Animace místních partnerství na venkově praktický průvodce

Transkript

1 Animace místních partnerství na venkově praktický průvodce 185

2 Animace místních partnerství na venkově praktický průvodce Manuál zhotovený v rámci TEPA Visegradsko-Slovinsko-Švédské partnerství evropských animátorů partnerství, podpořené Evropskou komisí prostřednictvím programu Socrates-Grundtvig. 1

3 Autoři: Část první: Část druhá: Část třetí: Editoři: Koordinátor: László Benedek, Hana Caletková, Anna Jarzębska, Barbara Kazior, Katarina Kubiňáková, Ondřej Marek, Rafał Serafin Chris High, Marko Koščak, Gusztáv Nemes, Zlata Ploštajner, Goran Šoster Urszula Budzich-Szukała, Adam Futymski, Ryszard Kamiński, Jela Tvrdoňová, Tomáš Šulák Jela Tvrdoňová Urszula Budzich-Szukała Andrea Lelovics Vidiecky parlament na Slovensku Vytiskla Metoda spol.s.r.o. V listopadu 2008 vydalo Centrum pro komunitní práci, Palackého 30, Přerov, místní zastoupeni CpKP střední Morava ISBN: Tento projekt byl realizován za finanční podpory Evropské unie. Za obsah publikací odpovídá výlučně autor. Publikace nereprezentují názory Evropské komise a Evropská komise neodpovídá za použití informací,jež jsou jejich obsahem. 2

4 Předmluva Projekt TEPA byl navržen mezinárodním týmem expertů na rozvoj venkova, kteří jsou si vědomi toho, že v Evropě zejména v nových členských státech je urgentní poptávka po místních animátorech. Místní animátoři jsou osoby, které mohou hrát klíčovou roli v tvorbě místních partnerství, mobilizaci komunit a nacházení řešení místních problémů. Zároveň jim mohou pomáhat profitovat z evropských fondů. Role místního animátora je vysoce komplexní a vyžaduje různé sociální dovednosti. Projekt TEPA vytváří osnovy pro školitele místních animátorů v pěti nových členských státech Evropské unie. Jsou jimi Slovensko, Česká republika, Polsko, Maďarsko (tyto čtyři země tvoří Visegrádskou skupinu) a Slovinsko. Projekt je realizován osmi partnery: ze Slovenska - Slovenský vidiecký parlament (VIPA) vedoucí konsorcia; z České republiky - Centrum pro komunitní práci střední Morava (CpKP); z Polska - Fond spolupráce (FFW), Polské venkovské fórum (FAOW) a Polská nadace Partnerství (FPS); z Maďarska - Středoevropská informační síť místního rozvoje (CELODIN); ze Slovinska - Slovinská síť rozvoje venkova (SRDN) a ze Švédska - Švédská federace venkovského hospodářství a zemědělských společností (HUSH), která je zodpovědná za hodnocení projektu. Projekt zahrnuje vytvoření školicího programu a osnov a implementaci dvou pilotních školení pro účastníky ze všech pěti cílových zemí. Důležitým elementem ve vytváření školicích materiálů je tvorba manuálu praktického průvodce pro lidi, kteří by chtěli animovat své místní komunity a přispět k vytvoření venkovského partnerství. Školicí materiály budou doplněny výukovým DVD, které prezentuje příklady dobré praxe z místních partnerství z pěti zemí. Spolupráce mezi partnery projektu a mezinárodní školení také přispějí k vytvoření mezinárodní sítě animátorů partnerství. Manuál byl napsán mezinárodním týmem expertů zkušenými školiteli, kteří jsou obeznámeni nejen s principy místního rozvoje (jako tvorba partnerství, strategické plánování a management zdrojů), ale také se specifickými potřebami venkovských komunit a středoevropským kontextem venkovských oblastí. Kniha je určena primárně jako doplňkový materiál pro účastníky pilotních školení. Nicméně může být použita i samostatně - jako zdroj nápadů pro kohokoli, kdo má zájem začít aktivity ve svém venkovském regionu a hledá odpovědi na otázky typu: Proč je důležité mít partnerství?, K čemu je strategické plánování? nebo Jak zorganizovat setkání na vesnici?. Doufáme, že tento manuál přispěje k udržitelnému rozvoji venkovských oblastí v Evropě. Projektový tým TEPA Květen

5 4

6 Obsah Předmluva Úvod ČÁST PRVNÍ: Od místního zapojení veřejnosti k mezisektorovému partnerství... 9 Kapitola 1: Zapojování veřejnosti Kapitola 2: Mezisektorové partnerství Kapitola 3: Nástroje a metody práce s místními komunitami ČÁST DRUHÁ: Řízení venkovských zdrojů Kapitola 4: Určování místních zdrojů Kapitola 5: Řízení venkovských zdrojů Kapitola 6: Příklady efektivního řízení místních zdrojů a praktická cvičení. 113 ČÁST TŘETÍ: Strategické plánování Kapitola 7: Organizace strategických plánovacích procesů Kapitola 8: Vytváření strategií socioekonomického rozvoje Kapitola 9: Specifické znaky strategického plánování v programu Leader Použitá literatura

7 6

8 Úvod Proces animování místního partnerství je velmi komplexní úlohou, která vyžaduje mnoho dovedností. Tato skutečnost je pravdou v případě animátorů aktivních na velmi lokální úrovni (vesnice), stejně jako u animátorů místních akčních skupin v přístupu Leader. Doufáme, že oba typy animátorů shledají tento manuál užitečným. Pro účely projektu TEPA jsme se rozhodli zaměřit se primárně na tři typy dovedností: Zaprvé - animátor musí být schopen identifikovat a podpořit široký rozsah místních partnerů (z veřejného, soukromého a neziskového sektoru), aby spolupracovali na procesu místního rozvoje. Musí také vědět jak zajistit účast místních obyvatel v rozhodování. Zadruhé - animátor (společně se svou komunitou) musí být schopen identifikovat místní zdroje a použít je k maximálnímu prospěchu oblasti. Zatřetí - animátor a partneři musí být schopni definovat a uvědomit si cíle tak, aby bylo možno dosáhnout udržitelného rozvoje a zlepšení kvality života. Toto vyžaduje schopnost strategického uvažování. ČÁST PRVNÍ: Od místního zapojení veřejnosti k mezisektorovému partnerství ČÁST DRUHÁ: Řízení venkovských zdrojů ČÁST TŘETÍ: Strategické plánování Část první se skládá z kapitol 1, 2 a 3 a poskytuje pomoc pro ty, kteří se zajímají o potenciál mezisektorového partnerství pro budování kapacit místního zapojení veřejnosti v situacích rozvoje venkova. Autoři této části vysvětlují, kdy a jak může být použit přístup efektivního mezisektorového partnerství. Kapitola 1 popisuje zapojování veřejnosti jako takové, důvody a chyby projektů zapojování veřejnosti, jejich důležitost a některé techniky zapojování veřejnosti. Kapitola 2 je věnována mezisektorovým partnerstvím a procesu jejich vývoje. Kapitola 3 se zabývá nástroji a metodami, které se používají v úspěšných partnerstvích, včetně komunikačních dovedností, vůdčích schopností, animace, motivace a facilitace ve venkovských oblastech, včetně použití případových studií a studijních cest. Část druhá se zaměřuje na místní komunity nebo oblasti z pohledu jejich zdrojů a poskytuje animátorovi dovednosti umožňující hledat řešení místních problémů, které jsou nejvhodnější v daném kontextu. Tato část obsahuje kapitoly 4, 5 a 6. Kapitola 4 se zabývá identifikací a hodnocením venkovských zdrojů. Kapitola 5 popisuje principy a metody managementu venkovských zdrojů. Kapitola 6 obsahuje praktické rady pro animátory, založené na případových studiích ze Slovinska. Nechybí návrhy, jak mohou být aplikovány v jiných zemích a přináší také informace o použití inovativních technik (jako např. film) do řízení venkovských zdrojů. 7

