MASARYKOVA UNIVERZITA Právnická fakulta Katedra pracovního práva a sociálního zabezpečení BAKALÁŘSKÁ PRÁCE

Transkript

1 MASARYKOVA UNIVERZITA Právnická fakulta Katedra pracovního práva a sociálního zabezpečení BAKALÁŘSKÁ PRÁCE Nemocenské pojištění jako součást sociálního zabezpečení 2007 Michaela Polesná

2 Právnická fakulta Masarykovy univerzity Katedra pracovního práva a sociálního zabezpečení BAKALÁŘSKÁ PRÁCE Nemocenské pojištění jako součást sociálního zabezpečení Jméno autora: Michaela Polesná Vedoucí bakalářské práce: doc. JUDr. Zdeňka Gregorová, Csc. Akademický rok: 2006/2007 Prohlašuji tímto, že jsem práci na téma: Nemocenské pojištění jako součást sociálního zabezpečení zpracovala sama a uvedla jsem všechny použité prameny. V Benešově

3 Obsah 1. Úvod Sociální zabezpečení Pojem a význam sociálního zabezpečení Vývoj a systém sociálního zabezpečení v České republice Nemocenské pojištění v rámci soustavy sociálního zabezpečení Osobní rozsah nemocenského pojištění v zákoně č. 187/2006 Sb Osobní rozsah nemocenského pojištění v zákoně 54/1956 Sb., v pl. znění Prameny práva nemocenského pojištění Právní vztah nemocenského pojištění Vznik, trvání a zánik nemocenského pojištění v nové právní úpravě Porovnání podmínek účasti na nemocenském pojištění ve staré a nové právní úpravě Subjekty právního vztahu nemocenského pojištění Vztah mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem Vztah mezi zaměstnavatelem a správou sociálního zabezpečení Vztahy mezi zaměstnancem a správou sociálního zabezpečení Vztah mezi zaměstnancem a lékařem Věcný rozsah nemocenského pojištění Porovnání dávek poskytovaných dle nové a staré právní úpravy Závěr Resümee Seznam použitých zkratek Prameny bakalářské práce...36 Přílohy: PŘIHLÁŠKA k nemocenskému pojištění osoby samostatně výdělečně činné PŘIHLÁŠKA do rejstříku malých organizací PŘIHLÁŠKA do rejstříku organizací PŘIHLÁŠKA k nemocenskému pojištění - ODHLÁŠKA Zadání bakalářské práce 2

4 1.Úvod Jako téma své bakalářské práce jsem si zvolila téma nemocenské pojištění jako součást sociálního zabezpečení, protože vzhledem k výkonu mého zaměstnání se setkávám s nemocenským pojištěním ve všech rovinách, s jeho realizací i s rozhodováním v oblasti nemocenského pojištění. V první kapitole bych chtěla nastínit obecně pojem sociálního zabezpečení, pokusím se stručně popsat vývoj a systém sociálního zabezpečení v České republice. V následujících kapitolách se již budu přímo věnovat jedné z důležitých částí sociálního zabezpečení, a to nemocenskému pojištění. Problematika bude stručně nastíněna jak z pohledu státu tak z pohledu pojištěnce. Vzhledem k zadání mé bakalářské práce druhá kapitola poskytne informace o osobním rozsahu nemocenského pojištění a to především srovnáním dvou hlavních zákonů, které jsou v současné době platné. Pokusím se zdůraznit změny, které byly schválením nového zákona o nemocenském pojištění nastartovány. Obsahem třetí kapitoly je charakteristika právního vztahu nemocenského pojištění. Budu zkoumat podmínky vzniku, trvání a zániku nemocenského pojištění v nové právní úpravě. Budu porovnávat podmínky účasti na nemocenském pojištění ve staré a nové právní úpravě. V práci budou vymezeny subjekty právního vztahu nemocenského pojištění a charakterizovány vztahy mezi jednotlivými subjekty. Ve čtvrté části stručně nastíním systém dávek poskytovaných dle nově schválené právní normy a normy, která u nás platí již více než padesát let. Vzhledem k tomu, že jsem dlouholetý pracovník okresní správy sociálního zabezpečení budu se snažit v některých pasážích vnést trochu pohledu z hlediska praxe, se kterou se setkávám při výkonu svého povolání. Snad nebudou tyto pohledy na škodu. 3

5 2. Sociální zabezpečení 2.1 Pojem a význam sociálního zabezpečení Sociální zabezpečení je zatím mladou, ale velmi významnou součástí sociální politiky státu. Tvoří nástroj k dosažení sociálních jistot. Mělo by sloužit k uspokojování potřeb a požadavků jednotlivců. V oblasti sociálního zabezpečení jde především o to, poskytnout jedinci společenské (státem chráněné) záruky proti jistým sociálním rizikům. Jde tedy o cílenou činnost, která směřuje k zabezpečení člověka v případě nepříznivých, zvláště ekonomických důsledků těchto tzv. sociálních událostí. Snahou sociálního zabezpečení je, aby dopad těchto sociálních událostí byl pokud možno odstraněn nebo alespoň zmírněn. Důkazem o tom, že tyto záruky skutečně existují, je jejich zakotvení v právním řádu České republiky. Tyto záruky jsou pojmenovány jak v Ústavě České republiky, tak v jednotlivých zákonech, ale také v jiných právně závazných předpisech. Jednotlivé hmotně-právní předpisy upravují nároky, způsob jejich uplatňování v případě sociálních událostí, kterými jsou především stáří, trvalá pracovní neschopnost, těhotenství, mateřství, péče o rodinu a děti, dočasná pracovní neschopnost a zabezpečení rodinných příslušníků živitele rodiny, který je nemůže živit, případně smrt zabezpečené osoby. V sociálním zabezpečení může stát vystupovat jednak jako nositel sociálního zabezpečení, jednak jako garant sociálního zabezpečení, ale také jako iniciátor sociálního zabezpečení. Pod pojmem nositel sociálního zabezpečení spatřujeme stát především proto, že příjmy a výdaje sociálního zabezpečení jsou přímo propojeny se státním rozpočtem. Stát organizuje provádění sociálního zabezpečení prostřednictvím jednotlivých institucí, které zřizuje. Je to stát, který určuje podmínky účasti. V tomto smyslu lze hovořit o všeobecném povinném státním zabezpečení, kterého jsou účastny subjekty, které naplnily státem předpokládané podmínky účasti. Pokud hovoříme o státu jako o garantu sociálního zabezpečení, znamená to, že právě stát vytváří a upravuje sociální práva občanů a zajišťuje jejich realizaci. Stát v tomto případě vytváří právní rámec, stanoví pravidla sociálního zabezpečení. Garance státu také znamená záruky pro fungování systému a státní záruku plnění 4

