Výzkum kmenových buněk. zpráva Výzkumné služby Kongresu. Andreas Papadopulos

Transkript

1 Výzkum kmenových buněk zpráva Výzkumné služby Kongresu Andreas Papadopulos

2 1. Úvod Pro někoho vidina nové šance, pro jiné neoprávněné rozhodování o životě druhých. Takové jsou odlišné postoje, které hájí laická veřejnost v otázce výzkumu embryonálních kmenových buněk. Výzkum je velice citlivou otázkou a odpovědi na ni se od sebe liší. První skupina vidí ve výzkumu kmenových buněk možnost, jak v budoucnosti pomoci miliónům nemocných. Kmenové buňky, především pak ty odebrané z lidského embrya, mohou být schopné po patřičné proceduře vyléčit takové nemoci jako je Parkinsonova a Alzheimerova choroba, nebo cukrovka. Výzkum embryonálních kmenových buněk je zároveň světlem na konci tunelu pro lidi ochrnuté a upoutané na invalidní vozík. Na druhé straně barikády jsou odpůrci používání embryí na výzkum. Ti zastávají názor, že lidé nemají právo zasahovat do přirozeného chodu přírody a nemají právo rozhodovat o osudu lidských bytostí. Lidskou bytostí je v tomto smyslu chápáno právě embryo, které slouží vědcům jako zdroj nejefektivnějších a nejkvalitnějších kmenových buněk. V konečném důsledku se však výzkum kmenových buněk týká mnohem více oblastí než by se mohlo zdát. Na první pohled se zdá, že jde primárně o problém medicínský, ale není tomu tak. Hlavní spory probíhají na úrovni etické a samozřejmě náboženské. Na stejné úrovni probíhá plamenná diskuze i na poli ekonomickém. 2. Co jsou to kmenové buňky? Kmenová buňka je základní stavební jednotkou celého lidského buněčného systému. Nezralé buňky mají schopnost transformovat se do jakéhokoli typu speciálních buněk. Kmenové buňky se mohou tedy stát orgánem nebo tkání. Tvoří se bezprostředně po oplodnění vajíčka a ihned získávají dvě unikátní vlastnosti: a) mohou regenerovat a donekonečna vytvářet potřebný počet svých kopií; b) mohou se stát jakoukoli jinou buňkou našeho těla. 3. Druhy kmenových buněk Dospělé kmenové buňky se vyskytují v krvi z pupečníkové šňůry, v kostní dřeni nebo v placentě. (Relativně snadno je můžeme izolovat například z tukové tkáně získané po liposukci. Tato informace se bude hodit k posouzení následujícího textu, konkrétně případu z bodu 10.) Vzhledem ke snadné izolaci, dobrým růstovým vlastnostem a významným

3 schopnostem potlačení zánětlivé reakce jsou v současnosti nejvíce studovaným typem kmenových buněk. Jsou vývojově o krůček dále než embryonální kmenové buňky a mají tak omezenější diferenciační potenciál, nejsou tedy schopny přeměny ve všechny buněčné typy. Například kmenové buňky z pupečníkové krve mají podporu Evropského parlamentu. Jeho členové ve svém usnesení z 11. září 2012 vyzvali členské státy k tomu, aby se zaměřily na klinický výzkum kmenových buněk z pupečníkové krve v léčbě některých onemocnění. Tyto buňky jsou mladé, nejsou zatížené nemocí, prostředím ani léčbou. Jsou zachované v čase nula života jedince. [4] Embryonální kmenové buňky se vyskytují v lidském embryu. Je to poslední stádium, které se v děloze vyvíjí volně bez vazby na tkáň matky a které je možné kultivovat mimo živý organizmus. Embryonální kmenové buňky mají také schopnost pluripotence. To znamená, že za vhodných podmínek mohou být přeměněny na jakýkoli jiný typ buněk lidského těla. Vědci jsou schopni tento typ buněk udržovat velmi dlouhou dobu při životě i mimo tělo matky a po přidání potřebných látek jsou schopni vyvolat jejich přeměnu. Kmenové buňky získané z lidského zárodku mají pro současnou vědu největší potenciál, jelikož jsou nejmladšími buňkami vůbec a jejich následná transformace do jiné podoby je nejefektivnější. Značnou nevýhodou je častý vznik genetických abnormalit u kultivovaných embryonálních kmenových buněk. [1] 4. Jak se získávají? Dospělé kmenové buňky se získávají především z pupečníkové krve. Je odebrána prakticky ihned po porodu, a to ze zbytku pupeční šňůry a placenty. Následuje proces zamražení v kryokontejneru a archivace po dobu několika desítek let. Pupečníková krev se odebírá při vědomí matky a s jejím výslovným souhlasem. Neohrožuje zdraví dítěte ani matky. Proces získávání embryonálních kmenových buněk je o poznání náročnější. Získávají se ze zhruba 5 dní starého lidského zárodku, který se nachází ve stádiu blastocysty a nemá ani náznak orgánů ani krve. Jde jen o shluk buněk, ze kterého se odebere několik z nich. Díky enormní potenci kmenových buněk je možné odebrat pouze jednu, která se během velmi krátké doby dokáže rozmnožit do statisíců. Při odebírání je embryo zničeno.

