Investor realizátor finančního investování a jeho základní charakteristiky

Transkript

1 Investor realizátor finančního investování a jeho základní charakteristiky Roku: 2013 Vypracovala: Kateřina Vanžurová Eva Hanzalová Monika Štamfestová Veronika Ušalová Markéta Masejtková

2 Abstrakt: Základní náplní práce je analyzovat primární pojmy spojené s investorem. V první části této práce nalezneme typologii investora jejich rozebrání a stručné popsání. V další části se můžeme dočíst o investičním rozhodování, fundamentální a technické analýze a o jejich bližším popisu a použití na kapitálových trzích. Třetí část je věnována právním úpravám a obsáhlému popisu typů fondů. Poslední část představuje přehled o nejčastějších investičních chybách a správnému výběru produktu. Abstract: The basic job is to analyze the primary concepts associated with the investor. In the first part of this work can be found typology investor dismantled, and a brief description. In the next section we read about investment decisions, fundamental and technical analysis and their Detailed description and use of the capital markets. The third part is devoted to regulatory and obsáhlému description of the types of funds. The last part presents an overview of the most common investment mistakes and correct product selection. Klíčová slova Akcie, investiční strategie, investice, fundamentální analýza, technická analýza, teorie portfolia Keywords Shares, Investment Strategy, Investment, Fundamental Analysis, Technical Analysis, Portfolio Theory 2

3 Obsah 1. Investor Typologie investorů Kathlen Gurneyová typologie investorů Vzdělaná žena s vyšším Kathlen Gurneyová typologie investorů Druhy investování Klasifikace investování: Základní typy investic: Čeho se drobní investoři v České republice nejvíce bojí a které typy investic mají nejraději Investiční rozhodování Základní pojmy Základní přístupy Fundamentální analýza Technická analýza ZISIF - východiska Systematika právní úpravy Typologie fondů Nejčastější investiční chyby Chyby při vytváření portfolia Měnová rizika Diverzifikace - nediverzifikace Likvidita Iracionální chování Výběr produktu Přílohy Základní investiční dotazník

4 Úvod Obchodování na kapitálových trzích není v ČR na rozdíl od ostatních zemí západní Evropy a zejména Spojených států amerických příliš rozšířeno mezi laickou investorskou veřejností. Většina lidí vůbec neinvestuje a má své peníze uloženy v bance, kde se jim příliš nezhodnocují, pokud vůbec výnosy z uložení pokrývají náklady na vedení účtu nebo inflaci. Důvodů proč lidé v ČR příliš neinvestují na kapitálových trzích může být několik. Například nedostatek informací o nových investičních produktech a možnostech, nedostatek času věnovat se investicím, nedůvěra v kapitálový trh (obchodníky s cennými papíry), přetrvávající stereotypy z dob komunismu, kdy jedinou variantou zhodnocení finančních prostředků byly bankovní úsporné produkty. Rozvoj v informačních technologiích je velkým pomocníkem při realizaci transakcí investora. Je prakticky možné obchodovat s jakýmikoliv finančními instrumenty v kterékoliv části světa jen pomocí počítače. Toto otevírá nové možnosti pro drobného investora, který se může zaměřit na kterýkoliv produkt kdekoli na světě. Každý investor si tedy může zvolit vlastní investiční strategii a nemusí se spoléhat na rady a činnost obchodníka s cennými papíry, která může být v některých případech poměrně nákladná. Tato práce by mohla dobře informovat, jak laickou veřejnost, tak i odbornou. V první části práce se blíže podíváme na objasnění pojmu investor a typologie investorů. K rozdělení patří také druhy investorů jejich klasifikace a přehled základních typů investic. Dále jsme se snažili rozebrat čeho se drobní investoři v České republice bojí a které typy investic naopak mají rádi. Druhá část práce je věnována investičnímu rozhodování, kde jsme nezapomněli opomenout magický trojúhelník investování a rozebrání jednotlivých pojmů (likvidita, riziko, výnos). Ke strategii investování a rozhodování patří také fundamentální a technická analýza, která naplnila druhou část této práce. 4

5 V neposlední řadě se práce věnuje také systematické právní úpravě a ZISIF, kde hlavním cílem nové právní úpravy je vytvořit v České republice moderní právní prostředí pro činnost fondů, jejich obhospodařovatelů a poskytovatelů dalších služeb, které by mohly napomoct rozvoji lokálního fondového byznysu. Dále tato část práce obsahuje také typologii fondů. V poslední kapitole této práce jsme se nezabývali ničím jiným, než nejčastějšími chybami, kterými se dopouští investor. Musíme především zohlednit rizika, které mohou nastat (měnové a chyby při vytváření portfolia). Bližší rozebrání pojmu iracionální chování a věnování se výběru produktu. 5

6 1. Investor Investorem se rozumí fyzická nebo právnická osoba, která své peníze vložila nebo dále vkládá do podnikání jiné osoby zpravidla formou nákupu akcií na kapitálovém trhu nebo jinou formou, která je v souladu s právním řádem. Mnozí teoretici se snaží rozdělit investory do několika typů podle jejich psychologického profilu s cílem lépe poznat vztah mezi tržními podněty a odpovídajícími reakcemi na ně. 1.1 Typologie investorů Na trhu se vyskytují investoři různého typu; patří mezi ně institucionální investoři (např. pojišťovny či penzijní fondy), banky investující na vlastní účet i na účet klientů, soukromí investoři, ale také kapitálově silní spekulanti. Existuje ale také spousta jiných členění. První koncept dělení investorů, jehož autorem je Marilyn MacGruder Barnewall, vznikl v roce 1987 a dělí investory na aktivní a pasivní. Aktivní investor - vyhledává nové investiční příležitosti, pomocí nichž se snaží hodně vydělat. K riziku je tolerantní a na bezpečnost investování tolik nehledí. Své portfolio se snaží řídit sám a při investičním rozhodování dá spíš na vlastní úsudek než na doporučení poradců. Pasivní investor - Finanční prostředky zdědil, získal je během své profesionální kariéry nebo tím, že riskoval peníze někoho jiného. Nízké riziko je pro něj důležitější než vysoký výnos. Z klientského pohledu je důvěřivý vůči finančním poradcům. Rizikovost produktů však mnohdy přeceňuje, takže dobré investiční alternativy mu unikají. Tato typologie investorů byla v 90. letech dále rozpracována do modelu, který rozděluje investory na dobrodruhy, hvězdy, individualisty, ochránce a vyrovnané. Dobrodruh - představuje cholerickou povahu investora s tahem na branku, schopností rychle se rozhodovat a odhodlaností využívat nových investičních příležitostí. Hvězda - ráda v centru investičního dění a snaží se vyhledávat módní produkty. Ve srovnání s dobrodruhem ale více důvěřuje doporučením ostatních a ve výsledném efektu se chová méně rizikověji. Individualista - typ investora, který vychází z vlastní investiční strategie a u jednotlivých produktů pečlivě provádí nezávislou analýzu. Vybírá si je jen tehdy, když do jeho strategie zapadají. Ochránce - opatrný typ investora, který má strach ze znehodnocení svého majetku. Preferuje tedy zajištěné produkty a nechá si poradit, jak se vyhnout větším projevům volatility. 6

