Přeshraniční hladké platby v Evropské unii. Právnická fakulta Masarykovy univerzity. Právo a mezinárodní obchod. Bakalářská práce

Transkript

1 Právnická fakulta Masarykovy univerzity Právo a mezinárodní obchod Katedra finančního práva a národního hospodářství Přeshraniční hladké platby v Evropské unii Cross-border Payments in the European Union Bakalářská práce Michal Papoušek 2013

2

3 Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Přeshraniční hladké platby v Evropské unii zpracoval sám. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použil k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury... Podpis autora

4

5 Poděkování Na tomto místě bych rád poděkoval JUDr. Ing. Liboru Kynclovi Ph.D. za konzultace, odborné vedení a cenné rady při zpracování bakalářské práce Přeshraniční hladké platby v Evropské unii.

6

7 Abstrakt Předmětem bakalářské práce Přeshraniční hladké platby v Evropské unii je vymezení základních pojmů platebního styku včetně porovnání terminologie podle ECB a České republiky. Práce se dále zabývá komparací jednotlivých instrumentů platebního styku se zaměřením na hladké platby, jejich porovnání s inkasními platbami a úplatami za tyto platby. V další části jsou popsány systém SWIFT a jeho fungování, systémy s neodvolatelností zúčtování v České republice. Poslední část řeší oblast SEPA a dopad jejího vzniku na realizaci hladkých plateb. V závěru práce jsou charakterizovány platební systémy pro platby v eurech, se kterými se setkáváme v Evropské unii. Abstract The subject of bachelor s thesis Cross-border payments in the European Union is a definition of the basic terms of payment including terminology compared to the ECB and the Czech Republic. Thesis also deals with comparison of different instruments of payment systems, with a focus on payments, comparing them with direct debit payments and fees for these payments. The next section describes the SWIFT system and its operation, the systems with irrevocability of transactions in the Czech Republic. Last part explains SEPA area and its impact on the realization of payments. In conclusion of my bachelor thesis there are characterized payment systems in the euro currency in the European Union. Klíčová slova Přeshraniční hladké platby, CERTIS, mezibankovní platební styk, SEPA, SWIFT, TARGET Key words Cross-border payments, CERTIS, interbank payment, SEPA, SWIFT, TARGET

8

9 Obsah Seznam zkratek Úvod I. OBECNÁ ČÁST Platební styk Pojem příčiny realizace mezinárodního obchodu Pojem platební styk a platební služby Terminologie platebního styku podle ECB a podle ČR Instrumenty platebního styku Definice a jednotlivé druhy platebních instrumentů Hladké platby Komparace inkasní a hladké platby Platební karty a jejich standardy Úplata za hladké platby a její formy II. ZVLÁŠTNÍ ČÁST SWIFT Systém SWIFT Swiftová zpráva Kategorie swiftových zpráv Platební systémy s neodvolatelností zúčtování v ČR CERTIS Clearingový a korespondentský platební systém Platby neautorizované či nesprávně provedené SEPA Jednotný eurový platební prostor Přeshraniční platební systémy v EU Závěr Seznam použitých pramenů a literatury Literatura Legislativa Evropské unie Legislativa České republiky Internetové zdroje

10 10

11 Seznam zkratek BBAN CERTIS CLS ČNB ČR D/P D/A D/N D/G EBA ECB ECS EHP EPC ESCB EU EURO1 IBAN ISO LVPS NPP NTOP PZoPS RTGS SCT SEPA SIEP Basic Bank Account Number (Základní číslo účtu) Czech Express Real Time Interbank Gross Settlement system (Český expresní mezibankovní systém zúčtování platebního styku v reálném čase) Continuous Linked Settlement (Kontinuální spojovací platební systém) Česká národní banka Česká republika Documents against Payment (dokumenty proti platbě) Documents against Acceptance (dokumenty proti akceptaci) Documents against Negotiation (dokumenty proti převodu) Documents against Guarantee (dokumenty proti záruce) Euro Banking Association (Evropská bankovní asociace) European Central Bank (Evropská centrální banka) European Clearing System (Evropský clearingový systém) Evropský hospodářský prostor (EEA - European Economic Area) European Payments Council (Evropská rada pro platby) European System of Central Banks (Evropský systém centrálních bank) European union (Evropská unie nebo Unie) platební systém EBA International Bank Account Number (Mezinárodní číslo účtu) International Organization for Standardization (Mezinárodní organizace pro standardy) Large-Value Payment System (platební systém pro platby velké hodnoty) Nařízení č. 924/2009/ES (o přeshraničních platbách ve Společenství) Nařízení č. 260/2012/ES (kterým se stanoví technické a obchodní požadavky pro úhrady a inkasa v eurech a kterým se mění nařízení (ES) č. 924/2009) nebo původní ZoPS původní zákon o platebním styku (zákon č. 124/2002 Sb., o platebním styku, ve znění ze dne ) Real Time Gross Settlement (brutto vypořádání v reálném čase) SEPA Credit transfer (SEPA úhrada) Single Euro Payments Area (Jednotný eurový platební prostor) Směrnice č. 2009/110/ES (o přístupu k činnosti institucí elektronických peněz, o jejím výkonu a o obezřetnostním dohledu nad touto činností) 11

12 SNZ SPP SSP STEP1 STEP2 SWIFT TARGET TARGET2 TCP/IP ZoPS Směrnice č. 98/26/ES (o neodvolatelnosti zúčtování v platebních systémech a vypořádání obchodů s cennými papíry) Směrnice č. 97/5/ES (o přeshraničních převodech) Single Shared Platform (Jednotná sdílená platforma) platební systém EBA platební systém EBA Society for Worldwide Interbank Financial Telecommunications (Společnost pro celosvětové mezibankovní finanční telekomunikace) Trans-European Automated Real-time Gross Settlement Express Transfer System (Trans-evropský automatizovaný mezibankovní systém zúčtování platebního styku) Trans-European Automated Real-time Gross Settlement Express Transfer System 2 Transmission Control Protocol/Internet Protocol (Protokol pro kontrolu přenosu/internetový protokol) Zákon o platebním styku (zákon č. 284/2009 Sb., o platebním styku, ve znění pozdějších předpisů) 12

