Postavení insolvenčního správce v úpadkovém procesu

Transkript

1 Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva Postavení insolvenčního správce v úpadkovém procesu Bakalářská práce Autor: Martin Kunčar Právní administrativa v podnikatelské sféře Vedoucí práce: JUDr. Martin Litvan, LL. M. Jeseník Duben, 2010

2 Prohlášení: Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracoval samostatně a s použitím uvedené literatury. V Jeseníku dne Martin Kunčar 2

3 Poděkování: Tímto bych rád poděkoval JUDr. Martinovi Litvanovi, vedoucímu mojí diplomové práce, který mi poskytl potřebné informace pro zpracování diplomové práce. 3

4 Anotace Cílem této práce je přehledný popis úlohy a postavení insolvenčního správce v insolvenčním řízení. Zejména jeho postavení, práva a povinnosti v jednotlivých fázích insolvenčního řízení, s odkazem na platnou právní úpravu s určením odlišností postavení insolvenčního správce v jednotlivých fázích insolvenčního řízení a u jednotlivých způsobů řešení dlužníkova úpadku. Annotation The aim of this work is a general description of the role and position of administrator in insolvency proceeding. Particularly his role, rights and obligations on various stages of insolvency proceedings, with reference to the legal regulations, identifying differences in the position of administrator in various stages of bankruptcy proceedings and on various stages solving debtor's bankruptcy. 4

5 Obsah Úvod Insolvenční správce subjekt insolvenčního řízení Seznam insolvenčních správců, pojištění, odměna insolvenčního správce, úhrada nákladů insolvenčního správce: Ustanovení insolvenčního správce, odvolání proti ustanovení správcem, odvolání a zproštění insolvenčního správce Předběžný správce, zástupce insolvenčního správce, oddělený insolvenční správce, zvláštní insolvenční správce Jednání insolvenčního správce, odpovědnost za škodu nebo jinou újmu, mlčenlivost Postavení insolvenčního správce vzhledem k insolvenčnímu soudu: Insolvenční správce a jeho dispoziční oprávnění Pojem dispoziční oprávnění Dispoziční oprávnění insolvenčního správce Omezení dispozičních oprávnění dlužníka souhlasem insolvenčního správce, věřitelského orgánu Dispoziční oprávnění předběžného správce Dispoziční oprávnění zvláštního správce Insolvenční správce a jeho práva a povinnosti v souvislosti s přihláškami pohledávek Insolvenční správce a jeho povinnosti při zjišťování, soupisu, nakládání a zpeněžování majetku Práva, povinnosti, postup insolvenčního správce, event. předběžného správce při zjišťování majetkové podstaty: Práva, povinnosti, postup insolvenčního správce při provádění soupisu majetkové podstaty: Postavení insolvenčního správce v případě sporného zahrnutí majetku do majetkové podstaty a v případech uplatnění vylučovací žaloby. Vynětí majetku z majetkové podstaty Postavení insolvenčního správce při zpeněžování majetku Insolvenční správce a jeho postavení vzhledem k neplatným a neúčinným úkonům dlužníka Konkursní řízení - postavení, práva, povinnosti insolvenčního správce Insolvenční správce a jeho procesní úkony navazující na prohlášení konkursu Insolvenční správce a provozování podniku, smlouvy (o vzájemném plnění, o výpůjčce, nájemní, podnájemní, fixní, s výhradou vlastnictví) po prohlášení konkursu

6 6.3 Insolvenční správce a soudní, správní a jiná řízení v souvislosti s prohlášením konkursu Insolvenční správce a jeho postavení při řešení společného jmění manželů Povinnost vymáhat dlužníkovy nároky, dlužníkovy pohledávky Insolvenční správce a konečná zpráva, rozvrh, zrušení konkursu Reorganizace - postavení, práva, povinnosti insolvenčního správce Povinnosti insolvenčního správce v reorganizaci Oddlužení - postavení, práva, povinnosti insolvenčního správce Insolvenční správce a jeho postavení v incidenčních sporech: Insolvenční správce a Nařízení Rady Evropských společenství č. 1346/2000 o úpadkovém řízení Závěry, doporučení

7 Úvod Cílem práce je přehledný popis úlohy a postavení insolvenčního správce v insolvenčním řízení, zejména jeho postavení, práva a povinnosti v jednotlivých fázích insolvenčního řízení. Insolvenční řízení podle InsZ nahrazuje úpadková řízení vedená podle dřívější právní úpravy ZKV. InsZ nabyl účinnosti dnem 1. ledna Postavení insolvenčního správce v insolvenčním řízení je ke dni zpracování této bakalářské práce relativně málo prověřeno praxí vzhledem k tomu, že InsZ je účinný teprve 2 roky. Proto i tato práce by měla být příspěvkem ke zlepšení orientace v poměrně komplikovaném postavení insolvenčního správce v insolvenčním řízení. 1 Insolvenční správce subjekt insolvenčního řízení 1.1 Seznam insolvenčních správců, pojištění, odměna insolvenčního správce, úhrada nákladů insolvenčního správce: Ministrerstvo spravedlnosti vede podle zákona č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, seznam insolvenčních správců. Ze seznamu insolvenčních správců se ustanovuje insolvenční správce. Insolvenční správce, resp. společník vykonávající funkci insolvenčního správce za veřejnou obchodní společnost, musí být nepodjatý, jinak je z insolvenčního řízení vyloučen. Je zde oznamovací povinnost insolvenčnímu soudu v případě zjištění podjatosti. Pokud nelze vybrat insolvenčního správce ze seznamu insolvenčních správců InsZ umožňuje, za splnění určitých podmínek, vybrat i jinou osobu pro ustanovení insolvenčním správce. Tento postup je však vyjímečný. V současné době je zapsáno do seznamu insolvenčních správců, veřejně přístupného na portálu více než 200 fyzických ososb a 23 právnických osob. Insolvenční správce musí být pro výkon své činnosti pojištěn na odpovědnost za škodu, což je i jedna z podmínek pro zápis do seznamu insolvenčních správců podle ustanovení 6 zákona č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích. Vyhláška č. 314/2007 Sb., pak stanovuje 7

8 minimální limity pojistného plnění a minimální standardy pojistných smluv insolvenčních správců, když minimální limit pojistného plnění je touto vyhláškou aktuálně stanoven na ,-Kč. Nárok na odměnu a náhradu hotových výdajů, včetně případné daně z přidané hodnoty, je zakotven v ustanovení 38 InsZ, když se uspokojuje ze zpeněžení majetkové podstaty, ze zálohy na náklady insolvenčního řízení, případně jej uhradí stát, pokud uvedené dva zdroje na úhradu nestačí. Prováděcí předpis v podobě vyhlášky č. 313/2007 Sb., pak určuje výši odměny a některých hotových výdajů insolvenčního správce. Insolvenční soud má však modulační právo takto zjištěnou odměnu přiměřeně zvýšit nebo snížit. Insolvenční správce je povinnen nést ze svého náklady na činnosti, ke kterým je povinnen v souladu s ustanovením 39 InsZ. Na účet majetkové podstaty může splnění těchto činnosti zadat třetím osobám pod podmínkou souhlasu věřitelského výboru a souhlasu insolvenčního soudu. Protože nelze předem určit rozsah potřebných činností v souvislosti s úpadkovým řízením, stanovuje InsZ možnost hrazení nákladů insolvenčního správce v souvislosti s využitím právních, ekonomických a jiných služeb specializovaných odborníků z majetkové podstaty za podmínky účelnosti vzhledem k rozsahu, náročnosti insolvenčního řízení, a za podmínky souhlasu věřitelského výboru. 1.2 Ustanovení insolvenčního správce, odvolání proti ustanovení správcem, odvolání a zproštění insolvenčního správce Insolvenčního správce ustanovuje insolvenční soud (v případě uvedeném v 29 InsZ ustanovuje schůze věřitelů, soud potvrzuje), přičemž osobu insolvenčního správce určuje předseda insolvenčního soudu. Pokud jsou naplněny současně tyto podmínky: s rozhodnutím o úpadku je spojeno rozhodnutí o reorganizaci podle 148 odst. 2 InsZ, v předloženém reorganizačním plánu je určena osoba insolvenčního správce, určený insolvenční správce splňuje podmínky uvedené v 21 až 24 InsZ, insolvenční soud ustanoví insolvenčním správcem osobu určenou v tomto reorganizačním plánu. Odvolání proti ustanovení insolvenčního správce je přípustné, lze namítat pouze to, že 8

