CENTRUM PRO STUDIUM DEMOKRACIE A KULTURY

Transkript

1 CENTRUM PRO STUDIUM DEMOKRACIE A KULTURY

2

3 MONITORING EVROPSKÉ LEGISLATIVY PETRA KUCHYŇKOVÁ, ONDŘEJ KRUTÍLEK CENTRUM PRO STUDIUM DEMOKRACIE A KULTURY BRNO 2006

4 CDK 2006 ISBN X

5 STRUČNÝ OBSAH PŘEDMLUVA PRVNÍ MĚSÍCE ČLENSTVÍ ČESKÉ REPUBLIKY V EVROPSKÉ UNII (KVĚTEN SRPEN 2004) ZÁŘÍ ŘÍJEN LISTOPAD PROSINEC LEDEN ÚNOR-BŘEZEN BŘEZEN-DUBEN DUBEN-KVĚTEN KVĚTEN-ČERVEN ČERVEN-ČERVENEC ČERVENEC-ZÁŘÍ ZÁŘÍ-ŘÍJEN ŘÍJEN-LISTOPAD LISTOPAD-PROSINEC Slovníček Schéma spolurozhodovací procedury Seznam použitých zkratek Profily autorů Podrobný obsah

6

7 PŘEDMLUVA Vážení čtenáři, dostává se vám do rukou kniha Monitoring evropské legislativy , kterou vydalo brněnské Centrum pro studium demokracie a kultury (CDK). Jedná se o dílo svým charakterem v českém prostředí ojedinělé a velmi aktuální. Jako jeho iniciátor bych rád uvedl několik poznámek k tomu, jak a proč vzniklo a komu má sloužit. Po vstupu České republiky do Evropské unie (EU) 1. května 2004 nastala v české politice nová etapa. Česká republika si začala budovat plnohodnotné zastoupení ve všech strukturách Evropské unie. Jednou z nich byl a je rovněž Evropský parlament. Do něj se konaly volby v celé rozšířené Evropské unii v červnu Česká republika získala právo vyslat do Evropského parlamentu čtyřiadvacet svých poslanců. Po devadesáti letech tak naše země opět získala zástupce, kteří zasedají v parlamentu mimo území České republiky. Tehdy to byli čeští a moravští poslanci ve vídeňské Říšské radě a nyní jsou to poslanci Evropského parlamentu. Jedním z nově zvolených europoslanců jsem se na kandidátce Občanské demokratické strany (ODS) stal i já. Od samého počátku svého působení v Evropském parlamentu jsem přemýšlel o tom, jak dostat k občanům České republiky co nejvíce aktuálních informací o dění v Evropské unii a zvláště v evropském legislativním procesu. To dalo vzniknout myšlence na vydávání pravidelného internetového měsíčního monitoringu politických a legislativních událostí v EU. Věděl jsem, že tvořit takový produkt není v silách žádného poslance Evropského parlamentu. Na druhé straně jsem však získal stejně jako ostatní europoslanci možnost čerpat velmi rozsáhlé finanční prostředky pro svou činnost. Využil jsem proto dobrých zkušeností ze spolupráce s CDK v Brně, kde na základě smlouvy vzniklo analytické pracoviště tvořené dvěma mladými analytiky evropské legislativy. Oba měli pro tuto práci výborné předpoklady. Mají za sebou náročné studium evropských studií a mezinárodních vztahů a navíc prošli rovněž velmi obtížným konkurzem v samotném CDK. Moje zadání bylo poměrně jednoduché: dodat v každé polovině měsíce monitoring nejdůležitějších událostí v EU za předchozí měsíc v rozsahu nejméně stran. Požadoval jsem rovněž rozdělení textu do dvou přesně definovaných částí. První částí je tzv. executive summary, která je zhuštěnou verzí nejdůležitějších událostí. Druhá část potom podrobně popisuje vývoj legislativního a politického procesu v jednotlivých evropských institucích. Později autoři k tomuto základnímu členění přidali ještě tabulku s klíčovými hlasováními klubu poslanců ODS v Evropském parlamentu, slovníček nejdůležitějších pojmů a schéma rozhodovacího procesu v Evropské unii. Monitoring tak stále obsahově rostl. Dnes má běžně rozsah 30 stran textu. První vydání monitoringu bylo zveřejněno na mé webové stránce v polovině září 2004, tj. tři měsíce po volbách do Evropského parlamentu. Potom již následovala pravidelná vydání každý měsíc s výjimkou letních prázdnin. Krátce po vzniku tohoto produktu vznikla rovněž myšlenka na přímou distribuci tohoto materiálu předem vytipovanému okruhu zájemců z řad parlamentních, regionálních a komunálních politiků a z řad zainteresované veřejnosti včetně různých zájmových sdružení. Počet adres tak postupně rostl a dnes se již začíná blížit k tisícovce. Autoři věnovali všem vydáním monitoringu mimořádnou pozornost. Kvalita jejich práce nemá v českém prostředí dle mého soudu žádnou relevantní konkurenci. Odvažuji se tvrdit, že je lepší než 7

8 Monitoring evropské legislativy zpravodajství české unijní diplomacie. Každopádně tak vznikl mimořádně kvalitní a přístupný zdroj informací o Evropské unii. To také na sklonku roku 2005 dalo podnět k myšlence uspořádat dosud vytvořený materiál do podoby ucelené knižní publikace. Tato myšlenka se setkala s pochopením autorů i CDK, a proto nyní čtenáři dostávají do rukou kompletní přehled evropského dění od parlamentních voleb 2004 do konce roku Věřím, že se tato publikace setká s dobrým přijetím a nebude chybět v žádné odborné knihovně ani v knihovnách lidí, kteří se zabývají evropskou problematikou. Příjemné studium přeje Hynek Fajmon poslanec Evropského parlamentu za ODS 8