6 ze systému sociálního zabezpečení. Tato forma je označována jako všeobecné povinné pojištění. Konečně pokud stát vystupuje jako iniciátor sociálního zabezpečení, znamená to, že stát vytváří právní rámec pro působení jiných subjektů v sociálním zabezpečení. V tomto případě však nezasahuje do organizování ani fungování sociálního zabezpečení. Zdroje jsou zde vytvářeny na základě tzv. dobrovolného pojištění. Žádná z výše uvedených forem neexistuje samostatně, všechny se do určité míry vzájemně prolínají. Toto složení forem sociálního zabezpečení umožňuje pružnější a efektivnější fungování celého systému. Pokud zkoumáme sociální zabezpečení z hlediska postavení státu, musíme se nutně zmínit i o formě sociálního zabezpečení z hlediska postavení občana. Zákonem jsou dány podmínky, které musí občan splnit, aby vůči němu začal systém sociálního zabezpečení působit. Z hlediska postavení občana hovoříme o tzv. formě zabezpečovací, formě pojišťovací a formě zaopatřovací. U formy zabezpečovací pak zejména zkoumáme zda občan splnil podmínky pro to, aby systém poskytl plnění. Co se týče formy pojišťovací zkoumáme zda občan splnil určitý finanční podíl na tvorbě zdrojů systému. V posledním případě zkoumáme, zda v případě občana nastal stav potřebnosti, který systém spojuje s povinností plnění. Také v tomto případě neexistuje žádná z těchto forem zcela samostatně, ale jsou ve vzájemném propojení. 1 Nemocenské pojištění, které je předmětem této bakalářské práce, lze zařadit jako všeobecné povinné pojištění a zároveň má formu pojišťovací. 2.2 Vývoj a systém sociálního zabezpečení v České republice Na počátku všeho byla svépomoc, se kterou se setkáváme poprvé ve středověkém cechovním zřízení. S povinností svépomoc zakládat se setkáváme v horních řádech 16. století. Ještě dříve než vzniklo nemocenské pojištění, existovaly určité nároky podobající se nemocenským dávkám, které byly upraveny císařským patentem z roku 1811 ř.z.. V jeho ustanoveních se upravovaly nároky zaměstnanců po dobu jeho nemoci vůči zaměstnavateli, jestliže byli vzájemně vázáni služební smlouvou. Původně bylo stanoveno, že zaměstnanec neztrácí nárok na svůj plat, pokud minimálně po čtrnácti dnech ve službě utrpí úraz nebo onemocní. Uvedené 1 Gregorová, Z, Galvas M., Sociální zabezpečení. Brno, Masarykova univerzita, nakladatelství DOPLNĚK, 2005, s. 29 5

7 skutečnosti byli změněny zákonem č. 155/1921 Sb. Tímto zákonem bylo řečeno, že pokud zaměstnanec nemohl vykonávat práci nebo službu proto, že onemocněl anebo utrpěl úraz, příslušelo mu místo mzdy ve třetím a čtvrtém týdnu nemoci po 10% jeho mzdy, v pátém a šestém týdnu nemoci po 20% mzdy, v sedmém a osmém týdnu nemoci po 30% mzdy. Vznik nemocenského pojištění na území ČR lze zřejmě datovat již rokem 1888, kdy byl přijat zákon č. 33/1888 ř.z., o pojišťování dělníků pro případ nemoci. Tento zákon zahrnul všechny dělníky a výkonné úředníky, kteří byli pojištěni dle zákona o úrazovém pojišťování dělníků (zákon č.1/1887 ř.z., o pojišťování dělníků pro případ úrazu). Za určitých podmínek byli pojištěni také polní a lesní dělníci. Podle tehdy platných zákonů bylo nemocenské pojištění prováděno okresními, závodními, stavebními, společenskými a bratrskými pokladnami a nemocenskými pokladnami. Z nemocenského pojištění se poskytovaly nemocenské podpory a pohřebné. Za nemocenskou podporu bylo poskytováno : lékařské ošetřování zdarma od počátku nemoci, při nemoci delší než tři dny za každý den nemocenské ve výši 60% průměrné denní mzdy v příslušném soudním okresu. Zákonem, který spojil nemocenské, invalidní a starobní pojištění, byl zákon č. 221/1924 Sb. z. a n., o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří. Pojištění se v rámci tohoto zákona rozdělovalo na nemocenské a důchodové. Povinně pojištění byli zásadně zaměstnanci, tedy ti, kdo v Československé republice vykonávali práce nebo službu na základě smluveného pracovního poměru, služebního nebo učňovského poměru a nevykonávali je jako vedlejší zaměstnání nebo zaměstnání příležitostné. V tomto zákonu poprvé spatřujeme sociální pojištění, které je nejen sjednoceno, ale upraveno i organizačně. Samostatný veřejnoprávní ústav (Ústřední sociální pojišťovna) nejen spravoval invalidní a starobní pojištění, ale i vykonával administrativní odborný dohled nad nemocenskými pokladnami. Tím se stabilizoval celý systém a získaly se ekonomické výhody velkého organizačního a administrativního soustředění. Pro samostatně výdělečně činné osoby, např. živnostníky a obchodníky, byl vytvořen samostatný systém sociálního pojištění, zákon č.148/1925 Sb. z. a n., který ale nebyl implementován. 6

8 Po 2.světové válce v roce 1945 byl výše uvedený systém převzat, ale vzhledem k politické situaci té doby byl přijat zákon č. 99/1948 Sb. z. a n.,o národním pojištění. Je všeobecně známo, že tento právní předpis byl na svou dobu velice pokrokový. Jeho velikým přínosem bylo sjednocení dosud roztříštěné právní úpravy sociálního pojištění do jedné právní normy, což znamenalo výrazné posílení právní jistoty. Zákon o národním pojištění upravoval pojištění pro případ nemoci a mateřství, které pojmenoval jako nemocenské pojištění a pojištění pro případ stáří, invalidity, ztráty živitele smrtí a pro případ úrazu které pojmenoval jako důchodové pojištění. Pojištěni byli zaměstnanci, osoby samostatně výdělečně činné, osoby vypomáhající, důchodci, nezaměstnaní. Pojištění bylo povinné a vznikalo v podstatě začátkem výdělečné činnosti, dnem přiznání důchodu, nebo dnem přiznání peněžité podpory v nezaměstnanosti. Všechna odvětví národního pojištění prováděla Ústřední národní pojišťovna, která byla právnickou osobou a sídlila v Praze. Tato pojišťovna zřizovala územní organizační složky, kterými byly národní pojišťovny a okresní národní pojišťovny. Jako vhodné spojení považuji zařazení zmínky o zákonu č. 102/1951 Sb., o přebudování národního pojištění, kterým bylo odděleno (národní) důchodové pojištění od (národního) pojištění nemocenského a současně bylo provádění (národního) nemocenského pojištění svěřeno Revolučnímu odborovému hnutí. V souvislosti se zákonem č. 102/1951 Sb., o přebudování národního pojištění, zmiňuji také zákon č. 103/1951 Sb., o jednotné preventivní a léčebné péči, kterým byla zavedena jakási dvoukolejnost nároku na zdravotní péči (vedle nároku na zdravotní péči pro osoby účastné nemocenského pojištění, obsaženého v zákoně o nemocenském pojištění, vyplýval z tohoto zákona také nárok na zdravotní péči pro osoby nemocensky nepojištěné). Od roku 1952 byly provedeny některé zásadní organizační změny. Veškerá zdravotní péče byla oddělena od národního pojištění a sjednocena pod vedením ministerstva zdravotnictví. Důchodové pojištění bylo nadále zabezpečováno státními orgány. Naproti tomu provádění nemocenského pojištění bylo v letech 1952 až 1953 přeneseno do závodů s tím, že závody začaly obstarávat agendu spojenou s výpočtem, vyplácením a zúčtováním peněžitých dávek a agendu pojistného. V roce 1956 došlo k velkým změnám v sociálním zabezpečení. Jedním z jejích důsledků bylo rozdělení sociálního zabezpečení na nemocenské pojištění a sociální 7

