Keywords: vascular plants of hedgerows, occurrence frequency, non-indigenous species

Transkript

1 Vyhodnocení výskytu cévnatých rostlin z agrárních valů a teras ve Verneřickém středohoří The Evaluation of the Distribution of Hedgerow Vascular Plants in the Verneřické střodohoří highlands Iva Machová 1, Karel Kubát 2, Ladislava Filipová 1 1 Fakulta životního prostředí UJEP, Ústí n.l., Králova výšina 7; ; iva.machova@ujep.cz ; 2 Přírodovědecká fakulta UJEP, České mládeže 13, Ústí n. L.; karel.kubat@ujep.cz Abstract: This paper is based on the field flora survey on hedgerows and terraces in Verneřické středohoří highlands. To determine the age of these hedgerows historical maps were used. The paper includes the description of hedgerow structure. 17 randomly chosen hedgerows were divided into sections each 20 m long. Complete lists of herb and woody plant species of so defined 98 sections served for hedgerow flora characterization. Found species were lined up in graphs according to their declining frequency of occurrence. Species found on less then 10 % percent were mentioned separately. Non-indigenous species are distinguished. The diagram with the results of DCA is presented. Keywords: vascular plants of hedgerows, occurrence frequency, non-indigenous species Abstrakt: Práce vznikla na základě terénního průzkumu flóry na agrárních valech a terasách části Verneřického středohoří. K určení stáří valů byly využity historické mapy. V práci je uveden popis struktury valů. 17 náhodně vybraných valů bylo rozděleno na úseky 20 m dlouhé. Úplné soupisy druhů dřevin i bylin na takto definovaných 98 úsecích sloužily k charakterizování flóry valů. Zjištěné druhy rostlin byly uspořádány do grafů podle klesající četnosti výskytu ve snímcích. Druhy zjištěné na méně než 10 % snímků byly uvedeny samostatně. Jsou vyznačeny nepůvodní druhy. Je uveden diagram výsledků DCA. Klíčová slova: cévnaté rostliny valů, četnost výskytu, nepůvodní druhy Úvod Agrární valy a terasy zarůstají vegetací, což vedlo k plnění řady ekologických funkcí. v krajině. Mají také velký pozitivní krajinýřský význam. Termín agrární valy definoval ZAPLETAL (1969); jejich charakter je uveden v práci MACHOVÁ et al. (2009). Termín agrární terasa je v práci používán jen k označení svahu agrární terasy. Doba vzniku sledovaných krajinných prvků není přesně známa. Pro datování jsou významným zdrojem informací historické mapy. Na mapách I. vojenského mapování (Josefské) z let a (rektifikace) (měřítko 1: ) jsou zobrazeny souběžné linie severně od silnice mezi obcemi Leština a Zubrnice, které můžeme ztotožnit s agrárními terasami, které jsou v těchto místech do současnosti. Na mapách II. vojenského mapování (Františkovo) z let (měřítko 1: ) jsou severně od Příbrami patrné linie po spádnici v místech, kde jsou v současnosti úzké kamenité valy se shodným průběhem. Největší shodu se současností je možno zjistit na mapách III. vojenského mapování (Františko-Josefské) z let (1 : ). Kromě shody s již uvedenými liniemi nalézáme na mapách vyobrazenou liniovou vegetaci východně od Zubrnic v místech, kde jsou v současnosti agrární terasy. Shoda je též s liniemi dřevin západně Příbrami nedaleko křížku a dalšími západně od Kočičího vrchu. Za méně průkaznou můžeme považovat existenci valů severně Příbrami, u Babětína a u obce Klínky, neboť jsou na historických mapách méně zřetelné /oldmaps.geolab.cz/. Současná vegetace je nejvíce ovlivněna vývojem valů 1

