Životopis Hanse Raaba Pohlédl jsem smrti do oèí

Transkript

1

2 Životopis Hanse Raaba Pohlédl jsem smrti do oèí Èerný tunel, a najednou bylo všechno prùzraèné a jasné. Žádné mlžné stìny, nic, co by bylo neprùhledné. Zazáøily barvy, hlavnì modrá. Nìco takového jsem nikdy pøedtím nevidìl. Všude plno svìtla. Všechny cesty byly volné. Vidìl jsem vzdušné domy prostoupené svìtlem, jak to známe z tropických zemí. Vše bylo krásné a èisté. Zcela jasnì jsem slyšel známé hlasy. Cítil jsem se neuvìøitelnì blaženì a lehce. Zdálo se mi, že se vznáším. V tomto svìtì jsem chtìl zùstat, a to navždy. Pane Raabe, vy jste nemìl jen jednoho andìla strážného, ale po vašem boku jich muselo stát více, øekl mi z veliké dálky neznámý mužský hlas. Hlas patøil muži v bílém plášti. Nejen on, ale i všechno v tomto prostoru bylo snìhobílé, jako bych se nacházel uprostøed mohutné snìhové laviny. Postupnì dostávali lidé i pøedmìty v mém okolí urèitìjší tvary. Zjevnì jsem se nacházel v nemocnièním pokoji bílé stìny, nezvyklé lùžko, množství pøístrojù, hadièek a monitorù, lékaøi a sestry. Znovu jsem byl zpátky na této zemi. Zaveïte mne znova do mého krásného a barevného svìta, kde jsem se cítil tak blaženì a bezpeènì! Toto pøání se mne zmocnilo v tomto zvláštním okamžiku mezi životem a smrtí, mezi vìèností a pøítomným okamžikem, mezi snem Hans Raab a skuteèností. Co se to jen se mnou stalo? Na nic jsem si nemohl vzpomenout. Mé vzpomínky byly jako vymazány. Teprve pozdìji jsem si z útržkù svých vlastních vzpomínek a z vyprávìní mé ženy utvoøil obraz o tom, co se se mnou vlastnì stalo. Má žena a já jsme byli pozváni na oslavu narozenin jednoho z mých spolupracovníkù. Jeli jsme tam autem a ponìkud jsme se opozdili. V sále již vládlo veselí, bujarost a zábava. Vzduch byl díky množství lidí a kouøi z cigaret tak tìžký, že by se dal krájet. Pocítil jsem hroznou žízeò, ale na místech, která byla pro nás rezervována, stála jen jedna sklenice s bílým a jedna sklenice s èerveným vínem pro každého z nás. Sklenice s vodou zde nebyla. Sotva jsem vypil sklenici èerveného vína, pocítil jsem náhle silnou nevolnost. Musím rychle na èerstvý vzduch! To bylo to poslední, co jsem ještì øekl. A potom všude krev, krev, krev. Prýštila mi z úst i z nosu. Z dálky jsem slyšel nìkoho øíkat: Paní Raabová, to není srdeèní infarkt, to urèitì musí být od plic. V sanitce jsem ztratil vìdomí. Upadl jsem do komatu. Vrtulníkem jsem byl pøepraven do univerzitní kliniky v Homburgu, kde již bylo všechno pøipraveno k operaci. Vše muselo být provedeno rychle. Mùj život visel jen na vlásku, øekli mi pozdìji. Po 22 dnech jsem se probudil z umìlého spánku, do kterého mne lékaøi uvedli. Když jsem pomalu pøicházel k sobì, pocítil jsem hlad a žízeò. Mezitím jsem se znova vracel nazpìt a upadal jsem do døímot.

3 Tak to trvalo deset dní. Zdálo se, že jsem znova utekl smrti z lopaty. Najednou další kolaps. Zaèal jsem na své nemocnièní samotce køièet a byl jsem si zcela jist: To je tvùj konec, Hansi Raabe. Všem plánùm je konec. Všechno je pryè. Nìkdo z nemocnièního personálu musel slyšet mùj køik. Kdosi pøispìchal a vytrhl mi kanylu z hlavní tepny. Uvidìl jsem mladou sestru, která mi svým rychlým zásahem zachránila život. Pohlédnete- li jednou smrti do tváøe, ztratíte ve velké míøe strach, který jste z ní døíve mìli. Zaènete hodnotit svùj život, pøebírat se ve vzpomínkách a kladete na váhu své kladné, pøínosné èiny i dluhy. Tak jsem pøišel na nápad, nìco z toho zachytit a povyprávìt o neobyèejné životní cestì sárského chlapce pocházejícího z prostinkých pomìrù, který se díky své píli, energii, tvùrèí povaze a neúnavnosti stal úspìšným podnikatelem, jehož heslem vždy bylo a je: Nic nevznikne bez úsilí! Neexistuje øíci, že nìco nejde! Horník: kdo byl víc? Stát se horníkem, to byl v padesátých letech minulého století sen moha mladých chlapcù v Sársku. Mnohdy již i jejich dìdové a otcové fárali v dole, aby sárské zemi vyrvali její èerné zlato. Mùj otec padl ve válce, ale mùj dìdeèek a všichni mí bratranci fárali v dole. My chlapci jsme se již tehdy tak trochu cítili jako hrdinové prùmyslové éry. A v neposlední øadì tehdy horníci vydìlávali dosti penìz. Jejich rodiny mìly zajištìno relativnì dobré živobytí. Najít jinou práci k uživení sebe i své rodiny bylo tehdy v Sársku mimoøádnì tìžké. Industrializace spolkové zemì Sársko zaèala v 19. století a byla nerozluènì spjata s tìžbou uhlí. Železná ruda byla dodávána ze sousedního Lotrinska. Sársko mìlo mimoøádnì pøíznivé podmínky k rozvoji oceláøského prùmyslu. Tváønost krajiny zaèaly záhy utváøet tìžní vìže. Projíždíte-li dnes nádhernou sárskou krajinou a jejími malými mìsteèky a vesnicemi, všude Vám padnou do oka krásnì udržované hornické domky, které tehdy všude vyrùstaly, aby poskytly bydlení vzrùstajícímu poètu rodin horníkù. Domky vyrùstaly v bezprostøední blízkosti šachet, byly stavìny podle stejného plánu, mìly jednotný pùdorys i stejné vnitøní uspoøádání místností a jednalo se buïto o domky pro dvì a nebo pro ètyøi rodiny. Tímto zpùsobem vznikaly zcela nezamìnitelné ulice vždy se stejným typem domkù. S tím ruku v ruce probíhala výstavba tramvajových a železnièních tahù jakož i jiných nutných zaøízení sloužících horníkùm a jejich rodinám. Tak byla napøíklad v letech 1907 až 1910 vybudována hornická klinika v Quierschied-Fischbachu. Tato klinika nejenže zabezpeèovala zdravotní péèi horníkùm, ale byla i životnì nutná pøi èetných dùlních úrazech a neštìstích. V mém nynìjším firemním objektu v Quiershied-Camphausenu se až do dnešních dnù zachovala velká stará budova, která tehdy sloužila jako ubytovna pro horníky, kteøí zde nemìli trvalé bydlištì, jen zde pracovali a ke svým rodinám jezdili pouze o víkendech. Vnitøek této budovy jsem mezitím nechal pøestavìt a nyní se zde nacházejí moderní pokoje a školicí sály pro spolupracovníky zajiš ující prodej Ha-Ra produktù. Musíme mít stále na pamìti, že práce horníka vždy byla a navzdory veškerým zlepšením bezpeènostní techniky až dodnes zùstala vysoce nebezpeèným povoláním, pøi kterém jde i o život. Mnozí si snad i dnes vzpomenou na dùlní tragédii z 24. øíjna 1963 v dolnosaském Lengede. Osud tehdy zavalených horníkù a hrdinství prokázané pøi jejich záchranì tehdy dojímalo mnoho lidí i daleko za hranicemi Spolkové republiky Nìmecko. Pøíèinou neštìstí bylo protrhnutí hráze odkalovacího jezera. V hloubce šedesát až sto metrù pod zemí zùstalo uvìznìno 50 horníkù. Podaøilo se zachránit pouze ètrnáct z nich, pøièemž jedenáct horníkù

