ORGANIZAČNÍ FORMY VÝUKY

Transkript

1 ORGANIZAČNÍ FORMY VÝUKY RNDr. Milan Šmídl, Ph.D. Organizační formy výuky způsob a podmínky realizace výchovně vzdělávacích cílů, jak pracujeme s metodami (prostředky) klasifikace podle 1) počtu žáků a) Individuální a individualizovaná b) Skupinová, kooperativní, projektová c) Hromadná 2) místa výuky a) Ve třídě b) Mimo školu (exkurze) 3) času a) Hodina základního typu b) Rozšířená hodina c) Epocha 1

2 PODLE POČTU ŽÁKŮ Individuální výuka charakteristika o výuka jednoho učitele a jednoho žáka o fylogeneticky nejstarší o nejefektivnější a nejpřijatelnější o finanční nereálnost institucionalizovaná neinstitucionalizovaná Individualizovaná výuka => Daltonský plán 2

3 Hromadná (frontální) výuka UČITEL VOLNÝ PROSTOR ŽÁCI Výhody: + levná + vztahy mezi lidmi, práce v kolektivu, komunikace Nevýhody: - kompromis mezi financemi a počtem žáků - méně času a prostoru na individuální přístup - učitel vnímá třídu jako celek (nevnímá zvláštnosti žáků) - nedostatečně rozvíjí samostatnost, tvořivost, Skupinová a kooperativní výuka výhody individuální a hromadné + potlačit negativa obou forem Týmová výuka více učitelů na jednu skupinu horizontální (6.A, 6.B) vertikální (6.A, 7.A) Diferencovaná výuka více žáků, jeden učitel vnější diferenciace (víceletá gymnázia, sportovní a jazykové třídy, ) vnitřní diferenciace (skupiny na jazyky v rámci třídy, tělesná výchova dívky a chlapci, volitelné předměty, ) 3

4 Skupinová a kooperativní výuka FÁZE UČITEL ŽÁCI Přípravná - vytvoření pracovních skupin - volba tématu a časového harmonogramu - zajistí koordinátora skupiny - najít zdroje informací - plánovat vlastní činnost - analýza problému, - dělba práce mezi členy skupiny Realizační -práce přesunuta na žáky - učitel řídí směr jejich práce - prezentace každé skupiny - motivace žáků k soutěživosti - zapojení všech žáků skupiny Hodnotící - slovně hodnotí: a) konečnou prezentaci hodiny b) práci jednotlivých skupin c) celkový přínos pro výuku - ve skupině hodnotí jeden druhého a sami sebe - výsledek hodnocen jinou skupinou PODLE MÍSTA VÝUKY 4

5 Podle místa výuky 1) BĚŽNÁ UČEBNA nebo SPECIALIZOVANÁ UČEBNA 2) TERÉNNÍ VÝUKA Exkurze vzdělávací cíle výchovné cíle zařazení do výuky etapy exkurze 1. příprava učitele 2. příprava žáků 3. průběh exkurze 4. závěrečné zhodnocení PODLE TYPU HODINY 5

6 Podle typu hodiny Vyučovací hodina základního typu (45minut) klasifikační zkoušení orientační zkoušení výklad závěr hodiny Rozšířené hodiny - laboratorní cvičení, tělocvik, výchovy (2 hodiny) Epocha - základní jednotka Waldorfských škol Podle závaznosti výuky a) Povinná výuka - předmět chemie náplň dána ŠVP b) Volitelná výuka - Seminář z chemie, Praktika náplň dána ŠVP c) Nepovinná - kroužky, Cvičení z chemie, soutěže, zájmová činnost záleží na vybavení, počtu žáků 6