9 zabezpečení, které zahrnovalo důchodové zabezpečení a sociální péči. Nemocenské pojištění bylo upraveno zákonem č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění zaměstnanců. Podle tohoto zákona se poskytovala povinně, na účet státu, všeobecná zdravotní péče. V 10 zákona se stanovilo: Zaměstnancům a jejich rodinným příslušníkům poskytuje stát přednostně a bezplatně preventivní a léčebnou péči podle předpisů o jednotné preventivní a léčebné péči. Tato péče zahrnuje zejména preventivní péči, ošetřování v nemoci a při úrazu, pomoc v mateřství, péči o chrup, pomoc při zmrzačení, zohyzdění a tělesných vadách, pomoc při neplodnosti a rehabilitaci. Součástí této péče je poskytování léků a léčebných a ortopedických pomůcek a úhrada nutných cestovních a jiných výdajů vzniklých při poskytování této péče. (Toto ustanovení zákona bylo zrušeno až s účinností od , čímž také skončila výše zmíněná dvoukolejnost nároku na léčebnou péči, která byla upravena jak zákonem o nemocenském pojištění zaměstnanců, tak také speciálním zákonem. Je nutno říci, že v posledním období svého trvání mělo výše uvedené ustanovení vzhledem k vývoji okruhu osob, které měly nárok na zdravotní péči podle zákona o péči o zdraví lidu, význam v podstatě symbolický.) Zákon č. 55/1956 Sb., o sociálním zabezpečení v podstatě převzal již zákonem o národním pojištění zavedenou hmotně-právní úpravu úrazového pojištění v rámci důchodového pojištění. Tato koncepce byla zachována až do dnešní doby, tedy i v zákoně č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění. Zákon č. 55/1956 Sb. upravoval zvlášť invalidní a částečný invalidní důchod. Orgány sociálního zabezpečení byly Státní úřad sociálního zabezpečení, Slovenský úřad sociálního zabezpečení a výkonné orgány národních výborů. Dalším zákonem v řadě zákonů o sociálním zabezpečení byl zákon č. 101/1964 Sb., o sociálním zabezpečení. Zdravotní péče se poskytovala v rámci systému o zdraví lidu upravené zákonem č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, který představoval základní právní normu v oblasti zdravotní péče až do konce 90. let minulého století a dokonce ještě dnes je tento zákon v platnosti. Zákon č. 121/1975 Sb., o sociálním zabezpečení stanovil zvýhodněné podmínky pro ty, kteří nárokovali invalidní důchod v důsledku pracovního úrazu. Uvedený zákon byl zrušen zákonem č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, jehož 8

10 některé části platí dodnes. Tato právní úprava platila bez větších změn až do roku 1995, kdy byl přijat zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění. Na začátku 90. let byl schválen zákon č. 180/1990 Sb., o změnách předpisů o nemocenském a sociálním zabezpečení a mateřském příspěvku a některých dalších předpisů. Zákonem č. 37/1993 Sb., o změnách v nemocenském a sociálním zabezpečení a některých pracovněprávních předpisů byla správa nemocenského pojištění převedena do působnosti České správy sociálního zabezpečení, respektive okresních správ sociálního zabezpečení. V působnosti těchto orgánů je správa nemocenského pojištění dodnes. Pro úplnost je třeba stručně připomenout nejdůležitější změny, které se udály po roce V rámci nastartované sociální reformy došlo v oblasti nemocenského pojištění k výraznému oslabení funkce odborů. V té době bylo zavedeno zdravotní pojištění jako zvláštní systém sociálního pojištění, spravovaný samostatně zdravotními pojišťovnami. V roce 1990 byla rovněž založena Česká správa sociálního zabezpečení, která vznikla sloučením Úřadu důchodového zabezpečení v Praze, České správy nemocenského pojištění a Správy nemocenského pojištění Svazu českých a moravských výrobních družstev. 9

11 3. Nemocenské pojištění v rámci soustavy sociálního zabezpečení Nemocenské pojištění je v našem právním řádu nedílnou součástí sociálního zabezpečení. Tvoří jeden z pilířů sociálního zabezpečení. Spolu s nemocenským pojištění jsou součástí také důchodové pojištění, všeobecné zdravotní pojištění, zabezpečení v nezaměstnanosti, státní sociální podpora a sociální pomoc. Nemocenské pojištění je úzce spjato s výdělečnou činností a s pracovními vztahy. Dle dnešní zákonné úpravy stát provádí nemocenské a důchodové pojištění společně. Platby pojištěnců a zaměstnavatelů pro důchodové i nemocenské pojištění jsou příjmem státního rozpočtu, přestože jsou vedeny na oddělených účtech. Nemocenské pojištění je založeno na zásadě solidarity mezi zdravými a nemocnými, de facto mezi osobami, které jsou postiženy určitou sociální událostí a osobami, jichž se žádná sociální událost nedotkla. Nemocenské pojištění je pojištění státní, pokud občan splní zákonem předpokládané podmínky, pojištění vznikne. Provádění nemocenského pojištění je svěřeno orgánům státní správy, respektive orgánům sociálního zabezpečení a dosud též organizacím. Provádění nemocenského pojištění členů ozbrojených sil je svěřeno resortním ministerstvům, pod které tyto složky organizačně spadají (ministerstvo vnitra, ministerstvo spravedlnosti a ministerstvo obrany). Vrcholným orgánem nemocenského pojištění v našem státě je Ministerstvo práce a sociálních věcí České republiky, které plní řadu úkolů především v oblasti legislativy. Česká správa sociálního zabezpečení je vrcholným orgánem k provádění, rozhodování a kontrole nemocenského pojištění. Plněním veškerých úkolů při provádění nemocenského pojištění a při kontrole organizací jsou na základě zákona pověřeny okresní správy sociálního zabezpečení. Okresní správy sociálního zabezpečení také provádějí nemocenské pojištění zaměstnanců tzv. malých organizací a osob samostatně výdělečně činných. 10