4 bylo vyproštìno teprve až 7. listopadu, tedy po 336 hodinách hrozného èekání. Televizní film Zázrak legendy, který pøed nìkolika lety televize uvedla, mnoha lidem pøipomenul, jakým rizikùm musejí horníci až dodnes èelit, aby v naší zemi nevyhaslo svìtlo a hospodáøství se mohlo rozvíjet i nadále. To by mìli mít obèas na pamìti i ti z našich politikù, kteøí po léta i desetiletí lamentují nad tím, že subvence do oblasti tìžby kamenného uhlí jsou pøíliš vysoké. Pokud mìli horníci v Sársku dost práce, pak se i zdejším obcím dobøe daøilo. Uhlí a ocel byly v prvních letech po konci druhé svìtové války klíèem k rychlému obnovení a k razantnímu rùstu hospodáøství. V roce 1955 bylo v Sársku vytìženo 17,2 milionù tun uhlí. Koncem padesátých let v hornictví zde ještì nacházelo obživu více než lidí. Po roce 1955 však šla tìžba do útlumu. Jámy byly ve stále vìtším poètu rušeny nebo Pomník horníkù v Dudweileru pøemìnìny v muzea. Pozdìji, když bylo uhlí vytlaèeno zemním plynem a ropou, zažil zdejší region bolestnou zkušenost: pokud se hornictví nedaøí, pak se nevede dobøe ani zdejším obcím. Ani veškeré subvence na tom nemohly nic zmìnit. Je dùležité si i dnes pøipomenout, že to, co bylo døíve oznaèováno jako nìmecký hospodáøský zázrak by se bez tvrdé práce horníkù a oceláøù nikdy neuskuteènilo. Nutná zmìna struktury sárského hospodáøství potøebovala, tak jako v Porùøí velmi, velmi mnoho èasu. K tomu jsem pozdìji založením svého podniku mìl i já možnost pøispìt nikoliv nepodstatnou mìrou. A na to jsem hrdý. Uhlí, železo a ocel byly pro tento region vždy požehnáním, ale mohly se stát pro zdejší obyvatele i prokletím. Krajina okolo øeky Sáry se svým cenným nerostným bohatstvím se v minulosti znovu a znovu stávala jablkem sváru mezi Nìmci a Francouzy. Po krvavých válkách došlo vícekrát ke zmìnì vlastníka. Tak byla po skonèení první svìtové války jižní èást pruské Rýnské provincie a západní èást bavorského Falcka svìøena na dobu patnácti let do správy Spoleènosti národù jako takzvaná oblast Sársko. V roce 1935 pøi hlasování o status tohoto území hlasovalo 90 procent oprávnìných volièù pro pøipojení k Nìmecké øíši. Pro ctižádostivé zbrojní plány Adolfa Hitlera a pro jeho hnìdé hordy to byl obrovský úspìch. O rok pozdìji došlo k porušení mezinárodního práva a k obsazení demilitarizovaného Porýní. Po druhé svìtové válce se zde opìt støídaly státní vlajky. Toto válkou silnì ponièené území nyní patøilo k francouzské okupaèní zónì, avšak Francouzi je z této zóny vyèlenili. V roce 1948, tedy tøi roky po konci války dostalo Sársko vládu, která byla dosazena Francií a obyvatelé Sárska dostali vlastní státní obèanství. Když jsem ve svých 13 letech, tedy v roce 1953 opouštìl školu, bylo Sársko stále ještì francouzským protektorátem. Na zaèátku padesátých let se mezi sárským obyvatelstvem na jedné stranì silnì rozšíøila nevole vùèi Francouzùm, na stranì druhé však zdejší lidi stále více lákal model sociálního tržního hospodáøství podle vzoru Spolkové republiky, který nabízel vzrùstající blahobyt a rostoucí sociální jistoty i pro takzvané obyèejné lidi. Dne 23. øíjna 1955 mohli zdejší obyvatelé ve volbách opìt rozhodnout o budoucnosti svého území. Tehdy hlasovalo 67,7 procent volièù, tedy vìtšina, proti takzvanému Sárskému statutu. Tento Sárský statut spoèíval na idejích tehdejšího ministerského pøedsedy Johanese Hoffmanna (1890 až 1967), který chtìl ze Sárska udìlat první nezávislé evropské teritorium. Doba, kdy Sársko ještì nebylo souèástí Spolkové republiky Nìmecko se v mých vzpomínkách nejeví jako doba špatná, jak si to tehdy zjevnì myslela vìtšina zdejších lidí, nebo jak si to lidé

5 nechali namluvit masivní propagandou. Èasto se i zapomíná na to, že Johanes Hoffmann, kvùli svým objemným tìlesným proporcím s oblibou nazývaný Tlouštík, mìl cítìní pro své horníky a pro jejich rodiny vykonal mnoho dobra. Ale brzo se šíøilo heslo: radìji skývu suchého chleba z Nìmecka než kotletu masa z Francie. Lidé na tuto demagogii naletìli a naivnì se domnívali, že se jim po pøipojení k Nìmecku velmi brzy zaène daøit lépe. Hoffmann, pøezdívaný Joho, který byl ministerským pøedsedou osm let, po odmítnutí svého statutu z funkce odstoupil. Kampaò Tlouštík musí pryè tehdy zvítìzila. Poté byla v øíjnu 1957 uzavøena Sárská dohoda. V èervenci následujícího roku bylo tehdejší platidlo sárský frank nahrazeno nìmeckou markou. Sársko se stalo desátou spolkovou zemí Spolkové republiky Nìmecko. A lidé v Sársku byli brzy nuceni pochopit, že si na slíbený hospodáøský vzestup budou musit poèkat. Tìžce vydìlané peníze jim nyní byly vytahovány z kapes. Problémy, se kterými se museli po roce potýkat v takzvaných nových spolkových zemích obyvatelé bývalé NDR mi mnohdy pøipomnìly situaci, kterou jsme svého èasu museli prožít i my. Nic jsem nechtìl zadarmo V padesátých letech bylo možno regulérnì vstoupit do uèení teprve až po dosažení ètrnáctého roku života. Èas,který do té doby zbýval jsem využil k tomu, abych si vydìlal trochu penìz u obchodníka, který se zabýval výkupem šrotu. Naøezané kusy šrotu jsem musel nakládat na vagóny. Mùj denní výkon byly tøi vagóny, pøièemž každý vagón pojal 25 tun šrotu. Tento šrot konèil v ocelárnách, které musely být stále krmeny železným odpadem, aby uspokojily rychle rostoucí poptávku po oceli. Veèer mne bolely všechny kosti. A doma jsem musel stisknout zuby, jinak bych od svého nevlastního otce dostal další nadílku v podobì výprasku. Dva mìsíce pøed mým nástupem do uèení jsem pracoval u firmy, která pokládala v hloubce dvanácti metrù pod zemí pøívodné roury k èistièkám odpadních vod. Tyto roury mìly prùmìr cca 2,50 metrù. Pøi hloubení výkopù jsme èasto naráželi již v hloubce ètyø metrù na ložiska uhlí. V sobotu pak pøicházeli lidé s ruèními vozíky a všemi možnými nádobami a kupovali uhlí. Takto vydìlané boèní pøíjmy pak byly rozdìlovány mezi všechny zúèastnìné. Každý dostal urèitý díl. Náš polír dbal na to, aby se pøi tomto neobyèejném obchodu s uhlím zisk dìlil spravedlivì. Sám ani nevím proè, ale již od zaèátku jsem se tìšil jeho pøízni. Již když jsem se mu pøedstavil, zmìøil si mne od hlavy až k patì a øekl: víš, chlapèe, na takovouto práci jsi až moc jemný. To mi doposud nikdo neøekl. Polír pak dodal:potøebujeme tu ale nìkoho, kdo nám bude chodit nakupovat a vyøizovat rùzné pochùzky. Souhlasil jsem. Rychle jsem si zapamatoval, co si kdo objednal a pozoroval, jak dìlníci o pøestávkách ve chvatu konzumují mnou pøinesené jídlo. Divil jsem se, jak obrovské porce pøi tom dokázali spoøádat. K utišení mého hladu by staèil pouhý zlomek tìchto porcí. Jako mladý kluk má èlovìk vlastnì stále hlad. Jedno veèera polírovi zøejmì neušlo kruèení mého žaludku. víš, Hansi, pøi nakupování musíš hledìt na to, aby kus lyonského salámu kápnul i tobì, jinak to nemá cenu, øekl mi tenkrát. Pøíštího rána jsem, jako každý den, stál znovu k krámì. Paní øeznice mi jako vždy zabalila nákup. Nesmìle jsem se rozhlédl kolem, nebo jsem se neodvažoval zeptat, zda by mi zdarma nepøibalila kousek salámu jako množstevní rabat nebo jako dík za vìrnost zákazníka. Podívala se na mne a asi vytušila, co se mi honí hlavou. Mlèky mi pøibalila porci lyonského zvláš. Celý rudý jsem rychle vybìhl z krámu. Bylo mi trapnì dostat nìco zadarmo. Tohoto pocitu jsem se nedokázal zbavit po celý život. Nic jsem nechtìl dostat bez vlastního pøièinìní.