4 Jako alternativa může vypadat získávání kmenových buněk pomocí terapeutického klonování. Jeho výhoda spočívá v tom, že lze předejít mnoha komplikacím při samotné aplikaci buněk do lidského organismu. Tělo takto transplantované buňky neodmítne, protože se nejedná o oplodněné vajíčko a z něj vzešlé embryo. Jde o uměle oplodněné vajíčko matky, z nějž jde po několika dnech odebrat velké množství embryonálních kmenových buněk. Celý tento proces probíhá z jediného důvodu vajíčko matky nebylo oplodněno standartní cestou, tudíž nejde o běžné embryonální buňky, které jsou předmětem sporů, nýbrž o produkt klinického testování. 5. Co mohou přinést? Lidské embryonální kmenové buňky mají schopnost pluripotence. To znamená, že za vhodných podmínek mohou být přeměněny na jakýkoli jiný typ buněk lidského těla. Potenciál, jaký představují lidské embryonální kmenové buňky pro medicínu, je zřejmý. Buňky z lidského zárodku nejsou zatím přeměněny do konkrétních orgánů, a tak se po odebrání mohou patřičnými postupy transformovat do libovolné podoby. S pomocí lidských embryonálních kmenových buněk je tak teoreticky možné nahradit v lidském těle jakékoli poškozené buňky, tkáně nebo orgány. Podle nejoptimističtějších předpokladů je možné prodloužit lidský život díky embryonálním kmenovým buňkám o více než 15 let, je hypoteticky možné zcela vyléčit Parkinsonovu nebo Alzheimerovu chorobu a porazit leukémii nebo cukrovku. Už v blízké budoucnosti bude možné si vypěstovat nové orgány jako játra, plíce, srdce nebo ledviny. Z toho důvodu je výzkum kmenových buněk považován za jedinou opravdovou odpověď pro pacienty se zhoubnými rakovinotvornými nádory. V současnosti však tyto postupy zatím nejsou v praxi uplatňovány. Dalším možným uplatněním plynoucím z pluripotentních vlastnosti kmenových buněk je testování nových léčiv. Kmenové buňky se mohou transformovat (diferencovat) do jakékoli tkáně, tudíž klasické testování na zvířatech je možné opustit a zkoušet účinky nově vyvinutých léčiv přímo na tkáních modelujících určitou nemoc. 6. Etický problém Samotný výzkum a použití dospělých kmenových buněk nevyvolává takový rozruch a etické dilema. V případě, že je výzkum kmenových buněk dán do souvislosti s etikou, morálkou a náboženstvím, pak je vždy řeč o kmenových buňkách získaných z lidských zárodků-

