Ověření způsobu navrácení příspěvku na státní politiku zaměstnanosti stručná zpráva

Transkript

1 Ověření způsobu navrácení příspěvku na státní politiku zaměstnanosti stručná zpráva Drahomíra Fischlová Danica Čerňanská VÚPSV prosinec 2001

2 Obsah: 1. Úvod 3 2. Podmínky zaměstnávání cizinců v SRN a pojištění v nezaměstnanosti 4 3. Zaměstnávání cizinců v Rakousku 7 4. Problematika statistických údajů o cizincích v ČR Doporučení, závěry 12 2

3 1. Úvod Postupné sjednocování Evropy, spolu s odstraňováním bariér, které by bránily volnému pohybu zboží, kapitálu a osob, je spojeno s úsilím zabezpečit bezproblémový pohyb těchto toků. To je nutné zejména u pohybu osob, neboť migrační procesy, ke kterým v Evropě dochází, jsou nevyhnutelně spojeny i s vyšší mobilitou pracovníků. U zaměstnanců přecházejících hranice za účelem zaměstnání je důležité, aby nenastávaly situace, kdy tyto osoby nejsou nikde pojištěny pro případ ztráty zaměstnání, stáří, nemoci apod. Rovněž nežádoucí jsou případy, kdy je jedinec pojištěn v několika státech najednou. Sociální zabezpečení pracovníků se tak nestává pouze záležitostí jednoho státu, ale stává se záležitostí evropskou. Také do ČR přichází řada zahraničních pracovníků, ať už ze zemí EU nebo z východu. V této souvislosti je důležité, aby ČR zajistila všem pracovníkům, kteří legálně pobývají na území ČR, stejná práva a povinnosti jako českým pracovníkům. Cizinci na území České republiky mají obdobné postavení jako občané České republiky; každý cizinec, jehož zaměstnání zakládá účast na nemocenském pojištění zaměstnanců, je poplatníkem pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti. Nicméně v případě ztráty zaměstnání cizinec příspěvek na státní politiku zaměstnanosti nemůže čerpat a ani mu není zpětně proplácen. Bylo konstatováno, že tato skutečnost je v rozporu se Zásadami koncepce integrace cizinců a že tento nedostatek je třeba urychleně a důsledně odstranit. Cílem této studie je popis vybraných otázek německého a rakouského modelu integrace cizinců přístupu zahraničních pracovníků na trh práce, jejich sociálního zabezpečení, zejména se speciálním zaměřením na situaci, kdy zahraniční pracovník ztrácí zaměstnání. V této souhrnné zprávě jsou syntetizována nejdůležitější fakta vztahující se ke zkoumané problematice tj. pojištění v nezaměstnanosti v Rakousku, SRN a možnosti řešení integrace cizinců v ČR. Podrobná deskripce problematiky je k dispozici v analytické části, kde je možné nalézt detailnější informace o přístupu k cizincům či k systémům sociálního zabezpečení v SRN a Rakousku. Tato studie je prvotně založena na sekundární analýze dostupných materiálů, nicméně byly rovněž uskutečněny řízené rozhovory se zástupci státní samosprávy úřady práce a cizineckou policií, navázány kontakty s německým a rakouským velvyslanectvím a zároveň byly využity zkušenosti odborníků z centrálního úřadu práce (AMS) ve Vídni. 3

4 2. Podmínky zaměstnávání cizinců v SRN a pojištění v nezaměstnanosti Cizinci, kteří nemají státní příslušnost některého členského státu Evropské unie nebo Evropského hospodářského prostoru, zásadně potřebují pro výkon závislé výdělečné činnosti souhlas s pracovní činností. Souhlasem s pracovní činností je zajišťována přednost pro Němce a státní příslušníky zemí Evropské unie a Evropského hospodářského prostoru a jim na roveň postavené zahraniční pracovníky (zvýhodnění pracovníci) při přístupu na trh práce. Pro zahraniční uchazeče o práci platí, že: smí v Německu pracovat pouze tehdy, když vlastní souhlas s pobytem (Aufenthaltsgenehmigung). Jedná se o souhlas, který nesmí vylučovat práci/zaměstnání, resp. je předpokladem získání pracovního povolení; zaměstnavatelé smí zahraniční pracovníky zaměstnat pouze tehdy, když předloží