Studium vlivu zařazení konzervovaného pivovarského mláta na produkční účinnost krmných dávek u dojnic

Transkript

1 Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav výţivy zvířat a pícninářství Studium vlivu zařazení konzervovaného pivovarského mláta na produkční účinnost krmných dávek u dojnic Disertační práce Vedoucí práce: Doc. Ing. Pavel Veselý, CSc. Vypracoval: Ing. Vladimír Majer Brno 2011

2 PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, ţe jsem disertační práci na téma Studium vlivu zařazení konzervovaného pivovarského mláta na produkční účinnost krmných dávek u dojnic vypracoval samostatně a pouţil jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloţeném seznamu literatury. Disertační práce je školním dílem a můţe být pouţita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího diplomové práce a děkana Agronomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně. dne. podpis doktoranda. 2

3 Poděkování Děkuji svému školiteli Doc. Ing. Pavlu Veselému, CSc. za trpělivé osobní a odborné vedení v průběhu mého studia a cenné rady a věcné připomínky při zpracování této mé disertační práce. Děkuji také firmám Agrokonzulta a Zemědělské druţstvo vlastníků Nošovice za spolupráci při realizaci provozních pokusů a firmě NutriVet za přesné a včasné zpracování vzorků. V neposlední řadě děkuji rodině za podporu a pochopení v průběhu mého studia. 3

4 Disertační práce byla vypracována na Ústavu výţivy zvířat a pícninářství Agronomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně. Práce vznikla s podporou firem Victus LA s.r.o. a NutriVet s.r.o., projektu NAZV QF č Využití odpadů sladařského a pivovarnického průmyslu jako zdroje bílkovin pro výživu zvířat s ohledem na životní prostředí a Výzkumného záměru č. MSM Biologické a technologické aspekty udržitelnosti řízených ekosystémů a jejich adaptace na změnu klimatu uděleného Ministerstvem školství, mládeţe a tělovýchovy České republiky. 4

5 ABSTRACT The effort to maximize the sign of the genetic potential of animals makes breeders increase the concentration of nutrients in feed ration. For this purpose, they most often use cereals and also the by-products of industrial production. One of the traditional byproducts is brewer s grains (BG). The aim of this dissertation thesis was to assess the effect of grains preservation and the period of storage in the operating intermediate store on the level of their nutrition value, and also to find out the degradability and digestibility of selected nutrients of grains and the effect of their inclusion in the feed ration on the efficiency of dairy cows. The dissertation thesis is divided into four topical parts. The first part assessed the effect of various additives (their dosing) and the addition of barley meal on the BG fermentation process and changes in their nutrition value after fermentation or during secondary fermentation after shipping from the store. Part of observations took place in laboratory conditions, and part in the farm operation. The second part of the thesis, ruminal degradability and intestinal digestibility, were assessed on cannulated dairy cows. In the third part, levels of occurrences of moulds and yeast were detected in the BG samples from the observations carried out, and in the fourth part, a feeding experiment was carried out in the farm operation to assess the effect of inclusion of BG in the feed ration of dairy cows (2 groups by 39 dairy cows of Czech spotted breed) on their efficiency. The observation results were assessed by an analysis of variances, effective ruminal degradability was calculated using the ØRSKOV and McDONALD method, and intestinal digestibility using the MOBILE BAG method. The effect of a mixture of volatile fatty acids (50 % formic acid, 24 % ammonia formate, 10 % propionic acid) at a dose of 6 L/t was proven (P 0.01), as well as the effect of the addition of barley meal (85:15) on the course of the fermentation process and a decrease in nutrient loss. The effect of preservation on a decrease in the growth of yeast during fermentation was proven (P<0.05), as well as on the deceleration of the degradability of nutrients and the growth of moulds in the process of secondary fermentation during storage in the operation. The ruminal degradability of nitrogenous substances (NS) of fresh (63.25 %) and preserved (72.34 % and %) BG was detected (3 cannulated Holstein cows), as well as the effective ruminal degradability of NS (35.33 %), and the intestinal digestibility of non-degradable NS (79.39 %). And a significant increase (P<0.01) was detected in the daily milk production of the group of 5

6 dairy cows with preserved BG included in the daily dose in the amount of 8 % of its dry matter. Key words: brewer s grains, fermentation process, nitrogenous substances, ruminal degradability, intestinal digestibility, milk production 6

7 OBSAH 1 ÚVOD LITERÁRNÍ PŘEHLED PIVOVARSKÉ MLÁTO SLOŢENÍ PIVOVARSKÉHO MLÁTA STRAVITELNOST PIVOVARSKÉHO MLÁTA Trávení živin ZAŘAZENÍ PIVOVARSKÉHO MLÁTA DO KRMNÉ DÁVKY KONZERVACE PIVOVARSKÉHO MLÁTA Princip silážování Mikroorganismy epifytní mikroflóry Fermentační proces Technologické faktory ovlivňující kvalitu Silážní aditiva Proces sekundární fermentace CÍL PRÁCE MATERIÁL A METODIKA METODICKÉ POSTUPY JEDNOTLIVÝCH SLEDOVÁNÍ Vliv výše dávky aditiva na bázi těkavých mastných kyselin na stabilizaci pivovarského mláta Vliv různých dávek konzervantu na bázi směsi benzoátu sodného a propionátu sodného na stabilizaci pivovarského mláta Vliv různých dávek konzervantu na bázi solí organických kyselin na stabilizaci pivovarského mláta Sledování změn vybraných ukazatelů fermentačního procesu během skladování neošetřeného čerstvého pivovarského mláta v laboratorních podmínkách Posouzení změn vybraných ukazatelů fermentačního procesu během sekundární fermentace při skladování konzervovaného pivovarského mláta v laboratorních podmínkách Sledování změn ukazatelů fermentačního procesu v průběhu skladování čerstvého neošetřeného pivovarského mláta v provozních podmínkách Sledování rozdílů změny kvality čerstvého a konzervovaného mláta v průběhu meziskladování v provozních podmínkách Posouzení rozdílů v dynamice bachorové degradovatelnosti vybraných živin ve hmotě čerstvého pivovarského mláta, pivovarského mláta silážovaného bez použití konzervačního přípravku a mláta ošetřeného konzervačním přípravkem před silážováním

8 4.1.9 Srovnání bachorové degredability a střevní stravitelnosti dusíkatých látek čerstvého pivovarského mláta a čerstvého kukuřičného mláta Hodnocení produkčního potenciálu konzervovaného pivovarského mláta při jeho zařazení do krmných dávek dojnic (v provozních podmínkách) CHARAKTERISTIKA PIVOVARSKÉHO MLÁTA A ADITIV POUŢITÝCH VE SLEDOVÁNÍCH Charakteristika pivovarského mláta Charakteristika chemických silážních aditiv použitých při sledování POUŢITÉ LABORATORNÍ METODY Stanovení sušiny, organických živin a popele Příprava výluhů Měření koncentrace vodíkových iontů (ph) Stanovení kyselosti vodního výluhu (KVV) Zjišťování organických kyselin Stanovení obsahu amoniaku Měření teploty Mikrobiologický rozbor Stanovení mykotoxinů Stanovení degradovatelnosti organické hmoty a dusíkatých látek pomocí metody In situ Stanovení střevní stravitelnosti dusíkatých látek nedegradovaných v bachoru metodou MOBILE BAG VÝSLEDKY A DISKUSE POSOUZENÍ VLIVU RŮZNÝCH KONZERVANTŮ NA STABILIZACI PIVOVARSKÉHO MLÁTA Vliv výše dávky aditiva na bázi těkavých mastných kyselin na stabilizaci pivovarského mláta Vliv různých dávek konzervantu na bázi směsi benzoátu sodného a propionátu sodného na stabilizaci pivovarského mláta Vliv různých dávek konzervantu na bázi solí organických kyselin na stabilizaci pivovarského mláta Sledování změn vybraných ukazatelů fermentačního procesu během skladování neošetřeného čerstvého pivovarského mláta v laboratorních podmínkách Posouzení změn vybraných ukazatelů fermentačního procesu během sekundární fermentace při skladování konzervovaného pivovarského mláta v laboratorních podmínkách Sledování změn ukazatelů fermentačního procesu v průběhu skladování čerstvého neošetřeného pivovarského mláta v provozních podmínkách Sledování rozdílů změny kvality čerstvého a konzervovaného mláta v průběhu meziskladování v provozních podmínkách

9 5.2 POSOUZENÍ STRAVITELNOSTI PIVOVARSKÉHO MLÁTA Posouzení rozdílu změny bachorové degradovatelnosti vybraných ukazatelů nutriční hodnoty čerstvého a konzervovaného mláta v průběhu meziskladování v provozních podmínkách Posouzení rozdílů v dynamice bachorové degradovatelnosti vybraných živin ve hmotě čerstvého pivovarského mláta, pivovarského mláta silážovaného bez použití konzervačního přípravku a mláta ošetřeného konzervačním přípravkem před silážováním Srovnání bachorové degradovatelnosti a střevní stravitelnosti dusíkatých látek čerstvého pivovarského mláta a čerstvého kukuřičného mláta POSOUZENÍ VÝSKYTU PLÍSNÍ, MYKOTOXINŮ A KVASINEK V ČERSTVÉM A KONZERVOVANÉM PIVOVARSKÉM MLÁTĚ V MODELOVÝCH PODMÍNKÁCH Vliv různé koncentrace konzervantu na růst plísní a kvasinek během fermentace Srovnání dynamiky růstu plísní a kvasinek na čerstvém a konzervovaném pivovarském mlátě v průběhu jeho meziskladování v provozních podmínkách Stanovení přítomnosti mykotoxinů v čerstvém a konzervovaném pivovarském mlátě HODNOCENÍ PRODUKČNÍHO POTENCIÁLU KONZERVOVANÉHO PIVOVARSKÉHO MLÁTA PŘI JEHO ZAŘAZENÍ DO KRMNÝCH DÁVEK DOJNIC (V PROVOZNÍCH PODMÍNKÁCH) ZÁVĚR SUMMARY SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY PŘÍLOHY SEZNAM TABULEK TABULKY SEZNAM GRAFŮ GRAFY SEZNAM ZKRATEK ANOTACE

