat, jejichž účelem je popsat jednotlivý zjišťovaný Údaj vyčerpávajícím způsobem tak, aby bylo tento popis možno použít pro automatizaci jak na straně vykazujících osob, tak na straně ČNB, např. pro potřeby dalšího zpracování došlých dat pro mezinárodní organizace aj. 2.1 Údaj jako základní prvek metapopisu Elementárním prvkem metapopisu je objekt Údaj, který představuje jednotlivé pole výkazu. Údaj musí být popsán tak, aby bylo zaručeno, že jednotlivé vykazující osoby vykáží takovou Hodnotu údaje, jaká je očekávána. Údaj je popsán pomocí objektů metapopisu, tj. Ukazatelem a sadou jednoho nebo více Parametrů. Ukazatel vyjadřuje základní obsah sledované veličiny a Parametr(y) tento Údaj dále specifikují (tzv. konkretizují). Údaj popsaný pomocí Ukazatele a sady Parametrů tvoří dohromady popis Údaje. Veškerá metadata týkající se údajů a dalších objektů jsou zveřejněna Vykazujícím osobám. Jakmile Vykazující osoby znají tento popis Údaje, vědí, jaká data v rámci své Vykazovací povinnosti mají poskytovat. Vykazovaná data, zasílaná do ČNB za konkrétní Vykazující osobu a stav ke dni, se nazývají Hodnota údaje (podrobně je objekt Hodnota údaje vysvětlen v dokumentu D Sběr dat, kapitola 2.9 Objekt Hodnota údaje). Z pohledu způsobu definice údaje rozlišujeme dva typy Údajů, tj. statický a dynamický, které se od sebe liší rozsahem oboru hodnot parametrů: a) statický Údaj Statický Údaj má pro každou kombinaci Ukazatel/Parametr dánu právě jednu hodnotu, kterou může nabývat. Ke statickému Údaji tak Vykazující osoba zasílá k určitému stavu ke dni právě jednu Hodnotu údaje. B - Metapopis 7/248

8 Obrázek 1 - Znázornění statického Údaje a Hodnoty údaje b) dynamický Údaj U dynamického Údaje je hodnota Parametru (nebo více Parametrů) dána definovaným výčtem oboru hodnot nad Datovým typem, Doménou číselníku a Hierarchií číselníku, kterých může nabývat. Jedná se v podstatě o neúplný Údaj. K tomuto neúplnému dynamickému Údaji Vykazující osoba zasílá k určitému stavu ke dni více Hodnot údajů tak, aby byly vykázány všechny konkrétní kombinace přípustných hodnot Parametrů, které se u Vykazující osoby vyskytují. Obrázek 2 - Znázornění dynamického Údaje a Hodnoty údaje B - Metapopis 8/248

9 2.2 Sledování historie instancí objektů metapopisu Objekty metapopisu (stejně tak jako další objekty systému) podléhají základnímu pravidlu, které definuje, že instance těchto objektů se nemažou, ale ukončuje se jejich časová platnost (toto pravidlo neplatí striktně vždy, mazání je v některých případech povoleno, viz kapitola 7 Funkční požadavky). Proces ukončování časové platnosti jednotlivých instancí nazýváme také verzováním, protože (v některých případech) je každá instance objektu, která je časově vymezena, identifikována číslem verze a varianty. Protože toto pravidlo je společné i pro další objekty systému, je na tomto místě uveden je stručný výčet různých přístupů k procesu sledování historie instancí objektů tak, aby se na tyto přístupy dalo odkazovat v textu od jednotlivých objektů. Detailní popis je pak uveden v dokumentu A Obecné požadavky, kapitola 2.2 Sledování historie instancí objektů Číslo verze a varianty instance objektu Viz dokument A Obecné požadavky, kapitola Číslo verze a varianty instance objektů Objektový model pro sledování historie instancí objektů Viz dokument A Obecné požadavky, kapitola Objektový model pro sledování historie instancí objektů Přístup Bez sledování historie Viz dokument A Obecné požadavky, kapitola Přístup Bez sledování historie Přístup Bez sledování historie stavy Viz dokument A Obecné požadavky, kapitola Přístup Bez sledování historie - stavy Přístup Sledování historie časová platnost Viz dokument A Obecné požadavky, kapitola Přístup Sledování historie časová platnost Přístup Sledování historie časová platnost + stavy Viz dokument A Obecné požadavky, kapitola Přístup Sledování historie časová platnost + stavy. B - Metapopis 9/248

10 2.2.7 Přístup Sledování historie časová platnost na každém atributu Viz dokument A Obecné požadavky, kapitola Přístup Sledování historie časová platnost na každém atributu (tzv. dynamické atributy). 2.3 Vazby mezi jednotlivými objekty Díky vysoké míře provázanosti objektů v oblasti metapopisu je třeba zajistit vzájemnou konzistenci dat. Změna platnosti instance jednoho objektu, vytvoření nové verze nebo varianty musí vyvolat odpovídající akce u souvisejících instancí objektů. Pokud by se tak nestalo, došlo by k tomu, že metadata, tolik potřebná pro správné zajištění vykazovacích povinností, nebudou konzistentní. Aby tato konzistence byla zajištěna, musí být dodrženy následující zásady: závislosti mezi objekty není možné definovat staticky (na úrovni programového kódu), ale naopak je nutné, aby závislosti byly definovatelné (a v čase měnitelné) uživatelským způsobem. U objektů, které podléhají sledování historie a stavů musí být možnost definovat závislosti s ohledem na stav, v jakém se měněná instance nachází v době provádění změny, pokud u nějaké instance objektu dojde k zásadní změně (změní se číslo verze nebo varianty), je nutné změnit číslo verze a varianty instance objektu i u instancí objektů, které jsou na měněné instanci objektu závislé. Systém musí umožnit definovat závislosti mezi objekty s tím, že musí být možno říci, zda a jak se změna instance jednoho objektu promítne do instancí dalších objektů (vytvoření nové verze nebo varianty závislého objektu), hodnota uvedená v atributu číslo verze a varianty instance objektu vypovídá o tom, jaký charakter změny je v rámci dané změny proveden: o pokud je změna zásadního charakteru (tzv. podstatná změna ), pak je změněno číslo verze (číslo verze a varianty instance objektu se například změní z na ), o pokud je změna drobného charakteru (tzv. méně podstatná změna ), pak je změněno pouze číslo varianty (číslo verze a varianty instance objektu se například změní z na ), ne každá změna vyvolává změnu čísla verze a varianty instance objektu; musí být možnost, aby bylo možno změnit hodnotu určitého atributu, aniž by vznikla nová instance objektu (tzv. přepis hodnoty atributu; tzv. nepodstatná změna ). O tom, zda editací instance nějakého objektu dojde k vytvoření nové verze či nové varianty (anebo změny proběhnou v rámci existující instance objektu a žádná nová verze nebo varianta nevznikne) rozhoduje uživatel. Ten před zahájením editace rozhodne, co chce udělat. Systém pouze kontroluje rozsah provedených změn a v případě, že dojde k nesouladu mezi změnou provedenou uživatelem a nastavením systému, upozorní systém na tuto skutečnost uživatele a navrhne mu jiný postup (například místo nové varianty vytvořit novou verzi, protože došlo ke změně atributu, který s ohledem na stav, ve kterém je měněná instance, vyžaduje, aby s jeho změnou došlo k vytvoření nové verze, nikoli varianty). Za účelem splnění výše uvedených požadavků jsou do systému SDAT navrženy metaobjekty, pomocí kterých lze definovat závislosti mezi reálnými objekty/atributy metapopisu. B - Metapopis 10/248

11 2.3.1 Objekt #Objekt Účelem objektu #Objekt je zachytit seznam všech objektů systému SDAT (reálné využití je zamýšleno pouze pro objekty metapopisu) tak, aby ke každému jednomu objektu bylo možno připojit jeho atributy (definice atributů je nutná s ohledem na možnost definovat, zda změna daného atributu vyvolává změnu verze nebo změnu varianty). Stejně tak je účelem tohoto objektu podchytit všechny objekty, pro které má smysl definovat vzájemné závislosti mezi objekty tak, aby v případě, že dojde k vytvoření nové verze nebo varianty nějakého objektu, systém věděl, pro které další instance kterých dalších objektů musí vzniknout nové verze nebo varianty. Instancemi objektu #Objekt budou reálné objekty systému, tedy například Výkaz, Blok výkazu, Datová oblast a další Objekt #ObjektAtribut Účelem objektu #ObjektAtribut je zachytit seznam všech atributů, které patří k související instanci objektu #Objekt. Objekt #ObjektAtribut je spojen s objektem #Objekt kompoziční vazbou s kardinalitou 1:N, tj. jedna instance objektu #Objekt může mít N instancí objektu #ObjektAtribut, ale jedna instance objektu #ObjektAtribut musí mít právě jednu související instanci třídy #Objekt. To znamená, že v rámci jednoho objektu je možno evidovat N atributů, ale konkrétní atribut smí být připojen k právě jednomu objektu. Se zánikem instance objektu #Objekt zanikají všechny související instance objektu #ObjektAtribut. V rámci objektu #ObjektAtribut existuje atribut s názvem změna vyvolává, pomocí kterého je určeno, jak reálný atribut existujícího objektu SDAT reaguje na změny. Reakce atributu na změny musí být definována v kontextu konkrétního stavu dané instance (to je zachyceno pomocí atributu s názvem stav ) v případě, že se jedná o objekt, který sleduje stavy. V případě objektu, který stavy nesleduje, bude hodnota atributu stav NULL. To znamená, že lze nastavit různé reakce jednoho a téhož atributu v závislosti na tom, v jakém stavu se nachází daná instance. Pro jeden atribut smí být jeho chování (hodnota atributu změna vyvolává ) pro jeden stav instance (atribut stav ) definováno maximálně jednou. Pokud pro nějaký atribut není chování pro nějaký stav nastaveno, pak se má za to, že změna hodnoty atributu není dovolena. Existují tyto možnosti, které mohou být uživatelem použity pro definici hodnoty atributu změna vyvolává : změna hodnoty atributu není povolena 1, změna bez změny verze nebo varianty: změna atributu je možná bez nutnosti vytvořit nové verze a varianty (jedná se tak o tzv. nepodstatnou změnu ). Toto umožní přepsat hodnotu atributu kdykoli, bez ohledu na to, zda je aktuálně platný z hlediska času nebo stavu. Předpokládá se využití pro atributy typu popis nebo poznámka, 1 Pro toto pravidlo existuje výjimka: atribut, který je označen jako změna hodnoty není povolena, je měnitelný v případě, že k aktuálnímu datu není instance objektu platná a (v případě, že jsou u objektu sledovány stavy) zároveň je instance objektu ve stavu Projektovaný. B - Metapopis 11/248

12 změna čísla varianty: změna atributu vyžaduje novou variantu instance objektu. V atributu číslo verze a varianty dochází tedy ke změně hodnoty za tečkou ; toto signalizuje, že se jedná o méně podstatná změnu, změna verze: změna atributu vyžaduje novou verzi instance objektu. V atributu číslo verze a varianty dochází tedy ke změně hodnoty před tečkou ; toto signalizuje, že se jedná o podstatnou změnu Objekt #ObjektZávislost Účelem tohoto objektu je možnost definovat závislosti mezi reálně existujícími objekty systému SDAT. Každá definice závislosti se skládá z těchto částí: určení primárního objektu, tj. objektu, u kterého se sleduje, zda došlo ke změně, určení závislého objektu, tj. objektu, který vyžaduje automatické vytvoření nové instance v případě, že došlo k vytvoření nové instance primárního objektu, určení druhu změny u primárního objektu (atribut změna primárního ), určení toho, jaký druh změny vyvolává definovaná změna instance primárního objektu u instance objektu závislého (atribut změna závislého ), určení toho, pro jaký stav primárního objektu toto nastavení platí. Vazby mezi objekty se definují vždy pro nejbližší objekty podle objektového modelu. Nemůže tak například být definována vazba mezi objektem Datová oblast a Výkaz, protože podle objektového modelu stojí mezi těmito objekty objekt Blok výkazu. Na objektech Datová oblast, Blok Výkazu a Výkaz lze výše uvedená pravidla převést do podoby příkladu. Byznys požadavek zní tak, že v případě, kdy dojde k vytvoření nové verze Datové oblasti, musí dojít k vytvoření nové verze Výkazu. Aby bylo možno dosáhnout výše uvedeného chování, pak je třeba splnit následující podmínky: Objekt #Objekt musí obsahovat tyto instance: o Výkaz o Blok Výkazu o Datová oblast V rámci objektu #ObjektZávislost budou nadefinovány dvě instance: o Instance č. 1 Primární objekt: Datová oblast Závislý objekt: Blok Výkazu Změna primárního: Nová verze Změna závislého: Nová verze Stav primárního: Platný o Instance č. 2 Primární objekt: Blok výkazu Závislý objekt: Výkaz Změna primárního: Nová verze Změna závislého: Nová verze Stav primárního: Platný B - Metapopis 12/248

13 Pomocí výše uvedeného nastavení jsme dosáhli toho, že v případě, kdy uživatel vytvoří novou verzi objektu Datová oblast tak, že začne upravovat Datovou oblast, která je platná, pak systém: musí vytvořit novou verzi související instanci objektu Blok výkazu, jakmile je vytvořena nová verze instance objektu Blok výkazu, která vznikla z jiného Bloku výkazu ve stavu Platný, pak musí vzniknout nová verze Výkazu. Takto definované závislosti umožňují spustit proces tzv. nuceného verzování. K procesu nuceného verzování dojde v okamžiku, kdy jsou splněny tyto podmínky: je vytvářena verze/varianta instance nějakého objektu, který má zároveň nějakou nadřízenou instanci objektu, pro oba objekty existuje definice primární/závislý objekt (existuje instance objektu #ObjektZávislost). Definice závislostí postupuje od spodu nahoru (z hlediska objektového modelu to znamená, že postupuje od podřízených objektů k objektům nadřízeným). To znamená, že definuje, co se stane se souvisejícími nadřízenými instancemi objektů, pokud dojde ke změně instance objektu podřízeného. Definice závislostí mezi objekty bude využita tehdy, pokud je prováděna změna instance nějakého objektu, která se váže k nadřízenému objektu. Typicky toto bude využito tehdy, pokud někdo v rámci existující verze Výkazu začne editovat Datovou oblast. Následující obrázky jsou ilustrativní příklad pro zachycení principu verzování nadřízených a podřízených objektů od spodu nahoru. Pro jednoduchost je příklad rozpracován pouze do třetí úrovně vztahů objektu Výkaz: Výkaz V1 je tvořen Blokem výkazu BV1, který obsahuje dvě Datové oblasti DO1 a DO2. Výchozí situace znamená, že všechny objekty jsou v první verzi ( ). Obrázek 3 - Verzování "od spodu nahoru" výchozí situace Od dochází ke změně Domény číselníku DM1, která je použita pro konkretizaci parametrů Údajů v Datové oblasti DO1. Předpokládejme, že vzniká verze Domény číselníku DM1 s číslem verze/varianty s platností od Časová platnost předchozí verze Domény číselníku DM1_1 bude ukončena k při převádění do stavu Platný. Na základě vzniku nové verze Domény číselníku DM1_2 vznikají nové verze objektů Výkaz ( V1_2), Blok výkazu ( BV1_2) a dotčené Datové oblasti ( DO1_2). Protože změna domény DM1 byla jedinou změnou definice Výkazu V1, není datové oblasti DO2 vytvářena nová verze v rámci verze Výkazu V1_2. B - Metapopis 13/248

14 Obrázek 4 - Verzování "od spodu nahoru" výsledný stav V případě, že uživatel zvolí opačný postup úpravy instancí objektů, tedy ze shora dolů a editaci zahájí u instance objektu, která je z hlediska hierarchie objektů nejvýše, pak to automaticky znamená, že k nové verzi nebo variantě jsou automaticky přivázány všechny podřízené instance objektů ve stejné verzi/variantě a se stejnou platností, s jakou byly přivázány k instanci nadřízeného objektu před vytvořením nové verze. Tento přístup bude využit tehdy, pokud se uživatel rozhodne vytvořit novou verzi/variantu existující instance objektu Výkaz. V takovém případě, po vytvoření této nové verze/varianty, budou k této nové verzi/variantě přivázány všechny instance objektu Blok Výkazu (a jemu podřízené) v takové verzi/variantě a s takovou platností, s jakou byly přivázány k instanci nadřízeného objektu, ze které vznikla nová verze/varianta instance objektu. Aby tento aparát fungoval, musejí být splněna následující pravidla: a) kombinace objektů primární objekt/závislý objekt může existovat maximálně jednou a to i v opačném pořadí (pokud jsou tedy dva objekty ve vztahu primární/závislý, nelze pro tytéž objekty definovat reverzní vztah), b) není možné, aby, pokud existuje vazba primární objekt/závislý objekt, existovalo obrácené pořadí této vazby, tedy závislý objekt/primární objekt (to by vedlo k cyklické závislosti). Toto pravidlo platí v celé kaskádě závislostí. Nesmí se tak stát, že by změna A vedla ke změně B, změna B ke změně C a změna C ke změně A, c) jeden Primární objekt může mít N Závislých objektů, d) konkrétní závislý objekt může být použit i jako primární, ale nikdy ne v kombinaci s objektem, pro který je definován jako závislý (viz bod b); vznikla by cyklická závislost) Dopad editace instance objektu na číslo verze a varianty V případě, že se uživatel rozhodne měnit nějakou existující instanci jakéhokoli objektu metapopisu, postupuje se takto: 1. Uživatel vybere konkrétní instanci objektu, kterou chce měnit. V případě objektů, které sledují historii, se jedná o instanci, která je vymezená časovou platností (atributy platnost_od a platnost_do daného objektu). 2. Uživatel se rozhodne, jaký typ změny chce provést, k dispozici má volby: a. vytvořit novou verzi instance objektu, b. vytvořit novou variantu instance objektu, c. provést prostou editaci záznamu bez toho, že by vznikla nová verze nebo varianta objektu. B - Metapopis 14/248

15 3. Systém nabídne uživateli atributy instance objektu, který si vybral v bodě 1. k editaci a uživatel jeden nebo více z nich změní. 4. Systém zjistí, zda provedené změny jsou povoleny v kontextu vybrané akce (změna verze, změna varianty, bez verze/varianty). Toto zjištění provede takto: a. systém zjistí, instance jakého objektu je modifikována, jaké atributy daného objektu byly změněny a případně v jakém stavu se instance objektu nachází (to pouze v případě, že se jedná o editaci instance objektu, který sleduje stavy), b. systém pro všechny změněné atributy dané instance z objektů #Objekt a #ObjektAtribut zjistí, jakou akci změna vyvolává (v případě, že se jedná o instanci objektu, který sleduje stavy, musí se do vyhodnocení zohlednit i stav instance objektu), c. pokud systém zjistí, že změny provedené uživatelem jsou v kolizi s nastavením systému (například se uživatel rozhodl, že vytvoří novou variantu instance objektu, ale změnil hodnotu atributu, který smí být měněn jen v rámci nové verze), systém danou změnu neprovede. Systém uživateli oznámí, že danou změnu nemůže provést, protože je v kolizi s nastavením systému a nabídne uživateli vytvoření verze (místo varianty) a vyžádá si zadání všech dodatečných informací, které jsou pro vytvoření nové verze třeba, d. v případě, že změny provedené uživatelem v kolizi s nastavením systému nejsou (za kolizi se nepovažuje, pokud je povolená akce vyšší než druh provedené změny. Například kolizí není, pokud uživatel určí, že chce vytvořit novou variantu a změní hodnotu atributu, pro který je nastaveno, že jej lze měnit bez vytváření verze nebo varianty), pak systém provede uživatelem vybranou akci, tedy: i. vytvoří novou verzi instance objektu, ii. vytvoří novou variantu instance objektu, iii. provede editaci záznamu (update) bez toho, že by vytvářel jakoukoli novou instanci objektu (existující hodnota v měněných atributech bude přepsána hodnotou novou, stará hodnota bude ztracena). 5. V případě, že systém vytvoří novou verzi nebo variantu dané instance, systém musí provést kontrolu souvisejících instancí objektů takto: a. v případě, že je objekt, jehož instance byla změněna, definován jako primární objekt, systém musí provést stejnou akci jako s instancí primárního objektu také s instancí závislého objektu. Pokud v rámci primárního objektu vznikne nová verze nebo varianta, pak systém zkontroluje, zda existuje definice závislostí pro danou změnu (atribut změna primárního ) a pokud ano, pak musí provést v rámci závislého objektu akci definovanou v atributu změna závislého, b. kontrola a činnost systému popsaná v bodě a. musí proběhnout kaskádně. To znamená, že pokud nová verze instance objektu A vyvolala vytvoření nové verze objektu B (protože A je definován jako primární a B jako závislý objekt), pak musí vzniknout i nová verze instance objektu C (protože B je definován jako primární a B jako závislý objekt). B - Metapopis 15/248

16 2.3.5 Objektový model Obrázek 5 - Objektový model Definice závislostí mezi objekty Rámcové vymezení závislosti objektů Při vytvoření nové verze/varianty objektu nebo vazeb mezi objekty může dojít k vytvoření více nových verzí jednoho nebo více typů objektů v závislosti na jeho použití a ke kaskádovitému verzování objektů v závislosti na tom, jak jsou jednotlivé objekty provázány. Následující tabulka uvádí příklady možných změn bez jejich kaskádovitého vlivu, který lze odvodit. Přesný výčet změn je součástí podrobné analýzy dodavatelem. B - Metapopis 16/248

17 Změna Nová verze Bloku Nová verze Výkazu Nová varianta Bloku Nová varianta Výkazu Nová verze Datové oblasti Nová verze Bloku Nová varianta Datové oblasti Nová verze Hierarchie číselníku Změna obsahu Hierarchie číselníku Nová verze Domény číselníku Nová varianta Bloku Vyvolaná změna Nová verze Datové oblasti, v jejíž konkretizaci Parametru je použita Nová verze Datové oblasti, v jejíž konkretizaci Ukazatele je použita (Konkretizovaný ukazatel, Dodatečná konkretizace ukazatele) Nová verze kontroly (JVK, MVK) Nová verze příslušných Domén číselníku, které jsou modifikovány Nová verze příslušných Hierarchií číselníků, které jsou při synchronizaci modifikovány Nová verze Datové oblasti, v jejíž konkretizaci Parametru je použita Nová verze Datové oblasti, v jejíž konkretizaci Ukazatele je použita (Konkretizovaný Ukazatel, Dodatečná konkretizace ukazatele) Nová verze kontroly (JVK, MVK) Nová verze Parametru Nová verze Datové oblasti, v jejíž konkretizaci je Parametr Nová verze Datové oblasti, v jehož konkretizaci Ukazatele je použita (Dodatečná konkretizace ukazatele) Nová varianta Parametru Nová varianta Datové oblasti, v jejíž konkretizaci je Parametr Nová varianta Datové oblasti, v jejíž konkretizaci Ukazatele je použita (Dodatečná konkretizace ukazatele) Nová verze Datového typu Nová verze Datové oblasti, v jejíž konkretizaci Parametru je použita Nová verze Datové oblasti, v jejíž konkretizaci Ukazatele je použita (Konkretizovaný ukazatel, Dodatečná konkretizace ukazatele) Nová verze Kontroly Nová verze Domény datového typu Nová verze Datové oblasti, v jejíž konkretizaci Parametru je použita Nová verze Kontroly Nová verze Datové oblasti, v jejíž konkretizaci Ukazatele je použita (Konkretizovaný ukazatel, Dodatečná B - Metapopis 17/248

18 konkretizace ukazatele) Nová verze Ukazatele Nová verze Datové oblasti Nová varianta Ukazatele Nová varianta Datové oblasti Založení nového Účtu (tj. změna obsahu Účtové osnovy) Ukončení platnosti Účtu (tj. změna obsahu Účtové osnovy) Nová kontroly verze/varianta Nová verze Ukazatele, je-li vazba Ukazatele na Účtovou osnovu definována celou skupinou nebo třídou, do níž byl nový Účet přidán Nová verze Ukazatele, kde byl Účet přiřazen Nová varianta Výkazu Tabulka 1 Změny verzí a variant v důsledku závislostí objektů K těmto změnám (nové verze/varianty) dochází v příslušném časovém řezu, pokud ještě nová verze/varianta není vytvořena. V případě, že je vytvořena nová varianta nadřízeného objektu a změna podřízeného objektu vyžaduje novou verzi nadřízeného objektu, dochází k nahrazení stávající varianty nadřízeného objektu novou verzí (s odpovídajícím přečíslováním). Pokud změna vyžaduje novou variantu a je již vytvořena nová verze, nedochází ke změně. Jeden objekt může být současně nadřízeným i podřízeným, záleží na tom, jak je objekt použit (např. Doména číselníku, která je použita při definování obsahu dimenzionálního Parametru, je v tomto případě podřízeným objektem. V jiném případě, kdy Doména číselníku je definována Položkami číselníku, je pak Doména nadřízeným objektem). Pro vzájemné používání objektů z hlediska stavu verze nebo varianty objektu platí následující: Nadřízený objekt Podřízený objekt Projektovaný Schválený Platný Projektovaný Ano Ano Ano Schválený Ne Ano Ano Platný Ne Ne Ano Tabulka 2 - Podřízené a nadřízené objekty 2.4 Objekty metapopisu V této kapitole jsou uvedena obecná pravidla platící pro všechny objekty metapopisu. B - Metapopis 18/248

19 2.4.1 Základní vlastnosti objektů Každý objekt je nutno sledovat s ohledem: na časovou platnost objektu (atributy platnost_od a platnost_do). Časové platnosti musí být v rámci časové osy jednoznačné a nesmí se překrývat u objektů, které jsou ve stavu Platný. Pro poslední verzi nebo variantu (neplatí pro ukončené objekty) je platnost_do stanovena fixním datem v budoucnosti (např ), na obsah změn (viz kapitola 2.3 Vazby mezi jednotlivými objekty), který se promítá do: o verze objektu, která je použita tehdy, pokud se jedná o podstatnou změnu, která ovlivňuje Hodnotu údaje, o varianty objektu, která představuje zachycení méně podstatné změny, jež je pouhým upřesněním některého z atributů objektu, které věcně nemění daný objekt. Varianta objektu je sledována v rámci verze objektu, o bez zachycení, tj. nepodstatné změny jako opravy překlepů a dalších formálních změn, které není potřeba promítat do nové verze ani varianty. Systém vede pouze evidenci těchto změn bez číslování v rámci verzí nebo variant (používá se při prezentaci metapopisu viz kapitola 5.7 Proces prezentace Výkazu), na použití objektu, kdy se zobrazuje použití podřízeného objektu ve všech nadřízených objektech ve zvoleném časovém kontextu. Uživatel volí časový řez a má možnost zobrazit použití v tomto časovém řezu nebo v budoucím období, tj. v nadřízených instancích objektů, kterých platnost_od je datum v budoucnosti. Rozsah a algoritmy jsou součástí detailní analýzy dodavatelem Standardní atributy objektů V dalším textu budou definovány jednotlivé objekty metapopisu a vazby mezi nimi. V této kapitole jsou uvedeny standardní atributy objektů, tedy atributy, které jsou součástí každého z objektů metapopisu, pokud není u daného objektu explicitně uvedeno, že tomu tak není. Standardní atributy proto už nejsou u jednotlivých objektů uváděny, uváděna je pouze odchylka od standardních atributů. V závislosti na tom, zda a jak daný objekt metapopisu podléhá sledování historie, případně historie a stavů, jsou standardní atributy umísťovány do jednotlivých objektů. Objekt, který nijak nesleduje historii má všechny standardní atributy v hlavním objektu (_Objekt), naopak objekt, kde se historie sleduje, má většinu standardních atributů na objektu _ObjektHistorie (s výjimkou atributu Kód, který je v čase neměnný a je vždy na hlavním objektu (_Objekt). Každý z objektů metapopisu může mít definovány ještě další atributy, a to nad rámec zde uvedených standardní atributů. Níže je uvedena základní charakteristika a způsob práce s jednotlivými standardními atributy, detailní specifikace a popis způsobu práce s atributy konkrétních objektů je popsán v kapitole 7 Funkční požadavky. Standardní atributy jsou: a) Interní identifikátor objektu B - Metapopis 19/248

20 Interní identifikátor objektu je jednoznačný systémový interní identifikátor, který je objektu přidělen systémem při založení objektu, po dobu životnosti objektu se nemění a při ukončení platnosti objektu nemůže být přidělen jinému objektu. Uživatelům není prezentován. Je povinný. b) Kód objektu Kód objektu je jednoznačný identifikátor v rámci typu objektu, který je objektu přidělen při jeho založení. Kód objektu je mimo jiné uživatelem využíván k vyhledávání daného objektu, ke třídění a seskupování. Kód objektu je povinný. Pro stanovení kódu objektu platí následující: kód objektu může obsahovat vybrané alfanumerické a speciální znaky (např. velká písmena, číslice a podtržítko), kód objektu se po dobu životnosti objektu nemění (kód objektu lze pouze změnit za podmínky, že existuje pouze první verze, a to ve stavu Projektovaný, která není nikde použita, kód objektu je jednoznačný, pro jednotlivé typy objektů jsou kontroly jednoznačnosti uvedeny v kapitole 7 Funkční požadavky, kód objektu až na výjimky uvedené u jednotlivých objektů přiřazuje uživatel, pro jednotlivé typy objektů existují metodické konvence těchto identifikátorů. c) Název objektu Výstižné slovní označení věcného obsahu objektu. Název objektu většinou přiřazuje uživatel při jeho založení. V průběhu životnosti objektu lze název objektu měnit; změnu lze provádět ve verzi nebo variantě ve stavu Projektovaný. Nepodstatné změny neměnící charakter lze provádět i ve stavu Schválený. Název objektu slouží mj. k vyhledávání objektů. Evidence názvu je možná v tzv. primárním jazyce (čeština; povinná hodnota), tak i v jazyce sekundárním (angličtina; nepovinná hodnota). d) Popis objektu Slovní vymezení věcného obsahu daného objektu. V průběhu životnosti objektu lze definici měnit; změnu lze provádět ve verzi nebo variantě ve stavu Projektovaný. Nepodstatné změny neměnící charakter lze provádět i ve stavu Schválený a Platný. Evidence popisu je možná v tzv. primárním jazyce (čeština; nepovinná hodnota), tak i v jazyce sekundárním (angličtina; nepovinná hodnota). e) Poznámka Případné dodatečné informace k objektu, které nejsou uvedeny v popisu objektu. V průběhu životnosti objektu lze poznámku měnit; změnu lze provádět ve verzi nebo variantě ve stavu projektovaném. Nepodstatné změny neměnící charakter lze provádět i ve stavu schváleném a platném. Evidence poznámky je možná v tzv. primárním jazyce (čeština; nepovinná hodnota), tak i v jazyce sekundárním (angličtina; nepovinná hodnota). f) Autor objektu Jednoznačná identifikace uživatele, který vytvořil novou verzi nebo variantu objektu. Přiřazuje ho systém při založení nové verze nebo varianty objektu. Zapsána je identifikace uživatele, který danou akci provedl. Atribut se v průběhu životnosti nemění, uživatel si tuto informaci může zobrazit. B - Metapopis 20/248

21 g) Datum vytvoření Datum a čas vytvoření nové verze nebo varianty přiřazuje systém při založení verze nebo varianty podle aktuálního data. Toto datum je v systému uloženo od okamžiku vzniku záznamu a nemění se po celou dobu životnosti tohoto objektu. h) Kdo aktualizoval Identifikace uživatele, který naposledy změnil verzi nebo variantu objektu. Je nastavován systémem automaticky. i) Datum a čas aktualizace Datum a čas poslední aktualizace instance objektu. Je nastavován systém automaticky. V průběhu životnosti objektu se mění, pokud dojde k přepsání záznamu. j) Platnost_od Datum, které vyjadřuje skutečné období, od kterého verze nebo varianta objektu bude platit, resp. platí. Toto datum nastavuje systém nebo uživatel, a to buď hromadně prostřednictvím platnosti Pracovní oblasti, nebo individuálně v případě, že platnost objektů je rozdílná od platnosti celé Pracovní oblasti. Při zakládání objektů v Knihovně se postupuje obdobně. Platnost_od lze měnit v průběhu projektování při dodržení pravidel sladění jednotlivých verzí a variant souvisejících objektů. k) Platnost_do Datum, do kterého platí verze nebo varianta objektu. Pokud za určitou verzí nebo variantou následuje další verze nebo varianta, systém přiřazuje platnost_do tak, aby období platnosti plynule za sebou následovala. V případě ukončení platnosti objektu bez dalšího pokračování hodnotu platnost_do přiřazuje uživatel. Poslední verze nebo varianta, pokud objektu není ukončena platnost, má hodnotu nastavenu na l) Garant Identifikace zaměstnance ČNB, který odpovídá za obsahovou správnost objektu. Defaultně je nastaven autor objektu, změnu provádí uživatel na základě výběru nabídky z listu (vazba na seznam zaměstnanců ČNB) Základní principy práce s objekty Základní předpoklady pro práci s objekty v systému SDAT jsou především následující: a) realizace všech aktivit při projektování je zajištěna bez aktuálního zapojení programátorských kapacit prostředky systému, tj. systém zajistí realizaci požadované akce okamžitě v systému, b) všechny operace jsou prováděny z nabídky menu jednotlivých objektů, c) změny stavů u objektů jsou prováděny automaticky systémem nebo uživatelem podle typu prováděné akce, d) je vedena přehledná evidence všech objektů systému, e) jsou umožněny hromadné akce v rámci práce s objekty, f) existují interaktivní nápovědy u každého použitého objektu s uvedením postupu práce pro možné druhy činností s objektem, B - Metapopis 21/248

