Bankovní institut vysoká škola Praha. Katedra managementu firem a institucí. Rizikové úvěry. Bakalářská práce. Petr Němec. Bankovní management

Transkript

1 Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra managementu firem a institucí Rizikové úvěry Bakalářská práce Autor: Petr Němec Bankovní management Vedoucí práce: Ing. Hana Železná Odborný konzultant: Mgr. Linda Pellarová Restrukturalizace a vymáhání, Česká spořitelna, a.s. Praha Duben 2009

2 Prohlášení: Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracoval samostatně a s použitím uvedené literatury. V Praze dne 6.dubna 2009 Petr Němec 2

3 Anotace práce Tato bakalářská práce se zabývá analýzou procesů vzniku úvěrových pohledávek z pohledu věřitele jako poskytovatele úvěru, příčinami přeměny pohledávek ze standardních na problémové a popisuje následné postupy při vymáhání těchto pohledávek. Za cíl si klade především odhalení příčin vzniku rizikových pohledávek, a to v rámci veškerých činností uvnitř banky, které s poskytnutím a splacením úvěru souvisí. Dalším záměrem práce je aplikovat závěry z rozboru jednotlivých procesů do konkrétního případu z praxe, popisujícího jednotlivé fáze vývoje pohledávky od jejího vzniku (schválení a načerpání úvěru), trvání (splácení úvěru), příčin změny pohledávky na problémovou a vyřešení nastalé situace. Vývoj směrem k zodpovědnému financování je patrný již několik let, ale až období nastávající hospodářské recese prověří skutečnou úroveň nastavení procesů v oblasti prevence a vymáhání problémových pohledávek v jednotlivých finančních institucích. Klíčová slova: banka, úvěr, riziko, pohledávka, klient, dlužník Synopsis This thesis is dealing with procedures arising in connection with providing loans by the banks as the creditors, analyzing the cause of change from standard loan receivables into problem ones and describing the subsequent debt collection process. The main objective is to disclose the factors of problem loan occurrence in the framework of all internal processes within the Bank, associated with providing and repayment of the loan. Further intention of this work is to apply conclusions based on theoretical analysis of particular procedures into real case study. The case study describes step by step the whole history of the loan facility, starting with approval and draw-down process, credit repayment, ongoing development from standard loan into problem loan receivable and completed by suggesting effective tools to recover the debt. In last couple of years a significant progress towards responsible lending is noticeable throughout the banking sector, but the forthcoming economic recession will prove the actual standard of the processes in the area of bad loans prevention and debt collection. Key-words: bank, loan, receivable, client, debtor 3

4 OBSAH: Úvod Rizikový úvěr Druhy rizik Riziko nesplnění závazku druhou stranou Inherentní riziko produktu Prevence rizika Schvalovací proces úvěrových návrhů Způsoby schvalování úvěrů Úvěrové návrhy a informace v rámci schvalovacího procesu Rating jako nástroj hodnocení klienta Zajištění pohledávek Náležitosti zajišťovacích instrumentů Typy zajišťovacích instrumentů Řízení rizika Monitoring klienta Signály včasného varování (EWS) Druhy varovných signálů Klasifikace pohledávek Restrukturalizace pohledávek Vymáhání pohledávek Inkasní nástroje Odpis pohledávek Případová studie (case study) Popis úvěrového případu Splácení úvěru Restrukturalizace pohledávky Vymáhání pohledávky Závěr Seznam použité literatury