12 3.1.Osobní rozsah nemocenského pojištění v zákoně č. 187/2006 Sb. Osobním rozsahem nemocenského pojištění rozumíme vymezení okruhu subjektů, které jsou oprávněnými subjekty v nemocenském pojištění, tj. subjekty, jimž jsou poskytovány dávky nemocenského pojištění 2. Zákon č. 187/2006 Sb., který byl schválen a měl nabýt účinnosti dnem upravuje nemocenské pojištění pro případ dočasné pracovní neschopnosti, nařízené karantény, těhotenství a mateřství a ošetřování člena domácnosti nebo péče o něj a organizaci a provádění pojištění. Nový zákon o nemocenském pojištění vymezuje okruh subjektů, které se pojištění účastní. Účinnost tohoto zákona byla v prosinci 2006 odložena o jeden rok, tedy na Ustanovení 2 tohoto zákona říká, že pojištění se účastní fyzické osoby buď povinně nebo dobrovolně, případně zahraniční zaměstnanci. Do okruhu povinného pojištění při splnění zákonem stanovených podmínek patří zaměstnanci, jimiž se rozumí 3 : zaměstnanci v pracovním poměru příslušníci Policie ČR, Hasičského záchranného sboru ČR, Celní správy ČR, Vězeňské služby ČR, Bezpečnostní informační služby a Úřadu pro zahraniční styky a informace a vojáci z povolání státní zaměstnanci dle služebního zákona členové družstva v družstvech, kde podmínkou členství je jejich pracovní vztah k družstvu, jestliže mimo pracovněprávní vztah vykonávají pro družstvo práci, za kterou jsou jím odměňováni zaměstnanci činní na základě dohody o pracovní činnosti pracovníci v pracovním vztahu uzavřeném podle cizích právních předpisů soudci členové zastupitelstev územních samosprávných celků a zastupitelstev městských částí nebo městských obvodů územně členěných statutárních měst a hlavního města Prahy, kteří jsou pro výkon funkce dlouhodobě uvolněni nebo kteří před zvolením do funkce člena zastupitelstva nebyli v pracovním poměru, ale vykonávají funkci ve stejném rozsahu jako dlouhodobě uvolnění členové zastupitelstva poslanci Poslanecké sněmovny a senátoři Senátu Parlamentu České republiky a poslanci Evropského parlamentu, zvolení na území České republiky členové vlády, prezident, viceprezident a členové Nejvyššího kontrolního úřadu, členové Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, členové Rady Českého 2 Gregorová, Z, Galvas M., Sociální zabezpečení. Brno, Masarykova univerzita, nakladatelství DOPLNĚK, 2005, s ust. 5 písmeno a) zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, v platném znění 11

13 telekomunikačního úřadu, finanční arbitr, zástupce finančního arbitra, Veřejný ochránce práva, zástupce Veřejného ochránce práv fyzické osoby, které jsou podle zvláštního zákona jmenovány nebo voleny do funkce vedoucího správního úřadu nebo do funkce statutárního orgánu právnické osoby zřízené zvláštním zákonem, popřípadě do funkce zástupce tohoto vedoucího správního úřadu nebo statutárního orgánu, pokud je tímto vedoucím nebo statutárním orgánem pouze jediná osoba, a jmenováním nebo volbou těmto osobám nevznikl pracovní nebo služební poměr, a fyzické osoby, které podle zvláštního zákona vykonávají veřejnou funkci mimo pracovní nebo služební poměr, pokud se na jejich pracovní vztah vztahuje ve stanoveném rozsah zákoník práce dobrovolní pracovníci pečovatelské služby pěstouni, kteří vykonávají pěstounskou péči v zařízeních pro výkon pěstounské péče podle zvláštního právního předpisu, nebo kterým je za výkon pěstounské péče vyplácena odměna náležející pěstounovi ve zvláštních případech podle zvláštního právního předpisu odsouzení ve výkonu trestu odnětí svobody zařazení do práce osoby činné v poměru, který má obsah pracovního poměru, avšak pracovní poměr nevznikl, neboť nebyly splněny podmínky stanovené pracovněprávními předpisy pro jeho vznik Jak je patrno, v okruhu pojištěných osob již nejsou uvedeni studenti a žáci, společníci a jednatelé společností s ručením omezeným, komanditisté komanditních společností. V souvislosti s tím, nebudou od tyto osoby nemocensky pojištěny. Do okruhu dobrovolně nemocensky pojištěných osob při splnění zákonem předpokládaných podmínek patří 4 : osoby samostatně výdělečně činné Z výše uvedeného vyplývá, že nový zákon o nemocenském pojištění se stává jakýmsi komplexním kodexem, který se snaží odstranit roztříštěnost předchozích právních úprav. Dosud u nás platilo a díky odložení účinnosti zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění stále ještě platí několik právních předpisů týkajících se nemocenského pojištění různých skupin, např. zaměstnanců, OSVČ, příslušníků ozbrojených sil. V novém zákoně o nemocenském pojištění nalézáme celistvou úpravu, včetně organizace a provádění, které byly dosud upraveny ve zvláštním zákoně (zákon o provádění a organizaci sociálního zabezpečení). Pouze placení pojistného je upraveno jiným právním předpisem. Nový zákon o nemocenském pojištění potvrzuje jednoznačně také nadřazenost předpisů Evropského společenství nad vnitrostátními předpisy. 4 ust. 5 písm. b) zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, v platném znění 12

14 3.2 Osobní rozsah nemocenského pojištění v zákoně 54/1956 Sb., v pl. znění Zákonem číslo 54/1956 Sb. v platném znění je rovněž vymezen okruh subjektů, vůči kterým směřuje plnění z titulu nemocenského pojištění. V tomto zákoně je základním kriteriem, podle něhož je okruh osob určován, pracovní činnost, respektive příjem z této činnosti. Nemocenského pojištění dle zákona č. 54/1956 Sb. v platném znění jsou účastny osoby, které mají příjem z pracovní činnosti nebo obdobné činnosti. Osoby splňující podmínky účasti na nemocenském pojištění, se pro potřebu nemocenského pojištění označují jako zaměstnanci. Takovými osobami jsou podle citovaného zákona, pokud splňují zákonem stanovené podmínky pro účast a jsou činní v České republice 5 : zaměstnanci v pracovním poměru (pracovní poměr hlavní i vedlejší) členové družstva, jestliže mimo pracovněprávní vztah vykonávají pro družstvo práci, za kterou jsou odměňováni společníci a jednatelé společnosti s ručením omezeným a komanditisté komanditní společnosti, jestliže mimo pracovněprávní vztah vykonávají pro ni práci, za kterou jsou touto společností odměňováni zaměstnanci činní na základě dohody o pracovní činnosti soudci (všechny typy soudů, včetně Ústavního) členové zastupitelstev územních samosprávních celků, jestliže jsou jim vypláceny odměny jako členům zastupitelstev územních samosprávných celků, kteří tyto funkce vykonávají jako uvolnění poslanci Poslanecké sněmovny a senátoři Senátu Parlamentu a poslanci Evropského parlamentu, zvolení na území ČR členové vlády, prezident, viceprezident a členové nejvyššího kontrolního úřadu, členové Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, členové Rady Českého telekomunikačního úřadu, finanční arbitr, zástupce finančního arbitra, Veřejný ochránce práv, zástupce Veřejného ochránce práv dobrovolní pracovníci pečovatelské služby pěstouni, kteří vykonávají pěstounskou péči v zařízeních pro výkon pěstounské péče podle zvláštního právního předpisu, nebo kterým je za výkon pěstounské péče vyplácena odměna náležející pěstounovi ve zvláštních případech podle zvláštního právního předpisu osoby zařazené k pravidelnému výkonu prací ve výkonu trestu odnětí svobody nebo ve vazbě studenti a žáci státní zaměstnanci podle služebního zákona 5 ust. 2 zákona č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění zaměstnanců, v platném znění 13