2 v posledním století. Vývoj krajiny včetně valů poznamenaly i společenské změny, neboť sledované území patřilo do území Sudet. Z údajů získaných na stránkách Českého statistického úřadu (a na byly zjištěny změny počtu obyvatel, které ovlivnily intenzitu hospodaření. V obcích ve sledované oblasti bylo udáváno v roce 1930 celkem obyvatel a v roce 2001 již jen Některé obce, např. Velké Stínky, Stará Homole, zanikly úplně a jiné jsou využívány jen přechodně k rekreaci. Změny stavu krajiny a změny plochy agrárních valů můžeme vidět na specializované mapě: Vývoj agrárních valů a teras ve Verneřickém středohoří v letech 1938 až 2002 ( Historická mapa krajiny z roku 1938 zobrazuje nízkou lesnatost a značné zemědělsky využívané plochy v podobě malých políček či luk, rozdělených úzkými liniemi dřevin. V současnosti (2002) je na specializovaných mapách vidět, že oblast je více zalesněná, zvětšila se plocha vegetace vázané na agrární valy (MACHOVÁ, ELZNICOVÁ 2011), došlo k nárůstu ploch ladem ležící půdy s keři a ploch trvalých travních porostů. Výrazně se zmenšila plocha polí. Flóra valů a teras je též odrazem skutečnosti, že náleží k floristicky chudé fytogeografické oblasti mezofytika (fytogeografický okres 45. Verneřické středohoří, podokres 45a Lovečkovické středohoří). Území je geologicky velmi různorodé. Geologické složení matečné horniny ve studované oblasti bylo odečteno z map České geologické služby 1 : Ve studované oblasti jsou horniny náležící mezi nezpevněné sedimenty čtvrtohorního stáří, třetihorní vyvřeliny i sedimenty a druhohorní sedimenty (MACHOVÁ et al. 2010#). Na floristické složení vegetace valů má pravděpodobně vliv i reliéf a stavba valů. Studované valy, které byly zvoleny náhodně, představují reprezentativní výběr typů v oblasti. V souboru jsou valy (1) vypuklé, nízké, z drobných kamenů s průběhem po vrstevnici (j. od Rychnova a z. od Kočičího vrchu); (2) valy na horní hraně se skládanou zídkou z kamenů, která přechází v terasu; valy (3) s bočními stranami vyskládanými z kamenů vyplněné volně ukládanými kameny (Babětín); (4) valy z velkých kamenů volně ukládaných obvykle po spádnici (Klínky, s. Příbrami, v. Bukové hory, sv. Rytířova). Existuje řada přechodných forem např. sv. Rychnova je široká terasa a na ní uložené velké kameny či s. Rychnova je smíšený val, kde se střídají úseky kamenité a hlinité terasy; další přechodný typ je přirozená skalka přecházející v terasu (v. Bukové hory). Široké hlinité terasy jsou na více místech (z. Rytířova, sz. Příbrami tzv. u křížku, j. Čáslavi, mezi Zubrnicemi a Leštinou, mezi Zubrnicemi a Knínicemi). Většina valů je součástí skupin, pouze několik valů stojí samostatně. Vznik některých skupin valů souvisí se zakládáním tzv. lánových vsí podél potoků. Podobnou strukturu osídlení s valy nalezneme u obcí Příbram, Rychnov a Babětín. Typické je to např. v Krušných horách, kdy od obce ležící v údolí potoka do svahů probíhají valy, které oddělovaly záhumenky. Metodika Studovaná oblast má plochu ca ha. Náleží do geomorfologického celku