MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ PEDAGOGICKÁ FAKULTA. VYUŽITÍ PRVKŮ ZDRAVOTNÍ TĚLESNÉ VÝCHOVY V HODINÁCH TV NA 1. STUPNI ZŠ (metodická příručka)

Transkript

1 MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra tělesné výchovy VYUŽITÍ PRVKŮ ZDRAVOTNÍ TĚLESNÉ VÝCHOVY V HODINÁCH TV NA 1. STUPNI ZŠ (metodická příručka) Diplomová práce BRNO 2006 Autor práce: Martina Fraňková Vedoucí práce: Mgr. Hana Šeráková Ph.D.

2 Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci zpracovala samostatně a použila jen prameny uvedené v seznamu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena na Masarykově univerzitě v Brně v knihovně Pedagogické fakulty a zpřístupněna ke studijním účelům. V Praze dne Martina Fraňková

3 Děkuji Mgr. Haně Šerákové Ph.D. za odborné vedení práce a poskytování rad. Za milý a obětavý přístup.

4 OBSAH ÚVOD ZDRAVÝ POHYB A POHYB VŮBEC POHYB A POTŘEBA POHYBU V DÁVNÝCH DOBÁCH POHYB DNES A JEHO POTŘEBA CHARAKTERISTIKA MLADŠÍHO ŠKOLNÍHO VĚKU SPRÁVNÉ A VADNÉ DRŽENÍ TĚLA CHARAKTERISTIKA SVALY POSTURÁLNÍ A FÁZICKÉ PÁTEŘ HLAVNÍ TYPY VADNÉHO DRŽENÍ TĚLA OCHABLÉ DRŽENÍ TĚLA KULATÁ ZÁDA ZVĚTŠENÉ BEDERNÍ PROHNUTÍ PLOCHÁ ZÁDA SKOLIOTICKÉ DRŽENÍ TĚLA PORUCHY STAVBY DOLNÍCH KONČETIN ZDRAVOTNÍ TV CHARAKTERISTIKA HISTORIE ZTV CÍLE A ÚKOLY ZTV VYUŽITÍ ZTV A PRVKŮ ZTV V HODINÁCH TV NA ZŠ ZÁKLADNÍ PROSTŘEDKY ZDRAVOTNÍ TĚLESNÉ VÝCHOVY ZÁKLADNÍ CVIČEBNÍ POLOHY Leh na zádech Sed a všechny jeho druhy Vzpory dřepmo i klečmo včetně jejich obměn... (přednožmo, únožmo, zánožmo) Dřep a klek Stoj Klony Výpady Přímivé polohy paží...33

5 4.1.2 VYROVNÁVACÍ CVIČENÍ Uvolňovací cvičení Protahovací cvičení Posilovací cvičení Dechová cvičení Relaxační cvičení Rovnovážná cvičení CHARAKTERISTIKA NEJDŮLEŽITĚJŠÍCH OBLASTÍ K PROCVIČOVÁNÍ OBLAST ŠÍJOVÁ DRŽENÍ HLAVY OBLAST HRUDNÍKU PRSNÍ SVALY OBLAST ZAD POHYBLIVOST PÁTEŘE A POSILOVÁNÍ ZÁDOVÉHO SVALSTVA OBLAST BŘICHA OBLAST PÁNVE OBLAST DOLNÍCH KONČETIN OBLAST CHODIDEL JEDNOTLIVÁ CVIČENÍ A NÁMĚTY OBLAST ŠÍJOVÁ OBLAST ZAD A HRUDNÍKU (PRSNÍ SVALY, POHYBLIVOST PÁTEŘE) OBLAST BŘIŠNÍ A HÝŽĎOVÁ OBLAST DOLNÍCH KONČETIN PLOSKA NOHY CVIČENÍ DLE NÁPLNĚ HODIN TV ROZŠIŘUJÍCÍ PROSTŘEDKY ZTV PSYCHOMOTORIKA OBLAST TĚLA, OSOBY, VLASTNÍHO JÁ OBLAST VĚCÍ A PŘEDMĚTŮ SPOLEČENSKÁ OBLAST RYTMICKÁ VÝCHOVA A TANEC POHYBOVÉ HRY ZÁVĚR SEZNAM OBRÁZKŮ SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY...106

