MENDELOVA ZEMĚDĚLSKÁ A LESNICKÁ UNIVERZITA V BRNĚ AGRONOMICKÁ FAKULTA BAKALÁŘSKÁ PRÁCE

Transkript

1 MENDELOVA ZEMĚDĚLSKÁ A LESNICKÁ UNIVERZITA V BRNĚ AGRONOMICKÁ FAKULTA BAKALÁŘSKÁ PRÁCE BRNO 2007 TOMÁŠ ČERNÝ 0

2 Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav chovu a šlechtění zvířat Způsoby ustájení dojnic Bakalářská práce Vedoucí práce: Doc. Ing. Gustav Chládek, CSc. Vypracoval: Tomáš Černý Brno

3 Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Ústav chovu a šlechtění zvířat Agronomická fakulta 2006/2007 ZADÁNÍ BAKALÁŘSKÉ PRÁCE Řešitel: Studijní program: Obor: Tomáš Černý Zootechnika Zootechnika Název tématu: Způsoby ustájení dojnic Zásady pro vypracování: 1. Autor provede vyhodnocení způsobů ustájení dojnic 2. Literární rešerše k dané problematice bude zpracována do listopadu Při hodnocení se autor zaměří zejména na následující způsoby ustájení dojnic: Vazné a volné Stelivové a bezstelivové Kotcové a boxové 7. U každého způsobu ustájení bude jeho charakteristika a dále posouzení jeho vhodnosti v současných podmínkách chovu dojnic Rozsah práce: 35 až 45 stran Seznam odborné literatury: 1. DOLEŽAL, O. Komfortní ustájení vysokoprodukčních dojnic. VÚŽV Uhříněves, s. ISBN Czech Journal of Animal Science od roku Farmář od roku

4 4. Náš chov od roku Urban, F., a kol.: Chov dojeného skotu. 1. vyd ISBN X Datum zadání bakalářské práce: prosinec 2005 Termín odevzdání bakalářské práce: březen 2007 Tomáš Černý řešitel bakalářské práce doc. Ing. Gustav Chládek, CSc. vedoucí bakalářské práce prof. Ing. Ladislav Máchal, DrSc. vedoucí ústavu prof. Ing. Ladislav Zeman, CSc. děkan AF MZLU v Brně 3

5 PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma. vypracoval samostatně a použil jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Bakalářská práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího bakalářské práce a děkana AF MZLU v Brně. dne. podpis diplomanta. 4

6 Poděkování: Velice rád bych poděkoval za ochotu a spolupráci panu Doc. Ing. Gustavu Chládkovi, Csc., dále paní Ing. Pavlíně Malé za dřívější spolupráci a mé matce Bc. Janě Černé za umožnění studia a podporu v něm. 5

7 Abstrakt Cílem mé bakalářské práce je popsat způsoby ustájení pro dojnice. Jde o tyto základní způsoby: vazné, volné, stelivové, bezstelivové, kotcové, boxové. Vazné ustájení se pomalu stává historií vzhledem k zastaralosti technologie a nevyhovuje z hlediska welfare zvířat. Volné ustájení, nyní velice rozšířené je budováno na dvou základních principech. Buď boxové nebo kotcové. A v neposlední řadě práce zohledňuje vhodnost stelivového nebo bezstelivového způsobu chovu. Dále celkové jejich uplatnění v současných podmínkách, nebo naopak již nevhodnost vzhledem k zastaralé technologii a vysoké spotřebě pracovních sil, kterých v zemědělství stále ubývá. Práce prezentuje, za jakých podmínek by měly být tyto technologie užívány, jejich výhody nebo nevýhody. Také vhodnost vzhledem ke zdravotnímu stavu dojnic, který velice úzce souvisí s mléčnou užitkovostí a reprodukcí, a tím i s celou ekonomickou situací v chovu. Klíčová slova: -vazné ustájení, -volné ustájení, -stelivové, -bezstelivové, -boxové, - kotcové, zdravotní stav dojnic, -užitkovost, - ekonomická prosperita, Abstract Aim of my bachelor s work is to describe the ways of stabling the milk cows. We use these base methods of stabling in our country: tie stands, free moving stands, stands with or without bedding, stabling in pens and boxes. Today, tie stands is history, because it is an old technology and this type of stabling not meet to animal welfare. The free moving stands is very popular type of stabling now and it is established in two base rules. Stabling in boxes and stabling in pens. I tried to describe suitability of use stabling with or without bedding in compare with its old technology and high requirements on manpower in our country. My work presents the conditions in using this technologies. Their advantages and disadvantages relates to health of milk cows, because its very important for their milk efficiency and reproduction and all ekonomical situation in farm. Keywords:-tie stand stabling, -free moving stabling, -with bedding, -without bedding, - stabling in boxes, -stabling in pens, -the health of milk cows, -the milk efficiency, - ekonomical situation 6

8 1. ÚVOD POŽADAVKY K USTÁJENÍ DOJNIC VAZNÉ USTÁJENÍ Charakteristika Prostor pro příjem krmiv a tvar žlabu Vázací zařízení Možnosti vázání dojnic Hodnocení Stání Typy stání Celkové hodnocení VOLNÉ STÁJE S KOMBINOVANÝMI BOXY (KOMBIBOXY) Charakteristika Celkové hodnocení VOLNÉ USTÁJENÍ Charakteristika Volné ustájení v boxových ložích Charakteristika Požadavky na boxové lože Vhodné typy boxového lože Boxové lože Hodnocení Volné ustájení v kotcích Charakteristika Volné ustájení s plochými kotci, stlanou lehárnou a sníženým krmištěm Volné ustájení s vysokou podestýlkou, sníženým krmištěm a lehárnou s podlahou o sklonu 7-10 % Hodnocení STELIVOVÉ USTÁJENÍ..23 7

9 6.1. Charakteristika Výběr podestýlky Sláma Podlahový materiál Podlaha boxů Podlaha stání BEZSTELIVOVÉ USTÁJENÍ Bezstelivové ustájení ve vazné stáji Charakteristika a problematika Typy roštů Bezstelivové ustájení ve volné stáji Historie a charakteristika Roštové podlahy vs. povrchové vyhrnování Čistota zvířat Zdravotní stav paznehtů Podlahy boxových loží Kritéria při rozhodování HODNOCENÍ ZÁVĚR SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY SEZNAM OBRÁZKŮ. 37 PŘÍLOHY

10 1. ÚVOD Již od svého raného věku se velice aktivně zajímám o hospodářská zvířata, zejména pak o skot. Proto jsem si velice rád zapsal téma bakalářské práce Způsoby ustájení dojnic. Toto téma je velice rozsáhlé a svým způsobem i komplikované. Plně uspokojit zákazníka chovatele, a také dojnice, o které v prvé řadě jde, je velice náročné. Ustájení může zohledňovat plemeno, přidruženou rostlinnou výrobu v podniku a tím i předpoklad levné podestýlky slámy, půdní základ stájí a s tím spojený roštový způsob ustájení, welfare. V této práci se budu snažit popsat typy ustájení, tj. vazné nebo volné, kde vazné ustájení je prakticky na ústupu a díky EU je nutnost veškeré trvale vazné stáje zlikvidovat nebo rekonstruovat na jiný způsob ustájení, a to do roku Volné ustájení se nejvíce v ČR rozvinulo v druhé polovině 90. let minulého století a nyní je nejrozšířenější nejen v chovech ČR. Dále se v práci zabývám problematikou stelivového versus bezstelivového ustájení. Oba způsoby mají jisté přednosti, ale i nedostatky. U stelivového ustájení velice záleží na typu a kvalitě podestýlky, její sací schopnosti a dalších aspektech. U bezstelivového ustájení je třeba dbát na to, aby daná technologie fungovala správně a splňovala podmínky, pro které byla vybrána jako nejvhodnější. 9