9 ustanovený insolvenční správce nesplňuje podmínky pro ustanovení nebo že není nepodjatý, přičemž se nepřihlíží ke skutečnostem po vydání rozhodnutí. Insolvenční správce může být: odvolán z funkce ( 29 InsZ) usnesením schůze věřitelů, která nejblíže následuje po přezkumném jednání, případně schůze věřitelů podle 30 odst. 2 InsZ, která nejblíže následuje po odmítnutí přihlášky pohledávky mající vliv na usnesení schůze věřitelů podle 29 InsZ, odvolán z funkce ( 31 InsZ) - z důležitých důvodů, které nemají původ v porušení povinností insolvenčního správce, zproštěn funkce ( 32 InsZ) neplní řádně své povinnosti, nepostupuje s odbornou péčí, závažným způsobem porušil svojí povinnost Platí, že zproštění, odvolání insolvenčního správce může insolvenční soud učinit bez návrhu nebo na návrh věřitelského orgánu. U odvolání z funkce tak insolvenční soud může učinit i na návrh insolvenčního správce. U zproštění z funkce tak insolvenční soud může učinit i na návrh dlužníka. 1.3 Předběžný správce, zástupce insolvenčního správce, oddělený insolvenční správce, zvláštní insolvenční správce Před rozhodnutím o úpadku může insolvenční soud ustanovit předběžného insolvenčního správce. Tento předběžný správce vykonává činnosti stanovené zákonem a uložené insolvenčním soudem. Soud vymezí práva a povinnosti předběžnému insolvenčnímu správci, které nemůže vymezit v širším rozsahu, než v jakém náleží insolvenčnímu správci po rozhodnutí o úpadku. Dále pro předběžného správce platí přiměřeně ustanovení o insolvenčním správci. Zástupce správce může insolvenční soud ustanovit v případech, kdy insolvenční správce nemůže ze závažných důvodů přechodně vykonávat svou funkci. V ustanovení 33 InsZ je stanoveno, že pro zástupce insolvenčního správce platí 29 až 31 přiměřeně, tj. ustanovení o odvolání insolvenčního správce schůzí věřitelů, odvolání soudem. Toto ustanovení je podle mě nad rámec, když i ustanovení 35 odst. 2 InsZ stanovuje, že pro 9

10 ustanovení do funkce, zprošťování funkce a odměňování mj. zástupce insolvenčního správce platí ustanovení o insolvenčním správci obdobně. Totéž platí i pro odděleného a zvláštního správce. Odděleného insolvenčního správce může (v případech 34 odst. 2 musí) insolvenční soud ustanovit pro úkony, kdy je insolvenční správce vyloučen z některých úkonů pro svůj poměr k některému z dlužníkových věřitelů. Zvláštního insolvenčního správce insolvenční soud může ustanovit v případech, kdy je nutné řešit zvláštní problematiku vyžadující odbornou specializaci. Dle 35 odst. 2 InsZ pro ustanovení do funkce, odměňování a zprošťování funkce zástupce insolvenčního správce, odděleného insolvenčního správce a zvláštního insolvenčního správce platí ustanovení o insolvenčním správci obdobně. Je tedy patrné, že schůze věřitelů může postupem dle ustanovení 29 provést změnu nikoliv pouze v osobě insolvenčního správce, nýbrž i v osobě zástupce insolvenčního správce, odděleného insolvenčního správce a zvláštního insolvenčního správce. 1 Pro odměňování je podstatné ustanovení vhlášky č. 313/2007 Sb. 6 InsZ, který stanovuje podíl odměny pro insolvenčního správce, zástupce insolvenčního správce, odděleného insolvenčního správce, zvláštního insolvenčního správce, předběžného správce odpovídající zejména délce doby, rozsahu a náročnosti činnosti. 1.4 Jednání insolvenčního správce, odpovědnost za škodu nebo jinou újmu, mlčenlivost Insolvenční správce jedná svým jménem na účet dlužníka, pokud na něho přešlo oprávnění nakládat s majetkovou podstatou, tj. pokud na něj přešlo tzv. dispoziční oprávnění (k pojmu blíže v části věnované dispozičním oprávněním insolvenčního správce). Mezi základní povinnosti insolvenčního správce patří ( 36, 45 InsZ): při výkonu své funkce musí postupovat svědomitě a s odbornou péčí, 1 Kozák, J.; Budín, P.; Dadam, A; Pachl, L. Insolvenční zákon a předpisy související. Nařízení Rady (ES) o úpadkovém řízení. Komentář. Praha: ASPI, a.s., 2008, s

11 musí vyvinout veškeré úsilí, které lze po něm spravedlivě požadovat, aby věřitelé byli uspokojeni v co nejvyšší míře, je povinnen při výkonu své funkce dát přednost společnému zájmu věřitelů před svými vlastními i před zájmy jiných osob, poskytuje součinnost věřitelským orgánům pro výkon jejich funkce; účastní se na jejich žádost jejich schůze, předkládá jim nejméně jednou za 3 měsíce písemnou zprávu zachovává mlčenlivost o skutečnostech, o kterých zvláštní právní předpis stanoví povinnost mlčenlivosti, ledaže byl této mlčenlivosti zproštěn soudem nebo tím, v jehož zájmu ji má; povinnost mlčelivosti vychází ze speciální právní úpravy, kterou je především: obchodní zákoník zejména v části ustanovení 17 a následujícím obchodního zákoníku, kde je upraveno obchodní tajemství jako předmět práv náležejících k podniku, zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, podle nějž jsou povinny jakékoliv osoby, s výjimkou daňových subjektů v daňovém řízení o jejich daňové povinnosti, které byly jakkoliv zúčastněny na daňovém řízení zachovat mlčenlivost o všem, co se v řízení nebo v souvislosti s ním dozvěděly, zákon č. 148/1998 Sb, o ochraně utajovaných skutečností spolu s navazujícím zněním zákona č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti 2, Odpovědnost za škodu způsobenou insolvenčním správcem je upravena v 37 InsZ, když insolvenční správce odpovídá za škodu dlužníkovi, věřitelům nebo třetím osobám způsobenou tím, že při výkonu své funkce porušil své povinnosti, jakož i tím, že při jejich výkonu nepostupoval s odbornou péčí; insolvenční správce se této odpovědnosti zprostí, když prokáže, že ke škodě nebo jiné újmě nemohl zabránit ani při vynaložení veškerého úsilí, které po něm je možné spravedlivě požadovat odpovídá za škodu nebo jinou újmu, která věřiteli s pohledávkou za majetkovou podstatou na základě právního úkonu insolvenčního správce vznikla tím, že nemohla být uspokojena; i v tomto případě se insolvenční správce může zprostit své odpovědnosti, když prokáže, že v době, kdy tento právní úkon činil, nemohl poznat, že majetková podstata nebude stačit k úhradě této pohledávky. 2 Kozák, J.; Budín, P.; Dadam, A; Pachl, L. Insolvenční zákon a předpisy související. Nařízení Rady (ES) o úpadkovém řízení. Komentář. Praha: ASPI, a.s., 2008, s