10 1 ÚVOD Celosvětově se zvyšující poptávka po surovinách pro výrobu potravin a vzrůstající tlak producentů potravin na zvýšení kvality syrového kravského mléka a sníţení jeho ceny vyţaduje od chovatelů, a to nejen v zemích Evropské unie, věnovat zvýšenou pozornost chovu jak z hlediska dodrţování zásad vhodného ustájení, tak z hlediska dosaţení odpovídající výţivy zvířat. Snaha dosáhnout maximálního projevu genetického potenciálu cestou optimalizace krmné dávky často nutí chovatele dojnic ke zvyšování koncentrace ţivin podávaných v krmné dávce. Nejčastěji pouţívanými krmivy s vysokou koncentrací ţivin jsou obiloviny. Vedle obilovin jsou do krmné dávky zařazovány také vedlejší produkty průmyslové výroby. K důleţitým kritériím rozhodujícím o jejich zařazení do krmných dávek patří mimo nutriční hodnoty také jejich cena a místní dostupnost. Mezi tradiční vedlejší produkty průmyslové výroby patří levný a místně snadno dostupný meziprodukt pivovarnického průmyslu - pivovarské mláto (DACCORD et al., 1997). Čerstvé pivovarské mláto vzniká jako meziprodukt při výrobě piva po oddělení sladiny (vyslazení) z odrmutovaného díla (tj. suspenze mláta ve vodním roztoku extraktivních látek - sladině). Jedná se o nerozpustné části endospermu obilek ječmene se zbytky škrobu, pluchy a v procesu filtrace zachycené vločky látek vysráţených při fermentaci sladu (vločky lepku, další koagulované bílkoviny, odumřelé kvasinky aj.) Pivovarské mláto je povaţováno za levný zdroj dusíkatých látek, do kterého přechází aţ 75 % z obsahu všech dusíkatých látek sladovnického ječmene. Biologická hodnota dusíkatých látek obsaţených v mlátu je vysoká. To je mimo jiné dáno přítomností zbytků odumřelých mikroorganismů, převáţně kvasinek, které se v díle rozmnoţily v procesu mikrobiální přeměny organické hmoty během fermentace. Čerstvé pivovarské mláto má vysokou hodnotu stravitelnosti organické hmoty 64% a lze jej povaţovat za dobrý zdroj v bachoru nedegradovatelného proteinu prioritně pro dojnice specializovaných mléčných plemen (COSTA, et al., 1995). Z jednoduchých sacharidů jsou v čerstvém pivovarském mlátu zastoupeny především glukóza a maltóza (LOHNERT et al., 1996). Polysacharidy v něm obsaţené jsou převáţně ve formě hemicelulózy 28,4 %, celulózy 16,8 % a z 28 % ve formě ostatních polysacharidů, hlavně arabinoxylázy. Obsah ligninu ve vláknině se v průměru pohybuje okolo 27,8 %. Pivovarské mláto je rovněţ významným zdrojem vápníku, sodíku, draslíku, hořčíku, hliníku, ţeleza, mědi, zinku, 10

11 fosforu a síry (MUSSATO et ROBERTO, 2006). Jeho vhodné zařazení do krmné dávky má pozitivní vliv na zvýšení uţitkovosti a kvality sledovaných parametrů mléka, jako je obsah tuku, bílkovin, respektive kaseinu (GOLECKY, 2004). Nevýhodou, která ztěţuje vyuţití čerstvého pivovarského mláta, je sezónnost jeho produkce a nízká odolnost proti působení neţádoucí mikroflóry, tedy špatná skladovatelnost. Vysoký obsah dusíkatých látek v čerstvém pivovarském mlátě a jeho nízká sušina jsou vhodnou ţivnou půdou pro mikroorganizmy přicházející na původně sterilní hmotu jednak aerací, jednak při styku s manipulační technikou či prvky skladovacích technologií. Cestou, jak udrţet úroveň koncentrace ţivin a jejich stravitelnost, je konzervace čerstvého pivovarského mláta. Pokud je konzervované mláto po vyskladnění dlouhodobě vystaveno podmínkám vnějšího prostředí, dochází k jeho zahřátí v důsledku probíhající sekundární fermentace (NISHIDO et al.,2003). V průběhu sekundární fermentace dochází ke změnám biochemické struktury ţivin a jejich degradovatelnosti v procesu trávení. Efektivní dlouhodobé zařazení pivovarského mláta do krmné dávky vyţaduje řadu odpovědných manaţerských rozhodnutí při jeho skladování, konzervaci a během krmení zvířatům. 11

12 2 LITERÁRNÍ PŘEHLED 2.1 Pivovarské mláto Historie vaření piva sahá hluboko do starověku. S objevením prvního písma se objevily v oblasti úrodného půlměsíce první písemné zprávy o přípravě kvasného nápoje. Pivo nebo lépe kvas byl připravován z ječných či pšeničných placek a nápoj byl dochucován odvarem z hořčičného semene. Jeden z prvních psaných zákoníků, Chammurapiho zákoník upravuje pravidla vaření a čepování piva a stanoví tresty za prohřešky proti němu. Postupem času se rozhodující plodinou pro přípravu sladu, respektive sladiny stal ječmen. ZIMOLKA a kol. (2006) uvádí, ţe odrůdy sladovnického ječmene nejčastěji uţívané v České republice (Prestige, Tolar, Calgary) byly vyšlechtěny z ječmene setého dvouřadého varieta nutance (Hordeum Vulgare L., var. nutance). Při výrobě piva je ječmen zpracováván ve sladovně na slad tak, ţe je nejprve máčen, poté klíčí, naklíčené obilky se hvozdí a po odkličování jsou v rámci technologického postupu nejméně 6 8 týdnů skladovány. Během hvozdění a odkličování vzniká meziprodukt sladový květ. Sladový květ je tvořen suchými kořínky zeleného sladu získaných při hvozdění a zbytky klíčků získanými při odkličkování odsušeného sladu jeho barva bývá ţlutohnědá (DOLEŢAL a kol., 2005). Pomletý slad je vystírán ve vodě o teplotě 55 C; během vystírání je část vystírky odebrána do rmutovacího kotle, zahřána na bod varu a zase vrácena zpět (rmutování). Po odrmutování je vystírka scezena, čímţ je oddělena sladina od pivovarského mláta. Pivovarské mláto představuje po oddělení sladiny nerozpustný podíl rmutu, který je levným zdrojem kvalitního bílkovinného krmiva s vysokým obsahem dusíkatých látek. Jedná se o zbytky pluch, endospermu obilek a při scezování zachycené vločky koagulovaných částí sladiny (DOLEŢAL a kol., 2006). Pivovarské mláto je vhodným a obvykle uţívaným vedlejším produktem průmyslové výroby piva, bývá zkrmováno čerstvé nebo sušené (DACCORD, R., ARRIGO, Y., AMRHYN, P., 1997) Jeho vhodné zařazení do krmné dávky má pozitivní vliv na zvýšení uţitkovosti a kvality sledovaných parametrů mléka, jako je zvýšení obsahu mléčného tuku a bílkoviny, respektive kaseinu (GOLECKY, 2004), dále zvyšuje celkový počet bakterií a nálevníků v bachoru (KIM HYEONSHUP et al., 1995) a všeobecně je povaţováno za levný zdroj dusíkatých látek vzhledem k tomu, ţe po oddělení sladiny přechází do něj aţ 75 % z obsahu všech dusíkatých látek ječmene. 12

13 2.2 Sloţení pivovarského mláta Biologická hodnota dusíkatých látek bílkovin obsaţených v mlátu je rovněţ dána přítomností odumřelých mikroorganismů. Chemické sloţení pivovarského mláta studovala řada autorů. COSTA et al. (1994) uvádějí, ţe jeden kilogram sušiny mláta obsahuje 16,19 % vlákniny, 30,92 % dusíkatých látek, 38,63 % BNLV, 3,6 % popela, 48,60 % NDV a 18,83 % ADV, dále 0,32 % vápníku a 0,60 % fosforu. Z jednoduchých sacharidů jsou v čerstvém pivovarském mlátu zastoupeny především glukóza a maltóza (LOHNERT et al., 1996). Pivovarské mláto vykazuje vysokou stravitelnost vlákniny, aţ 70 % (HERNANDEZ et al., 1999). Polysacharidy jsou převáţně ve formě hemicelulózy 28,4 %, celulózy 16,8 % a 28 % ostatních polysacharidů, hlavně arabinoxylázy, obsah ligninu činí 27,8 %. Pivovarské mláto je rovněţ významným zdrojem vápníku, sodíku, draslíku, hořčíku, hliníku, ţeleza, mědi, zinku, stroncia, chromu, křemíku, baria, fosforu a síry (MUSSATTO et ROBERTO, 2006, MUSSATTO et al., 2006). Obsah netto energie se pohybuje mezi 6,1 6,7 MJ NEL v kg sušiny (LONHERT et al., 1996; SPANN, 1993). Čerstvé pivovarské mláto má vysokou hodnotu stravitelnosti organické hmoty (64 %) a degradovatelných dusíkatých látek 65 % (DACCORD, R., STRIGO, Y., AMRHYN., 1997), naopak COSTA et al. (1995) jej povaţuje za dobrý zdroj bypass proteinu pro dojnice specializovaných mléčných plemen. 2.3 Stravitelnost pivovarského mláta Vysokou degredabilitu dusíkatých látek (65%) a stravitelnost organické hmoty (64%) čerstvého i siláţovatelného pivovarského mláta, zaznamenal DACCORD et al. (1997). Podobně COSTA et al. (1995) uvádějí degredabilitu dusíkatých látek v bachoru ve výši 64,54 % při rychlosti průchodu bachorové hmoty 5 % za hodinu a povaţují pivovarské mláto za dobrý zdroj bílkovin stravitelných ve střevě (by-pass protein). Efektivní degredabilitu sušiny pivovarského mláta stanovili NISHIGUCHI, ANDO a HAYASAKA (2005) ve výši 37 %. PROMKOT a WANAPAT (2003) uvádějí efektivní bachorovou degredabilitu sušiny ve výši 56,1 % a dusíkatých látek ve výši 59.2 % a povaţují je za zdroj by-pass proteinu pro přeţvýkavce stejně jako CHIOU-WENSHYG et al. (2004). Podobně BATAJOO a SHAVER (1998), kteří zjišťovali degradovatelnost 13

