MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ AGRONOMICKÁ FAKULTA BAKALÁŘSKÁ PRÁCE

Transkript

1 MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ AGRONOMICKÁ FAKULTA BAKALÁŘSKÁ PRÁCE BRNO 2014 Tomáš Inochovský

2 Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav chovu a šlechtění zvířat Welfare v rozmnožovacích chovech masného typu kura Bakalářská práce Vedoucí práce: Doc. Ing. Martina Lichovníková, Ph.D. Vypracoval: Tomáš Inochovský Brno 2014

3

4

5 ČESTNÉ PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Welfare v rozmnožovacích chovech masného typu kura vypracoval samostatně a veškeré použité prameny a informace uvádím v seznamu použité literatury. Souhlasím, aby moje práce byla zveřejněna v souladu s 47b zákona č.111/1998 Sb., o vysokých školách ve znění pozdějších předpisů a v souladu s platnou Směrnicí o zveřejňování vysokoškolských závěrečných prací. Jsem si vědom, že se na moji práci vztahuje zákon č.121/2000 Sb., autorský zákon, a že Mendelova univerzita v Brně má právo na uzavření licenční smlouvy a užití této práce jako školního díla podle 60 odst. 1 autorského zákona. Dále se zavazuji, že před sepsáním licenční smlouvy o využití díla jinou osobou (subjektem) si vyžádám písemné stanovisko univerzity, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity, a zavazuji se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla, a to až do jejich skutečné výše. V Brně dne:.. podpis

6 PODĚKOVÁNÍ Děkuji vedoucí bakalářské práce Doc. Ing. Martině Lichovníkové, Ph.D. za odborné rady a metodické vedení při vypracovávání bakalářské práce. Poděkování patří také vedení farmy v Trboušanech, které mi umožnilo realizaci etologického sledování a mé rodině, která mě podporovala během studia.

7 ABSTRAKT Ve své bakalářské práci s názvem Welfare v rozmnožovacích chovech masného typu kura se zabývám chovem a šlechtěním masných hybridů kura a popisuji firmy, které se tímto šlechtěním zabývají. V první části své práce se věnuji historii a současnosti chovu hybridů v České republice. Následující kapitola je zaměřena na popis ascitu a dermatitidy běháků ve vztahu k welfare. Ve své práci také zmiňuji definici termínu welfare, který je nejčastěji překládán jako pohoda zvířat. Zvířata, stejně tak jako lidé, reagují na všechny podněty vnějšího prostředí, což znamená, že technologie chovu a způsob zacházení se nám projeví na výsledné užitkovosti. V závěrečné části práce popisuji metodiku svého pozorování a graficky znázorňuji sledování pohlavní aktivity kohoutů od dosažení pohlavní dospělosti do 49. týdne věku. Z výsledků pozorování vyplývá, že úplné páření bylo nejvíce projevováno ve večerních hodinách, kdy už zvířata nebyla rušena ošetřovateli. Klíčová slova: welfare, rozmnožovací chov, šlechtění, pozorování ABSTRACT In my bachelor thesis called Welfare in reproduction breeding of meat type of poultry I focus on breeding and manicure of meat type hybrids and then I describe companies, that deal with this type of breeding. In the first part of my thesis I push ahead history and present of breeding hybrids in Czech republic. Following chapter is focused on description of ascites and dermatitis of legs related to welfare. In my thesis I also mention definition of the term welfare, which is the most translated as well-being of animals. Animals as well as people react on all impulses of outer environment, which means that technology of breeding and a way of manipalution will show us final methods of observation and I graphicly illustrated watching of a sexual activity of cocks from reaching the sexual adulthood to 49th week of age. From the result of watching implies that complete mating was mostly displayed in late hours, when animals were not disturbed by their keepers. Keywords: welfare, reproduction breeding, manicure and watching.

8 OBSAH 1 ÚVOD CÍL PRÁCE LITERÁRNÍ PŘEHLED CHOV KUŘAT MASNÉHO TYPU Historie chovu Masný hybrid Slovgal Současná situace ve šlechtění masných hybridů Aviagen Cobb - Vantress Hubbard Finální hybridi Welfare v chovech kura masného typu Dermatitidy běháků Onemocnění pánevních končetin ve vztahu k welfare Ruptura šlachy m. gastrocnemius Ascites ve vztahu k welfare Restrikce krmiva Šlechtění ve vztahu k welfare Rodiče Ross Odchov kohoutů a slepic (0 15 týdnů) Společný chov obou pohlaví od 15 týdne věku Krmení rodičů Ross Situace v České republice Prarodičovský chov v České republice Welfare Obecná definice Smysly Zrak Sluch Hmat... 28

9 Chuť Čich Základní životní projevy Přirozené chování Chování při krmení Chování při pití Sociální chování Reprodukční chování MATERIÁL A METODIKA VÝSLEDKY ZÁVĚR SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY ELEKTRONICKÉ ZDROJE SEZNAM OBRÁZKŮ SEZNAM GRAFŮ SEZNAM TABULEK... 47

10 1 ÚVOD Chov drůbeže patří k velmi významným odvětvím živočišné výroby. Jeho hlavním úkolem je produkce kvalitních bílkovinných produktů, sloužících nejen pro lidskou výživu, ale i k jiným účelům. Mezi nejdůležitější produkty drůbežnické výroby můžeme zařadit vejce, které je jako potravina nenahraditelné, vzhledem k jeho vysoké výživné hodnotě. Obsahuje velké množství všech živin a dalších látek pro zdraví člověka nepostradatelných. Dalším důležitým produktem je drůbeží maso, které stejně tak jako vejce obsahuje všechny základní minerální látky a živiny. Tyto suroviny získáváme z finálních hybridů, kteří pochází z vajec, produkovaných v rozmnožovacích chovech (Šatava, 1984). Význam rozmnožovacích chovů spočívá v produkci násadových vajec pro líhně, do jejichž obvodu je chov přidělen. Nedochází zde k žádnému líhnutí drůbeže. Podmínkou rozmnožovacích chovů je čistokrevnost drůbeže, která pochází z plemenného chovu. Plemennými chovy označujeme farmy, produkující kuřata a kuřice pro rozmnožovací chovy. Současní hybridi zajišťují dostatečně vysokou produkci masa a konzumenti se začínají stále více zajímat o podmínky jejich chovu (Podhradský, 1960). Welfare je pojem, o kterém se v drůbežnickém průmyslu stále více mluví. Doba, kdy byla celá drůbežnická výroba zaměřena na maximální výnos, bez výraznějšího ohledu na kvalitní podmínky a projevy přirozeného chování drůbeže, je již pouze minulostí. V současné době se klade větší důraz na dodržování správných zásad welfare v chovech. Od roku 2012 byly podle legislativy Evropské unie zavedeny ve všech klecových systémech obohacené klece a zrušeny klece neobohacené pro produkci konzumních vajec. Obohacené klece poskytují nosnicím lepší životní podmínky a umožňují slepicím projevovat své přirozeného chování. Tyto klece musí na rozdíl od klecí neobohacených obsahovat snáškové hnízdo, hřady a popeliště. Ve výkrmu brojlerů se se zlepšováním životních podmínek setkáváme také. Mezi nejvýznamnější omezení patří přísné dodržování maximálního zatížení na jednotku plochy, kvality podestýlky, koncentrace škodlivých látek v ovzduší nebo správné zoohygieny. V budoucnu lze předpokládat zvyšování nároků na dodržování welfare a rozšíření těchto požadavků do všech chovů, tedy i do chovů rozmnožovacích. 10

11 2 CÍL PRÁCE Cílem bakalářské práce bylo vypracovat literární přehled týkající se welfare v rozmnožovacích chovech masného typu kura a vývoje chovu tohoto kura v České republice, zaměřeného na historii a současnost. Dalším cílem bylo zjistit a graficky vyhodnotit pohlavní aktivitu kohoutů od dosažení pohlavní dospělosti do 49. týdne věku v prarodičovském chovu na farmě v Trboušanech. 11