22 g) je umožněno vyhledávání objektů podle výběrových kritérií odpovídajících atributů a vazeb daného objektu (viz dokument A Obecné požadavky, kapitola Komponenta Tabulka dat (grid)), h) systém automaticky zaznamenává přechody stavů objektů (Projektovaný ->Schválený- >Platný) a eviduje data přechodu a autora změny, i) je možné vyhledat a zobrazit použití objektu v jeho nadřízených objektech s ohledem na časovou platnost: a. pro použití objektu v aktuálním časovém kontextu, b. pro časový kontext i do budoucnosti (např. pro dosud nezaložené verze neukončených objektů), j) veškeré činnosti s objekty jsou zaznamenány a jsou viditelné všem uživatelům podle přiřazených přístupových práv, k) je zajištěno logování všech akcí s objekty systémem s možností zobrazení např. přehledné historie změn u každého objektu a atributu. Pro všechny objekty platí základní pravidla pro práci s nimi, která se odvíjejí od stavu objektu, tj. musí platit následující: Stav verze objektu Definování rozsahu stavu Projektovaný Od data vytvoření do data schválení Schválený Od data schválení do data platnost_od objektu Platný Od data platnost_od objektu neomezeno Posloupnost stavů Projektovaný Schválený Platný Schválený Platný Platný Možnost kroku zpátky Ano = smazání nepoužité verze Ano = do stavu Projektovaný Ne = nutné vytvořit novou verzi Možnost měnit objekt Ano, všechny atributy mimo interní identifikátor objektu, typ objektu a označení verze/varianty Ano, pouze atributy neměnící charakter objektu Ano, pouze atributy neměnící charakter objektu Tabulka 3 - Stavy objektu Životní cyklus objektu Každý objekt prochází stejným životním cyklem od jeho založení až do ukončení jeho platnosti nebo smazání. Organizace práce při přípravě výkaznictví vyžaduje, aby připravovaný systém minimálně v rámci životního cyklu objektu sledoval, resp. umožňoval následující přechody mezi níže vyznačenými stavy: B - Metapopis 22/248

23 stm Metapopis - stavový diagram - živostní cyklus Objektu Objekt Stavový diagram se základní posloupností přechodů stavů instance Objektu. Initial Vytvoření instance (verze/varianty) objektu Návrat k projektování Projektov aný Schválení Smazání verze nebo varianty (=smazání instance objektu) ExitPoint Schv álený Zplatnění Platný Final Obrázek 6 - Stavy objektů metapopisu - Stavový diagram B - Metapopis 23/248

24 Obrázek 7 Životní cyklus objektu Metapopisu Aktivity diagram Základní pravidla práce s instancemi objektů Pro práci s objekty platí následující základní pravidla, specifická pravidla jsou uvedena u jednotlivých typů objektů Zakládání instance objektu Pro založení instance objektu platí následující: založení instance objektu znamená založení jeho první verze a zadání minimálně povinných atributů objektu, instance objektu je zakládána uživatelem, B - Metapopis 24/248

25 objekt je zakládán z nabídky menu a typ objektu je automaticky přiřazen systémem při jeho založení, při založení systém eviduje autora a datum založení objektu, systém podporuje založení vybraných objektů importem z přesně definovaného rozhraní (např. Číselník lze založit hromadným natažením ze souboru, který bude odpovídat předdefinované struktuře rozhraní), založení první verze objektu lze provést také replikací stávajícího objektu, kdy je kopírován původní objekt do nového objektu, který obsahuje stejné podřízené objekty jako původní. Novému nadřízenému objektu je systémem přiřazen nový interní identifikátor a uživatelem nový kód objektu, založení objektu je dostupné z Knihovny nebo z Přípravny výkazů (viz kapitola 4 Uživatelské rozhraní) Modifikace objektu Pro modifikaci objektu platí následující: možnost provádět změny jednotlivých atributů objektů nebo měnit jejich obsah v jednotlivých stavech (Projektovaný, Schválený, Platný) a časových řezech verzí/variant objektů je řízena nastavením vzájemných závislostí objektů (viz kapitola Objekt #ObjektZávislost). Toto nastavení lze uživatelsky změnit. Nastavení je jednotné pro celý systém a z pohledu jeho provozu je to zásadní nastavení (viz kapitola Dopad editace instance objektu na číslo verze a varianty), systém sleduje, které atributy byly změněny, aby je mohl uvést v prezentaci změnového metapopisu, změny jsou prováděny z uživatelského rozhraní a systém automaticky eviduje autora a datum a čas (v případě založení nového záznamu atributy autor objektu a datum vytvoření, v případě editace atributy kdo aktualizoval a datum a čas aktualizace), provádění změn objektů je dostupné z Knihovny nebo z Přípravny výkazů a jsou-li prováděny u objektů ve stavu Platný nebo Schválený i z Úložiště schválených a platných výkazů Ukončování platnosti objektů Pro ukončování platnosti objektů platí následující: ukončením platnosti se rozumí ukončení poslední platné verze nebo varianty objektu nastavením atributu platnost_do na požadované datum. Platnost objektu je možno prodloužit (viz kapitola Prodloužení platnosti objektu), nelze ukončit platnost objektu z Knihovny, který je použit v nadřízených objektech, pokud je ukončena platnost nadřízených objektů, může být současně na pokyn uživatele hromadně selektivně ukončena platnost podřízených objektů za předpokladu, že nejsou použity v dalších nadřízených objektech (závislosti objektů při ukončování jejich platnosti budou rozpracovány v rámci analýzy). Například s ukončením platnosti Výkazu se ukončí platnost i jeho Blokům výkazu a Datovým oblastem. Ukazatelům a Doménám číselníku, které jsou v ukončované instanci objektu Výkaz použity, se ukončí platnost pouze za předpokladu, že nejsou použity v jiných Výkazech a uživatel to požaduje. Dalším B - Metapopis 25/248

26 typickým příkladem je, že s ukončením platnosti Datové oblasti (v nové verzi Výkazu) lze ukončit platnost např. Ukazatelům. Tento postup má za účel úsporu pracnosti při provádění změn ve výkaznictví. Je na rozhodnutí uživatele, zda zvolí postup pracnější (objekt po objektu) nebo hromadnou funkci, ukončování platnosti objektů je dostupné z Knihovny nebo Přípravny výkazů a ve stanovených případech i z Úložiště schválených a platných výkazů, ukončovat platnost objektu je možno pouze ve stavu Platný Smazání objektů Pro smazání objektu platí následující: smazáním objektu se rozumí odstranění poslední nepoužité verze objektu (za předpokladu konzistence objektů, jinak systém smazání nepovolí), smazat je možné objekt ve stavu Projektovaný, v případě smazání objektu v jeho první a nepoužité verzi lze opětovně použít i jeho kód, smazání objektů je dostupné z Knihovny nebo Přípravny výkazů Prodloužení platnosti objektu Pro prodloužení platnosti objektu platí následující: prodloužení platnosti objektu je možné provést pro objekty, které mají ukončenu časovou platnost, prodloužení platnosti objektu je možné za dodržení nastavených podmínek konzistence, např. lze prodloužit platnost poslední verze, jíž byla ukončena platnost tak, aby nebyla narušena časová návaznost verzí nebo variant použitých objektů. 2.5 Kontrola konzistence Účelem kontroly konzistence je zejména zjistit, jaký je stav projektování a zda je metapopis za vybranou oblast výkaznictví hotov a je možno převést objekty do stavu Schválený nebo Platný. Kontrolu konzistence lze spustit i pro Výkazy ve stavu Platný. Kontrola konzistence zahrnuje jednotlivé kroky, které mají stanovený následující stupně důležitosti: a) Chybný: jedná se o závažnou chybu, která neumožňuje převést objekty metapopisu do stavu Schválený nebo Platný. Pokud je nalezen alespoň jeden nesplněný krok se stupněm důležitosti Chybný, všechny objekty metapopisu, u nichž nebyly splněny kontroly, a jim nadřízené objekty nejsou převedeny do stavu Schválený nebo Platný, b) Informativní: je určen pouze pro informaci a je na uživateli, zda toto upozornění akceptuje a změní metapopis. Tento stupeň důležitosti nebrání převedení objektu do stavu Schválený nebo Platný. Kontrola konzistence se provádí: vždy s určením data, ke kterému se bude kontrola provádět. K tomuto datu budou vyhledávány platné verze souvisejících objektů, B - Metapopis 26/248

27 automaticky v rámci spuštění funkce pro převedení objektů metapopisu do stavu Schválený nebo Platný. na požádání uživatele kdykoliv. Kontrola konzistence zahrnuje zejména následující kroky: stupeň důležitosti Chybný: 1. úplnost a správnost metapopisu: a. popis všech vykazovaných buněk (Údajů) ve Výkazu je dokončen, b. jsou správně definovány Datové oblasti (údaje mají shodné dimenzionální Parametry), c. neexistuje duplicita vykazovaných Údajů v rámci Výkazu, d. Ukazatele použité ve Výkazu mají přiřazen Datový typ, e. definice věcných kontrol je dokončena (sémantické kontroly mají uživatelský tvar, u algoritmických je programovací kód validní), 2. soulad jednotlivých verzí/variant objektů, použitých pro metodický popis výkazu. Musí být splněny následující podmínky: a. platnost_od Výkazu leží v intervalu platnost_od a platnost_do objektů použitých pro popis Výkazu, b. pokud předchozí podmínku splňuje více instancí použitých objektů (toto může nastat pouze v případě, že daný objekt má verzi/variantu ve stavu Projektovaný nebo Schválený, ale ne ve stavu Platný, nebo je předchozí verzi/variantě zkrácena platnost_do), vezme se ta instance objektu, jejíž platnost_od je nejvyšší a současně rovna nebo menší než platnost_od Výkazu), 3. kontrola navázání časových řad, tj. časová řada je jednoznačná a intervaly platnost_od a platnost_do verzí/variant Výkazů následníka a předchůdce se nepřekrývají (viz kapitola 6.2 Proces Navazování časových řad Údajů). Provádí se pouze, pokud jsou časové řady navazovány (nepovinné), 4. pokud výkaz obsahuje sdílenou datovou oblast, musí být mateřská datová oblast schválena nebo zplatněna současně nebo dříve, 5. existence použitých nesynchronizovaných Hierarchií číselníku, stupeň důležitosti Informativní 1. objekty obsahující prázdné pole Popis (podle typů objektů), 2. existence duplicitních Domén číselníků (domény se shodným obsahem Položek číselníku), 3. existence Domén číselníku vytvořených současně z Číselníku a Hierarchie číselníku. 4. výkazy se shodným atributem platnost_od používají shodné verze jednotlivých objektů. Předpokládá se, že z analýzy, testovacího a běžného provozu vyplyne potřeba dalších kroků kontroly konzistence nebo jejich úprava. Uživatel před spuštěním kontroly konzistence může vybrat jednotlivé kroky a rozsah (Pracovní oblasti, Výkazy, Datové oblasti, Úložiště, objekty Knihovny), pro který má být kontrola konzistence provedena. V rámci převádění objektů do stavu Schválený a Platný se provádějí vždy všechny kroky kontroly konzistence. Systém po provedení kontroly konzistence v požadovaném rozsahu vypíše všechny objekty, které nesplňují požadované kroky kontroly konzistence, s jejich přesnou identifikací a stupněm důležitosti. Výsledky kontroly konzistence jsou uloženy v systému, uživatelé si je B - Metapopis 27/248

28 mohou zobrazit a vytisknout. Systém umožňuje výsledky kontroly smazat po uplynutí 3 let od jejich spuštění. 3 Objektový model Tato kapitola obsahuje popis jednotlivých objektů metapopisu. Pro přiblížení počtu instancí níže definovaných objektů metapopisu slouží 8.4 říloha 4 Počty instancí vybraných objektů metapopisu v roce 2015 v systému MtS. 3.1 Objekt Pracovní oblast Sledování historie objektu: Sledování historie časová platnost (viz kapitola Přístup Sledování historie časová platnost ). Účelem objektu Pracovní oblast je seskupit jednotlivé Výkazy do logických celků při jejich tvorbě a následných úpravách. Objekt Pracovní oblast má organizační charakter, tj. slouží primárně k organizaci práce s Výkazy a umožňuje aplikaci hromadných funkcí. Objekt Pracovní oblast je propojen asociační třídou s objektem Výkaz. Smyslem této vazby je určit, který Výkaz patří do které Pracovní oblasti. Na této vazbě je vymezená časová platnost tohoto zařazení. Platí, že: Pracovní oblast může vzniknout, aniž by obsahovala alespoň jeden Výkaz, Pracovní oblast může mít přiřazeno N (neomezeně) Výkazů, pokud vzniká nový Výkaz nebo je modifikován stávající Výkaz, musí být zařazen (s vymezením platnosti_od tohoto zařazení) do právě jedné aktivní Pracovní oblasti. Výkaz bez zařazení do Pracovní oblasti nemůže vzniknout, pokud je Výkaz zařazován do Pracovní oblasti, je nutno vymezit toto zařazení pomocí určení časové platnosti od do (pokud uživatel neurčí hodnotu atributu platnost_do, systém automaticky dosadí ), pokud je Výkaz zařazován do jiné aktivní Pracovní oblasti, než ve které momentálně je, pak musí dojít k ukončení platnosti přiřazení k původní Pracovní oblasti a vznikne nová definice časové platnosti, která vymezí zařazení Výkazu do nové Pracovní oblasti, Pracovní oblast nemůže být smazána, pokud obsahuje jakoukoli (i již ukončenou) vazbu na Výkaz. Aby bylo možno Pracovní oblast smazat, je nutno nejdříve odebrat všechny vazby na objekt Výkaz (vzhledem k tomu, že Výkaz musí vždy být zařazen do alespoň jedné Pracovní oblasti, nelze pouze smazat vazbu mezi Výkazem a Pracovní oblasti, ale je třeba zajistit, aby Výkaz byl rovnou zařazen do jiné Pracovní oblasti nebo smazán) Atributy objektu Pracovní oblast Objekt Pracovní oblast obsahuje všechny standardní atributy (viz kapitola Standardní atributy objektů). Nad rámec standardních atributů obsahuje objekt Pracovní oblast následující atributy: aktivní (boolean): vyjadřuje, zda je možné v pracovní oblasti projektovat. Možné hodnoty jsou ANO (lze projektovat), NE (nelze projektovat). Hodnota tohoto atributu je B - Metapopis 28/248

29 nastavována systém automaticky na základě pravidel definovaných v procesu definice pracovní oblasti (viz kapitola 5.2 Proces definice Pracovní oblasti). datum zneaktivnění pracovní oblasti (timestamp): datum a čas, kdy byla zneaktivněna pracovní oblast. Datum a čas přiřazuje systém po schválení nebo smazání nebo převedení do jiné pracovní oblasti všech Výkazů v Pracovní oblasti (tj. v Pracovní oblasti není aktuálně zařazen žádný Výkaz), případně může být funkce zneaktivnění spuštěna uživatelem. autor zneaktivnění (number): identifikace uživatele nebo SDAT, který zneaktivnil Pracovní oblast. Přiřazuje systém na základě přihlášení do aplikace. 3.2 Objekt Výkaz Sledování historie objektu: Sledování historie časová platnost + stavy (viz kapitola Přístup Sledování historie časová platnost + stavy ) Objekt Výkaz sdružuje do jednoho logického celku údaje (přes Blok výkazu a Datovou oblast), které spolu logicky souvisejí z hlediska vykazování, a tvoří tak zásadní objekt sběru dat. Na objekt Výkaz je následně definována tzv. Vykazovací povinnost, resp. Výskyt výkazu, neboli předpis toho, jaká data, za jakou osobu, za jaké období a do jakého termínu mají být do ČNB předána. Vztah objektu Výkaz k objektu Pracovní oblast je popsán výše. Dále platí, že Výkaz má vazbu na objekt Blok Výkazu, přičemž platí: Výkaz může vzniknout, aniž by obsahoval alespoň jeden Blok výkazu, Výkaz může mít přiřazeno N (neomezeně) Bloků výkazů, pokud vzniká Blok výkazu, musí být zařazen k právě jednomu Výkazu, Blok výkazu je vždy přiřazen k právě jednomu Výkazu. V případě potřeby změnit zařazení Bloku výkazu k Výkazu dojde k přepsání informace o tom, do jakého Výkazu je Blok výkazu zařazen (Blok výkazu BL1 má původně vazbu na Výkaz V1 a po změně má vazbu na V2, přičemž dojde ke ztrátě informace, že v minulosti měl Blok výkazu BL1 vazbu na Výkaz V1 ), pokud dojde ke smazání Výkazu, budou automaticky smazány všechny Bloky výkazu, které jsou k mazanému Výkazu připojeny (pozor, zde dojde ke kaskádnímu mazání, Blok výkazu obsahuje Datové oblasti a tyto Datové oblasti budou smazány stejně tak, viz další text). Dále platí, že Výkaz má vazbu na objekt Kontrola, přičemž platí: Výkaz smí vzniknout, aniž by obsahoval alespoň jednu Kontrolu, Výkaz smí mít přiřazeno N (neomezeně) Kontrol, jedna Kontrola smí být přiřazena více Výkazům, nicméně právě v rámci jednoho Výkazu je označena jako primární (je to ten Výkaz, v rámci kterého byla Kontrola vytvořena). Vazba na jiné výkazy je zřízena kvůli Mezivýkazovým kontrolám (MVK). Důvodem je požadavek, aby z Výkazu, na který je v rámci MVK odkazováno, bylo možno zjistit, kterých všech kontrol se takový Výkaz účastní a zároveň byla kontrola modifikována na jednom místě. Tento požadavek je splněn pomocí asociační třídy Připojení kontroly k Výkazu, B - Metapopis 29/248

30 pokud dojde k smazání Výkazu, budou smazány všechny kontroly, které jsou k mazanému Výkazu připojeny, včetně všech vazeb na další Výkazy, které se účastní MVK. Související Výkazy jako takové nebudou smazáním primárního Výkazu nijak ovlivněny. Dále platí, že Výkaz má vazbu na objekt Vykazovací rámec, přičemž platí: účelem objektu Vykazovací rámec je umožnit jednotlivé Výkazy označkovat tím, že jim bude přiřazen konkrétní Vykazovací rámec, tj. věcná oblast, která je spojuje. Přiřazením Vykazovacího rámce vzniká označení Výkazu a uživatel se pak může doptávat na seznam výkazů zařazených do konkrétního Vykazovacího rámce, vazba Výkazu na Vykazovací rámec obsahuje informaci o časové platnosti tohoto zařazení. Výkazu je Vykazovací rámec tedy přiřazován s platností od do. Pokud již výkaz nemá být nadále zařazen do Vykazovacího rámce, není informace o zařazení smazána, ale je pouze ukončena platnost zařazení, objekt Vykazovací rámec plní kromě role spojování Výkazů do stejné věcné oblasti ještě roli, pomocí které lze dynamicky definovat rozsah oprávnění k Výkazům. Aby bylo možno spojit definici rozsahu oprávnění a věcné členění Výkazů do Vykazovacích rámců do jednoho objektu, je v rámci objektu Zařazení výkazu do vykazovacího rámce zaveden atribut ponechat přístup k datům, jehož účel je rozebrán v dokumentu F Uživatelé a přístupová práva, kapitola 2.8 Objekt Rozsah oprávnění, kde je podrobně popsán aparát definice rozsahu oprávnění, jeden výkaz může být zařazen do více Vykazovacích rámců, a to i v jeden časový okamžik (překryvy platnosti jednotlivých zařazení jsou povoleny), Výkaz smí vzniknout bez přiřazení Vykazovacího rámce, jedna instance objektu Vykazovací rámec smí být přiřazena více Výkazům, pokud dojde ke smazání Výkazu, dojde k odstranění všech existujících vazeb na Vykazovací rámec, samotný Vykazovací rámec nebude smazáním Výkazu jakkoli modifikován Atributy objektu Výkaz Objekt Výkaz obsahuje všechny standardní atributy (viz kapitola Standardní atributy objektů). Nad rámec standardních atributů obsahuje objekt Výkaz následující atributy: konzistence (boolean): určení toho, zda Výkaz podléhá kontrole celkové konzistence nebo ne, vlastník dat: identifikace organizačního útvaru ČNB (vazba na Řídící databázi ČNB), který je vlastníkem dat Výkazu. Vlastník dat (řídící pracovník útvaru) schvaluje oprávnění pro přístup k datům Výkazu. 3.3 Objekt Blok výkazu Sledování historie objektu: Sledování historie časová platnost + stavy (viz kapitola Přístup Sledování historie časová platnost + stavy ) B - Metapopis 30/248

31 Účelem objektu Blok výkazu je rozdělit objekt Výkaz na menší logické celky. Blok výkazu je objekt, ze kterého je tvořen Výkaz. Vztah objektu Blok výkazu k objektu Výkaz je popsán výše. Základem Bloku výkazu je grafická podoba skupiny Datových oblastí zařazených do Bloku výkazu. Grafická struktura je předpokládána ve formátu listu Excelu, případně ve formě Data Point Modelu (dále někde jen DPM) nebo příslušné linkbase XBRL taxonomie. Řešení pro DPM a taxonomie XBRL je specifikováno v kapitole 6.1 Proces Přebíraní metapopisu z externích zdrojů. Blok výkazu má vazbu na objekt Datová oblast, přičemž platí: Blok výkazu může vzniknout, aniž by obsahoval alespoň jednu Datovou oblast, Blok výkazu může mít přiřazeno N (neomezeně) Datových oblastí, pokud vzniká Datová oblast, musí být zařazena k právě jednomu Bloku výkazu, Datová oblast je vždy přiřazena k právě jednomu Bloku výkazu. V případě potřeby změnit zařazení Datové oblasti k Bloku výkazu, dojde k přepsání informace o tom, do jakého Bloku výkazu je Datová oblast zařazena (datová oblast DO1 má původně vazbu na Blok výkazu BL1 a po změně má vazbu na BL2, přičemž dojde ke ztrátě informace, že v minulosti měla Datová oblast DO1 vazbu na Blok výkazu BL1 ), pokud dojde ke smazání Výkazu, budou automaticky smazány všechny související Bloky výkazu. Pokud dojde ke smazání Bloku výkazu, budou smazány všechny související Datové oblasti, které jsou do Bloku výkazu zařazeny (kaskádní mazání), Blok výkazu musí vzniknout i tehdy, pokud má být v rámci Výkazu jediný. Bez vzniku tohoto objektu nebude možné do Výkazu zařadit další podřízené objekty (Datová oblast, Údaj) Atributy objektu Blok výkazu Objekt Blok výkazu obsahuje všechny standardní atributy (viz kapitola Standardní atributy objektů) s výjimkou následujících: Garant Nad rámec standardních atributů je u objektu Blok výkazu definován další atribut: pořadí: pořadí Bloku výkazu v rámci Výkazu. 3.4 Objekt Datová oblast Sledování historie objektu: Sledování historie časová platnost + stavy (viz kapitola Přístup Sledování historie časová platnost + stavy ) Účelem objektu Datová oblast je hromadně popsat ekonomické veličiny stejných vlastností, a to v rámci Bloku výkazu. Datová oblast je část Výkazu, která je tvořena Údaji. Tyto Údaje jsou následně popsány pomocí Ukazatelů a Parametrů. Datová oblast tak představuje multidimenzionální datovou kostku, na jejíž osy (x, y, z) je možné podle návrhu uživatele umístit 1 až n dimenzí, tj. objektů typu Ukazatel a Parametr, a tím vytvořit popis Údajů. Podle B - Metapopis 31/248

32 umístění dimenzí do os současně systém vytváří základní strukturu Datové oblasti (viz obrázky níže). Celkem existují tři základní typy Datových oblastí. V rámci jednoho Výkazu mohou být tyto typy kombinovány (to znamená, že se výkaz může skládat z Datových oblastí všech níže popsaných typů): statické: zobrazuje se jako tabulka s přesně definovaným počtem řádků a sloupců daných konkretizací ukazatelů a parametrů. Údaj má pevnou pozici ve struktuře. Na osách x a y může být definováno 1 až n dimenzí, tj. Ukazatelů a Parametrů, Obrázek 8 - Příklad layoutu statické Datové oblasti dynamické: tabulky s proměnlivým počtem řádků nebo sloupců. Vykazující osoba zasílá Hodnoty údajů a k nim jednoznačně přiřazené hodnoty Parametrů v kombinacích, které se reálně vyskytly. Na osách x a y může být definováno 1 až n dimenzí, tj. Ukazatelů a Parametrů. Dynamické Datové oblasti jsou typicky vytvářeny pro transakční data, např. údaje o jednotlivých úvěrech, cenných papírech, jednotlivé měny, země apod. Dynamická Datová oblast může obsahovat kromě dynamických údajů i údaje statické reprezentované součtovým řádkem, Obrázek 9 - Příklad layoutu dynamické Datové oblasti kartotékové: statická nebo dynamická Datová oblast obsahující mimo osu x a y také osu z. Osa z je přidána jako třetí dynamický rozměr Datové oblasti a je určená Hierarchií číselníku, Doménou číselníku nebo Doménou datového typu definováním Konkretizovaného parametru nebo Ukazatelem. Všechny osy mohou být popsány 1 až n dimenzemi, tj. Ukazateli a Parametry. Vykazující osoba zasílá Hodnoty údajů a v případě dynamických Údajů k nim jednoznačně přiřazené hodnoty vykazovaných Parametrů, B - Metapopis 32/248

33 Obrázek 10 - Příklad layoutu kartotékové Datové oblasti Systém umožňuje vytvářet klony instance objektu Datová oblast. Toto se použije v případě, že je potřeba jednu Datovou oblast sdílet ve více Výkazech. Není použit systém klasického sdílení, kde by existovala pouze jedna instance objektu Datová oblast a bylo na ni odkazováno ze dvou (a více) míst, ale systém fiktivního sdílení. Tento systém spočívá v tom, že v okamžiku potřeby sdílet Datovou oblast se vytvoří její klon (vznikne nová instance objektu Datová oblast). Klonován je jak objekt Datová oblast, tak i podřízené instance objektů (Údaj, Kontrola). V rámci objektu Datová oblast je definována nepovinná asociační rekurzivní vazba s názvem mateřská DO. V případě, že nějaká Datová oblast vznikne jako klon jiné Datové oblasti, pak nově vzniklá Datová oblast udržuje referenci na Datovou oblast, ze které vznikla (atribut u nově vzniklé instance objektu Datová oblast mateřská DO bude v takovém případě obsahovat identifikátor instance Datové oblasti, ze které vznikl). Vazba je nepovinná, to znamená, že pokud Datová oblast nevznikla jako klon jiné Datové oblasti, je pak atribut mateřská DO nastaven na hodnotu NULL (atribut mateřská DO vznikne až v reálném databázovém modelu; v objektovém modelu je tento atribut reprezentován výše popsanou vazbou, jedná se tak o odvozený atribut). Platí následující pravidla: nelze schválit výkaz, který obsahuje Datovou oblast, která je klonem jiné Datové oblasti (mateřská Datová oblast), aniž by Výkaz, který obsahuje tuto mateřskou Datovou oblast, nebyl ve stavu Schválený, klonovat nějakou Datovou oblast je možno až ve stavu, kdy je Výkaz, který danou Datovou oblast obsahuje, ve stavu Schválený. Výjimku z tohoto pravidla tvoří situace, kdy uživatel u nějaké Datové oblasti nastaví hodnotu atributu umožnit sdílení před schválením výkazu na hodnotu ano. Existuje vazba mezi objektem Datová oblast a Kontrola. Jedná se o nepovinnou asociační vazbu, která je postavena tak, že jedna Datová oblast může obsahovat N Kontrol (tedy i B - Metapopis 33/248

34 žádnou) a jedna Kontrola může být navázána buď na žádnou, nebo na právě jednu Datovou oblast. Protože je vazba definována na předka všech typů kontrol (objekt Kontrola), je třeba zajistit, aby nebylo nutné definovat vazbu kontroly na Datovou oblast v případě, že se jedná o Mezivýkazové (MVK) a Mezisubjektové kontroly (MSK). V případě Jednovýkazových kontrol (JVK) a Kontrol časových řad (KČŘ) je vazba kontroly na Datovou oblast povinná. Vztah objektu Datová oblast k objektu Blok výkazu je popsán výše. Dále platí, že Datová oblast má vazbu na objekt Údaj, přičemž platí: Datová oblast může vzniknout, aniž by obsahovala alespoň jeden Údaj, Datová oblast může mít přiřazeno N (neomezeně) Údajů, pokud vzniká Údaj, musí být zařazen do právě jedné Datové oblasti, pokud dojde ke smazání Datové oblasti, pak musí dojít ke smazání všech souvisejících instancí objektu Údaj. Vazba objektu Datová oblast na objekt Údaj je popsána v kapitole Objekt Údaj Atributy objektu Datová oblast Objekt Datová oblast obsahuje všechny standardní atributy (viz kapitola Standardní atributy objektů). Nad rámec standardních atributů jsou u objektu Datová oblast definovány následující atributy: typ datové oblasti (number; číselníková položka): hodnota atributu je tvořena identifikátorem číselníkové položky. Číselník je statický (není definovatelný uživatelem) a je tvořen těmito hodnotami: o statická, o dynamická, o kartotéková. Hodnota atributu je stanovována uživatelem na začátku projektování Datové oblasti podle charakteru zadaných konkretizací dimenzionálních Parametrů. Pro každý typ datové oblasti jsou nastavena pravidla projektování podle typu zvolené Datové oblasti, pořadí: pořadí Datové oblasti v rámci Bloku výkazu. 3.5 Objekt Číselník Sledování historie objektu: Sledování historie časová platnost + stavy (viz kapitola Přístup Sledování historie časová platnost + stavy ) Účelem objektu Číselník je možnost zastřešovat strukturované seznamy položek, případně hierarchie těchto položek. Objekt Číselník (a s ním související objekty) se týká pouze problematiky metapopisu, tj. slouží k zachycení metadat, která definují Výkazy. V textu ostatních dokumentů zadání SDAT jsou dále obecným pojmem číselník označeny obory hodnot atributů objektů různých komponent systému. Tyto číselníky jsou také nazývány jako systémové číselníky a nejsou předmětem této kapitoly. B - Metapopis 34/248

35 Obsahem každého Číselníku je smysluplná konečná množina Položek číselníku potřebných pro definování Údajů požadovaných ve výkazech. Číselník se skládá z Položek číselníku. Mezi těmito položkami nejsou definovány žádné vazby nadřízenosti a podřízenosti položek. Pokud je třeba takové vazby definovat, pak je nutné Položky číselníku seskupit do hierarchií, které umožní tyto vazby definovat. V rámci hierarchie číselníku pak vznikají součtové položky číselníkových položek (uzlové položky). V takovém případě jsou vytvářeny instance objektu Hierarchie číselníku (viz kapitola 3.7 Objekt Hierarchie číselníku) Nad Položkami číselníku nebo Položkami hierarchie může být vytvořena jedna nebo více Domén číselníku. Doména číselníku je tak vlastně podmnožina Položek číselníku/položek hierarchie, která dohromady tvoří nějaký smysluplný celek. Pokud je Doména číselníku postavena nad Položkami číselníku, mluvíme o doméně vzniklé z číselníku, pokud je postavena nad Položkami hierarchie, mluvíme o doméně vzniklé z hierarchie (viz kapitola Atributy objektu Doména číselníku). Číselník obsahuje veškeré položky, tj. elementární i součtové, vzniklé ze zařazení elementárních položek do hierarchie, na stejné úrovni. Každá součtová položka je v přehledu Položek číselníku viditelně označena. Systém umožní oddělené zobrazení elementárních a součtových položek, u součtových položek musí být automaticky možnost zobrazení přehledu elementárních položek do součtové položky zahrnutých (viz kapitola Atributy objektu Položka číselníku a Atributy objektu Položka hierarchie). Číselníky můžeme rozlišit následovně: a) z pohledu původu Číselníku: číselníky mezinárodní (např. číselník zemí a číselník měn, ESA2010, odvětví NACE), číselníky národní (číselník právních forem, číselník okresů, číselníky vycházející z norem např. cenné papíry), číselníky ČNB (specifické číselníky vytvářené v ČNB), kombinované (číselníky vycházejí z mezinárodních i národních požadavků). b) z pohledu atributu správy Číselníku globální číselníky, tj. číselníky průřezové, které jsou využívány zpravidla více výkazy, lokální číselníky, tj. číselníky, které jsou využívány jen pro jeden nebo několik výkazů (o přiřazení atributu rozhoduje dle předchozí analýzy uživatel (správce)). Každý Číselník při svém založení obsahuje množinu Položek číselníku na jedné úrovni (tj. na začátku Číselník obsahuje jen elementární položky). Postupně mohou být přidávány další elementární položky a součtové (uzlové) položky. Položka se stává součtovou (uzlovou) po zařazení do hierarchie a definování jejího elementárního obsahu. Objekt Číselník lze vytvořit různými způsoby: ručním typováním Položek číselníku s povinnými atributy, natažením Číselníku resp. Položek číselníku ze souboru s přesně definovaným rozhraním (určeno pro takové číselníky, které jsou přebírány z externích zdrojů např. ČSÚ, ISO normy, DPM). V případě změny Číselníku musí systém identifikovat všechny dopady na objekty, které jsou danou změnou zasaženy (např. ukončení Položky číselníku má dopad na Hierarchie číselníku, B - Metapopis 35/248