14 ţivin pivovarského mláta na kanylovaných holštýnských krávách, uvádějí degradovatelnost sušiny ve výši 38,3 %, a dusíkatých látek ve výši 48,9 % Trávení ţivin Významným údajem o hodnotě krmiva je nejen mnoţství ţivin v něm obsaţených, ale i jejich stravitelnost. V současném systému vyjadřování výţivné hodnoty krmiv se jedná o stravitelnost organické hmoty, dusíkatých látek a v oblasti dusíkatých ţivin pak degradovatelnost dusíkatých látek v bachoru a stravitelnost nedegradovatelných látek v tenkém střevě (POZDÍŠEK, 1999, POZDÍŠEK et al., 2003). U přeţvýkavců je vyuţití ţivin podávaných v krmivu určeno jednak mírou jejich degradace v předţaludku, jednak mírou jejich strávení a vstřebání v dalších částech zaţívacího traktu. Ve zdravém předţaludku jsou díky jeho motorice, stabilní úrovni ph způsobené pravidelným příjmem krmiva, vody, solí a slin vmísených při přeţvykování a díky pravidelnému průběţnému odchodu tráveniny do slezu optimální podmínky k fermentaci přijatých sloţek krmiva (ZEMAN, SKŘIVÁNEK, 1999). Vzhledem k tomu, ţe u skotu do dutiny ústní, hltanu, jícnu a předţaludku neústí ţádné ţlázy produkující enzymy, probíhá fermentace díky enzymům obsaţených v krmivech a enzymům mikroorganismů přítomných převáţně v předţaludku. Hlavní sloţku mikrobiální populace v ekosystému bachoru tvoří bakterie, dále pak nálevníci, kvasinky a plísně. V jednom mililitru obsahu předţaludku ţije bakterií, přibliţně 60 druhů. Pro výskyt jednotlivých druhů je důleţitá přítomnost určitého druhu substrátu, přičemţ doba potřebná pro plné přizpůsobení se bachorové mikroflóry změně v podmínkách prostředí předţaludku, tedy pro obnovení rovnováhy ekosystému je různě dlouhá. Trvá od několika hodin, aţ po několik týdnů i měsíců. Podle převládajícího působení na specifický substrát lze rozlišit JELÍNEK a KOUDELA, 2003) bakterie na druhy: - Celulolytické baktrie - Amylolytické a dextrinolytické bakterie - Sacharolytické bakterie - Bakterie metabolizující kyseliny - Metanogenní bakterie 14

15 - Proteolytické bakterie - Bakterie produkující amoniak - Lipolytické bakterie - Bakterie syntetizující amoniak Bachorové bakterie jsou pokryty polysacharidovými vláky glykokalyxy, kterými se uchycují jednak na povrch vyuţívaných substrátů, jednak k jiným mikroorganismům a epitelu sliznice předţaludku. Vytváří tak síť kanálů, kterými proudí jak enzymy bakterií, tak jimi rozloţené ţiviny. Glykokalyxy jednotlivých bakterií se mohou navzájem propojovat, a tak vytvářet systémy, které se blíţí organizovanému společenství (ZEMAN, 1999, cit. podle BARTOŠ, 1987). Dále jsou v mikrobiální populaci ekosystému předţaludku skotu přítomni nálevníci (60 druhů, podtřídy Holotricha a Entodiniomorpha). Jejich počet v jednom mililitru obsahu předţaludku se pohybuje v intervalu Mezi nálevníky a bakteriemi existuje určitá symbióza, přítomnost jistých druhů bakterií podmiňuje přítomnost některých nálevníků a naopak. Nálevníci metabolizují rozpustné cukry, celulózu, škrob i bílkoviny. Pohlcují fagocytózou organizmy odumřelých bakterií a přeměňují jejich bílkoviny na bílkovinu svých organismů. Nálevníci příznivě ovlivňují trávicí pochody v bachoru. U zvířat bez nálevníků byly zjištěny niţší přírůstky ţivé hmotnosti, niţší stravitelnost krmiva a niţší koncentrace těkavých mastných kyselin a amoniaku v obsahu předţaludku (JELÍNEK a kol., 2003). V minulosti podceňovanými mikroorganizmy ekosystému bachoru jsou anaerobní houby. V jednom mililitru obsahu zdravého předţaludku se vyskytuje spór, jejichţ mnoţství kolísá s druhy přijímaného krmiva. Anaerobní houby (třída Chytridiomycetes) se svými celulolytickými enzymy podílejí na trávení celulózy v předţaludku. Z produktů fermentace probíhající v předţaludku mají pro organismus přeţvýkavce význam těkavé mastné kyseliny (TMK) a buňky mikroorganismů. TMK jsou z větší části vstřebávány sliznicí předţaludku, mikroorganismy jsou tráveny a vstřebávány v další části zaţívacího traktu Trávení sacharidů Sacharidy v krmné dávce přeţvýkavců zajišťují přísun energie, jsou téţ prekurzorem lipidů, aminokyselin a jiných významných sloţek organizmu. Z hlediska jejich struktury 15

16 se jedná o alifatické polyhydroxykarbonylové sloučeniny, tj aldehydy a ketony, které jsou obecně nazývány monosacharidy (glukóza, ribóza). Jejich řetězením vznikají disacharidy (dva monosacharidy spojené acetalovou vazbou, sacharóza, laktóza), oligoscharidy (do deseti jednotek) a polysacharidy (glykany), tedy polymery jednotek monosacharidů. Převáţná část sacharidů je štěpena v bachoru působením enzymů bachorové mikroflóry a nálevníků na mastné kyseliny (SOVA a kol., 1990). Podle VAN SAUNA a KOUKALA (2003) lze sacharidy rozdělit na frakce: A Nestrukturální sacharidy - cukry - škroby - neutrálně detergentní rozpustná vláknina pektiny - fruktany - betaglukany B strukturální sacharidy (NDV) hemicelulóza - acidodetergentní vláknina - celulóza - lignin - mailard protein Pro správnou činnost bachoru je důleţitá úroveň přítomnosti neutrálně detergentní vlákniny (NDV) jako frakce, která je zdrojem energie pro mikrobiální syntézu (EASTRIDGE, 2006). Jedná se především o sacharidy buněčných stěn, které jsou sloţené z celulózy a hemicelulózy a na ně navázaný lignin (ČEREŠŇÁKOVÁ et al., 2000). Vzhledem k tomu, ţe zvířata nevylučují do trávicího traktu ţádný enzym trávící vlákninu, to se děje pouze působením enzymů mikroflóry, je stanovení NDV jednou z nejdůleţitějších analýz, která vypovídá o výţivné hodnotě krmiva (VAN SOEST, 1994). Štěpení celulózy je jedním z nejdůleţitějších pochodů v bachoru. Hydrolýzou celulózy pomocí celulázy (1,4-β-glukosidáza) v bachoru dochází ke vzniku důleţitých meziproduktů a uvolňování energie transformované do molekul adenosintrifosfátu 16