5 embryí. Na získání embryonálních kmenových buněk se využívají nadbytečná embrya, která byla určena k umělému oplodnění, popřípadě embrya, o která nikdo neměl zájem, a se souhlasem dárcům byla poskytnuta k vědeckým účelům. Dalším způsobem, jakým se dá získat lidský zárodek, může být tzv. terapeutické klonování, kdy je embryo vytvořeno pouze za účelem výzkumu. Základní rámec uvažování o problému nám poskytují některé klíčové dokumenty, které minimálně Evropa uznává jako základní bioetické teze. Jde především o nálezy Rady Evropy zveřejněné v Úmluvě o lidských právech a biomedicíně a ve Všeobecné deklaraci o lidském genomu a lidských právech (zejména důležité jsou články 10. a 11.) nebo v Rezoluci Evropského parlamentu o klonování člověka. Tyto listiny výslovně zakazují terapeutické klonování a za jedinou možnou cestu, kterou se dají získat embryonální kmenové buňky, považují využití embryí poskytnutých dárci pro vědecké účely. Článek 10. Žádný výzkum nebo jeho aplikace, týkající se lidského genomu, zejména v oboru biologie, genetiky a medicíny, nesmí mít přednost před respektováním lidských práv, základních svobod a lidské důstojnosti jednotlivců a nebo, pokud to přichází v úvahu, skupin lidí. Článek 11. Praktiky, které jsou v rozporu s lidskou důstojností, jako je reproduktivní klonování lidských bytostí, nesmějí být povolovány. Státy a příslušné mezinárodní organizace se vyzývají, aby spolupracovaly při zjišťování takových praktik a stanovování opatření v národním i mezinárodním měřítku nezbytných pro zajištění, že budou respektovány zásady, vyjádřené v této Deklaraci. Článek 10. a 11. ze Všeobecné deklarace o lidském genomu a lidských právech, Rada Evropy, 11. listopadu Jde již o lidskou bytost? K získání embryonální kmenové buňky je nutné zničit raný lidský zárodek. Právě moment zničení je hlavním námětem všech diskuzí a názorových střetů. V tomto nastává otázka, zda má člověk a společnost povinnost respektovat hodnotu lidského života-nenarozeného dítěte, nebo má povinnost zabránit, popřípadě zmírnit utrpení nemocných, kterým by výzkum a potenciální použití embryonálních kmenových buněk mohlo zachránit život nebo alespoň

6 zlepšit jeho kvalitu. Odpověď závisí na tom, jak je nahlíženo na lidský zárodek, jinými slovy, zda již jde o lidskou bytost. Tímto problémem se podrobně zabývá článek zpracovaný významnou švédskou odbornicí na lékařskou etiku Kristinou Hug. [1] Text mimo jiné přehledně shrnuje všechny dostupné argumenty pro a proti: I. Argumenty pro použití embrya k získání kmenových buněk: Embryo nemá žádné duševní, emocionální nebo fyzické vlastnosti, které jsou spojovány s lidskou bytostí, a proto nemá žádné zájmy, které by měly být chráněny. Embryo se nemůže vyvinout v dítě, pokud nežije v děloze. (K výzkumu embryonálních kmenových buněk se nepoužívají zárodky odebrané z těla matky). Před 14 dnem nemá embryo centrální nervový systém a tedy žádné smysly. Pokud je například při transplantaci srdce možné tento orgán vyjmout z těla dárce a implantovat do těla příjemce, pak lze takto učinit pouze, je-li si skupina ošetřujících lékařů jista, že nervový systém dárce je nefunkční a dárce je tedy zcela jistě mrtev. Za těchto předpokladů by neměl být problém použití buněk embrya, která zatím ani nemají nervový systém. Takzvaná náhradní embrya vzniklá při umělém oplodnění jsou po uplynutí lhůty pro jejich udržování v kryokontejnerech zničena. Proto je lepší je použít pro výzkum, kde mohou být prospěšná ostatním lidem. II. Argumenty proti použití embrya k získání kmenových buněk: Lidské embryo je člověkem v embryonálním stádiu, stejně jako je dítě člověkem v počátečním stádiu. Přestože embryo v tomto stádiu nemá vlastnosti člověka, osobou se stát může, a mělo by tedy mít respekt a důstojnost člověka. Pokud by byl považován za vznik osobnosti rozvoj nervové soustavy, pak by pacient, který ztratil nervové buňky během mozkové příhody, byl méně člověk než ostatní. Získání kmenových buněk z embrya zabrání jeho rozvoji obvyklým způsobem. Nestane se tím, na co bylo určeno stát se člověkem.