12 Promlčecí doba je subjektivní 2 roky poté, kdy se poškozený dozvěděl o výši škody a odpovědnnosti insolvenčního správce. Objektivní promlčecí doba je 3 roky od skončení insolvenčního řízení, v případě úmyslného trestného činu 10 let od skončení insolvenčního řízení. 1.5 Postavení insolvenčního správce vzhledem k insolvenčnímu soudu: Insolvenční správce je povinnen plnit povinnosti uležené insolvenčním soudem. InsZ výslovně uvádí v ustanovení 11 poskytovat insolvenčnímu soudu na vyžádání zprávy, vysvětlení, dále je povinnen plnit pokyny insolvenčního soudu, případně na pokyn insolvenčního soudu je povinnen si vyžádat k některým otázkám stanovisko věřitelského výboru. Obecně se nelze proti takovým pokynům insolvenčního soudu odvolat. 2 Insolvenční správce a jeho dispoziční oprávnění 2.1 Pojem dispoziční oprávnění V jednotlivých fázích a způsobech řešení úpadku zákon stanovuje v mj. ustanovení 229 InsZ, kdo je ve vztahu k majetkové podstatě (případně části majetkové podstaty) osobou s dispozičními oprávněními (případně částečnými dispozičními oprávněními). 2.2 Dispoziční oprávnění insolvenčního správce Dispoziční oprávnění k majetkové podstatě má insolvenční správce v době od prohlášení konkursu 229 odst. 3 písm. c), 12

13 Toto určení dispozičních oprávnění ve prospěch insolvenčního správce je pro řadu dalších situací ve prospěch insolvenčního správce rozšířeno pro část majetkové podstaty, a to následovně: A. ve prospěch insolvenčního správce v průběhu reorganizace: V případě uvedeném v ust. 332, tedy omezením dispozičních oprávnění dlužníka v průběhu reorganizace. Toto omezení může učinit insolvenční soud na návrh insolvenčního správce nebo věřitelského výboru anebo bez návrhu, když proti rozhodnutí insolvenčního soudu není odvolání přípustné. V této souvislosti je třeba konstatovat, že v souvislosti s ust. 330 odst. 2 InsZ se právní mocí rozhodnutí o povolení reorganizace ruší omezení dispozičních oprávnění dlužníka, ke kterým došlo ze zákona nebo rozhodnutím insolvenčního soudu v dosavadním průběhu insolvenčního řízení. Nová omezení dispozice dlužníka po právní moci rozhodnutí o povolení reorganizace mohou vzniknout ve prospěch insolvenčního správce jen na základě rozhodnutí insolvenčního soudu v průběhu reorganizace na základě ust. 332 InsZ. Účinností reorganizačního plánu zaniká výše uvedené omezení. Osobou s dispozičními oprávněními je dlužník. Pokud jsou však dispoziční oprávnění omezena reorganizačním plánem, vykonává je insolvenční správce. Toto vyplývá z ustanovení 353 odst 1 InsZ. a ustanovení 354 odst. 4 InsZ. B. Ve prospěch insolvenčního správce v průběhu oddlužení: Účinností rozhodnutí schválení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty má dispoziční oprávnění k majetku náležejícího do majetkové podstaty insolvenční správce, když tato dispozice plyne z ust. 408 odst. 1 InsZ. V rozhodnutí, jímž se schvaluje oddlužení zpeněžením majetkové podstaty, insolvenční soud označí majetek, který náleží do majetkové podstaty 406 odst. 2 písm b). Právní mocí rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře má dispoziční oprávnění k majetku, který slouží k zajištění insolvenční správce, když tato dispozice plyne z ust. 409 odst. 2 InsZ. C. Ve prospěch insolvenčního správce jeho ustanovením v rozsahu předběžných opatření. V rozhodnutí o úpadku musí být obsažen výrok, jímž insolvenční soud ustanovuje insolvenčního správce 136 odst. 2 písm. b) InsZ. Po rozhodnutí o úpadku trvají účinky spojené s předběžným opatřením. Dále podle 140 odst. 1) InsZ je stanoveno, že 13

14 v rozsahu, ve kterém není dlužník oprávněn nakládat s majetkovou podstatou, přechází toto právo rozhodnutím o úpadku na insolvenčního správce. Tato dispoziční oprávnění pak trvají do okamžiku právní moci rozhodnutí o povolení reorganizace podle ust. 330 odst. 2 InsZ, do okamžiku právní moci rozhodnutí o schválení oddlužení podle ust. 407 odst. 2 InsZ. 2.3 Omezení dispozičních oprávnění dlužníka souhlasem insolvenčního správce, věřitelského orgánu Dlužník při výkonu svých dispozičních oprávnění může být omezen souhlasem insolvenčního správce, příp. předběžného správce, jakož i věřitelským orgánem. Konkrétní situace uvádím níže v následujícím přehledu: V rámci předběžného opatření může insolvenční soud i bez návrhu dlužníkovi uložit, aby nakládal s majetkovou podstatou nebo její částí jen se souhlasem předběžného správce 113 odst. 1 InsZ. Po prohlášení konkursu může dlužník odmítnout dar nebo dědictví nebo uzavřít dohodu o vypořádání dědictví, podle kterého má z dědictví obdržet méně než činí jeho dědický podíl, jen se souhlasem insolvenčního správce pod sankcí neplatnosti 246 odst. 4 InsZ. Podle 330 odst. 3 InsZ v průběhu reorganizace právní úkony, které mají z hlediska nakládání s majetkovou podstatou a její správou zásadní význam, činí dlužník s dispozičními oprávněními jen se souhlasem věřitelského výboru pod sankcí odpovědnosti dlužníka a členů statutárního orgánu za škodu. Na toto ustanovení pak navazuje ustanovení 353 odst. 1 InsZ, když účinností reorganizačního plánu omezení, ke kterým došlo ze zákona nebo rozhodnutím insolvenčního soudu v dosavadním průběhu insolvenčního řízení, zanikají. Je otázkou, zda zákon těmito omezeními myslí omezení dispozice dlužníka souhlasem s jeho úkony. K tomu uvádím názor ze zdroje citací: Po schválení reorganizačního plánu insolvenčním soudem je stejný postup (myslí se podle 330 odst. 3) 14