36 Domény číselníku, Datovou oblast, Kontroly apod.; podrobněji o závislostech objektů pojednává kapitola 2.3 Vazby mezi jednotlivými objekty). Instance objektu Číselník vzniká bez vazby na jakýkoli jiný objekt nebo instanci objektu. Objekt Číselník má vazbu na objekt Položka číselníku: Číselník může vzniknout, aniž by obsahoval alespoň jednu Položku číselníku, Číselník může obsahovat N (neomezeně) Položek číselníku, pokud vzniká Položka číselníku, pak musí být přiřazena k právě jednomu Číselníku, konkrétní Položka číselníku je přiřazena právě jednomu Číselníku (neexistuje sdílení číselníkových položek, pokud je třeba nějakou Položku číselníku mít v různých Číselnících, je tato Položka číselníku vytvořena znovu, tj. je tak v systému redundantně), v případě potřeby změnit zařazení Položky číselníku k Číselníku, dojde k přepsání informace o tom, do jakého Číselníku byla Položka číselníku zařazena (Položka číselníku POL1 má původně vazbu na Číselník CIS1 a po změně má vazbu na CIS2, přičemž dojde ke ztrátě informace, že v minulosti měla Položka číselníku POL1 vazbu na Číselník CIS1 ), pokud dojde ke smazání instance objektu Číselník, dojde ke smazání všech souvisejících instancí objektu Položka číselníku, pokud dojde ke smazání Položek číselníku, nedojde ke smazání instance Číselník, pokud mají být v rámci Číselníku definovány Hierarchie číselníku, musí nejdříve existovat instance objektu Položka číselníku, aby tyto Hierarchie mohly vzniknout (viz kapitoly 3.7 Objekt Hierarchie číselníku a 3.8 Objekt Položka hierarchie). Objekt Číselník má vazbu na objekt Hierarchie číselníku: Číselník může vzniknout a trvale existovat, aniž by obsahoval alespoň jednu instanci objektu Hierarchie číselníku, Číselník může obsahovat N (neomezeně) instancí Hierarchie číselníku, pokud vzniká instance Hierarchie číselníku, pak musí být přiřazena právě jednomu Číselníku a po celou dobu životnosti je instance objektu Hierarchie číselníku přiřazena právě jednomu Číselníku, Hierarchie číselníku nelze přesouvat mezi Číselníky (plyne z logiky věci), pokud dojde ke smazání instance objektu Číselník, dojde ke smazání všech souvisejících instancí objektu Hierarchie číselníku (a následně i všech souvisejících instancí objektu Položka Hierarchie). Objekt Číselník má vazbu na objekt Doména číselníku: účelem této vazby je definovat, nad jakým Číselníkem je Doména číselníku (resp. lépe řečeno doména číselníkových položek nebo doména položek hierarchie) vybudována. Pokud bude tato informace známa, bude umožněno omezit při tvorbě Domény číselníku nabídku Položek číselníku pouze na ty položky, které patří do jednoho Číselníku a splnit tak požadavek, že v rámci jedné Domény číselníku nesmí být použity Položky číselníku z více různých Číselníků, Číselník může vzniknout a trvale existovat, aniž by obsahoval alespoň jednu instanci objektu Doména číselníku, jeden Číselník může mít N (neomezeně) Domén číselníku, B - Metapopis 36/248

37 jedna Doména číselníku je vytvořena v rámci právě jednoho Číselníku. Doména číselníku nemůže vzniknout, pokud neexistuje Číselník, v případě, že dojde ke smazání Číselníku, dojde ke smazání všech Domén číselníku, které jsou v rámci mazaného Číselníku vytvořeny. Objekt Číselník má vazbu na objekt Převodník, ale s ohledem na specifičnost vazby objektů Číselník/Převodník jsou tyto vazby popsány u objektu Převodník (viz kapitola 3.10 Objekt Převodník) Atributy objektu Číselník Objekt Číselník obsahuje všechny standardní atributy (viz kapitola Standardní atributy objektů). Nad rámec standardních atributů jsou u objektu Číselník definovány tyto atributy: atribut pro správu objektu: umožňuje definovat, zda je Číselník (resp. jeho obsah, tj. Položky číselníku a Hierarchie číselníku z nich odvozené) spravován na globální úrovni (uživatel v roli správce číselníků ) nebo je ve správě určených (lokálních) uživatelů. Možné hodnoty v tomto atributu jsou globální a lokální, UM pro správu: umožňuje definovat uživatelské místo, které opravňuje uživatele, kteří jsou na něj přiřazeni s časovou platností k úpravě obsahu Číselníku. Tento atribut má smysl jen v případě, že je hodnota atributu atribut pro správu objektu rovna hodnotě lokální. Proces vzniku lokálního a globálního Číselníku je popsán v kapitole 5.4 Proces tvorby objektů popisujících údaje. 3.6 Objekt Položka číselníku Sledování historie objektu: Sledování historie časová platnost (viz kapitola Přístup Sledování historie časová platnost ) Účelem objektu Položka číselníku je evidence položek seznamů, které se v aplikaci používají opakovaně a u nichž je vyžadováno zcela přesné zadání ze strany uživatele. Typickým příkladem je například číselník Měny a jeho položka pak je například CZK, což je zkratka české národní měny, která vychází z mezinárodní normy ISO Položka číselníku nemá verze ani varianty, nemůže existovat bez Číselníku. Položky číselníku mohou být: o elementární: položka, která nemá další rozpad (podřízené položky), o součtové (uzlové): obsah položky je součtem elementárních položek. Součtovou se položka stává při zařazení do hierarchie, kde je definován její elementární rozpad. Každá součtová položka má atribut suma nastavený na ano a znak viditelný na úrovni seznamu Položek číselníku, zároveň je umožněno oddělené zobrazení elementárních a součtových položek. Atribut suma systém automaticky nastaví Položce číselníku po jejím zařazení do Hierarchie číselníku. Z důvodu přehlednosti jsou stanovena metodická pravidla mnemotechnického přidělování kódu součtových položek. Uživateli je umožněno zobrazit B - Metapopis 37/248

38 obsah součtové položky (rozklad do elementárních položek) ze základního přehledového formuláře, který obsahuje přehled Položek číselníku. Vztah objektu Položka číselníku k objektu Číselník je popsán výše. Vazba objektu Položka číselníku na objekt Položka hierarchie má následující pravidla: pokud v rámci Číselníku mají být definovány nějaké vazby nadřízenosti a podřízenosti mezi Položkami číselníku, pak tyto hierarchie lze postavit, pokud jsou nejdříve nadefinovány příslušné Položky číselníku (například v Číselníku zemí chceme seskupit země do vyššího regionálního uspořádání typu Evropa = ČR, SR, Německo a další, Afrika = Egypt, Súdán, Tunisko a další), Položkou číselníku se tak musí nejdříve stát Evropa a ČR, aby následně bylo možno nadefinovat hierarchickou vazbu ČR je součástí vyššího celku Evropa ), jedna Položka číselníku se může stát více Položkami hierarchie pouze tehdy, pokud je v rámci Číselníku vytvořeno více Hierarchií číselníku. V rámci jedné konkrétní Hierarchie číselníku se smí Položka číselníku objevit maximálně jednou, může existovat Položka číselníku, která zároveň není zařazena do žádné Hierarchie číselníku, pokud by došlo ke smazání instance objektu Položka číselníku, musí být smazány i všechny související instance objektu Položka hierarchie, pokud by došlo k přesunutí Položky číselníku z jednoho Číselníku do jiného, pak dojde ke smazání všech souvisejících Položek hierarchie (musí být dodrženo pravidlo, že jedna hierarchie je vždy vybudována nad Položkami číselníku z právě jednoho Číselníku) Atributy objektu Položka číselníku Objekt Položka číselníku obsahuje všechny standardní atributy (viz kapitola Standardní atributy objektů) s výjimkou následujících: Garant. Nad rámec standardních atributů nejsou u objektu Položka číselníku definovány žádné další atributy Dynamické atributy objektu Položka číselníku Kromě standardních atributů, které jsou definovány v rámci objektu Položka číselníku, systém umožňuje definovat tzv. dynamické atributy. Dynamické atributy jsou další (dodatečné) atributy, které je možné definovat ke každé Položce číselníku/hierarchie. Definice těchto atributů je v modelu umožněna přes objekt Dynamický atribut číselníku. Tento objekt je napojen kompoziční vazbou na objekt Číselník v kardinalitě 1:N. To znamená, že každý jeden Číselník může mít definováno N (tedy i žádný) dynamických atributů a jeden dynamický atribut je vždy připojen vždy k právě jednomu Číselníku (není tak umožněno sdílení dynamických atributů mezi více Číselníky). V případě, že dojde ke smazání instance objektu Číselník, jsou smazány všechny existující související instance objektu Dynamický atribut číselníku. V rámci definice Dynamického atributu číselníku je třeba definovat: B - Metapopis 38/248

39 Datový typ: určuje, jaké hodnoty jsou povoleny pro daný atribut. Jsou k dispozici pouze tyto základní datové typy: o NUMBER o STRING o DATE, defaultní hodnota: umožní definovat, jaká hodnota se bude v daném atributu defaultně nastavovat při vytváření nové Položky číselníku. Tento atribut musí obsahovat nějakou validní hodnotu v případě, že je vytvářen nový dynamický atribut, který je označen jako povinný a již existují nějaké Položky číselníku. V takovém případě bude tato hodnota použita u všech již existujících Položek číselníku, je povinný (default: ne): pokud je definováno ano, není možno vytvořit Položku číselníku bez definice validní hodnoty tohoto atributu, je jedinečný (default: ne): pokud bude definováno ano, pak to znamená, že nemohou existovat dvě číselníkové položky v rámci jednoho Číselníku, které by v daném atributu obsahovaly stejnou hodnotu, je aktivní (default: ano): pokud bude definováno ano, je daný atribut nabízen při tvorbě nové číselníkové položky, v opačném případě nikoli. Výše uvedený text popisuje definici dynamických atributů. Objekt Hodnota dynamického atributu pak umožňuje uložit uživatelem zapsanou hodnotu daného dynamického atributu ke konkrétní Položce číselníku. Objekt Hodnota dynamického atributu je definován v rámci asociační vazby mezi objekty Dynamický atribut číselníku a Položka (abstraktní objekt, předek Položky číselníku a Položky hierarchie) s kardinalitou 1:N, což znamená, že jeden dynamický atribut se vždy vztahuje k právě jedné instanci objektu Položka a jedna instance objektu Položka smí mít definováno neomezeně dynamických atributů (neomezeně zde znamená až do výše počtu dynamických atributů definovaných pro Číselník, kde se Položka číselníku vyskytuje). Pokud jsou pro nějaký Číselník nadefinovány dynamické atributy, pak platí pro všechny jeho Položky číselníku. Dále platí, že každá Položka číselníku může mít pro konkrétní dynamický atribut maximálně jednu hodnotu (buď žádnou, nebo jednu; není tedy možné k jedné Položce číselníku a jednomu dynamickému atributu uchovávat více hodnot, například s různou časovou platností). B - Metapopis 39/248

40 Objektový model pro definici dynamických položek číselníku Obrázek 11 - Část modelu metapopisu zachytávající možnost definovat dynamické atributy Položek číselníků a ukládat jejich hodnoty 3.7 Objekt Hierarchie číselníku Sledování historie objektu: Sledování historie časová platnost + stavy (viz kapitola Přístup Sledování historie časová platnost + stavy ) Účelem objektu Hierarchie číselníku je umožnit definovat vazby (nadřízenost a podřízenost) jednotlivých instancí objektu Položka číselníku. Tyto vazby jsou vytvořeny prostřednictvím objektu Položka hierarchie. V rámci objektu Hierarchie číselníku definujeme tyto pojmy: kořenová položka: vrcholová Položka hierarchie, která má další rozpad v rámci Hierarchie číselníku. Kořenová položka je vždy označena znakem ( ) a je v rámci Hierarchie číselníku právě jedna, kořen hierarchie: obsahuje kořenovou položku včetně celé stromové struktury Hierarchie číselníku až do úrovně elementárních položek a je v rámci Hierarchie číselníku právě jeden, uzlová položka: nadřízená Položka hierarchie, která má další rozpad uvnitř Hierarchie číselníku; uzlová položka je vždy označena znakem ( ), B - Metapopis 40/248

41 uzel hierarchie: obsahuje uzlovou položku včetně její celé stromové struktury jí podřízených Položek hierarchie až do úrovně elementárních položek. Uzel hierarchie může obsahovat N (neomezeně) uzlů hierarchie, jež jsou mu podřízené, elementární položka: podřízená Položka hierarchie, tj. Položka hierarchie, která nemá další rozpad a tvoří poslední úroveň Hierarchie číselníku, úroveň hierarchie: úroveň zanoření Položky hierarchie v rámci Hierarchie číselníku. Hierarchie číselníků lze rozdělit na: globální: hierarchie tvořené nad globálním Číselníkem, lokální: hierarchie tvořené nad lokálním Číselníkem. To, zda je Hierarchie číselníku lokální nebo globální, je informace, která je zděděna od související instance objektu Číselník, není ji tedy třeba znovu definovat v rámci objektu Hierarchie číselníku. Pro editaci obsahu Hierarchie číselníku z hlediska lokálnosti/globálnosti dané Hierarchie číselníku tak platí stejná pravidla jako pro související instanci objektu Číselník. Obecné vlastnosti objektu Hierarchie číselníku jsou: Hierarchie číselníku může vzniknout, aniž by obsahovala alespoň jednu Položku hierarchie, Hierarchie číselníku, která obsahuje méně než tři Položky hierarchie, nemá metodický význam, každá Hierarchie číselníku obsahuje 2 až N úrovní hierarchie, Hierarchie číselníku může obsahovat N (neomezeně) Položek hierarchie v N (neomezeně) úrovních hierarchie, každá Hierarchie číselníku může obsahovat N (neomezeně) uzlů hierarchie, přičemž každý uzel hierarchie začíná právě jednou uzlovou položkou, každá Položka hierarchie musí být přiřazena k právě jedné Hierarchii číselníku, každá Položka hierarchie musí být přiřazena k právě jedné Položce číselníku, každá Položka hierarchie je v dané Hierarchii číselníku právě jednou, k jedné Položce číselníku se může vázat N (neomezeně) Položek hierarchie, pro jeden Číselník může být vytvořen neomezený počet Hierarchií číselníku, ale jedna Hierarchie číselníku je vytvářena zásadně jen nad jedním Číselníkem, pokud dojde ke smazání instance objektu Hierarchie číselníku, dojde ke smazání všech souvisejících instancí objektu Položka hierarchie, systém umožňuje jak stromové mazání uzlové položky, tak smazání uzlové položky se zachováním jejího obsahu: o v případě, že je uživatelem zvolena metoda stromového mazání, pak platí, že se smazáním uzlové položky jsou smazány všechny její podřízené položky ve všech úrovních podřízenosti, bez ohledu na to, zda jsou elementární nebo uzlové, o v případě, že je uživatelem zvolena metoda mazání uzlové položky se zachováním jejího obsahu, pak systém nejdříve pro položky na úrovni N-1 (bráno od mazané uzlové položky) změní odkaz na nadřízenou položku, a to tak, že jako nového rodiče nastaví položku, která je přímo nadřízená mazané položce. Tím je dosaženo toho, že je obsah mazané uzlové položky přesunut pod jiného rodiče a smazání uzlové položky nevyvolá smazání jejího obsahu, pokud je smazána Položka hierarchie, nemá to vliv na Položku číselníku, B - Metapopis 41/248

42 každé uzlové Položce hierarchie odpovídá právě jedna součtová Položka číselníku. V Číselníku je pak taková položka označena znakem ( ) a je možné si přímo z Číselníku zobrazit její elementární rozpad, v rámci jednoho Číselníku smí být jen jedna Hierarchie číselníku nesynchronizovaná (viz kapitola Proces tvorby Hierarchií číselníku). To neznamená, že v rámci jednoho Číselníku nemůže být více Hierarchií číselníku ve stavu Projektovaný. Systém nepovolí vytvoření nebo úpravu (vytvoření verze) další Hierarchie číselníku, pokud všechny Hierarchie číselníku vytvořené nad daným Číselníkem nejsou synchronizovány. Důvodem je dodržení konzistence obsahu všech souvisejících uzlů hierarchie ve všech Hierarchiích číselníku, systém indikuje existenci uzlové položky, pokud již existuje uzlová položka se stejným elementárním rozkladem pod jiným kódem (omezení duplicit). Uživatel povolí nebo nepovolí vznik takové duplicitní uzlové položky, editace atributů objektu Hierarchie číselníku (název, kód, definice a popis) se řídí pravidly popsanými v kapitole 2.3 Vazby mezi jednotlivými objekty, vytvoření Hierarchie číselníku je dvoustupňový proces, který obsahuje aktualizaci a synchronizace (viz kapitola Proces tvorby Hierarchií číselníku) Atributy objektu Hierarchie číselníku Objekt Hierarchie číselníku obsahuje všechny standardní atributy (viz kapitola Standardní atributy objektů). Nad rámec standardních atributů jsou u objektu Hierarchie číselníku definovány atributy: atribut provedení synchronizace: atribut nabývá hodnot ano/ne. Při založení hierarchie je tento atribut nastaven defaultně na hodnotu ne, atribut pro správu objektu: hodnota atributu je zděděna od atributu definovaného na instanci Číselník Proces tvorby Hierarchií číselníku Pro práci s objektem Hierarchie číselníku platí: uživatel založí prázdný objekt Hierarchie číselníku a vyplní mu všechny potřebné atributy, při vkládání dalších Položek hierarchie uživatel volí, na kterou úroveň je Položka hierarchie vkládána za pomocí nástroje systému, systém umožňuje při zobrazení Hierarchie číselníku rozlišit jednotlivé úrovně hierarchie, systém umožňuje při zobrazení Hierarchie číselníku řadit Položky hierarchie v rámci jedné úrovně jednoho uzlu hierarchie abecedně, systém umožňuje uživateli označit při zobrazení Hierarchie číselníku jednotlivé uzly hierarchie, elementární položky a skupiny elementárních položek na jedné úrovni jednoho uzlu hierarchie a přesouvat je v rámci dané Hierarchie číselníku, uživatel může vytvořit instanci objektu Hierarchie číselníku jako replikaci kořene hierarchie nebo uzlu hierarchie jiné Hierarchie číselníku, uživatel může vytvářet Hierarchii číselníku po částech tak, že jsou postupně ukládány části Hierarchie číselníku, B - Metapopis 42/248

43 uživatel může importovat Hierarchii číselníku z jiného zdroje a systém zaručí, že jsou při tomto importu dodržena všechna pravidla tvorby Hierarchie číselníku. Po vytvoření nebo modifikaci Hierarchie číselníku je nutné provést aktualizaci a synchronizaci instancí Hierarchie číselníku Aktualizace instance Hierarchie číselníku V rámci aktualizace dochází k zajištění konzistence mezi objekty, které přímo souvisí s vytvářenou Hierarchií číselníku. Aktualizace je provedena v okamžiku uložení instance Hierarchie číselníku. V rámci aktualizace systém provádí následující akce: eviduje informace o obsahu uzlů vytvářené nebo modifikované Hierarchie číselníku a jejich elementárních položkách, eviduje informaci o vzniku nové uzlové položky z elementární položky nebo naopak a propaguje tuto informaci do Číselníku: o v případě vzniku nové uzlové položky z elementární položky přidá znak ( ) k Položce číselníku (tj. vytvoří součtovou Položku číselníku), o v případě změny uzlové položky na elementární položku plošně ve všech instancích Hierarchie číselníku odebere znak ( ) Položce číselníku (tj. vytvoří elementární Položku číselníku), zobrazí uživateli diagnostiku dopadu, tj. seznam objektů, na něž má (přímo nebo nepřímo, podle závislosti objektů podle kapitoly 2.3 Vazby mezi jednotlivými objekty) dopad vytvářená Hierarchie číselníku včetně popisu tohoto dopadu, umožní uživateli potvrdit, zda souhlasí nebo nesouhlasí s avizovaným dopadem, o v případě nesouhlasu s avizovanými změnami umožní uživateli znovu provést standardní úpravy dané Hierarchie číselníku, o v případě souhlasu uživatele s avizovaným dopadem je daná Hierarchie číselníku aktualizována Synchronizace instance Hierarchie číselníku V rámci synchronizace dochází k zajištění souladu všech instancí objektu Hierarchie číselníku, jež jsou vytvořeny nad jednou instancí objektu Číselník tak, aby elementární rozklad společné uzlové nebo kořenové položky se shodoval ve všech Hierarchiích číselníku vytvořených nad jedním Číselníkem: synchronizace je prováděna na pokyn uživatele v momentě, kdy je správně dokončena aktualizace (viz kapitola Aktualizace instance Hierarchie číselníku). V rámci synchronizace systém provádí následující akce: o porovná obsah všech souvisejících uzlů hierarchií pro jeden Číselník, o zobrazí uživateli diagnostiku změn v souvisejících uzlech hierarchií, které je nutné provést, aby byly stávající uzly hierarchie uvedeny do souladu s nově vytvořenými uzly hierarchie (včetně přehledu verzí/variant Hierarchií číselníků, které v důsledku těchto změn systém vytvoří), o zobrazí uživateli diagnostiku dopadu na ostatní objekty, které budou změnou dané Hierarchie číselníku dotčeny (Domény číselníku, Datové oblasti, Ukazatele), včetně B - Metapopis 43/248

44 informace, zda budou vytvořeny nové verze či varianty dotčených instancí objektů (Doména číselníku, Datová oblast, Ukazatel), o v případě, že byla při vytvoření nebo modifikaci Hierarchie číselníku provedena akce, která vede ke konfliktu (např. záměna uzlů, duplicita položek (viz příklady v příloze 8.2 Příloha 2 - Příklady pro pravidla aktualizace a synchronizace Hierarchií číselníku), systém uživateli ohlásí konflikt, který musí uživatel vyřešit ručně další úpravou vytvářené nebo modifikované Hierarchie číselníku, o umožní uživateli potvrdit, zda souhlasí, nebo nesouhlasí s avizovaným dopadem: v případě přijetí změn uloží nově vytvořené verze/varianty instancí objektu Hierarchie číselníku a také nové verze/varianty objektů, na něž má (přímo nebo nepřímo) vytvoření těchto verzí/variant instancí objektu Hierarchie číselníku dopad, v případě nepřijetí změn, uživatel musí upravit zdrojovou Hierarchii číselníku, tak aby byla věcně správně a odpovídala pravidlům pro vytváření objektu Hierarchie číselníku, o když je synchronizace správně dokončena, je dané Hierarchii číselníku nastaven atribut provedení synchronizace na ano, o pokud není synchronizace dokončena, zůstává Atribut provedení synchronizace nastaven na defaultní hodnotu ne, pokud je docíleno stavu, že v rámci jednoho Číselníku mají všechny Hierarchie číselníku nastaven atribut provedení synchronizace na ano, je možné vytvářet nebo modifikovat další Hierarchii číselníku, která je vytvořena nad stejnou instancí objektu Číselník, pokud nad jednou instancí objektu Číselník existuje nějaká instance objektu Hierarchie číselníku, která má atribut provedení synchronizace nastaven na ne informuje systém uživatele o nutnosti její synchronizace. Systém neumožní uživateli vytvořit nebo upravit další Hierarchii číselníku, vytvořenou nad stejnou instancí objektu Číselník. Součástí informace je kód a název této instance objektu Hierarchie číselníku. Při aktualizaci a synchronizaci Hierarchií číselníku je kontrolováno dodržení následujících základních pravidel (příklady k níže uvedeným pravidlům jsou uvedeny v kapitole 8.2 Příloha 2 - Příklady pro pravidla aktualizace a synchronizace Hierarchií číselníku): 1. Při vložení elementární položky do Hierarchie číselníku dochází ke změně množiny elementárních položek všech nadřízených uzlových položek vložené elementární položky v dané Hierarchii číselníku. Tato změna se musí promítnout do všech Hierarchií číselníku, kde se tyto uzlové položky vyskytují, přičemž mohou vznikat konflikty (viz příklady v příloze Konflikt typu Duplicita v nezávislých uzlech). 2. Při smazání elementární položky z Hierarchie číselníku dochází k jejímu smazání z množiny elementárních položek všech nadřízených uzlových položek v této Hierarchii číselníku, které v dané Hierarchii číselníku zůstaly. Tato změna se musí promítnout do všech souvisejících Hierarchií číselníku, kde se dané uzlové položky vyskytují. 3. Při smazání uzlové položky (bez smazání jejího elementárního obsahu) z aktualizované Hierarchie číselníku nedochází ke změně množiny elementárních položek této uzlové položky a do ostatních hierarchií se smazání uzlové položky nepromítá. Toto smazání je možno ignorovat. 4. Při smazání uzlové položky včetně jejího elementárního obsahu z aktualizované Hierarchie číselníku nedochází ke změně množiny elementárních položek této uzlové B - Metapopis 44/248

45 položky a do ostatních souvisejících Hierarchií číselníku se promítá změna elementárního obsahu v souvisejících uzlech hierarchie. Při synchronizaci dojde ke sladění obsahu souvisejících uzlových položek. 5. Vložení uzlové položky v aktualizované hierarchii pod jinou uzlovou položku se nepromítá do ostatních Hierarchií číselníku. Samotné toto vložení je možno ignorovat, musí však být provedena kontrola, zda neexistuje nějaká související Hierarchie číselníku, kde je vztah obou položek opačný (tzv. záměna uzlů). Pokud takový případ existuje, synchronizace se nepovolí. Při vložení uzlové položky do aktualizované Hierarchie číselníku však může dojít ke změně množiny elementárních položek této uzlové položky. Tento rozdíl se musí zjistit (dále se uplatňují pravidla 1 a 2). 6. Ke změně a) uzlové položky na elementární může dojít pouze v rámci aktualizace smazáním všech jejích podřízených Položek hierarchie, tzn. nemůže vzniknout nová elementární položka z uzlové položky v synchronizované hierarchii (souvisí s pravidlem 7). Pokud se položka, která se stala v rámci aktualizace hierarchie elementární z uzlové položky, také vyskytuje v některé související Hierarchii číselníku, tak v této Hierarchii číselníku zůstane. Toto může způsobit sekundární vložení této položky do některé další uzlové položky, b) elementární položky na uzlovou může dojít vložením Položek hierarchie pod jinou Položku hierarchie (tzn. vytvoření další úrovně hierarchie pod již existující Položkou hierarchie). Toto vložení ovlivní elementární úroveň souvisejících Hierarchií číselníku v souvisejících uzlech hierarchie. Pokud se z elementární položky stane uzlová položka, je toto indikováno v Číselníku znakem ( ). 7. V rámci synchronizace se smaže uzlová položka z Hierarchie číselníku pouze a právě v případě, pokud jsou smazány všechny její podřízené položky i položka sama a nemůže se stát elementární položkou podle pravidel 6. Pokud se smaže uzlová položka z Hierarchie číselníku, ukončí se platnost odpovídající automatické Domény číselníku (viz kapitola 3.9 Objekt Doména číselníku), pokud je generována uživatelem. Pokud je však tato Doména číselníku použita (např. v konkretizaci Datové oblasti), nelze platnost ukončit. V daném případě se pouze smažou položky z dané Domény číselníku, smaže se příslušnost této Domény číselníku k Hierarchii číselníku a Uživatel dostane informaci o změně struktury příslušné Datové oblasti. Uživatel pak musí problém ve struktuře Datové oblasti vyřešit např. vytvořením a použitím jiné Domény číselníku Konflikty při Synchronizaci instance Hierarchie číselníku Konfliktní situace mohou vznikat např. v případě přidání Položky instance Hierarchie číselníku: a) pokud by jedna elementární položka byla obsažena dvakrát a vícekrát v jedné Hierarchii číselníku, B - Metapopis 45/248

46 b) pokud by elementární rozpad stejné součtové položky byl různý ve více Hierarchiích číselníku. Konflikty mohou vznikat také mezi: závislými uzly: stejná položka se vyskytuje duplicitně ve dvou závislých uzlech. Součtové položky, ve kterých se duplicitní položka vyskytuje, jsou ve vzájemném vztahu nadřízenosti nebo podřízenosti (viz kapitola Konflikt typu Duplicita v závislých uzlech), nezávislými uzly: stejná položka se vyskytuje duplicitně ve dvou nezávislých uzlech. Součtové položky, kde se duplicitní položka vyskytuje, nejsou ve vzájemném vztahu nadřízenosti a podřízenosti (viz kapitola Konflikt typu Duplicita v nezávislých uzlech). 3.8 Objekt Položka hierarchie Sledování historie objektu: Sledování historie časová platnost (viz kapitola Přístup Sledování historie časová platnost ) Pokud mají být v rámci Číselníku definovány Hierarchie číselníku, musí nejdříve existovat instance objektu Položka číselníku, aby mohla vzniknout instance třídy Položka hierarchie. Hierarchii číselníku (resp. jejích položek) má tak smysl budovat pouze tehdy, pokud objekt Číselník obsahuje nějaké instance objektu Položka číselníku. Účelem objektu Položka hierarchie je nadefinovat vazby mezi jednotlivými instancemi objektu Položka číselníku. Zatímco objekt Položka číselníku eviduje prostý výčet všech číselníkových položek (mezi položkami nejsou žádné vazby, v tomto objektu je pak Evropa na stejné úrovni jako ČR ), objekt Položka hierarchie už mezi těmito položkami vytváří vztah závislosti typu nadřízená/podřízená položka. Tento vztah určuje, že jedna instance objektu Položka hierarchie je nadřízená jiné instanci objektu Položka hierarchie, tedy že Položka hierarchie ČR má definovánu nadřízenou Položku hierarchie Evropa. Objekt Položka hierarchie se váže k objektu Položka číselníku následujícím způsobem: instance objektu Položka hierarchie nemůže vzniknout, aniž by existovala instance objektu Položka číselníku, pokud je instance objektu Položka číselníku navázána na konkrétní instanci objektu Položka hierarchie, nesmí být daná Položka číselníku v rámci dané Hierarchie číselníku použita víckrát, v případě, že by došlo ke smazání instance objektu Položka číselníku, musí být smazána i související instance objektu Položka hierarchie. V případě, že by došlo ke smazání instance objektu Položka hierarchie, není související instance objektu Položka číselníku nijak dotčena. Objekt Položka hierarchie se váže sám na sebe (rekurzivní vazba; název vazby nadřízená položka): každá Položka hierarchie smí mít určenou maximálně jednu Položku hierarchie jako nadřízenou uzlovou položku. Nadřízenou položkou se myslí přímá nadřízená položka (nepřímých nadřízených položek smí mít jedna Položka hierarchie více jak jednu), B - Metapopis 46/248

47 v každé Hierarchii číselníku existuje právě jedna instance třídy Položka hierarchie, která nemá přímou nadřízenou Položku hierarchie. Taková položka se nazývá kořenová položka a v hierarchii položek stojí nejvýše a všechny ostatní Položky hierarchie jsou jí podřízené, vazba nadřízená položka není nijak omezená, co se týká počtu úrovní hierarchie. Zanoření Položek hierarchie je tak neomezeně hluboké, jedna Položka hierarchie smí být v rámci jedné Hierarchie číselníku použita maximálně jednou Atributy objektu Položka hierarchie Objekt Položka hierarchie nemá standardní atributy (viz kapitola Standardní atributy objektů). Objekt Položka hierarchie má definovány tyto atributy: nadřízená položka: tzv. odvozený atribut, který vznikne na základě nepovinné rekurzivní asociační vazby nadřízená položka a pomocí kterého bude možno budovat hierarchii mezi Položkami číselníku a vytvářet tak hierarchii číselníkových položek. 3.9 Objekt Doména číselníku Sledování historie objektu: Sledování historie časová platnost + stavy (viz kapitola Přístup Sledování historie časová platnost + stavy ). Účelem objektu Doména číselníku je vymezit podmnožiny Položek číselníku nebo Položek hierarchie, které společně dohromady tvoří nějaký smysluplný celek. Například nad číselníkem zemí (předpokládejme, že obsahuje všechny země na světě) lze postavit doménu, která bude obsahovat jen evropské země. Smyslem takové domény je nabídnout uživateli pouze omezený výčet hodnot určitého Číselníku nebo Hierarchie číselníku. Doména číselníku je objekt, který je vytvořen seskupením vybraných položek jednoho Číselníku. Doména číselníku se používá při definování obsahu dimenzionálního parametru. Doména je vytvořena buď prostým výběrem Položek číselníku anebo je odvozena z Hierarchie číselníku, ale není přípustná kombinace výběru položek z Hierarchie číselníku a Číselníku současně do jedné Domény číselníku. Doména číselníku s vazbou na Hierarchii číselníku musí respektovat vztahy Položek číselníku určené touto Hierarchií číselníku. Doména číselníku může být použita pro definování oboru Hodnot údajů jako základ formátových kontrol. Pro jeden Číselník, resp. pro jeho položky, může být vytvořeno neomezeně Domén číselníku. Doména může být vytvořena nad globálním i lokálním Číselníkem. V systému SDAT jsou rozeznávány následující typy domén: a) z pohledu způsobu vytvoření: o ruční: doména, která je vytvořena buď výběrem položek přímo z Číselníku, nebo výběrem položek z určité Hierarchie číselníku, případně výběrem části stromu hierarchie daného číselníku. Může obsahovat jednu nebo více úrovní hierarchie, případně kombinaci úrovní hierarchie. Doménu vytváří Uživatel. Pokud je doména vytvořena z hierarchie, zachovává vždy její hierarchickou strukturu, B - Metapopis 47/248

