Koordinace dávek v nezaměstnanosti právem EU

Transkript

1 Právnická fakulta Masarykovy univerzity Obor Veřejná správa Katedra pracovního práva a sociálního zabezpečení Bakalářská práce Koordinace dávek v nezaměstnanosti právem EU Hana Šebelová 2011

2 Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma: Koordinace dávek v nezaměstnanosti právem EU zpracovala sama. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použila k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury. Hana Šebelová 2

3 Děkuji vedoucí této práce paní doc. JUDr. Zdeňce Gregorové, CSc., za pomoc při vypracování bakalářské práce. Svým blízkým pak děkuji za podporu. 3

4 Obsah Úvod Základní právní úprava koordinace sociálního zabezpečení Právní úprava v primárním právu EU Právní úprava volného pohybu osob v primárním právu EU Právní úprava sociálního zabezpečení v primárním právu EU Právní úprava sociálního zabezpečení sekundárním právem EU Platné koordinační akty v oblasti sociálního zabezpečení Vývoj právní úpravy koordinace sociálního zabezpečení v EU Koordinační charakter Zásady koordinace sociálního zabezpečení Princip rovného zacházení/nakládání Princip zachování práv během jejich nabývání (sčítání dob pojištění) Princip aplikace právního řádu jediného státu Princip zachování nabytých práv (princip exportu dávek) Osobní rozsah koordinace Věcný rozsah koordinace Dávky v nezaměstnanosti nemigrujících občanů ČR Podmínky pro nárok na dávky v nezaměstnanosti Podpůrčí doba podpory v nezaměstnanosti Výpočet dávek v nezaměstnanosti Procentní sazba dávek v nezaměstnanosti Maximální výše dávek v nezaměstnanosti Výpočet dávek v nezaměstnanosti z průměrné mzdy v národním hospodářství Dávky v nezaměstnanosti občanů ČR migrujících po státech EU/EHP/Švýcarsku Státy aplikující evropské právo Použitelné dokumenty pro vzájemnou komunikaci a výměnu údajů Charakteristika vybraných strukturovaných elektronických dokumentů Sčítání dob pojištění a rozhodování o dávkách v nezaměstnanosti

5 8.3.1 Sčítání dob pojištění dle nařízení 883/ Sčítání dob pojištění nebo zaměstnání dle nařízení 1408/ Výpočet dávek v nezaměstnanosti Transfer dávek v nezaměstnanosti Podmínky transferu dávek v nezaměstnanosti Dokumenty pro výměnu údajů v oblasti transferu dávek Refundace dávek v nezaměstnanosti Závěr Resumé Použité zdroje Literatura Právní předpisy Jiné zdroje Seznam příloh 54 5

6 Úvod Evropská unie (dále také EU nebo Unie ) je politickou a ekonomickou unií, která vznikla v roce 1993 z Evropských společenství na základě Smlouvy o Evropské unii. 1 Navazuje na předchozí integrační proces, jehož počátky se datují od roku Až do konce listopadu 2009 neměla Evropská unie právní subjektivitu, tu získala až po ratifikaci tzv. Lisabonské smlouvy, dle které nahradila Evropská unie Evropské společenství (dále také ES ). Evropská unie má svůj vlastní právní systém, kterým jsou ovlivňovány vnitrostátní právní systémy členských států EU. Vzhledem k tomu, že Česká republika je od 1. května 2004 členem Evropské unie, není možné, aby její právní systém nereflektoval na změny v právu EU. V této své bakalářské práci se hodlám zabývat dávkami v nezaměstnanosti a jejich koordinací právě právem Evropské unie. Budu zpracovávat nejen promítnutí posledních změn plynoucích z nových koordinačních nařízení do vnitrostátní právní úpravy České republiky, ale i zmíním i základní unijní právní úpravu sociálního zabezpečení, historický vývoj koordinace této oblasti a osobní a věcný rozsah koordinace. Protože bez přiblížení právní úpravy oblasti dávek v nezaměstnanosti v České republice by tato práce ztratila na významu, zaměřím se také ve stručnosti na tuto problematiku. Jádro mé práce pak bude spočívat v popisu přenosu koordinační legislativy do aplikační praxe. Mnoho let jsem zaměstnaná na Úřadu práce Brno-venkov, kde se zabývám zprostředkováním zaměstnání, vnitrostátní právní úpravou dávek v nezaměstnanosti, a poslední roky vyřizuji také agendu související s dávkami v nezaměstnanosti pro osoby migrující v rámci EU/EHP/Švýcarska. Skutečnost, že rozhodování o podpoře v nezaměstnanosti v případě migrujících občanů EU někdy nebývá snadné, ať už s ohledem na nejednoznačnou právní úpravu nebo s ohledem na nerespektování domluvených pravidel příslušnými zahraničními institucemi, bych ráda ukázala na konkrétních příkladech z praxe. 1 Smlouva o Evropské unii neboli tzv. Maastrichtská smlouva, která byla uzavřená v roce 1992 vrcholnými evropskými představiteli, je smlouvou reformní. Na jejím základě začaly členské státy nově spolupracovat v oblasti justice a zahraniční a bezpečnostní politiky, což bylo základem nové politické a zároveň hospodářské struktury sestávající z tzv. tří pilířů Evropské unie. Tato smlouva přejmenovala Evropské hospodářské společenství (dále také EHS ) na Evropské společenství (dále také ES ). 6

7 Vědoma si faktu rovnoprávnosti žen a mužů, avšak s ohledem na přehlednost textu, budu používat ve své bakalářské práci generické maskulinum. 7