7 Podle závaznosti výuky Zájmová činnost organizuje je škola, dům dětí a mládeže, průmyslové závody vedeny učitelem či VŠ studentem, rodičem nebo pracovníkem závodu dělení: A. Podle času Pravidelná - kroužky, sekce, kluby Příležitostná - soutěže, prázdninová soustředění, přednáškové cykly, tábory, expedice B. Podle počtu žáků Skupinové zájmový kroužek, doučovací kroužek Hromadné - chemická besídka, olympiáda Individuální - konzultace, samost. práce Podle závaznosti výuky 1) Pravidelná činnost - chemický kroužek organizace fáze kroužku typy kroužků 2) Příležitostná činnost LETNÍ TÁBORY A EXPEDICE PRÁCE S TALENTOVANÝMI ŽÁKY PREZENTACE CHEMIE CHEMICKÁ OLYMPIÁDA STŘEDOŠKOLSKÁ ODBORNÁ ČINNOST (SOČ) 7

8 Výklad ZÁSADY UČITELE PŘI VÝKLADU: vzájemné souvislosti a podmíněnost jevů nesmí být dogmatický návaznost na předchozí znalosti, zkušenosti, či výsledky experimentu, poznatky by neměly být v rozporu s jejich předchozími zkušenostmi Výklad má být: 1. Vědecky správný, logicky členěný 2. Jasný a srozumitelný 3. Hlavní hesla a osnovu psát na tabuli 4. Délka přiměřená věku a úrovni žáků (zhruba 15 až 20 minut) 5. Během výkladu je třeba klást kontrolní otázky VYUČOVÁCÍ METODY 8

9 Metody a jejich účinnost Vyučovací metody = cesta k dosažení výchovně-vzdělávacích cílů (učitelem stanovené, žáky akceptované) Účinná metoda (Mojžíšek): plnohodnotné a nezkreslené informace racionální ale emotivní, působivá respektuje vědní obor propojení s běžným životem didaktická, ekonomická, hygienická přirozená a přiměřená Pyramida učení Kritéria pro volbu metod kvalita závisí na vhodné volbě vzhledem k aktuální situaci (rozmanitost, zajímavost, náročnost na soustředění, ) 1) výchovně-vzdělávací cíl 2) obsah učiva 3) zvláštnosti žáků a třídy 4) osobnost učitele 5) vybavení 9

10 Charakteristika metod 1. Metoda práce s knihou 2. Metody názorně demonstrační 3. Didaktické hry 4. Participativní metody 5. Situační (případové) metody 6. Inscenační metody 7. Brainstormingové metody (burza dobrých nápadů) 8. Vrstevnické vyučování Charakteristika metod MONOLOGICKÉ SLOVNÍ METODY patří mezi nejvyužívanější a nejefektivnější využívají souvislého mluveného projevu jedince 1. Vysvětlování 2. Přednáška 3. Vyprávění 4. Instruktáž 5. Výklad 10

11 Charakteristika metod DIALOGICKÉ METODY: předpoklady funkčního dialogu: naslouchání odrážení hledání příkladů tázání se METODY: Rozhovor Diskuse Dramatizace Sokratovská metoda Heuristická metoda Přírodovědný experiment 11

12 Charakteristika vychází z pokusu vědeckého oproti němu ale již známe předem výsledek jedná se o činnost plánovanou, cílevědomou, duševní i fyzickou Funkce: informativní - zdroj informací, např. že chlór je zelený plyn formativní - formování vlastností, přesná a správná práce žáků metodologická - osvojení používaných výzkumných metod se správným postupem (tvorba hypotéz, vážení, roztoky) 1. Vědecká a odborná správnost 2. Přiměřenost 3. Estetičnost 4. Dobrá viditelnost 5. Časová úspornost 6. Bezpečnost a hygiena práce Zásady pokusů 12

13 Klasifikace pokusů 1. Podle vnějších forem výuky a) domácí b) školní 2. Podle vnitřních forem výuky a) demonstrační b) pokusy žáků 3. Podle fází výuky a) při motivaci (motivační) před výkladem b) při osvojování (uváděcí) - během učení c) při upevňování a kontrole (např. shrnující, navazující, kombinovaný) INOVATIVNÍ A AKTIVIZAČNÍ METODY - ÚKOL 13

14 Problémové (heuristické) vyučování Obsah Projektová výuka Kooperativní výuka Konstruktivistické vyučování Divergentní úlohy Didaktické hry Problémové vyučování 14