48 o automatická: doména je určena pro použití v dynamických výkazech, aby nebylo možné kombinovat součtovou položku a její detail pro popis dynamického údaje (nejedná se o tzv. součtový řádek). Doména se generuje na pokyn uživatele pro konkrétní uzel hierarchie. Kód automatické domény generované z hierarchie má definována pravidla tak, aby tyto domény byly na první pohled odlišeny od ručních domén (např. A_ kód uzlové položky _ pořadové číslo ). Automatická doména číselníku vytvořená z Hierarchie číselníku je vždy jednoúrovňová, b) z pohledu aktualizace domény: o doména aktualizovatelná s hierarchií: doména vytvořená z Hierarchie číselníku, je automaticky systémem synchronizována s touto hierarchií, eviduje na ni vazbu a atribut, že se jedná o tento typ domény. Domény, které obsahují atribut aktualizovatelná s hierarchií, lze dále rozlišit na: o s úplným výčtem (úplná): taková doména, která obsahuje alespoň jeden úplný uzel hierarchie. Úplným uzlem lze chápat buď úplný výčet elementárních položek uzle, nebo úplný výčet některé úrovně hierarchie uzle, případně kombinaci těchto dvou možností (tj. jedná se o položky v tom ). Při aktualizaci nebo synchronizaci Hierarchie číselníku se tato aktualizace promítá do odpovídajících Domén číselníku podle dohodnutých pravidel, o s neúplným výčtem (neúplná): doména, která neobsahuje ani jeden úplný výčet, tzn. obsahuje jen neúplné uzle hierarchie (tj. jedná se o položky z toho ). Doménu číselníku s neúplným výčtem lze automaticky aktualizovat pouze v případě, že je z Hierarchie číselníku odebrána Položka hierarchie, která je obsažena v Doméně číselníku (v takovém případě je Položka hierarchie z Domény číselníku rovněž odebrána), o doména neaktualizovaná s hierarchií: doména, která je vytvořena přímo z výčtu Položek číselníku. Atribut o úplnosti nebo neúplnosti výčtu v Doméně číselníku slouží k informování uživatele, jak budou generovány automatické kontroly. Níže jsou pro názornost uvedeny příklady úplnosti výčtu v doménách. Hierarchie H1 H1 S_A S_B A1 A2 B1 B2 B - Metapopis 48/248

49 Doména D1 (úplný výčet z hierarchie H1) Doména D2 (neúplný výčet z hierarchie H1 z toho) Doména D3 (úplný výčet z hierarchie H1) Doména D4 (neúplný výčet z hierarchie H1 z toho pro část B) H1 H1 H1 H1 S_A A1 A1 S_A S_B B1 A2 A1 B1 A2 B2 B1 Doména je úplná v kořenu H1 Doména neúplná je Doména je úplná v kořenu H1 Doména je úplná v uzlu S_A Tabulka 4 - Domény v hierarchii - příklady Objekt Doména číselníku se váže k objektu Číselník a objektu Hierarchie číselníku takto: účelem této vazby je definovat, nad jakým Číselníkem a případně Hierarchií číselníku je Doména číselníku vybudována. Bude umožněno omezit při tvorbě Domény číselníku nabídku Položek číselníku nebo Položek hierarchie pouze na ty položky, které patří do jednoho Číselníku. V rámci jedné Domény číselníku nesmí být použity Položky číselníku nebo Položky hierarchie z více různých Číselníků nebo Hierarchií číselníku, Číselník nebo Hierarchie číselníku může vzniknout a trvale existovat, aniž by z něj byla vytvořena alespoň jedna instance objektu Doména číselníku. To znamená, že Číselník nebo Hierarchie číselníku jsou v systému užitečné i bez vytvoření instance Doména Číselníku, z jednoho Číselníku nebo Hierarchie číselníku může být vytvořeno N (neomezený) počet Domén číselníku. jedna Doména číselníku je vytvořena v rámci právě jednoho Číselníku nebo Hierarchie číselníku. Doména číselníku nemůže vzniknout, pokud neexistuje Číselník nebo Hierarchie číselníku, v případě, že dojde ke smazání Číselníku nebo Hierarchie číselníku, dojde ke smazání všech Domén číselníku, které jsou v rámci mazaného Číselníku nebo Hierarchie číselníku vytvořeny v případě, že systém nezjistí použití Domény v jiných objektech. Aktualizace Domén číselníku, které vznikly z Hierarchie číselníku, je řízena následujícími pravidly (příklady k pravidlům jsou uvedeny v příloze 8.3 Příloha 3 - Příklady pro pravidla aktualizace Domén číselníku): 1. aktualizace se týká pouze Domén číselníku vytvořených z Hierarchie číselníku. Domén číselníku vytvořených vybráním položek z Číselníku se aktualizace nedotkne, 2. aktualizace se týká pouze úplných uzlů hierarchie u Domén číselníku vytvořených z Hierarchie číselníku. Neúplný uzel hierarchie zůstává změnou v Hierarchii číselníku nedotčen, 3. pokud je smazána nebo vkládána Položka hierarchie z/do hierarchie, projeví se tato změna i v Doméně číselníku vzniklé z této Hierarchie číselníku (podle pravidla 2), B - Metapopis 49/248

50 4. pokud je smazána uzlová Položka hierarchie a její podřízené položky zůstávají, je změna promítnuta do Domény číselníku tak, že zůstávají jen elementární položky, aby se elementární obsah nadřízeného úplného uzle hierarchie nezměnil, 5. pokud je vkládána nová uzlová položka do Hierarchie číselníku, Doména číselníku vzniklá z této hierarchie zůstává nedotčena, může se změnit jen její atribut úplnosti, 6. při smazání Položky hierarchie z Hierarchie číselníku může dojít ke změně úplnosti uzlové položky. Z neúplné uzlové položky se může stát v rámci úpravy Hierarchie číselníku úplná uzlová položka, 7. při změně uzlové položky na elementární v Hierarchii číselníku, zůstává položka v Doméně číselníku, změna se projeví pouze v úplnosti, 8. zajištění úplnosti, tzn. doplnění elementárních položek úplné uzlové položky je prováděno v každé podřízené větvi na nejbližší nižší podřízené úrovni hierarchie Domény číselníku, 9. akce zajištění úplnosti bude prováděna: a. jako poslední akce při aktualizaci Hierarchie číselníku pro Domény číselníku vzniklé z aktualizované hierarchie, b. jako poslední akce při synchronizaci pro Domény číselníku vytvořené ze souvisejících Hierarchií číselníku, 10. pořadí položek v Doméně číselníku vytvořené z Hierarchie číselníku je shodné s pořadím položek Hierarchie číselníku Atributy objektu Doména číselníku Objekt Doména číselníku obsahuje všechny standardní atributy (viz kapitola Standardní atributy objektů) s výjimkou následujícího: Garant. Nad rámec standardních atributů jsou u objektu Položka hierarchie definovány následující atributy: způsob aktualizace domény: určuje, zda je doména vytvořena z Číselníku nebo z Hierarchie Číselníku a tento atribut přiděluje systém. Pokud je Doména číselníku vytvořena z Hierarchie číselníku, pak se provádí její aktualizace (změna obsahu) na základě definovaných pravidel. Tento atribut může nabývat stavů (H/ C), kdy o H = hierarchie: doména je aktualizována společně s hierarchií, ze které vznikla, o C = číselník: doména je vytvořena z položek Číselníku a neaktualizuje se, typ Domény číselníku: podle způsobu vytvoření instance objektu Doména číselníku nabývá atribut hodnot automatická nebo ruční Objekt Převodník Sledování historie objektu: Sledování historie časová platnost + stavy (viz kapitola Přístup Sledování historie časová platnost + stavy ) Účelem objektu Převodník je umožnit definovat vazby (převodní můstky) mezi položkami z právě dvou různých číselníků, resp. jejich položek. B - Metapopis 50/248

51 Typickým případem, kdy bude využit objekt Převodník, bude situace, kdy budeme chtít udržet informaci o tom, v jaké zemi se platí jakou měnou: předpokládejme, že existuje číselník Země (ISO3166), který obsahuje Položky číselníku ČR, SR, Německo, Maďarsko a existuje číselník Měna (ISO4217), který obsahuje Položky číselníku EUR, CZK, HUF, založíme Převodník, kde definujeme jako zdrojový číselník číselník Země a jako cílový číselník číselník Měna, následně dojde k definici vazeb (převodních můstků), které provedou mapování položek ze zdrojového číselníku na položky cílového číselníku, vzniknout tedy tyto vazby (vazby budou definovány v objektu Položka převodníku): o ČR = CZK, o SR = EUR, o SR = SKK, o Německo = EUR, o Maďarsko = HUF. Objekt Převodník obsahuje právě dvě vazby na objekt Číselník. Pomocí těchto vazeb se určuje tzv. zdrojový číselník, jehož položky budou stát na levé straně převodního můstku, a tzv. cílový číselník, jehož položky budou stát na pravé straně převodního můstku. Není dovoleno, aby v rámci objektu Převodník byl jako zdrojový a cílový číselník použit vždy jeden a tentýž Číselník. Musí se vždy jednat o dva různé Číselníky. Objekt Převodník se váže na objekt Položka převodníku: Převodník může vzniknout, aniž by obsahoval alespoň jednu Položku převodníku. Trvalá existence objektu Převodník bez souvisejících instancí objektu Položka převodníku je objektově možná, ale z hlediska smysluplnosti systému nemá význam, Převodník může obsahovat N (neomezeně) Položek převodníku, pokud vzniká instance objektu Položka převodníku, pak musí být přiřazena k právě jedné instanci objektu Převodník, pokud dojde ke smazání instance objektu Převodník, dojde ke smazání všech souvisejících instancí objektu Položka převodníku Atributy objektu Převodník Objekt Převodník obsahuje všechny standardní atributy (viz kapitola Standardní atributy objektů). Nad rámec standardních atributů nejsou u objektu Převodník definovány žádné další atributy Objekt Položka převodníku Sledování historie objektu: Sledování historie časová platnost (viz kapitola Přístup Sledování historie časová platnost ) Účelem objektu Položka převodníku je umožnit definovat vazby (převodní můstky) mezi položkami z právě dvou různých číselníků, resp. jejich položek. Jedná se o objekt, který B - Metapopis 51/248

52 bezprostředně souvisí s objektem Převodník a podrobný popis účelu je tak uveden v kapitole Objekt Převodník. Položka převodníku má právě dvě vazby na objekt Položka číselníku. V rámci každé vazby je definována jedna část převodního můstku. Existuje tak vazba s názvem zdrojová položka a cílová položka. Instance objektu Položka převodníku je kompletní tehdy, pokud obsahuje právě jeden odkaz na Položku číselníku definovaný jako zdrojová položka a právě jeden odkaz na Položku číselníku definovaný jako cílová položka. Pro objekt Položka číselníku platí: jedna Položka číselníku může být použita ve více Položkách převodníku, ale zdrojová položka nebo cílová položka má vazbu právě na jednu Položku číselníku. To znamená, že pokud bude třeba vytvořit převodník mezi Položkami číselníku Měna a Země, je možno dosáhnout nastavení EUR Německo, EUR Slovensko a EUR Francie (jedna Položka číselníku (EUR) je použita víckrát), ale z hlediska objektového modelu se jedná o tři různé instance objektu Položka převodníku, v rámci definice zdrojové položky mohou být použity pouze ty Položky číselníku z Číselníku, který je v rámci nadřízeného objektu Převodník definován jako zdrojový číselník, v rámci definice cílové položky mohou být použity pouze ty Položky číselníku z Číselníku, který je v rámci nadřízeného objektu Převodník definován jako cílový číselník, pokud by došlo ke smazání instance Položka číselníku, pak musí dojít ke smazání všech instancí objektu Položka převodníku, ať už se mazaná Položka číselníku objevuje v dané instanci jako zdrojová položka nebo cílová položka. není povolená existence duplicitní kombinace zdrojová položka cílová položka v rámci jednoho Převodníku. Kombinace zdrojová položka cílová položka se v rámci jednoho Převodníku smí objevit maximálně jednou Objekt Účtová osnova Sledování historie objektu: Sledování historie časová platnost + stavy (viz kapitola Přístup Sledování historie časová platnost + stavy ) Instance objektu Účtová osnova vzniká bez vazby na jakýkoli jiný objekt nebo instanci objektu. Účelem tohoto objektu je zastřešit existenci různých druhů účtových tříd a účtových skupin pro různé skupiny Vykazujících osob. V systému tak může existovat N (neomezeně) Účtových osnov. Neomezený počet Účtových osnov je třeba proto, aby bylo možno v systému podchytit účtové rozvrhy (seznamy účtů), které jsou specifické pro různá odvětví Vykazujících osob. Odlišné Účtové osnovy se tak budou používat například pro banky, pojišťovny, investiční společnosti, nefinanční podniky apod. Vazba instance objektu Účtová osnova na objekt Ukazatel je volitelná (nemusí být definována) a je daná typem vazby (např. debetní zůstatek, kreditní zůstatek), rozsahem vazby (např. celý účet, nebo jeho část) a možností opačné hodnoty. Tato vazba se definuje pomocí objektu Zařazení účtu k ukazateli. Při definici vazby instance objektu Účtová osnova na objekt Ukazatel lze používat všechny tři úrovně hierarchie. B - Metapopis 52/248

53 Objekt Účtová osnova (a podřízený objekt Účet) je v systému zaveden proto, aby bylo možno lépe popsat objekt Ukazatel, který Vykazující osobě jasně vymezuje, jaká data mají být dodána (za pomoci přesné definice účtů z účtového rozvrhu Vykazující osoby může pak Vykazující osoba získat požadovaný Údaj (popsaný Ukazatelem) přímo ze svého účetnictví). Objekt Účtová osnova se váže na objekt Účet: Účtová osnova může vzniknout a trvale existovat, aniž by obsahovala alespoň jeden Účet. Existence instance objektu Účtová osnova bez podřízených instancí objektu Účet nedává metodický smysl, Účtová osnova může obsahovat N (neomezeně) Účtů, pokud vzniká Účet, pak musí být přiřazen k právě jedné Účtové osnově, konkrétní Účet je přiřazen právě jedné Účtové osnově (neexistuje sdílení Účtů, pokud je třeba nějaký Účet mít v různých Účtových osnovách, je tento Účet vytvořen znovu a je tak v systému redundantně), v případě potřeby změnit zařazení Účtu do jiné Účtové osnovy, dojde k přepsání informace o tom, do jaké Účtové osnovy byl Účet zařazen (Účet UCET1 má původně vazbu na Účtovou osnovu UO1 a po změně má vazbu na UO2, přičemž dojde ke ztrátě informace, že v minulosti měl Účet UCET1 vazbu na Účtovou osnovu UO1 ), pokud dojde ke smazání instance objektu Účtová osnova, dojde ke smazání všech souvisejících instancí objektu Účet Atributy objektu Účtová osnova Objekt Účtová osnova obsahuje všechny standardní atributy (viz kapitola Standardní atributy objektů). Nad rámec standardních atributů nejsou u objektu Účtová osnova definovány žádné další atributy Objekt Účet Sledování historie objektu: Sledování historie časová platnost (viz kapitola Přístup Sledování historie časová platnost + stavy ) Objekt Účet je podřízený objektu Účtová osnova a podrobněji je vazba na tento objekt popsána výše. Účelem tohoto objektu je vytvořit seznam účtů, které jsou společné v rámci jedné účtové osnovy. Objekt Účet je definován jako speciální hierarchický seznam jednotlivých položek účtové osnovy. V rámci objektu Účet existují tři různé úrovně účtů. Tyto typy účtů jsou mezi sebou navzájem striktně propojeny a platí: jedna Účtová osnova může obsahovat N (neomezeně) Účtů nejvyšší úrovně (neplatí tak, že by Účtová osnova měla právě jednu kořenovou položku tak, jak je to obvyklé u Hierarchií číselníku). Typ účtu umístěný na nejvyšší úrovni se nazývá účtová třída, v rámci jedné účtové třídy se může vyskytovat N (neomezeně; to znamená, že i žádný) Účtů druhé úrovně. Takové účty nazýváme účtová skupina. Účtová skupina dále konkretizuje účtovou třídu. Účtová skupina nemůže vzniknout, aniž by byla přiřazena k právě jedné účtové třídě, B - Metapopis 53/248

54 v rámci jedné účtové skupiny se může vyskytovat N (neomezeně; to znamená, že i žádný) Účtů třetí úrovně. Takové účty nazýváme syntetický účet. Syntetický účet dále konkretizuje účtovou skupinu. Syntetický účet nemůže vzniknout, aniž by byl přiřazen k právě jedné účtové skupině. Výše uvedený princip je v modelu realizován tak, že objekt Účet udržuje vazbu sám na sebe. Tato vazba se nazývá nadřízený účet a lze pomocí ní vytvořit neomezeně hlubokou hierarchii účtů. I když je tato hierarchie z principu neomezená, na aplikační úrovni bude omezena na maximálně tři úrovně. Objekt Účet se (přes asociační třídu Zařazení účtu k ukazateli) váže na objekt Ukazatel. Na této vazbě jsou dodatečné atributy, které dále specifikují přiřazení konkrétního účtu k Ukazateli, přičemž platí: Ukazatel může být popsán neomezeným počtem Účtů (a platí, že nemusí být popsán pomocí Účtů vůbec), nicméně platí omezení, že tyto Účty musejí být právě z jedné Účtové osnovy, jeden Účet může popisovat neomezený počet Ukazatelů, nicméně platí omezení, že v rámci popisu konkrétního Ukazatele smí být použit konkrétní Účet maximálně jednou, Ukazatel smí být popsán jakýmkoli Účtem, tj. k popisu může být použita jakákoli úroveň hierarchie účtu, tedy Ukazatel může být popsán buď konkrétním syntetickým účtem, ale i účtovou skupinou a účtovou třídou. V případě, že je Ukazatel popsán vyšší než třetí úrovní (syntetický účet), má se za to, že tento popis znamená všechny podřízené syntetické účty (pokud není stanovena výjimka, viz dále), v rámci propojení objektů Účet a Ukazatel je třeba povinně definovat následující atributy: o znaménko: určuje, jakým způsobem je hodnota vykázána v účetnictví Vykazující osoby započtena v rámci daného Ukazatele. Jsou přípustné pouze dvě možnosti: plus nebo minus, o způsob zařazení: určuje, jakým způsobem je Účet k Ukazateli zařazen. Přípustné jsou dvě možnosti include a exclude, kde include znamená, že se přiřazený Účet k Ukazateli započítává, a exclude znamená, že má být ze započtení vynechán. Tento institut umožňuje definovat princip tzv. negativních výjimek (například přiřazením Účtu "17 - Závazky z cenných papírů" (include), čímž je řečeno, že je vybráno "vše, co je vykázáno na syntetických účtech v této účtové skupině", a následně je přidán Účet "174 - Závazky z akcií" (exclude), čímž je řečeno "všechno, co je na syntetických účtech ve skupině 17, a zároveň nezapočítávat to, co je na syntetickém účtu 174), o typ zařazení: určuje, jaká část účtu má být do popisu zahrnuta, přípustné jsou tyto hodnoty: kreditní obrat, debetní obrat, výsledný kreditní obrat, výsledný debetní obrat, výsledný obrat, kreditní nebo debetní obrat, kreditní zůstatek, debetní zůstatek, výsledný kreditní zůstatek, výsledný debetní zůstatek, B - Metapopis 54/248

55 výsledný zůstatek, o rozsah účtu: určuje, zda si osoba, která předává data, může určit, zda pro vykazování použije pouze některé analytické účty z předepsaného syntetického účtu anebo musí použít celý syntetický účet. Jsou povoleny tyto hodnoty: celý SY účet. část SY účtu (analytické účty) Atributy objektu Účet Objekt Účet obsahuje všechny standardní atributy (viz kapitola Standardní atributy objektů) s výjimkou následujícího: Garant. Nad rámec standardních atributů obsahuje objekt Účet následující atributy: charakter účtu: může nabývat tří hodnot: aktivní, pasívní, aktivní i pasívní, nadřízený účet: odvozený atribut, který vznikne na základě nepovinné rekurzivní asociační vazby nadřízený účet a pomocí kterého bude možno budovat hierarchii mezi účty Objekt Datový typ Sledování historie objektu: Sledování historie časová platnost + stavy (viz kapitola Přístup Sledování historie časová platnost + stavy ) Účelem tohoto objektu je nadefinovat množinu základních datových typů, které je možno v rámci systému používat při popisování Údajů. Instance objektu Datový typ vzniká bez vazby na jakýkoli jiný objekt, či instanci objektu. Nejedná se o klasické datové typy jako například VARCHAR/CHAR/DATE/NUMBER, ale o jejich rozšíření (výše uvedené datové typy jsou instanci objektu Datový typ přiřazeny jako atribut). Je tak možno vytvořit Datový typ DAT1, který je postaven nad datovým typem VARCHAR (právě jedním), ale dále jej rozšiřuje, například informací o délce a masce. Příkladem instance objektu Datový typ je například datový typ ISIN. Tento datový typ je popsán takto: Elementární datový typ = VARCHAR Délka = 12 Maska = XXXXXXXXXXXX (12 po sobě jdoucích písmen nebo čísel). Objekt Datový typ se váže na objekt Doména datového typu. Popis vazby je uveden v kapitole 3.15 Objekt Doména datového typu. Dalšími atributy tohoto objektu bude násobek a regulární výraz. Od Datového typu může být odvozeno 0 až N Domén datového typu. Datový typ může být v systému použit vícenásobně. Datový typ může být použit pro definování oboru hodnot údajů jako základ formátových kontrol. U každého Datového typu je možné: určit jeho masku, délku, násobek a případně definovat typ jednotky (%, měna, násobek, formát data), B - Metapopis 55/248

56 dospecifikovat masku údajů tak, aby rozlišovala malá a velká písmena, kombinaci číslic a písmen, možnost určit počet povinně vyplňovaných míst, kontrolovat správnost vyplnění určitých Datových typů (např. rodného čísla, IČ, BIC aj.), definovat kladné nebo záporné hodnoty s přesným počtem definovaných desetinných míst, určit regulární výraz, pomocí kterého se bude validovat vstup uživatele Atributy objektu Datový typ Objekt Datový typ obsahuje všechny standardní atributy (viz kapitola Standardní atributy objektů). Nad rámec standardních atributů nejsou u objektu Datový typ definovány žádné další atributy Objekt Doména datového typu Sledování historie objektu: Sledování historie časová platnost + stavy (viz kapitola Přístup Sledování historie časová platnost + stavy ) Účelem objektu Doména datového typu je podrobnější specifikace instance objektu Datový typ. Pokud například bude definován datový typ N3 (elementární datový typ = NUMBER, délka = 3 čísla před desetinnou čárkou, 0 míst za desetinnou čárkou), pak k takovému datovému typu mohou být například definovány tyto domény: DOMENA1 přípustné hodnoty intervalu jsou 0-100, DOMENA2 přípustné hodnoty intervalu jsou Tímto zápisem (a následným použitím v systému) je umožněna podrobnější kontrola vykazovaných dat. Tam, kde uživatel řekne, že chce zpět dostat číslo v rozsahu 0-100, použije při projektování Doménu datového typu DOMENA1 a tam, kde chce zpět dostat číslo v rozsahu , použije Doménu datového typu DOMENA2. Pokud nechce obor hodnot nijak omezovat, nepoužije žádnou doménu, ale pouze datový typ N3, který sám o sobě zajišťuje rozsah hodnot 0-999, tedy maximálně 3 celá kladná čísla. Vazba objektu Doména datového typu na objekt Datový typ je postavena takto: Instance objektu Doména datového typu nemůže vzniknout bez existence instance Datový typ, pokud vzniká instance objektu Doména datového typu, pak vzniká právě nad jednou instancí objektu Datový typ, Datový typ může vzniknout (a existovat), aniž by byla vytvořena vazba na Doménu datového typu, v případě, že by došlo ke smazání instance třídy Datový typ, budou smazány i všechny související instance třídy Doména datového typu. B - Metapopis 56/248

57 Atributy objektu Doména datového typu Objekt Doména datového typu obsahuje všechny standardní atributy (viz kapitola Standardní atributy objektů). Nad rámec standardních atributů nejsou u objektu Doména datového typu definovány žádné další atributy Objekt Ukazatel Sledování historie objektu: Sledování historie časová platnost + stavy (viz kapitola Přístup Sledování historie časová platnost + stavy ) Účelem objektu Ukazatel je základní charakteristika (popis) údaje, který potřebuje ČNB získat od Vykazujících osob. Jedná se tedy o definici toho, jaké Hodnoty údajů má Vykazující osoba dodat, aby byla splněna její Vykazovací povinnost. Obsah objektu Ukazatel si tak můžeme představit jako seznam položek, které jsou předmětem vykazování. Ukazatel je tak například: Aktiva celkem, Pokladní hotovost, Pohledávky, Pozemky, budovy, zařízení, Nehmotný majetek. Objekt Ukazatel sám o sobě eviduje minimum informací nutných proto, aby byl Údaj popsán tak, aby mu Vykazující osoby rozuměly. Ukazatel tak udržuje především kód, název a popis ukazatele, samotná definice Ukazatele je realizována formou vazeb na jiné objekty systému. Vazba objektu Ukazatel na objekt Účet je popsána pomocí odkazu na syntetické účty konkrétní Účtové osnovy tak, aby Vykazující osoba mohla přímo zjistit požadovaný údaj ze svého účetnictví. Podrobněji je vazba Ukazatel/Účet popsána v kapitole Objekt Účet. Objekt Ukazatel se váže na objekt Datová oblast přes asociační třídu Konkretizovaný ukazatel: existence instancí obou objektů v systému je zcela nezávislá, tedy jak instance objektu Datová oblast, tak instance objektu Ukazatel mohou v systému vzniknout samy (bez vazby na druhý objekt), jeden Ukazatel smí být zařazen do více Datových oblastí, jedna Datová oblast smí obsahovat více Ukazatelů, v rámci vazby mezi instancí objektu Datová oblast a instancí objektu Ukazatel vzniká instance objektu Konkretizovaný ukazatel, která dále specifikuje vazbu mezi oběma instancemi, a to takto: o jeden Ukazatel smí být do konkrétní Datové oblasti zařazen víckrát, může tak vytvořit více než jednu konkretizaci ukazatele. Jeden Ukazatel smí být zařazen do jedné Datové oblasti víckrát s tím, že může být i stejně konkretizován (instance objektu Konkretizovaný ukazatel). Musí však platit, že každá stejná instance objektu Konkretizovaný ukazatel je jinak dodatečně konkretizována, tzn. je jí přiřazena pokaždé jiná instance objektu Dodatečná konkretizace ukazatele, o pokud vzniká instance objektu Konkretizovaný ukazatel, pak: B - Metapopis 57/248

58 musí tato instance mít přiřazen právě jeden z níže uvedených objektů (tím vlastně vzniká ona konkretizace). Účelem je definovat, jaký typ hodnoty v rámci zaslaných dat očekáváme na vstupu (proti této konkretizaci následně také budou postaveny kontroly): Položka (číselníku nebo hierarchie číselníku), Doména (číselníku nebo datového typu), Datový typ, Hierarchie číselníku, musí být definován atribut pořadí, který určuje pořadí zařazení Ukazatele v rámci Datové oblasti; tato informace bude použita pro prezentaci dat (pro vygenerování "gridu" údajů v rámci Datové oblasti), musí být definován atribut povinnost (může nabývat hodnot ano nebo ne s tím, že defaultně je vytváření instance objektu Konkretizovaný ukazatel tento atribut nastaven na hodnotu ne ). Pomocí tohoto atributu je definováno, zda k Údaji, který v budoucnu z daného Konkretizovaného ukazatele vznikne, bude povinné zaslat nějakou hodnotu nebo ne. Konkretizovaný ukazatel může být zařazen pod jiný, do Datové oblasti již přiřazený, Konkretizovaný ukazatel. Uživatel tak může vytvořit hierarchii Konkretizovaných ukazatelů (o uchování informace o nadřízeném Konkretizovaném ukazateli se stará nepovinná asociační rekurzivní vazba nadřízený Konkretizovaný ukazatel ), tj.: pokud vzniká hierarchie Konkretizovaných ukazatelů, pak uživatel pro každý Konkretizovaný ukazatel, který obsahuje nějaké podřízené Konkretizované ukazatele, musí definovat, zda výčet podřízených Konkretizovaných ukazatelů je úplný. Tato informace je uchována pomocí atributu suma. Na základě hodnoty tohoto atributu jsou pak automaticky generovány kontroly podle následujícího pravidla: o pro každý Konkretizovaný ukazatel, který obsahuje nějaké podřízené Konkretizované ukazatele a u kterého je uvedena v atributu suma hodnota ano, bude vygenerována kontrola, která bude splněna tehdy, pokud suma hodnot vykázaných na Konkretizovaných ukazatelích, které jsou přímými potomky nadřízeného Konkretizovaného ukazatele, se rovnají hodnotě vykázané v nadřízeném Konkretizovaném ukazateli, o pro každý Konkretizovaný ukazatel, který obsahuje nějaké podřízené Konkretizované ukazatele a u kterého je uvedena v atributu suma hodnota ne, bude vygenerována kontrola, která bude splněna tehdy, pokud suma hodnot vykázaných na Konkretizovaných ukazatelích, které jsou přímými potomky nadřízeného Konkretizovaného ukazatele, je menší nebo rovna hodnotě vykázané v nadřízeném Konkretizovaném ukazateli, tato instance může (nemusí) být popsána pomocí objektu Účet. Za tím účelem vzniká v objektu Konkretizovaný ukazatel atribut detailní rozpis B - Metapopis 58/248

59 účtů, jehož účelem je popsat Konkretizovaný ukazatel pomocí odkazu na sadu syntetických účtů. Platí, že: při vytváření instance objektu Konkretizovaný ukazatel systém převezme definici vazeb na objekt Účet z objektu Zařazení účtu k ukazateli, uživatel může tuto definici upravit nebo zcela odstranit. Atribut detailní rozpis účtů je tak za všech okolností primární z hlediska popisu Konkretizovaného ukazatele. Atribut detailní rozpis účtů je zároveň nepovinný Atributy objektu Ukazatel Objekt Ukazatel obsahuje všechny standardní atributy (viz kapitola Standardní atributy objektů) s výjimkou následujících: Garant. Nad rámec standardních atributů obsahuje objekt Ukazatel tyto atributy: pořadí (number): obsahuje informaci o tom, v jakém pořadí má být daný Konkretizovaný ukazatel prezentován. Každý Konkretizovaný ukazatel smí mít právě jedno pořadí a toto pořadí musí být jedinečné (nesmí existovat dva Konkretizované ukazatele v jedné Datové oblasti, které by měly stejné pořadí), nadřízený konkretizovaný ukazatel: odvozený atribut, který vznikne na základě nepovinné asociační rekurzivní vazby nadřízený Konkretizovaný ukazatel a který umožní budovat hierarchii Konkretizovaných ukazatelů, suma (boolean; nemá default): existuje pouze v případě, že se jedná o Konkretizovaný ukazatel, který má nějaké podřízené Konkretizované ukazatele. Hodnotu zadává uživatel v okamžiku vytváření hierarchických vazeb mezi Konkretizovanými ukazateli a: o hodnota ano znamená, že ty Konkretizované ukazatele, které jsou podřízené danému Konkretizovanému ukazateli, představují tzv. úplný výčet, o hodnota ne znamená, že ty Konkretizované ukazatele, které jsou podřízené danému Konkretizovanému ukazateli, představují tzv. neúplný výčet Objekt Dodatečná konkretizace ukazatele Ukazatel, resp. Konkretizovaný ukazatel, je možno rozšířit o další podrobnosti (kromě výše zmíněných). V tu chvíli mluvíme o Dodatečné konkretizaci ukazatele. Dodatečná konkretizace ukazatele umožňuje definici tzv. nespolečných parametrů. Podrobněji je smysl a veškeré podrobnosti tohoto objektu popsán v kapitole Dodatečná konkretizace ukazatele (nespolečné Parametry) Objekt Parametr Sledování historie objektu: Sledování historie časová platnost + stavy (viz kapitola Přístup Sledování historie časová platnost + stavy ) B - Metapopis 59/248