12 3 LITERÁRNÍ PŘEHLED 3.1 Chov kuřat masného typu Historie chovu Vývoj šlechtitelské práce je úzce spjatý s vývojem celého drůbežnictví. Pro výrobu drůbežích produktů před první světovou válkou byla charakteristická extenzivní výroba slepičích vajec. Výroba byla z 80 % prováděna v jarních měsících. Pokud jde o produkci drůbežího masa, byl v Čechách dobře vyvinutý pastevní odchov hus, naopak na Slovensku byl více rozvinutý pastevní odchov krůt. V Čechách byl tedy velkovýkrm zaměřený na produkci masných hus a produkci husího peří. V této době panoval všeobecný nezájem zemědělců o chov drůbeže. Docházelo pouze k ojedinělým snahám zavést v českých zemích čistokrevné chovy, umělé líhně nebo jiné modernější budovy (Podhradský, 1960). V roce 1850 byla v Čechách uvedena do provozu první umělá líheň. O několik let později, v roce 1898, vzniklo na Moravě první družstvo na výrobu líhní a drůbežnických potřeb. Po první světové válce začal pozvolný nárůst a rozšiřování chovů drůbeže u nás, které byly zajišťovány zejména nezemědělci a nejdrobnějšími zemědělskými závody. Ve středních a velkých závodech se drůbež nechovala. Zvelebovací práce se dělaly bez jakéhokoli cíle a prováděcího plánu. V chovech slepic, kachen a krůt docházelo k dovozu cizích kulturních plemen (Podhradský, 1960). Podhradský (1960) uvádí, že kolem roku 1920 k nám pronikly snahy o vybudování velkých drůbežáren, které měly zásobovat spotřebitele čerstvými vejci a drůbežím masem. Druhým důvodem bylo rozšíření čistokrevných chovů drůbeže ve velkých provozech, neboť do té doby byl čistokrevný chov rozšířen pouze ve vrstvách drobnochovatelů. Rozvoj velkokapacitních drůbežnických podniků byl ale ohrožen. Spotřebitele totiž ovlivňovala více cena vajec a masa, než jeho jakost. Nově vzniklé podniky bez vlastní výroby krmiv mohly jen stěží konkurovat levnému dovozu vajec a drůbeže ze zahraničí. Dále se Podhradský (1960) zmiňuje, že začátkem 30. let došlo ke změně hospodářské situace, která nutila veřejné činitele zvýšit položky na dovoz vajec ze zahraničních států a hledat náhradu ve zvyšování domácí výroby. Tehdejší vláda se 12

13 usnesla, že se budou do republiky dovážet vejce ze zemí s intenzivní výrobou, kde je výroba sice dražší, ale kvalita produktů lepší. U spotřebitelů začal převládat zájem o kvalitnější a čerstvější produkty. Změna dovozní politiky přinesla pevnější základnu pro novou organizaci zemědělské výroby v našich zemích. Od této doby začala drůbežnická výroba pronikat i do vrstev zemědělců. Koncem roku 1936 byl vypracován dlouhodobý výrobní a zvelebovací plán. Některé z hlavních zásad tohoto plánu jsou platné ještě dnes. Bylo zde ustanoveno, že užitkové chovy musí vyrábět to, co požaduje spotřebitel, uznané chovy se musí podřídit potřebám užitkových chovů, nebo že počet chovaných plemen se musí omezit jen na uznaná hospodářská plemena. V celé oblasti tehdejšího Československa byly zvelebovány a rozšiřovány pouze tři plemena slepic a to červinky, leghornky a bílé wyandotky. Před druhou světovou válkou byla snaha sjednotit vzhled konzumních vajec a jatečné drůbeže, zlepšit jakost produktů, zvýšit snášku a užitkovost při dobrém zdravotním stavu drůbeže. Ve vesnicích docházelo k hromadným výměnám kohoutů chovaných v domácnostech za chovné kohouty stejného plemene. Později vznikl soubor opatření, který nesl název zvelebovací a zušlechťovací plán v chovu drůbeže (Podhradský, 1960). Sběrny vajec, výkrmny i porážky jatečné drůbeže si začali zřizovat vlastní líhňařské závody, čímž došlo ke sjednocení, zvelebení a zefektivnění výroby. Ještě za války vznikly první líhňařské závody. Byly založeny rozmnožovací chovy jednoho plemene pro prodej násadových vajec. Drůbežnická výroba ale potřebovala speciálně školené pracovníky. Za tímto účelem vzniklo v roce 1946 Drůbežnicko-drůbežářské učiliště v Jeseníku. Organizační změny veřejné správy v roce 1948 přinesly další prohloubení zvelebovacích prací. Důležitým pokrokem bylo zřízení speciálně školených zootechniků pro chov drůbeže. Na vysokých a technických školách vznikl samostatný vyučovaný předmět s názvem chov drůbeže. Pokrok v drůbežnictví u nás je důkazem toho, že cílevědomá a vytrvalá práce přináší úspěch (Podhradský, 1960) Masný hybrid Slovgal V roce 1976 se na světový trh dostal výkonný masný hybrid Slovgal, který byl vyšlechtěný v Československé Ivanke u Dunaje. Při šlechtění byly použity dvě výchozí plemena a to kornýška bílá a plymutka bílá. Otcovskou linii v rodičovské kombinaci tvořil dvouliniový hybrid. Finální tříliniový hybrid určený na výkrm měl bílou barvu 13

14 peří, žlutou kůži a běháky. U rodičů i jejich potomků byl charakteristický jednoduchý listový hřeben (Malík, 1990). V osmdesátých letech byl tento hybrid dovezen na Kubu, kde byla od roku 1986 jeho produkce každoročně kolem padesáti milionů jatečných kuřat. Rodiče masného hybrida Slovgal produkovali v průměru 150 násadových vajec za jeden snáškový cyklus s líhnivostí 85 %. Finální hybridi dosahovali živé hmotnosti 2 kg za 49 dní při spotřebě 2,2 kg krmiva na 1 kg přírůstku. Jatečná výtěžnost se pohybovala okolo 75 % (Malík, 1990) Současná situace ve šlechtění masných hybridů V současné době neexistuje v České republice žádná šlechtitelská firma, která by se zabývala produkcí jednodenních kuřat masného typu. Proto jsou do všech farem, zaměřujících se na chov rodičovského materiálu masných plemen, dovážena jednodenní kuřata ze zahraničí. Pro Českou republiku mají význam pouze 3 zahraniční firmy a to společnost Aviagen, Cobb Vantress a Hubbard Aviagen Aviagen dodává jednodenní hejna rodičovských a prarodičovských kuřat svým zákazníkům do 130 zemí po celém světě pod názvy Arbor Acres, Indian River a Ross. Tyto světové značky patří mezi nejuznávanější a nejznámější v celém drůbežnickém průmyslu. Genetický selekční program Aviagenu se neustále zaměřuje na zvyšování robustnosti a zlepšování celkového zdravotního stavu drůbeže při dodržování nejlepší kvality a welfare dodávaných kuřat (Aviagen, 2014a). Hybrid Arbor Acres je u Aviagenu známý více než 80 let a patří mezi nejstarší v drůbežnickém průmyslu. Vývoj tohoto produktu je zaměřen na uspokojení současných i budoucích potřeb globálního trhu s kuřecím masem (Aviagen, 2014b). Robustní Indian River je ideální pro chov i ve velmi náročných klimatických podmínkách. V poslední době došlo ke zvýšení jeho popularity. Tento úspěch je založen na pokroku, jehož bylo dosaženo díky genetickému selekčnímu programu Aviagenu (Aviagen, 2014c). V současné době je nejžádanějším produktem Ross. Je to způsobeno prvotřídní genetikou a výkonností drůbeže. Všechny genotypy Ross jsou vybírány tak, aby v rodičovských chovech docházelo k produkci maximálního počtu čilých jednodenních 14