5 Úvod Úvěrové riziko je jedním ze základních rizik podnikání každé finanční instituce poskytující úvěrové produkty. Toto riziko existovalo vždy, nicméně konkrétně v České republice mu začala být věnována pozornost teprve až v polovině devadesátých let minulého století. V tomto období prošly české banky velmi bouřlivým vývojem. Po přechodu na tržní (v té době spíše pseudotržní) systém po roce 1989 banky zůstaly dále v rukou státu a nepříliš kvalifikovaný a zkušený management většiny státních bank bez řádného dohledu, nastolil velmi zvláštní politiku v oblasti poskytování úvěrů. Banky půjčovaly bez řádného prozkoumání žadatele o úvěr a bez dostatečného zajištění svých pohledávek. Z tohoto důvodu se situace v oblasti úvěrování stala neudržitelnou a eskalovala v roce 1997 krizí celého bankovního sektoru v České republice. Reakcí na tuto krizi byl vznik Konsolidační banky, která jakožto státní instituce převzala problematické pohledávky od bank. Stát poté jednotlivé oddlužené banky prodal zahraničním investorům. V dnešní době se ukazuje, že tato finanční krize měla přes veškeré ztráty velmi pozitivní vliv na oblast poskytování úvěrů. Lze konstatovat, že v České republice velmi dobře funguje dohled nad bankami i regulace jejich činnosti, kterou zajišťuje nezávislý regulátor Česká národní banka. Rovněž obchodní banky, které se ocitly v rukou zahraničních investorů, mají poměrně konzervativní přístup a i díky tomu jsou v současnosti oproti své zahraniční konkurenci ve velmi dobré kondici. Nicméně před vypuknutím globální finanční krize v roce 2008 banky začaly i v našem domácím prostředí podstupovat vyšší úvěrové riziko (hypoteční úvěry bez dokládání příjmu, velký nárůst spotřebitelských úvěrů), ale po signálech ze zahraničí se velmi rychle vrátily ke standardním produktům a vyšší obezřetnosti. Při tlaku na neustálé zvyšování zisků ze strany akcionářů, je samozřejmě velmi těžké udržet úvěrové riziko na minimálních hodnotách, nicméně právě aktuální krize ukazuje, že zlatý bankovní trojúhelník (riziko, likvidita, zisk), je stále platným pravidlem. Tato práce by měla čtenáře seznámit s úvěrovými riziky, příčinami jejich vzniku, prevencí a dále postupem při vymáhání problémových pohledávek. Praktický příklad se snaží definovat jednotlivé pojmy v praxi a umožnit lepší pochopení jednotlivých kroků v rámci celého úvěrového procesu. Práce je určena těm, kteří se chtějí obecně seznámit s riziky při 5

6 poskytování úvěrů, ale i těm, kteří s těmito riziky pracují a chtěli by prohloubit své znalosti různých činností v úvěrových a dalších podpůrných oddělení v rámci banky. 6

7 1. Rizikový úvěr Rizikový úvěr neboli rizikovou pohledávku lze v bankovním prostředí chápat jako bankou poskytnutý úvěr, jehož návratnost je jakýmkoliv způsobem ohrožena. Nelze jej obecně chápat jako již úvěr nesplácený a podléhající takzvané klasifikaci úvěrů, které bude věnována kapitola č.4. Rizikový či problémový úvěr lze definovat jako úvěr, u nějž není klient schopen jednat plně v souladu s dohodnutými podmínkami nebo kde bance hrozí možnost vzniku částečné či úplné ztráty. 1 Tyto úvěry můžeme rozdělit do dvou základních kategorií. První kategorie zahrnuje úvěry, u nichž nastalo porušení podmínek či závazků v uzavřené úvěrové smlouvě. Porušení smluvních ustanovení může mít např. tyto podoby: nedostatečný kreditní obrat na běžném účtu, nepředkládání požadovaných účetních dokumentů včas a v požadované formě, nedovolené nakládání se zastavenými aktivy, atd. Druhá kategorie představuje úvěry, kde ještě k porušení úvěrové smlouvy či zajišťovací smluvní dokumentace nedošlo, nicméně se klient ocitl ve finačních či jiných potížích (soudní spor, ztráta odběratele), které mouhou mít za následek ohrožení splacení pohledávky. Tuto situaci velmi často provází následující příznaky: - zhoršená komunikace s klientem - prohlubující se ztráta hospodaření - zhoršná situace v odvětví, ve kterém klient podniká Prevence proti vzniku rizikových pohledávek je dlouhodobý proces, který začíná již obchodní politikou bank, přes schvalování úvěrů až po sledování jednotlivých pohledávek po celou dobu splatnosti. V případě, že takováto pohledávka vznikla, či její vznik bance bezprostředně hrozí, musí banka podniknout všechny dostupné kroky k tomu, aby byla pohledávka řádně splacena bez vzniku ztráty nebo s co nejmenší ztrátou. 1 PRICE Waterhouse Úvod do řízení úvěrového rizika. Praha: Management Press, ISBN , str. 76 7

