HDP a trh práce v české ekonomice

Transkript

1 Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Provozně ekonomická fakulta HDP a trh práce v české ekonomice Diplomová práce Vedoucí práce: Ing. Pavel Breinek Bc. Jana Šťastná Brno 2008

2 Prohlašuji, že jsem předloženou diplomovou práci na téma HDP a trh práce v české ekonomice zpracovala samostatně a za použití literatury a podkladů, které jsou v práci uvedeny. V Brně dne 26. května

3 Na tomto místě bych ráda poděkovala svému vedoucímu diplomové práce Ing. Pavlu Breinkovi za rady a připomínky k této diplomové práci. 3

4 Abstract Šťastná, J. GDP and labour market in czech economy. Diploma thesis. Brno, This thesis deals with trend in the structure of sectors and industries in the Czech economy in the years 1995 through 2006, namely gross value added and employment rate. From macroeconomic view based on the sector structure of the economy the analysis moves towards particular industries within the frame of unitary Industrial Classification of Economic Activities level. Beside the analysis of the structure is given attention to the trend of the productivity of labour with target to identify main sources of productivity growth in single sectors and industries of the economy. Šťastná, J. HDP a trh práce v české ekonomice. Diplomová práce. Brno, Diplomová práce se zabývá vývojem sektorové a odvětvové struktury české ekonomiky v letech 1995 až 2006, a to z pohledu hrubé přidané hodnoty a zaměstnanosti. Od makroekonomického pohledu založeného na sektorovém členění ekonomiky analýza postupuje směrem k jednotlivým odvětvím v rámci jednomístné úrovně odvětvové klasifikace ekonomických činností. Kromě analýzy struktury je dále věnována pozornost vývoji produktivity práce s cílem určit hlavní zdroje růstu produktivity v jednotlivých sektorech a odvětví ekonomiky. 4

5 Obsah 1 Úvod a cíl práce Metodika práce Literární přehled Produkt Hrubý domácí produkt Vypovídací schopnost HDP Trh práce Nezaměstnanost Produktivita práce Národní účetnictví Systém národních účtů (SNÚ) Struktura sektorových účtů Revize národních účtů Praktická část HDP z pohledu agregátní nabídky Primární sektor Sekundární sektor Terciární sektor Zaměstnanost Primární sektor Sekundární sektor Terciární sektor Produktivita práce Primární sektor Sekundární sektor Terciární sektor Vztah produktivity práce, HPH a zaměstnanosti Závěr Literatura

6 1 Úvod a cíl práce Od počátku ekonomické transformace v České republice došlo k podstatným změnám, které ovlivnily jak trh práce, tak trh zboží a služeb. Z pohledu rozvoje společnosti mají hlavní význam kvantitativní charakteristiky obou dvou trhů, především pak úroveň hrubého domácího produktu a úroveň ekonomické aktivity, zaměstnanosti a jejich struktura. Oba dva tyto trhy jsou vzájemně propojeny, neboť z agregátní poptávky na trhu zboží a služeb je odvozena poptávka na trhu výrobních faktorů v našem případě poptávka po práci, kterou poptávají firmy. Lze tedy říci, že trh finální produkce (trh zboží a služeb) přímo ovlivňuje trh výrobních faktorů. Během let 1999 až 2006 můžeme pozorovat relativně příznivý vývoj reálného hrubého domácího produktu, na druhé straně byl tento pozitivní trend doprovázen poklesem zaměstnanosti a růstem nezaměstnanosti. Změny ekonomického prostředí měly navíc dopad i na růst produktivity ekonomiky, kdy došlo k růstu celkové výkonnosti ekonomiky, zatímco na druhé straně byl vytvořen tlak na zvýšení míry nezaměstnanosti. Výše nastíněný vývoj do značné míry odráží sektorovou a odvětvovou úroveň národního hospodářství, ze které můžeme v konečném důsledku usuzovat na to, jak jednotlivé sektory a odvětví ekonomiky přispívají k tvorbě hrubého domácího produktu a jak se podílejí na absorpci pracovní síly na trhu práce. Úkolem diplomové práce je provést zhodnocení sektorové a odvětvové struktury české ekonomiky v letech 1995 až 2006, a to z pohledu strukturálních změn na nabídkové straně ekonomiky a zaměstnanosti. Diplomová práce se dále zaměřuje na otázku produktivity práce. Dílčí cíle této diplomové práce tedy můžeme stanovit následujícím způsobem: 1. analyzovat vývoj hrubé přidané hodnoty a zaměstnanosti v závislosti na sektorovém a odvětvovém členění ekonomiky, 2. na základě předcházející analýzy vyhodnotit vývoj produktivity v základních sektorech a odvětvích ekonomiky, 3. posoudit přínos hrubé přidané hodnoty a zaměstnanosti ke změnám produktivity odvětví. 6

7 Primárním cílem předložené diplomové práce je poskytnout obraz o strukturálních změnách, které se odehrály na nabídkové straně ekonomiky v rámci vývoje základních sektorů a odvětví ekonomiky. Zároveň je však také jejím smyslem poukázat na vlivy vybraných činitelů (hrubé přidané hodnoty a zaměstnanosti) na produktivitu práce. Na základě stanovených cílů byla diplomová práce rozdělena do několika částí. První část zahrnuje úvod a cíl práce, druhá pak popisuje zvolenou metodiku řešení. Třetí kapitola pod názvem Literární přehled shrnuje základní teoretická východiska z oblasti produktu, trhu práce a národního účetnictví, na jejichž pochopení následně navazuje praktická aplikace, která se ve čtvrté kapitole zabývá analýzou řešeného problému. Závěrečnou pátou a šestou část tvoří závěr diplomové práce a přehled použité literatury. 7

8 2 Metodika práce Během zpracování diplomové práce bylo využito několik metod. V popisné části převažuje analytický přístup s metodou komparace pro srovnání vypovídací hodnoty ekonomických pojmů, které byly čerpány ze studia odborné literatury. Praktická část je založena na popisné metodě a komparaci sledovaných ukazatelů v čase. Výpočet těchto ukazatelů vychází ze statistické metodiky. Dílčí shrnutí a závěry jsou potom postaveny na syntetickém přístupu ke zjištěným datům a indukci. K přípravě diplomové práce byly použity různé informační zdroje, a to především monografické publikace a internet. Z monografií je čerpáno především v teoretické části, v praktické převažují data získaná z webových prezentací, přesto bylo nutné řadu potřebných informací dopočítat. Analýza hrubého domácího produktu a trhu práce vychází ze statistiky národních účtů, kterou vede Český statistický úřad. Z ní byly převzaty veškeré číselné údaje o vývoji hrubého domácího produktu a zaměstnanosti. V případě hrubého domácího produktu byl navíc proveden přepočet vybraných agregátních ukazatelů do stálých cen roku 2000 podle nové metodiky převodu, kterou používá ČSÚ. Výpočet je založen na zjištění deflátoru, který vyjadřuje tempo meziročního růstu HDP ze vztahu HDP v běžných cenách / HDP v cenách předchozího roku. Následně byly metodou zřetězení postupně vypočítány údaje v čase srovnatelných cenách roku Odvětvová analýza je založena na odvětvové klasifikaci ekonomických činností (OKEČ), a to v základním sektorovém členění na primární, sekundární a terciární sektor v klasické podobě a v odvětvovém na 17 ekonomických činností. V rámci analýzy trhu práce byl proveden výpočet míry zaměstnanosti, jenž můžeme definovat jako poměr zaměstnaných ve věku 15 až 64 let a obyvatelstva ve stejné věkové kategorii. Produktivita odvětví byla vyjádřena podílem hrubé přidané hodnoty a počtu zaměstnaných v odvětví. 8

9 3 Literární přehled V této části jsou blíže vysvětleny základní vybrané ekonomické pojmy z oblasti problematiky hrubého domácího produktu, trhu práce a národního účetnictví, jejichž pochopení je nezbytné pro následnou aplikaci ekonomické teorie při řešení vytyčeného cíle diplomové práce. 3.1 Produkt Produkt nebo-li výrobek považujeme za výsledek výrobního procesu, jenž je podle Tuleji (2006) společensky organizovanou lidskou činností směřující k tvorbě statků a služeb, které jsou buďto přímo směňovány na trhu statků a služeb, nebo jsou vyráběny pomocí vstupů obchodovaných na trzích výrobních faktorů. Na základě výše uvedeného tedy v reálné ekonomice rozlišujeme: tržní produkt výrobek je nabízen ekonomickým subjektům za cenu, která pokrývá minimálně 50 % celkových nákladů na jeho výrobu, produkt pro vlastní konečné užití tento výrobek si výrobce může ponechat buď pro vlastní konečnou spotřebu nebo se stává součástí vlastního investičního majetku, ostatní netržní produkt takový typ výrobku je ekonomickým subjektům poskytován zcela zdarma nebo za cenu, která nepokrývá ani 50 % výrobních nákladů. Samotný produkt je potom tvořen hodnotou mezispotřeby a hodnotou přidanou zpracováním. Mezispotřeba Mezispotřeba představuje hodnotu zboží a služeb, kterou výrobci v průběhu příslušného období spotřebovali při výrobě jiného zboží a služeb (s výjimkou fixních aktiv). Součástí mezispotřeby jsou i finanční zprostředkovatelské služby nepřímo měřené, o tuto částku se snižuje celková hrubá přidaná hodnota. [5] 9

10 Přidaná hodnota Přidaná hodnota vyjadřuje hodnotu produkce, kterou snížíme o hodnotu vstupů, jež byly danou firmou zakoupeny od jiných producentů. Přidaná hodnota by tak měla být tvořena pouze tou částí celkové hodnoty produkce, která byla v rámci daného výrobního procesu nově vytvořena. Ve skutečnosti však přidaná hodnota zahrnuje i spotřebu fixního kapitálu, která zohledňuje opotřebení kapitálových statků, jejichž užití je ve výrobním procesu rozloženo do delšího časového úseku. Z tohoto důvodu se pro tento ukazatel v makroekonomické teorii používá přesnější terminologický výraz hrubá přidaná hodnota (HPH). Na konec můžeme odvodit následující vztah: [19] HPH = čistá přidaná hodnota + spotřeba fixního kapitálu. Celkovou hrubou přidanou hodnotu získáme tak, že sečteme přidané hodnoty vytvořené v jednotlivých fázích výrobního procesu a nebo do ní zahrneme pouze hodnotu finální produkce. Význam hrubé přidané hodnoty tedy spočívá především v tom, že v podstatě zachycuje přínos jednotlivých ekonomických subjektů k celkovému růstu bohatství země vyjádřeného ve formě hrubého domácího produktu (HDP). Ovšem součástí HDP nejsou jak daně z výrobků, tak dotace na výrobky, proto výslednou hodnotu HDP získáme součtem hrubé přidané hodnoty a čistých daní z výrobků, jejichž výši nám vyjadřuje rozdíl mezi daněmi z výrobků a dotacemi na výrobky. HDP je potom určeno tímto vztahem: [19] HDP = hrubá přidaná hodnota + čisté daně z výrobků Hrubý domácí produkt Hrubý domácí produkt (HDP) vyjadřuje peněžní hodnotu celkové finální produkce, která byla vyrobena na území daného státu za určité časové období (obvykle za čtvrtletí nebo rok). K tomu, aby statky nebo služby mohly být zahrnuty do HDP, tak pak musí být: [19] vyrobeny v běžném období do hodnoty HDP nepatří statky či služby vyrobené v předchozích obdobích. Příkladem může být, že tržní hodnota 10