17 (HORÁK, STASZKOVÁ, 1998). MÍKA a kol. (1997) uvádí postup štěpení celulózy (hydrolýzu) takto: - celulóza je štěpena depolymerázou na menší části jednak ve vodě rozpustné, jednak nerozpustné - glykosidy štěpí β-glykosidáza na celobiózu a jiné disacharidy - celobiózu štěpí celobiáza na glukózu - glukóza je v procesu kvašení přeměněna na těkavé mastné kyseliny (kyselina octová 65 %, kyselina propionová 20 %, kyselina máselná 15 % a další) Trávení dusíkatých látek Přeměna celulózy na jednoduché cukry, respektive mastné kyseliny je sloţitý biochemický proces, který probíhá převáţně působením enzymů bachorové mikroflóry, ale i nálevníků. Aby se mohly mikroorganizmy v bachoru rozvíjet, musí mít nejen zdroj pohotové energie (snadno rozpustné jednoduché cukry), ale také snadno přístupný zdroj dusíkatých látek. Příjem dusíku do bachoru je z několika zdrojů: - schopnost části mikroflóry vázat vzdušný dusík; ta je zřejmě způsobena kontaminací bakteriemi schopnými vázat tento plyn (BARTOŚ, 1987). - průběţný přechod odumřelých buněk epitelu stěny bachoru - endogenní močovina, která vzniká při detoxikaci amoniaku v organizmu (játra) a přechází do prostředí bachoru jeho stěnou nebo ve slinách (hepatoruminální cyklus) - krmivem ve formě bílkovin, peptidů, aminokyselin, nukleových kyselin, močoviny, amoniaku a dusičnanů Mikroorganizmy prostředí bachoru jsou pomocí svých enzymů schopny vyuţívat jako zdroj dusíku také amoniak a močovinu. V bachoru můţe být degradováno 40 aţ 90 % dusíkatých látek krmiva, které mohou být transformovány na mikrobiální proteiny (BARTOŠ, 1987, ZAHRÁDKOVÁ, 2009). Ta také uvádí, ţe tvorba amoniaku a syntéza bílkoviny mikroorganizmů jsou závislé na mnoţství a sloţení bílkovin a dusíkatých látek v krmivu, jejich rozpustnosti, obsahu pohotové energie v krmivu a stabilitě bachorového prostředí. Současně uţívaný systém hodnocení dusíkatých látek jako zdroje ţivin pro přeţvýkavce (PDI) zohledňuje mikrobiální fermentaci v bachoru (ZEMAN, 2006), degradaci dusíkatých látek krmiva i jejich rozdílné vyuţití v tenkém 17

18 střevě. Větší část dusíkatých látek přicházejících do tenkého střeva tvoří odumřelé části mikroorganizmů mikrobiální protein, menší část nedegradovaný protein krmiva a zbytek endogenního proteinu. Vzájemný poměr proteinů exogenních zdrojů je ovlivněn degradovatelností dusíkatých látek krmiva v bachoru. Degradovatelné dusíkaté látky představují zdroj dusíku pro bachorové mikroorganizmy, nedegradovatelné jsou přímým zdrojem aminokyselin v tenkém střevě pro zvíře (ZEMAN a kol. 2006). V těle přeţvýkavců tak dochází ke dvojí přeměně bílkovin; degradovatelné dusíkaté látky bílkovinné i nebílkovinné jsou odbourávány na amoniak a z něj si vytváří mikroorganismy své bílkoviny a nukleové kyseliny, které jsou spolu s nedegradovanými proteiny odbourávány ve střevě pomocí střevních a pankreatických enzymů na aminokyseliny. Ty jsou ve střevě vstřebávány a vyuţívány v intermediárním metabolismu k syntéze tělních nebo mléčných bílkovin. V bachoru nedegradovaný protein má význam zejména u vysoko uţitkových krav, kdy mikrobiální protein není schopen krýt poţadavky zvířat (ZAHRÁDKOVÁ A KOL., 2009) BARTOŠ (1987) uvádí schéma proteolýzy: á á Pro posouzení nutriční hodnoty dusíkatých látek se u nás nejčastěji vyuţívá systém PDI, který vychází z francouzského systému INRA. Ten stanovuje úrovně proteinu skutečně stravitelného v tenkém střevě, které zahrnují jak protein v bachoru nedegradovaný a v tenkém střevě stravitelný - PDIA, tak mikrobiální protein v tenkém střevě stravitelný - PDIM (ŠKARKA, 2000). Nezahrnuje do stanovení endogenní protein pocházející ze slin, trávicích enzymů a odumřelých buněk epitelů trávicího traktu, vzhledem k jeho minimálnímu významu pro výţivu organismu. Naproti tomu systém NRC zahrnuje pro optimalizaci krmných dávek všechny tři frakce: - mikrobiální protein - ruminálně nedegradovaný protein - endogenní protein Trávení lipidů Lipidy v krmné dávce přeţvýkavců zajišťují přísun energie organismu. Z celkového příjmu lipidů se v předţaludku štěpí asi jen pět procent (ZEMAN, SKŘIVÁNEK, 1999) 18

19 tak, ţe jsou hydrolyzovány enzymy mikroflóry a uvolněné mastné kyseliny jsou redukovány na nasycené a nenasycené monoenové mastné kyseliny (Tab. L1). Ty nejsou v bachoru ani odbourávány, ani absorbovány, pevně se spojí s částečkami krmiva a ve formě nerozpustného komplexu jsou pasáţovány dále do slezu a tenkého střeva (BARTOŠ, 1987). Glycerol a galaktóza uvolněné hydrolýzou v bachoru jsou fermentovány mikroorganismy a vyuţity pro tvorbu jejich vlastních lipidů, které jsou spolu s obsahem předţaludku rovněţ pasáţovány dále do zaţívacího traktu. Celkové mnoţství tuku v mikroorganismech mikroflóry předţaludku je závislé na sloţení mikrobiální populace, ale nebývá nikdy větší neţ 12 % hmotnosti mikroflóry (ZEMAN, SKŘIVÁNEK, 1999). Ve střevě jsou tuky štěpeny působením pankreatické lipázy a monoacylglycerolové lipázy enterocyců. Výsledkem štěpení tuků lipázami je směs volných mastných kyselin, glycerolu, monoacylglycerolů a diacylglycerolů. Ty jsou pak resorbovány stěnou sliznice střeva. (HORÁK, STASZKOVÁ, 1998) Model mikrobiální fermentace lipidů v bachoru přežvýkavců (Podle Zeman, 1999) 2.4 Zařazení pivovarského mláta do krmné dávky Pivovarské mláto je charakteristické tím, ţe se relativně velmi rychle kazí. Zejména vysoký obsah dusíkatých látek je častou příčinou mikrobiálního rozkladu za vzniku produktů neslučitelných s vyuţitím bez rizika. Čerstvé nekonzervované mláto vydrţí ve zkrmitelném stavu zpravidla nejméně 48 hodin, potom dochází ke hlubokým 19

20 změnám smyslovým, nutričním, ale zejména mikrobiálním GRUBER a kol. (1997). Zařazení pivovarského mláta do krmné dávky dojnic nemělo vliv na výši produkce a sloţení mléka (MUNGER, JANS, 1997). Dále uvádějí, ţe siláţovaným pivovarským mlátem lze nahradit koncentrovaná bílkovinná krmiva v krmných dávkách dojnic v různých fázích laktace postavených na základě kukuřičné siláţe a sena. Proti tomu BELIBASAKIS a TSIRGOGIANNI (1996) uvádějí, ţe v pokusu, kdy bylo čerstvé pivovarské mláto v mnoţství 16 % sušiny zařazeno do vybalancované krmné dávky dojnic na druhé a další laktaci, došlo proti kontrolní skupině k navýšení nádoje mléka (24,8 vs. 21,7 kg) a navýšení obsahu mléčného tuku v nádoji (4,08 vs. 3,82 %). HUG (1997) uvádí, ţe krmení siláţovaného pivovarského mláta má malý vliv na zvýšení denního přírůstku a jatečnou kvalitu u skotu, ale zvyšuje produkci mléka u dojnic, aniţ by významně měnil obsah tuku a bílkovin v něm. Podobně GOLECKÝ (2004) uvádí, ţe zařazení pivovarského mláta do krmné dávky mělo pozitivní vliv na zvýšení ukazatelů kvality nadojeného mléka, tedy obsah tuku, bílkovin, respektive kaseinu, stejně jako mělo vliv na zlepšení jeho technologických vlastností v procesu zpracování (zkvasitelnost, sýřitelnost). MIYAZAWA et al. (2007) uvádí, ţe při zařazení čerstvého pivovarského mláta do krmné dávky ve výši 10 % potřeby sušiny dochází ke zvýšení obsahu kyseliny octové v bachorové tekutině, zvýšení nádoje mléka, aniţ by došlo ke statisticky významné změně obsahu mléčné bílkoviny a tuku, přičemţ dochází ke zvýšení obsahu kyseliny linolové v tuku. Pokud významně překračuje mnoţství krmeného čerstvého pivovarského mláta 15 % sušiny krmné dávky, dochází k poklesu obsahu bílkovin v nadojeném mléce (WEST, MARTIN, 1994). 2.5 Konzervace pivovarského mláta Sezónní zvýšení produkce pivovarského mláta lze vyuţít k výrobě jeho siláţe. Siláţované pivovarské mláto jako cenný zdroj proteinu, který můţe nahradit zkrmované bílkovinné koncentráty v krmných dávkách dojnic zaloţených na bázi kukuřičné siláţe, uvádí MUNGER a JANS (1997) Princip siláţování Siláţe jsou konzervovaná objemná krmiva s rozdílným obsahem organických kyselin, která se vyznačují hodnotou ph 3,7 5,0. Pro zdařilé siláţe je charakteristická 20