8 1 Základní právní úprava koordinace sociálního zabezpečení Prameny práva Evropské unie jsou normy, které mají závazný charakter pro vnitrostátní právní systémy jednotlivých členských států. Vyznačují se zejména aplikační předností a přímým účinkem. Princip aplikační přednosti byl vyvozen z několika rozhodnutí Evropského soudního dvora (dále také ESD ) alespoň z jednoho z těchto rozsudků krátce odcituji: Přenos práv a povinností odpovídajících ustanovením Smlouvy, učiněný státy z jejich vnitrostátního právního řádu do právního řádu Společenství, způsobuje konečné omezení jejich suverénních práv, nad nímž nemůže převážit pozdější jednostranný akt neslučitelný s pojmem Společenství. 2 Nutno dodat, že přednost unijního práva nevyplývá z žádné jejich domnělé vyšší právní síly, ale jedná se pouze o přednostní aplikaci unijního práva. Princip přímého účinku právního aktu EU spočívá v možnosti dovolat se jeho ustanovení před vnitrostátními orgány. Předpisy unijního práva, které jsou přímo aplikovatelné, nevyžadují vydání prováděcího předpisu vnitrostátního práva a jsou pro jednotlivce bezprostředně závazné Právní úprava v primárním právu EU Primárním právem EU se rozumí takové akty, které jsou založené na vyjádření souhlasu subjektů mezinárodního práva. Patří sem zejména mezinárodní smlouvy sjednané mezi členskými státy, zvané zřizovací smlouvy (nikoliv ty, které jsou sjednány orgány Unie se státy nečlenskými) 4. Zakládající smlouvy ES jsou poměrně stručné, pokud jde o ustanovení, z nichž bychom mohli vyvodit základ práva sociálního zabezpečení. Tento problém souvisí především s diskuzemi, které se vedly při vzniku Společenství o tom, zda sociální politika patří mezi oblasti zájmu ES a má být výslovně upravována zakládajícími smlouvami. Při vzniku Společenství převážil názor, že větší ekonomická integrace automaticky zlepší sociální pokrok, a proto do vznikajících smluv nemusejí být zařazována zvláštní sociální ujednání. 5 2 Rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 15. července 1964, sp. zn. č. 6/64. 3 Týč, V., Úvod do mezinárodního a evropského práva, 2. aktualiz. vyd. Brno : Masarykova univerzita, s. 87. ISBN Týč, V., Úvod do mezinárodního a evropského práva, 2. aktualiz. vyd. Brno : Masarykova univerzita, s. 81. ISBN Gregorová, Z., Píchová, I. Základy pracovního práva a sociálního zabezpečení v Evropských společenstvích, 1. vyd. Brno : Masarykova univerzita, s. 32. ISBN

9 Protože pro účely této práce postačí, budu-li v následujících oddílech této podkapitoly čerpat ze Smlouvy o fungování EU 6, nebudu uvádět ustanovení, která stejnou věc upravovala v předcházejících zřizovacích smlouvách. V oblasti sociálního zabezpečení existují také bilaterální dohody, kterými se však v této práci s ohledem na zvolené téma zabývat nebudu Právní úprava volného pohybu osob v primárním právu EU Dříve, než přejdu na oblast sociálního zabezpečení, musím zmínit, jak primární právo EU upravuje volný pohyb pracovníků/osob, protože ten je základním předpokladem pro vznik koordinace sociálního zabezpečení. Vzájemně se tato dvě práva (tedy právo na volný pohyb osob a právo na sociální zabezpečení) podmiňují bez umožnění mobility pracovní síly by nevznikla potřeba migrující pracovníky v jiném členském státě sociálně zabezpečit, a obráceně mobilita pracovní síly může být vážně narušena, pokud by při ní pracovník ztrácel část nebo všechna svá práva na sociální zabezpečení v důsledku podmínek vyžadovaných různými sociálními systémy v různých státech. 7 V článku 45 Smlouvy o fungování EU je zajištěn volný pohyb pracovníků v Unii, který zahrnuje odstranění jakékoli diskriminace mezi pracovníky členských států na základě státní příslušnosti, pokud jde o zaměstnávání, odměnu za práci a jiné pracovní podmínky. Volný pohyb osob zahrnuje zejména právo: a) ucházet se o skutečně nabízená pracovní místa; b) pohybovat se za tím účelem volně na území členských států; c) pobývat v některém z členských států za účelem výkonu zaměstnání v souladu s právními a správními předpisy, jež upravují zaměstnávání vlastních státních příslušníků; d) zůstat na území členského státu po skončení zaměstnání za stanovených podmínek. Tento článek se nepoužije pro zaměstnání ve veřejné správě Právní úprava sociálního zabezpečení v primárním právu EU Oblast sociálního zabezpečení je ve Smlouvě o fungování EU upravena zejména v čl. 48 a v čl. 151 a následujících. 6 Na základě pozměňovacího článku tzv. Lisabonské smlouvy, o níž jsem se zmínila již v úvodu, byla Smlouva o založení Evropského společenství (resp. EHS), která byla od roku 1958 ústavním dokumentem EHS, později ES, nahrazena od 1. prosince 2009 Smlouvou o fungování EU. 7 Gregorová, Z., Píchová, I. Základy pracovního práva a sociálního zabezpečení v Evropských společenstvích, 1. vyd. Brno : Masarykova univerzita, s. 97. ISBN

10 V článku 48 je stanoveno, že Evropský parlament a Rada 8 přijmou řádným legislativním postupem v oblasti sociálního zabezpečení taková opatření, která jsou nezbytná k zajištění volného pohybu pracovníků; za tímto účelem vytvoří systém, který migrujícím zaměstnancům a osobám samostatně výdělečně činným, jakož i osobám na nich závislým, zajistí: - započtení všech dob získaných podle různých vnitrostátních právních předpisů pro účely vzniku a zachování nároků na dávky, jakož i pro výpočet jejich výše, - vyplácení dávek osobám s bydlištěm na území členských států. Článek 151 a následující pak upravuje sociální politiku, když říká: Unie a členské státy, vědomy si základních sociálních práv, jak jsou stanovena v Evropské sociální chartě podepsané v Turínu dne 18. října 1961 a v Chartě Společenství základních sociálních práv pracovníků z roku 1989, mají za cíl podporu zaměstnanosti, zlepšování životních a pracovních podmínek tak, aby bylo možno tyto podmínky vyrovnat a přitom udržet jejich zvýšenou úroveň, přiměřenou sociální ochranu, sociální dialog, rozvoj lidských zdrojů za účelem trvale vysoké zaměstnanosti a boj proti vyloučením. Za tím účelem uskutečňují Unie a členské státy opatření, jež berou v úvahu rozmanitost vnitrostátních zvyklostí. S ohledem na výše uvedené cíle Unie podporuje a doplňuje činnost členských států mj. v oblasti sociálního zabezpečení a sociální ochrany pracovníků a podmínek zaměstnávání státních příslušníků třetích zemí oprávněně pobývajících na území Unie. 1.2 Právní úprava sociálního zabezpečení sekundárním právem EU Právní akty sekundárního práva mají nižší právní sílu, než prameny práva primárního, proto musí být v souladu se všemi prameny primárního práva. Sekundární prameny práva zvané akty jsou přijímané Evropským parlamentem spolu s Radou Evropské unie na návrh Komise EU. Typickými právními akty jsou nařízení, směrnice, rozhodnutí, doporučení a stanoviska. Oblast sociálního zabezpečení upravují zejména nařízení, směrnice pouze doplňují některé zásady. 9 Z hlediska účelu bude pro tuto práci postačovat uvedení definicí pouze prvních dvou zmíněných aktů: 8 Evropský parlament a Rada EU jsou mj. legislativními orgány EU. 9 Gregorová, Z. Sociální zabezpečení v EU obecné otázky. Elektronické studijní materiály. Brno: Masarykova univerzita, vloženo 3. listopadu 2010 *cit Dostupné z: 10