13 Úvod Ve své bakalářské práci bych se rád věnoval přeshraničním hladkým platbám v Evropské unii. Práci rozdělím na dvě části. Obecnou, obsahující dvě kapitoly, a zvláštní, která se sestává se ze tří kapitol. V první kapitole se zaměřím na vymezení pojmu platební styk a platební služby a terminologii platebního styku podle ECB a ČR. Poukáži na problematiku rozdílné vnitrostátní právní úpravy a legislativy Evropské unie a zmíním, jaké nepříznivé dopady by z toho mohly vyplynout. Zkusím také navrhnout možné řešení, jak se vypořádat s onou odlišnou terminologií. Ve druhé kapitole definuji jednotlivé platební instrumenty, kde se zaměřím na hladké platby jako hlavní téma této práce. Pokusím se najít rozdíly mezi hladkými platbami a inkasními platbami - dvěma nejužívanějšími instrumenty placení. Je důležité podotknout, že inkasní způsob placení není možné zaměňovat s českým inkasem, jak ho většina z nás zná. Nejen v rámci Evropy, ale celého světa se jedná o ojedinělou formu placení, například v otázce limitace výše plateb. Inkasní způsob placení, o kterém bude pojednáno, neměl do nedávné doby nastavenou možnost, jak stanovit maximální výši pro placení. Také se operuje s jednou platbou jednoho příjemce a nikoliv s více platbami. Dále stručně zmíním platební karty, které jsou jednou z otázek úpravy jednotného platebního styku v EU. V neposlední řadě budu řešit otázku úplaty za platební styk a problematiku rozdílného stanovení cen, i přes snahu EU o regulaci. Doporučím východiska pro úpravu výše cen, která je, dle mého názoru, nezbytná. Ve třetí kapitole se budu nejprve zabývat systémem SWIFT fungujícím pod stejnojmennou organizací. Ten je užíván jako nástroj pro mezibankovní komunikaci, konkrétně prostředek pro realizaci hladkých plateb. Popíši historii vzniku společnosti, dále formy, jakými je komunikace prováděna, a charakterizuji druhy této komunikace. Ve čtvrté kapitole pro snazší orientaci v přeshraničních platebních systémech ukáži, jak funguje platební systém s neodvolatelností zúčtování ČNB CERTIS, vysvětlím, co to systém s neodvolatelností zúčtování je. Vysvětlím rozdíly mezi clearingovým a korespondentským platebním stykem a jejich užití v současné době. Do poslední části kapitoly zahrnu otázku plateb neautorizovaných a nesprávně provedených v kontextu českého právního řádu. V poslední páté kapitole rozeberu oblast Jednotného eurového platebního prostoru (SEPA), důvody a dopad jejího vzniku. Nakonec naznačím, jaké přeshraniční platební systémy v Evropské unii existují a jak fungují. 13

14 Při vypracování bakalářské práce budu pracovat s právními prameny účinnými a platnými ke dni Mezi ně bude patřit legislativa EU, konkrétně Nařízení 924/2009/ES o přeshraničních platbách ve Společenství v konsolidovaném znění jako základní, ne však jediný pramen úpravy, dále legislativa České republiky, z níž nejdůležitějším bude zákon č. 284/2009 Sb., zákon o platebním styku. Jako nejdůležitější knižní zdroj užiji knihu Otakara Schlossbergera (SCHLOSSBERGER, Otakar. Platební služby. 1. vyd. Praha: Management Press, s. ISBN ) Platební služby, kterou doplním další českou i zahraniční literaturou. Neméně důležitým bude i užití elektronických zdrojů, neboť v mnoha případech bude pojednáno o společnostech či organizacích, které jsou soukromé. 14

15 I. OBECNÁ ČÁST 1. Platební styk 1.1 Pojem příčiny realizace mezinárodního obchodu Mezinárodní obchod je nejstarším mezinárodním ekonomickým vztahem a v současné době také nerozšířenějším. Mohli bychom jej definovat jako činnost lidí, která spočívá ve směně zboží či služeb za peníze, či jiné zboží a služby, přes hranice státu. V těchto vztazích je důležitý onen mezinárodní prvek, který obvykle spočívá v tom, že jsou subjekty z jiného státu. V průběhu jeho vývoje se setkáváme s různými teoriemi, kdy se každá lišila v některých základních otázkách fungování světového trhu, redistribuce důchodů, růstu domácí ekonomiky vlivem zahraničního obchodu a zejména příčin obchodu. 1 Mezi příčiny mezinárodního obchodu patří v prvé řadě odlišné podmínky na straně subjektů, a to jak odlišnosti přírodní, tak odlišnosti klimatické. Do nich můžeme zařadit například otázku těžby nerostných surovin či zemědělství. Druhým důvodem je snaha dosáhnout co nejvyšší efektivity uvnitř státu, potažmo růstu domácí ekonomiky efektivním využitím pracovní síly, půdy a kapitálu. Jako třetí příčinu je možno uvést odlišné požadavky subjektů, které jsou pro konkrétní trh specifické. Díky těmto odlišným požadavkům vzniká specifická poptávka po zboží, či službě, a objevuje se tak místo pro vznik nabídky ze strany zahraničního subjektu. V neposlední řadě to může být také míra specializace konkrétního trhu jak pro spotřebu, tak i výrobu. Na všechny tyto podmínky je nutno nahlížet v jejich vzájemných souvislostech a není možné je považovat za konečný výčet. Při realizaci obchodních operací se strany dostávají do situací, ze kterých jim mohou vyplývat různá rizika. Tato rizika nemusí být způsobena pouze činností stran, nýbrž mohou záviset i na vnějších vlivech. Jako základní dělení rizik můžeme uvést rozdělení podle Kampfa 2 v jeho publikaci Financování a bankovnictví na rizika spojená s druhou stranou, s ekonomickou či politickou situací země, s charakterem zboží a s ekonomickými podmínkami na trzích. Pro nás jsou z hlediska zaměření práce relevantní ekonomické podmínky na trzích, kam spadá kurzová a inflační. U kurzové je negativní kurzová ztráta a u inflačního hrozí nižší reálný zisk prodejce, pokud je prodej spojen s nějakým úvěrovým vztahem a došlo by k inflaci. Těmto situacím se dá předcházet užitím jedné měny, například eura. 1 LEBIEDZIK, Marian. Světová ekonomika. Vyd. 1. Brno: Computer Press, c2007, viii, s. 69. ISBN KAMPF, Rudolf. Financování a bankovnictví: (přednášky a texty). Vyd. 1. Pardubice: Univerzita Pardubice, 2005, s ISBN