platný souhlas s pracovní činností (Arbeitsgenehmigung). Souhlas s pracovní činností se poskytuje buď jako: a) pracovní povolení (Arbeitserlaubnis) b) nebo jako pracovní oprávnění (Arbeitsberechtigung). Ad a) Pracovní povolení se v zásadě uděluje: pro určené (stanovené) pracovní činnosti v určitém závodě/podniku. Je třeba respektovat: situaci a vývoj na německém trhu práce a poměry v jednotlivých případech. V souladu s tím smějí úřady práce vydat pracovní povolení zvláště pro první zaměstnání a pro obnovené zaměstnání pouze při striktním dodržení přednosti německých a jim na roveň postavených zahraničních pracovníků. Pro určité skupiny osob závisí vydání pracovního povolení především na tom, že po určitou dobu pobývaly v Německu (čekací doba). Tato čekací doba činí v současné době: 1. čtyři roky pro rodinné příslušníky cizinců bez pevněji upraveného statusu pobytu, kteří se přistěhovali za nimi (to jsou především rodinní příslušníci osob samostatně výdělečně činných a pracovníků, kteří byli podle nařízení o výjimce ze zastavení náboru na omezenou dobu a na určitou činnost puštěni na německý trh práce); 2. jeden rok pro manžele a děti cizinců s oprávněním k pobytu nebo strpěním ( 55 cizineckého zákona) a s pracovním povolením (pokud jeden z manželů získal pracovní povolení, vztahuje se na druhého z manželů čekací doba) a pro cizince, kterým bylo strpění přiznáno z jiných důvodů (zvláště cizince, jejichž vystěhování je z naléhavých humanitárních nebo osobních důvodů dočasně odloženo). Po uplynutí čekací doby je pracovní povolení pro první zaměstnání vydáno zásadně pouze tehdy, když pro volné pracovní místo není disponibilní žádný německý nebo jemu na roveň postavený zahraniční pracovník. Ad b) Pracovní oprávnění je udělováno nezávisle na situaci a vývoji na trhu práce, není omezeno na určité pracovní činnosti v určitém podniku. 4

5 Nárok na pracovní oprávnění lze získat: 1. na základě pětiletého legálně vykonávaného zaměstnání podléhajícího povinnému pojištění jako u pracovníka v Německu; 2. na základě šestiletého pobytu v Německu, pokud cizinec vlastní povolení k pobytu nebo oprávnění k pobytu; 3. uzavřením manželství s německým státním příslušníkem, pokud jsou splněny podmínky pro prodloužení povolení k pobytu 4. na základě nezpochybnitelného uznání za osobu oprávněnou k získání azylu; 5. výkonem práva na návrat podle 16 odst. 1, 2 cizineckého zákona. Na podporu integrace mají mladiství cizinci, kteří přicestovali do Německa před dosažením 18 let věku a jsou držiteli povolení k pobytu nebo oprávnění k pobytu, nárok na pracovní oprávnění, pokud: 1. ukončili německou školu nebo odbornou přípravu na povolání, 2. uzavřou učební smlouvu pro přípravu na povolání, 3. účastnili se profesně zaměřeného školního roku s celodenní výukou nebo opatření k profesionální nebo jazykové integraci s celodenním programem v délce minimálně deseti měsíců. V západní části Německa bylo zahraničním pracovníkům v roce 1998 vydáno souhlasů s pracovní činností, z toho jako pracovní oprávnění a jako pracovní povolení. Časově neomezené pracovní oprávnění mělo zahraničních pracovníků. Pojištění v nezaměstnanosti cizinci Pojištění v nezaměstnanosti představuje povinný systém pojištění. Zahrnuje všechny zaměstnané osoby (tedy včetně cizinců), domácí pracovníky, učně, i další skupiny. V roce 2001 představovala výše sazeb příspěvků odváděných na politiku zaměstnanosti 6,5 % hrubých mezd, přičemž 3,25 % je odváděno zaměstnancem a 3,25 % zaměstnavatelem. Základem pro výpočet hmotného zabezpečení v nezaměstnanosti je průměrná týdenní mzda za posledních 52 týdnů se stanovenými hranicemi příjmu, které jsou odlišné v nových a starých spolkových zemích. V nových spolkových zemích činí tato hranice 7300 DM (3732 ), ve starých zemích 8700 DM (4448 ) měsíčně. Podpora v nezaměstnanosti je zajišťována podle ekvivalentního principu; délka pobírání hmotného zabezpečení závisí na délce (trvání) povinného pojištění a věku příjemce dávek. Nezaměstnaný evidovaný na ÚP je zároveň zdravotně, důchodově a pečovatelsky pojištěn Pro cizince zaměstnané v SRN platí zásadní pravidlo: Jakmile jednou cizinec získá souhlas s pracovní činností, je brán jako Němec se všemi právy a povinnostmi. Přispívá tedy do systému sociálního zabezpečení jako ostatní zaměstnanci, to znamená, že musí platit odvody a zároveň má nárok na čerpání podpory z tohoto systému. Odvody do systému pojištění v nezaměstnanosti se cizinci nevracejí. Německý reformní zákon pro podporu práce zásadně nerozlišuje při přiznávání podpory v nezaměstnanosti mezi cizinci a Němci. Nárok na podporu v nezaměstnanosti mají podle toho zaměstnanci, kteří: jsou nezaměstnaní 5

6 přihlásili se na úřadu práce splnili čekací lhůtu. Nezaměstnaná osoba musí být povinně pojištěna alespoň po dobu 12 měsíců během posledních třech let. Protože pojištění v nezaměstnanosti se uskutečňuje v podstatě podle pojišťovacího principu, má zaměstnanec (cizinec i německý občan) při splnění výše uvedených předpokladů nárok na přiznání podpory v nezaměstnanosti. Rozdílný způsob nazírání cizinců nepocházejících ze zemí EU na jedné straně a občanů ze zemí EU (nikoliv občanů Německa) na straně druhé se neuplatňuje při vyplácení podpory v nezaměstnanosti, nýbrž při nástupu do práce. Než nastoupí do zaměstnání cizinec ze země nepatřící do EU, je třeba ověřit: zda má pobyt v Německu povolen, zda má pracovní povolení, případně oprávnění nebo zda na to má nárok. Když končí zaměstnání a cizinec pobývá dále na základě povolení v SRN, je k němu přistupováno v otázce sociálního zajištění jako k občanu Německa. To znamená, že pokud by byl po skončení svého zaměstnání nezaměstnaný, musí se okamžitě přihlásit na úřadu práce a obdrží dávky pojištění v případě nezaměstnanosti, které mu přísluší. Zahraniční pracovníci ze členských zemí EU a Evropského hospodářského prostoru, kteří se v SRN stali nezaměstnanými, mohou, pokud se přihlásili na příslušném úřadu práce, odjet do jiné členské země EU nebo Evropského hospodářského prostoru tedy i do své vlasti a budou dostávat podporu v nezaměstnanosti podle německého práva až po dobu 3 měsíců. Musí však neprodleně tj. do 7 dnů být disponibilní tamnímu úřadu práce. Nezaměstnaní cizinci ze zemí, se kterými byly uzavřeny dohody o pojištění v nezaměstnanosti, dostanou v případě návratu do vlasti podporu v nezaměstnanosti své země. Doby pojištění i doby zaměstnání splněné v obou smluvních státech se za určitých podmínek sčítají pro stanovení vzniku nároku a doby nároku. Odvody do systému pojištění v nezaměstnanosti se v žádném případě cizinci nevracejí, nicméně v SRN je možná refundace příspěvků do systému důchodového zabezpečení. V SRN pracující cizinci mají možnost, za daných předpokladů, zažádat o navrácení příspěvků do systému důchodového zabezpečení. V zásadě platí, že cizinci, kteří ukončili své zaměstnání a definitivně opouští Německo, mají nárok na proplacení příspěvků do systému důchodového zabezpečení, ale až dva roky po opuštění Německa (tzv. čekací doba). Navrácena je ta část příspěvků, kterou si platili zaměstnanci, nevrací se část placená zaměstnavatelem. Tato refundace není možná u občanů EU a občanů, s jejichž zeměmi má SRN uzavřeny dohody o sociálním zabezpečení, vyjma Turecka. Důsledkem zpětného proplacení příspěvků je ztráta jakýchkoliv nároků z německého systému důchodového zabezpečení. Refundace ze systému důchodového zabezpečení nemají velkou důležitost; v roce 2000 představovaly cca 277 mil. DM, přičemž celkové náklady v sociálním systému dosáhly cca 418,5 miliard. 6

