Podpora studentů a uchazečů o studium se specifickými studijními potřebami

Transkript

1 Podpora studentů a uchazečů o studium se specifickými studijními potřebami Příručka pro pedagogické pracovníky a poradce obsahující základní doporučení ohledně přístupu ke znevýhodněným studentům Určeno nejen pedagogickým pracovníkům a poradcům na Vysokém učení technickém v Brně

2 Obsah O příručce Situace studentů a uchazečů se specifickými potřebami na VUT v Brně Zkušenosti vyučujících se znevýhodněnými studenty Typologie znevýhodnění u studentů Východiska typologie znevýhodnění studentů dle MŠMT Typologie postižení studentů se specifickými potřebami dle klasifikace MŠMT Východiska typologie dalších znevýhodnění studentů mimo klasifikaci MŠMT Typologie dalších znevýhodnění studentů mimo klasifikaci MŠMT Klasifikace znevýhodnění u studentů pro účely příručky Dlouhodobá nemoc Duševní onemocnění Sociální znevýhodnění Ekonomické znevýhodnění Sociokulturní znevýhodnění Kazuistické příběhy Podpůrné služby pro pedagogy Poradenství pro studenty Institutu celoživotního vzdělávání VUT v Brně Pedagogicko psychologické poradny a speciálně pedagogická centra Závěr Literatura Zdravotní postižení Tělesné zdravotní postižení Zrakové zdravotní postižení Sluchové zdravotní postižení Zdravotní znevýhodnění Specifická vývojová porucha učení (SVPU, dříve SPU)...24

3 O příručce Studenty a uchazeči se specifickými studijními potřebami se rozumí osoby, které jsou ve studiu nějakým způsobem znevýhodněny. Toto znevýhodnění je dáno zdravotním postižením (mentální, tělesné, zrakové, sluchové, vady řeči, autismus, souběžné postižení více vadami, vývojové poruchy učení nebo chování), zdravotním znevýhodněním (zdravotní oslabení, dlouhodobá nemoc, nebo zdravotní poruchy vedoucí k poruchám učení a chování) anebo sociálním znevýhodněním (rodinné prostředí s nízkým socioekonomickým statusem, nařízená ústavní či ochranná výchova, postavení azylanta či uprchlíka). 1 Tato příručka přímo navazuje na výsledky průzkumu úrovně podpory znevýhodněných uchazečů a studentů na VUT v Brně (realizováno v září 2011) 2, který umožnil vytvořit si reálnější představu o podpoře poskytované znevýhodněným uchazečům a studentům na VUT v Brně. Cílem příručky je zaměřit se na zvýšení informovanosti pedagogických pracovníků v oblasti práce se znevýhodněnými a umožnit tak všem studentům a uchazečům o studium, bez ohledu na povahu a stupeň jejich znevýhodnění, rovný přístup ke vzdělání, rozvoj jejich osobnosti, talentu, tvůrčích, intelektuálních i tělesných schopností v rozsahu jejich plného potenciálu. Posláním tohoto dokumentu je rovněž podpora a prosazování celoživotního učení osob se zdravotním postižením všeho věku a usnadnění účinného a úspěšného přechodu mezi všemi vzdělávacími stupni a mezi školou a zaměstnáním. 3 Rozvoj se nabízí také v oblasti možných způsobů podpory, které jsou v tuto chvíli omezené. Podpora by měla přicházet nejen ze strany učitelů, ale i ze strany vedení univerzity a poradenského centra pro studenty, které svoje služby pro znevýhodněné studenty a uchazeče rozšiřuje. V následujícím textu se zaměříme na situaci znevýhodněných studentů a uchazečů o studium na VUT v Brně, popíšeme jednotlivé typy zne- 1 Zdroj: MŠMT ČR (2011) Akční plán Rady Evropy na podporu práv a plného zapojení osob se zdravotním postižením do společnosti ( ) z 5. dubna

4 výhodnění, jak se různé typy znevýhodnění projevují na VŠ a jaká úskalí pro studenty znamenají. Součástí příručky budou zásady pro správnou komunikaci a práci se znevýhodněnými studenty a rovněž neopomeneme uvést praktická doporučení pro výuku, které se různě znevýhodnění studenti účastní. 1. Situace studentů a uchazečů se specifickými studijními potřebami na VUT v Brně Protože situace na VUT v Brně v oblasti práce s různě znevýhodněnými uchazeči a studenty nebyla dříve zmapována, bylo v září 2011 provedeno dotazníkové šetření. Cílem průzkumu bylo zjistit, jakým způsobem pracují pedagogové na VUT v Brně se studenty s různými typy znevýhodnění a jaké způsoby podpory těmto studentům se specifickými nároky k usnadnění studia poskytují či neposkytují. Zjištěno také bylo, jak jsou podporování znevýhodnění uchazeči o studium. Průzkum byl realizován za podpory decentralizovaného rozvojového projektu MŠMT Podpora znevýhodněných uchazečů na VUT v Brně pro rok V rámci výše zmíněného průzkumu bylo zjištěno, že znevýhodnění uchazeči (studenti) se na studijním oddělení fakult neevidují, žádosti se řeší individuálně. Přizpůsobení přijímacích zkoušek pro studenty se specifickými nároky není centrálně zavedeno, rozhodnutí je na jednotlivých fakultách. Dále je v kompetenci garantů jednotlivých studijních programů stanovovat speciální požadavky na zdravotní či jiné předpoklady uchazeče o studium, které jsou nutné pro řádné plnění studijních povinností anebo řádný výkon profese, nebo tyto požadavky navrhovat. Například na Fakultě elektrotechniky a komunikačních technologií lze v odůvodněných případech přijímací zkoušky prominout nebo je možné formu zkoušky přizpůsobit individuálním potřebám studenta, navíc se studenti a uchazeči mohou obrátit na poradkyni pro rov- né příležitosti. Na fakultě chemické musí uchazeči dokládat potvrzení o zdravotním stavu (potvrzení od lékaře o schopnosti práce v laboratoři). Soustředí se zde však na studenty a uchazeče sociálně a ekonomicky znevýhodněné. Vytvořen je zde sociální fond děkana, který je určen těm, kteří jsou v tíživé ekonomické situaci. O různé typy stipendií si mohou studenti zažádat na všech fakultách. 2. Zkušenosti vyučujících se znevýhodněnými studenty Na VUT v Brně se některým typem znevýhodnění studentů již setkalo při výuce 39 % vyučujících, 61 % vyučujících takovou zkušenost dosud nemá. V 80 % případů nemají vyučující k dispozici žádné informace, jak se studenty se specifickými nároky ve výuce pracovat, 9 % disponuje nějakými informacemi jen částečně a 11 % vyučujících je informováno, jak se znevýhodněnými studenty pracovat. Je tedy zřejmé, že informovanost na univerzitě je nedostatečná a představuje rozvojovou potřebu. Z celkového počtu znevýhodněných studentů, se kterými se vyučující setkali za rok 2011, dle nich má více jako polovina (55%) specifickou vývojovou poruchu učení a druhý největší podíl znevýhodnění tvoří zdravotní postižení (20 %). Sociální znevýhodnění se vyskytovalo v 16 % případů. Podíl dalších typů znevýhodnění je zřejmý z následujícího grafu č. 1. Graf č. 1 Typy znevýhodnění u studentů 16 % 20 % 5 % 4 % 55 % SPU (specifická porucha učení) Zdravotní postižení Sociální Psychiatrická diagnóza (duševní onemocnění) Jiné 6 7