15 vymezen pouze pro případy, kdy si věřitelský výbor tento postup vyhradí. 3 Samostatně je pak uvedeno v odst. 355 odst. 2 InsZ, že věřitelský výbor si může předem vyhradit, že některé právní úkony, které mají zásadní význam, může dlužník s dispozičními oprávněními uskutečnit jen s jeho předběžným souhlasem i když nejsou uvedeny v reorganizačním plánu. Další omezení je upraveno v ustanovení 354 odst. 4, kde, pokud stanoví-li tak reorganizační plán, právní úkony, které může dlužník provést jen se souhlasem insolvenčního správce, jsou tyto úkony neplatné, pokud byly provedeny bez tohoto souhlasu. 2.4 Dispoziční oprávnění předběžného správce Před rozhodnutím o úpadku může insolvenční soud ustanovit předběžného insolvenčního správce. Tento předběžný správce má práva a povinnosti, které mu insolvenční soud vymezí ust. 27 odst. 2 InsZ. Insolvenční soud pak, podle ust. 113 odst 1 InsZ, je-li nutné zabránit v době do vydání rozhodnutí o úpadku změnám v rozsahu majetkové podstaty v neprospěch věřitelů, může nařídit předběžné opatření, kterým dlužníkovi uloží, aby nenakládal s určitými věcmi nebo právy náležejícími do majetkové podstaty. Případná dispoziční oprávnění předběžného správce přecházejí na insolvenčního správce v souvislosti s ustanovením 140 odst. 1 InsZ. Blíže k dispozičním oprávněním v souvislosti s předběžným opatřením, které přešly na insolvenčního správce uvádím v části dispoziční oprávnění insolvenčního správce. 2.5 Dispoziční oprávnění zvláštního správce Pro určení rozsahu dispozičních oprávnění zvláštního insolvenčního správce je podle mého názoru nutné vycházet z ust. 35 odst 1 InsZ, kdy insolvenční soud v rozhodnutí o ustanovení zvláštního insolvenčního správce upraví vztah k insolvenčnímu správci. Tedy 3 Kozák, J.; Budín, P.; Dadam, A; Pachl, L. Insolvenční zákon a předpisy související. Nařízení Rady (ES) o úpadkovém řízení. Komentář. Praha: ASPI, a.s., 2008, s

16 může upravit, jaký rozsah dispozičních oprávnění insolvenčního správce bude vykonávat zvláštní správce. 3 Insolvenční správce a jeho práva a povinnosti v souvislosti s přihláškami pohledávek Insolvenční správce je povinen přezkoumat přihlášky pohledávek a následně sestavit seznam přihlášených pohledávek. Věřitelé jsou podle ustanovení 176 InsZ povinni podat přihlášku pohledávky pouze na formuláři, když náležitosti tohoto formuláře stanovuje prováděcí předpis vyhláška č.311/2007 Sb.. Nebude-li přihláška obsahovat náležitosti vyžadované podzákonným předpisem, bude povinností insolvenčního správce vyzvat věřitele na odstranění vad přihlášky. Opožděná (i když úplná) nebo neúplná reakce věřitele je důvodem pro předložení přihlášky insolvenčnímu soudu k postupu dle Tedy k rozhodnutí insolvenčního soudu o tom, že se k přihlášce pohledávky nepřihlíží a o odmítnutí přihlášené pohledávky. Pouze u přihlášek, které projdou tímto testem správnosti, lze přistoupit k realizaci postupu dle prvního odstavce. 5 Tedy k postupu, kdy insolvenční správce přezkoumává podanou přihlášku pohledávky. Insolvenční správce také vyzve dlužníka k vyjádření k přihlášeným pohledávkám. Z ustanovení 189 InsZ, kdy insolvenční soud je povinen zveřejnit seznam přihlášených pohledávek nejpozději 15 dnů přede dnem přezkumného jednání, event. 3 dny před přezkumným jednáním, má-li se přezkumné jednání konat do 15 dnů po uplynutí lhůty k přihlášení pohledávek, nepřímo plyne povinnost insolvenčního správce v uvedených časových termínech k předložení seznamu přihlášených pohledávek insolvenčnímu soudu, s náležitostmi uvedenými ve vyhlášce č.311/2007 Sb., 4 Kozák, J.; Budín, P.; Dadam, A; Pachl, L. Insolvenční zákon a předpisy související. Nařízení Rady (ES) o úpadkovém řízení. Komentář. Praha: ASPI, a.s., 2008, s. 241,242 5 Kozák, J.; Budín, P.; Dadam, A; Pachl, L. Insolvenční zákon a předpisy související. Nařízení Rady (ES) o úpadkovém řízení. Komentář. Praha: ASPI, a.s., 2008, s

17 přičemž dále: podle ust. 189 odst. 1 InsZ insolvenční správce do seznamu přihlášených pohledávek nezařazuje pohledávky, ke kterým se nepřihlíží ( o tomto rozhoduje insolvenční soud podle ust. 188 odst. 2, 185 InsZ a insolvenční správce pohledávku nezařadí do seznamu přihlášených pohledávek na základě tohoto rozhodnutí, i nepravomocného, protože podle mého názoru toto rozhodnutí je účinné zveřejněním v insolvenčním rejstříku 89 odst.1 InsZ), tj. opožděně přihlášené (ust. 173 odst. 1 InsZ) nebo včas řádně nedoplněné nebo neopravené (ust. 188 odst. 2 InsZ), pohledávky vyloučené z uspokojení, tj. uvedené v ustanovení 170 InsZ, a další pohledávky, u kterých to stanoví zákon, tj. pohledávky podle ustanovení 203 odst.1 InsZ, kde zákon stanovuje pro pohledávky za majetkovou podstatou a pohledávky jim na roveň postavené, že se uplatňují vůči insolvenčnímu správci (tedy ne přihláškou). Insolvenční správce může popírat pravost, výši (zde je nutné při popření uvést skutečnou výši pohledávky, jinak insolvenční soud k popřenému úkonu nemůže přihlížet, úkon nicotný, to plyne z ust. 194 InsZ) a pořadí (zde je nutné při popření uvést v jakém pořadí má být pohledávka uspokojena, jinak insolvenční soud k popřenému úkonu nemůže přihlížet, úkon nicotný, to plyne z ust. 195 InsZ) přihlášených pohledávek, nejpozději při přezkumném jednání (ust. 192 odst. 1 InsZ), když výsledek přezkumného jednání insolvenční správce zapisuje do seznamu přihlášených pohledávek. Insolvenční správce následně je povinen podle ust. 197 odst. 2 InsZ vyrozumět o popření věřitele s nevykonatelnou přihlášenou pohledávkou, který se neúčastnil přezkumného jednání; podá nejpozději ve lhůtě 30 dnů od přezkumného jednání k insolvenčnímu soudu žalobu na popření vykonatelných pohledávek, přičemž v této žalobě lze uplatnit jen skutečnosti, pro které byla pohledávka popřena; důvodem popření vykonatelné pohledávky lze uplatnit jen skutečnosti, které nebyly uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání pravomocného rozhodnutí, a důvodem popření nemůže být jiné právní posouzení věci; 17