9 Třetí část manuálu poskytuje animátorovi schopnost kombinovat silné stránky místní komunity (partnerství) ve specifickém kontextu místního prostoru (zdroje) do smysluplné množiny aktivit vyvinutých skrze proces strategického plánování. Část manuálu o strategickém plánování obsahuje kapitoly 7, 8 a 9. Kapitola 7 se zaměřuje na to, jak by mělo být strategické plánování organizováno a zároveň vysvětluje, proč má strategické plánování klíčový význam pro rozvoj venkova a jaké jsou jeho zvláštní znaky. Kapitola 8 se zabývá produktem tohoto procesu místní strategií a prezentuje její hlavní komponenty. Kapitola 9 vyzdvihuje zvláštní roli strategického plánování v přístupu Leader a obsahuje příklady z českého programu Leader. Ve všech částech manuálu jsme se snažili poskytnout čtenáři praktické informace a cvičení, která mohou být použita během školení. Uvědomujeme si, že žádný manuál nemůže nahradit osobní kontakt se školiteli a animátory. V školicí metodologii TEPA jsme předpokládali nejenom vysoce interaktivní metodu školení, ale také jsme začlenili studijní cesty do místních partnerství. Vzhledem k tomu, že většina našich čtenářů má alespoň nějaký kontakt s místními venkovskými komunitami, podporujeme je, aby použili některé techniky a metody popsané v tomto manuálu. Tyto techniky by neměly být doslovně do detailu kopírovány, ale přizpůsobeny specifickým potřebám a kapacitě daného území. Doufáme, že náš manuál bude použit jako zdroj nápadů a inspirace pro inovativní činnosti. 8

10 ČÁST PRVNÍ: OD MÍSTNÍHO ZAPOJENÍ VEŘEJNOSTI K MEZISEKTOROVÉMU PARTNERSTVÍ 9

11 10

12 KAPITOLA 1. ZAPOJOVÁNÍ VEŘEJNOSTI Základy zapojování veřejnosti Zapojování veřejnosti v rozhodovacích procesech je naše právo coby občanů demokratické společnosti. Máme právo říci svůj názor k plánování projektů, zákonů a politik, které ovlivňují naše životy. Parlamentní nebo místní volby, které se konají jednou za několik let, nejsou příliš efektivním způsobem komunikace našich rozhodnutí o všech, ale o velmi málo hlavních politikách. V podstatě politikům, které volíme, trvale chybí znalosti, osvícenost a zájem zaobírat se mnoha komplexními otázkami, které se zabývají rozvojem venkova. Zapojení veřejnosti, zvláště na úrovni místní nebo komunitní, je nutné pro zredukování koncentrace moci v rukou státních zaměstnanců a lobbistů soukromého sektoru. Jedná se o naplnění opravdového významu slova demokracie. Zapojení veřejnosti je nutné proto, aby byla přijímána kvalitnější rozhodnutí ve jménu veřejného zájmu a jeho prospěch. Zapojení veřejnosti je systematický, interaktivní proces, ve kterém jsou občané a další zainteresované strany jako samospráva, podnikatelé a občanská společnost zahrnuti do rozhodovacího procesu, který je bezprostředně ovlivňuje. Zapojení veřejnosti nevyžaduje partnerství ani nepředpokládá dosažení konsensu. V samém základu zapojení veřejnosti znamená: výměnu informací o navrhovaném projektu, programu, politice, zákonu nebo jiné iniciativě a jeho relevantním důvodu vzniku nebo kontextu sdílení nápadů, pochopení problémů a diskusi o alternativních řešeních identifikaci oblastí shody a neshody mezi zainteresovanými stranami a osobami, které jsou přímo ovlivněny navrhovaným rozhodnutím dosažení nejlepšího možného řešení nebo nejmenšího zla, které jsou všichni ochotni přijmout Zapojení veřejnosti, nebo také účast veřejnosti na rozhodování, se neomezuje pouze na rozšiřování informací, ale jeho podstatou je získávání názorů veřejnosti a využití těchto názorů při přípravě rozhodnutí. Pokud připravujete koncepci nebo rozhodnutí významné pro rozvoj obce, rozhodnutí dotýkající se životů občanů v obci, stojí před vámi těžké otázky: Jak pro- 1 Materiál v této časti byl přepracován z Teuschlova, T., Oriniakova, P.: Zapojení veřejnosti, proč a jak? CpKP, 2003, česky; Kolektiv autorů: Zapojení veřejnosti do plánování regionálního rozvoje metodika, CpKP, 2001; Participatory methods toolkit. A practitioner s manual. Dostupné na nebo září

13 sadit řešení nebo koncepci? a Jak se vyhnout náročné obhajobě před různými zájmovými skupinami v obci? Zkušenosti ukazují, že odpovědí na tyto otázky rozhodně není vyhýbání se zveřejnění úplné informace o připravovaném rozhodnutí, nebo informování občanů až poté, co je vše rozhodnuto - a to ani v případě, že koncepci nebo investici připravují experti. Vždy se vyplatí před učiněním skutečně zásadních kroků získat od veřejnosti zpětnou vazbu - aby rozhodnutí reagovalo na potřeby občanů a tím se zamezilo negativním reakcím z jejich strany. Vnímání a přijetí každého rozhodnutí ze strany veřejnosti je zásadně ovlivněno měrou, jakou mohou občané ovlivnit jeho znění. K tomu, aby mohli občané přímo ovlivnit připravované rozhodnutí, slouží systém a techniky zapojování veřejnosti (viz kap. 3.10). Základním pravidlem zapojování veřejnosti je, že konečné rozhodnutí o koncepci nebo významném rozhodnutí přísluší radě a zastupitelstvu obce, nikoli veřejnosti. Zapojování veřejnosti je totiž systém s přesně vymezenými pravidly. Všeobecná neznalost výše uvedeného pravidla je jedním z důvodů, proč je přistupováno ze strany rozhodovatelů k zapojování veřejnosti s nedůvěrou. Obávají se, že pokud začnou komunikovat s veřejností, ztratí nad projednávaným procesem kontrolu. Neuvědomují si však, že díky zapojení veřejnosti dojde ke zlepšení podkladů pro rozhodování Důvody pro zapojování veřejnosti Důvodů pro zapojení veřejnosti je mnoho. Mohou být seskupeny do následujících skupin: právní důvody sociálně-politické potřeby pragmatická a ekonomická motivace Dále budou popsány pouze důvody sociálně politické, pragmatické a ekonomické Sociálně-politické důvody Zohlednění širokého spektra názorů pomáhá předcházet budoucím konfliktům. Včasným a kvalitním zapojením veřejnosti obec získává přirozenou cestou podporu mezi občany pro svá rozhodnutí. Přínosem pro vedení, které se soustavně zabývá zapojováním veřejnosti, je především: příznivý hlas ze strany občanů, kteří oceňují otevřenost a transparentnost zlepšení důvěryhodnosti rozhodovatelů nastolení vzájemné důvěry mezi vedením a občany, zlepšení atmosféry každé jednání s veřejností je možností, jak zviditelnit a vysvětlit své názory a postoje 12