9 PRVNÍ MĚSÍCE ČLENSTVÍ ČESKÉ REPUBLIKY V EVROPSKÉ UNII (KVĚTEN SRPEN 2004) ČR vstoupila do EU spolu s dalšími devíti státy 1. května Tentýž den nabyla účinnosti Smlouva o přistoupení definující podmínky členství ČR v EU. Na základě tohoto dokumentu ČR obsadila všechny vyhrazené posty v evropských institucích, dosavadní pozorovatelé se stali plnoprávnými členy jednotlivých orgánů EU. Mnohými kritizovaná Smlouva z Nice, primárněprávní text upravující základní parametry existence a fungování EU, se nakonec při dosud největším rozšíření Unie osvědčila. EU je do značné míry schopna fungovat i s tímto provizorním řešením. Volby do Evropského parlamentu V návaznosti na vstup se v ČR konaly i historicky první volby do EP. Aktivní i pasivní volební právo do EP se zde poprvé uplatnilo ve dnech června Na základě Smlouvy o přistoupení se v ČR volilo 24 z celkových 732 evropských poslanců. (Každá členská země má právo použít vlastní volební systém.) Volby podobně jako v dalších členských státech (jako už tradičně) neprovázel ze strany voličů velký zájem. V ČR dosáhla volební účast pouze 28,32 %, zdaleka však nebyla ve srovnání s jinými státy nejnižší. Voleb se zúčastnilo 31 volebních subjektů, pouze šest z nich ale překročilo potřebné 5% kvórum: Občanská demokratická strana (30,04 % hlasů), Komunistická strana Čech a Moravy (20,26 %), Sdružení nezávislých kandidátů Evropští demokraté (11,02 %), Křesťanská demokratická unie Československá strana lidová (9,57 %), Česká strana sociálně demokratická (8,78 %) a Nezávislí (8,18 %). Mandáty pak byly rozděleny následovně: ODS (9 mandátů), KSČM (6), SNK-ED (3), KDU-ČSL (2), ČSSD (2), NEZ (2). Vzhledem k tomu, že poslanci EP se sdružují nikoliv podle národní, ale dle politické příslušnosti, stali se i čeští zástupci členy existujících nadnárodních poslaneckých klubů (frakcí). Zástupci ODS, SNK-ED a KDU-ČSL se připojili k nejsilnější frakci Evropské lidové strany Evropských demokratů (EPP-ED). Poslanci KSČM přistoupili k frakci Evropské sjednocené levice a Severské zelené levice (GUE/NGL) a ČSSD k frakci Strany evropských socialistů (PES). Ustavení Evropského parlamentu Ustavující schůze EP se konala ve dnech července Vedle standardních poslaneckých mandátů obsadili Češi v EP i několik dalších funkcí. Kromě členství ve výborech a delegacích je potřeba zmínit především post místopředsedy EP, který na dva a půl roku získal Miroslav Ouzký (ODS). První plenární zasedání EP se však věnovalo i jiným než vnitroparlamentním personálním otázkám. Mezi ty zásadní patří hodnocení končícího irského předsednictví EU a nastupujícího předsednictví nizozemského a především volba nového předsedy Komise. José Barroso byl zvolen poměrem hlasů 413:251 (při 47 absencích) a byl vyzván k sestavení svého budoucího týmu. EP také podle čl. 203 jednacího řádu převzal zbytkovou agendu předchozího tělesa. Mezi otázky, jimiž se měl EP zabývat znovu, byla zařazena většina těch, které se později ukázaly jako vysoce kontroverzní: tzv. nutriční směrnice, směrnice na ochranu podzemních vod, otázka REACH, evropské řidičské průkazy, liberalizace služeb atd. Meritorní činnost všech institucí rozšířené EU byla po ustavení EP zahájena až v září Nutno však přiznat, že nové členské státy včetně ČR byly s realitou EU plně konfrontovány prakticky hned po svém vstupu do Unie. Mezi květnem a srpnem 2004 se odehrála celá řada zásadních událostí, které dříve nebo později ovlivnily jak je, tak samotnou EU. 9

10 Monitoring evropské legislativy Nejdůležitější položky projednávané v období květen srpen 2004 Strukturální politika a Česká republika 11. května byl schválen český plán rozvoje venkova na roky a ČR bylo přislíbeno 542,8 mil. coby kofinancování z fondu EAGGF. ČR byla vyzvána podílet se 135,7 mil. a zároveň jí bylo přiznáno i 250 mil. na tytéž aktivity ze strukturálních fondů. ČR plán předložila spolu s Kyprem jako první země z nově přistoupivších. 23. června pak Komise schválila strukturální programy pro financování dalších projektů v ČR ve výši 2,6 mld.. V tomtéž měsíci EIB poskytla ČR dvě půjčky na podporu malého a středního podnikání. První z nich ve výši 50 mil. získala Česká spořitelna, druhou (40 mil. ) pak společnost VB Leasing. 17. července EIB oznámila, že Praze půjčí 200 mil. na dobudování městského okruhu, který propojí dálnici D 5 s dálnicí D 1. Volný pohyb pracovních sil Organizace ECAS se hned 19. května postavila za co nejrychlejší zrušení přechodného období na volný pohyb pracovních sil z nových členských států (nejpozději do roku 2006). Zároveň požádala státy EU-15, aby zajistily integraci nový členů do schengenského systému do roku 2007 obé za účelem okamžitého zajištění rovných práv nových členů v EU. Reforma cukerního pořádku V průběhu května unikly z Komise první informace o parametrech připravované reformy. K oficiálnímu představení plánu na radikální snížení dotací, produkce i ceny cukru došlo 14. července. Členské státy se shodly, že reforma je potřebná, nicméně nedospěly k dohodě stran způsobu jejího provedení. V srpnu WTO obvinila EU z vysokého dumpingu při exportu cukru a z toho, že jej vyváží až čtyřikrát více, než je jí dovoleno. Směrnice o pracovní době Komise v květnu vyzvala sociální partnery, aby se vyjádřili k plánované revizi směrnice o pracovní době, která by měla sjednotit délku pracovní doby ve všech státech EU bez výjimek a měla by posílit pozici sociálních partnerů. Přestože zástupci zaměstnavatelů a odborů k žádnému společnému prohlášení nedospěli, Komise přislíbila, že návrh předloží na konci října. Televize bez hranic V květnu byla neformálně zahájena jednání o revizi směrnice o televizi bez hranic. Ministři v Radě však nedospěli k žádné shodě a otázku odložili na později. Výbor regionů vyzval ke zrušení kvót na vysílání evropských pořadů a k zavedení efektivní podpory jejich výroby a distribuce. Řízení s Českou republikou V návaznosti na únik tří kubických metrů radioaktivní vody z primárního okruhu jaderné elektrárny Temelín 6. června 2004 vyslala Komise o dva dny později do elektrárny vlastní inspekci. Ta však žádná pochybení ani úniky vody mimo areál elektrárny neodhalila. V červnu bylo s ČR zahájeno i řízení na snížení nadměrného deficitu veřejných financí (podobný postup byl zvolen i vůči dalším státům Visegrádské čtyřky). Český konvergenční program byl přitom označen za málo ambiciózní. 14. července zahájila Komise formální vyšetřování českých kroků v letech v souvislosti s pomocí Agrobance a s převzetím tohoto ústavu bankou GE Capital. Naopak se odmítla věnovat otázce IPB a ČSOB z toho důvodu, že to nespadá do její kompetence. Finanční perspektiva Projekt financování EU v letech byl irským předsednictvím za přítomnosti zástupců Komise v červnu představen nejen členským státům, ale i novým komisařům včetně českého. Ministři k návrhu podali první připomínky týkající se vlastních příjmů, stropu rozpočtu, struktury a dalších parametrů. Největší kontroverze vyvolal návrh na všeobecný korekční mechanismus, rušící exkluzivitu tzv. britského rabatu a zavádějící blíže nespecifikovanou evropskou daň. Rovněž došlo k prvním sporům stran systému vlastních příjmů založených na příspěvcích členských států. V Coreperu se střetli zastánci dvou úrovní rozpočtových stropů: 1 % (tzv. gang šesti, čistí plátci) a 1,24 % HND EU (čistí příjemci). Rada 26. července oznámila, že se návrhem finanční perspektivy bude zabývat až po prázdninách, 13. září. 10