6 Uèòovská léta nejsou panská léta! Jakmile nadešel èas, skládal jsem uèòovské zkoušky u spoleènosti Sárské doly. Spolu se mnou se tøáslo strachem o uèební místo tisíc mladých chlapcù. Pøijato jich bylo pouhých sto. Dodnes nevím, jak jsem zkoušku pøestál, ale patøil jsem mezi ty š astné. Nijak zvláš jsem se nepøipravoval. Prostì jsem napsal, co mi pøišlo na mysl. U ústních zkoušek to bylo obdobné. Nyní jsem byl uènìm dolu Göttelborn, což byla jáma s bohatou tradicí. Uhlí se tu tìžilo již od roku Okolo roku 1900 pracovalo v této jámì tisíc pìt set mužù. Tehdy bylo bìžné, že uèedník musil projít všechna pracovištì v dole. Tímto zpùsobem se uèil poznat a pochopit celý proces tìžby uhlí. Alespoò jedenkrát si všechno zkusit sám. Pro ostøílené chlapy v podzemí byl tehdy uèeò takovou nulou, v tom nejlepším pøípadì alespoò poskokem nebo terèem pro rùzné legrácky a roš árny. Pokud jsme se nìkdy my mladí bažanti proti tomu ozvali, staøí havíøi nám vždy øekli: chlapèe, vždycky si pamatuj uèòovská léta nejsou panská léta! Tak to prožívali oni sami, tak to prožívali i jejich otcové a dìdové. Nazývali nás pouze uèni. Nazvat nás vzdìlávající se mládež, což byl oficiální název pro mladého èlovìka v uèebním pomìru, to by je nikdy ani nenapadlo. Ze zaèátku jsme museli na povrchu vykládat z dùlních vozíkù tìžké podpìry. Veèer pak unavené údy dávaly o sobì vìdìt. Pøi této døinì se mnohý z nás i zranil. Zhmoždìniny rukou a paží byly na denním poøádku. Horší bylo, když vás opustily síly a podpìra upadla na zem. Pak došlo i k odøeninám a podobným zranìním. To mi nedalo spát. Hloubal jsem a pøemýšlel, až jsem dostal nápad, jak si døinu ulehèit. Podle mých nákresù jsme postavili zaøízení, které umožòovalo podpìru z vozíku vyzvednout pomocí lanového navijáèku. Namísto pochvaly jsem od svého pøedstaveného sklidil jen pohrdavý pohled. Zaslechl jsem, jak si sám pro sebe potichu øekl: ten lenoch! Samozøejmì jsem se takovýmto chováním nenechal odradit. Stále znovu jsem hledal cesty, jak naši práci ponìkud usnadnit a pøi tom samozøejmì zvýšit i výkon. Po roce a pùl koneènì nadešla ta chvíle. Poprvé jsem smìl pracovat v podzemí. Za normálních okolností je to dovoleno až po tøech letech. Nejprve jsem musel pracovat mimo sloj. Jeden týden mne poslali tam, druhý týden zase jinam. Všechno jsem bedlivì pozoroval a uvažoval, jak by se to dalo dìlat jinak a lépe. Ale mohl jsem do toho mluvit a radit starým horníkùm, kteøí byli zvyklí dìlat všechno postaru? Snadno bych se jim jevil jako chytrák a seøezali by mne. To by v podzemí bylo ještì nepøíjemnìjší než nahoøe. Práce v jámì byla tìžká, ale na to jsem byl zvyklý. Odpoledne jsem již byl tak unaven, že jsem sotva udržel lžíci, abych se mohl posilnit trochou teplé polévky. Zøejmì to bylo zpùsobeno i nedostatkem kyslíku zde v podzemí. Obzvláštì obávané byly i exploze dùlních plynù. Na jámì Camphausen, kde jsem pracoval - dùl byl takto pojmenován po pruském ministru financí Otto von Camphausenovi, který žil v letech 1812 až 1896 vyprávìli horníci o hrozné explozi dùlního plynu a uhelného prachu, ke které tam došlo v noci ze 17. na 18. bøezna V této hrozné noci pøišlo o život 180 horníkù. Dalších tøicet jich bylo zranìno. Tuto hroznou událost si lidé pøedávali z generace na generaci. Když mi bylo devatenáct nebo dvacet let, zahynulo v jámì Luisenthal témìø 300 horníkù. Tehdy jsem pracoval na dole Camphausen a v dobì neštìstí jsem byl zrovna v podzemí. I pozdìji si v místních dolech smrt znova a znova vybírala své obìti a to i navzdory výraznému zdokonalení bezpeènostní techniky. Dne 16. února 1986, ètyøi roky pøed definitivním uzavøením dolu Camphausen zde pøi výbuchu dùlního plynu opìt pøišlo o život sedm horníkù. Po takovýchto hrozných dùlních neštìstích stály ženy a matky horníkù se svými dìtmi pøed branou dolu. Hrozné bylo jejich èekání na okamžik, kdy se dozví zprávu o tom, zda jejich syn, manžel nebo otec jejich dìtí tragédii pøežil nebo zda jej už nikdy nespatøí živého. Jednu takovou explozi jsem kdysi málem i zažil sám. Tehdy se nìkolik stovek horníkù dostalo do nejvyššího ohrožení života a mezi nì jsem patøil i já. Mìl jsem za úkol nést benzínovou lampu. Zaèal-li její plamen blikat a skomírat, bylo všem ihned jasné: Nedostatek

7 kyslíku! Zhasla-li lampa úplnì, znamenalo to bezprostøední ohrožení života horníkù. To byla velice jednoduchá, pøesto však velmi úèinná metoda zvýšení bezpeènosti horníkù. Ale na zavedení nutných opatøení mohlo být i mnohdy pozdì. Onoho zmínìného dne smìna ubíhala jako kdykoli jindy. Žádný z kolegù pracujících v podzemí nemohl tušit, jak hrozné nebezpeèí se k nìmu blíží. Byl pøipravován odstøel. Všechno probíhalo podle rutiny. Já jsem podle naøízení bìžel dùlní chodbou s benzínovou lampou zavìšenou za opasek. Najednou zaèalo svìtlo blikat a po chvíli zhaslo úplnì. Rychle jsem pøetrhl zápalný kabel vedoucí k náloži a tím jsem odstøelu zabránil. Jelikož k odstøelu nedošlo, zeptal se mne mùj pøedák, co jsem udìlal. Pak zaèal hroznì láteøit: co si to ty spratku vùbec myslíš? Ty jsi se snad zbláznil! Já jsem však zùstal úplnì klidný. Pak i jemu došlo, že odstøel mohl zpùsobit mohutnou explozi plynù pøi které bychom všichni mohli pøijít o život. Byl jsem hrdý na to, že jsem jednal rozhodnì a správnì. V tìchto letech, kdy jsem pracoval jako horník, vzrùstala poptávka po uhlí i po oceli. V dùsledku toho vzrùstal i konkurenèní boj. Vedení našeho dolu pøišlo s nápadem pokusit se o evropský rekord v ražení chodeb. Cílem bylo dosažení 9,30 metrù. Tìžní vìž s dopravníkem z roku 1908 v Camphausenu - první na svìtì Pokud se dobøe daøilo, dosahovali jsme zpravidla i 7,20 metrù. Nyní to mìlo být 9,30 metrù! Jak toho ale dosáhnout? Mìl jsem nápad, jak dosáhnout cíle. Vymyslel jsem zálomový systém s novou roznìtkou. Popis zde vynechám, nebo pro laiky je to obtížné pochopit. V každém pøípadì to však fungovalo. Hornickou zkoušku jsem složil døíve než bylo obvyklé. Po teoretické stránce jsem pøíliš neoplýval nadáním a ani mluvení nebyla moje silná stránka, avšak po mých pøedcích jsem zdìdil technický rozum, který mi pomáhal øešit i složité vìci jednoduchým zpùsobem. Tento dar mi èasto býval ku prospìchu v mém pozdìjším životì. Tìžba v dole Camphausen byla již dávno zastavena. Dne 12. listopadu 1990 sjeli horníci na poslední smìnu. Tím skonèila hornická tradice, která trvala 120 let. Hornický spolek pøipomíná pomocí takzvané Camphausenské dùlní stezky význam hornictví a jeho roli pøi budování Sárska a Spolkové republiky Nìmecko. Èást firemního objektu firmy Ha-Ra se nachází na území zrušeného dolu Camphausen a je symbolem pøemìny struktury prùmyslu v Sársku. Tìžba uhlí a výroba oceli byla utlumena a v regionu se vyvíjí moderní prùmysl a služby. Když dnes kráèím prostorami svého podniku, s trochou nostalgie vzhlížím k tìžní vìži, která se tu dodnes vypíná do výšky pøes 40 metrù. Vìž pochází z roku 1908 a je i nyní zcela funkèní. Šachta Camphausen 4 byla tehdy prvním dolem na svìtì, který byl vybaven vìží. Tìžní vìž pøetrvala všechny doby, jako starý strom. Již po mnoho let pod ní jak v podzemí tak i na povrchu vládne ticho. Když dnes procházím tìmi místy, dodnes se mi ve vzpomínkách