7 3. Zaměstnávání cizinců v Rakousku Zaměstnávání cizinců na trhu práce se v Rakousku, které je členem Evropské unie (EU) a Evropského hospodářského prostoru (EHP), řídí odlišnými principy, nežli je tomu v České republice. Problematiku cizinců na území Rakouska řeší Zákon o mezistátní migraci (Fremdengesetz, 1997), Zákon o pobytu cizinců (Aufenthaltgesetz, 1997) a Zákon o zaměstnávání cizinců (Ausländerbeschäftigungsgesetz, 1998) a následující novelizace uvedených právních norem. Rakouské instituce dělí cizince v intencích integračního programu do tří základních skupin podle místa jejich původu: občané EU a EHP, občané zemí, se kterými Rakousko uzavřelo bilaterální dohodu o sociálním zabezpečení, např. ČR, občané všech ostatních zemí. Pobyt a zaměstnávání cizinců v Rakousku se řídí na základě dvou kvótních systémů. První kvótní systém Zákonem o pobytu cizinců definuje Einwanderungsquoten, což jsou kvóty určující počet imigrantů za rok stanovené pro jednotlivé spolkové země Rakouska. Tyto kvóty pracují na principu ročního limitu a v průběhu roku jsou neměnné. Kvóty určující maximální počet vydaných povolení k pobytu v daném roce nezahrnují občany zemí EU, na které se tato povinnost nevztahuje. Platnost povolení k pobytu je časově ohraničena délkou účelu pobytu. Udělování povolení k pobytu není limitováno na základě charakteru účelu pobytu, ale na základě maximálně možného počtu udělených povolení k pobytu v daném roce. Druhý kvótní systém je definován v Zákoně o zaměstnávání cizinců jako Bundeshöchstzahl nejvyšší možný počet zaměstnaných (závisle zaměstnaných) cizinců v zemi. Uvedený limit tvoří 8% hranice zaměstnaných cizinců z celkového potenciálu pracovních sil Rakouska, přičemž tento potenciál tvoří všichni zaměstnaní (včetně cizinců), kteří mají pojišťovací povinnost, a všichni nezaměstnaní (včetně cizinců). Hranice není závazně stanovena pro celý daný rok, ale funguje na principu měsíčního přepočítávání a možnosti průběžného doplňování 8% hranice zaměstnaných cizinců v průběhu roku. Uvedená hranice se vztahuje výlučně na cizince, kteří mají povinnost pracovního povolení. Nad touto hranicí existuje ještě malá rezerva, která může být - i v případě přečerpání 8% limitu využita pro zaměstnávání především následujících skupin cizinců: mladiství, kvalifikované pracovní síly specifikované na základě analýzy trhu práce, cizinci s trvalým pobytem minimálně 8 let, cizinci žádající o azyl, sezónní pracovníci. Pokud tato hranice není vyčerpána, mohou být na základě analýzy trhu práce zaměstnáni cizinci, kteří mají minimálně tříletý dlouhodobý pobyt v Rakousku, mají specializovanou klasifikaci nebo pokud druh jejich pracovní kvalifikace v Rakousku chybí, je nedostačující. O jednotlivé pracovní povolení žádá podle druhu povolení cizinec nebo jeho budoucí zaměstnavatel. Udělování pracovních povolení cizincům se řídí na základě systému integrace cizinců do společnosti. Základní druhy pracovních povolení: povolení k zaměstnání žadatelem je potenciální zaměstnavatel, který má v úmyslu zaměstnat na volné pracovní místo cizince. Platnost povolení se vždy vztahuje na určitou osobu a na určitou pracovní činnost u určitého zaměstnavatele. Pokud cizinec ukončí pracovní poměr před vypršením povolení k zaměstnání, ukončí se tím automaticky i toto povolení. Povolení k zaměstnání se vydává na dobu 1 roku. V rámci povolení k zaměstnání existují dvě varianty: - 1. obecné (resp. běžné) povolení k zaměstnání vydávané většinou na dobu 1 roku; 7

