Teorie n arodn ıho hospod aˇ rstv ı Studenti PF UK Vypracovan e ot azky ke zkouˇ sce 2011

Rozměr: px
Začít zobrazení ze stránky:

Download "Teorie n arodn ıho hospod aˇ rstv ı Studenti PF UK Vypracovan e ot azky ke zkouˇ sce 2011"

Transkript

1 Teorie národního hospodářství Studenti PF UK Vypracované otázky ke zkoušce 2011

2 Tento text vznikl jako příprava na ústní zkoušku z předmětu Teorie národního hospodářství, vyučovaného na právnické fakultě UK. Text vytvořili sami studenti druhého ročníku, nemusí tedy být i přes veškeré korektury zcela správný a autoři nepřebírají žádnou odpovědnost za výsledek zkoušky. Texty byly vytvořeny na wiki studentů PF UK Soubor vygenerován: , 03:49 ii

3 Obsah A Předmět a metody národohospodářské teorie 1 A.71 Předmět národohospodářské teorie a její základní kategorie Předmět Základní ekonomický problém Definice národohospodářské teorie = ekonomie: Ekonomie x ekonomika Kategorie národohospodářské teorie A.30 Hlavní historické a současné směry ekonomického myšlení Merkantilismus Fyziokraté Klasická politická ekonomie Marxismus Německá historická (ekonomická) škola Marginální revoluce Neoklasická ekonomická škola Neoklasická ekonomická škola Keynesiánství Chicagská škola Monetarismus Institucionalismus Hlavní názorové proudy soudobé ekonomie B Základní ekonomické pojmy a principy 8 B.98 Základní ekonomické principy a modely, metodické chyby ekonomického uvažování Základní ekonomické principy Přínosy a náklady Porovnání na základě peněžních hodnot Racionalita a vlastní zájem Náklady alternativ a utopené náklady Uvažování v mezních (marginálních) veličinách Ekonomická efektivnost Ekonomická rovnost Ekonomické modely Metodické chyby ekonomického uvažování B.54 Náklady alternativ a utopené náklady, ilustrujte na příkladech Náklady alternativ Utopené náklady B.97 Základní ekonomické otázky, typy a odlišnosti ekonomických systémů Základní ekonomické otázky Typy a odlišnosti ekonomických systémů B.17 Ekonomická efektivnost, Paterovo a Kaldor-Hicksovo kritérium efektivnosti Ekonomická efektivnost Paretova a Kaldor-Hicksova efektivnost Ukazatelé ekonomické efektivnosti Efektivita a rovnost B.85 Trhy výrobních faktorů, jejich úloha, specifika a regulace (Nájemní) trhy výrobních faktorů Výrobní faktory Národní důchod B.89 Typy ekonomických subjektů, jejich postavení a úloha v národním hospodářství B.49 Model ekonomického koloběhu Rovnováha v modelu ekonomického koloběhu Zahrnutí cen do modelu ekonomického koloběhu Ekonomická nerovnováha B.55 Národohospodářské agregáty a jejich význam HDP Inflace iii

4 OBSAH OBSAH Nezaměstnanost Platební bilance B.46 Metody měření HDP Metoda výrobní Metoda důchodová Metoda výdajová C Tržní systém a státní ekonomická regulace 24 C.82 Trh a tržní sytém, typy trhů Trh v užším pojetí Trh v širším pojetí Tržní systém C.87 Tržní cena a její funkce Cena Tržní rovnováha Funkce ceny C.7 Cenová a necenová konkurence, principy marketingu Marketing a jeho cíle Konkurence a její typy Marketing a jeho definice C.31 Hospodářská politika, její cíle, druhy a účinnost, magický čtyřúhelník Hospodářská politika Základní hospodářské cíle Hospodářskopolitické nástroje Druhy hospodářské politiky Účinnost hospodářské politiky C.88 Tržní selhání, jeho druhy a příčiny, ilustrujte na příkladech Nedokonalá konkurence Externality Veřejné statky a neúplné trhy Asymetrické informace C.90 Veřejná a soukromá řešení tržních selhání Veřejná řešení tržních selhání Soukromá řešení tržních selhání C.75 Státní regulace trhů, ceny ve smíšené ekonomice Regulace trhů Ceny ve smíšené ekonomice C.73 Selhání vlády a jeho příčiny Důvody vládního selhání D Poptávka, nabídka a tržní cena 40 D.100Zákon poptávky, zákon nabídky, zákon poptávky a nabídky, zákon jedné ceny Zákon poptávky Zákon nabídky Zákon poptávky a nabídky Zákon jedné ceny D.8 Cenová, důchodová a křížová elasticita poptávky Pružnost poptávky Cenová elasticita poptávky Pružnost poptávky a celkové spotřebitelské výdaje Poptávka v krátkém a dlouhém období Poptávka na jednotlivém trhu a poptávka po zboží jednoho prodávajícího Křížová pružnost poptávky Důchodová pružnost poptávky D.70 Přebytek výrobce a spotřebitele, efektivita tržní rovnováhy Přebytek spotřebitele Přebytek výrobce Celkový přebytek Tržní rovnováha Efektivita tržní rovnováhy D.77 Státní zásahy do cen, jejich příčiny, důsledky a efektivita Přímé státní regulace Nepřímé státní regulace Příčiny Důsledky Efektivita iv

5 OBSAH OBSAH E Rozhodování, ekonomika a správa firem 50 E.9 Cíle, náklady, příjmy a zisk firmy Cíle Náklady Zisk Příjmy E.35 Implicitní a explicitní náklady firmy, ekonomický a účetní zisk Implicitní a explicitní náklady firmy Ekonomický a účetní zisk E.61 Normální zisk firmy, ekonomická renta a její dobývání Firma Explicitní náklady a implicitní náklady Ekonomický a účetní zisk Normální zisk Ekonomická renta E.53 Náklady a nákladové křivky firmy, analýza firemních nákladů Celkové náklady dělíme na Průměrné celkové náklady Mezní náklady firmy Produkční funkce firmy Mezní produkt práce/mezní produkt kapitálu Průběh nákladových křivek E.44 Marginální náklady a jejich význam Stav firemní rovnováhy Význam marginálních nákladů Rozhodování o zastavení činnosti Uzavření vs. ukončení činnosti E.99 Zákon klesajícího mezního produktu, princip úspor z rozsahu Princip úspor z rozsahu E.25 Financování firmy, finanční ukazatele a jejich funkce při řízení firmy Finanční zdroje firmy Cíle financování Krátkodobé a dlouhodobé financování Základní principy finančního řízení firmy Finanční ukazatele E.96 Význam a struktura rozvahy firmy Struktura rozvahy Majetková struktura podniku - aktiva Kapitálová struktura podniku - pasiva E.21 Ekonomický pohled na vybrané právní formy podniků, jejich výhody a nevýhody Specifické firmy E.18 Ekonomické aspekty správy korporací Správa korporace Corporate governance Vnitřní a vnější model corporate governance Vnější model Vnitřní model Problém pán a správce F Struktura trhu, typy konkurence a konkurenční politika 71 F.78 Struktura trhu a tržní síla, relevantní trh Struktury trhu Tržní síla Relevantní trh F.15 Efektivnost dokonalé konkurence F.83 Trh dokonalé konkurence a postavení firmy na tomto trhu Efektivnost dokonalé konkurence Dokonalá konkurence a reálné trhy Reálně existující případ dokonalé konkurence F.58 Nedokonalá konkurence, příčiny vzniku a hlavní typy, ztráta blahobytu v podmínkách nedokonalé konkurence Konkurence Omezení konkurence Dokonalá konkurence Nedokonalá konkurence Důsledky nedokonalé konkurence Typy nedokonalé konkurence Konkurenční, prokonkurenční či protitrustová politika F.33 Chování firem v podmínkách dokonalé a monopolistické konkurence v

6 OBSAH OBSAH Konkurence Dokonalá konkurence (na nabídkové straně trhu) Nedokonalá konkurence.. 79 Monopolistická konkurence F.34 Chování firem v podmínkách oligopolu a monopolu Oligopol Monopol F.42 Konkurenční politika, antimonopolní zákonodárství, regulace přirozených monopolů Konkurenční politika Protimonopolní zákonodárství Regulace přirozených monopolů Ochrana hospodářské soutěže v EU a ČR G Kapitál a kapitálové trhy 86 G.40 Kapitál, jeho vznik, formy a funkce Co je to kapitál Vznik kapitálu Formy kapitálu Kapitálový trh G.37 Instituce kapitálového trhu a jejich význam Instituce kapitálového trhu Instituce spojené s trhy cenných papírů Instituce finančního zprostředkování Stádní chování investorů G.52 Nabídka, poptávka a rovnováha na trhu kapitálu Nabídka na kapitálovém trhu G.3 Aktiva, jejich druhy a vlastnosti, stanovení ceny aktiv Aktiva Druhy a vlastnosti Výnosy, ceny, rizika aktiv Míra výnosu aktiva P/E (Price/Earnings ratio) Tržní cena aktiv Neriziková aktiva Investiční riziko Postupy investování G.39 Investování a spekulace, vznik a důsledky investičních bublin Některé relevantní pojmy Investování prostředků na kapitálových trzích Investiční bublina G.79 Subjekty kapitálového trhu G.67 Primární a sekundární kapitálové trhy a jejich význam Vznik kapitálu Trh kapitálu Primární a sekundární trh Primární kapitálový trh Sekundární kapitálový trh H Trh práce, zaměstnanost a rozdělení příjmů 99 H.65 Poptávka a nabídka na trhu práce, vliv substitučního a důchodového efektu na nabídku práce Nabídka práce Poptávka práce Trh práce H.84 Trh práce (poptávka, nabídka a rovnováha) Poptávka po práci a nabídka práce Rovnováha na trhu práce Grafy H.86 Tržní a netržní faktory determinace mezd, mzdová strnulost, jej příčiny a důsledky Specifické faktory determinace mezd Mzdová strnulost H.59 Nezaměstnanost, příčiny, druhy a měření, vztah nezaměstnanosti a inflace Dělení nezaměstnanosti H.72 Rozdělení důchodů, nerovnosti v důchodech, přerozdělovací procesy a jejích nástroje Rozdělení mezd a příjmů Sledování mzdové (příjmové) nerovnosti Přerozdělování příjmů a jeho nástroje vi

7 OBSAH OBSAH I Peníze a měnová politika 109 I.63 Peníze, jejich funkce a formy, úloha zlata v dějinách Peníze Funkce peněz Formy peněz Úloha zlata v dějinách I.94 Vymezení peněz, peněžní zásoba a peněžní agregáty Vymezení peněz Peněžní zásoba a peněžní agregáty I.41 Komoditní peníze, zlatý standard, peníze s nuceným oběhem Komoditní peníze Zlatý standard Nucený oběh I.51 Nabídka a poptávka na trhu peněz, cena peněz, výnosová křivka Nabídka po penězích Poptávka po penězích Faktory ovlivňující poptávku po penězích Poptávka po penězích a úroková míra I.5 Bankovní systém, tvorba peněz a peněžní multiplikátor Peněžní multiplikátor I.50 Monetární politika a její nástroje Cíle MP Cílování inflace 115 Nástroje MP Omezení regulace peněžní zásoby Nezávislost centrální banky Funkce bankovního systému I.56 Nástroje expanzívní fiskální a monetární politiky, jejich význam a účinnost Expanzívní monetární politika Expanzívní nástroje monetární politiky Expanzivní fiskální politika I.57 Nástroje restriktivní měnové a rozpočtové politiky, jejich význam a účinnost Restriktivní monetární politika Restriktivní nástroje monetární politiky Restriktivní fiskální politika I.6 Bezprostřední a konečné cíle měnové politiky, cílování inflace Bezprostřední cíle měnové politiky Konečné cíle měnové politiky Cílování inflace I.43 Kvantitativní teorie peněz a cen, Fisherova rovnost Fisherova rovnost 120 Z historie I.62 Omezení měnové a fiskální politiky Měnová politika Rozpočtová politika I.45 Měnová báze a tvorba peněz, peníze jako dluh Měnová báze 123 Tvorba peněz Peníze jako dluh I.14 Diskontní, lombardní a repo sazba jako měnové nástroje Úrokové sazby České národní banky I.29 Funkce a nástroje centrální banky Centrální banka Funkce centrální banky Nástroje centrální banky Nezávislost Česká národní banka I.60 Nezávislost a odpovědnost centrální banky Nezávislost centrální banky Odpovědnost centrální banky I.36 Inflace a její měření, druhy, příčiny a důsledky inflace, inflační daň Metody výpočtu Využití ukazatelů inflace Závažnost inflace 131 Příčiny inflace Dopady inflace Protiinflační politika vii

8 OBSAH OBSAH Inflační daň I.12 Deflace, její příčiny a důsledky, past likvidity a kvantitativní uvolňování Deflace Past likvidity Kvantitativní uvolňování J Hospodářský růst 134 J.80 Teorie hospodářského růstu Hospodářský růst a jeho zdroje Příčiny hospodářského růstu Produktivita a její faktory Růstová politika Politika nabídkové stránky ekonomiky Výhody a nevýhody hospodářského růstu J.69 Produktivita práce a kapitálu a jejich faktory, politika nabídkové strany Produktivita Produktivita práce Produktivita kapitálu Politika nabídkové stránky ekonomiky J.22 Ekonomický růst a rozvoj, zdroje a typy růstu, růstová politika Zdroje (typy) ekonomického růstu Růstová politika Důsledky hospodářského růstu K Hospodářský cyklus a stabilizační politika 142 K.32 Hospodářský cyklus, jeho příčiny a fáze Fáze Typy hospodářských cyklů podle délky Příčiny hospodářského cyklu Pojmy K.66 Poptávkové a nabídkové šoky, jejich vliv na recesi Model souhrnné poptávky a nabídky Model souhrnné poptávky Průběh souhrnné nabídky K.38 Investiční akcelerátor a multiplikátor a jejich význam pro průběh hospodářského cyklu Vývoj spotřebních a investičních výdajů Investiční akcelerátor a multiplikátor K.26 Finanční a měnová krize, možné příčiny a důsledky Druhy finanční krize Finanční krize Bankovní panika Měnová krize K.10 Cíle, principy a nástroje stabilizační politiky Ovlivňování agregátní poptávky Koordinace monetární a fiskální politiky Problémy fiskální politiky Problémy monetární politiky K.2 Agregátní poptávka a nabídka, potenciální a reálný produkt Agregátní poptávka Agregátní nabídka Potenciální HDP Reálný HDP Ekonomická rovnováha a ekonomické výkyvy K.4 Automatické stabilizátory a jejich funkce, vysvětlete na příkladu Jednorázová záměrná opatření (diskrétní) a vestavěné (automatické) stabilizátory Vztah požadavku na vyrovnaný státní rozpočet a automatických stabilizátorů K.27 Fiskální multiplikátory, efekt vytěsňování Expanzivní fiskální politika Fiskální multiplikátor Efekt vytěsňování Celkový účinek fiskální expanze K.20 Ekonomické multiplikátory a jejich význam (Keynesův multiplikátor, peněžní multiplikátor, fiskální multiplikátor) Příklady multiplikátoru Keynesův multiplikátor Peněžní multiplikátor Fiskální multiplikátor viii

9 OBSAH OBSAH K.28 Fiskální politika, její cíle a nástroje Fiskální politika L Státní rozpočet a daňový systém 164 L.93 Veřejné finance, jejich funkce a složky, státní rozpočet a jeho deficity Veřejné finance Rozpočtová soustava L.76 Státní rozpočet, základní struktura jeho příjmové a výdajové stránky Příjmy státního rozpočtu Výdaje státního rozpočtu Typy rozpočtu L.11 Daně, jejich druhy a ekonomické vlastnosti, daňová politika Principy daňového systému L.16 Efektivnost zdanění, daňové břemeno a náklady mrtvé váhy, Lafferova křivka Efektivnost zdanění Dopad daní Náklady mrtvé váhy Lafferova křivka L.23 Euro a Maastrichtská kritéria, Pakt stability a růstu Euro - bleskový úvod Historie eura Maastrichtská kritéria Pakt stability a růstu Aktuality o euru M Mezinárodní ekonomické vztahy 175 M.1 Absolutní a komparativní výhody v mezinárodním obchodě, vysvětlete na příkladu Příčiny Absolutní výhoda Komparativní výhoda M.48Mezinárodní měnové vztahy, devizové trhy, optimální měnové zóny Devizové trhy a měnové kurzy Mezinárodní měnový fond a brettonwoodský systém Optimální měnové zóny Mezinárodní obchod M.64Platební a obchodní bilance, jejich struktura a význam Platební bilance Obchodní bilance M.13Devizové režimy a jejich národohospodářské důsledky Fixní (pevný) směnný kurz Flexibilní (plovoucí) kurzy Brettonwoodský měnový systém Kurz dvoustranný a vícestranný, nominální a reálný Devizové režimy a hospodářská politika M.47Mezinárodní ekonomická integrace a její formy, globalizace ekonomiky Hlavní cíle mezinárodní ekonomické integrace: Stupně integrace Mezinárodní organizace Ekonomická globalizace M.95 Vývoj evropské ekonomické integrace, jednotný vnitřní trh, hospodářská a měnová unie EU Evropské společenství uhlí a oceli (ESUO) Evropské společenství pro atomovou energii a Evropské hospodářské společenství Evropská společenství EU a nové členské státy Jednotný vnitřní trh Hospodářská a měnová unie (HMU) Konvergenční kritéria, Pakt stability a růstu, Euroskupina N Základy ekonomie veřejného sektoru 194 N.24 Externality, jejich příčiny, důsledky a řešení Negativní externality Pozitivní externality Řešení N.81 Transakční náklady a Coaseův teorém Ronald Harry Coase Transakční náklady ix

10 OBSAH OBSAH Coaseho teorém N.92 Veřejné a částečně veřejné statky, společné zdroje Statky čistě a částečné veřejné Společné zdroje a veřejně poskytované soukromé statky Veřejné a soukromé poskytování statků N.74 Soukromé a veřejné statky, veřejné poskytování statků Soukromé statky Veřejné statky Statky částečně veřejné Společné zdroje Veřejně poskytované soukromé statky N.68 Principy ekonomické teorie veřejné volby Problémy veřejné volby Racionální neznalost Zájmové skupiny N.91 Veřejná produkce statků, její příčiny a důsledky Příčiny veřejné produkce Problémy veřejné produkce Soukromá výroba veřejných statků N.19 Ekonomické chování byrokracie Ekonomické charakteristiky úřadu Motivace byrokracie Příčiny růstu úřadů Seznam otázek 209 x

11 A Předmět a metody národohospodářské teorie A.71. Předmět národohospodářské teorie a její základní kategorie Předmět zkoumání tvorby (výroby), rozdělování, směny a spotřeby materiálního bohatství tzn. základní ekonomické činnosti zabývání se způsobem, jakým si lidé vydělávají na živobytí zásadním v ekonomickém uvažování a jejích východiscích je protiklad mezi omezeností hospodářských zdrojů a neomezeností lidských potřeb a přání omezená možnost získat předměty k uspokojení potřeb je dána omezeností/vzácností ekonomických zdrojů (=výrobních faktorů) potřebných k jejich výrobě výrobní faktory - přírodní zdroje, lidské zdroje, kapitál a podnikání viz B.85 Základní ekonomický problém vyplývá z omezenosti ekonomických zdrojů, jakým způsobem by se mělo využít vzácných výrobních faktorů tak, aby se dosáhlo nejvyššího uspokojení svých potřeb. 3 základní ekonomické otázky 1. Jaké druhy statků a v jakém množství by mělo hospodářství produkovat? Souvisí s omezeností zdrojů. Nutná je schopnost ohodnotit jednotlivé druhy zboží a služeb s ohledem na uspokojení potřeb = na jejich užitek. Je třeba uvážit, které zboží/služby je třeba vyrobit hned, které lze odložit a kterých se lze vzdát zcela. Provedení volby je složité zejména v chudých zemích, kde většina pracovní síly je zaměstnána výrobou statků nezbytných pro fyzické přežití. 2. Jakým způsobem, jak a kde by měly být jednotlivé statky vyráběny? K výrobě statků lze zpravidla použít různých metod; součástí otázky může být i to, kdy má být statek vyroben, nebot jejich potřeba může záviset např. na ročním období. 3. Jak by vyrobené statky měly být rozděleny mezi jednotlivé členy společnosti? Každá společnost si musí vytvořit určitá pravidla, jak si její členové produkci podělí. Definice národohospodářské teorie = ekonomie: společenská věda popisující a zkoumající jak společnosti a jejich jednotlivé hospodářské jednotky (subjekty) základní ekonomický problém řeší, tj. jak ve snaze o maximální uspokojení svých potřeb volí mezi různými možnostmi využití omezených zdrojů předmětem je proces rozdělování (alokace) vzácných zdrojů mezi jejich různá možná využití Ekonomie x ekonomika Ekonomie - věda o rozhodování ekonom.subjektů včetně jeho důsledků

12 A.30. HLAVNÍ HISTORICKÉ A SOUČASNÉ SMĚRY EKONOMICKÉHO MYŠLENÍ A Ekonomika - hospodářství, slouží jako označení pro hospodaření určitého subjektu (podnik, země národní ekonomika, celého světa světová/globální ekonomika) Dělí se na sektory, jejichž role i podíly na celkovém hospodářství se postupně vyvíjejí. Moderní ekonomiky se dělí zpravidla na 4 sektory: Primární ekonomický sektor zemědělství, dobývání nerostných surovin Sekundární sektor zpracovatelská odvětví transformující suroviny podoby výrobků, tj. průmysl Terciární služby Kvartérní věda, výzkum i vzdělávání Kategorie národohospodářské teorie 1. Mikroekonomie a makroekonomie Mikroekonomie Zabývá se analýzou chování či rozhodování základních ekonomických subjektů, jednotlivců a firem, a jejich vzájemnými vztahy. K těmto interakcím dochází na jednotlivých trzích Otázky, které zkoumá: tvorba a vývoj cen jednotlivých statků; sledování faktorů, které ovlivňují zájem či ochotu subjektů tyto statky nabízet a poptávat; vliv státní regulace, zákonných předpisů, na chování ekonom.subjektů a fungování trhů Makroekonomie Sleduje chování a výsledky fungování národního hospodářství jako celku. Na ekonomiku nahlíží jako na souhrn mnoha firem a domácností působících v mnoha odvětvích či na mnoha trzích. Zabývá se faktory, které podmiňují vývoj národní i globální ekonomiky, vývoj celkového množství vyrobené produkce či celkových příjmů (důchodů), jež hospodářství vytváří, vývoj průměrné cenové hladiny a zaměstnanosti. Dále zkoumá, jak na tento ekonomický vývoj působí celkové množství peněz v oběhu, jak jej ovlivňuje daňová a výdajová politika vlád, mezinárodní ekonomické vztahy, měnové kurzy apod. 2. Pozitivní a normativní ekonomie Pozitivní ekonomie Zabývá se světem, tak jak je ; výroky či konstatování spadající do této oblasti zahrnují hospodářské principy, které se snaží popsat a vysvětlit zákonitosti rozhodování ekonom.subjektů nebo trvalé vztahy mezi ekonom.jevy. To slouží k vysvětlení ekonom.jevů i k jejich predikci. Normativní ekonomie Zabývá se světem, jaký by měl být ; výroky mají povahu doporučení, jak by subjekty měly v určité situaci postupovat či rozhodovat; doporučení se opírají o ověřené principy a modely pozitivní ekonomie, často však i o osobní názory, hodnotové soudy, zájmy nebo politická stanoviska. Urban, Jan: Teorie národního hospodářství, 3.vydání (ve 2., doplněném vydání viz stránky 12-13, 30-32, 54-56) 5 6 A.30. Hlavní historické a současné směry ekonomického myšlení Merkantilismus st. ( zlatý věk merkantilních učení) 1. myšlenkový koncept při vzniku tržního mechanismu - soustava doporučení praktické politice státy by se měly chovat jako obchodníci soupeřící o zisk vládní podpora zákonů udržující pracovní a další náklady na nízké úrovni proexportní politika - podpora vývozu, omezení dovozu - důraz na zahraniční obchod snaha o příznivé obchodní bilance - dovoz vývoz přebytek představuje zisk růst zásob zlata a stříbra ukazatel státního/národního bohatství snahy získat kolonie levná práce a suroviny + současně vývozní trh př. VB - navigační zákony v am. koloniích zboží je pouze prostředkem k bohatství podpora průmyslového rozvoje - manufaktury vznik velkých akciových společností Východoindická společnost Jean B. Colbert, Jean Bodin Francie - do pol. 18. st. státně dirigistická politika poté zvrat novomerkantilisté - dnes: země by měly podporovat příznivou obchodní bilanci + omezovat dovoz 7 2

13 A.30. HLAVNÍ HISTORICKÉ A SOUČASNÉ SMĚRY EKONOMICKÉHO MYŠLENÍ A Fyziokraté francouzští ekonomové 18.st. vliv vzniku přirozenoprávní koncepce skutečným zdrojem bohatství jsou zemědělské výrobky a další přír. zdroje proti vládním snahám podporovat příznivou obchodní bilanci nová hodnota vzniká pomocí lidské práce v přírodě - pracovní teorie hodnoty (pouze v přírodě, v zemědělství) skutečné bohatství pocházelo z půdy nejrozumnější - nechat přírodu jít svou cestou politika laissez faire - politika čistého liberalismu Francois Quesnay - lékař, popsal krevní oběh - přirovnává ekonomii vymezil ekonomické subjekty, načrtl základní ekonomické vztahy načrtl 1. ekonomický koloběh dílo: Ekonomická tabulka Klasická politická ekonomie teoretická, nejvšeobecnější ekonomická věda předchůdci - John Locke, David Hume kvantitativní teorie peněz kritika merkantilního ztotožnění peněz a bohatství snaha o centrální řízení ekonomiky - strach z nekoordinovaného chaosu - vliv situace Šp. - vydrancování stř. a již. Am. hyperinflace Adam Smith - skotský filozof, sociolog, ekonom, právník Pojednání o původu a podstatě bohatství národů firmy a domácnosti se na konkurenčních trzích chovají, jako by byly vedeny neviditelnou rukou vedoucí je k maximalizaci blahobytu společnosti jako celku kritik merkantilismu zakladatel soudobé moderní ekonomie - ekonomie jako vědy systém člení na výrobu, směnu, rozdělování a spotřebu důraz na akumulaci kapitálu význam specializace a s ní spojené dělby práce zvyšuje produktivitu ekonomika by fungovala nejlépe, kdyby byla ponechána sobě samotné, tj. bez státní regulace působení neviditelné ruky trhu - dnes = nabídka + poptávka osoby nevědomky přispívají sledováním svého zájmu cíli, který je v zájmu společnosti jako celku politika laissez faire - možnost dána podnikům fungovat bez zásahů státní regulace Jean B. Say Sayův zákon trhů výroba si vytváří svou vlastní poptávku - lidé vyrábějí a prodávají zboží a služby proto, aby si koupili věci, kt. chtějí jsou-li prodávány pouze ty zboží a služby, po nichž je skutečně poptávka a je-li příjem získaný z prodeje použit k nákupu věcí, které lidé chtějí - nabídka si vytváří poptávku nemůže nastat nadprodukce a dlouhodobá nezaměstnanost (dočasná ano) vícefaktorová nákladová teorie - hodnota se tvoří kombinací více výrobních faktorů nadhodnota vytvářena pomocí lidské práce + půdy, kapitálu a podnikatelství dílo - Pojednání o politické ekonomii David Ricardo dílo - Principy politické ekonomie a zdanění zejména mezinárodní ekonomie poukazuje na výhody volného obchodu mezinárodní ekonomické uspořádání, při němž jsou cla a další bariéry mezinárodního pohybu zboží či služeb do značné míry odstraněny koncepce - princip komparativních výhod jedna země může se ziskem dovážet urč. zboží do země jiné, i když by byla schopna toto zboží vyrábět laciněji než exportér - př. VB - Portugalsko - víno a látky Portugalsku se vyplatí specializovat se spíše na výrobu vína a importovat angl. látky, přestože je Portugalsko schopno vyrábět obojí efektivněji než VB - ta tedy vyrábí látky, sice ne tak efektivně jako Portugalsko, ale na druhou stranu si za ni vyžádá víno, které nevyrábí tak efektivně člen brit. parlamentu - přesvědčoval, aby VB upustila od tradiční politiky ochodního ochranářství léta 19. st. - VB přijala politiku volného obchodu a stává se nejbohatší průmyslovou ekonomikou světa 8 9 3

14 A.30. HLAVNÍ HISTORICKÉ A SOUČASNÉ SMĚRY EKONOMICKÉHO MYŠLENÍ A Marxismus Karl Marx převzal pracovní teorii, dopracoval ji, změnil teorii nadhodnoty ekonomická interpretace historie historický vývoj je determinován výlučně ekonomickými silami historie je především posloupností bojů mezi ekonomickými třídami např. ve starém Římě - boj aristokracie se zemědělci a městskými řemeslníky, ve středověku - boje mezi cechy, obchodníky a šlechtou, VFR - obchodní třída a zemědělská aristokracie vykořist ování práce zboží a služby mají svou hodnotu v důsledku práce vložené dělníkem dělníci placeni pouze pro přežití, zbytek si přivlastňuje vlastník továrny - kapitalista zisky představují nadhodnotu - ta by měla patřit těm, kteří ji vytvořili nevyhnutelnost zániku kapitalismu kapitalistický systém vede k tomu, že bohatí se stávají bohatšími a chudí chudšími výstřelky systému povedou k závěrečnému třídnímu boji - dělníci svrhnou kapitalisty, kteří je vykořist ují v novém řádu nebude třídní boj nutný a stát prostě zmizí každý pracovník bude pracovat dle svých schopností a bude odměňován dle svých potřeb soukromé vlastnictví bude nahrazeno společným odstraní nerovnosti v rozdělení bohatství uznává pouze státní vlastnictví, chce rušit trhy centrálně plánované hospodářství většina dnešních ekonomů s Marxem nesouhlasí, historii nelze vysvětlit jen na ekonomických pojmech, práce není jediným zdrojem hodnoty, chudí se nestávají chudšími 10 Německá historická (ekonomická) škola pol. 19. st. v zásadě odmítá liberalismus - ten je vhodný jen pro nejrozvinutější země - např. VB - v Německu jiné podmínky v Něm. - věda o národním hospodářství uznávají soukr. vlastnictví, podnikatelství musí vítězit zájem celku - snaha o co největší prospěch - blaho národů uznává princip dočasného protekcionismu Marginální revoluce Neoklasická ekonomická škola vyšla 2 důležitá díla Teorie politické ekonomie - William St. Jevons Zásady národohospodářské teorie - Carl Menger teorie marginální mezní užitečnosti hodnotu chápe jako subjektivní posudek spotřebitele (ne objektivní jako u klasiků) hodnota není dána celkovou užitečností, ale mezní užitečností = ne celkové uspokojení, ale přírůstek uspokojení při spotřebě poslední, dodatečné jednotky zboží marginální analýza = porovnávání mezních ekon. veličin Neoklasická ekonomická škola až do 30. let 20. st. převažuje soustředí se na mikroekonomii předpokladem jsou podmínky dokonalé konkurence hodnota chápána jako výsledek vzájemného působení 2 sil - nabídky a poptávky ekonomická rovnováha 1. Rakouská subjektivně-psychologická škola Carl Menger teorie mezní užitečnosti

15 A.30. HLAVNÍ HISTORICKÉ A SOUČASNÉ SMĚRY EKONOMICKÉHO MYŠLENÍ A Eugen v. Böhm-Bawerk teorie kapitálu a úroku - 1. objasnění podstaty kapitálu 2. Lausanneská (švýcarská) škola využití matematickéhjo řešení při otázce rovnováhy starší přístup k rovnováze - všeobecná rovnováha trhu Leon M.E. Walras systém všeobecné rovnováhy = situace, kdy jsou všechny dílčí trhy v rovnováze soustava čistících cen - čistí trhy od převisu poptávky a nabídky Vilfredo Pareto přispěl k přeměně teorie mezní užitečnosti k teorii poptávky 3. Švédská škola - Marginalisté 4. Cambridgeská škola angloamerická větev Willian St. Jevons Teorie politické ekonomie Alfred Marshall Principy ekonomie syntéza neoklasické teorie - uspořádal teorie klasických ekonomů metoda dílčí rovnováhy Marshallovy nůžky rozlišení nabídky a poptávky v krátkém a dlouhém období podobně jako ostří nůžek nemůže nabídka a poptávka fungovat jedna bez druhé v krátkém období je nabídka zboží a služeb víceméně daná a neměnná, rozhodující význam má poptávka v dlouhém období platí opak - nabídková strana trhu se pro stanovení ceny stává rozhodující John. B. Clark teorie mezní produktivity Keynesiánství po velké hospodářské krizi ve 30. letech 20. st. - velká nezaměstnanost John M. Keynes 14 Obecná teorie zaměstnanosti, úroku a peněz pokus objasnit příčiny Velké deprese + obecně vysvětlit výkyvy ekon. aktivity ukázal, že je možné, aby souhrnná nabídka a poptávka byly v rovnováze v bodě, který se nachází pod úrovní plné zaměstnanosti a přirozeného produktu pokud nezasáhne vláda a nezvýší souhrnnou poptávku, nezaměstnanost může přetrvávat velmi dlouho k recesím může docházet kvůli nedostatečné poptávce po zboží a službách podpora hospodářskopolitických opatření vedoucí ke zvýšení agregátní poptávky teorie efektivní poptávky - zpochybnil Sayův zákon - pokles spotřeby vyvolá snížení důchodů výrobců spotř. zboží, čímž vyvolá snížení úspor paradox spořivosti - budete-li spořivější, zvýší se vaše úspory, ovšem pouze, jestliže ostatní lidé spořivější nebudou stát může vydávat peníze na veřejné práce stát by měl opustit politiku laissez faire a pokusit se stabilizovat ekonomiku nesouhlasí s tím, že kdo spoří, prospívá ekonomice pomocí fiskální politiky vtahuje stát jako další ekon. subjekt do reálných ekon. procesů - nejen noční hlídač úlohy státu - je-li ekonomika v krizi, nastoupí stát, aby vybudil agregátní koupěschopnou poptávku - všechny možné a schopné koupě v nár. hospodářství když je ekonomika v poklesu, není investiční optimismus - musí přijít vnější hybatel - stát - zaměstná lidi, i když je nepotřebuje, vybudí investice - po oživení se stát stáhne, aby nepotlačoval soukr. investice roste-li ekonomika, má stát nechat být odmítá ekon. liberalismus a kvantitativní teorii peněz teoreticky dále rozvíjeno, politické zásahy do ekonomiky posvěceny - až zneužito léta - zestátňování hospodářská a měnová krize 5

16 A.30. HLAVNÍ HISTORICKÉ A SOUČASNÉ SMĚRY EKONOMICKÉHO MYŠLENÍ A Chicagská škola vzniká na chicagské univerzitě v 50. letech Frank Knight obhájce systému svobodného podnikání a politiky laissez faire o zboží a službách, kt. budou nabízeny k prodeji by měla rozhodovat poptávka spotřebitelů každá spotřeba kromě zákl. životních potřeb je demonstrativní obhajuje zisky jako hybnou sílu, na níž je založeno podnikání - zisky jsou odměnou za to, že firma přijímá nejistotu trhu rozlišuje riziko (lze předvídat a pojistit se proti němu) a nejistotu (nelze předvídat) dílo: Riziko, nejistota a zisk Monetarismus ekonomická teorie, kt. považuje peníze za ústřední kategorii makroekonomické teorie i hospodářské politiky - množství peněz v oběhu je rozhodující stojí proti keynesiánství nabídka peněz a její změny jsou nejdůležitějším faktorem ovlivňujícím nominální HDP a hladinu cen důraz na úlohu tržních sil a omezení státních zásahů do jejich působení Milton Friedman peníze jsou klíčovým prvkem v ekonomice prudké zvýšení množství peněz vyvolává inflaci, prudké snížení depresi projev za Reaganovy vlády v USA, ve VB v době vlády M. Thatcherové vychází z kvantitativní teorie peněz peněžní politika se má týkat hlavně regulace množství peněz v oběhu samotná emise peněz nemůže dlouhodobě urychlit reálný ekonom. růst odmítá příležitostné zásahy v podobě dolad ování ekon. vývoje pro stanovení fixního tempa růstu peněžní nabídky bez ohledu na ekon. podmínky Institucionalismus vznik ve 20.st. v USA základ hospodářského vývoje spatřuje v tzv. institutech = např. soukromé vlastnictví, peníze, zisk, úvěr, ale i tradice, zvyky spojení ekonomie a dalších společenských věd snaha přiblížit teoretickou ekonomii skutečnosti Thorstein Veblen - zakladatel Teorie záhalčivé třídy zpochybnil někt. charakteristiky tržní ekonomiky spotřebitel není v tržní ekonomice král, který požaduje a dostává nejlepší zboží a služby za nejnižší možné ceny spotřebitel vystaven soc. a psychol. tlakům nerozumná rozhodnutí př. tendence k demonstrativní spotřebě - kupujeme, abychom učinili dojem - vyšší cena nás neodrazuje, spíše naopak tzv. Veblenovy statky snaha dosahovat zisků vede podniky často k nevybíravému tržnímu chování vedou k neschopnosti ekonomiky dosáhnout svého výrob. potenciálu John R. Commons, Wesley C. Mitschell, John K. Galbright Hlavní názorové proudy soudobé ekonomie netvoří jednolitý názorový celek k základním názorovým proudům patří 1. klasická ekonomická teorie vychází z A. Smithe

17 A.30. HLAVNÍ HISTORICKÉ A SOUČASNÉ SMĚRY EKONOMICKÉHO MYŠLENÍ A představa samoregulujícího se trhu jednotlivci, resp. firmy sledují svůj vlastní prospěch, přitom díky neviditelné ruce trhu uspokojují zájmy spotřebitelů tržní systém zajišt uje dělbu práce i efektivní vynakládání zdrojů zásada laissez faire neoklasičtí ekonomové - navazující na klas. školu od konce 19. st. vytvořili řadu standardních analytických nástrojů ekonomie 2. neokonzervatismus vytvořena v 2.pol. 20. st. jako pokračovatel neoklasické ekonomie k jejím hlavním podobám patří: monetaristická teorie ekonomie strany nabídky (A. Laffer)- důraz na význam ekon. motivací a omezení stát. regulace zvyšující náklady firem liberální pohled na ekon. realitu úkolem vlád a CB by mělo být vytváření obecných pravidel fungování ekonomiky - stabilní právní rámec, stálé tempo růstu, množství peněz apod. 3. keynesiánská ekonomie základy ce 30. letech angl. ekonom - J.M. Keynes intervencionistický přístup k ekonomice poptávkové omezení ekonomiky požadavek rozpočtové politiky původí keynesiánství modifikováno prvky neoklasické ekonomie - větší pozornost straně nabídky (zejm. trh práce) + monetární politice neokeynesiánství doplňuje klasickou keynesiánskou teorii někt. mikroekonom. prvky odlišné názory především v představách o roli hospodářské politiky při stabilizaci agregátní poptávky Teorie národního hospodářství, Urban J., 3. doplněné a rozšířené vydání, 2011; Malá encyklopedie moderní ekonomie, Svojka M., Konečný B., Praha 1999; semináře doc. Bažantové seminář LS včetně přiloženého přehledu Etapy vývoje ekonomie 7

18 B Základní ekonomické pojmy a principy B.98. Základní ekonomické principy a modely, metodické chyby ekonomického uvažování Základní ekonomické principy Omezená možnost získat materiální statky vzácnost ekonomických zdrojů vede k rozhodování jak těchto zdrojů nejlépe využít Národohospodářská teorie/ekonomie: společenská věda, která popisuje a zkoumá, jak společnosti a jejich jednotlivé hospodářské jednotky (subjekty) volí a jak by měly volit mezi různými možnostmi využití omezených zdrojů k uspokojení svých potřeb. Přínosy a náklady Ekonomické rozhodování založeno na Měli bychom provést tuto činnost? Měli bychom dát přednost činnosti A před činností B? = porovnání nákladů a přínosů (užitku), které jednotlivé činnosti svým aktérům přinášejí = model racionální volby Užitek Užitek - subjektivní uspokojení, které přináší spotřeba daného statku Rozhodování na základě - užitek cena (+ rozdíl je větší než u jiné činnosti) Předpoklady modelu racionální volby Předpoklad úplnosti očekáváné důsledky v jakémkoliv pořadí (A B C nebo C A B, je to jedno) indiference Předpoklad tranzitivity pokud subjekt preferuje činnost A před B a B před C preferuje A před C Předpoklad dokonalých informací co nastane, když zvolí jistou činnost Teorie omezené racionality - zabývá se rozhodováním v podmínkách, kdy nejsou splněny předpoklady modelu racionální volby Kolektivní rozhodování zobecnění preferencí více osob odklon od modelu Porovnání na základě peněžních hodnot Je nutné náklady i užitek vyčíslit peněžní hodnota (možné vyčíslit i když činnost nevyžaduje přímé náklady) Náklady a výnosy v krátkém/dlouhém období Náklady a přínosy z určitého období nemusí přicházet současně Ztěžuje to ekonomické rozhodování

19 B.98. ZÁKLADNÍ EKONOMICKÉ PRINCIPY A MODELY, METODICKÉ CHYBY EKONOMICKÉHO UVAŽOVÁNÍ B Racionalita a vlastní zájem Racionální rozhodování - rozhodovat se podle kritérií nákladů a výnosů Základ racionálního rozhodování - maximalizace vlastního ekonomického zájmu = ziskový motiv Ekonomická koncepce racionality - racionálně se rozhodující osoba se rozhoduje tak, aby sledovala své vlastní cíle či zájmy a že mezi těmito zájmy hrají klíčovou úlohu pobídky materiální čili ekonomické Homo economicus - model lidského chování předpokládá, že se lidé rozhodují převážně na základě porovnání vlastního materiálního prospěchu Využití - popis a predikce rozhodování ekonomických subjektů Náklady alternativ a utopené náklady B.54 Uvažování v mezních (marginálních) veličinách Mezní veličiny - udávají změny ekonomických výnosů a nákladů, které určité rozhodnutí vyvolá Mezní výnosy/náklady Racionální rozhodování - činnost má smysl pouze tehdy, pokud m. výnos této činnosti (tj. dodatečný přínos, který tímto krokem získáme)je vyšší, než jsou m. náklady (tj. dodatečné náklady, které tento krok bude vyžadovat) Např. Ceny zájezdů na poslední chvíli Raději prodat zájezd za jakoukoliv cenu, která převýší její náklady na dodatečného účastníka v té chvíli má už velká část vynaložených nákladů CK povahu utopených nákladů. Náklady na dodatečného úč. Jsou proti tomu minimální. Ekonomická efektivnost X Využití omezených zdrojů, při kterém společnost jako celek získává maximální ekonomický blahobyt Jak nejlépe vzácných zdrojů využít - uvažování v mezních/marginálních veličinách Vztah mezi dosaženým uspokojením potřeb (ek.blahobyt) a zdroji, které byly na jeho získávání vynaloženy Ekonomická rovnost Sleduje rozdělení maximálního ekonomického blahobytu Není objektivní; často si efektivnost a rovnost odporují přerozdělování příjmů mezi finančně úspěšnějšími subjekty směrem k méně úspěšným sice zvyšuje rovnost, ale snižuje ekonomickou efektivitu, protože snižuje motivaci k vyššímu zisku a vede k nižší celkové produkci ekonomických statků Paretova efektivnost Ve společnosti již nelze zvýšit blahobyt některého subjektu, aniž by byl snížen blahobyt subjektu jiného. Paretova efektivnost a Kaldor-Hicksova efektivnost - B.17 Ekonomické modely Co je ekonomický model? Kaldor-Hicksova efektivnost Za efektivní lze považovat tu situaci, kdy by ty osoby, jejichž blahobyt se zvýšil, mohly alespoň teoreticky odškodnit ty, kterým se snížil Jakékoli zjednodušené konstatování, diagram či vzorec sloužící k pochopení a predikci (odhadů a předpovědí) ekonomických jevů Model ekonomického koloběhu - B.49 Ekonomické subjekty B

20 B.54. NÁKLADY ALTERNATIV A UTOPENÉ NÁKLADY, ILUSTRUJTE NA PŘÍKLADECH B Sektor jednotlivců nebo domácností, firemní sektor, sektor finančních služeb, veřejný (vládní) sektor Výrobní faktory F.83 Přírodní zdroje (půda), lidské zdroje (práce), kapitál, podnikatelské schopnosti (know-how) Základní typy trhů C.82 Trh zboží a služeb (statků), trh výrobních faktorů Metodické chyby ekonomického uvažování 2 tendence - jedna tendence se snaží napodobit metody přírodních věd a považuje míru vědeckosti, exaktnosti ekonomie úměrnou pronikání matematických metod do ekonomie. Druhá tendence, rovněž významná, poukazuje na to, že ekonomické myšlení je zcela specifický způsob myšlení a největší chybou ekonomů je napodobování metod přírodních věd nedodržení předpokladu neměnnosti ostatních podmínek Na ekonomické jevy působí vždy více proměnných Při zkoumání vzájemného vztahu dvou veličin předpokládáme, že ostatní veličiny zůstávají neměnné Tento předpoklad je v ekonomii označován: ceteris paribus klam post hoc ergo propter hoc Díky tomu, že tato skutečnost nastala po této skutečnosti, lze předpokládat, že první skutečnost způsobila tu druhou stalo se A vedlo to k B pokud je B nežádoucí: Zabránění A nestane se B ne vždy existuje příčinná souvislost mezi jevy A a B. Je tedy chybou jí předpokládat. chyba kompozice co je dobré pro hospodářský subjekt neznamená, že to musí být dobré pro celý hospodářský celek nesprávné uvažování z části na celek a naopak neurčitost či nejistota ekonomické zákony platí v průměru mají pravděpodobnostní charakter nemusí platit pro každý jednotlivý případ ignorování sekundárních (vedlejších) účinků vedle chtěných, přímých a zamýšlených důsledků ekonomických jevů existují i sekundární, nechtěné a nezamýšlené důsledky (občas i významnější než primární) dobré úmysly ekonomických iniciativ nevedou nutně k dobrým důsledkům Příklad: tzv. efekt mrtvé váhy co je videt.pdf - Co je a co není vidět, Frédéric Bastiat - Str ; Teorie národního hospodářství, 2. doplněné vydání, s , B.54. Náklady alternativ a utopené náklady, ilustrujte na příkladech Náklady alternativ skryté (implicitní) náklady provedeného rozhodování také označovány jako náklady ušlých příležitostí nebo jako ekonomické náklady (narozdíl od nákladů účetních, které zahrnují pouze náklady explicitní) jsou jednou z častých chyb, které se subjeky při rozhodování dopouštějí, je, že tyto skryté náklady do svého rozhodování nezahrnují 33 10

21 B.97. ZÁKLADNÍ EKONOMICKÉ OTÁZKY, TYPY A ODLIŠNOSTI EKONOMICKÝCH SYSTÉMŮ B rozhodne-li se ekonomický subjekt provést určitou činnost, tj. vybrat si z možností užití svých zdrojů jednu určitou, ztrácí možnost provést jinou činnost, a využít tak své zdroje jiným způsobem cenou za získání určitého statku je vždy nemožnost získat jiné statky - náklady alternativ udávají hodnotu toho nejcenějšího z nich respektovat náklady alternativ znamená zahrnout do rozhodování veškeré náklady, které toto rozhodování nese (při rozhodování, zda danou věc učiním, či nikoli, musím vzít v úvahu i tyto náklady a brát je jako relevantní) Křivka výrobních možností náklady alternativ vystupují i na národohospodářské úrovni, zde je značí tato křivka též označována jako hranici výrobních možností - maximum toho, co národní hospodářství může v daném okamžiku vyprodukovat znázorňuje rozdílné kombinace dvou různých statků, které může výrobce produkovat při plném využití daných zdrojů A - zdroje nejsou využity na 100%; B - reálně nedosažitelné využití zdrojů; C - efektivní využití zdrojů; X,Y - dva různé statky vyráběné státem čím více stát vyrobí statku X, tím méně vyrobí statku Y - úbytek statku Y znázorňuje náklady ušlých příležitostí Příklady nákladů alternativ pozve-li nás někdo na oběd, platíme za něj cenu v podobě ztráty času, který jsme mohli věnovat něčemu jinému náklady alternativ, které nese spotřebitel při nákupu určitého předmětu. Jeho náklady ušlých příležitostí odpovídají ztrátě možnosti získat předmět jiný, který by pro něj měl vyšší hodnotu společnost se rozhodne realizovat projekt, čímž se ovšem připraví o možnost realizovat projekt jiný - např. koupí zařízení ztrácí podnik možnost vynaložit dané přostředky na údržbu stávajícího zařízení, což zvyšuje riziko poruchy město se rozhodne postavit parkoviště, tím se připraví o možnost postavit na daném pozemku např. nemocnici stát se rozhodne dát peníze na opravu silnic, čímž připraví o peníze resort školství Utopené náklady další chyba ekonomického rozhodování jsou to náklady, které v okamžiku rozhodování již nelze zachránit (osoba je nese bez ohledu na to, jaké rozhodnutí provede) jejich výše je pro rozhodování irelevantní, je třeba je ignorovat narozdíl od nákladů alternativ averze ke ztrátě - snaha zabránit ztrátě prostředků, které jsme již vynaložili; snaha brát utopené náklady jako stále relevantní, to souvisí s tzv. Concorde efektem Concorde efekt - název podle rozhodnutí francouzské a britské vlády pokračovat ve vývoji nadzvukového osobního letadla Concorde i poté, co bylo jasné, že tento projekt nebude ekonomicky výhodný jsou jednou z bariér vstupu potencionálních konkurentů na trh oligopolu (viz otázka 34); vstupní investice v řadě odvětví mají charakter utopených nákladů - v případě odchodu firmy z odvětví je obtížné, je získat zpět Příklady utopených nákladů 1. Jedu na výlet do Berlína autem. Do nákladů cesty nebudu počítat cenu automobilu ani řidičského průkazu. Toto jsou utopené náklady, které v dané situaci neberu v úvahu. 2. Koupil jsem si lístek do kina, ale nechce se mi tam. Peníze za lístek jsou utopené náklady (neřešíme možnost vrácení lístku). Rozhodování je založeno na porovnání nákladů a výnosů dvou možných činností. Bud do kina jít, nebo čas strávit jinak. Cenu za lístek jsme zaplatili v obou případech. Rozhodovat by se mělo podle toho, jestli chci film vidět bez ohledu na cenu lístku. 3. Příklad Temelína. Souvisí s averzí ke ztrátě - stát rozhodl o tom, že elektrárnu dokončí vzhledem k tomu, že již vynaložil enormní finanční prostředky na její stavbu. - příklad ze semináře JUDr. Hraby Urban, Jan: Teorie národního hospodářství,2011, str ; seminář B.97. Základní ekonomické otázky, typy a odlišnosti ekonomických systémů Základní ekonomické otázky 38 11

22 B.97. ZÁKLADNÍ EKONOMICKÉ OTÁZKY, TYPY A ODLIŠNOSTI EKONOMICKÝCH SYSTÉMŮ B Základní ekonomické systémy se liší tím, že různě odpovídají na základní ekonomické otázky Co a kolik vyrábět? definice struktury a množství výroby každá společnost má jen omezené zdroje a musí se rozhodnout, co a kolik vyrobí, aby zajistila své přežití a případně další rozvoj Příklad: Pravěký kmen se nemohl rozhodnout, že si udělá okružní cestu kolem světa - jednak na to neměl zeměpisné znalosti, neměl vhodné dopravní prostředky a ani si nemohl dovolit takovou dovolenou, protože by neměl kdo zajistit dostatek jídla Jak vyrábět? jaké zdroje a v jaké kombinaci budou použity k výrobě (jak budu vyrábět, kdo bude statky vyrábět a s jakou technologií) každá společnost má volbu technologií, záleží na zvážení, jaké výrobní faktory má společnost k dispozici a co považuje za nejefektivnější Příklad: V Římě bylo tisíc otroků levnějších než těžké povozy, dnes jsou zaměstnanci daleko nejvyšší nákladovou položkou, proto firmy raději využívají stroje a mechanizaci, které udělají tutéž práci v daleko kratším čase, a tím ušetří Pro koho vyrábět? jak se rozdělí vyrobený produkt mezi osoby a skupiny osob, otázka distribuce vytvořeného bohatství směrem do společnosti nelze vyprodukovat dostatek statků pro všechny každý ze členů společnosti chce získat svůj podíl na vyrobených statcích, aby přežil, aby si zvýšil životní úroveň atd. podstatně záleží na vlastnických vztazích výrobních faktorů různé klíče pro rozdělení celkové produkce (např.urozenost, stranická příslušnost) Příklad: Majitel továrny bude jezdit Bentley, dělník MHD Typy a odlišnosti ekonomických systémů způsoby, kterými společnosti jako celek základní ekonomické otázky řeší, lze rozdělit do tří (resp. čtyř) hlavních kategorií označovaných jako ekonomické systémy základní ekonomické systémy tvoří ekonomiky tradiční (zvykové), centrálně řízené (příkazové) a tržní - spojením jejich prvků pak vzniká systém čtvrtý - smíšená ekonomika základním rozlišením ekonomických systému je, zda a nakolik se rozhodnutí o alokaci zdrojů opírá o rozhodování soukromých osob (jednotlivců a firem) - typicky tržní systém, rozhodnutí orgánů či instituci vlády - typicky centrálně řízený systém, nebo o společenské tradice - typicky zvykový systém toto rozlišení také může rozhodovat o tom, jakou roli budou při distribuci vyrobené produkce mezi jednotlivé členy společnosti (3.otázka) hrát určité osobní faktory (píle, kvalifikace, talent, schopnosti, vlastnictví majetku, příslušnost k určité společenské skupině nebo politické straně apod.) rozlišení mezi jednotlivými systémy se nemusí týkat jen národního hospodářství jako celku, ale může se vztahovat i k jeho jednotlivým oblastem či odvětvím Tradiční (zvykový) systém rigidní, řešení základních ekonomických otázek se děje na základě dlouhodobých zvyklostí a tradic dnes již prakticky historickou kategorií, uplatňují ho prakticky již jen primitivně žijící společnosti většinu výstupů výroby dostává náčelník, popř. velký vlastník půdy přestože je archaický, určité prvky se dochovaly v dílčích oblastech (např. volba povolání, vycházející z jisté rodinné nebo etnické tradice) Např: Primitivně žijící amazonské kmeny, křováci atd. Centrálně řízený (příkazový) systém o odpovědích na základní ekonomické otázky rozhoduje vládní instituce (politici, úředníci, vybraní experti apod.)

23 B.17. EKONOMICKÁ EFEKTIVNOST, PATEROVO A KALDOR-HICKSOVO KRITÉRIUM EFEKTIVNOSTI B tato rozhodnutí provádějí představitelé veřejných institucí bud přímo (např. rozhodnutí vlády o postavení továrny), či nepřímo (udělováním povolení nebo licencí) o distribuci vyrobené produkce (3.otázka) se rozhoduje především centrálním stanovením cen či mezd, ale i pomocí daňového systému, nejrůznějších dávek, dotací apod. státní rozhodování o ekonomických otázkách je podpořeno tím, že kapitálové statky (továrny, farmy atd.) i přírodní zdroje jsou vlastněny státem v extrémním případě si stát činí nárok i na vlastnictví výrobního faktoru práce (rozhoduje, kde kdo bude pracovat) v centrálně řízené ekonomice jsou typické velké podniky, což má za následek vysokou koncentraci výroby a monopolizaci ekonomiky, vedoucí k omezení konkurence ekonomickou premisou tohoto systému je, že politici a úředníci mají k provedení ekonomických rozhodnutí lepší předpoklady než samostatně se rozhodující ekonomické subjekty, jednají v zájmu společnosti, za účelem dosažení obecného blahobytu apod. Např: komunistické státy sovětského bloku, Sovětský svaz v poměru k tržnímu nebo smíšenému systému neefektivní, proto prakticky všude opuštěn, některé prvky však přežívají (např. rozhodování politiků o tom, jaké typy a způsoby lékařské péče a v jakém rozsahu budou občané dostávat za své prostředky odvedené státu formou zdravotního pojištění) Tržní systém odpovědi na ekonomické otázky se tvoří na základě dobrovolných rozhodnutí soukromých osob, kupujících a prodávajících, jednotlivců a firem (narozdíl od centrálního sys. - viz výše) - tento systém je teda založen na samostatném (decentralizovaném) rozhodování ekonomických subjektů rozhodnutí ekonomických subjektů jsou spoluurčována a vzájemně koordinována cenami úloha státu je omezena (především na ochranu soukromého vlastnictví, zajištění bezpečnosti země atd.) výrobní faktory jsou vlastněny soukromě (narozdíl od centrálního sys.) klíčovou úlohu při rozhodování o zákl. ekon. otázkách hrají v tomto systému trhy, na kterých ceny vznikají trhy rozhodují i o tom, jaké statky budou vznikat (ty, o které je zájem) i o použitých metodách výroby (s co nejnižšími náklady) ceny určují podíl jednotlivých osob na vytvořeném produktu tím, že výrobním faktorům přisuzují určitou hodnotu - příjmy vlastníků výrobních faktorů určují jejich podíl na vyrobené produkci tento systém je v porovnání s ostatními systémy podstatně efektivnější 42 Smíšený systém spojuje trh se zásahy vlády do ekonomiky tržní ekonomika v čistém pojetí neexistuje, prakticky vždy jsou zde nějaké zásahy vlády - smíšený systém převažuje ve většině demokratických zemí trhy provádějí většinu rozhodování, důležitou roli hrají ale i vlády - vládní zásahy mohou v určitých situacích efektivitu tržní ekonomiky zvýšit nebo v zájmu udržení sociálního smíru korigovat distribuci příjmů a bohatství směrem do společnosti apod. konkrétní podoby smíšeného systému se mohou značně lišit, z ekonomického hlediska hlavně cíli, nástroji a rozsahem státní regulace URBAN, Jan. Teorie národního hospodářství, 3. vydání, 2011 s ; ekonomick-otzky.html; zápisky 43 B.17. Ekonomická efektivnost, Paterovo a Kaldor-Hicksovo kritérium efektivnosti Ekonomická efektivnost Neboli alokační efektivnost Efektivní takové rozdělení (alokace) omezených ekonomických zdrojů mezi jednotlivé možnosti jejich využití, při kterém jednotlivec či společnost jako celek získává maximální užitek Rozdělení ekonomických zdrojů je efektivní, nemůže-li jednotlivec nebo společnost zvýšit celkové uspokojení svých potřeb změnou způsobu, kterým těchto zdrojů využívá V efektivní ekonomice změna použití zdrojů nemůže přinést větší užitek (lepší uspokojení potřeb) 44 13

24 B.17. EKONOMICKÁ EFEKTIVNOST, PATEROVO A KALDOR-HICKSOVO KRITÉRIUM EFEKTIVNOSTI B Např. jednotlivec nemůže zvýšit svůj užitek, rozhodne-li se věnovat jiným činnostem, spotřebitel nebo domácnost nemohou dosáhnout vyššího uspokojení svých potřeb tím, že změní skladbu kupovaného zboží apod. Mírou efektivnosti využití vzácných zdrojů je vždy vztah mezi dosaženým stupněm uspokojení potřeb (užitkem či též ekonomickým blahobytem) a zdroji, které osoba nebo společnost na jeho získání vynaložily Alokační efektivita ekonomiky jako celku závisí na tom, zda společnost vyrábí právě ty druhy zboží a služeb, které lidé nejvíce požadují, zda jsou ekonomické zdroje používány tak, aby jejich přínos byl maximální, či zda zboží a služby získávají lidé, kterým přináší nejvyšší užitek Paretova a Kaldor-Hicksova efektivnost Zabývají se vztahem mezi rozsahem vyrobené produkce a způsobem jejího rozdělení Paretova efektivnost Podle italského ekonoma Vilfreda Pareta Stav ve společnosti (národohospodářská situace), kdy již nelze zvýšit ničí blahobyt, aniž by nebyl snížen blahobyt někoho jiného Jsou-li ekonomické zdroje využívány tak, že je možné blahobyt některých osob zvýšit, aniž bychom současně blahobyt někoho jiného snížili, je daná situace označována jako neefektivní Ve skutečnosti dochází zpravidla k tomu, že na změnách ve způsobu využití zdrojů někteří vydělávají a jiní prodělávají Paretovo pojetí efektivnosti je poměrně striktní, neumožňuje proto posoudit, zda jsou změny tohoto druhu ekonomicky výhodné nebo nevýhodné 45 Kaldor-Hicksova efektivnost Rozšířené pojetí Paretovy efektivnosti, použití širší Snížení blahobytu určitých osob může přinést větší efektivnost ekonomiky, pokud by ty osoby, jejichž blahobyt se zvýšil, byly schopny alespoň teoreticky odškodnit osoby, jejichž blahobyt se snížil Na základě této kompenzace by společnost dospěla do stavu Paretova optima, protože by se blahobyt žádné osoby nesnížil Praktické využití v tzv. Kaldorových a Hicksových (kompenzačních) testech Zjišt ují, co by se stalo, kdyby ti, kteří na změnách vydělávají, měli ty, kteří na nich prodělávají, skutečně kompenzovat Ve smyslu Kaldorova kritéria přispěje určitá změna k Paretově optimalitě ekonomiky tehdy, pokud maximální částka, kterou jsou ti, kteří na změnách vydělávají, ochotni zaplatit, je větší než částka, kterou jsou ochotni ti, kteří na nich prodělávají, přijmout Ve smyslu Hicksova kritéria přispěje určitá změna k Paretově optimalitě tehdy, pokud je maximální částka, kterou jsou ti, kteří na změnách prodělávají, ochotni nabídnout těm, kteří na nich vydělávají (k tomu aby změně zabránili), je menší než minimální částka, kterou jsou ti, kteří na nich vydělávají, ochotni přijmout (jako úplatek) za to, že změně předejdou Hicksův test vychází z perspektivy těch, kteří na ni prodělávají; Kaldorův test vychází z prosperity těch, kteří na nich vydělávají Jsou-li obě tyto podmínky splněny (je splněno tzv. Kalder-Hicksovo kritérium), pak navržené změny ekonomiku posouvají k Paretovu optimu Kaldor-Hicksovo kritérium se používá v tzv. ekonomii blahobytu Ta se zabývá tím, jak různé ekonomické činnosti, projekty či změny přispívají ke zvýšení ekonomického blahobytu Její metody srovnávání (analýza) národohospodářských nákladů a přínosů, která hodnotí určité ekonomické projekty (např. výstavbu nového letiště) na základě srovnání celkových nákladů (např. stavebních a ekonomických) s celkovými přínosy projektu (např. zisky leteckých společností, užitkem cestujících) Projekty doporučeny, pokud přínosy náklady Přínosy projektu by měly být podle Kalder-Hicksova kritéria natolik velké, aby mohli ti, kdo z nich mají prospěch (teoreticky) kompenzovat ty, kteří na nich ztrácejí Problémy Zvýšením celkových přínosů (například příjmů) spojených s určitou změnou je považováno za efektivní bez ohledu na to, jak je přírůstek celkových důchodů ve společnosti rozdělen 14

25 B.85. TRHY VÝROBNÍCH FAKTORŮ, JEJICH ÚLOHA, SPECIFIKA A REGULACE B Předpoklad efektivity může být v rozporu se skutečností, na kterou poukazuje princip klesajícího mezního užitku, a sice, že mezní hodnota peněz (subjektivní hodnota přírůstku příjmu) může být pro osoby lišící se celkovou úrovní svého příjmu různá Otázka kompenzace Základní rozdíl mezi Paretovou a Kaldor-Hicksovou efektivností Paretova efektivnost je nutné, aby se zvýšil blahobyt všech (nebo se nesnížil) X změna v hospodářství ve smyslu k efektivitě Kaldor-Hicksově nemusí nutně znamenat, že se blahobyt zvýší nebo zachová všem Kaldor-Hicksova efektivnost kompenzace nemusí být faktická, stačí, že tato možnost existuje Všechny paretovsky efektivní situace jsou efektivní i podle Kaldora a Hickse, neplatí to ale naopak Ukazatelé ekonomické efektivnosti Ukazatelé ekonomické efektivnosti slouží k porovnání jednotlivých firem, respektive toho, jak se svému majiteli vyplatí Net present value 46 Net present value (Čistá současná hodnota, NPV) je kritérium, které hodnotí současnou cenu investice pomocí diskontovaných peněžních toků. Za předpokladu, že je cena vyšší než investiční náklady, tak se vyplatí investovat Internal rate of return Internal rate return (Vnitřní výnosové procento, IRR) je taková cena příležitosti, při které je NPV projektu rovné nule Roční ekvivalentní peněžní tok Slouží k porovnání projektů, které netrvají stejně dlouhou dobu. K tomuto využívá NPV a anuiního členu Return on investment Return on investment (ROI) je metoda, která nezohledňuje časovou cenu peněz, ale je díky své jednoduchosti velmi populární ROI = zisk/náklady Efektivita a rovnost Efektivní rozdělení vzácných zdrojů nemusí znamenat, že vyrobené statky jsou mezi členy společnosti rozděleny rovnoměrně nebo spravedlivě 47 Z hlediska efektivnosti chceme, aby společenský koláč dosáhl maximální velikosti Z hlediska rovnosti chceme, aby byl společenský koláč rovnoměrně rozdělen mezi její členy Efektivita a rovnost jsou dva důležité ekonomické pojmy, ale i hospodářské cíle, které si odporují Zvýšení ekonomické rovnosti je možné přerozdělením vytvořeného blahobytu (přerozdělováním příjmů), může mít ale za následek ztrátu části celkového ekonomického blahobytu, tím i nižší efektivnost Přerozdělení omezuje odměnu za práci, která přináší vyšší ekonomický blahobyt, a tak - snížením její motivace - vede (za jinak stejných okolností) k nižší celkové produkci statků Efektivní fungování ekonomiky může být naopak provázeno výsledným velmi nerovnoměrným rozdělením příjmů Otázka vztahu efektivnost x rovnost (součástí mj. i otázka bohatství a chudoby a odstraňování nerovnosti) jedna z nejdůležitějších ekonomických problémů vůbec (zabývá se jí i hospodářská a sociální politika vlád) URBAN, Jan: Teorie národního hospodářství. 3. doplněné a rozšířené vydání. Praha: Wolters Kluwer, 2011, s ; uživatel Katka, dokument TNH zkouškové otázky 2010 logické uspořádání; efektivnost 15

26 B.85. TRHY VÝROBNÍCH FAKTORŮ, JEJICH ÚLOHA, SPECIFIKA A REGULACE B B.85. Trhy výrobních faktorů, jejich úloha, specifika a regulace (Nájemní) trhy výrobních faktorů trhy, na kterých se střetává poptávka po nájmu jednotlivých výrobních faktorů s nabídkou jejich pronájmu výrobci (podnikatelé) najímají výrobní faktory od jejich vlastníků na trzích za nájem VF platí výrobci vlastníkům nájemní ceny (ceny výrobních faktorů) ceny na trhu jsou ovlivněny: poptávkou firem po jednotlivých výrobních faktorech tržní nabídkou zájmem vlastníků výrobní faktory za určité ceny pronajmout pro výrobce vystupují nájemní ceny VF jako výrobní náklady (náklady na výrobní vstupy) pro vlastníky VF tvoří tyto ceny příjem (důchod) výrobce, který je současně i vlastníkem VF, platí za pronájem sám sobě; platí implicitní nájemní cenu ceny určují podíl jednotlivých osob na vytvořeném produktu tím, že službám jednotlivých výrobních faktorů přisuzují určitou hodnotu příjmy (důchody) vlastníků jednotlivých VF určují jejich podíl na vyrobené produkci mezi hlavní trhy VF patří trh práce a kapitálu Výrobní faktory ekonomické zdroje, které se v národním hospodářství uplatňují při výrobě zboží a služeb každý faktor má funkci označovanou jako služba výrobního faktoru O nájmu výrobních faktorů hovoříme i v případě, kdy je vlastník současně nájemcem pronajímá sám sobě platí tzv. implicitní nájemní cenu 4 skupiny: přírodní zdroje čili půda statky poskytované přírodou, které se účastní tvorby zboží a služeb např. zemědělská půda, nerostné suroviny, voda, vzduch... cena placená za užívání/pronájem půdy = renta renta náklad výrobců používajících při výrobě přírodní zdroje příjem/důchod majitelů půdy, kteří ji pronajímají lidské zdroje čili práce fyzické a mentální úsilí, které lidé vkládají do výroby zboží a služeb cena vyplácená zaměstnancům za pronájem = mzda určují ji vztahy nabídky a poptávky (v tržním systému) kapitál soubor statků, které byly vytvořeny k výrobě jiných druhů zboží a služeb jakékoli hmotné bohatství, které lze použít k tvorbě dalších statků, a tím i k dosažení zisku základní funkce: zvyšování výrobní schopnosti (produktivity) lidské práce např. továrny, budovy, dopravní prostředky, zásoby surovin, ekonomická infrastruktura (silnice, mosty, plynovody, telekomunikační zařízení...) fyzický kapitál ve formě fyzických kapitálových statků finanční kapitál 2 významy: v podobě finančních fondů, které slouží na nákup na nákup fyzických kapitálových statků plnících výrobní funkci (např. továrny, stroje... ) určitá finanční aktiva představující právní nárok na vlastnictví určitého fyzického kapitálu, resp. jeho části (např. podnikové akcie) úrok = odměna vlastníků kapitálových statků dávajících svůj kapitál k dispozici jiným ekonomickým subjektům úrok: důchodem majitele kapitálu

27 B.89. TYPY EKONOMICKÝCH SUBJEKTŮ, JEJICH POSTAVENÍ A ÚLOHA V NÁRODNÍM HOSPODÁŘSTVÍ B kompenzací majitele kapitálu jakožto věřitele za to, že se vzdává možnosti používat svůj kapitál zpravidla stanoven jako určité procento z hodnoty kapitálu nebo půjčené částky (jistiny) = úroková míra nákladem toho, kdo si kapitál půjčuje u finančních aktiv má povahu úroku i výnos označovaný jiným způsobem, např. dividenda podnikání/podnikatelská činnost zahrnuje: řídící a organizační schopnosti osob schopnosti a ochotu podstupovat nevyhnutelné riziko spojené s výrobou pro trh úlohou podnikatele je spojit 3 další výrobní faktory a vyhledávat pro ně produktivní využití nutnost nacházet nové tržní příležitosti (zavádět nové výrobky a služby na trh), zavádět nové výrobní postupy a technologie a tím riskovat záleží na něm zisk X ztráta zisk: odměna podnikatelů za jejich organizační schopnosti, inovativní přístupy, podstupovaná rizika normální - udává hodnotu užití výrobního faktoru podnikání zisk, který by podnikatel mohl získat či očekávat, pokud by se věnoval jiné oblasti podnikání z ekonomického hlediska je nákladem ekonomický rozdíl mezi celkovými příjmy a celkovými náklady firmy je-li ekonomický zisk nula, získává podnikatel vyšší než normální zisk Národní důchod součet všech příjmů majitelů jednotlivých výrobních faktorů za jejich pronájem a služby za určité období (zpravidla 1 rok) = hodnota národního důchodu identická hodnota s národním produktem (=celkovým objemem výroby a služeb v národním hospodářství) na trzích výrobních faktorů se rozhoduje o tom, jak se hodnota národního důchodu rozdělí mezi pracující, majitele půdy, vlastníky kapitálu a podnikatele většina celkového důchodu připadá na výrobní faktor práce Urban Jan: Teorie národního hospodářství. 3. doplněné a rozšířené vydání (str ) 50 B.89. Typy ekonomických subjektů, jejich postavení a úloha v národním hospodářství Otázka úzce souvisí s další otázkou - B.49 Ekonomické subjekty - jednotky ekonomického rozhodování sehrávají různé role - pracují, vyrábějí, nakupují, prodávají, najímají, pronajímají apod. Typy ekonomických subjektů ekonomické subjekty lze dělit podle základních funkcí do 4 kategorií (sektorů): 1. Sektor jednotlivců či domácností 2. Firemní sektor 3. Veřejný (vládní) sektor 4. Sektor finančních služeb 5. Zahraniční sektor (nespadá mezi 4 základní sektory) Role ekonomických subjektů Sektor jednotlivců či domácností - vlastní a pronajímá výrobní faktory (práce, půda, kapitál, podnikatelské schopnosti) firmám za pronájem těchto faktorů získává odměnu (mzda, renta, plat, úroky, zisk atd.) tento příjem slouží na spotřebitelské výdaje a úspory 17

28 B.49. MODEL EKONOMICKÉHO KOLOBĚHU B Firemní sektor - najímá si výrobní faktory, odměňuje je a produkuje zboží a služby, které jsou následně nakupovány domácnostmi, státem, firmami i zahraničními subjekty Veřejný (vládní) sektor - produkuje zboží a služby (vzdělání, obrana, bezpečnost atd.) a platí mzdy svým zaměstnancům (ti jsou členy sektoru domácností); nakupuje produkty a služby produkované podniky, k financování svých potřeb využívá daně čím se odlišuje od soukromých firem: veřejné organizace mají donucovací prostředky (např. pravomoc vybírat daně od jednotlivců a podniků); osoby stojící v čele těchto organizací jsou v demokratických státech voleny, příp. jmenovány nějakým voleným orgánem Sektor finančních služeb - zahrnuje řadu organizací (banky, spořitelny, pojišt ovny, penzijní fondy,...) zabývajících se finančím zprostředkováním - převádí úspory od majitelů kapitálu k těm, kteří je poptávají (vypůjčují); tento sektor neprodukuje žádné fyzické statky Zahraniční sektor - kupuje a prodává zboží a služby, může poskytovat/využívat kapitál či jiné výrobní faktory Teorie národního hospodářství: Jan Urban (58-60), 3. vydání B.49. Model ekonomického koloběhu Zachycuje vztahy mezi jednotlivými typy ekonomických subjektů (jednotlivci (domácnosti), firmy, vláda, finanční instituce, zahraniční subjekty) Základní hmotné a finanční vztahy či toky probíhající v národním hospodářství, tj. pohyby zboží, služeb, plateb a důchodů mezi domácnostmi, firmami, státem, finančním sektorem a zahraničím Ilustruje i základní podmínky vedoucí k dosažení národohospodářské rovnováhy umožňující pokračování ekonomických procesů v nezměněném stavu Jednoduchý koloběh 51 Koloběh v uzavřené ekonomice (bez ovlivňování zahraničním sektorem a bez státního zásahu do hospodářství - neexistence veřejného sektoru) 18