7 Pokud by se terapie kmenovými buňkami stala rutinním ošetřením, pak by se lidská embrya stala zdrojem léčebných materiálů. Došlo by tak ke snížení úcty k lidskému životu. V tomto sporu je důležitá optika, kterou nahlížíme na stáří embrya. Zastánci používání embryonální kmenových buněk argumentují tím, že embryo použité na získání kmenových buněk má stáří 4 5 dnů, nachází se ve stádiu blastocysty, kdy nemá základy orgánů a tvoří ho pouze shluk buněk. Na druhé straně však stojí odpůrci, kteří argumentují tím, že nelze určit začátek lidského života a nelze tak přesně definovat dobu, kdy se embryo stává lidskou bytostí, proto by v žádném případě nemělo docházet k jeho ničení. Tímto se spor přesunuje spíše na filosofickou rovinu, kde proti sobě stojí argumenty racionalistů a empiriků. Mnozí liberální politici, kteří sympatizují s výzkumem, velmi často používají výroku Cogito, ergo sum k ospravedlnění zničení zárodku, který nemá díky Descartovy logiky s bytostí nic společného. Takové zjednodušení ale nepřihlíží k argumentům opozice, ačkoliv právě v takto choulostivé otázce je nutnost vyvažování názorů nejlepším způsobem, jak se dobrat konsenzu. Mnozí zapomínají, že otázka výzkumu embryonálních kmenových buněk není hledáním jediné obecně platné pravdy, ale právě hledáním konsenzu, chcete-li morální a etické hranice. Z kvasu těchto sporů vyvstává otázka, zda by měl být výzkum na úrovni financování jednotlivými státy, tedy státním sektorem, nebo by měly finance do výzkumu plynout výhradně ze soukromého sektoru. Výzkum kmenových buněk je finančně velice náročný, je velice pravděpodobné, že pokud by stát zakázal financování ze státních zdrojů, mohlo by dojít k úpadku celého výzkumu, přestože jako takový by zakázán nebyl. I přes srovnání s vesmírným výzkumem, který je poměrně úspěšně přebírán soukromým sektorem, nastala situace útlumu výzkumu embryonálních kmenových buněk například v USA na začátku nového tisíciletí. 8. Situace v USA Americký prezident George W. Bush se za svého působení v Bílém domě velice intenzivně zasazoval za přijetí tzv. Dickey-Wickerova dodatku, který zakazuje, aby stát financoval výzkum embryonálních kmenových buněk. Republikánský prezident se netajil svou křesťanskou vírou, ostatně zhruba 50 % jeho voličů byli praktikující křesťané. Ať už