11 2. POŽADAVKY K USTÁJENÍ DOJNIC Vyspělý a poučený chovatel dojených krav se snaží o uzavření komplexu: plemenokrmení-prostředí-člověk, který je určující pro úspěch chovu, pro ekonomický efekt. Volba optimální ustájovací technologie může být rozhodujícím článkem pro naplnění tohoto komplexu. Základní rozhodovací otázky jsou tyto: 1) Vazné nebo volné ustájení? 2) Stelivové nebo bezstelivové ustájení? 3) Mobilní nebo stacionární technologické zařízení? (Doležal aj., 1996) Tyto základní otázky s sebou přinášejí desítky podotázek. Volit krátké, střední stání nebo boxové, kombiboxové či vysokou podestýlku? Volit roštovou podlahu nebo povrchové vyhrnování či klasické stelivové ustájení? Volit nadžlabové dopravníky, centrální míchárnu krmiv nebo míchací krmný vůz? K tomu přostupuje volba systému dojení, včetně typu dojíren, větrání, konstrukce objektu atd..(doležal aj., 1996) Požadavky, ke kterým se musí přihlížet při rozhodování o systému ustájení krav jsou následující: - Pro chov dojených plemen (mléčných a kombinovaných) se kravín obvykle člení na produkční stáj a reprodukční stáj pro krávy stojící na sucho a období porodu. - Produkční stáje slouží pro ustájení dojnic od doby 5-10 dní po porodu do doby maximálně 60 dní před porodem. - Pro reprodukční stáj se zřizují volné boxové nebo kotcové stáje od doby 60 dní před porodem do doby 5-10 dní po porodu. Pro předpokládané těžké porody a pro léčení porodních komplikací se zřizují 1-2 porodní kotce. Porodní kotce mohou být individuální nebo skupinové. - Při vazném stelivovém ustájení jsou dojnice uvázány u žlabu na stlaném stání. Krmivo se zakládá do žlabu stacionárním nebo mobilním zařízením. Dojí se zpravidla na stání. Dojení v dojírně se používá jen při vhodném typu vázání, které umožňuje skupinové odvazování a skupinovou nebo individuální fixaci dojnic. - Při volném stelivovém ustájení jsou dojnice chovány volně ve skupinách, a to v produkční stáji: 10

12 - se stlanými kombinovanými boxy a sníženou pohybovou chodbou, - se stlanými boxy se sníženým krmištěm a pohybovými chodbami, - s plochými kotci se stlanou lehárnou a sníženým krmištěm, - s kotci s lehárnou upravenou pro hlubokou podestýlku a se zvýšeným krmištěm, - s kotci s podlahou o sklonu do 7,5%, vysokou podestýlkou a sníženým krmištěm. Krmivo se zakládá stacionární nebo mobilní linkou. Chlévská mrva se odklízí mobilním nebo stacionárním zařízením. Hnůj z hluboké podestýlky se odklízí mobilním zařízením. Dojí se zásadně v dojírně. - Dojnice nesmí být ustájeny v kotcích na plně zaroštované nebo perforované podlaze. - Při volném ustájení dojnic se doporučuje zřídit průchozí dezinfekční vana o rozměrech 3,50 x 1,0 x 0,1 m na roztoky k ošetření paznehtů,zpravidla v chodbě k přehánění dojnic do dojírny nebo z dojírny. - Volné skupinové ustájení dojnic vyžaduje předchozí adaptaci způsobem odchovu telat a jalovic a tvorbu ucelených skupin zvířat. (Doležal aj., 1996) 3. VAZNÉ USTÁJENÍ 3.1. Charakteristika Vazné ustájení je realizováno především v malokapacitních objektech nebo se zavádí při jejich modernizaci v chovech, kde je dostatek pracovních sil. Ve velkokapacitních stájích přichází v úvahu uvazování dojnic v izolačních stájích, ve stájích s prvotelkami nebo může sloužit ke krátkodobé fixaci dojnice k veterinárním, inseminačním nebo jiným úkonům. Výhoda vazného ustájení spočívá v tom, že zachovává individuální péči o zvířata jak při krmení, tak při ošetřování a vylučuje vzájemné konflikty mezi zvířaty. Vazné ustájení překročilo svůj zenit ve výkonnosti před více než dvaceti lety. Sebelepší technické zdokonalení stájových detailů, technologických prvků a linek nepřináší potřebný a výrazný efekt ve sníženi pracnosti a zvýšení chovného komfortu. Navíc vysokoužitková zvířata potřebují pohyb jako svou nezbytnou životní potřebu, což vazné ustájení s předozadním pohybem neumožňuje. (Doležal aj., 1996). 11

13 Počátkem a v průběhu devadesátých let minulého století do ČR začaly pronikat nové technologie ustájení dojnic. Zvláště pak volné ustájení. Přestavby a stavby nových stájí jsou nejen finančně, ale taky časově náročné. V roce 1996 bylo ve vazných stájích ustájeno více než 60% krav. Velká část z nich byla ustájena v typových kravínech K-96 a K-174, které svou koncepcí vyhovovaly v době jejich vzniku, tj. období r Většinou se jednalo o celoroční vazné ustájení, v menším podílu i o kombinaci vazného ustájení a pastvy. (Doležal aj., 1996). Jednotlivé stáje se liší počtem ustájených zvířat a stavebně technickým řešením. V zásadě však jde buď o dvouřadé vazné stlané stáje pro 96 až 105 dojnic, nebo o čtyřřadě průjezdné stáje pro 166 až 204 dojnic. Celkem bylo vybudováno více než 6350 dvouřadých vazných stájí s ustajovací kapacitou pro více než dojnic a 1800 čtyřřadých stájí s kapacitou pro ustájení dojnic. Vedle toho bylo postaveno mnoho novějších stájí většinou s ustajovací kapacitou pro více než 200 dojnic. Je tedy zřejmé, že bylo vybudováno více ustajovacích míst pro dojnice než je jejich současný stav. To je také důvod, proč nová výstavba stájí je zatím spíše výjimkou a převažuje modernizace a rekonstrukce stávajících objektů. (Vegricht, Pecháč, 6/1997). Vazné stání se ve stájích pro dojnice vyvíjelo z dlouhého podestýlaného stání cm, přes střední stání se žlabovou zábranou a vysokou požlabnicí cm až ke krátkému stání s požlabnicí vysokou do 25 cm, s podestýlkou nebo pryžovou matrací cm. Tento vývoj probíhal v minulých desetiletí především v závislosti na ekonomických podmínkách, ale i v zohledňování požadavků na ochranu zvířat, respektive tvorby podmínek welfare. (Doležal aj., 1996) Při hodnocení podmínek ustájení je třeba vycházet ze skutečností, že čím omezenější je životní prostor zvířete, tím lépe musí odpovídat funkcím, potřebám a požadavkům zvířat. Při aplikaci této zásady je nutné u vazného ustájení zohlednit tyto tři zásadní požadavky: a) prostor pro příjem krmiv a tvar žlabu b) vázací zařízení c) parametry stání (délka, šířka, povrh, sklon) 12

14 3.2. Prostor pro příjem krmiv a tvar žlabu Krmné žlaby by měly svou formou a technickým řešením vyhovovat fyziologickým požadavkům zvířat a měly by být přizpůsobené mechanizaci krmných linek. Z hlediska hygieny by měly být snadno čistitelné a dezinfikovatelné. Krmný žlab by měl být vyspádovaný a opatřený otvorem pro odtok vody přetékající z napáječek a vody po čištění a dezinfekci.tvar žlabu pohodlný pro krávu je takový, při kterém přijímá krmivo bez zvýšených tlaků na zábrany, bez nutnosti dosahovat krmiva s vyplazeným jazykem. Při optimálním tvaru žlabu je krmivo dosažitelné v celé šíři. Krmné stoly jsou pro vazné stáje méně vhodné, až nevyhovující. Jestliže není krmivo chovatelem přihrnováno do dosahu zvířete, může snaha o dosažení krmiva mít za následek deformaci končetin (vyplecení), eventuálně úrazy při uklouznutí, či poranění karpálního kloubu. Při příjmu krmiv ve vazných stájích je nutné zohlednit to, že dojnice stojí oběma nohama těšně u požlabnice, a proto nemohou zaujmout typický pastevní postoj s předsunutím jedné končetiny a s možností nižší polohy hlavy. Proto je nutné, aby nejnižší bod žlabu byl minimálně 6 cm, lépe však cm nad úrovní předních končetin. Požlabnice u krátkého stání nesmí být vyšší než 30 cm s tím, že hrana požlabnice by měla být tepelně izolována, např. dřevěným hranolem.(doležal aj., 1996) 3.3. Vázací zařízení Vázání zabraňuje pohybu zvířat do kaliště, do žlabu a aby si na stání nelehala příčně. Na vázání se kladou následující požadavky: - nesmí zvířatům stahovat krk - nesmí odírat přední část těla zvířat - má být lehké, pevné a nehlučné - musí umožňovat pohodlné vstávání a lehání, příjem potravy a vody - má být upravené tak, aby se dala zvířata rychle přivázat a odvázat Dosud není zkonstruované žádné takovéto vázání, které by vyhovovalo všem uvedeným požadavkům. (Doležal aj., 1996) 13