29 B.49. MODEL EKONOMICKÉHO KOLOBĚHU B Domácnosti tu veškeré své příjmy, které získají za pronájem svých výrobních faktorů, utratí za nákup zboží a služeb (nevznikají úspory není třeba služeb finančního sektoru) Jen dva typy ekonomických subjektů - tj. firmy a jednotlivci Firmy - výroba zboží a služeb, které na příslušných trzích prodávají, používání výrobních faktorů, které se na odpovídajících trzích pronajímají Jednotlivci - vlastní výrobní faktory, jejichž služby pronajímají firmám a za příjmy, které od nich za tento pronájem získávají, si na trhu zboží a služeb kupují vyrobenou produkci Národní důchod - souhrn mezd, rent, úroků a zisků získaných pronájmem výrobních faktorů Ke vztahům mezi firmami a domácnosti dochází na dvou typech trhů Trh zboží a služeb - firmy vystupují jako prodávající, domácnosti jako kupující Trh výrobních faktorů - domácnosti vystupují jako prodávající, firmy jako kupující Zahrnuje fyzické toky zboží a služeb (prodej zboží a služeb domácnostem / pronájem výrobních faktorů firmám) a hodnotově ekvivalentní finanční toky (výdaje domácností za nákup zboží a služeb plynoucí firmám / peněžní prostředky, které za pronájem výrobních faktorů plynou domácnostem) (finanční hodnota obou těchto toků = výše národního důchodu) Z Holmanovy učebnice - východiskem pro výrobu jsou výrobní faktory: půda (a další přírodní zdroje), práce a kapitál s jejich využitím se vyrábí statky, tj. zboží a služby. Výrobní faktory jsou ve vlastnictví domácností a ty je pronajímají firmám. Peníze, které domácnosti od firem dostanou, jsou důchody domácností. Za ně pak domácnosti od firem nakupují statky. Peníze, které firmy dostanou od domácností, jsou příjmy firem. Za ty si pak firmy opět od domácností najímají výrobní faktory nepřetržitý koloběh. Rozšířený koloběh Realističtější model Zahrnuje i zbývající ekonomické subjekty, tj. finanční instituce, vládu a zahraniční sektor Předpoklad, že domácnosti mohou své příjmy bud utratit za nákupy spotřebního zboží a služeb, nebo (částečně) uspořit 52 Úspory plynou do sektoru finančních institucí, které je poskytují ve formě úvěru firmám, ty je využívají na nákup nových kapitálových statků, případně zásob Firmy pak produkují nejen spotřební zboží a služby, které prodávají domácnostem, ale i kapitálové statky, které prodávají jiným firmám - těm, které chtějí na jejich základě rozšířit svou výrobu Zahrnutí vládního sektoru znamená, že se část příjmů domácností a firem odčerpá v podobě daní Celkové výdaje v národním hospodářství však současně vzrostou v důsledku státních výdajů na nákupy zboží a služeb Zahrnutí zahraničního sektoru se promítne tak, že k dosavadním ekonomickým tokům přibudou výdaje směřující do zahraničí (výdaje na dovoz zboží a služeb a nákup nových kapitálových statků v zahraničí) a současně i příjmy, které ze zahraničí přicházejí (příjmy z vývozu, příliv zahraničního kapitálu do země) Rovnováha v modelu ekonomického koloběhu Oba koloběhy ukazují základní makroekonomické toky, zároveň usnadňují hlubší úvahy o faktorech ovlivňujících vývoj národního hospodářství Jednoduchý model Utratí-li domácnosti veškeré důchody, které od firem získají (mzdy, rentu, úroky, a zisk) za nákup spotřebního zboží a služeb, pak firmy prodají vše, co vyrobí, získají odpovídající finanční prostředky a národohospodářský koloběh může pokračovat v nezměněné podobě dál, nachází se v tzv. stavu rovnováhy, což znamená, že hodnota vyráběných statků i výše příjmů vlastníků výrobních faktorů (národní důchod) se nemění Rozšířený model Platí totéž co u jednoduchého modelu, budou-li veškeré úspory domácností (nespotřebovaná část jejich příjmů) použity firmami na nákup nových kapitálových statků (investice), na jejichž základě zvýší firmy výrobní kapacity, rovnost mezi objemem úspor a investic pak povede k tomu, že rovnováha zůstane v národním hospodářství zachována 53 19

30 B.49. MODEL EKONOMICKÉHO KOLOBĚHU B Vstoupí-li do hry i veřejný sektor, bude NH v rovnováze tehdy, když se úspory domácností a daňové příjmy státu budou ve svém souhrnu rovnat firemním investicím a nákupním výdajů státu Při zahrnutí zahraničního sektoru - souhrn investic, státních výdajů na nákupy zboží a služeb, vývozu zboží a služeb a dovozu kapitálu roven souhrnu úspor domácností, daňových příjmů státu, dovozu zboží a vývozu kapitálu Ilustrace národohospodářského koloběhu - Model J. M. Keynese Sud naplněný vodou - tři vstupní otvory a tři výstupní otvory Tři otvory umožňující únik vody = úspory domácností, daňové příjmy státu, hodnota dovozu zboží a vývozu kapitálu Tři otvory, kterými voda do sudu přitéká = firemní investice, státní výdaje za nákupy zboží a služeb, hodnota vývozu zboží a dovozu kapitálu Hladinu vody v sudu lze přirovnat k celkovému objemu národního důchodu nebo vyrobeného národního produktu - zůstává (z krátkodobějšího hlediska) nezměněn, jestliže je celkový objem vody unikající ze sudu nahrazen celkovým objemem vody, která do sudu přitéká národní hospodářství se nachází ve stavu ekonomické rovnováhy Nerovnovážná situace - Bude-li celkový odtok vody (v ekonomickém vyjádření součet veličin úspor, daní, dovozu zboží a vývozu kapitálu) převyšovat celkový přítok (součet investic, státních výdajů na nákup zboží a služeb, vývozu zboží a dovozu kapitálu), bude hladina vody (výše národního důchodu klesat), v opačném případě naopak stoupat Nerovnováhy mezi veličinami tvořícími ve svém souhrnu přítoky a úniky z ekonomického koloběhu vedou ke změnám národního důchodu, tj. celkového výkonu národního hospodářství Přesahují-li ekonomické přítoky nad odtoky, pak celkový objem důchodu proudící ekonomikou (tj. národní důchod) roste, v opačném případě klesá Zahrnutí cen do modelu ekonomického koloběhu Model ekonomického koloběhu lze rozšířit ještě zahrnutím cen Zahrneme-li do modelu i působení cen, dospíváme k modelu národohospodářského koloběhu a ekonomické rovnováhy založenému na pojmech tzv. souhrnné (agregátní) poptávky a nabídky Souhrnná poptávka - celková hodnota zboží a služeb, které si spotřebitelé (domácnosti), stát, firmy a zahraniční subjekty chtějí v daném národním hospodářství při daných cenách koupit Souhrnná nabídka - celková hodnota zboží a služeb, které domácí i zahraniční firmy hodlají v národním hospodářství při daných cenách nabídnout Rovnovážná (neměnná) úroveň národního produktu nastává v ekonomice při rovnosti souhrnné poptávky a nabídky, tj. v situaci, kdy se celkové nákupní výdaje rovnají souhrnné hodnotě zboží a služeb ekonomikou produkovaných Dojde-li, při dané úrovni cen k tomu, že souhrnná poptávka je ve srovnání se souhrnnou nabídkou větší nebo menší, hovoříme o stavu ekonomické nerovnováhy Ekonomická nerovnováha Reálná ekonomika ke stavu rovnováhy dochází pouze zřídka, protože spotřební výdaje domácností a jejich úspory, daně, investiční výdaje, státní nákupy a výdaje i vývoz a dovoz se trvale a rychle mění Ekonomická nerovnováha - 2 hlavní důsledky Nevyužívání části ekonomických zdrojů (projevují se např. růstem nezaměstnanosti) Vznikají v důsledku nedostatečné poptávky po nabízeném zboží a službách Tendence růstu/poklesu celkové hladiny cen v národním hospodářství Reálnému ekonomickému světu dominují situace charakterizované jako inflace (rostoucí cenová hladina) nebo deflace (klesající cenová hladina) či změny úrovně zaměstnanosti a vznikem nezaměstnanosti Důvodem ekonomické nerovnováhy je skutečnost, že pokud se to, co se v ekonomice vyrobí, neprodá, je přebytek souhrnné nabídky nad souhrnnou poprávkou (obrazně řečeno) koupen podniky, které jej vyrobily stává se součástí jejich zásob K tomu aby firmy svůj přebytek zboží v následujícím období prodaly, budou nuceny bud snížit objem své výroby, nebo snížit její ceny, případně obojí at se rozhodnou jakkoli, peněžní hodnota celkové národní produkce klesne

31 B.55. NÁRODOHOSPODÁŘSKÉ AGREGÁTY A JEJICH VÝZNAM B Druhou situací je vyšší agregátní poptávka než agregátní nabídka Národní hospodářství může reagovat zvýšením výroby, zvýšením ceny, či od obojího trochu at se rozhodnou jakkoli, peněžní hodnota celkové národní produkce stoupne Peněžní, neboli nominální změna - růst nebo pokles hodnoty souhrnné nabídky, ke které dojde, neznamená tak nutně změnu objemu produkce - ten bude záviset na tom, zda ekonomika zvýší (či sníží) výrobu rychlejším tempem, než kterým porostou (budou klesat) ceny Deflační mezera - agregátní poptávka agregátní nabídka Hodnota, o kterou je třeba zvýšit souhrnnou poptávku, aby se souhrnná nabídka a poptávka vyrovnaly Ekonomicky nežádoucí - vede k nevyužití ekonomických zdrojů a k nezaměstnanosti Inflační mezera - agregátní poptávka agregátní nabídka Hodnota, o kterou se musí souhrnná poptávka pro dosažení příslušné rovnováhy při stálých cenách snížit Ekonomicky nežádoucí - tlačí úroveň cen nahoru a vede k inflaci Uzavírání mezer - vlády s pomocí finanční politiky ve snaze omezit národohospodářské problémy Stimulace růstu či poklesu celkových výdajů v národním hospodářství, tj. spotřeby (úspory domácností, firemní investice, vládní výdaje na nákupy zboží a služeb, export, resp. importu) Prezentace TNH I slide 40; Teorie národního hospodářství, Jan Urban., 3.vydání, 2011 (strany 60-66); Základy ekonomie pro studenty VOŠ a neekonomických fakult VŠ, Robert Holman, 2000 (strana 8) B.55. Národohospodářské agregáty a jejich význam Makroekonomie studuje chování národního hospodářství vcelku. Předmětem zkoumání je výše celkového produktu národního hospodářství, tempo jeho růstu, vývoj zaměstnanosti a nezaměstnanosti, cenové hladiny, problematika makroekonomické stabilizační politiky a zahraničně ekonomické vztahy republiky. Národohospodářské agregáty slouží k měření úrovně národního hospodářství daného státu Jsou to makroekonomické veličiny, které udávají vyspělost ekonomiky Tyto makroekonomické veličiny zachycuje tzv. magický čtyřúhelník - ten ukazuje úroveň národního hospodářství a čím dále je veličina od středu čtyřúhelníku, tím lépe Hlavní cíle hospodářské politiky, resp. národohospodářské agregáty Vysoká úroveň a tempo růstu celkového produktu = HDP Vysoká míra zaměstnanosti a nízká míra nezaměstnanosti = (nízká) nezaměstnanost Nízká míra inflace (stabilita cenové hladiny) = inflace Vyrovnaná platební bilance = platební bilance Vztahy mezi těmito veličinami Velikost vyprodukovaných statků a služeb (HDP) měříme penězi, proto nás musí zajímat inflace (znehodnocení peněz). Hodnota peněz a jejich znehodnocení souvisí mimo jiné i se zahraničním obchodem. Zahraniční obchod úzce souvisí s velikostí HDP (vyprodukované statky nemusíme realizovat jen na domácím trhu, ale můžeme je prodat do zahraničí, a zase naopak statky dovezené ze zahraničí do HDP nemůžeme započítat). Velikost produktu pak přímo ovlivňuje míru zaměstnanosti (pokud se ekonomice nedaří, roste nezaměstnanost. HDP Hrubý domácí produkt - celková suma statků (zboží a služeb) vyrobených na daném území za dané období, určených k finální spotřebě Je to toková veličina, udává se v penězích za určité časové období (nejčastěji za 1 rok) Lze vypočítat třemi metodami: metoda výrobní, důchodová, výdajová Pro představu - rok 2010 : 3600,0 mld. Kč Metody výpočtu HDP viz B

32 B.46. METODY MĚŘENÍ HDP B Inflace Všeobecný růst cenové hladiny v čase neboli pokles kupní síly peněz Míra inflace vyjádřená přírůstkem průměrného ročního indexu spotřebitelských cen vyjadřuje procentní změnu průměrné cenové hladiny za 12 posledních měsíců proti průměru 12-ti předchozích měsíců - nyní je 1,9%. Viz I.36 Nezaměstnanost Za nezaměstnaného se považuje osoba ochotná a schopná pracovat starší 15 let, která je přihlášena na úřadu práce Měříme ji ukazatelem míry nezaměstnanosti u=u/(e+u), kde u je míra nezaměstnanosti, U je počet nezaměstnaných a E je počet zaměstnaných. Nyní : 8% Viz H Platební bilance Peněžní vyjádření ekonomických transakcí mezi určitou zemí a jejími zahraničními partnery za určité období (běžně za účetní rok). Zahrnuje export a import služeb a zboží, příchozí i odchozí zahraniční investice, dary a přesuny finančních prostředků. Př. obchodní bilance : ,1 mil. Kč = dovoz ve III. Q 2011 a ,3 mil. Kč = vývoz ve III. Q 2011 (vývoz lehce převyšuje dovoz) Viz M.64 poznámky ze semináře JUDr. Lenka Jurošková, Ph.D.; Teorie národního hospodářství, Jan Urban, 3.vydání, 2011 (strany 96-97); inflace; B.46. Metody měření HDP Domácí produkt je základním národohospodářským agregátem Ukazatel, podle něhož můžeme posoudit výkonnost ekonomiky Více informací viz B.55 Měření ekonomického výkonu Výši HDP lze stanovit třemi způsoby Vycházejí ze zjištění celkové hodnoty vyrobené finální produkce, z celkových výdajů či celkových důchodů (příjmů) v národním hospodářství V praxi mohou mezi ukazateli zjištěnými jednotlivými způsoby vznikat určité rozdíly (diskrepance) vyvolané statistickými chybami, časovými rozdíly nebo nezahrnutím některých položek (při použití důchodové metody výpočtu například vzniká problém nezahrnutí důchodů, které vznikají v takzvané podzemní čili neregistrované ekonomice), všechny metody výpočtu dávají v zásadě stejnou hodnotu Metoda výrobní Vychází z hodnoty vyrobeného zboží a služeb za určité období, nejčastěji za rok Zahrnuje veškeré finální výrobky a služby, bez ohledu na to, zda jsou prodávány spotřebitelům nebo jiným firmám v podobě kapitálových statků, včetně změn firemních zásob a nedokončené výroby Z celkového součtu vyráběného zboží je třeba vyloučit meziprodukty, tj. statky určené pro výrobní spotřebu aby se zabránilo dvojímu započítávání vyrobené produkce 61 Problém dvojího započítávání se dá řešit i tak, že se namísto hodnoty produkce sčítá přidaná hodnota firem (rozdíl mezi hodnotou vyrobené produkce a hodnotou jejích materiálových vstupů) v jednotlivých fázích výroby 22

33 B.46. METODY MĚŘENÍ HDP B Metoda důchodová Vychází z toho, že celková hodnota národohospodářského produktu je součtem všech důchodů, které výrobní faktory za své služby za určité období získávají HPD = mzdy + platy + renty + úroky + zisky Započítávány jsou jen primární důchody výrobních faktorů, plynoucí z jejich produktivních služeb (nezahrnují se transferové platby - např. sociální důchody a další sociální dávky, které vznikají přerozdělením/redistribucí priimárních důchodů, např. přerozdělením od daňových poplatníků směrem k důchodcům) Zahrnutím transferových plateb by došlo k dvojímu započítání nadhodnocení celkové produkce 62 Metoda výdajová Nejběžnější Vychází z výdajové struktury HDP HDP = C + I + G + E Založena na zjištění a součtu částek věnovaných na nákupy hotových produktů a služeb Celková produkce vyjádřena výdajovou metodou je dána součtem výdajů tří základních domácích sektorů národního hospodářství spotřebitelských výdajů za zboží a služby (C - consumption)), investičních výdajů firem (I), výdajů státu na zboží a služby (G - government), ke kterým je připočtem čistý vývoz (E), tj. rozdíl mezi vývozy a dovozy národního hospodářství Aby se předešlo dvojímu započítávání nutno zahrnovat výdaje jen za finální zboží a služby Pro představu - např. v roce 2010 byl HDP 3 667,6 mld. Kč. Nárůst/pokles HDP se uvádí v procentech. Teorie národního hospodářství, Jan Urban., 3.vydání, 2011 (69-71) 63 23

34 C Tržní systém a státní ekonomická regulace C.82. Trh a tržní sytém, typy trhů UPOZORNĚNÍ: tato otázka je poměrně obecná a ani v učebnici není přesně poznat rozsah. Dost se překrývá s ostatními tématy uvedeno je zde hlavně schéma, které není jinde zpracované, od toho jsou pak v závorkách odkazy na otázky, které se věnují naznačeným tématům samostatně a podrobněji! Termín TRH je v Teorii národního hospodářství používán ve dvou hlavních smyslech Trh v užším pojetí Trh v širším pojetí Trh v užším pojetí místo a nástroj organizované směny statků (zboží a služeb včetně služeb výrobních faktorů) probíhající mezi kupujícími a prodávajícími kupující, kteří chtějí na trhu určité zboží nebo služby získat, tvoří poptávkovou stranu trhu, prodávající, kteří toto zboží a služby nabízejí, tvoří nabídkovou stranu trhu. ke směně mezi nakupujícími a prodávajícími dochází dobrovolně, za cenu, na které se dohodli a kterou považují za oboustranně výhodnou obě strany zvyšují svůj blahobyt Rozdělení trhu - v ekonomice existuje mnoho dělení trhů, základní je na trh zboží (statků) a služeb firmy tvoří nabídku a zákazníci poptávku V podstatě se jedná o každodenní obchod ten lze dále dělit podle druhu statků, se kterými obchoduje, např.: trh potravin, trh právních služeb zvláštní kategorií jsou komoditní trhy, na kterých se ve velkém obchoduje se surovinami, zemědělskými produkty trh výrobních faktorů poptávku na tomto trhu tvoří firmy, shánějící pracovní sílu a nabídku lidé, tj. ta pracovní síla trh práce ( H.84) + trh kapitálu + trh přírodních zdrojů 3. finanční trh (pojem finanční trh někdy používán v užším významu jako trh s cennými papíry) trh finančního kapitálu ( G.52) + peněžní trh ( I.51) + devizový trh (obchod s peněžními prostředky v zahr. měnách) instituce kapitálového trhu ( G.37 a G.67) = finanční instituce, jejichž prostřednictvím jsou finanční prostředky subjektů tvořících úspory převáděny k subjektům, které tyto úspory využívají. K institucím kapitálového trhu patří banky, pojišt ovny, investiční společnosti, penzijní a další fondy, burzy cenných papírů atd. Jiné dělení 24

35 C.82. TRH A TRŽNÍ SYTÉM, TYPY TRHŮ C může reflektovat například, do jaké míry jsou jednotlivé trhy organizované či neorganizované Organizované pravidla vztahující se k obchodování mohou například určovat, kdo na ně smí vstoupit, jaké informace musejí prodávající ke svému zboží a službám poskytovat, jak musí informovat kupující o cenách. Např.: burzy cenných papírů. Další dělení podle počtu kupujících a prodávajících na trhu podle podmínek pro vstup na trh a výstupu z něj podle velikosti trhu (tržní síly) podle míry konkurence panující na trhu (dokonalá či nedokonalá soutěž) s ohledem na národní hranice(domácí, mezinárodní, světový...) Trh v širším pojetí jako nástroj alokace zdrojů opírající se o působení cen rozhodování co, kde, jak a pro koho vyrábět částečně splývá s pojmem tržní systém! Tržní systém X centrálně plánovaná ekonomika tržní systém souvisí s širším pojetím trhu (viz výše) většinu rozhodnutí o alokaci zdrojů podnikají v tržním systému domácnosti a firmy (s ohledem na svůj zájem a tržní ceny, které jejich vzájemnou činnost koordinují) někdy označován jako systém cenový vzhledem k tomu, že na něm ceny i vznikají, se trh řídí (reguluje) sám Základní předpoklady tržního systému soukromé vlastnictví kapitálových statků motivace vlastníků k efektivnímu využívání, udržování a rozvoji majetku (x veřejné statky v podstatě nemají pravého vlastníka nižší zisk, přezaměstnanost, stát je dotuje i když by některé zkrachovali) vlastník má vlastnická práva, ale podnik nemusí vést sám najímá manažery, ti jsou pod tlakem a to je nutí pracovat efektivně. volný pohyb cen volné přizpůsobení cen, jinak dochází k deformaci cen (stát vytvoří cenové stropy nebo prahy a to může vést ke snížené kvalitě výrobků nebo omezené nabídce) alternativní distribuční mechanismy: statek nedostanou ti, kteří jsou schopni nejvíce zaplatit, ale ti, kteří mají známé... volná konkurence na trhu panuje soutěž, protože statky jsou omezené mezi prodávajícími - soupeří o spotřebitele - snižují ceny a náklady a zvyšují kvalitu mezi kupujícími - zvyšuje ceny napříč trhem - soutěž o celkovou hodnotu přebytku spotřebitele a výrobce podle toho, kdo je v lepší pozici se rozlišuje: 1. trh kupujících (hodně prodávajících a málo kupujících) 2. trh prodávajících (méně prodávajících a více kupujících) podniky se snaží omezit konkurenci, aby zvýšili své postavení negativně působí na národní hospodářství, ale někdy je omezení konkurence způsobeno samotným státem (reguluje ceny, zakazuje, vyžaduje určité licence a zamezuje volnému vstupu na trh - snaží se hájit zájmy spotřebitelů, ale zároveň zvýhodňuje jen některé subjekty) Mohl by se (asi) ptát i na Trh a státní ekonomická regulace ( C.75 a B.17) Tržní selhání ( C.88 a C.90) Cena ( C.87 a D.77) URBAN, J. Teorie Národního hospodářství. 3.vydání , 44-46; přednášky

36 C.87. TRŽNÍ CENA A JEJÍ FUNKCE C C.87. Tržní cena a její funkce Cena směnná hodnota statku, tj. hodnota potřebná pro získání zboží nebo služby, vyjádřená obvykle určitou peněžní částkou odrážejí jak hodnotu, kterou spotřebitelé v daném statku vidí, tj. jeho užitečnost, tak i náklady, kt. je třeba vynaložit, aby určitý statek mohl být vyroben, tj. jeho relativní vzácnost dvojí povaha cen - na jednu stranu jde o náklad, který musí vynaložit kupující, na druhé straně jde o příjem, který má prodávající; poptávková cena odpovídá maximální ceně, kterou jsou za daný statek kupující ochotni zaplatit X naproti tomu nabídková cena je nejnižší cenou, za niž jsou prodávající ochotni statek nabídnout pokud se obě ceny (poptávková a nabídková) vzájemně rovnají, dochází na trhu ke směně jde o cenu rovnovážnou neboli tržní Tržní cena = rovnovážná cena je tedy cenou, která vyrovnává nabídku a poptávku množství statku, které mají spotřebitelé zájem koupit a výrobci prodat, je při této ceně stejné na trhu tak při rovnovážné ceně nevzniká nedostatek ani přebytek zboží - označována proto jako cena, která čistí trh nedostatek - někteří kupující zůstanou neuspokojeni, lze očekávat, že část z nich bude ochotna zaplatit vyšší cenu odpovídající ceně nabídkové přebytek - prodejci špatně odhadli zájem kupujících a budou nuceni si vyrobené zboží bud ponechat v naději, že zájem spotřebitelů o ně vzroste, nebo je prodat (s případnou ztrátou) za nižší cenu odpovídající ceně poptávkové cena hraje v obou případech klíčovou roli při vyrovnávání nabídky a poptávky rovnovážné množství = poptávané a nabízené množství odpovídající rovnovážné ceně Tržní rovnováha tvořena rovnovážnou cenou spolu s rovnovážným množstvím v graf. vyjádření odpovídá bodu, kde se křivky nabídky a poptávky protínají 69 26

37 C.87. TRŽNÍ CENA A JEJÍ FUNKCE C 27

38 C.87. TRŽNÍ CENA A JEJÍ FUNKCE C Stabilita tržní rovnováhy rovnovážná cena, při kt. se nabízené množství rovná jeho množství poptávaného, je jen jedna všechny ostatní ceny na daném trhu jsou nerovnovážné = doprovázeny bud nedostatkem (poptávané množství převyšuje množství nabízené), nebo nadbytkem (nabídka převyšuje poptávku) nedostatek vzniká, je-li cena na trhu nižší, než je cena rovnovážná nadbytek vzniká, je-li cena skutečná vyšší, než cena rovnovážná příklad - viz tabulka např. cena zmrzliny by v jeden den byla 5 Kč. Počet osob, kt. by o zmrzlinu měly v tomto případě zájem, by byl tedy 155. Možnost dosáhnout při této ceně zisku by však prodávají vedla k tomu, aby nabídli pouze 55 zmrzlin. Po nákupu uvedeného množství (55) by zbývající poptávka zůstala neuspokojena. Situace: převaha poptávky nad nabídkou Pravděpodobně by někteří poptávající, jejichž potřeba nebyla při dané ceně uspokojena, byli ochotni zaplatit více. Na to by prodávající zareagovali zvýšením ceny a vyšší cena by na trh přivedla i další nabízející, kteří by se o tomto trhu dověděli. Cena zmrzliny i její prodávané množství by se zvyšovaly až do bodu, kdy by poptávané množství odpovídalo nabízenému. obecně: převaha poptávky nad nabídkou vede k růstu ceny, který trvá tak dlouho, dokud se nabízené a poptávané množství vzájemně nevyrovná naopak: původní cena zmrzliny 15 Kč vzhledem k nižsímu zájmu spotřebitelů by se prodalo jen 36 porcí. Prodávající však byli připraveni prodat 102 ks, takže jim část zmrzliny zbyla ve formě neprodejných zásob. Situace: převaha nabídky nad poptávkou Prodávající by proto pravděpodobně začali svou zmrzlinu prodávat za nižší cenu...prodávalo by se jí stále více...tento proces by pokračoval tak dlouho, dokud by se nabízené množství nevyrovnalo poptávanému. obecně: převaha nabídky nad poptávkou vede ke snížení ceny, které trvá tak dlouho, dokud se nabízené a poptávané množství vzájemně nevyrovná Zákon nabídky a poptávky, zákon jedné ceny chování kupujících a prodávajících vede k tomu, že trhy samy se posouvají směrem k rovnováze rovnovážná cena a jí odpovídající rovnovážné množství statků jsou tak jedinou stabilní tržní situací Viz D.100 Změny tržní rovnováhy = změny rovnovážné ceny, rovnovážného množství tržní cena je ovlivňována změnami (posuny) nabídky a poptávky u změny poptávky se cena i množství mění stejným směrem zvýší-li se poptávka, vznikne na trhu nová, vyšší rovnovážná cena, které odpovídá i vyšší rovnovážné množství klesne-li poptávka, ustálí se na trhu nižší rovnovážná cena i nižší rovnovážné množství u změny nabídky se cena a množství mění opačným směrem zvýší-li se nabídka, rovnováha vzniká při nižší rovnovážné ceně a větším rovnovážném množství klesne-li nabídka, nová rovnováha vzniká při vyšší rovnovážné ceně a nižším rovnovážném množství příčiny změny rovnováhy na trhu změna (růst) na straně poptávky - vyvolána - růstem ceny + růstem prodaného množství změna (pokles) na straně nabídky - vyvolána - vzestupem cen + poklesem prodaného množství např. změny cen zemědělských či potravinářských statků: je-li změna cen pečiva doprovázena růstem jeho prodaného množství, je tato změna vyvolána zvýšenou poptávkou spotřebitelů X je-li naopak provázena poklesem jeho prodaného množství, jsou na vině zemědělci nebo potravinářské firmy, jejich nabídka se snížila (např. v důsledku růstu jejich nákladů) posun obou křivek, nabídky i poptávky 28

39 C.87. TRŽNÍ CENA A JEJÍ FUNKCE C Funkce ceny ceny mají v tržním systému čtyři základní funkce Informační funkce příklad (jen pro pochopení, učit se to samozřejmě nemusíte): //Úbytek cedrových lesů - Truhlář vyrábí nábytek z cedrového dřeva. Vyrábí jej převážně v masivním stylu, který mají zákazníci v oblibě (a který také vyžaduje nemalou spotřebu dřeva). Intenzívní těžba cedru však vede k rychlému úbytku těchto stromů. Vědci a odborníci v lesním hospodářství o tom napíší řadu odborných článků a studií. Také doporučí, aby se snížila spotřeba cedru, jinak hrozí těmto lesům ještě rychlejší úbytek či dokonce zánik. Ale dostanou se jejich doporučení k uším truhlářů a k uším spotřebitelů? Budou tyto rady lesních odborníků vyslyšeny? Truhlář si pravděpodobně články lesních expertů vůbec nepřečte, protože má spoustu své práce. Ale dejme tomu, že by si je přečetl. Informace o příčinách úbytku cedrových lesů mu k ničemu nejsou. Rady, aby snížil spotřebu cedrového dřeva, mu také k ničemu nejsou. To tak, přestanu vyrábět cedrový nábytek a zákazní cipůjdou ke konkurenci, řekne si. Ale i kdyby náš truhlář chtěl omezit spotřebu cedrového dřeva, neví, o kolik má snížit výrobu cedrového nábytku, nakolik má šetřit dřevem a zmenšovat tloušt ku stěn nábytku. Z vědeckých článků se to nedozví. Nejsou pro něho žádnou užitečnou informací. Stejně jako nejsou žádnou užitečnou informací pro spotřebitele, který kupuje nábytek. Naštěstí truhláři ani spotřebitelé nemusí vyhledávat články lesních odborníků. Informace, které potřebují, dostanou z trhů. Když začne ubývat cedrových lesů, objeví se na trhu méně cedrového dřeva a jeho cena vzroste. Truhlář je nucen přenést zdražení cedru do zvýšení cen svého nábytku. Zdražení cedrového nábytku je informačním signálem pro spotřebitele. Protože lidé neradi kupují drahé zboží, přiměje je zdražení cedrového nábytku k tomu, aby jej kupovali méně a preferovali raději nábytek např. z ořechu nebo višně. Někteří si zas řeknou, že nemusí nutně mít cedrový nábytek tak masivní, jaký byl dosud v módě. Vzroste poptávka po nábytku z jiných druhů dřeva. To je důležitá informace pro truhláře - ted už ví, co má dělat. Bude vyrábět méně cedrového nábytku a začne vyrábět a nabízet více nábytku z ořechu a višně. V důsledku toho bude nakupovat méně cedrového dřeva. Stejně se budou chovat i ostatní truhláři. To nakonec povede ke snížení těžby cedrů. Konečným výsledkem těchto procesů je změna struktury těžby a spotřeby dřeva: relativně se sníží těžba cedrů a relativně vzroste těžba jiných stromů.// Když se například některý výrobní zdroj stane vzácnějším, musí být o tom výrobci a spotřebitelé informováni. A skutečně - zvětšení vzácnosti se na trzích projeví ve zvýšení ceny. Cena přenáší tuto informaci k výrobcům a spotřebitelům. Je informačním signálem, který se šíří ekonomikou jako kruhy na vodě, tak jako se v našem příkladě šířilo zvýšení ceny cedrů od majitelů cedrových lesů k truhlářům a nakonec ke spotřebitelům, od nichž se odrazem šířilo zas nazpět k truhlářům a k majitelům lesů. Motivační funkce Aby však výrobci a spotřebitelé na tuto informaci reagovali, musí být k tomu motivováni. Truhlář, jakmile se k němu dostaly informace o zdražení cedrového dřeva, chtěl měnit svůj sortiment nábytku,chtěl spotřebovávat méně cedrového dřeva. Proč chtěl? Protože na tom vydělal - ušetřil drahé dřevo a nahradil jej levnějším. Perspektiva většího výdělku je jeho motivací. Podobně snaha ušetřit motivuje spotřebitele, aby snížil spotřebu vzácného (a tedy drahého) dřeva a nahrazoval ji spotřebou méně vzácných (a tedy levnějších) druhů dřeva. Cenová informace tedy vlastně lidem říká: můžeš vydělat na tom, když mne využiješ a když správně zareaguješ. To je motivační funkce ceny. Co by se stalo, kdyby dejme tomu stát kompenzoval truhlářům každé zvýšení ceny cedrového dřeva státní dotací, aby je uchránil před ztrátami? Truhláři by ztratili motivaci jakkoli reagovat na změnu cen - motivační funkce cen by byla potlačena. Alokační funkce Konečným výsledkem šíření cenových informací a reakcí na tyto informace je realokace (přemístění) výrobních zdrojů - práce a kapitálu. V našem příkladě došlo ke snížení těžby cedrů a ke zvýšení těžby jiných druhů dřeva. Část práce a kapitálu, dříve zaměstnaných těžbou cedrů, byla převedena na těžbu jiných druhů dřeva. To je alokační funkce cen. Ceny alokují (rozmíst ují) ekonomické zdroje mezi různá užití tak, aby byly tyto zdroje využívány efektivně. Distribuční funkce Spočívá v distribuování (rozdělování) zboží a služeb v závislosti na jejich ceně. Čím je určitý statek vzácnější (výroba nákladnější), tím vyšší má cenu a tím méně lidí si jej koupí. Koupí si jej proto jen ti lidé, kterým jeho užívání přinese největší užitek

40 C.7. CENOVÁ A NECENOVÁ KONKURENCE, PRINCIPY MARKETINGU C cenový mechanismus je nepostradatelný pro fungování ekonomiky. Je to mechanismus velmi jemný - tak jemný, že není možné nahradit jej sebedokonalejším plánem. Ani největší génius by nebyl schopen přenést informaci o relativním úbytku cedrů ke všem výrobcům a spotřebitelům tak, aby všichni reagovali správným způsobem a aby došlo k efektivní alokaci výrobních zdrojů. Urban - Teorie národního hospodářství, 2., doplněné a rozšířené vydání (srovnávala jsem to i s novějším vydáním), str.69-71, ; Robert Holman - Ekonomie, 3. aktualizované vydání, část otázky o funkci ceny C.7. Cenová a necenová konkurence, principy marketingu Firma na konkurenčním trhu přežije jen tehdy, produkuje-li statky, o které mají kupující zájem a jsou schopni je kupovat. To samozřejmě vede k celé řadě konsekvencí, které jsou obsahem této otázky. 8-o Marketing a jeho cíle marketing je soubor činností, jejichž cílem je sledovat zájem spotřebitelů o firemní výrobky, podporovat jej a zlepšovat podmínky prodeje firemního zboží na trhu (omezování konkurence, zvyšování podílu na trhu) ekonomicky řečeno, cílem je zvyšovat poptávku po produkci firmy (posunovat poptávku po této produkci směrem doprava) a omezovat cenovou pružnost této poptávky = snižovat citlivost prodávaného množství vůči zvýšení ceny cílem marketingu je nikoliv prodávat vyrobené, ale vyrábět prodejné (čili takové zboží či služby, o který mají zákazníci zájem, nikoliv do skladu) finální cíl je zvýšení finanční rentability firemního podnikání, tj. zisku Činnosti spadající do marketingu průzkum trhu a spotřebních preferencí ověřování zájmu kupujících o nové výrobky určení cílového zákaznického segmentu určení potřeb zákaznického segmentu přizpůsobování firemní produkce potřebám a preferencím zákazníků stanovení cen reklama vytváření nových potřeb kupujících a ovlivňování jejich rozhodování plánování a vytváření nových výrobků a služeb podpora prodeje služby zákazníkům získání nových zákazníků volba způsobu prodeje a sledování prodeje vyřazování výrobků z prodeje na základě sledování komunikace se zákazníky budování loajality zákazníků budování dobrého jména a vlastní značky Tyto aktivity jsou zaměřeny na tzv. cílový trh = zákaznický segment = segment trhu, což je skupina zákazníků, která je vybrána na základě daných kritérií (př. věk, pohlaví), a promítají se v ceně produktu, jeho vlastnostech, reklamě apod. Konkurence a její typy ve vztahu k ceně rozeznáváme 2 typy konkurence 1) Cenová konkurence snaha prodávajících získat větší podíl na trhu a větší příjmy z prodeje snižováním cen zboží, aniž by to bylo vlivem převahy nabídky nad poptávkou pohnutkou je přesvědčení, že konkurence se nižší ceně nepřizpůsobí u firem prodávajících více výrobků se vychází nejen z izolované ziskovosti jednoho výrobku, ale i z maximalizace celkového zisku, např. záměrně se cena jednoho statku zvýší a druhého sníží (často se jedná o komplementy, např. levné mobily prodávané operátory - nízká cena se zaplatí v cenách za služby nebo nízké ceny tiskáren a vysoké ceny tonerů do nich)

41 C.7. CENOVÁ A NECENOVÁ KONKURENCE, PRINCIPY MARKETINGU C pro spotřebitele výhodnější než necenová extrémem je tzv. cenová válka mezi prodávajícími - je výhodná pro spotřebitele, nevýhodná pro výrobce (může vést až k zániku firmy) Dumping zvláštní případ cenové konkurence situace, kdy výrobce (většinou firma s velkým kapitálem schopná vydržet krátkodobou ztrátu) prodává v rámci cenové konkurence své zboží za nižší ceny, než jsou jeho náklady cílem je např. zničit konkurenci, donutit ji odejít z trhu, a získat tak dominantní (či monopolní) postavení - ceny se pak samozřejmě zvednou pro získání monopolního zisku účinný je tedy jen na trhu s překážkami vstupu (jinak vždy může vstoupit další firma s dumpingovými cenami a snaha předchozí firmy přijde vniveč) na druhou stranu je velmi často předmětem jednání Úřadu na ochranu hospodářské soutěže - není možné využívat dumpingové ceny a tím záměrně likvidovat slabší konkurenty, např.: České dráhy zlevnily jízdné na tratích, kde operuje Student Agency; jízdné pod náklady autobusy Student Agency na trati Praha - Karlovy Vary těžké odlišit, co dumping vlastně je: např. při výprodeji skladových zásob se lze též dostat na ceny nižší než náklady, dumping se používá při vstupu na trh často je obvinění z dumpingu jen lobby domácích výrobců pro zavedení cel ;-) 2) Necenová konkurence principem je získání a udržení kupujících jiným způsobem než snižováním cen pro kupující méně výhodná než cenová např. růst kvality produkce, reklama, balení, prodej na úvěr, služby v souvislosti s prodejem, poskytování (zdánlivých) slev, zákaznické a věrnostní programy atd. pozitivní dopad na kvalitu a technické vlastnosti výrobků pozitivní efekt z pohledu výrobce je růst poptávky, který vede ke zvýšení objemu výroby bez poklesu cen, případně zvýšení ceny bez snížení objemu prodaného zboží negativní dopady: neefektivně vynaložené prostředky na propagaci, reklamu, obalová média apod. výsledkem úspěšné necenové konkurence je růst zisku Marketing a jeho definice též marketingová strategie či marketingový mix jedná se o souhrn základních nástrojů, kterými výrobce působí na rozhodování svých spotřebitelů, podporuje prodej a určuje cenu své produkce existují 4 základní principy (označovány jako 4P): Product (volba produktu) 2. Price (cena) 3. Place (místo a způsob prodeje) 4. Promotion (propagace, reklama a podpora prodeje) 1. Product představuje nejzákladnější rozhodnutí podniku, tj. co a pro koho vyrábět cílen na určitý segment trhu = zákaznický segment, tzn. komu daný výrobek nabízím (viz výše) - zpravidla se určí na základě průzkumu trhu: použije se vzorek spotřebitelů, který reprezentuje daný zákaznický segment v případě vysoce nasyceného trhu je nutné vůbec vytvořit zájem o daný produkt 2. Price opírá se o náklady výrobků (fixní i predikované variabilní), ceny konkurence (většinou je cena velmi podobná té konkurenční), určení zákaznického segmentu a ocenění výrobku z jeho strany (tzv. tržní umístění produktu) náklady slouží k určení tzv. bodu zvratu (break-even point), který udává hranici výroby, po jejímž dosažení je produkce už zisková

42 C.7. CENOVÁ A NECENOVÁ KONKURENCE, PRINCIPY MARKETINGU C vyjadřuje tzv. cenovou strategii firmy rozlišujeme konkurenci cenovou a necenovou (pro výrobce výhodnější necenová, pro kupujícího cenová - viz výše) dumping (extrémní případ cenové konkurence - viz výše) 3. Place tj. problém jak a kde prodávat jde především o dostupnost pro kupující (vhodná volba prodejní sítě, rozsah služeb, snadné dodání apod.) 4. Promotion tj. propagace výrobku, otázka, jak přilákat kupujícího z ekonomického pohledu není takový problém vyrobit jako spíš prodat a vzbudit zájem o daný výrobek jde tedy o to, zda firma získá dostatečně velký zákaznický segment - k tomu je nutný určitý podíl na trhu označovaný jako bod zvratu (break-even point - viz výše) cílem je získat kupující a udržovat poptávku na stálé či ideálně na stoupající úrovni zajímavost: problém značek a značkových prodejen (viz níže) nejčastěji v podobě reklamy, reklama je součást marketingu, ne jeho synonymum! Reklama nejdůležitější součást podpory prodeje v průmyslových zemích s nasycenými trhy patří mezi největší ekonomická odvětví lze ji dělit z mnoha hledisek: klamavá, podprahová apod. smysl má jen tehdy, když podle ní lze statky a zboží diferencovat! (tj. např. reklama na kečup dané značky, ne reklama na jablka či zelí jako celek za komunistů) z výše uvedeného plyne nutnost právní regulace obecně chápána jako pozitivní z hlediska výrobce, negativní z hlediska kupujícího má pozitivní i negativní dopady (často sporná problematika) model propagace AIDA: Attention - pozornost potencionálního zákazníka 1. Interest - vzbuzení zájmu o produkt 2. Desire - vytvoření touhy vlastnit produkt 3. Action - výzva zákazníka, aby si produkt koupil pozitivní dopady 1. podporuje směnu a agregátní poptávku, stimuluje NH 2. informuje o výrobcích, jejich vlastnostech, zlepšeních a cenách 3. může vést k nižším cenám tím, že vytváří masové trhy (výrobci snižují výrobní náklady, což se projeví v nižší ceně) 4. podporuje konkurenci v daném odvětví (tlak na ostatní výrobce, aby nabízeli cenově i kvalitativně srovnatelné zboží) 5. váží se na ni média: platí většinu nákladů komerčních novin a časopisů, komerčního rozhlasu a televize i internetu (značně navázána na všechna elektronická média) negativní dopady 1. informace v reklamě jsou často neobjektivní, nepřesné a zavádějící 2. nese s sebou velké náklady, které zvyšují ceny zboží 3. nutí kupovat nepotřebné zboží a může vyvolávat zadlužování (v extrému až krize) 4. média jejím vlivem nejsou zcela nezávislá a mohou podléhat tlaku inzerentů Problém značek 90 32

43 C.31. HOSPODÁŘSKÁ POLITIKA, JEJÍ CÍLE, DRUHY A ÚČINNOST, MAGICKÝ ČTYŘÚHELNÍK C Je zajímavé zamyslet se nad problémem značkových výrobků. Značka sama o sobě nevypovídá nic o tom, zda reprezentuje kvalitnější či lepší zboží. Jde o to, že novou značku si může vytvořit kdokoli. Pokud se ale značka stane léty prověřenou, vypovídá o tom, že za daným zbožím stojí určitá investice a zázemí, které už objektivně mohou znamenat kvalitu. Nutno podotknout, že značkové zboží je často mnohem dražší než srovnatelné neznačkové, tzv. placení za značku (důsledek reklamy, marketingu a necenové konkurence). Značky navíc přesahují hranice NH - stávají se atributem společenského a sociálního postavení člověka. Další úvaha vede ke značkovým prodejnám. Co je jejich cílem? Bezpochyby vzbudit zdání exkluzivity a zabránit tak srovnání s alternativami. (Toto jsou dva základní principy, na kterých fungují značky.) 8-) NH - národní hospodářství přednáška TNH z 21. dubna doc. Urban; URBAN, Jan: Teorie národního hospodářství. 3. doplněné a rozšířené vydání. Praha: Wolters Kluwer, 2011, s C.31. Hospodářská politika, její cíle, druhy a účinnost, magický čtyřúhelník Hospodářská politika = makroekonomická politika soubor cílů, nástrojů a opatření vlády zaměřených na regulaci či ovlivňování celkového (makroekonomického) vývoje národního hospodářství (stabilizace) souhrn hospodářsky ekonomických opatření, ekonomických nástrojů a procesů, prostřednictvím kterých je možno působit na makroekonomickou a mikroekonomickou oblast národního hospodářství může ekonomický cyklus poznamenat ve směru vzestupu i poklesu ekonomiky 2 základní proudy: keynesiánství a monetarismus Základní hospodářské cíle krátkodobé / dlouhodobé - zpravidla souvisí s délkou volebního období vlády ekonomický růst - zvyšování HDP vedoucí k růstu životní úrovně 2. vysoká, resp. plná zaměstnanost - možnost získání pracovního místa pro každého, kdo chce a je schopen pracovat 3. cenová stabilita - relativní stálost cenové hladiny - nepřítomnost inflace 4. finanční stabilita země ve vztahu k zahraničí - vyrovnanost platební bilance národního hospodářství 5. vyrovnanost státního rozpočtu Další cíle zvýšení ekonomické svobody posílení ekonomické rovnosti zvýšení národohospodářské efektivnosti zvýšení mezinárodní ekonomické konkurenceschopnosti země dosahování těchto cílů často komplikuje konfliktní vztah jednotlivých cílů (nižší inflace x nižší nezaměstnanost) cíle jsou charakterizovány určitými makroekonomickými ukazateli (indikátory): míra nezaměstnanosti, míra inflace, saldo platební bilance, tempo reálného ekonomického růstu země hodnoty těchto základních ukazatelů hospodářského vývoje = magický čtyřúhelník Hospodářskopolitické nástroje Finanční politika, tj. 93 měnová politika (povinné minimální rezervy, úrokové sazby, operace na volném trhu) 33

44 C.88. TRŽNÍ SELHÁNÍ, JEHO DRUHY A PŘÍČINY, ILUSTRUJTE NA PŘÍKLADECH C fiskální - rozpočtová politika, zahrnující daňovou a výdajovou politiku státu (např. změny zdanění osobních příjmů, příspěvků na sociální pojištění, výše podpor v nezaměstnanosti) + právní úprava fungování trhu viz Nástroje makroekonomické politiky K.28 I.50 I.56 I.57 Druhy hospodářské politiky dělení dle učebnice (http://www.ceed.cz/makroekonomie/07 typy HP.htm) 94 expanzivní - sklon státu k utrácení - pokud stát chce podpořit růst ekonomiky a rozvoj podnikání (nástroje: nižší daně, nižší úroky z úvěrů, podpora exportu) restriktivní - pokud stát chce bránit zvyšování rozpočtových deficitů, brzdit inflaci a přehřátí ekonomiky (nástroje:vyšší daně, vyšší úroky, mzdová a cenová regulace) další dělení (vypracované otázky Systémová - zaměřena na výstavbu legislativního rámce pro fungování ekonomiky; společnost má za úkol zabezpečit v ekonomické oblasti ochranu soukromého vlastnictví, smluv, volný přístup na trhy apod. regulativní- vyplývá z nedokonalostí trhů; důvody pro regulaci patří zejména přirozené veřejné potřeby (obrana), ochrana životního prostředí, zdravotnictví, odpovědnost státu za rozdělování a přerozdělování; negativní vedlejší dopady regulačních opatření: omezení svobody volby, nepotřebné výdaje, destimulace ekonomické aktivity, konzervování nevyhovující odvětvové struktury apod. další možné dělení keynesiánský typ - vychází z představy, že tržní ekonomika je nestabilní systém, není schopna plně využívat ek. zdroje vyžaduje zásahy vlády, zdůrazňuje úlohu rozpočtové politiky neoklasický typ (neokonzervativní) - tržní mechanismus vytváří dostatečné předpoklady pro efektivní využívání ek. zdrojů, za hlavní zdroj nerovnováhy považuje zásahy státu Účinnost hospodářské politiky spjata s dosažením příslušných cílů ilustruje s na magickém čtyřúhelníku (příp. pěti či X-úhelníku), v němž velikost plochy vymezené jednotlivými cíli hospodářské politiky odpovídá míře jejich úspěšnosti na základě provedeného srovnání současného tvaru (plochy) čtyřúhelníka s tvarem (plochou) získaným za minulá období lze zjistit, zda a v jakém směru se ekonomický vývoj projevil a jak (ne)úspěšná byla i prováděná hospodářská politika. Urban, Jan: Teorie národního hospodářství, 2011: str , 397; Vypracované otázky ; Sojka: Malá encyklopedie moderní ekonomie: str ; politika; 95 C.88. Tržní selhání, jeho druhy a příčiny, ilustrujte na příkladech Státní zásahy do ekonomiky (přímé či nepřímé regulace) mají především zvýšit efektivitu trhu, tedy podpořit a chránit fungování trhu a řešit problémy, které trh sám neřeší úspěšně. O takovýchto situacích hovoříme jako o selhání trhu. Tržní selhání - nedokonalost cenového systému, znemožňující efektivní rozmístění zdrojů. Havní případy: 1. Nedokonalá konkurence 2. Externality 3. Veřejné statky a neúplné trhy 4. Asymetrické informace 34

45 C.88. TRŽNÍ SELHÁNÍ, JEHO DRUHY A PŘÍČINY, ILUSTRUJTE NA PŘÍKLADECH C Nedokonalá konkurence Prodávající je na trhu nucen nabízet produkty za co nejnižší ceny Při nedokonalé konkurenci je cenu schopen určit jeden nebo omezený počet prodávajících a kupující se nemůže se svou poptávkou obrátit k jinému podniku problém tržní síly Udržování vyšších cen vede ke snižování životní úrovně Problém se pokouší řešit antimonopolní zákonodárství - brání vzniku firem, které by v důsledku své kontroly nad trhem mohly samy stanovit cenu Viz F.58 Externality Jde o vedlejší důsledky soukromých ekonomických činností, kdy jejich náklady či výnosy dopadají na jiné subjekty, než jsou ty, které danou činnost provádějí Aktivity, které přinesou užitek či újmu ostatním a to bez toho, že by za ni dané subjekty platily nebo byly za újmu kompenzovány Vznikají v situacích, kdy se soukromé náklady a přínosy nerovnají společenským nákladům a přínoslům. Druhy externalit 1. Kladné - statek není produkován v dostatečném množství, protože výrobce si nemůže přisvojit veškeré výnosy, kvůli čemuž ztrácí motivaci, př. firma při vybudování svého sídla zvelebí okolí 2. Záporné - určitého statku se vyrábí či spotřebovává příliš, protože nejsou respektovány jeho úplné náklady, př. znečišt ování ovzduší Úlohou státu je omezovat negativní a posilovat pozitivní externality Omezovat negativní externality lze přímým zákazem nebo uvalením ekonomické sankce Podporovat pozitivní externality lze například subvencemi Viz N.24 Veřejné statky a neúplné trhy Veřejné statky - zboží a služby, které tržní systém nedokáže nabídnout, ale jsou důležité pro fungování společnosti a trhu, zajistí stát - např. veřejná dopravní infrastruktura, národní obrana, veřejná správa Dva důvody, proč tyto statky/služby nejsou poskytovány trhem 1. za užívání nelze vymáhat poplatky, zároveň nelze nikoho z užívání těchto statků účinně vyloučit 2. vysoké investice, vysoká rizikovost či dlouhodobá nenávratnost Stát poskytuje i služby, jejichž soukromé poskytování by nebylo efektivní, nebo pokud má na nich politický zájem (udržování národních parků, zdravotní péče hrazená z povinného pojištění atd.) Viz N.92 Viz N.74 Neúplný trh - situace, kdy trh nenabízí určité statky, ačkoli spotřebitelé jsou za něj ochotni zaplatit producentovi více, než kolik představují náklady na jeho výrobu Souvisí např. s vysokou rizikovostí podnikání Asymetrické informace Vzniká, když jedna ze stran procesu směny nemá k dispozici dostatek informací, týkajících se vlastností kupovaného zboží, nabídky trhu, jeho cen apod. Nejisté či asymetrické informace vedou k ekonomickým ztrátám, protože rozhodování za těchto neúplných informací již nemusí odpovídat předpokladům racionálního rozhodování (tzv. omezená racionalita rozhodování) Stát může tento problém omezit určitými předpisy (např. povinné označení vlastností či složení výrobku) nebo podporou dostupnosti tržních informací Za jistých okolností může asymetrie informací vyústit do degenerace trhu spojené s: Morálním hazardem - informovaný subjekt maximalizuje svůj užitek snižováním užitku ostatních (neinformovaných); př. asymetrie informací mezi zastupovaným a zastupujícím (akcionář-manažer, voličpolitik) Nepříznivým výběrem - vede k vytěsňování kvalitnějšího zboží z trhu zbožím méně kvalitním; př. na trhu pojištění se zhoršuje struktura pojištěnců, protože například u životních pojistek doplácejí nekuřáci na kuřáky, pojistné se jim jeví příliš vysoké a o pojištění ztrácejí zájem Teorie národního hospodářství: Jan Urban ( , 505), 3. vydání; Ekonomie: Paul A. Samuelson, William D. Nordhaus

46 C.90. VEŘEJNÁ A SOUKROMÁ ŘEŠENÍ TRŽNÍCH SELHÁNÍ C C.90. Veřejná a soukromá řešení tržních selhání Viz 88. Tržní selhání, jeho druhy a příčiny, ilustrujte na příkladech Mezi ekonomy existují 2 základní doktríny na řešení selhání trhů: 1. Stát by měl zásáhnout do trhu - intervencionistické proudy ekonomického myšlení (př. Keynes) 2. Nechat volně působit trh v duchu doktríny laissez - faire - Rakouské ekonomické školy (př. Mises, Hayek, atd.) Veřejná řešení tržních selhání Hlavní funkce státu při řešení tržních selhání: Vytváření právního rámce tržní ekonomiky - činnost legislativní 2. Stanovení makroekonomické stabilizační politiky - činnost regulační 3. Ovlivňování alokace zdrojů s cílem zvýšit ekonomickou efektivnost - činnost alokační 4. Zavádění programů, které ovlivňují rozdělování důchodu - činnost redistribuční Zásahy vlády do ekonomického systému nejsou také dokonalé, dochází k vládnímu selhání: 1. Důsledky mnoha státních zásahů jsou komplikované a obtížně předvídatelné, navíc zde existuje problém časového zpoždění zásahu státu (př. větší pracovněprávní ochrana může vést k nezaměstnanosti) 2. Vláda má pouze omezenou moc tyto důsledky kontrolovat (špatná předvídatelnost důsledků vládní politiky) 3. Ti, kteří vytvářejí právní rámec státních zásahů, mají pouze omezenou kontrolu nad její realizací v praxi (omezená kontrola byrokracie, zákony se dají aplikovat různě) 4. Ne všichni zvolení zástupci sledují čistě veřejně prospěšné cíle (př. působení nátlakových skupin, korupce) Nedokonalá konkurence Viz 42. Konkurenční politika, antimonopolní zákonodárství, regulace přirozených monopolů Stát pomocí antimonopolního zákonodárství zabraňuje zneužívání dominnantího postavení na trhu Externality Viz 24. Externality, jejich příčiny, důsledky a řešení Pigouovy daně - nejčastěji spotřební a ekologická daň Povolenky na znečištění - obchodovatelné na trhu Subvencování cen - tzv. negativní Piguovy daně Přímé dotace, daňové úlevy, daňové prázdniny Vzdělávání Veřejné statky Viz 74. Soukromé a veřejné statky, veřejné poskytování statků Stát poskytuje některé statky, které není schopen trh poskytnout Soukromá řešení tržních selhání Odpovědnost za škodu za předpokladu jasně definovaných vlastnických práv. Coaseho teorém Viz 81. Transakční náklady a Coaseův teorém Říká, že každou externalitu lze odbourat bez ohledu na to, kdo bude nakonec odškodňován Ukazuje, že dobrovolné vyjednávání stran vede někdy k efektivnímu výsledku

47 C.75. STÁTNÍ REGULACE TRHŮ, CENY VE SMÍŠENÉ EKONOMICE C Př. Jsem zemědělec. Hnojiva z mých polí stékají do řek a jsou záhubou ryb ve vašem rybníku. Předpokládejme, že mě kvůli rybám nemůžete žalovat. Pokud jsou vaši kapříci dostatečně ziskoví, můžete se pokusit přimět mě k omezení hnojení, i když mě nemůžete dát k soudu pokud reorganizace našich společných činností vede k čistému zisku, máme společnou motivaci se spojit a dohodnout se na efektivním úrovni hnojení. To bude existovat i bez vládního podporu proti znečišt ování. Teorie národního hospodářství: Jan Urban ( , , ), 3. vydání; Ekonomie: Paul A. Samuelson, William D. Nordhaus; theory 6.html C.75. Státní regulace trhů, ceny ve smíšené ekonomice Regulace trhů stát svými regulacemi zasahuje do chování ekonomiky a role tržního systému je omezená - jedná se tedy o smíšenou ekonomiku, ve které stát rozhodování firem v soukromém i veřejném vlastnictví ovlivňuje pomocí regulací (většina ekonomik moderních vyspělých států) reálně není žádný trh čistě tržní, všude na světě dochází k větším či menším regulacím. tato snaha vlád pomocí zákonů a exekutivních rozhodnutí ovlivňovat chování firem je označována jako ekonomická (někdy i sociální) regulace Státní ekonomická regulace může být přímá (administrativní): např. udělování licencí v odvětví, stanovení cenových stropů či minimálních cen nepřímá (ekonomická): např. zdanění, subvence na roli státu v regulaci ekonomiky různé názory (liberální teorie - stát zajišt uje základní právní podm. pro fungování trhu x názor, že stát svými zásahy ekonomiku zefektivní) nutností zůstává zajištění právního řádu státem: vymahatelnost vlastnických práv, smluvních ujednání, uplatňování zákonných sankcí apod. Ve kterých případech stát zasahuje? Tržní selhání Problém tržní síly 107 jediný prodávající/kupující ovládá celý/velkou část trhu určuje ceny nedostatečná či neexistující konkurence kde je možná konkurence, slouží k její ochraně antitrustové zákony - omezují vznik firem, které by měly kontrolu nad trhem a určovaly by cenu na trhu přirozené monopoly není možné/efektivní zabránit vzniku regulace přirozených monopolů: cenová/kvalitativní Problém externalit selhání prospěšnosti řízení se vlastním zájmem náklady/výnosy nese i jiný subjekt, než ten, který provádí rozhodnutí negativní externality: 3. subjekt nese náklady, typ. ekologické škodliviny přímá (administrativní) regulace, zdanění, pokuty pozitivní externality: 3. subjekt nese výnosy, menší motivace dělat administrativní (příkaz), subvence posilování pozitivních a tlumení negativních externalit patří k základním ekonomickým úlohám státu Veřejné statky soukromé firmy nejsou motivovány k jejich zajišt ování není to pro ně výhodné (viz problém černého pasažéra, vysokých investic a jejich dlohodobé návratnosti, rizikovosti) zabezpečuje je stát problém černého pasažéra firmy nemají k dispozici nástroj, kterým by přiměli jednotlivce k placení za statek a zároveň jej nemohou ani vyloučit z užívání statku př. infrastruktura - vysoké investice návratnost v dlouhém časovém období, není možné aby to SF ustála př. parky - statek není národohospodářsky efektivní (finančně náročná údržba), ale v politickém zájmu, aby tam mohli všichni podobný veřejným statkům je neúplný trh: ačkoli výhodné poskytovat statek, soukromé subjekty tak nečiní - důvody:riskantnost, nedostatečně rozvinutý trh... Nedokonalé informace

48 C.75. STÁTNÍ REGULACE TRHŮ, CENY VE SMÍŠENÉ EKONOMICE C jedna ze stran nemá dost (jistých) informací k směně často asymetrické povinnosti podat, podpora dostupnosti Morální hazard situace, kdy se ekonomické subjekty chovají rizikově, méně obezřetně... případné negativní důsledky chování přeneseny na někoho jiného reakce vlád: posílení regulace odvětví se zvýšeným výskytem morálního hazardu (např. ve finančním sektoru) Sociální politika státu snaha o vyrovnání sociálně-ekonomických nerovnosí přímá podpora: zejména sociální dávky opatření snažící se odstranit příčiny chudoby a ekonomického znevýhodnění podpora kvalifikace, možnosti získat pracovní míst Stabilizační politika státu vlády mohou přispět k vyrovnání vzestupných a sestupných výkyvů ekonomiky a k podpoře ekonomické aktivity stabilizační opatření usilují zejména o posílení ekonomického růstu, stabilitu cen, stabilitu měnových vztahů národní ekonomiky vůči zahraničí jedním z projevů vyšších státních zásahů do ekonomiky je korupce Makroekonomická politika a její cíle problém konfliktnost, vedlejší účinky jejich dosahování základní cíle - růst ekonomiky, vysoká zaměstnanost, cenová stabilita, vyrovnaná platební bilance, vyrovnaný státní rozpočet jiné - růst ekonomické svobody, rovnosti, efektivnosti, konkurence schopnosti země Soukromý a veřejný sektor ekonomiky smíšená ekonomika zahrnuje tyto dva základní sektory: sektor domácností a soukromých podniků (sektor soukromý) a sektor vládních institucí soukromý sektor rozhoduje o alokaci zdrojů dobrovolně na základě vlastních zájmů rozhodnutí veřejného sektoru jsou pro ekonomiku závazná a teoreticky se opírají o zájem veřejnosti - k odlišení soukromých a veřejných organizací používá ekonomie dvě základní kriteria: způsob jmenování vedoucích pracovníků těchto organizací jejich vybavení určitými vynucovacími pravomocemi Ceny ve smíšené ekonomice na ceny ve smíšené ekonomice působí i jiné faktory, než jen nabídka a poptávka, tyto faktory ale většinou působí prostřednictvím zákonů nabídky a poptávky, v některých případech však lze do cen zasáhnout i mimo tyto zákony do cen zasahují veřejné subjekty (stát), stejně jako soukromé, mají- li k tomu sílu Státní zásahy do cen Přímé státní regulace 113 K přímé regulaci dochází, když jsou cenové limity (horní či dolní) stanovené státem. Horní limit bývá též označovánám jako cenový strop, dolní limit jako minimální cena. Stanovením cenového stropu (minimální mzdy, regulace nájmů) znamená, že prodávající nesmí ze zákona požadovat vyšší cenu, než je administrativně stanovený cenový strop Cenové stropy pod úrovní tržních cen sledují sociálně politické cíle administrativy, oprávněné zejména jako obrana proti monopolnímu zisku, vede k nevyrovnání poptávky a nabídky, protože statky spotřebovávají i ti, kteří by si je za vyšší cenu nekoupili, při nedostatku zboží vznikají vedlejší mechanismy rozdělení statků mezi kupující (kdo dřív přijde, lístkový systém, úplatky) 38

49 C.73. SELHÁNÍ VLÁDY A JEHO PŘÍČINY C Stanovením minimální ceny musí naopak kupující prodávajícímu zaplatit alespoň cenu stanovenou odpovídajícím předpisem. Výsledkem trvalá nerovnováha - přebytek nabídky nad poptávkou. Vznik motivace zákonem stanovenou cenu obcházet. Nepřímé cenové intervence státu tvoří zásahy, které se odehrávají prostřednictvím změn poptávky a nabídky. Mezi nejstarší formy nepřímých státních zásahů do cen patří omezování vstupů na trhy, omezování výrobků určitých statků nebo formou nepřímých cenových intervencí. v současnosti jsou nejčastější formou spotřební daně a subvence k cenám (v případě spotřební daně se zvýší cena a sníží poptávka, v případě subvence se sníží cena a zvýší poptávka, spotřebitelé ale subvenci zaplatí na daních a ještě nedojde ke slevě shodné se subvencí, subvence také mohou vyvolávat zahraničněpolitické problémy) URBAN, Jan. Teorie národního hospodářství, 3. vydání, (stránky ) C.73. Selhání vlády a jeho příčiny Nejen tržní systém má své nedostatky své nedostatky mají i statní zásahy, které označujeme jako vládní selhání jako vládní selhání označujeme situace, kdy se státní zásahy míjejí účinkem a jejich dopady jsou horší, než které tyto zásahy měly vyřešit kritikové vládního selhání žádají vládu o to, aby se nesnažila nedostatky tržního mechanismu odstraňovat mezi známé případy vládního selhání patří snaha zlepšit situaci zaměstnanců na trhu práce jejich zvýšenou ochranou, která se projeví ve vyšší nezaměstnanosti snaha zvýšit dostupnost bytů snížením ceny bydlení, jež má za následek pokles nabídky pronajímaných bytů Důvody vládního selhání časový nesoulad mezi okamžikem, kdy se má něco řešit a kdy je to doopravdy řešeno (nesoulad mezi potřebou a její vlastní realizací) v legislativním procesu je přijat nějaký zákon až když není až tak moc potřeba problém množství a kvality informací na základě kterých se rozhoduje o jednotlivých opatření bud je málo informací nebo naopak až moc a nemůžeme si vybrat a navíc ve velkém množství info je nákladné na vyhledání a je i těžké si vybrat správné rozhodnutí skutečnost, že se nepodaří odhadnout, jak budou reagovat soukromého sektoru na vládní rozhodnutí vedou často k tomu, že vládní programy mají zcela odlišné účinky než jejich tvůrci předpokládali příklady z oblasti daní daň z oken více oken více majetku větší daň lidé začali okna zazdívat daň z ovocných stromů (Gruzie 30. let) vykácení stromů z důvodu chování a existence byrokracie, omezená kontrola vlády nad byrokratickým aparátem omezení plynoucí z podstaty politického rozhodování prosazování dílčích společenských zájmů v důsledku působení nátlakových skupin neschopnost politiků sloužit zájmům širší veřejnosti apod. absence selektivního mechanismu, zvaného bankrot, v rámci veřejných financí bankrot selektuje udrží při životě jen ty, kteří se dokáží přizpůsobit bankrot v soukromém sektoru má funkci selektivní vyřazuje subjekty, které nejsou schopny uspokojovat poptávku bankrot ve veřejném sektoru je nepřijatelný! ve VS není ošetřující mechanismus, což vyvolává zdání, že jsou zde neefektivní organizace Samuelson: Špatná politika, je často politikou bez konce MAAYTOVÁ, Alena; HAMERNÍKOVÁ Bojka a kol., Veřejné finance, 2007.; URBAN, Jan, Teorie národního hospodářství, 3. vydání, 2011, str

50 D Poptávka, nabídka a tržní cena D.100. Zákon poptávky, zákon nabídky, zákon poptávky a nabídky, zákon jedné ceny Zákon poptávky poptávka - ochota a schopnost kupujících koupit si určité množství daného statku v závislosti na jeho ceně poptávku po určitém statku označujeme také: tržní poptávka, poptávka na jednotlivém trhu poptávka ukazuje závislost prodaného množství určitého statku na jeho ceně (lze ji graficky zobrazit křivkou) Pozor: Poptávka je to tehdy, když je subjekt připraven si danou věc koupit, ne, že si to jen přeje! 115 poptávané množství - výše poptávky po určitém statku při určité ceně S klesající cenou se bude poptávané množství statku zvyšovat a naopak (za předpokladu ceteris paribus) Křivka poptávky na trhu nám říká, jaké množství statku bude poptávané při jaké ceně Proč je křivka klesající? vysvětlení proč má individuální poptávková křivka (tedy popt. křivka jednotlivých kupujících) klesající sklon vliv: princip mezního užitku,důchodového a substitučního efektu.. Princip klesajícího mezního (marginálního) užitku - míra subjektivního uspokojení dosáhne vrcholu a pak klesá bez ohledu na cenu statku nákup bude jednotlivec zvyšovat pouze do takového množství, při kterém je mezní užitek ještě vyšší nebo alespoň roven ceně (př. dám si čokoládu, jsem spokojený, dám si další tři a po padesáté už toho mám dost) mezní užitek - užitek z každé další spotřebované jednotky Důchodový efekt při nižší ceně si nákup může dovolit vyšší počet spotřebitelů; zvýšení ceny vede ke snížení kupní síly stávajících příjmů (tj. množství zboží a služeb, které kupující může za jednotku svého příjmu získat Substituční efekt s rostoucí cenou je pro mne lákavější substitut (máslo margarín) Poptávka v krátkém období (short run) má na grafu strmější průběh, než v dlouhém období (long run) substituce je dlouhodobější proces, spotřebitel potřebuje čas, než si zvykne, popř. změní technologii atd. V krátkodobém období tak vydrží i vyšší cenu s menším počtem statku, zatímco v dlouhodobém horizontu substituuje. Poptávka X poptávané množství poptávané množství se mění v závislosti na ceně (posun po křivce), kdyžto poptávka je funkce závislosti Q (množství) na P (ceně) a mění se např. když se sníží rozpočet nebo se statek stane módním viz níže (posun křivky po ose x). 40

51 D.100. CENY ZÁKON POPTÁVKY, ZÁKON NABÍDKY, ZÁKON POPTÁVKY A NABÍDKY, ZÁKON JEDNÉ D Příčiny změny poptávky vzestup či pokles poptávky = změna poptávaného množství daného zboží při jeho jakékoli ceně změna relativních cen substitutů - vzroste-li cena zboží, mají lidé tendenci nahrazovat jej substitutem, čímž se jeho (substitutu) poptávané množství zvýší při jeho jakékoli ceně změna ceny komplementárního zboží - vzroste-li cena zboží a tedy klesne jeho poptávané množství, sníží se při jakékoli ceně i poptávané množství zboží komplementárního změna spotřebitelských preferencí - např. pod vlivem změny vkusu, módy, ročního období apod. změny spotřebitelských důchodů - zvýší-li se důchody, zpravidla vzroste i poptávka růst/pokles počtu obyvatel - růst počtu obyvatel posunuje křivku poptávky doprava, pokles doleva Výjimky ze zákona poptávky snobská přitažlivost některých statků (tzv. Veblenovy statky) - poptávka po nich by naopak s růstem ceny mohla růst když lidé spekulují, že se daný statek ještě v budoucnu zdraží Giffenovy statky - zboží a služby, které nelze nahradit žádným subsitutem a lidé je budou kupovat stejně i za vyšší cenu Optimum spotřebitele musí-li spotřebitel volit mezi nákupem různých spotřebních statků, měl by volit tak, aby dosáhl rovnosti mezních užitků jednotek všech spotřebovávaných statků v relaci k jejich cenám bude záviset na disponsibilním příjmu a subjektivních preferencích spotřebitele Teorie spotřebitele zkoumá rozhodování o tom, jak využije spotřebitel svůj omezený příjem (vychází z toho, že se spotřebitel snaží na základě svých subjektivních preferencí maximalizovat svůj užitek) pro znázornění se používá tzv. indiferenční analýza základem je klesající indiferenční křivka, která znázorňuje různá množství dvou statků, která poskytují spotřebiteli stejný užitek větší vzdálenost indiferenční křivky od počátku představuje větší užitek a naopak zájmem spotřebitele je nacházet se na křivce nejdále od počátku rozpočtové omezení = kombinace statků, které si spotřebitel může při svém příjmu a daných cenách koupit; grafickým znázorněním je linie rozpočtu (na obrázku šrafovaná) indiferenční křivka ležící nejvíce vlevo (viz obrázek), nevyčerpává kupní možnosti spotřebitele, křivka nejvíce vpravo je mimo rozpočtové omezení optimem se stano bod ležící na indiferenční křivce, jejíž tečnou je právě linie rozpočtového omezení dojde-li ke zvýšení obou cen nebo jedné z nich při stabilitě druhé ceny, rozpočtové omezení se sníží; naopak poklesnou-li obě ceny nebo jedna při cenové stabilitě druhé, rozpočtové omezení se zvýší a nové optimum se bude nacházet na vyšší indif. křivce 41

52 D.100. CENY ZÁKON POPTÁVKY, ZÁKON NABÍDKY, ZÁKON POPTÁVKY A NABÍDKY, ZÁKON JEDNÉ D Elasticita viz otázka č.8 Přebytek výrobce a spotřebitele, efektivita tržní rovnováhy viz otázka č. 70 Zákon nabídky tržní nabídka nebo nabídka na jednotlivém trhu - množství určitého produktu, které prodávající nabídnou k prodeji při jeho různých cenách nabízené množství - výše nabídky při určité ceně nabízené množství statku roste s cenou, tedy při vyšších cenách budou nabízet prodávající k prodeji větší množství produktu než při cenách nižších protíná křivku poptávky a tam vzniká rovnovážný bod E firmy zvyšují produkci dokud se MC=P (mezní náklady nerovnájí zvýšené ceně) firmy na trhu se posouvají do rovnovážného bodu (ve smyslu konzistetní produkce na trhu), kdy jejich mezní náklady se rovnají ceně a mají nulový zisk. V tomto stavu nezůstávají dlouho a pomocí inovací se snaží snížit náklady a produkovat zisk. Proč je křivka rostoucí? vyšší cena statku umožní produkovat statek i těm výrobcům, jejichž náklady jsou vyšší a při nižších cenách neměli o výrobu zájem vyšší objem produkce je spojen s vyššími průměrnými náklady a proto, chceme-li větší produkci, musíme akceptovat vyšší cenu 116 Individuální a tržní nabídka individuální nabídka výrobce - jaké množství bude mít zájem nabízet při jednotlivých cenách tržní nabídka je pak součtem individuálních nabídek Pružnost nabídky 42

53 D.100. CENY ZÁKON POPTÁVKY, ZÁKON NABÍDKY, ZÁKON POPTÁVKY A NABÍDKY, ZÁKON JEDNÉ D pružná nabídka je, reaguje-li nabízené množství na změnu ceny výrazně, nepružná nabídka je tehdy, reaguje-li nabízené množství pouze omezeně koeficient cenové pružnosti nabídky - říká, o kolik procent se změní nabízené množství určitého statku, změníli se jeho cena o jedno procento zvýší-li (sníží-li) se nabízené množství statku při jednoprocentním růstu (poklesu) jeho ceny o více než 1%, lze mluvit o pružné nabídce (pokud je koeficient menší než 1%, pak jde o nabídku npružnou; pokud je koeficient roven 1, jde o jednotkovou pružnost nabídky) pružnost ovlivňuje to, zda má výrobce možnost rozšířit výrobní kapacity, případně zda má možnost zboží skladovat Nabídka v krátkém a dlouhém období nabídka je v dlouhém období pružnější než v krátkém, a to např. proto, že počet firem na trhu je v krátkém období relativně neměnný, v dlouhém období mohou firmy rozšířit své výrobní možnosti investicemi apod. Příčiny změny nabídky stav, kdy prodávající mají ve srovnání s výchozí situací zájem nabízet daného produktu více nebo méně při jeho jakékoli ceně změny ve výrobních nákladech - klesnou-li výrobní náklady statku, budou prodávající schopni nabízet při stejné ceně větší množství nové ziskové příležitosti - vzroste-li cena produktu, který firma nevyrábí, může přesunout svou produkci k tomuto výrobku a nabídka ostatních statků poklesne očekávání do budoucna - pokud výrobci očekávají, že cena určitého produktu v budoucnu vzroste, mohou zvýšit svou současnou produkci, aby dosáhli v budoucnosti zisku změna přístupu na trh - posun nabídky může být způsoben i usnadněním/ztížením vstupu nových podniků na trh Zákon poptávky a nabídky Trh reaguje změnami cen zvyšují/snižují se tak dlouho, dokud prodávající a kupující nedosáhnou ceny, při které se nabídka a poptávka rovnají (rovnovážný bod E). Každá jiná cena je nestabilní a vyvolává pohyb ceny směrem nahoru nebo dolů k ceně rovnovážné Převaha nabídky nad poptávkou (či naopak) tedy může na volném trhu vznikat pouze krátkodobě 117 Zákon jedné ceny tržní poptávka a nabídka jsou na reálných trzích rozptýleny, avšak i na těchto prostorově odlišných trzích se cena ustálí ve stejné výši odpovídající tržní ceně