60 Účelem objektu Parametr je dodatečná charakteristika (popis) objektu Ukazatel. Objekt Parametr si tak můžeme představit jako množinu číselníkových položek, které nějakým způsobem detailně popisují Ukazatel. Příkladem Parametrů je například: ISIN (z něj následně vznikne Konkretizovaný parametr s vazbou na Datový typ), Název cenného papíru (z něj následně vznikne Konkretizovaný parametr s vazbou na datový typ), Okres v ČR (z něj následně vznikne Konkretizovaný parametr s vazbou na Číselník/Doménu číselníku), Splatnost (z něj následně vznikne Konkretizovaný parametr s vazbou na Číselník/Doménu číselníku), Měna (z něj následně vznikne Konkretizovaný parametr s vazbou na Číselník/Doménu číselníku), Rozsah vykazování (z něj následně vznikne Konkretizovaný parametr s vazbou na Číselník/Doménu číselníku). Objekt Parametr se váže na objekt Číselník nebo Datový typ (XOR: právě jeden z nich, povinně). Tím se provede základní vymezení očekávané hodnoty zaslaného údaje. Podrobná specifikace omezení zasílaných údajů je pak následně definována v rámci konkretizace parametru (viz další text a popis objektu Konkretizace parametru níže). Objekt Parametr se dále váže na objekt Datová oblast. Připojením Parametru k Datové oblasti vzniká sada tzv. společných Parametrů. Tyto Parametry budou použity pro popis všech konkretizovaných údajů zařazených do Datové oblasti. Existence obou objektů v systému je zcela nezávislá, tedy jak objekt Datová oblast, tak objekt Parametr mohou v systému vzniknout samy (bez vazby na druhý objekt). Dále platí: jeden Parametr smí být zařazen do více Datových oblastí, jedna Datová oblast smí obsahovat více Parametrů, v rámci vazby mezi Datovou oblastí a Parametrem vzniká instance objektu Konkretizovaný parametr, která dále specifikuje vazbu mezi instancí objektu Parametr a Datová oblast, a to takto: o každý Parametr zařazený do Datové oblasti musí mít právě jednu konkretizaci. Tedy pro každou kombinaci Parametr/Datová oblast musí vzniknout právě jedna instance objektu Konkretizovaný parametr, o pokud vzniká instance třídy Konkretizovaný parametr, pak: musí tato instance mít přiřazen právě jeden z následujících objektů (tím vlastně vzniká ona konkretizace) Položka (číselníku nebo hierarchie číselníku), Hierarchie číselníku, Doména číselníku (z položek číselníku nebo hierarchie), nebo Doména datového typu, Datový typ. Objekt Parametr se dále váže na objekt Konkretizovaný ukazatel a vytváří tak asociační třídu Dodatečná konkretizace ukazatele. Podrobnosti viz kapitola Dodatečná konkretizace ukazatele (nespolečné Parametry). V systému SDAT rozeznáváme následující typy parametrů: a) z hlediska typu parametru B - Metapopis 60/248

61 popisný: podle potřeby projektování lze definovat popisný parametr, který má vazbu na konkrétní Číselník nebo na Datový typ, identifikační: parametr, který není součástí popisu Údaje, ale má význam pro jednoznačnou identifikaci zaslaných řádků dynamické Datové oblasti pro potřeby hlášení chyb a identifikaci řádků pro potřeby oprav již zaslaných Hodnot údajů. Datová oblast (dynamická) může obsahovat maximálně jeden identifikační parametr. Oborem hodnot identifikačního parametru je Datový typ, parametry nesloužící k popisu struktury výkazu (zde jsou uvedeny jen jako doplňující informace): o výskytový: parametr, který je použit při definování Vykazovacích povinností. V rámci výskytového parametru je vymezen rozsah Vykazující osoby a stav ke dni, o organizační: parametr, který je použit pro definování Vykazovacích povinností, stanovuje např. termín předkládání, o technologický: speciální typ parametru, který slouží pro administraci systému, b) z hlediska použití ve struktuře Datové oblasti dimenzionální: parametr je umístěn na kterékoliv ose nebo osách Datové oblasti a tvoří jednu z dimenzí v její struktuře, nedimenzionální: parametr je použit pro dokonkretizaci jednotlivých údajů v Datové oblasti Atributy objektu Parametr Objekt Parametr obsahuje všechny standardní atributy (viz kapitola Standardní atributy objektů). Nad rámec standardních atributů jsou u objektu Parametr definovány následující atributy: typ parametru (number; číselníková položka): určuje typ použitého parametru (viz výše). Tento typ je dán statickým číselníkem bez možnosti změnit jeho obsah uživatelem, pořadí (number): obsahuje informaci o tom, v jakém pořadí má být daný Konkretizovaný parametr v rámci osy, na kterou je umístěn, prezentován. Každý Konkretizovaný ukazatel smí mít právě jedno pořadí a toto pořadí musí být jedinečné (nesmí existovat dva Konkretizované parametry v jedné Datové oblasti na jedné ose, které by měly stejné pořadí), osa (number; číselníková položka, nemá default): definuje, na jaké ose bude daný Konkretizovaný parametr prezentován. Číselník obsahuje tyto možné hodnoty: o horizontální osa (osa X), o vertikální osa (osa Y), o karta (osa Z). Kombinace Pořadí/Osa musí být v rámci Datové oblasti jedinečné Objekt Údaj Sledování historie objektu: Bez sledování historie (viz kapitola Přístup Bez sledování historie ) B - Metapopis 61/248

62 Z hlediska celého systému zcela zásadní objekt, v rámci kterého se propojí veškerá nastavení metapopisu. Účelem tohoto objektu je zcela detailně popsat konkrétní buňku Výkazu tak, aby byla popsána vyčerpávajícím způsobem, kterému bude rozumět Vykazující osoba natolik, že zcela přesně bude schopna dodat požadovaný údaj. Požadovaným údajem může být číslo, text, položka číselníku; v podstatě cokoli, co uživatel pomocí metapopisu dokáže nadefinovat). Objekt Údaj v systému může vznikat automatizovaně (generuje ho systém na základě nastavení metapopisu) nebo jej může vytvořit uživatel, v každém případě pro objekt Údaj platí následující: Údaj vzniká vždy v rámci právě jedné Datové oblasti. Bez existence Datové oblasti nemůže Údaj vzniknout. V případě smazání Datové oblasti musí dojít ke smazání všech Údajů, které v rámci Datové oblasti vznikly, Údaj v rámci Datové oblasti vzniká jako kombinace právě jedné instance třídy Konkretizovaný ukazatel a jedné až N (neomezeně) instance objektu Vykazovaný parametr (viz kapitola Vznik Údaje statická Datová oblast), může nastat situace, kdy v jiné Datové oblasti vznikne identický Údaj jako již existuje (je popsán stejným Konkretizovaným ukazatelem a stejnou sadou Vykazovaných parametrů). Pokud taková situace nastane, systém toto rozpozná během procesu generování Údajů (viz kapitola 7.15 Údaj a funkční požadavek UDJ_1.0), údaj vygeneruje (v systému tak bude existovat dva a více stejně popsaných Údajů), nicméně u takového Údaje nastaví atribut vykazovat na hodnotu ne a takový Údaj propojí na již existující stejný Údaj. Za tím účelem je v systému definována vazba objektu Údaj sama na sebe s názvem zobrazovaný údaj. Tato vazba je definována jako nepovinná (0..1), tzn., že instance objektu Údaj nemusí udržovat odkaz na jinou instanci objektu Údaj, ale pokud ji udržuje, tak platí, že jeden Údaj se smí odkazovat na právě jeden zobrazovaný údaj, z hlediska definice byznys pravidel platí, že Údaj je vykazován v právě jedné Datové oblasti a tato Datová oblast je určena uživatelem. Vykazující osoby si nemohou volit, v rámci jaké Datové oblasti budou Údaj vykazovat, musejí se řídit předpisem, který definuje uživatel v rámci metapopisu. Pro vymezení polohy údaje v Datové oblasti jsou definovány: souřadnice údaje: je pozice Údaje v Datové oblasti a je vymezena pozicí v rámci sloupců (osa X souřadnice sloupce), řádků (osa Y souřadnice řádku) a karet (osa Z souřadnice karty) jedné Datové oblasti Vznik Údaje statická Datová oblast Pro vznik Údaje v rámci statické Datové oblasti platí následující pravidla: Údaj je připojen k Datové oblasti vazbou typu kompozice. To znamená, že Údaj je nedílnou součástí Datové oblasti, Datová oblast musí existovat předtím, než vznikne Údaj, Údaj nemůže vzniknout, aniž by byl zařazen do právě jedné Datové oblasti, aby mohl Údaj vzniknout, je nejdříve třeba, aby do patřičné Datové oblasti byly zařazeny Ukazatele a Parametry, které Údaj popisují, do jedné Datové oblasti je možno přiřadit N (neomezeně) Ukazatelů a N (neomezeně) Parametrů, B - Metapopis 62/248

63 jeden Ukazatel smí být do Datové oblasti přiřazen N-krát, pokud však bude přidán více než jednou, musí být zajištěno, že bude pokaždé jinak konkretizován. Konkretizace Ukazatele v Datové oblasti musí být jedinečná, ukazatel se do Datové oblasti přiřazuje přes objekt Konkretizovaný ukazatel. Postup je následující: o uživatel určí Datovou oblast, do které chce zařadit Ukazatel, o uživatel určí (výběrem ze seznamu) Ukazatel, který chce do Datové oblasti zařadit, o během procesu přiřazení Ukazatele do Datové oblasti systém vyžádá od uživatele dodatečnou informaci nutnou k tomu, aby zařazení Ukazatele do Datové oblasti mohlo být uloženo, tzv. konkretizaci ukazatele. Tato konkretizace spočívá v přiřazení právě jedné z následujících informací: Datový typ, Položka (číselníku nebo hierarchie číselníku), Doména (datového typu nebo číselníku), o přiřazením této dodatečné informace vzniká instance objektu Konkretizace ukazatele. Pokud použijeme jako Ukazatel Počet organizačních jednotek vykazující osoby, pak jej při zařazení do určité Datové oblasti můžeme konkretizovat například datovým typem N8 (číslo s maximálním počtem 8 míst, bez desetinné části), jeden Parametr smí být do Datové oblasti přiřazen maximálně jednou (a vytvořit tak maximálně jednu konkretizaci Parametru), Parametr se do Datové oblasti přiřazuje přes objekt Konkretizovaný parametr. Postup je následující: o uživatel určí Datovou oblast, do které chce zařadit Parametr, o uživatel určí (výběrem z číselníku) Parametr, který chce do Datové oblasti zařadit. Systém nabídne pouze ty Parametry, které ještě nejsou do dané Datové oblasti zařazeny. Vyloučeny z možnosti zařadit do Datové oblasti budou i Parametry, které byly přiřazeny přímo k Ukazateli jako tzv. nespolečné (viz další text), o během procesu zařazení Parametru do Datové oblasti systém vyžádá od uživatele dodatečnou informaci nutnou k tomu, aby zařazení Parametru do Datové oblasti mohlo být uloženo, tzv. konkretizaci Parametru. Tato konkretizace spočívá v přiřazení právě jedné z následujících informací ke kombinaci Parametr/Datová oblast: Datový typ, Položka (číselníku nebo hierarchie číselníku), Doména (datového typu nebo číselníku), Hierarchie číselníku, o přiřazením této dodatečné informace vzniká instance objektu Konkretizace Parametru. Oproti Ukazateli je situace u Konkretizace parametru složitější o to, že objekt Parametr udržuje již od okamžiku svého vzniku vazbu buď na objekt Číselník anebo na objekt Datový typ. Pokud tedy zařazujeme Parametr do Datové oblasti, musíme tuto vazbu při tvorbě konkretizace respektovat. Pokud zařazujeme Parametr, který je přivázán na Číselník, je možné takový Parametr konkretizovat pouze vazbou na Položku číselníku nebo na Hierarchii číselníku nebo Doménu číselníku (navíc pouze na Položku číselníku/doménu B - Metapopis 63/248

64 číselníku/hierarchii číselníku, která je součástí Číselníku, který je k Parametru připojen). Stejně tak, pokud konkretizujeme Parametr, který je navázán v okamžiku svého vzniku na objekt Datový typ, není možné takový Parametr konkretizovat ničím jiným než touto instancí objektu Datový typ nebo nad ním vytvořenou Doménou datového typu, o pokud je v rámci procesu konkretizace Parametru přiřazena například Doména číselníku, není již možné danému Parametru v rámci dané Datové oblasti přiřadit jinou konkretizaci (tedy Položku číselníku/hierarchie nebo Doménu datového typu/číselníku nebo Hierarchii číselníku). Kombinace Parametru a Datové oblasti je jedinečná a obsahuje právě jednu konkretizaci, proces vzniku Údaje je zajištěn systémem, postup je následující: o před samotným procesem vytváření Údajů systém musí zajistit vytvoření instancí objektu Vykazovaný parametr. Tento objekt zastřešuje všechny jedinečné kombinace Parametr/Položka (číselníku/hierarchie), které lze vytvořit z objektu Konkretizovaný parametr. Proces vzniku instancí objektu Vykazovaný parametr lze demonstrovat na následujícím příkladu: existuje parametr Měna, který je konkretizován v rámci Datové oblasti DO1 pomocí domény DOM1 postavené nad číselníkem Měny. Doména DOM1 obsahuje tyto položky hierarchie: všechny měny (součet za všechny položky dané domény hierarchie), EUR, CZK, ostatní bez CZK/EUR, výše uvedené je zajištěno jedinou instancí třídy Konkretizace parametru KP1 (první instance této třídy v rámci Datové oblasti DO1 ), dále existuje parametr Sektor, který je konkretizován v rámci Datové oblasti DO1 pomocí domény DOM2 postavené nad číselníkem Sektory. Doména DOM2 obsahuje tyto položky hierarchie: rezidenti/nerezidenti celkem (součet za všechny položky dané domény hierarchie), rezidenti, nerezidenti, výše uvedené je zajištěno jedinou instancí třídy Konkretizace parametru KP2 (druhá instance této třídy v rámci Datové oblasti DO1 ), aby bylo možné popsat Údaj, je potřeba: zjistit všechny jedinečné kombinace Parametr/Položka vyplývající ze všech instancí třídy Konkretizovaný parametr v Datové oblasti DO1 a vytvořit z nich instance objektu Vykazovaný parametr, pomocí metody kartézského součinu vynásobit všechny prvky (Položky) všech množin (Parametrů) dané Datové oblasti, tedy vlastně provést kartézský součin všech instancí objektu Vykazovaný parametr a připojit jednotlivé prvky výsledného kartézského součinu Údaji, B - Metapopis 64/248

65 z výše uvedeného příkladu plyne, že dvě existující Konkretizace parametru KP1 a KP2 generují celkem 5 instancí třídy Vykazovaný parametr (pro jednoduchost jsou vynechány součtové položky, bude doplněno později): Parametr Měna /Položka CZK, Parametr Měna /Položka EUR, Parametr Měna /Položka Ostatní bez CZK/EUR, Parametr Sektor /Položka Rezidenti, Parametr Sektor /Položka Nerezidenti, nechť Parametr je množina a Položka je prvek množiny. Máme tak dvě množiny, první o třech prvcích a druhou o dvou prvcích. Metodou kartézského součinu dospějeme k šesti jedinečným kombinacím, tedy: Parametr Měna /Položka CZK + Parametr Sektor /Položka Rezidenti, Parametr Měna /Položka CZK + Parametr Sektor /Položka Nerezidenti, Parametr Měna /Položka EUR + Parametr Sektor /Položka Rezidenti, Parametr Měna /Položka EUR + Parametr Sektor /Položka Nerezidenti, Parametr Měna /Položka Ostatní bez CZK/EUR + Parametr Sektor /Položka Rezidenti, Parametr Měna /Položka Ostatní bez CZK/EUR + Parametr Sektor /Položka Nerezidenti, o každý Údaj je tak popsán právě jedním Konkretizovaným ukazatelem a 1..N (neomezeně, ale alespoň jedním) Vykazovaný parametrem, přičemž N musí u každého Údaje nabývat takového počtu, kolik různých parametrů je Datové oblasti přiřazeno (v uvedeném případě jsou to dva parametry, tudíž jeden Údaj musí být popsán právě jedním Konkretizovaným ukazatelem a právě dvěma Vykazovanými parametry (viz Obrázek 12 - Konkretizovaný ukazatel a Konkretizovaný parametr), o celkový počet Údajů ve sledované Datové oblasti je tak 12 (stále zanedbáváme vliv součtových položek hierarchie), protože máme 2 Konkretizované ukazatele a každý z nich vytváří celkem 6 Údajů. B - Metapopis 65/248

66 Obrázek 12 - Konkretizovaný ukazatel a Konkretizovaný parametr Výše uvedený algoritmus předpokládá, že v rámci Datové oblasti DO1 jsou přiřazeny dva Ukazatele, které jsou konkretizovány Datovým typem. Dále jsou v DO1 přiřazeny dva Parametry, které jsou konkretizovány Doménou číselníku nebo Hierarchií číselníku. V takové situaci pak mluvíme o tzv. dimenzionálních Parametrech. Tím, že je Parametr konkretizován napojením na Doménu číselníku nebo na Hierarchie číselníku, je řečeno, že tento Parametr může nabývat více než jednu hodnotu. Pokud nabývá více jak jednu hodnotu, mluvíme o dimenzi. Dále jsou tyto Parametry společné, tj. jsou připojeny přímo k Datové oblasti a tím je zajištěno, že jakýkoliv Ukazatel, který bude připojen ke stejné Datové oblasti, bude vždy popsán kartézským součinem všech prvků (Položek číselníku) všech množin (Parametrů). V praxi toto k popisu Údajů nestačí. Je třeba vyřešit následující požadavky: popsat Údaj tzv. nedimenzionálním Parametrem, tedy parametrem, který je konkretizován tak, že nevznikne dimenze. Nedimenzionální Parametr vzniká tak, že je do Datové oblasti přiřazen Parametr, který je konkretizován právě jednou Položkou číselníku, pro libovolný Ukazatel zařazený do Datové oblasti zajistit, aby vznikl tzv. nespolečný popis Údaje, tedy Údaj, který je popsán nějakým dalším Konkretizovaným parametrem, který není společný pro všechny další Ukazatele zařazené do Datové oblasti Popis Údaje nedimenzionálním parametrem Z hlediska výše uvedeného algoritmu je přidání nedimenzionálního parametru velmi jednoduchá záležitost: do Datové oblasti bude zařazen další Parametr, například Rozsah vykazování (vůbec neřešíme, jestli Parametr bude či nebude dimenzionálním, ten se dimenzionálním buď stane, nebo nestane, v závislosti na způsobu jeho konkretizace), který na rozdíl od dvou předcházejících Parametrů nebude konkretizován Doménou číselníku postavenou nad Hierarchií číselníku, ale přímo Položkou číselníku ( ČR ), B - Metapopis 66/248

67 tím, že pro daný Parametr je možná pouze jedna hodnota, tak Parametr nevytvoří žádnou další dimenzi a stane se nedimenzionálním. Kartézský součin sice bude probíhat nad třemi množinami (místo dvou), ale výsledek bude stále stejný 3x2x1=6 (třetí množina, reprezentovaná parametrem Rozsah vykazování totiž obsahuje jen jeden prvek číselníkovou položku ČR ), ve výsledku tedy vznikne 6 údajů (pro jeden Ukazatel), stejně jako v předcházejícím případě, rozdíl bude pouze v tom, že nyní každý Údaj bude popsán jedním dalším parametrem (viz Obrázek 13 - Konkretizovaný ukazatel a Vykazovaný parametr I.). Obrázek 13 - Konkretizovaný ukazatel a Vykazovaný parametr I. Pokud platí, že Údaj je popsán právě jedním Konkretizovaným ukazatelem a 1 N Vykazovanými parametry, pak můžeme vykazované hodnoty prezentovat libovolným způsobem. Následující obrázek demonstruje situaci, kdy změním v Datové oblasti pořadí Parametrů P1 a P2. Buňky Datové oblasti, které jsou na obrázku vedle sebe, budou po přehození pořadí Parametrů na jiných místech, nicméně jsou stále stejně popsané a udržují odkaz na stále stejné hodnoty. Prezentační vrstva je tak oddělena od vrstvy popisné a nad jedinou definicí popisu lze vystavět neomezeně různých prezentačních pohledů (červeně je pouze vyznačena změna souřadnic Údaje, nicméně popis je stále tentýž). B - Metapopis 67/248

68 Obrázek 14 - Konkretizovaný ukazatel a vykazovaný parametr II. V případě, že vznikne potřeba z nedimenzionálního Parametru P3 vytvořit Parametr dimenzionální (v tom případě se změní konkretizace parametru P3; ten nadále nebude konkretizován napojením na právě jednu Položku číselníku, ale bude konkretizován napojením na Doménu číselníku DOM3, která bude obsahovat položky Celý svět/čr/sr/ostatní kromě ČR a SR, dojde k výraznému nárůstu definovaných Údajů. V tomto případě se změní konkretizace Parametru P3; ten nadále nebude konkretizován napojením na právě jednu Položku číselníku, ale bude konkretizován napojením na Doménu číselníku DOM3, která bude obsahovat položky Celý svět/čr/sr/ostatní kromě ČR a SR. Protože platí pravidlo o kartézském součinu, pak přestane platit vzorec 3x2x1=6, ale tím, že se místo jedné Položky číselníku Parametr P3 konkretizoval pomocí Domény číselníku, která obsahuje 4 položky číselníku, vznikne vzorec 3x2x3=18 (nenásobíme 4, protože stále vynecháváme sumarizační položku hierarchie Celý svět ). Ve výsledku tedy k jednomu Konkretizovanému ukazateli vznikne 18 Údajů, celkově jich Datová oblast má 36 (18 Údajů x 2 Konkretizované ukazatele). Protože nová konkretizace Parametru P3 obsahuje i položku ČR (tato položka byla obsažena i v původní konkretizaci), tak se popis původních Údajů nezmění, pouze přibydou Údaje nové (na obrázku 26 zvýrazněné sytou žlutou barvou). B - Metapopis 68/248

69 Obrázek 15 - Konkretizovaný ukazatel a Vykazovaný parametr III nedimenzionální parametr se stává dimenzionálním Dodatečná konkretizace ukazatele (nespolečné Parametry) Je třeba také zajistit, aby jeden Konkretizovaný ukazatel mohl být tzv. dodatečně konkretizován. Primárně musí všechny Ukazatele, které jsou zařazeny do Datové oblasti, být konkretizovány (Datovým typem, Doménou datového typu, Doménou číselníku nebo Hierarchií číselníku 2 ). Pokud zůstane pouze u této konkretizace, pak bude z daného Konkretizovaného ukazatele vytvořena pouze jedna sada Údajů (bude vytvořeno tolik Údajů, kolik je v dané Datové oblasti Vykazovaných parametrů). Dodatečná konkretizace Ukazatele má zajistit, aby jeden Konkretizovaný ukazatel mohl být konkretizován dalšími (dodatečnými) Parametry, které však budou určeny speciálně pro jeden Konkretizovaný Ukazatel. V modelu je dodatečná konkretizace Konkretizovaného Parametru reprezentována objektem Dodatečná konkretizace ukazatele, přičemž platí: každý Konkretizovaný ukazatel smí být dodatečně konkretizován N (neomezeně, tedy i žádným) Parametry. Konkretizované ukazatele tak mohou být dodatečně konkretizovány pomocí různého počtu Parametrů (v našem případě na obrázku 27 je Konkretizovaný ukazatel Aktiva celkem dodatečně konkretizován jedním Parametrem Splatnost, který je sám konkretizován Doménou číselníku nad Hierarchií číselníku Splatnost, která obsahuje položky Celkem/Krátkodobá/Střednědobá/Dlouhodobá, zatímco Konkretizovaný ukazatel Pasiva celkem není dodatečně konkretizován žádným Parametrem, 2 V případě konkretizace Ukazatele hierarchickou strukturou (Hierarchie číselníku, Doména číselníku) se abstrahuje od vztahů mezi jejich jednotlivými položkami. Oborem hodnot pro hodnotu ukazatele je tak jednoúrovňový seznam položek. B - Metapopis 69/248

70 pro každou Dodatečnou konkretizaci parametru může být použit libovolný Parametr, s výjimkou Parametrů, které jsou použity jako společné (jsou tedy připojeny přímo k Datové oblasti), jeden Parametr (pokud není v dané Datové oblasti jako společný) smí dodatečně konkretizovat více Konkretizovaných ukazatelů. Jeden Parametr smí být použit pro Dodatečnou konkretizaci ukazatele maximálně jednou. V případě, že bude aplikována dodatečná konkretizace Ukazatele, je třeba upravit algoritmus generování Údaje odlišně od předcházejícího případu, ve kterém jsou instance objektu Vykazovaný parametr generovány pouze z třídy Konkretizovaný parametr. Nyní musíme do tohoto objektu uložit i instance, které vzniknou ze třídy Dodatečná konkretizace ukazatele: máme Konkretizovaný ukazatel Aktiva celkem, který dodatečně konkretizujeme Parametrem Splatnost, který je sám konkretizován Doménou číselníku nad Hierarchií číselníku Splatnost, která obsahuje čtyři položky Hierarchie číselníku Celkem/Krátkodobá/Střednědobá/Dlouhodobá, tato jedna konkretizace Parametru Splatnost musí vytvořit celkem 4 instance třídy Vykazovaný parametr (je to stejný princip jako v případě, kdy se rozpadal objekt Konkretizovaný parametr), navíc ale je třeba, aby v rámci této instance vznikl odkaz na Konkretizovaný ukazatel, kterého se tato konkretizace týká. Proto je v modelu vytvořena nepovinná asociační vazba 0..1 mezi objektem Vykazovaný parametr a Konkretizovaný ukazatel, zatímco v předcházejícím případě, kdy žádná dodatečná konkretizace neexistovala, se do objektu Konkretizovaný ukazatel vytvořilo pět instancí (bez vazby na jakýkoli Konkretizovaný ukazatel), tedy: o Parametr Měna /Položka CZK, o Parametr Měna /Položka EUR, o Parametr Měna /Položka Ostatní bez CZK/EUR, o Parametr Sektor /Položka Nerezidenti, o Parametr Sektor /Položka Rezidenti, nyní se k nim musí přidat další tři instance (stále zanedbáváme součtovou položku): o Parametr Splatnost /Položka Krátkodobá /Konkretizovaný ukazatel Aktiva celkem, o Parametr Splatnost /Položka Střednědobá /Konkretizovaný ukazatel Aktiva celkem, o Parametr Splatnost /Položka Dlouhodobá /Konkretizovaný ukazatel Aktiva celkem, celkově tak objekt Vykazovaný parametr udržuje celkem 8 instancí, z čehož pět jich je společných (nemají odkaz na žádný Konkretizovaný ukazatel) a tři jsou nespolečné (udržují odkaz na právě jeden Konkretizovaný ukazatel), musí také dojít k úpravě algoritmu generování Údaje. Zatímco v předcházejícím případě (varianta pouze se společnými Konkretizovanými parametry), byl algoritmus definován: o pomocí metody kartézského součinu pronásobit všechny prvky (Položky) všech množin (Parametrů) dané Datové oblasti, tedy vlastně provést kartézský součin všech instancí objektu Vykazovaný parametr a připojit jednotlivé prvky výsledného kartézského součinu (=výsledná množina) Údaji, B - Metapopis 70/248

71 o nově se musí tento algoritmus doplnit o větu: a zároveň pronásobit všechny prvky výsledné množiny se všemi prvky (Položky) ze všech množin (Parametrů) připojených k jednotlivým Konkretizovaným ukazatelům, o jestliže jeden Konkretizovaný ukazatel vygeneroval ve výsledné množině (tvořené pouze společnými Parametry) celkem 6 Údajů a jestliže existuje množina 3 prvků, které dodatečně konkretizují daný Konkretizovaný ukazatel, vznikne v konečném výsledku celkem 18 (6x3 nebo taky 3x3x2) Údajů, které jsou připojeny k danému Konkretizovanému ukazateli. Pokud žádný další Konkretizovaný ukazatel nebude dodatečně konkretizován žádným dalším Parametrem, pak platí, že takový Konkretizovaný ukazatel bude nadále generovat (po zohlednění dodatečné konkretizace) stále 6 Údajů. V rámci prezentace takových dat pak bude dosaženo výsledku na obrázku níže: Obrázek 16 - Konkretizovaný ukazatel a Vykazovaný parametr IV dodatečná konkretizace vybraného Ukazatele Sumarizační (neelementární) položky Hierarchie číselníku Během dříve uvedeného popisu algoritmu generování Údaje bylo celou dobu záměrně abstrahováno od položek Hierarchie číselníku, které jsou součtové (uzlové). Pokud se tedy budeme držet našeho příkladu, pak v případě Parametru P1 Měna, který je konkretizován Doménou číselníku (odvozenou z Hierarchie číselníku) DOM1, která obsahuje položky hierarchie: Všechny měny, o CZK, o EUR, o Ostatní měny mimo CZK/EUR, pak je Položka hierarchie Všechny měny tzv. uzlová. Jinými slovy, pokud Vykazující osoba vykazuje data za daný Konkretizovaný ukazatel, pak se součet hodnot uvedený za CZK/EUR/Ostatní musí rovnat hodnotě uvedené ve Všechny měny. Toto tvrzení platí za B - Metapopis 71/248

72 předpokladu, že Doména číselníku nad Hierarchií číselníku je postavena tak, že obsahuje tzv. úplný výčet položek, tedy že nadřízený (sumarizační) uzel hierarchie má v Doméně číselníku zařazeny všechny elementární položky nebo je použita celá Hierarchie číselníku. Existuje požadavek, aby Doména číselníku nad Hierarchií číselníku nebo samotná Hierarchie číselníku mohla mít více uzlů hierarchie. Z hlediska algoritmu pro generování Údaje mají takové položky speciální postavení: systém v první řadě vygeneruje Údaje pro všechny elementární položky (viz příklady výše, kdy jsou z kartézského součinu vyloučeny všechny případné součtové položky), systém z každé neelementární Položky hierarchie vytvoří instanci třídy Vykazovaný parametr, ale nastaví mu atribut suma na ano. K dříve zmíněným instancím třídy Vykazovaný Parametr tak přibydou další dvě položky: o Parametr Měna /Položka Všechny měny /Suma = ano, o Parametr Sektor /Položka Nerezidenti /Suma = ano, tato akce se odehraje ještě před samotným generováním Údaje. Z procesu generování Údaje ale budou výše uvedené (suma = ano) položky vyloučeny, nebudou tak v první fázi tvorby Datové oblasti součástí žádného Údaje, po dokončení akce generování Údajů bude moci uživatel dogenerovat jakoukoli další kombinaci uzlové položky Číselníku s elementární Položkou číselníku, případně jakoukoli kombinaci uzlové Položky číselníku s jinou uzlovou Položkou číselníku, výsledkem této operace bude Údaj popsaný právě jedním Konkretizovaným ukazatelem a 1..N Vykazovanými parametry. Obrázek 17 - Konkretizovaný ukazatel a vykazovaný parametr V Atributy objektu Údaj Objekt Údaj obsahuje následující standardní atributy (viz kapitola Standardní atributy objektů): Interní identifikátor objektu, Poznámka, Autor objektu, Datum a čas vytvoření. Nad rámec standardních atributů jsou u objektu Datový typ definovány následující atributy: stupeň citlivosti údaje (number; číselníková položka): definuje, jak je údaj citlivý z hlediska zpracování jeho hodnoty. Stupeň citlivosti dat může nabývat právě jedné hodnoty z níže uvedeného seznamu hodnot: B - Metapopis 72/248