15 3.3.1.Možnosti vázání dojnic Grábenské vázání-tzv. svislé řetězové vázání Řetěz je dlouhý cm, spodním koncem zavěšený na trn otočné dírkové hřídele. Na svislý řetěz je zavěšen skrz dvě očka obojek (krátký řetěz). Obojek má být lehký, hladký a nemá se zařezávat do kůže. Toto vázání umožňuje zvířatům volně pohybovat hlavou a krkem ve svislé poloze a omezuje pohyb dopředu a dozadu. Výhoda Grábenského vázání spočívá v tom, že umožňuje skupinové odvazování, ale uvazování musí být individuální. Nevýhoda tohoto druhu vázání je, že zvířata vzhledem k většímu pohybu znečišťují stání a tím i tělo včetně mléčné žlázy. Tento typ nejvíce vyhovuje fyziologickým požadavkům.(para aj., 1992) Chomoutové vázání Skládá se ze dvou ramen dole připevněných a v horní části fixovaných na posuvných tahadlech. Pomocí páky je možno chomout otvírat a zavírat. Při otevřené poloze jsou ramena chomoutu ve tvaru písmeně V a při zavření vytváří obdélník, který bývá vysoký cm a široký v rozmezí cm. Chomoutové vázání umožňuje sice vertikální pohyb, ale neposkytuje zvířatům dostatečné pohodlí. U značné části zvířat se vyskytují otlaky, zápalové procesy a uvolňování ramenních kloubů. Nedoporučuje se při trvalém ustájení dojnic ve stáji, ale jen tam, kde se zvířata denně vyhánějí do výběhů, respektive na pastvu. U odrohovaných zvířat dochází často k jejich uvolňování z vázání.(para aj., 1992) Klasické řetězové vázání K tomuto typu vázání se používají speciální řetězy tzv. vazáky. Jsou to tři nebo čtyři prameny řetězů, které jsou spojeny centrálním otočným kroužkem. U vazáku se třemi rameny jsou dvě ramena stejně dlouhá, přičemž na konci jednoho ramene je kroužek a na konci druhého je tzv. zákolníček. Třetí rameno je o něco delší a má ke konci řetězu očko a na konci také zákolníček. To z toho důvodu, aby zde byla možnost uvázání ke žlabu nebo zábraně. U vazáku se čtyřmi rameny je čtvrté rameno stejně dlouhé jako třetí a používá se více u býků (pro bezpečnější uvázání). 14

16 Hodnocení: Při pohybové analýze přirozeného a nelimitovaného vstávání a lehání krav na pastvě se zjistilo, že ramenní kloub vykoná horizontální pohyb o délce cm při délce trupu 135 cm respektive 160 cm. Z této analýzy vyplývá, že například při používání krčních chomoutů nebo příliš napnutých Grábenských řetězů vzniká nepřiměřená zátěž spojená s opakovanými pokusy o vstávání. Po neúspěšných pokusech dochází zejména u těžších krav k využívání nepřirozeného koňského způsobu vstávání spočívajícího v tom, že se zvíře postaví nejdříve na přední a potom na zadní končetiny. Z toho vyplývá, že požadavky na konstrukci vázání (fixace) musí vycházet z předpokladů přirozeného chování zvířat. Proto moderní konstrukce krčních chomoutů vychází z kloubového principu, který nevýhody pevných krčních chomoutů eliminuje. (Doležal aj., 1996) V dnešní době se ustupuje od všech způsobů vázání. Dnes ještě nejpoužívanější je klasické řetězové vázání, od kterého je ale nutno dle EU upustit v nejbližší možné době, jakož i ode všech způsobů trvalého vazného ustájení Stání Délka stání musí být zvolena tak, aby bylo kravám umožněno přirozené a pohodlné stání a ležení. Zadní končetiny nesmí být představeny, či naopak nesmí stát na roštovém kališti nebo v dráze oběžného shrnovače. Pánev a vemeno musí být při ležení zcela na ploše stání a nikoli na jeho hraně. Mezi karpálními klouby ležících krav a požlabnicí by měl být odstup 20 cm. Optimální délka krátkého stání musí zajistit kálení krav mimo plochu stání vesměs na kaliště. Problémem zůstává požadavek, aby zvolená délka stání vyhovovala maximálnímu počtu i exteriérově nevyrovnaných zvířat. Z četných měření vyplývá, že délka krátkého stání pro plemena chovaná v ČR činí cm, nejlépe dle vztahu: 97% horizontální délky trupu + 20 cm bezpečnostní odstup. K eliminaci nevýhod variability krav se využívá tzv. šikmé stání s délkou stání postupně přecházející od 150 do 175 cm. Podlaha stání musí zajišťovat přirozený pohyb a postoj. Musí být rovná, se sklonem 2,5-3%, pevná, neklouzavá, pro ležení krav dostatečně měkká, s tepelnou izolací, suchá, snadno čistitelná, kyselinovzdorná. Podestýlání slámou bylo, je a bude nejvhodnějším způsobem úpravy podlahy pro ležení a stání 15

17 zvířat. Ke stání patří i situování automatických napáječek. Nejvhodnější je umístění napáječek v prostoru nad žlabem vzhledem k eventuelní přetékající vodě, která následně nezvlhčuje plochu vlastního stání. ( Doležal aj., 1996) Typy stání: Podle délky stání rozlišujeme stání krátké, střední a dlouhé. Krátké stání ( cm) Při tomto typu stání se musí použít fixační zařízení, které umožňuje zvířatům omezený pohyb. U fixovaných zvířat často zjišťujeme onemocnění nejčastěji zadních končetin, které mají za následek křivení zvířat, a v mnohých případech i jejich předčasně vyřazení z chovu. Jak už bylo řečeno, při použití chomoutového vázání dochází u některých zvířat k otlakům a deformaci ramenních kloubů. Z hygienického hlediska s vazným ustájením dojnic na krátkém stání je možno souhlasit jenom v případě, že zvířata převážnou část dne stráví na pastvě nebo ve výběhu. Při krátkém stání má dojnice trvale hlavu nad žlabem a zadními končetinami stojí nad kalištěm. Krátké stání vyžaduje exteriérově vyrovnané stádo dojnic. Pokud je stání vzhledem k tělesným rozměrům dojnice dlouhé, dochází k jeho znečišťování výkaly, což má za následek i znečišťování těla dojnice včetně mléčné žlázy. Naopak velmi krátké stání neumožňuje pohodlný odpočinek ustájeným dojnicím, protože je nutí stát na roštech, resp. na hnojné chodbě. Na stanovení potřebné užitkové délky krátkých stání má rozhodující význam délka těla zvířat. Proto při volbě stání se musí vycházet z toho, jaké plemeno má být ustájeno a na jaký typ užitkovosti bude použito.(para aj., 1992) Střední stání ( cm) Tento typ stání se hlavně používá při celoročním ustájení zvířat ve 2-4 řadých stájích s podestýláním. Poskytují zvířatům dostatek volnosti a pohodlné ležení. Je zdokumentováno, že se osvědčila kombinace středního stání s uzavíratelnými krmnými zábranami. Krmné zábrany zčásti umožňují udržovat stání v čistotě, protože když jsou 16

18 krmné zábrany uzavřené, jsou dojnice nucené kálit do kaliště a ne na stání jako při otevřených zábranách.(para aj., 1992) Dlouhé stání ( cm) Tento typ stání je pro dojnice nejlépe situovaný z hlediska zdravotního stavu dojnic. Mají více prostoru pro odpočinek, pro příjem krmiva a lépe se jim vstává a ulehá. Nejsou nuceny jako u krátkého stání lehat až k požlabnici a při vstáváni mohou vykonat charakteristicky pohyb, tzv. zhoupnutí, které je fyziologické pro vstáváni. Ale z hlediska ekonomického je tento typ stání náročný na vysokou spotřebu podestýlky a má nízkou produktivitu práce.(para aj., 1992) 3.5.Celkové hodnocení Výhody spočívají v přehledu o dojnicích, v klidu ve stáji, v možnosti individuální péče, v menším projevu agresivity, v relativně menším riziku napadnutí dojnicí (kopnutí nebo nabrání na rohy). Od vazného ustájení se ve větší míře ustoupilo a dále ustupuje, protože nevýhod je více: vyšší pracnost při ošetřování a dojení, nižší čistota vemene i zvířete než na volném ustájení, horší zdravotní stav zvířete, zvláště jeho končetin, zvýšený výskyt mastitid, horší reprodukční ukazatelé, omezený pohyb zvířat, nebezpečí uklouznutí a s tím spojené časté fraktury pánve, stáje s neodpovídající kubaturou, větší poruchovost již většinou zastaralé mechanizace ve stájích. 4.VOLNÉ STÁJE S KOMBINOVANÝMI BOXY (KOMBIBOXY) 4.1. Charakteristika Tato technologie ustájení vývojově vyšla bezprostředně z vazného ustájení. Kombiboxové ustájení patří k použivaným systémům, avšak pouze při splnění určitých požadavků. Princip tohoto způsobu ustájení spočívá v tom, že tzv. kombibox je stání a lože s krmným žlabem, eventuelně napáječkou. Víceméně je to vazné ustájení bez vázání. Využívá se krátkého stání cm dlouhého a cm širokého, s nízkou požlabnicí, krátkými stranovými a žlabovými zábranami.uplatňují se stelivové i bezstelivové varianty, které mají své přednosti i nedostatky. Pracovní náklady těchto 17