7 Vyrovnaný - odpovídá průměru předchozích typů a ve svých projevech je neutrální. Vzhledem k postoji k penězům a složení portfolia dělíme investora na základní 4 typy: Ultrakonzervativní investor - Ultrakonzervativního investora zajímá jediné. Nepřijít o peníze a uložit je do co nejkonzervativnějších bankovních produktů. Mezi základní produktovou paletu budou patřit spořicí účty, termínované vklady a nebo stavební spoření. Negativní vztah bude mít tento typ investora i vůči družstevním záložnám. Nechce riskovat. Své peníze má s největší pravděpodobností uloženy u velkých bank. U těch hledá především jistotu a stabilitu. Konzervativní investor - má obdobnou skladbu finančních produktů jako jeho ultrakonzervativní protějšek. Jeden rozdíl však mezi nimi je. Zatímco ultrakonzervativní investor nemá ani ponětí o inflaci, konzervativní investor o ní přinejmenším slyšel a chce své peníze zhodnotit alespoň o tohoto neviditelného strašáka. U konzervativních investorů se lze již setkat s investicemi do otevřených podílových fondů. Vyvážený investor - chce ze svých peněz získat zajímavý výnos, avšak nechce příliš riskovat. Lze u něj nalézt náznak dynamické složky jako jsou akcie. Vyvážený investor má jasno i ohledně inflace. Chce jí dlouhodobě překonávat a současně ze svých peněz získat ještě něco navíc. Řídí se heslem Peníze dělají peníze. Dynamický investor někdy též agresivní. Nebojí se relativně velkou část svého finančního majetku investovat do značně rizikové investice. Tyto investoři se akcií nebojí. Stejně jako inflace, kterou chtějí za každou cenu překonat a ještě na svých investicích dostatečně vydělat. Nebojí se podstupovat riziko, které by u vyváženého investora mohlo být vnímáno jako příliš vysoké. Dynamičtí investoři snesou i pohled na dlouhodobý sestupný trend svého investičního portfolia. Ani při pohledu na klesající čáru značící hodnotu jejich majetku nepropadají depresím a většinou ještě přikupují další akcie či podílové listy. 1.2 Kathlen Gurneyová typologie investorů Existují i podrobnější členění investorů. Jedním z autorů je Kathlen Gurneyová, zakladatelka Společnosti pro finanční psychologii. 7

8 Typ investora Charakteristika Zástupce Perfekcionista Bojí se udělat chybu a investičním rozhodnutím se vyhýbá. Na každé investici najde něco špatného. V řízení financí si příliš nevěří. Hráč na jistotu Jde cestou nejmenšího odporu, preferuje jistotu a bezpečnost svých investic, důvěřuje vyzkoušeným postupům. Pohodář Dělník Je averzní vůči riziku, má rád klid. V řízení svých financí se moc neangažuje, stresuje ho to. Místo investování si raději užívá spotřeby. Vysoce oddaný své práci, nemá příliš mnoho znalostí v oblasti financí a investování. Neumí adekvátně vyhodnotit riziko. Zasloužilec Konzervativní investor s averzí k riziku. Svá aktiva chce mít zajištěná. Lepší pocit má z peněz vydělaných pilnou prací než z investování. Mistr peněz Má vyvážený postoj k riziku. O investování se aktivně zajímá, sleduje nové trendy a produkty. Má svou strategii, ze které se nerad vychýlí. Lovec Impulzivními investor s Podnikatel Hazardní hráč Opatrný člověk se špatnými zkušenostmi Důchodce Člověk před důchodem Manuálně pracující Finančně člověk, rodiny Profesionální investor zajištěný živitel postojem konej teď. 1.3 Vzdělaná žena Proti podnikateli má menší s vyšším Kathlen sebedůvěru, úspěch si Gurneyová typologie vykládá spíš štěstím než investorů schopnostmi. výdělkem Je veden touhou vyniknout, motivaci pro něj představují peníze samotné, které vnímá jako měřítko úspěchu. Věří svým schopnostem. Extrovertní typ hledající napětí a vzrušení, investování často bere jako hru. Velkou část aktiv investuje rizikově. Mladý muž podnikající Muž s povahou hráče 8

9 2. Druhy investování Nabídka instrumentů a věcí do kterých může investor vložit své volně dostupné peněžní prostředky za účelem zhodnocení je v dnešní době opravdu mnoho. V této kapitole se budeme zabývat pouze některými z těchto možností. V první řadě musíme ale objasnit pojem investice a investování. Investice je přeměna platebních prostředků v jinou formu majetku. Suma kapitálových výdajů vynaložených na získání konkrétního druhu aktiv. Ze statického hlediska je investice finanční operace, kterou se získává majetek v různě dlouhém časovém období. Na druhou stranu z hlediska dynamického se jedná o obětování dnešní jisté hodnoty ve prospěch budoucí nejisté hodnoty. Při investování, investor vědomě přejímá riziko, aby v dlouhodobém horizontu získal vyšší výnosy. Jedině investováním je možné chránit akumulované prostředky před inflací a dosáhnout jejich reálného růstu. Mezi výnosem a rizikem je velmi úzký vztah - čím větší jsou výnosové šance, tím vyšší je většinou riziko, jež musí investor převzít. Převzetí rizika je cena za vyšší výnos. 2.1 Klasifikace investování: Obecně můžeme rozlišovat dva druhy investic - reálné (věcné) a finanční. Reálné investice jsou vázány na nějaký konkrétní předmět nebo podnikatelskou činnost a mají charakter dlouhodobého užití. Finanční investice pak slouží k vytváření investičního majetku (aby byly zúročeny, CP, BÚ, spoření ). U individuálního investování se FO nebo PO sama rozhoduje, kam bude investovat, vkládá vlastní prostředky. Výhodou je, že je investor neomezen ve svém rozhodování, nedělí se o zisk. Jedná se například o vklady u bank, stavební spoření, penzijní připojištění, investování do nemovitostí. o kolektivní investování se jedná v případě, že FO či PO investuje prostřednictvím investičních fondů či společností, které mají oprávnění ministrem financí (investiční fondy) k shromažďování finančních prostředků občanů a jejich investování do různých investičních portfolií. Výhodou je, že zaměstnávají odborníky (finanční analytici), kteří znají problematiku finančních trhů, pro investora je to tedy časově nenáročné, nižší rizikovost nižší pravděpodobnost ztrát, podléhá státnímu dozoru. Na druhé straně nevýhodami může být ztráta investiční volnosti, výnos je dělen mezi investory a investiční společnost, poplatky za správu. 9

