MASARYKOVA UNIVERZITA

Transkript

1 MASARYKOVA UNIVERZITA FILOZOFICKÁ FAKULTA Ústav slavistiky Bulharský jazyk a literatura Tereza Strouhalová Zájmena jako slovní druh Bakalářská diplomová práce Vedoucí práce: Mgr. Pavel Krejčí, PhD. Brno 2007

2 Prohlašuji, že jsem předkládanou práci na téma Zájmena jako slovní druh zpracovala samostatně a uvedla jsem všechnu použitou literaturu. 2

3 Poděkování Na tomto místě bych velmi ráda poděkovala vedoucímu práce Mgr. Pavlu Krejčímu, PhD., za jeho velmi hodnotnou pomoc a za podnětné připomínky při zpracovávání bakalářské diplomové práce. 3

4 Obsah Úvod 5 1. Zájmeno jako slovní druh Obecná charakteristika Základní dělení zájmen České názvosloví Bulharské názvosloví Komparace názvosloví Skloňování zájmen Slovosled samostatných tvarů zájmen Komparace jednotlivých druhů zájmen Osobní zájmena - Лични местоимения Osobní zájmeno zvratné - Лично възвратно местоимение Přivlastňovací zájmena - Притежателни местоимения Přivlastňovací zájmeno zvratné - Притежателнo възвратно местоимение Ukazovací zájmena - Показателни местоимения Tázací zájmena - Въпросителни местоимения Vztažná zájmena Относителни местоимения Neurčitá zájmena Неопределителни местоимения Záporná zájmena Отрицателни местоимения Totalizující zájmena Обобщителни местоимения Shrnutí Resumé Bibliografie 50 4

5 Úvod Tématem mé diplomové bakalářské práce Zájmena jako slovní druh bude skupina zájmen v bulharském a českém jazyce. Zájmena jsou slova, která používáme ve větách při každodenní práci, rozhovorech, dokonce i v korespondenci. Jsou to slova, která se na významu věty mnohdy ani nepodílí, ale bez nichž by se nám některé věci velmi složitě vysvětlovaly a opisovaly pomocí jiných slovních druhů, bylo by-li to vůbec možné. Zájmena jsou jednoduše slova, která neodmyslitelně patří do našeho jazykového fondu. Stejnou platnost mají v obou jazycích, a proto je možné tuto skupinu srovnat v obou jazycích. V bakalářské diplomové práci se tomuto slovnímu druhu budu věnovat z morfologického hlediska. Morfologie je jednou z částí klasické gramatiky, která se zabývá typy morfému z hlediska jejich funkce a formy. Pod souhrnné označení morfologie se řadí také nauka o slovních druzích a jejich gramatických kategoriích. 1 Cílem diplomové bakalářské práce by měla být snaha velmi podrobně zájmena v obou jazycích analyzovat a v neposlední řadě je srovnat v bulharském a českém jazyce. Snahou bylo také poukázat na shody a rozdíly u stejného slovního druhu v různých jazycích. Práce bude rozčleněna do dvou hlavních kapitol, které budou dále děleny dle potřeby na jednotlivé podkapitoly. První se bude týkat obecné charakteristiky zájmen v bulharském a českém jazyce. Ve druhé se poté pokusím srovnat jednotlivé skupiny zájmen. Ve své práci budu vycházet z dostupné bulharské a české literatury. 1 GREPL, Miroslav a kolektiv autorů. Příruční mluvnice češtiny. Praha: Lidové Noviny, 1995, str KARLÍK, Petr a kolektiv autorů. Encyklopedický slovník češtiny. Praha: Lidové Noviny, 2002, str.273 5

6 1. Zájmeno jako slovní druh 1.1 Obecná charakteristika Zájmena, latinsky pronomina, bulharsky местоимения, jsou ohebným nástavbovým (nahrazujícím) slovním druhem řadícím se dle sémantiky mezi slova plnovýznamová. Někteří autoři je v tomto ohledu ale nepovažují za slova plnovýznamová přímo, ale dávají je spolu s číslovkami a zájmennými příslovci do skupiny tzv. deiktických slov. Tato slova daný předmět či osobu přímo nepojmenovávají, ale pouze na něj ukazují nebo odkazují pomocí gest či jazykových výrazů. Tato slova nabývají významu jen v konkrétních situacích promluvy, při nichž se mluvčí snaží jejich využitím zaměřit pozornost adresáta na jednotlivé aspekty společného vztažného systému promluvy. Díky zmiňované charakteristice, kterou zájmena splňují, by se dala zařadit mezi tuto skupinu slov, jež jsou kontextově a situačně závislá. 2 Местоименията са особена категория думи, които за разлика от останалите части на речта не назовават, не наименуват предмети и техните признаци, а указват предмети и признаци, насочват към предмети и признаци, назовани или неназовани при речевото общубане. 3 Zájmena jsou slova, jež skutečnost přímo nepojmenovávají, ale pouze k ní poukazují. Samostatně neoznačují osobu, věc nebo vlastnost, ale jen zastupují příslušná jména (podstatná, přídavná a číslovky). 1.2 Základní dělení zájmen Zájmena jsou jako i ostatní slovní druhy skupinou, která se dá dle různých kritérií rozdělit do skupin. Tyto skupiny jsou tvořeny podle určitých pravidel, která dělí zájmena dle toho, jaký je jejich význam, zda jsou schopná vyjádřit kategorii 2 KARLÍK, Petr a kolektiv autorů. Encyklopedický slovník češtiny. Praha: Lidové Noviny, 2002, str. 555, ПАШОВ, Петър. Българска граматика. Пловдив: Хермес, 1995 г., стр. 97 6

7 gramatického rodu, jaký jiný slovní druh zastupují, jaký referenční mod používají k identifikaci referenta a k jakému referentu se váží. 4 Hlavními kritérii pro dělení zájmen, která jsou shodná pro oba jazyky je dělení dle významu zájmena, dle schopnosti vyjádřit gramatický rod, dle toho jaký slovní druh zastupují a dle referenčního modu, kterým identifikují referenty. Dělíme-li zájmena podle jejich významu, nalezneme v obou jazycích už v tomto směru rozdíly. Zatímco bulharští autoři jsou v tomto ohledu při dělení zájmen jednotní, v českém prostředí by se dalo říci co autor, to vlastní názor na dělení zájmen dle jejich významu. V některých případech se autoři shodují, ale u některých zájmen nacházíme nemalé rozdíly. V bulharském jazyce dle tohoto dělení autoři pojmenovávají 9 skupin zájmen лични, притежателни, възвратни, показателни, въпросителни, относителни, неопределителни, отрицателни и обобщителни местоимения. Pouze Ljubomir Andrejčin ve své gramatice skupinu zvratných zájmen възвратни местоимения neuvádí jako samostatnou skupinu, ale těmto zájmenům se věnuje v rámci zájmen osobních a přivlastňovacích. 5 Stejný rys při dělení zájmen dle významu nalézáme i v knize týkající se bulharské morfologie Stana Georgieva, který také zájmena zvratná řadí k osobním a přivlastňovacím zájmenům. 6 V českém jazyce se dělení zájmen liší v každé gramatické příručce věnované rozboru českého jazyka. Encyklopedický slovník češtiny (dále jen ESČ) při tomto dělení rozděluje zájmena do 8 skupin osobní (včetně zvratného sebe), přivlastňovací (včetně zvratného svůj), ukazovací, tázací, vztažná, neurčitá, záporná a vymezovací. Příruční mluvnice češtiny (dále jen PMČ) dělí skupinu zájmen do 8 skupin osobní (včetně zvratného sebe), přivlastňovací (včetně zvratného svůj), ukazovací, identifikační, tázací, vztažná, neurčitá a zájmena totalizující míru, kvantum. Česká mluvnice (dále jen ČM) dělí zájmena do 7 skupin osobní, přivlastňovací, ukazovací, tázací, vztažná, neurčitá (ke kterým řadí zvláštní skupinu 4 KARLÍK, Petr a kolektiv autorů. Encyklopedický slovník češtiny. Praha: Lidové Noviny, 2002, str АНДРЕЙЧИН, Любомир. Основна българска граматика. София: Наука и изкуствно, 1978 г., стр Srovnej АНДРЕЙЧИН, Любомир. Основна българска граматика. София: Наука и изкуствно, 1978 г., стр ГЕОРГИЕВ, Станьо. Морфология на български книжовен език. Велико Търновo: АБАГАР г., стр КУЦАРОВ, Иван и другите. Съвременен български език. София: Петър Берон, 1999 г., стр ПАШОВ, Петър. Българска граматика. Пловдив: Хермес, 1995 г., стр. 97. СТОЯНОВ, Стоян. Граматика на български книжовен език. София: Наука и изкуство, 1964 г., стр