16 1.2 Pojem platební styk a platební služby Při realizaci obchodních vztahů se setkáváme s pojmem platební styk. Zákonná definice platebního styku neexistuje, musíme se proto podívat na definice, se kterými pracují jednotliví autoři. Podle jedné z nich je platební styk prostředek realizace obchodního vztahu mezi prodávajícím a kupujícím, respektive mezi věřitelem a dlužníkem 3. Dochází k němu buď přímo mezi subjekty, nebo je prostředníkem tohoto vztahu banka či jiný peněžní ústav. Bakeš zase říká, že mezinárodním platebním stykem se rozumí provádění plateb mezi rezidenty a nerezidenty určitého státu, přičemž vlastní transfer peněžního prostředku může, avšak nemusí, překračovat hranice státu 4. Nejzákladnější dělení platebního styku, se kterým se setkáváme, je na hotovostní a bezhotovostní. O hotovostním placení hovoříme v případech, kdy jsou užity zákonná platidla, tedy bankovky a mince. Bezhotovostní jsou ty platby, kdy není užito ono zákonné platidlo v jeho hmatatelné podobě, nýbrž k platbě dochází prostřednictvím komunikace mezi peněžními ústavy. O tom však bude pojednáno dále. Uspokojivou definici pojmu platebního styku je velmi obtížné najít. Ne jinak tomu je s pojmem platební služba. ZoPS nám sice dává pozitivní i negativní vymezení tohoto pojmu v jeho paragrafu 3, o definici se však nejedná. Ve srovnání s pojmem platební styk se jedná o pojem užší. Budeme-li považovat platební styk za určitou skupinu platebních instrumentů, platební služba je pak kategorie, která zahrnuje jen vybrané platební instrumenty, ale mohou ji poskytovat i další subjekty 5. Z výčtu oblasti, která spadá do platebních služeb, můžeme uvést hotovostní vklad, výběr hotovosti z bankomatu nebo provedení převodu peněžních prostředků z platebního účtu. 6 Negativní výčet stanovující co platební služba není v 3 odst. 3 písm. d) číslu 3. uvádí, že: Platební službou není platební transakce prováděná v rámci platebního systému nebo systému pro vypořádání obchodů s cennými papíry Bude-li dále v textu pojednáno o platebních systémech a úkonech v nich prováděných, byť na podnět subjektu, nebude se jednat o platební službu ve smyslu ZoPS. Důvod, proč byly tyto platební systémy vyňaty z okruhu platebních služeb, je prostý. Provozovatelům platebních systémů by vznikla povinnost mít licenci ČNB, která je k zprostředkování platebních služeb nezbytná. 3 KAMPF 2005 op. cit., s BAKEŠ, M., KARFÍKOVÁ, M., KOTÁB, P., MARKOVÁ, H. a kol. Finanční právo. 6. Upravené vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s ISBN SCHLOSSBERGER, Otakar a Martin MANDEL. Platební služby. Vyd. 1. Praha: Management Press, 2012, s. 14. ISBN Zákon č. 284/2009 Sb., o platebním styku, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit ]. 16

17 1.3 Terminologie platebního styku podle ECB a podle ČR Ani Evropská centrální banka (dále jen ECB ), ani legislativa ČR nám nedávají žádnou konkrétní definici pojmu platební styk. Nepřímo tak můžeme dovodit ze zákonné úpravy ČR. Před novelizací zákona č. 284/2009 Sb., o platebním styku, ve znění pozdějších předpisů 7, (dále jen ZoPS ) platil dnes již neúčinný zákon č. 124/2002 Sb., o platebním styku 8, jehož celý název byl o převodech peněžních prostředků, elektronických platebních prostředcích a platebních systémech (dále jen původní ZoPS nebo PZoPS ). K platebnímu styku tedy obvykle dochází při převodech peněžních prostředků, které jsou realizovány pomocí elektronických platebních prostředků za užití konkrétních platebních systémů. Terminologie platebního styku je významnou měrou ovlivňována naším členstvím v Evropské unii. Byť v ZoPS existují různé termíny týkající se platebního styku, jejich úprava vychází z terminologie ECB. Až do roku 2007 vydávala ECB tzv. Modrou knihu (Blue book). Jednalo se o tištěnou publikaci popisující nástroje platebního styku, platební systémy a vypořádací systémy pro cenné papíry v členských státech Evropské unie 9. Měla dvě části - statistickou a textovou. Za správnost těchto Modrých knih odpovídaly centrální banky jednotlivých členských států. Po roce 2007 přestala být vydávána tato publikace a zůstala dostupná pouze z webových stránek ECB. V roce 2009 vydala ECB tzv. Glossary of terms related to payment, clearing and settlement systems 10 (dále jen Glosář ECB ). Jednalo se o ucelený dokument obsahující mimo jiné terminologii platebního styku nebo platebních systémů. Glosář ECB tak navázal na vydávání Modrých knih, avšak nyní již bez části statistické. 11 Jeho vydání se projevilo i v České Republice, kdy terminologie, která byla tímto dokumentem zavedena, se promítla do znění ZoPS. 7 Zákon č. 284/ Zákon č. 124/2002 Sb., o platebním styku, ve znění ze dne In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit ]. 9 Modrá kniha - Platební styk v České republice - textová část, srpen 2007 [online]. Česká národní banka [cit ]. Dostupné z: a_kniha_text_2007_srpen.pdf 10 Glossary of terms related to payment, clearing and settlement systems [online]. Česká národní banka, 2009 [cit ]. Dostupné z: ossary_payment_clearing_settlement_sys.pdf 11 Terminologie, statistika platebního styku v EU [online]. Česká národní banka [cit ]. Dostupné z: 17

18 Jako členský stát Evropské unie máme povinnost implementovat do svého právního řádu směrnice přijaté Evropským parlamentem a Radou. Platebního styku se týkají tři směrnice, jež měly za následek přijetí PZoPS. Jedná se o Směrnici 97/5/ES 12, o přeshraničních převodech (dále jen SPP ), Směrnici 98/26/ES 13, o neodvolatelnosti zúčtování v platebních systémech a vypořádání obchodů s cennými papíry (dále jen SNZ ) a Směrnici 2000/46/ES 14, o zahajování a provozování činnosti a bankovním dohledu v oboru institucí elektronického peněžnictví, o přístupu k činnosti institucí elektronických peněz. Ta byla nahrazena Směrnicí 2009/110/ES 15 (dále jen SIEP ), jejíž přijetí, stejně jako zrušení vydávání Modrých knih, mělo za následek výrazný posun ve výkladu pojmů platebního styku. Zásadní význam měl i Glosář ECB, který jako jeden z faktorů spolu s výše uvedenou novelou zapříčinil nutnou změnu PZoPS na ZoPS. Nesmíme ovšem zapomínat ani na akt, který se v hierarchii právních aktů Evropské unie řadí nejvýše nařízení. Konkrétně jím bylo Nařízení 924/2009/ES o přeshraničních platbách ve Společenství 16 (dále jen NPP ). Z výše uvedeného vyplývá, že je obtížné hledat odlišnosti v legislativě EU a ČR, neboť česká úprava koresponduje s úpravou evropskou pro nutnost vypořádat se s přijatými legislativními akty Unie, které jsou pro náš stát, jak již bylo výše uvedeno, závazné. Přesto se s rozdíly setkáváme. Osobně se domnívám, že rozdílné výklady pojmů, které jsou ve stejném jazyce, nejsou vhodné a znesnadňuje to orientaci jak odborné, tak i laické veřejnosti. Je otázkou, proč se zákonodárce ve větší míře neinspiruje normami vyšší právní síly, konkrétně těmi z evropské legislativy, a výklad pojmů z nich nepoužije při výkladu pojmů v normách vnitrostátních. Ideálních řešením by bylo kompletní přijmutí pojmů a jejich definic, pokud by tyto bylo možné ve stejném významu užít i pro náš právní řád. Příklad si uvedeme v následující kapitole. 12 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/5/ES ze dne 27. ledna 1997 o přeshraničních převodech. In: EUR-lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie [cit ]. Dostupné z: 13 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/26/ES ze dne 19. května 1998 o neodvolatelnosti zúčtování v platebních systémech a v systémech vypořádání obchodů s cennými papíry. In: EUR-lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie [cit ]. Dostupné z: 14 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/46/ES ze dne 18. září 2000 o přístupu k činnosti institucí elektronických peněz, o jejím výkonu a o obezřetnostním dohledu nad touto činností. In: EUR-lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie [cit ]. Dostupné z: 15 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/110/ES ze dne 16. září 2009 o přístupu k činnosti institucí elektronických peněz, o jejím výkonu a o obezřetnostním dohledu nad touto činností, o změně směrnic 2005/60/ES a 2006/48/ES a o zrušení směrnice 2000/46/ES (Text s významem pro EHP). In: EUR-lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie [cit ]. Dostupné z: 16 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 924/2009/ES ze dne 16. září 2009 o přeshraničních platbách ve Společenství a zrušení nařízení č. 2560/2001 (Text s významem pro EHP). In: EUR-lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie [cit ]. Dostupné z: 18