54 D.8. CENOVÁ, DŮCHODOVÁ A KŘÍŽOVÁ ELASTICITA POPTÁVKY D k tomu dochází přechody prodávajících a kupujících (kupující jde tam, kde je levně, prodávající se přemist uje tam, kde je cena vyšší) nejsou-li přechody možné, nastupují obchodníci, kteří budou nakupovat na trzích s nižšími cenami a prodávat na trzích s vyššími cenami (tato obchodní činnost bývá označována jako arbitráž) pokud se na trzích objeví statky neobchodovatelné (takové, které nelze transportovat), zákon jedné ceny neplatí a na lokálních trzích mohou přetrvávat rozdílné ceny Robert Holman - Ekonomie; Jan Urban - Teorie národního hospodářství, kapitola 3. (ve 2., doplněném vydání viz stránky , ); obrázky z google.images.com a Wikipedie D.8. Cenová, důchodová a křížová elasticita poptávky Pružnost poptávky průběh poptávkových křivek je u jednotlivých produktů odlišný; důvodem je, že kupované množství jednotlivých produktů je ke změnám ceny různě citlivé míra, do jaké relativní změna ceny poptávaného statku ovlivní relativní změnu jeho poptávaného množství 119 Cenová elasticita poptávky Cenová elasticita poptávky je vztah mezi změnou vlastní ceny zboží a dopadem této změny v ceně na množství poptávaného zboží je-li poptávka po určitém zboží nepružná, pak má změna ceny jen nepatrný dopad na poptávané množství je-li poptávka pružná, bude mít i malá změna ceny poměrně velký vliv na poptávané zboží viz příklad mléko a limonáda u limonády vyvolá zvýšení či snížení ceny výraznější pokles/zvýšení poptávky než u mléka poptávka po mléce je konstantnější, snížení či zvýšení ceny ovlivní poptávku jen nepatrně říkáme, že cenová pružnost poptávky po limonádě je vyšší než cenová pružnost poptávky po mléce poptávková křivka s vyšší pružností se od křivky poptávky, která je méně pružná, odlišuje tím, že je méně strmá číselným ukazatelem elasticity je koeficient daný poměrem percentruálního zvýšení/snížení poptávaného množství a percentuálního poklesu/růstu ceny koeficient udává, o kolik se změní poptávané množství určitého statku, pokud se jeho cena změní o jedno procento Ed = změna poptávaného množství v % / změna ceny v % u pružné poptávky povede jednoprocentní zvýšení ceny k více než jednoprocentnímu poklesu poptávaného množství (koeficient bude větší než 1) u nepružné poptávky bude koeficient menší než 1 u jednotkově pružné poptávky (koeficient je roven 1) vyvolá jednoprocentní změna ceny cca jednoprocentní změnu poptávaného množství poptávka dokonale pružná: platí, že za určitou cenu se prodá jakékoli množství statku, při jakékoli jiné ceně se poptávané množství sníží na nulu dokonale nepružná poptávka: situace, v níž poptávané množství je konstantní a se změnou ceny se nemění. Jakákoli změna ceny ponechává poptávané množství beze změny (Příčiny: jde o nezbytné statky jako jsou potraviny; neexistence substitutů; jedná se o levné druhy zboží; nákup nelze odložit a hledat např. levnější čerpací stanici) 120 Pružnost poptávky a celkové spotřebitelské výdaje cenová pružnost poptávky se promítá do změn celkových výdajů spotřebitelů v případě elastické poptávky povede zvýšení ceny k poklesu spotřebitelských výdajů v případě neelastické poptávky vede zvýšení ceny naopak k růstu spotřebitelských výdajů za něj pružnost poptávky ovlivňuje celkové výdaje spotřebitelů, tím pádem ovlivňuje i příjmy prodávajících (zvýšení ceny při nepružné poptávce povede ke zvýšení výdajů spotřebitelů a ke zvýšení příjmů prodejců, při pružné poptávce tomu bude naopak)

55 D.70. PŘEBYTEK VÝROBCE A SPOTŘEBITELE, EFEKTIVITA TRŽNÍ ROVNOVÁHY D vztah mezi změnami cen, cenovou elasticitou poptávky a příjmy prodávajících lze použít i k měření pružnosti poptávky na základě příjmového testu jestliže celkové příjmy subjektů prodávajících určitý statek po vzestupu jejich ceny klesnou, lze poptávku po tomto statku označit jako pružnou jestliže se tyto příjmy naopak zvýší, je poptávka nepružná Poptávka v krátkém a dlouhém období ke snížení ceny zboží dochází zpravidla až po určité době; důvodem je, že nahrazení zdraženého zboží jeho substitutem může být v krátkém časovém období obtížnější (pokud například vyžaduje změnu spotřebitelských zvyklostí) vyžaduje-li adaptace spotřebitele na změnu určitý čas, je poptávka (její křivka) po zboží, jehož cena se změnila, v krátkém období odlišná od poptávky v dělším období poptávka v dlouhém období je tedy elastičtější než poptávka v období krátkém Poptávka na jednotlivém trhu a poptávka po zboží jednoho prodávajícího rozdíly v cenové pružnosti lze sledovat i mezi poptávkou na jednotlivém trhu a poptávkou po zboží jednoho prodávajícího poptávka po zboží nabízeném jedním prodávajícím je zpravidla pozvolnější = její cenová pružnost je vyšší; důvodem jsou odlišné substituční možnosti zvýší-li se cena určitého statku u všech prodávajících, mohou být substituční možnosti spotřebitelů omezené zvýší-li se cena statku jen u jednoho prodávajícího, kupující jej mohou snadno nahradit týmž statkem nabízeným jinými prodávajícími Křížová pružnost poptávky udává, jak se poptávané množství určitého zboží změní, změní-li se cena jiného zboží (např. jak se změní poptávka po rohlících, když se změní cena housek) jsou-li dané statky substituty, bude křížová pružnost poptávky kladná (= zvýšení ceny kávy zvedne poptávku po čaji) jde-li o statky vzájemně komplementární (například čaj a čajové nádobí), bude křížová pružnost poptávky záporná (= vzestup ceny čaje povede k poklesu poptávky po nádobí na čaj) není-li mezi oběma druhy statků žádný vztah (například čaj a olej), bude křížová pružnost poptávky rovna nule Důchodová pružnost poptávky rozumíme jí vyšší nebo naopak nižší sklon poptávaného množství zvyšovat se v souvislosti s růstem důchodů (příjmů) obyvatelstva například poptávka po potravinách má při růstu důchodů tendenci růst poměrně pomalu, což svědčí o nízké důchodové pružnosti této poptávky Teorie národního hospodářství, Jan Urban, 2. vydání, str D.70. Přebytek výrobce a spotřebitele, efektivita tržní rovnováhy Přebytek spotřebitele celkový užitek - celkové uspokojení z určitého množství statků mezní užitek - přírůstek uspokojení z dodatečné jednotky statku mezní kupující - kupující, který by při jakémkoli zvýšení ceny již o koupi neměl zájem Mezní užitek klesá s rostoucí spotřebou statku spotřebitel porovnává mezní užitek statku s jeho cenou a nakupuje nanejvýš takové množství statku, jehož mezní užitek je větší nebo roven ceně

56 D.70. PŘEBYTEK VÝROBCE A SPOTŘEBITELE, EFEKTIVITA TRŽNÍ ROVNOVÁHY D Mezní užitek je klesající, proto je cena vždy menší než užitek předchozích kupovaných jednotek statku proto spotřebitel na nákupu zboží vždy vydělá (má z něho větší celkový užitek, než kolik za něj zaplatil) Přebytek spotřebitele - rozdíl mezi částkou, kterou by spotřebitel byl ochoten maximálně zaplatit (poptávková cena) a částkou, kterou skutečně platí (tržní cena) Přebytku nedosáhne kupující, pro kterého je tržní cena zároveň maximální cenou, kterou byl ochoten zaplatit Dojde-li na trhu ke snížení tržní ceny, zvýší se spotřebitelský přebytek kupujících Smlouvání - jeden ze způsobů, jak snížit přebytek spotřebitele prodávající stanoví cenu velmi vysoko, pakliže s ním smlouváme je ochotný ji snížit na minimální cenu, která je pro něj ještě výhodná Tím, že spotřebitel kupuje určitý statek, obětuje jiné příležitosti (jiné statky) optimální rozdělení jeho důchodu mezi různé statky je takové, když mezní užitky statků (dělené jejich cenou) jsou stejné Celkový přebytek spotřebitelů je dobrou charakteristikou ekonomického blahobytu; schopnost ekonomického systému dosáhnout maxima součtu přebytku spotřebitelů ke ekonomickým ukazatelem jeho efektivity Přebytek výrobce náklady výrobce - hodnota všeho, co musí při výrobě určitého statku obětovat mezní výrobce - producent, který by jako první byl nucen opustit trh, pokud by cena statku jen o trochu klesla Náklady tvoří nejnižší cenu, za jakou je výrobce ochoten prodávat

57 D.70. PŘEBYTEK VÝROBCE A SPOTŘEBITELE, EFEKTIVITA TRŽNÍ ROVNOVÁHY D Přebytek výrobce - prospěch, který mu jeho činnost (účast na trhu) přináší je to rozdíl mezi tržní cenou a výrobcovými mezními náklady Celkový přebytek celkový přebytek - součet přebytku spotřebitelů a výrobců; je to souhrnná míra ekonomického blahobytu společnosti celkový přebytek odpovídá rozdílu mezi hodnotou nakupovaného zboží pro kupující a náklady výrobců rozdělení zdrojů, které vede k maximálnímu celkovému přebytku, je označováno jako efektivní Tržní rovnováha Funkce poptávky, nám ukazuje mezní užitek spotřebitelů a funkce nabídky, ukazuje mezní náklady výrobců. Tržní rovnováha nastává v průsečíku křivky poptávky a křivky nabídky, nebot tam se poptávané množství právě rovná nabízenému množství, a na trhu tudíž nevzniká ani nedostatek, ani přebytek zboží Rovnovážná cena - existuje jen jedna cena, při které se poptávané množství rovná nabízenému množství zároveň rovnovážná cena odráží současně mezní užitek spotřebitelův i mezní náklady výrobce 2 typy nerovnováhy

58 D.77. STÁTNÍ ZÁSAHY DO CEN, JEJICH PŘÍČINY, DŮSLEDKY A EFEKTIVITA D 1. Nedostatek- poptávané množství převyšuje nabízené množství. Nedostatek vzniká, když je cena nižší než rovnovážná cena. 2. Přebytek- nabízené množství převyšuje poptávané množství. Přebytek vzniká, když je cena vyšší než rovnovážná cena. Efektivita tržní rovnováhy Kritériem ekonomické efektivnosti je porovnání mezního užitku a mezních nákladů. Existuje jediná efektivní produkce, a to produkce tržní rovnováhy zde se mezní užitek statku rovná jeho mezním nákladům. Tím, že trhy tendují k rovnováze poptávky a nabídky, tendují zároveň k efektivním množstvím produkce. Tržní rovnováha je efektivní, protože vyrovnává mezní užitek statku s jeho mezními náklady Ekonomie, Robert Holman - 3. aktualizované vydání (str , 90-95); Teorie národního hospodářství, Jan Urban- 2. doplněné a rozšířené vydání (str ) 130 D.77. Státní zásahy do cen, jejich příčiny, důsledky a efektivita Státní zásahy do cen se dělí na zásahy přímé státní regulace a na zásahy nepřímé Přímé státní regulace k přímé regulaci dochází, když jsou cenové limity (horní či dolní) stanovené státem 131 Horní limit bývá též označovánám jako cenový strop, dolní limit jako minimální cena Stanovením cenového stropu znamená, že prodávající nesmí ze zákona požadovat vyšší cenu, než je administrativně stanovený cenový strop. Stanovením minimální ceny musí naopak kupující prodávajícímu zaplatit alespoň cenu stanovenou odpovídajícím předpisem. Nepřímé státní regulace Tvoří zásahy, které se odehrávají prostřednictvím změn poptávky a nabídky Mezi nejstarší formy nepřímých státních zásahů do cen patří omezování vstupů na trhy, omezování výrobků určitých statků nebo formou nepřímých cenových intervencí o přímých a nepřímých cenových regulacích podrobněji v otázce C.75 Příčiny Regulací cen se stát snaží hrát sociálněpolitickou funkci, například chráněním spotřebitele před vysokými cenami statků uspokojujících základní nebo nezbytné potřeby Stát se snaží chránit sociálně slabší tím, že jsou vyšší ceny vyhlášeny za nelegální Důsledky Dochází-li k cenové regulaci v podmínkách, kdy není narušeno konkurenční prostředí, deformuje regulace obě základní funkce cenového mechanismu distribuční funkce cen je nahrazovaná alternativními distribučními mechanismy, které rozdělají statky jen s mladým ohledem na to, jakou hodnotu těmto statkům jednotliví lidé přisuzují či nakolik je skutečně potřebují K narušení alokační funkce cen docházím tím, že regulované ceny investorům vysílají falešné signály týkající se skutečné potřeby zdrojů v různých oblastech ekonomiky. V důsledku regulace jim investice vynášejí méně nebo naopak více než v jiných oblastech

59 D.77. STÁTNÍ ZÁSAHY DO CEN, JEJICH PŘÍČINY, DŮSLEDKY A EFEKTIVITA D Efektivita Státní zásahy do cen z hlediska efektivity nebývají označovány za efektivní. Snaha cenové regulace založená na nepochopení regulační funkce cenového systému může daný statek učinit ještě vzácnějším. V důsledku nižší ceny je totiž produkován jen v omezené míře a spotřebitele v konečném stupni poškozuje. Jestliže některým spotřebitelům pomáhá, děje se tak na úkor těch, kteří statek nabízejí. Regulace může mít naopak oprávnění, pokud na trhu chybí konkurence, existují-li výrazné překážky vstupu na nový trh výrobců. Ani v těchto podmínkách totiž trh ceny netvoří, ale ceny nepomohou plnit ani svou alokační funkci. Cenové stropy tak mají své oprávnění především na monopolizovaných trzích. Subvence k cenám vedoucí k odchýlení skutečných cen, které se liší od cen rovnovážných, plodí i ekonomickou neefektivnost. Vedou ke zvýšení výroby a spotřeby, což sice vyvolává zvýšení užitku spotřebitelů, míra zvýšení je však nižší, než kolik představují náklady na něj vynaložené. URBAN, Jan. Teorie národního hospodářství, 2011, strany 91-93,

60 E Rozhodování, ekonomika a správa firem E.9. Cíle, náklady, příjmy a zisk firmy Cíle Národohospodářská teorie vychází z předpokladu, že základním cílem ekonomického rozhodování firmy je maximalizovat svůj ekonomický zisk Přeměna vstupů na výstupy prodávané na trhu Maximalizace okamžitého zisku Maximalizace budoucích zisků/ hodnoty firmy (snaha dosáhnout určitého podílu na trhu, nové tržní oblasti) Náklady Jsou potřebné pro firemní výrobu Používání výrobních faktorů Explicitní Používání cizích výrobních faktorů (koupě vstupů na výrobu zboží a služeb) Např. nákup materiálu, nájem strojů, mzdy zaměstnancům Implicitní = účetní náklady Náklady alternativ (ušlých příležitostí) Např. nájemné, které by mohla firma získat, kdyby budovu, kterou používá, pronajala; úroky, které by podnikatel získal, kdyby finanční kapitál uložil; mzda za vlastní práci podnikatele, kdyby se nechal zaměstnat Ekonomické náklady = implicitní + explicitní * Celkové náklady Fixní Bez ohledu na rozsah výroby neměnné Např. nájem za budovy, pozemky, stroje, úroky z půjček Nejsou pro rozhodování firmy podstatné, mají povahu utopených nákladů (firma je nese i v případě uzavření výroby) Variabilní Zvyšují se/snižují se změnou objemu výroby Např. náklady na spotřebu surovin a energie 50

61 E.9. CÍLE, NÁKLADY, PŘÍJMY A ZISK FIRMY E Jsou zásadní pro fungování firmy, jestliže jsou vyšší než celk. příjmy firmy, je výhodnější výrobu krátkodobě uzavřít a omezit tak ekonomickou ztrátu Celkové náklady = fixní + variabilní Průměrné celkové náklady Náklady na jednotku výroby = (celkové náklady)/(objem výroby) Křivka má tvar U (se zvýšením produkce nejprve klesnou, poté se ale zvyšují) Klesající část křivky = úspory z rozsahu výroby Rostoucí část křivky = průměrné variabilní náklady se s větší produkcí zvyšují a to v důsledku klesajícího mezního produktu (př. vyšší poruchovost plně využitých strojů, vyšší nároky na pracovníky snižují jejich výkonnost...) Průměrné celkové náklady = průměrné fixní + průměrné variabilní Efektivní rozsah výroby rozsah výroby firmy, při kterém dosahuje nejnižších průměrných celk. nákladů Mezní náklady Zvýšení celk. nákladů díky kterému se zvýší výroba o jednotku Nejprve se sníží, ale se zvyšováním produkce se zvyšují (stejně jako průměrné celk. náklady) Jsou zásadní pro rozhodování firmy o objemu produkce Zisk Rozdíl mezi celkovými příjmy a celkovými náklady 138 Zisk firmy = celkové příjmy celkové náklady Ekonomický zisk = celkové příjmy ekonomické náklady Firma jej dosáhne jen tehdy, jsou-li celkové příjmy větší než celkové explicitní a implicitní náklady Přežití firmy je možné i v případě nulového či záporného ekonomického zisku Ekonomický zisk je důležitý pro racionální rozhodování firmy má-li v činnosti setrvat, nebo se začít věnovat jiné Kladný ekonomický zisk = ekonomická renta Účetní zisk = celkové příjmy účetní náklady Ekonomický zisk firmy je zpravidla nižší než účetní Hospodářský výsledek firmy Kladný = účetní zisk Záporný = ztráta Kladný ekonomický zisk = ekonomická renta Je možná pouze krátkodobě (díky konkurenci), trvale jen při monopolním postavení firmy Mezní (marginální) analýza Zkoumá, co se stane, jestliže se firma rozhodne vyrobit o jednotku více Mezní příjem firmy = zisk z dodatečné jednotky (náklady na tuto jednotky = mezní náklady) 51

62 E.35. IMPLICITNÍ A EXPLICITNÍ NÁKLADY FIRMY, EKONOMICKÝ A ÚČETNÍ ZISK E Mezní zisk = mezní příjem mezní náklady S růstem produkce klesají (firma sníží ceny, aby prodala více) Maximální zisk nastane tehdy, když jsou mezní zisky nulové (mezní příjmy = mezní náklady optimální objem produkce, firemní rovnováha) Příjmy Ke svému fungování potřebují firmy finanční zdroje Dle způsobu opatření Vlastní Cizí Prodej vyráběných statků Úvěry Peněžní vklady od společníků Dotace ze státního rozpočtu Emise dluhopisů Dle původu Vnitřní Vnější - Získané mimo podnik Prodej vlastní produkce Půjčky Investice akcionářů firmy Dodatečný kapitál od vlastníků TNH, Urban Jan, 2. doplněné a rozšířené vydání, 2006, str E.35. Implicitní a explicitní náklady firmy, ekonomický a účetní zisk základním cílem ekonomického rozhodování firem je maximalizovat svůj zisk - základní kritérium firemního rozhodování a základem pro vytvoření strategie firmy Implicitní a explicitní náklady firmy Náklady firmy lze interpretovat jako náklady obětované příležitosti vystupující v určitých vyhraněných polohách, jedná se především o náklady na používání výrobních faktorů Explicitní náklady náklady, které jsou firmy nuceny platit za používání cizích výrobních faktorů/peněžně vyjádřené náklady placené někomu, kdo není vlastníkem firmy například náklady za nakoupený materiál, nájem za stroje, mzdy vyplácené zaměstancům evidují se v účetnictví Implicitní náklady náklady alternativ neboli ušlých příležitostí náklady na zdroje, které firma vlastní sama a používá v podnikání firma sama sobě za jejich požívání neplatí například nájem za vlastní budovu nebo pozemek, které by bylo možné získat jejich pronájmem nebo mzda za vlastní práci podnikatele, kterou by mohl dostat, pokud by se nechal zaměstnat důležitým implicitním nákladem většiny firem jsou náklady ušlých příležitostí finančního kapitálu - tento náklad je tvořen úroky, kterých se podnikatel vzdává, pokud své peníze nenechá uložené na účtu neevidují se v účetnictví firmy, ale musí se s nimi počítat souhrn explicitních a implicitních nákladů tvoří ekonomické náklady firmy - důležité pro racionální rozhodování firmy (resp. ekonomický zisk) pouze explicitní náklady tvoří účetní náklady firmy Ekonomický a účetní zisk zisk - rozdíl mezi celkovými příjmy a celkovými náklady; rozlišujeme zisk účetní a ekonomický

63 E.61. NORMÁLNÍ ZISK FIRMY, EKONOMICKÁ RENTA A JEJÍ DOBÝVÁNÍ E Účetní zisk rozdíl mezi celkovým příjmem firmy a jejími explicitními (účetními) náklady podklady pro jeho výpočet poskytuje účetnictví v účetnictví se vedle pojmu zisk používá i pojmu hospodářský výsledek firmy - účetní zisk je označován za kladný hospodářský výsledek, záporný hospodářský výsledek je ztráta Ekonomický zisk ekonomický zisk (nadbytečný zisk) = rozdíl mezi celkovými příjmy a ekonomickými náklady nebo také rozdíl mezi účetním ziskem a implicitními náklady bývá zpravidla nižší než účetní zisk firmy mohou na trhu přežívat i tehdy, je-li jejich ekonomický zisk roven nule nebo záporný firma ekonomického zisku dosahuje tehdy, přesáhnou-li její celkové příjmy její celkové explicitní i implicitní náklady ekonomické náklady a ekonomický zisk jsou důležité při racionálním rozhodování firmy o setrvání nebo odchodu z trhu trhy s kladným ekonomickým ziskem přitahují dodatečné výrobní zdroje, naopak trhy, na kterých firmy prodělávají, zaznamenávají odliv výrobních zdrojů pokles ceny - klesá ekonomický zisk - odchod firem z oboru inovace sníží náklady - roste ekonomický zisk Malá encyklopedie moderní ekonomie, M. Sojka, B. Konečný, str ; Teorie národního hospodářství, J. Urban, 2. doplněné a rozšířené vydání, 2006, str E.61. Normální zisk firmy, ekonomická renta a její dobývání Firma Vedle domácností jedna ze základních kategorií subjektů ekonomického rozhodování Tržní subjekt specializující se na přeměnu výrobních vstupů (zdrojů či již vyrobených statků) na výstupy zboží a služby, které firma prodává na trhu Pro tuto činnost nakupuje a využívá služby výrobních faktorů především práce a kapitálu Termín firma v právu představuje název, pod kterým je podnikatel zapsán v obchodním rejstříku Firma jako označení je součástí podniku nehmotný majetek Explicitní náklady a implicitní náklady viz E.35 Ekonomický a účetní zisk viz E.35 Normální zisk Normální zisk náklady příležitosti prostředků poskytnutých majiteli firmy (odpovídá důchodu, který by podnikatel mohl získat, pokud by řídil třeba jinou firmu) Normální zisk je určen alternativními náklady použití výrobních faktorů ve vlastnictví majitele firmy. Rovná se tedy implicitním nákladům. Normální zisk je implicitní důchod, který zahrnuje: výnos práce podnikatele, výnos kapitálu a jiných výrobních faktorů v jeho vlastnictví a odměnu za podstoupené podnikatelské riziko. Normální zisk = implicitní náklady Normální zisk = účetní zisk ekonomický zisk Majitel firmy, která dosahuje pouze normálního zisku, získá zpět náklady příležitosti spojené s invsticí vlastních prostředků do firmy, a nic víc Majitel firmy vykazující kladný ekonomický zisk však vydělává více, než jsou náklady příležitosti jeho investice do vlastní firmy Je-li ekonomický zisk firmy kladný, je odměna pro podnikatele nadnormální, je-li záporný je podnormální a firma zaznamenává ekonomickou ztrátu

64 E.53. NÁKLADY A NÁKLADOVÉ KŘIVKY FIRMY, ANALÝZA FIREMNÍCH NÁKLADŮ E Ekonomická renta Kladný ekonomický zisk neboli nadnormální zisk bývá označován i jako ekonomická renta Ekonomický zisk (nadnormální zisk) = ekonomická renta Schopnost firmy získat na konkurenčním trhu ekonomickou rentu je omezená, krátkodobá Pokud trh umožňuje firmě dosáhnout ekonomické renty, přiláká to nové firmy, vzroste nabídka a cena poklesne Z dlouhodobého hlediska je kladný ekonomický zisk na konkurenčním trhu roven nule Z krátkodobého hlediska ho firma může dosáhnout snížením nákladů (úspory, nové výrobní postupy) Trvalou možnost ekonomické renty přináší naopak monopolní postavení firmy Příklad Břícháč Tom Břicháč Tom je farmář a ročně zaplatí za nájem půdy, nářadí a dodávky potřebného materiálu dolarů. Jediný vstup, který do farmaření vkládá, je jeho vlastní práce. Je mu jedno, jestli pracuje jako farmář, nebo jako prodejce v obchodě s ročním platem dolarů. Roční příjem z prodeje kukuřice činí dolarů. Celkový příjem Explicitní náklady Implicitní náklady Účetní zisk Ekonomický zisk Normální zisk Dobývání ekonomické renty Snaha jednotlivce nebo skupiny získat monopolní postavení v určité oblasti a získat tak ekonomickou rentu plynoucí z tohoto postavení Dobyvatel se snaží různými prostředky (legální i nelegálními) přimět vládu, parlament a další veřejné instituce k přijetí výhodných zákonů, poskytnutí výjimek, zavedení či zrušení regulace, nebo zadání státní zakázky ve prospěch dobyvatele Složité odlišit korupci od dobývání renty možné rozdělení: podplacení politiků k prosazení zákonů korupce Peníze poskytnuté lobbistovi či právníkovi, aby ovlivnili přijetí zákona, lze považovat za dobývání renty Podmínky vzniku monopolního postavení a z něho plynoucí ekonomická renta: Existence omezení trhu regulace exportu a importu, bariéry zabraňující volnému vstupu do odvětví Vstup na trh omezeno koupí licence renta, kterou dobývajícímu plyne z koupě privilegií Snaha získat přednostní právo na získání nedostatkové komodity veřejné zakázky, legislativní výjimky Přirozený vznik renty objev nových zdrojů rychle se rozplyne (příchod nových firem do odvětví s vyšším ziskem než v jiných odvětvích) Plýtvání vzácnými zdroji, které nejsou efektivně alokovány do produkce za účelem zvýšení celkového bohatství a blahobytu Zdroje jsou využity k pouhému přesunu stávajícího bohatství směrem k úspěšným dobyvatelům Plýtvání a redistribuce současného bohatství Dobývání renty nevytváří žádný kladný produkt Náklady - náklady firem v boji proti sobě a výběr firem vytvářející prostor pro korupci Výdaje soutěžících o příjem renty, náklady na lobbisty, soupeření politiků o pozice, kde budou moci získat úplatky, čím více peněz na lobbing, tím větší odchod schopných právníků a pracovníků ze svých pozic na pozici lobbistů ztráta specialistů sociální aspekt Společnosti budou ochotné vynaložit takové množství prostředků do výše příjmu z renty Příklad Soupeření leteckých společností o licenci na lety přes oceán: nutné získat licenci - nefunguje volná konkurence omezený počet hráčů netlačí cenu dolů a firmy tak inkasují ekonomickou rentu, firmy bojují mezi sebou o získání licence reklama, dary, úplatky, lobbing takové náklady zaplatí zákazník a nic za ně nedostane nezvyšuje se blahobyt, jen se přerozděluje stávající bohatství k dobyvateli, plýtvání URBAN, Jan: Teorie národního hospodářství. 3. doplněné a rozšířené vydání. Praha: Wolters Kluwer, 2011, s ; Robert H. Frank, Ben S. Bernanke: Ekonomie. Grada Publishing 2002; vypracované otázky z minulých let E.53. Náklady a nákladové křivky firmy, analýza firemních nákladů náklady - jedna z hlavníh položek, které firma při svém rozhodování zvažuje (zisk = příjmy- náklady) vztah mezi rozsahem výroby a firemními náklady označujeme za nákladovou funkci či nákladovou křivku firmy (lze je konstruovat pro všechny kategorie firemních nákladů) 54

65 E.53. NÁKLADY A NÁKLADOVÉ KŘIVKY FIRMY, ANALÝZA FIREMNÍCH NÁKLADŮ E Celkové náklady dělíme na 1. Fixní náklady 152 náklady režijní - náklady, které zůstávají bez ohledu na rozsah firemní výroby neměnné ve firmě vznikají i tehdy, když se nevyrábí např: nájem za budovy, stroje, úroky z půjček na firemní zařízení nebo nemovitosti 2. Variabilní náklady zvyšují/snižují se se změnou objemu výroby (rozsahem činnosti firmy) náklady na spotřebu surovin a energii přímo související s výrobou, mzdy ostatních zaměstnanců tyto náklady může firma snížit tím, že omezí objem výroby, např. propustit zaměstnance, přestat používat některé stroje zastaví-li se výroba zcela variabilní náklady klesnou na 0 odlišné chování VN a FN ve vztahu k objemu výroby je způsobeno odlišnou dělitelností výrobních faktorů výrobní faktory, které lze v závislosti na požadavcích růstu/snižování objemu výroby obtížně dělit náklady spojené s využíváním těchto výrobních faktorů (budov, pozemků, zařízení)tvoří FN náklady na používání výrobních faktorů, které lze podle požadavků rozsahu výroby dobře dělit- VN Průměrné celkové náklady (= jednotkové náklady) - náklady na jednotku výroby podíl celkových nákladů a objemu výroby, CN = VN + FN průměrné CN = Průměrně Fixní Náklady (FN dělených rozsahem výroby) + Průměrně Variabilní Náklad (VN dělených rozsahem výroby) Mezní náklady firmy částka, o kterou se celkové náklady zvýší při vzrůstu výroby o jednotku náklady nezbytné k vyrobení dodatečné jednotky produkce Produkční funkce firmy udává vztah mezi množstvím vstupů (výrobních faktorů) použitých k výrobě a rozsahem vyrobené produkce firma snažící se maximalizovat svůj zisk vyjadřuje produkční fce maximální objem produkce pro potřeby analýzy se produkční funkce zpravidla zjednodušuje na závislost mezi produkcí firmy a velikostí práce a kapitálu umožňuje analyzovat, jak se objem produkce firmy změní při změnách úrovně jejích vstupů zvýšení firemní výroby, ke kterému dojde přidáním dodatečné jednotky vstupu označujeme jako mezní produkt Mezní produkt práce/mezní produkt kapitálu určuje o kolik jednotek se změní výstup firmy, jestliže se množství práce či kapitálu změní o jednotku charakter rostoucí křivky, jejíž růst se postupně zpomaluje mezní produkt jednotlivých výrobních faktorů s růstem rozsahu jejich využití klesá označujeme jako princip klesajícího mezního produktu, či princip klesajících mezních výnosů Klesající mezní produkt práce s růstem počtu pracovníků se produkt, který vytvoří každý dodatečný pracovník, postupně snižuje (dva pracovníci vyrobí sice více než jeden, nikoli však dvakrát víc) lze vysvětlit poklesem kapitálového vybavení práce, poklesem objemu strojů a zařízení, které na každého dodatečného pracovníka připadá, ale i jejich omezenějším prostorem, rostoucí složitostí pracovní organizace Typický průběj produkční funkce

66 E.53. NÁKLADY A NÁKLADOVÉ KŘIVKY FIRMY, ANALÝZA FIREMNÍCH NÁKLADŮ E mezní produkt práce/kapitálu není průměrný produkt práce/ kapitálu, které určují, kolik jednotek výstupu jedna jednotka práce (kapitálu) průměrně vytvoří tato veličina též označovaná jako produktivita výrobního faktoru (práce, kapitálu) Průběh nákladových křivek Průběh křivky celkových nákladů udává vztah mezi celkovými náklady a rozsahem firemní produkce, je rostoucí a její růst se stává se zvyšujícím rozsahem výroby postupně strmější 158 Křivka celkových nákladů Křivka průměrných celkových nákladů zpravidla tvar písmene U- se zvětšujícím rozsahem výroby průměrně náklady nejprve klesají, poté rostou souvisí s chováním průměrných fixních a průměrných variabilních nákladů klesající část souvisí s vývojem průměrných fixních nákladů 159 Princip - Úspory z rozsahu výroby 56

67 E.53. NÁKLADY A NÁKLADOVÉ KŘIVKY FIRMY, ANALÝZA FIREMNÍCH NÁKLADŮ E s růstem objemu výroby se FN rozdělují do většího množství jednotek, takže průměrně fixní náklady s růstem rozsahu výroby klesají úspory průměrných nákladů, kterých firma dosáhne při velkém objemu své výroby tento efekt je významný především ufirem s vysokými FN (vstupní náklady na výrobní zařízení, náklady na výzkum a vývoj) výroba v těchto odvětví je efektivní při velkém objemu produkce Průměrné variabilní náklady výše VN na jednotku výroby při nízkém objemu výroby klesá, s růstem však postupně začíná růst, v důsledku klesajícího mezního produktu přírůstky produkce spojené s každým dalším stejně velkým přírůstkem variabilních VF se snižují důvody: s přírůstkem výroby klesá vybavenost práce kapitálem, strojní zařízení či další výrobní kapacity, které jsou již plně využity, vykazují vyšší poruchovost výkonnost pracovníků vystavených vyšším nárokům se začíná snižovat cena práce a dalších variabilních VF se s růstem poptávky po nich zvyšuje při vyšších objemech výroby podíl FN na CN klesá, převládá vliv průměrných VN a efektivnost výroby se snižuje průměrné CN s růstem rozsahu výroby klesají jen do doby, kdy efekt klesajících průměrných FN kompenzuje dopad rostoucích průměrných VN bod, kdy křivka průměrných CN firmy nabývá minima je označován jako efektivní rozsah výroby Mezní náklady nejprve se snižují, se zvyšujícím rozsahem produkce rostou, rychleji než VN rostoucí křivka MN protíná křivku průměrných CN v bodě, který odpovídá efektivnímu rozsahu výroby okamžik, kdy MN dosáhnou úrovně CN - začínají průměrné CN růst při nízkém rozsahu výroby jsou MN pod úrovní průměrných CN, takže výroba každé dodatečné jednotky úroveň průměrných nákladů snižuje od okamžiku, kdy MN přesáhnou průměrné CN, však průměrné CN rostou každá další vyrobená jednotka produkce úroveň průměrných CN zvyšuje Vývoj průměrných CN, průměrných VN, MN vývoj křivek firemních nákladů závisí i na délce uvažovaného období 1. chce-li v krátkém období zvýšit objem výroby, jediná cesta je zvýšit objem variabilních VF (například přijmout větší počet pracovníků)- průměrné CN v krátkém obobí v důsledku klesajicícího mezního produktu mohou poměrně rychle růst 57

68 E.44. MARGINÁLNÍ NÁKLADY A JEJICH VÝZNAM E 2. v dlouhém období může firma rozšířit své fixní výrobní faktory (postavit např. továrnu) - využít úspor z rozsahu výroby a dosáhnout opět snížení průměrných CN Křivka průměrných CN v krátkém a dlouhém období bude odlišná V krátkém období - s růstem rozsahu výroby mohou průměrné CN růst V dlouhém období - tentýž růst výroby může být dosažen při nižší úrovni průměrných CN a průměrně CN mohou růst pomaleji URBAN, Jan, Teorie národního hospodářství, str E.44. Marginální náklady a jejich význam z anglického marginal cost = MC taktéž označované: náklady mezní, hraniční, diferenciální jako mezní náklady firmy označujeme částku, o kterou se celkové náklady zvýší při vzrůstu výroby o jednotku. Jsou to náklady nezbytné k vyrobení dodatečné jednotky produkce mezní náklady lze vyjádřit vztahem: MC = (deltac) / (deltax) = tedy jako změnu celkových nákladů (C) a výstupů (X). V krátkém období je křivka mezních nákladů rostoucí v důsledku působení zákona klesajících výnosů. Na velikost mezních nákladů nemá vliv úroveň fixních nákladů, protože pokud jde vyrobit dodatečnou jednotku výstupu při nezměněných fixních nákladech (náklady, které jsou pevné - fixní), musejí být dodatečné fixní náklady nulové. Tzn. mezní náklady jsou určeny pouze variabilními náklady aby firma dokázala za stavu zvyšování produkce zabránit nepříznivému nárůstu variabilních nákladů (především mzdových nákladů), musí čas od času investovat do vybavenosti fixními výrobními faktory. Pekař si například pořídí další pec a automatický míchač těsta, kopáči si pořídí více lopat a krumpáčů, Škoda auto postaví novou výrobní linku, České dráhy zmodernizují svůj vozový park a zautomatizují některé operace na nádražích, zemědělec si nakoupí úspornější a modernější zemědělskou techniku atd. Jen takto dokáží firmy držet své náklady pod kontrolou a tím pádem obstát na trhu, na kterém panuje tvrdá konkurence Stav firemní rovnováhy prříjem firmy plynoucí z výroby dodatečné jednotky produkce je označován jako tzv. mezní příjem firmy, náklady nezbytné k výrobě této dodatečné jednotky označujeme jako výše uvedené mezní náklady. Mezní zisk se pak stanoví jako rozdíl mezi mezním příjmem a mezními náklady v podmínkách tzv. dokonalé konkurence zůstává cena, za kterou firma prodává nezměněna, bez ohledu na to, pro jaký rozsah výroby se firma rozhodne na trzích nedokonalé konkurence, kterých je v praxi většina, dochází naopak k tomu, že mezní příjmy firmy s růstem její produkce klesají, nebot při růstu výroby firma zpravidla musí - aby svých výrobků prodala více - snížit cenu mezní náklady pří růstu firemní produkce většinu zprvu klesají, později však rostou. Mezní zisk firmy bude proto až do určité urovně výroby kladný, při vyšší úrovni produkce naopak záporný Význam marginálních nákladů jestliže výroba dodatečné jednotky produktu zvýší celkové příjmy více než její celkové náklady, pak firma má důvod tuto dodatečnou jednotku vyrobit jestliže naopak výroba dodatečné jednotky vyvolá menší zvýšení příjmů než nákladů ( mezní zisk bude záporný), pak k tomu již firma usilující o maximalizaci svého zisku důvod nemá pro firmu maximalizující svôj zisk z toho vyplýva jednoduché pravidlo: svou výrobu by měla zvyšovat až do bodu, kdy se její mezní příjmy rovnají mezním nákladům. Dosáhne-li firma tohoto objemu výroby, nemá již důvod svou produkci dále zvyšovat, ale ani snižovat. Nachází se ve stavu označovaném jako stav firemní rovnováhy optimální objem produkce bude ten, pří nemž se mezní náklady rovnají meznímu příjmu = mezní zisk je 0 - v takovém případe výrobce maximalizuje svůj zisk graf vývoje mezních nákladů se protíná s grafem průměrných v bodě efektivního rozsahu výroby nejprve mezní náklady tlačí průměrné dolů (protože průměrné jsou velké kvůli velké váze těch fixních), pak ale jak se střetnou a rovanjí se, tak ty průměrné zvyšují opět je důležité časové hledisko tentýž roszah výroby může být dosažen při nižší úrovni průměrných celkových nákladů (třeba se nejdřív najmou síly, ale po čase se postaví nová továrna 58

69 E.99. ZÁKON KLESAJÍCÍHO MEZNÍHO PRODUKTU, PRINCIP ÚSPOR Z ROZSAHU E Rozhodování o zastavení činnosti uzavřít výrobu = krátkodobě pozastavit krátkodobé a vratné rozhodnutí opustit trh = zcela ukončit dlouhodobé a trvalé rozhodnutí Uzavření vs. ukončení činnosti Uzavření činnosti porovnání průměrné a variabilní ceny nákladů s tržní cenou, pokud jsou vyšší než cena, tak je lepší pozastavit výrobu, nehrají roli fixní náklady (ty mají povahu utopených nákladů) po vzrůstu ceny může výroba pokračovat Ukončení činnosti pokud z dlouhodobého hlediska průměrné náklady nižší než výnosy Teorie národního hospodářství, Jan Urban, 3. vydání, 2011 (str. 176,181,184); Powerpointová prezentace J. Urbana TNH 2 E.99. Zákon klesajícího mezního produktu, princip úspor z rozsahu Co je mezní produkt? Přírůstek celkové produkce dosažený zvýšením množství některého z výrobních faktorů o jednotku Několik definicí klesajícího mezního produktu, ze kterých je zákon klesající mezního produktu jasný : (nebo také princip klesajících mezních výnosů) dodatečný produkt z dodatečné jednotky (každého) zdroje při růstu jeho objemu klesá s růstem počtu pracovníků se produkt, který vytvoří každý další, postupně snižuje když přidáme postupně další dávky některých vstupů a přitom ostatní vstupy udržujeme neměnné, budeme dostávat stále menší přírůstky výstupu zvyšuje-li se množství vstupu při konstantní úrovni všech ostatních vstupů, bude mezní produkt každé jednotky vstupu klesat najímá-li firma stále větší počet pracovníků, přispívá každý další najatý pracovník k růstu její produkce méně než předchozí VF1 + VF2 + VF3 + VF4 = PRODUKT VF1 + VF2 + VF3 + (VF4 + VF4) = PRODUKT + MEZNÍ PRODUKT1 VF1 + VF2 + VF3 + (VF4 + VF4 + VF4 + VF4) = PRODUKT + MEZNÍ PRODUKT2 (menší než MP1) neúměrné zvýšení výrobního faktoru 4 = klesající mezní produkt Princip úspor z rozsahu fixní náklady se s růstem objemu výroby rozdělují do většího množství vyrobených jednotek, takže v průměru klesají úspory průměrných nákladů, kterých firma dosáhne při velkém objemu výroby významné u velkých firem s vysokými fixními náklady: výroba je efektivní při velkém objemu produkce. Fixní náklady - vstupní náklady na zařízení, získání licencí, atd. Průměrné náklady - náklady na jednotku vyrobené produkce Teorie národního hospodářství, URBAN J., 3 doplněné a rozšířené vydání, str

70 E.25. FINANCOVÁNÍ FIRMY, FINANČNÍ UKAZATELE A JEJICH FUNKCE PŘI ŘÍZENÍ FIRMY E E.25. Financování firmy, finanční ukazatele a jejich funkce při řízení firmy K zahájení své činností, úhradě svých výrobních nákladů i k rozšiřování svých výrobních kapacit potřebuje firma finanční zdroje. Jejich zabezpečení je označováno jako financování firmy. Finanční zdroje firmy Členění finančních zdrojů 165 Podle způsobu opatření vlastní a cizí Podle jejich původu vnitřní a vnější Tato 2 dělení se často překrývají Cíle financování 1. Financování průběžných potřeb firmy 166 většina finančních prostředků pochází z prodeje jejich výrobků a služeb vnitřní zdroje Cash-flow (tok hotovosti) průběh příjmů z prodeje zboží a služeb a její výdaje. Není neměnný v některých obdobích do firmy příchází více peněz, než je potřeba k úhradě jejích nákladů, jindy se zase firma může potýkat s nedostatkem prostředků nutných k náhradě nákladů Pokud nemá dostatek financí k úhradě průběžných nákladů (a) Snížit náklady (b) Získat dodatečný kapitál od vlastníků (c) Půjčka (krátkodobá) 2. a 3. = vnější zdroje Vlastní finanční zdroje firma vytváří prodejem statků nebo získává od svých vlastníků Cizí finanční zdroje půjčky, závazky jiným subjektům, dotace. 2. Financování firemního rozvoje - slouží především zisk firmy tj. finanční prostředky, které firmě zůstanou po zaplacení všech jejích nákladů. Vlastníci si všechen získ nerozdělí, většinou určitá část zisku zůstává ve formě tzv. nerozděleného zisku. Tato část zisku + částka strnou odložených odpisů (náklady vzniklé opotřebením fixního kapitálu vnitřní finanční zdroje firemního rozvoje (investic) Další finanční zdroje Vlastní: Vklady stávajících vlastníků/nových vlastníku (vydáním nových akcii a u akciových společností) Cizí: Půjčky (dlouhodobé) úvěry, emise dluhopisů. U firem majících povahu obchodních společností je souhrn vkladů jejich vlastníku (i nepeněžitá forma) vznikající při založení firmy označován jako základní kapitál, který pak tvoří součást jejich vlastních fin. zdrojů. Krátkodobé a dlouhodobé financování Rozhodující část cizích finančních zdrojů představují úvěry. Půjčky mohou být krátkodobé (splatnost do 1 roka), střednědobé (do 5 let) nebo dlouhodobé (více než 5 let) Krátkodobé půjčky financování průběžných nákladů podniku (mzdy, nákupy materiálu). Běžnými typy krátkodobých půjček jsou obchodní úvěr, půjčky od bank nebo směnečné úvěry. Firma však může také vydat splatné cenné papíry, které si mohou koupit investoři. Věřitelé (nejčastěji finanční instituce) očekávají, že jako důchod za užití jimi zapůjčených peněz získají úrok, který je vyjádřen procentem zapůjčené částky. Dlouhodobé půjčky financované bankami (splatnost je obvykle do 10 let) nebo prostřednictvím emisí firemních dluhopisů jsou užívány na nákup zařízení, budov... Věřitelům přinášejí pravidelný tok peněz (úroků) po dobu splatnosti úvěru. Financování pomocí cenných papírů

71 E.25. FINANCOVÁNÍ FIRMY, FINANČNÍ UKAZATELE A JEJICH FUNKCE PŘI ŘÍZENÍ FIRMY E Dlouhodobé financování - úvěry pro malé podniky, prodej cenných papírů, dluhopisů (obligací) nebo akcií pro velké podniky Cenný papír listina, jenž představuje nárok svého majitele vůči osobě, která cenný papír vydala (emitent) Dluhopis dlužnický závazek emitenta vůči vlastníkovy dluhopisu. Stanoví, kdy má být obligace splacena, jaký je úrok (může být stanoven fixně nebo v závislosti na vývoji úrokovýxh sazeb v ekonomice). Osoba, která si obligaci kupuje, se stává věřitelem firmy. Obligace přináší svému vlastníku určité riziko (firma nebude schopna splácet). Míru tohoto rizika lze posoudit na základě ratingu (agentury vydávají hodnocení důvěryhodnosti firem). Akciové společnosti můžou získat finanční prostředky vydáním nových akcií. Akcie je cenný papír představující vlastnický podíl na základním kapitálu akciové společnosti (akcie zní na určitou nominální hodnotu, která představuje vlastnický podíl na základním kapitálu). Emise může být soukromá nebo veřejná - blíže neurčenému okruhu zájemců na akciových trzích (burzách). Noví vlastnící akcií se na rozdíl od vlastníků obligací stávají spolumajiteli firmy. Tím ztrácejí nárok na vrácení investovaných prostředků, na druhou stranu se ale podílejí na zisku firmy v podobě dividend (akcie mohou být výnosnější než obligace, ale nesou větší míru rizika). Druhy akcií 1. Kmenové základní druh akcií. Majitel má všechna akcionářská práva bez omezení. 2. Prioritní oproti vlastníků kmenových akcií mají přednostní právo na výplatu dividendy a přednostní podíl na likvidačním zůstatku firmy, tj. majetku společnosti, v případě, že je likvidována 3. Na majitele cenný papír na doručitele 4. Na jméno a.s. má seznam svých akcionářů a převoditelnost může být vázána jejich souhlasem. na burzách probíhá tzv. ochrana investrorů - určité instituce na burze, které mají za úkol řídit prodej a nákup cenných papírů. Snaží se zajistit investorům při nákupu potřebné informace,stanovují pravidla, kterým se obchodování řídí. Základní principy finančního řízení firmy Finanční řízení zajišt ování finančních zdrojů firmy a rozhodování o jejich rozdělení a užití. Cílem je zajistit platební schopnost, zajistit potřebnou likviditu, a dbát o rentabilitu firmy (její ziskovost). Zabezpečeno skrz finanční plánování, krátkodobé financování, dlouhodobé financování, volby optimální majetkové a kapitálové struktury firmy a provádění finančních analýz. Finanční plán - plán peněžních příjmů (tržby za výrobky a služby) a výdajů (nákup materiálu, mzdy... ) Rozhodování o optimální majetkové a kapitálové struktuře firmy, která se odráží v tzv. rozvaze (bilanci firmy), zahrnuje rozdělení firemního majetku (tzv. aktiv) a rozdělení jeho finančních zdrojů (tzv. pasiv). Aktiva - souhrn hodnoty věcí, peněz, pohledávek, majetkových hodnot, které patří podnikateli a slouží k jeho podnikání. Stálá (majetek dlouhodobé povahy) a oběžná aktiva (zásoby a peněžní prostředky) Pasiva - informují o tom z jakých zdrojů byl majetek firmy (její aktiva) pořízen. Zdroje firmy mohou být vlastní (především základní kapitál a nerozdělený zisk) a cizí (úvěry a závazky vůči jiným subjektům). Finanční analýza firmy - hodnocení jejího podnikáni z finančního hlediska, Dává představu o současném i perspektivním finančním stavu firmy. Podkladem pro finanční rozhodování i srovnávání firemních údajů s plánem nebo výsledky jiných podniků. Slouží také pro stanovení finanční hodnoty firmy. Podklady pro finanční analýzu 1. Rozvaha (bilance firmy) přehled o majetku podniku(jeho aktiva) a zdrojích jeho krytí(pasiva)v peněžním vyjádření k určitému datu. Umožňuje nám tak posoudit finanční pozici firmy. Správně sestavená rozvaha musí splňovat základní bilanční rovnici - soušet aktiv = součet pasiv. 2. Výsledovka firmy výkaz zisků a ztrát 3. Výkaz finančních toků - cash flow příjem a výdej peněžních prostředků (hotových vkladů) 168 Tento soubor finančních výkazů je označován jako účetní uzávěrka. Finanční ukazatele Provádí se jimi finanční analýza firmy. 3 základní skupiny, které tvoří: 169 Ukazatele rentability (ziskovost) Ukazatele likvidity (platební schopnosti podniku) 61

72 E.96. VÝZNAM A STRUKTURA ROZVAHY FIRMY E Ukazatele zadluženosti Ukazatele rentability Dílčí ukazatele firemní rentability Ukazatel rentability tržeb podíl zisku na tržbách firmy (úspěšnost prodeje) Ukazatel rentability nákladů podíl zisku na nákladech firmy Ukazatel rentability investic informuje o ziskovosti investičních projektů Souhrnným ukazatelem firemní rentability Ukazatel rentability vlastního kapitálu - podíl zisku k vlastnímu kapitálu firmy a informující o ziskovosti firmy pro její vlastníky Ukazatele likvidity Udávají schopnost podniku dostát svým finančním závazkům. Udávají vztah mezi oběžným majetkem firmy a jejím krátkodobými závazky (krátkodobými pasivy). Ukazatele zadluženosti Charakterizují tzv. kapitálovou strukturu firmy, tj. podíl zdrojů vlastních a cizích k celkovým aktivům Udávají tak na příklad, kolik procent z celkových aktiv firmy je financováno cizím kapitálem či kolik procent tvoří zadlužení firmy vzhledem k jejím vlastním zdrojům Posledně uvedený ukazatel bývá u akciových společností označován jako tzv. debt-equity ratio (pojem equity je používán jako označení pro hodnotu vlastního kapitálu, tj. finančních zdrojů vložených do firmy jejími akcionáři) Urban, Jan: Teorie národního hospodářství,2011, str E.96. Význam a struktura rozvahy firmy Rozvaha (bilance) - jedním ze základních finančních výkazů firmy i její účetní závěrky (soubor finančních výkazů) Hlavními finančními výkazy jsou 1. rozvaha zachycuje majetek firmy a jeho zdroje 2. výsledkovka výkaz zisků a ztrát 3. výkaz finančních toků zachycuje příjem a výdej peněžních prostředků (tzn. hotových peněz a vkladů u peněžních ústavů) Bilance podává přehled o majetku firmy (aktivech) a zdrojích jeho krytí (pasivech) v peněžním vyjádření k určitému datu (tzv. rozvahovému dni), a umožňuje posoudit tzv. finanční pozici firmy. Bilance podává informace o funkční skladbě aktiv, což vyžaduje rozlišit dlouhodobá a krátkodobá aktiva solventnosti účetní jednotky vypovídající a její schopnosti hradit závazky, což vyžaduje vykazovat pohledávky a závazky podle zůstatkové doby splatnosti finanční struktuře, tzn. podílu vlastních a cizích zdrojů struktuře vlastního kapitálu v členění na interní zdroje financování (fondy vytvořené ze zisku, výsledky hospodaření) a externí zdroje (vlažený základní kapitál, ostatní kapitálové fondy tvořené vkladem) je-li celkem sestavujícím bilanci podnik, jedná se o individuální bil., je-li tímto celkem skupina podniků, které jsou majetkově propojené, jde o konsolidovanou bil. na počátku aktivity sestavuje účetní jednotka zahajovací bilanci (přehled majetku a jeho zdrojů ke dni vzniku), řádná bilance se sestavuje k okamžiku pravidelného sestavování, mimořádná bilance se sestavuje v mimořádných situacích jako např. při fůzi, vstup do likvidace správná rozvaha musí splňovat základní podmínku: aktiva = pasiva, aktiva = dluhy + vlastní jmění každá změna je tedy zachycována dvakrát (na levé straně majetek a na straně pravé zdroje majetku) toto se označuje jako podvojné účetnictví 62

73 E.96. VÝZNAM A STRUKTURA ROZVAHY FIRMY E Struktura rozvahy 170 Majetková struktura podniku - aktiva majetkem podniku se rozumí souhrn všech věcí, peněz, pohledávek a jiných majetkových hodnot, které patří podnikateli a slouží k podnikání je tvořen dvěma hlavními skupinami, které se liší dobou, po kterou slouží, než se vrátí do peněžní formy - první skupinou je investiční majetek, druhou oběžný majetek A investiční majetek (stálá aktiva) majetek sloužící podniku dlouhou dobu a který tvoří podstatu majetkové struktury A1 (nehmotný investiční majetek) tvoří za úplatu získaná oprávnění jako např. patenty, licence, autorská práva, goodwill (dobré jméno) atd. A2 (hmotný investiční majetek) budovy, stroje, výrobní zařízení dělí se movitosti a nemovitosti majetek se postupně opotřebovává a tento jev se zachycuje ve formě odpisů do nákladů podniku (mají většinou podobu fixních nákladů) A3 (finanční investice) účasti podniku v jiných podnicích, cenné papíry (akcie, dluhopisy) 171 B oběžný majetek (oběžná aktiva) přítomný v podniku ve více formách např. ve věcné podobě (zásoby materiálu, rozpracovaná výrobky, paliva), peněžní podobě (peníze v pokladně, peníze na účtech bank), pohledávky, krátkodobý finanční majetek na této složce aktiv je založen ukazatel rychlosti obratu oběžného majetku (podle rychlosti,,obíhání majetku tzn. změny jedné formy na jinou např. peníze na materiál, ten na výrobky a ty na pohledávky a tak dále) schopnost jednotlivých aktiv přeměnit se na peněžní prostředky bez větších ztrát je označována jako likvidnost likviditou podniku se rozumí míra schopnosti podniku uhradit své závazky (poměr mezi krátkodobými splatnými závazky podniku a likvidními aktivy), jestliže je podnik nelikvidní, hovoří se o insolvenci (splatné dluhy jsou vyšší než realizovatelná hodnota aktiv) nadměrná likvidita ale také není optimální z důvodu nízkého výnosu (peníze v pokladně mají nulový výnos, peníze na účtech velmi nízký) majetková struktura podniků se liší na základě různých faktorů (odvětví, politika managementu atd.), podniky s převahou investičního majetku se nazývají investičně intenzívní (doly, elektrárny, teplárny), podniky s převahou oběžného majetku se označují jako provozně intenzívní (potravinářské podniky, banky) Kapitálová struktura podniku - pasiva kapitálovou strukturou podniku se rozumí struktura zdrojů, z nich majetek podniku vznikl vložil-li kapitál do podniku sám podnikatel, hovoří se o vlastním kapitálu, vložil-li kapitál věřitel, hovoří se o cizím kapitálu neboli dluhu

74 E.96. VÝZNAM A STRUKTURA ROZVAHY FIRMY E pokud má podnik více kapitálu než je třeba, označuje se za překapitalizovaný (akciová společnost emituje více akciového kapitálu, než může efektivně využít společnost pak není s to vygenerovat takový zisk, aby vyplatila požadovanou výši dividend), na druhou stranu jestliže má podnik kapitálu méně, hovoří se o tom, že je podkapitalizovaný (tato situace nastává při prudké expanzi podniku, kdy rychle rostou aktiva, která ale nejsou kryta finančními zdroji podnik se zadlužuje a tímto krátkodobým cizím kapitálem kryje dlouhodobý majetek tak se posléze může dostat do insolvence) potřebné množství kapitálu je při založení podniku stanoveno v zakladatelském rozpočtu A vlastní kapitál je hlavním nositelem podnikatelského rizika, jeho podíl na celkovém kapitálu je proto ukazatelem finanční jistoty je tvořen peněžitými i nepeněžitými vklady: A1 Základní kapitál peněžní i nepeněžní vklady společníků do společnosti, v A.S. a S.R.O. vytvářeno povinně A2 kapitálové fondy jejich hlavní část tvoří tzv. emisním ážio tj. rozdíl mezi skutečnou prodejní cenou akcií a jejich cenou nominální A3 fondy ze zisku vytvářeny přímo ze zákona nebo je tvorba předepsána stanovami, jsou pojistkou proti nepředvídaným rizikům v podnikání A4 nerozdělený zisk část zisku po odvodu daní, která se nerozděluje a slouží k dalšímu podnikání + A5,6 (viz základní rozdělení tabulka výsledky hospodaření) B cizí kapitál je dluhem podniku, který musí být v určité době uhrazen B1 krátkodobý cizí kapitál zahrnuje závazky splatné do jednoho roku (krátkodobé úvěry, půjčky, dosud nevyplacené mzdy a platy) B2 dlouhodobý cizí kapitál splatné za více než jeden rok (emitované obligace, hypoteční úvěry atd.) C rezervy určeny k financování nepředvídaných výdajů v budoucnosti jsou vytvářeny na vrub nákladů (rozdíl od rezervních fondů, které se vytvářejí ze zisků) vedle těchto rezerv některé podniky vytvářejí také tiché rezervy (vznikají nižším oceněním aktiv a vyšším oceněním dluhů nebo zrychleným odepisováním) cenou za užívání cizího kapitálu jsou úroky (+ další náklady např. bankovní poplatky aj.) v této souvislosti platí dvě zásady: 1) cizí kapitál je levnější než vlastní, 2) krátkodobý kapitál je levnější než dlouhodobý (s délkou časového horizontu roste riziko a s ním i požadavek na výnosnost investovaného kapitálu) k první zásadě se vztahují tzv. finanční páka a daňový efekt Finanční páka cizí kapitál zvedá výnosnost vlastního kapitálu (vl. kapitál 1000, zisk 200, zisk před zdaněním v procentech na vl. kapitál = 20 procent naproti tomu: vl. kapitál 500, cizí kapitál 500, zisk 200, úrok z cizího kapitálu = 14 procent, zisk v proc. před zdaněním na vl. kapitál 26 procent) Daňový efekt úroky z cizího kapitálu jsou součástí nákladů, které snižují zisk, ze kterého se platí daň = úroky tedy snižují daňové zatížení podniku Důvody užití cizího kapitálu nedostatečný vlastní kapitál přechodné nedisponování kapitálem cizí kapitál nezakládá poskytovateli práva v přímém řízení podniku zvyšuje rentabilitu vlastního kapitálu Důvody proti užití: zvyšování zadluženosti, každý další dluh je dražší a je těžší jej získat, omezuje jednání managementu, který musí jednání uzpůsobit závazkům Poměr cizího a vlastního kapitálu vlivy: odvětví (např. bankovnictví pracuje s velmi vysokou mírou cizího kapitálu), struktura majetku, subjektivní postoj podnikatele resp. managementu, úroková míra bank, výnosnost podniku management musí tedy usilovat o optimální míru zadlužení vzhledem k uvedeným faktorům Struktura dluhů krátkodobý cizí kapitál je levnější než dlouhodobý, musí být ale splácen v kratší době a zvyšuje tak riziko platební neschopnosti krátkodobý kapitál by měl krýt tedy likvidní aktiva, dlouhodobý kapitál by měl naopak krýt investiční majetek jestliže oběžná aktiva převýší krátkodobý kapitál, z rozdílu vzniká čistý pracovní kapitál (částka volných prostředků) 64

75 E.21. EKONOMICKÝ POHLED NA VYBRANÉ PRÁVNÍ FORMY PODNIKŮ, JEJICH VÝHODY A NEVÝHODY E jestliže nastane opačná situace, vzniká nekrytý dluh rozdíl mezi aktivy firmy a hodnotou firemních závazků je označován jako čistá (účetní) hodnota firmy její výše přepočtená ne jednu akcii udává účetní hodnotu firmy připadající na jednu akcii, tato hodnota se většinou nachází pod tržní hodnotou akcie Teorie národního hospodářství, Jan Urban, 3. Vydání, 2011, Wolters Kluwer, s ; Podniková ekonomika, Miroslav Synek a kol., 2000, C.H. Beck, s ; Ekonomický slovník, Hindks, Holman, Hronová,2003, C.H. Beck; semináře Borkovec E.21. Ekonomický pohled na vybrané právní formy podniků, jejich výhody a nevýhody Z hlediska právní formy a vlastnické struktury lze firmy dělit do několika kategorií (především) Firmy FO / Firmy založené na partnerství / Akciové společnosti (korporace) / Podniky ve veřejném vlastnictví Specifické jsou - Družstva / Nadace Firma FO / živnostník z. č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání Zhruba 60-70% celkového počtu firem, kvůli nejjednodušší a nejméně nákladné formě zakládání Výhody Nevýhody Pružnost (živnostník sám rozhoduje) Neomezené ručení majetkem živnostníka Menší rozsah administrativně-právních omezení Zpravidla omezené kapitálové zdroje FO nemusí skládat zakládací kapitál Menší pravděpodobnost zisku půjčky Zisk je zdaňován jako příjem vlastníka Partnerství Řadí se mezi ně zejména veřejná obchodní společnost, komanditní společnost a společnost s ručením omezeným Výhody Nevýhody Relativně snadné založení Menší pravděpodobnost zisku vyšší půjčky Možnost omezeného ručení (s r. o., k. s. komandista) Možnost rozporu ohledně rozhodování ve firmě Vyšší kapitálové zdroje spojením majetků více Firma je úzce (přímo) vázána na osoby partnerů partner Zdroj nápadů či manažerského know-how Veřejná obchodní společnost (v.o.s) Obch.Z. 513/1991 Sb. Minimálně dva zakladatelé Zakládána společenskou smlouvou Zapisuje se do obchodního rejstříku Zisk je zdaňován jako příjem společníků Ručení společníků je neomezené Komanditní společnost (k.s.) Obch.Z. Minimálně dva zakladatelé (1 komplementář, 1 komandista) Zakládána společenskou smlouvou Komplementáři - ručí celým svým majetkem, řídí firmu Komandisté ručí omezeně, ale nemohou řídit, minimální výše vkladu je 5000,- Kč Společnost s ručením omezeným (s.r.o.) Obch. Z

76 E.21. EKONOMICKÝ POHLED NA VYBRANÉ PRÁVNÍ FORMY PODNIKŮ, JEJICH VÝHODY A NEVÝHODY E Nejvíce rozšířené partnerské společnosti v ČR S partnerstvím ji spojuje vazba na osoby společníků a obtížný převod vlastnického podílu ve firmě S korporací ji spojuje omezené ručení vlastníků a samostatné zdanění Založit společnost může minimálně 1 osoba Maximální počet společníků je 50 Zakládací dokumenty jsou Zakladatelská listina (když zakládá jeden) Společenská smlouva (když zakládají dva a více) Společnost vzniká zápisem do Obchodního rejstříku Základní kapitál je 200 tisíc Kč (minimální vklad společníka je 20000,- Kč, v rámci základního vkladu je možno poskytnout i nepeněžní vklady) Společnost ručí vlastním majetkem Společníci ručí do výše svých vkladů Orgány 1. Jednatel = statutární orgán (1 nebo více jednatelů, nesou právní odpovědnost, odpovídají za chod společnosti, vedení účetnictví, atd.) 2. Valná hromada = nejvyšší orgán 3. Zřídka dozorčí rada (jmenuje ji valná hromada) Podniky franchisového typu Franchise představuje licenci k provozování vlastního soukromého podniku, který funguje jako součást většího podnikového celku (řetězce) Tento typ je společností se nejčastěji objevuje v oblasti maloobchodu, veřejného stravování, hotelů a služeb. Sdružení podle Občanského zákoníku Nemá právní subjektivitu Vzniká smlouvou (připouští se i ústní) Práva a povinnosti přecházejí přímo na účastníky Občanské sdružení Má právní subjektivitu (Spolky, svazy, kluby) Spíše doménou občanských aktivit, avšak podnikat mohou Zájmové sdružení právnických osob Zapisují se do rejstříků Vytváření spíše kvůli lobby Obecně prospěšná společnost Nečíslovaný seznampodnikat může, ale výdělek musí být použit na obecně prospěšnou činnost Akciové společnosti (korporace) Obch. Z. Jedná se o méně rozšířené, avšak nejdominantnější ekonomické subjekty Vlastnictví podniku je reprezentováno akciemi (vlastník = akcionář)

77 E.21. EKONOMICKÝ POHLED NA VYBRANÉ PRÁVNÍ FORMY PODNIKŮ, JEJICH VÝHODY A NEVÝHODY E Výhody Financování je jednodušší díky možnosti vydávání akcií, možnosti vydávání obligací a lepšímu přístupu k úvěrům Omezené ručení, kde akcionář může přijít pouze o částku vynaloženou na akcie, společnost odpovídá za závazky sama (vlastní majetek) Nepřímá účast vlastníků na řízení firmy, kdy společnost řídí management, akcionáři se účastní jen zákonem stanoveným způsobem, tj. na valné hromadě (může být i problémem) Snadný transfer vlastnictví rozhoduje pouze koupě/prodej akcií Neomezená doba trvání úmrtím akcionáře přechází akcie na jeho dědice Nevýhody Náklady jsou vyšší při zakládání i chodu společnosti Informační povinnost korporací, jejichž akcie jsou veřejně prodávány (narušuje soukromí) Dvojí zdanění, kdy společnost daní zisk a následně akcionáři daní svůj příjem z dividend Oddělení vlastnictví společnosti od jejího řízení může docházet k názorovému rozporu mezi vlastníky a managementem (např. otázka rozdělení zisku) Nevýhodou může být i velikost, která sice umožňuje diverzifikaci výrobních programů, avšak značně zvyšuje nároky na řízení a organizaci (syndrom nepružnosti) Základní kapitál je 2 mil Kč (pokud se obchoduje s veřejnými akciemi - 20 mil Kč) Zakladatelem je minimálně 1 PO (uzavírá se zakládací listina) nebo min 2 FO (uzavírá se zakládací smlouva) Řídí se Stanovami = základní právní a řídící dokumenty obsahují obchodní jméno, sídlo, předmět podnikání, výšku základního kapitálu, počet členů představenstva) Ručení je omezené, společnost ručí sama (akcionáři mohou přijít jen o své akcie) Akcie = základní kapitál akciové společnosti, jsou to cenné papíry, které obsahují obchodní jméno a zisk, jsou označené čísly 1. Z hlediska formy akcie: na jméno, na majitele 2. Z hlediska druhu akcie: zaměstnanecké, prioritní Orgány 1. Představenstvo - statutární orgán 2. Valná hromada - nejvyšší orgán 3. Dozorčí rada povinně zřizována (volena valnou hromadou) Specifické firmy Družstva Obch. Z. Forma firemní organizace založená, vlastněná a provozovaná skupinou osob v jejich společném zájmu Nejčastější typy družstev Bytová (vlastněná nájemníky) 2. Spotřebitelská, nákupní, prodejní (za účelem výhodnějších nákupů) 3. Výrobní družstva (výroba a prodej za účasti nebo z pověření členů) Základním dokumentem jsou Stanovy Společenství neuzavřeného počtu společníků Orgány 1. Členská schůze (řídící orgán) 2. Kontrolní komise (dozorčí orgán) Dva kapitály 1. Základní zapisovaný 2. Skutečný základní kapitál, který je tvořen vklady 67

78 E.18. EKONOMICKÉ ASPEKTY SPRÁVY KORPORACÍ E Neziskové organizace z. č. 227/1997 Sb., o nadacích a nadačních fondech Firmy, které slouží určitým obecně prospěšným (vzdělávacím, zdravotním, kulturním, sociální, charitativním, církevním) účelům. Jako nezisková organizace může vytvářet zisk, který ovšem musí využít pro financování vlastních potřeb (nesmí vykázat zisk). Veřejné podniky z. č. 77/1997 Sb., o státním podniku Jedná se o firmy (spolu)vlastněné státem nebo jiným veřejným subjektem (kraj, obec), kde stát rovněž jmenuje osoby do jejich vedení. Ve většině případů jsou podniky zakládány proto, aby poskytovaly služby, které soukromé podniky nejsou schopny nebo ochotny poskytovat. Stát na počátku vkládá vklad v peněžní/nepeněžní formě, který se nazývá kmenový kapitál podniku. Vzniká uzavřením zakladatelské smlouvy a zápisem do obchodního rejstříku. Ručení je omezené, podnik ručí jen svým majetkem. Podnik neručí za závazky státu, stát neručí za závazky podniku. Orgány Prezident (ředitel) zastupuje podnik navenek, řídí jeho činnost 2. Dozorčí rada (kontrolní orgán) Evropská společnost Spojení dvou a.s. z různých zemí, řídí se EP TNH, Jan Urban, 3. Vydání, str ; Výpisky z přednášek a seminářů 187 E.18. Ekonomické aspekty správy korporací velké veřejné korporace = spousta akcionářů (vlastníků) - potřeba správních orgánů (mezičlánků) pro efektivní propojení vlastníků a vedení společnosti Správa korporace správní orgány - určují obecné směřování společnosti, nástroje pro jeho dosažení a zajišt ují kontrolu hospodaření 188 valná hromada akcionářů nejvyšší správní orgán akcionáři se podílejí na správě pouze nepřímo - hlasovacím právem na valné hromadě volí členy ostatních správních orgánů, určuje obecné směřování společnosti (cíl, vize), má pravomoci týkající se hospodaření (rozdělení zisku, vydávání dluhopisů, změna zákl.kapitálu, schvalování roční účetní závěrky apd.) nemá pravomoc nad průběžným řízením ani průběžnou kontrolou společnosti dozorčí rada a představenstvo volené správní orgány - představují převodový stupeň mezi valnou hromadou (akcionáři) a managementem (vedením spol.) zajišt ují efektivitu a kontrolu řízení společnosti vybírají a jmenují vrcholný management (je poté odpovědný těmto orgánům, nikoliv přímo akcionářům), podrobněji určují směřování společnosti (strategie), sledují finanční výkon firmy sestavují výroční zprávu společnosti (informace o společnosti pro akcionáře) 68

79 E.18. EKONOMICKÉ ASPEKTY SPRÁVY KORPORACÍ E specializované výbory např. výbor pro odměňování jsou ustanoveny valnou hromadou pro vymezený účel předpoklady efektivní správy: osobní majetková odpovědnost správních ředitelů průhlednost jednání správních orgánů kontrolovatelnost ze strany akcionářů a státu Corporate governance dohled správních orgánů (hlavně výše zmíněných) nad managementem (provozním vedením) společnosti má ohlídat vedení, aby plnilo svěřené úkoly s náležitou péčí (dohled vlastníka nad správcem) postupem času složitější - větší společnosti, globalizace + více zainteresovaných subjektů (stakeholders - zaměstnanci, obch.partneři apd.) - další tržní mechanismy (formy) dohledu, především: 189 vnitřní a vnější audit vnitřní provádějí orgány podřízené správním orgánům (např. dozorčí radě) vnější provádějí specializované firmy stojící mimo společnost ověřování pravdivosti a věrnosti obrazu, který podávají účetní dokumenty (rozvaha, výsledovka, závěrka, cashflow) zajištění transparentnosti a kontroly hospodaření kapitálové trhy akciové společnosti denně hodnoceny vývojem jejich akciového kurzu specializované firmy (mmj. banky) provádějí analýzy a poskytují doporučení investorům snižuje vlastníkům informační náklady spojené s kontrolou managementu trhy manažerů a manažerských týmů transparetní trh brání znovuzaměstnání špatných a nespolehlivých manažerů Vnitřní a vnější model corporate governance rozdělení vychází z role vnitřních (firemních) a vnějších (hlavně kapitálové trhy) institucí při správě korporací Vnější model angloamerický model = jednostupňový rada ředitelů (výkonní ředitelé + neexekutivní ředitelé = nezávislé osobnosti, vykonávající kontrolní funkci) tradice širokého akciového vlastnictví, omezení role bank - větší zájem o krátkodobou strategii, nižší zastoupení stakeholders ve vedení firmy důležitá role dobře fungujícího trhu cenných papírů (burzy) role akcionářů spíše pasivní management tlačen kzaměření na krátkodobé výsledky a vysokou cenu akcií pro investory je rozhodující výnosnost akcií, proto je jejich cena ukazatelem efektivity managementu neefektivní management vede k nespokojenosti - cena akcií klesá a hrozí nepřátelské převzetí - 69

80 E.18. EKONOMICKÉ ASPEKTY SPRÁVY KORPORACÍ E Vnitřní model německojaponský = dvoustupňový (aplikovaný v ČR s určitými odlišnostmi) 192 správa výkonná = představenstvo - rozhoduje správa kontrolní = dozorčí rada - kontroluje výraznější role bank, pojišt oven, svazů, odborů apd. = rozhodující role velkých a dlouhodobých vlastníků = menší význam trhu CP, větší míra zadlužení a role půjček od bank koncentrované vlastnictví = větší důraz na kontrolu korporace - vyšší zastoupení stakeholders ve vedení firmy zaměření na dlouhodobé výsledky rizika užšího propojení podniku a bank = menší zájem o změny, riziko insider tradingu (zneužití vnitřních informací) - pro efektivitu potřeba konkurence bank Problém pán a správce management firmy je lépe informován o dění ve firmě než vlastníci (= informační asymetrie) a může těchto informací zneužít pro vlastní prospěch (=oportunitní chování manažerů), což vede k neefektivitě a vyšším nákladům různé podoby této tzv. technické neefektivnosti firem: 193 přílišná averze k riziku a tím snižování možných zisků zbavování se odpovědnosti přes nadměrně složitou strukturu orgánů zneužívání firemního majetku pro osobní účely tolerovaní zbytečných nákladů (zvyšování mzdy, mimosoudní vyrovnání apd.) snižování výkonových standartů a cílů doporučení jak řešit tento problém jsou nejednotná vyšší kontrola ze strany vlastníků (vyžadování více informací, speciální motivační nástroje pro manažery apd.) vyšší kontrola ze strany státu (X nemusí být prospěšná - omezování managementu vede ke snižování jeho efektivnosti (administrativní zátěž, nižší motivace, omezení rozhodovacích pravomocí apd.)) URBAN, Jan, Teorie národního hospodářství, str