15 kuřat v kombinaci s vysokým počtem vajec s dobrou líhnivostí a oplozeností (Aviagen, 2014d), (Aviagen, 2013). Také zajištění welfare je důležitou součástí šlechtění brojlerů a o jejich zabezpečení se snaží firma Aviagen více než 40 let. Před rokem 1970 začal Aviagen se systematickým hodnocením zdravotního stavu pánevních končetin drůbeže. Od té doby byly do šlechtitelského programu brojlerů úspěšně zavedeny kontroly welfare, tibiální dyschondroplasie, dermatitidy běháků, funkce srdce a plic při zohlednění kvality mikroklimatu ve stáji (McAdam, 2013) Cobb - Vantress Cobb Vantress je celosvětová společnost zabývající se vývojem, výrobou a prodejem zdravých, cenově dostupných a na protein bohatých kuřat po celém světě. Podobně jako společnost Aviagen i Cobb Vantress zaměřuje značnou část své činnosti na výzkum. Cílem je neustálý pokrok v kvalitě výrobků a zlepšení zákaznického servisu (Vantress C., 2014). Také u firmy Cobb Vantress je kladen velký důraz na welfare zvířat při zacházení s kuřaty, který se odráží v užitkovosti a v dobrém zdravotním stavu. Společnost Cobb Vantress se zavázala k dodržování welfare a ke správnému zacházení se všemi ptáky, bez ohledu na to, zda se jedná o chovné rodiče, nebo o finální hybridy. Dochází k neustálé inovaci genetických, technologických i chovatelských postupů, vedoucí ke zlepšení welfare a zdravotního stavu jedinců. Všichni spolupracovníci Cobb Vantress jsou povinni respektovat drůbež a zacházet s ní řádným humánním způsobem. To platí i pro chovatele, kteří od společnosti Cobb Vantress kuřata odebírají (Cobb, 2014) Hubbard Hubbard má více než 90 let zkušeností s vývojem, chovem a marketingem genetiky pro celosvětový drůbežnický průmysl. Produkty společnosti Hubbard pokrývají všechny typy trhů s brojlery. Úspěšnou kombinací nejnovějších technologií a mezinárodních zkušeností se Hubbard snaží pokrýt veškeré potřeby drůbežnického odvětví na celém světě (Hubbard, 2014). Hubbard vlastní výzkumné středisko ve Francii a ve Spojených státech Amerických, každé s vlastním chovem a zkušebním zařízením, což zajišťuje udržení velkého a různorodého genofondu pro vývoj nových produktů. Hubbard se zaměřuje na chov 15

16 čistých linií a rozvíjení produktů pro nejrůznější podmínky životního prostředí (Hubbard, 2014). Používá moderní technologie, jako jsou například oxymetrie nebo analýzy krevních plynů, k posouzení zdraví a robustnosti každého jedince z reprodukčních chovů. V blízké budoucnosti chce Hubbard zkoumat markery DNA pro ještě větší znalost genetického potenciálu každého jednotlivce (Hubbard, 2014) Finální hybridi Pro produkci drůbežího masa se používají hybridi dvou, tří, nebo čtyř linií. Rozmnožování těchto hybridů je prováděno přes praprarodiče, prarodiče a rodiče. K zajištění produkce finálních hybridů stejného typu musí být jednotlivá hejna drůbeže odchovávána odděleně. Drůbež produkuje násadová vejce pro výrobu prarodičů, rodičů, nebo finálních hybridů. Princip hybridizace spočívá v tom, že násadová vejce nebo jednodenní kuřata jsou předávána z chovů vyššího řádu do chovů řádů nižších. Ze šlechtitelských chovů, které jsou na nejvyšším stupni, je plemenný materiál předáván do chovů praprarodičovských, z nich postupuje do chovů prarodičovských, z prarodičovských do rodičovských a až v rodičovských chovech dochází k produkci násadových vajec finálního hybrida. Každý finální hybrid je pojmenován specifickým názvem nebo číslem, díky kterému můžeme zjistit původ rodiče a prarodiče hybrida (Výmola, 1994). Následující tabulky uvádějí princip vzniku dvou, tří a čtyřliniových hybridů (Výmola, 1994). Tab. 1.: Princip vzniku dvouliniového hybrida 2 liniový hybrid Linie A x A B x B Praprarodiče A x A B x B Prarodiče A x A B x B Rodiče A x B 2 liniový hybrid AB 16

17 Tab. 2.: Princip vzniku tříliniového hybrida 3 liniový hybrid Linie A x A B x B C x C Praprarodiče A x A B x B C x C Prarodiče A x A B x C Rodiče A x BC 3 liniový hybrid ABC Tab. 3.: Princip vzniku čtyřliniového hybrida 4 liniový hybrid Linie A x A B x B C x C D x D Praprarodiče A x A B x B C x C D x D Prarodiče A x B C x D Rodiče AB x CD 4 liniový hybrid ABCD Welfare v chovech kura masného typu Intenzivní šlechtění a vysoké parametry užitkovosti způsobují u masného typu také řadu metabolických poruch, které přímo či nepřímo ovlivňují welfare těchto zvířat. Jak již bylo zmíněno výše, problematika welfare se dnes řeší na úrovni šlechtitelských chovů. K hlavním sledovaným oblastem patří dermatitida běháků, ascites a další onemocnění spojená s pohybovým a respiračním, případně cévním systémem. Welfare rodičů masného typu zásadně ovlivňuje také restrikce krmiva Dermatitidy běháků Dermatitida je termín, který se obecně používá pro všechny záněty kůže. S dermatitidou polštářků běháků se ve výkrmech brojlerů setkáváme velice často. Způsobuje ji především mokrá a lepivá podestýlka (Aviagen, 2013). 17

18 Na určení četnosti a závažnosti dermatitidy polštářků běháků bylo vyvinuto několik systémů hodnocení. V Evropě se nejčastěji používá švédský tříúrovňový systém. Ten spočívá v tom, že sledovaní jedinci jsou ohodnoceni známkou nula, jedna nebo dva. Nulu dostávají jedinci, kteří nemají žádné poranění, odřeniny polštářků běháků jsou velmi malé nebo nejsou žádné, jedinci mají maximálně slabé vyblednutí na omezené části polštářku, mají mírně zrohovatělou vnější vrstvu pokožky nebo vyléčená zranění. Známkou jedna jsou ohodnoceni jedinci s mírnými zraněními, s vyblednutím celých polštářků běháků, s výraznými povrchovými odřeninami, tmavými bradavkovitými výčnělky a se silným zrohovatěním vnější vrstvy pokožky. Nejhorší ohodnocení, tedy známku dva, dostávají zvířata s vážným poraněním běháků, s různými strupy a vředy. Na běhácích jsou známky krevních výronů nebo jsou nateklé polštářky běháků. Díky tomuto systému může být zajištěno efektivní vyřazování všech postižených jedinců z chovu, což přispívá ke zvyšování zdraví nohou v celém hejnu (Aviagen, 2013) Onemocnění pánevních končetin ve vztahu k welfare Různé studie ukázaly, že onemocnění pánevních končetin jako jsou tibiální dyschondroplasie nebo špatný vývoj kloubů, jsou úzce spojené s kvalitou welfare. Onemocnění běháků působí drůbeži bolest, projevuje se sníženou aktivitou a snížením příjmu krmiva v důsledku bolesti. Onemocnění pánevních končetin je způsobeno nekvalitní výživou, zdravotním stavem, ustájením a špatnou technikou ošetřování. Zdravotní stav nohou v některých případech ovlivňuje i genotyp. Dědivost zdravotních vlastností běháků je nízká až střední, obvykle se pohybuje v rozmezí od 10 do 25 % (McAdam, 2013) Ruptura šlachy m. gastrocnemius Nezralost struktur pojivové tkáně a velmi vysoká hmotnost jedince vede ke změnám muskuloskeletárního systému. Mezi tyto změny řadíme mimo jiné rupturu šlach, která postihuje drůbež až ve vyšším věku a po dosažení vetší hmotnosti. Proto se s tímto problémem setkáváme hlavně v odchovech prarodičů a rodičů brojlerů. Rychlý růst způsobuje nedostatečné zásobování tkáně krví a dochází k degeneraci šlach případně ke snížení jejich pevnosti, což vede k neschopnosti pohybu a následnému utracení postiženého jedince (Taras, 2007). 18

