Literatura - zdroje. Kučerová, I.: Ekonomiky. Karolinum Praha ISBN80-

Transkript

1 Ekonomiky ČZ EU v 90. letech a počátkem nového milénia VSFS Mezinárodní ekonomická integrace KSM

2 Literatura - zdroje Čerpáno z: Kučerová, I.: Ekonomiky členských států Evropské unie. Karolinum Praha ISBN X. Statistiky Eurostat na adrese: ČSÚ ( 2

3 Příčiny a přínosy integračních procesů v západní Evropě po 2. sv. válce Příčiny integračních procesů na území západní Evropy po 2. sv. válce: politické (redukce válečného rizika); ekonomické (vysoká míra internacionalizace ekonomik, poválečná obnova v Evropě, protiváha v USA); Přínosy mnoho, mj. snížení diferencí v ekonomické výkonnosti a tedy i sociální úrovně. 3

4 Kategorie států 1. Země tzv. jádra, tj. Francie, SRN, Itálie, Belgie, Nizozemsko, Lucembursko + UK a Dánsko 2. Irsko + země tzv. jižní větve, tj. Španělsko, Portugalsko a Řecko; 3. Země tzv. severního rozšíření (Švédsko, Finsko, Rakousko). 4

5 Kritéria srovnání Výchozí podmínky Realizovaná hospodářská politika Makroekonomické ukazatele 5

6 Výchozí podmínky 1. skupina determinanty: velikost trhu, technická vyspělost ekonomiky, tradiční výrobní orientace, míra zapojení do mezinárodní dělby práce. Nejsilnější ekonomikou SRN. Oddělení západní a východní části, odlišný ekonomický vývoj (45 let). Disproporce v ekonomické úrovni značné strukturální problémy, proces vyrovnávání ekonomické úrovně vysoké výdaje ze SR. 6

7 Výchozí podmínky 1. pokračování Vysoká míra nezaměstnanosti v nových spolkových zemích (17,5 %), ve starých spolkových zemích na přirozené míře kolem 4 %. SRN po 2. sv. válce reparace, v r souhrn ekonomických reforem účinné, později se hovoří o tzv. hospodářském zázraku. Pozitivní vztah SRN k integraci. 7

8 Výchozí podmínky 2. pokračování Francie struktura NH po 2. sv. válce: rozsáhlý agrární sektor, průmyslová výroba. Vliv rozpadu a zrušení koloniální soustavy, stabilizace až v 60. letech. BENELUX dobrá poloha pro obchod, velmi otevřené ekonomiky, celní unie po 2. sv. v., měnová unie mezi Belgií a Lucemburskem (do r. 1999). Itálie teritoriální diferenciace částečné snížení pomocí ES. 8

9 Výchozí podmínky 3. pokračování VB nezapojila se do projektu ESUO, EHS a EURATOM. ESVO. Zaostávání britského průmyslu v 50. letech. Rozpad koloniální soustavy. Průmysl modernizován až v 80. letech. Zemědělství reforma efektivní. Dánsko dlouhodobě úspěšná průmyslová politika, zaměřená na nové technologie. Není členem oblasti jednotné měny, stejně jako VB. 9

10 Výchozí podmínky 4. pokračování Státy II. skupiny rozvojová fáze, tj. nižší ekonomická efektivnost, strukturální problémy. Převažující agrární sektor s vysokým podílem na zaměstnanosti. Nejúspěšnější zemí je Irsko. 10

11 Výchozí podmínky 5. pokračování III. skupina: vyspělé tržní ekonomiky. Nejprve EFTA, poté vstup do EU (1/1/95). Politická neutralita. Vysoký podíl zapojení do MDP (malý národní trh). Regionální diferenciace (Finsko + Švédsko). Finsko bylo dlouhá léta ve sféře zájmů Ruska (později SSSR). Adaptační proces v 90. letech. 11

12 Realizovaná hospodářská politika (RHP) Ekonomiky EU vysoký podíl státu v hospodářském vývoji. SR/HDP u zemí EU ve skupině RTE nejvyšší. Většina zemí EU od 50. let budování státu blahobytu (přerozdělování, veřejná spotřeba a nákladné sociální systémy). Daňové systémy se mezi sebou liší. 12

13 RHP 1. pokračování SRN po 2. sv. v. mix politik rychlá poválečná obnova, dlouhé období růstu.radikální měnová reforma (1948) pod vedením Erharda. Ordoliberalismus (liberální principy + úloha státu v ekonomice). Stát prostřednictvím HP pečuje o zachování tržních principů zdravá konkurence, stabilita měny, sociální stabilita). 13