Verneřické středohoří, který je součástí Českého středohoří. Pro své přírodní hodnoty je většina území Českého středohoří zahrnuta do CHKO České středohoří. Výskyt druhů cévnatých rostlin na agrárních valech a terasách se opírá o terénní šetření náhodně vybraných agrárních valů a teras (dále jen valů). Náhodnost byla zajištěna tak, že valy byly očíslovány na pozadí ortofot z roku 2002 a následně byl průzkum proveden na valech, jejichž čísla byla vybrána pomocí generátoru náhodných čísel. Výzkum probíhal na 17 valech. Celá délka každého valu byla rozdělena na úseky délky 20 m. Na těchto úsecích byl proveden po patrech soupis všech druhů. Celkem bylo analyzováno 98 úseků. Četnost výskytu každého druhu byla zpracována s použitím programu Excel. Druhy s výskytem na více než 10 % úseků byly seřazeny a vyjádřeny podobě pruhových grafů. Druhy s nižším výskytem jsou uvedeny bud dle klesající četnosti (dřeviny) nebo v abecedním pořadí (byliny). 2

3 Byla provedena analýza druhového spektra z hlediska nepůvodnosti druhů srovnáním s Katalogem nepůvodních druhů rostlin z ČR (PYŠEK et al. 2002). Nepůvodní druhy jsou označeny tučně, zkratky za názvem druhu znamenají: NA - naturalizovaný archeofyt, IA - invazní archeofyt a IN - invazní neofyt. Terénní šetření bylo realizováno v letech Jména druhů dle KUBÁT et al. (2002). Diagram vznikl zpracováním dat s použitím programu CANOCO for Windovs 4.5. (TER BRAAK, ŠMILAUER 1998) Pokud je u druhu uvedeno číslo 1,2,3 jedná se o přítomnost druhu v příslušném vegetačním patře (E 1 bylinné, E 2 keřové, E 3 stromové). Výsledky Vzhledem k dlouhodobému a nerušenému vývoji na valech a terasách ve Verneřickém středohoří byla zastižena vegetace v takové fázi sukcese, že se na ni podílí dvě až tři patra. Určující význam pro charakter vegetace mají dřeviny. Na valech bylo zachyceno poměrně hodně druhů. Příčinu je možné hledat v různorodém geologickém podloží, v rozdílech v nadmořské výšce a v utváření reliéfu krajiny, který ovlivňuje mikroklimatické poměry (Machová et al. 2010). Přirozenému charakteru valů odpovídá i výskyt především původních druhů dřevin, pouze ojediněle s menší četností byly zjištěny nepůvodní druhy dřevin a to ovocné a okrasné dřeviny. Dřeviny Nejčastěji zachycené dřeviny (přítomné ve více než 50 % úseků) byly Fraxinus excelsior, Sambucus nigra Corylus avellana a Crataegus sp. 3

4 Obr. č. 1: Dřeviny na valech v oblasti Verneřicka s výskytem vyšším než na 10 % úseků valů Fig. 1.: Hedgerow woody plants with occurrence higher than 10% wall sections in the area of Verneřice territory Dřeviny s výskytem nižším než 10 % (uspořádány dle klesající četnosti) Carpinus betulus, Fagus sylvatica, Rhamnus cathartica, Frangula alnus, Prunus domestica NA, Sambucus racemosa, Viburnum opulus, Crataegus laevigata, Humulus lupulus, Malus domestica Cas A, Ulmus glabra, Betula pendula, Pyrus communis NA, Pyrus pyraster, Sorbus aria, Symphoricarpos albus IN, Tilia cordata, Tilia platyphyllos, Ligustrum vulgare, Lonicera nigra, Malus sylvestris, Populus tremula, Salix pentandra, Syringa vulgaris IN, 4

5 Byliny 5