19 Ascites ve vztahu k welfare K dalšímu onemocnění, které přímo souvisí s vysokou užitkovostí brojlerů a ovlivňuje welfare, patří ascites. U finálního hybrida masného typu, tedy u výkrmových kuřat se můžeme setkat se syndromem pulmonální hypertenze, který nastává v důsledku nedostatečné kapacity plic, způsobuje ho také malý vzrůst vykrmovaných kuřat, příliš velká a těžká prsní svalovina nebo tlak naplněného trávicího traktu na vzdušné vaky. Ptačí plíce jsou pevně fixované v tělní dutině a nemají možnost se rozšiřovat a smršťovat. Síť krevních a vzdušných kapilár v plicích ptáků má schopnost rozšířit se v případě, když dojde ke zvýšení krevního průtoku (Taras, 2007). Metabolismus rychle rostoucích brojlerů potřebuje velké zásobení kyslíkem, to vede ke zvýšení průtoku krve, které způsobuje zvýšení krevního tlaku potřebného k protlačení krve přes krevní kapiláry v plicích a dochází k plicní hypertenzi. Na plicní hypertenzi reaguje pravá srdeční komora zvýšením své činnosti. Aby byla schopna zajistit dostatečný výkon, dochází k hypertrofii neboli růstu tkáně vlivem zvětšování objemu jednotlivých buněk. Na hypertrofii pravé srdeční komory reaguje pravá atrioventrikulární chlopeň, která také hypertrofuje, přičemž ale částečně ztrácí svou funkčnost a dochází k její nedomykavosti. Pravá komora je přetěžována velkým objemem krve a selhává její funkce. Příliš vysoký tlak ve velkých cévách, játrech a cévách břicha vede k vytlačování plazmatické tekutiny z cév do peritoneálního prostoru, kde vzniká ascitická tekutina. Ta je za normálních podmínek resorbována zpět do krevního řečiště. Kvůli zvýšenému tlaku v zadní duté žíle je ale zpětná resorpce nemožná a tak se ascitická tekutina kumuluje v tělní dutině. Velké množství této tekutiny vytváří tlak na vzdušné vaky, zvyšuje se respirační tíseň a nastává úhyn zvířete (Taras, 2007) Restrikce krmiva Dlouhodobou selekcí slepic masného typu na rychlý růst a lepší využívání krmiva došlo k tomu, že rodiče mají při žraní ad libitum vysoký příjem krmiva, což vede k jejich přerůstání a tučnění. Velké množství přijatého krmiva způsobuje u drůbeže v produkčním období vážné zdravotní a reprodukční problémy jako například kulhání, nízkou snášku, špatnou oplozenost vajec nebo úhyny před dosažením pohlavní dospělosti. Proto se v odchovech využívá výrazné restrikce krmiva, kdy bývá příjem 19

20 omezován na % příjmu ad libitum. V průběhu snášky odpovídá restrikce % příjmu ad libitum. Toto omezení vede k chronickému hladu a má negativní vliv na welfare. Z provedených etologických pozorování plyne, že drůbež trpí frustrací, hladem a nudou, což vede ke stereotypnímu klování do předmětů a zvýšení příjmu vody. Agresivní ozobávání způsobené soutěživostí o krmivo se ve zvýšené míře vyskytuje v rodičovských chovech masného typu a může zapříčiňovat vznik kanibalismu. Hladovějící zvířata mohou navíc vykazovat příznaky stresu, což se potvrdilo zjištěním zvýšené hladiny kortikosteronu v krvi (De Jong a Guémené, 2011) Šlechtění ve vztahu k welfare V rámci šlechtitelského programu Aviagenu dochází ke shromažďování velkého množství informací o welfare, zdravotním stavu, kondici jedinců, reprodukci a efektivitě výroby. Všichni jedinci se ve věku pěti týdnů individuálně váží a vizuálně se hodnotí zdravotní stav běháků. Tuto činnost provádí speciálně vyškolený tým Aviagenu. Každý jedinec, který má deformovaný skelet běháku, je z chovu vyřazen. Jen tímto způsobem bylo možné docílit výrazného zlepšení zdraví běháků v posledních 25 letech. Navíc jsou z chovu vyřazováni i jedinci, v jejichž rodokmenu byl zjištěn vyšší výskyt onemocnění nohou. Tento přístup má za následek snížení kostních deformit nohou o 1 až 2 % ročně, i přes nízkou až střední dědivost (McAdam, 2013). Podle McAdama (2013) představil Aviagen v roce 1989 zařízení X-ray (Lixiskop), které je schopno identifikovat tibiální dyschondroplasii na klinické a subklinické úrovni. První generace tohoto zařízení byla v roce 2007 nahrazena vylepšenou verzí, která ještě přesněji identifikuje výskyt subklinické tibiální dyschondroplasie. Stejně jako u jiných kostních onemocnění běháků, jsou všichni jedinci s klinickým nebo subklinickým poškozením okamžitě vyřazeni a utraceni. Identifikace a vyřazení postižených ptáků zajišťuje snížení tibiální dyschondroplasie o 1 % ročně. Od roku 1990 se u všech jedinců sleduje také výskyt zánětu patních kloubů. Do tohoto roku byla selekce na zánět patních kloubů na velmi nízké úrovni. V posledních deseti letech se věnuje větší pozornost výskytu kontaktní dermatitidy. Dermatitida se zjišťuje na polštářcích běháků. Od roku 2006 jsou jedinci s kontaktní dermatitidou z chovu vyřazováni. U každého kusu se hodnotí závažnost zranění na obou nohách zvlášť. Noha, která je více postižena, rozhoduje o tom, zda bude jedinec z chovu vyřazen nebo zde zůstane. Díky selekci jedinců se zánětem patních kloubů bylo 20

21 docíleno poklesu výskytu přibližně o 1 % ročně a výskyt se stabilně drží na velmi nízké úrovni (McAdam, 2013). Historicky bylo rozšíření dermatitidy běháků v rodokmenu linie velmi nízké. Nicméně, pro efektivní selekci jedinců na úrovni šlechtitelského programu musí být znaky kontaktní dermatitidy bezpečně rozpoznány skrze větší rozšíření onemocnění. Životní prostředí drůbeže musí být přizpůsobeno tak, aby se docílilo většího projevu onemocnění. To v posledních letech vede k tomu, že existuje výrazný rozdíl mezi genetickou a fenotypovou dermatitidou (McAdam, 2013). Důležitý aspekt, který je potřeba zohlednit, je fakt, že dlouhodobá selekce na dané vlastnosti v jednom prostředí vede ke zvýšení užitkovosti právě v těchto podmínkách. Na druhé straně interakce genotypu a prostředí může způsobit problémy, když jsou zvířata umístěna do produkčního prostředí, které je odlišné od prostředí, kde dochází k selekci. Aby se zlepšila odolnost kuřat, zavedl od roku 2000 Aviagen tzv. komerční sourozenecký test, při kterém jsou bratři a sestry selektovaných kandidátů vykrmováni v komerčních podmínkách, kde není kladen tak vysoký důraz na zoohygienu. U těchto kuřat se sleduje zdraví střev, trávicí a imunitní funkce, spolu s životaschopností, růstem a uniformitou, stejně jako zdraví končetin, pokud jde o dermatitidy běháků (McAdam, 2013). Vysoká genetická korelace mezi dermatitidami v podmínkách s vysokou kvalitou zoohygieny ve šlechtitelském chovu a komerčním sourozeneckém testu naznačuje, že snížení náchylnosti k rozvoji dermatitid v komerčních podmínkách může být dosaženo přímou selekcí ve šlechtitelských chovech a díky korelaci následně i v komerčních chovech (McAdam, 2013). Bylo zjištěno, že selekcí jedinců s použitím výsledků sourozeneckého testu pro další generace došlo ke zvýšení užitkovosti rodin v obou prostředích. Tato strategie, která zohledňuje více prostředí, vede k tomu, že současné generace kuřat jsou schopnější se adaptovat v širokých podmínkách prostředí a managementu, se kterými se mohou setkat v praktických podmínkách. Toto testování sourozenců vede k větší robustnosti a odolnosti kuřat, k vyšší životaschopnosti a lepší uniformitě (McAdam, 2013). Data shromážděná firmou Aviagen za řadu let poukazují na to, že přesným hodnocením jedinců a přísnou selekcí všech jedinců s klinickými poruchami nohou může být dosaženo značného poklesu rozšíření onemocnění nohou v populaci. Dále je 21