11 květen srpen 2004 Směrnice o službách Instituce i další aktéři si v období od května do srpna 2004 vyjasňovali pozice k návrhu směrnice o službách. Obecně převládal odpor. Federace německých právníků se postavila proti principu originality, hlavnímu liberalizačnímu opatření návrhu. Evropská strojírenská federace (FIEC) kritizovala návrh z důvodu očekávaného posilování tzv. sociálních dumpingu. Evropská federace odborů ve veřejných službách (EPSU) se postavila proti návrhu náhrad za poskytnutí zdravotní péče v jiném členském státě. Rada v květnu odmítla o návrhu směrnice jednat z důvodu nepřipravenosti. Naopak v rámci Hospodářského a sociálního výboru debata proběhla, návrh však byl podroben tvrdé kritice. Do diskuse byla nepřímo zainteresována i ČR prostřednictvím článku Pozor: Nebezpečí práce v Belgii za české mzdy, který vyšel v socialistickém periodiku a upozorňoval na údajné nedostatky návrhu. Komise pak 25. června vyjasnila některé sporné parametry svého návrhu; nijak neomezila jeho liberalizační potenciál, pouze zpřesnila část sporných ustanovení (např. předmět směrnice). Evropská rada První summit hlav států a vlád rozšířené EU se konal ve dnech června. Projednávaly se zásadní položky: výběr nového předsedy Komise, ukončení mezivládní konference, představení finální verze evropské ústavy a návrh první verze finanční perspektivy na roky Vedle toho se řešila otázka boje proti terorismu, další rozšiřování EU či Lisabonská strategie. Summit nedosáhl konsenzu ohledně nového předsedy Komise. ČR se do jednání plně zapojila především tím, že vedla skupinu států nesouhlasících s navrženým kompromisem o ustavení hlasování tzv. dvojí většinou v evropské ústavě a postavila se za větší soulad kritéria počtu států a kritéria populačního. Evropská ústava Konvent v červnu představil výsledný návrh evropské ústavy. Odborové centrály se postavily za více sociální Evropy v ústavě, resp. za přijetí Charty základních práv coby právně závazného textu. Nakonec však text podpořily. Naopak Velká Británie se vyjádřila proti. Komise José Barrosa Vzhledem k tomu, že Evropská rada ve dnech června nedospěla ke shodě na jménu nového předsedy Komise, konalo se 29. června její zvláštní zasedání. Předsedou byl nakonec jmenován kompromisní portugalský premiér J. Barroso, jenž byl po dvou dnech grilování 22. července přijat i EP. Designovaný předseda pak 12. srpna oznámil, jaká portfolia přidělí jednotlivým komisařům. Zároveň řekl, že hlavním cílem jeho Komise bude nastartovat evropskou ekonomiku. Barroso podle vlastních slov vytvořil silný a vyvážený tým. Nizozemské předsednictví Nizozemské předsednictví definovalo své priority na druhou polovinu roku Zařadilo mezi ně Lisabonskou strategii (přesněji pracovní mobilitu, celoživotní vzdělávání, produktivitu práce a propojení ochrany životního prostředí a konkurenceschopnosti), justici a vnitro a otázku dalšího rozšíření EU o Bulharsko, Rumunsko a Turecko. Nizozemští představitelé nicméně upozornili na to, že jejich země bude Unii předsedat v obtížném přechodném období, kdy bude docházet k (faktickému) ustavování EP i Komise. Vedle zmíněných témat se Nizozemí zavázalo zabývat i novou finanční perspektivou a komunikací Evropy jejím občanům. Naopak k otázce možné reformy Paktu stability a růstu se Nizozemci vyjádřili skepticky. Celoevropské mýtné Zahájení neformální debaty doprovázely neshody mezi ministry, jak naložit s vybranými prostředky, která vozidla zpoplatnit a odkdy. Podobné kontroverze se projevily i při projednávání otázky víkendových zákazů jízdy pro kamiony. ČR se zapojila do blokační menšiny vůči oběma návrhům. Ustavování Evropského parlamentu V průběhu prázdnin pokračovalo ustavování EP. Dvě nejsilnější frakce, EPP-ED a PES, uzavřely technickou dohodu o rozdělení moci. Bylo dojednáno, že prvním předsedou EP se na dva a půl roku stane socialista J. Borrel, jehož do konce volebního období vystřídá H.-G. Poettering. Socialisté se zavázali podpořit nového předsedu Komise výměnou za podporu lidovců při rozhodování o budoucím ministru zahraničí EU (J. Solana). Dohoda umožnila i rozdělení předsedů výborů mezi obě frakce. 11