10 2.2 Základní typy investic: Pod pojmem investice si každý z nás vybaví něco jiného. Ať už se jedná o nemovitost, vklad v bance, akcii, dluhopis nebo podílový fond, všechny v sobě nesou jistá rizika, výhody i nevýhody. akcie portfoliové investice, podílové fondy dluhopisy - pokladniční poukázky, státní, podnikové a komunální obligace, hypoteční zástavní listy deriváty komodity ve formě burzovních kontraktů peněžní vklady - spořitelní knížka, běžný účet, sporožirový účet, termínovaný účet, devizový účet depozitní certifikáty, vkladové listy pojistky a životní renty směnky, šeky finanční spoluúčasti - společenství, účast v obchodních společnostech nemovitosti obrazy a jiná umělecká díla investiční zlato investiční stříbro investiční diamanty - zisk 1-4% za rok u váhy 1 karát, 3-5% u váhy karátů Jaké je riziko spojené s danou investicí? Jaký je potenciální výnos, respektive ztráta, míra likvidity, výška vstupní investice a další faktory? Každý investor hledá ideální investici, která se vyznačuje nízkým rizikem, vysokým výnosem a likviditou. Taková investice však neexistuje, a proto se při rozhodování musíme smířit s jistým kompromisem. Co tedy můžeme očekávat od jednotlivých níže uvedených typů investic? 1 Nemovitosti Obecně jsou považovány za poměrně bezpečnou dlouhodobou investici. Často je s nimi spojen mýtus, že jejich cena musí pouze růst. Nemusí. Příkladem může být např. současná situace jak v zahraničí (USA, Velká Británie), tak u nás. Ti, kteří např. investovali do starších panelových bytů zejména v menších městech, mohou být nyní rozladěni, neboť cena jejich bytů klesá

11 Výhody nemovitostí: cena nemovitosti nikdy neklesne na nulu (minimálně pozemek bude mít svou hodnotu, i když se nemovitost znehodnotí ) pravidelné příjmy z pronájmu nemovitosti stejně jako jednorázový zisk z případného růstu její ceny při prodeji Nevýhody nemovitostí: poměrně vysoké pořizovací náklady a nízká likvidita (než prodáte byt a vyřídíte všechny formality, nějakou dobu to trvá) další výdaje na provoz nemovitosti cena nemovitosti se ne vždy dá přesně stanovit Vklady v bance Jsou nejběžnějším způsobem investování v Čechách. Spíše než pro investování jsou vhodnější ke krátkodobému až střednědobému uložení peněz. Důvodem je fakt, že úroky v bankách často nepokryjí ani inflaci, a tím peníze ztrácejí na své reálné hodnotě. Výhody vkladů v bance: nízké riziko (vklady v bance jsou pojištěny do výše euro) v případě běžných účtů vysoká likvidita v současnosti banky nabízejí relativně zajímavé úroky (zejména na spořicích účtech) Nevýhody vkladů v bance: jejich nízké úročení (zejména u běžných účtů) nižší likvidita v případě termínovaných vkladů Akcie a dluhopisy Akcie je majetkový cenný papír, jehož majitel vlastní konkrétní podíl na majetku vybrané společnosti. Výnosem je možná vyplacená dividenda (podíl na zisku společnosti) a změna ceny akcie na burze. Pokud vlastníte většinový podíl v dané společnosti, můžete o něm prakticky rozhodovat. Dluhopis je dlužní cenný papír, jehož majitel vlastní potvrzení ve formě cenného papíru, že půjčil konkrétní společnosti, městu nebo státu peníze na určitou dobu a za určitý úrok. Výnosem je vyplacený úrok a změna ceny dluhopisu na burze. Z dlouhodobého hlediska jsou akcie rizikovější než dluhopisy, ale lze u nich také očekávat vyšší výnosy. 11

12 Výhody akcií a dluhopisů: možnost nakoupit jakoukoli obchodovatelnou akcii, resp. dluhopis i přes internet možnost stát se podílníkem na majetku společnosti a rozhodovat tak o jejím směřování. Na to je však často potřebný velký kapitál investor přesně ví, jakou hodnotu má majetek v každém okamžiku, když se podívá na kurz dané akcie nebo dluhopisu na internetu, prostřednictvím kterého je může i prakticky okamžitě nakoupit nebo odprodat. Cena a likvidita cenného papíru závisí na nabídce a poptávce Nevýhody akcií a dluhopisů: potřebujete mít obstojnou znalost finančních trhů, často i jazykové znalosti, abyste si uměli najít informace o dané společnosti vyšší objem finančních prostředků, abyste si vytvořili portfolio, ve kterém bude riziko rozloženo do většího množství cenných papírů kolísání cen u akcií může být velmi vysoké vyšší poplatky spojené s intenzivním obchodováním a případné daňové povinnosti Podílové fondy Vedle bankovních vkladů a nemovitostí patří fondy peněžního trhu mezi nejčastější typy investic v Čechách. Tento typ investic je vhodný od krátkodobého uložení peněz až po dlouhodobé investice, spoření a postupné budování majetku. Konkrétní výběr kromě jiného závisí na míře rizika, které je investor ochoten podstoupit a na očekávaném výnosovém potenciálu. Výhody podílových fondů: možnost investování již od malých částek (například od 500 Kč při pravidelném investování) široký výběr investičních strategií a sestavení portfolia podle cílů a povahy klienta kontrola činnosti podílových fondů ze strany depozitáře (nezávislá banka) a České národní banky podílový fond má v sobě již zahrnuto portfolio cenných papírů, kde se riziko rozkládá a investor nemusí sám rozhodovat, které akcie a dluhopisy nakoupí. Běžné portfolio má 50 až 200 různých cenných papírů, což je pro typického investora, který nakupuje samostatně, jen těžko dosažitelné každý den přesně víte, jakou hodnotu má vaše investice a v případě zpětného odkupu máte peníze v otevřených 12