8 vybavují všechny ty zvuky, které se odtud ozývaly a pøehlušovaly všechno ostatní: skøípìní pásových dopravníkù a vozíkù, kvílení dùlní sirény, láteøení horníkù Øíkali mi limonádový Hans Mùj tehdejší život samozøejmì nebyla jen práce v dole. Byl jsem mladý chlapík, sotva odrostlý pubertì a mìl jsem v hlavì i jiné vìci. Jako všichni mladí lidé jsem samozøejmì i já pošilhával po svìtì za Velikou louží. Módní bylo všechno, co pøišlo do Evropy z USA. Idolem mé generace byl Elvis Presley. V roce 1958 pøišel do Nìmecka jako voják a sloužil u Bad Neuheimu v Hesensku, tedy docela blízko nás. Dìvèata upadala do extáze, když jej mohla slyšet a ještì více, když jej vidìla, by i jen v obrázkovém týdeníku Wochenschau. Chtìl-li mít tehdy chlapec u dìvèat úspìch, snažil se oblékat a vùbec vypadat jako Elvis: tìsné džíny, proužkované ponožky, kožené sako, brýle proti slunci a v neposlední øadì i úèes. Delší vlasy se zpevòovaly vodou s rozpuštìným cukrem nebo i pomocí piva, což pomohlo nad èelem vyformovat nenapodobitelnou vlnu, v týlu se nosila takzvaná kachna. Za tím úèelem se vlasy na bocích hlavy sèesaly smìrem dozadu, kde vytvoøily nìco, co se podobalo kachnímu ocasu. Celé hodiny jsme vystávali pøed zrcadlem, až vlasy koneènì sedìly správnì. Do výbavy každého kluka patøil kapesní høeben. Ten byl vždy po ruce, když úèes ztratil svoji požadovanou formu. Vizáž ještì doplòoval nedbalý pohled a oharek cigarety v koutku úst. Sotva bylo možné udìlat pro svùj vzhled více. Celá tato námaha však vyznìla naprázdno, pokud jste neumìli tanèit jako Elvis. Pohyb jeho kyèlí byla legenda: Elvis the pelvis, tedy Elvis Pánvièka, øíkali mu nikoliv bezdùvodnì ve Spojených státech. Takže my chlapci jsme zkoušeli Rock n Roll a to tak dlouho, až jsme jej perfektnì ovládali a dìvèata našimi výkony pøivádìli v nadšení. Dìvèata kvièela jako pominutá, což nás pohánìlo k ještì vìtším akrobatickým cvikùm. Chlapci se zkoušeli prohýbat dozadu, až se nohy a témìø i hlava dotýkala parketu. Elvisovi jsem se málo podobal a nebyl jsem ani dobrým taneèníkem, což jsem si ovšem tenkrát sotva pøiznal. Na rozdíl od ostatních chlapcù v mém vìku jsem kromì toho nepil alkohol, pouze vždy limonádu, což mi vyneslo ne právì lichotivou pøezdívku Limonádový Hans. Body jsem sbíral pøi høe skatu. Tato záliba dnes již úplnì vyšla z módy. Každou nedìli jsme pravidelnì od 10 hodin až do obìda sedávali v hospùdce, která patøila mému vzdálenému pøíbuznému a mastili jsme skat. 18, 20, 2, 4, passe! Jen vzácnì nás však u toho vidìla dìvèata. Pøece to musí jít i jinak! V roce 1960 jsem se oženil s Verou. Tehdy mi právì bylo 20 let. Rok poté pøivedla moje žena na svìt našeho syna Michaela. O pokraèovatele rodu tedy bylo postaráno. Potøebovali jsme však peníze. Na obstarání tìch nejnutnìjších potøeb pro nás tøi mùj výdìlek ze šachty nestaèil. V podobné situaci jako my bylo tehdy mnoho mladých rodin. Co nejrychleji vypadnout z domova a koneènì stát na vlastních nohou. Avšak vìtšinì mladých rodin k tomu chybìl potøebný kapitál. Nám pomohla moje kmotra teta Erna. V Dudweileru provozovala hospodu, mìla šest pokojù pro hosty, jednoho vepøe, nìkolik krav a kocoura. Mìla vždy peníze a pomohla vždy, když jsme se dostali do nesnází. Koupila nám sporák a chladnièku. Zbytek jsme si poøídili na pùjèku, kterou jsme mìsíènì spláceli. V tehdejší dobì nabízelo stále více obchodù splátkový

9 prodej, aby uspokojily rostoucí koupìchtivost zákazníkù a aby i samy na tom dobøe vydìlaly. Znal jsem i takové, kteøí ve své nákupní mánii úplnì zapomnìli na to, že pùjèka se musí pøesnì a pravidelnì splácet. Pak mìli dluhù jako major, jak znìl známý bonmot Bedøicha Velikého. Já jsem však nechtìl skonèit jako onen pruský vojevùdce. Pùjèku jsme mìli splacenou dokonce pùl roku pøed vypršením sjednané lhùty a byli jsme zcela bez dluhù. Tehdy jsem pracoval v ražení. Nìkteøí tam vydìlávali i tøikrát více než se vydìlávalo na jiných dùlních pracovištích, nebo práce v ražení byla obzvláštì nebezpeèná. Byl zde extrémní nedostatek kyslíku. Mnozí horníci umírali již po nìkolika málo letech. Pøi odstøelech vznikala jedovatá kyselina køemièitá, která èasem rozežírala plíce. Vedení dolu proto naøídilo, aby se zde pracovalo pouze s ochrannou maskou. Mnozí se však tímto naøízením neøídili. V podzemí bylo horko, hrozné horko. Teplomìr se èasto vyšplhal na padesát i více stupòù. V domnìní, že varování jsou zbyteèná, strhávali si mnozí z oblièeje ochrannou masku a vdechovali jedovaté výpary. Každý si myslel: proè by to mìlo potkat právì mne? Já jsem sice nebyl úzkostlivý, avšak pøesto jsem pamatoval na to, abych se zbyteènì nevystavoval nebezpeèí, obzvláštì když mne doma èekala žena s dítìtem. Co by pak s nimi bylo, kdybych takto lehkomyslnì dával život v sázku? Šel jsem i do lékárny, koupil si tam mentol a ten jsem si vkládal do filtru. Pøi práci v pøíèném ražení jsem masku neodložil ani jedenkrát. To mi možná i zachránilo život. Chtìl jsem z tohoto životu nebezpeèného pracovištì odejít a zaèal jsem pracovat v rubání. Tam jsem musel uvolòovat vzpìry, spouštìt je dolù a odvážet je. Ale všechno ruènì! Jedna stropní vzpìra vážila jeden a pùl až dva metráky. Úrazy, pøedevším zhmoždìniny a kýly byly na denním poøádku. Dostala-li se vzpìra do šikmé polohy, mohlo se stát, že horníka pod sebou pøimáèkla nebo že mu prorazila tìlo. Byl jsem i svìdkem nìkolika takových tìžkých úrazù, které nìkdy konèily i smrtí. V roce 1958 jsem jako osmnáctiletý mladý chlapec sám jen o vlásek unikl smrti. Tehdy se uvolnila boèní vrstva. Bez varování se zøítily tøi nebo ètyøi metráky a zavalily mne. Pøi pøevozu do francouzské nemocnice jsem pøi každém otøesu pocítil hroznou bolest. V nemocnici mi øekli, že mám zmáèknutou páteø. Vynikající francouzské ošetøovatelce vdìèím za to, že jsem se neocitnul v pøedèasném dùchodu. Ošetøovala mne s velkým nasazením a znovu jsem z toho š astnì vyvázl. Skuteènost, že horníci musejí èelit takovému riziku mne stále nenechávala v klidu. To pøece musí jít jinak, øíkal jsem si a stále jsem si namáhal mozek, až jsem našel øešení. Mnou vyvinuté øešení nejenže zmírnilo riziko, nýbrž i umožnilo zrychlení práce. Nyní jsme dosahovali dvanáct metrù za smìnu! Mezi mými kolegy jsem si svou snahou o zlepšení pracovních postupù a o ulehèení práce nezískal jen pøátele. Pro nìkteré z nich jsem byl podivín, který ruší zabìhnuté poøádky a vnáší na pracovištì neklid. Má posedlost stále nìco vynalézat se tím však nenechala zabrzdit a každým novým vynálezem jen sílila. Brázdicí stroje tehdy z uhelné sloje odfrézovávaly vrstvu uhlí pouze o šíøce 70 cm. To se mi zdálo málo. Navrhnul jsem tedy pøidat ještì jeden válec, aby se mohlo odfrézovat 1,20 metrù. Ještì celý rok jsem to musel vylepšovat, než se všechno zdaøilo. Díky tomu si mne všimlo obchodní vedení, nebo mùj relativnì jednoduchý vynález bezprostøednì vedl ke znaènému zvýšení vytìženého množství a provozovatel dolu zaznamenal vìtší zisk. Pokud vím, inženýr dolu Camphausen za tento vynález dostal DM. Mne odbyli pouze obnosem DM. To mne velmi rozhnìvalo. Když mi tuto prémii pøedávali, tak jsem tìm jemným pánùm øekl: Dneska jsem fáral svou poslední smìnu. Však vy mne ještì poznáte! Louèení s dolem však pro mne nebylo tak lehké, jak se to snad navenek zdálo. Mùj život byl urèován rytmem práce. Ještì i dnes se nìkdy budím uprostøed noci, nebo se mi zdálo, že jsem pøišel pozdì na smìnu, což by mne stálo vyhazov z práce.