11 - Nařízení je obecně závazným, přímo účinným (aplikovatelným) právním aktem, a to jak na úrovni Společenství, tak i na úrovni jednotlivých členských států. Přímo zavazuje jak členské státy, tak i jejich vnitrostátní subjekty, tj. osoby, a to bez jakéhokoliv vnitrostátního prováděcího opatření (transformace). Vyznačuje se tedy bezprostředními právními následky. Nařízení se užívají, je-li nutná či vhodná jednotná právní úprava. Upravují mj. zemědělskou, regionální, soutěžní a vnější obchodní politiku EU, koordinaci sociálního zabezpečení nebo justiční spolupráci ve věcech civilních Směrnice oproti tomu nejsou obecně závazné ve vztahu k jednotlivcům 11, zavazují jen jejich adresáty, členské státy 12. Forma a metoda dosažení takového výsledku je ponechána na vůli státu, směrnice stanoví pouze výsledek, jehož má být dosaženo. Obsahují lhůtu, do jejíhož uplynutí musí být zapracovány do vnitrostátního právního řádu. Stát, který směrnici neimplementuje do vnitrostátního práva, porušuje právo EU, a může být sankcionován. Nařízení slouží především ke koordinaci vnitrostátních právních systémů, zatímco směrnice sbližují (harmonizují) obsah právních předpisů členských států Platné koordinační akty v oblasti sociálního zabezpečení Pokud nebude uvedeno jinak, budu se zabývat pouze platnou právní úpravou. Předpisy, které od 1. května 2010 koordinují oblast sociálního zabezpečení v EU, jsou zejména Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení (dále jen nařízení 883/2004 ) a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 987/2009, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení (ES) č. 883/2004 (dále jen prováděcí nařízení nebo nařízení 987/2009 ). Uvedená nařízení platí pro státní příslušníky členských států Evropské unie migrujících v rámci těchto států, jejich rodinné příslušníky a pozůstalé. Dále jsou platná i %2F1422%2Fpodzim2010%2FBS503Zk%2Fum%2F;info=. 10 Křepelka, F., Skřivánková, K., Bacho, D., Právo Evropské unie. 3. přeprac. a rozšíř. vyd. Brno : Masarykova univerzita, s. 27. ISBN Rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 14. července 1994, sp. zn. C-91/ Rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 5. dubna 1979, sp. zn. 148/ Týč, V., Úvod do mezinárodního a evropského práva, 2. aktualiz. vyd. Brno : Masarykova univerzita, s. 83. ISBN

12 pro pozůstalé osob, které podléhaly právním předpisům jednoho či více členských států, a to bez ohledu na jejich státní příslušnost, jsou-li jejich pozůstalí státními příslušníky členského státu nebo osobami bez státní příslušnosti anebo uprchlíky bydlícími na území členského státu. Od 1. ledna 2011 jsou tato tzv. nová nařízení (dále budu používat i termín nová pravidla ) platná i pro státní příslušníky třetích zemí. Toto rozšíření působnosti nových nařízení je stanoveno v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1231/2010, kterým se rozšiřuje působnost nařízení 883/2004 a 987/2009 na státní příslušníky třetích zemí, na které se tato nařízení dosud nevztahovala pouze z důvodu jejich státní příslušnosti (dále jen nařízení 1231/2010 ). Nařízení 1231/2010 se neaplikuje ve vztahu k Norsku, Islandu, Lichtenštejnsku, Švýcarsku a dvěma státům EU - Dánsku a Spojenému království. Na státní příslušníky Lichtenštejnska, Norska, Islandu a Švýcarska, kteří migrují po státech Evropského hospodářského prostoru (dále jen EHP ) 14, a jejich rodinné příslušníky a pozůstalé, nebo na osoby zaměstnané a OSVČ, které jsou státními příslušníky EU, a kteří migrují v rámci uvedených čtyř států, a jejich rodinné příslušníky, a v neposlední řadě i na občany třetích zemí ve vztahu k Islandu, Lichtenštejnsku, Norsku, Švýcarsku, Dánsku a Spojenému království se vztahují nařízení Rady (ES) č. 1408/71 o uplatňování systémů sociálního zabezpečení na zaměstnané osoby, osoby samostatně výdělečně činné a jejich příslušníky pohybující se v rámci Společenství (dále jen nařízení 1408/71 ) a nařízení Rady (EHS) č. 574/72, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení 1408/71 (dále jen nařízení 574/72 ). Nařízení 1408/71 a nařízení 574/72 koordinovala oblast sociálního zabezpečení až do 30. dubna 2010 také pro státní příslušníky členských států EU, kteří migrovali po zemích EU. 14 Součástí EHP jsou státy EU a Evropského společenství volného obchodu (dále jen ESVO ). Členskými státy ESVO jsou Island, Lichtenštejnsko a Norsko. Evropská společenství a ESVO uzavřely dohodu o EHP, jež byla podepsána 2. května 1992 v Oportu. EHP byl fakticky vytvořen až 1. ledna Obdobná dohoda o volném pohybu osob byla uzavřena také se Švýcarskem. 12

13 2 Vývoj právní úpravy koordinace sociálního zabezpečení v EU Evropské hospodářské společenství 15 (dále jen EHS ) bylo založeno především z důvodu ekonomické spolupráce členských států. Avšak v souvislosti s mobilitou pracovní síly byly státy EHS nuceny záhy po uzavření Smlouvy o založení EHS přijmout první právní úpravu v oblasti sociálního zabezpečení, a to nařízení Rady č. 3/58 a č. 4/ (Nařízení č. 3/58 položilo základy moderní sociálně-právní koordinace - jeho základní teze platí i v současnosti.) 17 Tato nařízení byla postupně revidována, a 1. října 1972 nahrazena nařízeními Rady č. 1408/71 a 574/72 18, která jsou dosud účinná, i když jen pro omezený okruh osob, jak jsem jej vymezila v kapitole Za zmínku dále stojí 90. léta minulého století, kdy dochází na základě nově přijatých Směrnic (např. směrnice č. 90/364/EHS ze dne 28. června 1990 o právu pobytu a směrnice č. 90/365/EHS ze dne 28. června 1990 o právu pobytu zaměstnaných osob a osob samostatně výdělečně činných po skončení jejich pracovní činnosti) k zintenzivnění spolupráce členských států ES v sociální oblasti a ke změně, kdy se z volného pohybu pracovníků stává volný pohyb osob. Státy si vytyčily zcela konkrétní cíle sociální politiky Společenství, dochází ke sbližování a slaďování postupů v sociální oblasti, zejména v politice zaměstnanosti, neboť v tomto období významně vzrostl počet nezaměstnaných v členských státech Unie. 19 Nařízení 1408/71 bylo vícekrát novelizováno, aby odpovídalo dobovým požadavkům. Poměrně dlouhou dobu však existovala potřeba nahradit stávající nařízení novým, moderním, 20 k čemuž došlo 1. května 2010, kdy vešla v účinnost nařízení 883/2004 a provádějící nařízení 987/2009. Od 1. ledna 2011 pak platí nařízení 1231/2010, kterým se rozšiřuje osobní působnost výše uvedených nových nařízení. 15 EHS bylo založeno Římskou smlouvou, která byla podepsaná dne 25. března 1957 v Římě Francií, Itálií, Německem, Belgií, Nizozemskem a Lucemburskem, a která vstoupila v platnost od 1. ledna Gregorová, Z., Píchová, I. Základy pracovního práva a sociálního zabezpečení v Evropských společenstvích, 1. vyd. Brno : Masarykova univerzita, s. 98. ISBN Fuchs, M. et al. Europäisches Sozialrecht, 5. vyd. Baden-Baden : Nomos Verlag s. 31. ISBN Gregorová, Z., Píchová, I. Základy pracovního práva a sociálního zabezpečení v Evropských společenstvích, 1. vyd. Brno : Masarykova univerzita, s. 98. ISBN Gregorová, Z., Píchová, I. Základy pracovního práva a sociálního zabezpečení v Evropských společenstvích, 1. vyd. Brno : Masarykova univerzita, s. 11. ISBN Koldinská, K. et al. Sociální zabezpečení osob migrujících mezi státy EU. 1. vydání. Praha : C. H. Beck s. 25. ISBN