5 8 3. Typologie znevýhodnění u studentů V úvodu této příručky jsme uvedli, že znevýhodnění studentů je dáno zdravotním postižením, zdravotním znevýhodněním nebo sociálním znevýhodněním. 3.1 Východiska typologie znevýhodnění studentů dle MŠMT Z hlediska MŠMT je funkčním principem klasifikace zdravotního postižení a zdravotního znevýhodnění takový přístup, při němž není rozhodující samotná lékařská diagnóza, ale její praktický dopad na pracovní a komunikační postupy, které je nutné volit během studia či výzkumu na vysoké škole. O těchto postupech nerozhoduje student sám, ale jsou výsledkem dohody uzavřené mezi studentem, odborným servisním pracovištěm vysoké školy a zástupcem fakulty, resp. studijního oboru, na základě vyšetření komunikačních možností studenta a s tím hlavním cílem, aby umožňovaly po stránce formální i obsahové korektní průchod studijním oborem a dosažení potřebného studijního, pracovního nebo výzkumného cíle. Tím je také dáno, že se v klasifikaci neobjevují některé kategorie, které se z jasných lékařských důvodů jako samostatné vyčleňují (např. DMO), neboť aplikováním zvoleného principu by mělo být vždy možné jejich funkční dopad (např. související pohybové nebo neurologické postižení) promítnout do některé ze skupin uvedených Typologie postižení studentů se specifickými potřebami dle klasifikace MŠMT A. Student se zrakovým postižením A1. lehce zrakově postižený / uživatel zraku A2. těžce zrakově postižený / uživatel hmatu/hlasu 4 Zdroj: MŠMT ČR (2011) B. Student se sluchovým postižením B1. nedoslýchavý / uživatel verbálního jazyka B2. neslyšící / uživatel znakového jazyka C. Student s pohybovým postižením C1. s postižením dolních končetin (paraplegie) C2. s postižením horních končetin (jemné motoriky) D. Student se specifickou vývojovou poruchou učení E. Student s psychickou poruchou nebo s chronickým somatickým onemocněním Tato klasifikace je MŠMT sestavena za účelem podpory financování zvýšených nákladů studentů se specifickými potřebami (viz Dodatek č.2 k Pravidlům pro poskytování příspěvku a dotací veřejným vysokým školám Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy, č.j / ze dne 28. ledna 2011, specifikující financování zvýšených nákladů na studium studentů se specifickými potřebami (č.j.: / ). 3.2 Východiska typologie dalších znevýhodnění studentů mimo klasifikaci MŠMT Dalším typem znevýhodnění, který je mimo klasifikaci MŠMT a nelze jej opomenout, je znevýhodnění v sociální oblasti. Podle toho, co jej zapříčiňuje, se dělí na znevýhodnění ekonomické či sociokulturní Typologie dalších znevýhodnění studentů mimo klasifikaci MŠMT Student se sociálním znevýhodněním: - ekonomickým - sociokulturním 9

6 3.3 Klasifikace znevýhodnění u studentů pro účely příručky Specifické členění zdravotního postižení a zdravotního znevýhodnění dle MŠMT slouží jako kriterium pro poskytování příspěvku a dotací veřejným vysokým školám Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy na studenty se specifickými potřebami a není předmětem tohoto dokumentu. Pro účely naší příručky, kde se budeme zabývat základním popisem různých znevýhodnění a praktickými radami a zásadami pro výuku znevýhodněných studentů, vyjdeme ze základní obecné klasifikace zdravotního postižení a zdravotního znevýhodnění dle MŠMT, které bylo zmíněno již v úvodu této příručky a dále ze základních typů v oblasti sociálního znevýhodnění. Základní obecná klasifikace znevýhodnění studentů Zdravotní postižení - tělesné - zrakové - sluchové Zdravotní znevýhodnění - specifická vývojová porucha učení (SVPU) - dlouhodobá nemoc Sociální znevýhodnění - ekonomické znevýhodnění - sociokulturní znevýhodnění 3.4 Zdravotní postižení Tělesné zdravotní postižení Student s tělesným zdravotním postižením je osoba s takovým postižením, které závažným způsobem omezuje nebo znemožňuje samostatný pohyb studenta, psaní nebo manipulaci s učebními materiály. Dle specifické klasifikace MŠMT se takto znevýhodnění studenti klasifikují následovně: C. Student s pohybovým postižením: C1. s postižením dolních končetin (paraplegie) C2. s postižením horních končetin (jemné motoriky) Typické překážky a obtíže při studiu VŠ obtíže při hledání oboru, ve kterém by se mohl tělesně postižený student pracovat špatná dopravní dostupnost školy chybějící bezbariérový přístup a další zázemí jako bezbariérové toalety, vhodné úpravy učeben (např. stůl na psaní v učebně, kde jsou pouze sklápěcí stolečky, sjezd ve stupňovitých učebnách) nezájem školy přijmout studenta s postižením Zásady pro správnou komunikaci a práci s tělesně postiženými studenty Z hlediska vzdělávání není samotné pohybové omezení vnímáno jako natolik zásadní, aby vyžadovalo specifické přístupy v komunikaci. Praktická doporučení pro výuku tělesně postižených studentů Vytvoření bezpečného a bezbariérového studijního prostředí. Vyučující mohou zmapovat bezbariérové a bariérové přístupy do učeben a předat tyto informace na vedení školy, popř. pra

7 covníkům poradenského centra pro studenty Institutu celoživotního vzdělávání VUT v Brně (dále ICV). Umožnit přítomnost osobního asistenta. Studenti mají možnost po dohodě se studijním oddělením fakulty studovat dle individuálního studijního plánu. Vzhledem k postižení je nutné respektovat určité podmínky vzdělávání, mezi něž patří: - bezbariérový vstup do školy, - odpovídající technické vybavení pro pohyb studentů po škole - musí být samostatní, odkázáni maximálně na pomoc asistenta, možnosti využití odpovídajících informačních technologií, - technické pomůcky usnadňující získání a uchování informací - diktafon, xeroxovací tabule, počítače, - předem připravené podklady, které si student může vytisknout a pouze do nich dopisovat poznámky. Obtíže žáků s tělesným postižením spočívají v různé míře izolovanosti a závislosti na okolí. Je nutné respektovat jejich potíže se sebeobsluhou, komunikační problémy, společenské problémy a obtíže s pohybem a dopravou. Rozdíly mezi studenty s pohybovým postižením nespočívají pouze v míře handicapu, ale také v etiologii postižení. Zejména u studentů s dětskou mozkovou obrnou či roztroušenou sklerózou je potřeba předpokládat celou škálu obtíží nesouvisejících jen s pohybovým omezením a je vhodné se v případě přítomnosti takového studenta informovat podrobněji Zrakové zdravotní postižení Zrakovým zdravotním postižením se rozumí těžké zrakové postižení, které studentovi znemožňuje nebo závažným způsobem omezuje zrakové vnímání textů anebo grafických a prostorových objektů a znesnadňuje jeho orientaci i s využitím kompenzačních pomůcek. Dle specifické klasifikace MŠMT se takto znevýhodnění studenti klasifikují následovně: A. Student se zrakovým postižením A1. lehce zrakově postižený / uživatel zraku A2. těžce zrakově postižený / uživatel hmatu/hlasu Typické překážky a obtíže při studiu VŠ U slabozrakých osob se jedná o snížení zrakové ostrosti obou očí a to i s optimální brýlovou korekcí, které je tak velké, že postiženému činí potíže v běžném životě. Je to vada orgánová a neodstranitelná, často také progredující. U jedinců se zbytky zraku se jedná většinou o těžké orgánové postižení zrakového analyzátoru, které je zapříčiněno buď vadami získanými, nebo vrozenými. Jedná se o kategorii osob, která se nachází na hranici mezi osobami slabozrakými a nevidomými. Jsou to osoby, jejichž ostrost zraku s co nejlepší korekcí se pohybuje od 6/18 3/60. Zbytky zraku nejsou neměnné, ale může docházet k jejich zhoršování, ale i ke zlepšování v závislosti na příčině zrakovém postižení, proto se od první třídy učí tzv. dvojmetodou (jak černotisk, tak Braillovo písmo). U této kategorie zrakově postižených osob jsou značně omezeny zrakové představy, grafické schopnosti, rovněž uplatnění na trhu práce bývá nesnadné. Zbytky zraku jsou tito lidé schopni využívat při prostorové orientaci jen částečně, číst a psát mohou jen přiměřeně zvětšený či jinak upravený text