8 - 2. sezónní pracovní povolení vydávané maximálně na dobu 6 měsíců, kvóty udělování tohoto druhu povolení si každá spolková země stanovuje sama. S tímto druhem pracovního povolení cizinec automaticky dostává i povolení k pobytu. Od začátku roku 2001 se udělují sezónní pracovní povolení pro pomocníky při sklizni úrody maximálně na dobu 6 týdnů. pracovní povolení žadatelem je cizinec. Toto povolení musí být cizinci vystaveno, v případě že v průběhu posledních 14 měsíců celkem 52 týdnů legálně vykonával zaměstnání na základě povolení k zaměstnání. Pracovní povolení se vystavuje pro oblast spolkové země, ve které bylo vystaveno poslední pracovní povolení. Cizinec má po jeho obdržení právo výběru zaměstnavatele a oblasti výkonu zaměstnání v dané spolkové zemi. Pracovní povolení se vydává maximálně na dobu 2 let. potvrzení o zajištění o udělení tohoto povolení musí zaměstnavatel zažádat před přicestováním cizince, kterého hodlá zaměstnat. Na základě tohoto povolení se cizinci uděluje povolení k usídlení, nenahrazuje však povolení k zaměstnání. Platnost tohoto povolení je maximálně 26 až 36 týdnů. Pracovní povolení se vydávají jen pro činnosti závislé. Osoby samostatně výdělečně činné nemají povinnost platného pracovního povolení, vyžaduje se však povolení k pobytu. I když při zaměstnávání cizinců v Rakousku dochází k jejich selekci podle zemí původu, od poloviny roku 1996 obecně platí, že v povinném sociálním pojištění neexistují rozdíly mezi občany Rakouska a cizinci pracujícími v Rakousku. Systém sociálního pojištění je postaven na rovnosti příspěvků a rovnosti nároku na dávky sociálního pojištění: každá výdělečně činná osoba platí stejné příspěvky a v případě potřeby má nárok na dávku za stejných podmínek. Sociální pojištění Rakouska stojí na třech základních pilířích: nemocenském, penzijním (důchodovém) a úrazovém pojištění. Určité skupiny osob jsou v současnosti na základě charakteru vykonávaného zaměstnání a regionálních znaků spojeny do velké skupiny pojištěnců (riziková skupina) a přidruženy k vlastním a specifickým pojišťovnám poskytujícím sociální pojištění. Takovéto sloučení posiluje pozici pojištěnců při vyjednávání se zástupci pojišťoven a zároveň taktéž garantuje požadovanou kompenzaci rizika. Tímto je zajištěna ochrana všech zúčastněných, nezávislá na pracovním a zdravotním riziku. Uhrazení pojistného v oblasti zákonného sociálního pojištění se neřídí podle toho, do které rizikové skupiny, případně jakému pojištěnci nebo oprávněnému žadateli přináleží, ale jedině a samostatně v zákonem stanovené výši pod dozorem platných pojistných osnov podle individuálního dosaženého příjmu. Zákonné sociální pojištění je zavedeno ze zákona jako vhodné, účelné a hospodárné využití prostředků výdělečně činných osob, protože na základě plnění odvodů příspěvků dochází ke spoření těchto prostředků. Zákonné pojištění není ziskově orientované celková suma obdržených příspěvků je určena pro bezprostředně vzniklé pojistné události spadající do oblasti sociálního pojištění. Přibližně 97 % finančních příjmů je použito na úhradu výkonů v rámci sociálního zabezpečení. Pojištění pro případ nezaměstnanosti stojí mimo základní pilíře sociálního pojištění, ale i tak patří do systému povinných pojistných odvodů. Odvody pojištění pro případ nezaměstnanosti se po řádném ukončení pracovního vztahu nevracejí, systém tohoto druhu pojištění je postaven na principu pojistné události (v tomto případě stav nezaměstnanosti). Pro každého, kdo v Rakousku pracoval a v případě nezaměstnanosti zažádá o finanční dávku v nezaměstnanosti, platí tři následující podmínky: chuť a vůle 8