8 tzv. vymezovacích) a záporná. Mluvnice češtiny II (dále jen MČ II) dělí zájmena také do 9 skupin, kterými jsou osobní, přivlastňovací, ukazovací, tázací, vztažná, neurčitá, záporná, vymezovací a totalizující zájmena. 7 Rozdílem, v obou jazycích je fakt, že v bulharském jazyce se skupina zájmen zvaná възвратни местоимения neřadí, jako v českém jazyce, mezi skupinu zájmen osobních a přivlastňovacích, ale je oddělenou plnohodnotnou skupinu v rámci dělení zájmen z hlediska jejich významu. Podrobnějším detailům u dělení zájmen dle tohoto kritéria se budu věnovat v další kapitole, kde budu poukazovat i na shody a rozdíly v obou jazycích z tohoto pohledu dělení zájmen. Dalším důležitým dělením zájmen je klasifikace dle schopnosti vyjádření gramatického rodu u svých tvarů. V obou jazycích se dle této podmínky zájmena rozlišují rodová (родови) a bezrodá (безродоби). 8 Mezi zájmena bezrodá v českém jazyce patří osobní zájmeno pro 1. a 2. osobu jednotného i množného čísla (já, ty, my, vy), zájmeno zvratné osobní (sebe, si, se), záporná zájmena nikdo, nic a zájmena kdo, co ve významu vztažného, tázacího a neurčitého zájmena. Zájmena kdo, co jsou zájmeny, která jsou pouze schopna rozlišit, zda se jedná o věc či osobu. 9 Dále se do této skupiny řadí zájmena přivlastňovací jeho a jejich a vztažná zájmena jehož a jejichž. Tyto tvary jsou navíc nesklonné a mají pro všechny rody pouze tento jeden ustrnulý a neměnný tvar. 10 V bulharském jazyce se do bezrodých zájmen řadí stejně jako v českém jazyce osobní zájmena pro 1. a 2. osobu jednotného a množeného čísla (аз, ти, ние, вие) a zájmeno zvratné osobní (себе си, се, си). Rozdílem mezi oběma jazyky je fakt, že v bulharském jazyce do této skupiny nepatří zájmeno nikdo (никой), které je v bulharském jazyce schopné svůj rod vyjádřit (никой, никоя, никоe), podrobněji v kapitole věnující se zájmenům záporným, zájmeno kdo (кой), také mající schopnost vyjádření rodu (кой, коя, коe) Srovnej GREPL, Miroslav a kolektiv autorů. Příruční mluvnice češtiny. Praha: Lidové Noviny, 1995, str HAVRÁNEK, Bohuslav a JEDLIČKA, Alois. Česká mluvnice. Praha: SPN, 1988, str KOMÁREK, Miroslav a kolektiv autorů. Mluvnice češtiny (2) Tvarosloví. Praha: Academia, 1986, str KARLÍK, Petr a kolektiv autorů. Encyklopedický slovník češtiny. Praha: Lidové Noviny, 2002, str KARLÍK, Petr a kolektiv autorů. Encyklopedický slovník češtiny. Praha: Lidové Noviny, 2002, str КУЦАРОВ, Иван и другите. Съвременен български език. София: Петър Берон, 1999 г., стр HAVRÁNEK, Bohuslav a JEDLIČKA, Alois. Česká mluvnice. Praha: SPN, 1988, str ČECHOVÁ, Marie a kolektiv autorů. Čeština-řeč a jazyk. Praha: ISV nakladatelství, 2000, str КУЦАРОВ, Иван и другите. Съвременен български език. София: Петър Берон, 1999 г., стр

9 Do skupiny rodových zájmen se v českém jazyce řadí zbývající zájmena osobní, tedy 3. osoba jednotného i množného čísla (on, ona, ono, oni, ony, ona), zájmena přivlastňovací (můj, má, mé), zájmena ukazovací (ten, ta, to), zájmena tázací (který, která, které), s nimi také související zájmena vztažná (shodná se zájmeny tázacími a zájmeno jenž), zájmena neurčitá (nějaký, nějaká, nějaké), zájmena záporná (žádný, žádná, žádné) a totalizující zájmena (veškerý, veškerá, veškeré). V bulharském jazyce se do skupiny rodových zájmen řadí všechna zbývající zájmena, která nejsou uvedena ve skupině bezrodých zájmen. Jsou to zájmena osobní pro 3. osobu pouze u jednotného čísla (той, тя, то), jelikož bulharský jazyk ve 3. osobě množného čísla má, na rozdíl od českého jazyka, pouze jeden tvar pro všechny tři rody те. Z tohoto poznatku vyplývá, že by se toto zájmeno logickou úvahou mělo řadit mezi zájmena bezrodá, ale žádná z dostupných gramatik se o něm blíže nezmiňuje a neřadí ho ani mezi rodová ani bezrodá zájmena. 12 Dalšími zájmeny patřícími do této skupiny jsou zájmena přivlastňovací (мой, моя, мое), zájmena ukazovací (този, тази, това), zájmena tázací (кой,коя, коe), zájmena vztažná (който, която, коeто), zájmena neurčitá (някой, някоя, някое), zájmena záporná (никой, никоя, никое) a také zájmena totalizující (всеки, всяка, всяко). 13 Dělení zájmen dle podmínky, jaký jiný slovní druh zastupují se v obou jazycích liší. Zatímco v bulharském jazyce spadají pod toto dělení čtyři skupiny, v českém jsou to pouze dvě skupiny. Bulharský jazyk dělí zájmena na местоимения съществителни, местоимения прилагателни, местоимения числителни a местоимения наречия. Tyto druhy zájmen, jak už vyplývá z jejich názvů, mají zvláštnosti toho druhu, jenž zastupují. 14 V českém jazyce je toto dělení poněkud méně obsáhlé a zájmena podle tohoto kritéria dělí na substantivní a adjektivní. Rozdílem mezi těmito dvěma skupinami v českém jazyce je fakt, že skupina zájmen adjektivních se s adjektivy jako slovním druhem plně shodují, kdežto u zájmen substantivních se najdou mnohé rozdíly, jak po stránce tvarové, tak i po stránce funkční. Tyto dvě skupiny jsou také shodné s prvními dvěma bulharskými skupinami КУЦАРОВ, Иван и другите. Съвременен български език. София: Петър Берон, 1999 г., стр Viz tamtéž, стр ПАШОВ, Петър. Българска граматика. Пловдив: Хермес, 1995 г., стр ČECHOVÁ, Marie a kolektiv autorů. Čeština-řeč a jazyk. Praha: ISV nakladatelství, 2000, str KARLÍK, Petr a kolektiv autorů. Encyklopedický slovník češtiny. Praha: Lidové Noviny, 2002, str