6 Úvod Heslo sportem ku zdraví slyšel snad už každý. Už jako malí jsme slýchávali, sportuj, ať jsi zdravý. Slova jsou slova a čin je čin. Už v prvním tisíciletí před naším letopočtem věděli lékaři o prospěšnosti pohybu pro zdraví. A co v dnešní době? Dnešní doba je velmi uspěchaná a lidé více, než na své zdraví, myslí spíše na práci a peníze. Každodenní shon a stres zdraví rozhodně nepřidá. Jako studentka oboru učitelství pro 1.stupeň základních škol (dále jen ZŠ) a zároveň učitelka na 1.stupni ZŠ jsem měla možnost se setkávat s mnoha dětmi jak v prostředí školy, tak i mimo ni (např. zájmové kroužky, akce pro děti, dětské dny apod.). Je pravda, že aktivity které nejsou povinné již nenavštěvuje tolik dětí, jako tomu bylo dříve. Dnešní doba plná počítačové techniky, internetu, videoher, mobilů, televize a jiných masmédií dětem vytváří pohodlí, jež aniž si to dokážou uvědomit, jim ubírá čas pro další či jiné možnosti rozvíjení své osobnosti. Stále více času tráví při hraní her u počítačů, sledováním televizních pořadů, chatováním a na pohyb či jinou prospěšnou činnost nemají čas a ani chuť. V posledních letech se objevila řada snah, jak situaci měnit, jak preventivně působit na děti i dospělé. Zdravý životní styl, zdravotní tělesná výchova (dále jen ZTv) a tělesná výchova (dále jen Tv) je stále diskutovanějším tématem. Proto i já bych se touto prací chtěla alespoň trošku připojit ke zlepšení stavu a informovanosti jak rodičům, tak především učitelům na základních školách. Jako učitelé bychom se měli zamyslet, zda opravdu dětem nemůžeme pomoci a přimět rodiče, aby se svým dětem také trochu věnovali. Základní škola je z hlediska upevňování návyku správného držení těla a prevence hlavních poruch podpůrně pohybového systému důležitým a rozhodujícím činitelem. 6

7 1 Zdravý pohyb a pohyb vůbec 1.1 Pohyb a potřeba pohybu v dávných dobách Význam pohybu pro zdraví člověka byl uznáván už před naším letopočtem. Ve třetím tisíciletí před naším letopočtem Číňané uznávali cvičení jako léčebný prostředek. (autorský kolektiv, 2001, str.6) V prvním tisíciletí před naším letopočtem lékaři dalekého orientu věděli, o prospěšnosti pohybu a některých speciálních cvičení pro zdraví. Evropská lékařská tradice začala až v pátém století před naším letopočtem. Prvním lékařem, který se podrobně zajímal o zdravou životosprávu, byl řek Dookles z Karystu. Tělesná cvičení chůzi a gymnastiku zařadil do programu každého dne čtyřikrát. Začátkem 1.století před naším letopočtem vynikal v Římě lékař Asklepiades. Stanovil si cíl léčit rychle, bezpečně a radostně. Tato léčba spočívala v tom, že proháněl pacienty po vycházkách, nutil je běhat, přinutil je ke koupelím i v chladné vodě a přiměl je k pohybu všeho druhu. Začátkem našeho letopočtu Celsus označil především velkoměstské obyvatele za lidi s oslabeným zdravím a usoudil, že jim mohou pomoci zejména vycházky ve stinných alejích. Stěžejní postavou byl Galén, který byl v dnešním slova smyslu první specializovaný tělovýchovný lékař. Pečoval o římské zápasníky a byl osobním lékařem císaře Marka Aurelia. Hlásal, že zdraví závisí především na vrozených vlastnostech, ale že mu lze přispět i vnějšími vlivy, jakožto správnou životosprávou, zejména dostatkem pohybu a čerstvého vzduchu, střídmou výživou, duševní rovnováhou, dostatkem spánku a tělesnou čistotou. V době Antiky byla ideálem krása, zdatnost těla, v souladu s ušlechtilou myslí. Galénovu teorii v detailech upravil v 9.století lékař Hunain ibn Ishaq a na přelomu 10. a 11.století ji obohatil lékař Avicenna, který sledoval i tep při tělesné námaze, zkoumal sportovní únavu apod. (Daněk, 1983) U nás podobné myšlenky prosazoval J.A.Komenský a později Tyrš a Fügner (zakladatelé Sokola). Již v Sokole propagovala Hanušová cvičení proti vadnému držení těla a tělocvik jako zdravotní a léčebný prostředek. O léčebný tělocvik se zasloužili lékaři Hirsch, Spott a Kneidl. (autorský kolektiv, 2001) 7