19 2. Instrumenty platebního styku 2.1 Definice a jednotlivé druhy platebních instrumentů Platební styk musí být nějakým způsobem realizován. K tomu slouží platební instrumenty. Jsou to prostředky, které užívají peněžní instituce ke zprostředkování realizace platebního styku. Jedná se o formu, jakou je mezinárodní platební styk prováděn. Instrumentů je celá řada a liší se především úrovní zajištění rizik, které při obchodu mohou vyvstat, dále mírou flexibility, jejich použitelností, nutností kvalifikovaného posouzení dokumentů, které s platbou v obchodu souvisí a v neposlední řadě úlohou banky a výší její odpovědnosti. Mezi konkrétní formy platebních instrumentů patří platby v hotovosti, hladký plat, peněžní poukázky, dokumentární formy placení (dokumentární inkasa, dokumentární akreditivy), směnky, šeky nebo placení platebními kartami. 17 Tento výčet nelze samozřejmě považovat za konečný, neboť například s dokumentárními formami placení jsou vázány dokumenty s platbou spojené, a těchto dokumentů můžeme počítat na desítky od skladových dokumentů přes inkasní až třeba k pojišťovacím. Janatka 18 instrumenty třídí na závazkové a bezzávazkové, dokumentární a nedokumentární, platební a platebně zajišťovací. Závazkové instrumenty svědčí o povinnosti banky plnit za svého klienta jeho platební povinnost, pokud tak neučiní sám a zároveň byly splněny předem dané podmínky, což u bezzávazkových není možné. Nedokumentární jsou takové instrumenty, kde spolu s platbou nejsou druhé smluvní straně bankou předávány žádné dokumenty, naopak u dokumentárních je nutno doložit konkrétní dokumenty, obvykle spojené s dodávkou zboží. Poslední je dělení na platební a platebně zajišťovací prostředky. U platebních proběhne platba již prostřednictvím samotného aktu a nejsou k tomu třeba žádné další úkony a závazky ze strany banky a obráceně, platebně zajišťovací zaručují, že bude platební povinnost bankou plněna až v případě, že budou splněny zajišťovací povinnosti BAKEŠ 2012 op. cit., s JANATKA, František. Rizika v komerční praxi. Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2011, s ISBN Tamtéž, s

20 2.2 Hladké platby Hladká platba či hladký plat je platební instrument, který, jak jsme si již říkali, řadíme mezi platební, bezzávazkový a nedokumentární. Hladké platby můžeme také nazývat jako prosté úhrady či bankovní převody. 20 Jsou přesným opakem inkasa v tom smyslu, že není třeba činnost příjemce pro odeslání či přijetí platby. Fungují na principu převodu finančních prostředků z jednoho účtu na druhý. I přes to, že u hladkých plateb je zvýšené riziko, patří k nejpoužívanějším platbám vůbec, právě kvůli jejich jednoduchosti a malým nákladům. Jejich název vyplývá ze skutečnosti že neobsahují bankovní závazek a bance nejsou předkládány dokumenty 21, není tedy odvozen z oné jednoduchosti. Známe dva druhy hladkých plateb. Akontační a po dodání. Akontační plat probíhá před dodávkou zboží a riziko, že zboží nebude dodáno, náleží tedy kupujícímu. Plat po dodání, jak již logicky vyplývá z názvu, následuje po dodání a veškeré riziko tedy náleží prodávajícímu, že nedostane platbu za již dodané zboží. Těmto rizikům se dá předejít správnou formulací podmínek ve smlouvě mezi stranami, či jejich vhodným zajištěním. Může se jednat například o částečnou platbu předem, která by pokryla náklady na dopravu a případné uskladnění zboží při jeho nepřevzetí, a teprve následně po převzetí zboží by byla odeslána zbylá část kupní ceny. Účastníci převodů objevující se u hladkých plateb jsou v základním pojetí tři. Jedná se o příkazce/plátce, příjemce a převádějící instituce. Množství subjektů, které se musí na straně převádějící instituce podílet na styku, se odvíjí od složitosti platebního styku. Převádějící instituce jsou ty, které zajišťují převod peněžních prostředků. Příkazce je osoba dávající příkaz k úhradě částky a příjemce je poté osoba, která hrazenou částku přijímá. Zákonná definice podle ZoPS říká, že plátcem je uživatel, z jehož platebního účtu mají být odepsány peněžní prostředky k provedení platební transakce nebo který dává k dispozici peněžní prostředky k provedení platební transakce 22. Podíváme-li se na terminologii užitou v NPP, pak jím podle ní je fyzická nebo právnická osoba, která je majitelem platebního účtu a umožní platební příkaz z daného platebního účtu, nebo v případě neexistence platebního účtu fyzická nebo právnická osoba, která dá platební příkaz 23. Žádné bližší určení, kdo může být uživatel nám ZoPS nedává, na druhu stranu je v něm definice lépe formulovaná. Nejinak je tomu u definice příjemce podle ZoPS, kde je příjemcem uživatel, na jehož platební účet mají být podle platebního příkazu připsány peněžní prostředky nebo jemuž mají být podle 20 BAKEŠ 2012 op. cit., s JANATKA 2011 op. cit., s Zákon č. 284/2009 Sb., 2 odst. 3 a) 23 Nařízení č. 924/2009/ES, čl. 2 odst. 3 20