10 Další kritérium pro dělení zájmen je jejich referenční mod, kterým identifikují své referenty. Tohoto dělení se z českých gramatických příruček drží pouze ESČ a ČM a z bulharských je to již zmiňovaná gramatika bulharského jazyka od Ljubomira Andrejčina. Podle tohoto kritéria tedy dělí zájmena v českém jazyce na určitá a neurčitá. Do první skupiny, dle ESČ, patří zájmena osobní, přivlastňovací, ukazovací a vztažná. Do druhé potom zájmena tázací a neurčitá. Zájmena záporná jsou mimo obě skupiny. ČM dělí zájmena také na určitá a neurčitá, jen oproti ESČ do skupiny určitých řadí navíc i zájmena tázací, zatímco ta ESČ řadí do neurčitých. Mezi zájmena neurčitá pak ČM řadí pouze zájmena neurčitá jako taková a zvláštní skupinu zájmen vymezovacích (o této skupině podrobněji v následující kapitole). 16 V bulharském jazyce se pro toto dělení na dvě skupiny používají výrazy известни а неизвестни местоимения. Pokud by se těmto dvěma bulharským termínům měly přiřadit jejich české ekvivalenty, z největší pravděpodobností by to byl termín určitá zájmena k bulharskému protějšku известни местоимения a k termínu неизвестни местоимения by to byl český termín neurčitá zájmena. 17 Do skupiny известни patří zájmena лични, притежателни, възвратни, показателни (osobní, přivlastňovací, zvratná, ukazovací). Do skupiny неизвестни zájmena въпросителни, относителни, неопределителни (tázací, vztažná, neurčitá). Mimo tyto dvě skupiny zájmen stojí zájmena отрицателни a обобщителни (záporná a totalizující). 18 Rozdílem při tomto dělení je zastoupení druhů v jednotlivých skupinách. Zatímco v českém jazyce se zájmena vztažná řadí mezi zájmena určitá, v bulharském jazyce jsou ve skupině neurčitých. Shodou v obou jazycích je fakt, že zájmena záporná (отрицателни местоимения) se neřadí ani k jedné ze dvou skupin. Vždy stojí mimo tyto skupiny. Posledním kritériem pro dělení zájmen je fakt, k jakému se váží referentu. Toto dělení nacházíme pouze v ESČ jako jediné z českých příruček, jež se tomuto dělení věnuje. Z přístupných bulharských gramatik se tomuto dělení zájmen nevěnuje žádná z nich. 16 Skupina vymezovacích zájmen je tvořena zájmeny každý, všechen (všichni), týž a sám, samý. HAVRÁNEK, Bohuslav a JEDLIČKA, Alois. Česká mluvnice. Praha: SPN, 1988, str Doslovný překlad těchto bulharských termínů je neznámá zájmena pro výraz неизвестни местоимения a zájmena známá pro известни местоимения. V bulharské literatuře se zájmena bulharskými termíny takto jmenují z důvodu, zda jsou známé či neznámé osobě, jenž o nich hovoří. 18 АНДРЕЙЧИН, Любомир. Основна българска граматика. София: Наука и изкуствно, 1978 г., стр

11 V českém jazyce se zájmena dle této podmínky dělí na substanční (ukazující k věcem jazykově označitelným podstatným jménem), vlastnostní (ukazující k věcem jazykově označeným přídavným jménem) a propoziční (ukazující k věcem jazykově vyjádřeným větami). 19 V bulharském jazyce se k tomuto dělení nevyjadřuje žádná z dostupných gramatik. 1.3 České názvosloví Následující tabulka je ukázkou českého názvosloví při dělení zájmen dle jejich významu. Už na první pohled je viditelné, že v jednotlivých příručkách je rozdílný přístup k jednotlivým skupinám zájmen. Proto se setkáváme s různorodými názvy skupin. Každá gramatika má svůj vlastní postoj k dělení. Při prvním pohledu je patrné, že několik skupin, které jsou hned na začátku tabulky, jsou shodné pro všechny české gramatické příručky. Rozdíly jsou spíše v názvosloví, jež je uvedeno ve spodní části tabulky. Skupiny zájmen společné pro všechny čtyři české gramatické příručky jsou osobní, přivlastňovací, ukazovací, tázací, vztažná a neurčitá zájmena. 19 KARLÍK, Petr a kolektiv autorů. Encyklopedický slovník češtiny. Praha: Lidové Noviny, 2002, str

12 Česká mluvnice Mluvnice češtiny II Příruční mluvnice češtiny Encyklopedický slovník češtiny Osobní zájmena X X X X Přivlastňovací zájmena X X X X Ukazovací zájmena X X X X Tázací zájmena X X X X Vztažná zájmena X X X X Neurčitá zájmena X X X X Záporná zájmena X X X Identifikační zájmena X Totalizující zájmena X X Vymezovací zájmena X X X Prvním rozdílem v tabulce je chybějící skupina záporných zájmen v PMČ. Do skupiny záporných zájmen ostatní gramatiky řadí zájmena nic, ničí, nikdo, žádný. Tato zájmena PMČ řadí mezi tzv. zájmena totalizující kvantum, míru popírající jakékoli množství. Další rozdíl, který se opět týká PMČ, je zvláštní skupina tzv. identifikačních zájmen. Skupina zájmen identifikačních je ještě dále dělena na zájmena s významem totožnosti a netotožnosti (odlišnosti). Do skupiny zájmen vyjadřujících totožnost patří zájmena týž/tentýž, ten samý. Do druhé skupiny patří zájmeno jiný a vedle něj se také 12

13 používá spojení výrazu druhý s konkrétními podstatnými jmény. Zájmena týž/tentýž a ten samý řadí ESČ mezi zájmena ukazovací. Zájmena jiný a druhý řadí do skupiny negativních identifikátorů, které jsou podskupinou vymezovacích zájmen. MČ II řadí zájmena týž/tentýž a ten samý mezi zájmena vymezovací. Zájmena jiný a druhý řadí stejně jako ESČ do skupiny negativních identifikátorů. ČM řadí zájmena týž/tentýž a ten samý také do skupiny zájmen vymezovacích. K zájmenům jiný a druhý se nevyjadřuje. Všechny tři příručky, řadí zájmena týž/tentýž a ten samý do stejně nazvané skupiny, tzv. zájmen vymezovacích. Skupina zájmen zvaných totalizující zájmena (totalizátory) je společná pro PMČ a MČ II. Jeden rozdíl mezi těmito dvěma gramatikami ale najdeme. Zatímco MČ II do této skupiny řadí zájmena všechen, veškerý, oba, každý a sám, PMČ do ní navíc řadí pro jiné gramatiky skupinu záporných zájmen. ESČ tato zájmena řadí do zájmen vymezovacích (do jejich podskupiny zvanou totální identifikátory). ČM tato zájmena také řadí do skupiny zájmen vymezovacích. Dvě gramatiky tedy tato zájmena řadí mezi zájmena totalizující a dvě mezi zájmena vymezovací. Posledním rozdílem týkajícím se dělení v českém jazyce je skupina zájmen vymezovacích. Tuto skupinu mají ESČ, MČ II a ČM. PMČ tuto skupiny zájmen. Zájmena všechen, veškerý, sám, každý patřící do této skupiny, řadí do skupiny zájmen totalizujících, jež vyjadřují význam úplného množství. 20 V této poslední části uvádím příklady zájmen, jež se řadí do jednotlivých skupin zájmen, které jsou pro všechny čtyři gramatické příručky stejné. Také uvádím příklady u zájmen záporných a vymezovacích i přesto, že je PMČ neuvádí. Ta tyto dvě skupiny zájmen sloučila v jednu, tzv. totalizující zájmena (viz výše). Mezi zájmena osobní patří já, ty, my, oni, se, do skupiny přivlastňovacích můj, jeho, náš, svůj, mezi zájmena ukazovací ten, onen, takový, mezi tázací kdo, co, jaký, čí, mezi zájmena vztažná kdo, co, který, jenž, do zájmen neurčitých někdo, ledakdo, kdokoli, k zájmenům záporným se řadí zájmena nic, ničí, nijaký, žádný a mezi zájmena vymezovací patří zájmena všechen, veškerý a každý. 20 GREPL, Miroslav a kolektiv autorů. Příruční mluvnice češtiny. Praha: Lidové Noviny, 1995, str. 294, HAVRÁNEK, Bohuslav a JEDLIČKA, Alois. Česká mluvnice. Praha: SPN, 1988, str KOMÁREK, Miroslav a kolektiv autorů. Mluvnice češtiny (2) Tvarosloví. Praha: Academia, 1986, str. 98. KARLÍK, Petr a kolektiv autorů. Encyklopedický slovník češtiny. Praha: Lidové Noviny, 2002, str