10 Ohlédnu li se zpìt do minulosti, jeví se mi léta strávená na šachtì jako snad nejkrásnìjší úsek mého života. I když to byla tìžká práce a tìžký život. Byl jsem mlád, mìl jsem malou rodinu, úspìch v zamìstnání. Slušnì jsem vydìlával a sršel jsem chutí stále nìco tvoøit. Byl jsem š astný èlovìk. Lidé, kteøí pracují pod zemí nikdy nebyli (a ani nejsou) lepší nebo horší než ostatní, kteøí si na svùj denní chléb vydìlávají pod Božím sluncem. Ale jsou zodpovìdnìjší: pod zemí se bezpodmíneènì musíte spolehnout jeden na druhého. V dole jde vždy o život o život vlastní i o život kamaráda. Práce je zde úkolová. Každý se snaží podat co nejvìtší výkon a zasloužit si slíbené prémie. Tak jako lidem na povrchu, ani horníkùm v podzemí není nic lidského cizí. U nìkoho vystoupí do popøedí jeho kladné, u jiného zas jeho záporné povahové rysy. V pøítmí dolu, hluboko pod povrchem zemì se však charakterové stránky èlovìka projeví daleko zøetelnìji. Jak jsem se stal nájemcem benzínové pumpy V každém konci se skrývá i nadìje na nový zaèátek. Jakmile jsem havíøskou kuklu již navždy povìsil na høebík, nemìl jsem zpoèátku jasno, èím se budu živit. Již dávno jsem snil o tom, že se osamostatním a že budu provozovat benzínovou pumpu. A pomohla mi náhoda. Otevøel jsem noviny a èetl: Shell hledá nájemce èerpadla! Moje rodina a mí pøátelé však tlumili mé nadšení a byli si jisti, že v mých 21 letech mi èerpadlo nikdo nesvìøí. Avšak pøece jsem je dostal! Ze dne na den jsem se stal nájemcem benzínové pumpy Shell v Püttlingenu, severozápadnì od Saarbrückenu. Zaèátkem šedesátých let si stále více lidí mohlo dovolit poøídit si auto. Jezdili s ním na dovolenou nejen do Bavorska nebo na pobøeží Severního èi Baltského moøe, ale také do krásného Rakouska, do slunné Itálie a my, obyvatelé Sárska, také do sousední a nám dùvìrnì známé Francie. Mé obraty byly brzo vidìt. Prodávali jsme v celém jihozápadním Nìmecku pastu na leštìní aut a to ètyøi až pìt beden dennì. Pøi tøech bednách jsem vždy dostal jednu zdarma. Z toho jsme tøetinu použili pøi pøedvádìcích akcích. Èerpací stanice tehdy rostly jako houby po dešti. Každý si chtìl uštípnout kousek z koláèe, který vznikl díky rychlému vzestupu motorizace obyvatelstva Spolkové republiky Nìmecko. Za takovéto situace byste museli mít skuteènì neobyèejný nápad, aby se Vám podaøilo vyøadit konkurenci ze hry. Tak jsem zøídil speciální servis, a sice kolem dokola. Mìl-li zákazník poruchu, jeli jsme mu pomoci až do vzdálenosti 200 kilometrù. Tehdy jsme nemìli žádnou vlastní opraváøskou dílnu, pouze takzvanou halu na ošetøování vozidel. Zde jsme provádìli kontrolu karoserií a karosáøské práce. Pro provádìní lakýrnických prací však byla tato hala nevyhovující. Pøesto jsme zde však lakovali. Dìlali jsme to takto. Každé tøi dny jsem halu nastøíkal topným olejem, abych zabránil tomu, že by se lak poškodil zrníèkem prachu. Navíc na topném oleji lak neulpívá. Po lakování jsme všechno opláchli vodným roztokem louhu a nic nebylo vidìt. Pozoroval jsem, že pro stále vìtší poèet mých zákazníkù se auto stalo pøedmìtem, kterého se nechtìli a ani nemohli vzdát. Jezdili s ním do práce, na velké nákupy a na nedìlní výlety. Stále více lidí, napøíklad externí spolupracovníci firem, obchodníci, atd. potøebovalo auto pøi svém zamìstnání. Nabídl jsem tedy zákazníkùm zvláštní servis. Veèer mi auto pøivezli a ráno si je vyzvedli opravené. Objednanou opravu jsme provedli v noci a ráno si spokojený zákazník se svým miláèkem odsvištìl. V jedné hale se lakovalo, ve druhé jsme provádìli kontroly brzdového obložení, výfukù, výmìnu oleje, atd. V naší dílnì stály veškeré tehdy bìžné modely: Peugeot, Renault, Opel, Ford a další.

11 Naše dílna se brzy stala známou a zákazníkù pøibývalo. Pøechodnì jsem zamìstnával i mistra a jednoho tovaryše, pøípadnì i uènì. Právì uèni rádi pracovali v noci, aèkoliv to bylo zakázáno. Všichni si slušnì vydìlali. A o to právì šlo, nebo obchodní a zásilkové domy lákaly zákazníky stále novìjšími a atraktivnìjšími nabídkami. Seznam pøání zákazníkù se stával stále delší. Jednou to byl televizor, potom praèka a silnìjší a rychlejší auto. Mladí lidé mìli rozplácnuté nosy o skla výstavních skøíní prodejen automobilù, motocyklù, a prodejen elektrospotøebièù. Cestovní kanceláøe nabízely dovolené, jaké si mohli dovolit i prostí obèané. Každý potøeboval peníze. Stále více penìz. Chceš-li nìco mezi lidmi znamenat, musíš nìco mít, podle tohoto hesla se v padesátých a šedesátých letech pokoušelo žít a nalézt své štìstí stále více lidí. To je hnalo dopøedu. Pokud si chtìl nìkdo v Püttlingenu, kde žilo obyvatel, nìco nechat udìlat na svém autì, zajel si k Hansi Raabovi. To brzy položilo na lopatky èerpací stanici Esso, která byla umístìna naproti nám a stála zde již mnohem døíve. Pro svého nejvìtšího miláèka, což byl tenkrát automobil, chtìl každý Nìmec jen to nejlepší. Proto jsem u svých pracovníkù kladl velký dùraz na jejich peèlivì udržovaný zevnìjšek. Tehdy ještì nebyly samoobslužné pumpy a tankování provádìli zamìstnanci èerpací stanice. Tankovací personál ze zásady nosil bílé rukavice a své bílé obleèení si musel mìnit dvakrát dennì. Okolo hrdla nádrže jsme pokládali bílý ubrousek, aby ani kapka benzínu nezneèistila lak. Jednoho dne jsem však jako nájemce benzínové pumpy skonèil. Firmì Shell jsem pøinášel velké zisky, nebo jsem dosahoval vysoký obrat. Tehdy stál litr benzínu pouhých 36 fenikù. Dokonce i majitelé vozù Porsche u mne na jedno natankování brali benzín za 2 marky. Znenadání však firma Shell snížila provizi z pùvodních 9,8 na 4,3 fenikù za litr. Byl jsem vzteky bez sebe. Se vším jsem praštil a svou nájemní smlouvu jsem vypovìdìl. Pánové od firmy Shell se mne svým øeènickým umìním marnì snažili pøesvìdèit, abych zùstal. Veškeré jejich snažení bylo bez úspìchu. Když jsem jednou øekl Konec, pak to opravdu znamenalo konec. Takový jsem vždy byl a takový jsem zùstal dodnes. Co všechno jsem si však musel ode všech vyslechnout! Od své ženy, od pøíbuzných, od známých! Nemìli snad pravdu? Nebylo nezodpovìdné vùèi mé malé rodinì opustit firmu Shell a hodit vše za hlavu? Mnozí mne již v duch vidìli jako tuláka spícího pod mostem. Avšak všechno dopadlo jinak. Èistím okna Ani sám nevím, odkud jsem vzal tu jistotu, avšak byl jsem si zcela jist, že opìt rychle najdu práci. Tak jsem brzy pøekvapil svou ženu sdìlením: od nynìjšího okamžiku èistím okna! Mé nové povolání však nebylo tak pøekvapivé, jak by se snad na první pohled mohlo zdát. Mìl jsem totiž dobrého kamaráda, který byl èistièem oken. Když mìl nìkdy nával práce, chodil jsem mu pomáhat. O svatbách jsem s ním i dvakrát až tøikrát týdnì vyrážel èasnì zrána na akci. Pracovali jsme od ètyø do sedmi. Když jsem pak nastupoval na mé èerpací stanici na svou druhou smìnu, mnozí se mì trošku i s posmìchem ptali: Tak co, už máš oèištìna okna? Mnozí si mysleli, že jsem se zbláznil, jiní mne považovali za chamtivce. Mne však tato práce bavila. Mìl jsem radost z toho, když se okenní tabule opìt blýskaly a když okenní rámy zazáøily v novém lesku. Myslel jsem si: je to sice ponìkud podøadná práce. Ne každý ji dìlá rád, ale musí být udìlána. Budování válkou rozbitého Nìmecka mezitím zdárnì pokraèovalo. Všude vyrùstaly nové budovy. Obytné domy, obchody, poboèky rùzných firem, školy, univerzity. Všude mnoho sklenìných výplní. Mnohým stavitelùm docházelo až pozdìji, že tyto velké sklenìné plochy bude nutno jednou za èas oèistit.

12 Mi bylo ihned jasné: Hansi, èištìním oken mùžeš vydìlat dosti penìz, abys uživil sebe i svou rodinu. Uvidìl jsem skulinu na trhu, což se pozdìji stávalo i opakovanì. Bylo zjevné, že jsem na to mìl (a doposud i mám) dobrý èich. Samozøejmì jsem nechtìl být zamìstnán u nìkoho, kdo by na mé práci vydìlával. Chtìl jsem být samostatný, aby mi nikdo do mé práce nemohl mluvit. To však nebylo tak snadné, nebo povolání èistiè budov tehdy ještì neexistovalo. Pak jsem to však pøece jen nìjak dokázal. Moje první èištìní oken u obchodníka v mém rodném domì Mùj první speciální kartáè Moji první vìtší zakázku jsem dostal od univerzity v Saarbrückenu. Okna tam byla èištìna dvakrát roènì. Nevím, jak to na univerzitách vypadá dnes. Tehdy tam však bylo až neskuteèné množství usazenin z kouøe. Na okenních sklech se èasem nahromadil mazlavý žlutohnìdý film. Pomocí normálních èisticích pomùcek a pomocí bìžných èisticích prostøedkù nebylo možno tuto špínu zdolat. Vzali jsme si tedy na pomoc agresivní chemické prostøedky. Doplatily na to ovšem naše spolupracovnice, u kterých se objevily kožní alergie. Tak to tedy nemohlo jít dále. Mùj vynalézavý duch se opìt pøihlásil ke slovu. Po delším uvažování se mi v mysli vybavily obrazy, které jsem kdysi vidìl v jednom dokumentárním filmu: ženy v okolí Amazonky èistily hlinìné hrnce pomocí písku, který smísily s vodou. Vzpomnìl jsem si, že takto postupoval i mùj dìdeèek, když si pøi práci zneèistil ruce olejem. A tehdy ni napadlo: Vždy mastnotu je možno odstranit i bez chemie! Netrvalo dlouho a zdálo se, že jsem se pøiblížil k vyøešení problému. Jel jsem do blízkého statku, kde chovali konì a nìkolika koním jsem odøíznul žínì z ocasu. S nimi jsem se odebral do mé malé dílny ve sklepì našeho domu. Pod mikroskopem jsem lepil jednu žíni vedle druhé. Tímto zpùsobem vzniklo nìco jako první mnou vyvinutý speciální kartáè. Bohužel jsem použil lepidlo rozpustné ve vodì, takže koòské žínì jedna po druhé vypadávaly a plavaly ve kbelíku. Tímto nezdarem jsem se však nenechal odradit. Tak jako