8 2. Druhy rizik Tato kapitola se zaměřuje na úvěrové riziko a jeho členění na rizika nesplnění závazku druhou stranou a inherentní rizika produktu. Úvěrové riziko je nejzásadnějším rizikem každé banky. Toto riziko může být definováno jako riziko, že druhá strana ve finanční transakci nebude jednat dle stanovení a podmínek smlouvy, a tím způsobí držiteli aktiv finanční ztrátu 2 nebo obecněji jako riziko nesplacení závazku ze strany obchodního partnera 3. Nicméně toto riziko se nemusí vztahovat na celou výši obchodní transakce, neboť vedle klasických úvěrů, kde vzniká u celé nesplacené jistiny, úroků, atd., existuje také u transakcí typu termínových obchodů, kde výše rizika vzniká pouze mezi dohodnutou cenou a cenou náhradního obchodu. Příčiny vzniku rizik nebo s tím spojených rizikových pohledávek mohou být objektivního a subjektivního charakteru. Objektivně mohou rizikové pohledávky vznikat především globálním stavem ekonomiky, fází ekonomického cyklu či krizí v určitém hospodářském odvětví. Tyto jevy mohou mít bezprostřední vliv na splatnost úvěrů, a to jak u firemních tak privátních úvěrů. U podnikatelských bude např. při zhoršeném stavu v odvětví klesat ziskovost a fyzické osoby budou ohroženy ztrátou zaměstnání, což samozřejmě ohrozí jejich schopnost úvěry splácet. Výkyvy v hospodářství mohou rovněž ovlivnit hodnotu zajištění u zajištěných úvěrů a tím i v případě finančního zdraví daného klienta zhoršit pozici banky jako věřitele. 4 Banka sice může v okamžiku poklesu hodnoty zajištění požadovat doplnění zajištění na požadovanou aktuální výši či požadovat splacení alikvotní části úvěru, nicméně takový zásah do úvěrového vztahu může zapříčinit vznik problému dlužníka se splácením a tím vznik rizikové pohledávky. 2 PRICE Waterhouse Úvod do řízení úvěrového rizika. Praha: Management Press, ISBN , str ZIEGLER, K., ŽALMAN. L., ŠPERL, J., ČERNÝ, L., MRKVA, L., LUKÁŠ, V.: Finanční řízení bank, Praha, Bankovní institut, 1997, 341 str., ISBN , str Toto lze sledovat v rámci současné globální krize, kde v Západní Evropě a USA již došlo k poměrně rapidnímu poklesu cen hodnoty nemovitostí a v České republice je rovněž určitý pokles očekáván. 8

9 Subjektivní vznik rizikové pohledávky je lépe čitelný ze strany věřitele, neboť banka může konkrétního klienta sledovat a přizpůsobovat úvěrový vztah aktuálně dle situace dlužníka. Například při zhoršené finanční situaci klienta lze požadovat předčasné splacení části či celé pohledávky. V každém případě je nutné klienty pravidelně monitorovat, aby v případě jakýchkoliv náznaků zhoršené finanční situace bylo možno přijmout potřebná opatření, která odvrátí hrozbu nesplacení úvěru. Monitoring úvěrů je dále popsán v kapitole č Riziko nesplnění závazku druhou stranou První složkou úvěrového rizika je riziko nesplnění závazku druhou stranou a je dané odhadem pravděpodobnosti vzniku ztráty. Do tohoto rizika lze zahrnout následující druhy rizik: - Obchodní riziko Jedná se o riziko, kdy klient nebude schopen splnit své závazky vůči bance. - Riziko země Jedná se o riziko, že klient nebude schopen splnit své mezinárodní závazky. To z důvodů globálních, zasahujících celou danou konkrétní zemi. - Riziko transferu Jedná se o riziko, kdy se určitý stát ocitne v situaci, kdy není schopen plnit své finanční závazky z důvodu globálního nedostatku devizových prostředků. - Riziko z koncentrace Jde o nedostatečnou diverzifikaci úvěrového portfolia banky mezi různá odvětví či regiony. Toto riziko je velmi nebezpečné, neboť některá odvětví jsou cyklická a bance může hrozit vysoké riziko se změnou cyklu nebo zhoršení situace v konkrétním odvětví. 2.2 Inherentní riziko produktu Inherentní riziko produktu je dáno výší ztráty v důsledku nesplnění závazku protistranou. Toto riziko je rozdílné u rozvahových produktů (úvěrové produkty) a mimorozvahových prodktů banky (swapy, atd.), kde zasahuje pouze část konkrétního obchodu. 9

10 V rámci tohoto rizika lze rozlišit následující typy rizik: Riziko z jistiny a úroků Představuje riziko, kdy banka nebude v době splatnosti schopna získat zpět jistinu a úroky. S tímto rizikem se obvykle lze setkat v rámci úvěrového portfolia banky, ale může se vyskytnout i v případě, že se banka zaváže uhradit jistinu a úroky třetí straně. Platební riziko Toto riziko nastává tehdy, když klient banky nevyrovná své závazky nebo je vyrovná po uplnutí lhůty splatnosti. Riziko zajištění Banka může být vystavena riziku ztráty u zajištěného úvěru, pokud není schopna obhájit své nároky vyplívající ze zajištění nebo nad jistotou nemá kontrolu. I v případě, že banka předmět zástavy pravidelně monitoruje je vystavena riziku poklesu hodnoty zajištění, může se jedant např. o globální pokles cen nemovitostí. Riziko náhradního obchodu Toto riziko obvykle představuje pouze malá část nominální částky realizovaného obchodu. Riziko náhradního obchodu vzniká, když smluvní strana nesplní daný úkol a sazby na trhu se změní natolik, že banka musí zaplatit rozdíl proti původně dohodnuté částce obchodu. 10

