NEJČASTĚJŠÍ PŘÍČINY PERINATÁLNÍCH ÚMRTÍ VE FNOL ZA POSLEDNÍCH 5 LET

Transkript

1 NEJČASTĚJŠÍ PŘÍČINY PERINATÁLNÍCH ÚMRTÍ VE FNOL ZA POSLEDNÍCH 5 LET Autor: Zuzana Mateášiková, Martina Hanicová Co je to perinatální období a úmrtnost? Perinatální období je definováno podle WHO jako období, kdy hmotnost novorozence dosahuje 500g, což odpovídá 22. týdnu intrauterinního vývoje až do 28.dne po porodu (Roztočil A. et kol., 2008). Perinatální úmrtností rozumíme součet mrtvě porozených (mrtvěrozených) a živě narozených novorozenců (živěrozených) zemřelých do konce 7. dne po porodu (časná novorozenecká úmrtnost) nebo v širším rozmezí (pozdní novorozenecká úmrtnost) do 28. dne po porodu na 1000 narozených novorodenců (Dort J., Dortová E., Jedlička P., 2015). Touto širokou problematikou se zabývá samostatný interdisciplinární vědní obor Perinatologie stojící na pomezí porodnictví a neonatologie, zabývající se péčí o zdravý vývoj jedince a poruchami tohoto vývoje v perinatálním období. Protože matka s plodem tvoří biologickou jednotku, nelze ji proto z perinatální péče o plod a novorozence vyloučit, ale dbát zároveň o život a zdraví ženy, protože nejčastější příčiny perinatálních úmrtí souvisejí se zdravím matky, odrážejícím se často na stavu pupečníku a plodu (Roztočil A. et kol., 2008). Jaký je vývoj perinatální úmrtnosti v České Republice? První zprávy o perinatální úmrtnosti jsou v české literatuře od čtyřicátých let minulého století, kdy byla úmrtnost velmi vysoká, a to vyšší než 60, což odpovídalo úrovni perinatální péče v málo vyvinuté zemi. Za hlavní příčiny vysoké úmrtnosti se označovala nízká péče o matku i dítě v období světových válek a přerušení veškerých styků s vyspělými zeměmi. Z analýzy příčin zajímala první místo asfyxie, za ní nitrolební krvácení, dále pak pneumonie a debilitas vitae neboli neschopnost života (Štembera Z.,2004).V poválečném období nastala dlouhodobá stagnace až do vytvoření nové koncepce a samostatného oboru perinatologie. Postupný vývoj organizačních opatření a přístrojového vybavení vedl ke zlepšení perinatální péče, čímž klesla hodnota perinatální úmrtnosti do roku 1989 na 9,9 a do roku 2001 až na 4,3, čímž se C R zařadila mezi země s nejnižší perinatální úmrtností na světě. V posledních letech se tento stav mení řádově jen o desetiny promile. (Štembera Z., 2004).

2 Obr.1. Vývoj novorozenecké, kojenecké a perinatální úmrtnosti Zdroj: Zdravotnická ročenka České republiky 2014, ÚZIS ČR, Perinatální péče Tento intedisciplinární obor zahrnuje spolupráci mnoha specialistů, a to porodníka, neonatologa, genetika, patologa, dětského neurologa a jiných. Zabývá se prevencí, diagnostikou a léčbou stavů v těhotenství a perinatálním období, které mohou vést k úmrtí plodu nebo novorozence. Mezi priority perinatální péče patří kvalitní a včasná prenatální diagnostika vad neslučitelných se životem, snížení frekvence předčasných porodů i císařských řezů, snížení výskytu perinatální asfyxie, infekcí, RDS a s tím spojeno řešení mrtvorozenosti. Základní kámen tvoří prenatální diagnostika, díky které se počet perinatálních úmrtí v posledních letech podstatně snížil. Její hlavní úlohou je informovat rodiče o stavu plodu a prognóze těhotenství. Na základě toho je možné plánovat budoucí péči o těhotnou ženu, porod nebo včas určit patologii plodu a začít tak včasnou léčbu. Prenatálna diagnostika využívá metody invazivní i neinvazivní. Mezi vyšetření neinvazivní se řadí vyšetření biochemických markerů AFP (alfa fetoprotein), hcg (lidský choriový gonadotropin), ue (nekonjugovaný estriol) z krve matky a ultrazvukové vyšetření. Novou metodou je vyšetření fetálních buněk z krve matky. Mezi invazívní postupy patří amniocentéza, odběr choriových klků, kordocentéza a fetoskopie. Zatím neexistuje jediná univerzálně použitelná metoda prenatální diagnostiky, ale jednotlivé postupy se navzájem vhodně doplňují. ( Calda P., 2003).