8 1.2 Pohyb dnes a jeho potřeba Pro dítě je pohyb od narození prostředkem poznání, prožívání a vyjádření citů a emocí. I když jsme zdánlivě v klidu, provádíme dechové pohyby, dochází k srdečním stahům, oběhu krve, pohybu očních víček, pohybu a záškubům svalů. V lidském pohybu je propojena složka fyzická, duševní a duchovní. Pohyb je i jedním z výrazových prostředků člověka, promlouvají jím naše pocity a nálady, postoje a je i jednou ze součástí komunikace mezi lidmi. (Mužík, Krejčí, 1997) Pohybová činnost je pro dítě i dospělého jedince velmi důležitá. Při pohybu dochází k vyplavování endorfínů radosti, pomáhá nám pročistit organismus a hlavně posílit duševní i fyzické zdraví. V současnosti sice převládá spíše méně pohyblivý styl života. Hlavně děti, které rodiče nevedou ke sportu a pohybovým aktivitám, tráví více času při sedavých činnostech. A především v zájmu zdravého vývoje dítěte bychom neměli pohybovou činnost dětí zanedbávat a nenechat ji pouze na školní povinné tělesné výchově. Každá škola nabízí mnoho zájmových činností, jakožto i sportovních. Dále je hodně sportovních klubů a zařízení, kde děti svůj volný čas mohou trávit. Nejenom pohybem, ale správnou životosprávou můžeme ovlivnit zdraví vývoj dítěte. Ve školách jsou už častěji měněny školní lavice a židličky pro přizpůsobení žákovy stavby těla. Výuka už neprobíhá pouze v lavicích, ale mnohem častěji je koncipována i v prostoru a dětem je umožněn pohyb po třídě. A pokud učitel zaznamená nesoustředěnost, je dobré děti aktivizovat protahovacím, či nějakým dechovým cvičením. Samozřejmě to záleží na učiteli samotném, jakým způsobem výuku koncipuje. Dětem je umožněno dodržovat pitný režim, který je přínosem pro dobré myšlení. 8

9 2 Charakteristika mladšího školního věku Při volbě pohybového zatížení a výběru vhodné pohybové aktivity nesmíme opomenout věk cvičenců. V průběhu růstu a vývoje dochází ke změnám, které můžeme do určité míry pozitivně, ale i negativně ovlivňovat pohybovým podnětem. (autorský kolektiv, 2001, str.19) Mladší školní věk je obdobím, které začíná od dosaženého šestého roku a vstupu do školy a končí objevením prvních známek puberty. (autorský kolektiv, 2001, str.21) Většinou do tohoto období zahrnujeme období, kdy děti navštěvují 1.stupeň ZŠ. Podle psychofyzických vývojových změn je to období velikých variací. Má dva biologické a psychologické stupně: věk 6 8 a (autorský kolektiv, 2001, str.21) Kolem šestého roku můžeme zaznamenat období první vytáhlosti. Potom růst a vývoj pokračují pomaleji, a proto se mohou v sedmém roce objevit kožní tukové vrstvy a postava plnější období plnosti. Nervová soustava není dokonale vyzrálá, jemná motorika se stále rozvíjí. Postupně se rozvíjí souhra ústředních i periferních činností percepčně motorické učení (percepční snadno vnímatelný). Vzrůstá výkonnost svalstva. Není rovnoměrnost v růstu kostí a svalstva, proto se děti jeví jako neohrabané, pohyby nejsou dokonale přesné. Je nesoulad mezi percepcí (vjem) a chtěným pohybem. Dokladem je dětské písmo. Počínaje devátým rokem života začínají být percepčně motorické činnosti dokonalejší. Pohybový vývoj je dynamický, vzrůstá zejména pohybová vytrvalost, rychlost a přesnost, zvláště u pohybů horními končetinami. (autorský kolektiv, 2001, str.21) V mladším školním věku dítě není postihováno tak často nemocemi. Objeví-li se, jsou to většinou nemoci jako ve věku předškolním (akutní záněty horních a dolních cest dýchacích, dětské infekční nemoci). Změna životních podmínek může být velkou zátěží pro organismus mnohdy překročí jeho adaptační možnosti. U většího počtu dětí objevujeme vadné držení těla. Bývá způsobeno náhlým omezením pohybu po zahájení školní docházky. Můžeme se setkat s větší hmotností o 8 10 procent. Je-li hmotnost větší o procent (dle Brocova indexu), došlo k zmnožení tukové tkáně a dítě je obézní. Na obezitě se podílejí četné faktory, nejčastěji dědičná dispozice v kombinaci s nevhodnými stravovacími návyky a se sníženou pohybovou aktivitou. Obezita vede k dalším somatickým poruchám vady v držení těla, nadměrné zatížení páteře a kloubů apod. Je možné onemocnění cukrovkou. Můžeme zjistit i některé odchylky somatických funkcí a projevů, které mohou být průvodním jevem psychické poruchy nebo 9