11 3. Prevence rizika Úvěrové riziko je pro každý bankovní ústav velmi důležitým faktorem a jeho sledování a omezení na co možná nejnižší míru by mělo patřit k základním úkolům managementu banky. V této kapitole je popsán způsob, kterým se banky snaží minimalizovat hrozby při poskytování úvěrů. Těmto hrozbám je třeba věnovat pozornost od prvního kontaktu s potenciálním klientem přes schvalovací proces až po celou dobu splácení do konečné splatnosti úvěru. Tento proces je v rámci struktury banky především v rukou oddělení risk managementu, který má za úkol nastavení schvalovacích procesů, samotné schvalování a dále kontrolu monitoringu po celou dobu splatnosti úvěru. 3.1 Schvalovací proces úvěrových návrhů Základním prostředkem pro minimalizaci úvěrového rizika je nastavení schvalovacího procesu úvěrových návrhů, který samozřejmě souvisí se strategií a obchodní politikou každé banky. Jedná se o zásadní rozhodnutí věřitele o tom, že poskytne dlužníkovi úvěr. Proto je nutno tomuto procesu věnovat maximum pozornosti a pružně reagovat na změny vnějšího prostředí i prostředí uvnitř banky. Z toho vyplývá vysoká složitost celého procesu, neboť jej musíme přizpůsobit jednotlivým produktům a segmentům klientů, na které se banka soustředí. Schvalovací proces má 2 zásadní úlohy, a to: - stanovení ceny úvěru - zajištění kvality úvěru Cenu úvěru si banka stanovuje dle své obchodní politiky a aktuálních podmínek na trhu.jedná se samozřejmě o vztah ziskovosti banky, rizika a konkurenčního prostředí. Vliv na cenu má i centrální banka, která se vyhlašováním diskontní sazby snaží napomáhat ekonomice, a to buď navyšováním sazeb, kdy se snaží ekonomiku a inflaci zpomalit anebo 11

12 snižováním, kdy je snaha naopak ekonomiku rozhýbat. Nicméně jak ukazuje současná situace, není tento faktor pro stanovení ceny úvěru tak zásadní. Do tohoto procesu vstupuje pojem likvidita 5, jejíž nedostatek v současnosti způsobuje zvýšenou opatrnost bank při poskytování úvěrů Způsoby schvalování úvěrů Zajištění kvality úvěru lze dosáhnout dobře nastaveným credit scoringem 6, který by měl správně zhodnotit kvalitu dlužníka a dále kvalitním zajištěním úvěru. Schvalovací proces může mít několik podob, záleží na typu finanční instituce, její velikosti, organizaci a charakteru transakce. Nejjednodušším způsobem schvalování jsou tzv. automatizované scoringové systémy, v praxi moho být nazvány např. Scorecard, atd. Tyto systémy jsou za využití výpočetní techniky určeny pro jednoduché a standardizované produkty (kontokorentní a splátkové úvěry pro fyzické osoby a malé firmy s omezenou výší a splatností). Při použití této techniky se do systému pouze vyplní požadovné údaje, které vyplývají z podkladů, jež klient předkládá (žádost o úvěr 7 - viz. příloha č.1, potvrzení o příjmu, daňové přiznání, atd.). Za správnost, úplnost a pravost těchto dokladů je odpovědný pracovník na pobočce, který úvěrový případ zpracovává. Scoringový systém automaticky vyhodnotí bonitu 8 žadatele a úvěr je buď schválen či neschválen, případně může být nabídnut nižší limit. Scoringový systém může být doplněn další podpůrnou službou, jako je telefonické ověřování pravdivosti údajů na potvrzení o příjmu přímo u zaměstnavatele nebo ověřováním údajů u příslušného finančního úřadu v případě dokládaného daňového přiznání či potvrzení o bezdlužnosti. Tato metoda schvalování se samozřejmě úplně neobejde bez podpory pracovníka risk managementu, nicméně jeho funkcí je sledování procesu a případné udělování výjimek. 5 Likvidita představuje v obchodu a podnikání schopnost přeměnit aktiva do likvidní formy. To znamená schopnost rychle prodat nebo koupit určitá aktiva bez nebezpečí významné změny ceny. 6 Credit Scoring je komplexní systém hodnocení klientů pomocí kvalitativních i kvantitativních kritérií. 7 Žádost o úvěr je základním zdrojem informací o klientovi. Může mít různé podoby, zásadní je úplnost a pravdivost údajů, které klient potvrdí svým podpisem. 8 Bonita je zhodnocení klientovi finanční situace a jeho schopnost splatit úvěr. 12