14 1.4 Bulharské názvosloví Následující tabulka představuje jednotlivé názvy bulharských skupin (druhů) zájmen u jednotlivých autorů gramatik, tak jak se na ně dívají z hlediska jejich významu. V řádcích jsou napsané skupiny zájmen v bulharských termínech, sloupce poté znázorňují, zda autor danou skupinu ve své gramatice rozlišuje či nikoli. Je-li řádek vyplněn křížkem, znamená to, že tuto skupinu autor ve své gramatice má. Podíváme-li se pozorně, všimneme si, že až na dvě výjimky se autoři ve svém dělení naprosto shodují. Onou výjimkou je Ljubomir Andrejčin a Stano Georgiev, kteří na rozdíl od zbytku autorů zájmena zvratná nepovažují za samostatnou skupinu, ale věnují se jim v rámci osobních a přivlastňovacích zájmen. Je to nejspíš z toho důvodu, že se tvar těchto zájmen odvíjí od těchto dvou skupin. Proto pro ně není nezbytné, aby zájmena zvratná měla vlastní skupinu, jsoucí na stejné úrovni jako skupiny ostatní. Podle tohoto názvosloví se v bulharském jazyce rozlišuje 9, resp. 8 skupin zájmen dle jejich významu. Zde uvádím k jednotlivým druhům zájmen několik příkladů pro lepší představu toho, jak vypadají jednotlivé skupiny. Mezi лични местоимения patří zájmena аз, тие, ние, то, те, do skupiny притежателни местоимения patří мой, наш, техен, skupinu възвратни местоимения zastupují pouze dvě zájmena, a to себе а свой. Do skupiny показателни местоимения se řadí zájmena това, тази, онакива, такова, skupina zájmen въпросителни местоимения zahrnuje zájmena какво, колцина, що, кой aj. Do skupiny относителни местоимения patří zájmena който, каквото, чиито aj. Неопределителни местоимения je skupinou velmi různorodou zahrnující zájmena някой, нечие, еди- кой, кой да е, колкото и да е aj. Do skupiny oтрицателни местоимения patří никой, никое, ничии aj. Do poslední bulharské skupiny обобщителни местоимения se řadí například zájmena всеки, всичката aj. 14

15 Българска Граматика Морфология Основна граматика на на български българска български книжовен език книжовен език граматика Лични местоимения X X X X Притежателни местоимения X X X X Възвратни местоимения X X Показателни местоимения X X X X Въпросителни местоимения X X X X Относителни местоимения X X X X Неопределителни местоимения X X X X Отрицателни местоимения X X X X Обобщителни местоимения X X X X 1.5 Komparace názvosloví Při komparaci názvosloví v obou jazycích, budeme vycházet z českého dělení, k němuž se kloní MČ II a bulharské gramatiky. Prvním rozdílem, který při komparaci vidíme, je 9 bulharských skupin zájmen oproti českým 8 skupinám. Je to způsobeno tím, že bulharští autoři neřadí zvratná zájmena k osobním a přivlastňovacím zájmenům jako čeští, ale mají pro ně skupinu възвратни 15

16 лични и притежателни местоимения. Berou ji jako skupinu samostatnou a stavící ji na stejnou úroveň jako ostatní skupiny v rámci dělení zájmen. Zbylé české termíny mají svůj bulharský ekvivalent v podobě samostatné skupiny zájmen. Českému termínu osobní zájmena v bulharské terminologii odpovídá termín лични местоимения, termínu přivlastňovací zájmena termín притежателни местоимения, zájmenům ukazovacím odpovídají показателни местоимения, zájmena tázací mají v bulharském jazyce název въпросителни местоимения, zájmena vztažná jsou oтносителни местоимения, zájmena neurčitá se nazývají неопределителни местоимения, zájmena záporná jsou oтрицателни местоимения a poslední skupinou v českém jazyce jsou zájmena totalizující v bulharském jazyce oбобщителни местоимения. Tomuto bulharskému termínu by v českém jazyce mohl odpovídat termín vymezovací zájmena. 21 Identifikační zájmena v bulharském jazyce nemají svůj termínový ekvivalent. V další kapitole, kde budu srovnávat jednotlivé druhy zájmen, uvidíme, zda se jedná o skupiny, jež jsou i svým složením v obou jazycích stejné, či se jedná pouze o shodu v názvu. 1.6 Skloňování zájmen Skloňování (deklinace), bulharským termínem склонене, je tvoření pádových forem u ohebných slovních druhů, tedy i u zájmen. Zájmena jsou v českém jazyce jako skloňovaná skupina velmi nesourodá, u které se vyskytují různé druhy skloňování. U některých zájmen dokonce dochází k absenci některých pádů (zvratné osobní zájmeno se). U jiných zase dochází k absenci pádových morfů, což znamená, že jsou tato zájmena nesklonná (přivlastňovací jeho, jejich a vztažná jehož a jejichž). 22 V bulharském jazyce je tato problematika velmi jednoduchá. Bulharský jazyk si nezachoval deklinaci jako takovou. Bulharská jména se neskloňují (podstatná jména si zachovala pouze vokativ, přídavná jména ani číslovky nemají žádné pády), pouze 21 Zlata Kufnerová ve své Stručné mluvnici bulharštiny skupinu oбобщителни местоимения pojmenovává jako skupinu zájmen určovacích. KUFNEROVÁ, Zlata. Stručná mluvnice bulharštiny. Praha: Academia, 2000, str KARLÍK, Petr a kolektiv autorů. Encyklopedický slovník češtiny. Praha: Lidové Noviny, 2002, str