10 odchýleného vývoje osobnosti. Může jít o projev závažného psychického onemocnění. (autorský kolektiv, 2001, str.22) Dětští i tělovýchovní lékaři doporučují, aby dítě mělo dostatek vhodné pohybové aktivity. Během vývoje nastává trvalý, ale přirozený pokles pohybového nutkání pudu. Školní tělesná výchova nemůže zajistit dostatek pohybové stimulace nutné k vývoji dítěte. Do puberty je nutno využívat všech možností, které se naskýtají, aby se u dítěte rozvíjely pohybové vlastnosti na základě všestrannosti. Raná specializace není vhodná. Jednostranné přetížení některých částí pohybového systému vede k svalovým dysbalancím a mikrotraumatům. Současně může být narušen i další harmonický vývoj ostatních systému. (autorský kolektiv, 2001, str.22) Pro dítě v tomto období je potřeba minimálně jedna hodina denně pohybové aktivity. Jak řízené nebo spontánní. To platí pro děti relativně zdravé, ale i pro děti zdravotně oslabené. Nenahraditelnou součástí pohybového režimu dětí je spontánní pohybová aktivita. Její význam je tím větší, čím je dítě mladší. Její intenzita bývá vysoká a je řízena jedincem dle jeho možností. Neměla by být příliš rodiči i ostatními ovlivňována, je součástí přirozené výchovy a poznávání. (autorský kolektiv, 2001, str.22) 10

11 3 Správné a vadné držení těla 3.1 Charakteristika Držení těla je v každém věku výraz komplexní souhry tělesných a duševních faktorů, jejichž ovládání podléhá mnoha vlivům. Svou roli hraje např. zděděná kvalita tkáně, pohlaví, stáří, kondice svalstva i prostředí v němž žijeme. Také duševní faktory jako strach, radost nebo sklíčenost se často odráží v držení těla. Kromě toho má význam stavba kostí, tělesná výška a vrozený tvar páteře. (Mohr, 1993, str.22) Problém dnešního životního stylu je jednostranné přetěžování a vadné držení těla. Na páteř jsou kladeny nároky. Vždy se při tom musí přizpůsobit pohybový aparát a hlavní roli hraje právě páteř. Vadným držením těla dochází k jinému rozložení a působení působících sil jak v klidu, tak i v pohybu. A tím dochází k přetěžování jedněch svalů a k nečinnosti svalů druhých. Pokud se chybné držení těla, které právě často začíná u dětí školního věku upevní, potom tyto poruchy vedou v dospělém věku k velkým obtížím. (Mohr, 1993) A) výborné držení B) dobré držení C) chabé držení D) špatné držení obr.č.1 Hodnocení postavy podle Kleina a Thomase ( 11

12 3.2 Svaly posturální a fázické Předpokladem správného držení těla je rovnováha mezi svaly posturálními a svaly fázickými (přehled svalů viz. Tab.1). Posturální svaly udržují vzpřímené držení těla. U těchto svalů dochází často ke zkracování a proto je potřeba je protahovat a zmenšovat jejich svalové napětí. Fázické svaly zajišťují pohyb včetně jemné koordinace. Mají tendenci ochabovat a proto je nutné je posilovat. Poruchy svalové rovnováhy svalová dysbalance, vedou k funkčním poruchám hybného systému, ke změnám zakřivení páteře a omezení rozsahu kloubní pohyblivosti. (Kubánek, 1995, ) Tab.1. Přehled svalů posturálních a fázických ( Svaly se sklonem ke zkrácení Svaly se sklonem k ochabování posturální svaly fázické svaly zadní strana těla sval lýtkový hýžďové svaly svaly zadní strany stehna přední pilový sval bederní část vzpřimovačů trupu dolní část kápového svalu (trapezius) čtyřhranný sval bederní mezilopatkové svaly horní část kápového svalu (trapezius) sval nad a pod hřebenem lopatky zvedač lopatky sval deltový přední strana těla kvadriceps čtyřhlavý sval stehenní natahovače prstů svaly vnitřní strany stehna přední hlava zevní svaly lýtka (dlouhý a krátký) napínač povázky stehenní přední sval holenní sval bedro-kyčlo-stehenní čtyřhlavý sval stehenní šikmé břišní svaly (kromě přední hlavy) sval podlopatkový přímé břišní svaly prsní svaly hluboké ohýbače šíje šikmé krční svaly žvýkací svaly na končetinách ohýbače natahovače, svaly klenby nohy 12

13 znak unavitelnost cévní zásobení odolnost regenerace zapojování ve stereotypu tvarově celkově funkce posturální menší lepší větší lepší lepší silnější udržování polohy těla fázické větší horší menší horší horší slabší pohyb 3.3 Páteř krční lordóza hrudní kyfóza bederní lordóza obr.č. 2 Páteř ( 13