6 Obr. č. 2: Byliny na valech v oblasti Verneřicka s výskytem vyšším než na10 % úseků valů Fig. 2: Hedgerow herbs with occurrence higher than 10% wall sections in the area of Verneřice territory Komentář: Nepůvodní druhy mezi četnějšími: Impatiens parviflora IN, Tanacetum vulgare IA. Arrhenatherum elatius udávaná někdy jako nepůvodní druh (Pyšek et al. 2002) je apofyt. Seznam bylin s nižším výskytem (než na 10 % valů, uspořádány dle abecedy). Agrimonia eupatoria, Agrostis stolonifera, Achillea ptarmica, Alchemilla sp., Allium sp., Allium vineale, Alopecurus pratensis, Anagallis arvensis NA, Arabis glabra Arctium lappa NA, Arctium minus NA, Arctium tomentosum NA, Artemisia absinthium NA, Artemisia vulgaris, Astragalus glycyphyllos, Athyrium filix-femina, Avenella flexuosa; Barbarea vulgaris, Bromus benekenii, Bromus inermis, Bromus sterilis NA, Campanula patula, Campanula persicifolia, Campanula rapunculoides, Campanula rotundifolia, Capsella bursapastoris NA, Cardamine impatiens, Carduus acanthoides NA, Carduus crispus NA, Carex brizoides, Carex muricata agg., Carex ovalis, Cirsium arvense IA, Cirsium vulgare IA, Clinopodium vulgare, Convallaria majalis, Convolvulus arvensis NA, Crataegus laevigata, Crepis biennis NA, Cruciata laevipes, Cystopteris fragilis, Deschampsia cespitosa, Dryopteris carthusiana, Dryopteris dilatata; Epilobium collinum, Epilobium montanum, Equisetum arvense, Euphorbia cyparissias, Fallopia convolvulus NA, Festuca pratensis, Festuca rubra agg., Filipendula ulmaria, Fragaria viridis; Galeobdolon luteum, Galeopsis sp., Galium verum, Geranium columbinum NA, Geranium pusillum NA, Geranium pyrenaicum IN, Geum rivale, Glechoma hederacea, Gnaphalium sylvaticum; Hepatica nobilis, Hieracium murorum, Hieracium sabaudum, Hieracium sp., Holcus lanatus, Hordelymus europaeus, Humulus lupulus, Hylotelephium maximum agg., Hypochaeris radicata; Chaerophyllum temulum, Chelidonium majus NA, Chenopodium bonus-henricus NA; Impatiens noli-tangere; Juncus effusus; Knautia arvensis; Lamium maculatum, Lapsana communis NA, Lathyrus pratensis, Leucanthemum ircutianum, Lilium martagon, Linaria vulgaris NA, Lotus corniculatus, Luzula luzuloides; Maianthemum bifolium, Matricaria discoidea IN, Melampyrum nemorosum, Melica uniflora, Mercurialis perennis, Mycelis muralis, Myosotis arvensis NA, Myosotis sylvatica; Oxalis acetosella; Paris quadrifolia, Persicaria maculosa, Petasites albus, Phleum pratense, Plantago major IA, Plantago media, Poa compressa, Polygonatum odoratum, Polypodium vulgare, Potentilla reptans, Prenanthes purpurea, Primula veris, Pulmonaria officinalis, Pyrethrum corymbosum, Pyrola sp.; Ranunculus acris, Ranunculus auricomus agg., Ranunculus repens, Rumex acetosa; Sambucus racemosa, Sedum sexangulare, Sisymbrium officinale NA, Sonchus oleraceus NA, Stachys palustris, Stellaria holostea, Symphytum officinale; Torilis japonica, Tragopogon pratensis, Trifolium aureum, Trifolium campestre, Trifolium hybridum NN, Trifolium pratense, Trifolium repens, Trisetum flavescens; Ulmus glabra; Veronica arvensis NA, Veronica hederifolia IA, Veronica officinalis, Veronica serpyllifolia, Vicia angustifolia NA, Vicia cracca, Vicia sepium, Vicia tetrasperma, Viola odorata IA, Viola riviniana Celkem na valech bylo zjištěno 34 nepůvodních druhů bylin a 5 druhů nepůvodních dřevin. Většina nepůvodních druhů se vyskytovala jen na méně než 10 % snímkovaných ploch. Nepůvodní dřeviny patří mezi ovocné a okrasné dřeviny a není vyloučeno jejich úmyslné vysazení. Nepůvodní byliny patří mezi většinou mezi ruderální druhy a polní plevele. Jde většinou o naturalizované archeofyty. 6