12 Monitoring evropské legislativy Důsledky vstupu ČR do EU a přechodná období Nejdůležitější praktickou změnou, kterou vstup ČR do EU přinesl, bylo převzetí svébytného komplexního právního řádu EU acquis communautaire. Ten se ČR vstupem zavázala přijmout v celé své šíři, pouze s několika výjimkami v podobě tzv. přechodných období, která požadovala jak česká strana, tak i EU. Ze srovnání s jinými přistoupivšími státy plyne, že ČR si vyjednala svá přechodná období prakticky nejhůře, a to jak co do množství, tak i z hlediska kvality. Většinu přechodných období požadovala po ČR Unie (nikoli naopak), navíc velká část z nich byla nastavena v porovnání s tím, co si nakonec ČR vyjednala pro sebe, poměrně restriktivně. Nejznámějším přechodným obdobím, které EU (nejen) po ČR požadovala, je restrikce na volný pohyb pracovních sil ve formátu (v Německu a Rakousku s doplněním o konkrétní profese). Přispívá k tomu i fakt, že se ukazuje, že revize tohoto opatření v letech 2006 a 2009 bude nejspíše jen formální a restrikce přetrvají ve většině starých členských států (s výjimkou Velké Británie, Irska a Švédska) až do roku 2011, kdy mají podle Smlouvy o přistoupení vypršet automaticky. V zemědělství se nejčastěji hovoří o postupném navyšování tzv. přímých plateb z 25 % toho, co získávají farmáři ve starých členských státech, na 100 % této sumy v roce Nutno přitom dodat, že čeští zemědělci se vstupem do EU jinak stali plnohodnotnou součástí společné zemědělské politiky, resp. vnitřního trhu se zemědělskými komoditami, na němž jsou vystaveni (bez ohledu na výši přímých plateb) standardnímu (v rámci CAP možnému) konkurenčnímu prostředí. Dalším důležitým dočasným opatřením, požadovaným Unií, je zákaz tzv. kabotáže (provozování speditérských služeb ve starých členských státech firmami ze států nových) ve formátu 2+2+1, byť je ze strany ČR možné přistoupit k recipročnímu opatření. Do kategorie přechodných období, o která před vstupem usilovala ČR, spadá sice relativně více položek, nicméně většina z nich byla objektivně nutná z důvodu vysoké finanční náročnosti zavedení některých opatření acquis do praxe. Jde např. o instalaci čističek odpadních vod ve všech obcích nad 2000 obyvatel do konce roku 2010 či o odložené uplatnění veterinárních předpisů v některých potravinářských podnicích. Mediálně známá otázka nabývání zemědělské půdy a lesů fyzickými a právnickými osobami jiných členských států po dobu sedmi let od přistoupení (či stejné opatření týkající se nabývání objektů vedlejšího bydlení po dobu pěti let) jsou v tomto kontextu spíše marginální. Podstatnější je spíše fakt, že na konci roku 2007 vyprší lhůta, během níž ČR může uplatňovat sníženou sazbu daně z přidané hodnoty na dodávky tepla a teplé vody domácnostem a malým podnikatelům a na dodávky stavebních prací týkajících se staveb určených pro bydlení. Po tomto datu dojde k přesunu těchto položek do základní (vyšší) sazby DPH. Vedle acquis communautaire a přechodných období patří mezi podstatné důsledky vstupu ČR do EU i možnost plně se podílet na čerpání finančních prostředků z tzv. strukturálních fondů EU. Byť se často hovoří o zaručeném množství peněz, které ČR Unie nabízí (a které je v porovnání s předvstupními nástroji PHARE, ISPA a SAPARD výrazně vyšší), realita je poněkud odlišná. Podle ujednání z Kodaně v prosinci 2002, kde se hlavy států a vlád EU mj. zabývaly i finančními otázkami souvisejícími s plánovaným rozšířením, sice platí, že ČR by se v letech neměla stát tzv. čistým plátcem do rozpočtu EU, nicméně pouze za předpokladu, že se jí podaří plně vyčerpat přislíbené množství finančních prostředků. Jinak řečeno, kodaňský summit ČR (ale i dalším přistupujícím státům) vzkázal, že nebude ve třech letech po rozšíření čistým plátcem v případě, že připraví dostatečné množství kvalitních projektů, které budou shledány vhodnými pro spolufinancování ze strany Unie. (EU financuje projekty ze 100 % pouze ve velmi výjimečných případech.) Tento korektiv má v praxi zásadní důsledky: přestože se obecně tvrdí, že absorpční kapacita ČR je stále ještě velká (v HDP na hlavu dosahuje ČR přibližně parametrů Portugalska, jednoho z nejchudších států bývalé EU-15), je pouze na jejích schopnostech, jak dokáže s nabídnutými prostředky naložit (resp. zda a jak je získá). Navíc se sluší připomenout, že s rozšířením EU o další (chudší) státy ČR statisticky zbohatne a její oprávnění čerpat prostředky ze strukturálních fondů pravděpodobně relativně brzy skončí, resp. se výrazně omezí. Samozřejmě za předpokladu, že nebudou zásadně pozměněna pravidla pro fungování strukturální politiky EU ve smyslu jejich uvolnění. Při současné konstelaci, kdy se v EU zvyšuje počet zemí, které jsou čistými plátci, to však realisticky očekávat nelze. Ostatně není bez zajímavosti, že podle některých propočtů patří mezi tyto země už i ČR. Jde však o problém použité metody výpočtu. Pro výpočet pozice čistého plátce/příjemce se standardně používá rozdíl mezi odvody do rozpočtu EU a jeho příjmy z něj. Finanční vztah členského státu a EU 12

13 květen srpen 2004 se však neomezuje pouze na rozpočtové transfery, je širší. Především v prvních letech členství jsou náklady konkrétní země navyšovány o relativně vysoké platby do různých agentur EU či o poměrné navyšování kapitálu Evropské investiční banky. Ve výsledku pak může dojít k situaci, kdy se členská země stane čistým plátcem navzdory tomu, že má od EU explicitně zajištěnu po nějakou dobu pozici čistého příjemce. Což je údajně i případ ČR, která adekvátně nečerpá přislíbené finance ze strukturálních fondů EU a odvádí do EU nejen standardní rozpočtové platby, ale i prostředky další (nepočítaje v to prakticky nevyčíslitelné, nicméně značné náklady na implementaci acquis communautaire). Posledním důležitým důsledkem přistoupení ČR k EU je možnost přímo se podílet na procesu vytváření politik Unie. Zástupci ČR zastoupení v unijních institucích mohou spolu s reprezentanty dalších států nezprostředkovaně přijímat legislativní akty přímo zavazující subjekty v jednotlivých zemích EU. V době před přistoupením k EU byla ČR v pozici, kdy usilovala o členství a přejímala/harmonizovala příslušné legislativní normy, aniž měla jistotu, že bude nakonec přijata, a aniž se mohla na jejich vytváření jakkoli podílet. Odborníci v tomto směru upozorňovali na hrozbu tzv. druhé, externě podmíněné (politické a ekonomické) transformace, jež může být občany považována s ohledem na převládající historickou zkušenost státu střední Evropy za nelegitimní a ve výsledku kontraproduktivní. Vstup ČR do EU proto znamenal zásadní změnu. Členství ČR v EU umožňuje v zásadě dvojí způsob, jak efektivně prosazovat vlastní zájmy. Vedle přímého zastoupení v institucích EU je ideálním nástrojem lobbing v nejširším slova smyslu (tj. jak lobbing soukromých aktérů, jenž je nejčastější, tak i lobbing státních orgánů a agentur a zástupců samosprávy). Se zvyšujícím se počtem členských států a změnami rozhodovacích pravidel je však zároveň podstatná schopnost konkrétních reprezentantů/aktérů vytvářet fungující ad hoc koalice sdružující se okolo konkrétních problémů/návrhů. Vzhledem k tomu, že legislativu v EU iniciuje pouze Komise, je vhodné zaměřit se při prosazování zájmů především na ni. Je důležité znát její záměry prezentované nejčastěji v tzv. zelených nebo bílých knihách či akčních programech. Post komisaře (ať už jakýkoli) je pro prosazení zájmů konkrétního státu nezastupitelný; komisař (navzdory své formální nezávislosti) představuje pro zainteresované subjekty podstatný informační kanál. Až v dalších instancích se obvykle přistupuje k ovlivňování Rady a Evropského parlamentu. V obou případech je už legislativní návrh předmětem rozhodovacího procesu, což znamená, že v něm mohou být provedeny už jen spíše dílčí změny (pokud Komise sama návrh nestáhne). Ostatní instituce pak hrají v rozhodovacím procesu spíše marginální roli. Ve všech uvedených případech je nezbytné disponovat adekvátní informační bází a znalostí kontextu, v němž se rozhodovací proces EU odehrává. Předkládaný monitoring legislativy a dění na úrovni EU usiluje o konfúzi obého tak, aby ve stručnosti a čtivou formou pravidelně upozorňoval na zásadní problémy, které se na unijní úrovni řeší a mají potenciál bezprostředně nebo zprostředkovaně ovlivnit životy občanů v ČR. 13