8 Nevidomost je natolik závažné postižení, že se dotýká celé osobnosti jedince. Vlivem nevidomosti tyto osoby nemohou správně kontrolovat svou mimiku zrakem. U nevidomých je narušena tvorba představ o okolním světě, s určitými obtížemi zvládají prostorovou orientaci, je omezeno jejich společenské i pracovní uplatnění. Orientační schopnost nevidomých je závislá na souhrnu sluchových, hmatových, kožních i čichových pocitů. S řečí se nevidomí seznamují nejdříve sluchovou cestou, mají často sklon k verbalismu. Přes výrazný rozvoj tyflotechniky, která usnadňuje přístup osobám se zrakovým postižením k informacím, je studium pro osoby se zrakovým postižením mnohem náročnější než pro jedince bez postižení. Zásady pro správnou komunikaci a práci s tělesně postiženými studenty V posledních letech dochází na vysokých školách k nárůstu počtu studentů se zrakovým postižením i k rozšíření spektra oborů, které studují. Při výběru studijního oboru je důležité zohlednit nejen zájem a studijní předpoklady uchazeče, ale i vhodnost oboru vzhledem k typu zrakového postižení a možnostem dalšího uplatnění po ukončení studia. Vysoké školy by již při samotném přijímání ke studiu měly upravit podmínky tak, aby odpovídaly potřebám uchazeče, což v praxi znamená např. úprava přijímacích testů do elektronické podoby, vytištění v bodovém písmu nebo zvětšené podobě, případně adekvátní prodloužení času pro vypracování odpovědí. V průběhu studia potřebují studenti se zrakovým postižením mimo jiné úpravu textů podle typu zrakové vady, odpovídající technické zázemí, zajištění odborných konzultačních a poradenských služeb. Při řešení studijních problémů by měla být pozornost rovněž zaměřena na konzultace k psaní ročníkových, závěrečných či diplomových prací, k přípravě na zkoušky, zápočty, závěrečné a státní zkoušky. Praktická doporučení pro výuku zrakově postižených studentů Zrakově postižený student se může úspěšně účastnit výuky na terciárním stupni vzdělávání pouze v případě, jak již bylo uvedeno, že jsou na univerzitě zajištěny materiální podmínky a metodické postupy, které umožňují překonávat informační deficit způsobený senzorickým postižením. Informace mohou studenti přijímat především akusticky, dále prostřednictvím materiálů vyhotovených v Braillově písmu či ve zvětšeném černostisku. Pro výuku je tedy vhodné, pokud jsou studijní materiály přístupné v této podobě: studijní materiály v Braillově písmu zvukové nahrávky textů digitalizovaná podoba skript a učebnic v případě potřeby studijní materiály přizpůsobit individuálně, např.: načtením, digitalizací nebo zvětšením daného textu při načítání textů je nutno dodržovat určitá specifika, která zajišťují potřebnou srozumitelnost textu: - rytmičnost, melodičnost a plynulost čtení - uvádění čísel stran, obrázků, grafů i s detaily pro vytvoření adekvátní představy - uvádění přesné citace - neměly by se vyskytovat faktické chyby dále se pro edukativní účely doporučuje využití techniky a tyflotechniky: - využití PC či notebooku s hlasovým výstupem - speciální zvětšovací programy pro PC 14 15

9 - Pichtovy stroje pro psaní Braillova písma s využitím speciálních papíru pro tyto stroje - diktafony či přístroje Arie, Eureka (malý přenosný počítač s instalovanými programy a hlasovým výstupem, pro tisk je možno ji připojit k černotiskové nebo bodové tiskárně) - klasická barevná televizní lupa a přenosná barevná televizní lupa - využívají studenti slabozrací, jedná se o ergonomické provedení ručně vedené televizní lupy ve tvaru počítačové myši do dlaně, s vlastním přenosným monitorem, nebo ji lze připojit k běžnému monitoru do anténního nebo video výstupu. 5 Potřebné technické vybavení pomohou zajistit poradenská centra pro zrakově postižené - Tyflocentra a Tyfloservisy. Kromě sofistikovaných optických a digitálních přístrojů nebo speciální počítačové techniky se používají i pomůcky podstatně jednodušší, ale velmi účinné např.: kontrastní fixy se silnou stopou vhodná kombinace barev pro zlepšení zrakového vnímání (např. žlutá křída na zelenou tabuli) barevné fólie Při vzdělávání jedinců se zrakovým postižením je dobré dodržovat některé základní zásady: dostatek světla přiměřená pokojová teplota (potřebná pro optimální hmatové vnímání) omezení hluku (pro nerušené sluchové vnímání a orientaci) vhodná úprava prostoru (pro bezpečný pohyb a snadnou orientaci) Sluchové zdravotní postižení Sluchové zdravotní postižení studentovi znemožňuje nebo závažným způsobem omezuje porozumění mluvené řeči i při využití kompenzačních pomůcek a zrakové kontroly. Patří sem také osoby s těžkou poruchou dorozumívacích schopností, která znemožňuje nebo závažným způsobem omezuje komunikaci a užívání jazyka a řeči mluvené nebo psané pro účely vzdělávání. Dle specifické klasifikace MŠMT se takto znevýhodnění studenti klasifikují následovně: B. Student se sluchovým postižením B1. nedoslýchavý / uživatel verbálního jazyka B2. neslyšící / uživatel znakového jazyka Typické překážky a obtíže při studiu VŠ Sluchově postižení jsou podle Hádkové (2006) 6 z hlediska získávání vysokoškolské graduace jednou z nejohroženějších skupin. Na většině vysokých škol dochází k předávání informací studentům ve verbální podobě, a to z větší míry mluveným slovem. K příjmu informací dochází sluchovou cestou, což bývá pro sluchově postižené z důvodu nedostatečného sluchového vnímání, případně jeho absence, velmi náročné. Může tak docházet k omezenému přísunu informací. Sluchová vada je pouze primárním problémem, přičemž potíže, které v důsledku sluchové ztráty vznikají, se mohou projevovat ve vývoji řeči, v oblasti poznávacích procesů, psychických vlastností, navazování sociálních vztahů, v orientaci v prostoru, ve zhoršení pohybové koordinace, a u některých jedinců může snižovat pocit sebejistoty a bezpečnosti. 7 6 Hádková (2006) in Doležalová (2009) 7 Doležalová (2009) 5 Zdroj: Centrum pomoci handicapovaným při UP Olomouc 16 17