17 zájmena si zachovala některé pádové formy pro nominativ (именителен падеж), akuzativ (винителен падеж) a dativ (дателен падеж). V českém jazyce se u zájmen vyskytuje několik deklinačních druhů. Rozdíl nacházíme i mezi rodovými a bezrodými zájmeny. Bezrodá zájmena já, ty, my, vy, sebe mají pádové tvary substantivního typu. U osobního zvratného zájmena sebe se nevyjadřuje 1.pád. Je to způsobeno tím, že se toto zájmeno vztahuje většinou k subjektu věty a proto je nemožné, aby bylo schopno vyjádřit nominativ. Jeho funkce je reflexivní. 23 Do této skupiny bezrodých zájmen se řadí i přivlastňovací zájmena jeho, jejich a vztažná zájmena jehož, jejichž, která jsou nesklonná a pro všechny tři rody mají pouze jeden neměnný tvar. Původem jsou to ustrnulé tvary pro 2. pád zájmen on, oni, ustálené ve funkci přívlastku a doplňující tak tvary adjektivní, jež jsou pro tuto funkci primární. Nesklonné jsou z důvodu nemožnosti, aby u nich došlo k adjektivizaci, jako tomu bylo u přivlastňovacího zájmena její (také původně 2. pád zájmena ona). Ovšem koncovka í adjektivizaci umožnila a proto není tento tvar nesklonný. 24 Z funkčního hlediska by do této skupiny měla patřit i zájmena kdo a co, přestože mají určité znaky rodovosti. Zájmeno kdo se chová jako jméno mužského rodu životného a zájmeno co se chová jako jméno středního rodu (viz dále). 25 Oproti bezrodým zájmenům se u rodových zájmen v českém jazyce vyskytují hned dva různé druhy deklinace. Jednak je to deklinace zájmenná a jednak deklinace adjektivní. Také je několik zájmen, která mají skloňování mající znaky více deklinací dohromady. 26 Zájmenná deklinace se dělí do tří skupin: tvrdá měkká smíšená měkká i tvrdá. Do první skupiny, tvrdé deklinace, patří zájmena ten (ta, to), onen a zájmeno kdo, včetně svých odvozenin někdo, leckdo aj. Do druhé skupiny, deklinace měkké, spadají zájmena náš, váš, on, jenž a zájmeno co, i se svými odvozeninami něco, cokoliv aj. Podle poslední skupiny zájmenného skloňování, smíšené deklinace, se skloňuje zájmeno všechen a jeho varianty. 23 HUBÁČEK, Jaroslav a kolektiv. Čeština pro učitele. Český Těšín: VADE MECUM, 1998, str ČECHOVÁ, Marie a kolektiv autorů. Čeština-řeč a jazyk. Praha: ISV nakladatelství, 2000, str Viz tamtéž, str Viz tamtéž, str

18 Adjektivní deklinace se dělí na dvě skupiny: tvrdá měkká Do první skupiny tvrdé deklinace, tedy dle adjektivního vzoru mladý, se zařazují zájmena jaký a jeho odvozeniny, který, kterýsi, každý, samý, takový, veškerý, žádný. Do skupiny měkké deklinace, tedy dle adjektivního vzoru jarní, se řadí zájmena její(ž), čí a jeho odvozeniny něčí, ničí aj. Kromě těchto dvou typů deklinací se u zájmen vyskytuje skupina zájmen, jenž mají zvláštní tvary při skloňování. Týká se to zájmena sám, zájmen můj, tvůj a svůj a zájmena týž, i jeho delší podoby tentýž. Zájmeno sám má dlouhé tvary podle vzoru mladý, v 1. a 4.pádu singuláru i plurálu má krátké tvary, které jsou shodné s tvary substantiv. Zájmena můj, tvůj, svůj mají tvary dlouhé dle vzoru mladý, také tvary dubletní a také tvary zájmenného skloňování měkkého (zájmena moji, mojí). Zájmeno týž/tentýž má tvary dva. Jednoduchý tvar týž se skloňuje dle vzoru mladý, tedy jako tvrdá deklinace. Složený tvar tentýž má ve své první části zájmeno ten, skloňující se dle zájmenné deklinace tvrdé a ve druhé části neměnný morfém, kterým je přípona též. Nesklonná zájmena jsou přivlastňovací jeho, jejich a vztažná jehož, jejichž, která mají pro všechny rody, obě čísla a všechny pády jeden neměnný tvar (viz výše). 27 Jak už je uvedena zmínka v úvodu podkapitoly, v bulharském jazyce neexistuje deklinace jako v českém jazyce. V bulharském jazyce si pouze některá zájmena zachovala své staré pádové formy. Tyto dochované pádové formy se týkají nominativu (именителен падеж), akuzativu (винителен падеж) a dativu (дателен падеж). Ostatní pády bulharský jazyk vyjadřuje pomocí předložek. Tyto pádové formy se týkají především osobních zájmen (лични местоимения), kde se v akuzativu a dativu vyskytují dlouhé a krátké tvary zájmen. Stejně jako v českém jazyce, ani v bulharském jazyce zvratné osobní zájmeno (възвратно лично местоимение) nevyjadřuje nominativ. U zájmen tázacích (въпросителни местоимения), vztažných (относителни месотимения), neurčitých (неопределителни местоимения), záporných (отрицателни местоимения) a totalizujících (обощителни местоимения) se pádové formy pro akuzativ a dativ dochovaly pouze pro zájmena mužského rodu jednotného čísla vyjadřující životnost (кой, който, някой, никой, всеки, всякой). 27 ČECHOVÁ, Marie a kolektiv autorů. Čeština-řeč a jazyk. Praha: ISV nakladatelství, 2000, str

19 1.7 Slovosled samostatných tvarů zájmen Slovosled tvarů samostatných zájmen je v obou jazycích důležitý. Pokud se týká jejich postavení ve větách, platí pro ně určitá pravidla. Jelikož jsou tyto tvary enklitické, nemohou stát nikdy na začátku věty. Zpravidla stávají ve větách až na druhém místě, většinou za slovesným tvarem (Ukážu ti můj dům. Ще ти покажа къщата ми.). Výjimkou v tomto případě jsou v češtině tvary s předložkou, které mohou stát na začátku věty (S ním to dokážu.). V bulharštině tato možnost není neznámá, spíše se spojení s předložkou dává za slovesný tvar (Отивам с тебе.). Sejdou-li se ve větě dva tvary zájmen, pořadí je následující: 3. pád a po něm 4. pád (Dej mi to. Дай ми го. Kdo mi to dá? Кой ми го даде?). Ani v tomto případě nemohou stát tvary na prvním místě ve větě. Pro zvratné tvary zájmena platí pravidlo, že stojí co nejblíže slovesu, nejlépe hned za jeho tvarem (Umývám se. Измих се.). Pokud máme ve větě pomocné sloveso být (съм) je enklitický tvar zájmena za jeho tvarem (Včera jsem tě hledal. Вчера си ме търсил.). Pro 3. osobu singuláru je v bulharštině typické postavení enklitika před slovesným tvarem Вчера ме е търсил. V češtině by tato věta zněla Včera mě hledal. Pokud narazíme na zápornou větu, najdeme v obou jazycích rozdíl, způsobený různým tvořením záporného tvaru slovesa. V češtině bude záporná věta znít Nevidím ho a enklitika budou stát za záporným slovesným tvarem. V bulharštině budou enklitika stát mezi zápornou částicí не a mezi tvarem slovesa Не го виждам. V těchto případech, jindy nepřízvučná enklitika, dostávají svůj přízvuk. Enklitická přivlastňovací zájmena, která najdeme pouze v bulharštině, stojí zpravidla za podstatným jménem (pokud stojí samostatně) nebo po prvním určení ve větě (главата ми, приличаше на гъби) АНДРЕЙЧИН, Любомир. Основна българска граматика. София: Наука и изкуствно, 1978 г., стр TRÁVNÍČEK, František. Mluvnice spisovné češtiny. Část 2., Skladba. Praha : Slovanské nakladatelství, 1951, str