81 F Struktura trhu, typy konkurence a konkurenční politika F.78. Struktura trhu a tržní síla, relevantní trh Trh 1. V užším pojetí- směnný proces, prostor, kde se střetávají poptávající a kupující, přičemž vzájemnou směnou určují cenu statku a jeho vyrobené množství. Ke směně dochází dobrovolně a bez přinucení a obě strany považují směnu za výhodnou. 2. V širším pojetí- jako ozhodující nástroj pro alokaci (= rozdělování) vzájemných zdrojů- rozhodování o tom co, jak, kde, kdy a pro koho se bude vyrábět. Struktura trhu - souhrn podmínek charakteristických pro určitý trh. Podmínky se liší počtem a tržní silou jednotlivých subjektů, které na trhu prodávají a kupují. Je ovlivněna: Struktury trhu 1. Počtem firem na trhu 2. Velikostí firmy 3. Charakterem statků, které vyrábějí 4. Podmínkami vstupu do odvětví a výstupu z něho Dokonale konkurenční trh - Nabídka a poptávka odráží vzájemné soutěžení velkého počtu kupujících i prodávajích. 194 Nikdo z nich nemůže cenu ovlivnit- firma i spotřebitel jsou pouze příjemci cen. Tento trh vyžaduje: 1. Velké množství prodávajícíh i kupujících 2. Nabídka téměř identického zboží a služeb 3. Volný vstup na trh, i jeho opuštění (= výroba je produkována v nejmenších možných nákladech) 4. Dokonalá informovanost oběma stranám Nedokonale konkurenční trh - Každý typ, kde je porušena alespoň jedna z podmínek dokonale konkurenčního trhu. Firma může ovlivnit tržní cenu daného výrobku, přičemž míra ovlivnění závisí na formě nedokonalé konkurence. Druhy nedokonalé konkurence Monopolistická konkurence- na trhu existuje mnoho prodávajích nabízejícíh odlišné produkty Oligopol- na trhu existuje malý počet prodávajících Monopol- na trhu je pouze jeden prodávající Oligopson- na trhu působí několik málo kupujících Monopson- na trhu je je jeden kupující Viz F.58 Určitá odvětví mají tzv. sít ovou struktura trhu čím více lidí je připojeno k produktu, tím je produkt pro spotřebitele lepší typickým příkladem takové trhu je trh mobilních operátorů

82 F.15. EFEKTIVNOST DOKONALÉ KONKURENCE F Tržní síla Stupeň jakým firma či skupina firem dokáže ovlivnit cenu a množství výroby v určitém odvětví V případě monopolu disponuje firma rozsáhlou tržní silou, v případě dokonalé konkurence nemají firmy žádnou tržní sílu Nejčastěji se k měření tržní síly používají míry koncentrace (vyjadřuje procentuální podíl nejsilnějších firem v odvětví na celkové produkci odvětví) a velikost dosaženého zisku. Relevantní trh Pojem definován v 2 odst. 2) zákona č. 143/2001 Sb., zákona o ochraně hospodářské soutěže S vymezením relevantního trhu stojí a padají veškerá rozhodování o protisoutěžním jednání, protože je zásadní pro určení tržního podílu podniku podíl na trhu má pak vliv na posuzování protisoutěžního jednání, respektive při kontrole spojování např. de minimis pro kartely (tržní podíl pod deset procent), vertikalni blokova výjimka (trzni podíl pod třicet procent), zneužití dominantního postavení (domněnka dominance při čtyřiceti procentech) Relevantním trhem je trh produktů a služeb, které je z hlediska charakteristiky, ceny a zamýšleného použití shodné, porovnatelné nebo vzájemně zastupitelné, a to na území, na němž jsou soutěžní podmínky dostatečně homogenní a zřetelně odlišitelné od sousedících území. Relevantní trh se definuje z pohledu: Geografického- určen určitým územím (lokální, státní, nadnárodní, evropské, globální atd.) při definici záleží na mnoha faktorech jak na straně nabídky, tak poptávky. Dotčené subjekty vystupují na straně nabídky a poptávky daného produktu, přičemž jsou na daném území soutěžní podmínky dostatečně podobné a jsou odlišitelné od soutěžních podmínek na jiném území. 2. Produktového- určen druhem výrobku a jeho zaměnitelností v očích poptávky s dalšími výrobky může být určen velmi široce (př. pekařské výrobky), ale též velmi úzce (známé je rozhodnuti United brands, kdy byl relevantní produktový trh určen jako trh s banány Chiquita) záleží na elasticitě poptávky a reakci na změnu cen, ale i na dalších vecech př. jakým způsobem jsou výrobky nabízeny. 3. Časového- Relevantní časový rámec může být pro různé trhy odlišný. Zákon vymezuje toto období na dobu 1 až 3 let pro jednotlivé trhy v závislosti na současné situaci na trhu a zejména na jeho očekávané dynamice vývoje. V České republice republice působí v oblasti ochrany hospodářské soutěžě Úřad pro ochranu hospodářské soutěže Teorie národního hospodářství: Jan Urban ( ), 2. vydání; Ekonomie: Paul A. Samuelson, William D. Nordhaus, N.Gregory Mankiw F.15. Efektivnost dokonalé konkurence Podmínky dokonale konkurenčního trhu (situace, kdy výrobce nemůže cenu své produkce ovlivnit) Velké množství prodávajících a kupujících Skoro identické zboží a služby (dokonalé substituty) Žádné bariéry vstupu a výstupu z/do odvětví Firmy i spotřebitelé disponují dokonalými informacemi individuální poptávka každého prodávajícího je dokonale pružná Efektivnost spočívá v tom, že v důsledku volného vstupu firem na trh a výstupu z něj vzniká na trzích dlouhodobá rovnováha, která vede k efektivní alokaci zdrojů rozdělení, kdy není možno zvýšit výrobu jednoho statku, aniž se sníží výroba jiného (tj. není možné, aby si spotřebitel zvýšil užitek, aniž by se nesnížil užitek jiného spotřebitele.) Vstup nových výrobců totiž tlačí cenu na úroveň, která odpovídá nejnižším možným průměrným nákladům Cena je nejnižší, za jakou jsou dodavatelé ochotni prodat - tedy nejnižší, jaká je vzhledem k nákladům možná Rovnováha je, když MC = MU 72

83 F.83. TRH DOKONALÉ KONKURENCE A POSTAVENÍ FIRMY NA TOMTO TRHU F Také znamená, že hodnota všech zdrojů použitých k výrobě poslední jednotky produkce je stejná jako hodnota, kterou této jednotce spotřebitelé přisuzují (tj. rovnovážná cena je nejvyšší cena, kterou jsou ochotni spotřebitelé zaplatit a za kterou jsou výrobci ochotni ji prodat) Počet firem v odvětví je právě takový, aby za tuto cenu byla spokojena celková poptávka Ekonomický zisk firem = 0 Firmy a podnikatelé získávají jen tzv. normální zisk (který s rovná nákladům alternativ výr. faktorů) Zvýšení zisků je možné pouze skrze hledání nových inovací a snižování nákladů, i ziksovost je však krátkodobá, jelikož postupné inovace jsou využívány i dalšími firmami Dlouhobobě je tak hlavní zdroj zisku uplatnění technického pokroku, jež vede ke snížení nákladů firma může dosáhnout kladného zisku jen tehdy, když trvale inovuje V reálném životě však prakticky neexistuje, jelikož jeho předpoklady jsou vysoce náročné Brání tomu například velikost firem, rozdílnost jejich produkce, bariéry vstupu do odvětví,... Blíží se mu nicméně trhy komodit (tj. trhy se surovinami či zemědělskými produkty) a to proto, že prodávané zvoží je prakticky identické, také jsou to třeba velké burzovní trhy o dokonalé konkurenci také F.83 učebnice TNH, 3.vydání ( ); otázky TNH 2010; F.83. Trh dokonalé konkurence a postavení firmy na tomto trhu nemají-li jednotlivé firmy možnost rozsah tržní nabídky ani tržní cenu své produkce ovlivnit, dochází k tzv. dokonalé konkurenci tato situace, kdy žádný z výrobců nemůže tržní cenu své produkce ovlivnit, vyžaduje, aby byly splněny tyto podmínky: 1. na trhu existuje velké množství výrobců, resp. prodávajících, jejichž tržní podíl je velmi malý tento malý podíl mohou ostatní firmy v případě potřeby zvýšením své produkce prakticky okamžitě nahradit 2. zboží a služby, které jednotlivé firmy na trhu k prodeji nabízejí, jsou (téměř) identické produkt prodávaný firmou je dokonalým substitutem produktu prodávaného libovolnou jinou firmou změna dodavatele navíc spotřebitelům nevyvolává žádné dodatečné náklady kupující proto nemají důvod platit jednomu nabízejícímu více než jinému, současně nemají ani jednotliví prodávající důvod přijímat od kupujících méně než jejich konkurence 73

84 F.58. NEDOKONALÁ KONKURENCE, PŘÍČINY VZNIKU A HLAVNÍ TYPY, ZTRÁTA BLAHOBYTU V PODMÍNKÁCH NEDOKONALÉ KONKURENCE F 3. na trh mohou v případě zájmu kdykoli vstoupit noví prodávající - stávající mohou naopak kdykoli na základě svého rozhodnutí trh opustit pro podmínky dokonalé soutěže většinou stačí, že existuje reálná hrozba, že na trh vstoupí noví konkurenti, schopní svou produkcí nabídnout za nižší cenu pro vstup těchto nových producentů na trh je však důležitá i možnost snadného výstupu z trhu - například ve formě prodeje či pronájmu výrobního zařízení, které již nechtějí používat vstup na trh je snazší, není-li spojen s vysokými utopenými náklady 4. firmy i spotřebitelé mají k dispozici dokonalé informace žádný z kupujících ani prodávajících nemá o situaci na trhu více informací než někdo jiný (firmy informace o alternativních ziskových příležitostech, spotřebitelé o cenách a dalších vlastnostech produktů) pro firmy i spotřebitele je možné získat informace bez velkých obtíží či nákladů firmy i spotřebitelé se stávají na tomto trhu příjemci cen cena statku je dána podmínkami trhu a firmy, které chtějí nabízet na trhu, musí cenu akceptovat pokud svou cenu zvýší, jeho kupující zvolí jiného producenta individuální poptávka po produkci každého prodávajícího je dokonale pružná firma rozhoduje pouze o velikosti své produkce, její rozhodnutí o objemu vyráběné produkce však neovlivňuje cenu, za kterou produkt prodá každý prodejce může na trhu prodat libovolné množství svého produktu, nemá proto důvod prodávat své zboží ani za nižší cenu, než je cena tržní (ve snaze zvýšit rozsah svého prodeje) cena se s rozsahem produkce nemění mezní příjem je roven ceně a celkový příjem je přímo úměrný rozsahu vyrobené produkce ve snaze maximalizovat zisk, bude firma vyrábět takové množství produkce, při kterém se mezní příjem (= cena) vyrovná mezním nákladům nabídková křivka firmy = křivka mezních nákladů Efektivnost dokonalé konkurence viz F.15 Dokonalá konkurence a reálné trhy tento model se prakticky nevyskytuje uskutečnění v praxi brání jak velikost firem, tak i rozdílnost jejich produkce, nemožnost okamžitého vstupu do odvětví a nedostatečná informovanost spotřebitelů i výrobců k podmínkám DK se blíží trh komodit - trhy se surovinami, zemědělskými produkty - to proto, že komodity prodávané jednotlivými producenty jsou téměř identické Reálně existující případ dokonalé konkurence burzovní trhy - na straně poptávky i nabídky velké množství osob, takže žádný jednotlivec ani skupina poptávající nebo prodávající akcie či obligace nemůže tento trh u žádného CP ovládat jednotlivé CP nabízené na tomto trhu jsou navíc zcela zaměnitelné, všechny transakce c CP jsou zaznamenávány a informace o nich jsou veřejnosti přístupné TNH, Jan Urban, 3. doplněné a rozšířené vydání (str ) F.58. Nedokonalá konkurence, příčiny vzniku a hlavní typy, ztráta blahobytu v podmínkách nedokonalé konkurence Konkurence jeden ze základních předpokladů tržního systému a efektivního využívání zdrojů považujeme za situaci, kdy dva a více subjektů usilují o stejný cíl z ekonomické soutěže mají prospěch všichni zúčastnění, konkurence motivuje k zaměření se na konkrétní činnost a vykonávat ji co nejlépe a nejefektněji

85 F.58. NEDOKONALÁ KONKURENCE, PŘÍČINY VZNIKU A HLAVNÍ TYPY, ZTRÁTA BLAHOBYTU V PODMÍNKÁCH NEDOKONALÉ KONKURENCE F probíhá mezi zájmy prodávajících prodat co nejdráže a zájmy kupujících koupit co nejlevněji konkurence mezi prodávajícími: mají snahu vyrobit zboží a služby s co nejnižšími náklady snaha výrobců redukovat náklady a zvyšovat kvalitu vede k zvyšování efektivnosti využití zdrojů konkurence mezi kupujícími: příkladem je soutěž firem o získání co nejkvalitnějších zaměstnanců distribuční efekt ceny konkrétní statek získá ten, koho potřeba je nejvyšší ( = je ochoten zaplatit nejvíce) Omezení konkurence snižuje efektivnost tržní ekonomiky především tehdy, existují-li nějaké překážky vstupu dalších subjektů na trh za omezení konkurence platí národní hospodářství ztrátou části produkce, vyššími cenami a nižší kvalitou výroby, tj. poklesem ekonomického blahobytu. Dokonalá konkurence viz F.15 viz F.83 Nedokonalá konkurence Některé firmy disponují velkou tržní sílu a to jim umožňuje rozsah tržní nabídky a výši tržní ceny ovlivňovat nabídková stránka trhu - od dokonalé konkurence rozdíl v cenové pružnosti poptávky Statky vyráběné firmou jsou nahraditelné jen částečně, někdy nejsou nahraditelné vůbec firma se kvůli ceně stává vlivnou, spotřebitelé musí akceptovat Poptávková křivka je klesající: čím větší množství vyrobí (prodá), tím bude její prodejní cena nižší a naopak. Firma maximalizuje zisk tím, že vyrábí takové množství produkce, při kterém se její mezní náklady rovnají jejím mezním příjmům mezní příjem je vždy nižší než jejich prodejní cena Při zvyšování objemu produkce musí firma snižovat cenu a proto je mezní příjem roven prodejní ceně snížené o ušlý zisk. Ušlý zisk vzniká kvůli snižování ceny veškeré produkce firmy. X u dokonalé konkurence je mezní příjem roven tržní ceně (mezní náklady = náklady, které je nutno vynaložit pro zvýšení produkce o jednu jednotku) Lernerův index ukazatel míry kontroly firmy nad trhem Poměr rozdílu ceny a mezních nákladů k ceně Na dokonale rovnovážném konkurenčním trhu se rovná nule, v ostatních případech je od 0 do 1 Důsledky nedokonalé konkurence Představuje jednu z forem selhání trhu Firma dosahuje nadnormální zisk to znamená určitou redistribuci, která je vnímána jako nespravedlnost Firmy ve snaze maximalizovat zisk vyrábějí méně, než je společensky efektivní Mezní příjem firem je vždy nižší než je jejich prodejní cena firma vyrábí méně, než by odpovídalo množství, při kterém by se mezní náklady vyrovnaly ceně Kdyby firma zvýšila svou produkci, mohla by tak zvýšit i celkový blahobyt k tomuto ale není firma motivována Dochází tak k poklesu rozsahu produkce = ztrátě efektivnosti či ztrátě blahobytu Důkaz neefektivnosti i z pohledu vyšší ceny někteří spotřebitelé si statek kvůli vysoké ceně nekoupí, přestože jejich užitek z něj by byl vyšší něž jsou mezní náklady jeho výroby. Ztráty efektivity na trhu nedokonalé konkurence odpovídají krátkodobé firemní rovnováze Ani dlouhodobá rovnováha na dokonale konkurenčním trhu není zpravidla efektivní - brání vstupu nových firem, zvýšení rozsahu výroby

86 F.58. NEDOKONALÁ KONKURENCE, PŘÍČINY VZNIKU A HLAVNÍ TYPY, ZTRÁTA BLAHOBYTU V PODMÍNKÁCH NEDOKONALÉ KONKURENCE F Typy nedokonalé konkurence Nedokonalá konkurence na nabídkové straně trhu tj, kdy možnosti substituce nabízených statků jsou pro kupující omezeny 1. Monopolistická konkurence na trhu je mnoho prodávajících nabízejících diferencované produkty 2. Oligopol na trhu je malý počet prodávajících 3. Monopol na trhu působí pouze jeden prodávající 1. Monopolistická konkurence Mnoho jedinečných produktů Na trhu existuje mnoho prodávajících, kteří nabízení diferencované (odlišné) produkty Tato konkurence se vyskytuje na většině trhů hromadně konzumovaného zboží denní spotřeby Je nejblíže podmínkám dokonalé soutěže ptž existuje hodně prodávajících, volný vstup a výstup firem na trh. Je ale porušena podmínka identity výrobků. Někdy bývá znakem méně dokonalá informovanost spotřebitelů Proč dochází k porušení dokonalé konkurence? 206 Firmy se snaží zákazníky přesvědčit, ž jejich výrobky jsou odlišné a nejsou svými konkurenty (plně) substituovatelné. Když se jim to podaří, tak jednotlivé firemní produkty soutěží na trhu jen se svými nejbližšími konkurenty (substituty). Ostatní zboží na trhu tvoří již jen substituty nedokonalé. Produktová diferenciace (vzhled, balení, pojmenování) umožňuje firmám dosáhnout výrobkové loajality svých zákazníků (preferují jejich výrobky) a i určité kontroly nad cenami Platí, že ceny převyšují mezní příjmy i mezní náklady na výrobu a rozsah produkce je nižší. V porovnání s dokonalou vyrábějí méně a prodávají dráž tím dochází k poklesu ekonomické efektivity Příklad monopolistické konkurence jsou obchodníci s akciemi Snaží se zákazníky přesvědčit o tom, že jim nabízejí víc než konkurence Ceny jsou na takovém trhu vysoké Diferenciaci produkce lze chápat jako typ luxusního produktu, za které je část spotřebitelů ochotna zaplatit vyšší cenu Vysoké ceny mají souvislost s potřebou inzerce výrobců X na trhu dokonalé konkurence nemají výrobci k inzerci motivaci vládne zde plná informovanost, výrobky jsou nerozeznatelné, prodají vše co vyrobí, reklama by vedla pouze k podpoře určitého výrobku (reklama na vejce) Reklama může vést až k posunu poptávkové křivky; zvýšení poptávky Důvody: zákazníci začnou produktu dávat přednost, chápat ho jako odlišný, dozvědí se o něm i nový Používání zákonem chráněných obchodních značek lze chápat jako manipulaci se spotřebiteli, omezení konkurence, signál na trhu umožňující lepší orientaci a fakt garantující kvalitu výrobku (někdy). Reklama má upozornit zákazníka i na to, že firma vydala na podporu značky produktu určité prostředky a potřebuje je získat zpět. 2. Oligopol Omezený počet prodávajících Na trhu je omezený počet relativně velkých firem koncentrující ve svých rukou velkou část nabídky Firmy mohou prodávat identické nebo diferencované produkty Každá firma má značnou kontrolu nad množstvím produkce na trhu i jeho cenou Charakteristickým znakem jsou překážky bránící vstupu nových konkurentů na trh Oligopolní odvětví: výroba automobilů, zpracování ropy, farmaceutický průmysl, produkce počítačového hardwaru Koncentrační poměr či koeficient udává míru koncentrace produkce v určitém odvětví 76

87 F.58. NEDOKONALÁ KONKURENCE, PŘÍČINY VZNIKU A HLAVNÍ TYPY, ZTRÁTA BLAHOBYTU V PODMÍNKÁCH NEDOKONALÉ KONKURENCE F Udává procentuální podíl výroby čtyř největších firem v odvětví (př. V USA 90% výroby chladniček v 90.letech ovládaly 4 firmy) Bariéry vstupu na oligopolní trh: Vysoké investiční výdaje spojené se vstupem do odvětví, (např. do automobilového průmyslu jsou to řádově miliardy ) Utopené náklady spojené se vstupní investicí (riziko, že když to nepůjde tak o vše přijdu) Překážky tvořené patentovou ochranou aby mohli používat výrobní procesy, postupy, musí zaplatit držitelům patentů vysoké částky Úspory z rozsahu výroby problematické pro malé firmy, velké jsou schopny vyrábět produkty s nižšími náklady Loajalita zákazníků k velkým zažitým firmám, lze překonat reklamou Dlouhodobé dohody existující mezi výrobci a jejich odběrateli firmy nebudou brát od nových dodavatelů Charakteristický rys vzájemná závislost oligopolních firem V rozhodování může vést k získání většího podílu na trhu, ke spolupráci či postupu ve vzájemné schodě Firma A ani B nebudou snižovat ceny, museli by ji snížit obě a to je pro ně nevýhodné. Musejí očekávat, jak se zachová konkurent hra několika hráčů, úspěch každého závisí na tazích ostatních Spolupráce je pro ně výhodná, ale nedaří se udržet S oligopolem úzce souvisí: 3. Monopol Cenové vůdcovství největší firma stanoví cenu a ostatní se ji následují Koluze tajná dohoda o stanovení ceny vytvoření cenového kartelu, často nelegální, přiblížení se monopolu Teorie her popis chování firem v oligopolu, modely z matematické teorie her, př. vězňovo dilema (rozhodování závisí na tom, jakou důvěru ve spolupráci konkurenta mají, když oba spolupracují - vydělají, když jeden poruší - vydělá a druhý tratí, oboustranná nedůvěra - nevydělá ani jeden, tzn. dominantní strategie je nespolupracovat) Jeden prodávající Základní charakteristika trhu: Nemožnost získat substituční zboží či služby kupující musí cenu akceptovat, nebo se bez produktu obejít Překážky vstupu na trh trh má uzavřený charakter (překážky přírodní, technologické, legislativnílicence, patenty) Je nejvzdálenější podmínkám dokonalé soutěže, nejvyšší ztráty ekonomické efektivnosti Křivka poptávky je totožná s křivkou tržní poptávky Dominantní postavení firmy na trhu těžké určit, např. ESD rozhodoval o tom, jestli má dovozce banánů do Evropy monopolní pozici. Museli rozhodnout, jestli je ostatní ovoce substituentem banánů či ne. Křížový koeficient cenové pružnosti poptávky slouží k posouzení monopolní situace. V USA firma s 80% na trhu s celofánem se hájila tím, že křížová cenová pružnost poptávky po substitutech (alobal, voskovaný papír) je dostatečně vysoká, tak proto není monopolem Cenová diskriminace prodejce nabízí zboží různým skupinám zákazníků za různou cenu, existují různé skupiny spotřebitelů, kteří se liší ochotou platit, poskytování slev či zvyšování cen, většinou chápáno jako chování proti dobrým mravům Důvody vzniku monopolů Výlučná kontrola nad určitým důležitými vstupy výroby Výrazné úspory z rozsahu výroby (přirozený monopol) Patenty dává objeviteli exkluzivní možnost užívat nový produkt; autorská práva, obchodní známky Poskytování státních licencí podnikání v některých trzích je ze zákona omezeno jen na subjekty s licencí; jedná se o ochranu spotřebitele před nekvalitními výrobky nebo službami Přirozený monopol vzniká v důsledku extrémně velkých cenových bariér vstupu na trh. 77

88 F.58. NEDOKONALÁ KONKURENCE, PŘÍČINY VZNIKU A HLAVNÍ TYPY, ZTRÁTA BLAHOBYTU V PODMÍNKÁCH NEDOKONALÉ KONKURENCE F Firmy poskytující sít ově organizované dodavatelské služby rozvody elektřiny, plynu, vody; kanalizace, kolejová doprava) Nevyrábí, ale pouze distribuuje Výstavba nových sítí je kapitálově velmi náročná Tyto přirozené monopoly jsou regulovány státem Zdroje neefektivnosti monopolních firem selhává jejich tržní motivace, mají nedostatečný zájem o kvalitu výroby a úroveň služeb zákazníkům Nedokonalá konkurence na poptávkové straně trhu Projevuje se omezením substituce kupujících z pohledu prodávajících 1. Oligopson na trhu je jen několik málo kupujících 2. Monopson na trhu existuje jen jeden kupující 1. Oligopson trh s malým počtem kupujících disponujících s velkým podílem na trhu prodávající mají omezené možnosti prodat své výrobky či služby jiným firmám - na poptávkové straně trhu existuje omezená možnost vstupu poptávkový protějšek oligopolu vzájemná závislost rozhodnutí jednotlivých konkurentů (výsledkem je intenzivní soutěživost nebo motivace ke spolupráci) Vzniká nejčastěji na trhu výrobních faktorů - omezený počet firem kontroluje nákup určitého výrobního faktoru. př. firmy, které působí jako oligopol v prodeji benzínu a současně jako oligopson při nákup ropy Faktory bránící vstupu dalších firem na poptávkovou stranu vlastnictví určitých zdrojů, vysoké vstupní náklady, státní licence, zavedené značky a úspory z rozsahu Omezuje konkurenci, vede to k nižším a nepružným cenám, převládání necenové konkurence, koluzím (tajné dohody o nákupních cenách, dělení trhu atd.) a tendencím ke spojování firem (fúzím) 2. Monopson Jeden kupující Lze se sním setkat na trhu výrobních faktorů př. trh práce (v regionu) kde existuje jen jeden kupující a není jiná možnost získat zaměstnání Má plnou kontrolu nad trhem, má možnost stanovit tržní cenu Nevytváří efektivní alokaci zdrojů placená cena je nižší, nakupované zboží menší než odpovídá podmínkám dokonalé soutěže Vzniká pokud existují výrazné bariéry vstupu na trh pro další nakupující Patří mezi ně státní licence, patenty, copyrighty, vlastnictví určitých zdrojů, vysoké vstupní náklady, úspory z rozsahu výroby V praxi je poměrně vzácný a je obtížné jej udržet Konkurenční, prokonkurenční či protitrustová politika Má chránit ekonomiku před neefektivností nedokonalé soutěže Tvoří ji protimonopolním zákonodárstvím, regulace monopolů, využívání veřejného vlastnictví podniků Protimonopolní zákonodárství Podporují konkurenci tím, že regulují jednání, které ji omezuje zakazuje smlouvy, které omezují konkurenci mezi firmami Brání zneužívání dominantního postavení firem na trhu dohled nad fúzemi a akvizicemi (jedna firma získá druhou) Tendence ke koncentraci Protimonopolní zákony tomu účinně brání, spojování velkých podniků je pod státním dohledem Teorie národního hospodářství; Jan Urban; 3. doplněné a rozšířené vydání, str ; kapitola 6; poznámky ze seminářů - Jurošková 78

89 F.33. CHOVÁNÍ FIREM V PODMÍNKÁCH DOKONALÉ A MONOPOLISTICKÉ KONKURENCE F F.33. Chování firem v podmínkách dokonalé a monopolistické konkurence Konkurence Efektivita tržního systému spojena s konkurencí nutí výrobce produkovat statky, po kterých je poptávka ze strany spotřebitelů a zároveň je nabízet za co nejnižší cenu produkty, které neobstojí v soutěži cenou nebo kvalitou se stávají neprodejnými brání plýtvání omezenými zdroji na výrobu příliš nákladných a nekvalitních výrobků. Intenzita konkurence se liší na jednotlivých trzích (trhy zboží a služeb se liší počtem a velikostí subjektů na nich působících, tj. svou tržní strukturou) Podíl firmy na trhu je důležitým faktorem tržní síly. Tržní síla firmy závisí na možnosti či nemožnosti kupujících najít za její výrobek na trhu náhradu. Vysoká tržní síla umožňuje firmám ovlivňovat produkci a cenu výrobků a tím kontrolovat trh. Dokonalá konkurence (na nabídkové straně trhu) Viz F.83 Chování firmy a efektivita dokonalé konkurence Firma je v roli příjemce ceny - cena statku, který firmy produkují je na trhu dána a firmy ji musí akceptovat, pokud to neudělají, spotřebitelé volí jiného producenta Firma na dokonale konkurenčním trhu rozhoduje jen o objemu výroby, případně snižuje výrobní náklady aby dosáhla většího zisku vede k efektivnímu využívání omezených zdrojů Vstup nových výrobců tlačí cenu na úroveň odpovídající nejnižším možným nákladům cena dlouhodobé rovnováhy je ta nejnižší, která je vzhledem k nákladům možná v podmínkách dokonalé konkurence je cena rovna nejnižším nákladům a zisk firmy je roven prakticky nule ke zvýšení zisků musí firmy trvale vyhledávat výrobní inovace vedoucí k úsporám nákladů jen takto mohou dosáhnou ekonomického zisku, tj, ekonomické renty tyto možnosti jsou ale jen krátkodobé: inovace jsou vždy po čase využívány dalšími firmami nutnost vyhledání dalších úspor Z dlouhodobého hlediska je tak hlavním zdrojem firemního zisku na trhu dokonalé soutěže uplatňování technického pokroku vedoucí ke snižování firemních nákladů V praxi brání naplnění podmínek dokonalé konkurence hlavně velikost firem a rozdílnost (často i zdánlivá) jejich produkce, nemožnost okamžitého vstupu do odvětví (ekonomické, administrativní) nebo nedostatečná mobilita pracovní síly a malá informovanost spotřebitelů i výrobců Trhy komodit se blíží dokonale konkurenčním prodávané suroviny jsou téměř identické Velké burzovní trhy jsou jedním z mála dokonale konkurenčních na straně nabídky a poptávky je velké množství osob a informace o transakcích jsou veřejně přístupné. Nedokonalá konkurence situace, kde není splněna jedna nebo více podmínek dokonale konkurenčního trhu firmy se snaží odlišit svůj výrobek aby mohli zvyšovat ceny dokonale konkurenční trh je národohospodářsky efektivnější, ale firmy mají jen nejmenší možný zisk a je to pro ně nevýhodné. Snaží se tedy omezit podmínky dokonalé konkurence (především možnost dokonalé substituce) Formy nedokonalé konkurence Viz F.34 Statky jsou nahraditelné jen částečně a nebo vůbec - cena není již dokonale pružná ale firma má větší možnost ji ovlivnit a spotřebitelé ji musí akceptovat Monopolistická konkurence situace, kdy na trhu existuje mnoho prodávajících nabízejících k prodeji (vysoce) diferenciované produkty, v praxi běžný model, vyskytuje se na trhu rychloobrátkového spotřebního zboží Charakteristika

90 F.34. CHOVÁNÍ FIREM V PODMÍNKÁCH OLIGOPOLU A MONOPOLU F velký počet firem v odvětví volný vstup na trh diferenciované produkty ceny výrobků se liší mohou být vyšší než v podmínkách dokonalé konkurence nejblíže modelu dokonale konkurenčního trhu velký počet prodávajích, volný firmy vstup firmy na trh i jeho opuštění rozdíl je ale v marketingu firem, které se na nedokonale konkurenčním trhu snaží odlišit svůj výrobek, co nejvíce způsoby (není subtituovatelný) + klesá i informovanost spotřebitele Ceny na trhu monopolistické soutěže Důvodem vyšších cen je oslabení cenové konkurence na trhu diferenciovaných produktů. Zároveň se ve vyšších cenách odrážení náklady na diferenciaci (reklama... ) Diferenciací výrobků se snaží dosáhnout výrobkové loajality svých zákazníkůa získat tím i kontrolu nad cenami. Firmy proto vytvářejí obchodní značky Pokud chce firma zvýšit produkci a prodat více svých výrobků, musí snížit cenu nebo více odlišit produkt. Pokud vytvoří představu, že její výrobek nemá substitut, může zvyšovat ceny, ale loajalita zákazníka není nekonečná když budou příliš vysoké, přejde jinam. S rostoucím příjmem spotřebitelů roste také jejich poptávka po luxusnějších, tj. více diferenciovaných produktech. Firmy na dokonale konkurenčním trhu také nemají důvod inzerovat své produkty protože reklama by vedla jen k propagaci výrobku jako takového a vydělali by na tom i ostatní firmy na trhu. Pro firmy na nedokonale konkurenčním trku je naopak inzerce a diferenciace možnost jak zvýšit poptávku právě po svém výrobku. Monopolistická konkurence neznamená takové ztráty pro národní hospodářství jako jiné formy nedokonalé konkurence Značka jako záruka kvality? Snaha o diferenciaci výrobků vede výrobce k užívání chráněných obchodních značek. V závislosti na situaci je lze chápat bud jako nástroj k manipulaci spotřebitele a omezení konkurence nebo jako vodítko, jak se lépe orientovat na trhu s výrobky Náklady na zavedení značek tvoří významnou část firemních výdajů i prodejních cen. Ani zavedená značka ale nemusí být zárukou kvality. Nicméně pokud firma vynakládá velkou částku na prezentaci značky je v nevýhodné pozici, protože pokud se ukáže že její výroek není tak kvalitní, jak inzeruje, spotřebitelé od ní odejdou a a její ztráty budou vyšší o náklady vynaložené na reklamu. URBAN, J. Teorie Národního hospodářství. 3.vydání ; přednášky 215 F.34. Chování firem v podmínkách oligopolu a monopolu Oligopol Trh, na kterém dominuje omezený počet firem, koncentrujících velkou část produkce Charakteristika Existence několika firem se značnou tržní silou Bariéry vstupu ztěžují příchod nových firem - stát může vyžadovat licence, vysoké investiční výdaje spojené se vstupem do odvětví (vstup do automobilového průmyslu = investice miliard dolarů), vstupní investice mají často charakter utopených nákladů, úspory z rozsahu výroby - velké firmy mohou zpravidla vyrábět s nižšími náklady než malé, některé technologie jsou navíc dostupné jen pro velké firmy, patentová ochrana - firmy platí za povolení užívat určitý výrobní proces, postup a platí držitelům patentů (hl. oblast elektroniky a chemického průmyslu), loajalita zákazníků - velké firmy nebo dlouho působící mají jednodušší situaci Vzájemná závislost rozhodování oligopolních firem stát kontroluje vytváření kartelů Zpravidla diferenciovaný produkt například: automobilový průmysl, ropný průmysl, počítačový hardware Omezování vzájemné cenové konkurence = tendence nekonkurovat si v cenách (není výhodné) Vzájemná závislost oligopolních firem = úspěch firem na oligopolním trhu závisí zvýšeno měrou na rozhodnutích, které přijmou v určité situaci ostatní podniky. Vzájemná závislost může vést jak ke snaze firem získat větší podíl na trhu, tak k jejich spolupráci a postupu podle vzájemných dohod. Volba cenově strategie firmy na oligopolním trhu závisí na tom jak firma očekává, že se zachovají její konkurenti resp. do jaké míry se s nimi firma dohodne - teorie her Teorie her

91 F.34. CHOVÁNÍ FIREM V PODMÍNKÁCH OLIGOPOLU A MONOPOLU F používá se k popisu a vysvětlení chování firem v podmínkách oligopolu tzv.vězňovo dilema ukazuje rozhodování dvou subjektů, jejichž výsledný stav (hospodářský výsledek) závisí na tom jakou důvěru ve spolupráci svého konkurenta budou mít dominantní strategie = strategie, která je pro hráče nejvýhodnější bez ohledu na to, jaké strategie vyberou ostatní hráči proto je pro kartely tak těžké udržet spolupráci výhodnou jako celek firmy sledují své individuální zájmy Snahy oligopolistů omezit vzájemnou cenovou konkurenci cenové vůdcovství = největší firma stanoví cenu, kterou pak ostatní firmy následují (není nelegální) koluze = tajná dohoda mezi dvěma či více firmami o stanovení ceny vytvoření cenového kartelu, ve většině zemí nelegální, ale těžko dokazatelné = firmy v kartelu společně stanoví cenu zboží a jí odpovídající množství produkce (ta odpovídá dané ceně na poptávkové křivce) toto množství si pak mezi sebe vzájemně rozdělí ve formě výrobních kvót, výsledek (zisk) je výhodný pro kartel jako celek, ale není nejvýhodnější pro jeho jednotlivé členy - často tendence k rozpadu (např. mezinárodní ropný kartel OPEC nedodržuje stanovené kvóty) síla tradic, zvyk Existuje několik modelů oligopolu(oba jsou nelegální) smluvní oligopol oligopol s dominantní firmou (tzv. cenový vůdce) Smluvní oligopol firma usiluje o nejvyšší zisk pokud by vyráběla víc, svou celkovou produkci by vyráběla s nižšími průměrnými náklady (šetrnější k omezeným zdrojům) X firma tuto motivaci nemá (snížila by se cena) firmy mohou někdy působit jako kartel - pokud 4 firmy nabízející benzín přemýšlejí, zda cenu zvýšit nebo snížit tzv. Teorie her (výhra i prohra nezávisejí na rozhodování jedné firmy ale i ostatních). Pokud jedna zvýší cenu a ostatní ji napodobí vyhrají všechny ale pokud zvýší cenu jen jedna a ostatní ne tak prohrává. Míra, ve které se oligopolní trhy vzdalují od dokonalé konkurence 219 větší počet firem a vyšší obtížnost vzájemné dohody blíží se dokonalé konkurenci menší počet firem a nižší obtížnost vzájemné dohody (vytvoření kartelu) blíží se situaci monopolu snaha veřejné politiky omezovat monopolní chování oligopolu antitrustové zákony Monopol Trh, na kterém existuje pouze jeden prodávající, jehož produkt nemá žádný blízký substitut nejvzdálenější podmínkám dokonalé konkurence Charakteristické podmínky nemožnost získat substituční zboží či služby - produkt monopolu nemá žádný blízký substitut na trhu je jediný výrobce/firma překážky (bariéry) pro vstup na trh - trh má uzavřený charakter křivka poptávky po jeho produkci totožná s křivkou tržní poptávky Důsledky monopol se snaží zvyšovat svůj zisk tím, že snižuje objem produktů a tím i nákladů na jejich výrobu vzrůstá cena, tzv. monopolní zisk (snižuje blahobyt, = forma selhání trhu) firmy jsou tvůrci cen (ne příjemci)- nemá nabídkovou křivku (určuje jak cenu, tak i rozsah výroby) neefektivita monopolu = monopol vždy vyrábí méně než je společensky efektivní individuální snaha, mít co nejvyšší zisk - vyrábí takové množství, při kterém jsou průměrné náklady větší než by mohly být selhání tržní motivace - nedostatečný zájem monopolu o kvalitu výroby a úroveň služeb (není tlačen konkurencí bariéry výstupu z odvětví - too big to fail příliš velké firmy, než aby je stát nechal padnout - zachraňuje je z peněz daňových poplatníků (České dráhy) politické důsledky - silný monopol diktuje státu Tradiční monopol - vyprofiluje se dominantní firma, ale z ekonomického hlediska je konkurence je možná X soud může monopol rozbít

92 F.42. KONKURENČNÍ POLITIKA, ANTIMONOPOLNÍ ZÁKONODÁRSTVÍ, REGULACE PŘIROZENÝCH MONOPOLŮ F Přirozený monopol - z ekonomického hlediska konkurence možná není, rozbít monopol možné není ale lze právně regulovat a např. určovat ceny Příčiny vzniku monopolů výlučná kontrola nad klíčovými výrobními zdroji/nad vstupem na trh např. přírodní zdroje není zpravidla zárukou trvalé monopolní pozice, stále vznikají nové způsoby výroby produktů, stávající výlučné vstupy se vyčerpávají efekt úspor z rozsahu výroby = nejlevnějším způsobem obsluhy trhu je jediná firma (přirozené monopoly) patenty/copyright podporuje nové vynálezy často vysoké náklady na jejich vývoj + firmy musí mít motivaci (= monopolní postavení díky patentu jim poskytuje možnost získat tyto náklady zpět patenty = chrání vynálezy, dává majiteli výlučné právo s patentem nakládat po určitý počet let copyright (autorská práva) = chrání původní písemnou a uměleckou činnost výlučné právo prodeje či reprodukce poskytované autorovi na určitý počet let obchodní známky = značky, názvy, symboly identifikující službu, produkt či společnost časově neomezené státní licence - stanovují podmínky pro vstup na trh ale často vznikají jen kvůli nátlaku stávajících prodejců poškozuje spotřebitele URBAN, J. Teorie Národního hospodářství. 3.vydání ; přednášky 222 F.42. Konkurenční politika, antimonopolní zákonodárství, regulace přirozených monopolů Konkurenční politika Konkurence - neboli soutěž, situace, kdy 2 nebo více subjektů usiluje o stejný cíl, proces střetávání protichůdných zájmů různých tržních subjektů každý, kdo vstupuje na trh chce realizovat své ekonomické zájmy na úkor ostatních a snaží se získat výhodu oproti ostatním (souvisí s pojmem hospodářská soutěž) další otázky zabývající se typy a formami konkurence C.7 F.15 F.33 F.34 F.58 F.83 Dokonale konkurenční trh nebo dokonalý monopol je spíše teoretická záležitost Nejčastěji se vyskytují na trhu různé formy nedokonalé konkurence (viz monopol, oligopol) Nedokonalá konkurence způsobuje na trhu problémy nižší rozsah výroby a naopak vyšší ceny způsobují ztráty spotřebitelům i ekonomice jako celku K ochraně ekonomik před neefektivností dokonalé soutěže slouží hlavní 3 typy státních zásahů - souhrnně označované jako konkurenční (protimonopolní, protitrustová) politika 1. Protimonopolní zákonodárství bránící vzniku různých forem omezení konkurence (monopol by mohl vzniknou fúzí ale stát ho např. nepovolí) 2. Regulace přirozených monopolů především regulace jejich cen (stát je nemůže rozbít ale např. hledá výši průměrných nákladů a reguluje cenovou politiky firmy) 3. Využívání veřejného vlastnictví podniků Cenová diskriminace stav, kdy určitý prodejce nabízí své zboží či služby různým skupinám zákazníků za různou cenu může k ní dojít na trhu, na kterém vládne nedokonalá konkurence a na kt. se současně vyskytují alespoň 2 skupiny spotřebitelů, odlišující se svou individuální ochotou platit a prodejce je schopen obě skupiny snadno rozeznat, př. poskytování slev či zvyšování cen určité kategorii kupujících CD = cenová strategie prodávajícího, která v podmínkách nedokonalé soutěže umožňuje firmě zvýšit svůj zisk prodejem za různé ceny Z ekonomického hlediska je CD přínosná umožňuje vzrůst ek. blahobytu, může do jisté míry odstraňovat ztráty vyvolávané monopolem (je však chápána jako odporující dobrým mravům)

93 F.42. KONKURENČNÍ POLITIKA, ANTIMONOPOLNÍ ZÁKONODÁRSTVÍ, REGULACE PŘIROZENÝCH MONOPOLŮ F Protimonopolní zákonodárství Protimonopolní či protitrustové zákony se snaží podpořit či udržet konkurenci na trhu tím, že regulují jednání, které ji omezuje Kořeny již ve starověku v Římě trestáno omezování dodávek zboží na trh, ve středověku trestány např. dohody o cenách (Václav II. zákon zakazující horníkům a obchodníkům s rudou stanovovat ceny společně). Moderní pojetí protitrustové politiky čerpá ze zákonodárství USA a konkurenční politiky EU Zákonodárství se zaměřuje většinou na 3 hlavní oblasti 1. zakazuje smlouvy nebo praxi, které omezují konkurenci mezi firmami např.: kartely týkající se společného stanovení cen, stanovení tržních podílů jednotlivých členů oligopolu, rozdělení zákazníků nebo území, rozdělení si zakázek zadávaných na základě veřejné soutěže 2. brání zneužívání dominantního postavení firem na trhu např.: podmiňování prodeje jednoho zboží druhým, nucení zákazníků k závazku odebírat zboží jen od jedné firmy, prodávání zboží pod cenou, resp. výrobními náklady (dumpingová cena), vytváření bariér vstupu na trh pro některé firmy umožňuje dohled nad fúzemi a akvizicemi např.: u velkých a vzájemně si konkurujících firem jejichž celkový podíl na trhu by přesáhl stanovený podíl na celkové tržní produkci firemní spojení, které by mohly omezit konkurenci, lze zakázat nebo jim uložit podmínky schválení (prodat část vytvořené firmy konkurenci atd.) 224 Protimonopolní zákony brání růstu tržního podílu firem (tendence ke koncentraci výroby) 2 druhy růstu velikosti nebo tržního podílu firmy: 1. interní firma roste sama (rozšíření výroby) 2. externí fúze a akvizice (fúze = rozhodnutí firem o spojení, akvizice = jedna firma získá jinou u větších firem zejména nákupem akcií na burze) 3 hlavní podoby fúze a akvizice 1. horizontální (spojení firem působících ve stejném odvětví) 2. vertikální (spojení firem působících v navazujících článcích stejného výrobního procesu) 3. konglomerační (podniky spolu ekonomicky nesouvisejí Důvody k tendenci ke koncentraci: úspory z rozsahu výroby, rozšíření produkce o nové výrobky, záměr dosáhnout zisku následným prodejem firmy či její části, eliminace konkurence Fúze a akvizice - pro a proti oponenti - negativní národohospodářské důsledky tržní síly zastánci - zvýšení velikosti firmy umožňuje efektivnější fungování firmy mají pak prospěch i spotřebitelé, pozitivní dopad na konkurenceschopnost firmy a její lepší postavení v mezinárodní soutěži... Spojování velkých podniků kontroluje většina vyspělých zemí a může podléhat schválení ze stany státní instituce (v ČR: Úřad pro ochranu hospodářské soutěže) či nadnárodní instituce. USA - vzor protitrustové legislativy, Shermanův protitrustový zákon - je nezákonné vytvářet monopol či vstupovat do vztahů, které by omezovaly obchod, porušení zákona je trestný čin: FO - až 3 roky vězení, PO - pokuta až 1 milion USD, dále 1914 Claytonův zákon - zakázání dalších praktik omezujících soutěž (př.cenová diskriminace)- trestem i náhrada škody ve výši trojnásobku skutečné škody, další zákony v polovině 20. st. - zabránění možnostem fúzí, které by omezovaly konkurenci, možnost vlády rozdělovat společnosti, Nejvyšší soud USA - protitrustové zákony jsou chartou ekonomické svobody zaměřenou na ochranu volné a neomezené soutěže jako pravidla obchodu Regulace přirozených monopolů Přirozený monopol vzniká, jsou-li úspory z rozsahu výroby v určitém odvětví natolik výrazné, že na trhu může existovat jen jedna firma. vysoké vstupní investice a nemožnost dosažení návratnosti při nastavení konkurenceschopné ceny - přirozená bariéra pro vstup na trh, ale často pozice přirozených monopolů posílena udělením státní licence

94 F.42. KONKURENČNÍ POLITIKA, ANTIMONOPOLNÍ ZÁKONODÁRSTVÍ, REGULACE PŘIROZENÝCH MONOPOLŮ F Přirozené monopoly by mohly prodávat s vyšším ziskem než by odpovídalo podmínkám dokonalé konkurence stát je reguluje, aby chránil spotřebitele 2 hlavní nástroje regulace 1. cenová regulace přirozeného monopolu na základě míry zisku v praxi nejčastější, monopolu jsou stanoveny určité ceny či cenové stropy, které mu ale umožňují dosáhnou určité míry zisku z vloženého kapitálu Tato míra by měla firmě nahradit náklady alternativ (co by firma získala, kdyby působila v jiném odvětví ekonomiky) Vedle míry zisku může stát regulovat i kvalitu a dostupnost služeb firmy Nastavení správných stropů je pro státní orgány často problémem, zdrojem podkladů ke stanovení jsou totiž podniky samy nejčastěji vůči firmám působícím v oblasti distribuce vody, plynu, elektřiny, pevných telefonních linek 2. licence pro soukromé firmy ucházející se o poskytování přirozeně monopolních služeb vláda stanoví požadovaný rozsah služby a na základě výběrového řízení vybere firmu (s nejnižší cenou), která následně obdrží licenci Problémem je správa zařízení, která přechází na jinou firmu Přirozené monopoly ve veřejném vlastnictví lépe se státu regulují ceny, které by soukromé firmy nastavovaly příliš vysoko, ale negativní je oslabení tendence k úspornému zacházení se zdroji efektivnímu managementu (nemají tendenci minimalizovat náklady ztráty nahrazují daňoví poplatníci, státní manažeři se zaměřují na posílení významu jejich úseku)- tzn. neefektivnost, ale často využívané Ochrana hospodářské soutěže v EU a ČR V EU přísný systém pravidel na ochranu soutěžního prostředí Cílem je ochrana konkurentů i spotřebitelů a vyloučení jakékoliv diskriminace z důvodu státní příslušnosti v rámci volného pohybu osob, zboží a služeb Pravidla chrání jednotný vnitřní trh a vycházejí ze Smlouvy o fungování EU, sekundárních právních aktů (směrnice, rozhodnutí, nařízení) orgánů EU a z rozsudků ESD zaměřuje se na: dohody o cenách, rozdělení trhu, firemní fúze, zadávání státních zakázek, státní subvence Dozor vykonává Evropská komise - přímý správní orgán V ČR pravidla regulující hospodářskou soutěž Obchodní zákoník (č. 513/1991 Sb.), Zákon o ochraně hospodářské soutěže (č. 143/2001 Sb.) + provádějící vyhlášky ÚOHS, Zákon o veřejné podpoře (č. 59/2000 Sb.), Zákon o zadávání veřejných zakázek (č. 199/2004 Sb.)a jiné. všechny subjekty účastnící se hospodářské soutěže mají právo rozvíjet soutěžní činnost v zájmu dosažení prospěchu a sdružovat se k výkonu této činnosti, ale musí dbát pravidel hospodářské soutěže a nesmí účast zneužívat účel zákona o ochraně hospodářské soutěže - ochrana proti jejímu omezování, zkreslování nebo vylučování, vymezeny zakázané dohody Ochrana volné hospodářské soutěže soukromoprávní oblast 226 žalovat může ten, kdo se cítí poškozen (důkazní břemeno leží na tom, kdo žaluje; ale když žaluje spotřebitel dokazuje výrobce) nekalá soutěž (v obchod. zák.) nekalosoutěžní jednání = klamavé označení, klamavá reklama, vyvolání nebezpečí záměny, parazitování na pověsti, podplácení, srovnávací reklama (objektivní je dovolena), zlehčování konkurence, ohrožování zdraví spotřebitelů, porušování obchodního tajemství veřejnoprávní oblast Praxe v ČR: ochranu zajišt uje Úřad pro ochranu hospodářské soutěže dozoruje i zadávání veřejných zakázek, dozoruje nad tím aby nebyly uzavírány kartel. dohody může za ně uložit pokutu, dohlíží nad monopoly aby nezneužívaly své postavení, kontroluje uzavírání fúzí je nutné se dopředu zeptat, zda se můžou spojit 84

95 F.42. KONKURENČNÍ POLITIKA, ANTIMONOPOLNÍ ZÁKONODÁRSTVÍ, REGULACE PŘIROZENÝCH MONOPOLŮ F Nekalá soutěž: podle ObchZ jednání, které je v rozporu s dobrými mravy soutěže a je způsobilé přivodit újmu konkurentům nebo spotřebitelům. zejména klamavá reklama, špatné označování zboží a služeb, parazitování na pověsti výrobků a služeb konkurence, podplácení, ohrožení životního prostředí... Narušování hospodářské soutěže: podle zákona jsou to situace, kdy spojením podniků přesáhne jejich podíl 30% celkového obratu na celostátním nebo místním trhu daného zboží. ÚOHS ale může udělovat vyjímky Zneužívání monopolního nebo dominantního postavení na trhu: vynucování nepřiměřených podmínek ve smlouvách, vázání plnění smluv na plnění dalších podmínek, které s nimi nesouvisejí, znevýhodňování některých účastníků, zastavování či omezování výroby za účelem získání neoprávněného hospodářského prospěchu URBAN, J. Teorie Národního hospodářství. 3. doplněné a rozšířené vydání. Praha : Wolters Kluwer ČR, a. s., 2011, s

96 G Kapitál a kapitálové trhy G.40. Kapitál, jeho vznik, formy a funkce Co je to kapitál kapitál je jedním z výrobních faktorů není primárním výrobním faktorem jako např. práce, půda, přírodní zdroje atd., tzn. že je produkován společností nebo jiným ekonomickým subjektem produktem výroby a znovu vstupuje do výroby jako její vstup 227 Vznik kapitálu v tržní ekonomice nabývá kapitál nejprve podobu zapůjčitelných fondů (úspor), které vznikají odložením spotřeby ekonomickými subjekty Vznik kapitálu vyžaduje investici (přítok), zapůjčitelné fondy jsou tedy investovány Investice znamená, že se místo spotřebních statků budou vyrábět kapitálové statky (tzn. investice je odložená spotřeba) Pokud se společnost místo spotřebního statku rozhodne vyrobit kapitálový statek (s vidinou vyšší výroby spotřebních statků v budoucnosti) znamená to, že část současné spotřeby musí společnost obětovat/investovat ve prospěch výroby kapitálových statků, což sice způsobí omezení současné spotřeby, ale zvýšení budoucí spotřeby, protože uvolněné/vyrobené kapitálové statky mohou být dále investovány. (místo abys lovil ryby celý den holýma rukama, vyrob si odpoledne prut, večer sice budeš o hladu, ale zítra budeš mít více ryb - přečtěte si příklad Robinsonův člun = dobrý k pochopení) vztah kapitálu a investice kapitál je stav (budov, strojů, zásob, znalostí) a investice je tok, který doplňuje popřípadě zvětšuje stav kapitálu kapitál se výrobou opotřebovává je nutné jej investicemi stále obnovovat je-li tok investic větší než opotřebení kapitálu, pak jeho stav roste hrubé investice - investice od obnovy i navýšení; čisté invetsice - investice pouze do navýšení kapitálu pojem útěk kapitálu - trpí jím ty země, které provádějí politiku zvyšující riziko kapitálu investoři utíkají do zemí s nízkým rizikem kapitálu 228 Formy kapitálu 1. Fyzický kapitál Fixní kapitál - kapitálové statky, dlouhodobé užití (budovy, stroje, výrobní zařízení, dopravní prostředky, komunikace) Firemní zásoby - zboží na skladě, zásoby materiálu 2. Finanční kapitál - zapůjčitelné fondy jedná se o úspory, které vytvořily ekonomické subjekty a které jsou dočasně volné pro použití k firemním investicím

97 G.37. INSTITUCE KAPITÁLOVÉHO TRHU A JEJICH VÝZNAM G obchoduje se snimi na kapitálovém trhu motivem pro ekonomické subjekty, aby nabízely své úspory na kapitálovém trhu, je důchod, o který se úspory v budoucnosti navýší (úrok) 3. Lidský kapitál(není vždy uváděn) - vzdělání a školení znalosti, schopnosti a dovednosti, know-how... mzdové rozdíly mezi nekvalifikovanou a kvalifikovanou prací jsou výnosem z lidského kapitálu 4. Technologie (není vždy uváděn) - vyžaduje investici do výzkumu Kapitálový trh kapitálový trh je místo, kde se střetává nabídka dočasně volných finančních prostředků s poptávkou po těchto prostředcích dochází zde k přeměně úspor na investice (převod zapůjčitelných fondů z rukou těch, kdo spoří, do rukou těch, kdo mají investiční příležitosti) druhy kapitálových trhů: trh cenných papírů, finanční trh,... různé finanční instituce zprostředkovávají tyto obchody 230 banka pojišt ovna investiční společnosti penzijní a vzájemné fondy burzy cenných papírů lze získat různé druhy finančních aktiv (prostředků) - bankovní úvěr (převažuje v Německu, v ČR), prodej cenných papírů (USA,UK) lze získat různé druhy výnosu ze zapůjčení kapitálu úrok z vkladu či obligace = nájemní cena zapůjčitelných fondů, nutnost k překonání časové preference (nebudu utrácet dnes, ale až později) dividenda z akcie tzv. kapitálový výnos - prodej cenných papírů v případě, že současná prodejní cena převyšuje původní cenu kupní Robert Holman. (2011). Ekonomie, 5.vydání. Praha: nakladatelství C.H.Beck. kapitola 13: Kapitál a úrok; prezentace prof. Urbana TNH; Teorie národního hospodářství, Jan Urban., 3.vydání, 2011, str. 54, str. 270 G.37. Instituce kapitálového trhu a jejich význam Instituce kapitálového trhu finanční instituce (tj. firmy či další organizace), jejichž prostřednictvím jsou finanční prostředky subjektů tvořících úspory převáděny k subjektům, které tyto úspory využívají funkce - zprostředkovávat vzájemné vztahy mezi nabídkou a poptávkou finančního kapitálu s co nejnižšími (transakčními) náklady je jich mnoho např. banky, pojišt ovny, investiční společnosti, penzijní a další fondy, burzy cenných papírů apod. firmy mohou získávat finanční prostředky různými způsoby, domácnosti mohou zvolit různé finanční instituce, kam investují své volné finanční prostředky (ale tady záleží na ek. zvyklostech: např. v ČR nebo v Německu převažuje forma bankovních vkladů nebo úvěrů, v USA a VB převažuje koupě a prodej cenných papírů) dělí se do dvou základních kategorií instituce spojené s trhy cenných papírů 2. instituce plnící úlohu finančních zprostředkovatelů 87

98 G.37. INSTITUCE KAPITÁLOVÉHO TRHU A JEJICH VÝZNAM G Instituce spojené s trhy cenných papírů trhy cenných papírů 232 volné finanční prostředky jsou na nich nabízeny a poptávány přímo jednotlivé osoby se samy rozhodují, do kterých podniků vloží své finanční prostředky především trhy akcií a obligací investoři (osoby ukládající své peníze přímo do podniků prostřednictvím trhů akcií a obligací) vkládají své peníze především do velkých a známých firem akcie a obligace obchodovány na burzách (zavedené a organizované trhy) a jejich ceny (kurzy) jsou zde určovány nabídkou a poptávkou tituly = jednotlivé akcie u titulů je poptávka závislá na očekávané ziskovosti podniku (očekávají-li investoři, že daná akcie jim v budoucnu přinese vysoké dividendy, poptávka i cena titulu vzroste; naopak očekávají-li investoři u firmy snížení zisků, kurz (tj.cena) akcie poklesne) obligace většinou představují pevně zúročené cenné papíry tj. přinášejí konstantní výnos, jejich poptávka a nabídka souvisí s vývojem inflace burzovní či akciové indexy informují o vývoji cen na akciovém trhu (např. Dow-Jonesův akciový index z New Yorské burzy), jejich vývoj je považován za indikaci možného vývoje kurzů akcií v budoucnosti primární trhy cenných papírů = trhy nových emisí trhy, na kterých se obchoduje s nově vydanými (emitovanými) cennými papíry instituce, kde jsou cenné papíry prodávány investorům poprvé tj. kde je investoři získávají přímo od jejich vydavatelů upisování = prodej nových cenných papírů primární veřejná nabídka (initial public offering, IPO) = prodej zcela nového cenného papírů (vstup firmy na burzovní trh) sekundární trhy cenných papírů trhy, na kterých se obchoduje s cennými papíry již dříve vydanými k obchodům tady dochází mezi jednotlivými investory (či spekulanty), tj. těmi, kteří dávají před vlastnictvím daného cenného papíru přednost hotovým penězům či kteří očekávají, že kurz daného cenného papíru v budoucnu klesne, a těmi, kteří si přejí tento papír vlastnit, zpravidla proto, že očekávají růst jeho ceny či výplatu dividend nemají bezprostřední vliv na financování firem, ale ceny akcií a obligací (ty se tady tvoří nabídkou a poptávkou) mohou ovlivnit možnost firmy vydat novu emisi dávají vznik cenám jednotlivých cenných papírů, a tím i ocenění podniků kurzy akcií (které se tu tvoří) mohou signalizovat, že firma není řízena dobře a mohou tak iniciovat její převzetí novými vlastníky; nebo se podle nich mohou rozhodovat potencionální věřitelé o nákupu firemních obligací jejich fungování je důležité pro efektivní využívání kapitálových zdrojů i jejich optimální alokaci Instituce finančního zprostředkování finanční zprostředkovatelé poskytují své služby jak subjektům vytvářejícím úspory (tj. jednotlivci, domácnosti), tak subjektům, které volné finanční prostředky potřebují k financování svých reálných investic (tj. firmám) jejich prostřednictvím mohou finanční investoři poskytnout své volné peněžní prostředky firmám nepřímo (např. bankovním vkladem, který banka použije na úvěr). Ale o tom, do kterých firem budou prostředky investovány, nerozhodují osoby, které úspory vytvořily, ale příslušní finanční zprostředkovatelé finanční zprostředkovatelé: banky, pojišt ovny, instituce kolektivního investování (tj. investiční společnosti, investiční a penzijní fondy apod.) 233 banky funkce: shromažd ování vkladů od střadatelů, půjčování těchto vkladů firmám (či dalším subjektům) ve formě úvěrů debetní úroky banky je platí svým střadatelům (tj. svým věřitelům) z jejich vkladů 88

99 G.52. NABÍDKA, POPTÁVKA A ROVNOVÁHA NA TRHU KAPITÁLU G kreditní úroky banky je pobírají od svých dlužníků za půjčky zisk banky - rozdíl mezi kreditní a debetní mírou (! samozřejmě jen část zisků banky!) ve vyspělých ekonomikách slouží bankovní úvěry hlavně k financování menších podniků nebo jako zdroje krátkodobějšího financování (velké podniky používají trh s cennými papíry) instituce kolektivního investování = investiční (vzájemné) fondy vytvářené investičními společnostmi za prostředky, které získávají emisí vlastních cenných papírů (tzv. podílových listů), zprostředkovávají tzv. portfoliové investice portfoliové investice - investice do vybraného širšího okruhu akcií a obligací investor (který vložil své prostředky do podílu investičního fondu) získává podíl na výnosu z prostředků, které byly do investičního portfolia fondu vloženy výhoda: oproti individuálním investicím si kolektivní instituce mohou dovolit kupovat mnoho cenných papírů (protože mají víc kapit. prostředků) a tím rozkládat riziko spojené s investováním do jednotlivých akciových titulů investiční riziko je rozkládáno, ztráta u jednoho cenného papíru může být kompenzována ziskem u jiného výhoda: investiční fondy nabízejí služby profesionálních finančních manažerů v praxi ale lepších výsledků než investiční fondy dosahují indexové fondy (nakupují všechny akcie zahrnované do burzovních akciových indexů; jejich zisky kopírují vývoj celého akciového trhu) Stádní chování investorů kromě racionálních pohnutek (tvořených očekávaným vývojem ziskovosti/ztrátovosti firmy a vývojem jejích dividend) se investoři občas rozhodují tzv. stádním chováním na trzích cenných papírů občas vede ke vzniku burzovních bublin dochází k němu, pokud se podnětem rozhodování investorů stává chování investorů ostatních (např. rozhodnutí významného investora, kterého ostatní následují) určité iracionální chování investorů založeno na emocích: naději na rychlé zbohatnutí, obavě ze ztráty výsledek: hromadný nákup/prodej určitých cenných papírů, který vede k rychlému růstu/poklesu jejich ceny, který pak investory podněcuje k dalším nákupům/prodejům cenové bubliny = v důsledku stádního chování investorů se ceny finančních aktiv během krátké doby dostanou na nereálně vysoké hodnoty; někteří na nich mohou vydělat, pokud dané finanční aktivum včas prodají; většina na nich ale prodělá burzovní krach = v důsledku stádního chování investorů ceny finančních aktiv během krátké doby prudce poklesnou Jan Urban: Teorie národního hospodářství (str ) 234 G.52. Nabídka, poptávka a rovnováha na trhu kapitálu Kapitálový trh: jednotný trh volných finančních prostředků (úspor), na kterém finanční investoři své úspory nabízejí a firmy hledající zdroje financování svých reálných investic je poptávají Nabídka na kapitálovém trhu Na kapitálovém trhu dochází k nabídce tzv. volných tj. uspořených finančních prostředků, které nabízejí osoby, především domácnosti Nabídka kapitálu udává vztah mezi jeho cenou (úrokovou mírou) a nabízeným množstvím Domácnosti jsou ochotny odložit do budoucnosti své spotřeby a vytvářet úspory tehdy, když jim tento odklad zajistí zvýšení jejich spotřeby v budoucnosti. Tvorba úspor je závislá na výši úrokové míry. Křivka nabídky zapůjčitelných fondů udávajících závislost množství nabízených úspor na jejich ceně proto rostoucí. Tuto nabídku ovlivňuje však mnoho okolností. Domácnosti, či osoby mohou mít celou řadu motivů k odkladu spotřeby a tvorbě úspor např. ušetřit prostředky k nákupu náročnějších spotřebních předmětů později, pojistit se proti nepředvídaným událostem, či získat z uspořených prostředků určitý výnos. Výnos = úrok závisí na aktuální úrokové míře cena zápůjčního kapitálu za určité časové období (zpravidla 1 rok)

100 G.52. NABÍDKA, POPTÁVKA A ROVNOVÁHA NA TRHU KAPITÁLU G Můžeme rozdělit 2 základní skupiny faktorů ovlivňující nabízené množství kapitálu: 1. cena kapitálu úroková míra 2. ostatní faktory závislost mezi úrokovou mírou a jeho nabízeným množstvím (např. rozsah úspor) nám určuje křivka nabídky kapitálu. Změny nabídky kapitálu: Další faktory ovlivňující výši úspor na trhu či výši nabízeného množství kapitálu na trhu jsou především 1. výše disponibilních příjmů domácností 2. spotřební netrpělivost (současná spotřeba preferovaná před spotřebou budoucí) Dále může být nabídka kapitálu v národním hospodářství také ovlivněna 1. daňovou politikou státu (dojde-li ke změně daní např.snížení daňového zatížení úroku či příjmu z dividend, dojde tím pádem i ke zvýšení nabídky kapitálu) 2. rizikem zapůjčení svého kapitálu(v důsledku snadného investování fin. Prostředků v zahraničí způsobuje odliv kapitálu ze země) 3. výší rozpočtového deficitu rozdíl mezi státními výdaji,daňovými výdaji a dalšími příjmy státu Všechny výše zmíněné faktory vyvolávají změny resp. posuny nabídky kapitálu. Disponibilní či čistý příjem domácností Důležitý faktor, který ovlivňuje výši úspor domácností, protože s růstem tohoto příjmu roste i spotřeba domácností. Důvod proč tomu tak je, je, že čím nižší příjem domácnosti, tím méně dojde k uspokojení méně naléhavých potřeb, protože je potřeba uspokojit pouze potřeby základní. S růstem příjmu se však poptávka domácností přesune na méně naléhavé potřeby. Spotřební netrpělivost Psychologický činitel, který ovlivňuje to, jak velkou část svých příjmů jednotlivé domácnosti dají na spotřebu a jak velkou část uspoří. Jinými slovy spotřebitelé chtějí všechno hned at už když jim roste příjem nebo při očekávání nějaké velké inflace. Celková nabídka kapitálu v národním hospodářství = národní úspory Jsou to veškeré soukromé úspory (úspory domácností) a veřejné úspory (daňové příjmy, které zůstávají státu po zaplacení všech stát. výdajů pokud je státní rozpočet schodkový dochází k poklesu investic). Tomuto se říká efekt vytěsňování (pod vlivem vzestupu schodku státního rozpočtu dochází ke snížení disponsibilních zapůjčitelných fondů v národním hospodářství, a tím k poklesu investic). Poptávka na kapitálovém trhu jde především o poptávku firem po úvěru na investice do kapitálových statků vyšší úroková míra výpůjčky prodražuje, takže poptávané množství úvěru při rostoucích úrokových mírách klesá; proto je křivka poptávky po zapůjčitelných fondech udávající závislost jejich poptávaného množství na úrokové míře klesající Změny poptávky po kapitálu 236 Poptávka (firem) po kapitálu odpovídá vztahu mezi cenou kapitálu a množstvím kapitálu, které firmy poptávají. V praxi to znamená, že dojde-li ke zvýšení ceny kapitálu, musejí se firmy omezit pouze na ty investice, které se jim vyplatí. Poptávka po kapitálu klesá, pokud se poptávka po zboží a službách snižuje (období hospodářského poklesu) a roste, pokud se poptávka po zboží a službách zvyšuje (období ekonomického růstu). Faktory ovlivňující změny v poptávce po kapitálu a) změny v cenách substitučních výrobních faktorů, především mezd b) daňová politika státu (daňové úlevy firmám, ty více investují a tím se zvýší i poptávka po kapitálu). 90

101 G.3. AKTIVA, JEJICH DRUHY A VLASTNOSTI, STANOVENÍ CENY AKTIV G Rovnováha na kapitálovém trhu Na kapitálovém trhu sehrává úroková míra úlohu ceny, která nabídku kapitálu a poptávku po něm vyrovnává. Příklad: Zvýšení ceny kapitálu vede ke snížení investic firem, ale zájem finančních investorů nabídnout své finanční prostředky roste. Opačná situace nastane při snížení úrokové míry (ceny). Je-li úroková míra na trhu vyšší, nabídka kapitálu převyšuje poptávku a investoři musí úroky (za které nabízejí na trhu svůj kapitál) snížit. V případě, že je cena kapitálu nižší, je tomu naopak a nabízené množství kapitálu je nižší než poptávané, tím dojde k převisu poptávky nad nabídkou a to vede investory ke zvýšení cen kapitálu tj. růst úroků. Z toho vyplývá, že ke změnám rovnováhy na kapitálovém trhu dochází se změnou poptávky po kapitálu nebo změnou jeho nabídky. Reálná a Nominální úroková míra Nominální - peněžní výnos z vkladů a současně cena (náklad) úvěrů. Reálná- na rozdíl od nominální je odlišná tím, že je očištěna od inflace vypočítává se rozdílem mezi nominální úrokovou mírou a mírou inflace. Udává nám reálný výnos z úspor. Nabídka kapitálu i poptávka po něm jsou proto závislé na reálných úrokových mírách. Teorie národního hospodářství, Urban 3. doplněné a rozšířené vydání, str ; 292 G.3. Aktiva, jejich druhy a vlastnosti, stanovení ceny aktiv Aktiva Aktiva = statky, které svému vlastníkovu přinášejí určitý příjem. Tvoří se investováním (vkladem kapitálu at už fyzického nebo finančního) Pojem aktivum je v účetnictví odlišné od pojmu aktiva v ekonomice V případě účetnictví se jedná o majetek podniku zachycený v jeho rozvaze. Dělí se dle toho, jak dlouho v podniku zůstávají Dlouhodobá (fixní) déle než 1 rok (dlouhodobý hmotný, dlouhodobý nehmotný, finanční majetek) 2. Krátkodobá (oběžná) méně než 1 rok (zásoby, pohledávky, peněžní prostředky) Druhy a vlastnosti Trvalá - Perpetuita, pozemky, akcie velkých firem Dlouhodobá - stavby, stroje, výrobní zařízení Dočasná - Anuita, přináší výnos jen po určitou dobu, dluhopisy, patenty Reálná - výsledek reálných investic (nákup nových kapitálových statků a jejich vložení do výroby). Teprve poté přichází výnos. Finanční - vznik na základě finančních investic (bankovní vklady, nákup cenných papírů Investice představují práva na výnosy z reálných aktiv) Hmotná Nehmotná - obchodní značky, autorská práva, patenty, know-how Více riziková - akcie neznámých podniků, jsou levnější, slibují větší výnos Méně riziková - bankovní vklady, státní dluhopisy, akcie známých podniků, dražší, menší výnos Výnosy, ceny, rizika aktiv Příjem aktiva (výnos z jeho nájmu) není totožný s cenou aktiva Př. renta, za kterou se pozemek pronajímá, není totožná s cenou pozemku, za kterou se prodává

102 G.3. AKTIVA, JEJICH DRUHY A VLASTNOSTI, STANOVENÍ CENY AKTIV G Míra výnosu aktiva roční příjem, který aktivum přináší, dělený jeho tržní cenou (cenou, za kterou je možné aktivum koupit nebi prodat) udává, jaké % své tržní ceny aktivum vlastníkovi ročně přináší P/E (Price/Earnings ratio) poměr ceny aktiva k jeho výnosů, (hodnocení výnosnosti) tržní cena akcie vydělená výnosem akcie (dividendou) ve vyspělých ekonomikách kolem 15 (při vyšším nadhodnocením se očekává blízký výnos, při nižším nadhodnocením se naopak očekává pokles zisku či důvěryhodnosti podniku) Tržní cena aktiv cena, za které jsou aktiva investory prodávána, kupována jsou určovány jejich poptávkou a nabídkou je ovlivněna rizikovostí, očekáváním budoucí (ne)výnosnost, úrokovými mírami v ekonomice Není naopak ovlivněna náklady na pořízení (to jsou utopené náklady) Neriziková aktiva platí, že tržní cena aktiv je závislá na očekáváním čistého výnosu aktiva (odečteny jsou náklady nezbytné k udržení hodnoty aktiva a zdanění výnosu) a úrokové míře. (Tržní cena - očekávaný roční výnos či roční úroková míra) Investor zaplatí maximálně tolik, kolik má uloženo při úrokové míře, aby z ní získal stejný výnos jako z daného aktiva Tržní cena u dočasných aktiv závisí na očekávaném budoucím výnosu. Závisí na tom, kdy osoba aktivum získá. Investor zaplatí maximální cenu, která se rovná dnešní hodnotě očekávaného výnosu za celkovou dobu životnosti aktiva = doba výnosu Odúročení budoucího výnosu = cena aktiva je dána přepočtem budoucího výnosu na jejich současnou hodnotu. Vychází z ročních výnosů a úrokových měr / zápůjční cena peněz Snížením úrokové míry zvyšuje tržní hodnotu obou aktiv a naopak (za jinak stejných podmínek) Investiční riziko Možnost ztráty/ zničení hodnoty aktiva Závisí na povaze daného aktiva, kdo je jeho garantem, jaké jsou záruky V praxi je téměř vždy nějaké riziko Riziko likvidity - aktivum se nepodaří na trhu prodat Kapitálové (fin.) riziko - investovaná částka bude ztracena (bankrot podniku) Tržní riziko - cena aktiva klesne (kurz akcie) Inflační riziko - nastane znehodnocení měny Kurzové riziko - aktiva držena v zahraničních měnách a změna devizového kurzu Riziko můžeme omezit diverzifikací - investováním do širšího okruhu investic Při investování se rozhoduje mezi cenou aktiva a jeho rizikovostí Postupy investování 1. investování (v užším slova smyslu) nákup akcií s cílem získat podíl na ziscích a růstu hodnoty společnosti za delší časové období Investoři získávají pravidelná dividenda společnosti Dlouhodobá prosperita, časem mohou ceny akcií vzrůst investoři je pak mohou výhodně prodat a získat kapitálový zisk z prodeje 92

103 G.39. INVESTOVÁNÍ A SPEKULACE, VZNIK A DŮSLEDKY INVESTIČNÍCH BUBLIN G 2. spekulace nákup či prodej akcií za dosažením rychlého zisku plynoucího z krátkodobých kurzových pohybů cenných papírů spekulanti býci čekají, že kurz akcie poroste. Nakoupí, čekají na výhodný prodej medvědi věří, že kurz klesne. Tzv. prodej nakrátko, akcie si půjčí od obchodníků a prodají je za současnou cenu. Cena pak poklesne, akcie koupí nazpět, vrátí brokerovi zisk Pokud se spletou, znamenají ztrátu TNH, Jan Urban, 3. doplněné a rozšířené vydání (str ) G.39. Investování a spekulace, vznik a důsledky investičních bublin Některé relevantní pojmy Aktiva = statky, které svému vlastníkovi přinášejí určitý příjem. Jejich tvorba je spojena s investováním, tj. vkladem kapitálu, at již fyzického, nebo finančního. Aktiva mohou nabývat různých forem (ot.3) Míra výnosu z aktiva = jaké procento své současné tržní ceny toto aktivum svému vlastníkovi ročně přináší (roční příjem, který aktivum přináší, dělený jeho tržní cenou, tj. cenou za kterou je možné toto aktivum koupit nebo prodat na trhu) Tržní cena aktiv = cena, za kterou jsou aktiva investory prodávána nebo kupována. Cena je ovliněna více faktory: očekávanými budoucími výnosy, aktuálními či očekávanými úrokovými mírami v ekonomice, rizikovostí aktiv... Investování prostředků na kapitálových trzích Kapitál = jeden ze čtyř základních výrobních faktorů. V ekonomice vystupuje ve 2 základních formách - jako fyzický (továrny, zařízení...) a finanční (volné finanční prostředky obchodovatelné na kapitálových trzích = finanční investování) Viz G.40 Instituce kapitálového trhu = finanční instituce jejichž prostřednictvím jsou finanční prostředky subjektů tvořících úspory převáděny k subjektům, které tyto úspory využívají. Institucí kapitálového trhu je celá řada: banky, pojišt ovky, investiční společnosti, penzijní a další fondy, burzy cenných papírů apod. Firmy poptávající kapitál mohou v důsledku toho získávat potřebné finanční prostředky různými cestami (formou bankovních úvěrů, prodejem vlastních cenných papírů...) Podobně mohou i domácnosti a další subjekty zvolit, kam své volné finanční prostředky investují. Viz G.37 Investor = osoba, která kapitál vytváří Investování = nákup ekonomických aktiv Investice 1. reálné investice (investice do reálných aktiv) = nákup nových kapitálových statků a jejich vložení do výroby výnosy přinášejí tím, že jsou používaná ve výrobě hmotné - (např.zařízení, budovy), nehmotné - (např.obchodní značky, patenty) 2. finanční investice (investice do finančních aktiv) = majitel aktiva se stává věřitelem n. spolumajitelem firmy, která přeměňuje finanční aktiva na aktiva reálná právo vlastníka finančních aktiv na výnosech z reálných aktiv Investice do finančních aktiv bývají rozlišovány na 2 postupy 93