21 platebního příkazu peněžní prostředky dány k dispozici 24, a podle NPP fyzická nebo právnická osoba, která je zamýšleným příjemcem peněžních prostředků, jež jsou předmětem platební transakce 25. Definice zdánlivě podobné, avšak zcela odlišně formulované, poukazují na faktický problém, se kterým se setkáváme při procesu přijetí nařízení a směrnic EU do právního řádu země. Není-li jasně sjednocena definice stěžejních pojmů oblasti, mohou vznikat nedorozumění. Bylo by dle mého názoru vhodné, pokud má nadále docházet k celoevropské integraci, sjednotit i terminologii v regulovaných oblastech. Nabízí se otázka, zda není tato odlišnost v definicích na škodu při výkladu pojmů při mezinárodním platebním styku. 2.3 Komparace inkasní a hladké platby Smyslem této práce není komparace všech platebních instrumentů, které se v platebním styku objevují. Zaměřím se zde tedy pouze na hladké a inkasní platby, tedy dva nejužívanější způsoby realizace mezinárodních obchodních vztahů. Hladké platby jsou relativně samostatný druh, jak vyplývá z předchozí kapitoly. Inkasní platby slouží k jednorázové úhradě finančních prostředků, dochází k nim však na příkaz příjemce finančních prostředků. Aby mohla být takto platba autorizována, je nutné učinit souhlas s tímto inkasem. Ten je buď zřízen jako všeobecný, pro více opakovaných transakcí od jednoho subjektu, nebo cílený, který spočívá v jednorázové transakci jednomu subjektu. V různých publikacích se setkáváme s odlišnými definicemi, ale také dělením inkas. Podle jedné z nich můžeme inkasní platbu, na kterou není vázán žádný další dokument či závazek banky, nazvat jako finanční inkaso 26. Není zcela jisté, zda skutečně tento výklad autor zamýšlel, neboť k danému pojmu nemá uvedeny žádné bližší informace, avšak dle zařazení mezi nedokumentární platební instrumenty se tak dá předpokládat. Pokud je teze správná, je jediným rozdílem mezi tímto druhem inkasa a hladkou platbou otázka strany, která dává podnět k transakci. Další dvě inkasa jsou pak dokumentární a směnečné. Dokumentární inkaso je formou platebního styku, při kterém je vydání dokumentů o zboží, zejména dispozičních dokumentů, vázáno na provedení inkasního úkonu, především zaplacení kupní ceny. 27 Zde se projevuje první rozdíl hladkých plateb a inkas návaznost specifického dokumentu. Na inkaso směnečné bychom měli nahlížet jako na inkaso 24 Zákon č. 284/2009 Sb., 2 odst. 3 b) 25 Nařízení č. 924/2009/ES, čl. 2 odst JANATKA 2011 op. cit., s BAKEŠ 2012 op. cit., s

22 dokumentární, někteří autoři jej však uvádí jako zvláštní druh inkasa 28. Ve skutečnosti je smysl směnečného inkasa v obstarání zaplacení směnky prostřednictvím dokumentárního inkasa 29. Z názvu, i výše zmíněné definice, vyplývá spojitost inkasa a specifických dokumentů, které s transakcí souvisí. Prodávající tyto dokumenty předá bance, která je oprávněna je vydat kupujícímu po uhrazení kupní ceny. Od způsobu úhrady kupní ceny se odvíjí i druhy dokumentárního inkasa. Prvním z nich je hotovostní (Documents against Payment D/P), při kterém dochází k vydání dokumentů bankou po uhrazení platby, dále směnečné (Documents against Acceptance D/A), kdy banka akceptuje směnku jako závazek zaplacení kupní ceny, následuje převod směnky či jiného cenného papíru na dodavatele (Documents against Negotiation D/N) a poslední jsou bankovní záruky za odběratele, že v budoucnu kupní cenu zaplatí (Documents against Guarantee D/G) 30. Nutno dodat, že u všech výše zmíněným druhů inkasních plateb, vyjma bankovní záruky, vystupuje banka jako pouhý mandatář a plní tak pouze za úplatu určené úkony, aniž by sama byla subjektem vztahu, který existuje mezi kupujícím a prodávajícím. U hladkých plateb dochází k převodu finančních prostředků příkazem odesilatele z jeho účtu na účet příjemce bez nutnosti příjemce činit nějaké kroky. Tím je riziko přenášeno na kupujícího, který často odesílá finanční prostředky ještě před dobou, než může reálně i fakticky nakládat s kupovanou věcí. Naproti tomu platby inkasní dokumentární v sobě mají zakotven prvek prostředníka, zprostředkovatele, transakce v podobě banky, která přebírá část odpovědnosti za dodání zboží a souvisejících dokumentů. Mohli bychom užít pojem mandatář. Ony dokumenty fungují jako zajišťovací prostředek, proto je můžeme zařadit mezi platebně zajišťovací. Stejně tak hladké platby, jako inkasní platby, jsou bezzávazkové. Největší rozdíl mezi nimi nastává až v případě dokumentů s nimi spojených. Dokumentární a směnečné inkaso je platební instrument dokumentární a hladké platby spolu s finančním inkasem nedokumentární. Míra rizika, které s sebou jednotlivé instrumenty nesou, je odvozena od jejich povahy a promítá se do úplaty, která je za ně požadována. Obecně můžeme říci, že hladké platby jsou finančně podstatně méně náročné než platby inkasní. Na druhou stranu, míra rizika, kterou nesou strany, je výrazně vyšší, pokud není detailně smluvně upravena. Pokud u inkasních plateb vystupuje banka jako mandatář, nastává nižší míra rizika pro obě strany, která je dána povahou nutnosti doložení určených dokumentů s operací spojených pro její zdárné 28 JANATKA 2011 op. cit., s MÁČE, Miroslav. Platební styk: klasický a elektronický. 1. vyd. Praha: Grada, 2006, s. 87. ISBN BAKEŠ 2012 op. cit., s