73 necitlivý údaj (nejnižší stupeň citlivosti), citlivý údaj. Citlivost je sledována na každém jednom Údaji, a pokud uživatel neřekne jinak, má se za to, že Údaj (resp. jeho hodnota) je necitlivý a nevyžaduje přidělení žádného speciálního oprávnění jako je tomu v případě citlivých údajů, a podléhá tak standardním oprávněním. Informace o citlivosti jsou propagovány z Údaje na nadřízené objekty. Je tedy požadováno, aby existovala citlivost Datové oblasti a citlivost Výkazu. Tyto nadřízené objekty ale nemají svůj vlastní atribut pro citlivost, hodnota citlivosti těchto objektů je odvozena z citlivosti Údajů v nich obsažených, tedy Výkaz je citlivý pouze v případě, že obsahuje alespoň jeden Údaj, jehož stupeň citlivosti nabývá hodnotu citlivý údaj. Pokud má Výkaz Datovou oblast, kde je deset Údajů, z čehož je 9 označeno stupněm citlivosti necitlivý údaj a 1 jako citlivý údaj, pak stupeň citlivosti celého Výkazu je citlivý, vykazovat (boolean; default je ano ): definuje, zda má být daný Údaj předmětem vykazování. Standardně je nastaveno, že každý vygenerovaný Údaj je nastaven jako vykazovaný, nicméně uživatel může libovolný Údaj tzv. vykřížkovat, tedy určit, že daný Údaj nemá být předmětem vykazování ze strany Vykazujících osob. Takový Údaj je pak prezentován jako neaktivní. Podrobně je účel tohoto atributu uveden ve funkčním UDJ_2.0, zobrazovaný údaj: jedná se o tzv. odvozený atribut, který vznikne z nepovinné rekurzivní asociační vazby zobrazovaný údaj který uchovává informaci o nadřízeném Údaji. Podrobně je účel tohoto atributu uveden ve funkčním UDJ_ Objekt Kontrola Sledování historie objektu: N/A (historie se sleduje u potomků). Systém SDAT rozlišuje dva typy kontrol: věcné kontroly technické kontroly. Věcná kontrola specifikuje vztahy mezi Údaji, které musí být naplněny, aby daná Hodnota údaje byla prohlášena za správnou. Věcné kontroly jsou vykonávány systémem SDAT vždy při vstupním zpracování dat Výkazu v ČNB. Zároveň je umožněno, aby stejný rozsah kontrol (s výjimkou algoritmických kontrol) si mohla provést Vykazující osoba ve svém vlastním prostředí před odesláním dat do ČNB prostřednictvím internetové aplikace nebo externím interpretem kontrol SDAT (off-line interpret kontrol, který umožňuje vykonat kontroly v prostředí Osoby, tedy bez nutnosti předávat data do ČNB) nebo použitím jiného programového řešení, které umí kontroly interpretovat na základě metapopisu. Technické kontroly představují kontroly vyplývající z vlastností objektů použitých pro definici konkrétního Výkazu a také z technického řešení přenosu dat. Zaslaná data musí splňovat všechny technické náležitosti podle zvoleného přenosového formátu (syntaktické a formální kontroly Vstupní zprávy, kontroly těla Vstupní zprávy). Technické kontroly jsou systémem prováděny při vstupním zpracování a v případě jejich nesplnění nejsou uložena data do databáze (nevzniká instance objektu Hodnota údaje). Součástí technických kontrol je B - Metapopis 73/248

74 kontrola formátu zaslaných jednotlivých Hodnot údajů, které jsou uživatelem definovány při tvorbě výkazu (formátové kontroly Hodnot údajů). Problematika rozsahu a provádění technických kontrol je popsána v dokumentu D Sběr dat, kapitola 3.3 Proces zpracování vstupní zprávy. Technické kontroly nejsou předmětem objektu Kontrola (a jeho potomků). Věcné kontroly systému SDAT se dále člení na: jednovýkazové kontroly (JVK), mezivýkazové kontroly (MVK), kontroly časových řad (KČŘ), o mezisubjektové kontroly (MSK). V objektovém modelu je zaveden objekt Kontrola, ke které jsou vazbou dědičnosti připojeny abstraktní třídy Jednoduchá kontrola a Komplexní kontrola. Tyto třídy byly zavedeny proto, aby mohly být z pohledu dědičnosti vlastností postaveny na jednu úroveň všechny typy kontrol bez ohledu na to, zda se váží k jednomu nebo více Výkazů. Objekt Jednoduchá kontrola představuje předka pro typy kontrol, které vážou vždy k právě jednomu Výkazu (JVK, KČŘ a MSK). Objekt MSK je přímým potomkem objektu KČŘ. Objekt Komplexní kontrola je předkem kontrol, které vážou na více než jeden Výkaz (MVK). Samotné napojení objektu MVK na objekt Výkaz je realizováno prostřednictvím objektů Skupina MVK a Člen MVK, tedy jinak, než je realizováno napojení JVK/KČR/MSK. To je i důvod pro zavedení obou výše zmíněných abstraktních tříd. Objekt Skupina MVK sdružuje jednotlivé MVK přes zapojené Výkazy za účelem jejich lepší spravovatelnosti. K objektu Výkaz je objekt MVK připojen přes asociační třídu Člen MVK, která umožňuje definovat jaké Výkazy a v jakém postavení (člen/vlastník) jsou Výkazy do konkrétní Skupiny MVK zařazeny. Jeden Výkaz může mít N (neomezeně; tedy i žádnou) kontrol. V případě ukončení platnosti Výkazu jsou ukončeny všechny kontroly (JVK, KČŘ/MSK, MVK), které jsou napojeny k danému výkazu. V případě smazání Výkazu ve stavu Projektovaný jsou smazány všechny verze kontrol, které vznikly v rámci mazané verze Výkazu Atributy objektu Kontrola Objekt Údaj obsahuje všechny standardní atributy (viz kapitola Standardní atributy objektů) s výjimkou následujících: Garant. Pro následující standardní atributy objektu Kontrola platí tato specifika: kód objektu: je jednoznačný v určitém časovém řezu v rámci Kontrol patřících k jednomu Výkazu, název objektu: v případě ručních kontrol přiřazuje uživatel, v případě kontrol generovaných systémem přiřazuje systém na základě názvové konvence s možností název uživatelsky změnit. Nad rámec standardních atributů jsou u objektu Kontrola definovány následující atributy: úroveň závažnosti: atribut nabývá následujících hodnot: B - Metapopis 74/248

75 o závažná chyba: při nesplnění této Kontroly alespoň u jedné Hodnoty údaje Vydání výskytu výkazu, není splněna Vykazovací povinnost a od Vykazující osoby se očekává zaslání Vydání výskytu výkazu typu Oprava/změnová oprava. Výsledek kontroly se promítá do kvality Hodnoty údaje, o chyba k potvrzení: při nesplnění této kontroly alespoň u jedné Hodnoty údaje Vydání výskytu výkazu není splněna Vykazovací povinnost a od Vykazující osoby se očekává zaslání následného Vydání výskytu výkazu typu Potvrzení nebo Oprava. Výsledek kontroly se promítá do kvality Hodnoty údaje, o varování: nesplnění této kontroly nemá vliv na plnění Vykazovací povinnosti ani na kvalitu Hodnoty údaje, sémantický tvar vzorce kontroly: Údaje vstupující do vzorce kontroly jsou zachyceny pomocí parametrického popisu, uživatelský tvar vzorce kontroly: Údaje vstupující do kontroly jsou zachyceny pomocí jejich souřadnic ve struktuře Výkazu (řádek, sloupec, případně karta). V případě, že se jedná o algoritmickou kontrolu, je obsahem atributů sémantický tvar vzorce kontroly a uživatelský tvar vzorce kontroly pouze identifikátor Údaje vstupujícího do kontroly v příslušném tvaru zápisu. validní: atribut nabývá hodnot ano (validní kontrola), ne (nevalidní kontrola vzorec kontroly obsahuje chybu, která brání vyhodnocení kontroly), dokončená: atribut nabývá hodnot ano (dokončená kontrola vzorec kontroly je z věcného hlediska hotov), ne (rozpracovaná kontrola) Způsob vytvoření kontroly Z pohledu způsobu vytváření věcných kontrol systém SDAT rozlišuje kontroly vytvořené a zapsané sémantickým jazykem a algoritmické kontroly. Těmito způsoby mohou být popsány všechny typy kontrol, tj. JVK, MVK, KČŘ, MSK Kontroly vytvořené sémantickým jazykem Vzorce kontrol jsou zapisovány pomocí předem definovaného jazyka, který umožňuje odkazovat na jednotlivé elementy Výkazů pomocí sémantiky metapopisu a používat sadu funkcí a operátorů určenou k sestavování kontrolních výrazů. Definice (vzorce) těchto kontrol je součástí metapopisu, na základě kterého je lze jednoznačně interpretovat pomocí softwarových prostředků. Tyto kontroly lze provádět off-line i mimo prostředí systému SDAT externím interpretem SDAT nebo vlastním řešením na základě čtení vzorců kontrol z metapopisu Algoritmické kontroly Základem kontroly je funkce s parametry, která je před jejím použitím v rámci kontroly vytvořena programátorem. Některé níže popsané funkce pro algoritmické kontroly jsou součástí dodávky systému SDAT. Zároveň systém umožňuje programátorovi z ČNB připravit funkci v podobě jedné procedury nebo i jako součást komplexnějšího balíku procedur a v součinnosti s technickým správcem systému v ČNB ji umístit a uživatelským způsobem B - Metapopis 75/248

76 zaevidovat do systému. Samotný zápis je realizován pomocí programového kódu minimálně v programovacím jazyku PL/SQL. Do systému umístěnou a evidovanou funkci (nabízí se uživatelům např. ze seznamu) lze následně použít při vytváření kontrol, tj. provést parametrizaci funkce. Algoritmus (vzorec) kontroly však není přímo součástí metapopisu. Pro tento typ kontrol je dostupná pouze informace o její existenci a textový popis algoritmu, jehož vložení do systému je součástí výše zmiňovaného zaevidování funkce. Algoritmické kontroly mohou volat procedury a využívat datové zdroje umístěné mimo systém SDAT nebo i mimo prostředí ČNB (kontroly vůči externím registrům spravovaných například Českým statistickým úřadem atd.). Ve všech případech se však jedná o synchronní komunikaci, tj. i v případě využití cizího zdroje kontrola čeká na výsledek volání. Tento typ kontrol lze provádět off-line mimo systém SDAT pouze vlastním programovým řešením algoritmu u Osoby. Pro použití obou typů kontrol platí v SDAT následující pravidlo. Maximum kontrol je zapisováno sémantickým jazykem. Pouze ty, které vůbec nelze takto vytvořit, nebo ty pro které je sémantický zápis neefektivní (např. z výkonových důvodů) je použito řešení pomocí algoritmické kontroly Objekt Jednovýkazová kontrola (JVK) Sledování historie objektu: Sledování historie časová platnost (viz kapitola Přístup Sledování historie časová platnost ) Objekt Jednovýkazová kontrola (JVK) představuje vzorec, který kontroluje Hodnotu údaje nebo vzájemný vztah více Hodnot údajů v rámci jednoho Výkazu (Vydání výskytu výkazu) a období (stav ke dni). JVK jsou definovány buď automatizovaně systémem na základě definovaných hierarchií v Datové oblasti (hierarchie Ukazatelů a hierarchie Položek číselníku v rámci použité Domény číselníku nebo Hierarchie číselníku) nebo ručně uživatelem. Tyto kontroly lze zapsat jak sémantickým jazykem, tak algoritmicky Kontroly vytvořené sémantickým jazykem V závislosti na typu Datové oblasti lze pro definici JVK používat následující operátory, funkce a výrazy: 1) statické Datové oblasti: klasické matematické operace: o součet, rozdíl, násobení, podíl (mezi jednotlivými řádky nebo sloupci), o absolutní hodnota, srovnávací operátory: o základní - rovnost, větší/menší než, o skupinové IN ( ), NOT IN ( ), množinové funkce: o maximum a minimum pro zjištění extrémní hodnoty z definované množiny hodnot, B - Metapopis 76/248

77 o počet, např. pro omezení počtu zaslaných hodnot údajů z definované množiny hodnot), o aritmetický průměr z definované množiny hodnot, o suma definované množiny číselných hodnot, logické operátory: o a současně (AND), o nebo (OR), o negace (NOT), konstrukce podmínky, např. je-li nějaký údaj roven/větší/menší než jiný údaj, pak platí klasický matematický vztah ), použití konstanty v rámci výrazu, použití substituce znaků za wildcards, tj. při definování vzorce zapsat i část Hodnoty údaje, které má/nesmí dosahovat, např.: o např. AI% - na prvních 2 pozicích je AI, zbytek libovolný, o poslední 2 znaky v rozmezí nn NN, regulární výrazy, stanovit tolerovanou odchylku Hodnoty údaje pro potřeby kontrol. Další informace k této funkci viz kapitola Odchylka v sémantických kontrolách, 2) dynamické Datové oblasti: stejné typy kontrol jako u statických Datových oblastí pro jednotlivé řádky dynamické Datové oblasti, kontrola součtu (rovnost nebo větší než) jednotlivých řádků dynamické Datové oblasti (rozdílný počet u jednotlivých Vykazujících osob) na celkový součet, omezení provádění definovaných kontrol jen na definované dynamické řádky, kontroly mezisoučtů (součtu definovaných) dynamických řádků, v rámci definovaného dynamického řádku nepovolit některé kombinace hodnot Parametrů a Ukazatelů, kontroly mezi jednotlivými řádky více dynamických Datových oblastí, omezení počtu zaslaných dynamických řádků, kontroly nad hodnotami dynamických Parametrů a Ukazatelů. 3) kartotékové Datové oblasti: stejné typy jako u statických a dynamických Datových oblastí, omezení počtu zaslaných listů kartotéky, kontroly mezi jednotlivými listy kartotéky Algoritmické kontroly Některé JVK kontroly lze řešit pouze algoritmicky, protože jejich realizace je nad rámec schopností sémantického jazyka kontrol. Následující typy jsou příkladem takových kontrol. Konkrétní funkce (programové procedury) pro tvorbu těchto kontrol budou vznikat v rámci provozu systému SDAT: kontrola údaje v externím registru: typicky se jedná o kontrolu identifikátoru osoby nebo nástroje vůči číselníku/registru mimo systém SDAT. Např. kontrola existence IČO v Registru ekonomických subjektů, cenného papíru v nějaké externí databázi cenných papírů aj. B - Metapopis 77/248

78 kontrola údaje oproti ISO normě: typicky se jedná o kontrolu identifikátoru osoby nebo investičního nástroje oproti pravidlům stanoveným ISO normou, tj. tato norma musí být naprogramována v PL SQL a následně použita v SDAT. Např. rodné číslo musí být podle ISDP, ISIN musí odpovídat ISO 6166, CFI musí odpovídat ISO aj Objekt Kontrola časové řady (KČŘ) Sledování historie objektu: Sledování historie časová platnost (viz kapitola Přístup Sledování historie časová platnost ) Objekt Kontrola časové řady (KČŘ) je vzorec (nebo spíše algoritmus), kterým se kontrolují Hodnoty údaje v rámci více Vydání výskytu výkazu jednoho Výkazu (časová řada hodnot). Počet Vydání výskytu výkazu jednoho Výkazu, jež se účastní kontrol, není předem znám. Tento typ kontrol je vytvářen pouze algoritmicky. Patří sem kontroly odchýlení hodnoty údaje od lineární regresní přímky a kontroly jedinečnosti údaje, které jsou požadovány jako dodaná součást systému SDAT (podrobná specifikace viz kapitola 8.1 Příloha 1 Seznam funkcí pro algoritmické kontroly dodaných se systém SDAT) Objekt Mezisubjektová kontrola (MSK) jako specifický typ KČŘ Potomkem objektu KČŘ je objekt Mezisubjektová kontrola (MSK), pro kterou platí, že se kontrolují údaje z více Vydání výskytu výkazu vůči údajům z jiných Vydání výskytu výkazu jiných Vykazujících osob. Jedná se tedy o kontroly mezi různými Výkazy (Vydáními výskytu výkazu) a různými Vykazujícími osobami. Oproti Mezivýkazovým kontrolám se liší tím, že počet Vydání výskytu výkazu jednoho Výkazu, jež se účastní kontrol, není předem znám. Tento typ kontrol je vytvářen pouze algoritmicky a je požadován jako dodaná součást systému SDAT (podrobná specifikace viz kapitola 8.1 Příloha 1 Seznam funkcí pro algoritmické kontroly dodaných se systém SDAT) Objekt Mezivýkazová kontrola (MVK) Sledování historie objektu: Sledování historie časová platnost (viz kapitola Přístup Sledování historie časová platnost ) Objekt Mezivýkazová kontrola (MVK) je vzorec, který kontroluje údaje v rámci jednoho Výkazu mezi více obdobími nebo mezi více Výkazy k jednomu nebo více obdobím. Podmínkou je, že se jedná vždy o data jedné Vykazující osoby. Tyto kontroly lze zapsat jak sémantickým jazykem, tak algoritmicky. Kompletní objektový model objektů souvisejících s prováděním MVK je zachycen v dokumentu D Sběr dat, kapitola 2.7 Objekt Mezivýkazová kontrola. B - Metapopis 78/248

79 Kontroly vytvořené sémantickým jazykem V závislosti na typu Datové oblasti lze pro definici MVK používat následující operátory, funkce a výrazy: 1) statické Datové oblasti: shodné typy jako u Jednovýkazových s tím, že jsou prováděny nad různými Výkazy ke shodnému stavu ke dni a/nebo proti předcházejícím obdobím, 2) dynamické Datové oblasti: shodné typy jako u JVK s tím, že jsou prováděny nad různými Výkazy ke shodnému stavu ke dni a/nebo proti předcházejícím obdobím, součet řádků výkazu v příslušném sloupci (příp. součtu/rozdílu/násobku/podílu sloupců) se rovná konkrétnímu poli v jiném Výkazu/Výkazech (může jít např. o součet údajů ze dvou Výkazů, který se rovná hodnotě ve třetím Výkazu) ve stejném čase, konkrétní údaj v příslušném sloupci v jednotlivých řádcích Výkazu se rovná konkrétnímu údaji ve sloupci v jednotlivých řádcích v jiném Výkazu ve stejném čase (propojení Výkazů mezi sebou, tj. pokud je uvedena nějaká osoba ve výkazu o obchodech, musí se najít ve výkazu o osobách apod.), konkrétní údaj v příslušném sloupci v jednotlivých řádcích Výkazu se rovná konkrétnímu údaji ve sloupci v jednotlivých řádcích v jiném Výkaze za delší časové období např. 6 měsíců (propojení Výkazů mezi sebou, tj. např. nalezení pokynu k obchodu), kontrola existence záznamu se shodným identifikátorem v předcházejícím období příp. s určením nějaké podmínky (např. identifikátor pohledávky a kontrola, zda byl v dalším období vykázán, když nemá zároveň vyplněno v jiném poli ukončení pohledávky), 3) kartotékové Datové oblasti: shodné typy jako u JVK s tím, že jsou prováděny nad různými výkazy ke shodnému stavu ke dni a/nebo proti předcházejícím obdobím Algoritmické kontroly Jedná se o MVK, které je možné vzhledem k jejich komplexnosti zapsat pouze algoritmem a ten následně aplikovat na Údaj. Typickým příkladem MVK zapsané algoritmem je např. kontrola existence čísla objednávky ve výkazu uskutečněných obchodů oproti číslu objednávky ve výkazu přijatých objednávek, přičemž období mezi příjmem objednávky a jejím uspokojením má proměnlivou délku. Mezivýkazové algoritmické kontroly, které mají být dodány jako součást systému SDAT jsou uvedeny v 8.1 Příloha 1 Seznam funkcí pro algoritmické kontroly dodaných se systém SDAT Odchylka v sémantických kontrolách Metapopis stanovuje, v jakých násobcích a s jakou přesností Vykazující osoba zasílá jednotlivé Hodnoty údajů (číselné). Toto je dáno Datovým typem, tj. např. v tisících bez B - Metapopis 79/248

80 desetinného místa, v jednotkách na dvě desetinná místa. Pokud by nebyla splněna kontrola z důvodu zaokrouhlování (ČNB zpravidla předepisuje vykazování v násobcích) musela by Vykazující osoba související Hodnoty údajů upravovat. Systém SDAT proto umožňuje do definice relačního výrazu zadat velikost zaokrouhlovací chyby, tj. odchylku, o kterou se Hodnota údaje může odlišovat od požadovaného výsledku. Velikost odchylky se stanovuje v jednotkách (data jsou v databázi uložena v jednotkách) bez ohledu na to, v jakých násobcích se Hodnoty údajů vykazují. Výše odchylky se stanovuje podle počtu operandů (údajů Počet operandů (M) Odchylka vstupujících do kontroly) následujícím způsobem: Tabulka 5 Odchylky v závislosti na počtu operandů A dále dle vzorce: 1,0639 * druhá odmocnina (M), kde M je počet operandů. Příklad 1 Hodnoty údajů U1 až U4 se vykazují v tisících jednotek. Uživatel definuje relační výraz v kontrole včetně odchylky ve výši 3000 (počet operandů 4): U1 + U2 + U3 = U4 ODCH 3000; Příklad 2 Hodnoty údajů U11 až U31 se vykazují v jednotkách na 2 desetinná místa. Výše odchylky je 0,05: U11 = U U31 ODCH 0,05; Příklad až až až až 39 6 Počet operandů 100, Hodnoty údajů se vykazují v jednotkách, pak se odchylka se stanoví ve výši 11. V případě, že je vykazování Hodnot údajů v milionech, je výše odchylky Stanovení odchylky je v relačních výrazech v kontrolách nepovinné. Jedna kontrola může obsahovat 0 až n odchylek (více než 1 odchylku může obsahovat kontrola s více relačními výrazy). Systém na nepřítomnost odchylky nebo nesprávného řádu odchylky upozorňuje uživatele na obrazovce chybovým hlášením. Protože však existují kontroly, které z povahy věci nemohou mít žádnou odchylku, uživateli se při zápisu zobrazuje výzva ke stanovení odchylky v relačním výrazu. Uživatel může výzvu ignorovat, tj. odchylku nezadat. B - Metapopis 80/248

81 Při generování kontrol z hierarchií systém odchylku stanovuje automaticky pro číselné Hodnoty údajů dle výše uvedeného algoritmu. V případě součtu nad dynamickými Údaji systém generuje odchylku ve výši 10 (+ řád odpovídající násobku vykazovaných hodnot). Uživatel může velikost odchylky upravit podle jím předpokládaného počtu dynamických Údajů ve Vydání výskytu výkazu zasílaném Vykazujícími osobami. Příklad generované kontroly nad dynamickými údaji Datová oblast obsahuje součtový řádek U9 a zároveň neúplný dynamický údaj U8, který reprezentuje reálně vykázané Údaje a k nim přiřazené Hodnoty údajů. Hodnoty údajů se vykazují v tisících. Kontrola je generována systémem s výší 10 + řád 1000: SUM (U8) = U9 ODCH B - Metapopis 81/248

82 3.21 Objektový model Definice kontrol Obrázek 18 - Objektový model - Kontroly B - Metapopis 82/248

83 83/ Objektový model Metapopis Obrázek 19 - Objektový model metapopis

84 4 Uživatelské rozhraní V návaznosti na pracovní postupy, které je třeba v rámci oblasti metapopisu realizovat, je potřeba navrhnout efektivní uživatelské rozhraní aplikace. Cílem je vytvořit takové uživatelské rozhraní, které oddělí do samostatných okruhů odlišné činnosti, které jsou vykonávány v rámci projektování výkazů a práce s metadaty. Používané procesy z organizačního hlediska vyžadují dále popsané základní okruhy uživatelského rozhraní. 4.1 Knihovna Knihovnou se rozumí okruh uživatelského rozhraní, ve kterém jsou shromážděny objekty, které uživatel používá při vytváření popisu Údaje. Knihovna tak uživateli umožňuje přístup k těmto objektům (a aktivitám s těmito objekty souvisejícími): Číselník, Položka číselníku Hierarchie číselníku, Položka hierarchie Doména číselníku, Parametr, Datový typ, Doména datového typu, Ukazatel, Převodník, Položka převodníku, Účtová osnova, Účet. Pro práci s objekty Knihovny platí: funkce nad objekty Knihovny (založení, modifikace, ukončení platnosti a další aktivity) mohou být prováděny pouze v Knihovně, v případě, že uživatel při práci v jiném okruhu uživatelského rozhraní narazí na potřebu upravovat objekty, které jsou primárně udržovány v Knihovně, systém umožní uživateli efektivním způsobem přechod do Knihovny, provedení patřičných aktivit a návrat na původní místo, ve kterém prováděl aktivity před tím, než přešel do Knihovny, je umožněno vyhledávání objektů Knihovny podle jejich atributů s využitím všech možností tabulky dat (viz GRI_1.0 GRI_15.0). 4.2 Přípravna výkazů Přípravnou výkazů se rozumí okruh uživatelského rozhraní, ve kterém uživatel pracuje na přípravě nových nebo modifikaci stávajících Výkazů, a ukončuje platnost stávajícím Výkazům. Přípravna výkazů dále obsahuje Pracovní oblasti, v rámci kterých jsou jednotlivé B - Metapopis 84/248

85 Výkazy nebo jejich skupiny připravovány. V daný okamžik Přípravna výkazů obsahuje 0 až N Pracovních oblastí, které jsou v aktivním stavu. V rámci práce v okruhu Přípravna výkazů (projektování výkazů) uživatel pracuje s objekty, které jsou primárně spravovány v okruhu Knihovna. Systém umožňuje uživateli používat všechny objekty/instance objektů z okruhu Knihovna přímo v okruhu Přípravna výkazů; v případě potřeby uživatele vytvářet/modifikovat instance objektů z okruhu Knihovna umožňuje systém uživateli přechod do okruhu Knihovna, kde modifikaci provede a návrat zpět do místa, odkud okruh Příprava výkazů opustil. Pokud v Přípravně výkazů vznikne instance objektu (nebo jeho nová verze/varianta), automaticky přebírá atribut platnost_od Pracovní oblasti, ze které byl vytvořen, je však umožněno uživateli v případě potřeby toto datum změnit. 4.3 Úložiště schválených a platných výkazů Úložiště schválených a platných výkazů je okruh uživatelského rozhraní, ve kterém jsou dostupné všechny schválené a platné výkazy, které jsou dále distribuovány uživatelům. V rámci Úložiště schválených a platných výkazů musí být zajištěny následující aktivity: jsou zde zobrazeny všechny verze schválených a platných Výkazů v celé historii, je umožněno prohledávání prostřednictvím nastavených kritérií a jejich kombinací (viz dokument A Obecné požadavky, kapitola Komponenta Tabulka (grid)), spolu s Výkazy je k dispozici i detailní metodický popis, je možné provádět úpravy metainformací, které nemají vliv na obsah Údajů; tyto opravy nemají za následek vytváření nových verzí nebo variant objektů (viz kapitola 2.3 Vazby mezi jednotlivými objekty), ale jsou evidovány systémem a v případě potřeby jsou publikovány (změnový metapopis). V případě úprav, které mají vliv na obsah údajů, je toto nutno vykonávat v okruhu Přípravna výkazů. Systém umožňuje uživateli přechod do okruhu Přípravna výkazů, kde modifikaci provede a návrat zpět do místa, odkud okruh Úložiště schválených a platných výkazů opustil. je možné ukončovat platnost Výkazů, je možné prodloužit platnost Výkazů změnou atributu platnost_do na pozdější datum, pouze v případě, že tato změna nevyžaduje vytvoření nové verze/varianty Výkazu (viz kapitola 2.3 Vazby mezi jednotlivými objekty). 5 Hlavní procesy 5.1 Proces tvorby metapopisu Tvorba metapopisu představuje základní aktivitu, jejímž cílem je kompletní popsání požadavků na data metadaty tak, aby byla zajištěna maximální obsahová konzistence mezi jednotlivými Vykazujícími osobami a bylo umožněno následné zpracování dat a jejich použití pro účely analýz, dohledu apod. B - Metapopis 85/248

86 Tvorba metapopisu zahrnuje aktivity začínající analýzou požadavků na data, pokračující tvorbou případně úpravou jednotlivých Výkazů a končící prezentací Výkazů Osobám (viz Obrázek 20 - Proces tvorby metapopisu). Jednotlivé části tohoto procesu jsou detailně popsány samostatně v následujících kapitolách. V případě, že některá problematika je již řešena v jiné části, je uveden pouze odkaz na tuto část. Obrázek 20 - Proces tvorby metapopisu Spouštěč procesu Tvorba metapopisu je spouštěna na ad-hoc bázi, tedy podle vzniku potřeby nového Výkazu nebo úpravy již existujícího Výkazu. Zpravidla ke změnám dochází jednou ročně a jsou cíleny k počátku roku, může však být z různých důvodů požadováno i nastavení změn v průběhu roku. Toto rozhodnutí se děje mimo vlastní systém SDAT Průběh procesu Uživatel vytvoří Pracovní oblast v Přípravně výkazů a naplní ji existujícími platnými Výkazy, které chce změnit nebo jinak upravovat. Kromě toho v ní může zakládat nové Výkazy (viz kapitola 5.2 Proces definice Pracovní oblasti). V rámci této Pracovní oblasti dochází k tzv. tvorbě výkazu, kdy je tvořen samotný metapopis jednotlivých Výkazů, jejich vizualizace a nastavení věcných kontrol výkazů (viz kapitola 5.3 Proces tvorby Výkazu). Po ukončení tvorby Výkazu, ale před jeho schválením, může uživatel kompletní metapopis vybraného Výkazu předběžně zaslat jím určené skupině Osob k připomínkám nebo testování (viz dokument A Obecné požadavky, kapitola Testovací prostředí). Nad vytvořenými Výkazy jsou spouštěny kontroly celkové konzistence. V případě negativního výsledku kontroly celkové konzistence se uživatel vrátí k procesu tvorby výkazu. Po dosažení pozitivního výsledku kontroly konzistence jsou Výkazy schváleny (viz kapitola 5.6 Proces schválení výkazů v Pracovní oblasti). Schválené Výkazy jsou prezentovány Osobám v různých formách z věcného a technologického hlediska, což jim umožní je implementovat do jejich systémů s předstihem před začátkem platnosti Výkazu (viz kapitola 5.7 Proces prezentace Výkazu). B - Metapopis 86/248

87 5.1.3 Výstup procesu Výkazy jsou efektivně popsány metadaty tak, aby bylo možné jejich vyplnění Osobami a zaslání do ČNB. 5.2 Proces definice Pracovní oblasti Pracovní oblast (viz kapitola 3.1 Objekt Pracovní oblast) slouží k podpoře práce s Výkazy při tvorbě nového nebo úpravě stávajícího metapopisu jednotlivých Výkazů. Vzhledem k tomu, že na práci s Výkazy se podílí větší množství uživatelů, kteří mají buď zodpovědnost za určité skupiny Výkazů a průřezové změny nebo za správu objektů v Knihovně, je nutné v zájmu podpory organizace práce umožnit jednotlivým uživatelům flexibilně vytvářet Pracovní oblasti a v rámci nich provádět úpravy Výkazů, za které nesou v daném okamžiku zodpovědnost (viz Obrázek 21 - Proces definice Pracovní oblasti). V jedné Pracovní oblasti může pracovat více uživatelů v zájmu zastupitelnosti. Prováděné úpravy objektů resp. tvorba nových je vždy evidována na konkrétního uživatele (viz dokument F Uživatelé a přístupová práva, kapitola Typ oprávnění metadata ). Obrázek 21 - Proces definice Pracovní oblasti B - Metapopis 87/248

88 5.2.1 Spouštěč procesu Proces je spouštěn v případě, že analýza potřeb (mimo systém SDAT) ukázala potřebu: úpravy stávajících Výkazů, vytvoření nových Výkazů, ukončení platnosti stávajících platných Výkazů Průběh procesu Proces probíhá v Přípravně výkazů a je řízen uživatelem. Během rozhodování o potřebě změn Výkazů, které probíhá mimo SDAT, má uživatel možnost si v Úložišti platných a schválených výkazů vyhledávat Výkazy podle zadaných kritérií a zadaná kritéria si podle potřeby ukládat. Při tvorbě Pracovní oblasti lze postupovat dvěma způsoby: a) uživatel vytvoří novou Pracovní oblast (viz kapitola 3.1 Objekt Pracovní oblast): uživatel vyplní povinné atributy nové Pracovní oblasti, uživatel naplní vytvořenou Pracovní oblast Výkazy výběrem ze seznamu obsahujícího všechny verze a varianty Výkazů. Filtrování v rámci tohoto seznamu využívá všech možností tabulky (gridu) a navíc obsahuje přepínač pro zobrazení všech, nebo pouze posledních verzí a variant Výkazů, uživatel pro Výkazy zařazované do Pracovní oblasti určí, zda jim má být vytvořena nová verze nebo varianta (viz kapitola 2.3 Vazby mezi jednotlivými objekty); dále musí být splněna podmínka, že Výkaz, který je již zařazen v aktivní Pracovní oblasti, lze zařadit do jiné aktivní Pracovní oblasti pouze pokud je tomuto Výkazu vytvořena další verze nebo varianta, jejíž platnost_od je vyšší než platnost_do verze/varianty Výkazu z něhož byla vytvořena, tzn., že takový Výkaz bude mít ve stavu Projektovaný dvě verze/varianty, jejichž datumová platnost se nepřekrývá, b) uživatel replikuje Pracovní oblast (viz kapitola 3.1 Objekt Pracovní oblast): uživatel vybere ze seznamu neaktivních Pracovních oblastí požadovanou Pracovní oblast a spustí funkci replikace, uživatel replikované Pracovní oblasti upraví povinné atributy, systém vytvoří repliku původní Pracovní oblasti. Na základě posledních schválených nebo platných verzí/variant Výkazů, které byly obsaženy v původní Pracovní oblasti, nabídne uživateli jejich seznam. Tento seznam neobsahuje Výkazy, kterým byla ukončena platnost, přičemž systém informuje uživatele o Výkazech, jejichž platnost byla ukončena v období od zneaktivnění dané Pracovní oblasti do doby její replikace, uživatel pro Výkazy ze seznamu uvedeného v předchozím bodě určí, zda požaduje vytvoření jejich verze nebo varianty, uživatel zkontroluje, zda vytvořená Pracovní oblast obsahuje všechny jím požadované Výkazy. Pokud v Pracovní oblasti: o chybí nějaký Výkaz, uživatel požadovaný Výkaz vyhledá v Úložišti schválených a platných výkazů a zařadí jej do této Pracovní oblasti, o je zařazen Výkaz, který by dle rozhodnutí uživatele v této Pracovní oblasti být neměl, uživatel takový Výkaz vyřadí z Pracovní oblasti, uživatel může do replikované Pracovní oblasti zařadit další Výkazy výběrem ze seznamu obsahujícího všechny verze a varianty Výkazů. Filtrování v rámci tohoto B - Metapopis 88/248