22 nutné selektovat celé rodiny, které jsou k onemocnění běháků náchylné. Stejným způsobem lze snížit náchylnost drůbeže k ascitu a zlepšit tak správnou funkci srdce a plic. Navíc zlepšením životních podmínek jako jsou hustota ustájení a podestýlka v prostředí se správnou zoohygienou lze zvýšit odolnost drůbeže v produkčních podmínkách. Vyvážený chov současně zvyšuje produktivitu, účinnost, dopad na životní prostředí, zdraví lidí a zvířat, welfare, kvalitu a bezpečnost potravin. Široké chovné cíle a genetické rozmanitosti jsou zásadní pro dosažení vyváženého pokroku v rodokmenech brojlerů. Tento přístup má a nadále bude mít velký význam pro chov brojlerů po celém světě (McAdam, 2013) Rodiče Ross 308 Všechny genotypy populací Ross jsou vybírány tak, aby v rodičovských chovech docházelo k produkci vysokého počtu oplozených vajec s dobrou líhnivostí. Tohoto cíle lze dosáhnout spojením linií kohoutů s rychlým růstem, kteří efektivně využívají krmivo a mají velkou výtěžnost masa, s liniemi slepic snášející velké množství vajec (Aviagen, 2013) Odchov kohoutů a slepic (0 15 týdnů) Růst rodičů Ross podle požadované růstové křivky je jedním ze základních požadavků jak docílit toho, aby kohouti a slepice dosáhli optimálního reprodukčního růstu a vývoje. V různých časových obdobích se vyvíjí různé tkáně a orgány reprodukční soustavy (Aviagen, 2013). Naskladnění kuřat do odchovny musí probíhat rychle. Čím déle jsou kuřata v přepravovacích krabicích, tím větší je riziko dehydratace, snížení pohody zvířat a zhoršení růstu kuřat (Aviagen, 2013). Kvalitní welfare a užitkovost hejna zajistíme tehdy, má-li jedinec celý život dostatek podlahového a krmného prostoru. Důležitý je také správný počet napáječek s ohledem na stáří a velikost kuřat (Aviagen, 2013) Společný chov obou pohlaví od 15 týdne věku Během první fáze tohoto období je třeba zajistit rovnoměrný a pozvolný nárůst tělesné hmotnosti, který zaručí správný přechod do pohlavní dospělosti a snášku vajec u slepic, u kohoutů optimální fyzický stav a plodnost (Aviagen, 2013). 22

23 Při odděleném odchovu kuřiček a kohoutků musíme dbát na správné načasování jejich slučování. Pokud sloučíme nedospělé kohoutky s nedospělými kuřičkami, dojde mezi nimi k bojům, což může výrazně ovlivnit zdravotní stav celého hejna. Před sloučením obou pohlaví je zapotřebí jejich pohlavní vyspělost (Hrouz, 2012). Přesouvání kuřat z odchoven do samostatných snáškových hal by mělo proběhnout mezi 18. a 23. týdnem věku. Jako první stěhujeme kohouty, následný den pak slepice. Po přesunutí obou pohlaví do společné haly dochází k procesu připařování. To by mělo začít od 21 týdne věku, kdy jsou kohouti i slepice pohlavně dospělí (Aviagen, 2013). Aby byla během snášky zachována dostatečná oplozenost vajec, musí být v hejnu optimální počet pohlavně aktivních kohoutů. Jak hejno postupně stárne, klesá snáška a k zachování oplozenosti je zapotřebí menší počet kohoutů (Aviagen, 2013). V následující tabulce je znázorněn orientační poměr pohlaví ve stárnoucím hejnu (Aviagen, 2013). Tab. 4.: Orientační poměr pohlaví ve stárnoucím hejnu Dny Stáří Týdny Počet kohoutů dobré kvality na 100 slepic , ,5-9, , ,5-9,3 350 do vyskladnění 50 do vyskladnění 7-9 Příliš velký počet kohoutů vede k tomu, že pářící aktivita hejna je vyšší než očekávaná, což způsobuje pokles oplozenosti, líhnivosti a počtu vajec, zhoršuje se welfare slepic a může dojít k poranění kohoutů v důsledku bojů. Slepice jsou v neustálém stresu a v některých případech se i skrývají před kohouty. Nadbytečné kohouty je proto nutné z chovu odebrat (Aviagen, 2013) Krmení rodičů Ross Specifikace krmiva a správný management krmení jsou základní předpoklady pro dosažení požadované užitkovosti drůbeže. Hlavní faktory ovlivňující specifikaci krmiva jsou suroviny, ze kterých je krmivo vyrobeno a jejich způsob zpracování. Složení 23

24 krmiva musí být takové, aby odpovídalo požadavkům na výživu. Důležité je, aby nedocházelo ke změnám ve složení a následně k ovlivnění účinku krmiva. Management krmení by měl být založen na neustálém monitorování a pozorování hejna. Nejvíce užívaným programem krmení je systém začínající startérem po dobu prvních 28 dní, odchovné směsi do období 5% snášky a končící směsí pro snášku (Aviagen, 2013). Po sloučení kohoutů a slepic do společné snáškové haly musí být zajištěny oddělené systémy krmení pro jednotlivá pohlaví. Tento systém využívá odlišného utváření hlavy kohoutů a slepic a umožňuje tak účinně kontrolovat tělesnou hmotnost a uniformitu každého pohlaví (Aviagen, 2013). Systém krmení slepic musí být vyřešen tak, aby bylo zabráněno kohoutům v přístupu ke krmení slepic. Nejúčinnější metodou je namontování mřížek nad řetězy, což kohoutům způsobí omezení, protože mají větší šířku hlavy a vysoký hřebínek. Tyto mřížky můžeme vidět na následujícím obrázku č. 1. Vnitřní šířka mřížek by měla být mm a jejich výška musí dosahovat 60 mm. Menší šířka mřížek, než jaká je doporučená, zabraňuje přijímání krmiva i velkému počtu slepic, což se negativně projeví na výsledné uniformitě i užitkovosti hejna (Aviagen, 2013). 24

25 Obr. 1.: Fotografie slepičích krmítek z farmy v Trboušanech (vlastní fotografie) Ke krmení kohoutů lze využít zavěšené tubusy nebo zavěšená žlábková krmítka. Výška krmítek se nastavuje podle vzrůstu kohoutů a musí být taková, aby všichni kohouti měli stejný přístup ke krmivu současně. Tubusy mohou být plněny ručně nebo automaticky (Aviagen, 2013). Obr. 2.: Fotografie kohoutích krmítek z farmy v Trboušanech (vlastní fotografie) 25

26 3.1.6 Situace v České republice Tabulka 5 poukazuje na vývoj zastoupení dvou nejrozšířenějších hybridních kombinací chovaných v České republice v rozmnožovacích chovech od roku 2000 do roku Z uvedené tabulky vyplývá, že od roku 2001 do roku 2010 byl na trhu nejrozšířenější hybrid ROSS 308, přičemž největší podíl byl v roce 2006 se zastoupením 78,4 % z celkového počtu rodičů masného typu kura v ČR. Hybrid COBB 500 zaujímal na trhu stále větší podíl a v roce 2011 dosáhl největšího zastoupení s podílem 48,1 %. V roce 2000 byl trh nejvíce ovlivněn hybridem ROSS 208, který není v tabulce uveden, protože od roku 2001 se už tento hybrid v ČR nechová. Celkové zastoupení tohoto hybrida činilo 66,1 %. Tab. 5.: Procentické zastoupení rodičů masného typu kura v ČR v roce Kombinace Celkem (%) COBB ,7 14,7 14,9 24,9 30, ,3 22,8 27,9 36,1 37,5 48,1 38,7 ROSS 308 5,2 71,4 72,6 73,2 66,4 74,6 78,4 75, ,4 58,6 45,7 58,2 OSTATNÍ 78,1 13,9 12,5 1,9 2,9 0,4 0,3 1,8 0,1 2,5 3,9 6,2 3,1 CELKEM (Zdroje: Činčurová, , Zimová ) Prarodičovský chov v České republice Vůbec první prarodiče masných slepic byli do tehdejšího Československa dovezeni na počátku 60. let minulého století. Zanedlouho byl ale import prarodičů na naše území přerušen. Od roku 1993 do roku 2004 byl chov opět obnoven. V současné době existuje v ČR pouze jediný chov prarodičovské generace hybrida ROSS 308, který je prováděn na moderní farmě v Trboušanech. Farma spadá pod zemědělskou společnost Sušárna Pohořelice, s. r. o. a byla otevřena 21. ledna Násadová vejce vyprodukovaná na trboušanské farmě se líhnou v líhních společnosti Aviagen v Maďarsku, Německu a Rusku. Kuřata z těchto násadových vajec jsou transportována zpět do ČR a tvoří podstatnou část potřeby rodičovského materiálu nejen pro Českou republiku, ale i Slovensko (Jedlička, 2010). 26