15 pracovníci v pracovním vztahu uzavřeném podle cizích právních předpisů Osoby, které jsou činné v poměru, který není výše uveden, nemohou být účastny nemocenského pojištění ani z důvodu, že pracují a jsou za svou práci odměňováni. Z tohoto důvodu nejsou nemocenského pojištění účastni například zaměstnanci pracující na základě dohody o provedení práce, mandatáři, uchazeči o zaměstnání. Pokud budeme sledovat vazby mezi zákoníkem práce a zákonem č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění zaměstnanců zjistíme, že v obou právních normách je odlišné vymezení pojmu zaměstnanec. Osoba, která je výše uvedena a lze ji tedy považovat za osobu z okruhu nemocensky pojištěných, musí ještě splnit další podmínky k účasti, aby byla nemocensky pojištěna. Za zaměstnance se dle zvláštního zákona na rozdíl od vymezení v zákoníku práce považují též soudce, senátor či poslanec případně člen vlády. V tomto směru jsou dle zvláštního zákona vymezeny subjekty v širším měřítku. Naopak dle zákona č. 54/1956 Sb., jsou vyňati zaměstnanci, kteří pracují pro zaměstnavatele, který nemá na území ČR sídlo a zaměstnanci, kteří vykonávají pouze příležitostné zaměstnání, ovšem tyto osoby jsou podle zákoníku práce považovány za zaměstnance. Termín zaměstnanec lze tedy vymezit jak dle zákona č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění zaměstnanců v platném znění, tak podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce. Podle zákona č. 54/1956 Sb., v platném znění jsou z pojištění rovněž vyňati vojáci, příslušníci Policie ČR, příslušníci Vězeňské služby, příslušníci Celní správy a příslušníci Hasičského záchranného sboru jejich nemocenské pojištění je upraveno zákonem č. 32/1957 Sb., o nemocenské péči v ozbrojených silách. 3.3 Prameny práva nemocenského pojištění Nemocenské pojištění je od počátku své existence nedílnou součástí sociálního zabezpečení. Současná právní úprava nachází své základy již v 50. letech minulého století. Vzhledem k tomu, jak stará právní úprava u nás platí, je nutno vyjmenovat hned několik právních předpisů, které tvoří základní prameny práva nemocenského pojištění. Patří sem : zákon č.54/1956 Sb., o nemocenském pojištění zaměstnanců, v platném znění (bude zrušen k ) 14

16 zákon č. 32/1957 Sb., o nemocenské péči v ozbrojených silách, ve znění pozdějších předpisů (bude zrušen k ) zákon č. 88/1968 Sb., o prodloužení mateřské dovolené, o dávkách v mateřství a o přídavcích na děti z nemocenského pojištění, v platném znění (bude zrušen k ) zákon 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů vyhláška č. 143/1965 Sb., o poskytování peněžitých dávek v nemocenském pojištění, v platném znění (bude zrušena k ) vyhláška č. 165/1979 Sb., o nemocenském pojištění některých pracovníků a o poskytování dávek nemocenského pojištění občanům ve zvláštních případech, v platném znění (bude zrušena k ) vyhláška č. 141/1958 Sb., o nemocenském pojištění a důchodovém zabezpečení odsouzených, v platném znění (bude zrušena k ) vyhláška MPSV č. 31/1993 Sb., o posuzování dočasné pracovní neschopnosti, v platném znění (bude zrušena k ) zákon č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, v platném znění zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, který byl schválen , jehož účinnost byla odložena na Z výše uvedených právních předpisů jednoznačně vyplývá, že nový zákon o nemocenském pojištění č. 187/2006 Sb., je vytvořen jako komplexní právní předpis, který má postihnout všechny osoby podléhající nemocenskému pojištění. Pokud mohu na tomto místě vyjádřit svůj názor, tedy poněkud subjektivní názor pracovníka okresní správy sociálního zabezpečení, domnívám se, že poměrně významná je zde část stanovující lékařům a zdravotnickým zařízením řadu povinností. V jistém pohledu je to pochopitelné a potřebné, protože dosud neměly okresní správy sociálního zabezpečení jako orgány provádějící nemocenské pojištění prakticky žádné donucovací prostředky v případě špatné spolupráce. V tomto smyslu novou právní úpravu vítáme. Ovšem na druhou stranu jsme již zaznamenali poměrně značně negativní reakce ze strany lékařů. Co se týče nemocenského pojištění OSVČ, které už teď považuji za velice nešťastné, přinášející v praxi poměrně značné problémy, žádný posun k lepšímu zde nevidím. Opět je nemocenské pojištění koncipováno jako dobrovolné, s čekací lhůtou. Změny by měly nastat i ve způsobu placení a splatnosti pojistného, což ovšem v praxi přinese další komplikace. Platby budou mít rozdílnou splatnost od plateb záloh na důchodové pojištění. Pravým důsledkem bude zvýšení nákladů OSVČ na bankovních poplatcích. Koncepce nároku na výplatu nemocenských dávek od 15. dne bude v konečném důsledku znamenat téměř zánik nemocenského pojištění osob samostatně výdělečně činných. 15

17 Rozumím tomu, že z pohledu zaměstnanců je jednodušší v případě potřeby zkoumat pouze jednu právní normu. Obyčejní lidé nejsou ani právníci ani odborníci v oblasti nemocenského pojištění. V dnešní situaci roztříštěnosti právní normy je pro takové lidi téměř nemožné se orientovat v tak široké problematice. Z reakcí především mzdových účetní, které jsou praktickým spojníkem mezi zaměstnavateli a okresními správami sociálního zabezpečení, je zřejmé, že mají spíše strach z toho, co jim nová právní úprava přinese. Jako pozitivní zaměstnavatelé vnímají možnost vlastního provedení kontroly nad dodržováním léčebného režimu. V jistém smyslu však tuto možnost měli i nyní. Zaměstnavatelé očekávají omezení zneužívání pracovních neschopností. Domnívám se, že zneužívání pracovní neschopnosti bylo, je a troufám si tvrdit, že i bude. Tato situace ovšem není problémem žádné právní normy. Spíše jde o postoj jak zaměstnanců, tak zaměstnavatelů a v neposlední řadě také lékařů. Jen praxe nám ukáže jak se celá problematika nemocenského pojištění bude vyvíjet. Myslím si, že přes mnohé výhrady byl položen základ nového nemocenského pojištění. Doufejme, že nová právní úprava bude progresivnější a ekonomičtější než stávající, která vzhledem ke svému stáří opravdu už jen dožívá. 16