10 Zásady pro správnou komunikaci a práci se sluchově postiženými studenty Podle toho, jaký typ sluchového postižení jedinec má, vyžaduje i určitý způsob komunikace. Co se týče studentů se sluchovým postižením na vysoké škole, můžeme mluvit o třech velkých skupinách: 1. Studenti s těžkou sluchovou vadou, kteří preferují komunikaci ve znakovém jazyce. 2. Studenti, kteří jsou nedoslýchaví, sluchovou vadu mají kompenzovanou sluchadly a zvládají komunikaci v mluveném jazyce 3. Studenti, kteří užívají kochleární implantát. Někteří z nich preferují znakový jazyk a druzí zase jazyk mluvený, což ovlivňují různé faktory, jako např. doba kochleární implantace, užívaný komunikační systém během vzdělávání, atd. 8 Způsob komunikace s nedoslýchavými studenty Komunikace s nedoslýchavými studenty, kteří mají příjem akustických informací omezen jen částečně, jsou schopni vnímat okolní zvuky, někdy i mluvenou řeč a zvládají ji bez větších obtíží odezírat, by měla probíhat za dodržování určitých podmínek a zásad pro tuto komunikaci. Pokud by tyto podmínky zajištěny nebyly, docházelo by pak ke zhoršení porozumění obsahu sdělovaného, a tím pádem k narušení celého komunikačního procesu. Při vzájemné komunikaci, prosím, dbejte na to, aby: Byl před započetím rozhovoru mezi Vámi navázán zrakový kontakt. Pokud se na Vás student nedívá, můžete ho upozornit lehkým dotykem na rameno, paži nebo předloktí (naopak dotyk na hlavu, záda či znakující ruce může vyvolat negativní reakci). Byl zrakový kontakt po dobu vzájemné komunikace nepřetržitě udržován. Byl student informovaný předem o tématu hovoru, i o jeho změně. Student se bude lépe orientovat v kontextu. Byl student upozorněn na změnu mluvčího. Student viděl na Vaše ústa, když mluvíte nebo na ústa dalšího mluvčího. Student nebyl oslněn. Byla zajištěna dostatečná intenzita osvětlení prostoru, kde se nacházíte. Vaše artikulace nebyla moc rychlá a nezřetelná, ale ani ne příliš pomalá a nepřirozená, tzn. zvolněte tempo řeči a zřetelně artikulujte. Vaše řeč nebyla příliš tichá a jednotvárná s nevýraznými modulačními faktory, to však neznamená, že musíte křičet. Během komunikace mluvila vždy jen jedna osoba, neboť současné mluvení více osob není student se sluchovým postižením schopen sledovat. Komunikace neprobíhala v příliš hlučném prostředí (tzn. bez přítomnosti zapnutého rádia, televize, atd.). Chcete-li studentovi komunikaci formou odezírání usnadnit, pamatujte, prosím, na následující: Dodržujte mezi sebou přiměřenou vzdálenost, cca. 1-2 m. Nezdráhejte se využívat neverbálních prostředků komunikace, jako jsou gesta a mimika, neboť usnadní porozumění sdělovanému. Sluchově postižení si dále všímají i celkových postojů a pohybů těla. Přibližně stejná výšková úroveň hlavy mluvčího a odezírajícího zajišťuje lepší odezírání promluvy. 8 Doležalová (2009) 18 19

11 Jedná-li se o známé téma hovoru, dochází k rychlejšímu a úspěšnějšímu porozumění. Zdůraznění klíčových slov během promluvy usnadňuje její porozumění. V případě, že Vám není porozuměno, zopakujte informaci ještě jednou, použijte jinou formulaci, tzn. jiná slova a větné konstrukce. 9 Komunikace s nedoslýchavým studentem může probíhat samozřejmě psanou formou řeči, která bývá však pomalejší, abstraktnější a musíme u sebe mít vždy tužku a papír. Někdy se však tomuto způsobu komunikace nevyhneme. Doporučujeme ho využít především u těch slov či slovních spojení, která jsou zcela nová a neznámá. Mohou to být slova cizího původu, která se těžko odezírají. Způsob komunikace s těžce sluchově postiženými, příp. neslyšícími studenty Jedinci, kteří se již se sluchovým postižením narodili nebo jej časně získali před ukončení základního vývoje řeči, tzv. prelingválně sluchově postižení nebo neslyšící, nemohou v důsledku závažného poškození sluchu vnímat mluvenou řeč ani s největším zesílením, tzn. za použití kvalitních digitálních sluchadel. Zvuky vnímají hmatem, prostřednictvím vibrací, které doprovázejí akustické signály. Preferují tak jiný způsob komunikace než je mluvená řeč, a to vizuálně-motorické komunikační prostředky, k nimž patří český znakový jazyk, znakovaná čeština a prstová abeceda. Český znakový jazyk (vlastní znakový jazyk neslyšících) tvoří určitá dohodnutá soustava znaků, které podle určitých pravidel vyjadřují jisté symboly reálného nebo abstraktního světa, v nichž neslyšící uvažuje a také se v nich vyjadřuje. Součástí komuni- 9 Hudáková (2005) in Doležalová (2009) 20 kace znakovým jazykem je orální řeč, odezírání, prstová abeceda a mimika. 10 Má základní atributy jazyka, tj. znakovost, systémovost, dvojí členění, produktivnost, svébytnost a historický rozměr, a je ustálen po stránce lexikální a gramatické. Jeho gramatika je zcela nezávislá na jakémkoli mluveném jazyce. Mluvnické vztahy jsou zde vyjádřeny nejen lineárním řazením znaků za sebou, ale i simultánně, například nemanuálními komponenty. 11 Znakovaná čeština využívá gramatické prostředky češtiny, která je současně hlasitě nebo bezhlasně artikulována. Spolu s jednotlivými českými slovy jsou pohybem a postavením rukou ukazovány jednotlivé znaky, převzaté z českého znakového jazyka. Prstová abeceda využívá formalizovaných a ustálených postavení prstů a dlaně jedné ruky nebo prstů a dlaní obou rukou k zobrazování jednotlivých písmen české abecedy. Prstová abeceda je využívána zejména k odhláskování cizích slov, odborných termínů, případně dalších pojmů. Samotná hluchota a s ní související komunikační bariéra však neznamená neschopnost jedince studovat vysokou školu. Tuto komunikační bariéru může částečně vyřešit např. tlumočník znakového jazyka, který pomocí komunikačního systému, který je pro těžce sluchově postiženého nebo neslyšícího studenta přirozený, potřebné informace zpřístupní, a zajistí mu tak porozumění dané problematice. Podle 8 Zákona o komunikačních systémech neslyšících a hluchoslepých osob mají neslyšící a hluchoslepí studenti vyšších odborných škol a vysokých škol, kterým byly z důvodu úplné nebo praktické hluchoty nebo hluchoslepoty přiznány mimořádné výhody II. stupně (průkaz ZTP) nebo III. stupně (průkaz ZTP/P), právo na tlumočnické služby poskytované bezplatně za podmínek stanovených prováděcím právním předpisem. 10 Lauerman (1986) in Krahulcová (1996) in Doležalová (2009) 11 Macurová (2001) in Doležalová (2009) 21