104 G.39. INVESTOVÁNÍ A SPEKULACE, VZNIK A DŮSLEDKY INVESTIČNÍCH BUBLIN G 1. INVESTOVÁNÍ (u užším slova smyslu) Investor se podílí na ziscích společnosti získáváním jejích pravidelných dividend Pokud společnost dlouhodobě prosperuje, kurz jejích akcií se zvyšuje a investoři mohou získat i výnos odpovídající dlouhodobému vzestupu akcií na burze Investoři = osoby, které kupují akcie, aby získaly podíl na ziscích a růstu hodnoty dané společnosti za delší časové období Návratnost investice = poměr změny hodnoty investice k investovanému kapitálu Zhodnocuje s nejčastěji ročně a vyjadřuje se v procentech Dá se také vyjádřit předpokládaným časem, kdy výnosy splatí investovaný kapitál 2. SPEKULACE - Spekulanti jsou osoby kupují či prodávají akcie, tak aby dosáhli rychlého zisku plynoucího z krátkodobých kurzových pohybů cenných papírů. Občas jsou sami příčinou těchto krátkodobých pohybů cen akcií. Spekulanti se dělí na 2 skupiny 1. Býci - věří že akcie poroste akcie koupí a drží tak dlouho než je budou moci prodat za vyšší cenu a tím dosáhnout zisku 2. Medvědi - věří že hodnota akcií klesne prodávají nakrátko akcie si půjčí od obchodníků s akciemi a ihned je prodají za současnou cenu. Pokud pak cena akcií na trhu poklesne, koupí je za nižší cenu a pak je vrátí brokerovi, od kterého si je půjčili - tím realizují zisk. V opačném případě zaznamenají ztrátu. Brokerské firmy získávají určité poplatky z těchto transakcí Investiční bublina Vedle racionálního rozvažování investic podle očekávaného vývoje ziskovosti a ztrátovosti firmy je rozhodování investorů často utvářeno jejich stádním chováním. To vede na trzích cenných papírů občas ke vzniku tzv. investičních bublin. Investiční bublina vzniká, pokud se podnětem k rozhodování investora stává rozhodování ostatních investorů. Jednání investorů je tedy založené na emocích, např.: když významný investor učiní určitý krok a ostatní ho rychle napodobí, nebo pokud se na trhu rozšíří rychle nějaká zpráva. Výsledkem stádního jednání je hromadný nákup nebo naopak prodej určitých cenných papírů, toto vede k rychlému růstu nebo poklesu ceny a tento pohyb pak podněcuje další investory k nákupům nebo prodeji. Ceny finančních aktiv se mohou v důsledku tohoto jednání dostat na nereálně vysoké hodnoty (tzv. cenové bubliny) nebo naopak prudce poklesnout (tzv. burzovní krachy). Pokud investoři prodají v pravou chvíli, mohou na cenových bublinách vydělat. Je ale těžké předpovídat vývoj, protože je většinou umělý - většina z nich tratí na následném poklesu cen. Investiční bublina vzniká díky přehnané euforii na trzích a ceny tak šplhají stále výše. Kurzy rostou a díky touze investorů participovat na růstu a připsat si zhodnocení několika desítek procent, nejlépe v co nejkratším čase, tlačí hodnoty aktiv na nová maxima, aniž by to bylo podloženo fundamentem, tedy opodstatněnou informací, proč by měla daná aktiva růst. Aktiva se tak dostávají na vyšší hodnoty, než je jejich vnitřní hodnota (hodnota akcie, která je podložena výpočtem a relevantními informacemi). Pravá investiční horečka a tvořící se bublina vyvolá zájem i investorů, kteří za normálních okolností nevěnují trhům pozornost. Trhy rostou, jsou na svých maximech a vzrůstá napětí, investoři hledají odpovědi na to, kde je vrchol a kdy přijde zlom, přesto do trhu tečou další investice a ještě popohánějí hodnoty výše. Pak přichází roznětka, které vyvolá explozi a ceny se řítí nezadržitelně dolů. Pomyslným prasknutím může být i zpráva, která by za jiných okolností neměla takový význam, ale pokud je trh v napětí a nervózní, reaguje na informace daleko citlivěji. Zdroj: Příklady prasknutí investičních bublin Nové vynález a rozvoj průmyslu způsobilo hospodářský růst v USA ve 20. letech. Boom zažil i samotný zájem o investice a burzovní obchody, zvětšoval se počet obchodníků. Koncem 20. let lidé investovali vysoké prostředky, aby nepřišli o možnost zbohatnou. První náznaky krize přišly ze zemědělského sektoru, kde nabídka plodin převyšovala poptávku. V průběhu května pár záchvěvů směrem dolů bylo, ale trhy se rychle vrátily. Volatilita způsobila nervozitu na trzích a začaly spekulace o předraženosti akcií. Na trh se dostala informace o pravděpodobném odprodeji většího objemu akcií skrze makléřské domy. První investoři začali odprodávat a 24. října 1929 došlo ke krachu. Kurzy zamířily prudce dolů a každý se snažil prodat za jakoukoliv cenu. Obchodování se několikrát zastavilo, protože nebylo možné zvládnout nápor prodejců. Zobchodoval se rekordní objem, který byl čtyřnásobkem standardního objemu obchodů. Během jediného týdne poklesly akcie o třetinu. Někteří investoři přišli o celý svůj majetek a nálada se promítla i do široké společnosti. Období po krachu je nazýváno velkou depresí. Trhy se dostaly na hodnotu z doby před krachem až v roce

105 G.79. SUBJEKTY KAPITÁLOVÉHO TRHU G Velké bubliny například prodělalo Japonsko v 80. letech minulého století, kdy byl na základě dohody uzavřené se Spojenými státy zhodnocen směnný kurz jenu. Japonská centrální banka snížila úrokové sazby a bankovní systém mohl poskytovat úvěry, které byly používány ke spekulativním nákupům. Bublina začala střídat bublinu, bublinu na akciovém trhu vystřídala bublina na trhu s nemovitostmi. Zhodnocení současného růstu ceny zlata a další - URBAN, J. Teorie národního hospodářství. 3. doplněné a rozšířené vydání. Praha : Wolters Kluwer ČR, a. s., 2011, s ; otázky z minulých let; internet G.79. Subjekty kapitálového trhu Kapitálový trh je místo, kde se střetává nabídka dočasně volných finančních prostředků s poptávkou po nich trh s finančními zdroji (peníze, akcie, obligace, atd.). Společně s finančními zprostředkovateli tvoří prostředníky, skrze něž se úspory mění v investice Je podmnožinou thu finančního Burza - instituce organizující trh s investičními nástroji 1. Peněžní (a) Cenných papírů (b) Devizová (c) Finančních derivátů 2. Komoditní 3. Služeb Emitent - vydává cenné papíry a nabízí je k prodeji na burze tímto způsobem získává zdroje pro financování vlastní činnosti Investor (banky, podílové a penzijní fondy, fyzické osoby) - nakupuje cenné papíry zhodnocuje tak své volné peněžní prostředky Na kapitálovém trhu dochází k obchodování se střednědobým a dlouhodobým kapitálem - splatnost nad jeden rok Viz. 37. Instituce kapitálového trhu a jejich význam Subjekty kapitálového trhu v České republice 1. Orgán dohledu nad finančním trhem 2. Burza cenných papírů 3. Organizátor mimoburzovního trhu 4. Centrální depozitář cenných papírů 5. Obchodník s cennými papíry 6. Makléř 7. Investiční společnost 8. Investiční fond 9. Tiskárna cenných papírů Orgán dohledu nad finančním trhem Česká národní banka - po integraci dohledu nad finančním trhem nejdůležitější orgán dohledu a regulace prostředí finančního trhu a ostatních subjektů úloha - podpora zdravého rozvoje a transparentnosti kapitálového trhu, tržní disciplíny a konkurenceschopnosti poskytovatelů služeb na kapitálovém trhu, předcházení systémovým krizím, podpora emisních aktivit, ochrana investorů a klientů a posilování důvěry veřejnosti v kapitálový trh Ministerstvo financí - vytváří legislativní rámec kapitálového trhu Burza cenných papírů V České republice - Burza cenných papírů Praha a vedle ní také RM-SYSTÉM Jde o právnickou osobu, jejíž činnost upravuje Zákon o burze cenných papírů Organizuje na určeném místě a ve stanovenou dobu prostřednictvím oprávněných osob poptávku a nabídku registrovaných cenných papírů, investičních instrumentů, které nejsou cennými papíry, popř. jiných instrumentů kapitálového trhu

106 G.67. PRIMÁRNÍ A SEKUNDÁRNÍ KAPITÁLOVÉ TRHY A JEJICH VÝZNAM G Organizátor mimoburzovního trhu Obecně může být organizátorem mimoburzovního trhu pouze akciová společnost se sídlem na území republiky České Dříve to byl RM-SYSTÉM, který byl ale v roce 2008 transformován na standartní burzu Centrální depozitář cenných papírů Centrální depozitář cenných papírů je dceřinou společností Burzy cenných papírů Praha a jako instituce kapitálového trhu funguje již od roku Eviduje veškeré operace, které se týkají zaknihovaných a imobilizovaných cenných papírů Obchodník s cennými papíry Akciová společnost se sídlem na území ČR nebo pobočka obchodníka s cennými papíry se sídlem v zahraničí Své odborné činnosti mohou obchodníci s cennými papíry vykonávat pouze s pomocí makléře Makléř Makléř je fyzická osoba, která splnila předepsané odborné kvalifikační předpoklady a obdržela k výkonu své funkce povolení od Komise pro cenné papíry Investiční společnost Akciové společnost - jejím výhradním předmětem podnikání je kolektivní investování Shromažd uje peněžní prostředky v podílových fondech a tento majetek obhospodařuje Obhospodařuje majetek investičních fondů Obhospodařuje majetek penzijních fondů Kupuje, prodává a půjčuje si cenné papíry na vlastní účet Investiční fond Jeho předmětem podnikání je kolektivní investování Jedná se o samostatný právní ekonomický subjekt Hospodaří se svým majetkem sám nebo může obhospodařování svého majetku svěřit výhradně investiční společnosti Tiskárna cenných papírů Tiskne registrované a veřejně nabízené cenné papíry Teorie národního hospodářství: Jan Urban ( , ), 3. vydání; trh; financni trh/vykon dohledu/postaveni dohledu/k 259 G.67. Primární a sekundární kapitálové trhy a jejich význam Vznik kapitálu kapitál - výsledek předchozí výroby, který nebyl vyroben k bezprostřední spotřebě, ale aby sloužil k výrobě dalších statků jeden ze čtyř základních výrobních faktorů vznik kapitálu má dvě podmínky

107 G.67. PRIMÁRNÍ A SEKUNDÁRNÍ KAPITÁLOVÉ TRHY A JEJICH VÝZNAM G odložená spotřeba (= úspory) - někdo si musí dnes něco odpustit, aby to mohlo být investováno do kapitálu (= např. spořící účty) investice - někdo musí mít nápad a příležitost, jak uspořené prostředky využít k vytvoření kapitálových statků ke zvýšení produktivity (jinak by odložená spotřeba byla pouze zásobou na horší časy - např. výroba pracovních nástrojů - lopat) ti, co spoří, většinou nemívají příležitost investovat, proto své prostředky (=zapůjčitelné fondy) zapůjčují těm, co ji mají (např. uloží peníze do banky, která půjčí podniku na investice) = tím vzniká trh zapůjčitelných fondů zapůjčitelé mají motivaci v tom, že jim zapůjčovaní prostředků vynáší úrok (= nájem finančních prostředků), investoři zase v tom, že jim investice zvyšuje zisk = hnací motiv ekonomického rozvoje Trh kapitálu trh zapůjčitelných fondů - trh kapitálu (X nejde o jeden trh, má mnoho různých forem a podob) přeměňuje úspory v investice - převádí zapůjčené fondy z rukou těch, kdo spoří, do rukou těch, kdo mají investiční příležitosti kapitálové trhy zahrnují řadu (tzv. finančních) institucí, které fungují jako prostředníci a ulehčují fungování transferu střadatel-investor (+ dobře na tom vydělávají) mezi tyto instituce patří především banky, pojišt ovny, penzijní a další fondy, burzy cenných papírů atd. instituce kapitálového trhu dělíme do dvou kategorií 261 trhy cenných papírů finanční prostředky jsou nabízeny a poptávány přímo (jednotlivé osoby samy rozhodují, do kterých podniků vloží své fin. prostředky - role zprostředkovatele minimalizována) především burzy = trhy finančních instrumentů (= akcie, obligace, deriváty apod.), které splňují přísné vstupní požadavky (= investoři jsou informováni o vlastnostech těchto instrumentů) a fungují nejblíže představě dokonalého trhu (velká konkurence, neustálé vyrovnávání nabídky s poptávkou, omezená informační bariéra apd.) ceny (kurzy) jsou neustále upravovány vývojem poptávky a nabídky akcie- poptávaka nabídka závisí na očekávané ziskovosti podniku obligace (fixní úrok- konstantní výnos)- poptávka a nabídka závisí na inflaci instituce fungující jako finanční zprostředkovatelé finanční prostředky jsou nabízeny nepřímo (klíčová role zprostředkovatele- nemůžete si vybrat, kam investujete) Banky debetní úrok- banka platí vkladatelům kreditní úrok- banka získává od těch, co si půjčí Instituce kolektivního investování- portfoliové investice- investice do cenných papírů více podniků, více investorů (podíly) výhody více investorů více kapit. prostředků můžeme investovat do více podniků snižuje se riziko naprostého neúspěchu místo vás jedná profesionál Primární a sekundární trh kapitálový trh, řekněme nyní konkrétně burza, má dvě role 262 zajistit firmám, které na ni vstoupí (= splní podmínky a nabízejí své cenné papíry s cílem získat investiční kapitál) financování jejich investic zajistit investorům co největší zisk (= umožnit jim spekulace s cennými papíry) 97

108 G.67. PRIMÁRNÍ A SEKUNDÁRNÍ KAPITÁLOVÉ TRHY A JEJICH VÝZNAM G Primární kapitálový trh trh nových emisí dochází k prvotnímu prodeji emise = nové cenné papíry (akcie, dluhopisy apd.) nacházejí svéprvní majitele, ale mnohem podstatnější - určuje se jejich první cena (= nabídka nových CP se prvně setkává s poptávkou = zájmem investorů, a to určuje jejich prvotní cenu = emisní kurz) emisní kurz x počet cenných papírů = objem finančních prostředků, které získá společnost za své CP pro své investice hlavní funkcí primárního trhu je tedy získání prostředků pro nové investice prodej nových cenných papírů= upisování prodej zcela nových cenných papírů (vstup firmy na burzovní trh)= první veřejná nabídka akcií (= IPO - initial public offering) - zdlouhavý a nákladný proces (musí se splnit a zkontrolovat všechny požadavky banky) - využívají se služby tzv. underwriterů (tj. hlavně investičních bank) - v primární emisi se akcie většinou nenabízejí všem investorům, ale hlavně velkým partnerům underwriterů (= penzijní fondy, investiční fondy, banky, pojišt ovny apd.) - IPO jsou lákavé pro investory (= ty velké, kterým je nabídnuto), protože jejich emisní kurz je většinou podhodnocený = zmínění partneři mohou získané akcie z primární emise výhodně prodat dalším investorům (= široké veřejnosti, malým investorům) a realizovat tím snadný zisk na sekundárním trhu Sekundární kapitálový trh jde o burzu, jak ji známe = cenné papíry, které byly jednou emitovány, mohou být dále obchodovány mezi investory = zisk z prodeje již nejde firmě, která CP emitovala, ale investorovi, který ho prodal jsou zde tedy obchodovány takové finanční instrumenty (=CP), které byly již nejméně jednou prodány (na primárním trhu při první emisi) obchody mezi těmi, co místo vlastnictví CP upřednostňují likviditu (hotovost) 2. a těmi, co CP chtějí vlastnit a pravidelně pobírat dividendy nemají na financování firem bezprostřední vliv, ale ceny CP, kt. se zde tvoří, mohou ovlivnit možnosti podniku záskat další finance na novou emisi národohospodářský význam: vznik cen jednotilvých CP- ocenění podniků kurzy se vyvíjejí na základě nabídky a poptávky kurzy akcií mohou signalizovat špatné řízení podniku a mohou iniciovat její převzetí novými vlastníky se schopnějším managementem kurzy se také řídí potenciální veřitelé rozhodující se o nákupu firemních obligací fungování sekund. trhů je důležité pro efektivní využívání kap. zdrojů a jejich efektivní alokaci URBAN, Jan, Teorie národního hospodářství, str , ; jindrvo1/files/miek1/materialy/vp - 12 v10.pdf; přednáška Blanka Šedivá - Principy a fungování finančního a kapitálového trhu 98

109 H Trh práce, zaměstnanost a rozdělení příjmů H.65. Poptávka a nabídka na trhu práce, vliv substitučního a důchodového efektu na nabídku práce Práce patří mezi základní výrobní faktory Trh práce tvoří druhý ze dvou základních trhů výrobních faktorů Na trhu v roli poptávajícího vystupují firmy ( poptávka po práci-nájmu pracovních sil) a v roli nabízejícího jednotlivci, resp.domácnosti Pro většinu domácností představují odměny za práci jediný významný zdroj příjmu Proto se klade na rozbor trhu velký důraz, a to jak v ekonomických, tak v sociálních souvislostech Poptávka po práci spolu s její nabídkou určují ceny práce, tj. mzdy Domácnosti za svoji práci dostávají mzdu - cenou práce je tedy mzdová sazba I v případě tohoto výrobního faktoru se firmy snaží maximalizovat zisk (budou tedy najímat práci do okamžiku, kdy se příjmy získané pomocí poslední jednotky práce vyrovnají nákladům na nájem práce) a domácnosti maximalizují užitek Nabídka práce představuje vztah mezi nabízeným množstvím práce a její cenou: vztah je přímo úměrný-množství práce, které osoba na trhu nabídne, se při růstu ceny práce zvyšuje a naopak. Křivka nabídky práce je proto rostoucí Důvod: Vyšší nabízené množství práce přináší pracovníkům větší příjem, a tím i větší množství statků, které si za něj mohou koupit Současně však znamená i menší objem volného času: Když člověk zvyšuje počet odpracovaných hodin, vyměňuje vlastně volný čas za mzdu. Růst mzdy a zároveň pokles množství volného času bude postupně snižovat mezní užitek peněz a naopak zvyšovat mezní užitek volného času Dokud je mezní užitek mzdy větší než mezní užitek volného času, člověk zvyšuje množství odpracovaných hodin. Pokud se ale počet hodin přehoupne přes např. osm, devátou hodinu už člověk odpracovat nechce, protože mezní užitek mzdy je menší než obětovaný mezní užitek volného času. Jak se člověk rozhoduje mezi prací/mzdou a volným časem? Na volný čas můžeme nahlížet jako na zvláštní statek. Rozhodování člověka, jestli pracovat či nepracovat, nabývá tedy podoby spotřebitelského rozhodování. Člověk se rozhoduje mezi volným časem a ostatními statky, které by si mohl za mzdu koupit. Toto však vyžaduje, aby znal cenu volného času. Ušlá mzda je jeho obětovaná příležitost, tedy cena volného času je mzda. Jak působí zvýšení mzdy na nabídku práce? Když se mzda zvýší(přesněji mzdová sazba, tj.mzda za jednotku času), lidé chtějí více peněz, více pracují a tím se tedy zdražuje volný čas a jeho nákup se proto omezuje. Tendence pracovníků nahrazovat volný čas spotřebními statky. = SUBSTITUČNÍ EFEKT ZVÝŠENÍ MZDY (růst mzdy ovlivňuje člověka, aby nabízel více práce, tedy aby si kupoval méně volného času) Mzda je ale také důchodem. Zvýší-li se mzda, člověk si může kupovat více statků včetně volného času. = DŮCHODOVÝ EFEKT ZVÝŠENÍ MZDY (při vyšších mzdách si osoby mohou dovolovat větší množství volného času, i když každá hodina volného času je stojí na ušlých mzdách více.)

110 H.65. POPTÁVKA A NABÍDKA NA TRHU PRÁCE, VLIV SUBSTITUČNÍHO A DŮCHODOVÉHO EFEKTU NA NABÍDKU PRÁCE H Oba dva efekty působí proti sobě. To, který z obou efektů převládá, závisí na výši mzdy. Pokud převládá substituční, bude člověk na zvýšení mzdy reagovat nabízením více práce, pokud důchodový efekt, pak naopak. Výzkumy ukazují, že při nižších mzdách převládá substituční efekt(tendence obětovat volný čas), při vyšších důchodový(sklon poptávat více volného času). Působení substitučního a důchodového efektu na nabídku práce se týká nejen denního počtu hodin, po který budou chtít osoby pracovat, ale i celoživotního počtu odpracovaných hodin. Skutečnost, že pracovní doba se postupně zkracuje, svědčí o tom, že důchodový efekt je silnější než substituční. (Pozor na to, asi polovina ekonomických učebnic má ty efekty naopak, není na to jednotný názor.) Poptávka práce Poptávka firmy po práci je poptávkou odvozenou související s poptávkou po zboží či službách, které firma produkuje. Individuální poptávka firmy po práci udává závislost mezi množstvím práce, které firma poptává, a její cenou. Poptávka firmy na trhu práce se řídí tím, jak rozsah poptávané práce ovlivňuje její příjmy a náklady, resp.jak se promítá v jejím zisku. Vztah mezi množstvím najaté práce a množstvím vyrobené produkce je ovládán principem klesajícího mezního produktu-najímá-li firma stále větší počet pracovníků přispívá každý další najatý pracovník k růstu její produkce méně než předchozí(s růstem počtu pracovníků, které firma najme, bude mezní produkt práce postupně klesat). S poklesem mezního produktu každého dalšího pracovníka se snižuje i odpovídající příspěvek k růstu firemních příjmů daný hodnotou mezního produktu:tato hodnota(mezní produkt vynásobený cenou produktu)bude(na dokonale konkurenčím trhu)s přibývajícím počtem pracovníků klesat obdobným způsobem jako mezní produkt. Je-li cena práce na trhu dána-firma je jejím příjemcem-pak bude firma zvyšovat počet svých pracovníku do doby, než ji budou najatí pracovnící zvyšovat zisk. Tedy do okamžiku, ve kterém hodnota mezního poduktu práce vyrovná její cenu. Křivka poptávky firmy po práci bude proto odpovídat křivce udávající závislost hodnoty mezního produktu práce na jeho množství. Vzhledem ke klesajícímu meznímu produktu práce má tato křivka klesající sklon. Poptávka po práci je tak určena množstvím práce, které firma najímá při různých úrovních mzdové sazby. Firma poptává takové množství práce, při němž se příjem z mezního produktu vyrovná mezním nákladům na práci - tedy mzdě. Poptávku tak značně ovlivňuje produktivita práce (ta je ovlivněna kvalifikací práce, množstvím a kvalitou kooperujících faktorů, technologií a organizací práce). Poptávka firem po pracovní síle je obecná. Pokud hledá lidi na pozici skladníka, ale nenachází, je ochotna přijmout osoby s jinou kvalifikací a na skladníky je přeškolit. Trh práce Charakterizován tržní poptávkou po práci a tržní nabídkou práce. Existuje konkurence jak na straně poptávky, tak i nabídky. Práci nabízí mnoho lidí i poptává mnoho firem. Na trhu práce tedy půdobí zákon poptávky a nabídky, podobně jako na ostatních trzích. Na rozdíl od jiných trhů působí však na trhu práce při určování mezd i některé specifické faktory, které ovlivňují mzdy různých druhů práce, plynou však i ze skutečnosti, že rozhodování osob na trhu práce není vždy v souladu s modelem homo economicus, tj.mohou při něm hrát roli i jiné než ekonomické faktory. Dalším důvodem je, že mzda, která je nejen cenou práce, ale i důchodem osob, které práci na trhu pronajímají, má i svou sociálně-politickou dimenzi, jež vede k výskytu netržních, resp.administrativních faktorů determinace mezd. Tržní nabídka práce je nabídka práce všech lidí v ekonomice (součet individuálních nabídek práce). Tržní poptávka po práci je poptávka práce všech firem v ekonomice (součet individuálních poptávek práce). I tento trh spěje k rovnováze. Rovnováha na trhu práce vzniká při vyrovnání nabídky s poptávkou, při tzv. rovnovážné mzdě, která je dána průsečíkem tržní křivky poptávky a tržní křivky nabídky práce. Je-li trh práce v rovnováze, najímají na něm všechny firmy právě takové množství práce, které je pro ně při dané(rovnovážné)mzdě ziskové. Jde o množství, při kterém hodnota mezního produktu odpovídá mzdě. Rovnovážná mzda na trhu práce tak odpovídá hodnotě mezního produktu. Změna rovnováhy, tj.nová rovnovážná cena a nové poptávané množství práce,může nastat jak ze strany nabídky, tak ze strany poptávky, příp.vlivem obou těchto faktorů. Ke změnám tržní nabídky práce může docházet z krátkodobého hlediska docházet např.vlivem přistěhovalectví, migrace. Podobný dopad mají i delší či naopak kratší podpory v nezaměstnanosti. Pokles tržní nabídky práce vede za jinak stejných okolností k poklesu zaměstnanosti a růstu mezd, zvýšení tržní nabídky práce naopak ke zvýšení zaměstnanosti a poklesu mezd

111 H.84. TRH PRÁCE (POPTÁVKA, NABÍDKA A ROVNOVÁHA) H Nabídka i poptávka práce na trhu práce vyjadřují závislost nabízeného, resp.poptávaného množství práce na reálné mzdě. Přebytek i nedostatek tak eliminuje pohyb reálné mzdy. Reálná mzda se snižuje, pokud je nabídka větší než poptávka a naopak. Růst poptávky po práci zvyšuje zaměstnanost i reálnou mzdu. Pokles poptávky snižuje zaměstnanost i reálnou mzdu. Změna poptávky tak souvisí se změnou hodnoty mezního produktu práce, která může být vyvolána bud změnami cen vyráběného zboží(s vyšší cenou firemní produkce se hodnota dodatečné produkce vyrobené dalším pracovníkem zvyšuje), nebo změnou mezního produktu práce(př.vyšší vzdělanost pracovníků, zdokonalení výr.technologií..). Ke změnám tržní nabídky práce může naopak docházet z krátkodobého hlediska např.vlivem přistěhovalectví, migrace. Podobný dopad mají i delší či naopak kratší podpory v nezaměstnanosti. Naopak pokles nabídky práce snižuje zaměstnanost a zvyšuje reálnou mzdu, růst nabídky zvyšuje zaměstnanost a snižuje reálnou mzdu. Mzdové rozdíly I na dokonale konkurenčním trhu existují mzdové rozdíly mezi různými skupinami pracovníků. Z hlediska jejich původu lze rozlišit: 1. Nerovnovážné rozdíly odrážejí změny v rozvoji jednotlivých odvětví, a to vede ke změnám poptávky a nabídky práce, dokud se výše mezd v jednotlivých odvětvích nevyrovná. 2. Rovnovážné rozdíly Nedokonalosti trhu práce rozdíly, které nevedou ke změnám poptávky a nabídky, ale jsou to trvalé rozdíly. Tyto rozdíly jsou vysvětlovány nedostatečnou mobilitou zdrojů a segmentací trhu (pracovníci si nemohou konkurovat), rozdíly ve vrozených duševních a tělesných schopnostech (jedinečnost člověka), rozdíly v délce a nákladech na přípravu na zaměstnání, rozdíly v nepeněžním prospěchu určitého zaměstnání (kompenzující rozdíly) či rozdíly v kvalitě práce. Mezi základní nedokonalosti na trhu práce patří 1. Mzdová strnulost mzdy a platy mají tendenci reagovat daleko pomaleji na změny na trzích práce. Nerovnováha mezi nabízeným a poptávaným množstvím práce se vyrovnává postupně a pomaleji. 2. Mzdové tarify firem mnohé firmy vytvářejí určité mzdové struktury, podle kterých jsou zaměstnanci odměňováni (mzdové tarify používají zejména velké podniky, a to k zjednodušení mzdových rozhodnutí a k podpoření spravedlnosti v odměňování). 3. Omezení způsobená kolektivními smlouvami, pracovně-právním zákonodárstvím, ale i čistě tržními vlivy (firmy udržují zaměstnanost i při poklesu výroby nad efektivní míru, aby měly v budoucnosti kvalitní zaměstnance). Pokud se na trh práce díváme z dlouhodobého hlediska, vidíme, jak se pracovní síla přelévá z oboru, kde poptávka upadá, do oborů, kde je poptávka a mzda vyšší. To mění i preference uchazečů o učiliště, střední i vysoké školy. Hlavní příčinami nedokonalé konkurence na trhu práce jsou existence monopsonů a působení odborových organizací: Monopson(oligopson) je monopol na straně poptávajícího na trhu práce (firem). Tento monopol na straně poptávky po práci nastává v případě, kdy existuje jediná dominantní firma zaměstnávající práceschopné obyvatelstvo v dané oblasti nebo profesi. Monopsonista tak může ovlivnit výši mzdové sazby Působení odborových organizací je monopolní síla na straně nabízejícího tzn. pracovníků. Odborové svazy jsou sdružení pracujících, které usilují o vyšší mzdové sazby, lepší pracovní podmínky apod. pro své členy. Robert Holman - Ekonomie, 4. vydání, str ; Jan Urban - Teorie národního hospodářství, 3.vydání, str

112 H.84. TRH PRÁCE (POPTÁVKA, NABÍDKA A ROVNOVÁHA) H H.84. Trh práce (poptávka, nabídka a rovnováha) Poptávka po práci a nabídka práce Trh práce patří spolu s trhem kapitálu k hlavním trhům výrobních faktorů, střetává se zde nabídka a poptávka práce. Nabídku vytvářejí domácnosti (jejich členové) a poptávku firmy. Zákony nabídky a poptávky určují cenu práce, tj. mzdu. Cenu práce ale ovlivňují i faktory zohledňující dvojí roli mezd: cenu práce a důchod jednotlivců, kteří práci pronajímají. Individuální poptávka po práci a její vlastnosti Udává závislost firmou poptávaného množství práce na její ceně. Poptávka po práci je poptávkou odvozenou, nebot ji firmy využívají k produkci zboží a služeb. Firma ve svém rozhodnutí o najmutí pracovní síly musí brát na zřetel klesající mezní produkt - s růstem počtu pracovníků bude mezní produkt (tj. přírůstek produkce plynoucí z nájmu dodatečné jednotky práce) postupně klesat. Je-li firma příjemcem ceny, bude zvyšovat počet svých pracovníků tak dlouho, dokud jí budou další najatí pracovníci zvyšovat zisk, k čemuž bude docházet tak dlouho, dokud bude hodnota mezního produktu práce vyšší než jeho cena. Poptávka jednotlivé firmy po práci - křivka udávající, jaké množství práce firma najme v závislosti na její ceně, bude odpovídat křivce udávající závislost hodnoty mezního produktu práce na jeho množství a bude tedy mít klesající charakter. Individuální nabídka práce a její vlastnosti Představuje vztah mezi nabízeným množstvím práce ze strany domácností a jednotlivců a její cenou. V rozhodování pracovníků o nabízeném množství práce hraje hlavní roli rozhodování vyrovnávající mezní užitek mzdy a volného času. Vyšší množství nabízené práce přináší větší množství statků, ale menší objem volného času, a naopak. Růst počtu spotřebních statků ale snižuje jejich mezní užitek. Dosáhne-li jednotlivcův mezní užitek spotřebních výdajů výše jeho mezního užitku volného času, vede další výměna volného času za spotřební statky k poklesu jeho celkového užitku. Individuální nabídka práce proto vychází z poptávky jednotlivce po volném čase a mzda je jeho cenou. Poptávku po volném čase ovlivňují dva efekty: substituční a důchodový. Ty v případě této poptávky působí proti sobě. Substituční efekt znamená, že s růstem mzdy nabízené množství práce roste: zvýšení mzdy zdražující volný čas vyvolá omezení jeho nákupu. Důchodový efekt znamená, že s rostoucími mzdami nabízejí pracovníci méně práce, protože s větší mzdou se zvyšuje pracovníkova poptávka po statcích, včetně volného času. při vyšších mzdách si osoby mohou dovolit větší množství volného času, i když každá hodina volného času je stojí na ušlých mzdách více Který z efektů převládá, závisí na výši mzdy. Rovnováha na trhu práce Tržní poptávka po práci - shrnuje poptávku jednotlivých firem po práci v určitém odvětví či v celém národním hospodářství a udává závislost mezi množstvím práce poptávaným na trhu všemi firmami a její cenou. Tržní nabídka práce - shrnuje nabídku všech osob a udává vztah mezi celkovým objemem práce, který jednotlivci na trhu nabízejí, a její cenou. Trh - má tendenci směřovat k rovnováze. Mzda, která je stanovena při rovnovážném stavu, je mzdou rovnovážnou. Dočasná nerovnováha na trhu je vyrovnávána změnami mezd. Rovnovážná mzda odpovídá hodnotě mezního produktu práce, kteroužto hodnotu lze chápat také jako hodnotu míry produktivity práce. Produktivnější pracovníci jsou tak na trhu práce hodnoceni vyšší mzdou. Změny rovnováhy na trhu práce - k nastolení nového rovnovážného stavu na trhu práce může docházet jak pod vlivem změn na straně poptávky po práci, tak pod vlivem změn na straně nabídky práce. Změna poptávky souvisí se změnou hodnoty mezního produktu práce, např. při zvýšení ceny zboží (s vyšší cenou firemní produkce roste hodnota dodatečné produkce vyrobené dalším pracovníkem), nebo v důsledku rostoucího vybaven firem fixním kapitálem apod. Vzroste- li poptávka po práci, vzroste zaměstnanost i mzda, pokles poptávky působí opačně. K posunu křivky nabídky práce může docházet např. pod vlivem přistěhovalectví nebo emigrace. Podobný dopad mají i podpory v nezaměstnanosti (déle vyplácená podpora snižuje nabídku práce). Pokles tržní nabídky práce vede k poklesu zaměstnanosti a růstu mezd, zvýšení nabídky působí opačně

113 H.86. TRŽNÍ A NETRŽNÍ FAKTORY DETERMINACE MEZD, MZDOVÁ STRNULOST, JEJ PŘÍČINY A DŮSLEDKY H Nominální a reálný růst mezd - nabízené i poptávané množství práce se změní jen tehdy, dojde-li ke změně mezd mající reálný charakter (k reálné změně dochází jen tehdy, změní- li se objem zboží a služeb, které si lidé mohou za svou mzdu koupit). Pokud mzdy rostou stejně rychle jako ceny, jde jen o nominální růst mezd. Reálnou změnu mezd za určité období charakterizuje index reálných mezd, který očišt uje mzdový vývoj od vývoje cenové hladiny a je dán podílem indexu nominálních mezd a indexu cen spotřebitelských statků (míry inflace). Grafy Nabídka práce 270 W = mzdové sazby, L = množství nabízené práce vzrostou-li mzdy nad bod C, dochází postupně ke snižování nabízené práce, protože důchodový efekt převáží nad substitučním Poptávka po práci Příjem z mezního produktu práce (MRPL, marginal revenue from product) je násobkem mezního fyzického produktu práce (MPPL, marginal physical product) a ceny produktu (P). Křivka poptávky po práci je odvozena z křivky příjmu z mezního produktu. Poptávka po práci je - jako všechny poptávky po výrobních faktorech - odvozena z poptávky po finálních statcích, které byly vyrobeny pomocí práce. Trh práce Při vychýlení mzdy z rovnovážné úrovně vzniká na trhu bud nedostatek (je-li tržní mzda nižší než rovnovážná) nebo přebytek nabídky práce (je-li tržní mzda vyšší než rovnovážná). Teorie národního hospodářství, Jan Urban, kap. Trh práce, mzdy a zaměstnanost H.86. Tržní a netržní faktory determinace mezd, mzdová strnulost, jej příčiny a důsledky síly nabídky a poptávky působí v případě ceny práce podobně jako u ostatních výrobních faktorů: je-li poptávka po práci ve srovnání s její nabídkou vysoká, jsou mzdy osob vyšší, než v případě poptávky nízké; je-li nabídka pracovníků ve srovnání s poptávkou vysoká, jsou mzdy těchto pracovníků zpravidla nižší Specifické faktory determinace mezd Tržní faktory determinace mezd faktory ovlivňující nabídku, resp. poptávku po jednotlivých druzích práce související s její povahou jejich důsledkem jsou různé úrovně rovnovážné mzdy u různých druhů práce Kompenzující rozdíl rozdíl v úrovni mezd plynoucí z různé nabídky práce, resp. charakteristik různých profesí (např. náročnost, bezpečnost, zajímavost apod.) ovlivňuje nabídku práce má-li práce nějakou nepeněžní výhodu, bude ji ochotno vykonávat více lidí i za menší mzdu, než je tomu u práce např. nebezpečné 2. Lidský kapitál vzdělaná pracovní síla má vyšší produktivitu zaměstnavatelé jsou ochotni za ni zaplatit více (mezní produkt vzdělaných pracovníků je vyšší) investice do kvalifikace lidského kapitálu zvyšuje produktivitu práce podobně jako investice do fyzického kapitálu pro pracovníky je vyšší mzda motivací a kompenzací pro vynaložení nákladů na zvýšení kvalifikace (např. ušlé příjmy z doby studia) 3. Efektivní mzdy 103

114 H.86. TRŽNÍ A NETRŽNÍ FAKTORY DETERMINACE MEZD, MZDOVÁ STRNULOST, JEJ PŘÍČINY A DŮSLEDKY H koncepce, podle níž zvýšením mezd (nad rovnovážnou mzdu)pracovníků může firma dosáhnout vyšší produktivity 4. Diskriminace nedochází tolik k fluktuaci pracovníků zvláště u kvalifikovaných znamená vyšší náklady povzbuzení pracovníků k vyšším výkonům jsou více motivování si práci udžet a plnit pracovní povinnosti firma si může vybrat z více uchazečů o pracovní místo nabídka práce je vyšší než poptávka = získání pracovního místa je omezeno na základě rasy, pohlaví, věku,... vede k omezení nabídky práce a tím k růstu mezd pro nediskriminované skupiny poptávka po diskriminovaných skupinách klesá a s tím klesají i jejich mzdy Netržní faktory determinace mezd 1. Omezená mobilita pracovní síly 272 lidé mají tendenci nestěhovat se, i když by to pro ně bylo ekonomicky výhodné pokud by fungovaly zákony nabídky práce a poptávce po ní, lidé by se stěhovali do místa s vyšší mzdou ta by tam poklesla a naopak by vzrostla mzda v místech, odkud odešli = zákon jedné ceny omezená mobilita pracovní síly může být způsobena i nedostatečnou informovaností o pracovních příležitostech jinde práce se touto vlastností výrazně odlišuje od vysoce mobilního kapitálu 2. Legislativa zejména stanovení minimální mzdy a mzdových tarifů zákonem dalé různé pracovně právní předpisy - např. délka pracovní doby, odměňování za přesčasy Působení odborů kolektivní vyjednávání = jednání mezi odbory a managementem firmy odbory tak ovlivňují mzdy i další vztahy mezi zaměstnanci a zaměstnavateli vede k vyloučení konkurence při stanovení mezd - na straně nabídky práce i poptávky po práci - v extrémním případě může vzniknout monopol nebo monopson Mzdová strnulost na změny nabídky nebo poptávky reagují příliš pomalu nebo omezeně udržuje mzdy na trhu vyšší, než by odpovídalo rovnovážné úrovni tím vzniká převaha nabídky nad poptávkou = nezaměstnanost vzniká, pokud jsou mzdy příliš ovlivňovány netržními faktory nebo interními firemními tarify 273 minimální mzda - důvodem nezaměstnanosti jen u nejméně kvalifikovaných pracovníků mzda ostatních je nad minimální mzdou častějším důvodem je působení odborů - kolektivní vyjednávání, mohou přinutit zaměstnavatele k vyplácení vyšších mezd, dále používají nástroje jako snižování nabídky práce (např. zkrácením pracovní doby) nebo zvyšení poptávky po práci (např. požadují dovozní omezení na některé produkty více se bude vyrábět doma) interní mzdové tarify sazby mezd pro různé kategorie zaměstnanců zejména u větších firem jednodušší správa mezd, rozhodování o mzdových nákladech i větší pocit spravedlnosti zaměstnanců Teorie národního hospodářství, Jan Urban, 3. doplněné a rozšířené vydání, str

115 H.59. NEZAMĚSTNANOST, PŘÍČINY, DRUHY A MĚŘENÍ, VZTAH NEZAMĚSTNANOSTI A INFLACE H H.59. Nezaměstnanost, příčiny, druhy a měření, vztah nezaměstnanosti a inflace Trh práce je jako jakýkoli jiný trh a působí na něm stejné ekonomické zákony. Přesto je ale jiný tím, že se na něm vyskytuje nezaměstnanost Měříme ji ukazatelem míry nezaměstnanosti u=u/(e+u), kde u je míra nezaměstnanosti, U je počet nezaměstnaných a E je počet zaměstnaných Nezaměstnaným nazveme toho, kdo nemá práci a aktivně ji hledá. Hledání zaměstnání je nezbytným znakem Při výpočtech nezaměstnanosti se započítávají lidé reg. na Úřadu práce, zjistíme tím tedy registrovanou nezaměstnanost Někteří se ale na ÚP nehlásí, např. protože jsou nezaměstnaní krátkodobě, nebo naopak dlouhodobě, proto už ztratili nárok na podporu a i víru v to, že jim ÚP pomůže v hledání práce Skutečná nezaměstnanost je tedy o něco vyšší než ta registrovaná Ekonomicky aktivní a ekonomicky neaktivní obyvatelstvo Ekonomicky aktivní Zaměstnaní mají placené zaměstnání, nebo zaměstnávají sami sebe Nezaměstnaní nemají placené zaměstnání nebo sebezaměstnání, ale práci aktivně hledají ochotní a schopní pracovat Ekonomicky neaktivní nehledají zaměstnání neochotní nebo neschopní pracovat studenti, penzisté, invalidé... Plná zaměstnanost neznamená, že by byla nezaměstnanost úplně odstraněna, ale je to stav, kdy je nezaměstnanost způsobena pouze frikční a strukturální nezaměstnaností, ne cyklickou Přirozená míra nezaměstnanosti - nejnižší dlouhodobě udržitelná míra nezaměstnanosti odpovídající potenciálnímu produktu (tvořena frikční a strukturální nezaměstnaností) Ekonomický dopad nezaměstnanosti vysoká nezaměstnanost plýtvání zdroji ekonomika nevytváří tolik, kolik je schopna Vládní politika na podporu zaměstnanosti Pasivní zmírnění následků nezaměstnanosti vyplácením podpory v nezaměstnanosti (ale pokud je tato podpora vysoká, snižuje se motivace nezaměstnaných k hledání práce) Aktivní snaha udržet vysokou zaměstnanost zlepšování informací o volných pracovních místech, financování rekvalifikace, vytváření nových pracovních míst atd. Phillipsova křivka vztah mezi nezaměstnaností a inflací; krátkodobá předpoklad, že se nemění očekávaná míra inflace Dlouhodobá Phillipsova křivka ustálí se na bodě přirozené míry nezaměstnanosti snaha snížit nezaměstnanost pod její přirozenou míru růst inflace; snížení míry inflace zvýšení nezaměstnanosti nad přirozenou míru Dělení nezaměstnanosti Podle příčiny vzniku 274 Frikční nezaměstnanost Nezaměstnanost lidí, kteří opustili staré místo a nové teprve hledají Strukturální nezaměstnanost Vzniká v důsledku strukturálních změn v ekonomice, kdy se některá odvětví zmenšují a jiná naopak expandují Toto způsobuje, že klesá poptávka po některých profesích, zároveň však roste poptávka po jiných Obvykle trvá déle než frikční nezaměstnanost Představuje větší zásah do života, lidé mění profese, prochází rekvalifikačními kurzy apod. Je to přirozená nezaměstnanost, trh se přirozeně vyvíjí, pokud by tomu tak nebylo, trh by se vyřadil ze světové soutěže a zaostával by Cyklická nezaměstnanost Nastává, když je ekonomika v poklesu (recesi) a nastává pokles zaměstnanosti prakticky ve všech odvětvích 105

116 H.72. ROZDĚLENÍ DŮCHODŮ, NEROVNOSTI V DŮCHODECH, PŘEROZDĚLOVACÍ PROCESY A JEJÍCH NÁSTROJE H Není téměř možné se rekvalifikovat na jinou profesi a najít práci, protože nezaměstnanost panuje ve všech odvětvích Okunův zákon - když domácí produkt roste rychleji, míra nezaměstnanosti klesá, a když naopak DP roste pomaleji nebo klesá, míra nezaměstnanosti se zvyšuje Svědčí o tom, že část nezaměstnanosti má skutečně cyklickou povahu Sezónní nezaměstnanost Souvisí se změnami ročního období, kdy se některé práce nedají vykonávat Týká se stavebnictví, zemědělství... Podle času Krátkodobá nezaměstnanost Nepůsobí vážnější problémy Dlouhodobá nezaměstnanost Nejenom ekonomické dopady, ale i existenční potíže, ztráta sebeúcty a kvalifikace Příčiny Dlouhodobá hospodářská recese Dlouhodobé mzdové strnulosti (mzdová strnulost viz Kolektivní mzdové dohody Podpory v nezaměstnanosti Časem mění postoj k práci, stává se novým životním stylem a tím i dobrovolnou nezaměstnaností. Podle dobrovolnosti Dobrovolná nezaměstnanost Nezaměstnaný hledá práci, ovšem požaduje vyšší mzdu, než je mu trhem nabízena, proto nemůže práci najít Mezi alternativní příležitosti patří podpora v nezaměstnanosti. Jsou-li nízké a doba poskytování krátká, jsou lidé motivování k tomu, najít si rychle nové zaměstnání Nedobrovolná nezaměstnanost Nezaměstnaný hledá práci, akceptuje takovou mzdu, kterou trh nabízí, přesto práci nemůže najít Příčinou jsou překážky bránící poklesu mezd. Jednou z nich bývají odbory, které se zasazují o zvýšení mezd a neuvědomují si, že tím trhu škodí daleko více. Příčinou je i uzákoněná minimální mzda (hlavně čerství absolventi nebo dělníci ochotni pracovat i za míň, ale nesmí) Postihuje i lidi, kteří nemají dobré alternativní příležitosti, protože je pro ně rekvalifikace nebo nalezení jiného zdroje obživy velmi obtížné Špatně se odlišují, nebot i dobrovolně zaměstnaní jsou často registrováni na ÚP. Registrovaná míra nezaměstnanosti tedy zčásti obsahuje i nezaměstnanost dobrovolnou Robert Holman - Ekonomie, 4. vydání, str ; Jan Urban - Teorie národního hospodářství, 2.vydání, kap. 7 a 10 H.72. Rozdělení důchodů, nerovnosti v důchodech, přerozdělovací procesy a jejích nástroje Rozdělení mezd a příjmů Mzda vznikající na pracovním trhu závisí na poptávce po práci a její nabídce, které jsou v případě jednotlivých profesí a pracovníků ovlivněny kompenzujícími rozdíly, množstvím kapitálu, diskriminací i dalšími, netržními faktory. Výsledné rozdělení mezd, ke kterému trží síly i další faktory vedou, může být více nebo méně nerovné. Mzdy tvoří ve vyspělých ekonomikách rozhodující část (3/4) národního důchodu, tj. celkových příjmů, které v ekonomice za rok vzniknou. Způsob, kterým jsou rozdělovány mzdy mezi jednotlivé členy a skupiny společnosti(a faktory, které toto determinují), proto v podstatné míře ovlivňuje i rozdělení celkových příjmů ve společnosti, tj. míru příjmové rovnosti či nerovnosti. K dalším faktorům, které celkové rozdělení příjmů ve společnosti určují, patří rozdělení dalších druhů příjmů, resp. Důchodů, tj, kapitálových příjmů (příjmů z vlastnictví kapitálu), rent či zisků. Toto, tzv. primární rozdělení důchodů, které získávají vlastníci jednotlivých výrobních faktorů je přerozdělováno (redistribuováno) státem, a to na základě jeho daňové a sociální politiky

117 H.72. ROZDĚLENÍ DŮCHODŮ, NEROVNOSTI V DŮCHODECH, PŘEROZDĚLOVACÍ PROCESY A JEJÍCH NÁSTROJE H Sledování mzdové (příjmové) nerovnosti Ke sledování slouží řada způsobů. Nejčastěji tabulky nebo grafy obsahující počty či podíly osob nacházejících se v hlavních příjmových pásmech.. Grafické znázornění rozdělení příjmů ve společnosti zachycuje závislost mezi výši příjmů a podílem osob, který daný příjem pobírají. Z grafů můžeme vyčíst, že rozdělení není rovnoměrné, nýbrž se sklání směrem doprava. To odráží skutečnost, že nižší mzdy pobírá větší, zatímco vyšší mzdy pobírá menší podíl osob. Lidí s vysokými příjmy je málo, ale ovlivňují přitom průměr mezd ve společnosti. Z toho vyplývá, že osoba se středním příjem (příjem, pro který platí, že počet osob s vyšším i menším příjmem je stejný; bývá označován i jako medián), bude mít zpravidla nižší příjem než je aritmetický průměr příjmů. Vyšší rozdíl mezi průměrnou a střední mzdou je důsledkem vyšší diferenciace. Nebo graf uč. TNH, str. 314 Další jednoduchý způsob zachycení příjmové nerovnosti vychází z rozdělení osob či domácností do zpravidla čtyř, pěti nebo deseti stejně početných skupin. (tzv. kvartilů, kvantilů, decilů). Ty jsou vytvořeny tak, že např. u kvartilů, první skupina zahrnuje čtvrtinu domácností s nejnižšími příjmy, další skupina čtvrtinu s vyššími příjmy atd. Výrazem nerovnosti v rozdělení příjmů jsou vyšší rozdíly mezi podíly na celkovém důchodu, které na jednotlivé skupiny připadají. V zemích s výraznou mírou mzdového, resp.příjmové nerovnosti připadá například na,,horní pětiny domácnostítéměř 1/2 celk.důchodu, zatímco podíl,,dolní pětiny domácností je cca 10krát nižší-představuje zhruba 5%. Lorenzova křivka Je dalším nástrojem pro zachycení ne/rovnosti příjmů. Navazuje na výše zmíněné rozdělení domácností do stejně početných skupin. Modrá přímka znázorňuje zcela rovnoměrnou distribuci příjmů, tj. 10% domácností získává 10% příjmů, 20% domácností získává 20% příjmů atd. Zakřivená čára (Lorenzova křivka) ukazuje typické rozložení příjmu, které se od rovnoměrného zpravidla značně liší. Oblast, kterou vidíme mezi přímkou (příjmová rovnost) a křivkou (příjmová nerovnost) představuje rozsah nerovnosti příjmové distribuce. Čím menší je tato oblast, tím menší je nerovnost. Různé Lorenzovy křivky odpovídající různým zemím v různých časových obdobích skýtají možnost srovnání nerovnosti distribuce příjmů. Odtud vychází tzv. Giniho koeficient udávající míru příjmové nerovnosti od 0-1. Jeho hodnota je dána podílem mezi plochou mezi Lorenzovou křivkou a linií rovnoměrného rozdělení a celkovou plochou pod touto linií. Další charakteristikou příjmového rozdělení může být podíl domácností nacházejících se pod oficiálně stanovenou výší životního(existenčního) minima (hranice chudoby). Tato hranice bývá pravidelně upravována tak, aby odrážela vývoj cen, resp.životních nákladů Přerozdělování příjmů a jeho nástroje Pozměnit rozložení příjmů ve společnosti patří mezi hlavní cíle vládní politiky. Role, kterou by měly vlády při přerozdělování příjmů sehrávat(př.jak rozsáhlá by měla být,,záchranná sociální sít..)patří k nejčastějším tématům národohospodářských diskuzí. Rozdělení příjmů mezi jednotlivce a domácnosti není neměnné. Závisí i na fázi života, kterou procházejí, a na ekonomické mobilitě obyvatelstva, tj.pohybu osob mezi jednotlivými příjmovými kategoriemi v průběhu jejic ekonomického života. Se stárnutím se zvyšují zkušenosti, a proto stoupá mzda až do 50 roku, pak zase klesá až do důchodu. Nástroje přerozdělení příjmů K základním opatřením, jejichž prostřednictvím vlády přerozdělují příjmy, patří výběr daní, politika sociálního zabezpečení a zákonodárství stanovující minimální mzdy. Daňová soustava zvýšení důchodové rovnosti mezi jednotlivými příjmovými skupinami hraje ve všech vyspělých zemích důležitou roli: jedním z hlavních cílů je shromáždit příjmy od domácností s vyššími příjmy a poskytnout je ve formě tzv. transferů, domácnostem s nižšími příjmy. To je docíleno prostřednictvím progresivní daně z příjmu, kdy domácnosti s vysokými důchody platí vyšší daně. Systém sociálního zabezpečení skrze něj dochází k transferům. Zahrnuje programy zvyšující životní úroveň vybraných domácností. Dopad těchto opatření není vždy jednoznačný snížení motivace k práci, zvýšení motivace stát se sociálně potřebným, a tak získat na dávku nárok. Tím mohou sociální problémy místo zlepšení dokonce zhoršit

118 H.72. ROZDĚLENÍ DŮCHODŮ, NEROVNOSTI V DŮCHODECH, PŘEROZDĚLOVACÍ PROCESY A JEJÍCH NÁSTROJE H Zákonná minimální mzda ze strany vlády považována za ideální opatření ke snížení důchodové nerovnosti - vlády nic nestojí, cenu tohoto opatření platí zaměstnavatelé. Záporná daň z příjmu - lze jí nahradit systém sociálního zabezpečení. Podstatou je, aby domácnosti s nízkým příjmem dostávaly od státu subvence. Výhodou je její jednoduchost, výpočet daně z příjmu probíhá pro všechny domácnosti stejně (vyšší příjmy daň kladná, nižší příjmy daň záporná). Domácnosti s nízkými příjmy tak mají možnost získat finanční pomoc od státu, aniž by museli prokazovat svou potřebnost, podporu získají na základě malého příjmu. Na rozdíl od systému sociálního zabezpečení nemusí domácnosti prokazovat nárok na sociální dávku na základě určité soicální skutečnosti. Problém motivace k získání vyššího příjmu, resp.odrazování od párce, který je systému soc.zabezpečení přítěží, to však neřeší. Určitou variantou negativní daně jsou daňové dobropisy. Daňový dobropis = daň.nástroj umožňující rodinám s nízkými příjmy získat náhradu za zaplacenou daň z příjmu, a to ve výši, která převyšuje skutečně zaplacenou daň. Daňový dobropis se vztahuje jen k pracovním příjmům, a tak nevede k demotivaci. Na druhé straně však neposkytuje sociální dávky v nezaměstnanosti, nemoci či jiné pracovní neschopnosti. Urban, Jan: Teorie národního hospodářství,2011, str

119 I Peníze a měnová politika I.63. Peníze, jejich funkce a formy, úloha zlata v dějinách Peníze usnadňují provádění obchodních transakcí, vyjadřují ceny, uchování hodnot hlavní ekonomická funkce: sloužit jako platební prostředek (nástroj směny) soubor statků, které slouží jako všeobecně přijímaný prostředek platby za zboží či služby nebo uhrazení dluhů peníze = soubor aktiv, které ekonomické subjekty využívají k nákupu statků (je to tedy vše, co může sloužit jako nástroj směny) viz také I.94 Funkce peněz prostředek směny v roli peněz jako prostředku směny může vystupovat cokoli, co je všeobecně přijímáno jako platba za zboží a služby naturální ekonomika = statek za statek - podstatou je výměnný (kompenzační) obchod = barter X peněžní ekonomika = statek za peníze funkce měřítka cen (účetní jednotka, měřítko ceny) peníze umožňují vyjadřovat, měřit a zaznamenávat cenu (= ekonomickou hodnotu statků), stávají se tak účetní jednotkou k vyjadřování cen a vyčíslování vzájemných pohledávek peníze jako zúčtovací jednotka používaná k vyjadřování směnné hodnoty statků i vyčíslování vzájemných pohledávek aby peníze plnily úlohu prostředku peněz a měřítka cen, musí být dělitelné do menších jednotek, tyto jednotky musí být vzájemně zaměnitelné, obtížně napodobitelné a snadno ověřitelné (vroubkování na okraji mincí) uchování hodnoty souvisí se schopností peněz přenést současnou hodnotu do budoucnosti tj. fungovat jako prostředek k uskutečnění koupě zboží či služby i kdykoliv v budoucnu (k tomu slouží i cenné papíry, umělecká díla, nemovitosti) aby byla tato funkce naplněna, musí hodnota peněz v čase zůstat stejná, ve skutečnosti se však pohybuje a to v závislosti na pohybu cenové hladiny (cenová hladina roste hodnota peněz klesá a naopak) hodnota peněz se mění v důsledku pohybu cen v ekonomice peníze jsou tedy nedokonalým uchovatelem hodnot (pokud roste schopnost uchovat hodnotu, klesá likvidita) pokud se hodnota peněz rychle mění, narušuje se i funkce peněz jako směnného prostředku (lidé peníze bud hromadí a čekají, až jejich hodnota vzroste nebo se je snaží utratit z obavy, že ztratí na hodnotě) peníze často nejsou dokonalým uchovatelem hodnoty, můžeme však využít i jiných aktiv (př. cenné papíry, nemovitosti, umělecká díla atd.), ale peníze jsou nejlikvidnějším aktivem tzn. že je lze ve srovnání s jinými aktivy použít jako prostředku směny jednodušeji, s nižšími transakčními náklady tato funkce byla naplňovaná hlavně dříve, kdy peníze měly hodnotu daného kovu, hlavně v období zlatého standardu

120 I.94. VYMEZENÍ PENĚZ, PENĚŽNÍ ZÁSOBA A PENĚŽNÍ AGREGÁTY I Formy peněz hotové peníze (= oběživo) bankovky a mince bezhotovostní peníze peněžní vklady (zůstatky na běžných účtech), cestovní šeky aktiva, které plní úlohu peněz, se mezi sebou odlišují likviditou = mírou snadnosti, s jakou mohou být peníze použity jako prostředek směny - nejlikvidnější jsou hotové peníze (bankovky, mince) formy peněz dohromady tvoří peněžní zásobu Úloha zlata v dějinách zlato (vedle jiných drahých kovů) plnilo v historii funkci peněz důvody: trvalost, snadná dělitelnost, vzácnost (díky ní stabilní hodnota) viz I.41 Urban, J.: Teorie národního hospodářství. Praha: ASPI, a.s., (str ) I.94. Vymezení peněz, peněžní zásoba a peněžní agregáty Vymezení peněz ekonomická definice peněz 284 peníze představují soubor statků, které slouží jako všeobecně přijímaný prostředek platby za zboží či služby nebo uhrazení dluhů vymezení peněz vychází z jejich hlavní ekonomické funkce: peníze jako nástroj směny (platební prostředek) předchůdcem peněz jako prostředek směny byly tzv. výměnné či kompenzační obchody (v dnešní terminologii známé jako barter), což bylo poněkud nevýhodné, jelikož bylo nutné nalézt jako partnera směny takovou stranu, která by akceptovala nabízené zboží, výměnou za statek, který sama nabízí ke směně tuto ekonomiku, kde vystupují na obou stranách výměnné transakce zboží nebo služby (naturální hospodářství) charakterizují vysoké transakční náklady směny (nutnost vyhledat osobu, která je ochotna výměnný obchod podstoupit) vznik peněz tedy výrazně zjednodušil směnu zboží (jsou za potřebí mnohem nižší transakční náklady) barter se používal ještě v 70. letech v mezinárodním obchodu (hlavně s východním blokem) Pepsi Cola se dovážela do Ruska, výměnou za to Vodka do USA, nebo německé ocelárny za ruskou ropu dnes pouze v rámci šedé ekonomiky další funkce peněz - I.63 Peníze plnohodnotné a papírové viz I.41 Peněžní zásoba a peněžní agregáty celkové množství peněz, které v ekonomice obíhá označujeme jako zásobu peněz (peněžní nabídku) toto množství se trvale mění peněžní zásoba je tvořena různými formami peněz, které se vzájemně liší svou likviditou (snadností, se kterou mohou být použity jako prostředek směny) peněžní agregáty = ukazatelé sloužící k vyjádření objemu peněžní zásoby druhy peněžních agregátů: M1 (z anglického money) 110

121 I.41. KOMODITNÍ PENÍZE, ZLATÝ STANDARD, PENÍZE S NUCENÝM OBĚHEM I M2 M3 M0 sem patří komponenty vysoce likvidní, okamžitě použitelné zásoby, transakční či úzce definované peníze, např.: hotové peníze (oběživo), peníze nacházející se na běžných vkladech u komerčních bank, peníze ve formě cestovních šeků, případně další prostředky umožňující okamžité čerpání do této kategorie patří M1 + další méně likvidní formy peněz, jejichž přeměna je vázana na určitý časový termín nebo spojena s určitými náklady patří sem peněžní prostředky uložené na termínovaných či spořících účtech M1+M2+ještě méně likvidní formy peněz, například prostředky uložené do vzájemných fondů peněžního trhu či rozsáhlejš termínované vklady nejužší vymezení peněz peněžní či měnová báze vymezení, které zahrnuje pouze hotové peníze v oběhu, peníze, které mají komerční banky ve svých pokladnách a peníze, které mají tyto banky uloženy v podobě tzv. povinných minimálnch rezerv či dobrovolných rezerv u centrální banky v ČR jsou nejužívanější peněžní agregáty M1+ M2 (11% oběživo, 32% prostředky na běžných účtech, 50% prostředky na termínovaných vkladech, zbytek celkové peněžní zásoby připadá na vklady v cizích měnách) k výraznějším změnám v tomto složení peněžní zásoby došlo v červnu 2000 v souvislosti s kauzou IPB v souvislosti s uvalením nucené správy na tuto banku docházelo k masivním výběrům vkladů z bank a objem oběživa vzrostl oproti předchozímu měsíci o 17,2 mld. Kč (10,8%) Teorie národního hospodářství - Jan Urban, 3. vydání, str ; seminář Juroškové z I.41. Komoditní peníze, zlatý standard, peníze s nuceným oběhem Komoditní peníze komoditní peníze = plnohodnotné peníze, mající svou vnitřní hodnotu nezávislou na peněžní (směnné) funkci, kterou hrály jsou to drahé kovy (zlato a stříbro), které v historii plnily funkci peněz s rozvojem bankovnictví začaly být plnohodnotné zlaté a stříbrné mince nahrazovány papírovými penězi (= původně stvrzenky soukromých bank o uložení zlatých mincí v bance), tyto bankovky začaly být postupně používány jako prostředek směny, plnily funkci platebního prostředku místo původních plnohodnotných peněz Zlatý standard papírové peníze byly plně směnitelné za zlato - tento peněžní systém, ve kterém zlato nadále plnilo funkci peněz (i při oběhu papírových peněz), se nazývá zlatý standard předpokladem byla důvěra lidí, že neplnohodnotné (papírové) peníze vymění banka za zlato zlatý standard se uchoval až do 30. let 20. století, kdy byla zrušena směnitelnost britské libry a amerického dolaru za zlato Nucený oběh po zrušení zlatého standardu plní funkci hotových peněz bankovky centrální banky (nesměnitelné za zlato), které mají charakter zákonného platidla zákonné platidlo = bankovky musí být dle zákona přijaty jako platba za pohledávku, v tomto smyslu jsou penězi s nuceným oběhem

122 I.51. NABÍDKA A POPTÁVKA NA TRHU PENĚZ, CENA PENĚZ, VÝNOSOVÁ KŘIVKA I použití peněz s nuceným oběhem je zaručeno státem, od důvěry ve státní moc se odvozuje důvěra v tyto peníze X pokud není důvěra, nahrazují se domácí peníze cizími měnami s vyšší kredibilitou nebo plnohodnotnými komoditními penězi, příp. dalšími plnohodnotnými statky (např. cigaretami) u států s takto využívanou měnou hrozí potřeba vydávat více oběživa, než kolik by odpovídalo domácím potřebám ekonomiky Urban, J.: Teorie národního hospodářství. Praha: ASPI, a.s., str (str vydání) I.51. Nabídka a poptávka na trhu peněz, cena peněz, výnosová křivka Nabídka po penězích Celkové množství peněz v oběhu - také peněžní zásoba. Nabídka na peněžním trhu je vytvářena bankovním systémem tvořeným státní centrální bankou a systémem komerčních bank. (viz Otázka číslo 5) Centrální banka vytváří část peněžní nabídky zvanou měnová báze, kterou tvoří bankovky a mince v oběhu a depozita KB u centrální banky. Zbývající část peněžní nabídky vytvářejí komerční banky, které půjčují ekonomickým subjektům. Poptávka po penězích Poptávkou po penězích ekonomie rozumí sklon ekonomických subjektů držet svá aktiva v peněžní podobě = dávat držbě peněz přednost před jinými, méně likvidními aktivy či druhy majetku např. dluhopisy, akciemi, nemovitostmi atd. Důvodem poptávky po penězích je jejich likvidita. Na peněžním trhu platí, že tržní cena peněz (úroková míra) odpovídá průsečíku křivky poptávky po penězích a peněžní nabídky Faktory ovlivňující poptávku po penězích Peníze nejlikvidnější prostředek směny. Poptávka po penězích = transakční poptávka a ta je motivována potřebou domácností i firem provádět opakovaně určité objemy nákupů zboží a služeb. Množství peněz, které ekonomické subjekty drží (poptávají) pro uskutečňování svých pravidelných nákupů, závisí na cenách zboží a služeb i výši jejich důchodů. Čím ceny, tím peněz jsou ekonomické subjekty nuceny držet k zabezpečení těchto transakcí. Proto vyšší cenová hladina znamená zvýšení množství poptávaných peněz. Potřebu peněz odpovídající transakční poptávce vyjadřuje peněžní agregát M1. Opatrnostní poptávka po penězích je dána potřebou ekonomických subjektů zabezpečit se proti nepředvídatelným budoucím výdajům. Výnosová poptávka po penězích: souvisí se snahou získávat z držení peněz určitý pravidelný disponibilní výnos např. v podobě úroků. Celková poptávka po penězích je dána souhrnem peněžních prostředků, které se všechny ekonomické subjekty rozhodly držet, a to z důvodu bud nákupu zboží, nebo uchování hodnoty a zajištění majetkových výnosů. 292 Poptávka po penězích a úroková míra Peníze udržované v likvidní podobě většinou nepřinášejí žádné nebo minimální výnosy ekonomickým subjektům tak přináší náklady ušlých příležitostí. Pokud by totiž tyto peníze byly převedeny do jiné méně likvidní formy (investice do kapitálu), získal by tak ekonomický subjekt vyšší výnos úrok. Úroková míra: je cenou peněz udává, jaké úrokové výnosy ekonomické subjekty mohou získat, jestliže místo držení peněz v hotovosti vloží peníze do jiných aktiv (např. nákup obligací nebo vklad na terminovaný účet)

123 I.5. BANKOVNÍ SYSTÉM, TVORBA PENĚZ A PENĚŽNÍ MULTIPLIKÁTOR I Vyšší hodnoty úrokové míry zvyšují náklady alternativ spojených s držením peněz a vedou k tomu, že domácnosti a firmy drží méně peněz v jejich likvidní formě = ukládaní i půjčování peněz se stává výnosnějším a poptávané (držené) množství se proto snižuje. Naopak je tomu při nižší úrokové míře poptávané množství peněz roste a motivace k uložení peněz do méně likvidních aktiv klesá. Poptávka (poptávková křivka) po penězích nám udává závislost poptávaného množství peněz na výši úrokové míry. Tato poptávková křivka je klesající. Peněžní trh zde se střetává poptávka po penězích s jejich nabídkou. Předmětem obchodování na tomto trhu jsou půjčky a výpůjčky peněz tj. krátkodobých finančních prostředků, maximálně na 1 rok. Peněžní trh má funkci především poskytování vysoce likvidních finančních prostředků a jeho subjekty jsou finanční instituce. Pozor: finanční trh obchodování s krátkodobě půjčovanými finančními prostředky x kapitálový trh obchodování s dlouhodobě půjčovanými finančními prostředky. Úroková míra cena peněz se přizpůsobuje poptávce po penězích = uvádí nabízené a poptávané množství peněz do rovnováhy. Rovnováha na trhu peněz - vyrovnání poptávky po penězích s nabídkou peněz, která nastává při rovnovážné úrokové míře na trhu. Výnosová křivka Udává vztah mezi úrokovým výnosem a dobou splatnosti na peněžním trhu. Obvyklý tvar této křivky je rostoucí tj. úvěry s delší dobou splatnosti jsou spojeny s vyšší úrokovou mírou a naopak. (důvod vyšší úrokové riziko spojené s delšími půjčkami) URBAN, Jan, Teorie národního hospodářství 3. vyd. Praha s , 368. I.5. Bankovní systém, tvorba peněz a peněžní multiplikátor bankovní systém vytváří nabídku na peněžním trhu sestává se z centrální banky a systému komerčních bank CB reguluje množství peněz v ekonomice: peněžní emisí nástroji peněžní politiky (regulují peněžní nabídku pomocí komerčních bank) operace na volném trhu diskontní sazby (diskontní půjčky) stanovení povinné míry bankovních rezerv regulace množství peněz CB je označována jako měnová nebo monetární politika nabídka peněz v ekonomice přímo ovlivňuje ceny CB prostřednictvím úrokových sazeb reguluje i míru ekonomické aktivity a nezaměstnanost na tvorbě peněz (tj. rozšiřování peněžní nabídky) se podílí celý bankovní systém - 2 kroky 1. výdej nových peněz - CB vydá nové peníze zpravidla nákupem finančních aktiv, především tzv. státních pokladničních poukázek, státních dluhopisů nebo zahraničních měn CB nekupuje finanční aktiva od státu, ale z druhé ruky (od finančích institucí, které si je pořídily, např. při emisi státních pokladničních poukázek) nově vytvořené peníze nemají většinou podobu bankovek a mincí, ale jsou to přípisy peněz na účty, které si KB vedou u CB (KB si tyto peníze mohou vyzvednout hotově) 2. multiplikace - nové peníze jsou multiplikovány komerčními bankami, které fungují na základě systému částečných rezerv formou úvěrů, které tyto banky poskytují svým zákazníkům (firmám, domácnostem i státu) 113

124 I.50. MONETÁRNÍ POLITIKA A JEJÍ NÁSTROJE I Bankovnictví s částečnými rezervami kdyby banky vložené peníze pouze uschovaly, neovlivnilo by to nabídku peněz v ekonomice pokud si banky z vložených peněz část ponechají ve formě svých rezerv (tzn. uloženo u CB) a zbytek půjčí, peněžní nabídka v ekonomice roste zkušenost ukazuje, že banky můžou půjčit téměř veškerá své depozita, protože přítok nových vkladů do banky je zhruba stejný jako odtok výběrů banky si nechávají rezervy (povinná míra bankovních rezerv je stanovena ze zákona), podíl vkladů (které v zájmu bezpečnosti drží v pohotovosti) na celkový depozitech je tzv. rezervní poměr v případě potřeby si mohou banky půjčit od jiných bank na tzv. mezibankovním trhu nebo od CB (lombardní úvěr) tento systém, kdy banky drží jako rezervu pouze část vkladů, se nazývá bankovnictví s částečnými rezervami předcházelo bankovnictví se stoprocentními rezervami bankovky přicházely do oběhu namísto zlatých mincí, které zůstávaly v úschově Peněžní multiplikátor na hodnotě peněžního multiplikátoru závisí objem peněžní zásoby, jeho pomocí ovlivňujeme růst peněžní zásoby udává, jaké množství peněz banka vytvoří z daného množství původních bankovních vkladů výše peněžního (depozitního) multiplikátoru odpovídá převrácené hodnotě rezervního poměru tj. je-li současný rezervní poměr 2 %, při vkladu 1000 Kč dochází k multiplikaci Kč v případě, že by byl multiplikátor přesný, CB by mohla přesně regulovat peněžní zásobu vzhledem k jeho nepřesnosti využívá CB k regulaci peněžní báze především operace na volném trhu Run na banky jednorázový nápor vkladatelů na banky vkladatelé získají podezření, že se banka dostává do problémů, a chtějí si své vklady rychle vybrat nemá to co dělat se solventností banky, tj. zda celková aktiva a pohledávky banky převyšují její závazky, ale pouze s její likviditou banka je pak nucena zavřít své pobočky, dokud nezíská peníze splacením svých půjček, úvěrem nebo pomocí od CB runům je možné se vyhnout pojištěním vkladu nebo státními garancemi na uložené prostředky Další funkce bankovního systému komerční banky přijímají především vklady a poskytují komerční půjčky, vklady u komerčních bank tvoří rozhodující část peněžní zásoby a nástroj jejího zvyšování či snižování úvěry, které komerční banky poskytují podnikům, jim umožňují hradit jejich potřeby a dále expandovat spotřebitelské půjčky umožní domácnostem užívat zboží dříve, než by na ně našetřili komerční banky dále převádějí finanční prostředky mezi jednotlivými účty (bezhotovostní platební styk, měnová konverze, makléřské služby. atd) centrální banka vydává peníze a reguluje nabídku peněz, dále také poskytuje bankovní služby komerčním bankám, slouží jako banka vlády (CB poskytuje komerčním institucím obdobné služby jako KB domácnostem a firmám) jako hlavní banka státu drží běžné účty vládních institucí provádí regulaci a dohled nad finančními trhy (chrání tím stabilitu bankovního systému a kontrole či postihuje jejich nedodržování. Tím docílí zdravé situační situace bank a dalších institucí). URBAN, Jan. TNH, 3. vydání, 2011 str I.50. Monetární politika a její nástroje ovlivňuje množství peněz v oběhu, jejich likviditu a úroveň úrokových sazeb 114