23 uskutečnění. Menší rizikovost se však nevztahuje na nepřevzetí zboží kupujícím. Tyto případy musí být upraveny smluvně za užití dalších prostředků. Vyšší cena u inkasních plateb je zde tedy kompenzována vyšší mírou jistoty, že obchod bude proveden bez platebních a dodacích komplikací. Zvolit vhodný platební prostředek může být poněkud obtížné a měl by být volen s ohledem na konkrétní situaci a vztahy mezi stranami, zkušenostmi s druhou stranou, předpovědí rizik spolu se stanovením možné výše škod a v neposlední řadě také s ohledem na konkrétní finanční možnosti strany. 2.4 Platební karty a jejich standardy Platební karty jsou důležitou součástí realizace platebních transakcí. Důvodem, proč jsou předmětem pojednání v této práci, je skutečnost, že vedle inkasního způsobu placení a příkazu k úhradě jsou považovány za třetí platební instrument mimo jiné pro oblast SEPA 31. Pracovní skupina SCF SEPA Card Framework stanovila určité požadavky a standardy, které by měly být dodrženy v případě karet. I přes právní nezávaznost těchto ustanovení byla některá z nich užita ve Směrnici 2007/62/ES 32, která byla následně transponována do našeho právního řádu ZoPS. Namátkou můžeme uvést limitaci spoluúčasti držitele karty u neoprávněné platební transakce do výše 150 EUR. Při užití platebních karet můžeme dát vlastní bance příkaz, aby odeslala danou částku z našeho účtu na účet příjemce, aniž bychom museli jednat přímo s bankou či platbu provádět pomocí prostředků banky. Řadí se mezi takzvané prostředky vzdáleného přístupu, které také jinak můžeme nazvat elektronickými platebními. Platební karty patří mezi nejrozšířenější formy platebních prostředků, kdy jsou zároveň i nejstaršími. 33 Platební karty nám umožňují elektronický přístup k účtu, potažmo finančním prostředkům na účtu, skrze terminály či šifrovanou komunikaci na internetu. Definici platební karty nalezneme například v publikaci Finanční právo, ve které Bakeš 34 uvádí, že: Platební karty jsou moderním, novodobým platebním instrumentem umožňujícím bezhotovostní platební styk na bázi obdobné inkasu, tj. platební styk je iniciován ze strany příjemce platby. Jinou definici užívá Schlossberger 35 v knize Platební služby: 31 SCHLOSSBERGER 2012 op. cit., s Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/64/ES ze dne 13. listopadu 2007 o platebních službách na vnitřním trhu, kterou se mění směrnice 97/7/ES, 2002/65/ES, 2005/60/ES a 2006/48/ES a zrušuje směrnice 97/5/ES (Text s významem pro EHP) In: EUR-lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie [cit ]. Dostupné z: 33 JUŘÍK, Pavel. Platební karty: ilustrovaná historie placení. 1. vyd. Praha: Libri, 2012, s. 50. ISBN BAKEŠ 2012 op. cit., s SCHLOSSBERGER 2012 op. cit., s

24 Platební kartu můžeme charakterizovat jako platební instrument, jenž umožňuje vzdálený přístup majiteli karty k peněžním prostředkům na účtu a kterým uživatel platebních služeb dává platební příkaz poskytovateli. Jde v podstatě o elektronický platební prostředek a jeden z instrumentů platebních služeb. U platebních karet existují určité požadavky, které jsou vyžadovány v souladu se standardy mezinárodních karetních asociací. Ty se dělí na fyzikální a obsahové. S těmi obsahovými se můžeme seznámit v následující tabulce 36 : Tabulka č. 1: Náležitosti platební karty 37 MÁČE, Miroslav. Platební styk: klasický a elektronický (2006) Náležitosti platební karty Všechny údaje uvedené v tabulce vlastně korespondují s obsahem normy ISO Ta dále předpokládá i další vlastnosti týkající se elastičnosti, odolnosti a jiných požadavků na kvalitu a stálost. 38 Aby ony karty mohly být užity ve více státech, musí být v prvé řadě dodržovány standardy podle výše zmíněné ISO normy, a dále musí být nějakým způsobem vyřešena bezpečnost týkající se karet. V roce 2006 byla založena organizace s názvem PCI Security Standards Council 39. PCI značí Payment Card Industry, takže celý název by se dal volně přeložit jako Rada pro bezpečnostní standardy v odvětví platebních karet. Ta si klade za úkol jako celosvětové otevřené fórum zajistit rozvoj, řízení, vzdělávání a rozšiřování 36 MÁČE 2006 op. cit., s Převzato z: MÁČE, Miroslav. Platební styk: klasický a elektronický. 1. vyd. Praha: Grada, 2006, s. 62. ISBN Peníze z umělé hmoty [online]. Platební karty [cit ]. Dostupné z: Dostupné z: 39 PCI SSC Data Security Standards Overview [online]. PCI Security Standards Council [cit ]. Dostupné z: 24

25 povědomí o bezpečnostních standardech v odvětví platebních karet. 40 Dodržování PCI SSD standardu je vynucováno skrze banky u všech obchodníků či poskytovatelů služeb, kteří s platebními kartami operují Úplata za hladké platby a její formy Úplata platebního styku je upravena v NPP 42, kde je stanoveno, že toto nařízení stanoví pravidla pro přeshraniční platby ve Společenství a zajišťuje, aby poplatky za přeshraniční platby ve Společenství byly stejné jako poplatky za platby v téže měně uvnitř členského státu. 43 V článku 14 NPP je však zakotveno pravidlo, které upravuje užití na jiné měny, než je euro. Obecně se tedy toto nařízení vztahuje na platby v eurech, a aby mohlo být užito na měny jiné, musel by členský stát učinit prohlášení, že se rozhodl rozšířit uplatnění tohoto nařízení i na jeho měnu. Jelikož ČR toto prohlášení neučinila, platby v českých korunách mohou být zpoplatněny rozdílně u přeshraničních plateb a u plateb uvnitř státu. Pokud by tak ČR učinila, mělo by to významný dopad na cenu služeb poskytovaných u peněžních institucí v oblasti platebního styku. Takto však zůstává otázka úplaty v naší zemi v národní měně řešena pouze vnitrostátní legislativou. V reálu můžeme hovořit o poplatcích u třech druhů platebního styku. První jsou poplatky uvnitř státu, na který se nevztahuje NPP. Ty nemají stanovenu výši poplatku žádným mezinárodním či nadnárodním pravidlem, pouze může existovat vnitrostátní úprava řešící otázku úplaty. Příkladem je ČR. Nařízení na ni z důvodu nepřijetí měny euro ani neučinění prohlášení nedopadá, avšak otázka úplaty za platební styk je řešena v ZoPS, konkrétně paragrafu 107. Ten zakazuje provádět jakékoliv srážky zprostředkovatelem platební transakce. Je však možné dohodnout se předem na úhradě úplaty, která bude při platbě zvlášť uvedena a samostatně vyčíslena. PZoPS měl svou úpravu dokonce širší než ZoPS. Ve svém paragrafu 10 stanovil taktéž zákaz provádění srážek, poplatky stejně jako za současné úpravy být stanoveny mohly, avšak nesmělo být obcházeno pravidlo o srážkách stanovováním vyšších poplatků pro platby přeshraniční. K tomu faktu se vyjadřoval v roce 2010 tehdejší Finanční arbitr Dr. Ing. František Klufa. Dle něj byly některé části Směrnice, pouze otrocky 40 SCHLOSSBERGER 2012 op. cit., s Co je PCI DSS? [online]. PCI Security Standards Council [cit ]. Dostupné z: 42 Nařízení 924/2009/ES 43 Čl. 1 odst. 1 Nařízení 924/2009/ES 25