14 3 Koordinační charakter Až do současnosti si členské státy zachovaly převážnou část své autonomie při nastavení parametrů systémů sociálního zabezpečení. Neexistují např. společné komunitární standardy pro podporu v nezaměstnanosti, jako je stanovení minimální délky předchozího zaměstnání nutné pro získání práva na podporu v nezaměstnanosti, délku jejího vyplácení, míru závislosti výšky podpory na předchozím výdělku nebo pravidla pro ztrátu nároku na podporu. 21 S ohledem na značnou rozdílnost sociálních systémů jednotlivých států 22, na různou intenzitu ochrany sociálních práv, různá institucionální uspořádání, různý politický a ekonomický vývoj a různé tradice nemá EU ambice (alespoň v této fázi vývoje) harmonizovat tyto systémy, ale koordinuje je. Koordinace ponechává národní předpisy beze změn rozdíly mezi národními systémy zůstávají. Koordinace nahrazuje pouze ta národní pravidla, která jsou pro migrujícího pracovníka nebo osobu samostatně výdělečně činnou nevýhodná. 23 Oficiální definice pojmu koordinace sociálního zabezpečení neexistuje. Tato koordinace není definována ani v koordinačních nařízeních, ani ve Smlouvě o založení ES, ba ani v Lisabonské smlouvě, proto jsem pro komplexní pochopení tohoto pojmu zvolila její definici z publikace Ministerstva práce a sociálních věcí ČR (dále také MPSV ), která zní: Koordinační pravidla jsou pravidla mezinárodního práva sociálního zabezpečení, určená k takovému vzájemnému provázání systémů sociálního zabezpečení (i ve vztahu k dalším mezinárodním předpisům), které by umožňovalo úpravu mezinárodních otázek s cílem ochránit postavení migrujících pracovníků, jejich rodinných příslušníků a podobných skupin osob v sociálním zabezpečení Šlosarčík, I. Politický a právní rámec Evropské integrace. 3., aktualiz. vyd. Praha : Wolters Kluwer ČR, a.s., 2010, s. 276, ISBN Například Spojené království má značně liberální systém, který je založený na odpovědnosti jedince; oproti tomu v tzv. severských státech mají systémy s velkou odpovědností státu vůči občanům (zejména Švédsko má poměrně štědrou sociální politiku); v Německu zase stát přenáší svou odpovědnost na zaměstnavatele. 23 Černá, J., Vacík, A. Právo sociálního zabezpečení v rámci Evropské unie. Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o s. 23. ISBN Pennings, F. Úvod do evropského práva sociálního zabezpečení. 1. vyd. Praha : Ministerstvo práce a sociálních věcí, s. 11. ISBN

15 4 Zásady koordinace sociálního zabezpečení Koordinace sociálního zabezpečení je založena na čtyřech základních principech, které vysvětlím v této kapitole. 4.1 Princip rovného zacházení/nakládání Princip rovného zacházení či nakládání je základní zásadou práva ES. Dle této zásady mají osoby migrující v rámci EU/EHP/Švýcarska stejná práva a povinnosti, jako státní příslušníci státu je tedy zakázáno diskriminovat státní příslušníky jiného členského státu, případně příslušníky třetích zemí, kteří mají oprávněný pobyt na území členského státu. Tento princip je uveden v článku 12 Smlouvy o ES či v článku 18 Lisabonské smlouvy, ale také v článku 4 Nařízení 883/04, který stanoví, že osoby, na které se vztahují ustanovení Nařízení, požívají stejné dávky a mají stejné povinnosti dle legislativy členského státu jako jeho státní příslušníci. Příklad: Získá-li Čech či Němec zaměstnáním v České republice dobu důchodového pojištění získanou zaměstnáním či jinou výdělečnou činností v délce alespoň 12 měsíců v posledních 3 letech a splní-li další zákonné podmínky, vznikne jim oběma nárok na podporu v nezaměstnanosti v ČR bez ohledu na jejich státní příslušnost. Nově, od května 2010 se v sociálním zabezpečení objevuje princip asimilace faktů, který lze podřadit pod princip rovného nakládání. V článku 5 Nařízení 883/04 je nazván jako Rovné nakládání s dávkami, příjmy, skutečnostmi nebo událostmi. Narozdíl od obecné zásady stejného zacházení s občany členských států se pod tímto principem rozumí především přisouzení stejných účinků dávkám poskytovaným jiným státem či skutečnostem nastalým v jiném státě tak, jako by byly tyto dávky poskytovány či události nastaly na území dotčeného členského státu. 25 Příkladem uplatňování principu asimilace faktů je zohledňování výkonu nekolidujícího zaměstnání mimo ČR; nepřiznání podpory v nezaměstnanosti v případě, že zaměstnavatel v jiném členském státě skončil pracovněprávní vztah s uchazečem o zaměstnání v posledních 6 měsících před zařazením do evidence uchazečů o zaměstnání z důvodu porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahující se k jím vykonávané práci 25 Odbor Evropské unie a mezinárodní spolupráce MPSV. Sociální zabezpečení osob migrujících v rámci Evropské unie. 1. vyd. Praha : Ministerstvo práce a sociálních věcí, s. 8. ISBN