7 -1 7 Ace pl2 Til plat Ace pl3 Car bet3 Que pet3 Hol mol Dry fil Fes ovi Imp parv Gal odo Sal cap2 Gal apa Poa nem Rub id1 Frax ex1 Ace ps3 Rub sp Sam nig2 Sor auc3 Ace ps2 Frax ex3 Ger rob Frax ex2 Poa pra Urt dio Sam nig1 Pad rac2 Sal cap3 Cra sp2 Aeg pod Que rob2 Cory ave Dac glo Pru av3 Ace cam3 Geu urb Anth syl Arrh ela Pru spi2 Lol per Bra pinn Alo prat Tar rud Que rob3 Lath pra Car bri Tri rep -2 8 Obr. č. 3: Výsledek detrendované korespondenční analýzy fytocenologických snímků z valů Verneřicka. V grafu jsou pro přehlednost uvedeny pouze druhy s váhou větší než než 3%. Fig. 3: Result of detrended correspondence analysis of phytocenological relevés from hedgerows of Verneřice territory. For the sake of simplicity graph consists only of species with the weight higher than 3%. Komentář: Vlevo na grafu jsou druhy stanovišť bohatých na živiny včetně druhů nitrofilních, se kterými se setkáváme v dubohabřinách, doubravách, jejich lemech a náhradních porostech. Dle rozložení druhů je zřejmé, že podél osy x klesá náročnost druhů na živiny. Osa y je velmi pravděpodobně korelována s nabídkou světla. Směrem nahoru klesá množství dostupného světla. Diskuse Verneřické středohoří je chudé na botanicky významné druhy, což je pravděpodobně příčinou sporadických botanických prací z území. Výsledky botanických výzkumů z druhé poloviny 19. stol. shrnul HANTSCHEL (1890), výsledky z druhé poloviny 20. stol. publikovali KUBÁT (1970), KOLBEK ET PETŘÍČEK (1972; 1974). Nověji je Verneřické středohoří předmětem šetření studentů FŽP UJEP a výsledky jsou uveřejňovány formou bakalářských a diplomových prací (UHROVÁ 2005; REŠOVÁ 2004; PECHOVÁ 2005; KYSILKOVÁ 2009). 7

8 Práce s tematikou agrární valy jsou citovány v MACHOVÁ et al. (2009). Od té doby byly na téma valy v území Českého středohoří a v Krušných horách. zpracovány další práce (PROCHÁZKOVÁ 2010, SVÍTKOVÁ 2010, ZADÁKOVÁ 2010). Výsledky zjištěné na 98 úsecích valů na Verneřicku byly porovnány s výsledky z celkových průzkumů na 96 valech ve stejné oblasti. Můžeme konstatovat, že rozdíly ve druhovém slpožení I v pořadí dle četnosti zvláště u dřevin nebyly velké.. Zvolená metoda náhodně vybraných snímků i jejich počet se ukázaly jako vhodné. Druhy zjištěné na valech Verneřicka (MACHOVÁ et al. 2010) byly využity k určení podobnosti druhové skladby vegetace valů. Podobnost byla stanovena na základě korelace mezi druhovou skladbou i četností druhů na jednotlivých valech. Významné je zjištění, že vegetace valů v různých oblastech se liší. Na valech Verneřicka jsou přítomny běžné druhy dřevin Acer pseudoplatanus, Acer platanoides, Prunus padus, Quercus robur a Sorbus aucuparia, které nebyly zjištěny na valech na Lounsku. Naopak chybí některé teplomilné druhy z valů Lounska jako Viburnum lantata, Cornus mas, Ulmus minor, Cotoneaster integerrimus (MACHOVÁ et al. (2009). Na valech Krušných hor byl zjištěn výskyt druhu Picea abies (MACHOVÁ et al. 2011), který chybí na valech Verneřicka i Lounska. U druhů bylin je situace obdobná. Je tedy