18 4. Právní vztah nemocenského pojištění Pro právní vztahy nemocenského pojištění platí, že jde o společenské vztahy upravené objektivním právem. Vznik, změna a zánik těchto právních vztahů je vázána na existenci právem předvídaných právních skutečností. V právu sociálního zabezpečení se uvádějí jako sociální události, které jsou ve smyslu právní teorie skutečnostmi objektivními a tedy právními událostmi 6. Spolu s charakteristikou právního vztahu nemocenského pojištění z pohledu sociálních událostí, ke kterým váže právní úprava nároky na jednotlivé dávky, je třeba zkoumat také další předpoklady vzniku právního vztahu nemocenského pojištění a tím je účast na nemocenském pojištění. Tento aspekt s sebou přináší řadu oprávnění, ale také povinností. Spojujeme s ním jak vznik, tak trvání a zánik právního vztahu, ale také některé důsledky předpokládané po zániku právního vztahu nemocenského pojištění. Tento právní vztah je založen na pojistném principu, proto jej někdy označujeme jako pojistný poměr nemocenského pojištění. Zatímco v dnes platné zákonné úpravě se tento termín nepoužívá, ale je zde uveden termín pojištění (a to jak v zákoně č. 54/1956 Sb., tak také v zákoně 187/2006 Sb.), v některých dalších právních předpisech nalézáme termín pojistný poměr (např. v zákoně č. 582/1991 Sb.). Charakter právního vztahu nemocenského pojištění je nutno také vázat na povinnost spolufinancování systému celého sociálního zabezpečení, kde vedle oprávněných existují a podílejí se na financování také zaměstnavatelé a v neposlední řadě též stát (např. v případě příslušníků ozbrojených sborů). Vnitřními prvky právního vztahu nemocenského pojištění jsou subjekt, objekt a obsah. Objektem právního vztahu nemocenského pojištění se stává chování subjektů. Toto chování se velmi úzce spjato s plněním povinností a uplatňováním práv. K realizaci dochází prostřednictvím celé řady hmotně-právních a procesních úkonů. Za procesní úkon lze chápat např. podávání žádostí, podávání řádných opravných prostředků a další. Z pohledu hmotného práva jde především o samotné chování, které je podmínkou pro nárok na dávku. 6 Troster,P. a kol.:právo sociálního zabezpečení, Praha, vydání druhé, C.H.Beck, 2002, str.79 17

19 Obsahem právního vztahu nemocenského pojištění jsou práva s povinnosti účastníků tohoto vztahu. Z hlediska hmotného práva je povinností fyzické osoby splnění všech podmínek pro nárok na dávku, na druhé straně tomu koresponduje oprávnění orgánu sociálního zabezpečení vyžadovat splnění těchto podmínek. Naopak fyzická osoba je oprávněna požadovat dávku a její poskytnutí při splnění zákonem stanovených podmínek. Zrcadlem tohoto oprávnění je povinnost orgánu sociálního zabezpečení toto plnění poskytnout. 4.1 Vznik, trvání a zánik nemocenského pojištění v nové právní úpravě Nemocenské pojištění, respektive účast na něm, vzniká při splnění zákonem předpokládaných podmínek. Jde tedy o pojištění zákonné a povinné. Výjimkou z předchozí věty je vznik a účast na nemocenském pojištění osob samostatně výdělečně činných, u kterých je účast na nemocenském pojištění koncipována jako dobrovolná. Základní podmínkou účasti na nemocenském pojištění zaměstnanců je, že vykonávají zaměstnání na území České republiky, případně přechodně pracují mimo naše území avšak trvalé místo výkonu práce je v ČR. Zaměstnanci mohou pracovat i v cizině, ale pro zaměstnavatele se sídlem na území ČR pokud nejsou pojištěni podle místa výkonu činnosti. Dle nové právní úpravy, tj. zákona č. 187/2006 vzniká nemocenské pojištění dnem, ve kterém zaměstnanec nastoupil do práce a zaniká dnem skončení pracovního poměru (případně dnem, kdy nastoupil k výkonu služby a zaniká dnem skončení služebního poměru, dnem započetí práce pro družstvo a zaniká dnem skončení členství v družstvu atd.). Okruh osob, které jsou dle nové právní úpravy pojištěny byl vymezen předchozí kapitolou. Další podmínkou je, že zaměstnání trvalo alespoň 15 kalendářních dnů a sjednaná částka započitatelného příjmu z tohoto zaměstnání za kalendářní měsíc činí alespoň částku rozhodnou pro účast na pojištění (tzv. rozhodný příjem ). Rozhodný příjem činí Kč. Vláda zvýší nařízením částku rozhodného příjmu od 1. ledna kalendářního roku, pokud jedna desetina součinu všeobecného vyměřovacího základu stanoveného podle zákona o důchodovém pojištění, který o dva roky předchází tomuto kalendářnímu roku, a přepočítacího koeficientu stanoveného podle zákona o důchodovém pojištění pro úpravu tohoto všeobecného vyměřovacího základu bude 18

20 po zaokrouhlení na celou pětisetkorunu směrem dolů vyšší než dosud platná částka rozhodného příjmu; rozhodný příjem se stanoví ve výši této desetiny po tomto zaokrouhlení 7. I nadále platí, že nejsou nemocensky pojištěni zaměstnanci jen z příležitostného zaměstnání a ze zaměstnání malého rozsahu. Oproti stávající právní úpravě se mění kriteria pro posuzování takového zaměstnání. Účast na nemocenském pojištění nezaloží zaměstnání, které netrvalo a ani nemělo trvat déle než 14 kalendářních dnů (dosud platí 7 kalendářních dnů), dále jen krátkodobé zaměstnání. To neplatí, jde-li o opakující se zaměstnání téhož pracovníka u téhož zaměstnavatele, kdy od skončení předchozího zaměstnání do vstupu do krátkodobého zaměstnání neuplynulo alespoň 6 měsíců. Přitom pro tyto účely se za zaměstnání nepovažuje zaměstnání malého rozsahu podle 7 8. (Pokud zaměstnavatel nesjednal se svým zaměstnancem započitatelný příjem, nebo sjednal příjem nižší než 1500 Kč, považujeme takové zaměstnání za zaměstnání malého rozsahu.) V případě, kdy zaměstnanec vykonává několik zaměstnání a splňuje podmínky vzniku nemocenského pojištění, je pojištěn z každého z těchto zaměstnání. V zákoně č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění je ustanovením 10 řečeno, kdy vzniká, zaniká a přerušuje se pojištění zaměstnanců. Obecně lze říci, že pojištění vzniká dnem faktického nástupu do práce a zaniká dnem skončení pracovního (případně obdobného) poměru. Toto ustanovení dále říká, že pojištění zaměstnance se přerušuje po dobu, po kterou zaměstnanec nevykonává práci z taxativně daných důvodů, tj. z důvodu pracovního volna bez náhrady příjmu nebo služebního volna, za který nebyl poskytnut služební příjem nebo plat, jde-li o volno, na které nemá zaměstnanec nárok podle zvláštního právního předpisu a trvalo-li toto volno nepřetržitě po dobu delší než 30 kalendářních dnů po sobě jdoucích; pojištění se přerušuje prvním dnem, ve kterém zaměstnanec přestal vykonávat práci z důvodu tohoto pracovního volna nebo při rodičovské dovolené, s výjimkou doby, za kterou zaměstnanci náleží peněžitá pomoc v mateřství 9. (Zaměstnavatel je povinen oznámit OSSZ den, od něhož trvá neplacené volno delší než 30 dnů po sobě jdoucích, nebo den, ve kterém zaměstnanec nastoupil rodičovskou dovolenou. Samozřejmě to platí i pro den ukončení.) 7 ust. 6 odst. 5 zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, v platném znění 8 Ženíšková,M. Zákon o nemocenském pojištění od s komentářem a příklady,1.vydání,praha: vydavatelství ANAG,2006, s.18 9 ust. 10 odst. 9 zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, v platném znění 19