16 zvlášť hrubým způsobem; zastavení výplaty podpory v nezaměstnanosti po dobu vazby či poskytování dávek nemocenského pojištění v jiném členském státě, atd. 4.2 Princip zachování práv během jejich nabývání (sčítání dob pojištění) Bez tohoto principu by byli migrující pracovníci a osoby samostatně výdělečně činné značně diskriminováni proti těm nemigrujícím - tato zásada totiž umožňuje zohlednit doby pojištění získané v jiných členských státech při posuzování nároku na dávku. Příklad 1: Český státní příslušník byl v posledních 3 letech zaměstnaný a pojištěný ve státech EU - 4 měsíce ve Spojeném království, 4 měsíce v Irsku a 5 měsíců v Nizozemsku. Poté se vrátil do České republiky a požádal o zprostředkování zaměstnání a o podporu v nezaměstnanosti na úřadě práce. Protože prokázal zachování vazeb/bydliště na Českou republiku po dobu výkonu zaměstnání v jiných státech EU, rozhodl úřad práce o přiznání podpory v nezaměstnanosti, neboť zohlednil doby pojištění získané v jiných členských státech, a uchazeč o zaměstnání tedy splnil podmínku celkové doby pojištění pro přiznání podpory v nezaměstnanosti. Příklad 2: Občanka Slovenska pracovala na Slovensku od roku 2005 do konce roku V prosinci 2009 se na Slovenku seznámila s občanem České republiky, se kterým se od ledna 2010 přestěhovala do ČR. Dne 15. března 2010 se za něj provdala. V době od 1. února 2010 do 10. března 2010 byla v České republice zaměstnaná. Dne 20. března 2010 požádala úřad práce v ČR o podporu v nezaměstnanosti. Úřad práce rozhodl přiznání podpory v nezaměstnanosti, protože dle čl. 61 odst. 1 nařízení 883/2004 sečetl doby pojištění získané v ČR a v nezbytné míře ze Slovenska. Kdyby však v ČR zaměstnána nebyla, rozhodl by úřad práce o nepřiznání podpory v nezaměstnanosti dle ust. 39 odst. 1 písm. a) zákona č. 435/2004, o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, neboť by nemohl započítat dobu pojištění získanou zaměstnáním na Slovensku občanka Slovenska neměla po dobu výkonu zaměstnání na Slovensku střed zájmů/bydliště v ČR, pro účely podpory v nezaměstnanosti by tedy získala pouze 1 měsíc a 10 dní důchodového pojištění ze zaměstnání v ČR (podmínkou je získání alespoň 12 měsíců důchodového pojištění z titulu zaměstnání či SVČ v posledních 3 letech) Podrobněji v podkapitole

17 4.3 Princip aplikace právního řádu jediného státu Aby nedocházelo k negativním 27 či pozitivním 28 kolizím zákonů, podléhají občané EU/EHP/Švýcarska právním předpisům vždy pouze jednoho členského státu. Tato zásada vymezuje pravidla, za jakých podmínek se na migrující osobu vztahují předpisy členského státu, ve kterém pobývá, pracuje či vykonává samostatnou výdělečnou činnost, a za jakých podmínek se na něj vztahují předpisy státu, jehož je příslušníkem. Zjednodušeně lze konstatovat, že - na zaměstnance či osobu samostatně výdělečně činnou se vztahují předpisy členského státu, v němž vykonává či naposledy vykonával svou výdělečnou činnost - na úředníka či úřednici se vztahují předpisy členského státu, kterému podléhá správní orgán, který jej zaměstnává - na osobu pobírající dávky v nezaměstnanosti se v souladu s článkem 65 nařízení 883/2004 dle právních předpisů členského státu bydliště vztahují právní předpisy tohoto členského státu - na osobu odvedenou nebo znovu povolanou do vojenské či civilní služby v některém členském státě se vztahují právní předpisy tohoto členského státu - na osobu, která není vymezena výše, se vztahují právní předpisy členského státu bydliště Princip zachování nabytých práv (princip exportu dávek) Předmětem tohoto principu je výplata dávek do ciziny. Tento princip vychází z čl. 7 nařízení 883/2004 a týká se osob, kterým byla dávka v jednom členském státě přiznaná a případně po nějakou dobu poskytovaná, avšak poté vycestovaly do dalšího členského státu, kam je jim dávka vyplácena na bankovní účet, jehož identifikační údaje úřadu práce či příslušné instituci před odjezdem oznámily. Příklad: Slovák, který byl poslední 2 roky zaměstnaný v ČR a o práci poté přišel, se zaevidoval na úřadě práce v ČR a požádal zde také o podporu v nezaměstnanosti. Ta mu byla úřadem práce přiznána a 3 měsíce vyplácena. Protože se chtěl vrátit zpět 27 Negativní kolize nastane v případě, kdy ani jeden stát (např. stát bydliště a stát posledního zaměstnání) se necítí být příslušným k přiznání dávky sociálního zabezpečení osobě, která byla pojištěna ve více státech EU/EHP/Švýcarska. 28 V případě pozitivní kolize se jedná například o dvojí pojištění, kdy dva členské státy jsou příslušné k přiznání stejné dávky sociálního zabezpečení. 29 Pojem bydliště bude vysvětlen v kapitole

18 na Slovensko, kde si chtěl hledat práci, a přitom nechtěl přijít o možnost výplaty podpory z ČR, nebyl to s ohledem na princip zachování nabytých práv žádný problém. 18

19 5 Osobní rozsah koordinace Osoby, na něž se koordinační pravidla vztahují, jsou uvedeny v článku 2 Nařízení 883/04. Z něj vyplývá, že se jedná o všechny občany EU a také o osoby, které bydlí na území EU, přestože jsou osobami bez státní příslušnosti či uprchlíky. Nová koordinační nařízení se vztahují také na příbuzné výše uvedených osob či jejich pozůstalé, výjimečně také na státní úředníky, jejich rodinné příslušníky či pozůstalé 30. Oproti nařízení 1408/71, které krylo osoby zaměstnané nebo OSVČ a studenty ( ) se tedy osobní rozsah stávajícího nařízení rozšířil fakticky na všechny osoby včetně neaktivních. 31 Až do konce roku 2010 nebylo možné uplatnit koordinační pravidla na občany třetích zemí, kteří nebyli rodinnými příslušníky či pozůstalými po občanech EU či nebydleli v členských státech EU 32, od 1. ledna 2011 se nová koordinační pravidla vztahují i na státní příslušníky třetích zemí, a to dle nařízení 1231/2010. Jak už jsem uvedla v oddíle Nařízení 1231/2010 se neaplikuje ve vztahu k Norsku, Islandu, Lichtenštejnsku, Švýcarsku a dvěma státům EU - Dánsku a Spojenému království. Toliko osobní vymezení dle nařízení 883/2004. Protože se na státní příslušníky Lichtenštejnska, Norska, Islandu a Švýcarska, kteří migrují po státech EHP a po Švýcarsku neuplatňují nová koordinační pravidla, nýbrž nařízení 1408/71 a 574/72, je jejich osobní rozsah vymezen trošku jinak: Uvedená nařízení se vztahují na občany těchto států, pokud jsou osobami zaměstnanými, samostatně výdělečně činnými či studenty, dále na jejich rodinné příslušníky a pozůstalé; dále se vztahují na osoby zaměstnané a OSVČ, které jsou státními příslušníky EU, a kteří migrují v rámci uvedených čtyř států, a jejich rodinné příslušníky a pozůstalé, a v neposlední řadě i na občany třetích zemí, kteří legálně pobývají na území Islandu, Lichtenštejnska, Norska, Švýcarska, Dánska a Spojeného království. V současné době je poměrně komplikované rozlišit, na které osoby se vztahují ta či ona koordinační pravidla, očekává se však, že až budou pozměněny stávající dohody s EHP a 30 Gregorová, Z. Sociální zabezpečení v EU základní zásady, osobní a věcný rozsah. Elektronické studijní materiály. Brno : Masarykova univerzita, vloženo 3. listopadu 2010 *cit Dostupné z: %2F1422%2Fpodzim2010%2FBS503Zk%2Fum%2F;info=. 31 Odbor Evropské unie a mezinárodní spolupráce MPSV. Sociální zabezpečení osob migrujících v rámci Evropské unie. 1. vyd. Praha : Ministerstvo práce a sociálních věcí, s. 14. ISBN Rozsudek Evropského soudního dvora ze dne , sp. zn. C-95/99. 19