14 RHP 2. pokračování Od r keynesiánství, od r konzervativní obrat (snížení úlohy státu v ekonomice). Pozornost trhu práce. Francie vliv levicových vlád (sociální reformy + etatizace až 20 % HDP) plánování, od r monetaristický obrat (snížení daní, sociálních odvodů, proinvestiční politika zaměřená na technologické inovace) reprivatizace části státního vlastnictví. Ochrana pracovní síly, propopulační orientace. 14

15 RHP 3. pokračování Středně vysoká daňová zátěž, regionální politika. Belgie stát blahobytu. Veřejné výdaje v 80. letech více než 60 % HDP, kumulovaný veřejný dluh v r % HDP. Míra zdanění v 90. letech kolem 46 % HDP. Nízká inflace. 15

16 RHP 4. pokračování Nizozemsko fungující stát blahobytu, vysoké přerozdělování. Míra zadlužení ale nižší 80 % HDP v pol. 90. let. Celková míra zdanění byla 44 % HDP. Plánování jako ve Francii. Sociální konsensus. Lucembursko vytváření konkurenčního prostředí otevřenost ekonomiky a vstřícná daňová politika. Lucembursko: HDP/ob. v PPP více než 2 x vyšší, než průměr EU. 16

17 RHP 5. pokračování Itálie v letech keynesiánství. Nutnost regionální politiky. vysoký počet státních podniků, vysoký podíl státních investic (v 70. letech v době krizí). Demografické problémy (klesá porodnost), propopulační politika. Koncem 1998 celkové zadlužení Itálie 114,9 %. 17

18 RHP 6. pokračování UK po 2. sv. v. vítězí levice sociální programy ve školství, zdravotnictví a sociálním pojištění. Etatizace nejdůležitějších odvětví. CB podřízena vládě. Keynesiánství do konce 70. let poté nastupuje Thatcherová konzervativní vláda změny. Následně pokles daní, snížení podílu SR na HDP, výrazná privatizace, snížení daňové zátěže (35 % HDP). 18

19 RHP 7. pokračování Dánsko stát blahobytu vysoká životní úroveň za Lucemburskem. Po 2. sv. v. růst veřejné spotřeby, vysoké daně. Sociální solidarita. Po r míra dánského zdanění 53 % HDP, což je vysoké. HP proticyklická keynesiánství + stabilita měny. V r nutný restriktivní program. Regionální politika. 19

20 RHP 8. pokračování Druhá skupina Úspěšné Irsko (modernizace - industrializace). Regionální politika. Proexportní strategie.diferencované daně podle odvětví (průmysl a finančnictví 10 %, ostatní sektory 32 %). 20

21 RHP 9. pokračování Řecko po 2. sv. v. chaos, stabilizace po r (socialisté vláda 30 let). Vliv na hospodářskou politiku (etatizace, fiskální expanze při klesajících rozpočtových příjmech kumulace veřejného dluhu). Po r restriktivní strategie.). 21

22 RHP 10. pokračování Španělsko + Portugalsko (Š+P) i přes totalitní režimy systém státního intervencionismu. Š v 70. a 80. l. restrukturalizace ekonomiky. Plnění maastrichtských kritérií celkem úspěšně. Příznivé podnikatelské klima. P rozsáhlá privatizace snížení veřejných financí. Plnění maastrichtských kritérií celkem úspěšně. Nutná reforma důchodového a zdravotního pojištění. 22

23 RHP 11. pokračování Třetí skupina zemí stabilizované ekonomiky, průmyslově vyspělé. Rakousko keynesiánství. Součástí hospodářské strategie je sociální partnerství, faktor stabilizace. Daňový systém celková zátěž asi 43 % HDP. 23

24 RHP 12. pokračování Švédsko počátky specifického modelu HP 2. pol. 30. let (welfare state) tzv. mzdové úsporové fondy (spravuje stát + odbory). Cíl: vyrovnávat platy v odvětvích s nižší produktivitou historický kompromis mezi organizacemi zaměstnavatelů a zaměstnanců. Od 60. let regionální politika. Aktivní politika zaměstnanosti. Vysoké přerozdělování. Celková daňová zátěž 51 % HDP. Ochota je platit. 24

25 RHP 13. pokračování Finsko industrializace a restrukturalizace. Rozpad SSSR nutné změny ve finské ekonomice (podpora investic do moderních technologií). Monetární restrikce, restrukturalizace bankovního sektoru. 25

26 Makroekonomický vývoj Ekonomická integrace - reálná konvergence jednotlivých ekonomik ČS. Strukturální operace. Význam budování vnitřního trhu a hospodářské a měnové unie. Maastrichtská kritéria a jejich plnění. Pakt stability a růstu (2002), polemika o jeho udržitelnosti. problémy Francie, Německa a Portugalska. 26

27 RHP 6. pokračování 27