18 Popření pohledávky dlužníkem v reorganizaci a popření pohledávky nezajištěného věřitele dlužníkem za trvání účinků schválení oddlužení má tytéž účinky jako popření insolvenčním správcem. U pravomocných vykonatelných pohledávek však může dlužník v případě reorganizace a oddlužení, podle ust. 336 odst. 3 a ust. 410 odst. 3 InsZ, jako důvod popření jejich pravosti nebo výše uplatnit jen skutečnosti, které jsou důvodem pro zastavení výkonu rozhodnutí nebo exekuce proto, že pohledávka zanikla nebo je promlčená, na rozdíl od popření takové pohledávky insolvenčním správcem podle 199 InsZ. Pasivní legitimaci k podání incidenční žaloby v těchto případech by měl mít insolvenční správce. V případě, že účinky povolení reorganizace nebo schválení oddlužení nastalo později než přezkumné jednání, nastávají účinky popření dlužníkem dnem nastání účinků povolení reorganizace, resp. dnem nastání účinků oddlužení. V průběhu insolvenčního řízení insolvenční správce uspokojuje věřitelé za majetkovou podstatou, věřitele s pohledávkami jim na roveň postavenými, kteří své pohledávky nepřihlašují, a dále uspokojuje zajištěné věřitele, kteří své pohledávky přihlašují. V případě, kdy insolvenční správce neuspokojí tyto pohledávky, pak se věřitelé mohou svého práva domáhat neincidenční žalobou proti insolvenčnímu správci, v případě zajištěný věřitel se svého práva může domáhat u insolvenčního soudu rámci jeho dohledací činnosti. Ustanovení 203 odst. 5 InsZ stanovuje, že po právní moci rozhodnutí o žalobě na plnění pohledávek za majetkovou podstatou nebo jim na roveň postavenými, určí lhůtu k uspokojení přisouzené pohledávky a jejího příslušenství svým rozhodnutím insolvenční soud. Pátý odstavec je lex specialis k 160 odst.1 o.s.ř., (obecná úprava pro lhůty k plnění povinností uložených soudním rozhodnutím). Soud při rozhodování o žalobě na plnění ve věci pohledávky za majetkovou podstatou nebo pohledávky jí na roveň postavené nebude určovat lhůtu, ve které má žalovaný insolvenční správce předmětnou pohledávku uhradit. Tato část rozhodnutí bude učiněna insolvenčním soudem. Rozhodnutí učiní insolvenční soud na návrh oprávněného, který může návrh předložit teprve poté, co rozsudek nabude právní moci. 6 6 Kozák, J.; Budín, P.; Dadam, A; Pachl, L. Insolvenční zákon a předpisy související. Nařízení Rady (ES) o úpadkovém řízení. Komentář. Praha: ASPI, a.s., 2008, s

19 4 Insolvenční správce a jeho povinnosti při zjišťování, soupisu, nakládání a zpeněžování majetku Insolvenční správce nebo předběžný správce zajišťuje od svého ustanovení zjišťování majetkové podstaty podle ustanovení 209 InsZ, a to podle pokynů insolvenčního soudu. Soupis majetkové podstaty provádí a soustavně doplňuje insolvenční správce, a to podle pokynů insolvenčního soudu a za součinnosti věřitelského výboru podle ustanovení 217 InsZ. Od soupisu majetkové podstaty nebo od ocenění sepsaného majetku lze upustit v zákonem stanovených případech na základě rozhodnutí insolvenčního soudu podle ust 223 InsZ. Vydané pokyny insolvenčního soudu při zjišťování majetkové podstaty, tak i při soupisu majetkové podstaty, jsou závazné, přičemž podle 91 InsZ v návaznosti na ustanovení 11 InsZ není proti rozhodnutím, která insolvenční soud učinil při výkonu dohledací činnosti odvolání přípustné, pokud zákon nestanoví jinak. Zápisem majetkové hodnoty do soupisu majetkové podstaty, podle 217 InsZ, lze s majetkovou hodnotou nakládat jen způsobem stanoveným podle InsZ, když InsZ blíže definuje pojem nakládání s majetkovou podstatou v ustanovení 228 InsZ (tj. zejména právní úkony, které se týkají majetku náležející do majetkové podstaty, rozhodování o výrobních, provozních a obchodních záležitostech podniku v majetkové podstatě, vč. úvěrového financování, výkon práv a povinností zaměstnavatele, vedení účetnictví, výkon dalších práv a povinností, jestliže se týkají majetkové podstaty, atd.), a dále osobu s dispozičními oprávněními, případně osobu s právem nakládat s majetkovou podstatou v ustanovení 229 InsZ (k tomu blíže viz. výše v části věnované dispozičním oprávněním). InsZ stanovuje v 229 pro majetek náležející do majetkové podstaty ve vlastnictví jiné osoby než dlužníka možnost omezení nakládání, a to zákonem nebo rozhodnutím insolvenčního soudu s nakládáním s tímto majetkem, když ale pro majetek již sepsaný do majetkové podstaty platí i pro tento majetek jiných osob ustanovení 217 InsZ, který dává právo nakládat s tímto majetkem osobě s dispozičními oprávněními. Dalším pojmem týkající se majetkové podstaty je správa majetkové podstaty, která podle výkladů spadá pod povinnost správy majetkové podstaty péčí řádného hospodáře osobou, která má dispoziční oprávnění, blíže definován v ustanovení 230 InsZ zejména ve smyslu ochrany, rozmnožení majetkové podstaty, vymožení dlužníkových pohledávek, vč. 19

20 plnění z neplatných a neúčinných právních úkonů. Pokud jde o správu věcí, práv, pohledávek nebo jiných majetkových hodnot sloužících k zajištění pohledávky, InsZ stanovuje insolvenčnímu správci povinnost vázanosti pokyny zajištěného věřitele, případně společnými pokyny zajištěných věřitelů, směřujícími k řádné správě (za podmínky, že náklady s těmito pokyny ponese zajištěný věřitel), s možností odmítnutí a přezkoumání uvedených pokynů insolvenčním soudem. 4.1 Práva, povinnosti, postup insolvenčního správce, event. předběžného správce při zjišťování majetkové podstaty: Insolvenční zákon stanovuje rozsah majetkové podstaty v ustanovení 205 InsZ. Majetková podstata je mj. vázána na okolnost, kdo podal insolvenční návrh. Pokud dlužník, pak do majetkové podstaty náleží majetek, který dlužníkovi patřil ke dni zahájení insolvenčního řízení a majetek nabytý v průběhu insolvenčního řízení. Pokud věřitel, pak do majetkové podstaty náleží majetek, který dlužníkovi patřil v době, kdy insolvenční soud nařídil předběžné opatření, kterým zcela nebo zčásti omezil právo dlužníka nakládat s jeho majetkem, a majetek, který dlužníkovi patřil v době, kdy insolvenční soud vydal rozhodnutí o úpadku dlužníka, a majetek, který dlužník nabyl v průběhu insolvenčního řízení po vydání uvedených rozhodnutí. Do majetkové podstaty náleží spoluvlastnický podíl. InsZ příkladným výčtem stanovuje, co tvoří majetkovou podstatu. Výslovně pak stanoví, že do majetkové podstaty náleží příslušenství, přírůstky, plody a užitky. Ustanovení 205 odst. 4 InsZ výslovně uvádí, že do majetkové podstaty patří i majetek třetích osob v zákonem určených případech. Tímto příkladem je plnění z neúčinných právních úkonů dlužníka. Dále je významné i ustanovení 224, který stanovuje, že do soupisu majetkové podstaty se zapisuje i majetek, který nenáleží dlužníku nebo zahrnutí je sporné, zejména z důvodu uplatnění práv třetích osob. Pro tento případ je pak stanoven další postup insolvenčního správce, zejména pro způsob zápisu takového majetku do majetkové podstaty, vyrozumění osoby, která k uvedenému majetku uplatňuje práva, omezení při zpeněžování tohoto majetku. K této problematice se blíže věnuji na jiném místě mojí práce. 20