20 Švýcarskem 33, vstoupí v platnost nová koordinační pravidla také ve státech, které jsou prozatím koordinovány nařízením 1408/71 a 574/72 - osobní vymezení koordinace pak bude poměrně jednoduché a přehledné. 33 Evropská komise: Koordinace sociálního zabezpečení na úrovni EU časté dotazy [online]. [cit Dostupné z: 20

21 6 Věcný rozsah koordinace Přestože se v následujících kapitolách hodlám zabývat výhradně dávkami v nezaměstnanosti, považuji za účelné, abych na tomto místě uvedla alespoň výčet dávek sociálního zabezpečení, které jsou koordinovány nařízeními 883/2004 a 987/2009. V oblasti věcného rozsahu koordinace se nejvýrazněji projevují rozdíly v národních legislativách. Věcný rozsah koordinace proto vymezuje s ohledem na tuto značnou rozdílnost pouze okruhy dávek, které jsou v členských zemích EU poskytovány, a nikoliv dávky samotné, tedy konkrétní. Zda je konkrétní dávka dávkou koordinovanou, a případně do jaké oblasti ji lze podřadit, je nutné posoudit dle čl. 1 nařízení 883/2004 s ohledem na charakteristické rysy a účel. Konstantní judikatura Evropského soudního dvora je rovněž významným vodítkem. 34 V článku 3 Nařízení 883/04 je uvedeno, že nařízení se vztahuje na veškeré vnitrostátní právní předpisy 35 týkající se těchto právních oblastí sociálního zabezpečení: - dávky v nemoci 36 - dávky v mateřství a rovnocenné otcovské dávky - dávky v invaliditě - dávky ve stáří - pozůstalostní dávky - dávky při pracovních úrazech a nemocech z povolání - pohřebné - dávky v nezaměstnanosti - předdůchodové dávky - rodinné dávky Nařízení se nevztahuje například na: - sociální a léčebnou pomoc - dávky pro oběti války či pro oběti následků války - dávky pro oběti trestných činů, atentátů či teroristických útoků - dávky pro oběti, které jsou znevýhodněny z politických či náboženských důvodů - dávky, které jsou založené na dohodách mezi zaměstnavateli a odbory Chvátalová, I. Koordinace sociálního zabezpečení v Evropské unii. In Práce & mzda. 2010, roč. 58, č. 6, s. 33. ISSN Článek 1 písm. l) Nařízení č. 883/2004 stanoví, že právními předpisy se pro každý členský stát rozumí právní a správní předpisy a jiné statutární předpisy a všechna ostatní prováděcí opatření týkající se odvětví sociálního zabezpečení. 36 Dle rozsudku ESD ze dne 16. července 2009, sp. zn. C-208/07, je za dávku v nemoci považován mj. příspěvek na péči. 37 Příkladem těchto dávek jsou ty, které jsou poskytované ze systémů penzijního připojištění a systémů předčasných důchodů. 21

22 7 Dávky v nezaměstnanosti nemigrujících občanů ČR Abych se mohla v následující kapitole zabývat aplikací koordinačních nařízení v praxi českých úřadů práce, musím nejdříve zmínit českou právní úpravu dávek v nezaměstnanosti. V České republice jsou dávkami v nezaměstnanosti podpora v nezaměstnanosti a podpora při rekvalifikaci obé upravuje zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů (dále také zákon o zaměstnanosti nebo ZoZ ). Tyto dávky jsou prvkem pasivní politiky zaměstnanosti. Jedná se o hmotné zabezpečení poskytované státem nezaměstnanému tehdy, je-li tento veden v evidenci uchazečů o zaměstnání 38 a splňuje-li další zákonné podmínky pro nárok na tyto dávky. O nároku na dávky v nezaměstnanosti rozhoduje úřad práce ve správním řízení dle zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen správní řád ). Dávky v nezaměstnanosti plní dvě důležité funkce, a to: - funkci alimentační zajišťují uchazeči o zaměstnání alespoň po určitou dobu základní životní úroveň - funkci motivační - svou výší vedou uchazeče o zaměstnání k tomu, aby se sám snažil získat zaměstnání nebo aby se rekvalifikoval Podmínky pro nárok na dávky v nezaměstnanosti Nárok na podporu v nezaměstnanosti je vázán na několik podmínek, z nichž primární je ta, že si uchazeč o zaměstnání musí o podporu v nezaměstnanosti požádat. Správní řízení ve věci podpory v nezaměstnanosti je totiž zahájené na základě podané žádosti, nikoliv z moci úřední, jak tomu bylo za účinnosti zákona č. 1/1991 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů. Další podmínky jsou uvedené v ustanovení 39 odst. 1 zákona 38 Uchazečem o zaměstnání je dle zákona o zaměstnanosti fyzická osoba, která osobně požádá o zprostředkování vhodného zaměstnání úřad práce, v jehož správním obvodu má bydliště, a při splnění dalších zákonem stanovených podmínek je úřadem práce zařazena do evidence uchazečů o zaměstnání. Oněmi dalšími podmínkami je např. skutečnost, že fyzická osoba, která žádá o zařazení do evidence uchazečů o zaměstnání, není v pracovněprávním vztahu či ve služebním poměru (výjimkou je výkon nekolidujících zaměstnání ), není osobou samostatně výdělečně činnou, společníkem či jednatelem společnosti s ručením omezeným, členem představenstva akciové společnosti vykonávající pro společnost práci, soudcem poslancem či senátorem, členem vlády, prezidentem, osobou výdělečně činnou v cizině, fyzickou osobou soustavně se připravující na budoucí povolání, osobou invalidní ve třetím stupni, osobou, jež je uznána dočasně neschopnou práce, vykonává trest odnětí svobody či ochranné opatření zabezpečovací detenci nebo je ve vazbě 39 Galvas, M. et al. Pracovní právo, 2. aktualiz. a dopl. vyd. Brno : Masarykova univerzita, s ISBN