19 stájí jsou na úrovni pracovních hodin na krávu a rok. Je to ukazatel výrazně příznivější než ve vazných stájích, a to proto, že je zde přímá návaznost na dojírnu, zvířata jsou oproti vaznému ustájení prokazatelně čistší. (Doležal aj., 1996) Je mnoho diskusí o vhodnosti použití kombiboxového lože z hlediska welfare zvířat i z hlediska jejich čistoty. V České republice se nám podařilo vyřešit kombiboxové lože, které se osvědčilo pro červenostrakaté plemeno dojnic a zajišťuje velmi dobrou čistotu dojnic. (Vegricht, Pecháč, 6/1997) Kombiboxy splňují většinu předpokladů k dosažení vysoké mléčné užitkovosti. Oproti volné stáji se snižuje migrace dojnic a doba příjmu krmiva je dostatečně dlouhá. Vzájemné vyrušování zvířat je minimální. Ale existují zde stejná, možná i horší nebezpečí pro zdraví zvířat jako u vazných stájí, např. poranění struků, vemena, končetin a i zvýšené procento mastitid v důsledku znečištění konce stání. Celkový stupeň znečištění je nižší než u vazných stájí, ale vyšší než u volného ustájení zvířat. Doporučuje se odrohování a vyřazení všech agresivních zvířat. Odstraňování výkalů z kaliště se děje mobilním nebo stacionárním vyhrnováním. (Doležal aj., 1996) 4.2. Celkové hodnocení: To vyplývá z možnosti uplatnění. Při nedostatku finančních prostředků lze takto snadno a rychle modernizovat vazné stáje při účelném dořešení dojírny, čekáren a naháněcích chodeb. Budoucí majitel by měl při stavbě nebo přestavbě přesně vypočítat kapacitu stáje. Toto řešení ustájení svádí k předimenzování počtu zvířat na jednotku plochy, resp. prostoru, což má negativní vliv na chování zvířat. (Doležal aj., 1996) 5. VOLNÉ USTÁJENÍ 5.1. Charakteristika Volné ustájení je založeno na principu volného pohybu zvířat (dojnic) ve skupině po vyhrazeném prostoru. Dojnice nejsou trvale fixované na pevném místě. Volné ustájení má dva základní typy: boxové a kotcové. 18

20 5.2.Volné ustájení v boxových ložích Charakteristika Volné skupinové ustájení a technika chovu s použitím volného boxového ustájení, kdy zvířata odpočívají v boxových stlaných ložích, je systémem vyhovujícím potřebám a pohodě zvířat v celém životním cyklu. Technické řešení musí zabezpečit hladký povrch zábran, znemožnit uváznutí končetin, či hlavy. Je nutno vzít v úvahu, že s růstem užitkovosti vzrostly i rozměry chovaných dojnic, což vyžaduje nejen větší rozměry boxů, ale i chodeb. Podlahoviny pohybových chodeb včetně přístupových cest do dojírny musí být dostatečně drsné k eliminaci uklouznutí a zranění zvířat. Dostatečná drsnost povrchu má být celoplošná dodatečné rýhování betonového povrchu je pouze nouzovým řešením. (Doležal, 2002) Požadavky na boxové lože Rozměrové, funkční a dispoziční řešení boxových loží má zásadní vliv na úspěšnost tohoto systému. Dobře řešený box zajišťuje: -snadnou orientaci zvířat při vstupu a důvěru ve vyhrazené místo k odpočinku, -pohodlí při ulehání, vstávání a prostor pro volný pohyb těla (hlavy), -dostatek místa pro boky a břišní krajinu při současném vyloučení příčného zaléhávání v boxech, -pevnost a trvanlivost podlahy a bočního hrazení. (Doležal aj., 1996) Vhodné typy boxového lože Jaké boxové lože použít? Velmi často se diskutuje otázka volby vhodného, ale také investičně nenáročného boxového lože jak pro rekonstruované, tak i nové stáje, pro stelivové i bezstelivové ustájení. V současné době jsou navrhovány a užívány dva hlavní typy boxových loží. Ve stelivových boxových stájích převažují tzv. hluboké boxy s podestýlkou různého druhu a v bezstelivových stájích tzv. vysoké boxy s matracemi nebo rohožemi. (Doležal aj., 9/2003) 19

21 Dojnice leží v boxu hodin, vstává a ulehá až 10 krát denně, a proto je nutné, aby box vyhovoval jejím nárokům. Důležitá je proto také příprava zvířat na tento způsob ustájení již od mládí, kdy v odchovu je nejlépe připravovat telata a následné kategorie skotu na ustájení v boxových ložích. (Doležal aj., 1996) Boxové lože Technologické parametry Je vymezeno bočními zábranami, které jsou v horní části doplněny posunovatelnou příčnou hřbetní zábranou k omezení vstupu do čela boxu, zamezení jeho znečištění, v čele boxu je buď plná zděná stěna, nebo dřevěná stěna, anebo protilehlé boxové lože. Ve stájích s omezeným rozponem (šíří stájí) lze užít uspořádání boxů se zešikmením podélné osy boxu do 30 0 nebo tzv. přesazených (cik-cak) boxů, které by měly mít pro krávy těžší než 650 kg šířku alespoň 120 cm. (Doležal aj., 1996) Délky boxových loží min. 240 cm, lépe však 250 cm, protilehlých min. 225 cm. (Doležal aj., 2002) Nevhodné jsou přepážky z betonových překladů, protože zvířata v nich nerada odpočívají. Výška bočních zábran by měla být 110 cm nad úrovní podlahy. V zadní části boxu by měly být zábrany zakotvené cm od okraje stání. U ustájení dojnic se používá tzv. posuvná hřbetní zábrana, která je fixovaná na horní trubce bočních zábran ve vzdálenosti cm od čelní stěny. Nutí dojnice si lehnout dostatečně daleko od čelní stěny, což jim umožňuje pohodlné vstávání. Když si dojnice lehnou příliš blízko čelní stěny, mají pak veliké problémy se postavit. Nemají totiž možnost sklonit hlavu a natáhnout krk dopředu pro fyziologické vstávání. To bývá příčinou, že dojnice boxy nevyužívají a radši leží nebo stojí na chodbách.(para aj., 1992) Velikost boxu je závislá samozřejmě na plemenné příslušnosti chovaných dojnic. Pro plemena s větším rámcem těla je požadovaná délka boxu 240 cm, lépe však 250 cm při šířce min 120 cm a při plemenech menšího tělesného rámce je délka 200 cm a šířka 110 cm. Za nevhodné je třeba považovat boxové lože kratší a delší oproti uvedeným parametrům. Při delších boxech dochází k jejich znečišťování a tím i těla zvířat, nevyjímaje zadních partií těla, především mléčnou žlázu. Naopak při moc krátkých 20