27 3.1.7 Welfare Obecná definice Se slovem welfare se v současném chovu všech hospodářských zvířat setkáváme stále častěji. Co si však můžeme pod pojmem welfare zvířat představit? Slovo welfare je nejčastěji překládáno jako pohoda zvířat. Zvířata, stejně tak jako lidé, reagují na všechny podněty vnějšího prostředí. Na kladné, příjemné situace reagují pozitivně, na nepříjemné podněty reagují negativně. Stejně tak jako u lidí můžeme na zvířecím chování vypozorovat pocity radosti, uspokojení či pohody, ale také deprese, strach nebo bolest. Se zvířaty proto musíme nakládat jako s hluboce vnímajícími tvory. Je nutné upravit formy chovu, technologii i zacházení se zvířaty tak, aby se zvířata cítila co nejlépe a mohla projevit své přirozené chování. Díky změně v přístupu a zacházení se zvířaty můžeme docílit požadované užitkovosti. Je ovšem nutné stanovit kompromis mezi možnostmi chovatele a nároky zvířete. Proto je vypracován systém hodnocení stupně welfare v chovech (Hrouz, 2012). Snaha o maximální možnou užitkovost působí v současných produkčních systémech zdravotní poruchy, deprese, strach a zhoršení welfare zvířat. Mezi základní nedostatky chovů současnosti můžeme zařadit nedostatečné krmení a napájení, nevhodné větrání, nevhodnou úroveň a způsob osvětlení, nedostatek pohybu k zajištění přirozených aktivit zvířat, vysokou hustota ustájení, nedostatek zdravotní péče, necitlivé zacházení se zvířaty a další. Všechny tyto nedostatky vyvolávají u zvířat strach či bolest, vedou k stereotypnímu chování a náhradním aktivitám jako je například kanibalismus nebo požírání vajec. Všechny tyto aktivity ovšem zhoršují a snižují ekonomický výsledek chovu. Byl stanoven soubor požadavků, které je nutné v chovu zvířat dodržovat. Mezi tyto požadavky patří: a) Svoboda od hladu, žízně a podvýživy, b) svoboda od nepohodlí, c) svoboda od bolesti, zranění a nemoci, d) svoboda uskutečnit normální chování, e) svoboda od strachu a úzkosti. Je třeba chápat tato kritéria jako soubor vstupních pravidel pro porozumění životní pohodě tak, jak ji vnímají zvířata (Hrouz, 2012). 27

28 3.1.8 Smysly Zrak Zrakové ústrojí patří u ptáků k nejdůležitějšímu a nejvíce vyvinutému smyslu. Celý život slouží zrak ptáků k vyhledávání potravy, k námluvám, k péči o potomstvo nebo k ochraně před nepřáteli. Proto mají ptáci v porovnání s velikostí těla největší oči ze všech obratlovců (Veselovský, 2001). Anatomická stavba ptačího oka se od oka savčího liší především tvarem. Oční koule savce je kulovitá, ptačí je zploštělá nebo má kuželovitý tvar. Oko ptáka má tzv. vlastní kostru, která chrání oko proti tlaku vzduchu při letu nebo tlaku vody při potápění. U ptáků je vyvinuto třetí víčko, nazývané mžurka. Mžurka je za standardních podmínek shrnutá ve vnitřním očním koutku, při nepříznivých podmínkách překrývá téměř celé oko. Oči ptáků jsou uloženy po stranách hlavy, což umožňuje maximální zorné pole. Spektrum modré barvy ve vlnové délce 450 nm je pro ptáky hůře rozpoznatelné. Z tohoto důvodu jsou modrá světla využívaná při vyskladňování hal. Ostrost oka drůbeže je zaměřena na krátké vzdálenosti. Rozpoznávání krmiva je vázané na tvar a velikost částic v závislosti na podložce (Hrouz, 2012) Sluch Sluch je druhým nejvýznamnějším ptačím smyslem. Stavba ucha je podobná jako u ostatních obratlovců, pouze boltec jim z aerodynamických důvodů chybí. Ptáci mají absolutní sluch s největší citlivostí v rozmezí 1 5 khz (Veselovský, 2001) Hmat Hmat je u ptáků soustředěn především do dutiny zobáku. Hmatová tělíska ovšem nalezneme také v neopeřených částech těla, pod velkými ocasními péry, pod letkami, ve vazivu a v pokožce. Díky těmto tělískům je drůbež schopná rozpoznávat tepelné či bolestivé podněty (Hrouz, 2012). Na rozdíl od savců chybí ptákům volná nervová zakončení v kůži, která ve velké míře nahrazují výše zmiňovaná hmatová tělíska. Nejrozšířenějšími z nich jsou Herbsova tělíska nacházející se hlavně v kůži, ale také ve svalech, šlachách a kloubních pouzdrech. Druhým typem jsou Grandryho tělíska, která u kurovitých ptáků chybí. Posledním typem jsou Merkelova tělíska nacházející se v hlubších vrstvách kůže (Veselovský, 2001). 28

29 Chuť Chuťové ústrojí kura je vyvinuto velmi omezeně. Díky silné rohové vrstvě zobáku jsou chuťové pohárky uloženy pouze po stranách jazyka, na jeho kořeni a na dně dutiny zobáku. Drůbež je schopna rozpoznat chuť slanou, sladkou, kyselou a hořkou. Vnímavost pro tyto chutě je ovšem omezená (Hrouz, 2012) Čich U ptáků je nosní dutina rozdělena na tři komory, přičemž první dvě slouží k dýchání a obsahují epitel, který zachytává vdechnuté částice prachu. Ve třetí nejvrchnější komoře se nachází více či méně vyvinutý čichový epitel s čichovými receptory (Veselovský, 2001) Základní životní projevy V chovu drůbeže masného typu je s ohledem na welfare nejvíce kritizována vysoká koncentrace chovaných zvířat na jednom místě v uzavřených bezokenních halách, což omezuje především možnost projevovat přirozené chování Přirozené chování Přirozené chování drůbeže je takové, jaké se podobá chování kura bankivského ve volné přírodě. V České republice lze toto chování přirovnat k projevům bažanta obecného. Mezi hlavní znaky řadíme hrabání při hledání potravy, vyhledávání úkrytu před predátory, popelení, snášení vajec do hnízd a hřadování na vyvýšených místech. Prostředí a podmínky ve velkochovech jsou ale naprosto odlišné od těch přírodních, proto lze tady jen stěží očekávat přirozené chování drůbeže Chování při krmení Jedním ze základních životních projevů každého zvířete, tedy i drůbeže, patří příjem potravy. Faktorů, které ovlivňují volbu a příjem krmiva, je celá řada. Mezi ty nejdůležitější řadíme velikost krmiva, zbarvení a tvar krmiva, stupeň nasycení zvířete, oblíbenost a návyk na krmivo, konkurence mezi zvířaty, koncentrace drůbeže na jednotku plochy a spoustu dalších. Také tvar zobáku výrazně ovlivňuje oblíbenost různých druhů obilovin. Slepice a kohouti upřednostňují díky špičatému zobáku oválná zrna. Nejvíce jsou preferována zrna pšenice. Aby se ve velkokapacitních chovech 29

30 zamezilo separaci jednotlivých částí krmné dávky, podává se drůbeži granulované krmivo (Hrouz, 2012). Kuřata jsou schopna přijímat potravu již 4 8 hodin po vylíhnutí. V prvních dnech života je důležité zajistit nepřetržitý přístup k sypkému krmivu, které musí mít kuřata v bezprostřední blízkosti. Velice často se u podestýlkových chovů zakládá krmivo na papírové pásy položené na zemi. Tato metoda přispívá k urychlení návyku na příjem předkládaného druhu krmiva (Hrouz, 2012). Kuřeti musíme poskytnout vodu a krmivo nejpozději do 48 hodin po vylíhnutí. Čím dříve se ovšem naučí kuřata pít a žrát, tím dříve a intenzivněji začnou přirůstat. Doba prvního napití a příjmu krmiva je závislá na rozptylu délky líhnutí v dolíhních. Velký rozptyl znamená, že kuřata vylíhlá jako první přijmou vodu a krmivo až o několik hodin později, než kuřata opožděně vylíhlá, což je nežádoucí (Zelenka a Zeman, 2006). U kuřat chovaných na podlahových technologiích se během prvních třech týdnů vytvoří určitá časová období, během kterých dochází k intenzivnímu příjmu krmiva. Rytmus příjmu krmiva úzce souvisí s trávením. Obsah volete a žaludku se vyprázdní přibližně za 2 hodiny u kuřat, za 3 hodiny u dospělých jedinců (Hrouz, 2012) Chování při pití Příjem vody je u slepic značně proměnlivý a záleží především na druhu technologie v chovu a na teplotě uvnitř haly. Množství přijaté vody by se mělo pohybovat okolo 1,5 násobku přijatého krmiva. V klecových systémech spotřeba vody mnohdy výrazně stoupá. Díky snížené pohybové aktivitě si mnozí jedinci s napáječkami hrají. V důsledku toho dochází k přepití slepic, zřídnutí jejich trusu a zhoršení mikroklimatu ve stáji spojené s rychlejším uvolňováním amoniaku z trusu. Proto je přístup k vodě v rozmnožovacích chovech omezen, nebo je voda do napáječek pouštěna pouze v omezených časových intervalech. Také vysoká teplota vede ke zvýšenému příjmu vody a sníženému příjmu krmiva. Zvýšený nebo naopak snížený příjem vody vede ke snížení hmotnosti vajec a snížení intenzity snášky (Hrouz, 2012) Sociální chování Drůbež řadíme mezi zvěř, která žije ve společenstvech. Vztahy mezi jednotlivými jedinci ve společenstvu jsou určeny hierarchií stáda. Sociální hierarchie bývá u drůbeže pouze dočasná, mění se v závislosti na stárnutí zvířat, obměně hejna novými jedinci, 30