23 o zaměstnanosti, kde je stanoveno, že nárok na podporu v nezaměstnanosti má uchazeč o zaměstnání, který: a) získal v rozhodném období, tj. v posledních třech letech před zařazením do evidence uchazečů o zaměstnání, zaměstnáním nebo jinou výdělečnou činností dobu důchodového pojištění (dále také doba DP ) podle zvláštního právního předpisu 40 v délce alespoň 12 měsíců (dále jen předchozí zaměstnání ) nebo tuto podmínku splnil započtením náhradní doby 41 b) ke dni, ke kterému má být podpora v nezaměstnanosti přiznána, není poživatelem starobního důchodu. V odstavci 2 výše uvedeného ustanovení je dále stanoveno, že nárok na podporu v nezaměstnanosti nemá uchazeč o zaměstnání: a) s nímž byl v posledních 6 měsících před zařazením do evidence uchazečů o zaměstnání zaměstnavatelem skončen pracovněprávní vztah z důvodu porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se práci, kterou vykonával, zvlášť hrubým způsobem, 42 b) jenž v posledních 6 měsících před zařazením do evidence uchazečů o zaměstnání bez vážného důvodu opakovaně sám ukončil vhodné zaměstnání 43 nabídnuté úřadem práce, c) který má nárok na výsluhový příspěvek 44, a tento je vyšší než podpora v nezaměstnanosti, která by uchazeči o zaměstnání náležela, pokud by neměl nárok na výsluhový příspěvek; totéž platí pro příspěvek za službu 45 d) jenž ke dni, k němuž má být podpora v nezaměstnanosti přiznána, vykonává tzv. nekolidující zaměstnání Zákon č. 155/1995 Sb. o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o DP ) 41 Náhradní dobou je například doba pobírání invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně, osobní péče o dítě do 4 let věku nebo příprava osoby se zdravotním pojištěním k práci. 42 Dle 55 odst. 1 písm. b) a 52 písm. g) zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákoník práce ). 43 Vhodné zaměstnání je takové, jež zakládá povinnost odvádět pojistné na důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti, a které splňuje i další podmínky stanovené v 20 ZoZ. 44 Podle zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, ve znění pozdějších předpisů, nebo dle zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů. 45 Dle zákona č. 183/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie ČR, ve znění pozdějších předpisů. 46 Termín nekolidující zaměstnání je užíván pro výkon činnosti na základě pracovního či služebního poměru, nebo pro výkon činnosti na základě dohody o pracovní činnosti nebo dohody o provedení práce, pokud měsíční výdělek či odměna nepřesáhne polovinu minimální mzdy. Sazba minimální mzdy činí dle nařízení vlády č. 567/2006 Sb., o minimální mzdě, o nejnižších úrovních zaručené mzdy, o vymezení 23

24 Podpora v nezaměstnanosti náleží uchazeči o zaměstnání při splnění stanovených podmínek ode dne podání písemné žádosti o podporu v nezaměstnanosti. Skutečnosti rozhodné pro přiznání a poskytování podpory v nezaměstnanosti je uchazeč o zaměstnání povinen doložit, a to například evidenčním listem důchodového pojištění, potvrzením o zaměstnání, potvrzením o výši průměrného měsíčního čistého výdělku, a změny těchto skutečností je povinen písemně oznámit úřadu práce nejpozději do 8 kalendářních dnů. Požádá-li uchazeč o zaměstnání o poskytnutí podpory v nezaměstnanosti nejpozději do 3 pracovních dnů po skončení zaměstnání nebo jiných činností uvedených v 25 odst. 1 zákona o zaměstnanosti nebo činností, které jsou podle 41 odst. 3 téhož zákona považovány za náhradní doby zaměstnání, přizná se podpora v nezaměstnanosti ode dne následujícího po skončení zaměstnání nebo uvedených činností. Nárok na podporu při rekvalifikaci uchazeč o zaměstnání vzniká uchazeči o zaměstnání tehdy, účastní-li se rekvalifikace zabezpečované úřadem práce a není-li poživatelem starobního důchodu. Přiznání a poskytování podpory při rekvalifikaci není vázáno na podmínku splnění započitatelné doby důchodového pojištění. Poskytuje se po celou dobu rekvalifikace a úřad práce rozhoduje o jejím přiznání z moci úřední, tedy nikoliv na žádost uchazeče o zaměstnání. 7.2 Podpůrčí doba podpory v nezaměstnanosti Délka podpůrčí doby, tj. doby poskytování podpory v nezaměstnanosti, je od roku 2004 odstupňována dle věku uchazeče o zaměstnání (dále také uchazeč ), kterého dosáhl ke dni podání žádosti o podporu v nezaměstnanosti. Uchazeči o zaměstnání do 50 let věku včetně mají nárok na pětiměsíční podpůrčí dobu, uchazečům o zaměstnání starším 50 let, avšak nikoliv starším 55 let, náleží podpůrčí doba osmiměsíční, a v případě uchazečů o zaměstnání starších 55 let může podpora v nezaměstnanosti náležet až po dobu 11 měsíců. Výplata dávek v nezaměstnanosti se rozhodnutím zastaví v případě, že je uchazeč o zaměstnání ve výkonu vazby, náleží mu starobní důchod nebo dávky nemocenského pojištění. Dalším důvodem pro dočasné neposkytování podpory v nezaměstnanosti je poskytování podpory při rekvalifikaci a od také nekolidující zaměstnání. ztíženého pracovního prostředí a o výši příplatku ke mzdě za práci ve ztíženém pracovním prostředí, ve znění pozdějších předpisů 8000 Kč za měsíc. 24