21 aromatická vůně po původní hmotě, ze které byly připraveny (DOLEŢAL, 2006). Vznikají konzervací čerstvé nebo zavadlé píce především mléčným kvašením, nebo konzervací pomocí chemických látek, které inhibují činnost neţádoucí epifytní bakteriální mikroflóry původní hmoty. (LOUČKA, MACHAČOVÁ, 1996, LOUČKA a kol., 1997). Principem siláţování je rychle zastavit nebo omezit enzymatickou činnost rostlin a neţádoucí mikroflóry, deaktivovat dýchání a proteolýzu a cílevědomě usměrnit činnost ţádoucí mikroflóry podílející se na fermentaci biomasy (BARANČIC, 1982). Rozhodující pro přípravu kvalitní siláţe je co nejdříve dosáhnout sníţení ph a zamezit přístupu kyslíku, a tak vytvořit podmínky nepříznivé pro neţádoucí mikroorganismy, jako jsou klostridie, plísně a kvasinky. (MATHIES, 2002). Rozhodující vliv na úspěšný konzervační efekt pro siláţované pícniny má nárůst koncentrace kyseliny mléčné působením bakterií mléčného kvašení (JAKOBE et al., 1987). Pro úspěšné siláţování je rovněţ podstatné omezit přístup kyslíku jednak mechanicky dusáním a působením samotíţe, jednak vznikem oxidu uhličitého během kvasných reakcí. Kvasné procesy při siláţování jsou ovlivňovány druhovým a početním sloţením epifytní mikroflóry siláţované hmoty. Její sloţení závisí na klimatických podmínkách a stupni znečistění hmoty (JAKOBE et al., 1987; PAHLOW, HONIG, 1986; PAHLOW, 1997) Důleţitou úlohu při řízení kvasných procesů hraje schopnost ovlivnit podmínky pro růst ţádoucí mikroflóry, tj. zajistit jim mimo jiné dostatek ţivin a vhodné vnější prostředí. Pivovarské mláto se vyznačuje nízkým obsahem sušiny, vysokou pufrační kapacitou, niţší koncentrací lehce rozpustných sacharidů a vysokých obsahem proteinů v sušině, a tím patří k obtíţně siláţovatelným krmivům Mikroorganismy epifytní mikroflóry Bakterie mléčného kvašení Bakterie mléčného kvašení (BMK) jsou fakultativně aţ obligátně anaerobní mikroorganismy, mohou tedy se rozvíjet jen při omezeném přístupu vzduchu, respektive za jeho nepřístupu. Ke své existenci potřebují snadno zkvasitelné sacharidy (VITEK, HRABĚ, 1986; WILKINSON, 2005). Pro úspěšné siláţování je nutné v co nejkratší době vytvořit podmínky, ve kterých se mohou BMK rychle mnoţit. BMK potřebují pro svůj růst dostatek pohotových sacharidů, především glukózu, fruktózu, sacharózu a melobiózu, méně arabinónu a fruktamin (DOLEŢAL, 2002). Rychlý nárůst 21

22 počtu BMK způsobuje nárůst koncentrace kyseliny mléčné, která má vlastnosti silné organické kyseliny, charakterizované vysokým stupněm disociace vodíkových iontů, a tedy pokles ph. Klesající ph znemoţňuje rozvoj ostatní epifytní mikroflóry a tedy vznik neţádoucích kvasných procesů. Důleţité je, ţe v prostředí s nízkým ph (niţším neţ 4) se zastavuje rovněţ činnost bakterií způsobujících proteolýzu omezuje se vznik kyseliny máselné při rozkladu bílkovin. Pokud poklesne ph pod 3,5, zastaví BMK svůj metabolismus (JAKOBE et. al., 1987) Pro úspěšný rozvoj BMK je tedy nutné zajistit ve hmotě dostatek jednoduchých cukrů. Během kvasných procesů způsobených epifytní mikroflórou vznikají působením BMK mimo kyseliny mléčné také především kyselina octová a alkohol. (SEDLÁČEK, 2007; SCHMIDT, WEDTERAU, 1974; JAKOBE et. al., 1987; KOPŘIVA et. al., 1992) Působením ostatních organismů vznikají další kyseliny, např. propionová nebo máselná (VÍTEK, HRABĚ, 1986). Tyto kyseliny mají podstatně niţší disociační konstantu, a tedy způsobují niţší pokles ph v siláţované hmotě. Podle schopností tvorby jednotlivých produktů kvasného procesu můţeme rozdělit mléčné bakterie na: - obligátně homofermentativní (r. Lactobactillus a Enterococcu) tvoří z glukózy nejméně 85 % kyseliny mléčné, při minimální ztrátě sušiny a energie (McDONALD et. al., 1991). Tyto bakterie nedovedou metabolizovat pentózy. - fakultativně homofermentativní (Lactobacillus plantarum, Enterococcus faecium, Pediococcus pentosaceus, Pediococcus acidilactici) dokáţí fermentovat pentózy i hexózy. Produktem jejich metabolismu jsou kyselina mléčná, octová nebo etanol. - Heterofermentativní ( Lactobacillus buchneri, Leuconostoc mesenteroides, Lactobacillus brevis) fermentují pentózy i hexózy na kyselinu mléčnou, octovou, etanol, oxid uhličitý a vodík (HITZGER et. al., 2003) Bakterie octového kvašení (r. enterrobacter) Bakterie octového kvašení (BOK) jsou obligátně aerobní bakterie, fermentují sacharidy na kyselinu octovou nebo etanol. K fermentaci na kyselinu octovou je potřeba, aby v siláţované hmotě byl přítomný vzdušný kyslík (SCHMIDT, WEDTERAU, 1974). BOK jsou citlivé na pokles ph. Jejich vitalita klesá při ph niţším neţ 4,5 (DOLEŢAL, 22

23 2006). V raných fázích fermentačního procesu BOK spotřebovávají stejné ţiviny jako BMK, mají také proteolytickou aktivitu, tedy deaminují nebo dekarboxylují, tím přispívají buď ke vzniku amoniaku, nebo toxických aminů, např. putrescin a kadaverin (KŘÍŢEK, KALAČ, 1993; MÍKA, 1997; VOJTÍŠEK, 1998) Klostridie Klostridie jsou obligátně anaerobní bakterie, citlivé na nízké ph, jejich vitalita klesá při ph niţším neţ 4,2. Jsou citlivé na dostatek vody v siláţované hmotě, jejich vitalita klesá při zvýšení sušiny nad 30% (VÍTEK A HRABĚ, 1986) uvádějí, ţe při sušině vyšší neţ 30% nemohou jejich spóry klíčit. Vzhledem k tomu, ţe metabolizují sacharidy na kyselinu máselnou, jsou označovány jako bakterie máselného kvašení. McDONALD et. al., 1991 rozlišuje klostridie na: - sacharolytické (Clostridium sacharolyticum, Clostridium tyrobutyricum), které metabolizují sacharidy, ale i kyselinu mléčnou. Produktem jejich metabolismu je kyselina máselná, kysličník uhličitý a vodík. - proteolytické (Clostridium proteolyticum, Clostridium butyricum, Clostridium sporogenes ), které rozkládají bílkoviny a aminokyseliny. Činností enzymů proteolytických klostridií, vznikají jak zásadité produkty (např. amoniak), tak i zdravotně závadné biogenní aminy, coţ způsobuje nejen zvýšení ph siláţované hmoty, ale i sníţení její nutriční hodnoty (DOLEŢAL, 2006). Biogenní aminy sniţují chutnost siláţe, poškozují sliznici bachoru a střev a rovněţ působí negativně na bachorovou mikroflóru. Současně sniţují detoxikační kapacitu jater a poškozují ledviny (VOJTÍŠEK, 1998) Hnilobné bakterie Hnilobné bakterie (Bacillus subtilis, Bacillus mesenteroides, Bacillus micoides) jsou přísně aerobní, citlivé na nízké ph, jejich vitalita prudce klesá při hodnotách ph 4,5. Odbourávají dekarboxylací aminokyseliny na biogenní aminy, dále odbourávají sacharidy a kyselinu mléčnou, jejich enzymy (amylázy, pektinázy, hydrolázy, dekarboxylázy a další, umoţňují vyuţívat pro svůj látkový metabolismus škrob, 23

24 pektiny, bílkoviny a cukry. Činností hnilobných bakterií dochází k úplnému rozkladu organické hmoty. Zplodiny rozkladu bílkovin způsobují nepříjemný zápach Kvasinky Kvasinky (r. Candida, Sacharomyces, Torulopsis, Hansenula) jsou aerobní aţ fakultativně anaerobní mikroorganismy. Mohou tedy růst i bez přístupu kyslíku. Jsou acidorezistentní, jejich vitalita se zastavuje při ph pod 3,2. Odbourávají sacharidy, ale i kyselinu mléčnou, pokud se v siláţované hmotě rozvíjejí ve větší míře, mohou způsobit i zvrat kvasných procesů. Pozitivní efekt kvasinek spočívá pouze v počáteční fázi fermentačního procesu, kdy se podílejí na rychlé spotřebě kyslíku v siláţované hmotě a tedy vytvoření anaerobního prostředí (JAKOBE et al., 1987). Za přítomnosti vzdušného kyslíku narůstá intenzita jejich činnosti (VÍTEK, HRABĚ, 1986), jsou tedy spolehlivým měřítkem sekundární fermentace během vybírání siláţované hmoty ke krmení (KALAČ, 1980). V anaerobním prostředí fermentují sacharidy na etanol a oxid uhličitý (exotermní reakce). V siláţované hmotě by nemělo být více neţ 10 5 KTJ/g hmoty. K zahřívání siláţe činností kvasinek dochází, kdyţ jejich populace stoupne na počet KTJ/g (BOLSEN, 1993). Činnost kvasinek v siláţi inhibuje přítomnost kyseliny octové s minimální hranicí 0,5% a přítomnost kyseliny propionové. Siláţe s niţším procentem kyseliny octové jsou nestabilní i při ph niţším neţ 4 (DOLEŢAL, DVOŘÁČEK, 2000) Plísně Plísně lze z hlediska převáţného výskytu rozdělit na polní (r. Fusarium, Penicillium a Alternaria) a skladové (r. Mucor, Aspergilus a Penicillium) jsou obligátně aerobní mikroorganismy, nemohou tedy růst bez přístupu kyslíku. Jsou silně acidorezistentní, tolerují kyselost aţ do hodnoty ph 2,5 (VÍTEK, HRABĚ, 1986). Patří mezi konkurenty BMK, protoţe odbourávají sacharidy. Mimo sacharidů odbourávají také kyselinu mléčnou a bílkoviny (SCHMIDT, WEDTERAU, 1974). Plísně jsou typickým mikroorganismem sekundární fermentace. Ve své činnosti doplňují činnost kvasinek a hnilobných bakterií, rozvíjejí se při nízké sušině a dostatku vzdušného kyslíku. Jejich výskyt ukazuje na špatné skladovací podmínky. Produkty jejich látkového metabolismu 24