31 nemoci atd. V průběhu života tedy dochází k neustálému střídání hierarchického postavení jedince ve skupině. Obecně lze říci, že slepice jsou podřazeny kohoutům, mladší starším, klidnější temperamentnějším a slabší jedinci jsou podřazeni jedincům fyzicky zdatnějším. Postavení ve skupině si každý jedinec buduje sám (Hrouz, 2012). Peitz a Peitz (2008) uvádějí, že drůbež má možnost pouze omezeného zapamatování osobních vztahů. Ve velkokapacitních chovech dochází k neustálým bojům, protože ve velkých hejnech se zvířata nemohou znovu rozpoznat a musí se stále nově zařazovat do žebříčku hierarchického uspořádání. Sociální vztahy mezi kuřetem a kvočnou se začínají vyvíjet přibližně 24 hodin před vylíhnutím. Na základě hlasové komunikace pak kvočna ukončuje sezení na vejcích. Po vylíhnutí se kuřata upnou na kvočnu. Pokud kuřata kvočnu nemají, soustředí se na jiný objekt, kterým může být člověk nebo umělá kvočna. Po dobu prvních tří dnů se kuřata nevzdalují od kvočny dál než 3 metry. Ve starším věku začínají kuřata prozkoumávat stále větší prostor a vzdalují se od kvočny na delší vzdálenosti. Přibližně měsíc od vylíhnutí začínají kuřata opouštět kvočnu na delší dobu. V tomto věku mají kuřata vyvinutou termoregulaci, jsou dobře opeřená a samostatná. K úplnému osamostatnění dochází ve věku osmi týdnů (Hrouz, 2012). Podle Hrouze (2012) je teritorium kuřat ustájených v hale přibližně 3 4 m 2. Kohoutci bývají agresivnější než slepičky a k prvním bojům dochází ve věku 2 4 týdnů. Do desátého týdne nastává sociální rozvrstvení všech členů hejna. Sociální hierarchie hejna v podestýlkových chovech bývá velice často narušována, dostane-li se jedinec do jiného společenství, které ve stáji zaujímá určitý prostor. To se velice často stává, pokud halou prochází chovatel nebo jiná osoba, na kterou nejsou zvířata zvyklá. Narušení vnitřního uspořádání má za následek neklid, dokud nedojde k ustálení sociálních vztahů nové skupiny. Kohoutí boje o nadřazenost jsou charakteristické tím, že oba jedinci stojí proti sobě s načepýřeným peřím na krku, hlavu mají nízko položenou a skáčou na sebe. Hrudí a krky do sebe naráží, klovou po sobě, honí se a útočí pomocí běháků. Boje jsou ukončeny během krátké doby prohrou jednoho z dvojice, který většinou před vítězem uteče nebo zůstane ležet (Peitz a Peitz, 2008). Se sexuálními projevy začínají kohouti nejprve u slepic na nejnižším hierarchickém stupni. Pokud uspějí, přichází na řadu slepice na vyšším stupni sociálního uspořádání. 31

32 Slepice na nejvyšším stupni hierarchického žebříčku se páří jako poslední (Hrouz, 2012) Reprodukční chování Kur domácí je řazen mezi polygamní druhy. Jeden kohout lehkého plemene dokáže udržet kvalitní oplozenost ve skupině dvanácti až patnácti slepic. Optimální poměr pohlaví u masných plemen je 1 : 8 10 kusům slepic. Projevy sexuálního chování jsou u kohoutů patrné již ve věku 2 4 týdnů, důkazem toho jsou bojové hry (Hrouz, 2012). Samčí plodnost se dá nejlépe určit při umělém odběru ejakulátu a následném laboratorním vyšetření semene. V přirozené plemenitbě, která se využívá v rozmnožovacích chovech, je odhad plodnosti kohoutů mnohem obtížnější. Plodnost ve společných chovech obou pohlaví do jisté míry ovlivňuje reprodukční chování kohoutů. Současné šlechtění se snaží snížit projevy námluv a dvoření, což se bohužel projevuje zvýšením agresivity kohoutů vůči slepicím. Páření je součástí utváření dominance v hejnu i mezi ostatními kohouty, a jeden kohout masných plemen je schopný uskutečnit denně až 20 páření. Ta jsou však z velké části neúspěšná (Leeson a Summers, 2000). Kopulační akt je složitý reflexní děj. V přirozeném prostředí tomuto aktu předchází tzv. námluvy, které jsou charakteristické zvláštním chováním kohouta ke slepicím. Typické projevy chování lze rozdělit do pěti fází: 1) Kohout vábí slepici k žrádlu opakovaným zvednutím a upuštěním sousta, doprovázené krátkými hlasovými projevy. 2) Klopýtáním přes nízko svěšené křídlo vyjadřuje kohout slepici zdvořilost a zájem o páření. Kohout kolem slepice krouží, klopýtá a blízkým tělesným kontaktem zjišťuje zájem o kopulaci. 3) Třetí fáze je charakteristická načepýřením kohouta. Slepice na nejnižším stupni hierarchického žebříčku jsou svolné k páření většinou již po druhé fázi námluv a kohout třetí fázi vynechává. Výše postavené slepice jsou k páření méně svolné. Kohout se proto načepýří, svěsí křídla a běží za slepicí s vodorovně nataženou hlavou tak dlouho, dokud ji nedožene. Ta si následně přisedne, mírně roztáhne křídla pro lepší stabilitu a dochází k páření. 32

33 4) Pojímání je akt, kdy kohout vyskočí na slepici, zobákem se přidržuje za peří na šíji slepice a vlastními křídly se opírá o zem. Následně dochází k přitisknutí obou kloak a k ejakulaci. Celý děj trvá několik sekund. 5) Po ukončení páření dochází u slepic i kohoutů k otřepání peří. V ojedinělých případech se kohout po páření přesouvá do snáškového hnízda, rychlým hrabáním tvoří dolík a kvokáním svolává slepice (Hrouz, 2012). V rozmnožovacích chovech jsou jednotlivé fáze námluv potlačeny nebo se projevují pouze náznakově. Naproti tomu byla zjištěna vysoká agresivita kohoutů vůči slepicím při páření, která může být jedním z důvodů, proč slepice zůstávají v hnízdech, schovávají se před kohouty pod technologiemi a zdržují se na roštech, kde není tak velký počet kohoutů, jako na podestýlce. Kohouti slepice klovou, pronásledují je a nutí k páření. Sledování na holandských farmách ukázalo, že slepice na dvoření kohoutů nereagovaly, s kohouty bojovaly nebo se snažily o útěk. Toto chování vysvětluje, proč pouze 44 % pokusů o páření bylo úspěšných a 80 % páření bylo vynucených. Námluvy před pářením se na sledovaných farmách téměř nevyskytovaly. Negativní reakce slepic na námluvy může být způsobená tím, že slepice nerozeznávají signály vysílané kohouty. Naopak bylo zjištěno, že toto chování slepic provokuje kohouty k agresivitě. Předpokládá se, že důležitou roli v absenci námluv hraje oddělený odchov pohlaví a vysoká koncentrace zvířat na jednotku plochy (De Jong a Guémené, 2011). Slepice tráví na hnízdě asi 20 % celkové doby během dne. Při výběru hnízda upřednostňuje ta, která jsou více zastíněná. Více prosvětlená hnízda jsou nuceny vybírat slepice na nižším hierarchickém stupni. U podlahových chovů dochází ke snášení vajec na podestýlku, kdy tento jev není způsoben nedostatkem snáškových hnízd, ale souvisí s hierarchií ve skupině nebo se stresem (Hrouz, 2012). 33