11 počítače, jenž byl prodán 10. ledna 2008, ale vyroben 27. října 2007, bude součástí HDP roku 2007 a nikoliv HDP v roce 2008, oceněny tržními cenami toto vyjadřuje požadavek, že statky a služby musí projít trhem. Pokud výrobek či služba není realizována na trhu, nemůže být ani součástí HDP. Příkladem může být vlastní spotřeba statků nebo služeb, která se do HDP nepromítne, určeny ke konečnému užití tedy se musí jednat o finální produkt. Do hodnoty HDP tak nejsou zahrnuty statky a služby, které jsou v daném období opakovaně směňovány. Způsob měření hrubého domácího produktu Hrubý domácí produkt lze měřit pomocí tří metod: [19] výdajová metoda HDP je tvořen tokem výdajů jednotlivých ekonomických subjektů, důchodová metoda HDP představuje tok důchodů, které získávají vlastníci výrobních faktorů, odvětvová metoda HDP se zjišťuje jako tok výrobků, které byly v daném národním hospodářství vyrobeny jednotlivými sektory. Výdajová metoda měření HDP Tuto metodu lze označit také jako spotřební, protože bere v úvahu součet všech výdajů, které jednotlivé ekonomické subjekty ve sledovaném období vynaložili na nákup finální produkce. Výdajová metoda je založena na měření složek agregátní poptávky a podle keynesiánské ekonomické teorie zahrnuje čtyři výdajové komponenty: [15] spotřební výdaje, investiční výdaje, výdaje vlády, čistý export. 11

12 Spotřební výdaje Výdaje na spotřebu jsou také označovány jako konečná spotřeba domácností. Jedná se o veškeré výdaje na statky a služby, které slouží k uspokojení individuálních potřeb domácností [19]. Ayers a Collinge (2004) uvádí, že součástí spotřebních výdajů, může být zboží dlouhodobé nebo krátkodobé spotřeby. Předměty krátkodobé spotřeby mají očekávanou dobu životnosti do jednoho roku, u předmětů dlouhodobé spotřeby je delší než jeden rok. Do spotřebních výdajů nepatří výdaje na bydlení, které se zahrnují mezi investice. Spotřební výdaje tvoří hlavní položku HDP. Investiční výdaje Výdaje na investice odpovídají tvorbě hrubého kapitálu či hrubým investicím. Hrubé investice rozlišujeme mezi: [19] výdaji na tvorbu hrubého fixního kapitálu, které jsou tvořeny výdaji firem spojenými s pořízením hmotného nebo nehmotného majetku, který tyto firmy dlouhodobě využívají při své výrobní činnosti, výdaji spojenými se změnou stavu zásob či také investicemi do zásob, jejichž hodnota je určena jako rozdíl mezi přírůstkem a úbytkem zásob v příslušném časovém období. Hrubé investice se dále člení na: [19] obnovovací investice výdaje, které firmám umožňují nahradit ty části fixního kapitálu, které byly v průběhu výrobního procesu spotřebovány. Hodnota obnovovacích investic v podstatě odpovídá spotřebě fixního kapitálu, čisté investice zachycují přírůstek kapitálových statků v dané ekonomice. Jejich výši určíme jako rozdíl mezi hrubými a obnovovacími investicemi. Vládní výdaje Výdaje vlády představují konečnou spotřebu vlády ve formě výdajů za statky a služby, které tvoří výdaje vlády na statky a služby sloužící k uspokojení kolektivních potřeb společnosti, přičemž tyto výdaje členíme na vládní výdaje za spotřební statky a služby a na investiční výdaje vlády (např. do infrastruktury). [19] 12

13 Čistý export Hodnota čistého exportu je dána jako rozdíl výdajů na export a výdajů na import. Výdaje na export zahrnují veškeré výdaje zahraničních subjektů za statky a služby vyrobené na území daného státu. Výdaje na dovoz naopak tvoří výdaje domácích ekonomických subjektů za statky a služby, které byly vyprodukovány v zahraničí.[19] Odhad HDP pomocí výdajové metody je potom vyjádřen vztahem: HDP = spotřební výdaje + investiční výdaje + výdaje vlády + čistý export Z pohledu ekonomické analýzy [5] a Českého statistického úřadu se můžeme setkat s následující definicí HDP, která zahrnuje tyto agregáty: Výdaje na konečnou spotřebu (KS) představují výdaje sektoru domácností, vlády a neziskových institucí sloužících domácnostem (NISD) na konečnou spotřebu. Podniky nemají výdaje na konečnou spotřebu, protože jejich nákupy výrobků a služeb jsou buď použity pro mezispotřebu nebo jsou poskytovány zaměstnancům jako součást naturálních náhrad zaměstnancům, kdy se jedná o tzv. důchod spotřebovaný domácnostmi, Tvorba hrubého kapitálu (THK) zahrnuje tvorbu hrubého fixního kapitálu s charakterem dlouhodobé spotřeby, změny stavu zásob včetně změny stavu zásob materiálů a surovin, nedokončených a hotových výrobků a čisté pořízení cenností (drahokamů, vzácných kovů, starožitností, uměleckých předmětů), které nejsou určeny pro výrobu nebo spotřebu, Dovoz a vývoz zboží a služeb (čistý export) předmětem jsou transakce se zbožím a službami. Hodnota vývozů a dovozů je vyjadřována na hranici vyvážející země a zahrnuje hodnotu produktů v základních cenách, dopravní a distribuční náklady na hranici a všechny daně snížené o dotace na vyvážené produkty. 13

14 Schéma 3.1 výdajová metoda měření HDP [5] Výdajová metoda HDP Konečná spotřeba Výdaje domácností a NISD Výdaje vlády Tvorba hrubého kapitálu Tvorba hrubého fixního kapitálu Změna stavu zásob a čisté pořízení cenností Domácí poptávka Vývozy Konečná poptávka Dovozy ( ) Čisté vývozy Hrubý domácí produkt Výsledná podoba rovnice pro výpočet HDP výdajovou metodou má potom tvar: HDP = výdaje na konečnou spotřebu + tvorba hrubého kapitálu + čistý export Nejvýznamnější položku výdajů obvykle představuje konečná spotřeba a z ní potom výdaje domácností. Změna této položky má proto poměrně velký dopad na celkový produkt. V tvorbě hrubého fixního kapitálu se promítají očekávání investorů, navíc hodnota tohoto agregátu vytváří předpoklady k ekonomickému růstu. Důchodová metoda měření HDP Použitím důchodové metody zjišťujeme HDP jako součet všech důchodů, které ve sledovaném období získali za poskytnuté služby výrobních faktorů jejich vlastníci. Do HDP potom zahrnujeme: [19] náhrady zaměstnancům (NZ) představují veškeré finanční a naturální požitky, které svému zaměstnanci poskytne zaměstnavatel jako odměnu za vykonanou práci. Náhrady zaměstnanců tvoří mzdy a platy (w) a sociální příspěvky od zaměstnavatelů (spz), což jsou příspěvky na všeobecné a zdravotní pojištění a přímou sociální podporu od zaměstnavatelů, daně z výroby a z dovozu (T pim ) jedná se o povinné platby, které firmy musí platit státu nebo mezinárodním institucím v důsledku výroby či 14

15 dovozu. Patří sem např. daň z přidané hodnoty, dovozní daně a dovozní cla, výrobní dotace (VD) jsou transferové platby, které firmám poskytuje stát, aby kompenzoval ztráty firem, které vznikly v souvislosti s jejich výrobní činností, spotřeba fixního kapitálu (SFK), čistý provozní přebytek (ČPP) nebo u domácností tzv. smíšený důchod tento ukazatel zahrnuje zisky firem (z), úroky (i), důchody z kapitálu (r) a důchody plynoucí ze samozaměstnání (ds), což jsou důchody, které podnikatel získává z pracovní činnosti pro vlastní firmu. Hrubý domácí produkt je potom definován rovnicí: HDP = w + spz + T pim VD + SFK + z + i + r + ds nebo HDP = NZ + Tpim VD + SFK + ČPP Schéma 3.2 důchodová metoda měření HDP [5] Důchodová metoda Náhrady zaměstnancům + Hrubý provozní přebytek a smíšený důchod + Daně z výroby a z dovozu Dotace na produkty a ostatní dotace na výrobu Hrubý domácí produkt Odvětvová metoda měření HDP Odvětvová neboli výrobní metoda zjišťování HDP je založena na vyjádření produkce a mezispotřeby jednotlivých odvětví národního hospodářství. O hodnotu mezispotřeby je následně snižována úroveň produkce a tento rozdíl označujeme jako hrubou přidanou hodnotu (HPH). HDP v kupních cenách určíme tak, že k HPH přičteme daně z produktů a odečteme dotace na produkty a finanční zprostředkovatelské služby měřené nepřímo (FISIM). 15

16 Schéma 3.3 výrobní metoda měření HDP [5] Výrobní metoda Produkce Mezispotřeba Hrubá přidaná hodnota (HPH) + Daně z produktů Dotace na produkty FISIM Hrubý domácí produkt Produkce výrobků a služeb vyjadřuje hodnotu zboží a služeb, které jsou výsledkem produkčních činností ekonomických subjektů v daném období na území dané ekonomiky. Zahrnuje tržní a netržní produkci, která se dělí na produkci pro vlastní konečné užití v základních cenách a ostatní netržní produkci oceněnou na základě nákladů. Mezispotřeba je již vysvětlena na straně 8. Vzhledem k tomu, že součástí mezispotřeby jsou i finanční zprostředkovatelské služby (FISIM), je nutné o jejich výši snížit celkovou hrubou přidanou hodnotu. Pomocí výrobní metody lze analyzovat strukturu hrubé přidané hodnoty podle odvětví na základě odvětvové klasifikace ekonomických činností (OKEČ), kdy struktura HPH vyjadřuje podíl jednotlivých odvětví v daném období na jejím vytvoření. Nominální a reálný hrubý domácí produkt Vzhledem k tomu, že růst HDP může být způsoben buď rostoucí produkcí statků a služeb zahrnutých do HDP nebo pouhým zvýšením jejich ceny, tak má tato skutečnost za následek to, že HDP může růst aniž by došlo k růstu fyzického výstupu ekonomiky. Proto je nutné v ekonomické teorii rozlišovat nominální a reálný HDP. Nominální hrubý domácí produkt měříme v běžných cenách (b.c.) tedy v cenách, které se vztahují ke sledovanému období. Reálný hrubý domácí produkt naopak zjišťujeme ve stálých či v čase srovnatelných cenách (s.c.), což umožňuje lépe zachytit skutečnou změnu v produkci statků a služeb. Reálný HDP můžeme definovat jako nominální HDP, který je očištěn od změn cenové hladiny. V praxi se proto údaje v běžných cenách přepočítávají na ceny platné vůči zvolenému základnímu roku, za který v současnosti považujeme rok