9 pracovat; práce, kterou chce osoba vykonávat, nesmí stát mimo zákon a cizinec, v případě, že má povinnost povolení k pobytu, musí mít platné povolení k pobytu. V Rakousku jsou příspěvky pro případ nezaměstnanosti stejné na straně zaměstnavatele i na straně zaměstnance 3 % z hrubé mzdy. Samostatně výdělečně činné osoby tento druh pojištění neplatí a tedy ani nemají nárok na dávky z tohoto pojištění vyplývající. Pojištění samostatně výdělečných osob pro případ nezaměstnanosti se váže na živnostenské pojištění, které stojí mimo oblast spadající do správy rakouského úřadu práce (AMS). Samostatně výdělečné osoby musí rozlišovat, jaký druh pojištění platí pro svoji osobu a jaký druh pojištění hradí pro své zaměstnance a podnik (firmu) vůbec. Výjimku v řadě závislých zaměstnání, co se odvodu a nároku na pojištění pro případ nezaměstnanosti týče, tvoří cizinci se sezónním pracovním povolením, kteří odvody tohoto pojištění ze své hrubé mzdy platí, ale v případě nezaměstnanosti nemají na dávku v nezaměstnanosti nárok. Pomocníci při sklizni úrody tento odvod platit nemusí a nárok na dávku v nezaměstnanosti nemají. Dávky sociálního pojištění (včetně pojištění pro případ nezaměstnanosti Arbeitslosenversicherung) vybírají nemocenské pojišťovny, které takto odvedené finance spravují a rozdělují do jednotlivých částí systému sociálního pojištění v Rakousku. Finančními toky se kumulují příslušné finance ve fondu rakouského úřadu práce AMS, který tato instituce spravuje na základě vlastního rozpočtu. Z fondu jsou následně jednotlivými úřady práce vypláceny dávky, které spadají do systému pojištění v případě nezaměstnanosti. Rakouský úřad práce (Arbeitsmarktservis) spadá pod rakouské Ministerstvo hospodářských záležitostí a svým základním charakterem (ne pokud se jedná o pojištění pro případ nezaměstnanosti Arbeitslosenversicherung) a místním rozložením připomíná charakter tuzemských úřadů práce. Zároveň však plní i určité funkce správy služeb zaměstnanosti a správy sociálního pojištění. Centrála rakouského úřadu práce AMS se nachází ve Vídni a působí jako celorakouská instituce. V současnosti AMS představuje zvláštní právní formu, veřejnoprávní podnik v oblasti služeb (Dienstleistungsunternehmen des öffentlichen rechts, což jej odlišuje od ostatních subjektů sociálního pojištění. V současnosti v rakouských kompetentních kruzích neustále probíhá diskuse o přestavbě AMS na typ společnosti s ručením omezeným. Služby rakouského úřadu práce AMS se dělí na hoheitsrechtliche a na privatwirtschaftliche, tedy na veřejnoprávní a soukromě-hospodářské služby. Do první skupiny veřejnoprávní služby (hoheitsrechtliche) spadají téměř všechny služby týkající se sociálního pojištění/zabezpečení a jsou posuzovány podle veřejného práva (öffentliches Recht). První skupina služeb AMS spadá pod Ministerstvo pro hospodářské záležitosti (Ministerium für wirtschaftliche Angelegenheiten). Do druhé supiny soukromě-hospodářské služby spadají např. dávky při rekvalifikaci v nezaměstnanosti a jsou posuzované podle občanského práva. Peněžité dávky, které jsou nezaměstnaným vypláceny v rámci pojištění pro případ nezaměstnanosti, zahrnují zejména: Dávky v nezaměstnanosti Dávky na rekvalifikaci v nezaměstnanosti pro těhotné Doplněk rodinného příjmu Pomoc (podpora) v případě nouze Předčasný důchod Zvláštní pomoc (podpora) v případě nouze Podporu pro bývalé státní úředníky 9

10 Přiznání nároku na dávku v nezaměstnanosti a její vyplácení spadá do kompetence regionálních úřadů práce (AMS). Podmínky, které musí žadatel o dávku z pojištění pro případ nezaměstnanosti splnit, jsou následující: musí být nezaměstnaný, schopný a ochotný pracovat, v minulosti musel být minimální dobu (52 týdnů v průběhu posledních 24 měsíců) zaměstnán a platil příspěvek pojištění pro případ nezaměstnanosti (Arebitslosenversicherung ekvivalent příspěvku na státní politiku zaměstnanosti v České republice). Výše dávky v nezaměstnanosti se určuje na základě předcházejícího příjmu (základ dávky). Tento základ je odvozen z hrubé mzdy (včetně poměrného podílu mimořádných odměn) za poslední