13 mnohokrát ve svém životì, i tentokrát jsem mìl štìstí. Ve stejné dobì se na jiném místì intenzívnì pracovalo na vývoji lepidla odolného vùèi vodì. O tom jsem se dozvìdìl od jednoho profesora, který na univerzitì v Saarbrückenu pøednášel chemii a mne poznal, když jsem tam èistil okna. Brzy nato mi tento pán zaslal kapku tohoto novì vyvinutého lepidla. A hle: s tímto lepidlem se to podaøilo! Po nìkolika málo dnech byly první kartáèe na svìtì a podstoupily první zkoušku v praxi. Nejlepšího výsledku jsem dosáhl s kartáèi o délce chlupù šest až osm centimetrù. Sotva jsem však jeden problém vyøešil, objevil se další: kde získám tolik koòských žíní, abych mohl tyto kartáèe vyrábìt a prodávat ve velkém množství? Získat takové množství pravých koòských žíní bylo nejen obtížné, ale i drahé. Cena takto vyrobených kartáèù by byla pøíliš vysoká. Tím by nebyl zaruèen jejich úspìšný prodej. Jako jediná cesta se jevil pokus o vývoj podobných kartáèù, avšak se synteticky vyrobenými vlákny. Uplynuly dva dlouhé roky, než se mi to podaøilo. Z firem, které jsem chtìl pro tuto vìc získat se nenašla žádná, která by byla ochotna nebo která by mohla tento experiment podstoupit. Koneènì jsem našel jednu firmu v Krefeldu. Bylo mi umožnìno, abych svùj zámìr pøednesl obchodnímu vedení. To však, tak jako mnozí podnikatelé již døíve, tento projekt zamítlo. Když jsem se již zklamanì zvedal k odchodu, zavolali mne zpìt. Za chvíli jsem již sedìl za stolem se dvìma zvláštními pány, kteøí se sice porady obchodního vedení zúèastnili, avšak po celou dobu mlèeli. Jak se ukázalo, jeden z nich byl povoláním tkadlec, druhý byl pøadlák. Oba již byli na odpoèinku, mìli však dlouholeté zkušenosti v oboru. Oba byli ochotni podstoupit pokus, jehož náklady odhadli na cca marek. Kdo to však zaplatí? Požadovali, abych polovinu nákladù pøevzal já a tím se podílel na riziku. Najednou jsem byl svému cíli tak blízko, ale zároveò i velmi daleko, nebo marek jsem nemìl ani na hotovosti, ani v bance. Od uskuteènìní mého vynálezu mne tedy dìlilo DM, slovy: patnáct tisíc nìmeckých marek. Ne ménì, ale ne více. Bezpodmíneènì jsem musel sehnat peníze. Mùj první pracovní stùl Z poèátku jsem šil na šicím stroji sám, pozdìji jsem zauèil zamìstnance Žádná cesta zpìt již nebyla. Pátral jsem, zda mi nìkteré firmy ještì nìco nedluží. Snad by mohla pomoci i teta Erna. Po vzrušujících ètrnácti dnech a mnoha bezesných nocích jsem dal dohromady marek. Zbytek se snad nìjak sežene. O tom byli pøesvìdèeni i oba moji partneøi. Dali jsme se do práce. Zpoèátku jsem nechápal, jak chtìjí moji dva kolegové docílit toho, aby kartáèe byly dostateènì stabilní a schopny odstranit i pevnì ulpívající špínu. Tak jako všechna geniální øešení, i toto øešení bylo dosti jednoduché. Vlákno muselo být kladeno v klièkách a ty zase byly spojeny pomocí tkalcovského útku. Pak bylo všechno dùkladnì navzájem slepeno. Moji kolegové si obstarali vlákna od firmy Bayer a zahájili první pokusy. Pak se ukázalo, že høbety kartáèù byly pøíliš slabé a nemohly odolávat tlaku. Po vícero neúspìšných pokusech jsem høbety kartáèù natøel škrobem a požadovaná pevnost a stabilita

14 Aktuální portfolio výrobkù firmy Ha-Ra byla dosažena. Krefeldská firma vyrábìla z kukuøièné mouky i potøebný škrob a vyvinula i zaøízení na výrobu kartáèù. Byla to senzace. Nové kartáèe fungovaly bez chemie. Bez fosfátù, nitrátù, leštidel a jedovatých látek. Vrstvu mastnoty a neèistoty rozrušovaly mechanicky a umožnily její úplné odstranìní aniž by poškodily povrch èištìného pøedmìtu. To byl prùlom pro vývoj dalších materiálù a nástrojù pro ekologické èištìní skla, nábytku, stìn, dveøí, podlah, stolù a mnoha jiných vìcí. Dnes pouze pøimícháváme nìkteré koncentráty - pøísady, aby mikrojemná velurová vlákna byla opìt èistá a aby èištìní bylo šetrné. Podle stejného principu jsem pozdìji vynalezl okenní stìrku, kterou jsem vyrábìl v mé firmì a kterou jsem si nechal patentovat. Postupem doby jsem vyvinul celou paletu výrobkù až po rukavici pro èištìní v domácnosti a po rukavici k ošetøování tìla. Obchod pøedèil má veškerá oèekávání. Jen ve Švýcarsku koupil jeden obchodní zástupce kartáèù. Pùvodnì se moje malá firma jmenovala Fensterreinigung (Èištìní oken), potom Hans Raab Gebäudereinigung GmbH, pozdìji Ha-Ra GmbH. V roce 1972 jsem svùj podnik pøejmenoval na Ha-Ra Umwelt- und Reinigungstechnik. V té dobì sotva nìkdo používal slovo ekologie nebo ochrana životního prostøedí. Než se tyto pojmy zaèaly používat, bylo nutno pøekonat ještì dlouhou cestu plnou úskalí a pøekážek.

15 Mùj první svìtový rekord aneb když pracují andìlé, svítí slunce Výkonným sportovcem nejsem, pøesto však vlastním svìtový rekord. Svìtový rekord jsem nedosáhl v atletice ani ve skocích na lyžích èi v plavání, nýbrž jako èistiè oken. Úøadujícím mistrem svìta byl obèan Spojených státù. Dokázal oèistit 50 metrù ètvereèních za hodinu. To je poøádná plocha. Když jsem o tom uslyšel, hodil jsem rukavici do ringu a slíbil jsem, že udìlám nový rekord, a sice vhlavním mìstì spolkové zemì Sársko, v Saarbrückenu. Psal se rok Den pøedtím panovalo tak svinské poèasí, že mi zavolal pøíslušný redaktor sárské televize. Pane Raabe, za takového poèasí do toho jít nemùžete, bude to pro vás blamáž. To mne ale neznal. Vzdát to? Ne, to bych nikdy neudìlal. Pøíštího dne jsem, tak jak jsem slíbil, nastoupil k plánovanému pokusu o svìtový rekord. Obloha nad Saarbrückenem záøila krásnou modøí. Když pracují andìlé, svítí slunce, žertoval jsem rozpustile, plný elánu do práce. Místem mého pokusu o rekord byla výšková budova univerzity. S prací jsem byl hotov asi za tøi hodiny a oèistil jsem 538 metrù ètvereèních okenní plochy. Svìtový rekord! Za pìt let jsem nastoupil znovu, a sice na prùèelí hotelu Histon v Basileji. Byl únor. Tøeskutá zima. Musel jsem být vybaven kožešinovou èepicí a hrubými rukavicemi. Brzy poté jsem však chlad a zimu nevnímal. Pøed oèima jsem mìl jen jediný cíl: èistit, èistit, èistit! Pak už to šlo jen mechanicky. Unavený, ale š astný: svìtový rekord 2 v Basileji v roce ,3 m témìø za tøi hodiny Tehdy mi bylo 43 let, byl jsem zdatný chlapík a za 2 hodiny a 54 minut jsem dokázal oèistit 638,3 ètvereèních metrù okenních ploch a tak vylepšit svùj vlastní rekord z roku Ten den jsem chtìl vlastnì oèistit vìtší plochu, avšak výtah pøedèasnì vypovìdìl službu. Pøíštího dne jsem uvidìl svou fotografii v novinách, a to nejen ve Švýcarsku. Pod titulkem Èistící ïábel noviny informovaly o neobyèejném rekordu dosaženém jedním neobyèejným obyvatelem Sárska. Mnohem dùležitìjší ovšem bylo, že noviny vychvalovaly mnou zkonstruovanou okenní stìrku a mnou použitá umìlá vlákna, bez kterých bych nikdy nedokázal oèistit tak velkou sklenìnou plochu v tak krátkém èase. Na veletrhu vynálezcù v Basileji v roce 1982, tedy dva roky pøed dosažením mého basilejského rekordu, jsem byl za vyvinutí tìchto pomùcek vyznamenán zlatou medailí. Abych tohoto rekordu vùbec dosáhl, zhotovila firma, která se zabývala výrobou zednických výtahù speciální výtah, jehož motor bìžel dvojnásobnou rychlostí než je tomu u normálních výtahù. Ovládací vypínaè výtahu byl umístìn tak, abych mohl pracovat obìma rukama.