3 Nejčastejší příčiny perinatálních úmrtí ve FNOL V námi zvoleném období od roku 2012 po rok 2016 ze souboru 89 případů, jsme jako nejčastejší příčiny perinatálních úmrtí zjistili: Nejčastejší příčinou byla asfyxie (dušení) plodu celkem v 43%. Asfyxie je způsobená přerušením dodávky kyslíku do organizmu. Z toho 25% asfyxií bylo zapříčineno insufuciencí placenty, 8% ze strangulace (přiškcení) pupečníkem, 7% z aspirace plodové vody a 3 % z abrupce (předčasného odloučení) placenty. Placenta je pro plod životně důležitý orgán, potřebný pro jeho optimální vývin a růst, zabezpěčuje přívod živin a kyslíku, také odvod metabolitů. Pokud je v placentě narušený krevní oběh, vznikají v ní infarkty, což je místní odumírání tkáně, a placenta tak ztrácí svou funkci je insuficientní. Vyskytují - li se infarkty ve velkém množství a na velké části placenty, jsou příčinou špatného vývoje plodu nebo jeho smrti (Kobilková J. et al., 2005). Druhou nejčastější příčinou je v 17% RDS (syndrom dechové tísně novorozence) a 9% cirkulační selhání. RDS je způsoben nedostatkem surfaktantu, který je insuficientní z důvodu funkční a anatomické nezralosti plic. Manifestace RDS nastane ihned po narození, kdy dítě progresivně respiračne selhává a je nezbytná okamžitá péčě neonatologů. Graf č.1. Příčiny perinatálních úmrtí ve FNOL ( )

4 hydrops VVV 3% respirační selhání 7% fetomaternalní hemoragie anhydramnion 2% 2% centrální smrt sepse 3% intracerebrální hemoragie 2% asfyxie z ruptury dělohy cirkulační selhání 9% vykrvácení skrz vytržený pupečník RDS 17% umělé přerušení,genet.vada dítěte asfyxie z aspirace plodové vody 7% asfyxie, strangulace pupečníkem 8% nekrotizujíci enterokolitída 6% asfyxie z insuficience placenty 25% asfyxie z abrupce placenty 3% Zdroj: Vlastní zpracování Obr.č. 2 Placenta: trombóza cév Obr. č. 3 Placenta: nerovnomněrné vyzrávání Obr.č.4. Plíce plodu: syndrome dechové tísně Obr.č.5 Mozek plodu: krvácení

5 Zdroj: Fotografie zhotoveny ve polupráci s MUDr. J. Šrámkovou Kojeckou za pomoci Ing. Mgr. I. Überalla, Ph.D. Ústav klinické a molekulární patologie LFUP Závěr V naší práci jsme objasnili příčiny perinatálních úmrtí ve FNOL za posledních 5 let. Systém perinatální péče v C R prošel za posledních 50 let obrovským vývojem, což se dnes odráží na celkově nízké perinatální úmrtnosti. Stávající rezervy v tomto systému péče představují možnost snížení perinatální úmrtnosti pouze v desetinách promile. Proto lze její další snižovaní těžko nadále řadit mezi priority (Štembera Z., 2004). Důležité ale zůstává udržet perinatální úmrtnost na aktuální úrovni, a spíše se zaměřit na nově vznikajíci problémy, kterými jsou vzrůstajíci abúzy návykových látek u mladých lidí a u těhotných žen, které vedou ke zvýšenému výskytu perinatálních patologií. Také péče o migranty, v jejichž domovské krajině není běžně prenatální péče poskytována, což se projevuje vyšší mírou perinatálnich úmrtí. Na druhé straně některá screeningová vyšetření, dosud prováděná selektivně, by zvýšila časnou záchyt vybraných patologických stavů rozšířením na celostátní plošný screening. Tím se ale otevírá nový problém cost/benefit v perinatologii (Štembera Z., 2004). Seznam použité literatury Odborné publikace ROZTOC IL A. et kolektiv, 2008, Moderní porodnictví, str. 364 DORT J., DORTOVÁ E., JEDLIC KA P., 2015, Neonatologie, str. 16 ŠTEMBERA Z., 2004, Historie české perinatologie, str. 39, C ECH E., HÁJEK Z., MARŠÁL K., SRP B. a kolektiv; 2006, Porodnictví - 2., přepracované a doplněné vydání; Grada Publising a.s., str.378, 232 Internetové zdroje ŠTEMBERA, Zdeněk VELEBIL, Petr Perinatologie: Vývoj perinatální úmrtnosti v C R. In: Interní medicína mezioborové přehledy, [online]. č. 2, 2003 [cit ]. s. 25. URL: < CALDA, Pavel Perinatologie: Etické prolémy prenatální diagnostiky a terapie na počátku 3. Tisíciletí. In: Interní medicína mezioborové přehledy, [online]. č. 2, 2003 [cit ]. s. 6. URL: <

6 Seznam obrázků, tabulek a fotek Obrázek č. 1: Vývoj novorozenecké, kojenecké a perinatální úmrtnosti ( Zdroj: Zdravotnická ročenka české republiky 2014, ÚZIS ČR) Graf č. 1: Příčiny perinatálních úmrtí ve FNOL ( ) (Zdroj: Vlastní zpracování) Obrázek č. 2: Placenta: trombóza cév v choriové ploténce, fibrinoidní nekróza Obrázek č. 3: Placenta: fibrinoidní nekróza, aterosklerotické ztluštění cév v úponových klcích, nerovnoměrná maturace placenty, fokální edém choriových klků Obrázek č. 4: Plíce plodu: syndrom hyalinních blanek (RDS), apoplexie plic Obrázek č. 5: Mozek plodu: subependymální, intraparenchymatózní a nitrokomorové mozkové krvácení (Zdroj : Obr. 2-5 fotografie zhotoveny ve polupráci s MUDr. J. Šrámkovou Kojeckou za pomoci Ing. Mgr. I. Überalla, Ph.D. Ústav klinické a molekulární patologie LFUP)