125 I.50. MONETÁRNÍ POLITIKA A JEJÍ NÁSTROJE I za měnovou politiku je odpovědná centrální banka, která rozhoduje o výši peněžní zásoby je součástí hospodářské politiky je základním nástrojem národohospodářského ovlivňování vytvořené produkce, nezaměstnanosti a inflace význam MP je ovlivněn mnoha faktory postavením a úlohou centrální banky strukturou bankovního systému existencí peněžních a kapitálových trhů rozsahem a intenzitou platebních styků se zahraničím Cíle MP zprostředkující cíle 298 ovlivnění peněžní zásoby ovlivnění úrokových měr konečné cíle nízká inflace - nízká míra cenového růstu stálý růst HDP nízká míra nezaměstnanosti stabilita měnového kurzu vyrovnanost obchodní bilance pro MP jsou výchozí množství peněz v oběhu a úroveň ekonomické aktivity expanzivní politika = růst peněžní nabídky klesají úrokové sazby a poskytuje se více úvěrů rostou výdaje, roste HDP a zaměstnanost je-li růst příliš vysoký, nastává inflace, ceny rostou restriktivní politika = redukce peněžní nabídky rostou úrokové sazby a poskytování úvěrů je přísnější klesá poptávka, klesá objem produkce a klesá zaměstnanost sníží se dynamika růstu cen, inflace je nižší Cílování inflace stanovení cílů Českou národní bankou vztahujících se k míře inflace centrální banka veřejně vyhlásí inflační cíl(e) o něž bude usilovat - vytvoří inflační očekávání, které se promítá do chování eko. subjektů tyto cíle slouží k hodnocení měnového vývoje a banka na jejich základě rozhodne o uplatnění nástrojů MP, tj. banka bud uplatní restriktivní nebo expanzivní politiku Nástroje MP jak může centrální banka ovlivnit peněžní nabídku? vychází ze vztahu mezi výší úrokových měr a celkovou nabídkou peněz operace na volném trhu prodeje a nákupy státních cenných papírů od banka a dlaších investorů snadný a účinný nástroj CB nakupuje zvyšuje množství peněz v ekonomice a prování expanzivní měnovou politiku CB prodává snižuje množství peněz v ekonomice a provádí restriktivní politiku změna diskontní sazby diskontní půjčka = půjčka centrální banky komerčním bankám (většinou krátkodobé) diskontní sazba = úrok, který si za půjčku účtuje centrální banka (její zvýšení snižuje množství rezerv v ekonomice a to vede ke snížení peněžní nabídky a naopak) 115

126 I.56. NÁSTROJE EXPANZÍVNÍ FISKÁLNÍ A MONETÁRNÍ POLITIKY, JEJICH VÝZNAM A ÚČINNOST I poskytováním diskontní půjčky působí centrální banka jako tzv. věřitel poslední instance (reguluje množství peněz v ekonomice a pomáhá fin. institucím v nouzi) úprava požadavků na minimální bankovní rezervy centr. banka má ze zákona právo stanovit komerčním bankám povinnou míru jejich rezerv (rezervní poměr, tj. hranice, pod kterou nesmějí bankovní rezervy klesnout) zvýšení rezervního poměru vede ke snížení schopnosti bank půjčovat peníze a to vede k poklesu peněžní nabídky (a naopak) Omezení regulace peněžní zásoby omezení kontroly centrální banky dvěma skutečnostmi, které nedokáže plně ovlivnit ani předvídat rozhodnutí domácností o tom, jaké množství peněz si ponechají v hotovosti a jaké množství uloží do bank rozhodnutí bank o tom, jaké množství peněz si ponechají a jaké množství zapůjčí (banky si mohou vytvářet dobrovolné rezervy nad rámec rezervního poměru = dobrovolné rezervy, v extrému může dojít k úvěrovému ochromení, kdy banky odmítají půjčovat) centrální banka může na toto chování domácností a bank reagovat, a tak peněžní nabídku přizpůsobovat Nezávislost centrální banky centrální banka závislá na vládě přizpůsobuje svou monetární politiku zájmům vlády centrální banka nezávislá na vládě má jako prestižní úkol udržování cenové stability v zemi zákon č. 6/1993 Sb., o České národní bance Funkce bankovního systému bankovní systém = komerční banky a centrální banka komerční banky finanční instituce, které přijímají vklady (depozita) a poskytují komerční půjčky finanční prostředníci zajišt ují bezhotovostní platební styk směňování peněz vydávání platebních a úvěrových karet provádění investičních a makléřských služeb poskytování bankovních záruk a akreditivů uschování cenných předmětů... centrální banka kontroluje nabídku peněz v národním hospodářství poskytuje bankovní služby komerčním bankám (podobné jako komerční banky poskytují ekonomické veřejnosti) slouží jako banka vlády dohlíží nad komerčními bankami mezibankovní platební styk drží běžné účty vládních institucí vydává a stahuje státní obligace a další cenné papíry TNH, Urban Jan, 2. doplněné a rozšířené vydání, 2006, str , 3. vydání str I.56. Nástroje expanzívní fiskální a monetární politiky, jejich význam a účinnost Expanzívní monetární politika

127 I.56. NÁSTROJE EXPANZÍVNÍ FISKÁLNÍ A MONETÁRNÍ POLITIKY, JEJICH VÝZNAM A ÚČINNOST I viz I.50 měnová politika centrální banky (viz I.29) snaží se o zvýšení množství peněz v oběhu (peněžní nabídku) důsledky zvýšení nabídky peněz snížení úrokové sazby zvýšení investic (podniky si půjčují za menší úroky a více peněz investují) zvýšení HDP (rostou investice = roste i HDP) snížení nezaměstnanosti ve finále ale často vede ke zvýšené cenové hladině = zvýšení míry inflace expanzívní politika slouží k povzbuzení ekonomiky a posílení hospodářského růstu Expanzívní nástroje monetární politiky 1. Změna úrokové sazby (diskontní) 305 Diskontní půjčka je půjčka, kterou centrální banka poskytuje komerční bance Diskontní sazba je tedy úroková sazba diskontní půjčky (úvěru) Další typ tzv. lombardní úvěry lombardní sazba (úvěr za cenné papíry jako zástava) Banky si od centrální banky půjčují tehdy, nemají-li dostatek zdrojů pro naplnění svých rezerv poskytnutím diskontní půjčky centrální banka zvyšuje množství peněz v ekonomice, protože umožňuje komerčním bankám poskytnout vyšší úvěry (zároveň také může diskontní půjčka sloužit jako pomoc bance, která se dostala do potíží) Význam pro expanzívní politiku dochází ke snížení diskontní sazby banky jsou motivovány k diskontním půjčkám (za nižší úroky) zvýšení likvidních rezerv bank zvýšení objemu poskytovaných výpůjček komerčních bank (i jejich úvěrové sazby se totiž sníží a tím se zvýší zájem lidí si půjčovat) zvýšení peněžní nabídky (zásoby) v ekonomice pozor!! ukládání peněz či půjčky přes noc - ČNB označuje úrokové sazby používané pro půjčky komerčním bankám jako lombardní ( = marginální zápůjční, ty jsou nejvyšší ze sazeb), pro úročení depozit komerčních bank se používá termín diskontní sazba (depozitní facilita, jsou nejnižší) 2. Operace na volném trhu spočívají v obchodech s cennými papíry mezi centrální bankou a bankami význam pro expanzívní politiku - dochází ke koupi cenných papírů centrální bankou od bank a dalších investorů zvýšení likvidních rezerv banky (či získání oběživa pokud se jedná o jiného investora) zvýšení objemu poskytovaných úvěrů bankami zvýšení peněžní nabídky (zásoby) v ekonomice nejběžnější a nejúčinnější nástroj monetární politiky 3. Změny povinných minimálních rezerv Centrální banka ze zákona stanovuje komerčním bankám povinnou míru jejich rezerv, tzn. kolik % ze svých vkladů (od podniků, lidí) musí mít komerční banky uloženy jako rezervu na zvláštním neúročeném účtu u centrální banky Je to minimální hranice, pod kterou bankovní rezervy nesmí klesnout Význam pro expanzívní politiku dochází ke snížení povinných minimálních rezerv zvýší se množství peněz, které mají banky k dispozici a mohou je pustit do oběhu zvýšení objemu poskytovaných úvěrů (mohou půjčovat větší podíl svých depozit za nižší úrokové sazby) zvýšení peněžní nabídky (zásoby) v ekonomice velmi razantní zásah do bankovního systému! Pozor, dnes už prakticky nemá význam, protože země EU mají ze zákona fixní PMR ve výši 2% - centrální banka ji už tedy nemůže regulovat Expanzivní fiskální politika viz K.28 fiskální politika = vládní/rozpočtová politika, která stimuluje agregátní poptávku (otázka č.2) pomocí různých nástrojů (nejčastěji daně a vládní výdaje) expanzivní fiskální politika se projevuje podpořením, zvýšením agregátní poptávky

128 I.57. NÁSTROJE RESTRIKTIVNÍ MĚNOVÉ A ROZPOČTOVÉ POLITIKY, JEJICH VÝZNAM A ÚČINNOST I pokud dojde ke snížení agregátní poptávky, projeví se to celkovým poklesem produkce a snížením cenové hladiny nižší firemní tržby, zvýšení nezaměstnanosti Nástroje expanzívní fiskální politiky Zvýšení vládních výdajů nebo snížení daní dojde k napumpování peněz do ekonomiky (zvýšení příjmů domácností i firem, ti pak více utrácejí = zvýšení agregátní poptávky) působí tzv. multiplikační efekt posun agregátní poptávky vyvolaný zvýšením vládních výdajů je ve skutečnosti větší, než odpovídá tomuto zvětšení. Na každou jednotku zvýšených výdajů vlády připadá zvýšení agregátní poptávky odpovídající nejen tomuto zvýšením ale i dodatečnému zvýšení související s následným růstem důchodů a spotřebitelských výdajů. efekt vytěsňování - růst produktu v důsledku fiskální expanze je doprovázen protichůdným pohybem. Zvýšení vládních výdajů totiž povede ke zvýšení úrokové míry a to naopak snižuje poptávku (po investicích, nákupy nemovitostí domácností atd). Tento efekt tedy ruší částečně vliv zvýšených vládních výdajů na agregátní poptávku. aby se tedy zvýšila účinnost expanzivní fiskální politiky, měla by být posílena expanzivní monetární politikou, která zvýšením peněžní nabídky snižuje dopad efektu vytěsňování (koordinace v otázce 10) krátkodobý efekt: stát bud sníží daně, nebo zvýší své nákupy což vede k růstu hrubého národního produktu, růstu zaměstnanosti, ale často také k růstu cenové hladiny dlouhodobý efekt: vede zpravidla ke zvyšování cen a tedy k inflaci, to znamená, že se nemění úroveň produktu a zaměstnanosti, ale zvyšuje se úroveň cen. Urban, J.. Teorie národního hospodářství. III. vyd. str , ; Přednášky a seminář Jurošková I.57. Nástroje restriktivní měnové a rozpočtové politiky, jejich význam a účinnost Restriktivní monetární politika viz I.50 měnová politika centrální banky (viz I.29) snaží se o snížení množství peněz v oběhu nebo ve zvýšení úrokových sazeb a tím omezit míru inflace snižuje investice (podniky omezují investice, protože nemají dost peněz z bank úroky jsou vyšší), snižuje HDP, zvyšuje nezaměstnanost společně s fiskální (rozpočtovou) politikou vlády představuje jeden ze dvou základních finančních nástrojů ovlivňování vytvořené produkce, nezaměstnanosti a inflace Restriktivní nástroje monetární politiky 1. Změna diskontní sazby Diskontní půjčka je půjčka, kterou centrální banka poskytuje komerční bance Diskontní sazba je tedy úroková sazba diskontní půjčky (úvěru) Další typ tzv. lombardní úvěry lombardní sazba (úvěr za cenné papíry jako zástava) Význam pro restriktivní politiku dochází ke zvýšení diskontní sazby pokles poptávky obchodních bank po úvěrech snížení nabídky a množství peněz v oběhu pozor!! ukládání peněz či půjčky přes noc - ČNB označuje úrokové sazby používané pro půjčky komerčním bankám jako lombardní ( = marginální zápůjční, ty jsou nejvyšší ze sazeb), pro úročení depozit komerčních bank se používá termín diskontní sazba (depozitní facilita) 2. Operace na volném trhu spočívají v obchodech s cennými papíry mezi centrální bankou a bankami význam pro restriktivní politiku - dochází k prodeji cenných papírů centrální bankou odčerpání části peněz z oběhu (kupujících) snížení nabídky, množství peněz v oběhu nejběžnější a nejúčinnější nástroj monetární politiky 3. Změny povinných minimálních rezerv 118

129 I.6. BEZPROSTŘEDNÍ A KONEČNÉ CÍLE MĚNOVÉ POLITIKY, CÍLOVÁNÍ INFLACE I Centrální banka ze zákona stanovuje komerčním bankám povinnou míru jejich rezerv, tzn. kolik % ze svých vkladů (od podniků, lidí) musí mít komerční banky uloženy jako rezervu na zvláštním neúročeném účtu u centrální banky Je to minimální hranice, pod kterou bankovní rezervy nesmí klesnout Význam pro restriktivní politiku dochází ke zvýšení povinných minimálních rezerv banky mají méně peněz k dispozici na poskytování úvěrů a půjček zvýší proto cenu peněz = úrok lidé si méně půjčují, podniky méně investují snížení nabídky, množství peněz v oběhu velmi razantní zásah do bankovního systému! Pozor, dnes už prakticky nemá význam, protože země EU mají ze zákona fixní PMR ve výši 2% - centrální banka ji už tedy nemůže regulovat Restriktivní fiskální politika viz K.28 fiskální politika = vládní/rozpočtová politika, která stimuluje agregátní poptávku (otázka č.2) pomocí různých nástrojů (nejčastěji daně a vládní výdaje) veřejné výdaje jsou menší než daně, takže se snižuje státní dluh, má smysl tehdy, má-li stát veliký státní dluh; jinak by totiž znamenala, že stát vybírá zbytečně vysoké daně restriktivní fiskální politika se projevuje utlumením, snížením agregátní poptávky pokud dojde ke zvýšené agregátní poptávce, projeví se to rychlým růstem cen = inflace Nástroje: zvýšení daní nebo snížení vládních výdajů To má za následek to, že firmy i spotřebitelé budou mít méně prostředků k výdajům omezení celkové poptávky po zboží a službách, které omezí inflaci krátkodobý efekt: snižuje úroveň cenové hladiny, snižuje produkt a zaměstnanost dlouhodobý efekt: působí na zvýšení soukromých investic, snížení cenové hladiny, úrokové míry, a pokud soukromé investiční výdaje plně nehradí státní výdaje na nákup, nedochází ke změně v úrovni reálného produktu a zaměstnanosti Urban, J.. Teorie národního hospodářství. III. vyd. str , ; Přednášky a seminář Jurošková 309 I.6. Bezprostřední a konečné cíle měnové politiky, cílování inflace Měnová politika, za kterou je odpovědná CB, ovlivňuje množství peněz v oběhu a s ní související úroveň úrokových sazeb - tj. cenu úvěru Měnová politika je jednou z hlavní součástí makroekonomické politiky státu Při provádění měnové politiky je CB na vládě většinou nezávislá Při používání nástrojů regulujících nabídku peněz se CB zaměřuje na určité cíle, tzv. kritéria monetární politiky Bezprostřední cíle měnové politiky Bezprostřední cíle CB ovlivnění peněžní nabídky - k vyjádření slouží: ukazatele peněžní zásoby ovlivnění úrokových měr - k vyjádření slouží: ukazatele úrokové míry CB pro tyto cíle stanoví zpravidla určitá cílová pásma Pouze zprostředkovávají konečné cíle měnové politiky Konečné cíle měnové politiky Konečnými cíli měnové politiky jsou: Vnitřní stabilita měny cenová stabilita (nízká míra cenového růstu), boj proti inflaci Podpora ekonomického růstu (HDP) Podpora zaměstnanosti (její nízká míra) Rovnovážnost běžného účtu platební bilance Vnější stabilita měny stabilita měnového kursu domácí měny Stabilizace úrokových sazeb Stabilita finančních trhů CB i ty, které jsou zaměřeny na cílování inflace, nemohou provádět tuto politiku bez ohledu na stabilitu finančního trhu

130 I.43. KVANTITATIVNÍ TEORIE PENĚZ A CEN, FISHEROVA ROVNOST I Cílování inflace proces měnové politiky (u nás už let) při plnění své měnověpolitické úlohy se centrální banka může zaměřit i na stanovení cílů vztahujících se k míře inflace - cílová inflace Při cílování inflace CB s jistým předstihem veřejně vyhlásí svůj inflační cíl, o jehož dosažení bude usilovat - inflační očekávání hlavním konečným cílem je cenová stabilita (míra inflace) na základě stanovených cílů pak centrální banka hodnotí reálný cenový vývoj a rozhoduje o uplatnění svých nástrojů měnové politiky či jejich změnách snaží se bud nadměrný inflační vývoj omezovat na základě restriktivní politiky, anebo v opačném případě použít expanzivní politikou v ČR cílování inflace provádí přímo CB cíl diskutován a posvěcen vládou URBAN, Jan. Teorie národního hospodářství, 3. vydání, 2011 s ; REVENDA, Zbyněk. Centrální bankovnictví., 2011 (Doplňkově) 312 I.43. Kvantitativní teorie peněz a cen, Fisherova rovnost Fisherova rovnost označovaná též jako kvantitativní teorie peněz ukazuje vzájemný vztah mezi množstvím peněz v ekonomice oběhu a úrovní cen udává požadavky ekonomiky na množství peněz v oběhu MV = PQ M - nabídka peněz (celkové množství peněz v oběhu) V - rychlost oběhu (rychlost, s jakou peníze mění svého majitele, tj. kolikrát za určité období, např. rok, projdou aktem koupě a prodeje) P - průměrná cena zboží a služeb Q - množství prodaných jednotek obě strany Fisherovy nerovnosti vyjadřují míru ekonomické aktivity součin PQ = celková hodnota vyprodukovaného zboží a služeb za jeden rok (nominální HDP) součin MV = celkové množství peněz, které za ně byly vydány Fisherova rovnost pomáhá vysvětlit, proč cenové hladiny a proto i hodnota peněz kolísají jsou-li V a Q konstantní, pak jakákoliv změna peněžní nabídky přímo ovlivní ceny (tj. jestliže peněžní nabídka vzroste, vzrostou i ceny) naopak: vzestup peněžní nabídky k cenovému růstu nepovede, jestliže výroba zboží a služeb vzroste stejně rychle (či rychleji), než se zvýší peněžní nabídka tento pohled na vysvětlení změn cenové hladiny se nazývá kvantitativní teorie cen cenová hladina v ekonomice se mění proporcionálně s nabídkou peněz je-li nabídka peněz stabilní, jsou stabilní i ceny (za předpokladu konstantních V a Q) na této teorii jsou založeny principy monetarismu 313 Z historie Irwing Fisher ( ) profesor Yale v USA John Locke první, kdo se snažil vědecky zdůvodnit kvantitativní teorii David Hume první skutečný autor kvantitativní teorie zásadní byl až přínos Davida Ricarda, který dospěl k závěru, že na hodnotu peněz z drahých kovů má vliv nikoliv jen množství, ale i náklady na těžbu a výrobu oproti tomu hodnota papírových peněz závisí jen na jejich množství snížením tohoto množství můžeme zvýšit jejich hodnotu TNH - Urban, 3. doplněné a rozšířené vydání, str ; obd/fulltext/iuridica2/iuridica2 21.pdf

131 I.62. OMEZENÍ MĚNOVÉ A FISKÁLNÍ POLITIKY I I.62. Omezení měnové a fiskální politiky fiskální (=rozpočtová) a monetární (=měnová) politika jsou dvěma hlavními hospodářskopolitickými nástroji, které slouží ke stabilizaci výkyvů ekonomiky v hospodářském cyklu tato stabilizační politika se zaměřuje na regulaci souhrnné poptávky tzv. poptávkové řízení ekonomiky stimulace poptávky expanzivní politika omezování poptávky restriktivní politika Měnová politika vykonává centrální banka (CB), u nás ČNB, která je vládě a dalších orgánech nezávislá - 6/1993 o ČNB vychází ze vztahu mezi množstvím peněz v oběhu a úrovní ekonomické aktivity: 315 expanzivní měnová politika: roste peněžní nabídka klesají úrokové sazby růst investic vyšší agregátní poptávka růst DPH nadměrná peněžní nabídka růst inflace X restriktivní měnová politika cílování inflace vytvoření inflačního očekávání a korigování inflačních výkyvů expanzivní nebo restriktivní politikou vazba mezi peněžními agregáty a cenovou hladinou se rozvolňuje v důsledku globalizace trhů, proto centrální banka nemusí být schopna řídit peněžní agregát dostatečně přesně Nástroje operují se vztahem celková nabídka peněz výše úrokové míry operace na volném trhu nákup a prodej aktiv od bank a dalších investorů 316 expanzivní: nákup aktiv centrální bankou zvýšení množství peněz v ekonomice zvýšení schopnosti bank poskytovat půjčky další zvýšení peněžní nabídky (depozitní multiplikátor) X restriktivní změna diskontních sazeb změna podmínek(sazeb), za kterých si banky mohou krátkodobě půjčovat nebo ukládat, motivuje banky k poskytování výhodnějších nebo méně výhodných úvěrů př.: restriktivní politika - zvýšení diskontní sazby omezení nabídky peněz půjčka od centrální banky = diskontní půjčka diskontní úroková míra = repo sazba = základní sazba půjčka od centrální banky, banka přijme do zástavy cenné papíry = lombardní půjčka uložení přebytečných peněžních prostředků u CB úročeno depozitní = diskontní sazbou změna povinných bankovních rezerv - v ČR 2% restriktivní zvýšení rezerv expanzivní Omezení měnové politiky CB nemůže ovlivnit ani předvídat, zda si domácnosti peněžní prostředky uloží do bank, nebo si je ponechají v hotovosti množství peněz v oběhu závisí do značné míry na rozhodnutí domácností 317 př.: v době velké hospodářské krize poklesla peněžní nabídka v USA v důsledku masového vybírání vkladů o 28% 121

132 I.62. OMEZENÍ MĚNOVÉ A FISKÁLNÍ POLITIKY I banky mohou mít peníze k dispozici, ale rozhodnou se je nepůjčovat, vytvářejí dobrovolné rezervy, např. kvůli špatnému ekonomickému výhledu; extrémní situace úvěrová krize = credit crunch bankovní systém vytváří méně peněz, než by bankovní rezervy umožňovaly. CB již nemůže dále snižovat diskontní sazby, řeší se tzv. kvantitativním uvolněním CB nakupuje vše možné pro rozšíření měnové báze pokud je CB závislá na vládě, může docházet k využívání nástrojů CB pro plnění politických zájmů vlády. CB pomáhá vládě s rozpočtovými výdaji, kupuje státní cenné papíry a tím poskytuje vládě půjčku, tím ale vydává do oběhu více peněz a vyvolává nebezpečí růstu inflace. Země, kde je CB závislá na vládě, mají dlouhodobě vyšší míru inflace měnová politika je jako nástroj ekonomické stabilizace nejméně efektivní v extrémních fázích ekonomického cyklu v obdobích expanze mají výdaje a úvěry díky vysokým očekáváním tendenci růst i přes vysokou cenu peněz, v období recese firmy nejsou ochotny přijmout riziko plynoucí ze zvýšení rozsahu své činnosti i přesto, že CB sníží úrokové sazby a tak zdostupní úvěry Rozpočtová politika v kompetenci vlády, parlamentu je to stabilizační politika využívající změnu struktury a výše státních rozpočtových příjmů a výdajů 318 expanzivní fiskální politika: ekonomika směřuje do recese zvýšení rozpočtových výdajů a/nebo snížení daní domácnosti i firmy získají více disponibilních finančních prostředků, pokud budou spotřebitelské výdaje nebo podnikové investice růst, zastaví se pokles ekonomiky zrychlení ekonomiky X restriktivní fiskální politika: roste inflační nebezpečí omezení poptávky - zpomalení ekonomiky Nástroje podle toho, jestli vyžadují pro svou realizaci rozhodnutí, rozlišujeme: diskreční fiskální politika vyžadují rozhodnutí vlády, parlamentu př.: veřejné investiční výdaje, dotace firmám, daňová reforma jejich účinek ale může přicházet příliš pozdě automatické stabilizátory rozhodnutí nevyžadují během recese zvyšují souhrnnou poptávku a během inflace ji snižují, oslabují tak ekonomické výkyvy jsou to změny vládních výdajů nebo daňových příjmů př.: progresivní daň z příjmu rostoucí daňové příjmy v období expanze vytváří zdroje pro zvýšení vládních výdajů v období recese př.: příspěvky v nezaměstnanosti, sociální dávky v závislosti na fázi ekonomického cyklu se mění výše vládních výdajů, v období recese roste nezaměstnanost, s ní i výdaje na dávky, v období expanze klesají 319 účinnost fiskální politiky závisí na dvou faktorech: fiskální multiplikátor výdajový a daňový multiplikační účinek státních výdajů znamená, že posun agregátní poptávky, který zvýšení těchto výdajů vyvolá, je ve skutečnosti větší, než tomuto zvýšení odpovídá zvýšení státních výdajů vede k růstu důchodů, to má za následek další vzestup spotřebních výdajů, část vynaložených prostředků se státu vrací růstem daňových příjmů to samé se děje při snížení daní efekt vytěsňování působí na agregátní poptávku opačně než multiplikační efekt zvýšení vládních výdajů je často financováno státními půjčkami, tím roste poptávka po kapitálu a úroková míra, což snižuje poptávku závislou na úvěrovém financování při snížení daní vedou vyšší důchody domácností k vyšší poptávce po penězích a to vyvolává zvýšení úrokových sazeb o výsledném dopadu fiskální politiky rozhoduje, který z uvedených efektů převáží pokud dojde k růstu vládních výdajů nebo k poklesu daní v období recese, je vliv efektu vytěsňování nižší v ekonomice zůstává značná část kapitálu nevyužita, v období expanze je vliv efektu vytěsňování výrazně vyšší zvýšením vládních výdajů dojde k omezení (vytěsnění) investičních nebo spotřebních výdajů soukrových subjektů 122

133 I.45. MĚNOVÁ BÁZE A TVORBA PENĚZ, PENÍZE JAKO DLUH I Omezení fiskální politiky souvisí s jejími dopady na státní rozpočet - zvyšování výdajů a snižování daní vytváří často rozpočtový deficit, pokud je deficit financován půjčkami, snižuje objem prostředků použitelných k investování, a tak nemusí tyto kroky být jako prostředek boje proti recesi efektivní 320 pokud stát nemá dostatek finančních prostředků a má pouze omezenou možnost si půjčit, lze deficit financovat financovat: tzv. monetizací rozpočtového deficitu CB kupuje vládní cenné papíry, nákup financuje dodatečným uvolňováním peněz do oběhu vede k růstu inflace pomocí zahraničních zdrojů příliv zahraničního kapitálu ale zvyšuje kurs domácí měny a oslabuje konkurenceschopnost a růstový potenciál ekonomiky fiskální politika vyžaduje dělat nepopulární politická rozhodnutí př.: při růstu inflace je třeba zvýšit daně nebo snížit vládní výdaje, to navíc často naráží na odpor sociálních a politických skupin, které z nich mají největší prospěch úspěšnost fiskální politiky závisí na jejím správném načasování, přesnosti údajů poskytovaných ekonomickými indikátory a přesnosti prognóz zasáhnout ve správnou dobu správnými prostředky bývá problematické, nesprávně načasované zásahy přitom mohou ekonomice naopak uškodit Koordinace monetární a fiskální politiky může účinnost obou politik zvýšit monetární politika může snižovat dopad efektu vytěsňování TNH Urban, 3. vydání, str , 406, I.45. Měnová báze a tvorba peněz, peníze jako dluh Měnová báze nejužší vymezení peněz, jeden z peněžních agregátů, jeden z ukazatelů množství peněz v oběhu označovaná jako měnová nebo peněžní báze symbol M0 (M nula :)) zahrnuje pouze hotové peníze v oběhu; peníze, které mají komerční banky v svých pokladnách; a peníze, které mají tyto banky uložené v podobě tzv. povinných minimálních rezerv u centrální banky vyjadřuje vztahy centrální banky vůči ostatním sektorům v ekonomice je ukazatelem množství peněz, jejichž objem může přímo ovlivnit měnová politika centrální banky - širší ukazatele zahrnují i peníze, u kterých je tato možnost méně přímá protipoložky měnové báze (CB - centrální banka) představují vnější sektor, vládní sektor, bankovní sektor a soukromý sektor - tyto faktory ovlivňující výšku měnové báze se označují jako zdroje měnové báze metodika sestavování měnové báze CB je sjednocená na mezinárodní úrovni v rámci členských zemí Mezinárodního měnového fondu sestavování a zveřejňování měnové báze CB slouží především k statistickým a porovnávacím účelům dá se členit na 2 části 1. část pod dokonalou kontrolou centrální banky tzv. nevypůjčená měnová báze 2. část pod méně dokonalou kontrolou, tzv. vypůjčená měnová báze 321 nevypůjčenou měnovou bázi kontroluje centrální banka skrz operace na volném trhu, vypůjčenou měnovou bázi především skrz diskontní úvěry relativně lehká kontrolovatelnost měnové báze je důvodem jejího častého označování za tzv. mocné peníze ( high-powered money) CB se pomocí kontroly měnové báze snaží kontrolovat peněžní zásobu a stabilitu cen v ekonomice Tvorba peněz zrušením zlatého standardu vznikla odpovědnost CB za výšku peněžní zásoby v době zlatého standardu byly bankovky na půjčení směnitelné za zlato a peněžní nabídka byla proto daná množstvím zlata v zemi - k jejímu zvýšení mohlo dojít pouze s rostoucí domácí těžbou nebo přílivem ze zahraničí

134 I.45. MĚNOVÁ BÁZE A TVORBA PENĚZ, PENÍZE JAKO DLUH I se zavedením neplnohodnotných peněz s nuceným oběhem se tedy množství peněz v oběhu dostalo pod kontrolu CB CB tedy funguje jako měnová autorita a má monopol na emisi hotových peněz (vydávání bankovek a mincí) CB ovlivňuje i úvěrovou činnost komerčních bank množství peněz v oběhu - proměnlivá veličina, může být použitá k ovlivnění ekonom. vývoje možnost CB ovlivňovat množství peněz v oběhu - vyvolává větší riziko jejich znehodnocení, tj. inflace na tvorbě peněz, tj. rozšiřování peněžní nabídky se nepodíle jen CB, ale celý bankovní systém (i komerční b.) 2 hlavní kroky 1. nové peníze vydá CB - zpravidla nákupem finančních aktiv, zejm. a)tzv. státních pokladničních poukázek - krátkodobé cenné papíry, které vydává Ministerstvo financí (MF) za účelem financování rozpočtových výdajů státu; b)státních dluhopisů; c) zahraničních měn tato finanční aktiva CB většinou nekupuje přímo od státu, ale od finančních institucí, které je získaly např. při emisi státních poukázek, kterou dělá MF několikrát během roku peníze, které CB takto vytváří nemají většinou podobu nově vyrobených fyzických peněz (bankovek a mincí) expanze peněz, ke které takto dochází, se uskutečňuje na základě připisování peněz na účty komerčních bank (KB), které si KB u CB vedou KB si mohou tyto peníze vyzvednout z účtu u CB v hotovostní podobě KB si zároveň mohou u CB vyměnit poničené nebo jinak opotřebované peníze za nové 2. nové peníze vydané CB jsou multiplikované KB fungujícími na základě systému částečných rezerv, a to formou úvěru, které tyto banky svým zákazníkům poskytují peníze vytvářené KB - odpovídají širšímu pojetí peněz, které zahrnuje nejen hotové peníze, ale i bankovní depozita regulace, kterou CB provádí je označovaná jako měnová nebo monetární politika CB ji provádí pomocí nástrojů měnové politiky, ovlivňujících měnovou bázi i tvorbu peněz uskutečňovanou KB (formou poskytovaní úvěru) - tyto nástroje jsou 3: operace na volném trhu, diskontní sazby a stanovení povinné míry bankovních rezerv výsledkem politiky CB - vývoj hodnoty peněžních agregátů a vývoj úrokových měr na peněžním trhu bankovní systém vytváří nabídku peněz a ta ovlivňuje i ceny (příliš velké množství peněz v oběhu vyvolává růst cen, tj. inflaci), míru ekonom. aktivity (prostřednictvím úrokových sazeb) PROTO: jedna z úloh CB je dohlížet na to, aby množství peněz, resp. úvěrů v ekonomice odpovídalo potřebám cenové stability a nebránilo rozvoji ekonomiky (problematické při tomto je, že celkové množství peněz v oběhu je z rozhodující části tvořené bezhotovostními penězi, které vytváří KB, proto je možnost řízení peněžní nabídky ze strany CB omezená a nepřímá) Peníze jako dluh inspirované filmem Money as Debt, autorem je Paul Grignon převážná většina peněz není vytvářena mincovnou, ale v obrovských množstvích soukromými korporacemi, známými jako banky banky peníze, které půjčují, vyrábějí - ne ze svých výdělků, ne z vložených peněz, ale jen ze slibu, že vypůjčovatel peníze vrátí (i s úroky) pokaždé, když bankéř vytvoří půjčku, je připsán nový bankovní úvěr - nový vklad - zbrusu nové peníze v současnosti jsou peníze vytvářeny jako dluh - nové peníze se vytvoří, jakmile si někdo vezme od banky půjčku ve výsledku má celkové množství peněz, které mohou být vytvořeny, jen jednu skutečnou mez - celkovou úroveň dluhu vlády se snaží omezovat libovůli finančníků pro vytváření nových peněz a proto upravují institut částečných rezerv dnes se požadavek nově vytvořených peněz neuplatňuje k penězům ve zlatě, ale uplatňuje se poměr nových peněz ve formě dluhu, k již existujícím penězům (bohužel - už vzniklých také formou dluhu) tyto požadavky - různí se podle dané země a doby (v některých zemí nejsou žádné) dnes se bankovní rezervy skládají z množství vládou vytisknuté hotovosti plus množství již existujících peněz vytvořených na dluh dojem, že úvěry pocházejí ze vkladů, je scestný (banky půjčují peníze, které reálně nemají) v důsledku lobbování bank zmizely v některých zemích požadavky rezervních vkladů úplně v poslední době se začaly používat poplatky z úvěru za účelem zvýšení požadované rezervy od půjčovatele, tak našly banky způsob, jak obejít požadované rezervní meze docela výsledek - banky mohou půjčovat tolik

135 I.14. DISKONTNÍ, LOMBARDNÍ A REPO SAZBA JAKO MĚNOVÉ NÁSTROJE I peněz, kolik si lidé mohou půjčit (tento systém tvorby peněz na dluh je akceptovaný vládami, které nedělají nic moc pro to, aby byl zrušen) pro kohokoli, kdo věří, že dostojíme svému slibu splatit úvěr, jsou tyto úvěry nebo hypotéky nyní přenositelnými, směnitelnými a prodejnými (cennými) papíry, reprezentují hodnotu a tím jsou formou peněz (stávají se předmětem obchodu) začátek současné krize - exsituje velké množství neexistujících peněz zkráceně - banky nepůjčují peníze, ale slib, že dodají peníze, které nemají myslíme si, že kdyby se každý zbavil dluhů, bylo by obecně více peněz na utrácení - opak je pravdou - nebyly by vůbec žádné peníze, zůstaly by pouze peníze ve formě bankovek a mincí kdysi vydané vládou žádné úvěry = žádné peníze problém - banky vytvářejí pouze hlavní dluh - nevytvářejí peníze pro splácení úroků, jediné místo, kde dlužníci mohou získat peníze na splácení úroků, je celková nabídka peněz v ekonomice ALE - celá nabídka byla vytvořena tímtéž způsobem - jako bankovní úvěr, který musí být také splacen (množstvím peněz, jež bylo vytvořeno, zvýšeným o úroky) je nemožné, aby dluh i s úroky splatil každý, protože peníze na úroky neexistují - nebyly vytvořeny zároveň tedy musí být vytvořeno více a více peněz z dluhu, aby se uspokojily dnešní nároky na peníze splacené z předchozích dluhů to celkový dluh zvyšuje - nakonec musí být splaceny větší úroky (stále se stupňující spirála celkové zadluženosti, ze které není úniku) jen časová prodleva mezi vytvořením peněz jako nových úvěrů a jejich splácením zabraňuje celkovému nedostatku peněz dohonit a zbankrotovat celý systém vlády si půjčují peníze ze soukromých bank na vysoký úrok - vládní dluh je hlavní položka celkového dluhu - splácení tohoto dluhu bere velkou část z daní výsledkem je neustálý koloběh, ze kterého je těžké vyjít (různé návrhy řešení: měnové, peněžní reformy, změna systému..) na tuhle otázku se váží současné ekonomické problémy učebnice, 3. vydání, str , ; doporučuji podívat se na film, daná teorie je v něm vysvětlená na příkladech I.14. Diskontní, lombardní a repo sazba jako měnové nástroje Nástroje peněžní politiky - I.29 nástroje k regulaci množství peněz v oběhu operace na volném trhu změny diskontních sazeb změny povinných rezerv Úrokové sazby České národní banky Změny diskontních sazeb tvoří nejviditelnější součást měnověpolitických nástrojů - centrální banky na jejich základě stanovují podmínky, za kterých si mohou komerční banky od centrální banky půjčit nebo u ní naopak uložit krátkodobé peněžní prostředky: CB nabízí KB možnost krátkodobého uložení přebytečných prostředků (likvidity) - tato depozita jsou úročena (depozitní, diskontní sazby) KB potřebují úvěry k doplnění svých rezerv v situacích, když poskytly příliš velké množství úvěrů, když si vkladatelé vybrali moc svých vkladů, když je omezena možnost půjčovat si na mezibankovním trhu... (lombardní sazba) CB zpravidla užívají více úrokových sazeb (ČNB vyhlašuje tři - diskontní, lombardní, repo). 1. Diskontní sazba úrok z diskontního úvěru - slouží k úročení depozit komerčních bank banky mají možnost uložit u ČNB svoji přebytečnou likviditu takto uložená depozita jsou úročena diskontní sazbou, která obvykle představuje dolní mez pro pohyb krátkodobých úrokových sazeb na peněžním trhu (banky nebudou ukládat u jiné banky depozita za sazbu nižší, pokud mají možnost uložení u centrální banky za diskontní sazbu) touto sazbou ČNB ovlivňuje zprostředkovaně měnovou bázi: zvýšení diskotní sazby omezuje peněžní nabídku (představuje restriktivní měnovou politiku), snížení diskontních sazeb ji naopak zvyšuje (expanzivní měnová politika)

136 I.29. FUNKCE A NÁSTROJE CENTRÁLNÍ BANKY I 2. Repo sazba repo operace jsou hlavním měnovým nástrojem ČNB, kterým ovlivňují množství peněz v ekonomice (měnové báze) ČNB přijímá přebytečnou likviditu od bank a bankám namísto ní předává jako protihodnotu dohodnuté cenné papíry strany se zavazují, že po uplynutí doby splatnosti proběhne reverzní transakce: ČNB jako dlužník vrátí věřitelské bance zapůjčenou jistinu zvýšenou o dohodnutý úrok a věřitelská banka vrátí ČNB poskytnuté cenné papíry základní doba těchto operací je stanovena na 14 dní, úrok je označován jako dvoutýdenní reposazba maximální limitní sazba, za kterou je ČNB ochotna v rámci repo obchodů přijímat úvěry od banky 3. Lombardní sazba úrok z lombardního úvěru - banky si můžou od ČNB vypůjčit formou repo operace likviditu poskytován centrální bankou komerčním bankám na základě poskytnutí záruk tvořených cennými papíry, které CB přijme do zástavy banka si nebude vypůjčovat od jiných bank za sazbu vyšší, nebot lombardní sazba představuje maximální úrokovou sazbu na peněžním trhu - představuje horní mez pro pohyb krátkodobých úrokových sazeb na peněžním trhu minimální objem je 10 mil. Kč, částky nad tuto hranici jsou poskytovány bez dalších omezení vzhledem k trvalému přebytku likvidity na českém peněžním trhu je možnost získání půjčky od CB využívána jen výjimečně stručně: pokud CB ukládá prostředky bank diskontní sazba, pokud prostředky půjčuje lombardní sazba Povinné minimální rezervy banky v ČR jsou povinny držet na svém účtu u ČNB povinné minimální rezervy, jejichž předepsaný objem je stanoven na 2 procentech ze základny, kterou je objem vkladů od nebankovních subjektů, jejichž platnost nepřevyšuje 2 roky tyto prostředky jsou bankám úročeny dvoutýdenní repo sazbou vzhledem k této pevně stanovené míře PMR nelze již v dnešní době ČNB toto považovat za měnově-politický nástroj v pravém slova smyslu, jedná se o jakýsi polštář zajišt ující plynulost mezibankovního platebního styku URBAN, Jan. TNH, 3. vydání, 2011, str ; DVOŘÁK, Petr. Bankovnictví pro bankéře a klienty, 3. vydání, 2005.; I.29. Funkce a nástroje centrální banky Centrální banka základní stavební kámen bankovního systému - bankovní systém je tvořen centrální bankou (CB) a systémem komerčních bank (KB) bankovní systém vytváří nabídku na peněžním trhu 3 skupiny dle vlastníka 325 soukromé Švýcarsko státní Francie, VB, Čína smíšené USA, Japonsko Funkce centrální banky 1. emisní banka emise hotových peněz - vydávání bankovek a mincí emise cenných papírů měnová (monetární) politika (viz ot. č. 50) 126

137 I.29. FUNKCE A NÁSTROJE CENTRÁLNÍ BANKY I jedna z hlavních součástí makroekonomické politiky státu společně s fiskální (rozpočtovou) politikou jeden ze dvou nástrojů hospodářské politiky sloužící k ovlivňování ekonomického růstu, nezaměstnanosti, inflace, směnného kurzu... regulace množství peněz v ekonomice CB ji provádí pomocí nástrojů měnové politiky bezprostředním výsledkem politiky CB je vývoj hodnoty peněžních agregátů (např. ukazatele M2) a vývoj úrokových měr na peněžním trhu při provádění měnové politiky je CB na exekutivě většinou nezávislá restriktivní x expanzivní peněžní (monetární) politika 3. další funkce expanzivní - více peněz v ekonomice, klesá jejich hodnota, větší poptávka po penězích restriktivní - tlumení inflace, ale snaha netlumit HDP v současnosti poskytuje bankovní služby komerčním finančním institucím (=obdobný typ služeb jako poskytují KB ekonomické veřenosti) zásobuje banky oběživem (hotovými penězi), které si mohou vyzvednout ze svých účtů u CB drží depozitní účty bank tj. účty, na nichž mají obchodní banky uloženy své rezervy poskytuje bankám půjčky - tzv. věřitel poslední instance zajišt uje transfer peněžních prostředků mezi jednotlivými bankami tj. mezibankovní platební styk banka vlády (hlavní banka státu) drží běžné účty vládních institucí (organizací napojených na státní rozpočet) vede účet státního rozpočtu spravuje devizové účty provádí operace na devizovém trhu, devizovou regulaci a operace spojené se státními cennými papíry dohled nad systémem KB a dalších finančních institucí stanoví pravidla, která chrání stabilitu bankovního systému kontroluje, popř. postihuje ejich nedodržení cílem je zajištění zdravé finanční situace bank a dalších institucí a tím pádem i bezečnosti pro vkladatele CB má vliv na úvěrovou činnost KB stanovuje oficiální kurzy reprezentuje stát na mezinárodních kvórech (MMF atd.) Nástroje centrální banky nástroje ovlivňují peněžní zásobu: přímo - zvýšením nebo snížením měnové báze - mají spíš administrativní povahu nepřímo - působení na bankovní rezervy, které KB využívají k tvorbě úvěrů; změna bankovních rezerv vede prostřednictvím peněžního multiplikátoru ke změně peněžní nabídky a tím ke změnám úrokových sazeb a dostupnosti úvěru 327 ČNB užívá především nepřímých nástrojů, které působí plošně, jsou tržní povahy a jsou tři přímé nástroje monetární politiky pravidla likvidity povinnost mít předepsanou strukturu aktiv a pasiv např. kapitálová přiměřenost úvěrové kontingenty maximální výše úvěru, úvěrových stropů povinné vklady např. účty celní správy, účty finančních úřadů doporučení a výzvy různé dohody, ovlivňují poptávku po penězích nepřímé nástroje monetární politiky operace na volném trhu - nejběžnější 127

138 I.29. FUNKCE A NÁSTROJE CENTRÁLNÍ BANKY I cíl: snižovat peněžní nabídku (nadměrnou likviditu) a tím usměrňovat vývoj úrokových sazeb v ekonomice jsou většinou prováděny ve formě repo operací (na základě rámcové smlouvy o obchodování na finančním trhu) prodej či nákup finančních aktiv, nejčastěji státních cenných papírů od bank a dalších investorů CB přímo ovlivňuje peněžní bázi a nepřímo i celkovou peněžní nabídku změny diskontních sazeb - nejviditelnější CB na jejich základě stanovují podmínky, za kterých si mohou KB od CB půjčit anebo u ní naopak uložit krátkodobé peněžní prostředky diskontní půjčky půjčky, které CB poskytuje KB krátkodobé, slouží k překonání dočasného nedostatku likvidních prostředků, zpravidla k doplnění povinných rezerv úroková míra, kterou CB požaduje = diskontní úroková míra (sazba), repo sazba lombardní úvěry úvěry od CB - ručení cennými papíry, které centrální banka přijme do zástavy lombardní úrokové sazby KB potřebují úvěry k doplnění svých rezerv v situacích, když poskytly příliš velké množství úvěrů, když si vkladatelé vybrali moc svých vkladů nebo když je omezena možnost půjčovat si na mezibankovním trhu poskytnutím diskontní půjčky CB zvyšuje množství peněz v ekonomice, protože umožňuje KB poskytnout vyšší úvěry CB tím může také pomáhat finančním institucím, které se dostaly do potíží - tzv. věřitel poslední instance CB nabízí KB možnost krátkodobého uložení přebytečných prostředků (likvidity) - tato depozita jsou úročena (depozitní, diskontní sazby) ČNB - označení úrokových sazeb pro půjčky komerčním bankám je lombardní sazba, pro úročení depozit komerčních bank je to diskontní sazba zvýšení diskotní sazby omezuje peněžní nabídku (představuje restriktivní měnovou politiku), snížení diskontních sazeb ji naopak zvyšuje (expanzivní měnová politika) změny povinných rezerv - nejrazantnější zásah do bankovního systému CB má ze zákona právo stanovit KB minimální rezervní poměr (tj. povinnou míru, pod kterou jejich bankovní rezervy nesmí klesnout) zvýšení znamená, že se peněžní nabídka snižuje (restriktivní měnová politika), snižuje se tedy množství peněz, které mají banky k dispozici pro půjčky svým zákazníkům snížení znamená, že se peněžní nabídka zvyšuje (expanzivní měnová politika), banky mohou zákazníkům půjčovat větší podíl svých depozit Nezávislost od nezávislosti se odvíjí cíle měnové politiky 328 je-li CB institucionálně závislá na vládě tendence k přizpůsobování monetární politky zájmům vlády a jejímu rozpočtu tendence pomáhat s rozpočtovými výdaji vydá více peněz x riziko růstu inflace nezávislá udržování cenové stability v zemi Nezávislost a odpovědnost centrální banky - I

139 I.60. NEZÁVISLOST A ODPOVĚDNOST CENTRÁLNÍ BANKY I Česká národní banka zákon č. 6/1993 Sb., o České národní bance ústřední banka právnická osoba, ČR postavení veřejnoprávního subjektu, sídlo v Praze + pobočky nezapisuje se do obchodního rejstříku kompetence správního úřadu v rozsahu stanoveném zákonem a zvláštními právními předpisy hospodaří samostatně s odbornou péčí s majetkem, který jí byl svěřen státem hlavní cíl - péče o cenovou stabilitu pokud není dotčen její hlavní cíl, podporuje obecnou hospodářskou politiku vlády vedoucí k udržitelnému hospodářskému růstu ČNB v souladu se svým hlavním cílem: 329 orgány jedná v souladu se zásadou otevřeného tržního hospodářství určuje měnovou politiku; vydává bankovky a mince řídí peněžní oběh, platební styk a zúčtování bank, pečuje o jejich plynulost a hospodárnost a podílí se na zajištění bezpečnosti, spolehlivosti a efektivnosti platebních systémů a na jejich rozvoji vykonává bankovní dohled nad činností bank, poboček zahraničních bank a konsolidačních celků + pečuje o bezpečné fungování a účelný rozvoj bankovního systému v ČR spolupracuje při plnění svých úkolů s ústředními bankami jiných zemí bankovní rada nejvyšší řídící orgán guvernér, 2 viceguvernéři a 4 členové bankovní rady všichni členové jmenováni prezidentem republiky na 6 let guvernér současné době Miroslav Singer Teorie národního hospodářství, Urban J., 3. doplněné a rozšířené vydání, 2011, str , , ; Malá encyklopedie moderní ekonomie, Svojka M., Konečný B., Praha 1999, str ; oficiální prezentace katedry národního hospodářství TNH II.; prezentace Peníze a banky od dr. Hraby; Zákon o ČNB - 6/1993 Sb.; I.60. Nezávislost a odpovědnost centrální banky Funkce a nástroje centrální banky - I.29 Nezávislost centrální banky Je-li CB na vládě institucionálně závislá, pak 330 její vedení je většinou jmenováno a odvoláváno vládou (u nás prezident jmenuje - a za velmi striktních podmínek odvolává - členy rady ČNB dle čl. 62 písm. k Ústavy) poté většinou přizpůsobuje měnovou politiku zájmům vlády a státnímu rozpočtu taková CB pomáhá vládě s jejímy rozpočtovými výdaji, především před volbami, což může vést k inflaci Je-li CB na vládě nazávislá, pak jejím hlavním cílem je udržování měnové stability v zemi může provádět i takovou měnovou politiku, která nemá politickou podporu U nás je CB spíše nezávislá, protože dle 9 odst. 1 zákona č.6/1993 Sb., o ČNB: Česká národní banka a národní rada při plnění hlavního cíle České národní banky a při výkonu dalších činnosti nesmějí přijímat ani vyžadovat pokyny od prezidenta republiky, Parlamentu, vlády, správních úřadů ani od jakéhokoli jiného subjektu. Hlavním cílem se zde myslí cenová stabilita. 129

140 I.36. INFLACE A JEJÍ MĚŘENÍ, DRUHY, PŘÍČINY A DŮSLEDKY INFLACE, INFLAČNÍ DAŇ I Odpovědnost centrální banky Odpovědnost centrální banky úzce souvisí s jejími funkcemi - I.29 Centrální banka je odpovědná: 331 za množství peněz v oběhu - svou regulující funkcí zabraňuje bud inflaci, nebo snížení HDP CB vytváří měnovou bázi - část peněžní nabídky, kterou tvoří bankovky a mince v oběhu a depozita komerčních bank u CB za komerční banky - vykonává nad nimi dohled a může ovlivňovat jejich úvěrovou činnost drží depozitní účty KB, tj. účty na kterých mají KB své povinné rezervy od toho se logicky odvíjí i jistá odpovědnost za klienty bank, kteří by tak měli mít jistotu možnosti výběru svých vkladů z rezerv velmi důležitá je odpovědnost, která se váže na její funkci banky vlády CB drží běžné účty vládních organizací a zároveň vede účet státního rozpočtu pokud vládní organizace zažádají o pokrytí výdajů nad rámec státního rozpočtu, je CB oprávněna vydat krátkodobé úvěry to souvisí s vydáváním cenných papírů státu (dluhopisů) a odpovědností za ně úplně nejdůležitější je ovšem odpovědnost CB za celou měnovou politiku (viz ot. č. 50) podstatné je se rozhodnout pro expanzivní nebo restriktivní měnovou politiku CB je odpovědná za růst ekonomiky a HDP prostřednictvím tzv. cílové inflace CB s předstihem vyhlásí inflační cíl, o jehož splnění bude usilovat a tím vytváří inflační očekávání na základě takto stanovených cílů poté CB rozhoduje o dalším postupu (především o použití expanzivní nebo restriktivní měnové politiky) Teorie národního hospodářství, Urban J., 3. doplněné a rozšířené vydání, 2011, str , , ; Centrální bankovnictví, Revenda Zbyněk, Praha 1999, str ; Zákon o ČNB - 6/1993 Sb. I.36. Inflace a její měření, druhy, příčiny a důsledky inflace, inflační daň inflace = růst cenové hladiny (cenová hladina = průměrná úroveň cen zboží a služeb) hodnota peněz klesá neznamená, že rostou ceny všech statků a služeb; v průměru ceny rostou klesá kupní síla peněz, rostou-li ceny, za stejný obnos peněz si můžeme koupit méně statků udává se v % rozdílu oproti minulému období cenová inflace růst cen X měnová inflace růst nabídky peněz - jedna z hlavních příčin cenové inflace Metody výpočtu informace o inflaci, tj. souhrnném vývoji cen určitých běžně prodávaných zboží a služeb v NH, shrnují cenové indexy udávají procentní tempo růstu cenové hladiny za dané období = míra inflace Index spotřebitelských cen (CPI) nejpoužívanější cenový index pro zjišt ování inflace každý měsíc statistikové zjišt ují ceny určitého koše statků a služeb měří změnu nákladů na pořízení určitého pevného souboru zboží a služeb - spotřebního koše (např. výdaje je bydlení, stravu, dopravu...) měřena ve sféře maloobchodu 2. Index cen výrobců (PPI) 130

141 I.36. INFLACE A JEJÍ MĚŘENÍ, DRUHY, PŘÍČINY A DŮSLEDKY INFLACE, INFLAČNÍ DAŇ I PPI vypovídá o konkurenceschopnosti výrobců změny se většinou časem promítají do CPI stejný princip jako CPI - existuje určitý fixní koš, který má ale jiné složení než u CPI liší se náplní - zahrnuje i suroviny a polotovary; ceny zachycuje v okamžiku, kdy zboží opouští výrobce 3. Deflátor hrubého domácího produktu vydělíme nominální HDP reálným HDP a tento podíl vynásobíme 100 zachycuje všechny statky a služby vyprodukované v ekonomice, není fixní koš někdy sledována tzv. jádrová inflace - cenový vývoj bez zahrnutí komodit, jejichž ceny se mění častěji (energie, potraviny) zvyšující se inflace = míra inflace (tempo růstu cen) se zvyšuje snižující se inflace = míra inflace se snižuje (= dezinflace) Využití ukazatelů inflace měření změn cenové hladiny umožňuje sledovat reálný vývoj ekonomických veličin v čase (porovnávat velikost v čase bez zkreslujícího vlivu inflace) - založeno na tzv. očišt ování ekonomických veličin od inflace (hodnota určité ekonomické veličiny z minulého období vyjádřené v tehdejších cenách vynásobíme cenovým indexem porovnávajícím současnou a tehdejší cenovou hladinu) indexace - automatická úprava určité ekonomické veličiny o inflaci, ke které dochází na základě zákona nebo smlouvy (u důchodů vyplácených státem se říká valorizace). K úpravě o inflaci je třeba přistupovat rovněž u úrokových sazeb. Úroková sazba placená bankami - nominální úroková míra, úroková míra očištěná od inflace - reálná úroková sazba. Závažnost inflace 1. mírná inflace jednociferné hodnoty normální jev, souvisí s vývojem ekonomiky 2. pádivá inflace dvou až tříciferné hodnoty lidé penězům přestávají věřit, snaží se jich držet co nejméně dochází k indexaci (smlouvy mají inflační dodatky) hyperinflace stovky až tisíce procent ročně rozmáhají se platby v zahraničních měnách nebo naturální směna (tzv. komoditní peníze) Německo po WW1 - miliardy procent Příčiny inflace 1. setrvačná inflace spojena s tzv. inflačním očekáváním - zaměstnanci při vyjednávání o mzdách, banky při stanovování výše úroků, firmy při stanovování cen..., snaží se přizpůsobit inflaci, k inflaci skutečně pak dochází 2. inflace tažená poptávkou 335 vychýlení ze setrvačné úrovně, způsobena pozitivním poptávkovým šokem (způsoben posunem agregátní poptávky doprava) - málo zboží (nejčastěji situace, kdy se vláda rozhodne posílit souhrnnou poptávku vstupem státních výdajů) např. růst spotřebních výdajů domácností, růst vládních výdajů 3. inflace tažená nabídkou podmíněna nabídkovými šoky 131

142 I.36. INFLACE A JEJÍ MĚŘENÍ, DRUHY, PŘÍČINY A DŮSLEDKY INFLACE, INFLAČNÍ DAŇ I růst nákladů pokles agregátní nabídky; firmy při růstu nákladů budou ochotny nabízet stejné množství produkce pouze za vyšší ceny např. zvýšení nominálních mezd, růst světových cen surovin inflace, nastávající i přesto, že v ekonomice neexistuje přebytečná poptávka po zboží a službách, výskyt spojen s tzv. stagflací - souběžně se udržuje vysoká inflace i ekonomická stagnace (zvýšená nezaměstnanost), příčinou zpravidla zvýšená státní regulace trhů zboží a práce ceny nepružné směrem dolů recese inflační spirála = podporuje-li se inflace tlačená poptávkou a tlačená nabídkou; rostou ceny v důsledku vysoké poptávky a odbory vznesou požadavky na růst mezd Dopady inflace pokles kupní síly peněz, snížení finančních aktiv (půjčky, dluhopisy) vůči inflaci imunní hodnota aktiv, které nemají finanční podobu negativní = náklady inflace 336 ceny a mzdy se nepohybují stejným tempem, vývoj nelze předvídat narušuje informační fci cen příjemci stálých nominálních příjmů - důchodci pokud bude nižší nárůst mezd než inflace reálný důchod klesne taxflace - vlivem inflace rostou mzdy možnost přesunutí do vyššího daňového pásma neočekávaná inflace - peníze v bance na úrok 3%, míra inflace 3% ztrácím investice ve firmách - porovnávání reálné výnosy a reálné náklady očekávání neodpovídají realitě; inflace může odradit od investování firmy nejsou schopny své ceny zvyšovat tak, jak se vyvíjí inflací zasažené náklady další náklady - nové cenovky v obchodech, častější vyjednávání tendence zbavovat se hotovosti redistribuční efekt - přerozdělení příjmů mezi jednotlivými ekonomickými skupinami (někteří prodělávají, jiní ne) pozitivní výhodné pro dlužníky - vyšší plat, úroková sazba stejná vrací méně hodnotné peníze vliv inflace na pracovní trh - určitá míra může vést k dosažení rovnováhy na pracovním trhu může podpořit účinnost měnové politiky může stimulovat spotřebitelské výdaje - reálné investice do ekonomiky Protiinflační politika protiinflační opatření s sebou nesou pokles produkce, růst nezaměstnanosti Monetární politika - CB např. sníží množství peněz v oběhu nebo zvýší úrokové míry pokles agregátní poptávky 2. Restriktivní fiskální politika - vláda omezí své výdaje nebo zvýší daně pokles agregátní poptávky 3. Politika fixních měnových kurzů - kurz národní měny je pevně stanoven vůči jiné měně nebo koši měn nebo např. zlatu míra inflace v dané zemi je spjata s mírou inflace v zemi, s jejíž měnou je daná měna svázána 4. Důchodová politika - kontrola růstu cen a mezd, mimořádný charakter, používáno jen dočasně (např. válka), nebrání příčinám vzniku inflace, umělé udržování úrovně cen na nižší úrovni vede k nedostatku statků Inflační daň může být zdrojem příjmu státu stanoví vláda, když se rozhodne, že některé výdaje uhradí vydáním nových peněz (například když není odst peněz z daňových příjmů) zvyšování státních příjmů pomocí zvýšené emise růst cenové hladiny a znehodnocení peněz Tomáš Pavelka, Makroekonomie, základní kurz, II. vydání, 2007, strany ; Jan Urban, Teorie národního hospodářství, III. vydání, 2011, strany

143 I.12. DEFLACE, JEJÍ PŘÍČINY A DŮSLEDKY, PAST LIKVIDITY A KVANTITATIVNÍ UVOLŇOVÁNÍ I I.12. Deflace, její příčiny a důsledky, past likvidity a kvantitativní uvolňování Deflace Opak inflace, představuje absolutní pokles celkové cenové hladiny Dnes je k vidění už velice vzácně, obvykle v dobách hlubší deprese, největší deflace proběhla ve 30. Letech za hospodářské krize Nejčastěji k němu dochází např. v obdobích recese Příčiny když ve světové či specificky orientované národní ekonomice je příliš mnoho konkrétního zboží či služeb a dojde k absenci peněz, které mohou být využity pro nákup tohoto zboží či služeb poklesem cen dovozu (dovezená inflace) Rozdílně pohledy, jestli znamená vůbec problém (pokles úrokových sazeb totiž podvzbuzuje spotřebitelskou poptávku a tím ekonomické oživení) Nicméně zase naopak příliš velké uvolnění úvěrů může vést k nadměrnému zadlužení spotřebitele a k ohrožení možnosti jeho budoucího splácení Snaha státu čelit deflaci posilováním souhrnné poptávky ke své úspěšnosti nicméně vyžaduje velké státní intervence na otevřeném trhu (nákupy vládních cenných papírů a dalších aktiv, třeba půdy) Výsledkem této politiky je, že státy (resptektive centrální banky) se mohou stát vlastníky aktiv, které nejsou schopny efektivně spravovat Pozitivní stránka deflace vlády mají sklon přijímat daňová opatření posilující poptávku, tj. odhodlávat se ke snižování daní Negativní důsledek deflace její rozvoj může vést až v deflační spirálu, kdy klesají ceny, díky tomu klesají tržby a zisky podniků a ty tak musí snižovat náklady, to ovšem vede ke zvýšení nezaměstnanosti či ke snížení mzdy zaměstnanců, a díky těmto faktorům pak klesá i poptávka po zbožích a službách a dále klesá jejich cena Také zvyšuje nejistotu při ekonomickém rozhodování a řada výrobních kapacit se stává nadbytečnými, nevytváří se peněžní zásoba a úvěrová emise bank je nízká Past likvidity situace, kdy jsou ekonomické subjekty při nízké úrokové míře ochotny držet jakékoliv množství peněz, zvýšení peněžní zásoby tak nevede k poklesu úrokové míry a nerostou investice, měnová politika je neúčinná Tj, i když národní banka sníží úrkovou míru na 0%, stejně to nevede k oživení a opětovný růst zaměstnanosti Docházelo k ní napříkald v 90. Letech v Japonsku, kdy recese spojená s deflací vedla centrální banku k politice nulových úrokových sazeb, ale ani zdvojnásobení měnové báze v průběhu devadesátých let ke zmírnění deflačních tlaků nevedlo Kvantitativní uvolňování Je to nástroj monetární politiky NB, která má 2 cíle 1. zvýšit množství peněz v oběhu a zlepšení jejich dostupnosti 2. snížit tržní úrokové sazby Začíná to tištěním peněz NB, tyto peníze pak použije na nákup například státních dluhopisů Jsou-li centrální bankou přímo nakupovány státní dluhopisy a stát použije takto získané peníze ke krytí schodků svého rozpočtu, dochází k tzv. monetizaci dluhu Často je tento postup zdrojem kritiky (viz v nedávné době FED), nebot dochází k posílení moci NB a jejím pokřivujícím zásahům do ekonomiky, které může vést ke špatné alokaci zdrojů učebnice na TNH Urban ( ); otázky TNH 2010; Robert Holman Ekonomie (str. 538); Pavelka, T.: Makroekonomie ( ); na likviditu; uvolnovani-lek-nebo-past/

144 J Hospodářský růst J.80. Teorie hospodářského růstu Hospodářský růst a jeho zdroje Hospodářský růst = růst ekonomiky = zvyšování výkonu ekonomiky (množství vyrobeného zboží a služeb) měřené z pravidla ukazatelem hrubého domácího produktu (HDP) v čase Národohospodářská teorie se zabývá především otázkou zdrojů (příčin) hospodářského růstu a otázkou, co může pro zvýšení, resp. udržení výkonnosti národní ekonomiky dělat hospodářská politika hospodářský růst znamená, že ekonomika více vyrábí, a proto může i více spotřebovávat a investovat je jedním z hlavních ekonomických a politických cílů národních ekonomik i nadnárodních ekonomických seskupení hospodářský růst je zvyšování (potenciální) výkonnosti ekonomiky v čase růst (potenciálního) HDP měří se reálným HDP ve stálých cenách, příp. reálným HDP na hlavu (na obyvatele), resp. jejich meziročními změnami v % ( tempo růstu/poklesu reálného produktu) percentuální vyjádření ekonomického růstu znamená, že absolutní přírůstky HDP závisí na jeho výši (když mají 2 země stejný přírůstek HDP, tak ta s vyšším hrubým domácím produktem má i větší absolutní přírůstek HDP k dosažení ekonomické úrovně hospodářsky vyspělejších zemí musí méně vyspělé země dosahovat podstatně vyššího tempa růstu hrubého domácího produktu) hospodářský rozvoj = dlouhodobé zvyšování ekonomického blahobytu země 342 problematika hospodářského rozvoje se vztahuje především k chudým rozvojovým zemím ekonomický rozvoj charakterizují vedle HDP i sociálně ekonomické indikátory (např. zdravotní úroveň obyvatelstva, sociální úroveň,... ) Příčiny hospodářského růstu Historické pohledy 343 Adam Smith Pojednání o původu a podstatě bohatství národů za hlavní faktory zvyšování bohatství (množství vyrobených statků a služeb) považoval dělbu práce a akumulaci kapitálu Neoklasický model růst HDP závislý na růstu kapitálu, který závisí na růstu úspor Rychlejší hospodářský růst vyžaduje vyšší míru úspor, která vytváří předpoklad pro růst vybavenosti práce kapitálem Keynesiánský model hlavním stimulem růstu je rostoucí domácí, popř. zahraniční poptávka Hospodářský růst může být vyvolán ( tažen ) růstem soukromé spotřeby, zvyšováním investic podnikové sféry, růstem vládních výdajů nebo růstem exportu Princip tzv. Keynesova multiplikátoru 134

145 J.80. TEORIE HOSPODÁŘSKÉHO RŮSTU J Institucionální teorie snaží vysvětlit dlouhodobé přetrvávání rozdílů v ekonomické úrovni mezi rozvinutými a méně rozvinutými zeměmi jejich rozdílnými institucionálními podmínkami 3 hlavní možnosti národního hospodářství jak zvýšit objem produkce Plné využití (neúplně využitých) ekonomických zdrojů Plné využití zejm. výrobních kapacit a pracovních sil Neúplné využití ekonomických zdrojů se pojí s hospodářským cyklem a je krátkodobé Stabilizační hospodářská politika mu může pomoci podporou spotřeby a expanzivní finanční politikou zvýšení objemu zdrojů (extenzívní růst) zapojení vyššího objemu práce, přírodních zdrojů a kapitálu k růstu objemu kapitálových statků je důležitým faktorem rozsah úspor a investic větší kvantity práce (přistěhovalectvím, větším přírůstkem obyvatelstva,... ) i většího objemu přírodních zdrojů (jejich objevením nebo využitím nových zdrojů) lze dosáhnout ve vyspělých ekonomikách obtížně a jejich zdroje jsou omezené zvyšování kvality výrobních faktorů tj. technologický vývoj, inovace, rostoucí vzdělání hlavním zdrojem růstu se stává produktivita práce vyšší kvalita pracovní síly, vyšším množství a kvalita fyzického kapitálu z dlouhodobého hlediska hlavní zdroj hospodářského růstu Produktivita a její faktory produktivita = označení toho, jak efektivně hospodářství využívá práci, kapitál a další ekonomické zdroje měří se jako rozsah výrobků a služeb vyprodukovaných s využitím jednotky urč. ekonomického zdroje (pracovník, čas,... ) v národním hospodářství je to objem produktu HDP na jednu zaměstnanou osobu v národním hospodářství záleží především na množství a kvalitě kapitálového vybavení práce zvýšení množství a kvality kapitálového zařízení je nejrychlejším způsobem zvýšení produktivity práce aby se zabránilo principu klesajícího mezního přírůstku, je potřeba souběžných technologických změn Joseph Schumpeter: kvalitě pracovní síly pro zavádění technologických změn jsou důležití podnikatelé tvořivá destrukce = likvidace zastaralých a málo výnosných výrob a jejich nahrazování moderními technologiemi a produkty vzdělání, kvalifikace, motivace a flexibilita pracovní síly je klíčová pro produktivitu investice do lidského kapitálu nejsou znehodnoceny principem klesajícího mezního produktu efektivitě využití a vzájemného kombinování ekonomických zdrojů jednou z nejstarších metod efektivního strojního využití je dělba práce a specializace dělbu práce popsal již Adam Smith v díle Pojednání a původu a podstatě bohatství národů celkové ekonomické podmínky produktivita práce je ovlivněna fází ekonomického cyklu s útlumem ekonomické aktivity firmy omezují objem výroby a náklady rozsah zásob i výroby omezí snadno, ale propuštění pracovníků je složité a nese s sebou ekonomické i sociální dopady, proto s tím váhají kvalita přírodních zdrojů produktivita práce je závislá i na kvalitě a dostupnosti především nerostných surovin s růstem mezinárodního obchodu a technologického rozvoje závislost ekonomiky na své národní zásobě přírodních zdrojů klesá kvalitě institucionálního a legislativního rámce ekonomiky k růstu ekonomiky je potřeba příznivých institucionálních a legislativních předpokladů, a to je zejm.: ochrana soukromého vlastnictví a investic, rychlá vymahatelnost práva, efektivní a nezkorumpovaná státní správa,

146 J.80. TEORIE HOSPODÁŘSKÉHO RŮSTU J Růstová politika dlouhodobě nejefektivnější formou růstové politiky (hospodářsko-politických opatření na podporu růstu) jsou opatření podporující tvorbu fyzického kapitálu, tj. investice podniků do nových technologií, strojů a zařízení tvorba fyzického kapitálu základní faktor růstu produktivity i výkonu ekonomiky předpokladem investice jsou domácí úspory nebo přístup k finančním zdrojům ze zahraničí domácí úspory (zejm. úspory domácností) hlavní předpoklad pro tvorbu kapitálu faktory podporující výši domácích úspor: vyšší úroveň reálných úrokových sazeb (úrokové sazby minus inflace), růst příjmů domácností po zdanění (příznivá daňová politika), dostupnost nepříliš rizikových nástrojů spoření a investic faktory snižující výši domácích úspor: vysoké zdanění kapitálových příjmů, finanční nestabilita, záporná úroveň reálných úrokových sazeb nepříznivé podmínky mohou vést až k tzv. kapitálovým únikům = přesouvání úspor domácností a firem do zahraničí, popř. jejich přesun do neproduktivních aktiv (např. zlata) hlavním hospodářským opatřením posilujícím tvorbu domácích úspor je snížení podnikových i dalších daní, popř. daňová podpora investic ponechá podnikům a domácnostem větší objem prostředků na investice a motivuje k investicím vnější úspory (příliv zahraničního kapitálu) důležité zejm. v zemích s nízkou úrovní HDP na hlavu, kde je tím pádem obtížnější tvorba domácích úspor vládní podpora ekonomiky pomocí snahy o přilákání zahraničních investic (př. daňové úlevy, ochrana zahr. investic, stabilita kurzu domácí měny,... ) vláda může přispívat k tvorbě úspor a investic ovlivněním: rozpočtové politiky rozpočtový deficit vede k nutnosti státu půjčovat si na kapitálových trzích, a tím dochází k zvyšování úrokových sazeb, a tím k omezení soukromých investic vláda by měla omezit rozpočtové výdaje státu struktury státních výdajů produktivita státních či veřejných investic je nižší než produktivita soukromých investic efektivnější je privatizace a omezení státní regulace další opatření na podporu růstu a produktivity zvyšování úrovně vzdělanosti pracovní síly posílení pružnosti pracovního trhu reformování pracovního práva a zákonů regulujících kolektivní vyjednávání podpora výdajů na výzkum a vývoj investice do ekonomické infrastruktury (např. do dopravní infrastruktury) stabilita legislativního prostředí pro firmu je důležitá jistota, že se nezmění státem stanovená pravidla hry a její investice do výrobního zařízení se jí navrátí omezení rozsahu státní regulace ekonomiky, tj. deregulace ekonomiky nižší regulace ekonomiky omezuje neproduktivní náklady firem a vede ke zvýšení produktivity výrobních faktorů liberalizace trhů omezení administrativních překážek pro vstup do urč. odvětví privatizace státních podniků privatizace a liberalizace trhů vede ke zvýšení konkurence a tím i zvýšení tlaku na kvalitu a produktivitu omezení průmyslové politiky států průmyslová politika = selektivní státní pomoc urč. ekonomický odvětvím či podnikům, které jsou často ekonomům či politikům blízké. Problémem je, že se často dostává pod tlak různých skupinových zájmů a vede spíš k neefektivnosti a plýtvání 345 Politika nabídkové stránky ekonomiky 346 hospodářská politika soustřed ující se na problémy růstu produkce zboží a služeb, resp. souhrnné národohospodářské nabídky koncentruje se na ovlivnění produktivity a výrobních nákladů firem a posílení pružnosti tržní ekonomiky hospodářský růst podle ní lze urychlit především politikou, kte se zaměřuje na podporu vyšší efektivity firem, omezení regulace a vyšší ochoty (motivace) k práci a investicím 136

147 J.69. PRODUKTIVITA PRÁCE A KAPITÁLU A JEJICH FAKTORY, POLITIKA NABÍDKOVÉ STRANY J Výhody a nevýhody hospodářského růstu výhody růstu 347 více produktů/vyšší spotřeba lepší infrastruktura (dopravní a komunikační sítě, energie apod.) vyšší sociální blahobyt (dostupnost vzdělání, zdravotnictví, delší dovolené, sociální pojištění aj.) možnost vyššího přerozdělení ve prospěch chudých nevýhody růstu nerovnoměrné rozdělení příjmů negativní externality růstu (odpad, ekologické škody, vyčerpání přírodních zdrojů aj.) sociální dopady (stres, zločinnost aj.) snaha omezit ekonomický růst na úroveň tzv. udržitelného růstu růst, kt. umožňuje zachovávat přírodní zdroje, resp. kvalitu životního prostředí na neměnné úrovni tj. růst, který nevede ke sklonu k životu na úkor budoucích generací Teorie národního hospodářství, Jan Urban, 3. vydání, 2011 (str ); Powerpointová prezentace J. Urbana TNH 2 J.69. Produktivita práce a kapitálu a jejich faktory, politika nabídkové strany Produktivita produktivita je jedním z najvýznamnejších měřítek ekonomické výkonnosti. Měří podíl celkového výstupu oproti váženému průměru vstupů Produktivita práce Produktivitou práce rozumíme obecně množství produkce zhotovené jedním pracovníkem za jednotku času Vyjadřuje se tak účinnost lidské práce, určitý stupeň realizované schopnosti vytvárat hodnoty. Produktivita práce se měří jako poměr mezi objemem produkce, vyrobené za určitou dobu a množstvím práce na ni vynaloženou Vynaloženou práci vyjadřujeme nepříamo dobou její trvání, tj. počtem směn, resp. hodín, počas kterých byla práca jednotlivými pracovníkmi vynakladaná, nebo počtem osob zapojených v dané době do výroby příslušného objemu produkce P = Q / t kde: P - produktivita práce Q - objem produkce t - spotřeba práce (doba vynakladaní práce na objem produkce Q nebo průmerný evidenčný stav pracovníků v danem období) Rast produktivity práce se přejavuje snížením množstva práce, vynaložené na výrobu jednotky produkce nebo zvýšením objemu vyrobené produkce při rovnakém množství vynaložené práce. Rast produktivity práce vede k úspoře vynakladané práce i úspoře mzdových nákladů k nejobvyklejším ukazovatelům podnikové produktivity práce patří objem či hodnota produkce připadající na jednoho pracovníkači jednotku vynaloženého času, na úrovni národního hospodát ství pak objem produktu (HDP) připadající na jednu zaměstnanou osobu závisí na těchto faktorech: množství a kvalitě kapitálového vybavení práce 137