21 Poněkud odchylně jsou upraveny podmínky účasti na nemocenském pojištění osob samostatně výdělečně činných (dále OSVČ). OSVČ je pojištění účastna pokud nejen vykonává samostatnou výdělečnou činnost na území ČR anebo mimo území ČR, avšak na základě oprávnění vyplývajících z právních předpisů ČR a současně OSVČ podala přihlášku k účasti na pojištění na předepsaném tiskopisu 10. Výraznou změnou od účinnosti nového zákona bude to, že nemocenské pojištění již nebude navázáno na placení záloh na důchodové pojištění, tzn. nemocensky bude moci být pojištěna i OSVČ, která nemá povinnost platit zálohy na důchodové pojištění. Velice citelné změny jsou připraveny i pro případ zániku nemocenského pojištění OSVČ. Nemocenské pojištění OSVČ zaniká v několika případech, tj. dnem odhlášení z nemocenského pojištění, dnem skončení samostatné výdělečné činnosti, dnem zániku oprávnění vykonávat samostatnou výdělečnou činnost, dnem pozastavení výkonu samostatné výdělečné činnosti, dnem nástupu výkonu trestu odnětí svobody nebo prvním dnem kalendářního měsíce, za který nebylo ve stanovené lhůtě podle zvláštního předpisu zaplaceno pojistné, nebo sice bylo zaplaceno v této lhůtě, avšak v nižší částce, než mělo být zaplaceno 11. Z výše řečeného vyplývá, že oproti úpravě platné dnes je významná změna v případě nezaplacení pojistného. Pojistné na nemocenské pojištění by se již nemělo platit se zálohou na důchodové pojištění, ani splatnost pojistného a zálohy není shodná. Pojistné na nemocenské pojištění by se mělo platit za příslušný kalendářní měsíc od prvního do posledního dne v měsíci, zatímco záloha na důchodové pojištění je splatná od 1. do 20. dne následujícího měsíce. 4.2 Porovnání podmínek účasti na nemocenském pojištění ve staré a nové právní úpravě V předchozí kapitole byly specifikovány podmínky pro vznik, trvání a zánik nemocenského pojištění dle nové právní úpravy. V této části práce srovnáme podmínky účasti na nemocenském pojištění ve staré a nové právní úpravě. Krátce se zmíním o subjektech, které mohou být účastny nemocenského pojištění. 10 příloha : tiskopis přihlášky k nemocenskému pojištění OSVČ 11 ust. 13 zákona č. č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, v platném znění 20

22 Účast na nemocenském pojištění dle stávající právní úpravy zakládají pouze taková zaměstnání, která jsou vykonávána v určitém rozsahu, který se posuzuje jak podle příjmu, tak podle doby trvání zaměstnání. Jako nahodilé či příležitostné zaměstnání se zatím posuzují zaměstnání, která byla uzavřena na dobu nepřesahující 7 kalendářních dnů po sobě jdoucích a taková z nichž započitatelný příjem neměl činit alespoň 400 Kč, jde-li o pracovní poměr. Tyto podmínky se v nové právní normě mění. Dle nového zákona jsou pojištění účastni zaměstnanci, jejichž zaměstnání trvalo nebo mělo trvat alespoň 15 kalendářních dnů a jejich započitatelný příjem činil alespoň 1500 Kč měsíčně. Zaměstnáním malého rozsahu se dle nové právní úpravy rozumí zaměstnání, které nemá trvat ani 14 dnů nebo započitatelný příjem nedosáhne hranici 1500 Kč měsíčně. Dohoda o provedení práce nezakládá nemocenské pojištění ani v nové ani ve stávající právní normě. Z výše řečeného vyplývá, že nová právní norma reaguje na změny příjmů, neboť 400 Kč měsíčně je opravdu velice nízká hranice pro vznik nemocenského pojištění. Tato hranice byla stanovena před několika lety a dosud se neměnila. Lze říci, že nemocenské pojištění vzniklo téměř ve všech případech (včetně dohod o pracovní činnosti). 4.3 Subjekty právního vztahu nemocenského pojištění Nositeli práv a povinností tvořících obsah právního vztahu nemocenského pojištění jsou subjekty nemocenského pojištění. Těmito subjekty mohou být : - fyzické osoby, které ve vztahu vystupují buď jako zaměstnanci případně jiné oprávněné osoby a nebo zaměstnavatelé (konkrétní osobní rozsah je vymezen v předchozích kapitolách) - stát, který je reprezentován orgány sociálního zabezpečení (vystupují v právním vztahu nemocenského pojištění, jsou to představitelé státu, dosud sem patří Ministerstvo práce a sociálních věcí, Česká správa sociálního zabezpečení, okresní správy sociálního zabezpečení, Ministerstvo vnitra, Ministerstvo obrany a Ministerstvo spravedlnosti; orgány sociálního zabezpečení mají v nemocenském pojištění řadu práv i povinností. Zajišťují poskytování dávek při splnění všech zákonných podmínek, realizují výplatu dávek. Jsou oprávněny vybírat pojistné na nemocenské pojištění, mají právo kontrolovat dodržování léčebného režimu, 21