14 3.4 Hlavní typy vadného držení těla Chybné držení těla a jím způsobené škody se projevují jako ochablé držení těla, plochá záda, kulatá záda, skoliotické držení, hyperlordóza, hyperkyfóza Ochablé držení těla Je charakteristické celkovým uvolněním a ochabnutím svalového a vazivového aparátu. Při ochablém držení těla bývá zvětšeno dvojité zakřivení páteře. Toto ochablé držení páteře lze vědomým úsilím změnit a dosáhnout správného držení těla. Abychom toho docílili, je nutné vyrovnat svalovou nerovnováhu a usilovat o správné zakřivení páteře. Při vyrovnávacích cvičeních musíme prvně uvolnit a protáhnout zkrácené svalstvo, pak teprve posílit svalstvo ochablé. Vhodná jsou cvičení pro správné držení hlavy, ramen, polohy pánve, protažení zkrácených prsních svalů, ohybačů kyčlí a svalstva na zadní straně dolních končetin. Dobré je využít i cvičení relaxační, dýchací a rovnovážná cvičení. (Kubánek, 1995) obr.č. 3 Celková uvolněnost ochablé držení těla Kulatá záda Kulatá záda nebo-li kyfotické držení je nejčastějším typem vadného držení těla u dětí. Nejvíce se objevuje v období urychleného růstu, tedy kolem 12. roku věku. 14

15 Projevuje se zvětšeným ohnutím hrudní části páteře (hrudní kyfóza). S kyfotickým držením bývá spojena ochablá a vyklenutá břišní stěna, vychýlená a předkloněná hlava dopředu, hrudní koš je plochý, pánev nakloněná dozadu, ramena vytočená vpřed a dovnitř. Příčinou jsou zkrácené prsní svaly a ochablé svaly šíjové, mezilopatkové a zádové. Úkolem je tedy obnovit normální zakřivení páteře. Čehož dosáhneme protažením prsních svalů, vzpřimovače trupu v bederní oblasti a svalů na přední straně stehna. Posílením šíjových svalů. Vhodná jsou cvičení pro správné držení hlavy, krku a ramen, správné posazení pánve, přímivá cvičení a hrudní záklony. Jsou-li kulatá záda spojena s bederní hyperlordózou, volíme cvičení, která působí současně na obě oblasti. Případně střídáme cvičení pro hrudní část páteře s cvičením pro bederní část páteře. (Mohr,1993, Kubánek, 1995) obr.č. 4 Zvětšená hrudní kyfóza - kulatá záda obr.č. 5 Zvětšená hrudní kyfóza se současně zvětšenou bederní lordózou Zvětšené bederní prohnutí Zvětšené bederní prohnutí je častým typem vadného držení těla. Patří sem bederní hyperlordóza. Vyplývá z nadměrného sklonu pánve v rovině předozadní. Takzvané vysazení pánve. K hyperlordóze přispívají zkrácené zádové svaly, zkrácené ohybače kyčelního kloubu a ochablé břišní a hýžďové svaly. Hlava bývá předkloněna, je zvětšené bederní prohnutí, výrazně vystrčena hýžďová oblast a ochablá břišní stěna vystupuje vpřed. 15

16 Vyrovnávací cvičení musíme zaměřit na úpravu polohy pánve. Je třeba protahovat svaly v oblasti bederní páteře, na přední a vnitřní straně stehen, ohybače kyčelního a kolenního kloubu, posilovat břišní, hýžďové a mezilopatkové svalstvo. (Kubánek, 1995) obr.č. 6 Zvětšená bederní lordóza Plochá záda Plochá záda nejsou moc častým typem vadného držení těla. Jak je patrno z názvu, celá záda jsou zploštělá. Normální zakřivení páteře téměř chybí. Hlavní příčinou může být slabost zádového svalstva, která je způsobena nedostatkem pohybu. To potom vede k chybnému držení těla a nebo k trvalému poškození. Například ke skolióze. obr.č. 7 Plochá záda 16