8 z náboženských nebo praktických důvodů, G. W. Bush došel k závěru, že výzkum kmenových buněk je z etických důvodů špatný a klíčový dodatek prosadil. Soukromému sektoru výzkum zakázán nebyl, a tak se všechny poznatky dostaly do rukou velkých investorů a privátního farmaceutického průmyslu. Bývalý prezident G. W. Bush však časem pochopil, jak obrovský potenciál v sobě třímá výzkum kmenových buněk, a tak povolil federální financování výzkumu na již vytvořených liniích lidských embryonálních kmenových buněk. Jinými slovy zákaz odebírání nových kmenových buněk z embryí stále platil, ale již odebrané vzorky mohly být pro vědecké účely i nadále používány. Po skončení svého mandátu se exprezident o svém kroku vyjádřil následovně: Embrya již stejně byla mrtvá a život jim nikdo vrátit nemohl. Bushův nástupce Barack Obama sliboval již při své kandidatuře za Demokratickou stranu povolení výzkumu kmenových buněk ze státních zdrojů. Po svém nástupu do funkce prezidenta tak učinil. Obamova administrativa povolila výzkum s tím, že Dickey-Wickerův dodatek je vlastně neplatný. Dodatek hovořil o tom, že nesmí být zabíjeny žádné formy lidského života, přičemž embryo označil za člověka v jeho raném stádiu. Při samotném výzkumu však embrya zabíjena nejsou (k jejich zničení dochází při jejich odebírání, které s následným výzkumem nesouvisí). Právě této skuliny využil prezident zvolený za Demokratickou stranu a výzkum financovaný z federálních peněz se opět rozjel. Odpůrci výzkumu kmenových buněk však politicky využili situace a ještě v roce 2009 podali žalobu na Obamovu vládu za to, že výzkum povolila. Zajímavostí je, že žalobu podali vědci pracující na výzkumu kmenových buněk, ovšem dospělých, tedy těch, které nejsou odebírány z lidských zárodků. Americký soudce Royc Lamberth, který dostal případ na starost, rok poté vydal předběžné opatření, na jehož základě se výzkum embryonálních kmenových buněk za státní podpory stal v USA opět ilegální. Svoje rozhodnutí tehdy soudce odůvodnil takto: Při výzkumu lidských embryonálních kmenových buněk jsou evidentně ničena lidská embrya. Pro tvorbu lidských embryonálních kmenových buněk musí být zničeno embryo, a proto i samotný výzkum na těchto buňkách závisí na ničení lidských embryonálních kmenových buněk [8]. Vláda se proti tomuto rozhodnutí úspěšně odvolala k nejvyššímu soudu a o rok později se

9 výzkum začal opět financovat ze státních zdrojů. Tato paradoxní situace trvá dodnes: Zabít embryo je hřích a zločin, jen pokud se tak děje za peníze daňových poplatníků. Dodejme, že prezident Barack Obama bude do budoucna muset vyřešit problém, který představuje existence Dickey-Wickerova dodatku. V rukou soudců, jako je R. Lamberth, může taková zbraň kdykoli explodovat. 9. Náboženský problém Jakákoliv manipulace s lidským zárodkem porušuje jeho právo na život a použití embrya na výzkum tak křesťanství považuje za nepřípustné právě proto, že je porušená nedotknutelnost lidského života. Dodejme, že Bible se o lidském zárodku nezmiňuje jediným slovem, přesto se na její obsah odvolávají skalní odpůrci výzkumu. Na druhé straně však nejvyšší církevní představitelé používaní takových embryonálních kmenových buněk, které již byly odebrány, schvalují, protože čin, který byl spáchán, už nelze zvrátit. Právě na tuto logiku navázal G. W. Bush, když povolil výzkum na již odebraných vzorcích. Ačkoliv se církev brání výzkumu embryonálních kmenových buněk, tak s dospělými buňkami je to naopak. Právě v těch spatřuje budoucnost, protože nedochází k poškození lidského zárodku. V roce 2007 papež Benedikt XVI. prohlásil, že církev finančně podpoří výzkum dospělých kmenových buněk, protože přináší příznivé výsledky, které se získávají alternativní cestou respektující lidskou existenci od jejího samotného počátku. Velmi zajímavé je také stanovisko islámu. Věda je v islámské společnosti vysoce ceněna, a proto je výzkum embryonálních kmenových buněk v podstatě povolen. Má však přísné podmínky a zdaleka ne všechny státy, ve kterých je islám dominantním náboženstvím, jsou tomuto přístupu otevřené. Stejně jako Bible, ani Korán se o lidském zárodku prakticky nezmiňuje, jediný rozdíl je tak v interpretaci obou posvátných knih. Naopak v židovské víře je člověk povinen ovlivňovat svět do takové míry, která je ku prospěchu lidstva. Židovský zákon Halacha (haloch postupovat, vyvíjet se) říká, že naděje nesmí být nikdy opuštěna a v lékařství musí být život pacienta chráněn do poslední chvíle. Jakákoli aktivita, která přispívá k pokroku, nemůže být považována za protiřečící přikázáním Boha. Naopak, představuje užitečné partnerství Boha a člověka.