148 J.69. PRODUKTIVITA PRÁCE A KAPITÁLU A JEJICH FAKTORY, POLITIKA NABÍDKOVÉ STRANY J zvýšení množství a kvality kapitálového zařízení je nejrychlejším způsobem zvýšení produktivity práce - aby se zabránilo principu klesajícího mezního přírůstku, je potřeba souběžných technologických změn Joseph Schumpeter: kvalitě pracovní síly pro zavádění technologických změn jsou důležití podnikatelé tvořivá destrukce = likvidace zastaralých a málo výnosných výrob a jejich nahrazování moderními technologiemi a produkty vzdělání, kvalifikace, motivace a flexibilita pracovní síly je klíčová pro produktivitu investice do lidského kapitálu nejsou znehodnoceny principem klesajícího mezního produktu efektivitě využití a vzájemného kombinování ekonomických zdrojů jednou z nejstarších metod efektivního strojního využití je dělba práce a specializace dělbu práce popsal již Adam Smith v díle Pojednání a původu a podstatě bohatství národů celkové ekonomické podmínky produktivita práce je ovlivněna fází ekonomického cyklu s útlumem ekonomické aktivity firmy omezují objem výroby a náklady rozsah zásob i výroby omezí snadno, ale propuštění pracovníků je složité a nese s sebou ekonomické i sociální dopady, proto s tím váhají kvalita přírodních zdrojů produktivita práce je závislá i na kvalitě a dostupnosti především nerostných surovin s růstem mezinárodního obchodu a technologického rozvoje závislost ekonomiky na své národní zásobě přírodních zdrojů klesá kvalitě institucionálního a legislativního rámce ekonomiky k růstu ekonomiky je potřeba příznivých institucionálních a legislativních předpokladů, a to je zejm.: ochrana soukromého vlastnictví a investic, rychlá vymahatelnost práva, efektivní a nezkorumpovaná státní správa Produktivita kapitálu Tvorba fyzického kapitálu základní faktor růstu produktivity i výkonu ekonomiky předpokladem investice jsou domácí úspory nebo přístup k finančním zdrojům ze zahraničí domácí úspory (zejm. úspory domácností) 350 hlavní předpoklad pro tvorbu kapitálu faktory podporující výši domácích úspor: vyšší úroveň reálných úrokových sazeb (úrokové sazby minus inflace), růst příjmů domácností po zdanění (příznivá daňová politika), dostupnost nepříliš rizikových nástrojů spoření a investic faktory snižující výši domácích úspor: vysoké zdanění kapitálových příjmů, finanční nestabilita, záporná úroveň reálných úrokových sazeb nepříznivé podmínky mohou vést až k tzv. kapitálovým únikům = přesouvání úspor domácností a firem do zahraničí, popř. jejich přesun do neproduktivních aktiv (např. zlata) hlavním hospodářským opatřením posilujícím tvorbu domácích úspor je snížení podnikových i dalších daní, popř. daňová podpora investic ponechá podnikům a domácnostem větší objem prostředků na investice a motivuje k investicím //vnější úspory (příliv zahraničního kapitálu) // * důležité zejm. v zemích s nízkou úrovní HDP na hlavu, kde je tím pádem obtížnější tvorba domácích úspor vládní podpora ekonomiky pomocí snahy o přilákání zahraničních investic (př. daňové úlevy, ochrana zahr. investic, stabilita kurzu domácí měny,... ) vláda může přispívat k tvorbě úspor a investic ovlivněním: 138

149 J.22. EKONOMICKÝ RŮST A ROZVOJ, ZDROJE A TYPY RŮSTU, RŮSTOVÁ POLITIKA J rozpočtové politiky rozpočtový deficit vede k nutnosti státu půjčovat si na kapitálových trzích, a tím dochází k zvyšování úrokových sazeb, a tím k omezení soukromých investic vláda by měla omezit rozpočtové výdaje státu struktury státních výdajů produktivita státních či veřejných investic je nižší než produktivita soukromých investic efektivnější je privatizace a omezení státní regulace další opatření na podporu růstu a produktivity: zvyšování úrovně vzdělanosti pracovní síly posílení pružnosti pracovního trhu reformování pracovního práva a zákonů regulujících kolektivní vyjednávání podpora výdajů na výzkum a vývoj investice do ekonomické infrastruktury (např. do dopravní infrastruktury) stabilita legislativního prostředí pro firmu je důležitá jistota, že se nezmění státem stanovená pravidla hry a její investice do výrobního zařízení se jí navrátí omezení rozsahu státní regulace ekonomiky, tj. deregulace ekonomiky nižší regulace ekonomiky omezuje neproduktivní náklady firem a vede ke zvýšení produktivity výrobních faktorů liberalizace trhů omezení administrativních překážek pro vstup do urč. odvětví privatizace státních podniků privatizace a liberalizace trhů vede ke zvýšení konkurence a tím i zvýšení tlaku na kvalitu a produktivitu omezení průmyslové politiky států průmyslová politika = selektivní státní pomoc urč. ekonomický odvětvím či podnikům, které jsou často ekonomům či politikům blízké. Problémem je, že se často dostává pod tlak různých skupinových zájmů a vede spíš k neefektivnosti a plýtvání Politika nabídkové stránky ekonomiky přednostně se koncentruje na ovlivnění produktivity a výrobních nákladů firem a posílení pružnosti tržní ekonomiky ekonomové strany nabídky zastávají názor, že hospodářský růst lze výrazně urychlit především politikou zaměřující se na podporu vyšší efektivity firem, omezení regulace a vyšší ochoty (motivace) k práci a investicím k praktickým opatřením politiky nabídkové strany patří především legislativní změny v oblasti pracovního práva a sociálního zabezpečení a posílení motivací k úsporám, investicím i práci na základě snížení daní, privatizace a liberalizace veřejných služeb apod. k častým názorům politiky nabídkové strany ekonomiky patŕí i tvrzení, že snížení daňových sazeb může ve skutečnosti snížit rozpočtový deficit, nebot nižší daně povedou k takovému povzbuzení ekonomické aktivity, které bude efekt poklesu daňových sazeb více než kompenzovat to povede k růstu daňových příjmů a poklesu deficitu Teorie národního hospodářství, Jan Urban, 3. vydání, 2011, str ; zápisky ze semináře 351 J.22. Ekonomický růst a rozvoj, zdroje a typy růstu, růstová politika Hospodářský růst zvyšování (potencionální) výkonnosti ekonomiky (množství vyrobeného zboží a služeb) v čase měří se reálným HDP (popř. reálným HDP na hlavu), resp. jejich meziročními změnami v % (tempo růstu/pokles reálného HDP) rozlišujeme krátkodobé ekonomické výkyvy a dlouhodobý růst (růstové trendy) - teorie ekonomického růstu řeší problematiku dlouhodobého růstu, fluktuacemi HDP v průběhu hospodářského cyklu se zabývají teorie ekekonomického cyklu ekonomika může vyrábět a tudíž i spotřebovávat větší objem zboží a služeb ekonomický růst je zdrojem blahobytu a růstu životní úrovně jeden z hlavních ek. a politických cílů národních ekonomik předpokladem je plné využití ek. zdrojů Hospodářský rozvoj dlouhodobé zvyšování ekonomického blahobytu země jeho problematika se vztahuje především k chudším (rozvojovým) zemím charakterizují ho i jiné indikátory než HDP - zdravotní úroveň obyvatelstva, úroveň vzdělání apod. 139

150 J.22. EKONOMICKÝ RŮST A ROZVOJ, ZDROJE A TYPY RŮSTU, RŮSTOVÁ POLITIKA J Zdroje (typy) ekonomického růstu jedna z ústředních ekonomických otázek: Jaké faktory a procesy k růstu ek. výkonnosti země přispívají? Co je třeba pro jeho udržení či zvýšení učinit? Jak čelit negativním důsledkům, které ek. růst přináší? první vysvětlení - A. Smith: Pojednání o původu a podstatě bohatství národů - za hlavní faktory považoval dělbu práce a akumulaci kapitálu zajistit plné využití ek. zdrojů, především výrobních kapacit a pracovní síly - krátkodobý ek. problém - stabilizační hosp. politika k tomu může přispět především podporou souhrnné poptávky, nástroji expanzivní finanční politiky 2. zvýšit objem produktivních zdrojů, tj. kapitálových statků - důležitým faktorem je rozsah úspor a investic do tvorby fixního kapitálu 3. zvyšování kvality výrobních zdrojů (technologický rozvoj, inovace, vzdělání,..) - hlavním zdrojem je růst produktivity práce(především ve vyspělých ekonomikách) růstu ekonomiky lze dosáhnout i vyšší kvantitou dalších výrobních faktorů - práce a přírodních zdrojů 1. vyšší přirozený přírůstek obyvatelstva, vyšší přistěhovalectví, zvýšená ekonomická aktivita obyvatelstva (tj. zaměstnáním osob, které dosud byly ekonomicky neaktivní, prodlužování pracovní doby 2. objevení či využití nových přírodních zdrojů tyto cesty ve vyspělých zemích poměrně omezené hlavním zdrojem ekonomického růstu se stává růst produktivity spojený s vyšší kvalitou pracovní síly a vyšším množstvím a zejm. kvalitou kapitálu Modely hospodářského růstu 1. neoklasický model - růst HDP je závislý na růstu kapitálu, který závisí na růstu úspor 2. keynesiánský - stimulem růstu je rostoucí poptávka; může být vyvolán (tažen) růstem soukromé spotřeby, zvyšováním investic podnikové sféry, růstem vládních výdajů nebo růstem exportu 3. institucionální - je potřeba smysluplných institucí (vymahatelnost práva, soukromé vlastnictví,..) Růstová politika souvisí s otázkou J.69 hospodářskopolitická opatření na podporu ek. růstu na otázku, jak stát může přispět k růstu ekonomiky, neodpovídají ekonomové zcela jednotně Tvorba fyzického kapitálu dlouhodobě nejefektivnější formou růstové politiky jsou opatření posilující tvorbu fyzického kapitálu, tj. investice soukromých podniků do nových technologií, strojů a zařízení základní faktor růstu produktivity i výkonu ekonomiky země (dlouhodobější rychlejší tempo HDP) předpokladem investic do tvorby jsou domácí úspory nebo zdroje kapitálu ze zahraničí (úvěr, přímé zahr. investice, zahr. pomoc) faktory podporující domácí úspory - úroveň reálných úrokových sazeb, příznivá daňová politika, úsporná rozpočtová politika, omezení st. regulace, dostupnost nepříliš rizikových nástrojů spoření a investic od úspor odrazuje - vysoké zdanění kapitálových příjmů, finanční nestabilita či záporná úroveň úrokových sazeb může vést až ke kapitálovému úniku (= přesouvání úspor do zahraničí) příp. ke sklonu ukládat úspory do neproduktivních aktiv např. zlata) faktorem snižujícím zájem o nákup akcií může být i dvojí zdanění zisků význam vnějších úspor (přílivu zahr. kapitálu) především v zemích, jejichž úroveň HDP na hlavu je nízká (nižší důchody) vlády mohou přilákat zahraniční investice: daňové úlevy, ochrana zahr. investic, stabilita kurzu domácí měny,.. k tvorbě úspor a investic může přispívat vláda rozpočtovou politikou a povahou státních výdajů rozpočtový deficit vede stát k půjčování si na kapitálových trzích - to vede ke zvyšování úrokových sazeb a tím k omezování soukromých investic 140

151 J.22. EKONOMICKÝ RŮST A ROZVOJ, ZDROJE A TYPY RŮSTU, RŮSTOVÁ POLITIKA J ke snížení deficitu by ale nemělo docházet na základě růstu daňového zatížení firem a příjmů z investic cestou je snížení výdajů státu ( z krátkodobějšího hlediska může vést k pomalejšímu růstu ekonomiky produktivita veřejných investic je zpravidla nižší než produktivita soukromých investic Další opatření na podporu růstu produkce a produktivity zvyšování vzdělanosti pracovní síly (investice do vzdělání, příležitosti ke zvyšování kvalifikace) posílení pružnosti pracovního trhu na základě reforem pracovního práva, omezení státu zasahovat do vztahů mezi zaměstnanci a zaměstnavateli podpora výdajů na výzkum a vývoj - investice do vědeckovýzkumné infrastruktury rozvoj ek. infrastruktury - státní investice do ek. infrastruktury jsou doplňkem i předpokladem soukromých podnikových investic stabilita legislativního prostředí - pokud se změní pravidla hry, může firma přijít o část investic, jejichž návratnost je delší omezení státní regulace - tj. deregulace ekonomiky - vede ke zvýšení produktivity liberalizace trhů - omezení administrativních překážek pro vstup do určitých odvětví rozvoj konkurence vede ke snižování podnikových nákladů, což zvětšuje prostor pro podnikové investice privatizace státních podniků vedoucí ke zvýšení kvality řízení a tím i k růstu produktivity průmyslová politika státu patří k často prosazovaným, ale nejméně úspěšným nástrojům růstové politiky - jde o selektivní pomoc určitým odvětvím nebo podnikům - vede k plýtvání a neefektivnosti Důsledky hospodářského růstu pozitivní - růst životní úrovně či kvality života, omezování chudoby 355 více produktů/vyšší spotřeba, lepší infrastruktura, vyšší sociální blahobyt, možnost vyššího přerozdělování ve prospěch chudých negativní - kvalita života roste jen do určité úrovně, pak se může naopak snižovat, ekologické dopady snaha omezit ek. růst na úroveň tzv. udržitelného růstu nerovnoměrné rozdělení příjmů, sociální dopady (stres, zločinnost) kritika konzumerismu - sklon k nadměrné spotřebě stimulované umělým vytvářením potřeb i růst vede ke zvyšování ek. nerovnosti mezi sociálními skupinami či státy Urban, Jan: Teorie národního hospodářství, 2011: str ; přednáška

152 K Hospodářský cyklus a stabilizační politika K.32. Hospodářský cyklus, jeho příčiny a fáze strukturální nepatří do hospodářského cyklu, dochází ke změnám v odvětvích (např. nové technologie, změna preference spotřebitele atd.) cyklické projevují se všeobecným poklesem a následně nárůstem spotřeby a zaměstnanosti v prakticky všech odvětvích dané ekonomiky Reakce vlády popř. centrální banky je problematická, protože se velmi těžko tyto dva druhy změn rozlišují. Cyklické změny jsou hospodářské cykly. Jedná se o střídání expanze (růst HDP) a recese (pokles HDP více jak 2 čtvrtletí). Fáze hlubokého a dlouhotrvajícího poklesu HDP se nazývá deprese, nejvyšší je ekonomická aktivita ve fázi vrcholící konjunktury neboli boomu. Fáze Vrcholící konjunktura 356 podniky vyrábějí s plně/téměř plně využitými kapacitami; rostou spotřebitelské výdaje, podnikové investice, produkce roste poptávka po zboží a službách, což vede také k růstu cen na konci fáze dochází k hornímu bodu obratu hospodářského cyklu Recese (pokles) sestupná fáze ekonomického cyklu spotřebitelé a podniky omezují své výdaje, podniky dále omezují nákupy surovin, přijímání pracovníků, odkládají investice dochází k propouštění zaměstnanců, k odbytovým potížím, k růstu zásob, ke zkracování pracovní doby apod. Deprese nejnižší část ekonomického cyklu pokračuje pokles produkce zboží a služeb, nízká úroveň výroby je obtížné nalézt práci, míra nezaměstnanosti je vysoká klesá míra inflace tato fáze ekonomického cyklu je zakončena dolním bodem obratu, tzv. sedlem Expanze (vzestup) vzestupná fáze ekonomického cyklu zvyšují se výdaje, firmy investují do rozšiřování výrobních kapacit klesá nezaměstnanost, což vede ke zvýšení spotřebitelských výdajů (dále k expanzi zaměstnanosti, výroby i spotřeby) 142

153 K.32. HOSPODÁŘSKÝ CYKLUS, JEHO PŘÍČINY A FÁZE K Typy hospodářských cyklů podle délky Krátkodobé cykly (Kitchinovy cykly) délka cca měsíců, souvisejí s výkyvy v zásobách Střednědobé cykly (Juglarovy cykly) perioda cca 8-10 let, souvisejí s investicemi do strojů a zařízení Dlouhodobé cykly (Kondratěvovy cykly) perioda cca 50 let, souvisejí se zásadními inovacemi a převratnými změnami ve výrobních technologiích Příčiny hospodářského cyklu Monetární teorie Wicksell, Hayek Tato teorie vidí problém v peněžní zásobě na trhu (viz 94). Objem peněz se mění a dochází k poptávkovým šokům. Reálná teorie Keynes Problém vidí v reálných zásazích do trhu inovace, investice atd. Střídání investičního pesimismu a optimismu, to vyvolává změny agregátní poptávky a tedy i HDP. Expanze i recese jsou tedy výkyvy HDP kolem potencionálního produktu způsobené poptávkovými šoky. (Jednoduše řečeno HDP roste nad dlouhodobě udržitelnou míru v důsledku vyšší poptávky po statcích na trhu nebo naopak klesá, v důsledku nižší poptávky.) Inovační vlny způsobí rychlý růst ekonomiky v důsledku zavedení nového produktu (popř. levnějšího produktu apod.) a po vyčerpání dojde k prudkému poklesu. Teorie se nevylučují, mnoho ekonomů zdůrazňuje, že se mohou doplňovat Příklad Sníží se úroková míra (zvýší se peněžní zásoba na trhu) firmy investují úroková míra se opět zvýší (domácnosti zaznamenají nedostatek peněz v důsledku zvýšení cenové hladiny vyvolané nižší úrokovou mírou) cena peněz, resp. úroky z úvěrů pomocí kterých firmy investovali se zvýší pro investory se stávají investice nevýhodné odvolávají zakázky u dodavatelů dodavatelé, kteří investovali do rozšíření výroby nevyužijí svých kapacit dostávají se do problémů snižují počet zaměstnanců domácnostem klesnou příjmy snižuje se poptávka (agregátní poptávka) recese Změny úrokové míry centrální banka provádí, protože potencionální produkt není statický a mění se. Proto je také těžké najít optimální míru peněžních zásob. V důsledku spojení tohoto vlivu s investorským optimismem/pesimismem dochází k cyklům v ekonomice. Externí příčiny cyklů vznikají mimo rámec ekonomického systému např. změny v počtu obyvatel ( přírůstek obyvatelstva může vést ke zvýšení produkce a nastartovat vzestupnou fázi cyklu, úbytek naopak), vynálezy, inovace ( vzestup podnikových investic, který dále vede ke růstu prac. příležitostí, zvýšení produkce), války ( může způsobit urychlení vývoje i útlum) Interní příčiny cyklů Pojmy vznikají uvnitř ekonomiky např. vývoj spotřeby a ekonomických investic, nákladové šoky, hospodářsko-politická aktivita státu Agregátní poptávka AD je v ekonomické teorii úhrn výdajů všech subjektů (domácností, firem, subjektů, státu, dovozců... ). Neboli AD = spotřeba (C) + hrubé investice (I) + veřejné výdaje (G) + čistý vývoz (NX). Potenciální produkt - nejvyšší udržitelný výkon ekonomiky za podmínek daného množství a kvality vstupů. Odpovídá optimálnímu (plnému) využití disponibilních zdrojů. Ekonomie - Bob Holman str ; Teorie národního hospodářství, Jan Urban, 2006, str ; seminář JUDr. Ing. Zdeňka Hraby na téma Hospodářská politika

154 K.66. POPTÁVKOVÉ A NABÍDKOVÉ ŠOKY, JEJICH VLIV NA RECESI K K.66. Poptávkové a nabídkové šoky, jejich vliv na recesi Model souhrnné poptávky a nabídky ukazuje, jak se změny v souhrnné poptávce a nabídce promítají ve změnách produktu a cenové hladiny Model souhrnné poptávky Souhrnná agregátní poptávka představuje poptávku po všech statcích produkovaných v národním hospodářství, a to v závislosti na cenové hladině X Tržní poptávka poptávka na jednotlivých trzích! Souhrnná poptávka udává vztah mezi objemem všech produktů, které si chtějí hospodářské subjekty koupit, a cenovou hladinou. Pruběh křivky souhrnné poptávky Klesající při nižší cenové hladině chtějí domácnosti a firmy nakupovat více (spotřební a investiční statky) než při vyšší cenové hladině Nepřímý vztah mezi vývojem objemu poptávané produkce a cenové hladiny má tři hlavní příčiny: Keynesův efekt, efekt bohatství, vliv zahraničních subjektů Posuny agregátní poptávky (Poptávkové šoky) Nastanou pokud hospodářské subjekty hodlají při dané cenové hladině nakoupit více či méně statků. Příčina změn (tvz. poptávkových šoků) - jsou změny peněžní zásoby vyvolané centrální bankou změní úrokové sazby a zvyšují investice a spotřebu. Šok z růstu agregátní poptávky Ekonomika vyrábí určitý produkt. CB iniciuje zvýšení nominální peněžní zásoby snížení úroké míry růst investic a spotřeb, roste agregátní poptávka Růst ag.poptávky se projeví v růstu cen i nominálních mezd. firmy a zaměstnanci podlehnou finanční iluzi, a tak výroba a zaměstnanost roste a HDP zvyšuje potencionální produkt. Když se peněžní iluze rozplynou zaměstnanost klesá, HDP se vrací do úroveň potencionálního produktu. Pozůstatkem poptávkového šoku je ovšem vyšší cenová hladina

155 K.66. POPTÁVKOVÉ A NABÍDKOVÉ ŠOKY, JEJICH VLIV NA RECESI K Šok z poklesu agregátní nabídky Poptávkové šoky jsou vyvolávány vlivem tržních faktorů, ale i záměrným působením monetární a fiskální politiky. Dopad šoků 365 Růst agregátní poptávky: Krátkodobě zvýší reálný HDP nad potencionální produkt, dlouhou nikoliv! Dlouhodobě změna cenové hladiny. Pokles agregátní poptávky: Dlouhodobý účinek poklesu poptávky na cenovou hladinu je sice příznivý, ale je vykoupen obdobím hospodářského poklesu a nezaměstnanosti 145

156 K.66. POPTÁVKOVÉ A NABÍDKOVÉ ŠOKY, JEJICH VLIV NA RECESI K Další faktory ovlivňující agregátní poptávku 1. Růst bohatství domácností zvýšení spotřebních výdajů 2. Pokles míry zdanění důchodů růst disponibilních příjmů růst firemní poptávky po investicích a poptávky domácností po spotřebních statcích 3. Posílení optimismu domácností a firem k budoucímu ekonomickému vývoji 4. Růst počtu obyvatelstva stimulace spotřebitelský výdajů (hl.výdaje za bydlení) 5. Rozhodnutí vlády zvýšit úroveň svých nákupů a transferových plateb 6. Rostoucího exportu 7. Očekávání růstu cenové hladiny 8. Změn spotřebitelských preferencí Průběh souhrnné nabídky Představuje celkové množství produkce, které budou chtít firmy vyrábět při určité cenové nabídce Křivka - udává vztah mezi objemem produkce (tj. vytvořeným HDP) a cenovou hladinou. Závisí na období

157 K.66. POPTÁVKOVÉ A NABÍDKOVÉ ŠOKY, JEJICH VLIV NA RECESI K Dlouhé - křivka vertikální nabízené množství na cenové hladině nezávisí. Křivka agregátní nabídky v dlouhém období je neměnná = hodnota odpovídá potencionální (přirozené) úrovni produktu Krátké - křivka agregátní nabídky rostoucí (stejně jako tržní nabídka). Zvýšení cenové hladiny vede k růstu nabízeného zboží a služeb (a naopak) Proč je křivka souhrnné poptávky v krátkém období rostoucí? 1. Teorie peněžní iluze 2. Teorie strnulých mezd 3. Nová keynesovská teorie strnulých cen Nabídkový šok K šoku ze strany nabídky dojde, když náhle vzrostou některé náklady (někdy nákladový šok ) Typicky nákladový šok je zvýšení mezd, které není podloženo produktivitou práce. Často za to můžou odbory Odbory vynutí zvýšení mezd železničním zaměstnancům. Dráhy vyhoví (bojí se stávky). zvýšení nákladů Drahám zvýšení cen jízdenek a přepravy. zvýšení nákladů dolů, oceláren, stavebních firem (subjektům využívající železnici pro přepravu) i těmto firmám se zvyšují náklady a jsou nuceni přenášet to do svých cen mzdová nákaza Na zvýšení nákladů nemohou firmy reagovat jinak než zvýšením cen klesá produkce a dojde k propouštění. Vzniká nedobrovolná nezaměstnanost 367 Po určité době se nominální mzdy opět sníží a zaměstnanost se vrací na původní úroveň. Následky - pokles reálného HDP a zároveň růst cenové hladiny dvojí negativní dopad na ekonomiku. Ekonomika je vystavěna šokům jak se strany nabídky, tak ze strany poptávky Tyto šoky jsou zdrojem ekonomické nestability I když se ekonomika s nimi dokáže dříve nebo později vypořádat, nejsou ničím příjemným 147

158 K.66. POPTÁVKOVÉ A NABÍDKOVÉ ŠOKY, JEJICH VLIV NA RECESI K 148

159 K.38. INVESTIČNÍ AKCELERÁTOR A MULTIPLIKÁTOR A JEJICH VÝZNAM PRO PRŮBĚH HOSPODÁŘSKÉHO CYKLU K TNH - Urban, 3.doplněné a rozšířené vydání, str.: K.38. Investiční akcelerátor a multiplikátor a jejich význam pro průběh hospodářského cyklu Vývoj spotřebních a investičních výdajů jedna ze základních příčin ekonomického cyklu = kolísání spotřebitelských výdajů domácností a investičních výdajů firem rostou-li výdaje domácností, firmy na to odpoví zvýšením úrovně výroby (najímají další pracovní sílu a investují, aby zvýšily své výrobní kapacity) 368 roste-li prodej, výroba, zaměstnanosti a příjmy, je hospodářský cyklus v období boomu, expanze klesají-li výdaje domácností, firmy naopak odpoví snížením výroby, zpomalením růstu mezd, propouštěním části zaměstnanců v tomto případě ekonomika vstupuje do kontrakce a recese podobným způsobem ekonomiku ovlivňují i podnikové investice (investice do tzv. fixního kapitálu): do nových závodů, výrobních zařízení atd. vytváření nových pracovních míst, tím pádem zvyšování kupní síly spotřebitelů, zvyšován spotřebních výdajů další růst výroby; pokud investice klesají, dochází k opaku ekonomika v období kontrakce střídaní větší a menší spotřeby domácností souvisí s tím, jak domácnosti důvěřují příznivému ekonomickému vývoji (více utrácejí nebo více spoří) důvody omezení spotřebních výdajů (obzvláště se týká dražších statků nemovitostí apod.): zadlužení, nasycenost dlouhodobějšími spotřebními statky, pokles akcií (kvůli kterému spotřebitelé ztratili část svého bohatství), kolísání investic firem souvisí s: důvěrou v rentabilitu (výnosnost) investic popř. vyhlídkami investorů na budoucí růst firemních zisků rostoucí či klesající potřebou obnovit opotřebované kapitálové statky; impulsem k těmto investicím může být rychlý technologický vývoj (je potřeba technologických inovací) nesprávnými investičními rozhodnutími (firmy v období hosp. růstu provádějí investice, které jsou nadbytečné nebo nepřinášejí výnosy kvůli tomu jsou později nuceni omezit výrobu i zaměstnanost); dalším důvodem ke špatným investicím může být dočasný pokles úroků (v důsledku politiky centrální banky popř. optimistickou úvěrovou politikou bank) význam investičních vln je pro hospodářský cyklus značný (ekonomické cykly jsou často chápány jako cykly investiční) Investiční akcelerátor a multiplikátor princip investičního akcelerátoru a multiplikátoru vysvětluje vliv výdajů firem na hospodářský cyklus; akcelerační princip investic: vztah mezi objemem vyráběné produkce a objemem kapitálu potřebného k její výrobě 369 vzroste-li objem produkce, je nutné zvýšit fixní kapitál; důsledkem je zvýšení poptávky po investicích, vznikají tzv. indukované investice (naproti tomu restituční investice jsou investice potřebné na nahrazení opotřebovaného fixního kapitálu) podle principu akcelerace platí, že vzrůst poptávky po investicích je v rostoucí ekonomice vyšší než růst produktu multiplikační efekt investic: rostoucí investice vyvolají další růst poptávky a produkce a sním i další vzestup investičních výdajů 149

160 K.26. FINANČNÍ A MĚNOVÁ KRIZE, MOŽNÉ PŘÍČINY A DŮSLEDKY K růst produkce ve fázi konjunktury však postupně naráží na kapacitní možnosti ekonomiky akcelerační princip začíná fungovat v obráceném směru (se zastavením růstu produkce klesá poptávka po investicích, což vede k dalšímu snížení produkce v důsledku působení multiplikátoru); v důsledku poklesu produkce firmy přestanou obnovovat fixní kapitál a dojde k jeho znehodnocení znehodnocený fixní kapitál se firmy rozhodnou (obzvlášt v případě zlepšení hospodářských vyhlídek) po čase obnovit; tím zahájí nákup investičních statků, ten vede k růstu produkce a celé se to opakuje (opětovně působí akcelerační a multiplikační efekt) Teorie národního hospodářství, Jan Urban, 3.vydání, 2011 ( ) K.26. Finanční a měnová krize, možné příčiny a důsledky Druhy finanční krize 1. dluhová krize když dlužníci nesplácejí údaje v bankách například a může to přerůst až v úvěrovou krizi = banky nechtějí půjčovat lidem a banky si nechtějí půjčovat navzájem komerční trh zamrzne, vede to k 2. bankovní/úvěrová krize - výrazně se snižuje ochota bank půjčovat peníze, protože a) klesá kvalita aktiv (poskytovaných půjček) a banky se obávají nedostatku likvidity, b) se zvyšuje rizikovost jejich úvěrů to vede k omezení dostupnosti úvěrů 3. měnová krize vláda není schopna držet kurz dané měny (např. v minulosti prudký pokles české koruny) 4. burzovní krize klesají ceny akcií na burzách, souvisí to jedno s druhým (např. předchází úvěrové krizi) když mají lidé většinu svých peněz v akciích a jejich cena klesne, pak se snižují spotřebitelské výdaje hospodářská krize nyní je dluhová krize, která může vést až k úvěrové krizi a celá situace se může následně přelít až k hospodářské krizi Finanční krize finanční krizí rozumíme výrazný pokles kurzů cenných papírů (především akcií)na burzách tato situace nastane, pokud banky zmrazí poskytování úvěrů (sobě navzájem i firemní sféře) jak ke krizi dochází na investiční (hospodářské) cykly působí chováním lidí na trzích aktiv v důsledků poklesů úrokové míry dochází k nadhodnocení kurzu ceny akcií - jsou očekávány budoucí výnosy cenných papírů tento poptávkový šok může vyvolat falešný impulz, že je dobré aktiva co nejvíce nakupovat, protože v budoucnu bude možno je výhodně prodat, pokud jejich kurzy dále porostou - tento jev se nazývá spekulační bublina (viz níže) při růstu i poklesu kurzů hraje důležitou roli tzv.stádní chování investorů (vysvětleno v příkladu od Holaman) ve skutečnosti však pokles úrokové míry nebude dlouhodobý když spekulanti vytuší, že se růst ceny akcií zastaví nebo bude dokonce klesat, začnou investoři své akcie prodávat - jejich prodeje tlačí ceny aktiv dolů (bublina praská) dochází k finanční krizi hospodářská krize v důsledku finanční krize může dojít k hospodářské krizi schopnost firem získávat úvěry k financování jejich rozvoje závisí na hodnotě jejich aktiv finanční krize vyvolá pokles hodnoty firem investoři a banky jsou vůči nim opatrnější investiční výdaje firem klesají nutnost omezit výrobu, propustit část pracovníků, nebo dokonce uzavřít některé výroby s poklesem akciových trhů klesá hodnota majetku domácností domácnosti odkládají větší spotřební výdaje (šetří) až už jsou ceny aktiv tak nízké, že nikdo neočekává jejich další pokles, dojde k obratu - spekulanti začnou očekávat budoucí růst cen aktiv a začnou zase nakupovat nákupy zvyšují ceny aktiv a snižují úrokovou míru investiční aktivita ožívá, pesimismus se mění v optimismus a recese postupně přechází v novou expanzi recese a deprese působí i jako ozdravný proces - slabé a nevýkonné firmy krachují, zatímco silné a efektivní firmy tuto zkoušku vydrží a mohou i posílit - díky poklesu cen, k němuž došlo během recese, mohou firmy investovat např. do nemovitostí (nazýváno tvořivá destrukce)

161 K.26. FINANČNÍ A MĚNOVÁ KRIZE, MOŽNÉ PŘÍČINY A DŮSLEDKY K Shrnutí příčiny finanční krize 372 falešná vize dlouhodobého poklesu úrokové míry (je pouze přechodný) vidina růstu cen aktiv všichni začnou nakupovat aktiva, nikdo neprodává (spekulační bubulina) ceny aktiv rostou do nerealistických výšek ekonomika se dostává na vrchol (expanze přechází v recesi) všichni začnou prodávat, nikdo nekupuje důsledky finanční krize načný růst úrokové míry, snížení spotřeby a investic, pokles produkce, cenová nestabilita, růst nezaměstnanosti Spekulační bublina vysvětlení na příkladu (Holman) Představte si ekonomiku, kde začíná klesat úroková míra. Investice a spotřeba rostou a s nimi rostou také příjmy firem a důchody domácností. Klesající úroková míra a celkový investiční optimismus mají za následek, že ceny cenných papírů, nemovitostí a dalších aktiv rostou. Restauratér pan Novák proto neváhá, nakoupí nějaké akcie a uvažuje i o nákupu nějakých pozemků. Pan Fiala je burzovní spekulant. Vidí, že začínající hospodářská expanze zvyšuje příjmy firem a očekává proto, že ceny akcií v nejbližší budoucnosti ještě porostou. Proto je dnes nakupuje, aby je mohl později podávat za vyšší ceny. Tak jako pan Novák se chová mnoho dalších investorů. A tak jako pan Fiala se chová většina ostatních spekulantů. Tyto spekulace na růst cen ovšem mají tu vlastnost, že vyplňujísamy sebe: protože lidé očekávají budoucí růst cen aktiv, nakupují. A protože všichni nakupují a málokdo prodává, ceny skutečně rostou. Začíná nákupní horečka na trhu aktiv. Jejím důsledkem je rychle se zvětšující spekulační bublina - protože všichni chtějí kupovat a nikdo nechce prodávat,ceny aktiv rostou do nerealistických výšek. Ovšem jakmile se ekonomika dostane na vrchol a expanze začíná přecházet v recesi, objeví se první špatné zprávy. Pan Novák vidí, že mu rostou úrokové náklady a že zákazníci v jeho restauraci méně utrácejí. Když si přečte v novinách, že se růst cen akcií zastavil a možná dojde k poklesu, rozhodne se rychle své akcie prodat. Stejně se budou chovat i ostatní investoři. Jejich optimismus se mění v pesimismus a všichni chtějí prodávat aktiva. I pan Fiala si uvědomí, že ceny dále neporostou, že nejspíše začnou brzy klesat a že přišel čas prodávat. Tak jako on se zachovají i ostatní spekulanti. Prodávají a jejich prodeje tlačí ceny aktiv dolů. Spekulační bublina praská. Začíná prodejní panika - každý se snaží zbavovat cenných papírů, protože se obává jejich poklesu. A opět spekulace na pokles vyplňují samy sebe : protože všichni prodávají a nikdo nekupuje, ceny klesají. Protože ceny klesají, všichni tím více prodávají a ceny aktiv se hroutí. Propuká finanční krize. Bankovní panika finanční krize jsou někdy doprovázeny bankovními panikami bankovnictví je křehké - stojí a padá s důvěrou vkladatelů. Pokud podlehnou vkladatelé panice, že by mohli přijít o své vklady, začne hromadné vybírání vkladů - tvz. run na banky pokud má banka pouze částečné rezervy, může to způsobit její krach situaci může zachránit centrální banka, jestliže splní svou roli věřitele v poslední instanci a začne bankám poskytovat diskontní půjčky bankovní panika - vysvětlení na příkladu (Holman) Ne všechny banky však byly ve svých půjčkách lehkomyslné, mnohé poskytovaly půjčky na dobré investiční projekty. První průmyslová banka je jednou z nich. Ale hospodářská deprese přece jen dolehla i na některé její dlužníky, kteří se díky poklesu poptávky dostali do odbytových potíží a nebyli schopni včas splácet své dluhy. Když na veřejnost prosákly zprávy, že má První průmyslová banka potíže s některými dlužníky, její vkladatelé, vystrašení z krachů jiných bank, začali hromadně vybírat své vklady. První průmyslová banka ovšem nemůže vyhovět tak velkému množství vkladatelů, kteří si přicházejí pro peníze. Je (tak jako všechny banky) bankou s částečnými rezervami. Má v hotovosti jen 10 % hodnoty vkladů (udržuje 10% rezervy), zbytek vkladů půjčila různým firmám. Tyto půjčky mají určitou dobu splatnosti a banka je nemůže okamžitě získat zpět. A protože není schopna vyhovět návalu svých vkladatelů, kteří si všichni najednou přišli vybrat své vklady. První průmyslová banka - přestože je zdravou bankou - zkrachuje. Příčinou jejího krachu je pouze panika jejích vkladatelů 151

162 K.26. FINANČNÍ A MĚNOVÁ KRIZE, MOŽNÉ PŘÍČINY A DŮSLEDKY K Měnová krize je náhlý a hluboký pád měny, způsobený útěkem investorů od této měny investoři podlehnou dojmu, že měna bude v brzké budoucnosti depreciovat (znehodnocení, snížení hodnoty) a začnou hromadně převádět kapitál do jiných měn pokud se takto zachová většina investorů, nabídka této měny prudce vzroste a poptávka po ní bude téměř nulová důsledkem je její hluboká depreciace v posledních desetiletích došlo ke značné liberalizaci pohybu kapitálu ve světovém měřítku a s mnoha měnami se začalo volně obchodovat na světovém měnovém trhu měnové krize mohou být vyvolány i útoky měnových spekulantů, pokud považují měnu za uměle nadhodnocovanou (případ české krize) režim flexibilních a plovoucích kurzů měn je podrobněji popsán v otázce č. M.48 největší měnová krize asijská (viz níže) 375 mnoho ekonomů ztratilo důvěru ve svobodné finanční a měnové trhy a začalo vyžadovat jejich regulaci udržování stabilního kurzu je v dnešním světě globalizovaných finančních a měnových trhů riskantní investoři mohou dojít k názoru, že výše kurzu je umělá a neodpovídá skutečné tržní nabídce a poptávce po měně (= je uměle nadhodnocena) Shrnutí příčiny měnové krize 376 umělé udržování stabilního kurzu měny - fixace na jinou měnu (např. zavěšení na dolar) ztráta důvěry investorů v měnu (kurz měny neodráží reálnou situaci) důsledky měnové krize převádění kapitálu do jiných měn, finanční krize Asijská měnová krize (Holman) Země jihovýchodní Asie - Jižní Korea, Thajsko, Malajsie a Indonésie - měly do 90. let impozantní ekonomické výsledky. Rychlý ekonomický růst těchto zemí byl do značné míry podporován dovozem zahraničního kapitálu. Zahraniční investoři ochotně nakupovali aktiva těchto zemí, čímž financovali značnou část jejich investic. Úrokové míry tam byly vysoké, depreciační očekávání nízká. Většina asijských zemí měla režimy stabilního kurzu - zavěsily své měny na americký dolar. Obrovský příliv zahraničního kapitálu do těchto zemí proudil převážně přes tamní banky. Zahraniční investoři podlehli dvojí iluzi, která uměle snižovala riziko jejich investic do tohoto regionu - že tamní vlády nedovolí depreciaci svých měn a že nedovolí pád svých bank. Příliv zahraničního kapitálu a snadné půjčování bank vedly k tomu, že začala narůstat spekulační bublina na trhu aktiv. Asijská bublina praskla v roce Nejprve započala finanční krize když investoři ztratili důvěru v asijská aktiva a začali se jich hromadně zbavovat, ceny akcií a nemovitostí začaly padat volným pádem. Následovala měnová krize, nebot investoři, převádějící své peníze převážně do dolarových vkladů, nakupovali na měnovém trhu dolary a prodávali asijské měny. Všechny dané země opustily fixní kurzy svých měn (jejich zavěšení na dolar) a nechaly je volně plavat. Česká měnová krize (Holman) Česká republika udržovala od roku 1991 stabilní kurz koruny vůči německé marce a americkému dolaru. Centrální banka udržovala kurz koruny v úzkém fluktuačním pásmu 5 %. Stabilní kurz byl považován za hlavní kotvu dosud křehké a zranitelné ekonomiky. Od roku 1993 se obnovil hospodářský růst. I když v roce 1996 centrální banka rozšířila kurzové fluktuační pásmo na 15 %, koruna kupodivu neoslabovala. V té době ještě investoři věřili v její stabilitu a depreciační očekávání byla nízká. Zlom přišel v roce Tehdy se zastavil hospodářský růst a víra investorů v českou ekonomiku se začala vytrácet. Investoři začali hromadně převádět kapitál z korunových vkladů do zahraničních měn. Když se její devizové rezervy začaly povážlivě ztenčovat, zrušila ČNB fluktuační pásmo a nechala korunu volně plavat. dále ještě byly měnové krize v Mexiku a Brazílii přednáška Hospodářský cyklus a stabilizační politika; Robert Holman: Ekonomie, 3. vydání, str , ; Jan Urban: Teorie národního hospodářství, 3. vydání, 2011, str

163 K.10. CÍLE, PRINCIPY A NÁSTROJE STABILIZAČNÍ POLITIKY K K.10. Cíle, principy a nástroje stabilizační politiky stabilizační politika (= proticyklická politika) je snaha hospodářské politiky o omezení konjunkturních výkyvů ekonomiky - vyhlazování ekonomických cyklů vychází nejčastěji z principů keynesiánské ekonomické teorie zaměřuje se na regulaci souhrnné poptávky s cílem snížit vysokou nezaměstnanost, popř. omezit míru inflace Nástroje používá 2 hlavní nástroje fiskální politiku (ovlivňující úroveň zdanění a vládních výdajů) 2. monetární politiku (opírající se o změny peněžních nabídky, resp. úrokových sazeb) tyto nástroje patří k opatřením tzv. poptávkového řízení ekonomiky regulují úroveň ekonomické aktivity ovlivňováním souhrnné poptávky v NH bud poptávku posilují ( expanzivní fiskální/ monetární politika), nebo omezují (restriktivní) i některá další hospodářskopolitická opatření mají protickylický charakter politika měnových kurzů, ovlivňující čistý export ekonomiky k vlivu agregátní poptávky na produkt, na kterém je stabilizační politika založena, dochází pouze v krátkém období z dlouhodobého hlediska je produkt určován především množstvím a kvalitou výrobních faktorů Nutno nastudovat - K.2 SOUHRNNÁ, AGREGÁTNÍ POPTÁVKA SOUHRNNÁ, AGREGÁTNÍ NABÍDKA EKONOMICKÁ ROVNOVÁHA Ovlivňování agregátní poptávky k tomuto ovlivňování, a tím i ovlivňování úrovně ekonomické aktivity slouží 2 hlavní nástroje 1) Stabilizace souhrnné poptávky pomocí fiskální politiky fiskální politika = rozhodnutí vlády vztahující se k celkové úrovni státních rozpočtových příjmů a výdajů (především daní) Změny Příklad vyšší výdaje vlády za zboží a služby zvyšují agregátní poptávku (posun doprava), stejně jako nižší daňové příjmy státu = expanzivní fiskální politika snížené rozpočtové výdaje a vyšší daňové příjmy naopak omezují = restriktivní fiskální politika (posun doleva) ekonomika prošla obdobím kontrakce, vypadá, že směřuje k recesi (HDP klesá, nezaměstnanost roste) rozhodne-li se vláda to zvrátit, má možnosti: 1. snížit daně a rozpočtové výdaje nechat bez změny 2. nechat beze změny daně a zvýšit rozpočtové výdaje 3. kombinace obojího sníží-li daně/zvýší-li výdaje domácnosti i firmy získají vice disponibilních finančních prostředků, které mohou věnovat na své spotřební nebo investiční výdaje začnou- li spotřebiteksé výdaje/ investice růst pokles ekonomiky se zastaví v případě konjuktury - rychlého růstu cen vláda může zvýšit daně/snížit státní výdaje / oboje 153

164 K.10. CÍLE, PRINCIPY A NÁSTROJE STABILIZAČNÍ POLITIKY K spotřebitelé/ firmy budou mít méně prostředků povede k omezení celkové poptávky po zboží/ službách - mohou omezit inflaci 2) Diskreční opatření a automatické stabilizátory nástroje fiskální politiky lze rozdělit do 2 skupin, podle toho, zda spuštění předpokládá rozhodnutí vlády (exekutivy či parlamentu): nástroje, které vyžadují rozhodnutí vlády - Diskreční fiskální politika 2. nástroje bez potřeby rozhodnutí vlády či parlamentu -Automatické stabilizátory Diskreční fiskální politika - politika s volností rozhodování nástroje, které jsou aplikovány jen pokud o jejich užití rozhodne vláda nebo parlament problém těchto nástrojů: mohou přicházet příliš pozdě veřejně investiční výdaje - financování veřejných investičních výdajů, která zaměstnávají velká množství pracovníků, financování infrastruktury, či veřejně prospěšných prací dotace poskytované firmám, vytvářející nová pracovní místa změna daňových sazeb - například daňová reforma mající za cíl stimulovat soukromé výdaje firem a domácností konkrétní změny v rychlosti amortizace, změny ve výši výdajů na státní správu apod. Automatické stabilizátory fiskální nástroje, které pomáhají stabilizovat ekonomické výkyvy působí automaticky = v okamžiku, kdy je to třeba - není potřeba následného rozhodnutí vlády nebo parlamentu (odstraňují nedostatek diskrečních opatření, které mohou přijít pozdě) v době recese zvyšují vládní výdaje a snižují daně v době expanze snižují vládní výdaje a zvyšují daně nejsou tak silné, aby úplně zabránily ekonomickým výkyvům, ale pomáhají je omezovat 1. progresivní daň z příjmů = daně, jejichž míra roste s růstem důchodů v období kontrakce/recese příjmy ekonomických subjektů poklesnou/ stagnují-příjmy daňových subjektů jsou zdaněny nižší sazbou v období expanze příjmy ekonomických subjektů rostou - jsou zdaněny vyšší sazbou, zároveň vytváří zdroje používané pro zvýšené vládní výdaje doprovázející nástup recese 2. podpory v nezaměstnanosti, sociální dávky a další druhy podpor v období recese roste počet lidí, kteří mají nárok na sociální příspěvky, vládní výdaje rostou v období expanze klesá počet nezaměstnaných lidí, vládní výdaje klesají 3. subvence do zemědělství, státní výkup zemědělských přebytků Automatické stabilizátory nejsou většinou tak silné, aby zabránily recesi avšak je to argumentem proti občasným politickým požadavků na přijetí zákona požadujícího vyrovnanost státního rozpočtu umožňují oslabovat ekonomické výkyvy Do Fiskální politiky ještě patří - K.27 Stabilizace souhrnné poptávky pomocí monetární politiky AP též ovlivňována změnami v nabídce peněz = monetární politikou CB zvýšení nabídky peněz (posun křivky peněžní nabídky doprava) zvyšuje agregátní poptávku zvýšení peněžní nabídky snižuje rovnovážnou úrokovou míru snížení úrokové míry vede k poklesu nákladů spojených s půjčováním i nákladů ušlých příležitostí při držení peněz (= výnosů z úspor) tím vzrůstá motivace k výdajům, především investiční aktivitě firem a nákupům nemovitostí výsledkem vyšší nabídky peněz je i vyšší agregátní poptávka růst peněžní nabídky v období kontrakce a recese může přispět k podpoře ekonomické aktivity Monetární politika, která má za cíl AP omezit postupuje naopak snižuje nabídku peněz a zvyšuje úrokové sazby redukce peněžní nabídky vedoucí k omezení AP umožňuje v situaci, kdy rychle rostoucí ekonomika tlačí ceny v inflační spirále vzhůru, dynamiku tohoto cenového růstu snížit

165 K.10. CÍLE, PRINCIPY A NÁSTROJE STABILIZAČNÍ POLITIKY K Koordinace monetární a fiskální politiky většinou prováděny vzájemně nezávislými orgány: vláda + centrální banka při provádění dochází k určité koordinaci - může zvýšit účinnost obou politik účinnost expanzivní politiky může být posílena expanzivní monetární politikou, která zvýšením penežní nabídky snižuje dopad efektu vytěsňování v případě, že monetární politika expanzivní fiskální politiku nepodporuje, hovoříme o tzv. čisté fiskální expanzi růst nominálního produktu je v tomto případě provázen růstem úrokové míry, na který reagují investiční výdaje firem a částečně i spotřební výdaje domácností poklesem může reagovat i čistý export, a to, zvýší-li se pod vlivem vyšších úrokových měr kurz domácí měny v případě fiskální restrikce může být naopak pokles úrokových sazeb restriktivní monetární politikou omezen přizpůsobení fiskální politiky je důležité v otevřené ekonomice s fixními měnovými kurzy (účinnost monetární politiky je zde omezená) koordinace může ovlivňovat i strukturu HDP vzhledem k dopadu jednotlivých politik na jednotlivé kategorie výdajů v národním hospodářství (bod 3 a 4) 1. expanzivní monetární politika podporuje výdaje citlivé na pokles úrokové sazby (hlavně soukromé investice) 2. expanzivní fiskální politika vedoucí k vyšším úrokovým sazbám omezuje tyto výdaje, pod jejím rostou vládní nákupy a spotřebitelské výdaje (důsledek zvýšených transferů domácnostem) Problémy fiskální politiky zvyšování výdajů, snížování daní (v zájmu boje s recesí) - vytváří často rozpočtový deficit a zvyšuje státní dluh, který je kumulací minulých deficitů Problém - jak kompenzovat pokles daňových příjmů 1. vypůjčení peněz od veřejnosti vláda tak snižuje objem disponibilních kapitálových prostředků k financování soukromých investic (efekt vytěsňování) zvýší se úrokové sazby a odradí to firmy a domácností k investicím bude mít za násladek nižší tempo hospodářského růstu 2. monetizace rozpočtového deficitu vládní cenné papíry kupuje centrální banka, která nákup financuje dodatečnými penězi uvolněnými do oběhu, tyto přírůstky peněžní zásoby mají však tendenci zvyšovat cenovou hladinu a inflaci 3. využití zahraničních zdrojů příliv zahraničního kapitálu má však tendenci zvyšovat kurz domácí měny a oslabovat cenovou konkurenceschopnost domácího exportu, tak i snižovat růstový potenciál ekonomiky HDP (v důsledku poklesu čistého exportu) Politické problémy často znemožňují užití fiskálních nástrojů v období inflace: potřeba růstu daní nebo poklesu vládních výdajů problém: jde o nepopulární opatření zvláště před volbami se vlády nerady uchylují ke zvýšení daní snížení vládních výdajů naráží často na odpor sociálních nebo politických skupin (mají z nich prospěch) Správné načasování + přesnost údajů poskytovaných ekonomickými indikátory správné načasování vyžaduje 1. těsnou spolupráci mezi vládou a parlamentem - často přijetí/změna zákona trvá příliš dlouho 2. přesné prognózy problém např.odhad výše deficitu státního rozpočtu na začátku fiskálního období

166 K.2. AGREGÁTNÍ POPTÁVKA A NABÍDKA, POTENCIÁLNÍ A REÁLNÝ PRODUKT K Problémy monetární politiky jako nástroj ekonomické stabilizace je monetární politika nejméně efektivní v extrémních fázích ekonomického cyklu: 1. období ekonomického boomu optimistická nálada kupujících a prodávajících + růst cen snaha centrální banky omezit výdaje a inflaci zvýšením úrokových sazeb problém - firmy mají tendenci půjčovat si peníze i přes vysokou úrokovou míru (důsledek optimismu jejich vysoké úrokové výdaje budou v budoucnu kompenzovány vyšším objemem produkce a vyššími cenami) období nejnižšího bodu recese centrální banka sníží úrokové sazby - usnadní firmám získat úvěr problém - pokles úrokových sazeb nemusí být dostatečný důvod k růstu výpůjček a výdajů (firmy raději vyčkávají, než aby zbytečně riskovaly zvýšení rozsahu své činnosti) TNH, Jan Urban, 3. doplněné a rozšířené vydání (str ) K.2. Agregátní poptávka a nabídka, potenciální a reálný produkt Ekonomické ukazatele, využívané v poptávkově orientované stabilizační politice. Model agregátní (souhrnné) nabídky a poptávky ukazuje, jak se změny agregátní nabídky a poptávky promítají ve změnách produktu a cenové hladiny (tj. změny rovnovážné úrovně). Agregátní poptávka Poptávka po všech statcích produkovaných v národním hospodářství, v závislosti na cenové hladině (měřena cenovým indexem). Y = C + I + G + E (agregátní poptávka = spotřebitelé + investice + stát + čistý export) Průběh křivky agregátní poptávky (klesající křivka) Na souhrnnou poptávku nepůsobí efekt důchodový a substituční (na rozdíl od tržní poptávky) Substituce při růstu cenové hladiny není možná, protože růst cen se týká všech statků. 2. Důchodový efekt není možný, protože s růstem cenové hladiny se zvyšují příjmy firem a důchody domácností. Nepřímý vztah (klesající křivka) mezi vývojem objemu poptávaného zboží a cenové hladiny má tři hlavní příčiny, a to v tzv. Keynesově efektu, Efektu bohatství a Vlivu zahraničních subjektů. Keynesův efekt Zvýší-li se cenová hladina, sníží se reálná hodnota peněz. Aby si subjekty původní hodnotu peněz uchovaly, musí zpeněžit část svých aktiv (vyšší cenová hladina tedy zvyšuje poptávku po penězích). Růst poptávky po penězích zvýší úrokovou míru, což se projeví poklesem poptávky. Nižší výdaje pak vedou k poklesu HDP. Sníží-li se cenová hladina, je mechanismus opačný. Efekt bohatství S poklesem cenové hladiny a růstem reálné hodnoty (kupní síly) držených peněz se firmy a domácnosti stávají bohatší a více utrácejí. S poklesem cenové hladiny a s ním spojeným poklesem nominálních úrokových sazeb rostou i ceny cenných papírů, což opět vede k růstu bohatství. Vliv zahraničních subjektů Klesá-li cenová hladina v domácí ekonomice, zvyšuje se (za předpokladu neměnného kurzu měn) množství poptávané produkce ze strany zahraničních subjektů (cenově výhodná produkce). Stejný efekt může působit i na vnitřním trhu, kdy díky cenové výhodnosti, upustí subjekty od nákupu zahraničních produktů. Posuny agregátní poptávky Dochází k nim, pokud subjekty hodlají při dané cenové hladině nakoupit více nebo méně statků. Změny agregátní poptávky viz K

167 K.2. AGREGÁTNÍ POPTÁVKA A NABÍDKA, POTENCIÁLNÍ A REÁLNÝ PRODUKT K Agregátní nabídka Souhrnné množství produkce, které budou chtít firmy při určité cenové hladině vyrábět. Průběh křivky agregátní nabídky (rostoucí křivka) Křivka udává vztah mezi celkovým objemem produkce (vytvořeným HDP) a cenovou hladinou. Její průběh závisí na délce období. Dlouhé období Křivka je vertikální. Nabízené množství produkce nezávisí na cenové hladině vývoj množství vyrobené produkce závisí z dlouhodobého hlediska na množství a kvalitě výrobních faktorů, především práce a kapitálu. Cenová hladina tyto faktory neovlivňuje, a proto hodnota agregátní nabídky odpovídá přirozené míře produktu. Oproti tomu tržní nabídka závisí na relativních cenách. Zvýší-li se cena jednoho statku, mohou firmy zvýšit jeho výrobu přesunutím výrobních faktorů z výroby ostatních statků. Krátké období Křivka je rostoucí. Zvýšení cenové hladiny vede k růstu nabízeného množství zboží a služeb, zatímco pokles cenové hladiny vede naopak k jeho snížení. Vyrobený produkt se tedy může pod vlivem změn cenové hladiny odchylovat od své přirozené úrovně. Důvody jsou ovšem odlišné od důvodů u tržní nabídky. Vysvětlením jsou tržní nedokonalosti, které vznikají, nebot subjekty nereagují na pohyb cenové hladiny správně nebo dostatečně rychle Monetaristická teorie peněžní iluze či mylného chápání Lidé i firmy mají tendenci interpretovat celkový pohyb cenové hladiny jako změnu cen, ke které dochází pouze na určitém trhu. V důsledku toho krátkodobě snižují nebo zvyšují úroveň své produkce (nabízené práce). 2. Keynesova teorie strnulých (nepružných) mezd Nominální mzdy se změnám cenové hladiny přizpůsobují jen pomalu, protože pracovní či kolektivní smlouvy jsou sjednávány zpravidla na delší období. Poklesne-li cenová hladina, vedou neměnné mzdy k vyšším nákladům firem a menší produkci. 3. Nová keynesovská teorie strnulých cen Vedle nominálních mezd se změněné cenové hladině pomalu přizpůsobují i některé ceny, protože jejich změny jsou spojeny s určitými náklady. V případě, že dojde ke změně cenové hladiny, pak tržby firem, jejichž ceny se nepřizpůsobily, klesají, což vede k poklesu výroby a zaměstnanosti. Rostoucí křivka agregátní nabídky má pouze krátkodobý charakter, nebot strnulé mzdy i ceny, mylná interpretace se časem přizpůsobí nebo opraví, což znamená, že množství nabízených statků na cenové hladině nezávisí. Posuny agregátní nabídky (změna přirozené úrovně produktu) Dlouhé období Dochází k nim v souvislosti se změnami množství výrobních faktorů a jejich kvality, které mění produktivitu práce. Může k nim dojít i při změně přirozené míry nezaměstnanosti. Z dlouhodobého pohledu tak politika podpory agregátní nabídky splývá s politikou podporující hospodářský růst Krátké období Zvýšení či snížení množství nabízených zboží a služeb, které jsou při určitých cenových hladinách nabízeny, vyvolávají jednak faktory, které vedou i k posunu dlouhodobé agregátní nabídky, ale také faktory spojené s převažujícím očekáváním budoucího vývoje cenové hladiny. (Když pracovníci čekají růst cenové hladiny, chtějí vyšší mzdy, což zvedá náklady firem, které pak snižují množství nabízeného zboží a služeb, které pak nabízejí bez ohledu na skutečnou úroveň cenové hladiny, což posouvá křivku doleva. Převažující očekávání nižší cenové hladiny pak podobně posouvá křivku krátkodobé doprava) Potenciální HDP Produkt, který se vyrábí při plném využití zdrojů - neboli maximální produkční kapacita HDP, na který se ekonomika navrací po prolomení mzdových strnulostí a po vyprchání peněžních iluzí Není ovlivněn změnami cenové hladiny Ekonomika se může nacházet mimo svůj potenciální produkt z důvodu změn agregátní poptávky Ekonomický růst je růstem potenciálního produktu Reálný HDP Reálný HDP = HDP ve stálých cenách Reálný HDP se získá tak, že nominální HDP (HDP v běžných cenách) vydělíme deflátorem HDP (HDP b.c./hdp s.c.)

168 K.4. AUTOMATICKÉ STABILIZÁTORY A JEJICH FUNKCE, VYSVĚTLETE NA PŘÍKLADU K Měří se pro zjištění skutečného množství vyrobených produktů a služeb - tj. nutno vyloučit změny v cenách (nominální HDP bez inflace). Odchylka reálného produktu od potenciálního produktu = mezera produktu Změny cenové hladiny mohou vychýlit reálný HDP od potenciálního HDP pouze krátkodobě, nikoli však dlouhodobě Klesá li reálný produkt alespoň dvě čtvrtletí po sobě, můžeme hovořit o recesi, pokud roste hovoříme o expanzi, a v případě, že zůstává stejný, hovoříme o stagnaci Ekonomická rovnováha a ekonomické výkyvy (L = vlevo; P = vpravo) 393 Dlouhodobá rovnováha ekonomiky je daná výší rovnovážného produktu a rovnovážné úrovně cenové hladiny. Odpovídá jí průsečík křivky agregátní poptávky a dlouhodobé agregátní nabídky. Výše produktu v tomto bodě odpovídá potenciálnímu produktu ekonomiky. Bodem ekonomické rovnováhy prochází též křivka krátkodobé agregátní nabídky. (1.P) Snížení agregátní poptávky (posun doleva) Celkové množství zboží a služeb, které budou chtít domácnosti kupovat při jakékoliv cenové hladině, poklesne. Pokles souhrnné poptávky v krátkém období povede k poklesu produkce (tím pádem i zaměstnanosti) a snížení cenové hladiny. Ekonomika vstoupí do recese. 394 Reakcí poptávkově orientované hospodářské politiky bude snaha agregátní poptávku posílit bud expanzivní monetární nebo fiskální politikou. (1.L) Cyklický výkyv ekonomické aktivity však ekonomika po čase překoná i bez zásahů státu a krátkodobá agregátní poptávka se posune směrem doprava. Ekonomika tak dosáhne nové dlouhodobé rovnováhy. Objemu produkce se pokles agregátní poptávky z dlouhodobého hlediska nedotkne, přestože vyvolává pokles cenové hladiny. (2.P) Snížení agregátní nabídky Zvýší-li se firmám v ekonomice výrobní náklady, budou firmy bez ohledu na výši cenové hladiny vyrábět méně. Křivka krátkodobé agregátní nabídky se proto posune doleva. To povede k poklesu produkce a růstu cenové hladiny stagflace. (2.L) Na tento pokles spojený s růstem nezaměstnanosti, může stát reagovat expanzivní monetární nebo fiskální politikou (zvýšení agregátní poptávky), čímž zamezí poklesu produkce, ovšem zásah ovlivní trvale cenovou hladinu. V případě nezasahování by došlo k poklesu mezd a cenové hladiny, což by posílilo celkovou produkci a křivka krátkodobé agrární nabídky by se vrátila na svou původní úroveň. 395 TNH, Jan Urban, 3. Vydání, str ; Výpisky VŠE z Ekonomie od Roberta Holmana; Vypracované otázky TNH 2010 K.4. Automatické stabilizátory a jejich funkce, vysvětlete na příkladu Automatický stabilizátor Mechanismus (nástroj fiskální politiky), který vyhlazuje hospodářský cyklus bez aktivní účasti dalších subjektů Jedná se o systémový prvek, který působí ze své povahy sám, automaticky. Začíná působit v okamžiku, kdy je to třeba, aniž by k tomu bylo nutné rozhodnutí vlády či parlamentu Na rozdíl od diskrečních opatření Diskreční opatření jsou mechanismy přímého zásahu autority do systému, ad hoc opatření se záměrem stabilizačního účinku. 158

169 K.27. FISKÁLNÍ MULTIPLIKÁTORY, EFEKT VYTĚSŇOVÁNÍ K Jednorázová záměrná opatření (diskrétní) a vestavěné (automatické) stabilizátory 1. Diskreční politika - záměrná opatření 396 Jednorázová rozhodnutí příslušných orgánů o změně daňových sazeb (daňová reforma s cílem stimulovat soukormé výdaje firem a domácností), změně ve struktuře výdajů státního rozpočtu, změně ve výši jednotlivých položek rozpočtových výdajů (financování výstavby ekonomické infrastruktury, tj. silnic, dálníc, vodních děl, dále např. dotace firmám na nová pracovní místa) 2. Vestavěné stabilizátory Po svém zavedení působí v hospodářství automaticky a nevyžadují žádná další rozhodnutí státních orgánů Instalují se, aby napomáhaly trhu zajistit efektivní využití výrobních zdrojů a aby skutečně vyrobený produkt se co nejméně odchyloval od potencionálního produktu progresivní daň z příjmu, příspěvky v nezaměstnanosti, sociální dávky, státní výkup zemědělských přebytků, subvence k cenám zemědělské produkce Pomáhají zvyšovat souhrnnou poptávku v ekonomice během recese a snižovat ji naopak v období inflace Nejčastěji uváděným příkladem automatického (vestavěného) stabilizátoru je progresivní daň z příjmu, kdy se zvyšujícím se důchodem roste průměrná daňová sazba a se snižujícím se důchodem se průměrná daňová sazba naopak snižuje Recese - příjmy stagnují nebo klesají progresivní daň příjmy zdaněny nižší sazbou Expanze - naopak vyšší daňové příjmy státu = zdroje pro zvýšení vládních výdajů v období recese Automatické stabilizátory mají oproti diskrečním opatřením výhodu v tom, že jsou zabudovány v systému a netrpí zpožděním od rozpoznání problému po implementaci opatření Vztah požadavku na vyrovnaný státní rozpočet a automatických stabilizátorů Automatické stabilizátory nejsou zpravidla tak silné, aby mohly samy o sobě zabránit vzniku recese Umožňují však ekonomické výkyvy oslabovat a jsou vhodným doplněním diskrečních opatření. Využívání automatických stabilizátorů je argumentem proti občasným politickým požadavkům na přijetí zákona požadujícího vyrovnanost státního rozpočtu Vstoupí-li ekonomika do období recese, kdy daňové příjmy klesají a vládní výdaje rostou, dochází k rozpočtovému deficitu Nutnost vlády dosáhnout vyrovnaného rozpočtu i v období recese by vedla k požadavku zvýšit daně / omezit vládní výdaje (tedy působení automatických stabilizátorů odstranit), což by mohlo průběh recese dále zhoršit URBAN, Jan: Teorie národního hospodářství. 3. doplněné a rozšířené vydání. Praha: Wolters Kluwer, 2011, s. 420n; prezentace URBAN Jan 397 K.27. Fiskální multiplikátory, efekt vytěsňování ekonomika prochází neustále krátkodobými výkyvy aktivity označovanými jako hospodářský cyklus státu ke stabilizaci ekonomiky od výkyvů slouží dva druhy nástrojů: nástroje monetární politiky - jde o regulaci měnové zásoby nástroje fiskální politiky - jde o regulaci výdajů a příjmů státního rozpočtu podle toho v jaké fázi se ekonomika momentálně nachází rozdělujeme tyto nástroje na: restriktivní fis./mon. politiku - aplikuje se v případě růstu, aby se ekonomika nepřehřála (cílem je snížení inflace = růstu cen) expanzivní fis./mon. politiku - aplikuje se v případě poklesu, aby se ekonomika nastartovala (cílem je zvýšení agregátní poptávky) Expanzivní fiskální politika jde o zvýšené státní výdaje nebo snížení daní s cílem povzbudit celkovou poptávku a oživit růst ekonomiky užívá dva druhy nástrojů

170 K.27. FISKÁLNÍ MULTIPLIKÁTORY, EFEKT VYTĚSŇOVÁNÍ K diskreční fis. politiku = kroky podmíněné rozhodnutím exekutivy (výdaje na infrastrukturu, firemní pobídky) automatické stabilizátory = začínají působit samy (progresivní zdanění, příspěvky v nezaměstanosti), ale mají slabší efekt její efektivita je ovlivněna dvěma klíčovými protichůdnými faktory: fiskálním multiplikátorem - pozitivní efekt expanze (znásobení dopadu státních výdajů na výdaje v celé ekonomice) efektem vytěsňování - negativní efekt expanze (omezení investičních a spotřebních výdajů v ekonomice následke státních výdajů) viz I.56 Fiskální multiplikátor pozitivně ovlivňuje poptávku = zvyšuje efekt fiskální expanze výdajový multiplikační efekt = celková poptávka se změní o více než jen o sumu státního výdaje, protože státní výdaj přes různé převody způsobí další výdaje v ekonomice působící na růst poptávky. Např.: zvýšení zaměstanosti = lidé mají více peněz a více utrácejí růst zisků firem = firmy mají více peněz a více investují investiční akcelerátor = následkem růstu důchodů roste i celkový HDP ekonomiky, to povzbuzuje podnikatelské aktivity a vede k dodatečným investicím, které dále zvyšují agregátní poptávku vyšší spotřeba vede k vyšším daňovým výnosům, což snižuje cenu fiskální expanze pro státní rozpočet daňový multiplikační efekt = nižší daně vedou k vyšším spotřebitelským výdajům (lidé dají méně státu, tak mohou více utratit za nákupy), vyšší spotřeba zvyšuje příjmy firem a osob což dále působí jako zmíněný výdajový multiplikační efekt výše daňového multiplikátoru je závislá na ochotě lidí utrácet (mohou si přebytek z daní spořit na účtu) daň.multip. = výdaj.multip. x mezní sklon ke spotřebě ochota lidí utrácet závisí hodně na době trvání daňové úlevy = trvalá X přechodná (čím delší tím spíš ji lidé utratí a tím vyšší multiplikační efekt) multiplikační efekt závisí na ochotě domácností utrácet a firem investovat = při riziku recese je multiplikační efekt nižší Efekt vytěsňování negativně ovlivňuje poptávku = snižuje efekt fiskální expanze působí ve třech základních podobách: Zvýšení státních výdajů vede k vyšší poptávce po kapitálu a to (při nezměněné nabídce peněz) vede k vyšší ceně peněz = zvýšení úrokové míry. Vyšší úroková míra omezuje možnosti investic (výdajů firem) i nákupů (výdajů domácností), protože půjčky jsou dražší (vyšší úrok) a tak si půjčují méně. Důsledkem výdajového multiplikátoru (vyšší zisky a důchody = vyšší spotřeba) se zvyšuje poptávka po kapitálu a to (při nezměněné nabídce peněz) opět vede k vyšší ceně peněz = zvýšení úrokové míry. Nižší daně vedou opět k vyšším důchodům a ziskům, což zvyšuje spotřebu, čímž se opět zvyšuje poptávka po kapitálu a to (při nezměněné nabídce peněz) opět vede k vyšší ceně peněz = zvýšení úrokové míry. síla vytěsňovacího efektu závisí na množství volných finančních prostředků v ekonomice = při riziku recese je vytěsňovací efekt menší Celkový účinek fiskální expanze účinek záleží na síle obou protichůdných faktorů = multiplikačního efektu a efektu vytěsňování multiplikační efekt zvyšuje prostředky firem a domácností což je vede k vyšší spotřebě a podporuje to poptávku efekt vytěsňování zvyšuje úrokovou sazbu, tedy cenu peněz, což omezuje prostředky firem a domácností a snižuje to jejich spotřebu pokud je efekt vytěsňování silnější než multiplikační efekt může expanzivní fiskální politika (vyšší výdaje nebo nižší daně) ekonomice dokonce uškodit a prohloubit její problémy URBAN, Jan, Teorie národního hospodářství, str

171 K.20. EKONOMICKÉ MULTIPLIKÁTORY A JEJICH VÝZNAM (KEYNESŮV MULTIPLIKÁTOR, PENĚŽNÍ MULTIPLIKÁTOR, FISKÁLNÍ MULTIPLIKÁTOR) K K.20. Ekonomické multiplikátory a jejich význam (Keynesův multiplikátor, peněžní multiplikátor, fiskální multiplikátor) Příklady multiplikátoru ekonomické multiplikátory se dělí na několik druhů, například multiplikátor mezinárodního obchodu 2. multiplikátor úvěru 3. multiplikátor vkladový 4. multiplikátor vývozní dále jsou charakterizovány multiplikátory uvedené v závorce Multiplikátor ukazovatel vyjadřující kvantitatívní vztah mezi přírustkem výdajů a růstem národního důchodu. Jde o koeficient, který vyjadřuje, jak velké zvýšení důchodu bude dosáhnuto zvýšením výdajů o 1 peněžní jednotku. Keynesův multiplikátor J. M. Keynes usiloval o nalezení souvislosti mezi poptávkou po spotřebním zboží a objemem výroby a zaměstnaností: jestliže v hospodářství dochází k poklesu poptávky po zboží, podnikatelé snižují výrobu a zároveň i počet zaměstnanců pokud podnikatelé nemají zájem rozširovat výrobu, klesá jejich poptávka po investících, což vede k multiplikačnímu (vícenásobnému) efektu, který vyvolává ješte větší pokles důchodů a zároveň vede k nezaměstnanosti podle Keynese může multiplikační efekt působit i opačně tedy ve směru zvyšování investic, výroby a zaměstnanosti jestliže se zvýší poptávka po investicích, dochází k růstu výroby a zaměstnanosti, tedy rostou i důchody (mzdy a zisky) a ty vedou k růstu spotřeby růst poptávky po spotřebních předmětech zároveň vyvolává další růst výroby a zaměstnanosti v těchto odvětvích, stejně jako růst důchodů to vyvolává nové investice, což zároveň zvyšuje důchody v odvětvích vyrábějících investiční statky multiplikační proces vede k růstu výroby a zaměstnanosti, a tím i k růstu důchodů Keynesův multiplikátor je vlastně koeficient, kterým násobíme přírůstek investic, abychom zjistili investicemi vyvolaný přírůstek důchodu podla Keynese je úlohou státu zabezpečit růst efektivní poptávky a tím i růst důchodů a zaměstnanosti může se toho dosáhnout dvěma formami hospodářské politiky: a)rozpočtovým regulováním ekonomiky (zasahuje prostřednictvím státního rozpočtu) b)peněžním a úvěrovým regulováním (množstvím peněz v oběhu ovlivňuje celkovou efektivní poptávku a tím i celkový rozsah zaměstnanosti, investic a národního důchodu) jestliže spotřeba i investice zaznamenávají v tržní ekonomice výkyvy, musí je korigovat stát - hlavní príčinou nestability tržního hospodářství jsou investice (nedostatečná poptávka po investicích, nedostatečný zájem investovat), a proto by měl stát svými zásahy ovlivňovat investiční činnost celkový objem zaměstnanosti, počet zaměstnaných závisí na celkové efektivní poptávce a na výšce investic 403 Peněžní multiplikátor je jím dáno množství nových peněz, které může bankovní systém z určitého množství bankovních vkladů vytvořit odpovídá převrácené hodnotě rezervního poměru příklad: 404 rezervní poměr je roven 10 % - peněžní multiplikátor = 10 při původním vkladu 1 000,- má banka k dispozici k dalšímu zapůjčení 900,- dlužník si koupí věc v hodnotě úvěru (900,-), prodávající je uloží na účtu banky, ta má k dispozici 90% z 900,- = 810,- pro další úvěr