25 Další novinkou zakotvenou v zákoně o zaměstnanosti od je 44a, jenž stanoví, že uchazeči o zaměstnání, jemuž náleží z posledního zaměstnání odstupné 47, odbytné 48 či odchodné 49, se podpora v nezaměstnanosti poskytne až po uplynutí doby, která odpovídá výši odstupného, odbytného či odchodného. Nárok na podporu v nezaměstnanosti zaniká uplynutím výše uvedené podpůrčí doby, ukončením vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání anebo vyřazením z této evidence. Jedna podpůrčí doba může být čerpána v rámci několika evidencí na úřadě práce. V případě, že uchazeč o zaměstnání nevyčerpá celou podpůrčí dobu v posledních 3 letech před dalším zařazením do evidence uchazečů o zaměstnání, a po uplynutí její části získá dobu předchozího zaměstnání v délce alespoň tří měsíců, vznikne mu nárok na podporu v nezaměstnanosti po celou podpůrčí dobu, v opačném případě čerpá podporu v nezaměstnanosti pouze po dobu, která zbývá do uplynutí podpůrčí doby, jež začala plynout v předchozí evidenci. V případě, že v posledních 3 letech vyčerpá uchazeč o zaměstnání celou podpůrčí dobu a poté získá dobu předchozího zaměstnání v délce alespoň šesti měsíců, nárok na podporu v nezaměstnanosti mu vznikne po celou podpůrčí dobu. Nezíská-li dobu předchozího zaměstnání alespoň v délce šesti měsíců, nárok na podporu v nezaměstnanosti mu nevznikne. Při každém dalším rozhodování o podpoře v nezaměstnanosti je nutné ověřit splnění podmínky celkové doby předchozího zaměstnání. Příklad: Slečna K. vykonávala v době od do činnost na základě dohody o provedení práce, v době od do činnost na základě dohody o pracovní činnosti. Dne byla zařazena do evidence uchazečů o zaměstnání na úřadě práce a tento den požádala o podporu v nezaměstnanosti. Vedení v této evidenci bylo ukončeno z důvodu zahájení samostatné výdělečné činnosti (dále také SVČ ) od Tuto činnost vykonávala , od byla opět zařazena do evidence uchazečů o zaměstnání a opět požádala o podporu v nezaměstnanosti. Od začala studovat na vysoké škole, a protože se jednalo o denní studium, bylo jí vedení v evidenci ukončeno ke dni zahájení studia. Studium 47 Dle zákoníku práce. 48 Dle zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, ve znění pozdějších předpisů. 49 Dle zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů nebo dle zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, ve znění pozdějších předpisů. 25

26 ukončila a den poté se zaevidovala na úřadu práce a požádala o podporu v nezaměstnanosti. Na základě její první žádosti o podporu v nezaměstnanosti rozhodl úřad práce o nepřiznání podpory v nezaměstnanosti, neboť nesplnila podmínku celkové doby předchozího zaměstnání (výkon činnosti na základě dohody o provedení práce se do této doby nezapočítává). Na základě její druhé žádosti rozhodl o přiznání podpory v nezaměstnanosti od po celou podpůrčí dobu pěti měsíců (splnila všechny zákonem stanovené podmínky pro nárok na podporu v nezaměstnanosti). Na základě třetí podané žádosti o podporu v nezaměstnanosti rozhodl úřad práce o jejím přiznání od po podpůrčí dobu čtyř měsíců (celý jeden měsíc, září 2009, pobírala podporu v nezaměstnanosti v předchozí evidenci, a po uplynutí této části podpůrčí doby nezískala dobu předchozího zaměstnání v délce alespoň tří měsíců doba studia je sice náhradní dobou zaměstnání, ale není dobou předchozího zaměstnání). 7.3 Výpočet dávek v nezaměstnanosti Výše podpory v nezaměstnanosti a podpory při rekvalifikaci se 50 odst. 1 a 2 zákona o zaměstnanosti stanoví procentní sazbou z průměrného měsíčního čistého výdělku 50 z posledního ukončeného zaměstnání uchazeče o zaměstnání v rozhodném období, kterým jsou poslední tři roky před zařazením do evidence uchazečů o zaměstnání, nebo v případě samostatné výdělečné činnosti z posledního vyměřovacího základu v rozhodném období, který je přepočtený na jeden kalendářní měsíc (dále jen vyměřovací základ ). Je zde tedy uplatněn princip zásluhovosti (ekvivalence). V případě ukončení více zaměstnání či zaměstnání a SVČ ve stejný den se dávky v nezaměstnanosti vypočítají ze součtu výdělků či ze součtu výdělku a vyměřovacího základu Procentní sazba dávek v nezaměstnanosti Od rozlišuje zákon o zaměstnanosti dvě situace, podle kterých se stanoví procentní sazba podpory v nezaměstnanosti: 1) Po celou podpůrčí dobu je poskytována podpora v nezaměstnanosti pouze ve výši 45 % průměrného měsíčního čistého výdělku nebo vyměřovacího základu v tom 50 Průměrný měsíční čistý výdělek zaměstnavatel stanoví dle ustanovení 351 a násl. zákoníku práce. 26

27 případě, když uchazeč o zaměstnání ukončil zaměstnání ze své strany bez vážného důvodu 51 nebo dohodou se zaměstnavatelem též bez vážného důvodu. 2) Po dobu prvních dvou měsíců podpůrčí doby je podpora v nezaměstnanosti poskytována ve výši 65 %, po dobu dalších dvou měsíců ve výši 50 % a po zbytek podpůrčí doby ve výši 45 % průměrného měsíčního čistého výdělku nebo vyměřovacího základu, bylo-li zaměstnání ukončeno ze strany zaměstnavatele, dále také dohodou z vážných důvodů anebo ze strany zaměstnance z vážných důvodů. Procentní sazba podpory při rekvalifikaci činí 60 % průměrného měsíčního čistého výdělku nebo vyměřovacího základu. Částky získané násobením výdělku či vyměřovacího základu s příslušnou procentní sazbou se zaokrouhlují vždy na celé koruny směrem nahoru Maximální výše dávek v nezaměstnanosti Výše dávek v nezaměstnanosti je s ohledem na princip sociální solidarity, která souvisí především s utvářením a rozdělováním životních podmínek a prostředků jedinců a sociálních skupin v zájmu naplňování ideje sociální spravedlnosti 52, omezena. V případě podpory v nezaměstnanosti se maximální výše stanoví násobením koeficientu 0,58 s průměrnou mzdou v národním hospodářství za první až třetí čtvrtletí kalendářního roku předcházejícímu roku, ve kterém byla podaná žádost o podporu v nezaměstnanosti (dále jen průměrná mzda v národním hospodářství ). 53 V případě podpory při rekvalifikaci se výše uvedená průměrná mzda v národním hospodářství násobí koeficientem 0,65. Maximální výše podpory v nezaměstnanosti v roce 2011 činí Kč a maximální výše podpory při rekvalifikaci Kč. 51 Vážné důvody jsou specifikovány v 5 písm. c) zákona o zaměstnanosti, a tyto spočívají zejména v nezbytné osobní péči o dítě do 4 let, v osobní péči o osobu, která je osobou závislou na pomoci jiné osoby ve stupni II, III nebo IV, ve zdravotních důvodech, v docházce dítěte do předškolního a školního zařízení a v povinné školní docházce a v dalších vážných osobních důvodech, jejichž vážnost posoudí úřad práce v rámci institutu správního uvážení. 52 Krebs, V., et al. Sociální politika. 5. přeprac. a aktualiz. vyd. Praha : Wolters Kluwer ČR, s. 32. ISBN Průměrná mzda v národním hospodářství za 1. až 3. čtvrtletí roku 2010 činí na základě Sdělení MPSV ze dne 8. prosince 2010 publikovaným ve sbírce zákonů v částce 140 pod č. 390/2010 Sb., o vyhlášení průměrné mzdy v národním hospodářství za první až třetí čtvrtletí roku 2010 pro účely zákona o zaměstnanosti, Kč. 27