22 boxech mají zvířata zadní část těla v hnojné chodbě, mají znečištěné zadní partie, není to pro dojnice pohodlné a nemohou klidně odpočívat.(para aj., 1992) Také čistota je jistým ukazatelem hygieny a komfortu stájového prostředí. Je to významný faktor ovlivňující nejen zdraví chovaných dojnic, ale také jakýsi obecný pohled na jejich pohodu, resp. welfare. Z praktického pohledu je např. čistota vemene spojena jak s potřebou práce a spotřebou vody na čištění struků vemene, tak s obrovským rizikovým faktorem kontaminace mléka výkaly, včetně ataku mikroorganismů do strukového kanálku. (Doležal aj., 2003) Šířka boxů též velice ovlivňuje pohodlí zvířat. Dojnice upřednostňují širší boxy, protože poskytují pohodlné ležení. Jejich nevýhoda spočívá v tom, že menší dojnice se mohou v boxech snadno otáčet a to je z hlediska hygieny nepřípustné. Naopak úzké boxy zvířata nevyhledávají, protože lehání a vstávání je spojeno s těžkostmi - s častými poraněními kloubů, struků, případně i vemena. Takže je velice důležité rozměřit a promyslet, jakou zvolíme šířku boxů. Pokud jde o tvar boxů, vydali ve VÚŽV Praha-Uhříněvsi nový metodický list s rozměrovými parametry. Jde o nové tvarové řešení zábran a především použití tzv. prsní opěrky, a to jak pro stelivové, tak pro bezstelivové varianty. Vymezí se lože, dojnice lépe vstává, při bezstelivovém provozu pak zábrany vytvářejí prostor (truhlík), kde je možné zakládat náhradní podestýlku na matrace (např. piliny s vápencem). Uhříněveští výzkumníci uskutečnili preferenční testace, při kterých zjistili, že krávy dávají přednost boxovým ložím bez matrací s výplní separované kejdy se sušinou nad 30%, kterou promícháváme v míchacím krmném voze s mletým vápencem. Je sušší a vytváří ph, které brání rozvoji mikroorganismů. Do boxů umístili střídavě matrace a suchou kejdu na 36 stání a sledovali, kam dojnice lehají. V létě a zejména v zimě dávaly přednost suché kejdě, v zimě prokazatelně více.( Doležal, 2004) Podlaha boxů Podlaha boxů by měla být nepropustná s izolací proti zemní vlhkosti a alternativně řešena jako zvýšená proti podlaze hnojné chodby nebo krmišti se stlaním na povrchu nebo snížená pro založení a udržení slamnaté matrace s prahem v zadní část boxu (se šikmou hranou do vnitřku lože) oproti vyhrnování podestýlky a nastýlané vrstvy do prostoru chodby. Zvýšená zadní hrana boxů o 200 mm zamezuje znečišťování 21

23 boxových loží při vyhrnování mrvy, couvání zvířat do boxů a jejich opačné ležení.(doležal aj., 1996) Hodnocení: V současné době je tento typ ustájení u vysokoprodukčních dojnic nejvyužívanější a nejrozšířenější. Ale musí se splňovat podmínky výše uvedené, aby tento způsob ustájení byl nejpohodlnější pro dojnice, a tím byla zaručena nejlepší užitkovost vzhledem k technologii ustájení. Tzn. pohodlné, suché a prostorné lože, bezpečné a plynulé lehání a vstávání dojnic, klid ve stáji, pravidelnost a rytmičnost krmení, vyhrnování exkrementů a nastýlání atd Volné ustájení v kotcích Charakteristika Bývá většinou realizováno v kotcích o velice různých velikostech. Obecně vzato je potřeba na jednu dojnici u volného ustájení v kotcích 5 m 2 plochy na hluboké podestýlce. Stáj se dělí na dvě části. Na lehárnu a krmiště. Krmiště obsahuje krmný žlab a napáječky s krmnými zábranami a možností fixace zvířat. Krmí se většinou krmnými vozy. Lehárna může být vyvýšená nebo snížená oproti krmišti. Mohou se realizovat skupinové kotce nebo individuální, které bývají využívány pro nemocná zvířata, nebo - a to častěji- jako porodní kotce Volné ustájení s plochými kotci, stlanou lehárnou a sníženým krmištěm Je to technologie, která se uplatňovala ve druhé polovině 70. let, převážně na střední Moravě. Snaha o tzv. úsporné řešení volných stájí však vedla vesměs k neudržitelným podmínkám pro ustájené dojnice.princip spočíval ve zpevněném a zvýšeném krmišti, které bylo možné uzavírat, a dále v kotcích s bezspádovou podlahou, která se měla každodenně nastýlat v dávce asi 2-3 kg slámy na kus a den. Každodenně se vyklízela mrva. Postupně však došlo v tehdejších podmínkách k degradaci pracovního režimu tak, že se nastýlalo a vyklízelo obden. Obecným jevem potom bylo, že první den po nastýlání byl stav velmi dobrý, a druhý (třetí) den dojnice ležely na vlhké slamnaté matraci. (Urban aj., 1997) 22

24 Volné ustájení s vysokou podestýlkou, sníženým krmištěm a lehárnou s podlahou o sklonu 7-10% Je to technologie, která se využívá teprve několik let. Relativně dobré zkušenosti jsou při ustájení telat, jalovic a vykrmovaného skotu. Pokusně se začíná s ustájením krav masných plemen s telaty. Vesměs se však nedoporučují pro vysokoužitkové dojnice, zvláště u vyšších kapacit. Nevýhody pro ně spočívají v celoročním obtížném pohybu na podlaze se sklonem 6-8%, v jejich větším znečištění, avšak i ve vyšší úrazovosti. (Urban aj., 1997) Hodnocení Výhoda hluboké podestýlky spočívá v tom, že poskytuje ustájeným zvířatům měkkou a teplou lehárnu za předpokladu, že se podestýlka udržuje v suchém stavu. Mimoto zvířata produkují kvalitní stájový hnůj. Dojnice velice pohodlně vstávají z hluboké podestýlky. Nejsou omezovány při vstávání jako tomu může být u boxového lože. Nevýhodou tohoto systému ustájení je relativně vysoká potřeba prostoru, tj. 5 m 2 na jednu dojnici. Také vysoká spotřeba podestýlky, tj kg na kus a den (to podle ročního období) a značná spotřeba lidské práce spojená s denním podestýláním. Volné ustájení potřebuje vysokovýkonné větrací zařízení nebo otevřenou část stáje vzhledem k tomu, že na hluboké podestýlce vznikají a probíhají biochemické procesy.(doležal aj., 1996) 6. STELIVOVÉ USTÁJENÍ 6.1. Charakteristika Ustájení skotu ve stelivových stájích s sebou přináší nezbytnost nastýlání. Podestýlka pro skot vytváří optimální strukturu lože a je předpokladem pro nezbytnou dobu odpočinku, ale i čistoty zvířat, resp. vhodného stájového prostředí. Proto podestýlkový materiál musí být suchý, nezaplísněný, neznečištěný škodlivou mikroflórou, chemickými prostředky atd. (Doležal aj., 1996) Předpokladem úspěšného provozu je pravidelnost podestýlání vždy po odklizu mrvy (s výjimkou hluboké podestýlky). Vrstva podestýlky musí být rovnoměrná 23

25 s minimální kvantitativní variabilitou mezi stáními. Zásadně se musí odmítat ta technologie nastýlání, která se uskutečňuje za přítomnosti zvířat, či dokonce přes jejich tělesný povrch. Zvýšená prašnost, která je maximální u stelivových provozů právě tomto období, se musí eliminovat účinným větráním až na hranici krátkodobého průvanu. (Doležal aj., 1996) Podestýlka splňuje tepelně izolační funkci, která může být různá. Od slámy, která je nejpraktičtější a dobře tepelně izoluje a nasává vlhkost, přes piliny, až po listí nebo rašelinu, která má mnohonásobně větší nasávací schopnost než sláma. Mechanizace nastýlání: ve volných stájích nastýlacími vozy různých typů a kapacit s možností kvantitativního dávkování nebo oboustranného rozdělování. Při použití stájí s vysokou podestýlkou se může použít i stacionárního nastýlacího zařízení, které rozděluje podestýlku do 1 m širokého pruhu na nejvyšším místě kotce. U hluboké podestýlky je nastýlání kromě stlacích vozů i pomocí různých typů nakladačů. U vazného stání přichází v úvahu sklopné nadžlabové dopravníky. (Doležal aj., 1996) Existují i stáje, kde se podestýlá ručně pomocí vozíků. Jako podestýlku lze využít celou řadu různých materiálů, které se liší svými nasávacími schopnostmi.(tab. č.1) Tab. č.1 Nasávací schopnost různých podestýlkových materiálů hmotnostní podíl (Doležal aj., 1996) Druh podestýlky Podestýlka: moč (voda) Sláma ozimých obilovin - neřezaná 1 : 2,40 - krátce řezaná 1 : 2,90 Rašelina 1 : 9,00 Bramborová nať 1 : 2,75 Suché listí 1 : 2,30 Piliny 1 : 3,50 Jehličí 1 : 1, Výběr podestýlky Chovatelé si s výběrem druhu podestýlky často nevědí rady. Výběr je široký, od slámy, pilin, hoblin, písku, kompostovaného hnoje, listí, rašeliny, hlíny až po matrace 24