34 4 MATERIÁL A METODIKA Sledování probíhalo v prarodičovském chovu masného typu slepic hybrida ROSS 308 od 24. do 49. týdne věku, na farmě v Trboušanech. Tato farma se nachází v Jihomoravském kraji, přibližně 25 km od Brna. Na farmě je celkem 5 hal a sledování probíhalo vždy na hale číslo 1. Všechny haly jsou dlouhé 84 m a široké 14,5 m, využitelný prostor na jedné hale je tedy 1218 m 2. Drůbež je nakupována od firmy Aviagen z Anglie. Kohouti i slepice byli do haly 1 naskladněni současně ve 20. týdnu věku. Oddělené krmení hejna probíhalo jednou denně ihned po rozsvícení v 6 hod. ráno. Slepice byly krmeny pomocí řetězových žlabových krmítek, kohouti pomocí automatických tubusových krmítek. Voda byla dodávána kapátkovými napáječkami s odkapovou miskou. Jednou denně ošetřovatel rozhazoval do podestýlky křemičitý grit z rozdrcených mušlí. Podestýlku tvoří na všech halách vysušené hobliny s protiplísňovým nástřikem. Sběr vajec je realizován pomocí skupinových vykulovacích hnízd a pásového dopravníku. Vejce snesená na podestýlku se sbírají ručně několikrát denně v závislosti na intenzitě snášky. Kontrolní vážení probíhá jednou týdně a váží se přibližně 4 % hejna. Etologické pozorování bylo prováděno na ploše 6 x 5 m pouze na podestýlce, prostor na roštech nebyl do sledované plochy zahrnut. Pozorovaný prostor byl vytyčen přibližně v jedné třetině haly a všechny pozorování probíhaly vždy na tomto místě. Sledování bylo zahájeno 4 týdny po naskladnění a bylo opakováno každý šestý týden. Celkem bylo provedeno 6 etologických sledování a to ve 24., 29., 34., 39., 44. a 49. týdnu věku hejna. Každý sledovaný den bylo etologické pozorování prováděno třikrát, a to ráno, v poledne a večer. Délka trvání pozorování byla vždy jednu hodinu. Ranní sledování probíhalo vždy hodinu po nakrmení, tedy v 7:30 až 8:30, polední sledování v 12:30 až 13:30 a večerní sledování vždy dvě hodiny před zhasnutím, tedy v 17:00 až 18:00. Před každým sledováním byl spočten počet kohoutů na sledované ploše a v deseti minutových intervalech byl zaznamenáván počet kohoutů věnujících se dané aktivitě. Jednotlivé aktivity byly vyjádřeny procenticky souhrnně za dané sledování. Sledované aktivity byly: kokrhání, úplné páření, neúplné páření, souboje kohoutů a souboje slepic. Za úplné páření bylo považováno spojení kloak obou pohlaví a následné oplození slepice. Usuzoval jsem tak podle typických projevů v chování jedinců po 34

35 páření, kdy se slepice vždy otřepaly a kohouti spokojeně postávali u partnerky. Neúplné páření bylo takové, kdy nedošlo ke spojení kloak a k ejakulaci. Kohouti ve většině případů neudrželi rovnováhu a spadli ze slepice na podestýlku, nebo je při páření něco vyrušilo a oni tak sexuální akt nedokončili. Souboje kohoutů i slepic byly zaznamenávány pouze tehdy, došlo-li k výrazným konfliktům, které ojediněle trvaly i několik desítek vteřin. Slabé klování nebo prohánění soupeře zaznamenáváno nebylo. 35

36 5 VÝSLEDKY V grafech 1 6 jsou znázorněny reprodukční aktivity v jednotlivých termínech sledování a to vždy ráno, v poledne a večer Ráno Poledne Večer Ráno Poledne Večer Graf 1: Reprodukční aktivity ve 24. t. (%) Graf 2: Reprodukční aktivity ve 29. t. (%) Ráno Poledne Ráno Poledne Večer Večer Graf 3: Reprodukční aktivity ve 34. t. (%) Graf 4: Reprodukční aktivity ve 39. t. (%) Ráno Poledne Večer Ráno Poledne Večer Graf 5: Reprodukční aktivity ve 44. t. (%) Graf 6: Reprodukční aktivity ve 49. t. (%) 36

37 Četnost úplných páření byla vyšší, než neúplných páření s výjimkou 24. týdne věku, kdy byl podíl neúplného páření vyšší, než úplného. V tomto mladém věku hejna byl také zaznamenán vyšší výskyt páření v poledne s porovnáním s ostatními sledováními, kdy byla nejvyšší pohlavní aktivita, ať už vyjádřena úplným nebo neúplným pářením, vždy ve večerních hodinách. Naopak daleko nejnižší pohlavní aktivita byla zaznamenávána v poledne. Zvýšená pohlavní aktivita kohoutů ve věku 24. týdnů v poledních hodinách byla zřejmě zapříčiněna tím, že kohouti a slepice byli společně na jedné hale krátkou dobu a kohouti si vyznačovali svá teritoria. Ranní aktivita byla na rozdíl od ostatních týdnů minimální. Nezkušenost kohoutů je také poznat na vysokém podílu neúplných páření, kterých bylo více než úplných páření. V tomto týdnu docházelo k nečekaným atakům na slepice bez procesu námluv, v dalších týdnech byly námluvy patrnější a úplné páření úspěšnější. V dalších týdnech byla polední aktivita všech sledovaných činností minimální. Po pár dnech se hejno stabilizovalo a sledované reprodukční aktivity byly nejvíce projevovány v ranních a večerních hodinách, přičemž neúplné páření se s rostoucím věkem stále snižovalo, úplné páření nabývalo spíše konstantních hodnot. Souboje kohoutů i souboje slepic byly po celou dobu sledování přibližně stejné, k soubojům však docházelo především ráno. Při zhodnocení celkové četnosti připařování bez ohledu na úspěšnost (viz graf 7) je patrné zvyšování připařování pouze do 29. týdne, od tohoto termínu se páření kohoutů pozvolna snižovalo. Největší četnosti připařování byly zjištěny vždy ve večerních hodinách, ranní aktivita byla oproti večerní přibližně poloviční. Opět se potvrdilo zvýšení polední aktivity v prvním sledování oproti ostatním, způsobené nezkušeností a mládím kohoutů. 37

38 Ráno Poledne Večer týden 29. týden 34. týden 39. týden 44. týden 49. týden Graf 7: Celkové páření (%) Bez ohledu na denní dobu (viz graf 8) můžeme říct, že nejvyšší pokles v úplném páření byl zaznamenán mezi 34. a 44. týdnem a to o více než 5,8 %. Mezi 44. a 49. týdnem byly rozdíly minimální týden 29. týden 34. týden 39. týden 44. týden 49. týden Graf 8: Vliv věku na úplné páření (%) Naproti tomu pokud jde o neúplné páření (graf 9), byl nejstrmější pokles zaznamenán mezi 29. a 34. týdnem a to o více než 7 %, což souvisí s nezkušeností kohoutů a poté se četnost neúplného páření, bez ohledu na denní dobu, až do konce snáškového cyklu měnila jen minimálně. 38

39 týden 29. týden 34. týden 39. týden 44. týden 49. týden Graf 9: Vliv věku na neúplné páření (%) Pokles úplných páření dokládá i pokles oplozenosti (viz graf 10). V prvním týdnu nebyla oplozenost sledována z důvodu začínající snášky úplné páření (%) oplozenost (%) Úplné páření Oplozenost týden 29. týden 34. týden 39. týden 44. týden 49. týden 60 Graf 10: Úplné páření a oplozenost Graf 11 znázorňuje, jak se v průběhu jednotlivých týdnů sledování měnilo procento kokrhání kohoutů. Celkově lze z grafu vyčíst, že četnost kokrhání se s přibývajícím věkem stále zvyšovala. Největší naměřené hodnoty byly vždy ráno, což mohlo způsobit ranní krmení spojené s kontrolou haly několika ošetřovateli najednou, tudíž došlo 39