13 podílových fondech bez zbytečného odkladu (zpravidla do několika dní) na svém účtu Nevýhody podílových fondů: investice do podílových fondů může v čase kolísat. Toto riziko závisí hlavně na typu zvoleného fondu. Klient si může zvolit od velmi konzervativních až po velmi rizikové podílové fondy v souladu se svým rizikovým profilem podílové fondy nedokážou garantovat dopředu žádný výnos. Ten závisí na situaci na finančních trzích, na výšce úrokových sazeb centrálních bank, na zisku firem v daném regionu, na politické situaci a stabilitě atd. jelikož je v ČR možné vybírat více než z tisíce podílových fondů, může být složité se mezi nimi orientovat a najít si ten pravý. Poradit při volbě optimální strategie by klientovi mohl zkušený finanční poradce nebo bankéř 2 Investice do zlata, stříbra nebo diamantů mají specifické postavení, neboť touto formou investice se investoři zejména v současnosti zajišťují proti kolapsu měny plynoucí z nadměrného zadlužení států (Řecko, Irsko, Portugalsko, Španělsko apod.) a pádu hodnoty amerického dolaru a eura. Zejména investice do stříbra tedy nabývá v současnosti na aktuálnosti, neboť zlato je nyní již velmi drahou investicí (přes nulovou DPH při jeho nákupu). Při investici do diamantů je třeba brát na zřetel, že většinu světové produkce vykupuje jen několik firem, které tak můžou jednoduše zadržovat určitou část produkce a po jejím uvolnění by cena diamantů výrazně poklesla. Cena diamantů tedy není tržní. Pokud investor diamantům nerozumí, je velmi jednoduché koupit padělek nebo diamant se špatným certifikátem. Problémem u těchto typů investic je tedy vysoká nelikvidnost. Tyto aktiva mohou investoři lehce nakoupit, mnohem hůře je ale poté prodají. Nevýhodou je také vysoká cena Čeho se drobní investoři v České republice nejvíce bojí a které typy investic mají nejraději V České republice investuje více než čtvrtina obyvatel. Češi nejčastěji volí cestu spořicích účtů nebo podílových fondů, třetím nejoblíbenějším nástrojem pro zhodnocování peněz jsou akcie. Termínované vklady se umístily na čtvrtém místě. Lidé raději investují svépomocí než s poradcem či makléřem, služby poradců či makléřů využívá pouze 37 % z těch, kteří investují. Čím to je? "Lidé potřebují pomoci se složitějšími investicemi, nakupovat a prodávat akcie nebo jiné investiční nástroje však mohou sami jednoduše prostřednictvím internetové aplikace. Při svém rozhodování oceňují investiční

14 zpravodajství, komentáře, analýzy nebo seznamy investičních doporučení, které pro ně makléři a analytici vytvářejí," tvrdí makléř David Brzek z Fio banky. A čeho se Češi nejvíce obávají? Samozřejmě znehodnocení vkladů a nepředvídatelných rizik, jako jsou například klimatické podmínky či živelné katastrofy Investiční rozhodování 3.1 Základní pojmy Investiční projekt Jedná se o peněžní tok M (t ), 0 t T, kde T vyjadřuje investiční horizont, tj. konec investičního projektu. Investiční projekt může být zpracováván v několika variantách dle pravděpodobnosti vývoje jednotlivých parametrů projektu. Investiční horizont je doba, na kterou je investice plánována. S větším rizikem se investiční horizont prodlužuje a naopak. Často bývá u jednotlivých typů aktiv uváděn tzv. doporučený minimální investiční horizont, což je doba investování pro daný typ, která má chránit investora před případnými ztrátami způsobenými nevhodnou kombinací investiční strategie a předpokládané délky investice. Je velmi důležité znát svůj investiční horizont ještě před pořízením aktuální investice. Různé délce investiční doby odpovídá jiný typ aktiva. V rámci investičního rozhodování ohodnocuje investor jednotlivé peněžní toky, porovnává je, posuzuje jejich stabilitu s přihlédnutím především k časové hodnotě peněz. Každý investor přitom může mít různé preference. Základní kritéria pro investiční rozhodování Při samotném rozhodování jsou posuzována tři kritéria, která tvoří tzv. investiční trojúhelník: výnosnost projektu, rizikovost projektu a likvidita projektu

15 Tato kritéria jdou proti sobě, tedy pokud jedno zlepšíme, tak zpravidla zhoršíme zbývající dvě. Na základě těchto kritérií jsou vytvářena pravidla pro přijetí nebo zamítnutí projektu. Výnosnost projektu Abychom výnos mohli nějak změřit, musíme použít výnosovou míru. Protože výnos je jen absolutní číslo a nevypovídá nic o efektivnosti investice, naopak výnosová míra je již vztažena k velikosti investice, takže je objektivní. Musíme vzít v úvahu kapitálový výnos - tedy rozdíl cen, dále důchod z investice (nejčastěji jde o dividendu nebo kupón), dále daně a v neposlední řadě transakční náklady pro investici (poplatky, analýzy apod. - celkově kolik nás to stálo, že jsme jí mohli zrealizovat). nominální vs reálná - očištěná o inflaci a případné daně, či nikoliv ex post vs ex ante - historická výnosová míra, a nebo očekávaná výnosová míra investice Existují různá kritéria pro ocenění výnosnosti: pravidlo čisté současné hodnoty, index ziskovosti, dobu návratnosti, diskontovanou dobu návratnosti a vnitřní míru výnosnosti. Pravidla Všechny ukazatele zohledňující faktor času jsou založeny na myšlence: vypočtená současná hodnota je minimálně tak velká jako kapitálové výdaje. Na základě tohoto přístupu lze s využitím příslušných metod stanovit: 15

16 - minimální budoucí efekt potřebný k úhradě vynaložených kapitálových výdajů (metoda kapitálové hodnoty, reps. ČSH) - minimální kapitálové výdaje potřebné k zajištění potřebného budoucího efektu (metoda investiční hodnoty) - minimální efektivnost vynaložených kapitálových výdajů (metoda vnitřní úrokové míry, resp. vnitřní výnosové procento) - dobu použitelnosti investice, resp. dobu návratnosti vynaložených prostředků (metoda Pay-off) - minimální roční CF, resp. minimální roční příjem, či max. roční výdaj (metoda anuity) Rizikovost projektu RIZIKO je nejistota, u níž jsme schopni pomocí různých, zejména statistických metod kvantifikovat možnost (pravděpodobnost) vzniku nepříznivých alternativ Riziko Riziko možných odchylek od očekávaných CF lze vyjádřit: Analýzou citlivosti propočtů na možné simulované změny peněžních příjmů a výdajů jako následek změn v odbytu (množství, ceny), v nákladech apod. Rizikovou přirážkou při propočtu výnosnosti (zvýšení diskontní sazby o přirážku na riziko) Využitím metod propočtu pravděpodobnosti rozložení možných odchylek od očekávaného vývoje (např. směrodatnou-standardní odchylkou Odhad rizika pomocí směrodatné odchylky Očekávané hodnoty výnosů se mohou pohybovat v určitém intervalu (kolísat kolem nějaké průměrné hodnoty) a dosažení konkrétních jednotlivých hodnot lze očekávat jen s určitou pravděpodobností Podle toho, jak jsme schopni takové rozložení pravděpodobnosti dostatečně spolehlivě formulovat, bude očekávaný průměrný výnos stanoven jako průměr možných výnosů vážený pravděpodobností jejich výskytu Riziko obecně představuje stupeň nejistoty spojený v případě investování s očekávaným (budoucím) výnosem. Každý investor vnímá riziko jinak a zaujímá k němu jiný postoj. averze k riziku Člověk požaduje poměrně vysokou pravděpodobnost možného výsledku riskantní alternativy. Při averzi k riziku bývá preferován jistý výsledek před rizikem se stejným nebo o něco vyšším očekávaným výsledkem. Jde o nejčastější přístup k riziku. neutrální postoj Člověk je nerozhodný, zda zvolit jistotu 16