13 Složitější úvěrové produkty jako hypoteční úvěry pro fyzické osoby a úvěry pro střední a velké společnosti podléhají vždy schválení určité schvalovací pravomoci. Může to být: - individuální pravomoc, kdy úvěr schvaluje pouze jediná osoba. - společná pravomoc, kdy úvěr schvalují dvě či více osob - pravomoc úvěrového výboru, kdy úvěr schvaluje více osob jako výbor Jednotlivé pravomoci nám určují vnitřní předpisy banky, obvykle záleží na výši úvěru a na délce splatnosti. S tím, že čím je úvěr vyšší a čím je doba splatnosti delší náleží schvalovanému úvěrovému návrhu vyšší stupeň schvalovací autority. V případě individuální pravomoci je výhodou pružnost a přímá odpovědnost příslušného pracovníka za rozhodnutí. Nevýhodou může být špatné rozhodnutí a poté nízká kvalita úvěru. Proto je tato pravomoc určena ke schvalování nižších úvěrů. Společná pravomoc může být buď kombinací individuálních pravomocí(výše jednotlivých pravomocí se sčítají). Většina bank však stanoví limit společné pravomoci na nižší úrovni, než je prostý aritmetický součet jednotlivých pravomocí 9. Výhodou této metodiky je vyšší kvalita schválených úvěrů, nevýhodou může být nižší pružnost schvalovacího procesu. Úvěrový výbor je nejvyšší schvalovací autoritou banky. Způsob fungování a počet jeho členů si každá banka určuje sama. Je nutno brát v potaz, že členové tohoto výboru budou z řad představenstva a nejvyššího managementu banky. Proto tento orgán zasedá obvykle pravidelně v pevně daných termínech. Podmínkou je samozřejmě minimální počet přítomných členů, aby byl výbor usnášeníschopný a rozhodnutí je voleno většinovým systémem. 9 PRICE Waterhouse Úvod do řízení úvěrového rizika. Praha: Management Press, ISBN , str

14 3.1.2 Úvěrové návrhy a informace v rámci schvalovacího procesu Při rozhodování jednotlivých autorit je nejdůležitější dostatek a kvalita postupovaných informací. Za tyto informace je odpovědný úvěrový pracovník, který jedná s klientem a připravuje úvěrový návrh. Součástí těchto dokladů bývá rovněž komentář tohoto pracovníka, neboť je velmi důležitý jeho subjektivní dojem. Tento prvek bývá často opomíjen a úvěrové portfolio má potom nižší kvalitu. Proto je důležité, aby úvěrový návrh obsahoval veškeré potřebné údaje a závěrečnou zprávu, kde příslušný pracovník shrne důvody pro schválení a uvede případná rizika daného obchodu. Tento návrh rovněž může obsahovat data potřebná k vytvoření smluvní dokumentace po schválení úvěru. Je tedy třeba dbát na správnost a úplnost těchto údajů, aby smluvní dokumentace neměla žádné věcné ani faktické vady a pohledávka byla v případě defaultu 10 právně vymahatelná. V případě přípravy návrhu úvěru pro právnickou osobu je jeho součástí finanční analýza žadatele. Ta obvykle vychází z hospodářských výsledků minulých obdbobí, nicméně v případě schvalování nových projektů je to budoucí cash flow 11, které ukazuje výši rizika nesplacení úvěru. Finanční analýza je zajímavá v tom, že umožňuje vlastní úsudek v každé situaci, která ve firemním hospodaření nastane. 12 Základním nástrojem finanční analýzy jsou finanční ukazatele, které dávají odpověď na fianční situaci podniku, jeho aktivitu, zadluženost a další charakteristiky, které je třeba vyhodnotit a posoudit při schalování úvěru. Tyto úvěrové návrhy vyžadují vyšší odbornost jednotlivých pracovníků, neboť je zde kladen důraz na znalost problematiky podnikových financí a legislativy. 10 Default je případ, kdy se klient dostane zaviněně či nezaviněně do rozporu s ustanoveními v uzavřené úvěrové smlouvě. 11 Cash flow neboli peněžní tok za určité období představuje rozdíl mezi příjmy a výdaji peněžních prostředků za toto období. V podnikové praxi je peněžní tok důležitou veličinou, která vypovídá o schopnosti podniku generovat peníze. Schopnost přinést podniku peněžní prostředky je také jedním z rozhodujících kritérií při výběru a hodnocení investičních projektů 12 Ing. Petra Růžičková, Ph. D., Finanční analýza, Praha, GRADA Publishing a.s., 2007, 118 str., ISBN , str. 7 14