14 Pragmatická a ekonomická motivace Kvalitní a včasné zapojení veřejnosti v konečném důsledku zrychlí připravovaný plánovací proces a ušetří prostředky, které by musel rozhodovatel později vynaložit na změny již hotového projektu vynucené veřejností. Při zapojení veřejnosti se mohou postupně požadavky na změny od občanů zpracovávat a vypořádat. Přínosem zapojení veřejnosti může být i zjištění, že nesouhlas s předpokládaným záměrem je příliš velký a jeho realizace by přinesla ekonomicky neúnosné náklady. Pokud přizvete k rozhodování obávané oponenty a odpůrce záměru, snižujete nebezpečí, že později rozhodnutí zablokují. Zapojením zejména některých skupin občanů (nevládní organizace, podnikatelé) do plánování získáte cenné spojence, kteří se později s obcí mohou podílet na realizaci integrovaných projektů, které vzešly ze společného plánování. Zapojením veřejnosti lze získat množství podkladních informací, námětů a připomínek, které lze bezprostředně využít pro plánovací proces. Tím získáte i možnost zvýšit kvalitu zpracovávaných dokumentů. Občané podrobně znají prostředí, ve kterém žijí, a mohou tudíž předpovídat dopady na toto prostředí a nalézat možnosti jejich minimalizace. Mezi dotčenou a zainteresovanou veřejností se rovněž vždy nacházejí místní odborníci (každý expert někde bydlí), kteří obvykle zdarma poskytují kvalifikované odborné podněty Mýty o zapojování veřejnosti Mýtus č. 1 Je to drahé Je zřejmé, že na to, aby se mohlo uskutečnit např. veřejné projednání, je nutné vynaložit další finanční prostředky. Na počátku se díky zapojení veřejnosti realizace významného rozhodnutí prodraží. Na druhé straně jsou však zvýšené počáteční náklady vyváženy úsporami v dalších fázích realizace. Díky zapojení veřejnosti se zpracuje projekt, který je šitý na místní podmínky. Propagace, která je součástí zapojení veřejnosti, zvýší společenskou a politickou průchodnost navrhované akce. Pokud vtáhneme veřejnost do přípravy významného rozhodnutí od počátku, vyhneme se situaci, kdy veřejnost zablokuje rozhodnutí těsně před jeho uskutečněním. A my tím ušetříme náklady spojené se soudním řešením sporu. Mýtus č. 2 Trvá to příliš dlouho Je pravdou, že zapojování veřejnosti vyžaduje dostatečný čas pro informování občanů, sběr a vyhodnocování jejich připomínek. To způsobuje odklad v počáteční fázi rozhodovacího procesu. 13

15 Mezinárodní studie ukazují, že čím dříve v rozhodovacím procesu je se zapojováním veřejnosti započato, tím efektivnější proces probíhá. Včasné zapojení veřejnosti umožňuje investorovi získat další informace, které mohou být přímo použity v plánování záměru a které by získával jen se značnými obtížemi. Včasné informování veřejnosti o chystaném opatření pomáhá zajistit hladký průběh pozdějšího projednávání bez zbytečných emocí, včasná komunikace zamezuje pochybnostem o cílech projektu. Po počátečním zpoždění se rozhodovací proces zrychluje a časové ztráty se vyrovnají. Mýtus č. 3 Zvyšuje společenský odpor Faktem je, že veřejné projednání činí proces rozhodování transparentním. Otevření plánovacího procesu může zvýšit nebezpečí odmítnutí projektu kvalitně informovanou veřejností. Transparence také nutí investory přijmout rozhodnutí, které nevyhovuje nutně beze zbytku jejich záměrům. Je nutné si uvědomit, že v demokratické společnosti ani uzavřené rozhodování neutají potenciálně kontroverzní opatření veřejné správy nebo investiční záměry. Vzhledem k existujícím požadavkům na pasivní i aktivní přístup k informacím je pravděpodobné, že kontroverzní opatření bude odhaleno např. politickou opozicí, nevládními organizacemi, případně médii Výhody a nevýhody Výhody Zapojení veřejnosti snižuje pravděpodobnost občanských protestů proti rozhodnutím. Prevence negativních stanovisek ze strany orgánů ochrany životního prostředí v rámci projednání s veřejností, která jsou vyžadována ze zákona. Prevence nutných úprav projektu vyplývajících z připomínek před realizací. Prevence úprav projektu během a po implementaci Nevýhody Počáteční investice do zapojení veřejnosti se velmi obtížně zdůvodňují. Je nutné si vytvořit dostatečnou časovou a finanční rezervu na samotnou akci s veřejností. Je náročné zdokumentovat pozitivní a konkrétní dopad zapojení. Pokud je zapojení veřejnosti provedeno profesionálně, nevznikne žádný konflikt, který by byl vyřešen díky zapojení veřejnosti. Není možné říci, jak by dokument vypadal a jak by reagovala veřejnost, jaké problémy by nastaly, pokud by se zapojení veřejnosti neuskutečnilo Úrovně zapojování veřejnosti Postupů pro zapojení občanů do rozhodování je mnoho. Metody zapojení veřejnosti je proto nezbytné rozlišovat sociologický průzkum umožní jiný typ veřejného dia- 14