14 Monitoring evropské legislativy PŘEHLED KLÍČOVÝCH HLASOVÁNÍ EP A HLASOVÁNÍ SKUPINY ODS V EP Plenární zasedání ve dnech července Ve sledovaném období se nekonalo žádné plenární zasedání, kde by se hlasovalo po jménech. 14

15 ZÁŘÍ 2004 EXECUTIVE SUMMARY I. Projednávaná legislativa (vybrané oblasti) K důležitým bodům zářijové legislativní aktivity evropských institucí, které v sobě mohou nést potenciální významný vliv buďto na legislativní prostředí v rámci EU jako takové v partikulárních oblastech, případně mohou přinášet zvláštní právní, politické či ekonomické dopady přímo na ČR, náleží: 1.1 Komise na poli jednotného trhu projednávání změn směrnice o ochraně průmyslových vzorů a designů, kontroverzní repair clause, která by měla odstraňovat monopol náležející výrobcům aut na design vozidel a náhradních dílů určených k jejich opravě, liberalizovat trh s náhradními díly a harmonizovat v tomto smyslu legislativu v rámci EU; tzv. nový pohled EU na oblast nukleární energetiky obsahuje dvě směrnice pro harmonizaci principů nukleární bezpečnosti a nakládání s jaderným odpadem v rámci EU; kontroverzní legislativní program se však přímo dotýká práva jednotlivých členských států na zachování odpovědnosti za svá jaderná zařízení a někteří členové EU již proti němu vyslovili protest. 1.2 Rada Rada EcoFin ke konkrétním diskutovaným legislativním návrhům náležel projekt jednotné registrace, evaluace a autorizace chemikálií REACH projekt byl kritizován po zveřejnění expertní studie odhalující negativní vliv na volnou soutěž v oblasti chemického průmyslu (řadě chemických společností, především menší a střední velikosti, by způsobil pokles produkce a zisku). Rada pro volnou soutěž měl být projednáván návrh směrnice o strojních zařízeních, mající zajistit volný pohyb strojních zařízení s cílem podpořit přeshraniční obchod ve prospěch malých a středních podniků. Rada pro zaměstnanost, sociální politiku, zdraví a ochranu spotřebitele má dle předběžné agendy projednávat: změny směrnice o organizaci pracovní doby má omezit využívání výjimek z maximální týdenní délky pracovní doby; důležitá je otázka dopadu takové regulace na malé a střední zaměstnavatele; směrnice o pracovních podmínkách sezónních pracovníků má sjednotit jejich pracovní podmínky v zájmu zamezení jejich diskriminace, Rada se však na charakteru jejich ochrany nemůže shodnout; sociální služby obecného zájmu směrnice vychází ze Zelené knihy o sociálních službách obecného zájmu, upravuje však jen služby obecného ekonomického zájmu; problematický soulad s principy proporcionality a subsidiarity. Rada pro životní prostředí bude projednávat návrhy Komise na: novou směrnici o odpadech z těžebního průmyslu snaha reflektovat východní rozšíření, sjednotit legislativu v partikulárním odvětví průmyslových odpadů, řešit otázku divokých skládek a opuštěných těžebních prostor a jejich negativní dopad na životní prostředí a zdraví obyvatelstva přesunem finanční odpovědnosti za uskladnění a nakládání s odpadem na znečišťovatele; EP opatřil směrnici pozměňovacími návrhy s ohledem na problematickou ekonomickou situaci v odvětví těžebního průmyslu a na finanční možnosti nových členských zemí a jejich producentů; směrnici o fluoridizovaných skleníkových plynech snaha reflektovat závazky Kjótského protokolu a negativní údaje o oteplování klimatu v Evropě, snaha monitorovat množství výrobků produkovaných i dovážených do EU, které obsahují tyto plyny; členské státy by měly motivovat výrobce 15