17 nebo rizikovou alternativu při shodném výsledku. sklon k riziku Člověk je ochoten podstoupit riziko relativně malé pravděpodobnosti nejvyššího možného výsledku riskantní alternativy. Tento přístup přináší největší zisky, ale také nejvyšší ztráty v případě neúspěchu. Komparace Srovnáme-li různé druhy investic, lze je z hlediska rizikovosti seřadit do bezpečnostní pyramidy v základně leží nejbezpečnější investice a na vrcholu nejméně bezpečné. Opce a termín. kontrakty Akcie a podnikatelské projekty Směnky Finanční spoluúčast Podnikové obligace Zúročené peněž. Pojistky a renty Státní vklady se stát. Zástavní garancí listy Depozit. certifikáty Pokl. poukázky a komunální obligace Nemovitosti Drahé kovy Starožitnosti Sbírky Dlouhodobá zkušenost Čím větší bezpečnost, tím menší výnosy a naopak Přesto je lidstvo neponaučitelné a nechá se nachytat na sliby vysokých zisků při zaručení bezpečnosti vkladů Kritérium likvidity Stupeň likvidity = rychlost přeměny investice zpět v hotové peníze Stupeň likvidity jednotlivých druhů investic v tržní ekonomice znázorňuje schodiště, představující vzdálenost a namáhavost výstupu k vrcholu hotových peněz Diverzifikace Dosažení optimální investiční strategie je založeno zejména na vhodné diverzifikaci, tedy rozložení portfolia mezi nejrůznější typy aktiv. Optimální portfolio je pro každého 17

18 investora odlišné, odvíjí se podle jeho finanční situace, osobních preferencí a hlavně tolerance vůči riziku. Jedním z nejhorších přístupů je tzv. sázka na jednu kartu resp. pouze na jeden typ aktiv. Příkladem může být nákup jedné, zato zdánlivě výnosné akcie. Investice může sice přinést značné zisky, naproti tomu také velké ztráty. Protipólem a také špatnou variantou jsou zase jen osamocené bankovní vklady. Diverzifikace je jednou z nejdůležitějších výhod investování do podílových fondů. Podílový fond je diverzifikován, protože vlastní mnoho různých cenných papírů. Likvidita Důležitou součástí investice je její likvidita to znamená, jak rychle mohu z investičního instrumentu získat zpět hotovost. Investor tedy musí posoudit, jak dlouho si může dovolit své peníze blokovat a Některá aktiva mají likviditu stanovenou smluvními podmínkami (dobou uložení u termínovaných vkladů, stavební spoření, atd.), ale ve většině případů je stupeň likvidity daného aktiva zpravidla determinován poptávkou a nabídkou po něm. Budeme-li chtít např. prodat nemovitost nebo starožitnost, o kterou nikdo nestojí, pak je její likvidita nulová a naše investice je nedobytná. Naopak poměrně vysokou likviditou se vyznačují otevřené podílové fondy, podílové listy je možné kdykoliv prodat investiční společnosti za aktuální kurs. Každý investor by měl ve svém investičním portfoliu držet aktiva s rozdílnou likviditou. Určitou část prostředků by si měl ponechat jako finanční rezervu, a to buď v podobě hotových peněz nebo vysoce likvidních aktiv. Zlaté pravidlo investování Souhrnně hodnotit výnos, bezpečnost a likviditu Neexistuje investice, která by zajišťovala maximum všech 3 hledisek Existuje jen možnost optimálního poměru mezi nimi 3.2 Základní přístupy Fundamentální analýza Fundamentální analýzou můžeme označit postup, při němž vyhodnocujeme různá ekonomická data, zprávy a výsledky. Na základě těchto dat pak provádíme obchodní rozhodnutí. Fundamentální analýza se snaží být vždy tzv. před trhem. Obchodníci tedy na základě např. údajů o nezaměstnanosti nebo 18

19 výsledcích sklizně usuzují, jak by mohl trh zareagovat a kterým směrem se pravděpodobně vydá. Mnoho z vás si asi nyní řekne: To by mohlo být vlastně docela jednoduché. Postačí počkat si na ekonomická data a na základě nich pak obchodovat. Bohužel, tak snadné to není. Velké finanční instituce obchodující na trzích si velmi dobře uvědomují, že veřejnost v případě pozitivních ekonomických dat často očekává automaticky růst. Proto velmi často vidíme zcela opačnou reakci trhu, než jaká by podle ekonomických dat měla být. V posledních několika letech je pak tato nepředvídatelnost ještě častější. Důvodem těchto často opačných reakcí jsou právě velké finanční instituce, které v případě pozitivních zpráv předpokládají nakupování ze strany veřejnosti. To je pro ně ideální okamžik, kdy budovat krátké pozice a prodávat. Je důležité si uvědomit, že velké instituce a fondy mají prostředky na to, aby si informace jako např. stav úrody apod. získaly přímo od světových producentů. Získají je obvykle daleko dříve, než se tato data dostanou mezi širokou veřejnost. Ve většině případů, kdy očekáváme reakci trhu na blížící se ekonomické výsledky, jsou tyto výsledky již v tržní ceně dávno započítány. Tímto však neříkáme, že pomocí fundamentální analýzy nelze ziskově obchodovat. Samozřejmě to možné je. Jedná se však o poměrně komplexní záležitost, a proto se většina traderů omezuje maximálně na určité přihlédnutí k ekonomickým výsledkům, ale pro samotná obchodní rozhodnutí využívají více analýzu technickou. Pokud se rozhodneme např. pro obchodování měnových trhů, trhů e-mini apod., je určitě dobré sledovat alespoň ta nejdůležitější ekonomická data týkající se vybrané měny. Obecně se nedoporučuje obchodovat např. přímo v době vyhlašování ekonomický dat. Trhy bývají velice volatilní a divoké. Oproti papírovému obchodování pak nemáme v podobných pohybech garanci, že budeme vyplněni a pokud ano, můžeme získat velmi odlišnou (horší) cenu, než kterou jsme původně plánovali. 19