12 Tlumočník doprovází studenta jak na přednáškách, tak v seminářích, a stejně tak i při osobních konzultacích s vyučujícím. Etický kodex České komory tlumočníků znakového jazyka určuje základní povinnosti a práva tlumočníka znakového jazyka při výkonu a v souvislosti s výkonem tlumočnické profese. 12 Praktická doporučení pro výuku sluchově postižených studentů Ve škole by měl být student se sluchovým postižením upozorněn na náplň příští hodiny, popřípadě by mu měla být doporučena i literatura, kterou si může předem prostudovat, aby se pak v průběhu výuky lépe orientoval. Všechny požadavky ke zkoušce a k udělení zápočtu musí být jasně stanoveny. V případě potřeby je třeba dát studentům se sluchovým postižením všechny informace v písemné podobě. Cizí slova je vhodné napsat, příp. použít prstovou abecedu, dále si ověřit, zda sluchově postižení tato slova znají a v případě potřeby význam těchto slov vysvětlit. Nezapomenout na to, že mluvit může vyučující až ve chvíli, kdy udržuje se studentem se sluchovým postižením vizuální kontakt. Pokud vyučující píše něco na tabuli, posílá obrázky nebo pomůcky, příp. si studenti sami něco zapisují, měl by začít mluvit teprve tehdy, když opět naváže vizuální kontakt se studentem se sluchovým postižením. Místo aby si student zapisoval poznámky sám během výkladu vyučujícího, je možné využít předem připravené osnovy s body, kam si jen student vpisuje, co uzná za vhodné nebo si může okopírovat zápisky od svých spolužáků, pokud nemá k dispozici vlastního zapisovatele. Na rozdíl od slyšících studentů, kteří mohou současně poslouchat výklad vyučujícího a zapisovat si poznámky, mohou sluchově postižení buď jen odezírat mluvenou řeč, nebo jen psát. Velmi žádoucí je používání názorných pomůcek a vizualizace k dokreslení přednášené látky (osnova přednášky, prezentace hlavních úseků přednášky; např. prostřednictvím Power Pointu). Je důležité nestavět se zády ke zdroji světla, neboť odezírání je pak neuskutečnitelné. Student sice uvidí siluetu mluvící osoby, ale nemůže vnímat ani mimiku a ani ústa. Při řeči používat všechny dostupné výrazové prostředky (mimika, gesta, přirozené posunky). Upozorňovat sluchově postižené na všechny důležité zvukové podněty, nepoužívat ironii, pro jejíž pochopení je signifikantní melodie hlasu. V případě neporozumění probírané problematice je vhodné poskytnout studentovi individuální konzultaci. Zadání dostatečného množství konkrétní odborné literatury. Zvážit způsob zakončení daného předmětu, formu zkoušky (např. převedení otázek do písemné podoby, příp. využití služeb tlumočníka orálního nebo tlumočníka znakového jazyka. Zvážit vhodnost ústní prezentace seminárních prací nebo ústního zkoušení před ostatními. Toto je však velmi individuální. Neodmítat využívání kompenzačních pomůcek, které napomáhají ke snazšímu vzdělávání a umožňují také vytvořit mnohem srozumitelnější řeč, např. pomůcky typu FM systému (pro nedoslýchavost), které vyžadují nošení jejich částí i od přednášejícího. Nebránit se přítomnosti tlumočníka ve výuce Karlová (2004), Květoňová (2007) in Doležalová (2009) 12 Doležalová (2009) 22 23

13 3.5 Zdravotní znevýhodnění Zdravotním znevýhodněním se chápe zdravotní oslabení, dlouhodobé nemoci, lehčí zdravotní poruchy vedoucí k poruchám učení, které vyžadují zohlednění při vzdělávání. Zdravotním znevýhodněním vzhledem ke studiu se pak rozumí zejména specifické poruchy učení, postižení řeči, chronická somatická onemocnění nebo oslabení, psychologické a psychiatrické poruchy. Nejčastějším typem zdravotního znevýhodnění studentů na VUT v Brně byla dle průzkumu z roku 2011 specifická poruch učení (SPU) vyskytující se u 55 % případů znevýhodněných, s nimiž se pedagogové setkali Specifická vývojová porucha učení (SVPU, dříve SPU) Specifické poruchy učení se projevují zejména nedokonalou schopností vnímat, mluvit, číst, psát, ovládat pravopis nebo počítat. Je narušena schopnost učení, především čtení, psaní, počítání. Objevují se již na prvním stupni ZŠ a přetrvávají obvykle po celou dobu docházky na ZŠ. U některých studentů se projeví později, s tím, jak narůstají nároky školy. Až polovina případů dyslexie je odhalena v průběhu studia na VŠ. 14 SVPU mohou trvat až do dospělosti. Pod SVPU spadají tyto pojmy: 15 Dyslexie v praxi nejčastější, nejvíce Dysgrafie se projevují při výuce Dysortografie Dyskalkulie Dyspraxie Dysmuzie Dyspinxie Dle specifické klasifikace MŠMT se takto znevýhodnění studenti klasifikují následovně: D. Student se specifickou vývojovou poruchou učení Typické překážky a obtíže při studiu VŠ Dle příspěvku předneseného na konferenci VŠ studium bez bariér v Liberci v září 2007, věnovaném problematice SVPU u dospělé populace se zaměřením na skupinu studentů vysokých škol vyplývá, že studenti s SVPU patří ke znevýhodněné skupině vysokoškoláků. 16 Mnozí autoři se shodují na tom, že vedle potíží s učením souvisí SVPU také s osobnostními rysy jako jsou nízké sebehodnocení, prožívání negativních emocí, problematické vztahy a zkušenosti. Postihují tedy celou osobnost a socializaci jedince. Obtíže plynoucí z dyslexie: 17 Vybavení si náročného slova, ačkoliv ví, co znamená. Artikulace náročných slov při zkoušce. Časově omezené testy s variantami a-b-c-d, výběr z podobných variant. 14 Singleton in Mertin (1998), 15 Michalová (2004) Zelinková (2011) 24 25