16 Monitoring evropské legislativy k nahrazování těchto plynů při výrobě méně škodlivými substancemi, např. prostřednictvím daňových úlev; EP odmítl v původní podobě návrhu Komise restriktivní systém výrobních kvót na produkty obsahující tyto plyny; sdělení Komise o společné strategii v oblasti krizového managementu pro případ povodní snaha o harmonizaci předpisů v oblasti protipovodňové ochrany, vytváření společné strategie krizového řízení a mechanismu včasného varování; je třeba sledovat, aby se v rámci této harmonizace neotvíraly příležitosti pro zasahování do politiky územního plánování a regulace povodňového rizika na vodních tocích v rámci jednotlivých členských států Rada pro dopravu a energetiku se má zabývat: změnou směrnice o zpoplatnění využití některých infrastruktur vozidly, která převážejí těžké náklady opatření má potenciál zasáhnout podnikatelské obce členských zemí; hovoří pouze o vybraných komunikacích (transevropských sítích) a obsahuje byrokratizační prvky; debatami o obecném přístupu k návrhu směrnice sjednocující způsob certifikace posádek vlaků, jež využívají sítě Společenství - za obhajitelnou ji lze označit ve smyslu zajištění interoperability na transevropských sítích, přináší však řadu regulativních požadavků a může mít negativní dopady na podnikatelské subjekty v oblasti železniční dopravy; obecným přístupem k návrhu směrnice o řidičských průkazech - mj. předpokládá vytvoření jednotného vzoru evropského řidičského průkazu či nutnost pravidelně obnovovat platnost řidičských průkazů; politickou dohodou o společném postoji k navrhované legislativě mající sjednotit tzv. víkendové zákazy jízdy (weekend bans) pro kamionovou dopravu ve všech zemích EU. II. Aktuální problémy Pokud jde o dlouhodobé legislativní programy a širší problémové oblasti, které budou tvořit významnou část agendy jednání evropských institucí a v jejichž rámci lze očekávat legislativní aktivitu (zejména v podobě zcela nových návrhů a reforem) i v příštích měsících, jedná se především o: 2.1 Zemědělství Pokračování a především implementace reformy CAP pod vlivem závěrů jednání WTO - očekávají se další diskuse o reformách tržního řádu cukru; na pořadu podzimního jednání Rady pro zemědělství jde i o dílčí změny nařízení týkajícího se tržního sektoru vína, ty by se však neměly výrazným způsobem dotknout ČR. Významnou kapitolu legislativní aktivity v rámci zemědělství tvoří zacházení s geneticky modifikovanými potravinami - Komisí již přijatý kontroverzní návrh směrnice upravující přijatelné procento obsahu geneticky modifikovaných semen v zemědělské výsadbě, diskuse o GMO ovoci a zelenině. Představy nizozemského předsednictví o uplatnění svých priorit v sektoru zemědělství důraz na jasnější vymezení odpovědnosti, pokud jde o implementaci norem souvisejících s reformou CAP, a to jak mezi nadnárodní úrovní a úrovní členských států, tak mezi soukromým a státním sektorem. 2.2 Justice a vnitro Důležitým legislativním návrhem, který by měl být v průběhu podzimu projednáván na půdě Komise, je návrh rámcového rozhodnutí ohledně shromažďování a kontroly osobních dat šířených v rámci jejich telekomunikačního přenosu. Během podzimu je naplánováno několik setkání Rady pro justici a vnitřní záležitosti (neformální setkání 29. září 1. října 2004 a poté oficiální jednání v Lucemburku října). Očekává se zahájení debaty o imigraci do zemí EU motivované ekonomickými důvody a projednávání návrhů na vytvoření společné vízové databáze v rámci druhé generace Schengenského informačního systému. Klíčové body dlouhodobého programu zahrnují vedle vízového informačního systému též dvě důležité směrnice - o dlouhodobém pobytu osob se statusem uprchlíka a minimálních standardech pro proceduru vyhošťování a navracení ilegálních přistěhovalců. Legislativní iniciativy v souvislosti s kontroverzní přípravou harmonizace některých oblastí trestního práva. 16

17 září Regionální politika Pět druhů směrnic představených Komisí v červnu obecná směrnice, tři směrnice, z nichž každá se týká jednoho strukturálního fondu (ERDF, ESF, Kohezní fond), nový nástroj pro příhraniční regiony. Konzultace francouzských návrhů během září na poli Komise a EP na propojení kohezní politiky (otázky přidělování a čerpání finančních prostředků ze strukturálních fondů) a daňové politiky vůči podnikům působícím v jednotlivých členských zemích. Komise jako celek návrhy explicitně namířené proti novým členským státům prozatím odmítla, i když se s myšlenkami na znevýhodňování států, v jejichž rámci jsou podniky podrobeny nižšímu zdanění při čerpání prostředků ze strukturálních fondů, částečně ztotožňoval francouzský komisař pro regionální politiku Barrot. Další francouzské požadavky na reformu regionální politiky - návrh na zavedení speciální kategorie ultraperiferiálního regionu, dotýkající se přerozdělování prostředků v rámci strukturálních fondů. Přesouvání některých kompetencí z evropské úrovně na úroveň členských států v rámci navrhovaného programu nové regionální politiky a zavedení mechanismu finančního odměňování regionů. 2.4 Pakt stability a růstu Sdělení Komise o Reformě Paktu stability a růstu: Zaměřeno především na uvedení do souvislosti otázek ekonomického růstu a možného přínosu rozpočtové politiky vychází vstříc členským zemím, které mají z důvodů ekonomických potíží problém se striktním dodržováním jeho pravidel. Nedostatek konsenzu jednotlivých členských států na obsahu i rozsahu reformy. Nizozemské předsednictví považuje ve finančních otázkách za svou prioritu směry podporující liberalizaci a uvolňující regulační zátěž v EU. Oscilační charakter reformy Paktu snaha udržet kompromis mezi záchranou eura a ústupky státům, které nejsou schopny dodržet rozpočtový deficit a ochotny k reformám svých sociálních systémů relativizuje jeho možnou úspěšnost a udržitelnost. 2.5 Rozpočet 2005 Napětí mezi Radou a Komisí kvůli autonomnímu chování Rady, pokud jde o rozpočtový návrh pro rok 2005, se na měsíc říjen přesouvá na půdu EP, kde bude rozpočtový návrh projednáván. V rámci neformálního setkání EcoFin září 2004 současná předsednická země navrhla vytvořit alternativu k existujícímu návrhu Prodiho Komise důležité oblasti finanční perspektivy s potenciálem stát se zdrojem napětí mezi Radou a Komisí jsou financování CAP, regionální a kohezní politika a návrhy na změnu meziinstitucionální dohody. Problematika plánovaného navyšování rozpočtu a jeho příjmových složek (zejména percentuálního podílu HDP jednotlivých zemí, odevzdávaného do evropské pokladny jako tzv. třetí, dodatkový zdroj) a jeho souvislost s financováním regionální a kohezní politiky a poskytováním prostředků ze strukturálních fondů po rozšíření. 17