20 Autor: Finančník.cz Ukázka zobrazuje 3minutový intradenní graf trhu měnového páru EUR/USD. V první polovině grafu je zobrazena jinak poměrně poklidná dopolední seance po otevření burzy v Londýně. Naproti tomu odpolední seance je provázena vyhlášením důležitých ekonomických dat a zasedáním ECB, což se obvykle projeví právě na zvýšené volatilitě a nervozitě obchodníků. Ekonomické výsledky, včetně detailních informací, harmonogramu vyhlašování a mnoho jiných informací lze nalézt na internetu. Ukazatelů je samozřejmě obrovské množství. 3.3 Technická analýza Na pomyslném druhém konci stojí technická analýza. Techničtí obchodníci zaměřují svou pozornost především k cenovým grafům a různým ukazatelům vycházejícím z údajů o ceně, objemu obchodování apod. Techničtí obchodníci procházejí cenové grafy a vyhledávají v nich určité opakující se nebo podobné cenové formace a vzory, které jim statisticky nadělují určitou výhodu. Možná si řeknete, že je to tak trochu šarlatánství nebo dokonce nesmysl, vyhledávat nějaké formace na grafu. Opak je však pravdou. Cenový graf nevyjadřuje totiž nic jiného, než sentiment neboli náladu na trzích a nedávný vztah mezi nabídkou a poptávkou. I z historických cenových grafů lze tak s určitou pravděpodobností vyčíst, která strana nabídka nebo poptávka může mít v danou chvíli převahu. Důležité je zde použité slovo s pravděpodobností. Techničtí obchodníci vědí, že vodítka vycházející z technické analýzy nejsou stoprocentní. To ovšem vůbec není překážka k tomu, aby se s danými taktikami dalo vydělávat. Profitabilní trading totiž není jen o vstupech, ale i o řízení otevřené pozice (trade management) a celkovém řízení našeho kapitálu (money management), čemuž se budeme věnovat v dalších dílech našeho seriálu. 20

21 Na cenových grafech tedy lze nalézt určité opakující se vzory (často nazývané jako patterny), které nereprezentují nic jiného, než rozložení sil nabídky a poptávky. Vše si vysvětlíme na následující ukázce. Dvojitý vrchol patrně nejznámější cenová formace vůbec. Formace napovídá, že trh, který byl ve vzestupném trendu a díky nabídce převažující nad poptávkou tvořil stále nové vyšší cenové vrcholy, již nemá sílu vytvořit další vyšší vrchol. Vrchol č. 3 je utvořen na stejné nebo velmi podobné ceně jako významný předchozí vrchol. Po této formaci, kterou je třeba pro potřeby skutečného tradingu definovat pochopitelně jemnějšími pravidly, může nastat otočení trendu s příležitostmi k prodeji. Stejná analogie platí v případě formace dvojité dno. 4. ZISIF - východiska ZISIF nabyl účinnosti dnem vyhlášení tj. 19. srpna. Vychází zejména ze směrnic UCITS3 5 a AIFMD4 6 a zohledňuje také nařízení EuVECA5 7 a EuSEF6 8. Vedle reakce na evropské předpisy je však hlavním cílem nové právní úpravy vytvořit v České republice moderní právní prostředí pro činnost fondů, jejich obhospodařovatelů a poskytovatelů dalších služeb, které by napomohlo rozvoji lokálního fondového byznysu. ZISIF proto bere v potaz zkušenosti zemí s rozvinutým fondovým sektorem, jako je Lucembursko či Irsko. 5 Směrnice Evropského Parlamentu a Rady 2009/65/ES, o koordinaci právních a správních předpisů týkajících se subjektů kolektivního investování do převoditelných cen-ných papírů. 6 Směrnice Evropského Parlamentu a Rady 2011/61/EU, o správcích alternativních investičních fondů. 7 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 345/2013 ze dne 17. dubna 2013 o evropských fondech rizikového kapitálu. 8 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 346/2013 ze dne 17. dubna 2013 o evropských fondech sociálního podnikání. 21

22 ZISIF dopadá na mnohem širší okruh subjektů než ZKI, který nahrazuje. V důsledku směrnice AIFMD budou podrobeny nové regulaci všechny entity oprávněné shromažďovat prostředky od alespoň dvou investorů s omezenými výjimkami, které se uplatní např. pro holdingové společnosti či společnosti, které se věnují primárně výrobní či obchodní činnosti, nikoliv investování či akvizicím jiných společností. Mimo působnost jsou též fondy rodinného majetku (family offices). Nová regulace bude rovněž dopadat i na fondy s domicilem mimo EU, resp. jejich obhospodařovatele, které by byly aktivně nabízeny investorům na území České republiky, včetně případů neveřejné nabídky (private placement). Samostatné investování tuzemců do fondů mimo EU regulaci nepodléhá za předpokladu, že obhospodařovatel fondu aktivně možnost investic do fondu v České republice nenabízí. 4.1 Systematika právní úpravy ZISIF v úvodní části vymezuje subjekty podnikající v sektoru fondového byznysu, jimiž jsou obhospodařovatel fondu, investiční společnost, depozitář investičního fondu, hlavní podpůrce, administrátor, a podmínky pro jejich činnost. Dále vymezuje investiční fondy a jejich jednotlivé typy, a specifické otázky jejich právních forem. Dále upravuje podmínky pro nabízení investic do investičních fondů, strukturu podřízených a řídících fondů či problematiku fúzí a jiných přeměn fondů. V závěrečné části upravuje ZISIF licenční a schvalovací řízení a dohled ČNB. Novinkou u fondů kvalifikovaných investorů je za určitých podmínek nižší intenzita do-hledu než u fondů kolektivního investování. depozitář investičního fondu, hlavní podpůrce, administrátor, a podmínky pro jejich činnost. Dále vymezuje investiční fondy a jejich jednotlivé typy, a specifické otázky jejich právních forem. Dále upravuje podmínky pro nabízení investic do investičních fondů, strukturu podřízených a řídících fondů či problematiku fúzí a jiných přeměn fondů. V závěrečné části upravuje ZISIF licenční a schvalovací řízení a dohled ČNB. Novinkou u fondů kvalifikovaných investorů je za určitých podmínek nižší intenzita do-hledu než u fondů kolektivního investování. 4.2 Typologie fondů ZISIF dopadá obecně na správu majetku realizovanou prostřednictvím specifických investičních entit. Pojem investičního fondu (dále též "IF") je nově používán jako obecná kategorie pro všechny druhy fondů, bez ohledu na právní formu. ZISIF rozděluje na fondy kolektivního investování a fondy kvalifikovaných investorů, podle toho zda mohou být nabízeny veřejnosti či nikoliv. To má význam pro stanovení některých povinností, dohledu ČNB, a také pro úpravu některých specifických požadavků v případě fondů kolektivního 22