15 Charakteristika poznávání pomocí řešení problémů a problémových situací žák nemá potřebná data k vyřešení, musí je teprve získat postupem řešení zapojení myšlenkových operací (analýza, syntéza, srovnávání, generalizace) předpokládá jisté vědomosti, dovednosti a zkušenosti Klasifikace postupů algoritmické - přesně stanoví určitý sled operací, které musí postupně řešit heuristické - musí sami (zcela či částečně) navrhovat další následná řešení intuitivní - žáci na základě svých předchozích zkušeností určí postup Problém by měl vycházet z reálných životních situací, nebo na ně navazovat být přiměřený věku žáků, aby je vůbec mohli řešit podněcovat žáka k uvažování, hledání, zkoumání, k dalšímu studiu Fáze problémové výuky učitel,,nadhodí problémovou otázku (pokud možno zajímavou pro žáky), na kterou nelze odpovědět okamžitě či bezprostředně hledání odpovědi obsahuje mezičlánky, které žáci sami objevují na základě již osvojených poznatků 1) Přípravná fáze (učitel) 2) Identifikace problému, tj. jeho postižení, nalezení a vymezení 3) Analýza problémové situace, proniknutí do problému (co znám, co hledám) 4) Vytváření hypotéz, domněnek, návrhy řešení problému 5) Ověření hypotéz, vlastní řešení problému 15

16 Fáze problémové výuky Funkce osvojení metod hledání řešení a jejich aplikace na problémové situace rozvíjí tvořivost, aktivitu, samostatnost a hodnocení svých výkonů získá schopnost rozlišovat hlavní problém od pseudoproblémů PŘÍKLADY : Fyzika Proč je krev červená a rostliny zelené? Chemie: Proč nehoří oxid uhličitý? Botanika: Proč mohou být parazitické rostliny nezelené? Vysvětlete příčiny změny barvy listů na podzim? Projektové vyučování 16

17 Charakteristika zakladatel John Dewey učení pro život, vychovávání manažerů a podnikatelů, osvojování metod hledání poznatků, respektování individuálních schopností žáků žáci si informace získávají sami (s využitím mezipředmětových vztahů) obohacují a konfrontují své původní zkušenosti na závěr jsou žáky prezentovány výsledky rozvíjí spolupráci i samostatnou činnost žáků, komunikativnost, vztahy POSTUP: Volba problému Diskuze s žáky Realizace projektu Prezentace výsledků projektu (konference, referáty, výstavka) Zhodnocení Funkce a postup Funkce naučí se spolupracovat, obhajovat své názory a přijímat názory druhých rozvíjí fantazii, schopnost komunikace, organizace a plánování práce, tvořivost a kritické posouzení díky integrovanosti několika předmětů si osvojuje si poznatky v související formě (ne izolovaně) 17

18 Pozitiva a negativa Pozitiva: samostatnost samostatné vyhledávání a prezentace výsledků kooperace - účast na projektu všech členů skupiny komunikace - rozdělování úkolů, diskuze, obhajování názorů interdisciplinarita - nejčastěji Ze-Bi-Ch-Fy motivace - žáky baví, zajímá je kreativita - rozmanité tvůrčí řešení zobecnění - shrnutí a zobecnění získaných poznatků Překážky (náročnost) pro učitele Pozitiva a negativa nenahrazují ostatní metody, je pomalejší a náročnější nedostatek času na realizaci ve vyučování i mimo něj náročnost přípravy projektu nechuť či nedostatek času na přípravu neodpovídající a náročné pomůcky, vybavení, materiály, zdroje informací neodpovídající schopnosti žáků pro uskutečnění PPV (nechuť, nekázeň) relativně složité hodnocení (není tak jednoznačné, jako u zkoušení) přílišné využívání však vede k oslabení pojmového učení (vyžadováno na gymnáziích a VŠ) problematická integrace některých předmětů (učitel neví co a jak integrovat) nemají materiály, učebnice, příručky 18