26 a rohože. Rozhodnutí, který z těchto materiálů bude nejvhodnější, není jednoduché. Vždyť je prokázané, že jeden z materiálů může být ideální pro komfort zvířat, ale na druhé straně může negativně ovlivnit zdravotní stav mléčné žlázy, či končetin apod. (Doležal, 2002) Sláma Je nejběžnější dosud používaná podestýlka v chovech v ČR, zejména pak v podnicích, které mají živočišnou i rostlinou produkci. Finanční nároky na ni jsou relativně nízké, ale požadavky na kvalitu musí být vysoké. Denní potřeba podestýlky závisí na způsobu ustájení. U vazného záleží na délce stání. Čím delší je stání, tím je větší potřeba podestýlky (slámy). Na krátkém stání je denní potřeba slámy na kus asi 2 kg, střední stání asi 4 kg a na dlouhém stání až 6 kg.(para aj., 1992) Velmi náročné je ustájení na hluboké podestýlce, kde dojnice o průměrné hmotnosti 700 kg vyžaduje, a to striktně, 9,5-10 kg kvalitní podestýlky. Velmi úsporné jsou technologie boxového ustájení, které se v kritických situací obejdou zcela bez podestýlky. Chovatelé nastýlají v této technologii tak, aby produkovali konzistentní mrvu, což je materiál o sušině 20%, která je technologicky zpracovatelná. (Doležal aj., 1996) Tab. č.2 Potřeba steliva při různých způsobech ustájení na DJ (Doležal aj., 1996) t.dj.rok -1 při pobytu zvířat ve stáji Způsob ustájení kg.dj.den dní 200 dní Vazné ustájení 3-5 1,5 0,8 Volné ustájení -boxové lože 1 2 0,55 0,3 -hluboká ,6 2,0 podestýlka -vysoká 4 1,5 0,8 podestýlka 25

27 6.3. Podlahový materiál Podlaha boxů Řešení podlahy závisí na provozu. Při stelivovém řešení podlaha bývá betonová nebo železobetonová, vyvýšená 10 cm nad úrovní hnojné chodby. V zadní části je oddělená cm betonovou přepážkou anebo dřevěným prahem, který zabraňuje vyhrnování podestýlky z boxu do hnojné chodby. Podestýlá se řezanou slámou nebo pilinami v množství 1,5-2,0 kg denně Podlaha stání Povrch bývá z dlaždic zalévaných do betonu, ale novější vybudované stáje mají podlahy betonové nebo železobetonové. Tyto podlahy musí splňovat svá kritéria, pro která jsou stavěna. Fungují jako izolace proti vnikání spodní vody do stáje a stání. Podlaha by měla být rovná, pružná, dostatečně pevná a nesmekavá. Měla by zabezpečit společně s podestýlkou pohodlné a bezpečné stání (vstávání) a ležení (lehání) zvířete. Podlaha, která by nasávala vlhkost a měla velkou tepelnou vodivost, by mohla být velkým rezervoárem mikroorganizmů a poskytovala by vhodné prostředí pro jejich množení. 7. BEZSTELIVOVÉ USTÁJENÍ 7.1. Bezstelivové ustájení ve vazné stáji Charakteristika a problematika U vazného bezstelivového ustájení se v minulých dobách používalo poloroštové nebo celoroštové ustájení. Ale jejich užití ve stájích představuje vážnou problematiku z hlediska zdravotního stavu dobytka. Zvířata mají velice časté problémy s končetinami a mléčnou žlázou. Řešení roštů vyplývá z anatomické stavby paznehtu. Zvířata při stání nebo pohybu přenášejí hmotnost těla na nosný okraj, který u ošetřeného paznehtu má plochu asi 20 cm 2. Při hmotnosti zvířete 600 kg a při našlápnutí na celou nosnou plochu paznehtu to znamená, že na 1 cm 2 připadá zatížení 7,5 kg. Při našlapování na rošty se souběžně se zmenšováním nášlapové plochy zvětšuje zatížení paznehtu, které může dosahovat až kg na 1 cm 2 našlapované plochy.(para aj., 1992) 26

28 Dříve existovalo celoroštové ustájení, které bylo konstruováno jako železobetonové, keramické, z tvarovaného železa nebo dřevěné rošty. Nyní je tento způsob ustájení zakázán a je povolen pouze poloroštový způsob ustájení.(para aj., 1992) Rošty musí splňovat dva základní požadavky. Musí zvířatům poskytovat co nejlepší možnost bezpečného stání a pohybu a musí zabezpečovat co nejdokonalejší propadávání výkalů do podroštových prostor Typy roštů Železobetonové rošty Výhoda tohoto typu roštů je, že bezpečně zajišťuje zvířatům stabilitu, jsou méně kluzké, mají vysokou životnost a dají se lehko čistit. Nevýhod je bohužel více, a proto se upouští od tohoto typu. Rošty jsou studené, při nekvalitním provedení se často drolí a dochází k vylamování okrajů roštnic a k následnému poranění zvířat. U nás se při stavbě používaly rošty pro dojnice s nášlapovou plochou širokou cm s mezerami mezi roštnicemi 3,5 cm. Rošty se kladly kolmo na směr nejčastějšího pohybu zvířat.(para aj., 1992) Keramické rošty Tento typ roštů se zhotovoval z keramických tvárnic. Mají bohužel poměrně krátkou životnost, protože se stávalo, že těžký dobytek rošty prošlápl.(para aj., 1992) Železné rošty Tyto rošty byly tvarované ve tvaru písmene T a byly užívané při celoroštovém ustájení dobytka. Jejich nevýhoda spočívá v tom, že jsou tepelně vodivé. Běžně se používaly při zaroštovaných kalištích u vazného bezstelivového ustájení.(para aj., 1992) Dřevěné rošty Tento typ roštů se spíše využíval u telat. Pod dospělým dobytkem by dřevo dlouho nevydrželo.(para aj., 1992) 27

29 7.2. Bezstelivové ustájení ve volné stáji Historie a charakteristika Koncem 60. let a v průběhu celých 70. let bylo bezstelivové ustájení víceméně jedinou variantou ustájení skotu u nás. Dokonce direktivně bylo určováno, že jiná technologie není možná, protože je méně produktivní. Bohužel vše, co je nařizováno, se většinou obchází. Takže první pokus se pro celkovou neujasněnost cílů nezdařil. (Doležal, 2007) V současnosti jsme v době renesance bezstelivového ustájení u skotu, ale již v daleko příznivějších podmínkách. (Doležal, 2007) Na základě dlouholetých našich i zahraničních zkušeností lze jednoznačně konstatovat, že vysloveně negativní působení na užitkovost, zdraví a chování ustájených zvířat tato technologie nemá. Ale jako vše: Za určitých předpokladů! Tyto předpoklady jsou dány dodržením všech doporučených parametrů, způsobů ošetřování, pracovních postupů atd. Vše může být v absolutním pořádku, ale postačuje maličkost spočívající např. v nedodržení časového intervalu vyhrnování kejdy. Ve stáji a u zvířat je potom vše naruby (znečištění vemene, zadních partií, zvýšená četnost onemocnění paznehtů, zhoršené mikroklima, větší pracnost v dojírně atd.). Potom lze konstatovat, že bezstelivové ustájení se neosvědčilo. Vina však není v technologii. Neosvědčili se lidé! (Doležal, 2007) Roštové podlahy vs. povrchové vyhrnování Pokud jde o bezstelivové ustájení, chovatelé se dnes rozdělují na příznivce roštových stájí a vyhrnování kejdy pomocí vyhrnovacích lopat. Obojí má své přednosti, ale i nevýhody. Přednost roštů spočívá v energetické úspoře, ale jsou investičně nákladné. Výhoda povrchového vyhrnování je v nižší potřebě investic, ale znečištění zvířat je bohužel vyšší. Bezstelivové ustájení s povrchovým vyhrnováním a použitím matrací ve většině případů nelze užívat bez dodatečného přistýlání konce matrace v dávce 0,1 až 0,15 kg drcené slámy, pilin nebo suché kejdy k vysušení. Pak je možné zajistit dokonalou čistotu krav. Když jsou ve stáji rošty, tak není potřeba přistýlat, protože suchost podlahy je poměrně dokonalá. (Doležal, 2004) 28