16 logu nežli veřejná slyšení, občanské poradní komise nebo referendum. Jednotlivé postupy zapojení veřejnosti se dělí podle míry veřejné kontroly, kterou daný postup umožňuje. Pokud se připravuje program zapojení veřejnosti, je nutné si nejdříve stanovit, jakou chce rozhodovatel připustit míru veřejné kontroly nad rozhodnutím nebo koncepcí. Až poté, co je stanovena míra veřejné kontroly, vyhledává se odpovídající technika zapojení veřejnosti. V tomto ohledu rozeznáváme následující úrovně zapojení veřejnosti: Přímá demokracie Společné rozhodování s dotčenými občany Oficiální konzultace s veřejností Sběr reakcí a připomínek občanů Informační kampaň Manipulace s veřejným míněním Z výše uvedeného pohledu na typologii zapojení veřejnosti je zřejmé, že každá úroveň účasti občanů umožňuje naprosto odlišnou míru veřejné kontroly připravovaných rozhodnutí. Ve stručnosti lze tyto úrovně popsat takto: Manipulace s veřejným míněním Nejnižší úrovní zapojení veřejnosti jsou pokusy o manipulaci s veřejným míněním. Pokusy o manipulaci s veřejným míněním jsou používány tam, kde zásadní rozhodnutí již byla učiněna a občanům je nutno daná rozhodnutí srozumitelnou formou vysvětlit. Vzhledem k informačním aspektům lze pokusy o manipulaci s veřejným míněním považovat za nejprimitivnější pokus o zapojení veřejnosti. Tento postup zaznamenává oblibu u firem na public relations a u rozhodovatelů, kteří chtějí veřejnost na rozhodnutí připravit. Manipulační postupy tak poskytují společnosti významnou službu, neboť veřejně ukazují na nekompetentnost nebo neserióznost rozhodovatele, který se k nim uchyluje Informační kampaň Základní podmínkou seriózní snahy o zapojení veřejnosti je přehledné informování občanů o probíhajícím rozhodovacím procesu. Tato forma zapojení pouze poskytuje informace, přičemž sama o sobě neusnadňuje sběr a podávání připomínek. 15

17 Samostatné informování veřejnosti by proto mělo být používáno tam, kde jsou řešené problémy jasné a rozhodovatel chce pouze zvýšit transparentnost probíhajícího rozhodovacího procesu. Příklady užívaných postupů představují zejména plakáty, oznamovací tabule umístěné poblíž předpokládané realizace záměru, informační sdělení v lokálních médiích apod Sběr připomínek Sběr názorů a připomínek občanů umožňuje zjistit a posoudit pravděpodobné reakce občanů na přijímaná rozhodnutí. Rozhodovatel, který volí tento přístup, je ochoten si doplnit svůj přehled o problematice volbou těchto postupů se však nijak nezavazuje k tomu, aby poskytnuté podněty jakkoliv zohlednil. Občané jsou tak žádáni o předložení připomínek bez získání základní záruky, že jejich názory budou brány v úvahu. Příklady užívaných postupů představují zejména přímé rozhovory s dotčenými obyvateli, průzkumy veřejného mínění atd Oficiální konzultace s veřejností Oficiální konzultace s veřejností jsou oficiálním jednáním rozhodovatele s dotčenými zainteresovanými občany. Konzultace se od sběru názorů a připomínek občanů odlišuje především v jasně stanovené povinnosti rozhodovatele použít získané informace pro rozhodovací proces. Rrozhodovatel se volbou této úrovně veřejně zavazuje, že seriózně posoudí všechny přijaté podněty. Oficiální konzultace s veřejností jsou používané v případě, že připravované rozhodnutí vyžaduje (ať z právních či politických důvodů) seriózní veřejnou diskusi o záměru. Metody veřejných konzultací zahrnují zejména veřejná slyšení a konzultace s neziskovými organizacemi a občanskými iniciativami Společné rozhodování s dotčenými občany Při společném rozhodování se zástupci veřejnosti přímo podílejí na rozhodování. Rozhodovatel, který přistupuje k tomuto zapojení občanů, je ochoten otevřeně diskutovat o koncepčním řešení záměru a společně se zainteresovanými stranami optimalizovat připravované rozhodnutí. Společné plánování může přinést rozhodovateli zamezení veřejných střetů, zvýšení jeho veřejného kreditu a podporu realizace takto přijatých rozhodnutí. Běžným postupem pro společné plánování je tvorba jednoúčelových občanských poradních komisí, akční plánování atd Přímá demokracie Při využití principů přímé demokracie vkládá rozhodovatel právo rozhodnout do rukou občanů. Občané sami většinou prostřednictvím různých forem hlasování vybírají řešení. Nejčastěji uváděným postupem přímé demokracie jsou referenda. Formální referendum se používá pro specifické situace a neformální referenda mohou být použita pro celou řadu dalších případů. 16

18 1.6. Cílové skupiny Pro zjednodušení situace se vyjadřujeme v tom smyslu, že do rozhodování zapojujeme veřejnost. Je ale zřejmé, že veřejnost není homogenní celek, skládá se z mnoha cílových skupin obyvatel. Jednotlivci mohou být současně členy i několika cílových skupin. Pro úspěch zapojení veřejnosti je stěžejní správně určit, koho se bude projednávaný záměr nebo koncepce týkat. Určení dotčených skupin je úkolem pro rozhodovatele nebo organizátora zapojení veřejnosti. Méně obtížné je samozřejmě identifikovat veřejnost, která je připravovaným záměrem přímo dotčená. Je ovšem nutné si uvědomit, že o připravovaný záměr se budou zajímat i ty skupiny obyvatelstva, které jsou dotčeny záměrem nepřímo Jakým způsobem určit dotčenou veřejnost Při plánování projektu zapojování veřejnosti rozdělujeme veřejnost na několik cílových skupin, z nichž každá má jinou charakteristiku, jinak lze na ni působit a komunikovat s ní. Pro obecný projekt zapojování veřejnosti je vhodné se zaměřit např. na následující skupiny: obyvatelé daného území instituce podnikatelé a firmy viditelné a respektované místní osobnosti členové nevládních neziskových organizací a jiných spolků Určení cílových skupin obyvatelstva pomáhají následující metody: samoidentifikace kdo se ozve, je přizván ke spolupráci identifikace třetí stranou s využitím otázky na již zapojené za kým ještě máme zajít, koho by to mohlo ještě zajímat, prosím distribuujte tuto pozvánku dalším, koho by se to mohlo týkat identifikace organizátory zapojení veřejnosti na základě osobních zkušeností organizátorů z existujících adresářů geografická analýza demografická analýza historická analýza (seznam těch, kteří se už někdy účastnili) konzultace s ostatními institucemi analýza uživatelů Identifikování dotčené veřejnosti je potřeba dělat v celém průběhu procesu zapojování veřejnosti - a to nejlépe pro každý krok zapojení veřejnosti zvlášť. Důvodem je především to, že postupem času může docházet ke změnám ve 17