19 Kooperativní vyučování Charakteristika Kooperativní vyučování = založena na spolupráci žáků při dosahování cílů a řešení složitějších úkolů (není to totéž, co skupinová výuka) jedinec má prospěch ze skupiny, skupina z jedince (hodnocena skupina) výsledek patří celé skupině, čímž je potlačena soutěživost uvnitř skupiny Historie: kořeny ve starém Římě (filozof Seneca vyzdvihoval efektivnost spolupráce při vyučování) J. A. Komenský uvádí prospěšnost vyučování žáků jinými žáky Funkce: naučí se rozdělení rolí, naplánování činnosti, rozdělení úkolů, radit si, pomáhat, kontrolovat sebe sama a jeden druhého zvyšuje efektivitu učení 19

20 Tvorba spolupracujících skupin minimálně 2 členy, nejčastěji 5 až 7 (předpoklad spolupráce) Spíše heterogenní z žáků o různých schopnostech, zájmech, výkonech, 1.) velká skupina POZ - větší odvaha oponovat učiteli, více argumentů NEG- pomalejší rozhodování a rozhodování 2.) malá skupina POZ - méně pasivních jedinců, rychlejší rozhodování NEG - učitel musí sledovat více subjektů Metody, pozitiva a negativa Metody diskuze a řešení problému práce na společném produktu - výsledkem je nějaký produkt, výrobek simulace a rolové hry - vylosují si situaci, roli a tu pak hrají POZITIVA: + pracuje s individuálními zkušenostmi a prekoncepty žáků a napojuje nové + žáci jsou vedení k samostatnosti, vyhledávání, zpracování a hodnocení dat + využívá (spolu s projektem) praktických zkušeností a experimentů + značně efektivní pro slabší žáky NEGATIVA: časově náročná na přípravu i realizaci (takřka nelze využít na gymnáziích, kde je tlak na množství informací a zavedení státní maturity) 20

21 Fáze FÁZE UČITEL (kooperativní vyučování) ŽÁCI (kooperativní učení) Přípravná - vytvoření pracovních skupin - příprava vhodné pracovní atmosféry (motivace) - volba tématu a časového harmonogramu - zajistí koordinátora skupiny - upřesnit problém - plánovat vlastní činnost, analýza problému, jeho rozdělení do dílčích úkolů - dělba práce mezi členy skupiny - najít zdroje informací, zpracovat je, ověřit Realizační - práce přesunuta na žáky, ale učitel je řídí podle směru jejich práce, koordinuje, usměrňuje - prezentace každé skupiny vybarným žákem - následné dotazy žáků z jiných skupin - zapojení všech žáků skupiny Hodnotící - slovně hodnotí: a) konečnou prezentaci hodiny b) práci jednotlivých skupin c) celkový přínos pro výuku - skupiny hodnotí celoskupinové procesy - členové skupiny hodnotí jeden druhého - jednotlivci hodnotí sami sebe ve skupině - konečná prezentace, anebo výsledek je hodnocen jinou skupinou Ostatní metody 21

22 Divergentní úlohy mají více řešení, na rozdíl od konvergentních úloh, které mají pouze jedno vyžadují od žáků solidní vědomosti výchova žáků k tvořivému myšlení Například: Napište co nejvíce chemických a fyzikálních vlastností, kterými se liší organické sloučeniny od sloučenin anorganických. Ethylen je významnou surovinou v moderní organické technologií. Napište co největší počet jeho rozličných využití. Napište rovnice reakcí, kde jedním z reaktantů je HCl. Didaktické hry měly by rozvíjet aktivitu, fantazii a tvůrčí schopnosti žáků musí být pro žáky přitažlivé (děti musí mít chuť ji hrát), přirozené a spontánní prostřednictvím hry lze látku naučit, zopakovat i upevnit apatická třída může být zpočátku neochotná, je potřeba být nadšený a neústupný => nevěnujte nejmenší pozornost žákům, kteří říkají, že hrát nechtějí, nakonec je pro hru získáte Stolní hry Chemiku, nezlob se, karetní hry (pexeso, kvarteto), domino Paměťové Co vidíte? Pohybové Chemická vybíjená Hry s využitím počítače - skrývačky, křížovky, 22