25 jsou zásadité povahy, zvyšují tedy ph hmoty. Při svém růstu mohou produkovat toxické látky nebílkovinné povahy mykotoxiny (OSWEILLER, 2000). Produkce mykotoxinů není vţdy specifická pro daný druh či kmen (SUCHÝ, HERZIG, 1998). Plísně neprodukují mykotoxiny pravidelně, nebyla dosud prokázána souvislost mezi mnoţstvím vyskytujících se jedinců plísní a mnoţstvím produkovaných mykotoxinů. Mykotoxiny mají patogenní charakter, ukládají se ve tkáních zvířat a přecházejí do potravního řetězce člověka (DOLEŢAL, 2006). Plesnivá krmiva tedy nelze zásadně krmit zvířatům. Rozvoj plísní v siláţi je inhibován její nízkou sušinou, přítomností kyseliny propionové (LACEY et al., 1981) a vytěsněním vzduchu ze siláţované hmoty (VÍTEK, HRABĚ, 1986) Fermentační proces Fermentační proces probíhá ve čtyřech fázích: 1. Aerobní fáze 2. Fermentační fáze 3. Stabilní fáze 4. Fáze zkrmování siláţe Aerobní fáze Aerobní fáze při siláţování pivovarského mláta probíhá od okamţiku scezení do naplnění do siláţního skladu (ţlab, vak). Během této fáze dochází ke styku hmoty, která byla pasterovaná během výrobního procesu při rmutování, s jednotlivými prvky vyskladňovací technologie, dopravními prostředky, ovzduším a prvky technologie naskladňování siláţované hmoty. Sterilní hmota je tedy znovu infikovaná mikroorganismy. Důleţitou části aerobní fáze je prodleva mezi vyskladněním z výrobní linky pivovaru a naskladněním do sila. Nízká sušina hmoty a přítomnost kyslíku vytvářejí příhodné podmínky pro rozvoj růstu mikroorganismů. V této fázi probíhají dva procesy jednak rozklad zbylých sacharidů, jednak proteolýza obojí způsobené nově přišedšími aerobními a fakultativně aerobními mikroorganismy. Během této fáze 25

26 dochází k vysokým ztrátám energie (zahřívání mláta). Zároveň dochází i částečně k ţádoucí fermentaci, ke vzniku kyseliny mléčné, octové (DOLEŢAL, 2006). V zájmu co nejvyššího uchování ţivin a jejich stravitelnosti, je třeba tuto fázi minimalizovat Fermentační fáze Po naskladnění mláta do sila (ţlab, vak) probíhá po spotřebování veškerého kyslíku fermentační fáze. Vzhledem k obsahu glukózy a maltózy (LOHNERT et al., 1996) a škrobu ve vločkách škrobu a oligosacharidů ulpěvších na mlátu při scezování, obsahuje siláţovaná hmota energii pro rozvoj bakterií mléčného kvašení. Nízký obsah cukrů a nízká sušina (22 % -25 %) vyţadují pro úspěšnou konzervaci přimísit do pivovarského mláta hmotu o vysoké sušině nebo chemické aditivum nebo obojí. Během fermentační fáze dochází k utlumení činnosti neţádoucí mikroflóry (kvasinky, plísně, klostridie) tak, aby mohlo dojít k poklesu ph na poţadovanou úroveň (4,2). Rozvoj BMK v kombinaci s aditivem zastavuje aktivitu ostatní mikroflóry při produkci kyseliny mléčné, octové. Období fermentace probíhá 1 3 týdny v závislosti na obsahu sušiny a pouţitého konzervačního přípravku. Fermentační fáze se zastavuje, klesne-li hodnota ph na úroveň 4 4,2 (DOLEŢAL, 2006). Cílem fermentační fáze je vytvořit pomocí kyseliny mléčné a chemického konzervantu takové prostředí, které zajistí inhibici růstu veškeré mikroflóry Stabilní fáze Stabilní fáze probíhá od ukončení fermentačního procesu aţ do otevření sila, tedy do doby, neţ je stabilizovaná hmota vystavená mechanickému narušení a aeraci. V tuto dobu je mikrobiální aktivita minimalizovaná. Enzymatické procesy probíhají dále. S prodluţováním doby skladování siláţovaného pivovarského mláta se sniţuje obsah kyseliny mléčné a roste obsah kyseliny octové, jev je doprovázen zvýšením ph hmoty (WYSS, 2002) Fáze zkrmování siláže V okamţiku otevření sila dochází při vybírání siláţovaného mláta k mechanickému narušeni, provětrání hmoty ve stěně. Ke stabilizované hmotě dostává přístup kyslík. 26

27 V této fázi dochází k největším ztrátám sušiny a nutričních látek u všech siláţí (LOUČKA et. al., 1997). Ztráty lze do značné míry ovlivnit organizací vyskladňování. Působením kvasinek a plísní dochází k aerobní degradaci hmoty tedy k rozkladu ţivin, sekundární fermentaci Technologické faktory ovlivňující kvalitu 1. Sušina a podíl nečistot pivovarského mláta 2. Doba prodlevy od expedice do naplnění sila 3. Doba skladování 4. Způsob odběru z otevřeného skladu Sušina a podíl nečistot pivovarského mláta Pivovarské mláto expedované z pivovaru je před stykem s technologickými linkami bezmála ve sterilním stavu, působí tedy jako vhodná ţivná půda pro veškeré mikroorganismy, zejména pro klostridie, které se mohou dostat do styku se siláţovanou hmotou v meziskladu před naplněním sila. Infikace klostridiemi je v případě pivovarského mláta obzvlášť nebezpečná, vzhledem k jeho špatné siláţovatelnost (nízký podíl sacharidů) a vzhledem k nízké sušině. Metabolity klostridií zvyšují ph, a tak připravují vhodné prostředí pro činnost kvasinek (MATHIES, 2002). V případě siláţování pivovarského mláta je třeba dbát obzvlášť na čistotu meziskladu (betonová nebo asfaltová plocha), aby k eventuální infikaci klostridiemi docházelo co nejméně. Metodou jak zlepšit siláţovatelnost pivovarského mláta je jeho lisování. PELZ a HOFFMANN (1997) uvádějí, ţe mláto odvodněné lisováním lze siláţovat bez přidání siláţních aditiv a jeho hmota je stabilizovaná i po 96 dnech skladování. Úroveň nutriční hodnoty lisovaného pivovarského mláta je vysoká, obsah energie je 6,7 MJ NEL v 1 kg sušiny hmoty. Ztráty siláţních šťáv během siláţování lisovaného pivovarského mláta zjistil 5% PETRASCH et al. (1996). KUNTZEL (1991) ale uvádí, ţe u siláţovaného pivovarského mláta se sušinou zvýšenou lisováním na 30 aţ 37% došlo k poklesu jeho stravitelnosti. 27

28 Doba prodlevy od expedice do naplnění sila Vzhledem k nízké stabilitě čerstvého pivovarského mláta je nutné plnit silo v den vyskladnění z pivovaru. Při dlouhé prodlevě je hmota vystavená přístupu kyslíku a dochází k neţádoucím procesům (JAKOBE et al., 1987), podobným sekundární fermentaci. Po 48 hodinách skladování mění čerstvé pivovarské mláto svou strukturu i své biochemické sloţení, dochází ke hlubokým smyslovým, nutričním a mikrobiálním změnám, uvádějí GRUBER et al. (1997) A DOLEŢAL et al. (2006). Po 48 hodinách skladování se progresivně zvyšují počty kvasinek a dosahují hodnot aţ 10 5 KTJ v 1 g hmoty (DOLEŢAL a kol., 2007) Doba skladování Produkce pivovarského mláta vykazuje v průběhu roku značnou sezónnost v souvislosti s kolísáním spotřeby piva během roku. Moţnost jeho vyuţití tedy závisí, mino jiné na jeho skladovatelnosti. Nicméně s prodluţující se dobou skladování siláţe pivovarského mláta klesá obsah kyseliny mléčné a octové a zvyšuje se ph hmoty (WYSS, 2002). Pro udrţení stability siláţe je velmi důleţité, aby během skladování nedošlo k narušení obalu vaku (překrytí jámy) zvířaty nebo neopatrnou manipulací s technikou. Je-li silo řádně utěsněné, dochází v něm jen k minimální mikrobiální aktivitě (JAMBOR, 2001) Způsob odběru z otevřeného skladu Z hlediska odběru siláţe ze skladu je pro pivovarské mláto vhodnější, je-li siláţováno do vaku, neţ do jámy. Odběr z vaku zabezpečí v běţných chovech denní skrytí hmoty ve stěně tak, aby nedocházelo ke zbytečně dlouhému provětrání siláţe a neměly neţádoucí mikroorganizmy dostatek času pro zrychlení aerobních změn, tedy započaté sekundární fermentace. Důleţité pro omezení rozvoje sekundární fermentace je, aby povrchová stěna zůstala po ukončení vybírání rovná, hladká a nezkypřená (ŠUK a kol., 1998) Siláţní aditiva Při siláţování pícnin pomáhají siláţní aditiva probíhajícímu fermentačnímu procesu, nemohou jej však zastoupit, není moţné ustoupit v nárocích na kvalitu a čistotu 28