17 U plochých zad je buď postiženo jedno nebo obě zakřivení páteře. Plochá záda se častěji vyskytují u vytáhlých, štíhlých dětí se špatně vyvinutým svalstvem. Hlavním úkolem je, abychom působili na vytvoření normálního předozadního zakřivení páteře se správným sklonem pánve. Předpokladem vytvoření hrudní kyfózy je uvolnění svalstva v této oblasti. Posílením šíjového a bederního svalstva pomáhá vytvořit krční a bederní lordózu. Jednotlivá cvičení volíme pro každou oblast zvlášť. Vhodné jsou všechny pohyby trupu - postupné předklony, vzpřimy, předozadní vlny tělem, otáčení a kroužení trupu. Dobré je nošení drobných předmětů na hlavě. Také vhodné je lezení, plazení, podlézání a přelézání, protože se zvětšuje pohyblivost páteře všemi směry. Nezbytné jsou cviky pro rozvoj pohyblivosti pánve, abychom došli od vysazení ke správnému podsazení pánve. (Kubánek, 1995, Mohr, 1993) Skoliotické držení těla - nebo-li sklon k bočitosti páteře je vadným držením těla, které se objevuje více u děvčat než u chlapců. Protože se téměř nikdy neobjeví bolesti, je důležité, aby rodiče nebo učitelé sledovali, jestli se páteř dětí nemění. Příčiny mohou být rozdílné. Častou příčinou bývá šikmé postavení pánve, které je pak kompenzováno vychýlením páteře stranou. U skoliózy jsou záda prohnuta do strany a páteř není rovná. Nejnápadnější je takzvaný žebrový hrb. Křivé postavení zad může vést k přesunutí orgánů a tím k ovlivnění jejich funkcí. Skolióza se dá často poznat tím, že ramena nejsou ve stejné výši. Jedno z nich visí o něco hlouběji. Kyčel může také na jedné straně trochu více vystupovat. Skolióza vzniká během puberty, může být léčena a při včasném objevení může být vyléčena. Toto onemocnění je velmi závažné a tak jakékoliv cvičení i při jednodušší formě je nutné ve spolupráci s lékařem, nebo rehabilitačním pracovníkem. (Kubánek,1995, Mohr, 1993) 3.5 Poruchy stavby dolních končetin Pro záda mají naše nohy a jejich postavení velký význam. Pro náš podpůrný a pohybový systém, pro páteř, pánev a dolní končetiny je důležitá správná volba obuvi. Tím můžeme hodně ovlivnit. Jestliže mají nohy špatné postavení, trpí tak kolena a páteř, a tím i pánev a celá záda. Často jsou poškození zjištěna velmi pozdě. Proto je 17

18 velmi důležité dávat pozor již v dětském věku na to, aby nohy měly správný tvar. Pokud mají nenormální postavení, je nutné provádět korekturu. Jen v dětství je možné chybné postavení nohou cvičením a rehabilitací korigovat, a tedy i anomálie může být pomocí rehabilitace a cvičení odstraněna. Mezi poruchy patří: vbočené kolenní klouby (valgózní nohy do X) vybočené kolenní klouby (varózní nohy do O) ploché nohy ostatní vady dolních končetin (dysplazie kyčelního kloubu) Normální Varózní Valgózní obr.č. 8 Vbočené a vybočené klouby ( Příčiny vbočených a vybočených kolenních kloubů jsou různé. Mohou to být chyby při vývoji, uvolněná kloubní pouzdra, metabolické poruchy a nebo svalová nerovnováha (například u obézních nebo fotbalistů). 18

19 Další a nejčastější vadou jsou ploché nohy. Tato porucha může vzniknout v 1 3 roce a nebo v průběhu života. Příčinou vzniku plochých nohou v 1 3 roce života je předčasně stavění, nevhodná obuv a nebo dlouhé procházky. Příčina vzniku plochých nohou v průběhu života je dlouhém stání v nevhodné obuvi, při nošení nevhodné obuvi, při nadměrné hmotnosti, při snížené vazivové toleranci a svalové tkáně a při nadměrném zatěžování. Proto je nutné zařadit v Tv i cviky na plosku nohy (viz zásobník). obr.č. 9 Vizuální škála ( 19