18 Monitoring evropské legislativy I. PROJEDNÁVANÁ LEGISLATIVA (VYBRANÉ OBLASTI) 1.1 KOMISE Návrh změny směrnice 98/71, týkající se právní ochrany průmyslových designů a vzorů 14. září se na pořad jednání Komise dostala klauzule, která by měla odstraňovat veškerý monopol náležející výrobcům aut na design vozidel a náhradních dílů určených k jejich opravě. Konkrétně se jedná o legislativní návrh pozměňující směrnici týkající se průmyslových designů a modelů, který je znám pod názvem Klauzule o opravách (Repair clause). Tato oblast ještě nebyla v rámci EU předmětem harmonizace, takže každá členská země v ní disponuje vlastními pravidly. Legislativní iniciativa Komise v této oblasti byla poprvé zveřejněna v červnu 2004, ale Komise její představení pozdržela po představení vlastních návrhů ze strany výrobců motorových vozidel. Během dosavadních diskusí o změnách této směrnice EP a Rada nebyly původně schopny dospět ke konsenzu. Komise byla proto požádána o zmapování důsledků, které by změny směrnice o průmyslových designech měly mít na průmyslový sektor v jednotlivých členských státech, zejména na nejohroženější odvětví v rámci automobilového průmyslu, ale také na výrobce specifických náhradních dílů, na spotřebitele, na fungování a volnou soutěž v rámci jednotného trhu v této oblasti. Na základě těchto analýz pak bylo úkolem Komise vypracovat novou legislativu. Dosud platná směrnice 98/71 poskytuje průmyslovým vzorům ochranu na 5 25 let, takže dává výrobci (navrhovateli designu) exkluzivní práva zamezit třetí straně v užití jejích průmyslových vzorů; směrnice pozměňující tuto dosavadní normu, kterou Komise představila právě na zářijovém jednání, by měla otevřít trh s náhradními díly mnohem větší konkurenci. Platná směrnice 98/71 obsahuje také pravidla pro neplatnost průmyslového vzoru a především dovoluje členským státům stanovit svá vlastní pravidla pro výrobu náhradních dílů. Omezuje je pouze v jednom smyslu každá nová pravidla či normy přijaté v této oblasti by měly směřovat k větší liberalizaci a nikoli protekcionismu. Nová směrnice by naopak měla ve svém důsledku (jak doufá Komise a zastánci této nové normy) otevřít trh s automobily konkurenci, povzbudit přeshraniční obchod s náhradními díly do automobilů, a to nejen v rámci EU-25, ale i v obchodu s třetími zeměmi, a napomoci aplikovat v úplnosti nařízení Car Block Exemption (1400/2002). Pro spotřebitele by se aplikace měla projevit ve snížení cen náhradních dílů do automobilů. Vstup menších a středních výrobců těchto náhradních dílů, doposud neautorizovaných z důvodu monopolního postavení velkých výrobců aut, chráněných prostřednictvím práva na ochranu průmyslových vzorů a designů v šestnácti zemích EU-25, vnese do tohoto odvětví výraznější konkurenci. Podle Komise vyvolává status quo nejistotu a fragmentaci trhu a uměle udržuje vysoké ceny náhradních dílů. Realizace návrhu by tak mohla znamenat snížení cen v sektoru o 6% 10%. Komise odmítá argument výrobců vozidel, že realizace návrhu bude znamenat ztrátu až pracovních míst a předpovídá naopak nárůst jejich počtu. Kontroverzní směrnice se stala předmětem sporu několika vlivných skupin reprezentujících v rámci EU organizované zájmy, a to na jedné straně zástupců automobilových gigantů a vlivných odborů a na druhé straně zástupců malého a středního podnikání. Proti rozhodnutí ihned protestovala ACEA, zastřešující organizace výrobních gigantů typu BMW, Volkswagen, Renault a Volvo. Asociace automobilových výrobců obvinila Komisi, že dospěla ke svému rozhodnutí bez náležité konzultace a zhodnocení dopadů této legislativy a že její rozhodnutí povede ke ztrátě zisků i pracovních míst. Argumentují tím, že výsledkem bude přesun pracovních míst z EU do zemí, kde mohou být výrobky produkovány levněji kvůli nižším nákladům na pracovní sílu. Pozitivní vliv bude mít podle nich přijetí tohoto návrhu pouze na výrobce kopií evropských produktů vně EU, např. z jihovýchodní Asie. Negativním vlivem na spotřebitele má být naopak to, že se otevře možnost pro instalaci méně 18

19 září 2004 bezpečných a kvalitních součástek do vozů. ACEA hodlá předložit své argumenty Radě ministrů a EP. Na druhé straně ECAR (European Campaign for the Freedom of the Automotive Parts and Repair Market) Repair Clause, přivítala jako rozhodnutí pozitivní z právního, ekonomického i sociálního hlediska, které naopak pomůže ochránit 1,2 mil. osob pracujících v rámci malých a středních výrobců automobilů a náhradních dílů a v rámci nezávislého autoopravárenského sektoru, který se právě z důvodu existující regulace chránící monopol velkých výrobců v šestnácti členských státech EU-25, podílí na trhu s náhradními díly dosud jen asi z 15 %. Směrnici proto podpořila také UEAPME, podle níž současný systém napomáhá monopolizaci daného odvětví a fixaci vysokých cen. Stav, v němž se v současnosti nachází legislativní návrh v rámci rozhodovacího procesu v EU je takový, že se na něm dohodlo kolegium Komise 14. září; spolurozhodování Rady a EP má teprve následovat. Návrh již přivítali britští konzervativci v rámci EP, přestože jejich zástupce Malcolm Harbour poukázal na to, že je nutné vybavit návrh pojistkami, které by zaručily zachování bezpečnostních charakteristik původního vozu. Trh s náhradními díly automobilů je již liberalizován právě ve Velké Británii, ale také v Irsku, zemích Beneluxu, Španělsku, Itálii, Maďarsku a Lotyšsku. Naproti tomu ve Francii či Německu je dovoleno, aby výrobci motorových vozidel diktovali, kdo může vyrábět náhradní díly pro jejich automobily. Pokud jde o očekávané dopady aplikace normy na ČR, je nutno brát v úvahu na jedné straně přítomnost velkého automobilového výrobce v zemi, na druhé straně významné možnosti, které by směrnice otvírala malým a středním výrobcům v rámci strojírenství. Liberalizace tohoto výrobního odvětví v ČR dosud zavedena nebyla, spotřebitelé mohou nakupovat náhradní díly pouze u autorizovaných výrobců automobilů. Očekává se tedy určitý dopad případného přijetí směrnice na tento sektor. Velké automobilové producenty přitom v zemi reprezentuje Škoda Auto, jejíž vlastník Volkswagen se již přihlásil k velkým firmám protestujícím proti směrnici. Jde tedy o to, jaké možnosti by směrnice otvírala pro české malé a střední výrobce a zda by její přijetí mělo pozitivní dopady na spotřebitelský sektor, a to nejen pokud jde o trh s náhradními díly, ale též o trh s automobily. Navrhovaná norma má své kritiky nejen v řadách producentských gigantů, je totiž na poměry EU velmi liberalizující a přináší nepříliš obvyklou kombinaci právní harmonizace ve jménu větší liberalizace v praxi. Dle kritiků je přitom klauzule v přímém rozporu s celkovou politikou EU v oblasti práv duševního vlastnictví, která směřuje v posledních návrzích (např. otázka softwarových patentů či projektu REACH viz níže) spíše k přísnější a výlučnější ochraně a k napomáhání aplikace této ochrany v globálním měřítku, tedy ve vztahu k této směrnici k pravému opaku. Jedná se tedy v podstatě o podobný spor příznivců liberalizace trhu a regulace v zájmu spotřebitelů, jejichž zastánci často pocházejí z řad mocných lobby, jako v případě projektu REACH, pouze s tím rozdílem, že v tomto případě znamená legislativní návrh harmonizaci v zájmu větší liberalizace. Tzv. nový pohled EU na oblast nukleární energetiky Komisařka pro energetiku Loyola de Palaciová představila na jednání Komise 8. září nová pravidla pro harmonizaci principů nukleární bezpečnosti a nakládání s jaderným odpadem v rámci EU, jejichž obsahem je harmonizace norem v této oblasti v rámci celé EU-25. Komise měla prezentovat nový balík opatření v oblasti energetiky již v červenci, v této době byl však Radou ministrů odmítnut, protest vyjádřily především Velká Británie, Finsko, Švédsko a Německo. Nový program se přímo odvolává na fakt existence 20 jaderných zařízení sovětské konstrukce v rámci nových členských států, východní rozšíření tedy jako motivace stojí za těmito novými plány přístupu k politice jaderné bezpečnosti. Podstatou programu komisařky de Palaciové, který se stal předmětem kritiky některých členských států, ale i ekologických organizací, by měly být dvě směrnice, z nichž první má zavádět jednotný systém aplikace principů týkajících se jaderné bezpečnosti, který by nahrazoval bezpečnostní předpisy jednotlivých členských států; druhá se má zabývat nakládáním s jaderným odpadem. Součástí první směrnice má být ovšem též zavedení kontroverzního systému, podle nějž by inspektoři z jednotlivých členských zemí mohli v rámci ustanoveného regulačního výboru, řízeného Komisí, stanovovat standardy jaderné bezpečnosti zařízení v celé EU a hlídat jejich dodržování (i pomocí inspekcí) v rámci jednotlivých členských států. Přitom se má jednat o opatření, které má již oslabovat roli nadnárodní Komise v implementaci principů nové legislativy; její role se totiž v předchozích návrzích zdála některým členským státům příliš velká. Přesouvá tak sice zdánlivě odpovědnost na členské státy, nejde však jen o odpovědnost za jejich vlastní jaderná zařízení, což je poněkud kontroverzní řešení. Navrhovaný systém 19