zřejmé, že vliv přírodních podmínek a dostupnost diaspor ovlivňuje regionálně typickou druhovou skladbu valů. Nerušený vývoj valů umožnil na mnoha valech strukturovanou a druhově pestrou vegetaci. Závěr Agrární valy jsou relativně stabilní krajinný prvek, neboť z map je patrné, že některé existovaly již v 18. a 19. stol. Floristickým průzkumem byl na agrárních valech a terasách ve studované části Verneřického středohoří zjištěn výskyt 194 druhů cévnatých rostlin. Celkově vysoký počet zjištěných druhů pravděpodobně souvisí s rozmanitými stanovišti od hlinitých teras po téměř výhradně kamenité valy a rozdílnými přírodními podmínkami. Zjištěné druhy patří mezi běžně se vyskytující, se širokou ekologickou amplitudou Jako nejčetněji zastoupené dřeviny byly zjištěny Fraxinus excelsior, Sambucus nigra, Corylus avellana a Crataegus sp. div. Nejhojněji zastoupené byliny: Poa nemoralis, Urtica dioica, Dactylis glomerata, Geranium robertianum, Anthriscus sylvestris, Galium aparine, Geum urbanum, Taraxacum sect. Ruderalia.. Je zřejmé, že mezi četnějšími druhy jsou významně zastoupeny druhy nitrofilní To podporují i výsledky zobrazené za použití grafu detrendované korespondenční analýzy, který ukazuje rozdíly v druhovém složení vegetace, vysvětlitelné zejména materiálem valů, resp. dostupností živin a světelnými podmínkami. Podle očekávání zde chybějí teplomilnější druhy, časté na valech v lounské části Českého středohoří. Častější přítomnost lesních druhů byla zjištěna na valech navazujících na les. Ruderální druhy a druhy antropicky ovlivněných stanovišť lze vysvětlit všudypřítomností jejich diaspor a narušením teras a valů pastvou. Převládající přirozený charakter vegetace valů je patrný z nízkého počtu nepůvodních druhů, zjištěných mezi četněji zastoupenými druhy. Nepůvodní druhy patří hlavně mezi naturalizované archeofyty. Summary Studované agrární valy představují širokou škálu forem zahrnující kamenité valy i hlinité terasy. Na náhodně vybraných valech ve Verneřickém středohoří byl zjištěn výskyt 194 druhů dřevin a bylin. Zjištěné druhy patří mezi běžné druhy se širokými životními nároky. S použitím DCA analýzy byl zjištěn určitý gradient druhů vysvětlitelný materiálem valů, který ovlivňuje dostupnost živin a světelným gradientem. Přirozený charakter vegetace valů je patrný z nízkého počtu nepůvodních druhů, zjištěných mezi četněji zastoupenými druhy. Nepůvodní druhy jsou především mezi bylinami a patří hlavně mezi naturalizované archeofyty. 8

9 Summary Studied hedgerows represent wide scale of forms including stone hedgerows as well as clay terraces. Presence of 194 species of herbs and woody plants was ascertained on randomly selected hedgerows of the Verneřické středohoří highlands. These species are among common species with wide variety of life demands. Utilizing DCA analysis, certain gradient of species was found explainable through hedgerow material which influences nutrients availability and through light gradient. Natural character of hedgerow vegetation is apparent from the low number of found non-indigenous species found between more frequent species. Nonindigenous species are mostly herbs which can be classified as naturalized archeophytes. Poděkování Článek vznikl s podporou projektu ministerstva zemědělství QH82126 (Zajištění harmonizace krajinotvorné, hydrologické a produkční funkce agrárních valů a teras pro diverzifikaci aktivit na venkově). Poděkování patří i ing. V. Synkovi za pomoc při zpracování dat. Literatura HANTSCHEL F. (1890): Botanischer Wegweiser im Gebiete des Nordböhmischen Excursions- Clubs. Leipa, 260 p. KOLBEK J., PETŘÍČEK V. (1972): Vegetační poměry státní přírodní rezervace Sedlo.