21 Negativní vymezení majetkové podstaty je pak uvedeno v ustanovení 207 a 208 InsZ. Jde zejména o majetek účelově vázaný, např. dotace a návratné výpomoci ze státního rozpočtu. Dále, zejména s ohledem zajištění minimálních životních standardů fyzických osob, je stanoveno, že majetkovou podstatu netvoří majetek, který nelze postihnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí, s výjimkou věcí sloužících k podnikání. Příjmy dlužníka se zahrnují do majetkové podstaty v částce, v jaké mohou být při výkonu rozhodnutí nebo exekuci uspokojeny přednostní pohledávky. Insolvenčnímu správci musí dlužník poskytnout součinnost při zjišťování majetkové podstaty. Dlužník musí při zjišťování majetkové podstaty dbát pokynů insolvenčního správce, musí mu umožnit přístup na všechna místa, kde je majetek náležející do majetkové podstaty. Při neplnění povinností může insolvenční soud na návrh insolvenčního správce nařídit prohlídku podle ustanovení 212 InsZ, případně soud může učinit jiná vhodná opatření podle ustanovení 211 odst. 3 InsZ. Mezi další nástroje pro zjištění majetkové podstaty patří předvolání dlužníka, případně osob jednajících za dlužníka, za účelem prohlášení o majetku. Insolvenční soud může toto předvolání učinit na návrh insolvenčního správce nebo věřitelského výboru. Tito pak mají právo klást předvolanému dlužníkovi otázky. Také třetí osoby mají mj. oznamovací povinnost k insolvenčnímu správci, pokud mají u sebe dlužníkův majetek, který patří do majetkové podstaty. Jejich povinností je v tomto oznámení uvést právní důvod, na základě kterého mají uvedený majetek u sebe, další jejich povinností je umožnění prohlídky a ocenění příslušného majetku. Insolvenční správce vychází podle ustanovení 211 InsZ při zjišťování majetkové podstaty z dlužníkova seznamu majetku a dále z vlastního šetření o tom, jestli do majetkové podstaty nenáleží i jiný majetek než ten, který dlužník uvedl ve svých soupisech. Také věřitelské orgány jsou při této činnosti insolvenčního správce povinny poskytnout svojí součinnost. 4.2 Práva, povinnosti, postup insolvenčního správce při provádění soupisu majetkové podstaty: 21

22 Soupis majetkové podstaty je listinou, tj. insolvenční správce je povinen jej vyhotovit v listinném provedení, podle pokynů insolvenčního soudu a za součinnosti věřitelského výboru. Náležitosti soupisu majetkové podstaty stanovuje ustanovení 218, 219, 220 InsZ a vyhláška č. 311/2007 Sb., přičemž mj. obsahuje označení sepisovaného majetku umožňující jeho identifikaci, pokud to nevylučuje povaha sepisovaného majetku (toto se nevyžaduje u majetku nepatrné hodnoty), ocenění sepisovaného majetku nebo informaci, že od ocenění bylo upuštěno, důvod soupisu, den, kdy byla příslušná položka sepsána. Dále i podle ust. 224 odst. 1 InsZ i komu sepisovaný majetek náleží, nebo kdo k němu uplatňuje své právo. Ocenění položek soupisu majetkové podstaty se oceňuje obvyklou cenou. Ocenění provede insolvenční správce mimo tyto případy: o byl-li ustanoven znalec, podle ustanovení 153 odst. 1 InsZ, tj. rozhodnutím insolvenčního soudu, že způsobem řešení úpadku je reorganizace, nebo obdobným postupem insolvenčního soudu v případě, kdy schůze věřitelů vedle usnesení o způsobu řešení úpadku dlužníka konkursem přijme i usnesení, kterým doporučuje zpeněžení majetkové podstaty podle ustanovení 290 InsZ zpeněžení dlužníkova podniku jedinou smlouvou; o požaduje-li ocenění znalcem věřitelský výbor, pokud to finančně zajistí; o pokud se tak insolvenční správce rozhodne u obtížně ocenitelného majetku, ale ne tehdy, lze-li důvodně předpokládat, že náklady na ocenění majetku znalcem budou vyšší než přínos pro majetkovou podstatu získaný tímto způsobem jeho ocenění; o ocenění hodnoty zajištění, je-li uplatněno právo na uspokojení přihlášené pohledávky ze zajištění, ale ne tehdy, lze-li důvodně předpokládat, že náklady na ocenění majetku znalcem budou vyšší než přínos pro majetkovou podstatu získaný tímto způsobem jeho ocenění; o má-li být majetková podstata zpeněžena jedinou smlouvou nebo je-li zpeněžována část dlužníkova podniku (za podmínky souhlasného stanoviska insolvenčního soudu a věřitelského výboru s tímto způsobem zpeněžení podle ustanovení 290 odst. 2, resp. 292 InsZ), 22

23 ale ne tehdy, lze-li důvodně předpokládat, že náklady na ocenění majetku znalcem budou vyšší než přínos pro majetkovou podstatu získaný tímto způsobem jeho ocenění; insolvenční správce může na dlužníkovi požadovat písemné potvrzení úplnosti a správnosti soupisu majetkové podstaty, dlužník to může písemně odmítnout jen s uvedením důvodů, pro které soupis nebo část soupisu nepovažuje za správný; další povinnosti dlužníka spočívají mj. v součinnosti při zjišťování majetkové podstaty viz. výše. Insolvenční správce má oznamovací povinnost, příp. povinnost na žádost vydat odůvodněné osvědčení o zahrnutí majetku do soupisu majetkové podstaty, o zápisu věcí, práv, pohledávek a jiných majetkových hodnot do soupisu majetkové podstaty uvedené v ustanovení 224, a to: o Osobu, které sepisovaný majetek náleží, nebo která k němu uplatňuje své právo o Katastrálnímu pracovišti u nemovitostí, které nejsou ve vlastnictví dlužníka. o Notářskou komoru ČR u věcí, které podle Rejstříku zástav nejsou ve vlastnictví dlužníka. Viz i komentář k níže uvedenému bodu. o Obdobně, podle výše uvedeného, platí oznamovací povinnost u majetku uvedeném v jiných veřejných či neveřejných seznamech, jestliže podle zvláštních právních předpisů osvědčují vlastnictví nebo jiná věcná práva k tomuto majetku. Příkladem může být evidence cenných papírů u střediska cenných papírů, evidence ochranných známek, průmyslových vzorů a patentů u Úřadu pro průmyslové vlastnictví aj. Domnívám se, že příslušné ustanovení je možno prakticky aplikovat tak, že v případě soupisu majetku, u nějž je vždy dána zákonná existence jeho evidence, správce oznámení automaticky provede. Oproti tomu v případech, kdy správce sepíše majetek, jenž ve veřejných seznamech automaticky figurovat nemusí (věc movitá, u níž není nutno automaticky předpokládat existenci zástavy), insolvenční 23