17 Hrubý národní produkt (HNP) Ukazatel HNP představuje peněžní hodnotu celkové finální produkce za určité časové období, která byla vyrobena pomocí národních výrobních faktorů bez ohledu na to, zda tyto faktory byly umístěny v dané zemi nebo v zahraničí. Hrubý a čistý domácí produkt Čistý domácí produkt zachycuje hodnotu hrubého domácího produktu sníženou o spotřebu fixního kapitálu. Spotřeba fixního kapitálu nám vyjadřuje pokles hodnoty fixního kapitálu, ke kterému dochází vlivem morálního zastarání nebo fyzického opotřebení. Čistý domácí produkt je proto determinován následujícím vztahem: ČDP = HDP SFK Vypovídací schopnost HDP Ačkoliv se HDP považuje za jeden z nejvýznamnějších ekonomických a statistických ukazatelů pro sledování makroekonomické úrovně, je nutné také poukázat na jeho omezenou vypovídací schopnost. Potenciální slabiny nejčastěji používaného makroekonomického ukazatele již zmiňoval sám Simon Kuznets, kterému byla za objevení způsobu měření tohoto ukazatele udělena Nobelova cena. Upozorňoval například na neschopnost HNP zachytit úbytky jmění. Mezi další nedostatky měření HDP patří: [7] do HDP se z velké části nezapočítává stínová ekonomika, ani práce v domácnosti, pokud neprochází trhem, HDP žádným způsobem nezohledňuje zhoršování životního prostředí a změnu společenského blahobytu. O zachycení těchto vztahů se snaží až ukazatel lidského rozvoje OSN (HDI Human Development Index), HDP měří produkci zboží a služeb, ale nebere v úvahu destrukce a úbytky majetku. Paradoxně při velkém rozsahu ztrát ze živelných pohrom se HDP může zvyšovat, protože se neodečítají vzniklé škody a ztráty, HDP roste s růstem zločinnosti a rozšířením věznic. Mnohdy právě tyto výdaje odpovídajícím způsobem nezvyšují vnitřní či vnější bezpečnost. 17

18 3.2 Trh práce Práce patří mezi primární výrobní faktory. Je to vědomá a účelná činnost člověka a její kvalita a množství závisí na jeho fyzických a duševních schopnostech. [8] Na trhu práce se střetává nabídka a poptávka po práci. Poptávka po práci bývá obvykle odvozena z přijmu mezního fyzického produktu práce a na trhu práce je zastoupena firmami. Firmy poptávají práci tak dlouho, dokud nedoje k vyrovnání mezních nákladů práce a příjmu z mezního produktu práce. Mezním náklady ekonomická teorie ztotožňuje s velikostí mzdové sazby. [15] Příjem z mezního produktu odpovídá dodatečnému příjmu, který by firma získala, pokud by zapojila dodatečnou jednotku práce. Je-li tento příjem větší než náklady na jeho získání, potom je firma ochotna najímat práci. V případě rovnosti příjmu z mezního produktu a mezních nákladů, firma nebude mít zájem o dodatečné jednotky práce a nebude dále vytvářet poptávku po práci. [2] Nabídku práce tvoří domácnosti, které svou nabídku odvozují z úrovně reálné mzdy. Domácnosti na trhu práce se rozhodují na základě srovnávání nákladů při konání práce s velikostí mzdy za práci. Podstatnou roli hraje i způsob, jakým chtějí domácnosti chtějí využívat svůj disponibilní čas na výdělečnou činnost a na volný čas. [8] S růstem reálné mzdy se nabídka práce zvyšuje a je navíc ovlivněna substitučním nebo důchodovým efektem. Substituční efekt vede k záměně volného času za čas pracovní. Důchodový efekt naopak vyjadřuje skutečnost, že s růstem reálné mzdy roste příjem pracovníka, se kterou je spojen růst poptávky po zboží a službách, přičemž součástí této poptávky je i volný čas. Vyšší reálná mzda tak vede k preferenci volného času před časem pracovním, v důsledku čehož se snižuje nabídka práce. Oba tyto efekty působí proti sobě a záleží, který z nich převládá. U substitučního efektu člověk s růstem mzdy nabízí více práce, zatímco u důchodového bude nabízet méně práce. [15] Rovnováha na trhu práce Rovnovážná situace na trhu práce nastává tehdy, když se poptávané množství rovná nabízenému množství práce. V tomto okamžiku se na trhu práce také ustalí rovnovážná 18

19 mzda. Nerovnováha trhu práce je eliminována pohybem reálné mzdy. Růst poptávky po práci zvyšuje reálnou mzdu a zaměstnanost, naopak pokles nabídky práce vytváří tlak na růst reálné mzdy a snížení zaměstnanosti. [4] Pracovní síla Pracovní sílu tvoří ekonomicky aktivní obyvatelstvo, což jsou všichni jednotlivci, kteří v daném čase dosáhli minimálně patnácti let věku a zároveň splňují kritéria, na jejichž základě mohou být zařazeni mezi: [5] zaměstnané osoby, které mají ve sledovaném období placené zaměstnání nebo jsou zaměstnány ve vlastním podniku, a to i v okamžiku, pokud má jejich práce příležitostný, dočasný nebo sezónní charakter, nezaměstnané osoby, které ve sledovaném období nebyly zaměstnané, ale aktivně práci sháněli a současně byli připraveni do čtrnácti dnů nastoupit do nového zaměstnání. Ekonomicky neaktivní obyvatelstvo Jako ekonomicky neaktivní označujeme osoby, které nejsou ekonomicky aktivní. Do této skupiny patří ti, kteří v daném čase nebyli zaměstnání a zároveň nesplňovali kritéria proto, aby mohli být zařazeni mezi zaměstnané. Jedná se především o děti v předškolním věku, osoby navštěvující vzdělávací instituce (základní, střední a vysoké školy), jednotlivce na mateřské nebo rodičovské dovolené, dlouhodobě nemocné, invalidní a starobní důchodce nebo osoby, které nejsou schopni během čtrnácti dnů nastoupit do nového zaměstnání. Nejpočetnější skupinu tvoří důchodci (starobní a invalidní) a studující (včetně žáků a učňů). Za významný faktor můžeme považovat také rozlišení neaktivních (starších 15 let) podle ochoty pracovat tedy zda osoba pracovat nechce (např. studuje), pracovat chce, ale nehledá zaměstnání (např. v důsledku nedostatečné či nevhodné nabídky) a nebo není schopna nastoupit do stanovené doby do zaměstnání. [5] 19

20 Míra ekonomické aktivity Ukazatel míry ekonomické aktivity bývá také označován jako míra participace. U zaměstnaných vyjadřuje skutečnou ekonomickou aktivitu, u nezaměstnaných naopak potenciální ekonomickou aktivitu populace (starších 15 let, v produktivním věku nebo jiné stanovené věkové či vymezené skupiny). Potenciální nabídku pracovní síly můžeme definovat jako podíl populace v produktivním věku na celkové populaci starších 15 let včetně ekonomicky neaktivních. Míru participace vypočítáme jako podíl pracovní síly na populaci (stejné věkové či jinak vymezené skupiny, např. podle věku) a běžně ukazatel míry ekonomické aktivity rozlišujeme podle zvolených charakteristik např. na míru participace pro muže, ženy, pro věkové skupiny, podle vzdělanostních, územních a dalších hledisek. Míra participace žen bývá obvykle nižší než mužů a přirozeně míra ekonomické aktivity klesá s rostoucím věkem. [5] Míra participace (ekonomické aktivity) = Pracovní síla / Populace x 100 Míra zaměstnanosti Tento ukazatel charakterizuje schopnost ekonomiky vytvářet pracovní místa, a to obzvláště vůči vývoji počtu nově vstupujících na trh práce. Míru zaměstnanosti vypočítáme jako podíl zaměstnaných na populaci stejně vymezené skupiny. Vyšší míra zaměstnanosti lze považovat za příznivou charakteristiku, avšak je nutné vzít v úvahu i další faktory např. výši mezd, podzaměstnanost, úroveň pracovních podmínek, rozsah neformálního sektoru. Také se rozlišuje, zda nová pracovní místa vznikají spíše v soukromém nebo veřejném sektoru. [5] Míra zaměstnanosti = Zaměstnaní / Populace x

21 3.2.1 Nezaměstnanost Podle Petruska můžeme nezaměstnanost definovat jako výskyt osob bez placeného zaměstnání, které je chtějí a aktivně je hledají a jsou na něj odkázány jako na zdroj obživy. Samuelson a Nordhaus (2007) považují za nezaměstnané lidi, kteří nejsou zaměstnáni, ale práci aktivně hledají a nebo čekají, až se budou moci do práce vrátit. Druhy nezaměstnanosti Jedním ze základních makroekonomických cílů je eliminace nezaměstnanosti. Dosažení plné zaměstnanosti však neznamená nulovou nezaměstnanost, ale její přirozenou míru, proto v této souvislosti můžeme hovořit o přirozené míře nezaměstnanosti. Podle příčin rozlišujeme čtyři druhy nezaměstnanosti: sezónní, frikční, cyklickou a strukturální. [19] Sezónní Tato nezaměstnanost vzniká v důsledku sezónních změn, které nastaly v nabídce zaměstnání nebo nabídce práce. Nejčastěji postihuje odvětví, kde dochází k pravidelnému kolísání poptávky po práci jako je např. zemědělství, lesnictví, stavebnictví atd. [13] Frikční Jedná se o krátkodobou nezaměstnanost u ekonomicky aktivních osob, které přecházejí z jednoho pracovního místa na druhé nebo vstupují na trh práce. Frikční nezaměstnanost tak může být způsobena časovým nesouladem při změně zaměstnaní nebo při hledání zaměstnání v důsledku ukončení studia. Tento typ nezaměstnanosti svým krátkodobým charakterem nepředstavuje sociální, ani ekonomický problém. [18] Cyklická Nezaměstnanost cyklická vzniká v případě nedostatku pracovních míst na trhu v důsledku nedostatečné úrovně agregátní poptávky po statcích a tedy i pracovní síle. S poklesem agregátní poptávky dochází zároveň i k růstu cyklické nezaměstnanosti. Cyklická nezaměstnanost se nejvíce projevuje v období recese, kdy je spojena s podzaměstnaností, ale může se objevit i v období konjunktury ekonomiky při růstu 21

22 pracovní síly vlivem imigrace či populačního růstu. Z tohoto pohledu by ekonomika měla růst alespoň tak rychle, jak roste pracovní síla. [19] Strukturální Vznik strukturální nezaměstnanosti souvisí se strukturálními změnami v ekonomice. Většinou postihuje jen některá odvětví ekonomiky a je proto často problémem regionálním, což je dáno koncentrací určitých odvětví do určitých regionů. Strukturální nezaměstnanost vyplývá hlavně z nesouladu mezi kvalifikací nebo rozmístěním osob hledajících práci a požadavky nebo rozmístěním pracovních míst. Příčinou strukturální nezaměstnanosti může být nedostatečná migrace za prací, nedostatek bytů či příliš vysoké náklady na dopravu. [3] Míra nezaměstnanosti Ukazatel míry nezaměstnanosti patří mezi nejčastěji sledované ukazatele trhu práce, jehož hodnotu určíme jako podíl nezaměstnaných na pracovní síle (součtu zaměstnaných a nezaměstnaných). [5] Míra nezaměstnanost = Nezaměstnaní / Pracovní síla x 100 Pokud je míra nezaměstnanosti vyjádřená pro určitou sociální, věkovou či jinou vymezenou skupinu obyvatelstva, jedná se o specifickou míru nezaměstnanosti, kterou dostaneme podílem nezaměstnaných z dané skupiny obyvatelstva na pracovní síle ze stejné skupiny obyvatelstva. Pozornost se také věnuje k meziregionálním rozdílům míry nezaměstnanosti, které mohou být předmětem pro realizaci podpůrných rozvojových programů, investičních pobídek nebo jiných regionálně specifických hospodářsko politických opatření. Míru nezaměstnanosti rozlišujeme podle metodiky vymezení nezaměstnaných na obecnou a registrovanou míru nezaměstnanosti. Obecná míra nezaměstnanosti je zjišťována na základě výběrových šetření pracovních sil podle definice ILO. V takovémto vyjádření ji publikuje Český statistický úřad. Míra registrované nezaměstnanosti naopak vychází z evidence úřadů práce (z počtu registrovaných neumístěných uchazečů o zaměstnání). V České republice je publikována Ministerstvem 22