26 přeloženy bez utvoření kontextu s jinými ustanoveními, nebo také byly zrušeny některé poplatky, které však banky pouze nahradily jinými. 44 Další druh platebního styku je ten, který je realizován skrze SWIFT, avšak nejedná se o platbu v rámci EHP. Společnost SWIFT funguje na principu neziskovosti, avšak poplatky jsou účtovány pro zajištění chodu společnosti a modernizace sítě. Průměrná cena platby byla v roce 2010 přibližně 10 centů. Přesto si často banky v ČR účtují velmi vysoké poplatky za platby odesílané do zahraničí. Příkladem nám může být Komerční banka. Ta ve svém sazebníku platném od pro úhradu do zahraničí v Kč a v cizí měně a úhradu do tuzemska (mimo KB) v cizí měně 45 stanoví poplatek 0,9 %, kde minimální sazba by se rovnala částce 250,- Kč a do maximální výše 1500,- Kč. Třetím a posledním druhem mající relevanci pro tuto bakalářskou práci jsou platby v rámci SEPA. Pokud by ČR učinila výhradu podle článku 14 NPP, musela by limitovat poplatky bank v souladu s článkem 3 NPP. Ten předpokládá poplatek ve stejné výši jak pro platbu zahraniční v eurech, tak i vnitrostátní v eurech, do částky 50000,- EUR včetně. V reálu můžeme poukázat opět na Sazebník KB 46, kde za SEPA platbu je účtován poplatek 195,- Kč. Pokud by byla úhrada učiněna, musela by každá vnitrostátní platba stát částku stejnou, muselo by tedy dojít k výraznému zdražení poplatků u vnitrostátních hladkých plateb či naopak. Hladké platby v SEPA by byly zlevněny na úroveň plateb vnitrostátních. Podíváme-li se na rozdíl mezi inkasní transakcí a běžnou platební transakcí zjistíme, že NPP pamatuje s konkrétním stanovením výše pouze pro inkasní platby. Tam je nastaven maximální poplatek 0,088,- EUR, přičemž je dána volnost stran k účtování poplatku nižšího. U plateb hladkých, jak bylo uvedeno výše, se počítá se stejným poplatkem u plateb vnitrostátních i přeshraničních do 50000,- EUR, konkrétní maximální výše poplatku však určena není. Osobně se domnívám, že neupravená výše ceny pro peněžní převody na národní úrovni i převody přeshraniční v rámci EHP by měla být regulována v tom směru, že by měla být nastavena maximální výše poplatku. V zemích eurozóny, kde je NPP z důvodu plateb v eurech povinné, jsou platby nastaveny ve stejné výši. To se v ČR zatím neděje. Na některých dalších odvětvích můžeme vidět, nakolik je český trh specifický. Můžeme uvést telekomunikace. Český telekomunikační úřad nechal trh posledních několik let zcela bez 44 Roční zkušenosti s aplikací zákona o platebním styku a možné dopady zákona o spotřebitelských úvěrech [online]. Kancelář finančního arbitra: organizační složka státu [cit ]. Dostupné z: 45 Sazebník KB pro občany. [online]. Komerční banka [cit ]. s. 20. Dostupné z: 46 Sazebník KB pro občany. [online]. Komerční banka, op. cit. s

27 regulace s myšlenkou, že tržní mechanismus ceny nastaví na přijatelné úrovni. Nestalo se. Až strach z příchodu nového operátora donutil stlačit ceny na evropský standard. Stejné je to s bankovními poplatky. Byť již z historie víme, že regulace v této oblasti se může negativně promítnout jinde, nebo mít zcela opačný efekt, domnívám se, že by měly být poplatky alespoň v určitém rozsahu regulovány. Pokud víme, že cena jedné platby se pohybuje od 0,011 do 0,006 EUR 47 s ročními fixními náklady cca EUR, je dle mého názoru současná cena přeshraniční SEPA platby z ČR přehnaná. Nejinak je tomu u plateb probíhajících přímo přes SWIFT. 47 Pricing of the SEPA Credit Transfer (SCT) Service [online]. EBA Clearing [cit ]. Dostupné z: 27

28 28

29 II. ZVLÁŠTNÍ ČÁST 3. SWIFT 3.1 Systém SWIFT Aby mohlo dojít k realizaci hladkých plateb, museli se mezi sebou banky nějakým způsobem dorozumívat. Toto dorozumívání zpočátku probíhalo písemně pomocí doporučené letecké pošty, později dálnopisně či telegraficky. Dnes se již s tímto druhem komunikace setkáváme jen velice zřídka (například některé země Blízkého východu na tuto organizaci a jejich síť napojeny nejsou) a většina bank a finančních institucí přistoupila k užití telekomunikačního systému SWIFT. Název SWIFT je mimo názvu systému také zkratka pro Society for Worldwide Interbank Financial Telecommunications 48 neboli Společnost pro celosvětové mezibankovní finanční telekomunikace. Historie společnosti sahá až do roku V Bruselu vznikla společnost, která za podpory 239 bank z 15 zemí dala základ pro společnost SWIFT v její současné podobě. V následujících letech byla stanovena pravidla týkající se odpovědnosti a ručení za platby, základní principy a také řešeny otázky bezpečnosti. Svou činnost v oblasti mezibankovních telekomunikací tak zahájila již v roce 1977 odesláním první zprávy. Roku 1985 instalovala společnost velkoobjemové satelitní spojení mezi jeho operačními středisky, aby se mohla lépe vypořádat s narůstajícím množstvím odesílaných zpráv. Do roku 1987 se mezi subjekty, které byly členy SWIFT, řadily pouze banky. Od té doby se mohly členy stávat i burzy, makléřské společnosti nebo například clearingové instituce. V současné době ji využívá víc než subjektů z 212 zemí světa. 49 Bezesporu došlo zavedením systému k pokroku v oblasti mezibankovní komunikace. Ať už bere v potaz standardy nebo právní záruky ochrany dat týkající se bankovního tajemství, zasloužila se organizace o zefektivnění využití finančních prostředků, vyšší míry zabezpečení přenosu zpráv, zvýšení produktivity, snížení nákladů přenosu a snazší přístup k finančním institucím v rámci celého světa. 50 O významu systému SWIFTNet FIN svědčí také fakt, že od roku 2008 je užíván pro platby SEPA, o kterých bude pojednáno dále. 48 Society for Worldwide Interbank Financial Telecommunications: Company information [online]. SWIFT - The global provider of secure financial messaging services [cit ]. Dostupné z: 49 SWIFT history [online]. SWIFT - The global provider of secure financial messaging services [cit ]. Dostupné z: 50 SCHLOSSBERGER 2012 op. cit., s