24 správce podá informace do příslušného seznamu v okamžiku, kdy v řízení vyjde tento důvod najevo. 7 o Ministerstvo kultury u kulturních památek, sbírky muzejní povahy nebo předmětů kulturní hodnoty. 4.3 Postavení insolvenčního správce v případě sporného zahrnutí majetku do majetkové podstaty a v případech uplatnění vylučovací žaloby. Vynětí majetku z majetkové podstaty Jak již bylo uvedeno, insolvenční správce, v souladu s ustanovení 224 InsZ, zapíše do soupisu majetkové podstaty i majetek, který nenáleží dlužníku nebo jeho zahrnutí je sporné zejména v případech uplatnění práv třetích osob. Insolvenční správce v těchto případech má následující povinnosti: Insolvenční správce výše uvedenou skutečnost poznamená do soupisu majetkové podstaty uvedením označení, komu majetek náleží nebo kdo uplatňuje právo k tomuto majetku. Insolvenční správce má k uvedeným osobám oznamovací povinnost o této skutečnosti, a to písemnou formou. Insolvenční správce na žádost vydá osvědčení o zahrnutí majetku do majetkové podstaty s uvedením důvodů, které vedly insolvenčního správce k tomuto soupisu. Dále má insolvenční správce oznamovací povinnosti podle 224 InsZ. (viz výše uvedený bod této práce) Žalobou na vyloučení majetku z majetkové podstaty se pak mohou k tomu oprávněné osoby domáhat rozhodnutí na vyloučení majetku z majetkové podstaty. Z hlediska insolvenčního správce v těchto případech pak plynou povinnosti uvedené v ustanovení 225. Jde zejména o zákaz zpeněžení a jiného nakládání s majetkem před pravomocným rozhodnutím o žalobě na vyloučení majetku z majetkové podstaty a před uplynutím lhůty k podání uvedené žaloby na vyloučení majetku z majetkové podstaty. Před pravomocným 7 Kozák, J.; Budín, P.; Dadam, A; Pachl, L. Insolvenční zákon a předpisy související. Nařízení Rady (ES) o úpadkovém řízení. Komentář. Praha: ASPI, a.s., 2008, s

25 skončením řízení o vyloučení majetku z majetkové podstaty lze přistoupit k zpeněžení majetku a jinému nakládání, který je předmětem vylučovací žaloby za těchto okolností: Insolvenční soud v prvním stupni žalobu na vyloučení majetku z majetkové podstaty zamítl, řízení zastavil nebo žalobu odmítl, avšak k uspokojení věřitelů z výtěžku ze zpeněžení majetku, který je předmětem vylučovací žaloby, může dojít teprve po pravomocném skončení řízení. Při odvracení újmy hrozící majetku, který je předmětem vylučovací žaloby. V případě souhlasu žalobce, po podání žaloby, k nakládání nebo ke zpeněžení majetku, který je předmětem vylučovací žaloby Vynětí majetku z majetkové podstaty může insolvenční správce učinit u majetku, který nemůže sloužit k uspokojení věřitelů se souhlasem věřitelského výboru a soudu. Odlišná úprava je stanovena pro nepatrný konkurs, podle ustanovení 315 InsZ, když k vyloučení nedobytných pohledávek a majetku, který není možné prodat, není nutný uvedený souhlas soudu ani věřitelského výboru. Zvláštní postup je stanoven pro uplatnění vynětí majetku z majetkové podstaty dlužníkem. Dlužník může uplatnit vynětí majetku z majetkové podstaty vůči insolvenčnímu správci. Tento návrh musí obsahovat stanovené náležitosti uvedené v ustanovení 226 InsZ, a dlužník toto vynětí může uplatnit pouze v případech zahrnutí majetku do majetkové podstaty, který nelze postihnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí, mimo věcí sloužících k podnikání dlužníka, a zahrnutí příjmů dlužníka nad rámec rozsahu, v jakém z nich mohou být uspokojeny přednostní pohledávky při exekuci nebo výkonu rozhodnutí. Insolvenční správce následně vyzve dlužníka k opravě nebo doplnění návrhu na vynětí majetku z majetkové podstaty, pokud je vadný, neúplný, a jestliže uvedený návrh nelze projednat a rozhodnout o něm. Insolvenční správce ve výzvě určí přiměřenou lhůtu k doplnění, opravě. Lze-li návrh projednat a rozhodnout o něm, pak má insolvenční správce povinnost vyzvat věřitelský výbor, aby se k němu v určené lhůtě vyjádřil. Insolvenční správce, pokud nelze majetek vyloučit z majetkové podstaty, pak předloží návrh insolvenčnímu soudu k rozhodnutí v rámci jeho dohledací činnosti. Rovněž pokud nejsou odstraněny vady, neúplnost návrhu, nebo návrh je opožděný má insolvenční správce povinnost předložit uvedený dlužnický návrh na vynětí majetku z majetkové podstaty insolvenčnímu soudu společně se zprávou o tomto návrhu. Pro zpeněžení a nakládání s majetkem, který je předmětem návrhu na vynětí majetku z majetkové 25

26 podstaty platí obdobná pravidla jako u žaloby na vyloučení majetku z majetkové podstaty, tedy: Insolvenční správce nesmí zpeněžit, či jinak nakládat s majetkem, který je předmětem dlužnického návrhu na vynětí z majetkové podstaty, a to až do pravomocného rozhodnutí o vynětí majetku z majetkové podstaty. Před pravomocným skončením řízení o vynětí majetku z majetkové podstaty lze přistoupit k zpeněžení majetku a jinému nakládání, který je předmětem uvedeného návrhu za těchto okolností: Insolvenční soud v prvním stupni návrh na vynětí majetku z majetkové podstaty zamítl, řízení zastavil nebo žalobu odmítl, avšak k uspokojení věřitelů z výtěžku ze zpeněžení majetku, který je předmětem dlužnického návrhu na vynětí, může dojít teprve po pravomocném skončení řízení. Při odvracení újmy hrozící majetku, který je předmětem dlužnického návrhu na vynětí z majetkové podstaty. V případě souhlasu dlužníka, po podání návrhu na vynětí majetku z majetkové podstaty. 4.4 Postavení insolvenčního správce při zpeněžování majetku Právní úprava postupu při zpeněžení majetku v majetkové podstatě je upravena v ustanoveních 283 až 295 InsZ. Přestože je úprava postupu při zpeněžení majetku majetkové podstaty začleněna do části InsZ věnované konkursnímu řízení, tak se tato část, postupy uvedené při zpeněžení majetkové podstaty, použijí obdobně i pro postup při zpeněžování majetkové podstaty při oddlužení zpeněžením majetkové podstaty, a to podle ustanovení 398 odst. 2 InsZ, a pro zpeněžení zajištění při oddlužení plněním splátkového kalendáře tak, jak stanovuje ustanovení 398 odst. 3 InsZ. Insolvenční správce je oprávněn přikročit ke zpeněžení po právní moci rozhodnutí o prohlášení konkursu, a to až po první schůzi věřitelů. Před tímto termínem je možno zpeněžovat jen věci ohrožené zkázou, znehodnocením, nebo věci, kde insolvenční soud povolí výjimku. 26