20 Monitoring evropské legislativy ochrany jaderných zařízení kritizovali již i zástupci některých ekologických organizací, kteří v celém návrhu prezentovaném komisařkou de Palaciovou nespatřují žádný významný a nový příspěvek k bezpečnosti jaderných zařízení v Evropě. Druhá směrnice se má zabývat nakládáním s jaderným odpadem. Navrhovaný program však nestanovuje oproti očekáváním žádné pevné časové termíny pro předložení plánů pro nakládání s jaderným odpadem ze strany členských států, jak bylo obsaženo v prvním návrhu. Plán jako celek, který obsahuje i zmíněný návrh systému monitorování jaderných zařízení v rámci členských států ze strany vytvořeného výboru jejich zástupců, je tak hodnocen jako neuspokojující a neefektivní i z čistě ekologického hlediska. Navrhovaný program představuje v současnosti jednu z nejkontroverznějších legislativních aktivit v rámci EU, dotýká se totiž přímo požadavku na zachování odpovědnosti jednotlivých členských států za svá jaderná zařízení. Někteří členové EU již proti němu vyslovili protest, jiní jsou mu naopak nakloněni, což sehrává svoji roli v plánech Komise na průběh rozhodovacího procesu. V rámci Rady vyslovilo protest a ostrý nesouhlas s novým programem jaderné bezpečnosti osm zemí včetně Velké Británie, Německa a ČR. Tyto státy zdůrazňují důležitost zachování odpovědnosti za tato nařízení na úrovni členských zemí a odmítají její přesouvání na úroveň nadnárodní, včetně té možnosti, že by mohla být jaderná zařízení jednoho státu podrobována inspekcím, které pocházejí ze státu jiného. Návrh komisařky de Palaciové má být přitom nyní postoupen k projednávání ve výborech EP a v pracovních skupinách Rady. Komise by ráda stihla jeho projednávání v Radě v době nastávajícího lucemburského předsednictví. Lucembursko je totiž přijetí směrnic v této podobě nakloněno. 1.2 RADA Rada pro hospodářskou soutěž Návrh směrnice o strojních zařízeních, pozměňující směrnici 95/16 Na zasedání Rady 24. září 2004 se fakticky poprvé dostala problematika strojních zařízení. Původní návrh směrnice COM(2000)899 byl Komisí přijat v lednu ESC přijal stanovisko v září téhož roku a EP opatřil při svém projednávání v červenci 2002 text návrhu doplňky. Komise po jejich posouzení předložila nový návrh (COM(2003)48) v únoru Problematika strojních zařízení je v současnosti upravena směrnicí 98/37, která je výsledkem konsolidace několika předcházejících směrnic. O návrhu nové směrnice se očekávala politická shoda. Komise svým návrhem ovšem neusilovala o doplnění stávající normy, ale o vytvoření zcela nové směrnice s odůvodněním, že pouhá revize by byla na úkor jednoduchosti a aplikovatelnosti normy; cílem nového návrhu by pak mělo být zajištění volného pohybu strojních zařízení a vysokého stupně ochrany zdraví a spotřebitele. Návrh lépe definuje rozsah (scope) normy 98/37, posiluje opatření vztahující se k dohledu trhu a zavádí proceduru k plnému ujištění o kvalitě (full quality assurance procedure) pro určité kategorie strojních zařízení. Jinak řečeno, navrhovaná směrnice přináší (vzhledem k platné směrnici 98/37) v některých oblastech přísnější regulaci. Na druhé straně je pravda, že srovnávací tabulka současné a navrhované směrnice hovoří ve prospěch druhé z nich. Tedy: navrhovaná směrnice je minimálně s ohledem na strukturu jednodušší než norma stávající. Projednávání návrhu směrnice o strojních zařízeních je nicméně potřeba věnovat pozornost. Je totiž možné, že pod záminkou zjednodušení a/nebo zpřesnění aktuálně platné směrnice dojde ve výsledku k přísnější regulaci ze strany EU. Pozměněný návrh nařízení dotýkajícího se podpory prodeje na vnitřním trhu Cílem navrhovaného nařízení je mj. podpořit přeshraniční obchod, který je podle Komise zvláště významný pro malé a střední podniky, jež významně napomáhají trvalému růstu, který byl definován v tzv. Lisabonské agendě. Původní návrh Komise COM(2001)546 byl předložen Radě a EP už v říjnu Dosud proběhlo projednávání v Radě, ESC vydal své stanovisko a EP projednal návrh v prvním čtení. Poté Komise s ohledem na změny navržené v EP svůj návrh pozměnila a 25. října 2002 jej vydala pod označením COM(2002)585. Od té doby o pozměněném návrhu jednala Rada už dvakrát, ale dosud nedosáhla shody. V obou těchto případech byla daná položka označena písmenem B. V současnosti není daná problematika nijak upravena a v národních úpravách jsou podle Komise četné rozdíly, které zabraňují volnému pohybu zboží využívajícího podpory prodeje (např. zvláštní nabídky, dárky ap.). Je otázkou, nakolik může mít připravované nařízení předpokládaný efekt, tj. nakolik např. podpoří přeshraniční obchod, proto není zcela jasné, zda je tohoto nařízení vůbec potřeba. 20