15 3.1.3 Rating jako nástroj hodnocení klienta Informace postoupené v rámci úvěrového návrhu risk management vyhodnotí, eventuelně si vyžádá doplnění informací. V rámci tohoto procesu se klientovi přiřádí rating, což je ohodnocení rizikovosti klienta a vychází z jeho finanční situace a zajištění úvěru. Rating slouží k definování rizika nesplacení úvěru po celou dobu jeho splatnosti a případnému tvoření risk costs 13, pokud to situace klienta vyžaduje. Rating může být měněn po celou dobu splatnosti dle finanční situace klienta a je jednou ze základní informací při sledování úvěrového rizika. Stupnici ratingu klienta si každá banka stanovuje sama dle svých potřeb, obvykle to může být 1-5 či S tím, že u podnikatelských úvěrů se rating klienta kombinuje s ratingem zajištění (collateral) a vzniká tak rating celkový (overall). 3.2 Zajištění pohledávek Jak už bylo řečeno velmi důležitým faktorem omezujícím riziko ztráty banky v případě nesplacení úvěru je zajištění pohledávky. U mnoha úvěrů nízká kvalita posouzení úvěrového návrhu vede k potřebě využít zajištění jako sekundární zdroj splacení úvěru. 14 Zajištění bývá obvykle aplikováno u úvěrů, kde existuje jistá pravděbodobnost ohrožení návratnosti úvěru. S tímto rizikem samozřejmě souvisí dlouhá splatnost pohledávky, takže vyšší důraz na zajištění bude u firemních investičních úvěrů či hypoték pro fyzické osoby Náležitosti zajišťovacích instrumentů Zajištění by mělo mít určité náležitosti, aby si v případě jeho realizace banka zajistila bezproblémovou a úplnou návratnost vypůjčených prostředků. 13 Risk costs neboli rizikové náklady jsou jednou ze složek úrokové sazby, kterou banka prodá klientovi. Stanovují se dle rizikovosti a doby splatnosti úvěru. Jde o tvorbu zdrojů pro případ nesplacení úvěru. 14 PRICE Waterhouse Úvod do řízení úvěrového rizika. Praha: Management Press, ISBN , str

16 Jedná se zejména o správné ocenění, které by měl zajistit certifikovaný znalec. Hodnota zajištění by se měla pravidlně kontrolovat, neboť během doby splatnosti se může hodnota snížit (např. poklesem tržní ceny nebo poškozením). Dalším prvkem je soudní vymahatelnost, kdy je třeba zajišťovací prostředky dobře smluvně ošetřit, aby v případě realizace zajištění nevznikaly právní nejistoty apod. Nezbytnou náležitostí je i likvidita, tedy možnost jistotu zpeněžit. Konkrétní typy zajištění mají různou likviditu. Např. termínovaný vklad je velmi likvidní, neboť je možno jej okamžitě použít na splacení pohledávky, oproti tomu třeba movité věci typu zásoby společnosti jsou velmi špatně likvidní, protože jejich prodej je velmi časově náročný a výtěžek dosažený rychlým prodejem obvykle bývá pouhým zlomkem ceny zásob. Proto banky většinou jednotlivým typům zajištění přisuzují váhy. Například pro nemovitosti je používán ukazatel LTV (loan tu value), který označuje poměr výše úvěru a hodnoty nemovitosti. Čím je zajištění likvidnější, tím vyšší je hodnota váhy Typy zajišťovacích instrumentů Níže jsou uvedeny jednotlivé typy zajištění, možnost jejich využití a míra akceptovatelnosti pro banky: Movité věci jedná se o aktiva společností (vozidla, stroje, zásoby). Jejich využití jako zajištění bývá omezené neboť jejich likvidita je poměrně nízká a realizace tohoto typu jistoty je velmi náročná. Proto bývá váha obvykle nastavena na úrovni 20-30%. Nemovitosti typickým příkladem využití tohoto druhu zajištění je u hypotečních úvěrů, kde je zástava nemovitosti předpokladem k možnosti emitování dluhopisů, 16