16 Okenní èistiè se stal svìtovì úspìšný Každá hospodynì ví, jak namáhavé mùže být èištìní oken. Navzdory mé novì vyvinuté okenní stìrce mne mùj rekord stál enormní tìlesnou námahu. Po vyèerpávajících dnech v Basileji jsem vážil o šest kilo ménì. Lepší reklama pro Ha-Ra produkty byla sotva možná. Jiní za reklamu platili drahým reklamním firmám a nákladné reklamní akce. Ve Švýcarsku, a nejen tam rapidnì vzrostl odbyt mých výrobkù. Stal jsem se reklamní firmou sám sobì. Avšak i hotel Hilton profitoval na mém svìtovém rekordu dosaženém na jeho prùèelní stìnì. Jeho obchodní vedení se zachovalo mimoøádnì velkoryse, ne-li pøímo nezištnì. Pøevzalo veškeré s rekordem spojené náklady, napøíklad zajištìní lidí od tisku. Na dùkaz uznání za mùj výkon jsem smìl po dobu pìti let být zdarma ubytován ve všech poboèkách hotelu Hilton po celém svìtì. Neznám vìtu, že nìco nejde aneb zázrak z Neukirchenu Mé nadšení vybudovat si vlastní èisticí firmu však ihned narazilo na znaèný odpor u živnostenské komory. Nebylo mi umožnìno složit si mistrovskou zkoušku. Doneslo se však k mým uším, že ani sám sárský ministr živnostenských cechù mistrovskou zkoušku nesložil.

17 Zmocnil se mne pocit, že tito pánové z živnostenské komory udìlali vše, aby zabránili tomu, že by nìjaký cizák, a tím jsem pro nì oèividnì byl, narušil jejich kruhy. Nepøízeò konkurence, závist, to je pøece jev vyskytující se i v ostatních branžích. Nejen že mi odepøeli mistrovské zkoušky, dokonce spøádali i intriky. Živnostenská komora napsala dopis na vedení univerzity a vysoké školy, psali mým zákazníkùm. Vyèítali mi nekompetentnost. Pøíslušným øeditelùm bylo doporuèeno, aby ukonèili spolupráci s mojí firmou. Komora však s tímto neuspìla, nebo oba tito moji velcí zákazníci byli s mou prací spokojeni. Neústupnost a tvrdá práce mne i v tomto pøípadì dovedly k cíli. Po dlouhých prùtazích jsem smìl pøed živnostenskou komorou složit zkoušku jako mistr v oboru èištìní budov. Pøechodnì jsem ve své èisticí firmì zamìstnával osm zamìstnancù. Brzy již mne pøedcházela povìst: tam, kde si již jiní nevìdí rady, najde øešení Hans Raab. To pøesnì odpovídalo mému heslu: Neznám vìtu, že nìco nejde. Vzpomínám si na jednu zakázku v Neunkirchenu nad Sáárou. Tamìjší správa cest pøevzala od ocelárny správní budovu. Tuto budovu bylo nutno oèistit a zrekonstruovat. Mimo jiné ocenìní evropskou svìtovou cenou na kterou jsem velmi hrdý v budovì bylo i metrù ètvereèních stropù. Pozvali èisticí firmy z celého jihozápadního Nìmecka, ale žádné z nich se nepodaøilo upokojivì splnit zakázku. Nakonec pozvali i mne. Mìl jsem vážné pochybnosti, zda to dokážu, když jich pøede mnou tolik neuspìlo. V mém zázraèném kuføíku jsem mìl šest mnou sestavených kombinací vláken. Zaèal jsem tam, kde bylo zneèištìní nejvìtší, tedy na klimatizaèním zaøízení. Nejprve jsem zvolil nejslabší vlákno, pak jsem pøešel na silnìjší a tak jsem postupoval stále, až jsem skonèil u vlákna nejsilnìjšího. A hleïme: po pùlhodinì se koneènì špína zaèala uvolòovat. Všechno bylo èisté, aniž by bylo nutno použít jakékoliv škodlivé chemikálie. Kolem mne se ozývaly hlasy: Èarodìjnictví! Kejklíøství! Zakázku jsem dostal. Brzy se o mém kouzlení doslechlo i sárské ministerstvo hospodáøství a životního prostøedí. Šestnáct pánù z ministerstva pøijelo, aby si prohlédlo zázrak z Neunkirchenu. Spustil jsem žaluzie, takže v místnosti se témìø úplnì zešeøilo. Klidnì a pevnou rukou jsem mou utìrkou pøejíždìl po zneèištìném místì. Sršely malinké jiskry. Pak jsem nechal žaluzie opìt zvednout. Do místnosti padlo denní svìtlo. Skupinou pánù se rozlehl šumot. Mnou ošetøené místo bylo záøivì èisté bez sebemenších zbytkù špíny. To, co vypadalo jako zázrak byl ve skuteènosti výsledek dlouhého pøemýšlení a praktických zkušeností. Patøilo k tomu ovšem i trošku štìstí a nìco, èemu se øíká šestý smysl. Tajemství spoèívalo v silném mechanicko-fyzikálním náboji mikrovláken. Na této zakázce jsem nejen dobøe vydìlal, nýbrž jsem se také utvrdil v tom, že se ubírám správnou cestou. Mìl jsem plný dùvod k radosti a poøádnì jsem pøitlaèil na pilu. Hanse Raaba zavolali i tehdy, když se vyskytly problémy pøi stavbì kryté plovárny v Püttlingenu. Belgické cihly, které pøi stavbì použili, byly neodbornì vyspárovány a ulpìl na nich cementový povlak, který nebylo možno odstranit.

18 Mùj pøítel, u kterého jsem absolvoval své první kroky jako èistiè oken, mne prosil o pomoc. Tehdy jsem právì z USA dostal vysokotlaké èerpadlo, které bylo schopno vyvinout tlak 250 atmosfér. Naše hadice však byly konstruovány pouze na tlak nanejvýše 120 až 130 atmosfér. Když nám koneènì dodali vhodné hadice, ještì téhož veèera jsem jel k plovárnì. Èerpadlo jsme postavili na dvì kola, abych mohl halu objíždìt. Pøi tlaku vody 210 atmosfér již cementový povlak nemìl šanci odolat. Neznám vìtu, že nìco nejde! Mnohým bylo známo, že jsem nikdy nenavštìvoval žádnou vyšší školu a že nemohu pøedložit vysvìdèení z univerzity. Jak je možné, že právì takový èlovìk mohl udìlat terno s úplnì novými ekologických èisticími metodami? Závistivci a škarohlídové si rádi kladli takové otázky. Avšak klíèem k mým úspìchùm vždy byl a dosud je mùj smysl pro praktická øešení, má odvaha ubírat se po nevyzkoušených cestách a v neposlední øadì i má ochota obracet se o rady k odborníkùm. Pøi mé práci na univerzitì jsem pøišel do styku s uznávanými vìdci, napøíklad s profesorem Siebertem. Vážil si mých rad a já si vážil rad jeho. Èasto si kladu otázku, odkud se ve mnì bere ta touha, ten neklid, který mne nutí stále nìco nového tvoøit a tak dlouho bádat, až najdu øešení. Sám to nevím. Snad mi to bylo vloženo do kolébky. Dnes dostávají mnohé dìti jako dárek pokusné stavebnice, na kterých se uèí øešit jednoduché chemické a fyzikální problémy. Jaké vìci jsme však v dìtském vìku mìli my? Snad to bylo i dobré, že jsme rostli ve skromnosti, že nám nepøedkládali nic hotového a že jsme si své hraèky museli vynalézat sami. Tím se vyvíjela naše tvùrèí fantazie. A ve škole? Vždy jsem se snažil o to, abych nìjakým zpùsobem držel krok. Domácí úkoly jsem si dìlal mezi ètvrtou a pátou hodinou ranní. Tiše jsem se vyplížil na schody vedoucí do sklepa, nebo když jsem vyrušil ze spánku mého nevlastního otce, byl jsem bit. Myslím, že bych byl býval dobrým žákem, kdyby se o mne nìkdo staral nebo kdyby mne nìkdo podporoval. Doma mne spíše brzdili. Mùj nevlastní otec mne nikdy nepovzbudil. Ten mìl více rád své dva vlastní syny. A moje matka? Pokud šlo o mùj vlastní vývoj, byla spíše lhostejná. Ale mìl jsem pevnou vùli ukázat všem, co ve mnì vìzí. Ti ještì uvidí! Snad i díky tomu jsem se stal èlovìkem silné povahy a schopným se prosadit. Já sám to nevím. Jak jsem pomohl zvýšit výrobu èokolády Právì v potravináøském prùmyslu je dbáno na velmi pøísnou èistotu. Co jsem však v mnohých firmách vidìl, nelze ani popsat. Zvenku vìtšinou vše vypadalo naprosto udržované a èisté, avšak bìda, když jste se podívali hloubìji. Hemžilo se to zde èervy, larvami a jinou havìtí. U zakázek z oblasti potravináøského prùmyslu tedy vìtšinou nešlo o èištìní, ale o ochranu zdraví spotøebitelù. Zdá se, že tento stav zùstal bez vìtších zmìn až do dnešních dnù. Jak jinak si lze vysvìtlit skuteènost, že republika je stále otøásána skandály z oblasti potravináøství? Provádìli jsme v noci základní èištìní ve èokoládovnì Storck. Obchodní vedení se již delší dobu trápilo nad velkým problémem. Pøi výrobì vznikalo enormnì velké množství èokoládových úlomkù. Staèilo, když se vzpøíèil jen jeden z posunovacích pøípravkù. Než se zastavila celá výrobní linka, vzniklo množství úlomkù v objemu tøí metrákù. Tyto úlomky se zpracovávaly jednou za mìsíc a sloužily k výrobì alpské mléèné èokolády.