20 2. Komparace jednotlivých druhů zájmen 2.1 Osobní zájmena Лични местоимения Osobní zájmena, bulharským termínem лични местоимения, jsou skupinou zájmen, jež je v obou jazycích uzavřenou množinou tvarů. V obou jazycích jsou základní skupinou zájmen a jsou to také nejčastěji používaná zájmena v řeči. Jsou to zájmena, která v komunikaci nahrazují konkrétní promlouvající osoby v dané komunikační situaci. Tato zájmena k těmto účastníkům komunikace ukazují a tyto komunikační role účastníků pojmenovávají. Velmi úzce jsou v tomto ohledu spjata s osobou u sloves. 29 V bulharském jazyce se jim také jinak říká съществителни местоимения, jelikož nahrazují vše, co se dá vyjádřit podstatnými jmény jako např. osoby, zvířata, věci aj. 30 Zajímavou zmínkou se v bulharské gramatice Petra Pašova stává vysvětlení názvu osobní zájmena (лични местоимения). Важно е да се разбере, че личните местоимения се наричат лични не защото означават лица (тоест хора), а защото имат морфологическата категория лице. Това е най-важната им характеристика. 31 Jak v bulharském, tak i v českém jazyce se tato skupina dá rozdělit na zájmena rodová (родови) a bezrodá (безродови). Do první zmíněné skupiny se řadí zájmena 3.osoby jednotného čísla v obou jazycích (on, ona, ono, той, тя, то). V množném čísle se do této skupiny řadí pouze 3. osoba v českém jazyce (oni, ony, ona). Je to z toho důvodu, že v bulharském jazyce existuje pro 3. osobu množného čísla pouze jeden tvar zájmeno те. 32 Do druhé skupiny, skupiny bezrodých zájmen, se řadí v obou jazycích zájmena pro 1. a 2. osobu singuláru i plurálu (já, ty, my, vy, аз, ти, ние, вие). Tato skupina je shodná v obou jazycích. K této skupině patří i zvratné osobní zájmeno sebe (себе си). O tomto zájmenu podrobněji v další podkapitole. V obou jazycích je tato skupina složena se zájmen, které jsou schopna vyjádřit tři osoby ve dvou číslech, singuláru i plurálu. První osobou jednotného čísla, zájmenem já 29 KOMÁREK, Miroslav a kolektiv autorů. Mluvnice češtiny (2) Tvarosloví. Praha: Academia, 1986, str ПАШОВ, Петър. Българска граматика. Пловдив: Хермес, 1995 г., стр ПАШОВ, Петър. Българска граматика. Пловдив: Хермес, 1995 г., стр Tento tvar by se měl řadit do skupiny zájmen bezrodých, z důvodu pouze jednoho tvaru pro všechny tři rody. Toto tvrzení je nepodložené, neboť se k tomuto problému nevyjadřuje žádná z dostupných bulharských gramatik. 20

21 (аз) se vyjadřuje mluvčí komunikace. Druhou osobou jednotného čísla ty (ти) se vyjadřuje adresát, tedy osoba, které je ono sdělení adresováno. Třetí osoba jednotného čísla je osobou vyjadřující předmět promluvy (on, ona, ono, той, тя, то), který je typický jen pro tento okamžik promluvy. 33 V množném čísle se pro 1. osobu používají zájmena my (ние), která vyjadřuje mluvčího komunikace a minimálně ještě jednu další osobu s ním během komunikačního aktu. Druhou osobu plurálu zastupuje v českém jazyce zájmeno vy, v bulharském jazyce je to zájmeno вие. Tato osoba svým názvem zahrnuje adresáta komunikace opět minimálně s jednou další osobou. Třetí osoba je prvním patrnějším rozdílem v obou jazycích. Zatímco v českém jazyce je 3. osoba plurálu schopna vyjádřit i kategorii mluvnického rodu a má tvary oni, ony, ona, v bulharském jazyce je pro tuto osobu jen jeden jediný tvar pro všechny tři rody (mužský, ženský, střední) те. Tato osoba zastupuje více předmětů komunikace. V obou jazycích je shoda i v pohledu na jednotlivá zájmena této skupiny. Zatímco zájmena pro 1. a 2. osobu jsou výlučně zájmena zastupující lidské bytosti, tedy člověka samotného, zájmena pro 3. osobu mohou nahrazovat jak člověka, tak i zvířata, věci či předměty. 34 Třetí osoba singuláru, mající v obou jazycích tři rody, svůj rod určuje dle podstatného jména, ke kterému se nahrazující zájmeno vztahuje. Ono je velmi velké (=stavení). On je strašně velký (=dům). Ona je celá bílá (=husa). Tой е много голям (=конят). Тя е много хубава (=къщата). То е малко послушно (=детето). Výjimkou při tomto pravidle jsou v bulharském jazyce situace kdy dojde k tzv. маскулинизация, kdy osoby ženského pohlaví nazýváme podstatnými jmény mužského rodu. Питах се на главният секретар, която се интересува за този въпрос. V této větě se v bulharském jazyce vždy použije ženský rod, v žádném případě není možný rod mužský. 35 Pokud chceme nějakým způsobem vyjádřit k určitému člověku úctu, nepoužijeme k tomuto vyjádření zájmeno ty (ти), ale místo něj zájmeno vy (вие). V těchto případech se toto zájmeno píše s počátečním velkým písmenem (Vy, Вие) ПАШОВ, Петър. Българска граматика. Пловдив: Хермес, 1995 г., стр KOMÁREK, Miroslav a kolektiv autorů. Mluvnice češtiny (2) Tvarosloví. Praha: Academia, 1986, str ПАШОВ, Петър. Българска граматика. Пловдив: Хермес, 1995 г., стр KOMÁREK, Miroslav a kolektiv autorů. Mluvnice češtiny (2) Tvarosloví. Praha: Academia, 1986, str ПАШОВ, Петър. Българска граматика. Пловдив: Хермес, 1995 г., стр Viz tamtéž, str

22 Na rozdíl od českého jazyka, kde se k této problematice nevyjadřuje žádná gramatika, se zájmena v bulharském jazyce dále dělí na tři podskupiny. Jsou to skupiny местоимения подлози (zájmena podměty), местоимения преки допълнения (zájmena přímé předměty), местоимения непреки допълнения (zájmena nepřímé předměty). 37 Toto dělení je úzce spojeno z pádovými tvary, které si bulharský jazyk zachoval. Do skupiny местоимения подлози patří zájmena v jejich základních tvarech, tedy v 1. pádu, do druhé skupiny местоимения преки допълнения patří dochované zbytky 4. pádu. Třetí skupina zvaná местоимения непреки допълнения je skupinou, do níž se řadí zájmena, která jsou vyjádřena pomocí předložky a zájmena pro 4. pád. Co se týče tvarů zájmen v obou jazycích se ve 4. a 3. pádě vyskytují tzv. krátké a dlouhé tvary zájmen. Rozdílem v těchto dvou druzích tvarů je zásadní rozdíl v jejich použití. Zatímco dlouhé tvary zájmen mohou stát ve větách samostatně, krátké tvary u sebe vždy vyžadují nějakou předložku. 38 Velmi zvláštním rysem u osobních zájmen v bulharském jazyce je jejich zdvojování se ve větách. Tento jev se v českém jazyce nevyskytuje. Stejně tak se nevyskytuje v žádném jiném slovanském jazyce. 39 V bulharském jazyce tento rys vypadá tak, že se před krátký enklitický tvar dá navíc dlouhý akuzativní tvar s předložkou На него му е страх. Odborným termínem se tento jev nazývá реприза на местоимение. Krátké tvary osobních zájmen v bulharském jazyce mají ještě jednu zvláštnost, kterou je jejich přízvuk. Zatímco při užití v běžných větách, nikoli v záporných, jsou tato slova nepřízvučná, při použití v záporných větách po částici не jsou vždy přízvučné. Jediný krátký tvar, který je přízvučný vždy a tím je výjimkou v tomto paradigmatu, je tvar pro 3. pád zájmena pro třetí osobu jednotného čísla ženského rodu й. Je to z toho důvodu, aby se ve větě oddělilo zájmeno od spojky и, která je vždy nepřízvučná. 40 Krátké dativní tvary se v současné bulharštině používají také pro přivlastňování (viz přivlastňovací zájmena). 37 V současné bulharštině se spíše než s termínem преко допълнение setkáváme s termínem пряко допълнение. Stejně je to pak se změnou samohlásky v termínu непрекo допълнениe. 38 GREPL, Miroslav a kolektiv autorů. Příruční mluvnice češtiny. Praha: Lidové Noviny, 1995, str ПАШОВ, Петър. Българска граматика. Пловдив: Хермес, 1995 г., стр ГЕОРГИЕВ, Станьо. Морфология на български книжовен език. Велико Търновo: АБАГАР, 1996 г., стр Viz tamtéž, str