17 tzv. hypotečních zástavních listů 15. Toto zajištění je velmi frekventované pro relativně stabilní hodnotu, která ale může být ovlivněna cyklickými jevy ekonomiky. Likvidita je průměrná, nicméně v současnosti se projevuje její zhoršení kvůli nastávající finanční a ekonomické krizi. Užívaná váha je poměrně široká od 50 do 100% dle typu úvěru a charakteru nemovitosti. Osobní ručení druh jištění často užívaný v případě nižších úvěrů pro fyzické osoby (spotřebitelský úvěr, úvěr ze stavebního spoření). Jde o velmi těžko ocenitelné zajištění, je třeba zkoumat majetek a příjmy ručitele. Zástava pohledávek specifický druh zajištění, užívaný nejčastěji u provozních úvěrů poskynutých firmám. Zástava pohledávek má 3 základní formy 16 : uzavřená zástava, otevřená zástava, potvrzená zástava. Realizace zástavy pohledávek je závislá na kvalitě jednotlivých odběratelů dlužníka, proto je důležité sledovat strukturu odběratelů. Blankosměnka často využívaný nástroj, vzhledem k rychlejší vymahatelnosti pohledávky díky zrychlenému soudnímu řízení a vydání směnečného platebního příkazu. U směnky se často využívá institut avalu 17, kdy směnku avaluje ručitel či jiná fyzická nebo právnická osoba pro vyšší úspěšnost při vymáhání pohledávky. Toto ručení je těžko ocenitelné, proto má zpravidla nulovou váhu. Důležitá je informace o bonitě výstavce či avalisty směnky. Zástava akcií či obchodních podílů tento nástroj se zpravidla využívá při poskytování projektových úvěrů, kdy daná společnost zastaví své akcie či obchodní podíl. Dále mohou být využívány jako zajištění akcie, které jsou veřejně obchodovatelné a dají se tedy poměrně jednoduše ocenit. Zástava termínovaných vkladů jedná se o velmi likvidní typ zajištění, neboť jeho realizace je velmi rychlá a jednoduchá. Z tohoto důvodu bývá toto zajištění váženo 100%. 15 Hypoteční zástavní listy - Hypoteční zástavní listy jsou dluhopisy vydávané hypotečními bankami s cílem získat finanční prostředky na poskytování hypotečních úvěrů. 16 Cese pohledávek spočívá v prohlášení příjemce úvěru, v němž jako dosavadní věřitel (postupitel, cedent) postupuje novému věřiteli - bance (postupníkovi, cesionáři) své pohledávky vůči třetí osobě jako zajištění přijatého úvěru. Podle toho, zda je cese oznámena dlužníkovi postupitele (tj. osobě, vůči které jsou postupované pohledávky), či nikoliv, se rozlišuje: -tichá cese - třetí osoba (dlužník postupitele) není o cesi informována, -veřejná cese - dlužník je o cesi informován. 17 Aval směnky lze popsat jako směnečné rukojemství třetí osobou. Do tohoto vztahu vstupuje avalista (směnečný ručitel) a avalát (účastník, za kterého se avalista zaručuje). 17

18 4. Řízení rizika Řízení je důležitým procesem v rámci splácení úvěrového portfolia a banka jej zajišťuje mimo jiné prostřednictvím monitoringu klientského portfolia. Monitoring vychází z anglického to monitore kontrolovat, sledovat. V praxi bývají pod tlakem na výkony jednotlivých úvěrových pracovníků a snahou splnit schválený plán tyto aktivity často podceňovány, což může vést k pozdnímu odhalení problému a následným komplikacím při jeho řešení. Proto je vhodné se řídit výstižným sloganem: Remember that BAD loans are made in GOOD times ( Mějte na paměti, že špatné úvěry se obvykle uzavírají v dobrém období ) Každá moderní finanční instituce rozlišuje několik typů monitoringu, v závislosti na tom, které faktory jsou sledovány a který pracovník je provádí, pak rozlišujeme monitoring klienta, monitoring ratingu, odvětví, globální ekonomické situace, atd. 4.1 Monitoring klienta Monitoring klienta je preventivním nástrojem, který hraje významnou roli při včasném odhalování potenciálních rizikových úvěrů. Jedná se o soubor průběžně prováděných aktivit souvisejících se zabezpečením návratnosti poskytnutého úvěru. Za monitoring klienta je odpovědný především příslušný úvěrový pracovník. Hlavním cílem monitoringu je: - včasná identifikace varovných signálů (podrobněji viz 5.2) - vyhodnocení informací získaných od klienta - nalezení efektivního řešení problematické situace - splnění doporučených nařízení regulátora trhu ČNB, Basel II apod. Proces monitoringu začíná uzavřením úvěrové dokumentace a pokračuje v průběhu celého úvěrového vztahu s klientem až do doby, kdy je úvěr plně splacen nebo kdy dojde k ukončení vymáhání. K základním aktivitám monitoringu klienta patří: a) Monitoring splácení pravidelné sledování platební morálky klienta v bankovních systémech. b) Monitoring finanční situace klienta v souladu s opatřeními ČNB bývá součástí úvěrových podmínek pro klienty, se kterými má banka úvěrový vztah, také 18