23 práce a sociálních věcí. Počet zaměstnaných ve jmenovateli je v tomto případě založen na výsledcích výběrového šetření pracovních sil. Pro mezinárodní srovnání je vhodnější používat obecnou míru nezaměstnanosti, protože se mohou výrazně odlišovat národní metodiky ve vymezení skupiny nezaměstnaných a případně i pro vyjadřování míry registrované nezaměstnanosti. Obě míry nezaměstnanosti mohou být navíc odlišné i v rámci jedné země podle toho, jak velké rozdíly jsou mezi oběma metodikami. Další problém představuje konzistentnost dlouhodobějších časových řad statistických údajů v případě změny metodiky jejich konstrukce během sledovaného období. Pokud se historická data po změně metodiky nepřepočítávají, musí být uvedeno, že v daném roce došlo k metodické změně. [5] Produktivita práce Produktivita práce je definována jako hodnota výstupu na jednotku pracovního vstupu. Údaje o produktivitě práce vypovídají o efektivnosti využití zaměstnaných, která je vedle zvýšení zaměstnanosti zdrojem hospodářského růstu. K faktorům, které přispívají k vyšší produktivitě práce, patří využívání strojů a zařízení, zlepšení organizace a institucionální infrastruktury, lidský kapitál (kvalifikace pracovníků) a využívání nových technologií. Ukazatel produktivity práce umožňuje hodnotit dopady politik trhu práce, mzdových ujednání na míru inflace a jejich vztah k dosahovaným přírůstkům produktivity a vliv výkonnosti trhu práce na životní úroveň. Za jednotku pracovního vstupu nejčastěji považujeme počet zaměstnaných, případně počet odpracovaných hodin. Z hlediska způsobu výpočtu potom rozlišujeme produktivitu práce na pracovníka nebo na odpracovanou hodinu. Druhý přístup se používá především v mezinárodních srovnáních kvůli odlišné délce pracovní doby mezi zeměmi. Výstup na makroekonomické úrovni zastupuje HDP, který se pro účely mezinárodního srovnání převádí na společnou měnu pomocí parity kupní síly. [5] 23

24 3.3 Národní účetnictví K rozvoji národního účetnictví docházelo hlavně v posledních 50 letech, kdy rostl význam komplexních statistických informací o vývoji národního hospodářství jako celku, ale i jednotlivých sektorů. Mezi nejsledovanější ukazatele národních účtů patří právě hrubý domácí produkt vyjadřovaný třemi alternativními metodami (výdajovou, výrobní a důchodovou), které charakterizují vytváření, rozdělování a užití zdrojů v národní ekonomice Systém národních účtů (SNÚ) Systém národních účtů představuje sadu vzájemně provázaných makroekonomických účtů, rozvah a tabulek, které jsou založeny na mezinárodně sjednocených pravidlech. Účty podrobně zaznamenávají aktivity, ke kterým v ekonomice dochází a sledují interakci různých ekonomických subjektů a jejich skupin. Sestavují se ročně a ve zjednodušené podobě také čtvrtletně. Podrobnější popis národních účtů je v části Struktura sektorových účtů na str. 25. Pro oblast monitorování ekonomických aktivit jsou ekonomické subjekty rozděleny na základní institucionální jednotky, které jsou dále seskupené do institucionálních sektorů a do odvětví. [20] Institucionální sektory Institucionální sektory obsahují šest skupin institucionálních jednotek, z nichž prvních pět sektorů vyjadřuje souhrn národní ekonomiky: [5] nefinanční podniky (veřejné, soukromé a pod zahraniční kontrolou), finanční instituce (centrální banka, ostatní finanční a měnové instituce, finanční zprostředkovatelé, pomocné finanční instituce, pojišťovací společnosti a penzijní fondy), vládní instituce (centrální a místní vládní instituce, fondy sociálního zabezpečení), domácnosti, neziskové instituce sloužící domácnostem, zbytek světa. 24

25 Odvětví Odvětví je složeno ze skupiny jednotek, které se zabývají stejným či podobným typem aktivity a jsou rozlišovány podle odvětvové klasifikace ekonomických činností (OKEČ). Tato klasifikace zahrnuje na jednomístné úrovni 17 odvětví a na dvoumístné úrovni 31 odvětví (podrobněji na 14 odvětví se člení především zpracovatelský průmysl). OKEČ byla zavedena 1. ledna 1994, v roce 1998 proběhla její novelizace a od 1. ledna 2008 je nahrazena Klasifikací ekonomických činností (CZ-NACE). V mezinárodním pojetí tak plně odpovídá standardní klasifikaci NACE a zahrnuje tato hlavní odvětví: A Zemědělství, myslivost, zemědělství B Rybolov a chov ryb C Těžba nerostných surovin D Zpracovatelský průmysl E Výroba a rozvod elektřiny, plynu a vody F Stavebnictví G Obchod; opravy motorových vozidel a výrobků pro osobní potřebu a domácnost H Ubytování a stravování I Doprava, skladování a spoje J Finanční zprostředkování K Činnosti v oblasti nemovitostí a pronájmu; podnikatelské činnosti L Veřejná správa a obrana; povinné sociální zabezpečení M - Vzdělávání N Zdravotnictví a sociální péče; veterinární služby O Ostatní veřejné, sociální a osobní služby P Činnosti domácností Q Exteritoriální organizace a instituce Další možné členění využívá agregaci odvětví do 3 sektorů: primární (A+B+C), sekundární (D+E+F), terciární (G Q). 25

26 Transakce Na základě transakcí mezi institucionálními jednotkami je měřena ekonomická aktivita systému národních účtů. Transakce se dělí na: [5] transakce s produkty produkce, mezispotřeba, výdaje na konečnou spotřebu, skutečná konečná spotřeba, tvorba hrubého kapitálu, vývoz a dovoz výrobků a služeb), rozdělovací transakce náhrady zaměstnancům, daně z výroby a z dovozu, dotace, důchod z vlastnictví, běžné daně z důchodů a jmění, sociální příspěvky a dávky, ostatní běžné transfery, finanční transakce transakce s finančními aktivy a závazky. Transakce, které probíhají v národním hospodářství, jsou zachyceny na dvou druzích účtů, a to na běžném účtu a účtu akumulace. Každý běžný účet je pak uzavřen bilanční položkou, která je definována jako rozdíl mezi celkovými zdroji a celkovým užitím. Tato položka se následně přenáší do dalšího účtu. Účty akumulace (kapitálový a finanční účet) sledují čisté pořízení finančních a nefinančních aktiv a vzniklé čisté závazky. Tímto způsobem navazují na rozvahy, kde se zaznamenává hodnota aktiv a pasiv k určitému časovému okamžiku Struktura sektorových účtů Sektorové účty jsou sestavovány ve formě následující posloupnosti účtů: [5] účet výroby, účet tvorby důchodů, účet rozdělení prvotních důchodů, účet užití důchodů, účty akumulace, finanční účty. Účet výroby jako výchozí účet zachycuje důchodové toky sektorů transakce vztahující se k výrobě. Zdroje odpovídají celkové produkci a užití mezispotřebě. Základním ukazatelem tohoto účtu je hrubá přidaná hodnota. HDP se od součtu hrubých 26

27 přidaných hodnot liší o daně z produktů, které se přičítají a dotace, které se odečítají. Důvodem je převod základních cen, v nichž se sleduje hrubá přidaná hodnota, do kupních cen pro výpočet HDP. Účet tvorby důchodů bere v úvahu tvorbu prvotních důchodů a lze pomocí něho hodnotit vliv práce (náhrady zaměstnancům), státu (daně na produkci a dovoz) a kapitálu (provozní přebytek) na tvorbu HDP. Vyrovnávací položkou je provozní přebytek. Pro označení výrobní činnosti domácností používáme termín smíšený důchod, protože není možné odlišit odměnu za práci od zisku. Účet rozdělení prvotních důchodů ukazuje způsob rozdělení prvotních důchodů mezi institucionálními sektory a jejich přerozdělení především prostřednictvím vlády formou příspěvků na sociální zabezpečení, dávek a daní. Účet tvorby důchodů nám říká, kdo důchody vytváří, účet rozdělení odpovídá na otázku, kdo je získává. Výsledným ukazatelem je saldo prvotních důchodů tedy čistý národní důchod. Položka národního důchodu je následně převedena do účtu druhotného rozdělení důchodů, který vyjadřuje, jak daně z důchodů a transfery ve vztahu k vládě a k zahraničí mění prvotní důchody. Přerozdělení probíhá formou transferových plateb. Konečným ukazatelem těchto účtů je disponibilní důchod. Účet užití disponibilních důchodů popisuje, jakým způsobem se disponibilní důchod rozděluje mezi konečnou spotřebu a úspory, které jsou zároveň vyrovnávací položkou tohoto účtu. Účty akumulace (kapitálový a finanční účet) navazují na běžné účty a zachycují příčiny změn aktiv a závazků institucionálních sektorů a změny jejich čistého jmění. Bilanční položku tvoří úspory. Kapitálový účet zahrnuje účet změn čistého jmění v důsledku změn úspor a kapitálových transferů a účet pořízení nefinančních aktiv. Bilanční položkou kapitálového účtu jsou čisté půjčky nebo výpůjčky, což je rozdíl mezi hrubými úsporami a čistými kapitálovými transfery na jedné straně a hrubou tvorbou kapitálu 27

28 zvýšenou o čisté pořízení nevyráběných nefinančních aktiv (např. půda, licence) na straně druhé. Jsou-li úspory a kapitálové transfery větší než nefinanční investice, tak má sektor přebytek zdrojů a může půjčovat ostatním sektorům nebo do zahraničí. Finanční účet eviduje čisté pořízení (nákupy minus prodeje) finančních aktiv a vzniklé čisté závazky. Čisté půjčky nebo výpůjčky tvoří bilanční položku tohoto účtu. Záporné saldo mezi všemi příjmy a výdaji sektoru je nutné financovat výpůjčkami nebo prodejem finančních aktiv. Kladné saldo umožňuje poskytovat půjčky nebo slouží ke snížení závazků Revize národních účtů V období října 2003 do prosince 2004 byla ČSÚ provedena série revizí časových řad národních účtů především z důvodu dokončení harmonizace národních účtů s metodikou Evropského systému národních a regionálních účtů 1995 (ESA 95). Současně s revizí došlo k dalším metodickým změnám, které v některých případech pozměnili vlastnosti a vypovídací schopnost zveřejňovaných dat. Za nejpodstatnější změnu můžeme považovat změnu způsobu přepočtu do stálých cen, kdy ČSÚ začal používat metodu založenou na přepočtu do průměrných cen předchozího roku a následného zřetězení. Navíc přibylo i očišťování údajů o kalendářní vlivy a změnil se i rozsah poskytovaných údajů. Nově se v národních účtech objevily statistiky trhu práce a čtvrtletní národní účty byly rozšířeny o důchodovou stranu HDP. V konečném důsledku revize národních účtů bylo zvýšení úrovně HDP, kdy se rozsah revize pohyboval od 6 % v letech 1996 a 2003 do maximálně 8,3 % v roce Samotné zvýšení úrovně HDP však neznamenalo významnější posuny v hodnocení vývoje české ekonomiky, vývojové tendence zůstaly přibližně zachovány. [Valenta, 2006] 28