29 siláţované hmoty nebo od dostatečného dusání hmoty (DOLEŢAL et al., 2002). V případě siláţování pivovarského mláta vzhledem k nízkému obsahu sacharidů ve hmotě, tedy jeho špatné siláţovatelnosti, je volba vhodného aditiva nutností ke zdárnému dosaţení stabilizace hmoty. DOLEŢAL (2007) uvádí jako rizika pro siláţování pivovarského mláta jeho nízký obsah sušiny (19-13%), vysokou tendenci uvolňovat tekutiny s nízkým obsahem sušiny a vysokou tendenci mikrobiálního kaţení, zejména pomnoţování kvasinek, plísní a celkového počtu mikroorganizmů, kdy počty kvasinek se progresivně zvyšují s časem a největší nárůst nastává po 48 hodinách skladování (105 KTJ/g), dále negativní vliv teploty čerstvého mláta (zpravidla přes 40 C) na rychlost rozkladných procesů a dopad na průběh fermentačního procesu při siláţování. Rovněţ uvádí, ţe obtíţná aţ těţká siláţovatelnost samotného pivovarského mláta je způsobena nedostatečným obsahem sušiny a nízkým obsahem vodorozpustných sacharidů. Nízký obsah vodorozpustných sacharidů a přítomnost klostridií vede ke znehodnocování výsledné siláţe, respektive vzniku velkého mnoţství kyseliny máselné a silné redukci mléčného kvašení. 1. Biologická aditiva 2. Chemická aditiva 3. Ostatní přísady Biologická aditiva Vzhledem k tomu, ţe pivovarské mláto má velmi nízkou úroveň obsahu sacharidů, není dostačující pouţívat inokulanty bakterií mléčného kvašení pro urychlení fermentačního procesu (DOLEŢEL, ZEMAN a kol., 2005). SALAMON, BACA a ZIELINSKA (2004) naopak shledali pozitivní vliv přidání inokulantů bakterií mléčného kvašení na stabilizaci pivovarského mláta při siláţování aţ po dobu šesti měsíců. Příznivý vliv aplikace enzymů celulázy na kvalitu siláţe pivovarského mláta uvádí RIDLA, UCHIDA (1997), kteří po aplikaci celulázy zjistili významné sníţení ph a zvýšení obsahu kyseliny mléčné, dále sníţení obsahu ADV a NDV, naopak se jim nepodařilo prokázat zvýšení stravitelnosti (metodou in vitro). 29

30 Chemická aditiva Vzhledem k tomu, ţe ve snaze o stabilizaci čerstvého pivovarského mláta je potřeba podpořit fermentační proces a neomezit přitom činnost bakterií mléčného kvašení, ale zabránit pomnoţení plísně kvasinek, je potřeba pouţít taková aditiva, která jsou na bázi látek inhibujících jejich růst. V počátcích vyuţívání chemických aditiv bylo ve snaze dosáhnout rychlého okyselení hmoty vyuţíváno silných anorganických kyselin, například kyseliny chlorovodíkové nebo sírové, Jejich účinek velmi rychlý pokles ph, však potlačuje ţádoucí rozvoj působení bakterií mléčného kvašení (LOUČKA et al., 1997), coţ v případě stabilizace pivovarského mláta, které obsahuje jen málo jednoduchých cukrů (LOHNERT et al., 1996) je kontraproduktivní. Ke sníţení ph siláţované hmoty se často pouţívá kyselina mravenčí, která je snadněji manipulovatelnou obsluhou technologické linky a z běţně dostupných organických kyselin nejrychleji sniţuje ph hmoty. Její nevýhodou pro siláţování pivovarského mláta je, ţe kvasinky a plísně jsou vůči ní velmi tolerantní (DOLEŢAL, DVOŘÁČEK, 2000). Další organická kyselina často vyuţívaná jako součást chemických aditiv je kyselina propionová (její soli), která má niţší disociační konstantu neţ kyselina mravenčí, tedy sniţuje ph pomaleji, nicméně inhibuje růst kvasinek a plísní, a tedy její vyuţití pro stabilizaci pivovarského mláta vzhledem k jeho nízké sušině je vhodnější (WYSS, 2002). Nadto je pro trávení přeţvýkavců přirozenou látkou, protoţe vzniká rovněţ během řady biochemických pochodů probíhajících v procesu trávení v bachoru (DOLEŢAL, 2006). Negativní vliv na růst plísní a kvasinek má také kyselina benzoová, respektive její sůl benzoát sodný. WYSS (2002) uvádí jako vhodné chemické aditivum pro stabilizaci mláta také sorban draselný a dále uvádí, ţe sorban draselný a kyselina propionová prodluţují dobu, po kterou lze jimi ošetřené pivovarské mláto skladovat, aniţ ba se rozvinula sekundární fermentace Ostatní přísady 1. Močovina 2. Řepná melasa 3. Syrovátka 4. Krmiva s vysokým obsahem sušiny 30

31 Močovina Mezi ostatní přísady vhodné pro siláţování pícnin patří např. močovina. Enzymatickou hydrolýzou močoviny dochází k uvolnění amoniaku a oxidu uhličitého, které mají konzervační účinky. Oxid uhličitý umoţňuje vytěsňovat vzduch. Uvolněný amoniak se váţe na kvasné organické kyseliny, které podle zjištění (BAINTNERA et al., 1985) slouţí jako neritický zdroj pro bakterie mléčného kvašení. Tato metoda je pro siláţování čerstvého pivovarského mláta nevhodná. Tato metoda je vhodná pouze pro siláţování glycidových pícnin, jako je např. kukuřičná siláţ Řepná melasa Mezi přísady obvykle pouţívané pro dodání pohotových cukrů do siláţované hmoty patří řepná melasa. Vzhledem k tomu, ţe se aplikuje zředěná vodou na siláţovanou hmotu, je její pouţití v případě čerstvého pivovarského mláta nevhodné z důvodu nízké sušiny hmoty Syrovátka Rovněţ syrovátka v tekuté formě ze stejného důvodu není vhodná Krmiva s vysokým obsahem sušiny Nízká sušina čerstvého pivovarského mláta a nízký obsah pohotových cukrů dávají prostor pro vyuţití vhodných jaderných krmiv či jiných krmiv s vysokým obsahem sušiny k přimísení. V zemědělském provozu ale často naráţí snaha pracovníků odpovědných za zajištění dostatečného mnoţství kvalitního krmiva na ekonomická omezení při snaze najít hranici vztahu výše nákladů a produkce při kolísající realizační ceně. NISHINO, HARADA a SAKAGUCHI (2003) uvádí, ţe po smísení čerstvého pivovarského mláta o původní sušině 20,7 % se sušenými cukrovarskými řízky, vojtěškovým senem, kukuřičným zrnem, pšeničnými otrubami a melasou v poměru 5:1:1:1:1:1 bylo dosaţeno sušiny směsi 53,8 %. Po 40 dnech fermentace bylo ph siláţe mláta 3,73 a ph siláţe směsi 4,04, obsah kyselin mléčné siláţe mláta byl 3,74 % a směsi 3,62%, obsah kyseliny octové pak byl 2,34 % a 2,1 %, nicméně po dalších 20 dnech skladování v silech obsah kyseliny mléčné klesl u siláţe mláta na úroveň jejího obsahu v siláţi směsi, zatímco její obsah ve směsi zůstal stabilní. Pokles obsahu kyseliny 31

32 mléčné nebyl způsoben činností klostridií, protoţe ani po 60 dnech skladování nebyla zjištěna přítomnost kyseliny máselné. Odpovídajícím způsobem probíhal při sledování nárůst ph siláţovaného mláta na úroveň ph siláţované směsi, která v sledovanou dobu zůstala stabilní. Podobně VYSKOČIL, DOLEŢAL a kol. (2008) uvádí, ţe siláţ směsi pivovarského mláta a sladového květu v poměru 4,68:1 o sušině směsi před fermentací % měla po 56 dnech fermentace obsah kyseliny mléčné 7,87 % a octové 2,09 %, přičemţ ph siláţe pokleslo na 3,91. Statisticky významný pokles ph u siláţovaných směsí pivovarského mláta s ječným šrotem nebo se sladovým květem proti siláţovanému mlátu uvádí rovněţ DOLEŢAL a kol. (2005). Naproti tomu PINOSA a STEFANO (1990), kteří porovnávali ukazatele fermentačního procesu u siláţe pivovarského mláta se siláţí mláta smíseného s kukuřičným šrotem v poměru 3:1, uvádějí, ţe výše ph, obsah amoniaku, kyseliny mléčné a kyseliny máselné nevykazovaly statisticky významné rozdíly, pouze obsah kyseliny octové v siláţi směsi byl statisticky vysoce průkazně vyšší Proces sekundární fermentace Krmení siláţovaného pivovarského mláta naráţí podobně jako krmení ostatních siláţí na problém znehodnocování stabilizované hmoty po otevření sila (jámy, častěji polyetylénového vaku). Při provzdušnění je aktivována přeţivší mikroflóra (kvasinky, plísně, klostridie) a nadto je siláţ při styku s ovzduším a vyskladňovací technikou infikována okolní vitální mikroflórou. Odolnost proti sekundární fermentaci, aerobní stabilitu ovlivňuje teplota, obsah lehce rozpustných cukrů, stav a sloţení mikrobiální populace, výše ph, mnoţství, druh a vzájemný poměr produktů fermentace vzniklých v průběhu siláţování a způsob, respektive rychlost vyskladňování ze sila (BOLSEN, URIARTE, 2001). Pro zamezení rychlého růstu mikroflóry ve stěně vybíraného skladu je důleţité odebírat dostatečné mnoţství hmoty denně tak, aby nedocházelo k rychlému průniku kyslíku do větší hloubky stěny, rozvoji růstu mikroorganizmů a následně zahřátí siláţe. Působením kvasinek během sekundární fermentace dochází ke ztrátám ţivin (redukcí kyseliny mléčné) a produkci alkoholu, plynů a tepla. DOLEŢAL A DVOŘÁČEK (2000) uvádějí, ţe část kvasinek přeţívá i v anaerobním prostředí ve hmotě siláţe a ty se následně podílejí na sekundární fermentaci. Další neţádoucí mikroorganizmy podílející se na sekundární fermentaci siláţe jsou plísně. Vzhledem 32