27 Insolvenční správce při zpeněžování pohledávek není omezen ujednáními, která brání postoupení pohledávek. Dále není vázán smluvními předkupními právy. Naopak je vázán smluvními předkupními právy státu k nemovitostem, které tvoří pozemní část veřejného prostranství, dále je vázán zákonným předkupním právem a právy nájemců podle zákona 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů, ve znění pozdějších předpisů. Další specifický postup je stanoven pro převod bytů a nebytových prostor ve vlastnictví bytových družstev, kde v případech vymezených v ustanovení 285 InsZ je insolvenční správce povinen učinit nabídku k bezplatnému převodu, pro případ, kdy nabídka není přijata ve stanoveném termínu, je insolvenční správce dále oprávněn ke zpeněžení. Insolvenční správce rozhodne se souhlasem věřitelského výboru o způsobu zpeněžení majetkové podstaty, když ji lze zpeněžit pouze veřejnou dražbou, prodejem podle ustanovení OSŘ o výkonu rozhodnutí nebo prodejem majetku mimo dražbu. Pro účinnost smlouvy o provedení veřejné dražby je nutný souhlas věřitelského výboru. Prodej podle ustanovení OSŔ provádí okresní soud na návrh insolvenčního správce se souhlasem věřitelského výboru s tímto způsobem zpeněžení. S prodejem mimo dražbu, jakož i s prodejem podniku, případně jeho části, jedinou smlouvou, musí souhlasit věřitelský výbor, jako se všemi způsoby zpeněžení, a dále i insolvenční soud, ledaže jde o věci bezprostředně ohrožené zkázou, znehodnocením, věci zcizované při pokračujícím provozu podniku. Souhlas s prodejem mimo dražbu, jakož i s prodejem podniku, případně jeho části, jedinou smlouvou, je nutný k účinnosti takové smlouvy o zpeněžení majetku z majetkové podstaty. Insolvenční správce je vázán pokyny zajištěného věřitele směřující ke zpeněžení zajištěného majetku, ledaže má insolvenční správce za to, že majetek lze zpeněžit výhodněji, když v tomto případě požádá soud o rozhodnutí v rámci dohledací činnosti. Účinkem zpeněžení majetkové podstaty je zánik nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuce, zánik břemen zatěžující zpeněžovaný majetek, která jsou neúčinná podle ustanovení InsZ, tedy ta, která vznikla za nápadně nevýhodných podmínek po účincích zahájení insolvenčního řízení. Pro nabývání majetku z majetkové podstaty jsou stanovena omezení pro okruh osob oprávněných k nabytí tohoto majetku, která může insolvenční soud na návrh korigovat. 27

28 5 Insolvenční správce a jeho postavení vzhledem k neplatným a neúčinným úkonům dlužníka Jedním z nejzásadnějších ustanovení insolvenčního zákona jsou ustanovení o neúčinnosti a odporovatelnosti právních úkonů dlužníka. Zákon tím dává silný nástroj ve prospěch vyššího uspokojení věřitelů. V porovnání s dřívější právní úpravou úpadkového řízení - ZKV - je zejména podrobněji stanoveno to, jakým úkonům dlužníka lze úspěšně odporovat. Zásadní postavení má insolvenční správce, který může odporovat právním úkonům dlužníka, podat žalobu na neplatnost právního úkonu dlužníka. Insolvenční správce podle ustanovení 231 odst. 3 je oprávněn k dovolání se neplatnosti právního úkonu dlužníka, pokud to k neplatnosti právního úkonu je nutné. Dále insolvenční soud posuzuje neplatnost právního úkonu jako otázku předběžnou nebo v incidenčním sporu, jehož předmětem je otázka neplatnosti. Legitimovám k podání uvedené žaloby je mj. insolvenční správce. Zvláštní oprávnění má pak insolvenční správce, který může písemně odmítnout plnění z neplatného právního úkonu, pokud nedošlo k obohacení majetkové podstaty nebo je požadováno více, než činí obohacení majetkové podstaty. Insolvenční zákon dává insolvenčnímu správci jako jedinému pravomoc odporovat právním úkonů dlužníka. Na základě rozhodnutí věřitelského výboru je však insolvenční správce povinen podat příslušnou odpůrčí žalobu. Insolvenční správce může tento požadavek věřitelského výboru podmínit požadováním zálohy ke krytí nákladů na podání odpůrčí žaloby a vedení incidenčního sporu. Odporovat právním úkonům dlužníka může insolvenční správce podáním žaloby ve lhůtě jednoho roku ode dne, kdy nastaly účinky rozhodnutí o úpadku Teprve právní mocí rozhodnutí o odpůrčí žalobě, pak podle ustanovení 239 odst. 4 InsZ, náleží do majetkové podstaty dlužníkovo plnění z neúčinného právního úkonu, případně jeho náhrada. InsZ dále stanovuje to, co se považuje za neúčinný právní úkon, když jsou to takové právní úkony, vč. dlužníkova opomenutí, kterými dlužník zkracuje možnost uspokojení věřitelů nebo zvýhodňuje jen některé věřitele. Neúčinné, pokud je zkrácena možnost uspokojení věřitelů nebo jsou zvýhodněni někteří věřitelé, jsou: Právní úkony bez přiměřeného protiplnění, tj. plnění bezúplatná nebo za plnění, které je podstatně nižší než obvyklá cena plnění dlužníka, za podmínky, že jej dlužník 28

29 učinil v době, kdy byl v úpadku nebo právní úkon vedl k úpadku dlužníka. Zákon přepokládá, že právní úkon, pokud byl učiněn osobě blízké nebo osobě, která tvoří s dlužníkem koncern, byl učiněn v době, kdy byl dlužník v úpadku. Těmto úkonům dlužníka lze odporovat, byl-li úkon učiněn ve lhůtě jednoho roku před zahájením insolvenčního řízení. Pokud byl úkon učiněn osobě blízké nebo osobě, která tvoří s dlužníkem koncern, pak tato lhůta je tříletá. Zákon dále výčtem uvádí, které úkony nejsou považovány za plnění bez přiměřeného protiplnění, zejména příležitostné dary, plnění uložené právním předpisem. Zvýhodňující právní úkony, tj. úkony, kdy se dostává vyššího uspokojení některému věřiteli na úkor jiného věřitele, než jakému by náleželo v konkursu, za podmínky, že jej dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku nebo právní úkon vedl k úpadku dlužníka. Zákon přepokládá, že právní úkon, pokud byl učiněn osobě blízké nebo osobě, která tvoří s dlužníkem koncern, byl učiněn v době, kdy byl dlužník v úpadku. Těmto úkonům dlužníka lze odporovat, byl-li úkon učiněn ve lhůtě jednoho roku před zahájením insolvenčního řízení. Pokud byl úkon učiněn osobě blízké nebo osobě, která tvoří s dlužníkem koncern, pak tato lhůta je tříletá. InsZ příkladným výčtem určuje zvýhodňující právní úkony, když těmito úkony jsou např. plnění před splatností, prominutí dluhu, jiné dohody vedoucí k zániku či nesplnění práva dlužníka, změna, nahrazení závazku v neprospěch dlužníka, poskytnutí zajištění k již existujícímu závazku. InsZ v ustanovení 241 odst. 5 dále taxativně určuje které právní úkony dlužníka nelze považovat za zvýhodňující. Úmyslně zkracující právní úkony dlužníka, pokud je tento úmysl druhé straně znám nebo jí musel být znám vzhledem k okolnostem. Zákon přepokládá, že právní úkon, pokud byl učiněn osobě blízké nebo osobě, která tvoří s dlužníkem koncern, byl úmysl těmto osobám znám. Úmyslně zkracujícímu právnímu úkonu dlužníka lze odporovat, byl-li úkon učiněn ve lhůtě pěti let před zahájením insolvenčního řízení. InsZ v ustanovení 237 určuje okruh osob, které mají povinnost vydat plnění z neúčinných právních úkonů do majetkové podstaty. Jde o osoby, v jejichž prospěch byl neúčinný právní úkon učiněn nebo které z něho měly prospěch. Dále jejich dědici nebo právní nástupci, jestliže jim byly známy okolnosti, které odůvodňují právo dovolávat se neúčinnosti proti osobám, v jejichž prospěch byl neúčinný právní úkon učiněn nebo které z něj měly prospěch. Dále i jejich dědici nebo právní nástupci, jedná-li se o osoby dlužníku blízké, anebo tvořící s dlužníkem koncern. 29