19 povinnost pravidelného předkládání finančních výkazů klienta (obvykle na čtvrtletní bázi). Dodržování této povinnosti kontroluje úvěrový pracovník za účelem sledování aktuální finanční situace klienta (zda v porovnání s předešlým obdobím došlo ke změně, je finanční situace uspokojivá nebo finanční výkazy klienta poukazují na budoucí zhoršení situace nebo se finanční situace klienta zhoršila a tím se zvýšilo riziko pro banku), trendu vývoje finančních ukazatelů a porovnání s předchozím obdobím a vyhodnocení varovných signálů. c) Monitoring plnění smluvních podmínek a závazků úvěrový pracovník průběžně sleduje a kontroluje, zda klient plní všechny své smluvní závazky v souladu s úvěrovou a zajišťovací dokumentací. Pokud podmínky nejsou ze strany klienta řádně plněny, je kontaktován úvěrovým pracovníkem k sjednání nápravy. V případě významného porušení smluvních podmínek (porušení, které by mohlo ohrozit splácení pohledávky) je v rámci příslušné schvalovací autority schválen další postup. d) Monitoring zajištění v průběhu trvání úvěrového vztahu je příslušný úvěrový pracovník zodpovědný za monitoring hodnoty zajištění a povinnost upravit koeficienty zajištění, které jsou jednotlivým typům zajištění přiřazovány na základě interních předpisů, tak aby odpovídaly aktuální hodnotě. Činí tak zejména v závislosti na změně klasifikace klienta. e) Dohlídky u klientů (field visit) dohlídka u klienta je významným zdrojem informací o klientových aktivitách (jak z pohledu obchodního, tak i z hlediska možných rizik pro banku). Měla by být prováděna kdykoli to situace klienta vyžaduje, minimálně 1 x ročně. Dohlídky by měly být řádně naplánovány a připraveny. f) Roční revize jsou součástí celkového procesu monitorování klientů a slouží k posouzení kvality poskytnutých úvěrů. Cílem roční revize je zejména prověřit, zda (i) byly finanční prostředky poskytnuté k specifickému účelu využity stanoveným způsobem (účelovost čerpání úvěru), (ii) vývoj finanční situace dlužníka probíhá dle očekávání, (iii) dlužník plní smluvní ujednání a to nejen vůči bance, ale i ostatním věřitelům či případným dlužníkům, (iv) se úvěrové riziko od posledního schválení či roční revize nezměnilo a v neposlední řadě (v) jaké jsou budoucí potřeby dlužníka v následujících obdobích (nárůst potřeby provozního kapitálu) a jak budou tyto potřeby financovány. 19

20 4.2 Signály včasného varování (EWS) Každá moderní banka by měla v rámci prevence úvěrového rizika klást důraz včasné odhalování signálů, které mohou v budoucnu ohrozit splácení poskytnutého úvěru. Proto se do interních směrnic finančních institucí dostávají definice jednotlivých EWS (z anglického Early Warning Signs), postupy při jejich vyhodnocování, stanovení kompetencí jednotlivých pracovníků a nastavují se procesy směřující k co nejefektivnějšímu vyřešení situace. Jak již bylo několikrát zmíněno, čím včasnější je odhalení vznikajícího problému, tím má banka širší spektrum možností jeho úspěšného vyřešení. Sledování varovných signálů patří obvykle do kompetence úvěrového pracovníka, do jehož portfolia klient spadá. Zdroje informací k odhalování varovných signálů jsou jak interní (interní systémy banky), tak externí (CRÚ 18, bankovní a nebankovní registry, insolvenční rejstřík, obchodní věstník, tisk, komunikace s klientem). Další postup by pak měl být upraven vnitřní směrnicí, ve které je přesně stanovena časová sekvence jednotlivých kroků, včetně kompetencí odpovědných zaměstnanců banky. Tento typ dokumentu by měl být jedním ze základních materiálů v rámci školení nových zaměstnanců na pozicích úvěrových pracovníků či pracovníků řízení rizik Druhy varovných signálů Nastavení systémů monitorování a identifikace EWS je součástí strategického řízení každé banky, které je zčásti závislé na systémovém (IT) vybavení, ale také na zvládnutí procesů (procesní management). Vzhledem k tomu, že neexistuje žádný veřejný generálně aplikovatelný soubor preventivních opatření, je níže uveden pouze demonstrativní výčet možných varovných signálů rozdělený do několika kategorií ve dvou základních rovinách finanční a nefinanční. 18 Centrální registr úvěrů (CRÚ) je informační systém, který soustřeďuje informace o úvěrových závazcích fyzických osob podnikatelů a právnických osob a umožňuje operativní výměnu těchto informací mezi účastníky CRÚ. Účastníkem CRÚ jsou všechny banky a pobočky zahraničních bank, působící na území České republiky a další osoby, stanoví-li tak zvláštní zákon. 20