14 Při rychlém čtení chybí porozumění přečtenému, text musí přečíst několikrát. Čtení je obvykle zdlouhavé, často nepřesné, potřeba 2x více času, rychlost nedostačuje při VŠ studiu. Problém přečíst příspěvek nahlas náročné přednést příspěvek na konferenci nebo diskutovat o odborném tématu. Nelze zkombinovat orientaci v textu a současně odpovídat na otázky; při přednášce zapisovat nebo poslouchat, dvě aktivity naráz jsou problematické. Obtížnější orientace a hledání v textu. Text nevybavuje zpaměti, potřeba názorné textové opory. Výuka a zkoušky z cizího jazyka, dějin, deskriptivy, apod. činí větší problémy. Problémy při čtení dlouhých textů s odbornými termíny. Potíže s organizací času a plánováním učení a ostatních aktivit. Nedostatečná orientace v čase a prostoru. Nefunkční styl učení. Zásady pro správnou komunikaci a práci se studenty s SVPU Existuje řada forem výuky na vysokých školách, které však nejsou v dostatečném množství využívány. Mnohdy se tak studenti mohou setkat s monotónním projevem přednášejícího, který je pro ně náročné sledovat, natož pak zachytit podstatné informace a přehledně si je zapsat. Proto je vhodné při výuce praktikovat tzv. multisenzoriální přístup. Tato vyučovací zásada patří k stále využívanějším, neboť je vhodná pro výuku nejen studentů s SVPU, ale obecně pro všechny studenty. Multisenzoriální přístup znamená zapojení co nejvíce smyslových modalit během výuky - zapojení nejen sluchu, ale i zraku, aktivního pohybu aj. Jednou z možností je interaktivní technologie interaktivní notebooky, viz fotografie níže 18. Obtíže plynoucí z dysgrafie a dysortografie: Zapisování při přednášce je pomalé nebo nečitelné. Gramatické chyby v závěrečné práci. Písemné zkoušky s nutností dopisování odpovědí vyžadují čitelnost a četnost při časovém limitu. Překreslování grafů či diagramů může být nepřesné. Zápis cizích či méně obvyklých odborných slov může být chybný. Obtíže plynoucí z Dyskalkulie Čtení, zápis a operace s čísly v tabulkách mohou být častěji chybné. Obtížně rozpoznává chybovost. Více zasahuje do běžného života, např. při výpočtu půjček apod php#obr

15 Praktická doporučení pro výuku studentů s SVPU Užití názorných pomůcek využít encyklopedie, video, sdělovací prostředky, internet, názorné ukázky, kresby, náčrty, schémata. Umožnit využívání notebooku. Dát studentům přehled obsahu přednášky v tištěné podobě předem, takže už v průběhu hodiny studenti mohou jednotlivé body procházet a připisovat podrobnější informace. Dát studentům přednášky v elektronické podobě. V úvodu přednášky představit hlavní body, kterým se bude vyučující věnovat. Doplnit přednášku promítáním klíčových slov projektorem; při užití tabule se ukazuje, že žáci s SVPU se lépe orientují na tabulích černých než bílých. Kladení otázek pro udržení pozornosti a zvýšení aktivity studentů při přemýšlení nad daným tématem, zvyšuje se tím efektivita přednášejícího, studenti si téma lépe zapamatují. Anticipace při práci s textem je vhodné dotazovat se studentů ještě před samotným čtením textu. Při výuce cizího jazyka doporučuje Ing. Rýdlová: 19 - Zapojit u studentů více smyslů, nenechat je jen poslouchat. - Využívat při výuce vizualizaci, dataprojektor, obrázky. - Aktivní zapojení zážitkovou metodou. - Čtení témat, která jsou pro studenty zajímavá. - Při zkoušení doporučuje zaměřit se více na ústní znalost jazyka a tu preferovat před písemnou. - V případě písemného zkoušení navýšit časový limit. Uzpůsobit studentům podmínky zkoušení (delší čas, jiná forma zkoušky apod.) Dlouhodobá nemoc Chronické (dlouhodobé) choroby jsou charakteristické dlouhodobým nepříznivým vlivem na celou osobnost člověka, přičemž primární postižení v tělesné oblasti se sekundárně negativně projeví i v psychické oblasti. 20 Zároveň má také vliv na sociální sféru života. Chronicky nemocní studenti se většinou vzdělávají, pokud nemoc není spojena s jiným, těžším postižením, v běžném typu škol. Je tedy důležité zvolit správné postupy edukace studenta a vždy přihlédnout k jeho zdravotnímu a psychickému stavu. Je nutné si uvědomit, že nemoc může postihovat studenta komplexně v mnoha jeho osobnostních složkách a je tedy nutné zvolit individuální postupy při jeho vzdělávání. Dle specifické klasifikace MŠMT se takto znevýhodnění studenti klasifikují následovně: E. Student s psychickou poruchou nebo s chronickým somatickým onemocněním Somatické onemocnění Somatické onemocnění s dlouhotrvajícím průběhem je pro studenty zdrojem znevýhodnění hned z několika hledisek. Ztráta zdraví je považována za jednu z příčin vzniku krizových situací v životě člověka. Krize vyvolaná onemocněním se může blížit podobě krize spojené s úmrtím člena rodiny, prožití přírodní katastrofy, požáru apod. Krizí se (dále) rozumí zlom v dosavadním přijatelném životě člověka. Subjektivně je prožívána jako ohrožení identity a také jako ztráta schopnosti svobodně utvářet vlastní život. K dalším charakteristikám krize patří pokles sebeúcty, snížená schopnost koncentrace, narušení dosavadní psychosociální rovnováhy Vítková (1998) in Hrušková (2007) 21 Novosad (2009) 29

16 Vyžaduje adaptaci na nové, většinou ztížené životní podmínky. K nárokům studia na VŠ se přidružují nároky na péči o udržení zbytku zdraví, kompenzace příznaků onemocnění a uplatňování léčebného režimu, docházení na léčebné procedury. Uzpůsobení života nárokům nemoci některá chronická onemocnění představují překážky v běžném dosavadním životě jedince. Např. studenti s diagnózou diabetes mellitus (cukrovka) musejí pravidelně věnovat pozornost aplikaci inzulínu a zajistit si pro tuto aplikaci vhodné místo; studenti s celiakií jsou odkázáni na dietní stravování, které nebývá v systému stravování na vysoké škole zohledňováno; Crohnova choroba v akutní fázi (chronické onemocnění trávicího ústrojí) omezuje v pohybu mimo prostory vybavené sociálním zázemím apod. Hospitalizace - z důvodu časté nebo dlouhodobé hospitalizace přicházejí o styk s vyučujícími, se studentskou komunitou a celistvým během učiva. Dlouhodobá hospitalizace bývá ve vysokoškolské praxi důvodem k přerušení studia či zahájení studia na základě individuálního studijního plánu. Student subjektivně čelí rozvázání již vytvořených sociálních vazeb a snížení sebedůvěry. Vliv léků na učení, pozornost, bdělost apod., které mohou mít význam při plnění nároků vysokoškolského studia. Typické překážky a obtíže při studiu VŠ Překážky související s projevy onemocnění, jejich potřebou kompenzace a negativní účinky farmakologické léčby. Tyto mají velmi rozdílnou podobu u jednotlivých diagnóz. Zvýšená absence z důvodu návštěvy léčebných procedur, příp. hospitalizace. Zásady pro správnou komunikaci a práci se studenty s dlouhodobým somatickým onemocněním Sdělit studentům, že existuje ze strany vyučujícího prostor pro komunikaci o podmínkách studia, nastane-li skutečnost toto vyžadující. Studenti se často vyhýbají sdělení zdravotního stavu a s ním souvisejících problémů, snaží se udržet si standard se svými zdravými spolužáky a obávají se stigmatizace. Získat informace o zdravotním stavu studenta a jeho subjektivních potížích -pokud student souhlasí, informovat se o příznacích onemocnění či nežádoucích účinků farmakologické léčby vyžadují nějaké úpravy během výuky (např. již zmíněná aplikace inzulínu, zvýšená diuréza apod.) Základní praktická doporučení pro výuku studentů s dlouhodobým somatickým onemocněním Stanovit se studentem pravidla studia pro dobu případné hospitalizace s cílem umožnění pokračování studia během i po skončení hospitalizace nebo léčebného procesu. Pro studenta s chronickým onemocněním je pocit možnosti udržitelnosti studia podstatnou psychickou oporou, v neposlední řadě také významně napomáhá k odvádění pozornosti od myšlení na nemoc a posiluje ho v naději na návrat mezi zdravé spolužáky i kamarády po skončení hospitalizace. V neurofyziologii, v psychologii i v lékařství se zdůrazňuje vliv psychiky na celkový zdravotní stav organismu, na jeho životaschopnost a regeneraci. Zdravotně postižené děti, ale i dospělí jedinci, kteří nejsou zaměstnáni vhodnou činností, zabývají se v myšlenkách stále svým chorobným stavem, bolestmi a obtížemi, nepříjemnostmi spojenými s očekávanými léčebnými zákroky a mnohdy i nejistými nebo neradostnými perspektivami dalšího života