19 složení dotčené veřejnosti. Může to být způsobeno tím, že vycházejí najevo další objektivní skutečnosti, které na začátku procesu nebyly známy. Důvody mohou být i pragmatické, kdy na různé kroky plánovacího procesu je potřeba jiná skupina veřejnosti. NB: Účastníci mohou být vybráni pomocí samoidentifikace, nominováni třetí stranou nebo vyhledáni organizátory! Jaká je ochota občanů se zapojit? Před přípravou projektu na zapojení veřejnosti je vhodné si uvědomit, že ne všichni občané se chtějí vyjadřovat a ovlivňovat rozhodnutí stejnou měrou. Je dobré se řídit zásadou všichni mají stejný přístup k informacím a je na jejich uvážení, kolik času a energie věnují ovlivnění rozhodnutí. Často jsou organizátoři zklamáni malou účastí občanů na veřejném projednání, veřejné diskusi apod. a to i přesto, že celá akce byla velmi dobře zorganizována. Pro organizátory je důležité si uvědomit, že ne všichni oslovení jsou ochotni se věnovat projednávanému problému se stejnou intenzitou, a to i přesto, že byl proces zapojení veřejnosti velmi kvalitně připraven. Následující přístup rozděluje veřejnost na skupiny podle toho, kolik energie a času chtějí členové této skupiny věnovat na zapojení se do procesu. Toto rozdělení je samozřejmě pouze značně zjednodušeným obrázkem skutečnosti. Apatická veřejnost Občané, kteří se dozvěděli o problému a rozhodli se, že se procesu nebudou účastnit. Jejich rozhodnutí může vycházet z řady důvodů. Důležité je ujistit se, že jejich rozhodnutí vychází ze správných informací. Pokud vychází ze správných informací a informační kampaň byla kvalitně vedená, můžeme považovat postoj této skupiny za svolení pokračovat v procesu. Pozorovatelé Tato skupina sleduje proces, ale aktivně se nezapojuje a většinou ani neposkytuje zpětnou vazbu. Často je tendence vynechávat tuto většinou poměrně rozsáhlou skupinu z informačních aktivit právě proto, že neposkytuje zpětnou vazbu. Důvody pro pasivitu mohou být opět různé, často je to např. pocit, že někdo jiný dostatečně reprezentuje jejich zájmy. Tyto osoby jsou nicméně významným referenčním a informačním bodem pro své okolí a je nezbytné zabezpečit, aby byly dostatečně informovány. Je to skupina s velkým potenciálem se zapojit, pokud proces nebude probíhat podle jejich představ. 18

20 Konzultanti/spoluplánovači V této skupině jsou často zastoupeni pracovníci nebo dobrovolníci určitých skupin nebo institucí (nevládní organizace, spolky, instituce atd.). Jejich výrazným rysem je ochota věnovat řešenému problému velké množství času a energie. Jsou ochotni soustavně pracovat v pracovních skupinách, občanských poradních komisích, zpracovávají variantní řešení návrhu. Rozhodovatelé Občan je rozhodovatelem v momentě, kdy se účastní referenda nebo v případě, že mu nějaký formální rozhodovatel předá svoji rozhodovací pravomoc většinou jako členovi komise nebo pracovní skupiny. Toto rozdělení veřejnosti podle ochoty ovlivňovat připravované rozhodnutí nám může pomoci, aby navržený a realizovaný program zapojení neumožňoval zapojení jenom části veřejnosti. Nesmíme dopustit, aby se zapojila jenom elita. Takový přístup vede k tomu, že jen více zostří pozornost a apriorní nesouhlas neoslovených oponentů. I proto je zapojení veřejnosti nutné zorganizovat takovým způsobem, aby bylo vstřícné pro všechny dotčené skupiny obyvatel Jak naplánovat projekt zapojování veřejnosti Zahájení přípravy Prvotní zřetel musí být kladen na dvě okolnosti kontext a strukturu. Organizátoři, v konzultaci s poradním/řídícím výborem, musí odpovídat na otázky kontextu, stejně jako na otázky spojené se strukturou plánované aktivity. Kontext projektu zapojování veřejnosti zahrnuje: účel a téma projektu geografické zaměření a ústřední téma legislativní a soudní (např. relevantní souvislost se zákonodárnými složkami) kontext časový rámec a proces rozhodování zdroje financování kulturní, politické a institucionální skutečnosti, které ovlivňují vše předchozí Strukturální ohledy zahrnují: identifikaci a nábor účastníků přípravu materiálů propagaci akci hodnocení tisk závěrečné zprávy a její distribuce 19

21 Obecné kroky ve tvorbě a implementaci metod zapojování veřejnosti 1. Nábor projektového týmu. 2. Definování účelu a cílů aktivity. 3. Určení rozsahu a zaměření procesu zapojení veřejnosti. 4. Pochopení legislativního, právního, soudního a společenského kontextu problému a všech rozhodnutí, která mají být učiněna. 5. Určení toho, kdo by měl být zapojen a proč. 6. Časový rámec a proces rozhodování. 7. Navržení plánu (výběrem jedné nebo několika metod). 8. Shromáždění finančních zdrojů. 9. Nastavení adekvátního časového přehledu a dalších zdrojů tak, aby proces fungoval. 10. Nábor účastníků. 11. Propagace akce. 12. Realizace plánu. 13. Hodnocení procesu a výsledků. 14. Příprava a distribuce závěrečné zprávy Obecné praktické pokyny pro přípravu Cíl a téma Rozhodnutí zahrnout veřejnost prostřednictvím participativního procesu je v podstatě politické. Ať už je či není záměr přímo ovlivnit politiku, participativní metody jsou intervencemi do společnosti. Tudíž v první řadě musí být záměry a cíle takového projektu velmi jasné. Cíl musí být jasně vysloven a musí se na něm shodnout organizátoři a poradní výbor, protože od tohoto okamžiku ovlivní každé rozhodnutí. Je důležité jasně interpretovat současnou politickou situaci ve vztahu k danému tématu. Porozumění plynoucí z této úlohy vyjasní uvažování o načasování a politické relevantnosti a zvýší potenciál pro opravdový politický vliv. Níže jsou uvedeny faktory nutné pro používání participativních metod tak, aby mohly úspěšně ovlivnit politiku. Z těchto se osm vztahuje k účelu a tématu. Jeden z nejdůležitějších faktorů, který je třeba brát v úvahu, je stupeň kontroverznosti daného tématu a úroveň jakou je toto přítomno ve veřejném mínění. Je obtížné vytvořit entusiasmus pro témata, o která není zájem nebo která nepředstavují nějaký druh společenského, environmentálního nebo politického dilematu ve společnosti. NB: Ujistěte se, že účel projektu zapojení veřejnosti je vyjasněn mezi všemi aktéry! 20

22 Faktory úspěchu politické role participativních metod: Otázky financování Pokud usilujeme o finance od dotčených osob, organizátoři musí vyvažovat přínosy těchto zdrojů s výdaji na důvěryhodnost. Jedna z prvních otázek na organizátory je: Kdo to financuje?. Velké obnosy od subjektů se specifickými záměry mohou způsobit, že potenciální účastníci, veřejnost nebo dokonce média budou spekulovat o reálných cílech snahy a mohou zhatit projekt dřív, než vůbec začne. Je vhodné zde poznamenat, že v zájmu důvěryhodnosti se organizátoři musí snažit, aby jejich rozhodovací proces byl transparentní a dostupný pro každého. Společenský kontext dobré načasování z hlediska kontroverznosti dobré načasování z hlediska zákonodárství relevantnost tématu politická kultura otevřená pro (neformální) účast Institucionální kontext Vlastnosti dohody souvislost s politickou sférou důvěryhodnost a reputace (organizující) instituce přesná definice politických cílů férovost procesu výsledek dohody zaměřený na praktickou implementaci zahrnutí politických aktérů do procesu NB: Proces musí být transparentní pro každého, nehledě na to, kdo projekt financuje! Rozsah akce Pro rozhodnutí o rozsahu akce je třeba vzít v úvahu téma, rozhodovací politické síly a rozpočet. Projekty národního rozsahu (zvláště ve velkých zemích) nebo makro-regionálního rozsahu představují dodatečné rozpočtové a logistické výzvy s ohledem na cestovné, ubytování a propagaci. Navíc mohou v regionech existovat značné kulturní rozdíly. To má implikace na diverzitu názorů a pochopení, které si s sebou panelisté přináší. Taková regionální diverzita může být vnímána jako pozitivní, nebo také jako komplikující faktor. Účastníci Nábor. V některých metodách se předpokládá, že účastníci budou reprezentativním vzorkem široké populace. Nicméně tento předpoklad může být nereálný 21