23 2.1.1 Osobní zájmeno zvratné Лично възвратно местоимение Tvary tohoto zájmena se nachází v obou jazycích, a to jak v dlouhém tvaru, tak i v krátkém tvaru. Je to zájmeno zastupující takový jmenný výraz, označující ve větě tutéž identitu jako výraz v podmětu. Může se vztahovat i ke konateli děje vyjádřeného infinitivním tvarem. Jednou z možností je i vyjádření vztahu k objektu děje označuje tutéž identitu jako je výraz v předmětu. Zájmeno vyjadřuje, že osoba nebo věc naznačená zájmenem je totožná s původcem děje (Děvče se myje místo Děvče myje děvče. Момиче се мие вместо Момиче мие момиче.) 41 V českém jazyce se delší tvary sobě, sebe používají vždy na začátku věty, po pauze a po předložce. V těchto případech se nikdy nemohou použít krátké tvary se, si. Jelikož tyto tvary jsou pro všechny rody, osoby i čísla stejné, zájmeno se řadí mezi bezrodé. Je to zájmeno, které nemůže vzhledem ke své funkci vyjadřovat první pád. 42 V bulharském jazyce se toto zájmeno v charakteristikách shoduje s charakteristikami v českém jazyce. Zájmeno má tvary себе си, се, си. Toto zájmeno také v bulharském jazyce nevyjadřuje první pád. Je pro všechny osoby, obě čísla a všechny rody neměnné. Dlouhý tvar se používá po předložce на (на себе си, със себе си...). Krátký tvar се je tvarem pro vyjádření přímého předmětu (4. pádu) a tvar си vyjadřuje nepřímý předmět (3. pádu). Tyto dva tvary se také nerozlišují podle rodu, čísla ani osoby. Je pro všechny tyto kategorie stejné a neměnné. V některých případech je možné ve stejném druhu věty použít buď dlouhý nebo krátký tvar a význam věty zůstane stejný. Аз се наказвам. = Аз наказвам себе си. Аз си налагам наказание. = Аз налагам наказение на себе си. Nemožné je použít tyto věty Аз ми наказвам. Аз ми налагам наказание Přivlastňovací zájmena Притежателни местоимения Те квалифицират лицето или предмета като притежател и затова могат да се отнасят към такива изрази, които съдържат отношение на притежание. 41 GREPL, Miroslav a kolektiv autorů. Příruční mluvnice češtiny. Praha: Lidové Noviny, 1995, str ČECHOVÁ, Marie a kolektiv autorů. Čeština-řeč a jazyk. Praha: ISV nakladatelství, 2000, str GREPL, Miroslav a kolektiv autorů. Příruční mluvnice češtiny. Praha: Lidové Noviny, 1995, str ПАШОВ, Петър. Българска граматика. Пловдив: Хермес, 1995 г., стр

24 По произход се свързват с личните местоимения. Като тях имат форми за лице, които са пълни и кратки. 44 Tato skupina zájmen je stejně jako skupina osobních zájmen uzavřenou skupinou, která je velmi důležitá k vyjádření vztahu posesivity neboli přivlastňování, přináležitosti. Zájmena nahrazují přivlastňovací přídavná jména nebo jiné přivlastňovací výrazy, tvořené od jmen osob nebo předmětů, které jsou známé pro mluvící osobu. Je to skupina odpovídající na otázku čí, v bulharském jazyce чий. V obou jazycích je tato skupina stejná pokud se týká shody názvu. Pokud se týká tvarů, náležejících do této skupiny, v bulharském jazyce nalezneme oproti českému jazyku menší rozdíl. Tímto rozdílem jsou krátké tvary osobních zájmen, které vyjadřují posesivitu. Takové tvary český jazyk nemá. Přivlastňovací zájmena se kladou před jméno jako shodný přívlastek. Tento rys je shodný pro oba jazyky. Tvary přivlastňovacích zájmen jsou tvary vyjadřující přivlastňování různým mluvnickým osobám. Tato skupina v obou jazycích je velmi úzce spjata se skupinou osobních zájmen. Tato skupina je v obou jazycích skupinou zájmen řadících se mezí skupinu zájmen rodových. V českém jazyce patří do této skupiny patří zájmena přivlastňující všem třem osobám v obou číslech. Stejně se k této problematice staví i bulharský jazyk. Stejně tak v obou jazycích zájmena jsou schopna vyjádřit i gramatický rod. Rod i číslo jsou shodné s rodem a číslem jména, k němuž se daný tvar přivlastňovacího zájmena vztahuje. V českém jazyce do této skupiny patří zájmena můj, tvůj, jeho, její, náš, váš a jejich. Zájmeno můj má v ženském rodě tvar má, moje, v středním rodě tvar mé, moje. Rodové tvary pro zájmeno tvůj jsou pro ženský rod tvá, tvoje a pro střední tvé, tvoje, což znamená shodu s paradigmatem pro zájmeno můj. Tvar jeho je společný pro jména mužského, ženského i středního rodu. Pro tvar její platí stejné pravidlo jako pro tvar jeho, tedy shodný tvar pro všechny tři rody. Zájmena pro množné číslo jsou také schopna vyjádřit svými tvary všechny tří rody. Pro zájmeno náš platí tvar naše jak pro ženský, tak i pro střední rod. Pro přivlastňování více věcí se používá tvar naši. Tvar náš je typický pro mužský rod. Stejné paradigma platí pro přivlastňovací zájmeno druhé osoby váš. Tento tvar je platný pro mužský rod. Pro ženský a střední rod je typický tvar 44 ГЕОРГИЕВ, Станьо. Морфология на български книжовен език. Велико Търновo: АБАГАР, 1996 г., стр