17 Tím vznikají nežádoucí psychické stavy a deprese, které působí i na zdravotní stav pacienta. Mohou mít rozhodující význam pro úspěch léčby, v některých případech vedou až ke ztrátě života, například v těžkých poúrazových nebo pooperačních stavech. 22 Poskytnout alternativu k povinné prezenci ve výuce studenti s onemocněním mohou mít více času po výuce než jejich vrstevníci, kteří se věnují volnočasovým aktivitám Duševní onemocnění Specifickou skupinu studentů se zdravotním znevýhodněním tvoří studenti s duševním onemocněním. Tyto onemocnění mají oproti ostatním somatickým onemocněním svá specifika co do příznaků, projevů i vlivu na vzdělávání. Vzhledem k faktu, že studenti s psychickým onemocněním tvoří nemalou část studentů se specifickými vzdělávacími potřebami ve vysokoškolské populaci a navíc tato onemocnění nejčastěji propukají právě v období adolescence a rané dospělosti, uvádíme stručné informace o specifikách přístupu k této skupině. Pojem duševní nemoc zahrnuje různorodou skupinu psychických stavů a procesů, které zhoršují zapojení člověka do běžného života. Některé duševní nemoci mohou mít lehčí průběh, a jsou relativně dobře léčitelné, například depresivní reakce na stresovou událost. Jiné výrazně ovlivňují život člověka a vyžadují dlouhodobou léčbu. Jak je možné u studenta ve škole rozpoznat projevy duševního onemocnění? Rozpoznat náznak psychických potíží nebo duševního onemocnění přímo ve školním prostředí může být často obtížné. Jedna výjimečná 22 Kábele (1993) či neobvyklá událost sama o sobě zpravidla nemusí být znakem duševního onemocnění. Jinak je tomu v případě, kdy se symptomy objevují u studenta častěji, trvají několik týdnů a stanou se převládajícím rysem jeho chování. V takovémto případě se už může jednat o příznaky vážnějších psychických potíží nebo duševního onemocnění. Níže uvádíme několik takových pozorovatelných znaků: Znatelná změna povahových rysů studenta během krátkého období, zmatené či překotné myšlení, divné nebo velikášské nápady, dlouhodobě pociťovaná špatná nálada, deprese, sklíčenost nebo naopak výbušné a výrazně extrovertní chování, přehnané výkyvy v náladě (velice dobrá nálada střídá špatnou), nepřiměřená úzkost, strach, zloba, podráždění, podezírání či obviňování ostatních, stažení se do sebe a vyhýbání se sociálnímu kontaktu, ztráta přátel, nepřiměřené zabývání se sebou samým, popírání problémů, které jsou ostatním zjevné, odmítání pomoci ostatních, sebevražedné myšlenky, mluvení o sebevraždě. Při práci s touto skupinou je vhodné brát zřetel na fakt, zda student nastupuje na VŠ již s tímto onemocněním, nebo onemocnění vypukne během studia. U první skupiny studentů se dá předpokládat, že mají pravděpodobně dobře vytvořenou podpůrnou síť v rodině i ostatních podpůrných službách (lékaři, škola, sociální pracovník) a jsou víceméně ve své nemoci stabilizovaní, popř. mají nastavenu podpůrnou síť. Ta však může být zakotvena v místě jejich bydliště a při vstupu na VŠ v jiném městě je potřeba pomoci jim zabezpečit - buď přesun těchto pod

18 půrných faktorů do místa studia, nebo pomoci jim vytvořit síť novou, kterou můžete být součástí. Oproti druhé skupině studentů se dá předpokládat, že mají znalosti a dovednosti, jak se svým onemocněním ve vztahu ke studiu pracovat. Druhá část studentů se s diagnózou duševního onemocnění setká až v průběhu studia. Tito studenti pak hledají samy cestu z nepříznivé situace, hledají oporu ve vrstevnících, někdy u pedagogů při jednání o plnění požadavků studia na VŠ, případně vyhledají psychologickou pomoc v poradenském centru univerzity či jinde. Pro to, aby si pedagog mohl ujasnit studentovu pozici, je nutné mít v povědomí znalosti o možných projevech duševních poruch. Neurotické poruchy Neurózy jsou považovány za vůbec nejrozšířenější skupinu poruch duševního zdraví a s jejich projevy se v situacích nadměrné zátěže setkává velké procento lidské populace. Dle MKN 10 se řadí do části Neurotické, stresové a somatoformní poruchy (F40 F48). Za poruchu v duševním zdraví je pokládáme tehdy, když jsou dlouhodobé či často se opakující, když způsobují svému nositeli zhoršení kvality života a zejména tehdy, kdy přinášejí takové subjektivní zdravotní potíže, které on vnímá jako nebezpečné, ohrožující. 23 Neurotické poruchy bývají vratné a komplexně léčitelné, za účinný nástroj léčby je považována psychoterapie, případně podpůrná farmakoterapie. Mezi neurotické poruchy patří různé druhy úzkostí (např. generalizovaná úzkostná porucha), fobií (nepřiměřené strachy např. z otevřeného prostoru - agarofobie, ze společenského kontaktu (sociální fobie), mohou se objevovat hypochondrické projevy, depresivní reagování, 23 Chodura (1998) nutkavé chování apod.). Někteří lidé prožívají také neobvyklé projevy v oblasti somatické jako například různé potíže bez organických příčin (zažívací obtíže, bolesti hlavy, bušení srdce, třes, bolesti páteře, poruchy spánku apod.), motorické tiky, motorický neklid atp. Úzkosti jsou jedním z nejvíce rozšířených projevů neurotických stavů v oblasti psychiky. Snižují kvalitu života člověka v oblastech jako je pracovní výkon, setkávání s lidmi, partnerské vztahy atd. Často narušují pozornost, paměť a mohou se podílet na snížení výkonu ve škole. Je pravděpodobné, že studující již svůj problém řeší s nějakým odborníkem. Pedagog si může všimnout změny ve školním výkonu (nezvládá nároky na ústní zkoušku, případně písemnou), nebo nějakých změn v chování, ať už vůči sobě nebo vůči jeho spolužákům. Pokud je to možné, může pedagog nabídnout studujícímu přiměřenou formu zvládnutí předmětu, nebo mu nabídnout kontakty na adekvátní formu podpory (např. poradenské centrum, psychologové v Brně atp.) Psychózy Pojmem psychóza označujeme skupinu závažných duševních onemocnění, jejichž společným znakem je, že výrazně narušují psychické funkce. Psychotická onemocnění mají velký dopad na celý život nemocného. Zasahují jeho osobní, rodinný, sociální i pracovní život. U psychotických poruch vzniká výrazné narušení vztahů k realitě. Typicky jsou charakterizovány přítomností halucinací, bludů, poruchou afektů a myšlení v akutní fázi (pozitivní příznaky), ale např. také citovou oploštělostí, úbytkem vůle, neschopností komunikovat (negativní příznaky). 24 Psychické stavy vyvolané psychózami se mění v čase. U nemocného se střídají období, kdy trpí výraznými příznaky psychózy obdo