23 v praxi. Nákup náhodného výběru telefonních čísel může být finančně neúnosný. V tomto případě bude nutné, aby poradní orgán a management projektu stanovili kritéria náboru a rozhodli o jiné metodě - např. inzerci v novinách. V případě novinové inzerce se panelisté vybírají v podstatě sami, protože nejdříve musí odpovědět na inzerát. V každé metodě náboru je obsažen prvek zájmu ve fázi výběru na základě preferencí výběrové komise. Nábor je obvykle prováděn tři až čtyři měsíce před první aktivitou. Pokud nejsou účastníci vybíráni metodou náhodného výběru, bude třeba, aby management projektu vytvořil výběrová kritéria. Je možno zúžit oblast pomocí demografických kritérií (pohlaví, věk, vzdělání, místo, zaměstnání atd.). Telefonické prověřování za použití krátkých otázek pro určení způsobilosti může být užitečné, pokud provádíte nábor specifické populace. Osobní nábor může vyústit ve vyšší úroveň účasti. Nabírejte o procent více účastníků. Toto je zvláště důležité, pokud hledáte účastníky z těžko dosažitelné populace, včetně menšin s nižšími příjmy. Průzkum. Určování potenciálních účastníků na náhodné bázi stanovuje důvěryhodnost projektu. Průzkum může být proveden po telefonu (pokud je to legálně možné). V tomto případě mohou být telefonní čísla koupena nebo může být použito náhodného výběru z telefonního seznamu (jako např. volání každého čtvrtého záznamu se dvěma sudými čísly v posledních čtyřech číslicích telefonního čísla nebo jakákoli jiná náhodná procedura). Alternativně - nábor může být proveden osobně nebo em. Dotazník. Bez ohledu na to, jestli je průzkum proveden po telefonu, u nebo osobně, často se vyžaduje dotazník. Ten zjišťuje zájmy potenciálních účastníků, poskytne stručný popis, ustanoví důvěryhodnost projektu (zmíní se hlavní sponzoři), informuje o všech časových závazcích a jak budou účastníci kompenzováni za svůj čas a uvolněni od svých povinností. Pokud respondent řekne, že by měl zájem se zúčastnit, tazatel se zeptá na další demografické otázky. Potom bychom měli potenciálnímu účastníkovi sdělit, že obratem obdrží další informace. Správa dat. Abychom měli přehled o průzkumech a potenciálních účastnících a abychom mohli vytvářet dopisy, bude třeba počítač s databází a tiskárna. Poté, co vložíme vyplněné dotazníky do databáze, měli bychom vytvořit pro každého potenciálního účastníka dopis z tohoto dne. Každému respondentovi by mělo být přiřazeno kontrolní číslo. Toto číslo bude použito jako identifikace až do konečného výběrového procesu. Toto číslo pomáhá předcházet zaujatosti ve výběrovém procesu. Zkušenosti a znalosti. Je možné, že někteří z účastníků budou mít omezenou nebo žádnou zkušenost v participativních procesech nebo procesech založených na konsensu. Budou jim tak chybět potřebné dovednosti. Pro některé to bude první zkušenost s organizovanou skupinou dospělých s veškerou společenskou dynamikou, kterou to obnáší. Jinými slovy, proces učení probíhá na mnoha úrovních současně. 22

24 Účastníci jako veřejné osobnosti. Odhalení identity účastníků brzy po jejich výběru poskytuje médiím přístup k účastníkům a pomáhá tvořit klíčovou podporu médií a vystavení nadcházející události. Nicméně v této fázi nemají účastníci žádnou nebo malou znalost tématu, postrádají zkušenost s rozhovory pro média. Dále mohou být náchylní k těm, kteří mohou kolísat v názorech než se sami nezávisle rozhodnou. Logistika Při stanovování termínů akcí berte v potaz komunitní aktivity. Snažte se vyhnout konfliktům s hlavními školními, sportovními, církevními a dalšími komunitními aktivitami. Vyhněte se prázdninám. Dny v týdnu jsou obecně lepší než víkendové akce. Když vybíráte místo pro akci, berte v úvahu následující: Místo musí být dostatečně velké, aby se směstnali všichni účastníci a obecenstvo, pokud je to relevantní. Flexibilní místo se speciálními místnostmi je výhodou. Místo by mělo mít centrální lokalizaci a mělo by být jednoduše dostupné. Místo by mělo mít požadovaný nábytek (stůl, židle atd.), vhodné elektrické zařízení pro světla, počítače a internetové připojení (pokud požadujeme), toalety, klimatizaci atd. Zařízení by mělo být politicky a nábožensky neutrální - pokud je to příslušné k tématu. Zařízení by mělo poskytovat příjemnou atmosféru, ve které se účastníci budou cítit uvolněně. Místnost musí mít dostatek elektrického proudu pro elektronická média. Pokud předpokládáme publikum, musí zde být prostor pro jejich židle. Měla by být dostupná koupelna. Více o technických aspektech organizace setkání viz str Materiály a zásobování Materiály, které jsou běžně vyžadovány nebo jsou užitečné v participativních akcích, zahrnují: papír několik velkých listů pro zaznamenávání nápadů NB: Je lepší používat papír než křídu nebo bílé tabule. Jednotlivé listy papíru mohou být použity pro účely archivace a lépe se přepravují. nejméně dva flipcharty na stojanech místo na pověšení flipchartových papírů páska nebo připínáčky na připevnění papíru na zeď 23