89 seznamu využívá všech možností tabulky (gridu) a navíc obsahuje přepínač pro zobrazení všech, nebo pouze posledních verzí a variant Výkazů, uživatel pro všechny Výkazy zařazované do Pracovní oblasti určí, zda jim má být vytvořena nová verze, nebo varianta (viz kapitola 2.3 Vazby mezi jednotlivými objekty); dále musí být splněna podmínka, že Výkaz, který je již zařazen v aktivní Pracovní oblasti, lze zařadit do jiné aktivní Pracovní oblasti, pouze pokud je tomuto Výkazu vytvořena další verze nebo varianta, jejíž platnost_od je vyšší než platnost_do verze/varianty Výkazu z něhož byla vytvořena, tzn., takový Výkaz bude mít ve stavu Projektovaný dvě verze/varianty, jejichž datumová platnost se nepřekrývá, uživatel může z replikované Pracovní oblasti vybrané výkazy vyřadit. Při definování Pracovní oblasti resp. další práce s ní systém: kontroluje název zakládané Pracovní oblasti oproti již existujícím Pracovním oblastem, a to jak aktivním, tak neaktivním, za účelem zabránění tvorby Pracovních oblastí se shodnými názvy; systém neumožní vytvoření Pracovní oblasti se stejným názvem, kontroluje název a kód nově vytvářených Výkazů v Pracovní oblasti proti případným tvorbám duplicit; systém neumožní vytvoření Výkazu s již použitým kódem, nastaví Pracovní oblasti, po jejím vytvoření, atribut aktivní na ano a zařadí ji do seznamu Pracovních oblastí, který je veden v rámci Přípravny výkazů; seznam Pracovních oblastí je zobrazován ve formě tabulky (gridu), která obsahuje přepínač pro zobrazení všech Pracovních oblastí, nebo pouze aktivních Pracovních oblastí, nebo neaktivních Pracovních oblastí, všem verzím nebo variantám Výkazů zařazeným do aktivní Pracovní oblasti nastaví stav Projektovaný, po spuštění kontroly konzistence nad verzemi/variantami Výkazů ve stavu Projektovaný, Schválený nebo Platný informuje uživatele o změnách provedených na objektech použitých v těchto verzích/variantách Výkazů. To, zda je pro přijmutí provedených změn nutné vytvořit verzi nebo variantu Výkazu (viz kapitola 2.3 Vazby mezi jednotlivými objekty) je součástí této informace, informuje uživatele o změnách provedených na objektech použitých ve verzích/variantách Výkazů zařazených do aktivní Pracovní oblasti. To, zda je pro přijmutí provedených změn nutné vytvořit verzi nebo variantu Výkazu (viz kapitola 2.3 Vazby mezi jednotlivými objekty) je součástí této informace. Pokud pro přijmutí provedených změn: o již existuje v aktivní Pracovní oblasti odpovídající verze/varianta Výkazu, Bloku výkazu i Datových oblastí, systém propaguje všechny změny a o provedení této akce informuje uživatele, o neexistuje v aktivní Pracovní oblasti odpovídající verze Výkazu, Bloku výkazu a Datových oblasti (např. systém pro propagaci změn vyžaduje verzi Výkazu, Bloku výkazu a Datové oblasti, ale uživatel v Pracovní oblasti vytvořil pouze jejich varianty), systém vyzve uživatele k jejich vytvoření. Pokud by je uživatel neudělal, nová varianta Výkazu by při schvalování neprošla kontrolami celkové konzistence (viz kapitola 2.5 Kontrola konzistence), před zařazením verze/varianty schváleného a platného Výkazu do Pracovní oblasti prověří, zda vybraná verze/varianta Výkazu již není zařazena v jiné aktivní Pracovní oblasti; pokud tuto skutečnost zjistí, oznámí to uživateli s uvedením aktivní Pracovní oblasti, kde je daná verze/varianta Výkazu zařazena, autora této Pracovní oblasti a gestora B - Metapopis 89/248

90 věcného obsahu Výkazu; systém nepovolí zařazení stejné verze/varianty Výkazu do dvou aktivních Pracovních oblastí, systém vede přehled všech verzí a variant Výkazů, které byly zařazeny do Pracovní oblasti při jejím definování, tj. bez ohledu na to, zda v průběhu existence Pracovní oblasti docházelo k přesunům nebo postupnému schvalování těchto Výkazů. V případě replikované Pracovní oblasti se vede pouze přehled verzí a variant Výkazů v ní ponechaných, nově v ní vytvořených a do ní zařazených, tj. verze/varianty Výkazů, které byly uživatelem vyřazeny z replikované Pracovní oblasti, nejsou součástí tohoto seznamu, systém vede aktuální přehled verzí/variant Výkazů zařazených do Pracovní oblasti; tento přehled systém uživateli zobrazí ve formě tabulky (gridu), z něhož je možné otvírat jednotlivé Výkazy, se kterými chce uživatel pracovat, po schválení Výkazů v dané Pracovní oblasti nebo jejich smazání či převedení do jiné Pracovní oblasti automaticky danou Pracovní oblast zneaktivní (tj. v Pracovní oblasti nesmí zůstat žádný Výkaz; pokud tam nějaký Výkaz zůstane, musí zůstat Pracovní oblast aktivní). Výkazy lze schvalovat hromadně nebo jednotlivě (viz kapitola 5.6 Proces schválení výkazů v Pracovní oblasti), při replikaci Pracovní oblasti vzniká vždy nová Pracovní oblast. Nová Pracovní oblast je systémem označena jako aktivní. Uživatel může za podpory systému, kdykoliv v průběhu práce s Pracovní oblasti, provádět následující aktivity: zařazení verzí/variant Výkazů do Pracovní oblasti: o výběrem konkrétní verze/varianty Výkaz ze seznamu obsahujícího všechny verze a varianty Výkazů, o vytvořením první verze Výkazů, tj. jejich založením jako objektu (viz kapitola Zakládání instance objektu), o přesunutím verze/varianty Výkazu do Pracovní oblasti z jiné aktivní Pracovní oblasti, vyřazení verzí/variant Výkazů z Pracovní oblasti výběrem z aktuálního přehledu Výkazů zařazených do Pracovní oblasti, vytvoření nové verze nebo varianty Výkazu a jemu podřízených Bloků výkazu a Datových oblastí, smazání verzí/variant Výkazu, resp. jemu podřízených Bloků výkazu a Datových oblastí, které jsou ve stavu Projektovaný, spouštění kontroly konzistence (viz kapitola 2.5 Kontrola konzistence) v rámci Pracovní oblasti, schvalování Výkazů hromadně nebo jednotlivě Výstup procesu Je vytvořena aktivní Pracovní oblast obsahující verze/varianty Výkazů, které budou dále upravovány nebo vytvářeny v procesu tvorby výkazů (viz kapitola 5.3 Proces tvorby Výkazu). Tato Pracovní oblast je dostupná uživateli ze seznamu Pracovních oblastí. Uživatel má k dispozici přehled Výkazů v Pracovní oblasti s vybranými atributy, které mu umožní sledovat postup práce na Výkazech. B - Metapopis 90/248

91 5.3 Proces tvorby Výkazu Vzhledem k zákonným povinnostem ČNB sbírat data od Vykazujících osob je Tvorba výkazu základní aktivitou tvorby celého metapopisu. Základním stavebním prvkem sběru dat je Údaj (viz kapitola 3.19 Objekt Údaj). Každý Údaj je v systému unikátní, zatímco Ukazatel a Parametry mohou být v systému použity vícekrát, čímž vytváří další jedinečné Údaje. Údaje jsou organizovány v Datových oblastech, Blocích výkazu a Výkazech. Z dosavadních zkušeností ČNB se sběrem dat plyne, že Údaje mohou být organizovány v různých typech Výkazů, a to v závislosti na charakteru a rozsahu sbíraných dat. Datová oblast (viz kapitola 3.4 Objekt Datová oblast) má charakter multidimenzionální tabulky, u níž počet buněk je nebo není předem znám. Proces tvorby výkazu zahrnuje vytváření nových Výkazů a úpravy stávajících Výkazů. Součástí vytváření metapopisu Výkazů jsou i subprocesy: tvorba objektů popisujících Údaje (viz kapitola 5.4 Proces tvorby objektů popisujících údaje), tvorba kontrol výkazu (viz kapitola 5.5 Proces tvorba kontrol výkazu). Z důvodu různé organizace práce je samotná tvorba resp. úprava Výkazů umožněna ve dvou různých prostředích, tj. ve formulářovém prostředí nebo rastrovém prostředí. Výsledkem je však vždy Výkaz a jeho metapopis, který je dále prezentován v rámci systému z věcného hlediska. Pro správné pochopení věcné stránky Výkazu je vytvářena v rámci systému i tzv. prezentační vrstva, která umožňuje dílčím způsobem upravovat grafickou podobu Výkazu resp. jeho Datových oblastí v zájmu jeho srozumitelnosti, tyto úpravy však nesmějí mít vliv na vlastní metapopis. Atributy používaných objektů jsou popsány v kapitole Standardní atributy objektů a v kapitolách týkajících se jednotlivých objektů (viz kapitola 3 Objektový model). Životní cyklus používaných objektů je popsán v kapitole Životní cyklus objektu. B - Metapopis 91/248

92 Obrázek 22 - Proces tvorby Výkazu B - Metapopis 92/248

93 5.3.1 Spouštěč procesu Proces je spouštěn na ad hoc bázi v případě potřeby vytvoření nového Výkazu nebo úpravy již existujícího Výkazu. Proces lze realizovat po vytvoření Pracovní oblasti včetně jejího obsahu Průběh procesu Proces probíhá v Přípravně výkazů a je řízen uživatelem za podpory systému. Uživatel si vybere prostředí, ve kterém chce vytvářet nový nebo upravovat již existující Výkaz, tj. formulářové (viz kapitola Formulářové prostředí) nebo rastrové prostředí (viz kapitola Rastrové prostředí). Obecně pro obě prostředí platí následující: upravovat metapopis lze pouze u Výkazů, které jsou ve stavu Projektovaný a jsou zařazeny do aktivní Pracovní oblasti. Pokud se jedná o úpravu metapopisu Výkazu, jenž byl v minulosti ve stavu Platný, dochází již v okamžiku jeho zařazení do aktivní Pracovní oblasti k vytvoření jeho nové verze nebo varianty (viz kapitola 2.3 Vazby mezi jednotlivými objekty), v rámci tvorby Výkazu je nejdříve vytvořena instance objektu Výkaz, následně instance objektu Blok výkazu, jenž je do Výkazu zařazena, a nakonec instance objektu Datová oblast, jež je zařazena do Bloku výkazu. Tvorba metapopisu Výkazu se tak odehrává primárně na úrovni Datových oblastí, systém umožňuje vytvořit novou Datovou oblast některým z následujících způsobů: o prostřednictvím formuláře pro vytvoření Datové oblasti s tím, že uživatel ve formuláři vyplní všechny povinné atributy Datové oblasti, o replikací již existující Datové oblasti, tj. uživatel vyhledá Datovou oblast, která je ve stavu Projektovaný, Schválený nebo Platný, vybere verzi/variantu Výkazu, do které požaduje Datovou oblast replikovat, a spustí funkci pro vytvoření repliky. Systém vytvoří identickou Datovou oblast, kterou uživatel může modifikovat, o klonováním již existující Datové oblasti, tj. uživatel vyhledá Datovou oblast, která je ve stavu Schválený, Platný případně Projektovaný (viz kapitola 3.4 Objekt Datová oblast), vybere verzi/variantu Výkazu, do které požaduje Datovou oblast klonovat a spustí funkci pro vytvoření klonu. Následně vyplní atribut garant objektu, pokud je upravována mateřská Datová oblast, tj. Datová oblast, která má vazbu alespoň na jeden klon (potomek mateřské Datové oblasti), je uživatel na tuto skutečnost systémem upozorněn (uživatel je informován o tom, v jakých Výkazech se dané Datové oblasti vyskytují a kdo je jejich garantem). Před samotným provedením úprav takové Datové oblasti musí uživatel rozhodnout, zda se změny v mateřské Datové oblasti mají projevit v jejich klonech (potomcích mateřské Datové oblasti). Uživatel má následující možnosti: o změny v mateřské Datové oblasti požaduje promítnout do vybraných klonů Datové oblasti (potomků mateřské Datové oblasti): v takovém případě musí uživatel zařadit všechny Výkazy, které obsahují klony Datové oblasti, v kterých požaduje propagovat změnu provedenou v mateřské Datové oblasti, do aktivní Pracovní oblasti. Systém následně provede aktualizaci potomků tak, aby byly totožné s mateřskou Datovou oblastí. To znamená, že se pro Výkaz, kam je klonovaná Datová oblast zařazena, musí vytvořit nová verze (viz kapitola 2.3 Vazby mezi jednotlivými objekty). B - Metapopis 93/248

94 o změny v mateřské Datové oblasti nepožaduje promítnout do vybraných klonů Datové oblasti (potomků mateřské Datové oblasti): v takovém případě systém zajistí rozpojení vazby mezi mateřskou Datovou oblastí a jejími vybranými klony. Takové klony Datové oblasti se tak stávají zcela nezávislé na své mateřské Datové oblasti (systém zajistí, že u instance objektu Datová oblast, která představuje klonovanou Datovou oblast, je atribut mateřská Datová oblast nastaven na hodnotu NULL ). Rozpojenou vazbu nelze obnovit, pokud je upravována klonovaná Datová oblast, tj. Datová oblast, která má vazbu na mateřskou Datovou oblast, je uživatel na tuto skutečnost systémem upozorněn (uživatel je informován o tom, v jakém Výkazu se mateřská Datová oblast vyskytuje a kdo je jejím garantem). Před samotným provedením úprav takové Datové oblasti musí uživatel rozhodnout, zda požaduje zachovat vazbu na mateřskou Datovou oblast nebo ne. Uživatel má následující možnosti: o chce zachovat vazbu klonované Datové oblasti na mateřskou Datovou oblast, tj. nesmí změny provádět v klonované Datové oblasti, ale tyto změny musí provést v mateřské Datové oblasti, o nechce zachovat vazbu na mateřskou Datovou oblast, tj. rozhodne se změny provést v klonované Datové oblasti. V takovém případě systém zajistí rozpojení vazby mezi klonovanou Datovou oblastí a její mateřskou Datovou oblastí. Tento klon Datové oblasti se tak stává zcela nezávislý na své mateřské Datové oblasti (systém zajistí, že u instance objektu Datová oblast, která představuje klonovanou Datovou oblast, je atribut mateřská Datová oblast nastaven na hodnotu NULL ). Rozpojenou vazbu nelze obnovit, pracuje se s již vytvořenými objekty umístěnými v Knihovně, tj. pokud potřebné objekty dosud neexistují, vytvoří je (viz kapitola 5.4 Proces tvorby objektů popisujících údaje); tato tvorba objektů musí být dostupná z obou prostředí pro tvorbu Výkazů v průběhu tvorby výkazu bez jejího přerušení, je umožněno potlačit vykazování některých Údajů s tím, že toto potlačení systém zohlední při další práci s metapopisem a promítne jej do všech navazujících objektů (např. v případě třídimenzionální Datové oblasti do třetí osy do věcných kontrol apod.); potlačení vykazování představuje aktivitu, kterou je zamezeno vzniku Údaje, vykazovaným Údajům je uživatelem přiřazen povolený obor hodnot, systém vyhledává duplicity v konkretizaci Údajů: o v rámci jednoho Výkazu je každý Údaj jedinečný, tj. v případě, že Výkaz obsahuje více Údajů se stejným metapopisem (viz kapitola 3.19 Objekt Údaj) je postup následující: pokud je tato duplicita vytvořena omylem, je nutné změnit metapopis některého z duplicitních Údajů, pokud je tato duplicita vytvořena záměrně, je nutné sdílet Údaj, tj. zobrazit jeden Údaj na více místech Výkazu; sdílený Údaj se vyplňuje ve Výkazu pouze jednou, přičemž uživatel určí pozici ve Výkazu, kde se tento sdílený Údaj vyplňuje, o v rámci více Výkazů může být Údaj popsán stejnými objekty jako již jiný Údaj. V takovém případě má každý z těchto Údajů jedinečný interní identifikátor a je součástí odlišného Výkazu. Tyto Údaje nejsou systémem považovány za duplicitní, B - Metapopis 94/248

95 jsou umožněny hromadné funkce, tj. pokud jsou vkládány shodné atributy, Parametry, Datové typy, potlačování vykazování, obor hodnot Údaje apod. k více Údajům, je možné je vkládat najednou k označenému okruhu objektů (např. v grafickém zobrazení Datové oblasti, výběrem ze seznamu objektů apod.), v průběhu celé tvorby výkazu resp. jeho Datových oblastí může uživatel spustit funkci, na základě které se provede kontrola konzistence. Uživatel v rámci spuštění funkce kontroly konzistence má možnost vybrat, zda chce tuto kontrolu provést pouze na vybrané Výkazy, nebo na celý obsah Pracovní oblasti, věcné kontroly je možné definovat již od okamžiku existence metapopisu a grafického zobrazení všech Datových oblastí, nad kterými se má věcná kontrola provádět; tyto kontroly jsou definovány interaktivně přes grafickou podobu Výkazu z obou prostředí (viz kapitola 5.5 Proces tvorba kontrol výkazu), v případě změny Datové oblasti nikdy nedochází, po vygenerovaní její nové struktury, ke smazání kontrol. Dopad změn provedených v Datové oblasti na kontroly může být následující: o změny se netýkají metapopisu Údajů vstupujících do těchto kontrol: v takovém případě zůstává sémantický tvar kontroly beze změny a systém pro tyto kontroly vygeneruje nový uživatelský tvar, o změny se týkají metapopisu Údajů vstupujících do těchto kontrol: v takovém případě je nutné změnit sémantický i uživatelský tvar kontroly. Systém u těchto kontrol v jejich sémantickém tvaru indikuje chyby způsobené změnou metapopisu (např. vyznačí červeně) a uživatel musí provést některou z následujících akcí: edituje sémantický tvar kontroly za účelem odstranění indikovaných chyb, vytvoří celý sémantický tvar kontroly od začátku způsobem uvedeným v kapitole Věcné kontroly vytvářené ručně uživatelem, systém na základě nového sémantického tvaru kontrol vytvoří jejich uživatelský tvar, uživatel rozhodne, zda chce a v jakém rozsahu prezentovat metapopis jím vybraných Výkazů ve stavu Projektovaný určené skupině uživatelů k připomínkám (viz kapitola 5.7 Proces prezentace Výkazu), uživatel rozhodne, zda jím vybrané Výkazy otestuje. Testování probíhá tak, že do Výkazu jsou vyplněna resp. importována testovací data a Výkaz je zaslán jménem testovací Vykazovací osoby nebo vybrané skutečné Vykazovací osoby v testovacím režimu (viz dokument A Obecné požadavky, kapitola Testovací prostředí), v případě, že jsou dvě verze/varianty jednoho Výkazu ve stavu Projektovaný, systém promítá změny provedené ve verzi/variantě s dřívějším datem platnost_od i do verze/varianty s pozdějším datem platnost_od. V opačném směru tyto změny systém nepromítá. Pokud je jakýkoliv objekt daného Výkazu změněn ve verzi/variantě Výkazu s pozdějším datem platnost_od, nejsou od okamžiku této změny již žádné následné změny tohoto objektu provedené ve verzi/variantě Výkazu s dřívějším datem platnost_od propagovány do verze/varianty Výkazu s pozdějším datem platnost_od Formulářové prostředí Tvorba výkazu ve formulářovém prostředí je založena na výběru a použití jednotlivých objektů, které popisují požadovaný Údaj. Vychází z formuláře, který umožňuje popsat právě B - Metapopis 95/248

96 jednu Datovou oblast (viz kapitola 3.4 Objekt Datová oblast). Prostřednictvím tohoto formuláře uživatel přidává Ukazatele (viz kapitola 3.16 Objekt Ukazatel) a Parametry (viz kapitola 3.18 Objekt Parametr) v požadovaném pořadí na jednotlivé osy Datové oblasti, příp. na Datovou oblast jako celek, nebo na jednotlivé Údaje individuálně i hromadně na skupinu Údajů. Systém umožňuje uživateli ve vstupním formuláři: zobrazit objekty použité ve vybrané Datové oblasti; do této Datové oblasti může uživatel přidávat nové objekty nebo z ní odebírat již použité objekty, měnit jejich umístění a pořadí na jednotlivých osách, vybírat a používat objekty z Knihovny (viz kapitola 4.1 Knihovna) bez ohledu na stav jejich verze/varianty formou výběru ze seznamu: o Ukazatele s tím, že přímo ve formuláři uživatel určí jejich umístění a pořadí na osách Datové oblasti. V případě, že uživatel pro použité Ukazatele nebo Parametry požaduje jejich hierarchické členění, a to i ve více úrovních, je mu toto umožněno funkcionalitou formuláře na všech osách, o Parametry a jejich vazby na Domény číselníků, Hierarchie číselníků a Číselníky, resp. Položky číselníků nebo Položky hierarchií s tím, že přímo ve formuláři: uživatel určí umístění Parametrů a pořadí na osách Datové oblasti. V případě, že vybírané Položky číselníku mají již určenou hierarchii (viz kapitola 3.7 Objekt Hierarchie číselníku), musí být dodržena. Pokud uživatel požaduje vytvoření pořadí více Parametrů použitých na jedné ose, tvořící tzv. patra, je mu toto umožněno funkcionalitou formuláře, umístění Ukazatelů a Parametrů na osách Datové oblasti musí být z grafického zobrazení Datové oblasti patrné (viz Obrázek 23 - Zobrazení umístění Ukazatelů a Parametrů v Datové oblasti), Obrázek 23 - Zobrazení umístění Ukazatelů a Parametrů v Datové oblasti výběr objektů Knihovny je umožněn v časovém kontextu upravovaného Výkazu (platnost_od) podle jednotlivých atributů objektu, existujících vazeb mezi objekty, případně jejich kombinace, použití Ukazatelů a Parametrů na jednotlivých osách není limitováno a umožňuje vzájemnou kombinaci a variabilní pořadí, spustit funkci pro vygenerování struktury Datové oblasti, tj. zobrazení Datové oblasti ve formě tabulky (dvou- nebo třírozměrné); vygenerovaná struktura je věrným zobrazením umístění a hierarchií použitých objektů. Případná hierarchie i ve více úrovních musí být B - Metapopis 96/248

97 ve struktuře Datové oblasti graficky zobrazena na všech osách. Následně má uživatel možnost vytvořit metapopis pro součtové řádky/sloupce, uživatel spustí funkci pro vygenerování Údajů, čímž vzniknou jednotlivé Údaje (viz kapitola 3.19 Objekt Údaj). V případě, že uživatel u Datové oblasti potřebuje upravit její prezentační vrstvu nad rámec možností struktury Datové oblasti, učiní tak v rastrovém prostředí (viz kapitola Rastrové prostředí). Pokud Výkaz obsahuje více Datových oblastí, je pro něj nutné aktivitu opakovat pro každou z nich Rastrové prostředí Tvorba Výkazu v rastrovém prostředí je založena na postupném popisu grafického vzoru (tj. grafické vizualizace Výkazu, Bloku výkazu nebo Datové oblasti ve formě tabulky) metadaty, které popisují požadované Údaje. V rastrovém prostředí tedy systém umožňuje: vytvořit grafický vzor, který může zahrnovat celý Výkaz (viz kapitola 3.2 Objekt Výkaz) nebo jen jeho konkrétní podřízené části, tj. Blok výkazu (viz kapitola 3.3 Objekt Blok výkazu) nebo Datovou oblast (viz kapitola 3.4 Objekt Datová oblast), zobrazit již existující Výkaz včetně podřízených části; takto zobrazený Výkaz případně jeho část může uživatel dále upravovat, tj. přidávat nebo odebírat sloupce nebo řádky, měnit metapopis jednotlivých Údajů. Grafický vzor umožňuje víceúrovňové uspořádání Ukazatelů a Parametrů na všech jeho osách (Obrázek 23 - Zobrazení umístění Ukazatelů a Parametrů v Datové oblasti) a může být: vytvořen přímo v systému, nebo importován z externího zdroje (viz kapitola 6.1 Proces Přebíraní metapopisu z externích zdrojů). Grafický vzor je možné v systému SDAT dále upravovat a provedené úpravy průběžně ukládat. Uživatel přímo v rastrovém prostředí v grafickém vzoru označí buňky, ze kterých požaduje vytvoření Ukazatelů a systém: hromadně založí požadované Ukazatele (viz kapitola 5.4 Proces tvorby objektů popisujících údaje) v Knihovně, přičemž každému ukazateli předvyplní: o kód objektu skládající se z prefixu určeného uživatelem a číselného kódu určeného systémem, o název objektu odpovídající textu v označené buňce, zbylé atributy vytvořených Ukazatelů má uživatel možnost vyplnit kdykoliv až do okamžiku schválení objektu. Takto vytvořené Ukazatele jsou přímo umístěny v popisu grafického vzoru na odpovídajících pozicích a uživatel je již nemusí vybírat z Knihovny. Uživatel za účelem dalšího vytvoření metapopisu Údajů přímo v rastrovém prostředí přiřazuje grafickému vzoru příslušné objekty, tj. další Ukazatele, Parametry, které vybírá a používá přímo z Knihovny. Za tímto účelem: B - Metapopis 97/248

98 systém podle zadaných atributů objektů, existujících vazeb objektů, případně jejich kombinace, zobrazí objekty z Knihovny včetně jejich souvisejících vazeb, v časovém kontextu upravovaného Výkazu (platnost_od), systém připojí objekty, které vybral uživatel, ke konkrétním buňkám grafického vzoru, uživatel rozdělí grafický vzor do Datových oblastí, a to tak, že označí souvislou skupinu buněk a spustí funkci vytvoření Datové oblasti; po spuštění funkce systém zobrazí formulář Datové oblasti, ve kterém uživatel vyplní minimálně tyto atributy: o kód objektu, o název, zbylé atributy Datové oblasti má uživatel možnost vyplnit kdykoliv až do okamžiku jejího schválení. Pro vyplnění atributů Datové oblasti uživatel vždy musí použít formulář dané Datové oblasti, systém vytvoří z buněk grafického vzoru popsaných metadaty Údaje, které zařadí do vytvořených Datových oblastí (viz kapitola 3.4 Objekt Datová oblast), u nichž použití Ukazatelů a Parametrů na jednotlivých osách odpovídá grafickému vzoru (tj. použití Ukazatelů a Parametrů na jednotlivých osách není limitováno a umožňuje vzájemnou kombinaci a variabilní pořadí, přičemž musí být dodrženo, že Ukazatelé mohou být v jedné Datové oblasti pouze na stejné ose), pokud metapopis Údajů zařazených do Datových oblastí Výkazu nesplňuje definovaná pravidla metapopisu systému, což je zjištěno kontrolou konzistence, systém uživateli zobrazí zjištěné chyby. Uživatel zjištěné nedostatky v metapopisu musí odstranit, jinak mu systém neumožní verzi/variantu Výkazu schválit. Vizualizace Výkazu vychází primárně z jednotlivých Datových oblastí nebo Bloků výkazu v případě formulářového prostředí resp. z grafického vzoru v případě rastrového prostředí. Pokud z důvodu srozumitelnosti nebo postižení všech souvislostí z věcného hlediska je výhodné prezentovat Výkaz v odlišné struktuře (např. pokud zjednodušení metapopisu si vyžádalo rozložení dat do několika Datových oblastí, zpřeházení jednotlivých sloupců nebo řádků apod.), je možné provést grafické úpravy, které nemají dopad na samotný metapopis jednotlivých Údajů ani jejich souřadnic určujících pozici Údaje v Datové oblasti. Za tyto grafické úpravy se považuje: grafické sloučení dvou nebo více Datových oblastí, výměna řádků za sloupce a naopak, změna pořadí řádků nebo sloupců, doplnění nových řádků a sloupců s pomocnými textovými informacemi (není součástí metapopisu Datové oblasti). Souřadnice Údajů (viz kapitola 3.19 Objekt Údaj) jsou po provedení těchto úprav nezměněny, tj. souřadnice Údaje odpovídají souřadnicím tohoto Údaje v době, kdy byl v rámci Datové oblasti vyprojektován, viz Obrázek 24 Ilustrativní zobrazení souřadnic v Datové oblasti. Podle souřadnic Údajů se zobrazuje uživatelský tvar kontroly. Samotné provádění kontrol je závislé na sémantickém tvaru kontroly. B - Metapopis 98/248

99 Obrázek 24 Ilustrativní zobrazení souřadnic v Datové oblasti Výstup procesu Výstupem je požadovaný Výkaz kompletně popsaný metadaty. 5.4 Proces tvorby objektů popisujících údaje Základním stavebním kamenem sběru dat je Údaj, jenž je popsán Ukazatelem a jeho konkretizace prostřednictvím Parametrů. K efektivnímu popisu Údaje musí příslušné objekty existovat v systému, a pokud tam žádné vhodné neexistují, musí být vytvořeny. Spolu s Ukazateli a Parametry jsou vytvořeny také jim podřízené objekty a nastaveny vazby mezi nimi. B - Metapopis 99/248

100 Obrázek 25 - Proces tvorby objektů popisujících Údaje Spouštěč procesu Proces je spouštěn na ad-hoc bázi, tj. v následujících případech: uživatel nemá v systému k dispozici všechny potřebné objekty, které by bylo možné použít pro popis Údajů, existující objekty popisující Údaje musí být upraveny z legislativních nebo jiných důvodů Průběh procesu Proces je řízen uživatelem a v závislosti na typu objektu (viz kapitola Zakládání instance objektu) je nebo není požadováno, aby návrh uživatele na vytvoření objektu byl potvrzen uživatelem (správcem). B - Metapopis 100/248

101 Tvorbu a úpravu objektů popisujících údaje je možné provádět resp. spouštět: a) z Knihovny, kde je uživateli umožněna tvorba objektů jednotlivě, hromadně, nebo jejich import z externích zdrojů (viz kapitola 6.1 Proces Přebíraní metapopisu z externích zdrojů) resp. jejich změny, např. v případech, kdy změna objektu je vyvolána důvody mimo tvorbu konkrétního Výkazu resp. Datové oblasti (např. vytvoření nebo změna Datového typu, změna Číselníku nebo z něj vytvořené Domény číselníku, úprava atributů jednotlivých objektů apod.), b) z Přípravny výkazů, tj. z Pracovní oblasti, kde může uživatel vytvářet objekty jednotlivě nebo hromadně; tvorba objektů je dostupná jak z rastrového, tak i formulářového prostředí. V případě tvorby objektů za pomoci grafického vzoru, která je umožněna v rastrovém prostředí, systém automaticky předvyplní vytvářeným objektům atribut kód objektu a název objektu; tyto atributy je možné dále v systému upravovat. Tvorba nových objektů popisujících údaje je umožněna (viz kapitola Zakládání instance objektu): vytvořením zcela nového objektu, replikací existujícího objektu, importem objektu z externího zdroje (viz kapitola 6.1 Proces Přebíraní metapopisu z externích zdrojů). Tvorba nových objektů popisujících údaje, probíhá v následujících variantách: objekty vytvářené uživatelem (správcem), tj. Parametr, Účtová osnova, Účet, Převodník, Položka převodníku, Datový typ, Doména datového typu: o uživatel (správce) vybere ze seznamu Typ objektu, který požaduje vytvořit, o systém zobrazí formulář pro založení požadovaného typu objektu a vyplní kód objektu, o uživatel ve formuláři vyplní minimálně atributy název a platnost_od, o v případě, že je název pro daný typ objektu již v systému použit, systém informuje uživatele (správce) a ten rozhodne, zda má být tato duplicita v systému vytvořena, o ostatní atributy může uživatel vyplnit kdykoliv až do okamžiku schválení objektu, o systém uloží vytvořený objekt do Knihovny, objekty vytvářené uživatelem bez nutnosti potvrzení uživatelem (správcem), tj. Ukazatel, Doména číselníku: o uživatel vybere typ objektu, který požaduje vytvořit, o systém zobrazí formulář pro založení požadovaného typu objektu a vyplní kód objektu, o uživatel ve formuláři vyplní minimálně atributy název (pokud není název převzat z grafického vzoru) a platnost_od, o v případě, že je název pro daný typ objektu již v systému použit, systém informuje uživatele a ten rozhodne, zda má být tato duplicita v systému vytvořena, o ostatní atributy může uživatel vyplnit kdykoliv až do okamžiku schválení objektu, o systém uloží vytvořený objekt do Knihovny, B - Metapopis 101/248