23 posuzovat pracovní neschopnost prostřednictvím lékařů posudkové služby atd. Mohou kontrolovat hospodaření zaměstnavatelů s prostředky nemocenského pojištění. Jsou oprávněny rozhodovat ve věcech nemocenského pojištění, ukládat pokuty za porušení povinností, případně vymáhat pohledávky vzniklé při provádění nemocenského pojištění atd. ) - právnické osoby, které v právních vztazích vystupují jako zaměstnavatelé (patří sem tzv. organizace, která je pro účely nemocenského pojištění definována jako právnická nebo fyzická osoba, která zaměstnává více než 25 zaměstnanců, nebo sice méně, avšak evidenci pro ni vede jiná právnická osoba, která zaměstnává více než 25 zaměstnanců. Právnické nebo fyzické osoby, které zaměstnávají alespoň jednoho zaměstnance se považují za tzv. malou organizaci. Pro účely provádění nemocenského pojištění se za zaměstnavatele považuje také organizační složka organizace, pokud vede evidenci mezd). - v některých případech lze za subjekt nemocenského pojištění považovat i lékaře, případně zdravotnické zařízení (především posuzují dočasnou pracovní neschopnost, uznávají osoby dočasně práce neschopnými, potvrzují vznik pracovní neschopnosti na předepsaných tiskopisech a další úkony ve smyslu vyhlášky č. 31/1993 Sb. v platném znění.) Postavení subjektů v právním vztahu nemocenského pojištění stejně jako u jiných právních odvětví je závislé na způsobilosti k právům a povinnostem a způsobilosti k právním úkonům Vztah mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem Hovoříme-li o zaměstnavateli jako o organizaci, vyplývá z toho, že tato organizace dle stávající právní úpravy provádí prakticky kompletní agendu spojenou s realizací nemocenského pojištění. Pod realizací nemocenského pojištění si lze představit přijímání žádostí o dávky, obstarávání administrativních prací, poskytování dávek v případech, kdy žadatel splňuje zákonem předepsané podmínky. Do jisté míry také organizace zabezpečují kontrolu vyplácených dávek. Pokud hovoříme o povinnostech zaměstnavatele, musíme zmínit také jeho oprávnění. Zaměstnavatel je ve vztahu k zaměstnanci oprávněn požadovat poskytnutí údajů a skutečností rozhodných pro uznání nároku na dávky. Naopak zaměstnanec je 22

24 povinen tyto skutečnosti sdělit, je povinen uplatňovat své nároky na předepsaném tiskopisu u své mzdové účtárny. Dosud jsme hovořili o stávající právní úpravě. Vzhledem k rozsáhlým změnám, které nás pravděpodobně od čekají, považuji za vhodné připomenout, že zaměstnavatelé mají novým zákonem přímo stanoveny povinnosti a oprávnění. Zaměstnavatel je povinen sdělit na vyžádání neprodleně příslušnému orgánu nemocenského pojištění a ošetřujícímu lékaři informace o zařízení závodní preventivní péče, pracovním zařazení, náplni práce a pracovních podmínkách dočasně práce neschopného zaměstnance. 12 Zaměstnavatel je oprávněn dát příslušnému orgánu nemocenského pojištění podnět ke kontrole důvodnosti trvání dočasné pracovní neschopnosti a ke kontrole dodržování léčebného režimu dočasně práce neschopného pojištěnce, jde-li o zaměstnance. Má právo požadovat od ošetřujícího lékaře informaci o místě pobytu zaměstnance v době dočasné pracovní neschopnosti a o rozsahu a době povolených vycházek. Je oprávněn provést kontrolu, zda zaměstnanec v období prvních 14 kalendářních dnů dočasné pracovní neschopnosti dodržuje povinnosti 13 (zdržuje se na místě, které uvedl u ošetřujícího lékaře při vzniku dočasné pracovní neschopnosti, zda dodržuje stanovené vycházky) Vztah mezi zaměstnavatelem a správou sociálního zabezpečení Zaměstnavatel obstarává na vlastní náklady veškerou administrativu spojenou s prováděním nemocenského pojištění. 14 Zaměstnavatel (pokud je organizací) má řadu povinností. Mezi nejdůležitější patří povinnost přihlásit se do 8 dnů od svého vzniku, respektive zániku u příslušné okresní správy sociálního zabezpečení 15. Zaměstnavatel je dále povinen hlásit OSSZ změnu svého sídla, případně názvu atd. Organizace jsou povinny přijímat žádosti o dávky, vyžadovat podklady pro vydání rozhodnutí, vést administrativní agendu spojenou s výplatou dávek apod. Organizace jsou povinny vyplácet dávku v případě, kdy tak okresní správa sociálního zabezpečení rozhodla. Jednou z dalších povinností je sledovat čerpání podpůrčí doby a upozornění OSSZ na blížící se konec této doby. 12 ust. 65 odst. 1 zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění 13 ust. 65 odst. 2 zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění 14 Gregorová, Z, Galvas M., Sociální zabezpečení. Brno, Masarykova univerzita, nakladatelství DOPLNĚK, 2005, s Příloha tiskopis PŘIHLÁŠKA do rejstříku malých organizací, PŘIHLÁŠKA do rejstříku organizací 23

25 Pokud hovoříme o tzv. malé organizaci, pak je zaměstnavatel také povinen přihlásit se u OSSZ do rejstříku malých organizací. Dále je povinen přihlásit a odhlásit zaměstnance k nemocenskému pojištění. 16 Malá organizace je povinna přijímat žádosti o dávky nemocenského pojištění a neprodleně je předávat OSSZ. Pro oba druhy zaměstnavatele platí, že v žádném případě nemají rozhodovací pravomoc. V případě jakýchkoli pochybností má zaměstnavatel povinnost předložit OSSZ potřebné podklady tak, aby ta mohla ve věci rozhodnout. Toto rozhodnutí je pro zaměstnavatele závazné. Okresní správy sociálního zabezpečení řídí provádění nemocenského pojištění v organizacích a mohou zaměstnavatelům uložit pokutu za nesplnění povinností v nemocenském pojištění 17. Tak jako u předchozí kapitoly i zde se pokusím nastínit změny, které nás čekají v souvislosti se zákonem č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění. O oprávněních a povinnostech zaměstnavatele jsem se zmiňovala již v předchozí kapitole, proto zde budou popsány povinnosti OSSZ. Nový zákon o nemocenském pojištění vymezil celou řadu povinností, které má při provádění nemocenského pojištění OSSZ. Většina z těchto povinností byla okresním správám sociálního zabezpečení uložena již předchozí právní úpravou. Patří sem např. rozhodování v prvním stupni ve věcech nemocenského pojištění (o vzniku, trvání a zániku nemocenského pojištění ve sporných případech, o přiznání dávek, o jejich odnětí, zastavení případně snížení, o prodloužení podpůrčí doby, o ukončení dočasné pracovní neschopnosti, o regresních náhradách, o správních deliktech apod.). OSSZ vyplácejí dávky ve stanovených termínech, které jsou povinny vyhlásit, vedou evidenci potřebnou pro výplatu dávek, vedou evidenci zaměstnanců a OSVČ, včetně evidence doby pojištění a evidence lhůt a podpůrčích dob a dalších podkladů pro výplatu dávek, evidenci zaměstnanců a OSVČ dočasně práce neschopných a s nařízenou karanténou, a evidenci pojištěnců s nárokem na výplatu dávek podle druhu dávek 18. Jako další významná povinnost je v zákoně uvedena nutnost předávat ČSSZ údaje potřebné pro vedení tzv. registru pojištěnců a registru zaměstnavatelů. Spolu s administrativními povinnostmi mají okresní správy sociálního zabezpečení 16 příloha tiskopis Přihláška k nemocenskému pojištění - odhláška 17 Gregorová, Z, Galvas M., Sociální zabezpečení. Brno, Masarykova univerzita, nakladatelství DOPLNĚK, 2005, s ust. 84 odst.2, písm. f zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění 24