10 10. Ekonomický problém Jedním z hlavních sporných bodů je otázka struktury financování výzkumu. Do budoucna nesmírně lukrativní oblast medicíny je však stále častěji spojována i s jinými hospodářskými dopady. Vzhledem k jasně pozitivním závěrům výzkumu je zřejmé, že dochází k obrovské bitvě biotechnologických firem o patenty a práva. Na mezinárodní úrovni tak mohou velmi brzy začít vznikat právní spory. Ty mohou vést až k monopolizaci výzkumu a ovládnutí trhu několika dominantními společnostmi. Velmi palčivý je také fenomén, který ve značné míře postihl například plastickou chirurgii a v případě kmenových buněk je o poznání nebezpečnější, a sice turistika za účelem léčby kmenovými buňkami. Stále ještě existuje mnoho států, které nemají právně ošetřený výzkum ani případnou aplikaci kmenových buněk. Zde vzniká prostor pro pochybné společnosti, které nabízejí mnohem více, než může současný vědecký pokrok splnit. Zdrojem lidských embryí se pro takové společnosti může stát černý trh. Tak, jako se nyní nelegálně obchoduje s lidskými orgány, se může v budoucnosti obchodovat s kmenovými buňkami či přímo lidskými embryi. 11. Kmenové buňky jako riziko? Také v terapii pomocí kmenových buněk však stále existuje mnoho nevyjasněných otázek. Významný buněčný biolog Paul Knoepfler napsal: Mnoho z nás je nadšeno z kmenových buněk a možností, které nám přinášejí. Ale musíme být opatrní. Kmenové buňky nejsou typická léčiva. Když přestaneme užívat léky, chemikálie z těla odejdou. Podané kmenové buňky mohou být přítomné v našem těle dlouhodobě a jejich účinky budeme pociťovat do konce života. A zatím zdaleka neznáme všechny důsledky, které může jejich aplikace do lidského organismu vyvolat. [9] Dokladem je kuriózní případ šedesátileté Američanky, která si nechala v rámci omlazující kůry do obličeje injikovat kmenové buňky získané liposukcí z vlastní tukové tkáně. Předpokládaný efekt vyhlazení vrásek spočíval v myšlence, že tyto buňky při přeměně na novou tkáň produkují faktory, které mají hojivé a omlazující účinky. Plastičtí chirurgové spolu s kmenovými buňkami do okolí očí aplikovali rutinně používanou výplň. Bohužel hlavní složkou takové výplně je hydroxyapatit; látka, která nutí kmenové buňky k přeměně na kosti. O tři měsíce později si pacientka stěžovala na bolesti v oku a při otevírání a zavírání očí její víčko

11 vydávalo klapavý zvuk. Chirurgové jí následně z víčka vyoperovali drobné kousky kostí, které se při mrkání třely o sebe a způsobovaly bolest. Tento případ slouží jako varování pro neuvážené a neschválené použití kmenových buněk. [5] Přesto kmenové buňky nabízejí podporu nebo účinnou náhradu klasické léčby a dávají naději pro pomoc s chorobami, které jsou v současnosti obtížně nebo zcela neléčitelné. Před rutinním využitím těchto buněk v klinické praxi je nezbytné vyjasnit řadu otázek spojených s jejich aplikací. 12. Závěr Je pravdou, že lidské embryo použité pro tvorbu lidských embryonálních kmenových buněk má potenciál vyvinout se v člověka, ale na druhou stranu, u většiny embryí použitých pro tvorbu těchto buněk by se jejich předpoklad stejně nenaplnil. Ke kvalitnímu posouzení problému je nutné brát na zřetel všechny okolnosti, neb i ty zdánlivě nejbanálnější se mohou stát rozhodujícím závažím na misce vah. V problematice výzkumu kmenových buněk je řeč o takových typech o embryích, které vznikly oplozením ve zkumavce při léčbě neplodnosti. Biologičtí rodiče přitom často získají více embryí, než kolik jich mohou využít pro početí potomků. Tato tzv. nadbytečná embrya obvykle zůstávají ležet zamražená v tekutém dusíku a už nikdy nikdo je nebude chtít transplantovat do dělohy ženě s cílem, aby se z něj vyvinulo dítě. V USA je povoleno skladovat zamrzlé embryo jen určitou dobu, poté už musí být zničeno. Celý problém s výzkumem embryonálních kmenových buněk je po přečtení předchozí informace možné redukovat na prostou otázku: Je morálnější embrya nechat ležet v kryokontejnerech s dusíkem, popřípadě je po uplynulé době ničit, anebo je lepší z nich vytvořit lidské embryonální kmenové buňky, a ty poté použít k záchraně životů? Zároveň nechceme-li problém trivializovat, nesmíme zapomínat i na další nezodpovězené otázky: Je cesta terapeutického klonování, při kterém ke zničení embrya nedochází, ta správná? Jde o primárně náboženskou otázku, nebo čistě světský problém, který je v kompetenci národních vlád? Je přednější svoboda výzkumu, nebo deklarovaná důstojnost všech lidských bytostí? 13. Legislativa jednotlivých států