30 Obě technologie mají své přednosti a nevýhody. Při preferenčních testacích byla rychlost chůze krav, ale i délka kroku na roštových podlahách nižší a kratší, s četnějším výskytem zjevně opatrné chůze. Naopak se zjišťuje, že zdraví paznehtů v důsledku trvale suché podlahy bylo na roštech lepší oproti podlahám s povrchovým vyhrnováním. Bohužel, náklady na vybudování 1 m 2 roštové podlahy s podroštovým prostorem jsou min. 3x vyšší oproti povrchovému vyhrnování. Povrchové vyhrnování s délkou dráhy větší než 50 m a vyhrnováním s nižší frekvencí (5 až 6x denně) je pro zdraví končetin a čistotu zvířat zcela neuspokojivé. Četněji se zde vyskytují úrazy ocasů a končetin. Problémy mohou vznikat zvláště v arktických dnech zimního období. A jak tedy volit? Tak, aby investice byla návratná. Vybudovat kanály ve skalnatém podloží by byla investiční sebevražda. Naopak, kde je možné využít terén, je účelné tyto kanály vybudovat, protože provozní náklady jsou u této technologie nižší. (Doležal, 2007) Čistota zvířat Při prvním pohledu do dobře provozované bezstelivové stáje s roštovými podlahami je zřejmé, že zvířata jsou vesměs absolutně čistá. Znečištění paznehtů, hlezen a vemene je v podstatě nulové. Na druhé straně při bezstelivovém ustájení s povrchovým vyhrnováním kejdy na dlouhé dráze (více jak 50 až 60 m) je znečištění inkriminovaných částí těla nasnadě. Ve stelivových stájích je to plně závislé na množství podestýlky, četnosti nastýlání, ale také na dimenzování boxových loží. Čistotu zvířat chovatel nesmí podceňovat, protože přímo ovlivňuje nejen zdravotní stav mléčné žlázy, paznehtů, kůže apod., ale také pracnost, čistotu mléka a celkový dojem z celého provozu stáje, který vy neměl být z hlediska psychologie práce a pracovní pohody opomíjen. (Doležal, 2007) Zdravotní stav paznehtů Ze sledování desítek bezstelivových stájí jednoznačně vyplývá, že v kvalitně provozovaných stájích, ať roštových, či s povrchovým vyhrnováním kejdy, se nezhoršuje zdravotní stav končetin a nezvyšuje se frekvence mastitid. Spíše naopak, zkušenosti i údaje z literárních pramenů poukazují na skutečnost, že stelivové boxy mírně zvyšují riziko mastitid, polotekutý hnůj, resp. polokejda na hnojných chodbách zvyšuje riziko hniloby paznehtů, panaritií a sekundárně i mastitid.(doležal. 2007) 29

31 7.2.5.Podlaha boxových loží Chovatelé se velice často ptají na optimální volbu podlahoviny v ložích. Je to často podmíněno módou. V bezstelivových stájích se využívají jako podlahoviny: rohože, matrace, piliny, písek, vrstva sešlapaného chlévského hnoje ve formě sendviče, separovaná pevná frakce kejdy a další. Co je lepší? Znovu nelze jednoznačně odpovědět. Z preferenčních testací vykonávaných v minulem období technologickým pracovištěm VÚŽV Uhříněvsi vyplývá, že zvířata jsou schopna volit podle svých potřeb a pocitů. Ano, krávy volí podle podmínek, které se však mění. Tak např. písku dávaly přednost v období léta a naopak v zimě jej nevyhledávaly. Separovaný pevný podíl kejdy, sendvič a matrace byly v podstatě ve stupni volby na stejné úrovni po celý rok. Rohože (pryž bez měkčení) spolu s betonovým povrchem byly opomíjeny. Pouze beton byl v tropických dnech vyhledáván více než sendvič či černé matrace. Druhé hledisko je pohled chovatele investora. Návratnost vložené investice určuje její efektivnost. Uvažovat tak, že zvolím separovaný podíl kejdy bez toho, abych měl uplatnění pro zbývajících 80% separátu, resp. pro tekutou frakci, je nesmyslné. Stejné by bylo uvažování o využití matrací v technologii povrchového vyhrnování s dlouhou dráhou bez dodatečné minimální přistýlky na konce boxů atd. (Doležal, 2007) 7.3. Kritéria při rozhodování Při rozhodování o investici je nutné vzít v úvahu následující kalkulace: - Při podestýlání 3 kg slámy na krávu a den je u kapacity 400 krav spotřeba slámy 440 t. Toto množství je ve variantě bezstelivového ustájení použito k zaorání s odpovídající hnojivou hodnotou dusíku, fosforu a drasla, včetně organické hmoty. - Množství organických látek, které se dostane do půdy při bezstelivovém ustájení, je mnohem vyšší oproti stelivovému provozu, započteme-li jejich obrovské ztráty při skladování (až 60%) - Nutné množství vody pro produkci je v podstatě nezávislé na systému ustájení. Množství technologické vody je naopak úměrné technologické kázni. - Transportní náklady na odvoz kejdy, resp. pevného hnoje jsou závislé na struktuře a vzdálenosti jednotlivých plodin od farmy. 30

32 - Pokud se porovnávají v jednotlivých formách ustájení veškeré provozní náklady (sklizeň slámy, transport, skladování, podestýlání, odkliz, ošetření a skladování kejdy či hnoje, hnojení kejdou, slámou, pevným hnojem), pak je zřejmé, že výrazné rozdíly vznikají ve prospěch bezstelivového ustájení v části manipulace se slámou na poli i ve stáji, kde vznikají úspory i při odklizu mrvy. - Naopak náklady na ošetření a skladování jsou při stelivovém ustájení materiálově výhodnější, a tím i ekonomicky příznivější. - Velmi nepříznivě se jeví spotřeba času na organické hnojení v systému stelivových provozů. V celém komplexu práce se slámou a odklizu se spotřebuje až 65% (u dojnic) pracovního času. Provozní náklady a spotřeba energie jsou asi dvojnásobné u varianty se stelivovým provozem. (Doležal, 2007) 31

33 8. Hodnocení Přes všechny výše uvedené výhody kejdy nelze pominout i určité nevýhody tohoto systému z hlediska welfare ustájených zvířat. Stelivové systémy mají celou řadu výhod. Elasticita slámy a podestýlky redukuje při vstávání a uléhání obrovské tíhové zatížení kloubů a celého kosterního aparátu. Sláma pohlcuje vlhkost z výkalů a moči. Suchá sláma navíc zmenšuje odvod tělesného tepla do betonové podlahy. Bezstelivové stáje potřebují určitou úroveň stájových izolací, aby se eliminovalo zamrznutí kejdy na podlahách. Stelivové provozy vyhovují daleko více v levných přístřeškových stájích. V našich současných podmínkách rekonstrukcí typových stájí, ale i nestájových objektů sehrává svou negativní roli nedostatek pohotových investičních prostředků. Proto rozhodnutí o volbě technologie stelivové nebo bezstelivové bylo až dosud jednoznačné. Stáje se rekonstruovaly většinou jako volné, boxové a stelivové. Toto rozhodnutí nebylo chovatelům v žádném případě vyvraceno. Investičně je stelivový provoz méně náročný a navíc je dostatečně flexibilní pro eventuální další technologicky nenáročnou rekonstrukci na bezstelivové ustájení. Tento dodatečný vklad totiž není zanedbatelný. Náklady na skladování kejdy. Matrace, vyhrnovací lopaty jsou pro část chovatelů příliš vysoké, navíc v podmínkách tržní nejistoty. Ze strategických důvodů je tento odklad příznivý. Při stabilitě poměrů v odbytu většina chovatelů i agronomů pochopí, že bezstelivové ustájení je šancí pro celkové snížení produkčních nákladů, a tím i zvýšení efektivnosti produkce. (Doležal, 2007) Dobře řešená volná boxová stáj (ať stelivová nebo bezstelivová) představuje to nejlepší pro vysokoužitkové dojnice, protože stupeň chovatelského komfortu je na vysoké úrovni. Tomu odpovídají stáda s vysokou roční užitkovostí i nad kg mléka, vynikající ukazatele plodnosti, minimalizace poškození struků, vemen, končetin, čistota vyšší než u vazného a kombiboxového ustájení. Rovněž aspekty pracnosti, resp. produktivity práce jsou příznivější než u ostatních způsobů ustájení, protože se dosahuje, při dobrém vybavení, hodnot pracovních hodin na krávu a rok při nižší spotřebě pracovní energie. Tato technologie umožňuje úměrně zvyšovat koncentraci zvířat, takže má velký význam pro budoucnost. Při hodnocení ostatních kritérií, jako např. výskyt neadekvátního chování, lze konstatovat, že se při důsledném 32

