Základní větné členy

Transkript

1 1 Základní větné členy - základní větné členy nesou základní informaci jaký děj probíhá a kdo ho koná - jsou to podmět Po a přísudek Př, které tvoří tzv. základní skladební dvojici - jestliže ji chceme správně určit, nejdříve vždy vyhledáváme přísudek a pak teprve pomocí něj odhalíme podmět, při opačném postupu často dochází k chybám Přísudek - je to ve většině případů sloveso v určitém tvaru ( tzn. nikoli v infinitivu ) - podle toho, čím je přísudek vyjádřen, rozlišujeme následující typy: 1. přísudek slovesný jednoduchý - je vyjádřen jedním plnovýznamovým slovesem v určitém tvaru - patří sem i slovesné tvary v minulém čase, budoucím čase, podmiňovacím způsobu a trpném rodě - patří sem i zvratná podoba slovesná Přineste nám pět šest jablek na ochutnání. Potmě budeme bloudit celou noc. složený tvar pro budoucí čas Napsal bych ti, ale nemám čas. složený tvar pro podmiňovací způsob Protancovala jsem celou noc. složený tvar pro minulý čas Vůz byl do kopce vytažen koňmi. složený tvar pro trpný rod Učím se už od rána a pořád to neumím. zvratná podoba slovesná 2. přísudek slovesný složený Př sl.sl. a) je vyjádřen způsobovým (modálním) slovesem ve tvaru určitém a plnovýznamovým slovesem v infinitivu modální slovesa: moci, muset, smět, mít, chtít Karel se musel učit celou noc. Můžu si k tobě přisednout? Smím si půjčit učebnici? Chtěl bych si koupit nový byt. Nesmíš tam chodit! b) je vyjádřen fázovým slovesem ve tvaru určitém a plnovýznamovým slovesem v infinitivu fázová slovesa určují, v jaké fázi se děj právě nachází, jestli je na začátku, na konci apod. např. začít, počít, pokračovat, končit, uzavírat, přestat, Tatínek už přestal kouřit. Začal jsem sekat dříví brzy ráno. Nezačínej zase brečet!!!! POZOR!!! jestliže je ve větě jen sloveso modální nebo fázové a plnovýznamové chybí, pak se jedná o přísudek slovesný jednoduchý! Už s tím konečně přestaň! Král Lávra má oslí uši.

2 2 3. přísudek sponově jmenný Př sp.jm. - je vyjádřen sponovým slovesem a podstatným nebo přídavným jménem o sponová slovesa: být, bývat, stát se, stávat se - jestliže je ve větě za sponovým slovesem podstatné i přídavné jméno, dáváme přednost jménu podstatnému Můj dědeček byl velmi moudrý muž. Tatínek je učitel. Bratr se stane automechanikem.!!!pozor!!! sloveso být je v některých případech slovesem plnovýznamovým a tím pádem přísudkem slovesným jednoduchým Pomůcka: jestliže jej můžeme nahradit jiným plnovýznamovým slovesem, pak je být též plnovýznamové Kolem rybníka jsou topoly. sloveso jsou nahradíme jiným plnovýznamovým slovesem Kolem rybníka rostou topoly. přísudek slovesný jednoduchý Na Masarykově náměstí v Ostravě je socha. je nahradíme jiným slovesem Na Masarykově náměstí v Ostravě stojí socha. přísudek slovesný jednoduchý 4. přísudek jmenný Př jm. - je vyjádřen jen podstatným nebo přídavným jménem, spona je vypuštěna, někdy je nahrazena pomlčkou - opět dáváme přednost podstatnému jménu před přídavným - objevuje se především v příslovích, pořekadlech apod. Mladost radost. představíme si ve větě i sponu Mladost (je) radost. spona tam ale není, tudíž přísudkem je jen jmenná část, tedy radost Pes nejlepší přítel člověka. místo spony je zde pomlčka Pes (je) nejlepší přítel člověka. spona tam opět není, tudíž přísudkem je jen jmenná část, tedy přítel 5. přísudek neslovesný Př nesl. - je vyjádřen citoslovcem - jestliže je citoslovce ve větě ve funkci přísudku, neoddělujeme jej čárkami! Žabka žbluňk do rybníka. Včela bzz kolem mé hlavy.