29 Schéma 3.4 Přehled sektorových účtů [7] Účet Užití Zdroje Účet výroby Mezispotřeba Produkce Hrubá přidaná hodnota Účet tvorby důchodů Náhrada zaměstnancům Hrubá přidaná hodnota Účet prvotního rozdělení Účet druhotného rozdělení Účet užití disponibilního důchodu Spotřeba fixního kapitálu Čistý provozní přebytek Důchod z vlastnictví Čistý národní důchod Běžné daně z důchodu a jmění Sociální dávky a příspěvky Ostatní běžné transfery Čistý disponibilní důchod Konečná spotřeba Čisté úspory Čistý provozní přebytek Náhrady zaměstnancům Důchod z vlastnictví Čistý národní důchod Běžné daně z důchodu a jmění Sociální dávky a příspěvky Ostatní běžné transfery Čistý disponibilní důchod Kapitálový účet Tvorba hrubého kapitálu Čisté úspory Spotřeba fixního kapitálu (-) Čisté půjčky nebo výpůjčky Aktiva Kapitálové transfery Pasiva Finanční účet Měnové zlato a SDR Měnové zlato a SDR Oběživo a vklady Cenné papíry jiné než účasti Půjčky Účasti Pojistné technické rezervy Ostatní pohledávky a závazky Oběživo a vklady Cenné papíry jiné než účasti Půjčky Účasti Pojistné technické rezervy Ostatní pohledávky a závazky Čisté půjčky nebo výpůjčky 29

30 4 Praktická část V rámci řešení analytické části práce se nejprve zaměříme na rozbor hrubé přidané hodnoty, následovat bude analýza zaměstnanosti a produktivity práce. Postup řešení ve všech zmíněných částech vychází ze směru od základních sektorů národního hospodářství k jednotlivým odvětvím na jednomístné úrovni odvětvové klasifikace ekonomických činností. Porovnávání vývoje je prezentováno časovou řadou vybraných ukazatelů. 4.1 HDP z pohledu agregátní nabídky V této části se podíváme na to, jak se na tvorbě hrubého domácího produktu podílela jednotlivá odvětví. Výchozím bodem pro nás bude hodnota hrubé přidané hodnoty z metodiky výpočtu HDP produkční metodou, a to podle jednotlivých odvětví, kdy od celkové produkce odečítáme hodnotu mezispotřeby. Z hlediska srovnání vývoje v čase předpokládáme všechny údaje ve srovnatelných cenách přepočtené k určitému základnímu roku, za který budeme považovat rok Podle Českého statistického úřadu jsou k dispozici údaje z let 1995 až Vývoj HDP v jednotlivých sektorech národního hospodářství Analýza vývoje HDP vychází z odvětvové klasifikace ekonomických činností (OKEČ), která v základním členění zahrnuje 17 skupin označenými písmeny A až Q, kde každé písmeno symbolizuje odpovídající odvětví. Pro větší názornost si tato odvětví shrneme do podoby klasické třísektorové ekonomiky, kde primární sektor je zastoupen zemědělstvím, rybolovem a těžebním průmyslem, sekundární sektor především zpracovatelským průmyslem a stavebnictvím a terciární sektor službami. Případný kvartární sektor zahrnující vědu a výzkum se zatím statisticky nesleduje. V rámci revize národních účtů České republiky došlo také ke změně způsobu přepočtu do stálých cen. ČSÚ nyní používá metodu založenou na přepočtu do průměrných cen předchozího roku a následného zřetězení. Vlivem přechodu na novou metodiku výpočtu stálých cen dochází ke vzniku tzv. metodické diskrepance, která je důsledkem současné neaditivnosti stálých cen. Z hlediska uživatele tato skutečnost znamená to, že součet 30

31 hrubých přidaných hodnot ve stálých cenách za jednotlivá odvětví nedává celkovou hrubou přidanou hodnotu. ČSÚ tento agregátní ukazatel sleduje pouze za všech 17 odvětví, chceme-li tedy přistoupit k základnímu sektorovému dělení na zemědělství, průmysl a služby je nutné si jednotlivé agregáty hrubé přidané hodnoty dopočítat podle stávající metodiky ČSÚ vycházející z použití deflátoru a následného zřetězení. Podíl hrubé přidané hodnoty za tyto tři sektory je znázorněn na grafu č. 6.1, přičemž je nutné si uvědomit, že hrubá přidaná hodnota reprezentuje pouze rozdílovou hodnotu produkce a mezispotřeby a vyjadřuje skutečný příspěvek sektorů na tvorbě HDP. Pod mezispotřebou máme na mysli užití produktu v rámci výrobního procesu. Sektor služeb se průměrně podílí na tvorbě HDP z více než 50 %, příspěvek průmyslu je již pouze okolo 30 %, sektoru zemědělství 4 až 5 % a zbylých necelých 10 % připadá na rozdíl daní a dotací na výrobky, který se za jednotlivá odvětví nesleduje. Způsob tvorby produkce znázorňuje graf 4.2. Graf č. 4.1 Příspěvek jednotlivých sektorů na tvorbě HDP v % Podíl v % na HDP Rok Zdroj: ČSÚ a vlastní výpočet HPH zemědělství HPH průmysl HPH služby Daně na výrobky dotace Nejnižší podíl HPH je podle očekávání vytvářen v sektoru zemědělství. Hodnota HPH v roce 1995 dosahovala 5,8 % (117,9 mld. Kč v s.c. 2000) a v jejím dalším vývoji začal s menšími výkyvy převažovat klesající trend tak, že se v roce 2006 HPH zemědělství podílela na celkové hrubé přidané hodnotě 4,11 % (115 mld. Kč v s.c. 2000). Na tomto trendu se především podepsala ztráta významu těžebního odvětví, kterou v dostatečné míře ani nevykompenzoval nárůst podílu odvětví zemědělství 31

32 a lesnictví, nicméně tento vývoj jenom potvrzuje skutečnost, že sektor zemědělství hraje ve vyspělých ekonomikách nejmenší úlohu z hlediska jeho podílu na tvorbě HDP. V sekundárním sektoru ekonomiky se nejvíce projevila vzrůstající úloha především zpracovatelského průmyslu, která po vstupu České republiky do Evropské unie byla nejvíce ovlivněna investiční aktivitou ekonomických subjektů a oscilovala průměrně kolem hodnoty 32,2 %. Vstup ČR do Evropské unie 1. května 2004 přinesl nový impuls pro rozvoj industriálního sektoru, což se nejvýrazněji projevilo v roce 2006, kdy příspěvek ke tvorbě HDP sekundárního sektoru reálně vzrostl o 11,1 % oproti předcházejícímu roku a dostal se na 36,5 % (1021,6 mld. Kč v s.c. roku 2000). Máme-li zmínit nejvýznamnější odvětví zpracovatelského průmyslu, pak vzrostla váha strojírenského, automobilového, plastikářského průmyslu, naopak útlum postihl odvětví především textilního, těžebního a hutnického průmyslu, koksárenství, jejichž příspěvek k HPH se postupně snižoval. Graf č. 4.2 Podíl produkce jednotlivých sektorů na tvorbě HDP v % Podíl sektoru na 30 produkci NH v % Rok Zemědělství Průmysl Služby Zdroj: ČSÚ a vlastní výpočet Z hlediska národního hospodářství je nezpochybnitelný přínos terciárního sektoru, který se v případě české ekonomiky podílí na tvorbě HDP kolem 50 %, nicméně od roku 2003 převažuje klesající trend. Pakliže HPH terciárního sektoru v roce 2003 činilo 55,2 % (1370,2 mld. Kč ve s.c. roku 2000), v roce 2006 se již jednalo pouze o 50,5 % (1413,7 mld. Kč ve s.c. roku 2000). Tento pokles je na druhé straně dostatečně 32

33 kompenzován rozvojem sekundárního sektoru a hlavně zpracovatelského průmyslu, který se rozhodující mírou podílel a stále podílí na reálném růstu české ekonomiky. Do budoucna tento vývoj může předznamenat sílící orientaci ČR právě na průmysl, která se výrazněji projevila teprve po vstupu do Evropské unie Primární sektor Primární sektor zahrnuje v klasifikaci národních účtů tři hlavní odvětví zemědělství včetně myslivosti a lesnictví, rybolov a dobývání nerostných surovin. Zcela minimální podíl na tvorbě hrubé přidané hodnoty v primárním sektoru má podle předpokladů odvětví chovu ryb pohybující se v intervalu 0,4 až 0,6 %, na tvorbě produktu se toto odvětví podílí průměrně 0,65 %. Daleko výraznějšími změny prošla zbývající dvě odvětví. Pro odvětví dobývání nerostných surovin byl patrný postupný klesající trend, k největšímu reálnému poklesu došlo v letech 1998 a 1999, kdy se reálný příspěvek na HPH primárního sektoru snížil téměř o 7 %. V roce 1995 činila HPH těžebního průmyslu ve srovnatelných cenách roku 2000 přibližně 39,9 mld. Kč, v roce 2006 se již jednalo pouze o 27,96 mld. Kč tedy během dvanáctiletého vývoje došlo k poklesu téměř o 30 %. Situace v odvětví zemědělství, myslivosti a lesnictví se naopak vyznačuje velmi mírným rostoucím trendem. Až do roku 1998 představoval příspěvek tohoto odvětví na HPH v průměru 67,4 %, v roce 1999 poprvé přesáhl hodnotu 70 % a poměrně rychlé tempo růstu v letech 2003 až 2005 vedlo ke zvýšení tohoto podílu až na 77,73 %. Vlivem reálného poklesu tempa růstu o 4,1 % došlo potom v roce 2006 k poklesu podílu na 74,55 %. Od roku 1995 vzrostla hrubá přidaná hodnota sledovaného odvětví ze 78,35 mld. Kč na 85,76 mld. Kč v roce 2006 (vyjádřeno ve stálých cenách r. 2000), což znamená růst přibližně o 8,63 %. Vytvořená hodnota produktu zaznamenala reálný růst na úrovni 2,25 % (1856,5 mld. Kč v r a 1899,3 mld. Kč v r. 2006). Z daného vývoje je tedy patrné, že zvýšení HPH muselo být navíc doprovázeno také poklesem mezispotřeby konkrétně o 4,26 % (graf 4.3, graf 4.4). Co se týká vývoje podílu jednotlivých odvětví primárního sektoru na celkové hrubé přidané hodnotě za celou Českou republiku, tak se všechna odvětví vyznačují klesajícím trendem. V roce 1995 činil podíl příspěvku k tvorbě HDP v odvětví 33