25 vaše. Pro množné číslo přivlastňovaných předmětů je typický tvar vaši. Třetí osoba množného čísla má pro vyjádření posesivity pro všechny tři rody a obě čísla pouze jeden tvar, a to zájmeno jejich. Tento tvar je jednotný pro všechny tři rody a pro jednotné i množné číslo. 45 V bulharském jazyce je toto paradigma složitější. Je to způsobeno existencí také krátkých tvarů přivlastňovacích zájmen, které jsou totožné s krátkými dativními tvary osobních zájmen. 46 Stejně jako v českém jazyce jsou tato zájmena úzce spojena se zájmeny osobními. Shodou je schopnost vyjádřit gramatický rod mužský, ženský a střední. Tvary zájmen jsou závislé na rodu a čísle přivlastňovaného předmětu či osoby. Rod a číslo se u zájmen vyjadřujeme koncovkou. Pokud se jedná o tento druh zájmen po morfologické stránce, jsou v mnoha ohledech shodná s přídavnými jmény, a také se podle toho chovají. Stejně jako přídavná jména se mění dle rodu a čísla v závislosti na rodu a čísle jména, k němuž se vztahují. 47 Do skupiny přivlastňovacích zájmen v bulharském jazyce patří zájmena мой, твой, негов, неин, наш, ваш, техен. 48 Stejně jako v českém jazyce i v těchto případech jsou zájmena schopna přes různé koncovky vyjádřit gramatický rod a číslo. Zájmeno мой má tento tvar pro mužský rod, pro ženský rod se používá tvar моя, pro střední rod se používá tvar мое a pro množné číslo tvar мои. Zájmeno твой je tvar náležící mužskému rodu, pro ženský rod je typický tvar твоя, pro střední rod tvar твое а množné číslo vyjadřuje tvar мои. Pokud se jedná o třetí osobu jednotného čísla, zde je paradigma o něco složitější. Záleží totiž také na rodu, kterého je ona osoba, které se přivlastňuje. Proto je u této osoby více tvarů než u ostatních osob. Je-li osoba, které se přivlastňuje, mužského rodu používají se tvary негов pro rod mužský, негова pro rod ženský, pro střední rod je typický tvar негово a pro více předmětů se používá tvaru негови. Je-li tato osoba rodu ženského, jsou v bulharském jazyce typické tvary неин pro mužský rod, нейна pro rod ženský, нейно pro rod střední a pro množné číslo tvar нейни. Přivlastňujeme-li někomu nebo spíše něčemu ve středním rodě používáme tvarů, které jsou totožné s tvary pro rod mužský (viz výše). V českém jazyce mají tvary přivlastňovacího zájmena pro 3. osobu jednotného čísla tvary jeho, její, jeho, které jsou 45 GREPL, Miroslav a kolektiv autorů. Příruční mluvnice češtiny. Praha: Lidové Noviny, 1995, str КУЦАРОВ, Иван и другите. Съвременен български език. София: Петър Берон, 1999 г., стр ПАШОВ, Петър. Българска граматика. Пловдив: Хермес, 1995 г., стр Jsou utvořena od pádových forem zájmen osobních. АНДРЕЙЧИН, Любомир. Основна българска граматика. София: Наука и изкуствно, 1978 г., стр

26 společné pro všechny tři rody. Toto je výrazný rozdíl. Pro přivlastňování osobám v první osobě množného čísla se používá pro mužský rod tvar наш, pro ženský rod tvar наша, pro střední rod tvar наше а pro množné číslo je typický tvar наши. Pro druhou osobu množného čísla je pro mužský rod typický tvar ваш, pro ženský rod je to tvar ваша, pro rod střední se používá tvaru ваше a pro množné číslo tvar ваши. Pro poslední osobu množného čísla, tedy osobu třetí, se používají tvary техен pro mužský rod, тяхна pro rod ženský, тяхно pro rod střední a pro množné číslo tvar техни. V českém jazyce je pro 3. osobu plurálu tvar jejich, který je stejný pro všechny tři rody. Dlouhé tvary obvykle ve větě zastupují různé pozice jako např. přímý předmět, podmět či příslovečné určení. Nejčastěji se ve větách objevují jako přívlastek přímý. Tyto tvary se používají při nutnosti zdůraznění přivlastňování. 49 Rysem, který se nachází pouze v bulharském jazyce, je možnost vyjádření vztahu přivlastňování přes krátké dativní tvary osobních zájmen. Těmito tvary jsou zájmena ми, ти, му, и, ни, ви, им. Jsou to tvary, které jsou vždy nepřízvučné. 50 Tyto tvary jsou enklitické, což znamená, že stojí za slovem vyjadřujícím předmět, k němuž se vztahují. Jsou to tvary, které se neshodují v rodě s oním slovem, k němuž se váží. Uvedené tvary jsou shodné pro všechny tři rody (mužský, ženský i střední rod), брат ми, сестра и, кучето ни, университета им. Jak je patrné z těchto příkladů, je také rozdíl, k jakému typu slova se tvar zájmena váže. Jedná-li se totiž o slova, která vyjadřují příslušníky rodiny, nejsou před enklitiky slova s určitým členem. V ostatních případech se tyto tvary vždy používají po slovech s určitým členem. Rodinní příslušníci jsou jedinou výjimkou. Tyto tvary jsou v současném bulharském jazyce rysem, který je velmi často používán, ať už v mluveném či psaném projevu. Tento rys je také používán častěji než tvary dlouhé, které mohou stát ve větě i samostatně. Krátké tvary musí stát ve větě vždy s nějakým dalším jménem. 51 Pro oficiální dokumenty a dopisy, jsou-li psány ve druhé osobě množného čísla, se k vyjádření uctivosti přivlastňovací zájmena píší s počátečním velkým písmenem (Váš, Tvůj, Ваш, Твой). 49 ПАШОВ, Петър. Българска граматика. Пловдив: Хермес, 1995 г., стр Jediný vždy přízvučný tvar je tvar pro 3.osobu ženského rodu v akuzativu jednotného čísla и kvůli odlišení se od předložky и, která je vždy nepřízvučná. 51 ПАШОВ, Петър. Българска граматика. Пловдив: Хермес, 1995 г., стр

27 Rozdílem, který je podstatný, je schopnost bulharských přivlastňovacích zájmen přibírat ke svému tvaru určitý člen. 52 Takovou možnost český jazyk nemá, jelikož nemá určitý člen, který by se připojoval k samotnému tvaru zájmena. Členy, které zájmena přibírají jsou shodné s těmi, které přibírají přídavná jména. Možnost přibírat člen mají pouze dlouhé tvary přivlastňovacích zájmen. U první a druhé osoby mužského rodu jednotného čísla se k tvaru zájmena мой přidá člen a vznikne s dlouhým členem tvar моят a s krátkým členem tvar моя, ke tvaru zájmena твой se přidá dlouhý člen a vznikne tvar твоят, s krátkým členem tvar твоя. Zbylé tvary u mužského rodu ještě navíc přibírají samohlásku и před tvar určitého členu (неговият, нашият). Použití typu členu je analogické s použitím u přídavných jmen. Upřesňuje-li se podmět použije se dlouhý člen, pokud se ve větě upřesňuje přívlastek používá se krátký člen. Dlouhý a krátký člen se týká pouze mužského rodu. Pro ženský rod se používá člen та, pro střední rod člen то a pro možné číslo je to člen ти. 53 V mluveném spisovním jazyce a v básnické řeči se můžeme setkat s dubletními tvary přivlastňovacích zájmen se členy. Tyto druhé tvary jsou zkrácené o jednu slabiku. Místo tvaru моята se můžeme setkat s tvarem мойта, místo tvaru вашата tvar вашта. 54 Pravopisná poznámka: Tvar pro třetí osobu přivlastňovacího zájmena bez členu неин je dvouslabičný tvar, který se píše se samohláskou -и-, je-li tento tvar ale se členem píše se ale s -й- (нейният). Ostatní tvary, vytvořené od osobního zájmena нея se píší se hláskou -й-: нейна, нейта, нейно, нейното, нейни, нейните. 55 Tato skupina si v bulharském jazyce nezachovala žádné pozůstatky pádové flexe. Oproti tomu je v českém jazyce skupina přivlastňovacích zájmen, co se týče deklinace, velmi nesourodou skupinou slov. Zájmena můj, tvůj mají při skloňování jednak tvary adjektivní deklinace dle vzoru mladý, ale také tvary dubletní v některých pádech zájmenného skloňování měkkého. Tvar zájmena její se skloňuje dle adjektivní deklinace podle vzoru jarní. Tvary náš a váš mají zájmenné skloňování měkké. Tvary jeho a jejich jsou tvary nesklonné Z celé skupiny zájmen je tato skupina v bulharském jazyce jedinou, která je schopná určitý člen ke svým tvarům přibírat. АНДРЕЙЧИН, Любомир. Основна българска граматика. София: Наука и изкуствно, 1978 г., стр СТОЯНОВ, Стоян. Граматика на български книжовен език. София: Наука и изкуство, 1964 г., стр Viz tamtéž, str Viz tamtéž, str Podrobněji ČECHOVÁ, Marie a kolektiv autorů. Čeština-řeč a jazyk. Praha: ISV nakladatelství, 2000, str. 211, 213, 214,