23 investování. Hlavním důvodem tohoto dělení jsou rozdílné regulatorní požadavky s ohledem na ochranu nekvalifikovaných investorů. Fondy kolektivního investování Základním definičním znakem fondů kolektivní-ho investování je shromažďování peněžních prostředků od veřejnosti a jejich společné investování, tj. provozování kolektivního investování. Fond kolektivního investování může mít právní formu podílového fondu nebo akciové společnosti s variabilním kapitálem. Vklady investorů do fondů kolektivního investování mohou být pouze peněžité. Z hlediska investiční strategie se fondy kolektivního investování dále člení na (a) standardní fondy, které vyhovují požadavkům směrnice UCITS a (b) speciální fondy, v režimu AIFMD. Speciální fondy se z hlediska překročení rozhodného limitu jejich obhospodařovatelem dále člení na nadlimitní AIF a podlimitní AIF,12 při-čemž pro nadlimitní fondy stanoví ZISIF a PN-AIFMD dodatečné povinnosti mj. při zveřejňování informací a nabízení. Nařízení vlády ve vztahu k jednotlivým typům fondů kolektivního investování (standardní fondy, fondy peněžního trhu, ETF, speciální fondy či nemovitostní fondy) stanoví přípustná aktiva, limity a techniky obhospodařování. Fondy kvalifikovaných investorů Činnost fondu kvalifikovaných investorů spočívá ve shromažďování peněžních prostředků nebo penězi ocenitelných věci od více kvalifikovaných investorů a provádění společného investování těchto prostředků. Tj. nejde o shromažďování prostředků od veřejnosti. Vymezení kvalifikovaných investorů vychází z definice profesionálních zákazníků podle Mi-FID (ZPKT). Pro osoby, které nejsou profesionálními zákazníky a které učiní písemné pro-hlášení o srozumění s riziky investic do FKVI, se zvyšuje minimální limit investice na ekvivalent EUR. Více investory se zde rozumí alespoň 2, přičemž je možné, aby investor byl pouze jeden, fond však musí umožňovat shromažďování prostředků také od dalších investorů. Podmínka více investorů je splněna také v případě, kdy jediný investor investuje prostředky dalších osob v jejich prospěch (např. pojišťovna), nebo jde o mezinárodní instituce či stát (např. investiční fond pro podporu malých a středních podnikatelů zřízený státem). Pro fondy kvalifikovaných investorů zákon při-pouští širokou škálu právních forem, a to podílový fond, svěřenský fond, 23

24 komanditní společnost, společnost s ručením omezeným, akcio-vou společnost s variabilním kapitálem, evropskou společnost nebo družstvo. FKVI podléhají jen v omezeném rozsahu regulaci investiční strategie vyjma otázek využívání pákového efektu, postupu při ovládnutí jiné obchodní společnosti či využívání derivátů.13 Nařízení vlády zakotvuje obecné požadavky na minimální úroveň diverzifikace a některé otázky investování, využívání derivátů a repooperací. Vždy je však nezbytné podrobné určení investiční strategie ve statutu fondu. Vklady investorů do fondů kvalifikovaných investorů mohou být v zásadě jak peněžité, tak nepeněžité. Novinkou je také možnost FKVI vydat dluhopisy. Mezi fondy kvalifikovaných investorů spadají též fondy EuVECA a EuSEF. Jsou určeny pouze pro profesionální investory, kteří investují minimálně EUR. Fondy EuVECA investují min. 70 % majetku do malých a středních podniků a fondy EuSEF investují min. 70 % majetku do tzv. sociálních podniků, které jsou malými a středními podniky a mají sociálně prospěšný účel (např. zaměstnávají zdravotně postižené či jinak obtížně zaměstnatelné oso-by). Rozšíření právních forem fondů Zásadní změnou je rozšíření přípustných právních forem investičních fondů. Velkou novinkou je právní forma akciové společnosti s proměnlivým kapitálem (SICAV). Speciální úpravu ně-kterých právních forem bude možno aplikovat až po nabytí účinnosti NOZ14 a ZOK15 (např. komanditní společnost na investiční listy nebo svěřenský fond). Již existující právní formy lze využít již od nabytí účinnosti ZISIF, např. společnost s ručením omezeným, družstvo nebo komanditní společnost. 14 Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník 15 Zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích Akciová společnost s proměnlivým kapitálem Akciová společnost s proměnlivým kapitálem vydává jednak zakladatelské akcie, jednak speciální akcie investiční, se kterými se pojí právo na jejich odkoupení na žádost vlastníka. K pro-měnám základního kapitálu dochází automaticky při vydávání a odkupování investičních akcií. Investiční akcie odkoupením zanikají. Akciová společnost s proměnným kapitálem tak naplňuje znaky tzv. otevřeného fondu, protože umožňuje dostatečnou likviditu investic. Akciová společnost s proměnným kapitálem může tvořit tzv. podfondy, tj. účetně oddělené soubory majetku, v jejichž rámci je možné realizovat různé investiční strategie. Vyčlenění 24

25 majetku do podfondů má význam např. při insolvenci fondu. Údaj o tom, zda společnost může vytvářet podfondy se zapisuje do obchodního rejstříku. Každý podfond musí mít statut a sdě-lení klíčových informací. Konstrukce podfondů umožňuje mj. investorům přesouvat své investice mezi podfondy v rámci jedné společnosti, tedy s nižšími nebo žádnými poplatky, a měnit tím např. strategii svého investování. Pro pod-fondy neplatí požadavky na minimální kapitál. SICAV tedy může zavést podfondy s investiční strategií, pro kterou by nebylo možné získat investice ve výších požadovaných pro běžné IF. Tato úprava je vysoce liberální, když ZISIF u podfondů ani nepožaduje jejich zápis do se-znamu ČNB, a může představovat flexibilnější alternativu k provozování podílových fondů. Svěřenský fond Podstata svěřenského fondu (obdoba anglosaského trustu) tkví v tom, že zakladatelé svěří část svého majetku správci, který k tomuto ma-jetku vykonává vlastnická práva, majetek spravuje a investuje. Nad rámec obecné úpravy v NOZ stanoví ZISIF některá specifika pro svěřenské fondy, které jsou IF. Správcem IF ve formě svěřenského fondu bude vždy investiční společnost. Za podmínek stanovených v ZISIF investiční společnost může být také správcem svěřenských fondů, které nejsou IF. Komanditní společnost a komanditní společnost na investiční listy IF může mít formu běžné komanditní společnosti podle ZOK nebo komanditní společnosti na investiční listy speciálně upravené v ZISIF. Jde o obdobu zahraničních limited liability partnership využívaných zejména pro fondy private equity a venture kapitálu. Investiční list je obdobný kmenovému listu vydávanému společností s ručením omezeným, je to cenný papír na řad, lze jej vydat pouze v listinné podobě a jeho převoditelnost je ze zákona neomezitelná. 5. Nejčastější investiční chyby Pokud investujete sami a nemáte s kapitálovými trhy dostatečné zkušenosti, možná využijete některé z rad. Vyhnout se základním chybám znamená vyhnout se zbytečným ztrátám. Některé zásady jsou přitom zcela jednoduché. Kdo chce být profesionálem v daném oboru, musí ho soustavně sledovat a podrobně se jím zabývat. Investování je činností, ve které se pohybujeme všichni, ale ne všichni máme čas věnovat jí pozornost a přístup, který by si zasluhovala. Nedostatečné vzdělání v oblasti kapitálových investic přináší katastrofální výsledky. Nejjednodušším řešením je využití 25