102 objekty, které se rozdělují na globální a lokální (Číselník, Položka číselníku, Hierarchie číselníku, Položka hierarchie): o pro globální objekty je postup následující: uživatel (správce) vybere ze seznamu typ objektu, který požaduje vytvořit, systém zobrazí formulář pro založení požadovaného typu objektu a vyplní kód objektu a atribut pro správu nastaví na globální. uživatel (správce) ve formuláři vyplní minimálně atributy název a platnost_od v případě, že je název pro daný typ objektu již v systému použit, systém informuje uživatele (správce) a ten rozhodne, zda má být tato duplicita v systému vytvořena, ostatní atributy může uživatel (správce) vyplnit kdykoliv až do okamžiku schválení objektu, o systém uloží vytvořený objekt do Knihovny, o pro lokální objekty je postup následující: o uživatel vybere ze seznamu typ objektu Číselník, který požaduje vytvořit, o systém zobrazí formulář pro založení požadovaného Číselníku a vyplní atributy kód objektu a atribut pro správu nastaví na lokální, o uživatel ve formuláři vyplní minimálně název a platnost_od, v případě, že je název pro daný typ objektu již v systému použit, systém nepovolí uživateli instanci objektu s takovým názvem vytvořit, ostatní atributy může uživatel vyplnit kdykoliv až do okamžiku schválení objektu, o uživatel vytvoří Položky číselníků, které přiřadí tomuto Číselníku a odešle tento návrh uživateli (správci), přičemž Číselník včetně položek je ve stavu Čeká na potvrzení, o uživatel (správce) rozhodne o: potvrzení objektu: tj. potvrdí požadavek a systém změní stav objektu ze stavu Čeká na potvrzení na stav Potvrzený a informuje uživatele o potvrzení; Uživatel (správce) určí Uživatelské místo, které má oprávnění Číselník modifikovat; objekt v tomto stavu lze použít pro popis Údajů, nepotvrzení objektu: tj. zamítne požadavek a uvede důvod zamítnutí; systém změní stav objektu ze stavu Čeká na potvrzení na stav Nepotvrzený a informuje uživatele o nepotvrzení; objekt v tomto stavu nelze použít pro popis Údajů; následně má uživatel možnost: o upravit návrh pro vytvoření objektu a opětovně jej odeslat uživateli (správci), o smazat objekt, o uživatel může do vytvořeného Číselníku přidávat další Položky číselníku, o uživatel nad vytvořeným lokálním Číselníkem a jeho Položkami číselníku může vytvářet Hierarchie číselníku a Položky hierarchie. B - Metapopis 102/248

103 Změna již existujících objektů popisujících Údaje 3 je prováděna uživatelem Změna objektů popisujících Údaje probíhá následovně: a) uživatel vybere v Knihovně objekt nebo skupinu objektů, které potřebuje upravit, b) systém indikuje všechny související objekty, na které má prováděná změna dopad a o těchto objektech informuje uživatele provádějícího změnu, přičemž informace o dopadu změn obsahuje název objektu, kód objektu, garanta objektu a zda musí být dotčenému objektu, pro zohlednění provedených změn, vytvořena nová verze, resp. varianta (viz kapitola 2.3 Vazby mezi jednotlivými objekty), c) provede požadované změny objektu a zároveň systém zkontroluje, zda navrhovaná změna objektu nevede ke vzniku duplicity. V případě, že je objekt systémem vyhodnocen jako duplicita, má uživatel možnost rozhodnout o jejím ponechání. V takovém případě tento objekt nebude dále systémem považován za duplicitní, d) promítnutí změn provedených u objektů popisujících Údaje do Datových oblastí je řešeno následovně: a. v případě, že uživatel, který změnu provedl, je zároveň garantem dotčených Datových oblastí, tj. Datových oblastí, kde je daný objekt použit: o v případě, že jsou verze/varianty Výkazů zařazeny do aktivní Pracovní oblasti, systém informuje uživatele o provedených změnách a zda jejich propagace vyžaduje vytvoření nové verze nebo varianty Výkazu, Bloků výkazu a Datových oblastí. Pokud pro přijmutí provedených změn: již existuje v aktivní Pracovní oblasti odpovídající verze/varianta Výkazu, Bloku výkazu i Datových oblastí, systém propaguje všechny změny a o provedení této akce informuje uživatele, neexistuje v aktivní Pracovní oblasti odpovídající verze/varianta Výkazu, Bloku výkazu a Datových oblasti (např. systém pro propagaci změn vyžaduje verzi Výkazu, Bloku výkazu a Datové oblasti, ale uživatel v Pracovní oblasti vytvořil pouze jejich varianty), systém vyzve uživatele k jejich vytvoření. Pokud by tak uživatel neudělal, nová varianta Výkazu by při schvalování neprošla kontrolami celkové konzistence (viz kapitola 2.5 Kontrola konzistence), o v případě, že nejsou Výkazy zařazené do aktivní Pracovní oblasti, systém informuje uživatele o provedených změnách, a zda pro jejich propagaci je nutné vytvoření nové verze nebo varianty Výkazu a jemu podřízených objektů, b. v případě, že uživatel, který změnu provedl, není zároveň garantem dotčených Datových oblastí tj. Datových oblastí, kde je daný objekt použit: o systém informuje garanty dotčených Datových oblastí na navrhovanou změnu objektu a vyzve je k vyjádření (viz dokument A Obecné požadavky, kapitola 2.3 Komunikační modul), přičemž součástí upozornění je mimo samotný návrh změny také seznam dotčených Datových oblastí, u kterých jsou garantem, o na základě obdržených vyjádření uživatel provede změnu objektu, 3 Pro úpravy instance objektů lokální Číselník, jeho Položky číselníku, Hierarchie nad lokálním Číselníkem a její Položky hierarchie již není vyžadované jejich opětovné schválení, tj. workflow se nepoužije. B - Metapopis 103/248

104 o v případě, že jsou verze/varianty Výkazů zařazeny do aktivní Pracovní oblasti, systém informuje uživatele o provedených změnách a zda jejich propagace vyžaduje vytvoření nové verze/varianty Výkazu a dotčených Datových oblastí. Pokud pro přijmutí provedených změn: již existuje v aktivní Pracovní oblasti odpovídající verze/varianta Výkazu, Bloku výkazu i Datových oblastí, systém propaguje všechny změny a o provedení této akce informuje uživatele, neexistuje v aktivní Pracovní oblasti odpovídající verze Výkazu, Bloku výkazu a Datových oblasti (např. systém pro propagaci změn vyžaduje verzi Výkazu, Bloku výkazu a Datové oblasti, ale uživatel v Pracovní oblasti vytvořil pouze jejich varianty), systém vyzve uživatele k jejich vytvoření. Pokud by tak uživatel neudělal, nová varianta Výkazu by při schvalování neprošla kontrolami celkové konzistence (viz kapitola 2.5 Kontrola konzistence), o v případě, že nejsou Výkazy zařazeny do aktivní Pracovní oblasti, systém informuje uživatele o provedených změnách a zda pro jejich propagaci je nutné vytvoření nové verze/varianty Výkazu a jemu podřízených objektů, V rámci tvorby objektů popisujících Údaje systém podporuje následující aktivity: sleduje případné duplicity v názvech při tvorbě Ukazatelů a Parametrů a upozorňuje na ně uživatele. Na případnou duplicitu je vždy systémem upozorněn uživatel, který daný objekt vytváří, v momentě jeho tvorby, vyhledávání instancí objektů stejného typu, které mají použit stejný název objektu. Pokud systém po spuštění této funkcionality objeví instance objektů se stejným názvem, zobrazí je uživateli a ten má možnost tyto instance objektů vzájemně porovnat a rozhodnout o odstranění některé takové instance ze systému, komunikace mezi uživateli probíhá v rámci systému (viz dokument A Obecné požadavky, kapitola 2.3 Komunikační modul), uživatel (správce) má možnost zobrazit, revidovat, potvrdit a smazat objekt, který mu připravil jiný uživatel, i v případech, kdy je objekt potvrzován uživatelem (správcem), může vlastní úpravy Číselníku provádět jiný uživatel, v případě tvorby objektů z rastrového prostředí je výběr typu objektu umožněn přímo nebo prostřednictvím grafického vzoru, kde je možné označit jednotlivou buňku a určit typ objektu, nebo označit blok buněk a: o Ukazatele založit hromadně, tj. více Ukazatelů najednou vč. převzetí některých atributů (např. název), o pro vybraný Parametr vytvořit navazující Číselník, Hierarchii číselníku nebo Doménu číselníku z vyznačených položek vč. převzetí některých atributů (např. název); Číselníky, Hierarchie číselníků a Domény číselníků je možné z grafického vzoru vytvářet, pouze pokud jsou v tomto vzoru úplné, platnost_od objektu je defaultně nastavena systémem podle platnost_od Pracovní oblasti, pokud je z ní objekt vytvářen; uživatel má možnost datum platnost_od změnit, systém umožňuje importy atributů popis objektu a poznámka pro Ukazatele, Číselníky a Položky číselníků z externího zdroje, systém podporuje funkci zobrazení a implementace změn do dalších souvisejících objektů, tj. po odsouhlasení Uživatelem provede synchronizaci souvisejících objektů, B - Metapopis 104/248

105 při výběru z Knihovny se používá výběr ze seznamu (viz dokument A Obecné požadavky, kapitola Komponenta Tabulka dat (grid)), systém upozorňuje uživatele na vytváření duplicit v Knihovně, způsob vyplňování atributů jednotlivých objektů umožňuje: o jejich vyplnění dopředu systémem (např. přebírání názvů z grafického vzoru Výkazu, import atributů popis objektu a poznámka z externích zdrojů apod.), o úpravu převzatých informací uživatelem, Ukazatele se tvoří jednotlivě nebo hromadně, Parametry se tvoří jednotlivě, v případě Parametrů je sledována vazba na základní Číselník resp. Položku číselníku nebo Hierarchii číselníku resp. Položku hierarchie, nebo Doménu číselníku, nebo Datový typ resp. Položku datového typu, resp. Doménu datového typu Výstup procesu Výstupem procesu je vytvoření všech objektů popisujících Údaje, které jsou potřeba pro tvorbu Výkazů v dané chvíli zařazených v Pracovní oblasti. 5.5 Proces tvorba kontrol výkazu Za účelem zvýšení kvality sbíraných dat je nutné pro vytvořené Výkazy, resp. jejich Datové oblasti definovat kontroly. Tyto kontroly se rozdělují na technické a věcné kontroly. Smyslem těchto kontrol je, aby bylo možné určit, zda přijatá data dosahují požadovanou úroveň kvality a je možné je uložit do databáze ČNB, nebo musí být opraveny. Proces tvorby kontrol výkazu se věnuje pouze věcným kontrolám. Obrázek 26 - Proces tvorby JVK B - Metapopis 105/248

106 Obrázek 27 - Proces tvorby KČŘ Obrázek 28 - Proces tvorby MVK B - Metapopis 106/248

107 5.5.1 Spouštěč procesu Proces je spouštěn uživatelem v případě, že potřebuje nastavit kontrolní mechanismy mezi Údaji. Pro tvorbu kontrol je nutné, aby byla splněna podmínka, že Údaje, jež se kontroly účastní, musí být popsány metadaty Průběh procesu Proces je řízen uživatelem a v závislosti na stavu Výkazu může probíhat v: Přípravně výkazů: kontroly jsou pomocí systému tvořeny nebo upravovány pro Výkazy ve stavu Projektovaný, Úložišti schválených a platných výkazů: kontroly jsou pomocí systému upravovány pro Výkazy ve stavech Schválený nebo Platný; v těchto stavech je možné změnit pouze stupeň závažnosti kontroly, případně stanovit výjimku z definované kontroly (viz dokument C Vykazovací povinnosti a Registr osob, kapitola Objekt Výkaz ve Vykazovací povinnosti). Věcné kontroly je možné definovat: automaticky systémem (sémantický tvar), ručně uživatelem (sémantický tvar), algoritmem (PL SQL) Věcné kontroly generované automaticky systémem Tyto kontroly jsou generovány systémem v sémantickém jazyce na základě hierarchických vztahů definovaných v metapopisu. Z hierarchických vztahů lze odvodit úplný součet (součet Hodnot údajů je roven příslušné součtové položce hierarchie) a neúplný součet (součet Hodnot údajů je menší nebo roven příslušné součtové položce hierarchie). Tímto způsobem se generují pouze JVK v rámci jedné Datové oblasti. Vlastní proces probíhá následovně: uživatel vybere Výkaz, resp. jednu nebo více Datových oblastí, pro kterou požaduje vygenerovat kontroly, a spustí funkci pro generování kontrol. V případě, že uživatel nepožaduje vygenerování kontrol ze všech hierarchií definovaných ve Výkazu, má možnost v grafickém vzoru Datové oblasti označit Údaje a hierarchie, pro které se kontroly nevygenerují; tyto Údaje a hierarchie může označit jednotlivě i hromadně, systém z hierarchického uspořádání Ukazatelů a konkretizovaných položek Parametrů ve vybrané Datové oblasti vygeneruje kontroly; pokud Datová oblast obsahuje buňky bez metapopisu, systém tyto buňky automaticky nezahrnuje do kontrol; systém vygenerovaným kontrolám nastaví atributy: o kód objektu, o název objektu, který je odvozený na základě definovaného algoritmu, tento název má možnost uživatel ručně změnit, o sémantický tvar včetně odchylky, kterou odvodí na základě algoritmu (viz kapitola Odchylka v sémantických kontrolách), v závislosti na počtu Údajů vstupujících do kontroly, tuto odchylku má možnost uživatel ručně změnit, B - Metapopis 107/248

108 o úroveň závažnosti kontroly na hodnotu závažná chyba (viz kapitola Atributy objektu Kontrola), tuto úroveň závažnosti má možnost uživatel ručně změnit, systém ze sémantického tvaru kontrol vygeneruje jejich uživatelský tvar Věcné kontroly vytvářené ručně uživatelem Tyto kontroly jsou definovány uživatelem sémantickým jazykem za pomoci systému (týká se JVK a MVK). Primárně vychází z grafické podoby Datových oblastí, kde uživatel vyznačuje vazby mezi Údaji, nebo hodnotami zaslaných Parametrů u dynamických Údajů (viz kapitola Kontroly vytvořené sémantickým jazykem). Tyto vazby jsou vytvářeny jednotlivě i hromadně. Vlastní proces probíhá následovně: uživatel pro Údaje v rámci jedné Datové oblasti nebo mezi více Datovými oblastmi v rámci jednoho nebo více Výkazů ručně vytvoří kontrolu (viz kapitola 3.20 Objekt Kontrola) následujícím způsobem: o vybere Výkazy, resp. Datové oblasti, pro které chce definovat kontrolu, o systém zobrazí formulář pro vytvoření kontroly a vyplní kód objektu, jehož hodnotu má uživatel možnost změnit, o uživatel ve formuláři pro vytvoření kontroly vyplní minimálně atribut název objektu, o vybere případně relativní období u MVK, za které dané Výkazy, resp. Datové oblasti do kontroly vstupují, tj. když je požadováno, aby se kontrola prováděla na Hodnotách údajů Výkazů, resp. Datových oblastí vztahujících se k různým obdobím (např. Hodnota údaje U1 n = Hodnotě údaje U1 n-1, kde n představuje zvolené období), o vytvoří sémantický tvar kontroly: výběrem Údajů z grafického vzoru Datové oblasti, resp. Datových oblastí a přiřazením příslušných funkcí, prostřednictvím průvodce tvorby kontrol, který podle typů Datových oblastí, charakteru a směru opakování kontroly, absolutní a relativní pozice vstupujících Údajů apod., přiřadí vybraným Údajům požadované funkce, přímým zápisem sémantického tvaru kontroly, stanoví požadovanou odchylku, vytvořeným kontrolám systém nastaví úroveň závažnosti kontroly na hodnotu závažná chyba, přičemž tuto úroveň závažnosti má možnost uživatel ručně změnit, uživatel spustí funkci vytvoření uživatelského tvaru kontroly, systém správně definovaným kontrolám vytvoří uživatelský tvar a uloží je, přičemž: o systém upozorní uživatele na kontroly, které nemají zadanou odchylku, o systém pro nesprávně definované kontroly nevytvoří jejich uživatelský tvar a zjištěné chyby v syntaxi indikuje uživateli. B - Metapopis 108/248

109 Věcné kontroly zapsané algoritmem Tyto kontroly jsou uživatelem jako již hotové algoritmy v jazyce PL SQL do systému importovány. Algoritmem lze zapsat JVK, KČŘ (včetně MSK) i MVK. Vlastní proces probíhá následovně: uživatel vybere Výkaz nebo skupinu Výkazů, uživatel ze seznamu algoritmů vybere algoritmus kontroly, který chce na označené Údaje aplikovat; pokud v seznamu algoritmů neexistuje požadovaný algoritmus kontroly, uživatel algoritmus do seznamu naimportuje, tj. algoritmus je vytvořen a kompilován mimo SDAT a importem do SDAT je uložen do seznamu algoritmů pro další využití, každý algoritmus, který je uložen do seznamu algoritmů, má vyplněny minimálně tyto atributy: interní identifikátor objektu, název objektu, popis objektu, uživatel v rámci vybraného Výkazu nebo skupiny Výkazů vybere Údaj nebo skupinu Údajů, na které má být kontrola aplikována, systém vytvoří požadovaný počet algoritmických kontrol a vyplní atributy: o kód objektu, o název objektu, který je odvozený na základě definovaného algoritmu; atribut název má možnost uživatel ručně změnit, o popis objektu, který je přebrán z popisu algoritmu, o úroveň závažnosti kontroly na hodnotu závažná chyba (viz kapitola Atributy objektu Kontrola), přičemž tuto úroveň závažnosti má možnost uživatel ručně změnit, systém správně definované kontroly uloží. Speciálním případem věcných kontrol zapsaných algoritmem jsou kontroly lineární regrese v rámci Kontrol časové řady, u nichž se postupuje následovně: uživatel je může definovat pouze pro statické Údaje následujícími způsoby, případně jejich kombinací: o spuštěním funkce z grafického vzoru Datové oblasti; systém dle algoritmu označí vhodné Údaje, které jsou účastníky kontrol v časové řadě, toto nastavení uživatel může upravit, o označením požadovaných Údajů ve struktuře Datové oblasti, uživatel může pro definování kontrol hodnot údajů v časové řadě použít diagnostickou funkci, která na základě počtu vykazovaných Údajů vypočte optimální počet Údajů vstupujících do kontroly lineární regrese. Počet kontrol lineární regrese vytvořených uživatelem se může lišit od počtu navrženého diagnostickou funkcí, pro označené Údaje spustí uživatel funkci vytvoření kontrol lineární regrese, systém vytvoří požadovaný počet kontrol lineární regrese a vyplní atributy: o kód objektu, o název objektu, který je odvozen na základě definovaného algoritmu z dotčených dimenzí Údaje, o úroveň závažnosti kontroly na hodnotu chyba k potvrzení (viz kapitola Atributy objektu Kontrola), přičemž tuto úroveň závažnosti má možnost uživatel ručně změnit, systém definované kontroly uloží. B - Metapopis 109/248

110 Obecné požadavky Obecně v případě kontrol systém dále: kontroluje při zadávání kontrol správnost jejich zápisu resp. vyplnění všech potřebných atributů, umožňuje automatizované plnění vybraných atributů kontroly, podporuje tvorbu názvu kontroly odvozením ze zahrnovaných položek do kontroly podle vybraného algoritmu, indikuje kontroly, které musí být prověřeny z důvodu změny metapopisu Údajů vstupujících do kontroly, umožňuje hromadné nahrazení použitého Parametru u více kontrol najednou; toto je umožněno pouze v případě, že nahrazovaný Parametr obsahuje stejný výčet Položek číselníku jako nově použitý Parametr, umožňuje zobrazovat, přenést do jiných formátů a tisknout všechny kontroly, které se vztahují ke konkrétnímu Údaji, k Datové oblasti, k Bloku výkazu anebo k celému Výkazu, ve volitelném rozsahu (např. pouze uživatelský tvar, sémantický tvar), v případě Mezivýkazových kontrol a kontrol mezi více Datovými oblastmi v jednom Výkaze zobrazuje kontroly u všech dotčených Výkazů resp. Datových oblastí resp. Údajů, umožňuje zobrazení konkrétní kontroly vyznačením dotčených Údajů v prezentační vrstvě nebo struktuře Výkazu resp. Datové oblasti, včetně jejich pozice v aplikované funkci, provádí řazení kontrol podle Datových oblastí, umožňuje uživateli přetřídění kontrol podle jím definovaných kritérií, umožňuje přebírat kontroly z externích zdrojů (viz kapitola 6.1 Proces Přebíraní metapopisu z externích zdrojů), umožňuje průběžné interní testování nastavení věcných kontrol, pro každou kontrolu sestavuje text chybového hlášení pro odesílané protokoly (viz dokument D Sběr dat, kapitola Objekt Protokol o zpracování vydání výskytu výkazu), umožňuje export kódu PL/SQL algoritmické kontroly do textového souboru, umožňuje editaci algoritmů kontrol ze seznamu algoritmů Výstup procesu Výstupem procesu je soubor kontrol výkazu zabezpečující příjem dat v požadované kvalitě. Systém poskytuje souhrnné sestavy s přehledem kontrol k jednotlivým Výkazům a jejich jednotlivým částem. 5.6 Proces schválení výkazů v Pracovní oblasti Schválení výkazů v Pracovní oblasti je finální aktivitou tvorby metapopisu. Součástí tohoto procesu jsou kontroly konzistence (viz kapitola 2.5 Kontrola konzistence) Výkazů v Pracovní oblasti, jež předchází vlastnímu schválení. B - Metapopis 110/248

111 Obrázek 29 - Proces schválení výkazů v Pracovní oblasti Spouštěč procesu Proces je spouštěn po ukončení tvorby, resp. úpravy Výkazů v dané Pracovní oblasti. Dané Výkazy nebo jejich část je ve stavu, která umožňuje jejich postoupení k implementaci u Osob Průběh procesu Proces probíhá v Přípravně výkazů a je řízen uživatelem. Uživatel za podpory systému: označí Výkazy určené ke schválení (nebo hromadně označí všechny Výkazy v Pracovní oblasti a odznačí ty, které ještě nechce schválit, tj. to, co je v daném případě podle počtu Výkazů výhodnější) a stanoví pro ně datum platnost_od, v případě že je požadováno jiné datum platnost_od než má samotná Pracovní oblast, označí Výkazy určené k ukončení platnosti a systém jim nastaví datum platnost_do na hodnotu data platnost_ od Pracovní oblasti minus jeden den; uživatel má možnost systémem stanovené datum platnost_do změnit, spustí kontrolu konzistence (viz kapitola 2.5 Kontrola konzistence) pro Výkazy vybrané ke schválení v Pracovní oblasti, systém vybere všechny podřízené objekty, které podléhají schválení a jsou použité ve schvalovaných Výkazech a vyžádá si jejich schválení; pokud schvalovaný Výkaz obsahuje klonovanou Datovou oblast, systém vyžádá rovněž schválení mateřské Datové oblasti (pokud není již ve stavu Schválený nebo Platný). Uživatel následně: o schválí ty podřízené objekty, u kterých je autorem (nebo je přiřazen na stejné Uživatelské místo jako autor), B - Metapopis 111/248

112 o u objektů, pro které uživatel není autorem (nebo není přiřazen na stejné Uživatelské místo jako autor), požádá jiného Uživatele, aby tyto objekty schválil (viz dokument A - Obecné požadavky, kapitola 2.3 Komunikační modul). Může nastat následující: uživatel schválí všechny potřebné objekty: v takovém případě lze v Pracovní oblasti schválit požadované Výkazy, uživatel neschválí všechny potřebné objekty: v takovém případě nelze v Pracovní oblasti schválit požadované Výkazy. Systém informuje uživatele, který si vyžádal schválení objektů, o provedení schválení ze strany jiného uživatele, spustí funkci schválení vybraných Výkazů, která se skládá z konečné kontroly konzistence (viz kapitola 2.5 Kontrola konzistence) a vlastního schválení označených Výkazů v Pracovní oblasti. Na základě výsledku kontroly konzistence: o Výkazy, které neprojdou kontrolou konzistence, nejsou schváleny a jsou zobrazeny uživateli s identifikací zjištěných nedostatků, o Výkazy, které projdou kontrolou konzistence, jsou schváleny a systém jim nastaví atributy datum schválení na aktuální datum, kdo schválil na uživatele, který spustil funkci schválení, stav na Schválený a platnost_od na hodnotu atributu platnost_od Pracovní oblasti a uloží je do Úložiště schválených a platných výkazů, o pokud jsou v Pracovní oblasti schváleny všechny Výkazy, je tato označena jako neaktivní, v případě, že v Pracovní oblasti nedošlo ke schválení všech v ní zařazených Výkazů, může nastat následující: o Výkazy ve stavu Projektovaný jsou ponechány v Pracovní oblasti, tj. tato Pracovní oblast je ponechána jako aktivní bez časového omezení, o Výkazy ve stavu Projektovaný jsou přeřazeny do jiné aktivní Pracovní oblasti, tj. pokud již v této Pracovní oblasti nezůstal žádný Výkaz ve stavu Projektovaný, je Pracovní oblast zneaktivněna, o Výkazy ve stavu Projektovaný jsou uživatelem v Pracovní oblasti smazány, tj. pokud již v této Pracovní oblasti nezůstal žádný Výkaz ve stavu Projektovaný, je Pracovní oblast zneaktivněna Výstup procesu Výstupem procesu jsou: schválené Výkazy, které se nacházejí v Úložišti schválených a platných výkazů a je možné je prezentovat uživatelům, neaktivní Pracovní oblast, která uchovává vazby na Výkazy, které v ní byly schváleny. 5.7 Proces prezentace Výkazu S ohledem na zabezpečení efektivního sběru dat je nutné vytvořené Výkazy prezentovat uživatelům v podobě, která odpovídá všem jejich potřebám. Na straně Osob jsou rozdílné potřeby tzv. business analytiků, kteří jsou odpovědni za mapování vytvořených Výkazů na jejich databáze a rozdílné jsou potřeby IT specialistů odpovídajících za správný přenos dat od Osoby do ČNB. Rovněž uvnitř ČNB se požadavky na prezentaci výkazu liší v závislosti na B - Metapopis 112/248

113 úkolech jednotlivých uživatelů. Rozdílné požadavky na prezentaci výkazu má uživatel, který se věnuje jeho tvorbě, a jiné požadavky má analytik ČNB, který jednotlivé Údaje mapuje na navazující interní aplikace za účelem dosažení požadovaných výstupů. Sběr dat a prezentace informací o průběhu sběru dat je součástí dokumentu D Sběr dat, kapitola 6.14 Monitoring zpracování Spouštěč procesu Proces je spouštěn na ad-hoc bázi v závislosti na typu uživatele a stavu, ve kterém se Výkaz nachází: v rámci ČNB je uživateli Výkaz prezentován ve všech stavech v plném rozsahu a plné historii a analytikovi ve stavu Schválený nebo Platný, a to v plném rozsahu a plné historii, Osobám je Výkaz prezentován ve všech stavech následovně: o ve stavu projektovaném jako předběžný, a to až na základě rozhodnutí uživatele; předběžně prezentovaný Výkaz musí mít dokončen metapopis, o ve stavu schváleném a platném v rozsahu a historii definované uživatelem, defaultně je nastaveno, že se Osobám neprezentují následující atributy objektů metapopisu: autor objektu, datum vytvoření objektu, kdo aktualizoval, datum aktualizace, atribut pro správu, vlastnictví, veřejnosti je Výkaz prezentován ve stavu Schválený nebo Platný, a to v rozsahu a historii definované uživatelem. S definovanou hloubkou prezentace Výkazu jsou současně prezentovány objekty Knihovny Průběh procesu Prezentace výkazu probíhá z několika hledisek: a) věcného obsahu prostřednictvím systému znamená: zobrazení veškerých atributů objektu vč. odvozených z vlastností objektu a všech objektů s ním souvisejících podle volby uživatele, zobrazení metapopisu prostřednictvím všech podporovaných technologií a formátů, zobrazení verzí/variant souvisejících objektů v závislosti na vytvořených vazbách, grafickou vizualizaci objektů v podobě interaktivních tabulek, hierarchických stromů a seznamů: o v interaktivní tabulce zobrazuje grafickou podobu Výkazu a jemu podřízených objektů s tím, že uživateli je umožněno přímo z interaktivní tabulky zobrazovat další objekty závislé na jejich řádcích, sloupcích, kartách a buňkách, B - Metapopis 113/248

114 o v hierarchickém stromu zobrazuje úrovně jednotlivých položek, závislosti mezi nimi a umožněny rozpady jednotlivých větví, o v seznamu je možné fulltextově vyhledávat objekty podle jejich názvů, příp. kódů, indikaci a zobrazení změny atributů a verzí/variant závislých objektů v rámci jedné verze/varianty objektu, b) rozsahu metapopisu Výkazu; systém umožní k danému Výkazu nebo skupině Výkazů prezentovat metapopis s ohledem na dopad prováděných úprav: úplný metapopis, tj. kompletní metapopis bez ohledu na to, zda a kdy došlo ke změně metapopisu vybraného výkazu nebo skupiny výkazů nebo vybraných objektů, změnový metapopis, tj. metapopis jen těch částí, kde oproti předcházející verzi/variantě došlo ke změnám. Uživateli bude umožněno, aby si vybral i charakter změn, tj. např. pouze opravy většího charakteru, které vedou ke změně verze, nebo úpravy neovlivňující metapopis, tj. na úrovni variant, c) podle plánované technologie a formátu přenosu dat; systém přeloží výkazy určené k prezentaci do formátů, které jsou použitelné pro přenos dat; do těchto formátů jsou přeloženy i objekty podřízené výkazu; požadovány jsou minimálně formáty: xml, xbrl (v případě formátu XBRL systém nepřekládá, ale nabízí referenci na odpovídající XBRL taxonomii vytvořenou mimo systém SDAT), html. d) podle stavu výkazu resp. objektu (Projektovaný, Schválený, Platný), e) podle zvolené grafické podoby Výkazu, Bloku výkazu nebo Datové oblasti: tj. uživatel má možnost si zvolit zda chce zobrazit pro Výkaz, Blok výkazu nebo Datovou oblast jeho: strukturu: struktura Výkazu, Bloku výkazu nebo Datové oblasti je grafické zobrazení objektu, které plně odpovídá vytvořenému metapopisu Údajů (tj. na osách objektu jsou zobrazeny pouze objekty Knihovny, které uživatel určil jako dimenzionální, Obrázek 30 Ilustrativní zobrazení struktury Datové oblasti prezentační vrstvu: je to vrstva, která vychází ze struktury zobrazovaného výkazu, ale může být dále upravována, aniž by tyto úpravy měly vliv na metapopis Údajů. Pokud uživatel pro účely prezentace výkazu neprovede žádné úpravy, tak prezentační vrstva objektu je vizuálně totožná se strukturou objektu, B - Metapopis 114/248

115 Obrázek 31 Ilustrativní zobrazení prezentační vrstvy Datové oblasti f) podle rozhraní: tj. podle toho, kde je metapopis jednotlivým uživatelům prezentován. Z tohoto pohledu může být metapopis prezentován pomocí: interní aplikace systému SDAT: umožňuje prezentaci výkazu uvnitř ČNB prostřednictvím uživatelského náhledu; prezentovaný metapopis může být exportován do běžně dostupných elektronických formátů (xls, xlsx, doc, docx), komunikačních kanálů: tj. metapopis je Osobám poskytnut ve vybraném formátu sloužícím k přenosu dat (xml, xbrl, html), webové aplikace systému SDAT: umožňuje prezentaci výkazů ve stavu Schválený a Platný v historii definované ze strany ČNB pro: o registrované Osoby po přihlášení; vybraným Osobám je možné prezentovat Výkazy i ve stavu Projektovaný za účelem testování a konzultací (viz dokument A Obecné požadavky, kapitola Testovací prostředí), o veřejnost. Obecně pro prezentaci Výkazu platí, že: umožňuje zobrazit jeden nebo více Výkazů najednou; výběr se provádí: o podle vybraného typu nebo subtypu Vykazující osoby, o zadáním konkrétní Osoby, tj. Vykazující nebo Zastupující osobě se po přihlášení do systému prezentují všechny Výkazy, které je povinna předkládat, o výběrem konkrétního Výkazu přímo nebo ze seznamu, respektuje umístění a hierarchickou skladbu použitých objektů, umožňuje přímé zobrazení všech objektů, které jsou ve Výkazu použity, resp. ze kterých jsou odvozeny (tj. např. Číselníky, Hierarchie číselníku, Domény číselníků apod.), zobrazuje ke každému poli Výkazu veškeré metodické informace k němu se vztahující, zobrazení vybraného objektu se provádí z okruhu uživatelského rozhraní, ve kterém se daný objekt nachází, je umožněno metapopis všech objektů vytisknout, resp. převést do jiných formátů, které umožňují jejich úpravy, resp. použití pro další účely (xls, xlsx, doc, docx), u tisku, resp. exportu jednotlivých objektů lze volit míru podrobnosti (seznam, detailní metapopis Údaje, Číselník s jeho popisem a bez popisu apod.), jazyk prezentace je závislý na zvolené lokalizaci a lze jej měnit, lze zobrazovat i historické verze/varianty objektů, tj. metapopis vybraných Výkazů a všech souvisejících objektů k danému časovému okamžiku, prezentace Výkazu je k dispozici způsobem umožňujícím dálkový přístup, B - Metapopis 115/248