- Československá Ochrana prírody, Bratislava 13, KOLBEK J., PETŘÍČEK V. (1974): Vegetace Bobří soutěsky a její vztah k povodí dolní Ploučnice.- Sborník Severočeského Musea, Přírodní vědy, 6, KUBÁT K. (1970): Rozšíření některých druhů rostlin v Českém středohoří. - Fytogeografická studie. Okresní muzeum, Litoměřice, 171 p. KUBÁT K. et al. /eds./ (2002): Klíč ke květeně České republiky. - Academia, Praha, 927 p. KYSILKOVÁ M. (2009): Floristický průzkum v okolí Bukové hory. - Ms., 62 pp. (Bakalářská práce, depon. in knihovna FŽP UJEP, Ústí n. L.). MACHOVÁ, I., KUBÁT, K., ČESKÁ, J., SYNEK, V. (2009). Vyhodnocení výskytu cévnatých rostlin z agrárních valů a teras na úpatí vrchu Oblíku v Českém středohoří. - Příroda, 28, MACHOVÁ, I., SYNEK, V., FIEDLEROVÁ K. (2010): Flóra valů a hodnocení příčin jejího složení. - Studia Oecologica, Ústí n. L., roč. IV, č.4, MACHOVÁ I., SYNEK V. ET KUBÁT K. (2011): Flóra agrárních valů a teras Krušných hor. - Příroda, v oponentním řízení MACHOVÁ I., ELZNICOVÁ J. (2011): Změny agrárních valů a teras ve Verneřickém středohoří a jejich monitorování s využitím nástrojů GIS. - In. KOLEJKA, J. (ed): Krajina Česka a Slovenska v současném výzkumu. Masarykova univerzita, Brno, 343 p., kapitola 6: PECHOVÁ Š. (2005): Přírodní poměry s důrazem na vegetaci agrárních valů v okolí Heřmanova-Fojtovic. - Ms., 66 pp. (Diplomová práce, depon. in knihovna FŽP UJEP, Ústí n. L.). PROCHÁZKOVÁ P. (2010): Charakteristika biotopů agrárních teras a jejich okolí severozápadně od Domašína v Krušných horách. - Ms., 56 pp. (Bakalářská práce, depon. in knihovna FŽP UJEP, Ústí n. L.). PYŠEK P., SÁDLO J. et MANDÁK B. (2002): Catalogue of alien plants of the Czech Republic. Preslia, Praha, 74: REŠOVÁ P. (2004): Charakteristika stanovišť s výskytem rozptýlené zeleně v části Verneřického středohoří.- Ms., 73 pp. (Bakalářská práce, depon. in knihovna FŽP UJEP, Ústí n. L.). 9

10 SVÍTKOVÁ V. (2010): Vegetační kryt agrárních teras a jejich okolí mezi obcemi Domašín a Louchov v Krušných horách. - Ms., 68 pp. (Bakalářská práce, depon. in knihovna FŽP UJEP, Ústí n. L.). UHROVÁ S. (2005): Flóra území části Verneřického středohoří s důrazem na agrární valy. - Ms., 85 pp. (Bakalářská práce, depon. in knihovna FŽP UJEP, Ústí n. L.). ZADÁKOVÁ M.. (2010): Floristická studie agrárních teras a valů mimo les na vrchu Kohout u Blankartic. - Ms., 72 pp. (Bakalářská práce, depon. in knihovna FŽP UJEP, Ústí n. L.). ZAPLETAL, L. (1969): Úvod do antropogenní geomorfologie. - PřF UP, Olomouc, Scriptum, 278 p. specializované mapy: Vývoj agrárních valů a teras ve Verneřickém středohoří v letech 1938 až 2002 TER BRAAK, C.J.F., ŠMILAUER, P. (1998): CANOCO. Reference manual and user s guide to Canoco for Windows: Software for canonical comunity ordination (version 4.5). CPRO-DLO,Wageningen. 10