34 zemědělství 4,21 %, do roku 1997 následoval poměrně rychlý pokles na hodnotu 3,47 % a v dalších letech s mírnými výkyvy podíl osciluje kolem průměru 3,77 %. V roce 2006 dosáhl podíl odvětví zemědělství na hrubé přidané hodnotě ČR pouze 3,36 %. U těžebního průmysl je patrný poměrně znatelný trend, kterým se snižuje podíl tohoto odvětví na celkové hodnotě HPH vytvořené v rámci celé ekonomiky. Během 12 let došlo ke snížení podílu z 2,14 % v roce 1995 na 1,1 % ve srovnání s rokem Tento vývoj nám tak dokládá klesající význam těžebního odvětví na tvorbě HDP. Odvětví rybolovu má z pohledu celé ekonomiky takřka zanedbatelný přínos na HDP příspěvky tohoto odvětví se pohybují zhruba v rozmezí 0,02 až 0,03 % (graf 4.5). Graf č. 4.3 Podíl odvětví na HPH (HPH sektoru = 100 %, z s.c. r. 2000) Podíl v % na HPH Rok A Zemědělství, myslivost, lesnictví B Rybolov, chov ryb, přidružené činnosti C Dobývání nerostných surovin Zdroj: ČSÚ a vlastní výpočet Samotný primární sektor tedy nepředstavuje z pohledu statistiky významnou část, přesto plní svou nezastupitelnou roli. Nejmenší význam má odvětví rybolovu, což je determinováno geografickou polohou České republiky. Za posledních 7 let také klesl význam těžebního průmysl a místo něho převzalo rozhodující úlohu odvětví zastoupené zemědělstvím, myslivostí a lesnictvím. Vzhledem k tomu, že se na tvorbě hrubé přidané hodnoty nejvíce podílí těžební průmysl a zemědělství, tak dochází ke vzájemným kompenzacím reálných změn hrubé přidané hodnoty tzn., že reálný růst odvětví zemědělství bude zároveň doprovázen reálným poklesem hrubé přidané hodnoty u těžebního průmyslu. 34

35 Graf č. 4.4 Podíl odvětví na tvorbě produktu (produkt sektoru = 100 %, z s.c. r. 2000) Podíl v % Rok A Zemědělství, myslivost, lesnictví B Rybolov, chov ryb, přidružené činnosti C Dobývání nerostných surovin Zdroj: ČSÚ a vlastní výpočet Graf č. 4.5 Podíl odvětví na HPH ČR (HPH ČR = 100 %, z s.c. r. 2000) 4,5 4 3,5 3 Podíl v % 2,5 2 1,5 1 0, Rok A Zemědělství, myslivost, lesnictví B Rybolov, chov ryb, přidružené činnosti C Dobývání nerostných surovin Zdroj: ČSÚ a vlastní výpočet Sekundární sektor Sekundární sektor se podle základního členění OKEČ dělí na tři odvětví: zpracovatelský průmysl, odvětví zahrnující výrobu, rozvod elektřiny, plynu, vody a stavebnictví. Pro Českou republiky je především typická orientace na zpracovatelský průmysl, 35

36 což nám dokládají i získané statistické údaje. Je zřejmé, že od roku 1995 poměrně značně vzrostla významnost právě zpracovatelského průmyslu. Pakliže podíl tohoto odvětví činil v roce 1995 zhruba 63,5 %, v roce 2006 se již jednalo o 81,1 %. Na dynamiku změn zároveň ukazují i údaje vyjádřené ve srovnatelných cenách roku Do roku 2006 se hrubá přidaná hodnota zpracovatelského průmyslu zvýšila na 828,16 mld. Kč z původních 409,74 mld. Kč v roce Tato skutečnost znamená podstatný nárůst příspěvku ke tvorbě hrubého domácího produktu České republiky. Graf č. 4.6 Podíl odvětví na hrubé přidané hodnotě (HPH sektoru = 100 %, z s.c. r. 2000) Podíl v % Rok Zdroj: ČSÚ a vlastní výpočet D Zpracovatelský průmysl E Výroba a rozvod elektřiny, plynu a vody F Stavebnictví Další významné odvětví sekundárního průmyslu především z hlediska rozvoje infrastruktury představuje stavebnictví. Největší podíl stavebnictví na tvorbě HPH byl v letech 1995 až 1998 tehdy se velikost podílu pohybovala v rozmezí 22,6 % až 26,3 %. V roce 1999 se poprvé ve větší míře projevil nastupující klesající trend ve vývoji podílu stavebnictví na HPH. Reálný pokles HPH oproti roku 1998 dosáhl hodnoty téměř -18 %, ve stálých cenách roku 2006 se jednalo o pohyb ze 162, 63 mld. Kč v roce 1998 na 133,37 mld. Kč, nová hodnota podílu činila 19,7 %. Po roce 1999 dynamika reálného poklesu podílu stavebnictví na HPH značně zpomalila, přesto trend zůstal zachován. V roce 2006 dosáhl podíl stavebnictví na HPH sekundárního sektoru zhruba 13,7 %, což ve srovnání s podílem 24,8 % v roce 1995 představuje reálný pokles o více než 44,7 %. 36

37 Odvětví energetiky a rozvodových sítí vykazovalo během sledovaného období nejmenší volatilitu s nepatrně klesajícím trendem. V letech 1995 a 1996 se na tvorbě HPH sekundárního sektoru podílel necelými 13 %, od roku 1997 se již tento podíl stabilně držel pod úrovni 10 %, v roce 2006 potom dosáhl 6,64 %. Od roku 1995 tak podíl tohoto odvětví na HPH poklesl o 48,5 %. Graf č. 4.7 Podíl odvětví na tvorbě produktu (produkt sektoru = 100 %, z s.c. r. 2000) Podíl v % Rok D Zpracovatelský průmysl E Výroba a rozvod elektřiny, plynu a vody F Stavebnictví Zdroj: ČSÚ a vlastní výpočet Převažující podíl zpracovatelského odvětví v sekundárním průmyslu nám také dokládá vývoj produktu. Podíl produktu zpracovatelského průmyslu se nejčastěji pohyboval v rozmezí 70 % až 80 %, přičemž nejmenší hodnotou se vyznačoval rok 1995, kde podíl produktu dosáhl zhruba 66,6 %, naopak největší podíl 78,7 % byl dosažen v roce Nicméně poměrně zajímavé je také srovnání vývoje ve stálých cenách roku V roce 1995 byla hodnota produktu zpracovatelského průmyslu přibližně 1510,3 mld. Kč, v roce 2000 se dostala na 2119,8 mld. Kč a v roce 2006 dosáhla 3410,7 mld. Kč. Z výše uvedeného vyplývá, že hodnota produkce zpracovatelského průmyslu během 12 let vzrostla více než dvakrát. U zbývajících dvou odvětví průběh vývoje produktu jenom potvrdil klesající trend jejich podílu na tvorbě hrubé přidané hodnoty sekundárního průmyslu. Váha stavebnictví se na akumulaci produktu dostala z 21,7 % v roce 1995 na 13,7 % v roce 2005, avšak i tento pokles podílu byl obzvláště po roce 2000 spojen s vyšší úrovní produktu v roce 1995 byla 37

38 jeho hodnota 492,3 mld. Kč, v roce 2000 potom 458,5 mld. Kč a na konec v roce 2006 již 620,9 mld. Kč. Pro srovnání podíl odvětví energetiky a rozvodných sítí byl v roce 1995 asi 12,2 %, v letech 2000 až 2004 nepřekročil hranici 10 %, v roce 2005 dosáhl své minimální hodnoty 7,8 % a po nečekaně vysokém 34,3% tempu reálném růstu v roce 2006 se přiblížil k hranici 10,5 %. (graf 4.6, graf 4.7) Graf č. 4.8 Podíl odvětví na hrubé přidané hodnotě ČR (HPH ČR = 100 %, z s.c. r. 2000) Podíl v % Rok D Zpracovatelský průmysl E Výroba a rozvod elektřiny, plynu a vody F Stavebnictví Zdroj: ČSÚ a vlastní výpočet Máme-li srovnat příspěvky jednotlivých odvětví sekundárního sektoru na tvorbě celkové hrubé přidané hodnoty v rámci ČR, tak můžeme pozorovat rostoucí úlohu zpracovatelského průmyslu. V roce 1995 se na HPH ČR podílel zhruba 22 %, v roce 2000 se již jednalo o 26,8 % a v roce 2006 dosáhla hodnota podílu 32,5 % tedy poprvé překročila hranici 30 %. U stavebnictví se příspěvky v letech 1995 až 2000 pohybovaly v rozmezí 5 až 10 %, v dalších letech již nejčastěji oscilovaly kolem hranice 5,7 %. Podíl odvětví energetiky a rozvodných sítí byl největší v letech 1995 a 1996, a to zhruba 4,6 %, tento podíl pak vlivem klesajícího trendu poklesl až na 2,7 % v roce 2006 (graf 4.8). Z výše uvedeného vývoje můžeme vypozorovat, že v sekundárním sektoru za posledních 12 let získal dominující postavení právě odvětví zpracovatelského průmyslu, který v současné době v podstatě vytváří až jednu třetinu hrubé přidané hodnoty ČR. V přímém kontrastu naopak stojí stavebnictví, kde na přelomu let 1998 a 1999 došlo ke 38

39 ztrátě dynamiky růstu z druhé poloviny 90. let a v současnosti lze očekávat příspěvek na HPH kolem hodnoty 5 %. Naopak odvětví energetiky a rozvodných sítí má svůj poměrně specifický charakter především v důsledku převažujícího typu oligopolní konkurence jeho podíl na hrubé přidané hodnotě ČR se v posledních pěti letech pohyboval v relativně malém rozpětí 2,66 % až 2,88 % Terciární sektor Terciární sektor zahrnuje celkem deset odvětví, z nichž některá mají tržní a jiná netržní charakter. Většina služeb jako obchod, pohostinství, doprava, peněžnictví, nemovitosti je poskytována na tržní bázi. Netržní povahou se naopak vyznačují především služby veřejného zájmu. Příkladem mohou být služby v oblasti veřejné správy, obrany, sociálního zabezpečení, školství a zdravotnictví. Během postupující ekonomické transformace tržního hospodářství začaly nabývat některé dříve netržní služby také tržní charakter. Tento vývoj nám dokládá vznik soukromých škol, převod dříve státních zdravotnických zařízení na akciové společnosti či v souvislosti se současnou ekonomickou reformou zavedení poplatků ve zdravotnictví. Graf č. 4.9 Podíl odvětví na hrubé přidané hodnotě (HPH sektoru = 100 %, z s.c. r. 2000) Podíl v % Rok G Obchod, opravy motor. vozidel a spotř. zboží I Doprava, skladování, pošty a telekomunikace K Nemovitosti, služby pro podniky, výzkum, vývoj H Pohostinství a ubytování J Peněžnictví a pojišťovnictví Zdroj: ČSÚ a vlastní výpočet 39