30 Systém SWIFT zasílá zašifrované zprávy mezi bankami s příkazy k platbě v reálném čase, proto je doručení zprávy otázkou pouze několika vteřin. K odesílání zpráv dochází přes aplikaci zvanou SWIFTNet FIN, která od roku 2004 funguje pouze na internetovém komunikačním protokolu TCP/IP 51. TCP je zkratka pro Transmission Control Protocol neboli Protokol pro kontrolu přenosu. IP je poté zkratka pro Internet Protocol, Internetový protokol. 52 Aplikace používá protokol transportní vrstvy TCP a síťové vrstvy IP tak, že TCP kontroluje po jednotlivých segmentech rozdělenou přeposílanou informaci, kde každý segment má přidělené číslo. Druhé straně TCP komunikace poté již dojde zpráva za užití IP protokolu. Došlé segmenty jsou podle přidělených čísel následně u příjemce seřazeny do správného pořadí, pokud došlo k jejich přehození během přenosu. U přenosu dat je předpokládáno, že SWIFT budou užívat ke komunikaci spíše banky v mezinárodním platebním styku. Ve skutečnosti se v řadě zemí, jako je namátkou Belgie, Francie, Norsko či Švédsko 53, užívá systém SWIFT i pro přenos dat v rámci bank uvnitř daného státu, a to jak mezi různými bankami, tak i jednotlivými pobočkami stejné banky. 54 Česká republika, respektive dříve Československá či následně Československá federativní republika jako její předchůdci, je členem SWIFT od roku Tehdy jediná banka, která se do organizace přidala, byla Československá obchodní banka. V následujících letech se připojila Živnostenská banka, SBČS, Komerční banka a další. V roce 2010 patřilo České republice místo v celkovém objemu odeslaných zpráv, který představoval 0,3% světové produkce a měla 30 uživatelů schopných zpracovávat odesílání a příjem swiftových zpráv. 55 V České republice se neužívá tento způsob dorozumívání bank uvnitř státu, ale funguje od roku 1992 systém podobný pouze pro českou měnu, nazývaný CERTIS (Czech Express Real Time Interbank Gross Settlement system). 56 Je to systém zaštítěný Českou národní bankou, který má zprostředkovat platby mezi vnitrostátními bankami v reálném čase. Jedná se o platební systém s neodvolatelností zúčtování, o kterém si povíme více v následujících kapitolách. 51 TCP/IP [online]. Computer Hope [cit ]. Dostupné z: 52 Můžeme si všimnout jisté nelogičnosti ve značení výše zmíněných protokolů. V anglické verzi je užito slovo protocol již v samotné zkratce a nikoho již nenapadne přiřazovat k názvu označení protokol. V českém překladu se za zkratkou, která není přeložena, hovoří o TCP/případně IP/ protokolu, tedy je slovo protokol, byť v jiných jazycích, užito dvakrát, 53 Improving cross-boarder payments in the Euro area [online]. Universität Mannheim: EDZ - BibliothekChicago: Association of College and Research Libraries, June 2000 [cit ]. Dostupné z: 54 SCHLOSSBERGER 2012 op. cit., s SCHLOSSBERGER 2012 op. cit., s MRKÝVKA, Petr, PAŘÍZKOVÁ, Ivana. Základy finančního práva. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2009, 252 s. ISBN

31 3.2 Swiftová zpráva Swiftová zpráva je prostředek komunikace přes swiftovou síť. Aby byla komunikace srozumitelná pro všechny zúčastněné subjekty, musely být zavedeny určité standardy 57 a společný jazyk. Tím byla zvolena angličtina. Co se zmíněného standardu týká, jedná se o ISO ISO je zkratka pro International Organization for Standardization 58. Norma ISO 20022, o které je řeč, má zajistit zjednodušení a harmonizaci komunikace pro platby, zabezpečení, fondy, devizové obchody a sektor platebních karet. Pro kódování a dekódování komunikace je užito standardu ASN.1 a pro výměnu dat značkovací jazyk XML. 59 Zjednodušeně řečeno, swiftová zpráva je způsob komunikace mezi subjekty platebního styku, která je zakódována a pouze strany komunikace mají klíč pro rozluštění této zprávy. 60 Aby mohla být rozpoznána banka, která swiftovou zprávu odeslala, má tzv. bankovní identifikační kód (BIC - Bank Identifier Code), nebo jinak řečeno swiftovou adresu. Ta je sestavena podle normy ISO Jedná o kód složený z 8 či 11 znaků, který obsahuje kód banky identifikovaný za užití čtyř znaků abecedy, kód země o celkovém počtu dvou znaků, kód místa, regionu či města a fakultativně tři znaky například pro kód pobočky. 61 Obdobně musela být standardizována i podoba čísel účtu. Na ty se vztahuje norma ISO 13616, která byla základem pro upravený standard upravující mezinárodní formát čísla bankovního účtu (IBAN International Bank Account Number). To sestává ze dvou znaků značící kód země, dvou kontrolních číslic a až třiceti znaků kódu banky a čísla účtu. Poměrně zajímavým faktem je, že si země samy stanoví strukturu čísla při zachování určitých předpokladů. V roce 2007 došlo k revizi normy ISO a její podoba byla doplněna tak, aby korespondovala s IBAN. V témže roce také původní správce EPC (European Payments Council) převedl na SWIFT pravomoci a vedení IBAN. 62 V preambuli NTOP 63 je řešena otázka užití BIC v budoucnosti, stejně jako BBAN Basic Bank Account Number 64. BBAN i BIC jsou podle 57 Standards: Beyond messaging [online]. SWIFT - The global provider of secure financial messaging services [cit ]. Dostupné z: 58 V publikaci Platební služby (Schlossberger, 2012) se setkáváme u ISO s označením International Standard Organization, tato zkratka však není správně prezentována, jedná se, jak je v textu zmíněno o International Organization for Standardization. 59 About ISO [online]. ISO 20022: Universal financial industry message scheme [cit ]. Dostupné z: 60 SCHLOSSBERGER 2012 op. cit., s SCHLOSSBERGER 2012 op. cit., s IBAN mezinárodní číslo účtu [online]. Česká národní banka[cit ]. Dostupné z: 63 Nařízení Evropské parlamentu a Rady (EU) č. 260/2012/ES, kterým se stanoví technické a obchodní požadavky pro úhrady a inkasa v eurech a kterým se mění nařízení (ES) č. 924/2009. In: EUR-lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie [cit ]. Dostupné z: 64 IBAN: INTERNATIONAL BANK ACCOUNT NUMBER [online]. Česká národní banka [cit ]. Dostupné z: 31