20 4 Zdravotní Tv 4.1 Charakteristika Zdravotní tělesná výchova je forma tělesné výchovy, určená jedincům zdravotně oslabeným tj. jedincům patřícím do III. zdravotní skupiny podle zdravotnické klasifikace. (autorský kolektiv, 2001, str.5) Prvky zdravotní tělesné výchovy ale můžeme zařadit i do hodin povinné školní Tv. I pro děti relativně zdravé jsou zdravotní cviky vhodné a předcházíme tak možným zdravotním potížím. Již pro děti ve školce jsou tato cvičení vhodné a je dobré je zařazovat do ranních cvičení. Pro školní děti tyto cviky můžeme zařadit i v průběhu dne. Například o přestávkách, či jako zpestření a protažení v hodině. Jsou to například dechová cvičení, protahovací cvičení, relaxační a podobně. Ve vlastní praxi se mi to osvědčilo. Dítě se tak protáhne a je schopno znovu a plně vnímat a dále pracovat v plném nasazení. Naše populace je pro tělesnou výchovu rozdělena do čtyř zdravotních skupin podle směrnic Ministerstva zdravotnictví (MZ ČR č.3/1981). K těmto směrnicím vydalo MZ ČR v prosinci 1990 metodické pokyny. (autorský kolektiv, 2001, str.5) Do první a druhé skupiny patří jedinci zdraví, kteří se liší pouze schopnostmi a mírou připravenosti k tělesnému zatížení (jsou schopni zvládat školní Tv bez omezení). Do třetí zdravotní skupiny patří jedinci s trvalými nebo dočasnými odchylkami tělesného vývoje, tělesné stavby a zdravotního stavu, které nedovolují provádět tělesnou výchovu v plném rozsahu jako lidem zdravým. Omezení se týkají buď určitých cvičení, pohybových aktivit nebo míry zatížení (nejsou schopni zvládat v plné míře povinnou školní Tv) Čtvrtou skupinu tvoří lidé nemocní (cvičení vedou zdravotní odborníci terapeuti rehabilitační pracovníci). (autorský kolektiv, 2001) 4.2 Historie ZTv Význam pohybu pro člověka byl znám už před naším letopočtem. Dříve se však kladl důraz na vyhledávání talentů a vykazování zdatnosti. Byly normy pro hodnocení kvality provedení pohybových činností. Kritériem byl dosažený výkon (takzvané výkonnostní pojetí). (Mužík, Krejčí, 1997) K osamostatnění tělesné výchovy zdravotně 20

21 oslabených od léčebné dochází až v roce 1950, kde byla výnosem ministerstva školství (dále jen MŠ) zavedena nepovinná forma na školách všech stupňů včetně vysokých zvláštní Tv. Mottem je zdraví a prožitek. ( autorský kolektiv, 2001, str.7) Na základních a středních školách byly do zvláštní Tv zařazovány děti především s ortopedickým oslabením (vadným držením těla, plochýma nohama). (autorský kolektiv, 2001, str.7) Vývoj Dobrovolné Tv jedinců, kteří patří do III. zdravotní skupiny se o 30let opozdil, i když již v roce 1963 bylo organizaci ČSTV uloženo zřizovat oddíly zvláštní tělesné výchovy. (autorský kolektiv, 2001) Komise složená z lékařů, pedagogů a odborníků pro Tv se zaměřením na jednotlivé kategorie oslabení, připravovala začlenění této formy Tv do organizačního systému ČSTV a pracovala na vytvoření metodických postupů pro kategorie a druhy oslabení. Začlenění se podařilo až v roce 1981 po dvouletém experimentu, který ověřil vhodnost začlenění zvláštní Tv do organizační struktury ČSTV, konkrétně do Svazu základní a rekreační Tv pod názvem zdravotní Tv. Následovalo založení komise zdravotní Tv, byly vypracovány osnovy pro školení cvičitelů zdravotní Tv III. a II. třídy, vydány učební texty, pořádala se školení i semináře pro cvičitele. Po roce 1989 se stala ZTv součástí tělovýchovného programu Asociace Sport pro všechny i Sokola. Obě tyto organizace zůstávají pilíři realizace a vzdělávání zdravotní Tv, i když vlivem liberalizace se rozvíjí i v dalších organizacích, společnostech, klubech i na bázi soukromého podnikání. Rok 1989 otevřel hranice, rozšířil zahraniční styky, umožnil poznávání nových trendů i forem, především se zaměřením na duševní a společenský vývoj každého jedince. Pro potřeby zdravotní Tv byla aplikována např. psychomotorika, jóga atd.tělesná výchova a sport zdravotně oslabených jedinců postižených je intenzivně rozvíjen v samostatných svazech. (autorský kolektiv, 2001, str.7) V dnešní době je spousta organizací, která se zabývá zdravotní tělesnou výchovou. Už i v nabídkách fit-center můžeme tuto nabídku najít. Stále více se na základních školách vyskytuje výuka ZTv se specializovanými učiteli, ale určitě by situace šla zlepšit. 21