19 Obchodní vedení mne poprosilo, abych se vìci podíval na kloub. Snad prý dostanu nìjaký nápad, jako již tolikrát pøedtím. Problém byl rychle objeven a brzo se nalezlo i øešení. Sestrojil jsem rouru, podobající se dìlové hlavni, tu jsem naplnil teplou vodou, ochranným prostøedkem proti korozi a roztokem cukru. Touto smìsí jsem postøíkal èásti strojù, bìžící pásy, atd. Pak se to všechno dosucha ofoukalo horkým vzduchem. Po této proceduøe jsme opìt všechno smontovali dohromady, takže ráno se výroba mohla opìt rozbìhnout. Toto pomìrnì jednoduché øešení umožnilo firmì August Stork KG zvýšit výrobu o více než tøicet procent. Díky tomuto vynálezu jsem vydìlal tolik, kolik si vydìlám èištìním budov za pùl roku. Když tento výrobce cukrovinek kvùli spolkovou vládou poskytovaným dotacím pøemístil své výrobní aktivity do západního Berlína, žádalo mne obchodní oddìlení, abych tam odešel s nimi. Po krátkém zaváhání jsem se rozhodl. Zùstanu v Sársku. Zde jsem svým pánem. A kromì toho, co by se stalo s mými zamìstnanci? Mìl jsem je nechal na holièkách? Ne, to nepøipadalo v úvahu. A v neposlední øadì tu byla i moje rodina. Bylo možné ji pøemístit do dalekého Berlína? Sotva. Navíc jsou obyvatelé Západního Berlína známi svou velkou hubou, za kterou se mnohdy skrývá prázdnota. Zùstal jsem proto radìji v Sársku. Zùstaò doma a živ se poctivì, poradil by mi v této situaci zcela urèitì mùj dìdeèek. Mùj pøítel strom Mnoho lidí tenkrát nechápalo, jak dùležitá je ochrana životního prostøedí. Na poèátku sedmdesátých let minulého století bylo v Nìmecku jen málo lidí, kteøí pochopili, že za náš blahobyt platíme pøíliš vysokou daò, totiž znièením životního prostøedí. Pak to však zaèalo chápat stále více lidí. První ropná krize v roce 1973 kromì toho hrozivým zpùsobem ukázala, jak silnì byly a doposud jsou moderní prùmyslové státy na ropì závislé. Zákaz jízdy autem, který platil ètyøi nedìle v listopadu a prosinci 1973 i takzvanému prostému obèanu dùraznì pøipomenul, jak silnì je jeho všední den závislý na nepøetržitém pøísunu ropy. Koncem sedmdesátých let se zformovalo mimoparlamentní hnutí skládající se ze skupin, které ze zasazovaly za ochranu životního prostøedí, míru, lidských práv a práv žen. Obzvláštì tam byly zastoupeni lidé, kteøí se angažovali proti atomové energii. Tito založili v roce 1980 v Karlsruhe Stranu Zelených. V roce 1983 se Zelení poprvé dostali do Spolkového snìmu. Mé politické názory nejsou a nikdy nebyly této stranì blízké, avšak je to její zásluha, že myšlenka ochrany životního prostøedí v Nìmecku sílila a pøispìla k tomu, že otázkami ochrany životního prostøedí se od té doby Mùj pøítel strom

20 v Nìmecku zabývá každá strana, která chce být brána vážnì. Stále více obèanù v této zemi se zaèalo ptát, co mohou sami udìlat pro to, aby pøíroda zùstala zachována pro nì, pro jejich dìti i pro dìti jejich dìtí. Lidé se dìsili slov typu Ropné zamoøení nebo Odumírání lesù. Zde bylo tedy potøeba, abych se jako èisticí firma také anebo právì proto tímto problémem zabýval. Chemický prùmysl vyrábìl stále nové, údajnì stále úèinnìjší èisticí a mycí prostøedky. Pomocí obøí reklamy je nabízel ženám pøípadnì i mužùm a dìlal obrovské obchody. Kdo dnes prochází prodejnami velkých drogistických øetìzcù, má pocit, že se nachází ve velkoobchodì s chemikáliemi. Mým kritikùm jsem vždy øíkal: víte, pøíroda nepotøebuje nás, ale my lidé potøebujeme pøírodu! Pøíroda je kromì toho náš veliký uèitel. Mnoho v ní lze odpozorovat, když hledáte øešení pro rùzné problémy všedního dne. Pøi všech mých pokusech a vynálezech jsem vždy pozoroval zázraky pøírody. S postupem èasu i s mým pøibývajícím vìkem roste má vùle pøírodu zachovat a roste i mùj respekt a úcta vùèi ní. Lásku k pøírodì jsem z velké èásti zdìdil po mém dìdeèkovi. Chodil se mnou po lesích v našem okolí a otevíral mi oèi pro vnímání krásy pøírody i jejich zázrakù. Pozdìji jsem se jen musel (a dodnes musím ) dívat na to, jak les trpí a naší vinou hyne. Za normálních okolností se strom vyživuje pøirozeným kolobìhem. Listí opadává, zetlí a pøemìní se v humus, který obsahuje dùležité živiny, které strom potøebuje pro svoji existenci a které pøijímá s vodou prostøednictvím koøenù. Tento kolobìh je narušen. Listy pøijímají škodliviny ze vzduchu, do pùdy vsakují kyselé deštì. Na podzim listí opadá, škodliviny vniknou do pùdy a strom je pøijímá svými koøeny. Neblahý kolobìh se rozbíhá. Je to kolobìh smrti. My podle mého soudu dodnes léèíme pouze následky, nikoliv však pøíèinu zla. Proto jsme v mojí firmì vyvinuli prostøedek, který jsme nazvali W1. Tímto pøípravkem stromy práškujeme. Pøípravek pøemìòuje urèité škodliviny a podporuje rozklad a tlení na zem spadaného listí. Mùj pøípravek sice umírání lesa nezastaví, ale dává stromùm šanci, aby se znovu zregenerovaly. Jakmile moji kritikové uslyšeli, že Hans Raab opìt nìco nového vymyslel, spustili proti mnì tìžkou palbu. Byl jsem nazván intrikánem a šarlatánem a tak jako ve støedovìku mne oznaèili za alchymistu a mastièkáøe. Šíøili o mne nepravdy, jenom aby zpochybnili moji dùvìryhodnost. Na tom se bohužel podílely i státní instance, jako sárské ministerstvo hospodáøství. Tam v prosinci roku 1987 prohlásili, že pøípravek W1 je neúèinný. Toto ministerstvo se pøitom opíralo o posudek Lesního výzkumného ústavu v Göttingenu. Já jsem zpochybnil serióznost výzkumných metod tohoto ústavu a odvolal jsem se na dobrozdání botanika profesora Waakhlo z univerzity v Saarbrückenu. Samozøejmì jsem nechtìl na sobì nechat ulpívat obvinìní. Proto jsme v lese svobodného pána von Hammersteina v blízkosti Nonnweileru provedli pøíslušné experimenty. Stromy, které zde døíve byly žluté a zmrzaèené, vypadaly již po tøech letech zdravé a zotavené. Profesor Waakhlo dospìl k závìru, že pøípravek W1 sice není zázraèným prostøedkem, který by byl schopen umírání lesa zastavit, avšak je schopen u stromù nastartovat ozdravný proces, který trvá po dobu tøí let. Po uplynutí této doby je nutno provést další ošetøení. Tento vìdec v pøípravku W1 neobjevil ani žádné škodlivé látky. Abych na tento pøípravek upozornil i širší veøejnost, zorganizoval jsem v kvìtnu 1987 v Lucemburku postøik stromù pomocí vrtulníku. Akce se konala v Escher Gaalbiergu a zúèastnili se jí zástupci obce a ve velkém poètu i lidé od novin. Jistí odborníci to však již dopøedu oznaèili za zbyteènou námahu a vyhazování penìz. Stromy v Campingfeldské oblasti prý tak jako tak nepøežijí pøíští léto. Navzdory omlazení lesního porostu tam usychalo skuteènì sedmdesát procent smrkù. Toto dramatické zjištìní vedlo k tomu, že tamìjší starosta a jeho poradce byli ochotni podstoupit se mnou tento pokus. S odstupem šesti mìsícù jsme tedy postøíkali nìkolik stovek odumøením ohrožených jehliènatých stromù a nìkolik hektarù nemocného lesního porostu pøípravkem W1. Tak jako již pøi jiných pokusech se i zde po krátkém èase prokázala úèinnost tohoto pøípravku.