Slovní druhy. Ohebné i neohebné

Transkript

1 Slovní druhy Ohebné i neohebné

2 Slovní druhy 1. Podstatná jména 2. Přídavná jména 3. Zájmena 4. Číslovky 5. Slovesa 6. Příslovce 7. Předložky 8. Spojky 9. Částice 10. Citoslovce

3 Podstatná jména názvy osob, zvířat, věcí, vlastností a dějů jsou ohebná!!! Určujeme u nich rod (mužský, ženský a střední), číslo(jednotné a množné), pád (1.-7.),vzor názvy osob, př.: učitel, horník, dobrák, chodec, správce, Antonín, Petra názvy zvířat, př.: tygr, kamzík, mlok skvrnitý názvy věcí, př.: mýdlo, letadlo, kompas, mapa

4 Pády podst.jmen Pád Otázka Jednotné číslo Množné číslo 1. Kdo, co? muž muži 2. (Bez) koho, čeho? muže mužů 3. Komu, čemu? muži mužům 4. (Pro) koho, co? muže muže 5. Oslovujeme, voláme! muži! muži! 6. (O) kom, (o) čem? (o) muži (o) mužích 7. (S) kým, (s) čím? (s)mužem (s) Muži

5 Přídavná jména vyjadřují vlastnosti osob, zvířat, věcí jsou ohebná!!! skloňují se v rodě (mužský, ženský, střední), čísle (jednotné, množné), pádu (1. 7.) přídavná jména se stupňují (hezký, hezčí, nejhezčí) příklady př.jmen: mladýkluk, divokýpes, splašená dívka, nemocné dítě

6 Zájmena slova, která sama neoznačují osobu, zvíře, věc, nýbrž jen je zastupují. jsou ohebná!!! druhy zájmen: 1. osobní (já, ty on, ona, ono, my, vy, oni, ony, ona, se, si) 2. přivlastňovací (můj, tvůj, jeho, její, náš, váš, jejich, svůj) 3. ukazovací (ten, tento, tenhle, onen, takový ) 4. tázací (Kdo? Co? Jaký? Který? Čí?) 5. vztažná (kdo, co, jaký, který, čí, jenž) 6. neurčitá (někdo, něco, něčí, leckdo, kdosi, kterýsi ) 7. záporná (nikdo, nic, nijaký, ničí, žádný)

7 Číslovky slova významu číselného; označují určitý nebo neurčitý počet, množství, pořadí atd., rozdělujeme je tak na číslovky určité a neurčité jsou ohebné!!! druhy číslovek: 1. základní (jeden, deset, sto, tisíc ) 2. řadové(první, padesátý, stý, pětadvacátý ) 3. druhové (dvojí, čtverý, paterý ) 4. násobné (dvojnásobný, stonásobný, pětkrát, jednou, tisíckrát )

8 Slovesa vyjadřují děj, činnost jsou ohebná!!! časují se v osobě (1., 2., 3.), čísle (jednotné, množné), času(minulý, přítomný, budoucí) dále u nich můžeme určit i způsob (oznamovací, rozkazovací, podmiňovací) mohou mít určitý(lze u něj určit mluvnické kategorie) a neurčitý tvar (neboli infinitiv) rozlišujeme slovesný tvar jednoduchý (píšu) nebo složený(psal jsem)

9 Příslovce slova neohebná, která vyjadřují různé bližší okolnosti dějů a vlastností, jako místo (zde), čas (teď), způsob (dobře, pilně), míru, příčinu, důvod příslovečné spřežky píšeme dohromady: doleva, zleva, naplno, odjinud, potom, přesto, zčásti, pokaždé

10 Předložky slova neohebná, která vyjadřují podobné okolnosti jako příslovce, totiž místo, čas, způsob,příčinu jejich význam se projevuje až ve spojení se jmény (podstatnými, přídavnými, zájmeny, číslovkami) z předložek vlastních se pojí: s 2.pádem: bez, do, od, u, z s 3.pádem: k, proti se 4.pádem: ob, přes, skrz se 6.pádem: při se 7.pádem: s, se

11 Spojky slova neohebná, která spojují jednotlivé členy nebo věty samy větnými členy nejsou příklady spojek: ale, avšak, protože, přestože, jestliže, že, když před těmito spojkami se většinou čárka nepíše: a, i, ani, nebo

12 Částice slova neohebná,která většinou uvozují samostatné věty a naznačují jejich druh samy větnými členy nejsou příklady: Kéž bych dostal tu koloběžku! Zdalipak ho znáš? To je ale léto!

13 Citoslovce slova neohebná, která vyjadřují nálady, city a vůli mluvčího (ach, br, ó), na něco upozorňují (hej, hle, halo) nebo označují hlasy a zvuky (bác, žbluňk, cink, bú)