40 Nejvyšší význam na tvorbě HPH terciárního sektoru ještě v roce 1995 měly služby v oblasti trhu s nemovitostmi. Jejich podíl byl přes 26,7 %, po prudkém reálnému poklesu 17,1 % v roce 1996 se tento příspěvek dostal na hodnotu 22,1 % a od té doby vývoj v podstatě stagnoval kolem této hodnoty, v roce 2006 činila HPH služeb s nemovitostmi 22,8 % (322,2 mld. Kč v s.c. 2000). Zcela opačným vývojem prošlo odvětví obchodu, které se po roce 1995 vyznačovalo relativně stálou dynamikou reálného růstu, a to až do roku Jeho příspěvek k HPH sektoru v roce 1995 činil pouze 16,3 %, v roce 1999 již 23 % a po roce 2001 dosáhl hodnoty 24,8 %. Po mírné stagnaci v letech 2002 až 2004 následoval další 11,8% růst v roce 2005, kdy se HPH přiblížila k hodnotě 28,2 % (386,3 mld. Kč v s.c. 2000). Pro rok 2006 činila konečná hodnota HPH 27,2 %. Graf č Podíl odvětví na hrubé přidané hodnotě (HPH sektoru = 100 %, z s.c. r. 2000) Podíl v % Rok L Veřejná správa; obrana; sociální zabezpečení N Zdravotnictví, veterinární a sociální činnosti P Domácnosti zaměstnávající personál M Školství O Ostatní veřejné, sociální a osobní služby Zdroj: ČSÚ a vlastní výpočet Kromě obchodu a trhu s nemovitostmi se ještě na tvorbě HPH vyšší měrou podílela také doprava a služby v oblasti telekomunikací. Jejich podíl se s menšími výkyvy pohyboval v intervalu 16,9 % až 19,3 %. Naopak poměrně výrazný pokles zaznamenala odvětví veřejné správy (obrany) a zdravotnictví (veterinární činnosti). V roce 1995 činila HPH veřejné správy asi 9,2 % a zdravotnictví 9,4 %. Do roku 1999 se HPH zdravotnictví propadla až na hodnotu 6,1 %. Následný mírný růst do roku 2002 byl následně zcela kompenzován poklesem v dalších letech, v roce 2006 tak HPH činila 40

41 5,4 %. Odlišným trendem vývoje byl charakterizován vývoj HPH veřejné správy. Až do roku 2000 hodnota HPH oscilovala kolem hranice 9 %, avšak v následujících letech vlivem každoročního reálného poklesu se přiblížila k 7,6 %. Zbývající odvětví se již vyznačují menším podílem na tvorbě hrubé přidané hodnoty terciárního sektoru např. příspěvek odvětví pohostinství a ubytování v roce 1995 tvořil 6,5 % (s.c. 2000), v roce 2006 jen 2,7 % (s.c. 2000), odvětví peněžnictví a pojišťovnictví 3,8 % (1995, s.c. 2000) respektive 5,4 % (2006, s.c. 2000) a odvětví školství 7,1 % (1995, s.c. 2000) a 6,5 % (2006, s.c. 2000). (Graf 4.9, Graf 4.10). Graf č Podíl odvětví na hrubé přidané hodnotě ČR (HPH ČR = 100 %, z s.c. r. 2000) Podíl v % Rok G Obchod, opravy motor. vozidel a spotř. zboží I Doprava, skladování, pošty a telekomunikace K Nemovitosti, služby pro podniky, výzkum, vývoj H Pohostinství a ubytování J Peněžnictví a pojišťovnictví Zdroj: ČSÚ a vlastní výpočet Z hlediska hodnocení změn v terciárním sektoru je nezbytné se také zabývat dopadem změn HPH terciárních odvětví na celkovém agregátu HPH. U hlavních odvětví terciárního sektoru se projevovaly obdobné růstové či klesající tendence jako u vývoje podílů HPH terciárního sektoru. Nejvyšší příspěvek k tvorbě HPH 15,7 % v roce 1995 vytvářelo odvětví trhu s nemovitostmi a služeb pro podniky, kde však po reálném poklesu v roce 1996 došlo ke snížení tohoto podílu na 12,5 %, v dalších letech se potom hrubá přidaná hodnota pohybovala již v rozmezí 12,3 až 13,5 %. Na druhé straně vývoj odvětví obchodu byl ovlivněn poměrně dynamicky se měnícím ekonomickým prostředím, což se odrazilo i ve zvýšené akumulaci HPH. V roce 1995 činila HPH tohoto odvětví 9,6 % a v roce 2001 vůbec poprvé překonala 14% hranici (14,8 %). Maximální výše příspěvku 16,2 % byla docílena v roce 2005, v roce 2006 se 41

42 potom jednalo o 15,1 % (384,4 mld. Kč s.c. 2000). Dalším odvětvím z hlediska velikosti podílu na HPH je odvětví dopravy, pošty a telekomunikace.vývoj tohoto odvětví se vyznačoval krátkodobými cykly reálného růstu a poklesu přidané hodnoty ta kolísala v intervalech 9,7 až 11,6 %. Zbývající odvětví terciárního sektoru především pak služby netržní povahy dosahují menšího příspěvku na HPH, který v současné době nepřekračuje hranici 4,5 % celkové přidané hodnoty. Obzvláště byl patrný pokles podílu HPH ve zdravotnictví, kde ještě v roce 1995 byla HPH 5,6 %. Dynamika reálného poklesu se zde projevila především v letech 1995 až 1999, kdy se dostala pod úroveň 3,6 %. Oproti tomu odvětví veřejné správy disponovalo v roce 1995 podobnou velikostí podílu jako zdravotnictví (5,4 %) a HPH se až do roku 2001 relativně stabilně držela v intervalu 5,2 % až 5,7 %, než nastoupil trend vytrvalého každoročního reálného poklesu, v jehož důsledku došlo ke změně podílu HPH na 4,2 % (107,6 mld. Kč s.c. 2000) v roce Graf č Podíl odvětví na hrubé přidané hodnotě ČR (HPH ČR = 100 %, z s.c. r. 2000) Podíl v % Rok L Veřejná správa; obrana; sociální zabezpečení M Školství N Zdravotnictví, veterinární a sociální činnosti O Ostatní veřejné, sociální a osobní služby P Domácnosti zaměstnávající personál Zdroj: ČSÚ a vlastní výpočet Máme-li tedy posoudit hlavní změny, které se v terciárním sektoru odehrály, tak hlavní postavení získalo odvětví obchodu, kde se projevila větší schopnost vytvářet přidanou hodnotu než u odvětví trhu s nemovitostmi a službami pro podniky, které s převahou dominovalo v roce Odvětví dopravy a telekomunikace se vyznačuje poměrně stabilním podílem na HPH a jeho charakter je ovlivněn krátkodobým cyklem, 42

43 během kterého docházelo k reálnému poklesu či naopak růstu podílu HPH. Zbývající odvětví terciárního sektoru se již vyznačují poměrně malými příspěvky ke tvorbě HPH. U služeb tržní povahy se jedná o odvětví pohostinství (ubytování) a peněžnictví (pojišťovnictví), u služeb veřejné povahy byl patrný především pokles HPH v odvětvích veřejné správy (obrany, sociálního zabezpečení), zdravotnictví (veterinární činnosti) a školství (graf 4.11, graf 4.12). 4.2 Zaměstnanost Pro posouzení strukturálního vývoje české ekonomiky musíme vzít v úvahu také změny, které se odehrály na trhu práce. V této části se tedy budeme zabývat především strukturou zaměstnanosti z pohledu základního sektorového a odvětvového členění. Navíc si objasníme strukturální změny v oblasti zaměstnanosti v jednotlivých sektorech národního hospodářství. Analýza zaměstnanosti v jednotlivých sektorech ekonomiky Míra zaměstnanosti patří mezi základní determinanty trhu práce, který úzce souvisí s mírou nezaměstnanosti, politikou zaměstnanosti a z komplexního pohledu se do ní vedle dalších faktorů projevuje i vliv demografického vývoje či nastavení vzdělávacího a důchodového systému. Jako podklad pro rozbor zaměstnanosti na agregátní i odvětvové úrovni nám posloužila data vedená ČSÚ v letech 1993 až Míra zaměstnanosti byla odvozena z poměru počtu zaměstnaných v národním hospodářství na počtu obyvatel v produktivním věku 15 až 64 let. Vývoj zaměstnanosti byl výrazně ovlivněn klesajícím trendem, který se začal projevovat již po roce 1995, kdy míra zaměstnanosti činila 70,33 %. Během následujících pěti let došlo ke znatelnému propadu v oblasti zaměstnanosti tak, že zaměstnanost v roce 2000 dosáhla 65,91 % (4731,6 tis. osob). Poté se dynamika poklesu zaměstnanosti mírně zpomalila a v roce 2004 se dostala na dosud nejnižší hodnotu 64,84 % za posledních 12 let. Od roku 2004 se míra zaměstnanosti mírně zvyšuje a v roce 2006 se vrátila na úroveň z roku 2000 (přesně 65,91 % při 4828,1 tis. osob) (graf 4.13). 43

44 Graf č Vývoj zaměstnanosti v % Podíl (%) Rok Zaměstnanost v % Zdroj: ČSÚ a vlastní výpočet Podíváme-li se na vývoj míry zaměstnanosti v hlavních sektorech národního hospodářství, tak největšího podílu dosahuje sektor veřejných a neveřejných služeb, kde hodnota nejčastěji oscilovala kolem 36 %. U sekundárního sektoru můžeme naopak sledovat mírně klesající podíl míry zaměstnanosti, který se projevoval především do roku V roce 1995 činila zaměstnanost 28,1 % a až do roku 2000 docházelo k mírnému poklesu tohoto podílu na hodnotu 25 %. V následujících letech se vývoj zaměstnanosti stabilizoval kolem 25 %, koncem roku 2006 pak činil 25,6 %. Situace v sektoru zemědělství potvrzuje očekávané předpoklady: v roce 1995 v něm pracovalo 423,1 tis. osob při 6% míře zaměstnanosti, v dalším vývoji se již plně projevovaly důsledky ekonomické transformace, které vedly jak k poklesu počtu zaměstnaných osob, tak i snížení míry zaměstnanosti v primárním sektoru. V roce 2006 tak v sektoru zemědělství bylo zaměstnáno pouze 236,6 tis. osob, což představovalo 3,2% podíl na zaměstnanosti v národním hospodářství (graf 4.14). 44

45 Graf č Podíl sektorů na zaměstnanosti v % Zaměstnanost (%) Rok Zdroj: ČSÚ a vlastní výpočet Primární sektor (A C) Sekundární sektor (D F) Terciární sektor (G P) S výše nastíněným vývojem do určité míry koresponduje ukazatel míry nezaměstnanosti lze vyslovit domněnku, že pokles míry zaměstnanosti vytváří prvotní impuls pro potenciální růst nezaměstnanosti. To, zda skutečně dojde k ovlivnění míry nezaměstnanosti, je ale nutné hodnotit v kontextu působení dalších faktorů jakými jsou např. produktivita práce, dosažení důchodového věku či prodlužující se délky přípravy na budoucí povolání Primární sektor Zaměstnanost v odvětvích primárního sektoru se vyznačuje relativně stabilním vývojem podílu, kterým se jednotlivá odvětví podílejí na tvorbě zaměstnanosti. Největší význam má odvětví zemědělství, myslivosti a lesnictví, kde podíl zaměstnanosti osciluje v intervalu 60 % až 65 %, za ním následuje odvětví těžby nerostných surovin (22 až 24 %) a rybolovu (15 %). Nicméně pro zhodnocení celkového vývoje je nezbytné vzít v úvahu podíl zaměstnanosti, kterým se odvětví primárního sektoru podílejí na zaměstnanosti v rámci celé ekonomiky. Zde zcela jednoznačně převážil klesající trend, což je patrné zejména u zemědělství, lesnictví a myslivosti. Podíl tohoto odvětví na 45