25 několik silných barevných fix pera, tužky, papír role papíru pro rychlé návrhy, přehledy atd. kopírka počítač zpětný projektor a obrazovka nadhlavní projektor podium stůl pro panely mikrofon telefon tiskárna kamera nebo diktafon pásky pro kameru nebo diktafon fotoaparát barevná pera nebo tužky papír malé papíry na poznámky, které jsou z jedné strany přilnavé (v několika barvách) Propagace akce Některé metody zahrnují veřejné události zcela nebo z části. Proto je propagace akce součástí celkového veřejného komunikačního plánu, který v ideálním případě začíná náborem účastníků. Jeden z nejjednodušších a nejefektivnějších prostředků informování a zahrnování komunity je prostřednictvím médií. Obsáhlé pokrytí médií je jedním z klíčů úspěchu. Pěstování vztahů s klíčovými osobnostmi z médií je často produktivní v případě pokračujícího pokrytí. Propagace může zahrnovat pokrytí v novinách a v televizi, oznámení veřejných služeb, inzerce, postery, dopisy zúčastněným, prezentace zájmovým skupinám a důležitá je i ústní komunikace. Do veřejného povědomí je možno vstoupit několika způsoby: Kontaktujte místní, národní a regionální média. Vytvořte plakáty a letáčky. Pište tiskové zprávy. Pište články pro podporu procesu a vysvětlení problému. Informujte organizace a další skupiny (proveďte prezentaci). Vytvářejte aktivity, které poutají pozornost na dané problémy. Např. scavenger hunt, divadlo a další představení, tématické křížovky v letácích a místních novinách atd. Facilitátor/Moderátor Role moderátora je nezbytná ve všech participativních metodách. Některé z jeho/jejích úkolů se liší od metody k metodě, ale obecně je na zodpovědnosti 24

26 moderátorů udržovat tok událostí a včas informovat všechny zúčastněné. To vyžaduje pevnou, ale diplomatickou účast. Moderátor by měl být flexibilní, nestranný, empatický, dobrý posluchač a entusiastický. Měl by si také vytvořit vztah k účastníkům, být uctivý a komunikativní v jasném, přátelském duchu. Moderátor musí udržovat skupinu u daného tématu. Zároveň je však jeho povinností poskytovat prostor pro méně hlasité projevy. Je užitečné, pokud moderátor má vysoký regionální nebo národní profil. Moderátor by měl mít značné znalosti a zkušenosti v moderování nebo facilitování setkání a také dobrou pověst. Měl by být nestranný - jak politicky, tak z hlediska daného tématu. Moderátor by neměl být známý příznivce jedné strany problému nebo jedné politické strany, která je ve prospěch jedné strany. Měl by mít buď přímou znalost tématu nebo dostatečný čas, aby se mohl s tématem seznámit před akcí. Pro některé metody je důležitá dobrá znalost tématu, pro některé méně. Moderátor by měl být schopen empatie s různými typy lidí a neměla by mu chybět schopnost zaměřit se na jejich obavy a otázky. Pověst je pro účastníky méně důležitá než pocit, že moderátor o ně má zájem a jedná jejich jménem. Znalost různých typů skupinových procesů zajistí, že všichni účastníci mají pocit, že mají příležitost být vyslyšeni. Moderátor by měl také mít schopnost pracovat jako člen projektového týmu a měl by úzce spolupracoval s vedením projektu a organizátory. Implementace a benchmarking Většina plánů se nepodaří, protože lidé neví, jak začít implementovat projekt a programy. Je třeba najít pro každý projekt leadera, který bude proces sledovat od začátku do konce. Bez tohoto leadera má projekt malou naději na úspěch. Často pomáhá určit jednu osobu, která bude sloužit jako koordinátor. Pokud řídící nebo poradní výbor pomáhá organizovat projekt, může také pokračovat jako koordinační orgán. Jednou z metod, jak pomoci zajistit úspěšnou implementaci projektů, je najmout interní formu plánovacího programu nebo podobnou formu vedoucí síly a koordinovat projekty. Dobrý návrh je začít s projekty, které jsou krátkodobé a vysoce viditelné. Tento typ projektu pomůže získat impuls tím, že budeme mít malá, ale značná zlepšení. Častou chybou je brát si na začátku velké projekty, které tvoří velké výsledky. Příliš často se takové projekty nepodaří, protože lidé ztratí svou energii projekt dokončit. Lidé se budou shromažďovat okolo úspěšných projektů a následující projekty se tak zjednoduší. Benchmarking je proces vytvoření měřitelných cílů pro dokončení specifických projektů a úkolů. Benchmarking by se měl používat pro hodnocení konceptu projektu a pokroku. Mělo by se to odehrát na plánované akci, kde je možno představovat platformu pro změny a příležitost oslavit úspěch. 25

27 Šíření výsledků Poté, co byla dokončena závěrečná zpráva, je tato v dostatečném množství vytištěna a je umožněno její rozšíření mezi všechny hlavní dotčené osoby (včetně všech parlamentních agentur, ministerstev a neziskových organizací). Další zájmové skupiny a jednotlivci mohou také požadovat kopie před akcí - a žádosti mohou být očekávány i po akci. Navíc každý účastník by měl mít několik kopií pro osobní distribuci. Projektový management také může požadovat kopie, pokud má v plánu prezentovat aktivitu v budoucnosti. Kromě formální zprávy mohou být výsledky šířeny také prostřednictvím tiskových zpráv, konferencí, přednášek, výstav, webových stránek nebo jiných médií Techniky zapojování veřejnosti Některé z technik zapojování veřejnosti (nebo participativní metody) jsou popsány níže. Charrette vozík Charette je intenzivní proces tváří v tvář, který je vytvořen, aby svedl dohromady lidi z různých podskupin společnosti do konsensu v rámci krátkého časového úseku. Pre-Charrette plánování rozděluje hlavní problém na části a lidé jsou rozděleni do příslušných podskupin. Podskupiny pravidelně podávají zprávy celé skupině a zpětná vazba je potom směřována na další kolo diskusí podskupin. Tento postup se opakuje tak dlouho, dokud se nedosáhne konsensu v posledním termínu pro sestavení zprávy. Charrety se liší ve velikostech (od 50 do 1000 lidí) a v čase (od 4 dnů do dvou týdnů). Charretty se často používají v případě tvorby, navrhování a plánování projektů na lokální a komunitní úrovni, ale mohou být přizpůsobeny tak, aby se vztahovaly na jiná témata a geografické oblasti. Obecně se dá řící, že charetta: shromáždí praktické nápady a stanoviska na začátku plánovacího procesu podporují vstupy a spolupráci velkého rozsahu účastníků facilitují rozhodnutí o důležitých otázkách, když je proces v pokročilém stádiu rozhodují nerozhodné záležitosti nebo situace na mrtvém bodě mezi skupinami vedou ke zdárnému dokončení procesu vytváří uskutečnitelné projekty a akční plány se specifickými praktickými kroky pro úspěšné vytvoření projektů založených na vstupech od občanů identifikují potenciální zdroje financování pro projekty Občanská porota Metoda občanská porota je prostředek pro získání informovaných vstupů od občanů do rozhodnutí. Porota je složena ze náhodně vybraných občanů, 26