kalendářní rok v případě, že žadatel požádal o dávku v nezaměstnanosti v časovém rozmezí od 1. června do 31. prosince příslušného roku. V případě, že žádost o dávku v nezaměstnanosti byla podána v časovém rozmezí od 1. ledna do 30. června příslušného roku, základ dávky se odvozuje od hrubého příjmu (včetně poměrného podílu mimořádných odměn) v předminulém roce. Hrubá mzda je snížena o daň z příjmu a o příspěvky na sociální pojištění (= čistý příjem). Základ dávky v nezaměstnanosti je obvykle 55 % tohoto čistého příjmu. Při obsazovaní volných pracovních míst na trhu práce úřady práce Rakouska nejdřív zohledňují registrované občany Rakouska, dále nezaměstnané občany EU, následně registrované cizince s platným pracovním povolením a povolením k pobytu, jako poslední v pořadí jsou cizinci žádající o udělení pracovního povolení. 4. Problematika statistických údajů o cizincích v ČR Příspěvek na státní politiku zaměstnanosti, jako součást pojistného na sociální zabezpečení, je evidován ČSSZ. Zjišťování celkového objemu finančních prostředků odváděných cizinci v rámci odvodů příspěvku na státní politiku zaměstnanosti (dále SPZ) je determinováno kvalitou, obsažností a detailností zpracování informací a dat za současného stavu. Z šetření na ČSSZ a jednání s jejími zástupci vyplývají následující skutečnosti: 1. Odvody pojistného na sociální zabezpečení (včetně příspěvků na SPZ) a výdaje vyplývající z tohoto pojištění se realizují příslušnými okresními správami sociálního zabezpečení. 2. Poplatníky pojistného, podle způsobu jakým odvádějí příspěvky do systému sociálního zabezpečení, lze dělit do dvou základních skupin: a) malé organizace (do 25 zaměstnanců) b) velké organizace (nad 25 zaměstnanců). Ad a) malé organizace: Odvody příspěvků na sociální zabezpečení (včetně příspěvku na státní politiku zaměstnanosti) jsou realizovány za jednotlivé osoby (plátce pojistného). Tyto osoby (plátci pojistného) nejsou ve vstupních datech diferencované podle státní příslušnosti. Z tohoto vyplývá, že objem finančních prostředků odváděných cizinci zaměstnanými v malých organizacích nelze na základě dat jednotlivých správ sociálního zabezpečení zjistit. Ad b) velké organizace: Odvody příspěvků na sociální zabezpečení (včetně příspěvku na státní politiku zaměstnanosti) jsou realizovány úhrnem za všechny zaměstnance organizace. Odvody 10

11 jednotlivých plátců příspěvků na sociální zabezpečení tedy nejsou sledovány individuálně. Tímto systémem jsou prováděny platby asi za 3,3 miliónu osob. Při současném způsobu odvodů příspěvků sociálního zabezpečení (včetně příspěvku na SPZ) nelze zjistit podrobnější informace za jednotlivé osoby zaměstnané ve velkých organizacích. Vedení individuálních účtů jednotlivých plátců příspěvků na sociální zabezpečení totiž není v systému sociálního zabezpečení v České republice zavedeno. Na Českou správu sociálního zabezpečení jako ústředí OSSZ je potom převedeno pouze výsledné saldo tj. rozdíl mezi příjmy a výdaji v rámci příspěvků na sociální zabezpečení. Za současného stavu lze zjistit jen částečně individuální údaje o platbách OSVČ, nicméně nezbytným předpokladem je provedení podrobné analýzy a následné úpravy použitého software. I za těchto podmínek lze tímto způsobem adresně individualizovat pouze malou část poukázaných plateb (kupř. za 10/01 platby OSVČ představují na PSSZ 3,79% z celkového objemu odvodu na SPZ, za ČR celkem to je ve stejném období 5,74%). Dle ČSSZ lze celkové náklady na zjištění požadovaných údajů jen stěží odhadovat, výsledná částka by však s největší pravděpodobností dosáhla hodnoty vyjádřené sedmimístným číslem. Problematika navrácení příspěvku na státní politiku zaměstnanosti cizincům Varianty řešení V následujícím textu analyzujeme jednotlivé varianty, které by přicházely v úvahu při řešení této situace. 