26 odborníka, nejčastěji finančního poradce. Většina klientů si chce ale pomoci vlastními silami. Pro dosažení dobrého investičního výsledku je především nutné vyhnout se nejčastějším investičním omylům. Nahromadění se velkého množství základních investičních chyb přináší portfoliím vysoké reálné ztráty, které jsou v konečném důsledku úplně zbytečné. Svět kapitálových trhů nabízí širokou, mnohdy až nepřehlednou produktovou nabídku, silnou reklamní masáž a nepojmutelné množství informací. Důležité je zachovat chladnou hlavu, seznámit se se základními principy a získat alespoň minimální odbornost. Teprve potom je možné pustit se do samotných investic. Využití selského rozumu je v investičním prostředí potřebné a platné více, než kde jinde. Ne všechno, co na první pohled působí velmi profesionálně, odborně a atraktivně, takové ve skutečnosti je. Investor musí ovládat svoje emoce, vystříhat se iracionálnímu jednání a dodržovat investiční disciplínu. 5.1 Chyby při vytváření portfolia Investování by se v žádném případě nemělo vyvíjet na základě rychlých rozhodnutí, neplánovaně bez širšího konceptu. Jediným správným přístupem je vytvoření investiční strategie na základě standardního investičního dotazníku(viz příloha), jehož hlavními prvky jsou: investiční horizont, míra rizika, které je investor ochoten podstoupit, referenční měna a likvidita. Teprve, když vznikne základní investiční strategie včetně cílů, může dojít k tvorbě portfolia. Rozhodování o portfoliu spočívá v tom, že investor uvažuje o všech svých investicích jako celku. Chybou je oddělování jednotlivých investic na základě produktového rozdělení, např: akciové portfolio, portfolio fondů, portfolio certifikátů atd. Takovým přístupem vzniká rozmělnění portfolia na několik menších celků a zvyšuje se nepřehlednost. Základní investiční strategie by měla vycházet z jednoho velkého portfolia bez ohledu na to, jakými typy produktů, respektive mixem produktů je tvořeno. Druhým důležitým prvkem, který je v praxi uplatňován ke škodě investorů hodně ojediněle, je pohled na investiční portfolio jako celek. Tím je myšlen celkový pohled na majetkovou situaci. Investor by při vytváření investiční strategie měl sledovat nejen majetek, ale i závazky. Tedy například půjčky nebo hypotéky a s nimi související peněžní toky. Základní znalostí investora by měl být problém inflace jako znehodnotitele kupní síly finančních prostředků. Prvním z cílů investování je pokrýt inflaci, tedy uchovat dlouhodobě kupní sílu prostředků. Dosáhnout výnosnosti nad inflaci je až vedlejší cíl. Investiční strategie vychází ze zadaných parametrů investora zjištěných na základě investičního 26

27 dotazníku. Je chybou, pokud je vytvořené portfolio příliš konzervativní, tzn. investor je zbytečně převážen v defenzivní složce i přesto, že má dostatečně dlouhý horizont a vysokou toleranci k riziku. Příkladem je vysoký podíl majetku na běžném účtu, termínovaných vkladech nebo vysoký podíl portfolia v peněžním trhu. Opačný extrém, tzn. převážení do dynamického (rizikového) portfolia vzhledem k požadavkům na strategii, je rovněž chybou. Investor potom podstupuje vyšší riziko, než je schopen unést. 5.2 Měnová rizika Za naprosto zbytečnou chybu se dá označit špatný výběr referenční měny. Toto rozhodnutí dělá investor hned na počátku při vytváření investiční strategie. Pokud je zvolena chybná referenční měna, je neúspěch investice stoprocentně zaručen. Investor totiž ve finále hodnotí investici úplně v jiné měně, než na kterou je nastavena. Jednoduchá pomůcka, podle které se dá referenční měna odvodit: Je to měna, v níž bude investor na konci investice spotřebovávat. Investoři často chybují tím způsobem, že staví konzervativní část portfolia na jiné než referenční měně. Důvodem může být například vysoká úroková sazba jiné měny, která tuto investici opticky zatraktivňuje. Je to ale pouze klam, protože kolísavost směných kurzů je vysoká a investor si může pod dojmem levně získaných výnosů přivodit v portfoliu citelnou ztrátu. I když měnové riziko působí na obě strany, tedy i ve prospěch investora, u konzervativní složky je nepřípustné. Typickou hrubou chybou bývá například nákup zajištěného fondu v jiné než referenční měně. Pokud máte zajištěný fond do měny, která vůči vaší referenční měně ztratila za dobu investice například 40 %, je výsledek žalostný. Nejčastější dilema domácích investorů bývá v rozhodnutí, zda zvolit za referenční měnu českou korunu nebo euro, kterým by se u nás mělo v budoucnu platit. Zde je třeba zvážit všechny vlivy. Termín přijetí eura není znám, což znamená, že pro krátkodobé investice by měla být logicky referenční měnou česká koruna. U dlouhodobých investic je nutné počítat s tím, že investoři často porušují investiční horizont (zkracují ho). Současně nelze opomíjet dlouhodobě posilující korunu, což při volbě referenční měny eura bude investory stále vést k hodnocení výkonnosti v koruně. Investoři budou litovat ušlých zisků i přesto, že by je výkonnost v koruně neměla zajímat. Dá se tedy doporučit, aby investoři za současné situace volili referenční měnu euro výjimečně, a to výhradně u dlouhodobých investic, u kterých si jsou jistí, že budou spotřebovány v euru. 5.3 Diverzifikace - nediverzifikace Jedná se o rozložení neboli diverzifikaci investic, což výraznou měrou snižuje rizikovost (volatilitu) portfolia. Pokud má investor v portfoliu velké množství produktů, v 27