28 kteří jsou informováni z několika perspektiv - často prostřednictvím expertů, tzv. svědků. Soudci potom procházejí procesem přezkoumávání a často se vytváří podskupiny založené na různých aspektech problému. Nakonec soudci vytvoří rozhodnutí nebo poskytnou doporučení ve formě občanské zprávy. Sponzorující orgán (např. vláda, místní samospráva) musí odpovídat na tuto zprávu tím, že ji schválí nebo vysvětlí, proč s ní nesouhlasí. Jedná se obvykle o 4-5denní proces. Občanská porota má poskytovat prostředek pro demokratičtější rozhodování. Občanská porota je zvláště užitečná pro vytváření spojení mezi porotou a širší veřejností. Proces je také vynikající příležitostí pro účastníky, jak objevovat hodnoty. Porotci jsou totiž často zapojeni v pečlivé diskusi založené na hodnotách pro doporučení k politikám. Metoda občanské poroty se používá pro široké spektrum témat - včetně ekonomických, environmentálních, sociálních a politických otázek. Je nejvhodnější, když je vybráno více alternativ problému a je obhajováno více různých zájmů. Metoda byla vynalezena v USA, ale její nejširší použití je ve Velké Británii. Také se používá v Austrálii a byla vyzkoušena v Brazílii a Indii. Sponzory jsou obvykle vládní agentury, ale mohou to být také NNO nebo kdokoli, kdo má zájem o poskytování kontextu, ve kterém jsou vyjádřeny a obhajovány soutěživé alternativy. Nicméně, sponzoři by měli být vnímáni jako nestranní k určitému výstupu. Metoda nejpravděpodobněji vede ke konkrétní akci, když je přímo svázaná s legislativou nebo jiným rozhodovacím procesem. Konference konsensu Konference konsensu je veřejné dotazování soustředěné okolo skupiny od 10 do 30 obyvatel, kteří jsou pověřeni hodnocením společensky kontroverzního tématu. Tito laici pokládají otázky a přednášejí obavy expertům, hodnotí expertní odpovědi a potom vyjednávají mezi sebou. Výsledkem je konsensuální stanovisko, které je zveřejněno ve formě písemné zprávy, zaměřené na poslance, zákonodárce a širokou veřejnost. Zpráva vyjadřuje svá očekávání, obavy a doporučení na konci konference. Cílem je rozšířit debatu na dané téma a zařadit stanoviska neodborníků tak, abychom mohli informovat zákonodárce. Dále dánský model zdůrazňuje záměr vedoucí k tomu, abychom dosáhli konsensuálního náhledu na věc, zatímco jiní říkají, že to není nutné. Konference konsensu obvykle mají intenzivní třídenní program, který je otevřený pro veřejnost. Původně byl vytvořen ve Spojených Státech, Dánská Rada pro Technologii (DRT) široce rozvinula tuto metodu pro použití v hodnocení technologie a zaslouží si enormní důvěru pro stimulaci použití v celé Evropě. Zatímco DRT zdůrazňuje dosažení konsensu, toto se liší do určité míry mezi jinými národními uspořádáními - jako např. Nizozemský a Švýcarský technologický institut. 27

29 Fokusové skupiny Fokusová skupina je plánovaná diskuse v rámci malé skupiny (4-12 osob) dotčených obyvatel, která je facilitována zkušeným moderátorem. Je navržena tak, aby získala informace o (různých) preferencích lidí a hodnotách náležejících k definovanému tématu. Jsou pořádány pozorováním strukturované diskuse interaktivní skupiny a to v tolerantním, nezastrašujícím prostředí. Takto můžeme na fokusovou skupinu nahlížet jako na kombinaci mezi fokusovým interview a diskusní skupinou. Fokusová skupina může být také vedena online. Fokusové skupiny jsou dobré pro úvodní zkoumání konceptu, vytváření kreativních myšlenek. Často se používají pro otestování, hodnocení a provádění revize programu. Jsou nejvhodnější pro získání různorodých názorů z hlediska regionálního, genderového, věkového a etnického. Nejsou efektivní pro poskytování informací široké veřejnosti, nebo odpovídání na obecné otázky. Také se nepoužívají pro vytváření konsensu nebo tvorbě rozhodnutí. Fokusové skupiny se používají pro marketingový výzkum a politickou a sociologickou práci. Některé účely fokusových skupin zahrnují výzkumné práce, zkušební práce, pomocný nástroj pro publicitu akce a poměřování s dalšími metodami sběru dat. Jsou zvláště užitečné v případě, že účastníkovo zdůvodnění názorů je zajímavé. Přinášejí také proces, v rámci něhož se účastníci během diskuze svými názory navzájem ovlivňují. 28

30 Fokusové skupiny jsou užitečné pro: poměření povahy a intenzity obav dotčených občanů získání hrubé představy o veřejném mínění - když nám čas nebo finance nedovolují plný průzkum nebo rozbor získání vstupů od jednotlivců a zájmových skupin získání detailní reakce a vstupů od dotčených osob nebo klientů k předběžným návrhům a variantám sběr informací o potřebách dotčených osob, vyjadřujících se k určitém tématu nebo konceptu určení, jaká další informace nebo modifikace může být potřebná pro další návrhy Plánovací buňky Metoda plánovacích buněk zahrnuje přibližně dvacet pět náhodně vybraných lidí, kteří pracují jako veřejní konzultanti na časově omezenou dobu (např. jeden týden), aby mohli prezentovat řešení daného plánování nebo politického problému. Buňka je doprovázena dvěma průvodci procesu, kteří jsou zodpovědní za průběh informační kampaně a moderování plenárních zasedání. Projekt může zahrnovat větší nebo menší počet plánovacích buněk. V každé buňce účastníci získávají a vyměňují si informace o problému, zkoumají a diskutují možná řešení a hodnotí je s ohledem na žádoucí a nežádoucí důsledky. Experti, dotčení občané a zájmové skupiny mají příležitost prezentovat své názory členům buňky. Konečné výsledky práce buňky jsou shrnuty jako občanská zpráva, která je doručena úřadům a také samotným účastníkům. Plánovací buňky fungují nejlépe v situacích, kdy musí být vyřešen urgentní problém v krátkém časovém úseku a kde jsou k dispozici různé varianty řešení, přičemž každá z variant s sebou přináší odlišné přínosy a rizika. Proces funguje optimálně, když otázky nejsou příliš kontroverzní a názory dotčené populace nejsou příliš polarizovány. Nicméně plánovací buňky se mohou týkat i vysoce kontroverzních témat, jestliže většina účastníků je vybrána náhodným výběrem. Následující kritéria by měla být použita pro vyhodnocení vhodnosti metody plánovacích buněk pro daný účel. Pokud na všechny - nebo na většinu otázek - můžete odpovědět kladně, bude metoda plánovacích buněk vhodná. Variabilita možností: Mají účastníci možnost výběru jedné varianty z několika variant a jsou všechny proveditelné ve specifické situaci? Rovnost expozice: Jsou všechny skupiny komunity (nebo příslušný okruh občanů) vystaveny nějakým způsobem potenciálním nevýhodám navrhovaných variant (aby bylo zamezeno rozlišování mezi dotčenými sousedy a nedůležitými jinými občany)? Osobní zkušenosti: Mají účastníci nějakou zkušenost s problémem a cítí se být kompetentní pro poskytování doporučení i poté, co budou dále vzděláváni o problému a nápravných opatřeních? Osobní relevance: Považují účastníci problém za dostatečně vážný, aby mu obětovali několik dní svého času? 29