34 dodržování pracovního řádu nevyskytují žádné poruchy a že se plně využívá přirozené rytmicity životních projevů. (Doležal aj., 1996) Technologie umožňuje využití jak bezstelivového, tak stelivového ustájení se všemi výhodami i nevýhodami. Rovněž výstavba boxových stájí v nezateplených vzdušných či dokonce přístřeškových stájích je nejen možná, ale dokonce i žádoucí. Poměr počtu zvířat k počtu boxových ložích 1:1 je ideální, avšak umožňuje poměr počtu zvířat k počtu míst u žlabu 1,5:1 při vhodné technice krmení. Boxové ustájení je vhodné použít při rekonstrukcích typových stájí K-96 a K-174 (obr. 10), ale i mnohoblokových stájí o rozponu větším než 30 m. Je ekonomicky příznivé a většinou vyhovuje i z chovatelských aspektů. (Doležal aj., 1996) 33

35 9. ZÁVĚR Cílem této práce bylo charakterizovat základní typy ustájení, které se používají nyní, ale i ty, které již dosluhují a byly využívány hojně v druhé polovině minulého století. Tato práce měla také za úkol zhodnotit vhodnost těchto technologií v současném chovu skotu vzhledem k zdravotnímu stavu zvířat, užitkovosti, welfare, ale i z ekonomického hlediska. Je zde popisováno i vazné ustájení, které prakticky již ustoupilo a mizí z českých chovů. Do roku 2012 musí být zlikvidovány nebo zrekonstruovány tyto vazné stáje na jiný odpovídající typ ustájení dle EU. Také je zde popisováno dnes již velice rozšířené volné ustájení, které musí splňovat dané podmínky pro bezchybnou funkci. Např. vhodné rozměry boxových loží, jejich dostatečný počet vzhledem k velikosti skupiny dojnic, bezpečný pohyb po stáji, prostor u napáječek a u žlabu atd.. Dále je zde prezentována problematika stelivového, nebo bezstelivového ustájení. Obě varianty mají své pro i proti. Stelivový provoz je pro podnik, který provozuje i rostlinnou výrobu výhodný a méně finančně náročný. Pro dojnice je sláma pohodlná, měkká a v zimním období dobře tepelně izoluje. Bezstelivový provoz je naopak bohužel více finančně náročný na počátku realizace, ale později se vložené finance vrátí. Dle mého názoru, když úplně opominu možnost vazného ustájení, které je na radikálním ústupu, a beru v ohled pouze volné ustájení, je stelivové ustájení za předpokladu kvalitní a absolutně nezávadné podestýlky-slámy-nejvhodnější a nejlepší pro ustájené dojnice. Jsou sice u této technologie vyšší nároky na lidskou práci, ale pohodlí, v tomto případě měkké a suché lože, je výrazným pozitivním faktorem ovlivňující užitkovost, ale i zdravotní stav a čistotu zvířat. Bezstelivové ustájení je možné a vhodné uplatňovat v takových podnicích a stájích, kde nemají možnost zisku podestýlky, nebo její kvalita je špatná. Finanční nároky na stavbu bezstelivové stáje jsou poměrně vysoké vzhledem k stelivové stáji, zvláště pak u budování roštových podlah, podroštových kanálů, jímek a dalších příslušenství s touto technologii spojených. 34

36 10. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY Černá, Daniela Doležal, Oldřich. Podlahy chodeb ve stájích a dojírnách. VÚŽV Praha-Uhříněves. Farmář 12/2004, roč. 64. s Doležal, Oldřich Pytloun, Jaroslav Motyčka Jiří. Technologie a technika chovu skotu. 1.vyd. Praha. Svaz chovatelů českého strakatého skotu, s. Doležal, Oldřich a kolektiv. Komfortní ustájení vysokoprodukčních dojnic. Spoluautoři M. Bílek, D. Černá, J. Dolejš, J. Gregoriadesová, I. Knížková, V. Kudrna, P. Kunc, O. Toufar. 1. vyd. Praha : Výzkumný ústav živočišné výroby Uhříněves ve spolupráci s Ústavem zemědělských a potravinářských informací Praha, s. ISBN Doležal, Oldřich Knížek, Josef Černá, Daniela. Jaké boxové lože použít? Farmář, 9/2003, roč. 9, s Doležal, Oldřich Knížek, Josef Černá, Daniela. Jaká podlahovina vyhovuje dojnicím? VÚŽV Praha-Uhříněves. Farmář 12/2003, roč. 9, s Doležal, Oldřich. Moderní trendy chovu skotu. Zpracovala Hana Adamová. Náš chov, 9/2004, roč. 64. s P 1-6. Doležal, Oldřich Černá, Daniela. Několik poznámek k rekonstrukcím a nové výstavbě kravínů. Náš chov 9/2003, roč. 43, s 1-3 Doležal, Oldřich. Zemědělské stavby pro 21. století Rozhodněte se: kejda, nebo hnůj? Zemědělec, 12/2007, roč. 15. s

37 Para, Ludovit Beno, Vladimír Ondrašovič, Miloslav Ondrašovičová, Olga Laciaková, Anna. Speciální zootechnika-zoohygiena. 1. vyd. Košice, MAGNUS při Univerzitě veterinárního lékařství v Košicích str ISBN Urban, František. Chov dojeného skotu. Spoluautoři Bouška, Josef Čermák, Václav Doležal, Oldřich Fulka jr, Josef Fulka, Josef Futerová, Jitka Homolka, Petr Jílek, František Kudrna, Václav Loučka, Radko Machačová, Eliška Marounek, Milan Miklík, Jaroslav Mudřík, Zdeněk Petr, Jaroslav Poděbradský, Zdeněk Šereda, Luděk Skřivanová, Věra Váchal, Jan Vetýška, Jaroslav Žižlavský, Jiří. 1 vyd. Praha, APROS Kapitola 8, Ustájení a technologie, s ISBN X Vegricht, Jiří Pecháč, František. Tři varianty modernizace stáje K 174 přednosti, kompromisy a nevýhody. Náš chov, 6/1997, roč. 56. s

38 11. SEZNAM OBRÁZKŮ obr. č.1 Grábenské vázání-výkrm býků Jílovice, okres Rychnov nad Kněžnou obr. č.2 Grábenské vázání-nákres (Doležal aj., 1996) obr. č.3 Chomoutové vázání-otevřené (Doležal aj., 1996) obr. č.4 Chomoutové vázání-přímý pohled (Doležal aj., 1996) obr. č.5 Poloroštové ustájení (Doležal aj., 1996) obr. č.6 Dlouhé stání ve vazné stáji K-166 v Českém Meziříčí, okres RK obr. č.7 Střední stání ve vazné stáji K-96 v Jílovicích, okres RK obr. č.8 Žlabový prostor ve vazné stáji K-96 v Jílovicích, okres RK obr. č.9 Dlouhé stání ve vazné stáji K-166 v Českém Meziříčí, okres RK obr. č.10 Systém dojení do potrubí ve vazné stáji K-96 v Jílovicích, okres RK obr. č.11 Kombiboxové ustájení (Doležal aj., 1996) obr. č.12 Volné ustájení-krmiště K-360 v Českém Meziříčí, okres RK obr. č.13 Volné ustájení-boxové lože K-360 v Českém Meziříčí, okres RK obr. č.14 Volné ustájení-boxové lože a kaliště K-360 v Českém Meziříčí, okres RK obr. č.15 Volné ustájení-krmný stůl ( obr. č.16 Rekonstruovaná volná stáj z typové vazné stáje K-174 ( obr. č.17 Nová stáj s povrchovým vyrnovaním ( obr. č.18 Bezstelivové vyvýšené lože ( obr. č.19 Vyhrnovací zařízení-lopata ( obr. č.20 Vyhrnovací zařízení-za chodu ( obr. č.21 Vyhrnovací zařízení-u konce dráhy u kanálu ( obr. č.22 Nákres boxového lože s hrudní opěrkou-boční pohled (průřez) ( obr. č.23 Schéma komfortního boxového lože a zobrazené fyziologické vstávání (Doležal Černá, 9/2003) 37

39 PŘÍLOHY 38

40 obr. č.1 obr. č.2 obr. č.3 obr. č.4 39

41 obr. č.5 obr. č.6 obr. č.7 40

42 obr. č.8 obr. č.9 obr. č.10 41

43 obr. č.11 obr. č.12 obr. č.13 42

44 obr. č.14 obr. č.15 obr. č.16 43

45 obr. č.17 obr. č.18 obr. č.19 44

46 obr. č.20 obr. č.21 obr. č.22 45

47 46 obr. č.23