172 K.28. FISKÁLNÍ POLITIKA, JEJÍ CÍLE A NÁSTROJE K výsledkem celé operace je vytvoření nové peněžní nabídky; peněžní zásoba M1 se na základě této operace zvýší z původních 1000 Kč na Kč, tedy desetinásobek původního vkladu měnová báze (ukazatel M0) se však na základě tohoto procesu nemění čím vyšší je rezervní poměr, tím menší část svých vkladů mohou banky zapůjčit, tím menší je peněžní multiplikátor, obráceně: PM je tím vyšší, čím nižší je míra bankovních rezerv (velikost peněžního multiplikátoru je nepřímo úměrná míře bankovních rezerv) v případě, že by rezervní poměr byl roven 1, vytvářely by banky stoprocentní rezervy a nové peníze by tak tvořit nemohly dlužníci přirodeně musí splatit své dluhy - peněžní nabídka se opět vrací na původni hodnotu Fiskální multiplikátor jeden z faktorů ovlivňujících dopad expanzivní fiskální politiky na vzestup souhrnné poptávky druhým je efekt vytěsňování - viz I.56 výdajový a daňový multiplikátor multiplikační účinek vládních výdajů znamená, že posun agregátní poptávky, který zvýšení těchto výdaju vyvolá, je ve skutečnosti větší, než tomuto zvýšení odpovídá předpokládaný multiplikačný efekt státních výdajů je často používán jako argument pro jejich zvýšení tyto výdaje vedou ke zvýšení zaměstnanosti i firemních zisků, tj. k růstu důchodu tento růst má pak za následek další vzestup spotřebních výdajů a tedy i vzestup HDP vyvolá-li zvýšená poptávka rovněž dodatečné investice (nákupy strojů, zařízení..), je multiplikační efekt posílen investičním akcelerátorem hodnota výdajového multiplikátoru - daná násobkem puvodního zvýšení souhrnné poptávky, který toto zvýšení vyvolá, resp. celkovým zvýšením agregátní poptávky plynoucím z jednotkového zvýšení výdajů vlády multiplikační účinek daňových příjmu státu - vede-li zvýšení vládních výdajů k dalšímu růstu spotřeby, vytváří i nové daňové příjmy část z puvodních vládních výdajů se tak mohou se zvýšenými daňovými příjmy vrátit multiplikační efekt pusobí i při snížení úrovně zdanění vyšší spotřebitelské výdaje, které snížení daní vyvolá, vedou totiž k růstu příjmu osob i firem, které růst spotřebitelských výdajů dále posilují daňový multiplikátor (na rozdíl od výdajového) závisí i na tom, jakou část ze zvýšených příjmů (vzniklých na základě poklesu zdanění) domácnosti a firmy uspoří a jakou věnují na zvýšení svých výdajů (chování domácností v tomto případě bude záviset i na tom, zda budou chápat pokles daní jako trvalý, nebo jen přechodný) jestliže jako trvalý - dopad snížení daní bude na vzestup spotřebitel. výdaju vyšší; jestliže jako dočasný, tak bude omezenější hodnota daňového multiplikátoru je tak daná součinem výdajového multiplikátoru a mezního sklonu ke spotřebě učebnice TNH, 3.vydanie: str , ; K.28. Fiskální politika, její cíle a nástroje Fiskální politika nástroj hospodářské politiky v rukou vlády ovlivňuje vývoj ekonomiky prostřednictvím změn ve výši a struktuře veřejných výdajů a příjmů (zejména daní) prostřednictvím fiskální politiky veřejná správa ovlivňuje: 406 přerozdělování příjmů agregátní poptávku úroveň ekonomické aktivity a v důsledku toho i zaměstnanost způsob využívání zdrojů (například ekologické a energetické daně) Typy fiskální politiky 1. Expanzivní fiskální politika - viz I Restriktivní fiskální politika - viz I

173 K.28. FISKÁLNÍ POLITIKA, JEJÍ CÍLE A NÁSTROJE K Cíle fiskální politiky udržovat ekonomický růst a vysokou zaměstnanost napomáhat zachování cenové stability utlumit výkyvy hospodářského cyklu Nástroje fiskální politiky Automatické stabilizátory - viz K.10 Záměrná opatření (diskréční politika) - viz K.10 Některé další důsledky fiskální politiky alternativním zdrojem financování rozpočtového deficitu je růst peněžní zásoby tím, že centrální banka na otevřeném trhu nakupuje vládní cenné papíry, emitované vládou, pro krytí potřeb zmínění fiskální expanze. Dochází k monetizaci rozpočtového deficitu. značnou nejistotu v účincích fiskální politiky způsobují časová zpoždění - je zejména o výrazné vnitřní zpoždění v případě diskreční expanzivní politiky. efekt vytěsňování (vytlačování) -růst produktu v důsledku fiskální expanze je doprovázen protichůdným pohybem, tedy část výdajů je vytěsněna růstem úrokové sazby. Dochází přitom ke změně struktury produktu (např. roste podíl vládních nákupů, klesá podíl soukromých investičních výdajů to má dopad na ekonomický růst. dalším problémem (hlavně keynesiánské fiskální politiky) je že stimulační vliv této politiky na zaměstnanost a produkt je obvykle doprovázen rozpočtovým deficitem a následně rostoucím veřejným dluhem. TNH, Urban Jan, 3., doplněné a rozšířené vydání str ,; Holman - Ekonomie, 3. aktualizované vydání, kapitola 31.1, 31.2,

174 L Státní rozpočet a daňový systém L.93. Veřejné finance, jejich funkce a složky, státní rozpočet a jeho deficity Veřejné finance vyjadřují 411 peněžní vztahy, které vznikají a rozvíjejí se při získávání, rozdělování a užití peněžního kapitálu - jejich nositelem jsou peníze hotovostní i bezhotovostní zabývají se získáváním finančních prostředků a jejich efektivním použitím na financování jednotlivých druhů státních zásahů jsou to vztahy tvorby, rozdělování a užití peněz patřících občanům a tedy i veřejnoprávním orgánům, které s těmito penězi nakládají a spravují je VF slouží k uspokojování potřeb obyvatelstva na úrovni státu, regionů a místních lokalit, zabezpečují tak veřejné úkoly a naplňují veřejné zájmy tyto vztahy jsou využívány na 3 principech - nenávratnost, neekvivalence, nedobrovolnosti Funkce VF VF a především státní rozpočet plní tři důležité ekonomické funkce alokační vztahuje se k rozdělování ekonomických zdrojů, o jejichž využití nerozhodují trhy, ale vlády. Jejich úkolem je soustřed ovat finanční prostředky potřebné k zabezpečení produkce či financování veřejných statků, případně dalších statků, které se vlády rozhodla bezplatně poskytovat obyvatelsku 2. redistribuční přerozdělování primárních příjmů (důchodů) ekonomických subjektů, které vytvářejí trh. Jejich cílem je zmírnění důchodových a majetkových nerovností ve společnosti. 3. stabilizační souvisí s ovlivňováním agregátní poptávky v národním hospodářství, a to na základě expanzivní nebo restriktivní fiskální politiky vlády nákup zboží a služeb i transferových služeb ovlivňují agregátní poptávku. Zvýšení či snížení rozpočtových příjmů a výdajů tak může tlumit výkyvy hospodářského cyklu i zmírňovat inflační tlaky v ekonomice. Složky VF státní finance (jsou soustředěny v centralizovaném peněžním fondu) rozpočty státních účelových fondů, státních podniků, rozpočtových organizací, organizačních složek, rozpočty municipálních složek (odděleny od státního rozpočtu) rozpočty a rozpočtové prostředky z EU a evropských fondů Rozpočtová soustava soustava peněžních fondů, soustava rozpočtových vztahů uvnitř rozpočtové soustavy, soustava orgánů a institucí, které se starají o tvorbu, rozdělování a užití veřejných rozpočtů a účelových fondů a zajišt ují jejich plnění

175 L.76. STÁTNÍ ROZPOČET, ZÁKLADNÍ STRUKTURA JEHO PŘÍJMOVÉ A VÝDAJOVÉ STRÁNKY L soustava veřejných rozpočtů (státních a municipálních), závislých na politickém a územním uspořádání státu, na jeho velikosti a tradicích, systém rozpočtových institucí a vztahů spojených s tvorbou, rozdělováním, užitím a kontrolou toků finančních prostředků v rámci této soustavy veřejné rozpočty státní rozpočet, rozpočty obcí, krajů, organizačních složek, příspěvkových organizací státní fondy státní zemědělský fond, státní fond životního prostředí, SF pro úrodnost půdy, SF pro podporu a rozvoj kinematografie, SF kultury, SF dopravní infrastruktury, SF rozvoje bydlení, státní pojistné fondy, rozpočty zdravotních pojišt oven, účelové fondy, fondy obcí a krajů speciální fondy pozemkový fond, fond národního majetku Deficit státního rozpočtu 1. skutečný rozdíl mezi příjmy a výdaji státního rozpočtu 2. strukturální deficit v podmínkách plné zaměstnanosti (očištěný od vlivu ekonomického cyklu) 415 (a) důsledek dlouhodobých vyšších vládních výdajů (b) země si žije nad poměry (c) negativní dopad na HDP (růst úrokových sazeb) a měnový kurz 3. cyklický rozdíl mezi skutečným a strukturálním deficitem (vyjadřuje vliv cyklů v ekonomice) (a) důsledek snížené ekonomické aktivity (skutečný produkt ekonomiky se nachází pod úrovní potencionálního produktu) (b) způsoben automatickými stabilizátory a cykly ekonomiky (recesí a konjunkturou) (c) nic strašného, lze očekávat, že se zhojí v období konjunktury ekonomiky Financování rozpočtového deficitu 1. dluhové financování (úvěry od soukromého sektoru) prodej státních obligací. 2. inflační daň (natisknutí peněz) nákup vládních cenných papírů na volném trhu a jejich zaplacení novými penězi. Zvyšuje inflaci. 3. prodej vládních aktiv vláda prodává státní majetek soukromým subjektům. URBAN, Jan. TNH, 3. vydání, 2011, str L.76. Státní rozpočet, základní struktura jeho příjmové a výdajové stránky Základní funkcí státního rozpočtu je redistribuce národního důchodu související s plněním politických, ekonomických a sociálních úkolů státu. Státní rozpočet je centralizovaný peněžní fond. Je schvalován zákonodárnými sbory a to formou rozpočtového zákona. Státní rozpočet ČR je plán finančního hospodaření státu, obvykle na jeden rok (rozpočtové provizorium pokud není rozpočet schválen, postupuje se podle rozpočtu z předcházejícího roku). Má formu zákona, který navrhuje vláda (vypracovává MF) a schvaluje Poslanecká sněmovna (Senát nikoliv). přijímání státního rozpočtu popisuje a upravuje zákon o rozpočtových pravidlech ( předpisy upravují: nakládání s prostředky, přeskupení mezi kapitolami, sankce za porušení rozpočtové kázně, zákon o rozpočtovém určení daní) je využíván jako aktivní nástroj k ovlivňování vývoje poptávky a sociálních procesů obsahuje odhad příjmů z různých zdrojů a rozdělení výdajů do různých kapitol; jakmile je rozpočet schválen, je využití prostředků jednotlivých kapitol v kompetenci vlády, ministerstev a dalších institucí, ústředním orgánem státní správy pro státní rozpočet je Ministerstvo financí. Účet státního rozpočtu spravuje centrální banka ČR ČNB. 165

176 L.76. STÁTNÍ ROZPOČET, ZÁKLADNÍ STRUKTURA JEHO PŘÍJMOVÉ A VÝDAJOVÉ STRÁNKY L Státní rozpočet je základním článkem veřejných financí (příjmy a výdaje státu, jeho územních celků, měst a obcí), protože soustřed uje největší část příjmů rozpočtové soustavy a nejvíc se podílí na nenávratném přerozdělování značné části HDP přes rozpočtovou soustavu (rozpočty krajů, rozpočty měst a obcí, rozpočty příspěvkových organizací, rozpočty zdravotních pojišt oven a mimorozpočtové fondy spravované ministerstvy dle odvětví). Funkce veřejných financí 1. alokační - o alokaci (využití) nerozhodují trhy, ale vlády; zabezpečení produkce či financování veřejných statků; korekce externalit (prostřednictvím daní a dotací) 2. redistribuční - přerozdělování tzv. primárních příjmů (důchodů) zmírnění důchodových a majetkových nerovností ve společnosti (odpovědnost a společenská solidarita) 3. stabilizační - ovlivňování agregátní poptávky v národním hospodářství, expanzivní či restriktivní fiskální politikou vlády Příjmy státního rozpočtu Daně Přímé Nepřímé z příjmu fyzických osob a právnických osob spotřební z nemovitosti a daně z převodu nemovitosti z přidané hodnoty (DPH) dědická a darovací ekologická pro futuro, zatím není vybírána silniční příspěvky na sociální pojištění (nemocenské a důchodové pojištění, příspěvky na politiku zaměstnanosti) - NE zdravotní pojištění dovozní cla - dnes malý význam poplatky úroky a příjmy z pronájmu majetku (mimořádně i z prodeje) evropské fondy ostatní (dotace, dary,..) Výdaje státního rozpočtu pokrývají činnosti státu, které jsou bud dané zákonem případně ústavou (tzv. mandatorní výdaje), nebo jimiž vláda realizuje svoji politiku vládní nákupy financování chodu státní správy, zajišt ování bezpečnosti a obrany země přímé (transferové) platby jednotlivcům (podpora v nezaměstnanosti, sociální dávky, důchody apod.) výdaje veřejné, resp. veřejně poskytované služby (dopravní infrastruktura, školství, zdravotnictví, kultura, sociální služby obyvatelstvu státní subvence (podpora firem doprava, zemědělství, podpora exportu) splácení státního dluhu (jistiny + úroků) Mandatorní výdaje jedná se o výdaje, které musí vláda investovat ze zákona. Nemůže je neinvestovat. Jsou to například: dávky sociálního zabezpečení, státní příspěvek na penzijní připojištění a stavební spoření, dávky státní sociální podpory, dávky v nezaměstnanosti ad. Ostatní mandatorní výdaje jsou např. hypotéční úrokové podpory, kurzové ztráty při správě státního dluhu, realizace státních záruk, transfery mezinárodním organizacím aj. Kvazimandatorní výdaje jsou např. výdaje na aktivní politiku zaměstnanosti, armádu, zahraniční pomoc, mzdy zaměstnanců veřejného sektoru aj. Patří sem také příspěvky do rozpočtů mezinárodních organizací. Ostatní výdaje stát nemá povinnost tyto výdaje realizovat, ale chce tak učinit. Například, aby vláda mohla splnit svůj vládní program. Typy rozpočtu Rozpočtový deficit nebo přebytek je rozdíl mezi příjmy a výdaji státního rozpočtu v příslušném rozpočtovém období. Vliv na něj má výše HDP v daném roce a povaha rozpočtové politiky vlády. 1. schodkový též deficitní rozpočet výdaje jsou vyšší než příjmy důsledky: ztráta efektivnosti ze zdanění, nahrazování kapitálu veřejným dluhem, zvyšování inflace, deformace importu v důsledku zahraniční zadluženosti

177 L.76. STÁTNÍ ROZPOČET, ZÁKLADNÍ STRUKTURA JEHO PŘÍJMOVÉ A VÝDAJOVÉ STRÁNKY L skutečný - skutečný rozdíl mezi příjmy a výdaji (je součtem dvou následujících) strukturální výsledek fiskální politiky - dlouhodobě vyšších vládních výdajů ve srovnání s rozpočtovými příjmy; představuje deficit očištěný od vlivu ekonomického cyklu; znamená, že (veřejný sektor) země žije nad poměry; řešení vyžaduje reformu rozpočtových výdajů cyklický - odráží vliv cyklického vývoje ekonomiky; vzniká v důsledku sníženené ekonomické aktivity - skutečný produkt je pod úrovní potenciálního produktu; zvýšení ekonomické aktivity - deficit se sníží (může být způsoben působením automatických stabilizátorů) růstová fáze růst rozpočtových příjmů/pokles výdajů umoření státního dluhu tj. rozpočtové hospodaření státu opírající se o princip charakterizovaný dlouhodobou vyrovnaností státního rozpočtu 2. vyrovnaný rozpočet (výdaje se rovnají příjmům) 3. přebytkový rozpočet (příjmy jsou vyšší než výdaje) Schodkový (deficitní) rozpočet je možno řešit zvýšením daní krácením veřejných výdajů využitím prostředků z privatizace (krytí aktivy) dluhovým financováním (prodejem vládních obligací jak doma, tak i v zahraničí) emisním financováním (přímé úvěrování centrální bankou (u nás zakázané) monetizací dluhu odkup cenných papírů vydávaných státem centrální bankou, ovšem ne přímo, ale ze sekundárního trhu) kombinací uvedených Deficit státního rozpočtu se financuje půjčkou od centrální emisní banky nebo ostatních ekonomických subjektů (např. tuzemské i zahraniční banky, pojišt ovny, ostatní finanční instituce, podniky, obyvatelstvo). Argumenty Pro schodek Odčerpání nevyužitých úspor ke stimulaci ekonomiky (výdajový multiplikátor + vytěsňování) investiční příležitosti (veřejnost může investovat přebytečné prostředky) možnost snížení daní Proti schodku dluhová služba - stát musí splácet dluhy a úroky z nich zvýšení úrokových sazeb - v případě nedostatku úspor vedou zvýšené výdaje státu ke zvýšení úrokových sazeb deficit obchodní bilance Státním dluhem se rozumí závazky státu vůči ostatním ekonomickým subjektům. Státní půjčka se realizuje emisí státních dluhopisů, jejichž prodejem získává stát potřebné peněžní prostředky. Jestliže stát využije úvěru od centrální emisní banky nebo zahraničního úvěru, vstupují do peněžního oběhu nové peníze, které nejsou vytvářeny tvorbou materiálních statků a služeb, což vede k inflačním tlakům v národní ekonomice. Od jiných ekonomických subjektů nemusí působit inflačně, protože se jen mění struktura poptávky. Příjmy a výdaje státního rozpočtu se člení na kapitoly, které vyjadřují okruh působnosti a odpovědnosti ústředních orgánů státní správy. Kapitolu Všeobecná pokladní správa tvoří příjmy a výdaje státního rozpočtu, které mají všeobecný charakter; součástí je i vládní rezerva, která slouží ke krytí nezbytných a nepředvídaných výdajů a vytváří se ve výši 0,3% výdajů státního rozpočtu na příslušný rozpočtový rok. Kapitolu Státní dluh tvoří výdaje státního rozpočtu spojené s obsluhou a s umořováním státního dluhu. Současně s návrhem státního rozpočtu na konkrétní rozpočtový rok se zpracovává i střednědobý výhled, který je základním dokumentem o záměrech a cílech rozpočtové politiky na delší časové období. Finanční prostředky Národního fondu jsou ve státním rozpočtu vedeny na zvláštním účtu v rámci kapitoly státního rozpočtu. Národní fond je souhrn peněžních prostředků, které svěřují Evropská společenství Česku k realizaci programů nebo projektů spolufinancovaných z rozpočtu Evropské unie. Rozpočtové zásady Zásada jednotnosti - všechny finanční příjmy a výdaje státu mají být soustředěny v jediném dokumentu státním rozpočtu a mají být ústředně účtovány Zásada úplnosti - všechny příjmy a výdaje státu musí být obsazeny v plném rozsahu bez kompenzací; zásada každoročního sestavování a schvalování rozpočtu: zabezpečuje pravidelnou kontrolu parlamentu nad činností vlády; rozpočtovým rokem je v ČR kalendářní rok Zásada publicity (zveřejňování)- voliči mají možnost seznamovat se s finančním hospodařením vlády Zásada reálnosti - zabraňuje zkreslování údajů v rozpočtu Zásada vyrovnanosti - výdaje musí být kryty příjmy bez použití státních půjček; mimořádné výdaje mohou být kryty ostatními příjmy

178 L.11. DANĚ, JEJICH DRUHY A EKONOMICKÉ VLASTNOSTI, DAŇOVÁ POLITIKA L Relativní velikost rozpočtu Je důležitý makroekonomický ukazatel.kukazatelům patří zejména poměr rozpočtových výdajů státu k HDP; poměr rozpočtového salda k HDP, případně podíl daňových příjmů na HDP, odpovídající tzv. daňové kvótě. EU požaduje jako jedno zkritérií pro přijetí společné měny EU, aby výše rozpočtového deficitu ve vztahu khdp nepřesahovala 3 % HDP. Je to jedno ztzv. Maastrichtských kriterií. (Výše udává nepřímo den daňové svobody - hranice, do které vydělávají daňoví poplatníci na pokrytí výdajů vlády - cca polovina června.) URBAN, Jan: Teorie národního hospodářství. 3. doplněné a rozšířené vydání. Praha: Wolters Kluwer, 2011, s. 434n; Wikipedia; prezentace URBAN Jan 421 L.11. Daně, jejich druhy a ekonomické vlastnosti, daňová politika Daň je povinná zákonem uložená platba, která plyne do veřejného rozpočtu, je nevratná, neekvivalentní a zpravidla neúčelová Druhy daní z národohospodářské hlediska dělíme daně na 422 přímé daně slouží ke zdanění důchodů osob a firem, tj. mezd, osobních příjmů plynoucích ze samostatné podnikatelské činnosti, příjmů z pronájmu, z úroků, divident a firemních zisků. Plátcem přímých daní jsou jednotlivci, resp. domácnosti a podniky nepřímé daně uvalované na spotřebu platí kupující v ceně zboží a do státního rozpočtu odvádí prodávající. daň z přidané hodnoty - uvalovaná na každou transakci a vypočítaná podle nově vytvořené hodnoty na daném výrobním stupni spotřební daně - uvalované na prodej určitých specifických, škodlivých produktů, především pohonných hmot, alkoholu a cigaret clo rovněž se stává součástí ceny, a to dovážených výrobků 168

179 L.11. DANĚ, JEJICH DRUHY A EKONOMICKÉ VLASTNOSTI, DAŇOVÁ POLITIKA L majetkové (kapitálové) daně, ke kterým náleží daně z nemovitostí, dědické a darovací, daň z převodu nemovitostí atd. význam nepřímých a přímých daní je v různých ekonomikách států odlišný, a to v závilosti na tom, jaký typ přímých a nepřímých daní je v zemi používán. Nepřímé daně jsou více efektivní (nižší možnost daňového úniku) a často jejich politické průchodnosti je dlouhodobým trendem tendence zvyšovat váhu negativních daní na daňových příjmech státu. Jak se počítá DPH? princip daně z přidané hodnoty spočívá v odvedení daně z rozdílu mezi cenou vstupů a výstupů, tj. z částky, kterou firma k hodnotě prodaného zboží a služeb připadala. Daň obsažená v ceně firemních nákupů je označována jako daň na vstupu, daň zahrnutá v ceně prodávaného zboží a služeb je daň na výstupu. Daňová povinnost je dána rozdílem mezi daní na vstupu a na výstupu. Daňová politika Daňová politika je využívání daní k dosažení určitých národohospodářských a sociálních cílů její náplní je stanovení výše a způsobu danění jednotlivých hospodářských subjektů daňová politika slouží je nejčastěji využívána jako prostředek: omezování nebo naopak podpory určitých ekonomických činností zavedení vyšších daní na určitý výrobek (např. škodlivý) tuto výrobu znevýhodňuje, výnos současně zmírňuje důsledky negativních externalit, které tyto činnosti vytvářejí - jedná se např. o ekologické a spotřební daně. Další daně např. clo mají naopak za úkol chránit určitá odvětví ekonomiky před konkurencí, stejně jako daňové úlevy, snížení daní nebo odpuštění daní. Negativní daně - subvence - mohou sloužit k podpoře činností, které jsou nositeli pozitivních externalit. ovlivnění výše soukromých výdajů zvýšení nebo naopak snížení daní může vláda prostřednictvím agregátním poptávky ovlivňovat i výši reálného HDP, inflace. Daňová politika v oblasti sociálních příspěvků tvoří základní složky systému automatických stabilizátorů přispívajících ke zmírňování cyklických výkyvů bez zásahů vlády. ovlivňování motivace k úsporám a práci snížení daňového zatížení domácností vede za jinak stejných okolností ke zvýšení nabídky kapitálu a i tak ke snížení úrokové míry na trhu kapitálu a zvýšení investic. Podobně ovlivňuje daňová politika i poptávku po kapitálu. mezní míru zdanění pracovních příjmů vyjadřuje podíl přírůstku daně z osobního příjmu na přírůstku celkového příjmu osoby. Vysoká úroveň mezní zdanění osobního příjmu vede k tomu, že motivace osob ke zvýšení osobních příjmů klesá. Tento ukazatel lze použít jako ukazatel toho, jak daňový systém od práce odrazuje

180 L.16. EFEKTIVNOST ZDANĚNÍ, DAŇOVÉ BŘEMENO A NÁKLADY MRTVÉ VÁHY, LAFFEROVA KŘIVKA L Funkce daní fiskální schopnost naplnit veřejný rozpočet alokační poskytování daňové podpory (zvýhodnění spotřeby) nebo znevýhodnění spotřeby (spotřební daň na cigarety a alkohol) redistribuční snížení rozdílů v důchodech jednotlivých subjektů stimulační stát pomocí daní podporuje ekonomický růst nebo motivuje ke spotřebě některých statků (např. daňové prázdniny) stabilizační opatření ke zmírnění výkyvů ekonomického cyklu Principy daňového systému Spravedlnost k daní k jejímu posouzení slouží dva principy označované jako princip užitku a princip schopnosti daň platit princip užitku - vychází z toho, že daně by měli platit především ti, kteří mají z veřejných služeb, k jejichž financování příslušná daň slouží, největší prospěch. Pohlíží tak na veřejné statky financované z daní obdobně jako statky soukromé princip schopnosti platit daň je založen na názoru, že daně by měly být na jednotlivé subjekty uvalovány na základě jejich schopnosti daňové břemeno nést. Vyšší daně by proto měli platit ti, kteří si mohou jejich zaplacení lépe dovolit, a to bez ohledu na přínosy, které na jejich základě od státu získávají. Tento princip se při daňové konstrukci uplatňuje hlavními dvěma způsoby, a to: vertikální daňová spravedlnost daňoví poplatníci s vyššími příjmy platí i vyšší daně - tom případě se jedná o progresivní zdanění, které odebírá lidem s vyšším příjmy větší podíl zdaňované částky než osobám s nižšími příjmy. Proporcionální daň zatěžuje všechny příjmy stejnou sazbou na jejich výši. Naopak regresivní zdanění zatěžuje nižší příjmy a nižší sazbou naopak příjmy vyšší. horizontální daňová spravedlnost odpovídá principu, že daňoví poplatníci se stejnou nebo podobnou schopností platit daně by daně měli odvádět ve stejné výši. Toto vede zpravidla ke snaze vytvářet stejnou daňovou zátěž se stejnými příjmy (např. společné zdanění manželů či daňové úlevy poskytované rodinám s dětmi) LÁCHOVÁ, Lenka; VANČUROVÁ, Alena. Daňový systém (doplňkově - grafy); URBAN, Jan, TNH, 3. vydání, 2011, str L.16. Efektivnost zdanění, daňové břemeno a náklady mrtvé váhy, Lafferova křivka Efektivnost zdanění ekonomická teorie hodnotí, jak jsou daně schopny zajistit vládě požadované množství finančních zdrojů (fiskální efektivnost) a jaké jsou dopady tohoto daňového systému na celkovou ekonomickou efektivnost dopad daňového systému na ekonomickou efektivnost souvisí s dodatečnými náklady, které tento systém svým poplatníkům vytváří, a s dopadem na jejich chování dodatečné náklady souvisejí s administrativní náročností (administrativa a ztracený čas na straně poplatníka a administrativa na straně státu) zdroje, které poplatníci i vláda vynakládají v souvislosti s daněmi, jsou hospodářská ztráta snižují se zjednodušováním daní změna motivace daňových poplatníků jiná alokace zdrojů poplatníka v důsledku daňového zatížení poplatníci se neřídí trhem, ale snahou ušetřit na daních nejvyšší efektivitu vykazuje paušální daň, která je pro všechny subjekty stejná, její výši nelze žádným chováním měnit, přináší i minimální administrativní zatížení pro poplatníka i stát je ale často v rozporu s daňovou spravedlností; snahy o zvýšení efektivity daní vedou proto častěji k požadavkům přenést hlavní daňovou zátěž jednotlivců ze zdanění příjmů na zdanění spotřeby, tj. zvýšení úlohy nepřímých daní spravedlnost a efektivnost daňového systému jsou často ve vzájemném protikladu jednotná daň (rovná) vede k ní snaha snížit administrativní zátěž daně, ale zachovat vertikální spravedlnost, má nahradit běžnou daň z příjmů jednotlivců i podniků, ruší odečitatelné položky, mezní daňová sazba je konstantní

181 L.16. EFEKTIVNOST ZDANĚNÍ, DAŇOVÉ BŘEMENO A NÁKLADY MRTVÉ VÁHY, LAFFEROVA KŘIVKA L Každá daň (kromě daně paušální) tedy s sebou nese dva efekty 1. důchodový vyjadřuje skutečnost, že daň subjektu odčerpává část jeho disponibilního důchodu, bud přímo, nebo tím, že ho nutí platit vyšší cenu za spotřebovávané zboží. Každá daň má tento efekt. Jeho velikost je závislá na výši daně. Roste s růstem průměrné (efektivní) daňové sazby 2. substituční znamená, že poplatník mění své preference s tím, jak se mění jeho mezní užitky ze spotřeby zboží, výnosu práce, volného času apod. Pouze paušální daně nevyvolávají tento efekt. Jeho velikost je závislá na mezní sazbě daně. Čím vyšší je mezní sazba, tím vyšší je substituční efekt Dopad daní důležitá otázka je, kdo daň skutečně platí, nemusí jít vždy o subjekt, který daň státu odvádí daňovým dopadem máme na mysli to, kdo určitou daň v konečném důsledku hradí subjekt daně může její náklady přenést na někoho jiného daňový posun (na spotřebitele - DPH, posun daně dopředu, posun dozadu je přenos daně na dodavatele, případně i zaměstnance) možnost využití posunu daně je dána pružností poptávky a nabídky na trhu zboží, na něž je daň uvalena je-li poptávka relativně nepružná, je pro prodávající snadnější přesunout daň na kupujícího. Je-li však relativně nepružná nabídka, dopadne daň na prodávajícího cíle daně se vždy nemusí shodovat s jejími skutečnými dopady (zdanění luxusního zboží může mít za následek snížení příjmů výrobců luxusního zboží, ne zvýšení výnosu daně) Náklady mrtvé váhy Souvisí s dopady daní na subjekt, který nese daňové břemeno Též nazývány nadměrným daňovým břemenem Dodatečné náklady, které daňový systém vytváří souvisejí s jeho administrativní náročností Nová daň způsobuje změny distorze v relativních cenách, relativních výnosech a užitcích Tento jev působí na ekonomické subjekty v tom směru, že začnou hledat cestu, jak se daňovému zatížení vyhnout a pokusí se provést substituci Nahradí spotřebu (výrobu, prodej) zdaněného zboží nějakým jiným Tím oproti situaci před zdaněním ztratili část svého užitku, přičemž tato ztráta není ničím kompenzována Daň nepůsobí distorzi tehdy a pouze tehdy, jestliže neexistuje žádná možnost, jak by se jednotlivec vyhnul své daňové povinnosti změnou svého ekonomického chování Daním, které nemají distorzní účinky říkají ekonomové paušální daně

182 L.23. EURO A MAASTRICHTSKÁ KRITÉRIA, PAKT STABILITY A RŮSTU L Lafferova křivka 430 zobrazuje vztah mezi daňovou sazbou a celkovými příjmy z daní jsou -li sazby daní příliš vysoké, čímž odrazují od práce i investic, může vést snížení daňových sazeb ve skutečnosti k růstu daňových příjmů státu a to proto, že povzbudí ekonom. subjekty k práci a investicím. v Lafferově bodě již nedochází k růstu daňového příjmu, naopak se s dalším zvyšováním daňové sazby příjem snižuje. Je to dáno tím, že poplatníci (FO a zejména korporace) odmítají státu odvádět vysoké daně a hledají alternativní řešení (sídla v zemích jiných států, praní peněz, odchod do šedé ekonomiky) URBAN, Jan. TNH, 3. vydání, 2011, str L.23. Euro a Maastrichtská kritéria, Pakt stability a růstu Euro - bleskový úvod euro je společná měna, kterou od (vznik Eurozóny) zavedlo 11 států Evropské unie (Belgie, Finsko, Francie, Irsko, Itálie, Lucembursko, Německo, Nizozemí, Portugalsko, Rakousko a Španělsko); v roce 2001 se přidalo od 1. ledna Řecko 2007 se euro stalo národní měnou ve Slovinsku, od 1. ledna 2008 na Kypru a Maltě, od 1. ledna 2009 na Slovensku a od 1. ledna 2011 rovněž v Estonsku

Obsah. KAPITOLA I: Předmět, základní pojmy a metody národohospodářské teorie... 17. KAPITOLA II: Základní principy ekonomického rozhodování..

Obsah. KAPITOLA I: Předmět, základní pojmy a metody národohospodářské teorie... 17. KAPITOLA II: Základní principy ekonomického rozhodování.. Obsah Úvodem.................................................. 15 KAPITOLA I: Předmět, základní pojmy a metody národohospodářské teorie.................... 17 1 Předmět a základní pojmy národohospodářské

Více

PRO KURZ 5EN100 EKONOMIE 1

PRO KURZ 5EN100 EKONOMIE 1 PODROBNÝ OBSAH A HARMONOGRAM PŘEDNÁŠEK PRO LETNÍ SEMESTR 2012/13 PRO KURZ 5EN100 EKONOMIE 1 PŘEDNÁŠEJÍCÍ: DOC. ING. ZDENĚK CHYTIL, CSC. 1. PŘEDNÁŠKA - 21. 2. a 22. 2. 2013 Úvod charakteristika kurzu, požadavky,

Více

Makroekonomie I. Co je podstatné z Mikroekonomie - co již známe obecně. Nabídka a poptávka mikroekonomické kategorie

Makroekonomie I. Co je podstatné z Mikroekonomie - co již známe obecně. Nabídka a poptávka mikroekonomické kategorie Model AS - AD Makroekonomie I Ing. Jaroslav ŠETEK, Ph.D. Katedra ekonomiky Osnova: Agregátní poptávka a agregátní nabídka : Agregátní poptávka a její změny Agregátní nabídka krátkodobá a dlouhodobá Rovnováha

Více

Teorie n arodn ıho hospod aˇ rstv ı Studenti PF UK Vypracovan e ot azky ke zkouˇ sce 2011

Teorie n arodn ıho hospod aˇ rstv ı Studenti PF UK Vypracovan e ot azky ke zkouˇ sce 2011 Teorie národního hospodářství Studenti PF UK Vypracované otázky ke zkoušce 2011 Tento text vznikl jako příprava na ústní zkoušku z předmětu Teorie národního hospodářství, vyučovaného na právnické fakultě

Více

Plán přednášek makroekonomie

Plán přednášek makroekonomie Plán přednášek makroekonomie Úvod do makroekonomie, makroekonomické agregáty Agregátní poptávka a agregátní nabídka Ekonomické modely rovnováhy Hospodářský růst a cyklus, výpočet HDP Hlavní ekonomické

Více

Úvod do ekonomie, základní ekonomické pojmy

Úvod do ekonomie, základní ekonomické pojmy Úvod do ekonomie, základní ekonomické pojmy Doc. Ing. Jana Korytárová, Ph.D. Ústav stavební ekonomiky a řízení Fakulta stavební Vysoké učení Ekonomie je zkoumání jak člověk a společnost rozhodují o využití

Více

Teorie n arodn ıho hospod aˇ rstv ı Studenti PF UK Vypracovan e ot azky ke zkouˇ sce 2011

Teorie n arodn ıho hospod aˇ rstv ı Studenti PF UK Vypracovan e ot azky ke zkouˇ sce 2011 Teorie národního hospodářství Studenti PF UK Vypracované otázky ke zkoušce 2011 Tento text vznikl jako příprava na ústní zkoušku z předmětu Teorie národního hospodářství, vyučovaného na právnické fakultě

Více

Seminární práce. Vybrané makroekonomické nástroje státu

Seminární práce. Vybrané makroekonomické nástroje státu Seminární práce Vybrané makroekonomické nástroje státu 1 Obsah Úvod... 3 1 Fiskální politika... 3 1.1 Rozdíly mezi fiskální a rozpočtovou politikou... 3 1.2 Státní rozpočet... 4 2 Monetární politika...

Více

Teorie n arodn ıho hospod aˇ rstv ı Studenti PF UK Vypracovan e ot azky ke zkouˇ sce 2011

Teorie n arodn ıho hospod aˇ rstv ı Studenti PF UK Vypracovan e ot azky ke zkouˇ sce 2011 Teorie národního hospodářství Studenti PF UK Vypracované otázky ke zkoušce 2011 Tento text vznikl jako příprava na ústní zkoušku z předmětu Teorie národního hospodářství, vyučovaného na právnické fakultě

Více

1. Základní ekonomické pojmy Rozdíl mezi mikroekonomií a makroekonomií Základní ekonomické systémy Potřeba, statek, služba, jejich členění Práce,

1. Základní ekonomické pojmy Rozdíl mezi mikroekonomií a makroekonomií Základní ekonomické systémy Potřeba, statek, služba, jejich členění Práce, 1. Základní ekonomické pojmy Rozdíl mezi mikroekonomií a makroekonomií Základní ekonomické systémy Potřeba, statek, služba, jejich členění Práce, druhy práce, pojem pracovní síla Výroba, výrobní faktory,

Více

Vývoj ekonomického myšlení

Vývoj ekonomického myšlení Ústav stavební ekonomiky a řízení Fakulta stavební VUT Vývoj ekonomického myšlení Ing. Dagmar Palatová dagmar@mail.muni.cz Neoklasická ekonomie Rakouská psychologická škola Lausannská matematická škola

Více

EKONOMIKA. Průvodce pro učitele

EKONOMIKA. Průvodce pro učitele EKONOMIKA ISBN 978-80-7358-2050 - 9 788073 582050 PRO STŘEDNÍ ŠKOLY Průvodce pro učitele ÚVOD Upozorňujeme vás, že kopírování a rozšiřování kopií této knihy nebo jejích částí (a to i pro vzdělávací účely)

Více

Maturitní témata EKONOMIKA

Maturitní témata EKONOMIKA Maturitní témata EKONOMIKA Školní rok 2014/2015 1. Ekonomie jako věda - význam ekonomického vzdělání - vztah ekonomiky a politiky - makroekonomie - mikroekonomie - zákon vzácnosti - hospodaření - efektivnost

Více

Základy ekonomie II. Zdroj Robert Holman

Základy ekonomie II. Zdroj Robert Holman Základy ekonomie II Zdroj Robert Holman Omezování konkurence Omezování konkurence je způsobeno překážkami vstupu na trh. Intenzita konkurence nezávisí na počtu existujících konkurentů, ale také na počtu

Více

Teorie n arodn ıho hospod aˇ rstv ı Studenti PF UK Vypracovan e ot azky ke zkouˇ sce 2011

Teorie n arodn ıho hospod aˇ rstv ı Studenti PF UK Vypracovan e ot azky ke zkouˇ sce 2011 Teorie národního hospodářství Studenti PF UK Vypracované otázky ke zkoušce 2011 Tento text vznikl jako příprava na ústní zkoušku z předmětu Teorie národního hospodářství, vyučovaného na právnické fakultě

Více

0 z 25 b. Ekonomia: 0 z 25 b.

0 z 25 b. Ekonomia: 0 z 25 b. Ekonomia: 1. Roste-li mzdová sazba,: nabízené množství práce se nemění nabízené množství práce může růst i klesat nabízené množství práce roste nabízené množství práce klesá Zvýšení peněžní zásoby vede

Více

nejen Ing. Jaroslav Zlámal, Ph.D. Ing. Zdeněk Mendl Vzdìlávání, které baví www.computermedia.cz Nakladatelství a vydavatelství

nejen Ing. Jaroslav Zlámal, Ph.D. Ing. Zdeněk Mendl Vzdìlávání, které baví www.computermedia.cz Nakladatelství a vydavatelství nejen 1. díl Obecná ekonomie Ing. Jaroslav Zlámal, Ph.D. Ing. Zdeněk Mendl Nakladatelství a vydavatelství R Vzdìlávání, které baví www.computermedia.cz TEMATICKÉ ROZDĚLENÍ DÍLŮ KNIHY EKONOMIE NEJEN K MATURITĚ

Více

Kapitola 13 ZAHRANIČNÍ OBCHOD A OBCHODNÍ POLITIKA

Kapitola 13 ZAHRANIČNÍ OBCHOD A OBCHODNÍ POLITIKA Kapitola 13 ZAHRANIČNÍ OBCHOD A OBCHODNÍ POLITIKA Teorie mezinárodního obchodu: podstata mezinárodního obchodu jednotlivé země mají rozdílné náklady na výrobu zboží možnost specializace na určité zboží,

Více

Cíl: seznámení s pojetím peněz v ekonomické teorii a s fungováním trhu peněz. Peníze jako prostředek směny, zúčtovací jednotka a uchovatel hodnoty.

Cíl: seznámení s pojetím peněz v ekonomické teorii a s fungováním trhu peněz. Peníze jako prostředek směny, zúčtovací jednotka a uchovatel hodnoty. Vysoká škola finanční a správní, o. p. s. Akademický rok 2006/07, letní semestr Kombinované studium Předmět: Makroekonomie (Bc.) Metodický list č. 3 7) Peníze a trh peněz. 8) Otevřená ekonomika 7) Peníze

Více

5. setkání. Platební bilance a vnější ekonomická rovnováha, měnová politika, fiskální politika

5. setkání. Platební bilance a vnější ekonomická rovnováha, měnová politika, fiskální politika 5. setkání Platební bilance a vnější ekonomická rovnováha, měnová politika, fiskální politika PLATEBNÍ BILANCE A VNĚJŠÍ EKONOMICKÁ ROVNOVÁHA Obsah kapitoly Podstata platební bilance Struktura platební

Více

4. Křivka nabídky monopolní firmy je totožná s částí křivky mezních nákladů.

4. Křivka nabídky monopolní firmy je totožná s částí křivky mezních nákladů. Firma v nedokonalé konkurenci 1. Zdroji nedokonalé konkurence jsou: - jednak nákladové podmínky podnikání, - jednak. 2. Zapište vzorec Lernerova indexu. K čemu slouží? 3. Zakreslete celkový příjem monopolní

Více

Témata. k ústní maturitní zkoušce. Ekonomika a Podnikání. Školní rok: 2014/2015. Zpracoval(a): Ing. Jitka Slámková

Témata. k ústní maturitní zkoušce. Ekonomika a Podnikání. Školní rok: 2014/2015. Zpracoval(a): Ing. Jitka Slámková Témata k ústní maturitní zkoušce Obor vzdělání: Předmět: Agropodnikání Ekonomika a Podnikání Školní rok: 2014/2015 Třída: AT4 Zpracoval(a): Ing. Jitka Slámková Projednáno předmětovou komisí dne: 13.2.

Více

Hospodářská politika

Hospodářská politika Hospodářská politika doc. Ing. Jana Korytárová, Ph.D. Hlavní cíl: zajištění ekonomického růstu, ekonomické rovnováhy, cenové stability, plné zaměstnanosti a sociálních úkolů státu. 1 Cílů HP je dosahováno

Více

Manažerská ekonomika

Manažerská ekonomika MANAŽERSKÁ EKONOMIKA (zkouška č. 4) Cíl předmětu Pochopit principy ekonomického stylu myšlení a seznámit se s příklady jeho aplikace v ekonomických analýzách profesního účetního. Porozumět fungování ekonomiky

Více

Obsah ODDÍL I TEORIE MEZINÁRODNÍHO OBCHODU 3

Obsah ODDÍL I TEORIE MEZINÁRODNÍHO OBCHODU 3 ODDÍL I TEORIE MEZINÁRODNÍHO OBCHODU 3 v 1 Čistá teorie obchodu 5 1.1 Charakteristika mezinárodního obchodu 5 1.2 Vývoj teorie mezinárodního obchodu do 18. století 8 1.2.1 Merkantilismus 8 1.2.2 Kameralistika

Více

Přijímací řízení ak. r. 2010/11 Kompletní znění testových otázek - makroekonomie. Správná odpověď je označena tučně.

Přijímací řízení ak. r. 2010/11 Kompletní znění testových otázek - makroekonomie. Správná odpověď je označena tučně. Přijímací řízení ak. r. 2010/11 Kompletní znění testových otázek - makroekonomie právná odpověď je označena tučně. 1. Jestliže centrální banka nakoupí na otevřeném trhu státní cenné papíry, způsobí tím:

Více

i R = i N π Makroekonomie I i R. reálná úroková míra i N. nominální úroková míra π. míra inflace Téma cvičení

i R = i N π Makroekonomie I i R. reálná úroková míra i N. nominální úroková míra π. míra inflace Téma cvičení Téma cvičení Makroekonomie I Nominální a reálná úroková míra Otevřená ekonomika Ing. Jaroslav ŠETEK, Ph.D. Katedra ekonomiky Nominální a reálná úroková míra Zahrnutí míry inflace v rámci peněžního trhu

Více

Fiskální politika, deficity a vládní dluh

Fiskální politika, deficity a vládní dluh Fiskální politika, deficity a vládní dluh Státní rozpočet. Fiskální deficity. Kombinace monetární a fiskální politiky. Vliv daní a vládních výdajů na ekonomickou aktivitu. Ekonomické důsledky vládního

Více

Vnější a vnitřní rovnováha ekonomiky. Swanův diagram. Efektivní tržní klasifikace a mix hospodářské politiky.

Vnější a vnitřní rovnováha ekonomiky. Swanův diagram. Efektivní tržní klasifikace a mix hospodářské politiky. Vnější a vnitřní rovnováha ekonomiky Swanův diagram. Efektivní tržní klasifikace a mix hospodářské politiky. Vnitřní versus vnější rovnováha ekonomiky Vnitřní rovnováha znamená dosažení takové úrovně reálného

Více

Maturitní témata pro obor Informatika v ekonomice

Maturitní témata pro obor Informatika v ekonomice 1. Kalkulace, rozpočetnictví - význam kalkulací, druhy kalkulací - náklady přímé a nepřímé, charakteristika - typový kalkulační vzorec - kalkulační metody - kalkulace neúplných nákladů a srovnání úplných

Více

Makroekonomická rovnováha, ekonomický růst a hospodářské cykly

Makroekonomická rovnováha, ekonomický růst a hospodářské cykly Ústav stavební ekonomiky a řízení Fakulta stavební VUT Makroekonomická rovnováha, ekonomický růst a hospodářské cykly Ing. Dagmar Palatová dagmar@mail.muni.cz Agregátní nabídka a agregátní poptávka cena

Více

Ekonomika III. ročník. 002_Základní ekonomické systémy 003_Historický vývoj ekonomických teorií

Ekonomika III. ročník. 002_Základní ekonomické systémy 003_Historický vývoj ekonomických teorií Ekonomika III. ročník 002_Základní ekonomické systémy 003_Historický vývoj ekonomických teorií Základní ekonomické systémy Ekonomický systém představuje způsob spojení lidských schopností a efektivního

Více

TRŽNÍ HOSPODÁŘSTVÍ. stát

TRŽNÍ HOSPODÁŘSTVÍ. stát TRŽNÍ HOSPODÁŘSTVÍ Trh = místo, kde se střetává nabídka s poptávkou Tržní mechanismus = zajišťuje spojení výrobce a spotřebitele, má dvě strany: 1. nabídka, 2. poptávka. Znaky tržního mechanismu: - výrobky

Více

Kvízové otázky Obecná ekonomie I. Teorie firmy

Kvízové otázky Obecná ekonomie I. Teorie firmy 1. Firmy působí: a) na trhu výrobních faktorů b) na trhu statků a služeb c) na žádném z těchto trhů d) na obou těchto trzích Kvízové otázky Obecná ekonomie I. Teorie firmy 2. Firma na trhu statků a služeb

Více

8 NEZAMĚSTNANOST. 8.1 Klíčové pojmy

8 NEZAMĚSTNANOST. 8.1 Klíčové pojmy 8 NEZAMĚSTNANOST 8.1 Klíčové pojmy Ekonomicky aktivní obyvatelstvo je definováno jako suma zaměstnaných a nezaměstnaných a míra nezaměstnanosti je definovaná jako procento ekonomicky aktivního obyvatelstva,

Více

Vedoucí autorského kolektivu: Ing. Jana Soukupová, CSc. Tato publikace vychází s laskavým přispěním společnosti RWE Transgas, a. s.

Vedoucí autorského kolektivu: Ing. Jana Soukupová, CSc. Tato publikace vychází s laskavým přispěním společnosti RWE Transgas, a. s. Autoři kapitol: Doc. Ing. Bronislava Hořejší, CSc. (kapitoly 1, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11, 13, 14, 15, 16) Doc. PhDr. Libuše Macáková, CSc. (kapitoly 4, 17.6, 18, 19) Prof. Ing. Jindřich Soukup, CSc. (kapitoly

Více

Obsah. Předmluva autora... VII

Obsah. Předmluva autora... VII Předmluva autora.................................................. VII 1. Člověk v tržním systému............................................. 1 1.1 Ekonomie věda o lidském jednání..................................

Více

Základy ekonomie. Petr Musil: petrmusil1977@gmail.com

Základy ekonomie. Petr Musil: petrmusil1977@gmail.com Základy ekonomie Téma č. 2: Trh, nabídka, poptávka Petr Musil: petrmusil1977@gmail.com Obsah 1. Dělba práce 2. Směna, peníze 3. Trh 4. Cena 5. Nabídka 6. Poptávka 7. Tržní rovnováha 8. Konkurence Dělba

Více

1.2 ZÁKLADNÍ EKONOMICKÉ POJMY A PRINCIPY

1.2 ZÁKLADNÍ EKONOMICKÉ POJMY A PRINCIPY 5 1 ÚVOD DO EKONOMIE 17 1.1 EKONOMICKÝ STYL MYŠLENÍ 17 1.1.1 Úvod 17 1.1.2 Motivy emotivní a racionální 18 1.1.3 Principy ekonomického uvažování 18 1.1.4 Podstata a role ekonomických modelů 21 1.1.5 Model

Více

Inflace. Jak lze měřit míru inflace Příčiny inflace Nepříznivé dopady inflace Míra inflace a míra nezaměstnanosti Vývoj inflace v ČR

Inflace. Jak lze měřit míru inflace Příčiny inflace Nepříznivé dopady inflace Míra inflace a míra nezaměstnanosti Vývoj inflace v ČR Inflace Jak lze měřit míru inflace Příčiny inflace Nepříznivé dopady inflace Míra inflace a míra nezaměstnanosti Vývoj inflace v ČR Co je to inflace? Inflace není v původním význam růst cen. Inflace je

Více

Makroekonomie I. Příklad. Řešení. Řešení. Téma cvičení. Pojetí peněz. Historie a vývoj peněz Funkce peněz

Makroekonomie I. Příklad. Řešení. Řešení. Téma cvičení. Pojetí peněz. Historie a vývoj peněz Funkce peněz Příklad Makroekonomie I Ing. Jaroslav ŠETEK, Ph.D. Katedra ekonomiky Zjistěte, k jaké změně (růstu či poklesu) devizových rezerv došlo, jestliže ve sledovaném roce běžný účet platební bilance domácí ekonomiky

Více

Metodický list číslo 1

Metodický list číslo 1 Metodické listy pro první soustředění kombinovaného studia Metodický list číslo 1 Název tématického celku: Počátky dějin ekonomických teorií Cíl: Seznámit posluchače s počáteční etapou vývoje Dějin ekonomických

Více

Kapitola 5 AGREGÁTNÍ POPTÁVKA A AGREGÁTNÍ NABÍDKA

Kapitola 5 AGREGÁTNÍ POPTÁVKA A AGREGÁTNÍ NABÍDKA Kapitola 5 AGREGÁTNÍ POPTÁVKA A AGREGÁTNÍ NABÍDKA Agregátní poptávka (AD): agregátní poptávka vyjadřuje různá množství statků a služeb (reálného produktu), která chtějí spotřebitelé, firmy, vláda a zahraniční

Více

Soukromá střední průmyslová škola elektrotechnická spol. s r.o. TRH 1999 E.4A

Soukromá střední průmyslová škola elektrotechnická spol. s r.o. TRH 1999 E.4A Soukromá střední průmyslová škola elektrotechnická spol. s r.o. TRH Žatec 1999 E.4A Bílek Viktor Trh Počátky rozvoje trhu spadají až k samým počátkům vývoje lidského společenství. Již s první dělbou práce

Více

Mikroekonomie I. Úvod do Mikroekonomie. Vyučující. 1. Přednáška Úvod do Mikroekonomie. Přednáška 1. Doporoučená literatura. Co je ekonomie?

Mikroekonomie I. Úvod do Mikroekonomie. Vyučující. 1. Přednáška Úvod do Mikroekonomie. Přednáška 1. Doporoučená literatura. Co je ekonomie? Vyučující Mikroekonomie I. 1. Přednáška Úvod do Mikroekonomie Ing. Jaroslav Šetek, Ph.D. Katedra ekonomiky Kancelář č. 16 Konzultační hodiny. Pondělí 13.00-14.30 Doporoučená literatura Přednáška 1. HLADKÝ,

Více

Cíl: seznámení s pojetím peněz v ekonomické teorii a s fungováním trhu peněz. Peníze jako prostředek směny, zúčtovací jednotka a uchovatel hodnoty.

Cíl: seznámení s pojetím peněz v ekonomické teorii a s fungováním trhu peněz. Peníze jako prostředek směny, zúčtovací jednotka a uchovatel hodnoty. Vysoká škola finanční a správní, o. p. s. Akademický rok 2007/08, letní semestr Kombinované studium Předmět: Makroekonomie (Bc.) Metodický list č. 3 7) Peníze a trh peněz 8) Otevřená ekonomika 9) Hospodářské

Více

Téma č. 2: Trh, nabídka, poptávka

Téma č. 2: Trh, nabídka, poptávka Téma č. 2: Trh, nabídka, poptávka Obsah 1. Dělba práce 2. Směna, peníze 3. Trh 4. Cena a směnná hodnota 5. Nabídka 6. Poptávka 7. Tržní rovnováha 8. Konkurence Dělba práce Dělba práce Jednotliví lidé se

Více

Hospodářská politika (HP) = soubor cílů, nástrojů, rozhodovacích procesů a opatření státu v jednotlivých oblastech života společnosti.

Hospodářská politika (HP) = soubor cílů, nástrojů, rozhodovacích procesů a opatření státu v jednotlivých oblastech života společnosti. Ekonomie 1 RNDr. Ondřej Pavlačka, Ph.D. pracovna 5.052 tel. 585 63 4027 e-mail: ondrej.pavlacka@upol.cz 8. Hospodářská politika Hospodářská politika (HP) = soubor cílů, nástrojů, rozhodovacích procesů

Více

Současná teorie finančních služeb cvičení č. 1. 1. Úvod do teorií finančních služeb rekapitulace základních pojmů a jejich interpretace

Současná teorie finančních služeb cvičení č. 1. 1. Úvod do teorií finančních služeb rekapitulace základních pojmů a jejich interpretace Současná teorie finančních služeb cvičení č. 1 1. Úvod do teorií finančních služeb rekapitulace základních pojmů a jejich interpretace Úvod do teorií finančních služeb rekapitulace základních pojmů a jejich

Více

Mezi makroekonomické subjekty náleží: a) domácnosti b) podniky c) vláda d) zahraničí e) vše výše uvedené

Mezi makroekonomické subjekty náleží: a) domácnosti b) podniky c) vláda d) zahraničí e) vše výše uvedené Makroekonomická rovnováha může být představována: a) tempem růstu skutečného produktu, odpovídající vývoji tzv. potenciálního produktu b) vyrovnanou platební bilancí c) mírou nezaměstnanosti na úrovni

Více

Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích. Institute of Technology And Business In České Budějovice

Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích. Institute of Technology And Business In České Budějovice MAKROEKONOMIE MONETÁRNÍ POLITIKA Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích Institute of Technology And Business In České Budějovice Tento učební materiál vznikl v rámci projektu "Integrace

Více

8 Rozpočtový deficit a veřejný dluh

8 Rozpočtový deficit a veřejný dluh 8 Rozpočtový deficit a veřejný dluh Obsah : 8.1 Bilance státního rozpočtu. 8.2 Deficit státního rozpočtu. 8.3 Důsledky a možnosti financování deficitu. 8.4 Deficit v ČR. 8.5 Veřejný dluh. 8.6 Veřejný dluh

Více

Měření výkonu ekonomiky (makroekonomické výstupy)

Měření výkonu ekonomiky (makroekonomické výstupy) Ústav stavební ekonomiky a řízení Fakulta stavební VUT Měření výkonu ekonomiky (makroekonomické výstupy) Ing. Dagmar Palatová dagmar@mail.muni.cz Co považuji za významné z historie pojem spravedlivá cena

Více

Výukový materiál zpracovaný v rámci operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost

Výukový materiál zpracovaný v rámci operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost Výukový materiál zpracovaný v rámci operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost Registrační číslo: CZ.1.07/1. 5.00/34.0084 Šablona: III/2 Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT Sada:

Více

1 Úvod do ekonomie. 1.1 Charakterizujte pojmy

1 Úvod do ekonomie. 1.1 Charakterizujte pojmy 1 Úvod do ekonomie. 1.1 Charakterizujte pojmy potřeba ekonomické potřeby statek zdroje výrobní faktory práce produktivita práce intenzita práce dělba práce kooperace prací půda jako výrobní faktor kapitál

Více

Témata profilové maturitní zkoušky z předmětu Ekonomika a právo

Témata profilové maturitní zkoušky z předmětu Ekonomika a právo Témata profilové maturitní zkoušky z předmětu Ekonomika a právo obor Podnikání 1. Základní ekonomické pojmy - Předmět ekonomie, základní ekonomické systémy, hospodářský proces, potřeby, statky, služby,

Více

Vyšší odborná škola a Střední průmyslová škola elektrotechnická Plzeň, Koterovská 85

Vyšší odborná škola a Střední průmyslová škola elektrotechnická Plzeň, Koterovská 85 Vyšší odborná škola a Střední průmyslová škola elektrotechnická Plzeň, Koterovská 85 Témata pro ústní profilové zkoušky v předmětu: Aplikovaná ekonomika Školní rok: 2013/2014 Studijní obor: 78-42 M / 001

Více

Model IS - LM. Fiskální a monetární politika v modelu IS-LM

Model IS - LM. Fiskální a monetární politika v modelu IS-LM Model IS - LM Fiskální a monetární politika v modelu IS-LM Fiskální politika Fiskální politiku je možné charakterizovat jako vládou vyvolané aktivní změny ve struktuře a objemu veřejných výdajů a příjmů,

Více

Metodický list. Makroekonomie I METODICKÝ LIST

Metodický list. Makroekonomie I METODICKÝ LIST Metodický list pro 3. soustředění kombinovaného Bc. studia předmětu Makroekonomie I METODICKÝ LIST Předmět Makroekonomie I Typ studia KS Semestr 2. Způsob zakončení Zápočet, ústní zkouška Přednášející

Více

Maturitní otázky z předmětu: Ekonomika podniku

Maturitní otázky z předmětu: Ekonomika podniku 1. Základní ekonomické pojmy potřeby, teorie motivace statky a služby kvalita života peníze, oběh peněz Maturitní otázky z předmětu: Ekonomika podniku 2. Výroba 3. Podnik výrobní faktory hospodaření, cíle,

Více

Ústav stavební ekonomiky a řízení Fakulta stavební VUT. Hospodářská politika. Ing. Dagmar Palatová. dagmar@mail.muni.cz

Ústav stavební ekonomiky a řízení Fakulta stavební VUT. Hospodářská politika. Ing. Dagmar Palatová. dagmar@mail.muni.cz Ústav stavební ekonomiky a řízení Fakulta stavební VUT Hospodářská politika Ing. Dagmar Palatová dagmar@mail.muni.cz Příčiny státní intervence do hospodářství počátek 20. století - vývoj hospodářských

Více

Trh. Tržní mechanismus. Úroková arbitráž. Úroková míra. Úroková sazba. Úrokový diferenciál. Úspory. Vnitřní směnitelnost.

Trh. Tržní mechanismus. Úroková arbitráž. Úroková míra. Úroková sazba. Úrokový diferenciál. Úspory. Vnitřní směnitelnost. Slovník pojmů Agregátní poptávka Apreciace Bazický index Běžný účet platební bilance Cena Cenný papír Cenová hladina Centrální banka Centrální košová parita Ceteris paribus Černý trh Čistá inflace Daň

Více

O autorce... 10 Úvodem... 11

O autorce... 10 Úvodem... 11 O autorce............................................ 10 Úvodem............................................. 11 1 Veřejné finance a jejich využití ve smíšené ekonomice.... 15 1.1 Příčiny tržního selhání

Více

Sociální ekonomika jako součást alternativních směrů. Kurz Sociální ekonomie, KSP FF UK, 2013/2014 PhDr. Jaroslava Šťastná, Ph.D.

Sociální ekonomika jako součást alternativních směrů. Kurz Sociální ekonomie, KSP FF UK, 2013/2014 PhDr. Jaroslava Šťastná, Ph.D. Sociální ekonomika jako součást alternativních směrů Kurz Sociální ekonomie, KSP FF UK, 2013/2014 PhDr. Jaroslava Šťastná, Ph.D. (Neo) liberalismus Neo-liberalismus jako součást ekonomie hlavního proudu

Více

OKRUHY OTÁZEK KE STÁTNÍ ZÁVĚREČNÉ ZKOUŠCE

OKRUHY OTÁZEK KE STÁTNÍ ZÁVĚREČNÉ ZKOUŠCE Bakalářské studium Pojišťovnictví OKRUHY OTÁZEK KE STÁTNÍ ZÁVĚREČNÉ ZKOUŠCE 2010/2011 a) pojišťovnictví b) management pojišťoven c) ekonomie POJIŠŤOVNICTVÍ 1. Podmínky podnikání v pojišťovnictví v ČR právní

Více

Národní h ospo ář dá t s ví a sociální sy sté m ČR

Národní h ospo ář dá t s ví a sociální sy sté m ČR Národní hospodářství tí a sociální systém ČR ObN 3. ročník Ekonomické sektory: Národní hospodářství primární (zemědělství a hornictví) sekundární í( (zpracovatelský průmysl) ů terciární (poskytování služeb)

Více

VEŘEJNÁ ROZPOČTOVÁ SOUSTAVA. Ing. M. Červenka VŠFS Praha, 2012

VEŘEJNÁ ROZPOČTOVÁ SOUSTAVA. Ing. M. Červenka VŠFS Praha, 2012 VEŘEJNÁ ROZPOČTOVÁ SOUSTAVA Ing. M. Červenka VŠFS Praha, 2012 Netržní činnosti státu Legislativní Alokační Redistribuční Regulační Stabilizační Mají pomoci předcházet a likvidovat důsledky tržního selhání

Více

ENVIRONMENTÁLNÍ EKONOMIKA I.

ENVIRONMENTÁLNÍ EKONOMIKA I. ENVIRONMENTÁLNÍ EKONOMIKA I. Příroda, životní prostředí a jeho ochrana jako ekonomický problém Ing. Alena Bumbová, Ph.D. Univerzita obrany Fakulta ekonomiky a managementu Katedra ochrany obyvatelstva Kounicova

Více

Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích. Institute of Technology And Business In České Budějovice

Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích. Institute of Technology And Business In České Budějovice MAKROEKONOMIE AGREGÁTNÍ NABÍDKA A POPTÁVKA Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích Institute of Technology And Business In České Budějovice Tento učební materiál vznikl v rámci projektu

Více

Rozlišení zisku. Mikroekonomie. Účetní zisk = Ekonomický zisk. Normální zisk. Zisk firmy. Co je důležité pro členění zisku

Rozlišení zisku. Mikroekonomie. Účetní zisk = Ekonomický zisk. Normální zisk. Zisk firmy. Co je důležité pro členění zisku Zisk firmy Mikroekonomie Ing. Jaroslav ŠETEK, Ph.D. Katedra ekonomiky, JČU Zisk (π) je rozdíl mezi celkovými příjmy a celkovými náklady. Π = TR - TC Je také vynásobený objem produkce rozdílem průměrného

Více

Teorie n arodn ıho hospod aˇ rstv ı Studenti PF UK Vypracovan e ot azky ke zkouˇ sce 2011

Teorie n arodn ıho hospod aˇ rstv ı Studenti PF UK Vypracovan e ot azky ke zkouˇ sce 2011 Teorie národního hospodářství Studenti PF UK Vypracované otázky ke zkoušce 2011 Tento text vznikl jako příprava na ústní zkoušku z předmětu Teorie národního hospodářství, vyučovaného na právnické fakultě

Více

Mikroekonomie I: Trh výrobních faktorů

Mikroekonomie I: Trh výrobních faktorů PhDr. Praha, VŠFS, 29.11.2010 Výrobní faktory Poptávka po výrobních faktorech Výrobní faktory = vzácné vstupy, které používáme k produkci statků-výstupu Tradiční výrobní faktory Prvotní výrobní faktory:

Více

Úvod do ekonomie. Důležitost samostudia s využitím literatury. Přednášky a konzultace jsou jen pomocnou formou výuky. 1. Předmět a definice ekonomie

Úvod do ekonomie. Důležitost samostudia s využitím literatury. Přednášky a konzultace jsou jen pomocnou formou výuky. 1. Předmět a definice ekonomie Úvod do ekonomie Důležitost samostudia s využitím literatury. Přednášky a konzultace jsou jen pomocnou formou výuky. 1. Předmět a definice ekonomie Ekonomie ve smyslu obecné ekonomické teorie, zkoumá nejobecnější

Více

Světová ekonomika. Analýza třísektorové ekonomiky veřejné rozpočty a daně jako nástroje fiskální politiky

Světová ekonomika. Analýza třísektorové ekonomiky veřejné rozpočty a daně jako nástroje fiskální politiky Světová ekonomika Analýza třísektorové ekonomiky veřejné rozpočty a daně jako nástroje fiskální politiky Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost Název projektu: Inovace magisterského studijního

Více

Kapitálový trh (finanční trh)

Kapitálový trh (finanční trh) Mikroekonomie bakalářský kurz - VŠFS Jiří Mihola, jiri.mihola@quick.cz, www.median-os.cz, 2010 Téma 9 Kapitálový trh (finanční trh) Obsah 1. Podstata kapitálového trhu 2. Volba mezi současnou a budoucí

Více

Ekonomie 2 Bakaláři Pátá přednáška Devizový (měnový) kurz

Ekonomie 2 Bakaláři Pátá přednáška Devizový (měnový) kurz Ekonomie 2 Bakaláři Pátá přednáška Devizový (měnový) kurz Podstata devizového (měnového)kurzu Cena jedné měny vyjádřená v jiné měně (bilaterární kurz) Z pohledu domácí měny: - Přímý záznam: 1 EUR = 25

Více

Ústav stavební ekonomiky a řízení Fakulta stavební VUT

Ústav stavební ekonomiky a řízení Fakulta stavební VUT Ústav stavební ekonomiky a řízení Fakulta stavební VUT Trh peněz Ing. Dagmar Palatová dagmar@mail.muni.cz Bankovní sektor základní funkcí finančních trhů je zprostředkování přesunu prostředků od těch,

Více

Cíl: analýza další makroekonomické poruchy, jejích příčin a důsledků

Cíl: analýza další makroekonomické poruchy, jejích příčin a důsledků Vysoká škola finanční a správní, o. p. s. Akademický rok 2007/08, letní semestr Kombinované studium Předmět: Makroekonomie (Bc.) Metodický list č. 4 10) Nezaměstnanost. 11) Inflace a Phillipsovy křivky

Více

Mezinárodní marketing. Ing. Otakar Ungerman, Ph.D. otakar.ungerman@tul.cz Katedra marketingu - 5.p

Mezinárodní marketing. Ing. Otakar Ungerman, Ph.D. otakar.ungerman@tul.cz Katedra marketingu - 5.p Mezinárodní marketing Ing. Otakar Ungerman, Ph.D. otakar.ungerman@tul.cz Katedra marketingu - 5.p Přednášky 1. Úvod, definice, základní pojmy, vývoj koncepcí, vývoj názorů na zahraniční obchod. 2. Důvody

Více

Maturitní otázky k ústní zkoušce

Maturitní otázky k ústní zkoušce S SOU LIVA Maturitní otázky k ústní zkoušce EKONOMIKA PODNIKU Pro třídu: DPO 3.A Školní rok: 2010/2011 Vypracoval: Ing. Tomáš Kučera Schválila: Mgr. Alice Linková ředitelka školy 1. Základní ekonomické

Více

E-učebnice Ekonomika snadno a rychle HOSPODÁŘSKÝ PROCES

E-učebnice Ekonomika snadno a rychle HOSPODÁŘSKÝ PROCES E-učebnice Ekonomika snadno a rychle HOSPODÁŘSKÝ PROCES Hospodářský proces je sledován v makroekonomické rovině. Hospodářský proces v úplné podobě probíhá ve společnosti s rozvinutou dělbou práce a tržními

Více

Teorie n arodn ıho hospod aˇ rstv ı Studenti PF UK Vypracovan e ot azky ke zkouˇ sce 2011

Teorie n arodn ıho hospod aˇ rstv ı Studenti PF UK Vypracovan e ot azky ke zkouˇ sce 2011 Teorie národního hospodářství Studenti PF UK Vypracované otázky ke zkoušce 2011 Tento text vznikl jako příprava na ústní zkoušku z předmětu Teorie národního hospodářství, vyučovaného na právnické fakultě

Více

Inovace bakalářského studijního oboru Aplikovaná chemie http://aplchem.upol.cz

Inovace bakalářského studijního oboru Aplikovaná chemie http://aplchem.upol.cz http://aplchem.upol.cz CZ.1.07/2.2.00/15.0247 Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky. 1. Lekce Základní ekonomické pojmy Struktura lekce: 1.1 Předmět

Více

DAŇOVÁ TEORIE A POLITIKA

DAŇOVÁ TEORIE A POLITIKA Metodické listy pro první soustředění kombinovaného studia DAŇOVÁ TEORIE A POLITIKA Název tematického celku: Úvod do daňové teorie Cíl: Seznámit studenty se základními pojmy z oblasti daňové teorie, pochopení

Více

Mezinárodní obchod. Doc. Ing. Jana Korytárová, Ph.D. Mezinárodní obchod - směnné transakce uskutečňované přes hranice národních ekonomik.

Mezinárodní obchod. Doc. Ing. Jana Korytárová, Ph.D. Mezinárodní obchod - směnné transakce uskutečňované přes hranice národních ekonomik. Mezinárodní obchod Doc. Ing. Jana Korytárová, Ph.D. Mezinárodní obchod - směnné transakce uskutečňované přes hranice národních ekonomik. Příčiny vzniku mezinárodního obchodu: - Přírodní a klimatické podmínky.

Více

2. Trh a tržní hospodářství

2. Trh a tržní hospodářství 2. Trh a tržní hospodářství Základní pojmy: Trh je v ekonomice prostor, kde dochází ke směně statků a peněz Zboží je hmotný statek (přírodní nebo vyrobený), který je určen k prodeji. To znamená, že zboží

Více

Přednáška u příležitosti XV. evropského kongresu Evropského sdružení stavebních spořitelen v Praze ve dnech 24. až 26. 10. 2007

Přednáška u příležitosti XV. evropského kongresu Evropského sdružení stavebních spořitelen v Praze ve dnech 24. až 26. 10. 2007 1 Financování vlastního bydlení v inflačním m prostřed edí Přednáška u příležitosti XV. evropského kongresu Evropského sdružení stavebních spořitelen v Praze ve dnech 24. až 26. 10. 2007 Prof. Dr. Dr.

Více

Makroekonomické výstupy

Makroekonomické výstupy Makroekonomické výstupy doc. Ing. Jana Korytárová, Ph.D. Schéma tržního mechanismu Trh zboží a služeb zboží,služby CF CF zboží, služby Domácnosti Firmy výrobní faktory CF CF výrobní faktory Trh výrobních

Více

Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích. Institute of Technology And Business In České Budějovice

Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích. Institute of Technology And Business In České Budějovice MAKROEKONOMIE ÚVOD, DĚJINY EKONOMICKÉHO MYŠLENÍ Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích Institute of Technology And Business In České Budějovice Tento učební materiál vznikl v rámci

Více

ZÁKLADY EKONOMIE. vyučující: jandova@econ.muni.cz kancelář 504 (katedra ekonomie) 3 bloky výuky, ukončení: písemná zkouška literatura:

ZÁKLADY EKONOMIE. vyučující: jandova@econ.muni.cz kancelář 504 (katedra ekonomie) 3 bloky výuky, ukončení: písemná zkouška literatura: ZÁKLADY EKONOMIE vyučující: jandova@econ.muni.cz kancelář 504 (katedra ekonomie) 3 bloky výuky, ukončení: písemná zkouška literatura: ppt v ISu (Studijní materiály BPE_ZEKO) HOLMAN, R.: Základy ekonomie

Více

Obsah ODDÍL A ZÁKLADNÍ SOUVISLOSTI MAKROEKONOMICKÉ ANALÝZY 3 ODDÍL B: ANALÝZA VNITŘNÍ A VNĚJŠÍ EKONOMICKÉ ROVNOVÁHY 63. Úvod 1

Obsah ODDÍL A ZÁKLADNÍ SOUVISLOSTI MAKROEKONOMICKÉ ANALÝZY 3 ODDÍL B: ANALÝZA VNITŘNÍ A VNĚJŠÍ EKONOMICKÉ ROVNOVÁHY 63. Úvod 1 iv Úvod 1 ODDÍL A ZÁKLADNÍ SOUVISLOSTI MAKROEKONOMICKÉ ANALÝZY 3 1. Ekonomický systém, ekonomický model a makroekonomická analýza 5 1.1 Ekonomické modelování a makroekonomická analýza 6 1.1.1 Nástin historického

Více

Obchodní akademie Tomáše Bati a Vyšší odborná škola ekonomická Zlín náměstí T. G. Masaryka 3669, 761 57 Zlín

Obchodní akademie Tomáše Bati a Vyšší odborná škola ekonomická Zlín náměstí T. G. Masaryka 3669, 761 57 Zlín Dodatek č. 2 Platnost: od 1. 9. 2011 Název školy: Adresa: Obchodní akademie Tomáše Bati a Vyšší odborná škola ekonomická Zlín náměstí T. G. Masaryka 3669, 761 57 Zlín Zřizovatel: Zlínský kraj, třída Tomáše

Více

PŘEHLED TÉMAT K MATURITNÍ ZKOUŠCE

PŘEHLED TÉMAT K MATURITNÍ ZKOUŠCE Střední škola ekonomiky, obchodu a služeb SČMSD Benešov, s.r.o. Držitel certifikátu dle ISO 9001 PŘEHLED TÉMAT K MATURITNÍ ZKOUŠCE Předmět: EKONOMIKA Obor vzdělávání: 63-41-M/01 Ekonomika a podnikání ŠVP:

Více

Projekt realizovaný na SPŠ Nové Město nad Metují. s finanční podporou v Operačním programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost Královéhradeckého kraje

Projekt realizovaný na SPŠ Nové Město nad Metují. s finanční podporou v Operačním programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost Královéhradeckého kraje Projekt realizovaný na SPŠ Nové Město nad Metují s finanční podporou v Operačním programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost Královéhradeckého kraje Národní hospodářství Ing.Vlasáková 1 Makroekonomické

Více

Inflace je peněžní jev vyvolávaný nadměrnou emisí peněz. Vzniká tehdy, když peněžní zásoba předbíhá poptávku po penězích.

Inflace je peněžní jev vyvolávaný nadměrnou emisí peněz. Vzniká tehdy, když peněžní zásoba předbíhá poptávku po penězích. Inflace Inflace je peněžní jev vyvolávaný nadměrnou emisí peněz. Vzniká tehdy, když peněžní zásoba předbíhá poptávku po penězích. V růstovém tvaru m s = + = m s - = míra inflace, m s = tempo růstu (nominální)

Více

Investiční výdaje (I)

Investiční výdaje (I) Investiční výdaje Investiční výdaje (I) Zkoumáme, co ovlivňuje kolísání I. I = výdaje (firem) na kapitálové statky (stroje, budovy) a změna stavu zásob. Firmy si kupují (pronajímají) kapitálové statky.

Více

PR5 Poptávka na trhu výrobků a služeb

PR5 Poptávka na trhu výrobků a služeb PR5 Poptávka na trhu výrobků a služeb 5.1. Rovnováha spotřebitele 5.2. Indiferenční analýza od kardinalismu k ordinalismu 5.3. Poptávka, poptávané množství a jejich změny 5.4. Pružnost tržní poptávky Poptávka

Více

Ekonomie 2 Bakaláři Druhá přednáška Dílčí a agregátní trh práce, nezaměstnanost, vztah mezi inflací a nezaměstaností

Ekonomie 2 Bakaláři Druhá přednáška Dílčí a agregátní trh práce, nezaměstnanost, vztah mezi inflací a nezaměstaností Ekonomie 2 Bakaláři Druhá přednáška Dílčí a agregátní trh práce, nezaměstnanost, vztah mezi inflací a nezaměstaností Dílčí a agregátní trh práce Dílčí: trh určité profese, zaměstnanci se rozhodují, zda

Více