12

13 Zdroj: Zdroje v zápatí 1. Vesmír: Přírodovědecký časopis. [online]. Dostupné z: [cit ]. 2. HUG, K.: Embryonic stem cells research: an ethical dilema, 2011 dostupné na: [ ] 3. REUBINOFF, B. E. et al.: Embryonic stem cell lines from human blastocyst: static differentiation in vitro, Nat. Biotechnol., CORD bloodcenter. [online]. Dostupné z: odborniky/odborne-clanky/105-kmenove-bunky-moznosti-soucasneho-vyuziti-a-vyhled-do- budoucnosti#sthash.aht5pbxr.dpuf, [cit ]. 6. ROŽÁNKOVÁ, Vladimíra. Etické otázky výzkumu embryonálních kmenových buněk: Pedagogická fakulta UK, Katedra biologie a environmentálních studií. Praha, Dopsat citované pasáže + přeskupit zdroje tištěné články a prohlášení 8. PETR, Jaroslav. Embryonální kmenové buňky opět mimo zákon. [online]. Dostupné z: [cit ]. 9. CONKLIN, Bruce. Steam Cells: owns 21st century. [online]. 2013, s. 51 [cit ]. 15. Zdroje ANDREWS, P. W., SIMON, D. et al.: Pluripotent embryonal carcinoma clones derived from humam testicular teratocarcinoma, Int. J. Cancer, 1980 FILIP, S., MOKRÝ, J., HRUŠKA, I.: Kmenové buňky, biologie, medicína, filozofie, Galén Praha, 2006 FRITCHEROVÁ, J., Indukované pluripotentní kmenové buňky v modelování neurodegenerativních onemocnění, Masarykova univerzita Brno, 2011 HUG, K.: Embryonic stem cells research: an ethical dilema, 2011 dostupné na: [[cit ].

14 Hospodářské noviny, Embryi se zabývá každé náboženství, 2002, dostupné na: [cit ]. REUBINOFF, B. E. et al.: Embryonic stem cell lines from human blastocyst: static differentiation in vitro, Nat. Biotechnol., 2000 ROŽÁNKOVÁ, Vladimíra. Etické otázky výzkumu embryonálních kmenových buněk: Pedagogická fakulta UK, Katedra biologie a environmentálních studií. Praha, Zákon č. 227/2006 Sb., zákon o výzkumu na lidských embryonálních kmenových buňkách a souvisejících činnostech a o změně některých souvisejících zákonů, Internetové zdroje CONKLIN, Bruce. Steam Cells: owns 21st century. [online]. 2013, s. 51 [cit ]. CORD bloodcenter. [online]. Dostupné z: odborniky/odborne-clanky/105-kmenove-bunky-moznosti-soucasneho-vyuziti-a-vyhled-do- budoucnosti#sthash.aht5pbxr.dpuf, [cit ]. HUG, K.: Embryonic stem cells research: an ethical dilema, 2011 dostupné na: [ ] PETR, Jaroslav. Embryonální kmenové buňky opět mimo zákon. [online]. Dostupné z: [cit ]. The hinxton group, An International consortium on stem cells, ethics and law, dostupné na: [cit ]. Vesmír: Přírodovědecký časopis. [online]. Dostupné z: [cit ].