3 3 Přísudek vyjádřený vedlejší větou - přísudek může být také vyjádřen vedlejší větou, říkáme jí věta přísudková - vyjadřuje jmennou část přísudku, zpravidla po sponě věty řídící - obvykle bývá uvozena vztažným příslovcem jak, vyskytuje se zřídka - odděluje se z obou stran čárkami 2VV Př sp.jm. Posluchárna je, jak by nabil. ( = Posluchárna je nabitá. ) jak 2VV Př spoj. 2VV Př sp.jm. Nejsi, jak ses mi snažila namluvit. ( = Nejsi úžasná. ) jak 2VV Př spoj. Podmět - na podmět se ptáme pomocí přísudku a 1. pádové otázky kdo, co o z toho vyplývá, že podmětem je slovo v 1. pádě ( až na výjimky ) - podmětem může být jakýkoli slovní druh, ohebný i neohebný, i když ohebné slovní druhy jsou v této funkci častější - jestliže je podmětem sloveso, je v infinitivu - podmět může být vyjádřený a nevyjádřený Podmět vyjádřený 1. vyjádřený podstatným jménem Po 1 Zleva od Krkonoš se přihnaly znenadání černé bouřkové mraky. Po 1 Př sp.jm. Ratibořický pan mlynář byl zmíry dobrý člověk. 2. vyjádřený přídavným jménem Po 2 Po 2 Nedoslýchaví si sednou blíže k tabuli. Po 2 Odměnu získají nejrychlejší. 3. vyjádřený zájmenem Po 3 Po 3 To se mi snad asi jenom zdá! Př sl.sl. Po 3 Této soutěže by se chtěl každý zúčastnit. 4. vyjádřený číslovkou Po 4 Po 4 První získá za odměnu zájezd k moři.

4 4 5. vyjádřený slovesem v infinitivu Po 5 Po 5 Kouřit v budově školy se nesmí. Po 5 Př sp.jm. Mlaskat při jídle je neslušné. 6. vyjádřený neohebným slovním druhem Po 6-10 Po 8 Př sp.jm. Protože je spojka podřadicí. Zvláštní případy podmětu - existují případy, kdy podmětem je slovo ve 2. pádě 1. jestliže stojí za číslovkou větší než pět, popř. za číslovkou neurčitou Po 1 Deset žáků dnes z důvodu chřipky nepřišlo do školy. Ve stolním tenisu zvítězilo hned několik studentů z naší školy. 2. jestliže chceme vyjádřit poměrné množství z celku V přehradě ubylo vody. Na horách ale napadlo sněhu! 3. jestliže stojí za slovesem v záporu K návrhu nebylo negativních připomínek. - v některých případech přebírá funkci podmětu slovo či vazba, která se hodí podle významu, nikoli však podle mluvnických pravidel - zde je nutné řídit se citem Po př.vaz. Od babičky mi chutnají nejlépe. spojení od babičky zde zastupuje slovo buchty ( Buchty od babičky mi chutnají nejlépe. )

5 5 - existují též případy, kdy je podmětem celá předložková vazba či slovní spojení, zde není vhodné spojení roztrhnout 1. významový rys rychlé posloupnosti Po př.vaz. Křižovatkou projíždělo auto za autem. Po př. vaz. V žaludku mu mizela buchta za buchtou. 2. významový rys podílnosti Po př. vaz. Na každém rohu bylo po stánku s cukrovou vatou. 3. významový rys přibližnosti množství Po př.vaz. Na výstavišti se rozsvítilo na tisíce světel. Podmět nevyjádřený - není ve větě přímo vyjádřen - z tvaru přísudkového slovesa poznáme, kdo nebo co je podmětem věty - též to můžeme poznat z předchozí věty nebo ze situace, v níž projev probíhá - POZOR!!! O nevyjádřeném podmětu mluvíme tehdy, víme-li, koho nebo co podmět označuje! Pracoval jsem na zahradě celé odpoledne. kdo, co? (JÁ) Po 1 Mouchy zůstávaly mdle sedět na zdích. Ulétaly jen pod dotykem prstů. kdo,co? (ONY) Podmět všeobecný - existuje ve větách, v nichž není podmět vyjádřen a nelze ho ani doslovně doplnit, a to ani podstatným jménem ani zájmenem - myslí se jím v širokém smyslu kdokoli, jakákoli osoba - jsou to tzv. věty se všeobecným konatelem, ve kterých neexistuje podmět - typické pro návody, přísloví, pořekadla Hlásili to v rozhlase. kdo,co? někdo, kdokoli Dvakrát měř, jednou řež. kdo,co? každý, kdokoli Podmět vyjádřený vedlejší větou - podmět může být také vyjádřen vedlejší větou, nazýváme ji větou podmětnou - podmětné věty jsou uvozeny buď spojkou (vedlejší věty podmětné spojkové), nebo vztažným zájmenem kdo, co, jaký, který, čí, jenž - (vedlejší věty podmětné vztažné) - na VV podmětnou se ptáme též 1. pádovou otázkou kdo, co a větou hlavní - větu vedlejší podmětnou oddělujeme z obou stran čárkami

6 6 2VV Mrzí mě, že Petr nepřišel. Kdo, co mě mrzí? Že Petr nepřišel. že 2VV Po - spoj. 1VV 2HV Kdo se bojí, nesmí do lesa. Kdo, co nesmí do lesa? Kdo se bojí. 2HV kdo 1VV Po vzt. 2VV Zdá se, že bude hezky. Kdo, co se zdá? Že bude hezky. že 2VV Po sp. 2VV Potěšilo by mě, kdyby už nikdy nepřišel. Kdo, co by mě potěšilo? Kdyby už nikdy nepřišel. kdyby 2VV Po sp.