19 bí ataky, a období s minimálními či žádnými příznaky, období remise. Typů psychotických onemocnění je několik, uvádíme některé z nich. Schizofrenie Je ze skupiny psychotických onemocnění nejčastější a nezávažnější, zasahuje především do oblasti myšlení (bludy) a vnímání (halucinace). Období akutní ataky může trvat několik týdnů až několik měsíců. V této době bývá nemocný často hospitalizován. Období remise může trvat i několik let a může trvat až do konce života. V období remise je nemocný v ambulantní péči lékaře psychiatra a je do značné míry schopen zvládat nároky běžného života, studia i zaměstnání. Je dobré vědět, že po prodělání akutní fáze schizofrenie přichází období uzdravování, ve kterém však u nemocného stále přetrvávají příznaky, jakými jsou zvýšená únavnost, nižší zájem o dění kolem sebe, zvýšená potřeba klidu a soukromí. Užívání léků k léčbě schizofrenie zkracuje tuto přechodnou dobu. Vyučující, kteří mají ve svých řadách studenty se schizofrenií, by měli brát zřetel na tyto příznaky v období po propuštění z nemocnice a uzpůsobit výuku těmto obtížím. Jedním z častých druhů schizofrenie je paranoidní schizofrenie zasahuje především oblast myšlení. Nemocný bývá přesvědčen o něčem nereálném, např. že jej někdo sleduje. Schizoafektivní poruchy Maniodepresivní psychóza (Schizoafektivní porucha smíšený typ manický a depresivní) Projevuje se především výraznými změnami nálad a to bez návaznosti na vnější podnět. Nemocný prožívá změny nálady ve smyslu deprese (beznaděj, velký trvalý smutek, nízká sebedůvěra, pocity zbytečnosti, ztráta chuti k jídlu, poruchy spánku apod..), střídá se s poruchou nálady zvanou mánie (výrazná veselost a optimismus, přeceňování svých schopností, hovornost, nepřiměřená aktivita a střídání objektů pozornosti, snížená potřeba spánku aj.). Nemocní mohou prožívat opakované deprese, opakované mánie či střídání těchto dvou stavů. U psychózy doprovází poruchy nálady ještě projevy typické pro schizofrenii. Maniodepresivní stavy např. bipolární afektivní porucha bez známek schizofrenie se řadí do afektivních poruch nálady (poruchy nálady) (F30 F39) dle MKN 10. Léčba Významným prostředkem k léčbě psychóz jsou psychofarmaka ze skupiny neuroleptik. Neuroleptika nemocný užívá jak období ataky, tak v menší míře i v období remise. Kromě toho, že upravují myšlení jedince, mají také výrazný preventivní efekt snižují riziko nástupu další ataky. Mají však své negativní účinky: zvýšená spavost, závratě, svalová ztuhlost, vnitřní neklid, rozostřené vidění, zažívací obtíže, svalové křeče. Dle MKN-10 spadají tyto duševní poruchy do Schizofrenie, poruchy schizotypální a poruchy s bludy (F20 F29). Poruchy nálady Deprese Deprese jsou řazeny mezi duševní onemocnění zasahující emotivitu osobnosti, konkrétně do afektivních poruch nálady (poruchy nálady) (F30 F39) dle MKN 10. Deprese je stavem výrazného smutku, který se od smutné, přirozené nálady výrazně liší svoji intenzitou a vývojem do budoucna. Na rozdíl od smutné nálady, bývá deprese neodklonitelná zevními vlivy, nemocný prožívá intenzivní pocit smutku, bezútěšnosti, beznaděje, všeprostupujícího pesimismu, je doprovázena (na rozdíl od smutné nálady) přesvědčením, že už nikdy nebude lépe. Často vede ne

20 mocného k suicidálním myšlenkám. Léčba antidepresivy někdy zachrání nemocnému i život. Psychické projevy deprese: Člověk je smutný, skleslý, bez nálady, nedokáže se odreagovat (rozveselit), je mu často do pláče, nic ho nebaví, nedokáže se soustředit (na učení, čtení, televizi, ostatní činnosti) nic se mu nechce dělat, nedokáže to překonat vůlí, je pro něj problém dělat i úplně běžné věci (jít ven, učesat se, uklidit doma ), příjemné věci a situace mu nedělají radost, má pesimistické myšlenky, jakékoli snažení mu přijde předem beznadějné, má pocit, že nestojí za nic, myslí na to, že by bylo lepší, kdyby nežil, myslí na sebevraždu. Fyzické (tělesné) projevy: Člověk se cítí unavený, bez energie, špatně spí (budí se v noci, brzy se probouzí), spí kratší dobu než normálně, má menší nebo větší chuť k jídlu (jinou než obvykle), v poslední době zhubl nebo naopak přibral. 25 ré student ve škole naráží. Důležité je vědět, že nemoc může činit obtížným již samotné pobývání studenta ve škole a ve třídním kolektivu. Mezi další užitečné informace patří i následující: V jakých situacích je jednání/chování studenta ovlivněno psychiatrickým onemocněním, popř. důsledkem užívání léků? Je možné nalézt opatření, které by pomohlo studentovi překonat překážky způsobené nemocí tak, aby byl schopen ve škole co nejefektivněji fungovat? Jaké jednání/chování lze od studenta očekávat, jestliže se léčí s určitým onemocněním? Typické překážky a obtíže při studiu VŠ Student by měl být schopen popsat, jak jej jeho onemocnění ve škole ovlivňuje a na jaké překážky naráží. Pokud ne, mohou Vás informovat jeho rodiče nebo lékař psychiatr, písemným potvrzením a doporučením. Jakékoli opatření, které by mělo studentovi pomoci, proberte nejprve se studentem. Uvádíme zde několik příkladů toho, jak mohou studentovy potíže ve škole vypadat (vzhledem k množství psychiatrických onemocnění však tento seznam nepovažujeme za úplný): Přecitlivělost k okolnímu prostředí neschopnost nevnímat zvuky, jevy nebo pachy, které student vnímá zároveň s výkladem v průběhu vyučování. Pro pedagogy je nejpodstatnější znát, jaký dopad má studentovo onemocnění na jeho výkon ve škole, jak ovlivňuje jeho přípravu na vyučování, plnění školních povinností a možností pravidelné docházky. Pokuste se zjistit konkrétní překážky a problémy, na kte- 25 Zdroj: Nízká schopnost soustředění - neklid, neschopnost udržet pozornost po delší dobu Příklad: student může mít potíže soustředit se na výklad potřebnou dobu, má potíže se čtením a zapamatováním informací, potíže se zapamatováním instrukcí v průběhu zkoušky nebo cvičení