22 4.3 Cíle a úkoly ZTv Cíle a úkoly ZTv, tj. tělesné výchovy zdravotně oslabených, jsou obecné, totožné s cíli a úkoly Tv zdravých osob a také speciální pro různé typy oslabení. Buď jsou to úkoly zdravotní, vzdělávací a nebo výchovné. Pro úkol zdravotní je nejdůležitější vyrovnat oslabení tam, kde ještě nedošlo k fixaci vady, choroba není chronická a stabilizovat oslabení, zabránit zhoršování, pokud vyrovnání není již možné. Pro úkol vzdělávací je důležití seznámit cvičence s vhodnými cviky a dávkováním se zřetelem na jeho oslabení. Prohloubit a doplnit znalosti o příslušném oslabení a jak jej příznivě ovlivňovat a čeho se vyvarovat. Cíl výchovný má za úkol získat cvičence pro pravidelnou pohybovou činnost, pomoci mu vytvořit adekvátní pohybová režim, který by pravidelně dodržoval, dodržování hygienických zásad, vyrovnat se s oslabením a získat sebedůvěru v komunikaci. (autorský kolektiv, 2001) 4.4 Využití ZTv a prvků ZTv v hodinách Tv na ZŠ Jak už jsem se zmiňovala v předešlých kapitolách je ZTv koncipována pro jedince zařazené do III. zdravotní skupiny. Pro ně jsou v některých školách hodiny ZTv. Ne ale ve všech školách. Proto je alespoň dobré zdravotní cviky a prvky ZTv využít i v hodinách Tv na ZŠ. Můžeme využít jak dechová cvičení, relaxační cvičení, protahovací, uvolňovací, posilovací, tak i prvky psychomotoriky. Vždyť můžeme propojit Tv s hudební výchovou a využít rytmickou výchovu. V rámcovém vzdělávacím programu (dále jen RVP) je jedním z úkolů mezipředmětové vztahy. Proč jej nevyužít i v Tv a Hv. Ale i v jiných předmětech se tyto cvičení dají využít a zároveň je použít jako motivaci dětí nebo zpestření hodiny a zlepšení koncentrace žáků. Při tvorbě školního vzdělávacího programu se každá školička musí zamyslet nad průřezovými tématy a mezipředmětovými vazbami a hned tam mohou zapojit i prvky ZTv a výchovu ke zdraví, která je zahrnuta v RVP jako jeden z předmětů. Volitelný předmět ZTv není na každé škole a tak je dobré zahrnout její prvky do hodin povinné Tv na 1. i 2.stupni ZŠ. 22

23 4.5 Základní prostředky zdravotní tělesné výchovy Základní prostředky zdravotní tělesné výchovy tvoří podstatnou část pohybového programu. Mezi základní prostředky patří základní cvičební polohy, ve kterých se cvičení provádí, aby vznikl návyk správného držení těla, vznikly správné pohybové návyky a harmonicky se rozvíjelo kosterní svalstvo jedince. A vyrovnávací cvičení, do kterých řadíme cvičení uvolňovací, protahovací, posilovací, dechová, relaxační, vytrvalostní a rovnovážná. Vyrovnávací cvičení slouží k pozitivnímu ovlivnění jednotlivých zdravotních oslabení. Převaha cvičení závisí na oslabení. Například u oslabení hybného systému převažují cvičení posilovací, protahovací a cvičení v jednotlivých základních polohách aby se vytvořil návyk správného držení těla. Opodstatnění tu mají i cvičení dechová a relaxační. Při oslabení systému dýchacího převažují cvičení dechová. Je ale nutné i cvičení protahovací, posilovací a relaxační. (autorský kolektiv, 2001) Dobrá znalost techniky základních poloh je předpokladem pro správně provedená cvičení. S nácvikem správného držení těla se začíná nejlépe v té nejsnadnější poloze a to je poloha v lehu. Při této poloze je hmotnost těla rovnoměrně rozložena na velkou plochu podložky. Tato poloha je méně namáhavá, stabilní a žák se tak může dobře soustředit na pokyny cvičitele. V lehu je možné úspěšně kontrolovat správnou polohu jednotlivých částí těla. Jak hlavy, ramen, krční šíje, trupu, pánve a končetin. Obtížnost cvičení je dle výše těžiště a plochy opory. Pokud je cvičení v leže, je těžiště nízko nad podložkou rovnoměrně rozprostřeno a opora podložky je veliká a proto se ve ZTv postupuje od cviční v leže, přes obměny sedů, podporů a kleků až do té nejnáročnější polohy, která je poloha ve stoje. Ve všech polohách je důležité dbát na vytažení hlavy a prodloužení trupu směrem vzhůru, na stažení lopatek a ramen vzad dolů a podsazení pánve. Všechny svaly jsou při tom ve stavu určitého napětí, nejsou uvolněné. Ve všech polohách mají být jednotlivé části těla ve správném vzájemném poměru tak, aby držení celého těla i jeho jednotlivých částí bylo co nejlepší. Správný vzájemný poměr jednotlivých částí těla nejsnadněji vytvoříme ve zpevněném stoji zády ke stěně, dotýkáme-li se jí patami, lýtky, hýžděmi, lopatkami a týlní částí hlavy a snažíme-li se vtažením břišní stěny a 23