1. Refundace příspěvku na SPZ cizincům Tato varianta naráží na nemožnost identifikovat cizince v systému sociálního zabezpečení Ve sledovaných zemích (Rakousko, SRN) není příspěvek na státní politiku zaměstnanosti vracen Překážkou jsou i uzavřené bilaterální dohody o sociálním zabezpečení, které řeší i problematiku pojištění v případě nezaměstnanosti 2. Cizinci by příspěvek neodváděli To by předpokládalo na straně zaměstnavatelů dělit cizince do jednotlivých kategorií podle zemí původu A dále členit podle toho, s jakými zeměmi byla uzavřena bilaterální dohoda, resp. v jaké šíři, neboť na základě dohod o sociálním zabezpečení nepřichází do úvahy, že by zaměstnanci tento příspěvek neodváděli Problematické se také jeví zjištění výše tohoto odvodu u velkých organizací 3. Uzavírání bilaterálních dohod o sociálním zabezpečení mezi ČR a příslušnými státy Vzhledem ke struktuře cizinců na trhu práce v ČR by bylo nutné uzavřít tyto dohody s tzv. třetími zeměmi; V tomto případě řešení naráží na odlišnou situaci na trhu práce a úroveň sociálního zabezpečení Nutnost respektovat aproximaci práva ČR právu EU 11

12 Předpoklady pro řešení problematiky cizinců Nutné kroky, ke kterým by bylo třeba přistoupit při řešení problematiky cizinců Především je nutné přijmout taková opatření, která by umožnila identifikaci cizinců, např. systémem, kterým cizince eviduje Všeobecní zdravotní pojišťovna (VZP) - tj. pomocí kódově upraveného posledního čtyřčíslí rodných čísel. Pro získávání údajů o cizincích v zaměstnaneckém poměru by byla nutná změna právní úpravy. Nutnost zrovnoprávnit cizince s občany ČR a cizinci s trvalým pobytem- např. na základě odpracovaného období v ČR a placení příspěvků do systému sociálního zabezpečení Úprava zákona o zaměstnanosti; rozšíření a pružnost legislativy o zaměstnávání cizinců Stanovení různých typů pracovních povolení na základě jejich délky, práv a povinností a odpracovaného období v ČR Změnit přístup k pasivní politice zaměstnanosti (zneužívání hmotného zabezpečení v nezaměstnanosti cizinci) při současném stavu pasivní politiky zaměstnanosti a výši jednotlivých dávek hmotného zabezpečení v nezaměstnanosti, lze očekávat přesun určitých zaměstnaneckých skupin cizinců do řad nezaměstnaných Nepodřizovat výplatu dávek trvalému bydlišti 5. Doporučení, závěry V případě zpracování úkolu se ukázala závažnost této problematiky, která si bezesporu vyžaduje trvalou pozornost, již vzhledem k připravovanému vstupu ČR do EU. V průběhu zpracování studie byly zaznamenány problémy ve vztahu k cizincům, kteří působí na území ČR jako zahraniční pracovníci. Jednalo se především o nedostatečnou strukturu jednotlivých statistických dat, která je nezbytným předpokladem k tomu, aby na základě vyhodnocených statistických údajů mohla být problematika integrace cizinců řešena. Vhledem k době trvání výzkumného úkolu nebylo možné přistoupit k těmto krokům. Proto navrhujeme: Pokračování, resp. pravidelné sledování stavu této problematiky: další spolupráci s ČSSZ na zjišťování příspěvků na státní politiku zaměstnanosti na základě vypracování návrhu na sledování výše cizinci odváděnými odvody do systému sociálního zabezpečení spočívající v úpravě software podle zadaných údajů uskutečnit vzorkové šetření o zahraničních pracovnících (cizincích) ve vybraných organizacích, které by bylo možné realizovat v krátkodobém horizontu 1 roku provést porovnání statistik, které vedou úřady práce, ministerstvo vnitra, zdravotní pojišťovny, okresní správy sociálního zabezpečení, případně další subjekty zpracovat jak je tato situace řešena v ostatních tranzitivních zemích Evropy (Polsko, Maďarsko, příp. jiné) studium legislativy Evropské unie 12

13 13