46 celkové zaměstnanosti v roce 1995 činil 5,32 %, v roce 2006 pak 2,99 %. Obdobný trend můžeme pozorovat i ve zbývajících dvou odvětví odvětví těžby nerostných surovin zaznamenalo snížení podílu z 1,96 % v roce 1995 na 1,14 % pro rok 2006 a odvětví rybolovu z 1,24 % na 0,77 % (graf 4.15, graf 4.16). Máme-li charakterizovat hlavní změny, které jsou typické pro odvětví primárního sektoru, pak můžeme konstatovat, že došlo ke snížení významu, jímž se primární sektor podílel na celkové zaměstnanosti v národním hospodářství, což odráží tendence ekonomického růstu vyspělé ekonomiky. K poklesu zaměstnanosti došlo ve všech odvětvích primárního sektoru. Graf č Zaměstnanost v primárním sektoru (primární sektor = 100 %) Zaměstnanost (%) Rok A Zemědělství, myslivost, lesnictví B Rybolov, chov ryb a souv. činnosti C Těžba nerostných surovin Zdroj: ČSÚ a vlastní výpočet Graf č Podíl odvětví na zaměstnanosti v NH (zaměstnanost ČR = 100 %) Zaměstnanost v NH (%) Rok A Zemědělství, myslivost, lesnictví B Rybolov, chov ryb a souv. činnosti C Těžba nerostných surovin Zdroj: ČSÚ a vlastní výpočet 46

47 4.2.2 Sekundární sektor V sektoru průmyslové výroby plní svou nezastupitelnou úlohu právě zpracovatelský průmysl, který významným způsobem ovlivňuje trh práce. V roce 1995 v něm pracovalo 1421,6 tis. osob, což představovalo téměř 30% podíl na celkové zaměstnanosti. Do roku 2000 docházelo k postupnému uvolňování pracovních sil, takže koncem roku činila zaměstnanost 1281,5 tis. osob, v dalších letech tento trend však znatelně zpomalil a od roku 2004 naopak zpracovatelský průmysl absorbuje nová pracovní místa. Tuto skutečnost nám následně dokládá i 5% růst počtu zaměstnaných v roce 2006, kdy zaměstnanost vzrostla z 1296,1 tis. osob v roce 2005 na 1361,5 tis. Odvětví stavebnictví se na celkové zaměstnanosti podílí zhruba 9 %, na zaměstnanosti sektoru potom 24 %. Během let 1995 až 1997 zaměstnanost vzrostla na 480,9 tis. osob, než se v letech 1998 až 2002 projevil klesající trend a zaměstnanost se v roce 2002 dostala 425,2 tis. Vývoj po roce 2002 je doprovázen jak růstem, tak i poklesem zaměstnanosti, v roce 2006 bylo zaměstnáno 436,3 tis. osob a podíl na celkové zaměstnanosti představoval 9,04 %. Graf č Zaměstnanost v sekundárním sektoru (sekundární sektor = 100 %) Zaměstnanost (%) Rok D Zpracovatelský průmysl E Výroba a rozvod elektřiny, plynu a vody F Stavebnictví Zdroj: ČSÚ a vlastní výpočet Pro odvětví energetiky je podle očekávání charakteristický nejnižší podíl na zaměstnanosti v NH. V roce 1995 v něm pracovalo 102 tis. osob, což představovalo 47

48 pouze 2,1% podíl na celkové zaměstnanosti, do roku 2000 se tento počet snížil na 77,5 tis. při podílu 1,6 %. V dalších letech počet zaměstnaných značně kolísal tak, že v roce 2006 v odvětví energetiky bylo zaměstnáno 76,7 tis. osob (graf 4.17, graf 4.18). Při hodnocení vývoje zaměstnanosti v sekundárním sektoru je zřejmé, že z hlediska podílu jednotlivých odvětví na zaměstnanosti v rámci celého sektoru došlo k minimálním změnám. Tuto skutečnost můžeme vztáhnout i na podíl zaměstnanosti sekundárního sektoru za národní ekonomiku. Z výše uvedeného tedy vyplývá, že docházelo k absolutním změnám počtu zaměstnaných osob, nicméně tyto změny byly odrazem změny celkového počtu zaměstnaných osob v ČR. Graf č Podíl odvětví na zaměstnanosti v NH (zaměstnanost ČR = 100 %) Zaměstnanost v NH (%) Rok D Zpracovatelský průmysl E Výroba a rozvod elektřiny, plynu a vody F Stavebnictví Zdroj: ČSÚ a vlastní výpočet Terciární sektor Právě v sektoru služeb můžeme zaznamenat nejvýraznější strukturální změny. Na zaměstnanosti terciárního sektoru se zcela nejvíce podílelo a stále podílí odvětví obchodu, u kterého však od roku 1997 došlo k poklesu zaměstnanosti z 25,1 % na 22,6 % v roce Pokles podílu zaměstnanosti se také týkal i odvětví dopravy, pošty a telekomunikací (14,9 % v roce 1995 a 13,3 % v roce 2006). Pro odvětví veřejné správy a sociálního zabezpečení byl charakteristický mírný růst zaměstnanosti, a to až do roku 2000, kdy dosáhl maximální hodnoty 13,1 %, ale během dalších 6 let klesl 48

49 podíl zaměstnanosti na úroveň v roce 1996 (téměř 12 %). Odvětví školství prošlo velmi proměnlivým vývojem, jehož důsledkem byl pokles na podílu zaměstnanosti v sektoru (v roce ,1 % a 10,6 % v roce 2006). Opačný vývoj můžeme naopak vysledovat v odvětvích zdravotnictví a trhu s nemovitostmi včetně pronájmu. Obě tato odvětví zaznamenávají výraznější růst zaměstnanosti až po roce 2000, jejich konečný podíl na zaměstnanosti terciárního sektoru v roce 2006 činil v případě zdravotnictví 12,1 % a u odvětví s nemovitostmi a pronájmu 11,8 %. Za zmínku stojí také upozornit na skokový nárůst podílu zaměstnanosti v odvětví ostatních veřejných, sociálních a osobních služeb v roce 1997 bylo v tomto odvětví zaměstnáno 161,3 tis. osob a během roku 1998 počet zaměstnanců narostl na 182,5 tis. osob. Tato skutečnost se odrazila také v podílu zaměstnanosti tohoto odvětví na sektorové zaměstnanosti. Pro srovnání můžeme uvést, že podíl pro rok 1997 byl 6,15 %, v roce 1998 již 7 %. Terciární sektor doplňuje ještě odvětví ubytování a pohostinství a odvětví peněžnictví a pojišťovnictví, kde se průměrný podíl na zaměstnanosti sektoru pohyboval kolem 6,3 % u pohostinství a 3,7 % v pojišťovnictví (graf 4.19, graf 4.20). Graf č Zaměstnanost v terciárním sektoru (terciární sektor = 100 %) Podíl v % Rok G Obchod, opravy motor. vozidel a spotř. zboží I Doprava, skladování, pošty, telekomunikace K Nemovitosti a pronájem, podnikatelské činnosti H Ubytování a stravování J Peněžnictví a pojištěnictví Zdroj: ČSÚ a vlastní výpočet 49

50 Graf č Zaměstnanost v terciárním sektoru (terciární sektor = 100 %) Podíl v % Rok L Veřejná správa; obrana, sociální zabezpečení N Zdravotnictví, veterinární a sociální činnosti P Činnosti domácností M Školství O Ostatní veřejné, sociální a osobní služby Zdroj: ČSÚ a vlastní výpočet Nahlédneme-li na terciární sektor z pohledu národní ekonomiky, tak podle očekávání největšího podílu na celkové zaměstnanosti dosahuje odvětví obchodu. Přibližně do roku 1999 a potom v letech 2002 až 2004 převážil spíše rostoucí trend podílu na zaměstnanosti. Maximální podíl odvětví na celkové zaměstnanosti byl dosažen právě v roce 1999, kdy podíl zaměstnanosti činil 13,5 % a počet pracujících 640,6 tis, obdobného podílu zaměstnanosti bylo opět dosaženo až v roce 2004 tentokrát ale při počtu pracujících 630,9 tis. V roce 2005 můžeme zaznamenat výraznější pokles podílu na celkové zaměstnanosti, a to o 0,5 p.b. Pro rok 2006 pak podíl odvětví obchodu představoval 12,7 %. Na této skutečnosti se nejvíce podepsal právě absolutní pokles v počtu zaměstnaných na 614 tis. osob. Poměrně zajímavý trend můžeme vypozorovat ve vývoji odvětví veřejné správy a sociálního zabezpečení. Od roku 1995 vzrostl podíl na zaměstnanosti z 6,1 % (302,3 tis. osob) na 7,3 % (342,9 tis. osob) v roce 2000, než se projevil klesající trend, který způsobil pokles na 6,7 % (325,6 tis. osob) v roce Odvětví dopravy a telekomunikací se vyznačuje relativně stabilním podílem na zaměstnanosti průměrná hodnota činila 7,7 %. Růst podílu na zaměstnanosti je zřejmý i u odvětví zdravotnictví a veterinární činnosti. V roce 1995 se toto odvětví podílelo na celkové zaměstnanosti 5,7 % (283 tis. osob), v roce 2006 se již jednalo o 6,8% podíl, což bylo doprovázeno i nárůstem zaměstnaných osob na 330 tis. osob (graf 4.21, graf 4.22). 50

51 Graf č Podíl odvětví na zaměstnanosti v NH (zaměstnanost ČR = 100 %) Podíl v % Rok G Obchod, opravy motor. vozidel a spotř. zboží I Doprava, skladování, pošty, telekomunikace K Nemovitosti a pronájem, podnikatelské činnosti H Ubytování a stravování J Peněžnictví a pojištěnictví Zdroj: ČSÚ a vlastní výpočet Graf č Podíl odvětví na zaměstnanosti v NH (zaměstnanost ČR = 100 %) Podíl v % Rok L Veřejná správa; obrana, sociální zabezpečení N Zdravotnictví, veterinární a sociální činnosti P Činnosti domácností M Školství O Ostatní veřejné, sociální a osobní služby Zdroj: ČSÚ a vlastní výpočet 51

52 4.3 Produktivita práce Produktivita práce je jedním z klíčových ukazatelů, který významným způsobem determinuje výsledný produkt ekonomiky a je jedním z předpokladů pro dosažení ekonomického růstu. V této části si zhodnotíme vývoj produktivity práce na základě porovnání hrubé přidané hodnoty a počtu pracovníků. V rámci národního hospodářství v letech 1995 až 2006 je vývoj produktivity v základních sektorech doprovázen rostoucím trendem (graf 4.23). Nejvyšší dynamiku reálného růstu můžeme sledovat v primárním a sekundárním sektoru. Produktivita primárního sektoru v roce 1995 byla 278,8 tis. Kč hrubé přidané hodnoty na jednoho pracovníka tohoto sektoru. Do roku 2006 vzrostla na 486,2 tis. Kč, průměrný reálný růst byl 5,33 %. V sekundárním sektoru ekonomiky se růst produktivity projevil především po roce V roce 1995 byla výše příspěvku na jednoho pracovníka 326,2 tis. Kč, v roce 2003 se jednalo o 405,3 tis. Kč. V následujícím roce produktivita sekundárního sektoru vzrostla o 12,9 %, ale ještě vyšší reálný růst byl dosažen v roce 2006 (16,8 %), kdy hodnota produktivity byla 545 tis. Kč. U terciárního sektoru produktivita práce rostla poměrně pomalu. Průměrné tempo růstu se pohybovalo kolem 2,61 %, což znamenalo růst hrubé přidané hodnoty na pracovníka z 220,9 tis. Kč v roce 1995 na 292,8 tis. Kč v roce Graf č Produktivita národního hospodářství v tis. Kč HPH na pracovníka tis. Kč Rok Zdroj: ČSÚ a vlastní výpočet Primární sektor (A C) Sekundární sektor (D F) Terciární sektor (G P) 52