33 k tomu, ţe jsou acidorezistentní, jsou přítomny jiţ ve hmotě siláţe. Jejich mnoţství je velmi závislé na technologické kázni při zakládání siláţe pivovarského mláta. Rozhoduje hlavně čas od vyskladnění z pivovaru, četnosti a čistoty meziskladů a vhodného výběru typu sila (polyetylénový vak). Mnoţství přeţivších plísní závisí rovněţ na dostatečném vytěsnění vzduchu ze sila (VÍTEK, HRABĚ, 1986). Rozvoj plísní v průběhu sekundární fermentace můţe způsobit produkci jejich metabolitů mykotoxinů. Mykotoxiny jsou toxické látky nebílkovinné povahy produkované patogenními druhy plísní (OSWEILLER, 2000). Působením plísní dochází k degradaci ţivin, v případě siláţe mláta méně k rozkladu cukrů a kyseliny mléčné, ale hlavně k degradaci bílkovin za vzniku amoniaku, biogenních aminů a mykotoxinů (IILLEK, MATĚJÍČEK, 2002). Aerobně nestabilní siláţ působí stresově na průběh trávení v bachoru zvířat zejména sníţením populace bachorové mikroflóry a samotným působením na vlastní průběh trávení. Je popsána výrazná redukce příjmu sušiny krmné dávky s významným dopadem na uţitkovost (DOLEŢAL, DVOŘÁČEK, ZEMAN, 2004). 33

34 3 CÍL PRÁCE Cílem dizertační práce bylo posouzení vlivu pouţití chemických aditiv na fermentační proces siláţovaného pivovarského mláta, na růst plísní a kvasinek v průběhu procesu konzervace a při následném skladování zakonzervovaného mláta, na jeho nutriční hodnotu a na dynamiku stravitelnosti vybraných ţivin. Součástí cíle bylo i následné vyhodnocení produkčního potenciálu stabilizovaného pivovarského mláta při jeho zařazení do krmných dávek dojnic v provozních podmínkách. 34

35 4 MATERIÁL A METODIKA Disertační práce je členěna na čtyři části. V první části je uvedeno posouzení vlivu různých aditiv na úroveň proběhnuvšího fermentačního procesu, na změny nutriční hodnoty konzervovaného pivovarského mláta. Uvedené faktory byly následně posuzovány i u takto zakonzervované hmoty během sekundární fermentace (při jejím odběru). Dynamika změn zaznamenaná při sekundární fermentaci byla porovnávána i se změnami zjištěnými (stanovenými) při skladování čerstvého pivovarského mláta. Ve druhé části je uvedeno hodnocení vlivu procesu fermentace, respektive sekundární fermentace na stravitelnosti vybraných ţivin pivovarského mláta. Ve třetí části je posuzována dynamika změny výskytu plísní a kvasinek v čerstvé a v konzervované hmotě. Ve čtvrté části disertační práce je uvedeno hodnocení produkčního potenciálu konzervovaného mláta při jeho zařazení do krmné dávky dojnic v podmínkách zemědělského provozu. 4.1 Metodické postupy jednotlivých sledování Vliv výše dávky aditiva na bázi těkavých mastných kyselin na stabilizaci pivovarského mláta Sledování proběhlo v laboratoři firmy Nutrivet s.r.o. v období červenec 2005 aţ říjen Teplota v místnosti, ve které probíhala fermentace, se pohybovala v rozmezí od 19 do 24 C. Doba fermentace byla 90 dní. Pro fermentaci pivovarského mláta byly pouţity plastové tubuly s dvojitým dnem pro jímání siláţní tekutiny. Pro sledování bylo pouţito čerstvé pivovarské mláto z pivovaru Radegast dodané do laboratoře do 12 hodin po scezení a odlisování (v provozu). Jako stabilizační aditivum byla pouţita směs skládající se z 50 % kyseliny mravenčí, 24 % mravenčanu amonného, 10 % kyseliny propionové a 16 % vody. V tomto sledování byly zaloţeny 4 varianty ve čtyřech opakováních s odstupňovanou dávkou aditiva 1 litr, 3 a 6 litrů směsi na tunu mláta, jedna varianta byla kontrolní, nebyla aditivem ošetřena. Po promíchání ruční vrtačkou s mísicím nástavcem bylo mláto vloţeno do tubulů, utlačeno a hermeticky uzavřeno. V tomto sledování byly posuzovány - změna obsahu sušiny, dusíkatých látek a úroveň vybraných ukazatelů úrovně proběhnuvšího fermentačního procesu: ph, kyselost vodního výluhu (KVV), mnoţství kyseliny mléčné, kyseliny octové, kyseliny 35

36 propionové, kyseliny mravenčí, formolová titrace a mnoţství amoniaku. Laboratorní analýzy původní hmoty mláta a pokusných skupin, resp. siláţí, bylo provedeno v laboratořích firmy NutriVet s. r.o. Výsledky byly statisticky zpracovány metodou analýzy variance a rozdíly mezi jednotlivými skupinami byly analyzovány Scheffeho testem v programu ANOVA Vliv různých dávek konzervantu na bázi směsi benzoátu sodného a propionátu sodného na stabilizaci pivovarského mláta Sledování proběhlo v laboratoři firmy Nutrivet s.r.o. ve dvojím opakování. Pro sledování bylo pouţito čerstvé pivovarské mláto z pivovaru Radegast dodané do laboratoře do 12 hodin po scezení a odlisování v provozu. Jako stabilizační aditivum byla pouţita směs skládající se z 27 % benzoátu sodného, 8,3 % propionátu sodného a 64,7 % vody. Fermentace probíhala jednou od do , tj. podobu 119 dní, podruhé v době od do , tj. po dobu 89 dní. Teplota v místnosti, ve které probíhala fermentace, se pohybovala v rozmezí od 17 do 20 C. V obou sledováních byly zaloţeny vţdy tři varianty ve čtyřech opakováních, dvě varianty s odstupňovanou dávkou aditiva 3 a 6 litrů směsi na tunu mláta, jedna varianta byla kontrolní, nebyla aditivem ošetřena. Pro fermentaci pivovarského mláta byly pouţity plastové tubuly s dvojitým dnem pro jímání siláţní tekutiny. Po promíchání ruční vrtačkou s mísicím nástavcem bylo mláto vloţeno do tubulů, utlačeno a hermeticky uzavřeno. V tomto sledování byly posuzovány - změna obsahu sušiny a úroveň vybraných ukazatelů úrovně proběhnuvšího fermentačního procesu: hodnoty ph, kyselost vodního výluhu (KVV), obsahy kyseliny mléčné (KM), kyseliny octové (KO), kyseliny propionové (KP) a amoniaku (NH3), dále byla posuzována suma těkavých mastných kyselin (STMK) a úroveň formolové titrace (FT) a výše poměru KM ku STMK. Rovněţ byly sledovány počty kolonie tvořících jednotek (KTJ) kvasinek a plísní ve hmotě mláta. Dále byly posuzovány vybrané ukazatele charakterizující úroveň nutriční hodnoty: obsah dusíkatých látek, vlákniny, neutrálně detergentní vlákniny, škrobu a popele. Laboratorní analýzy původní hmoty mláta a pokusných skupin, resp. siláţí, bylo provedeno v laboratořích firmy NutriVet s. r.o. a SVÚ Jihlava. Ukazatele fermentačního procesu byly stanoveny dle HARTMANA (1980). Obsah plísní a kvasinek dle ANONYMU (2001). Výsledky byly statisticky zpracovány metodou 36

37 analýzy variance a rozdíly mezi jednotlivými skupinami byly analyzovány Scheffeho testem v programu ANOVA Vliv různých dávek konzervantu na bázi solí organických kyselin na stabilizaci pivovarského mláta Sledování proběhlo v laboratoři firmy Nutrivet s.r.o. Pro sledování bylo pouţito čerstvé pivovarské mláto z pivovaru Radegast dodané do laboratoře do 12 hodin po scezení a odlisování (v provozu). Jako stabilizační aditivum byly pouţity směsi Kofasil maize liquid skládající se z 27 % benzoátu sodného, 8,3 % propionátu sodného a 64,7 % vody a Amprosan obsahující 72 % propionátu amonného a 28 % vody. Fermentace probíhala od do , tj. po dobu 90 dní,. Teplota v místnosti, ve které probíhala fermentace, se pohybovala v rozmezí od 19 do 23 C. Pro sledování bylo zaloţeno pět variant ve čtyřech opakováních: varianta PKo3 ošetřená směsí benzoátu sodného a propionátu sodného v dávce 3 litry aditiva na 1 tunu pivovarského mláta, varianta PA3 ošetřená aditivem obsahujícím propionát amonný v dávce 3 litry aditiva na 1 tunu mláta, varianta PA6 ošetřena aditivem obsahujícím propionát amonný v dávce 6 litrů aditiva na 1 tunu mláta, varianta PJS15 nebyla aditivem ošetřena a do pivovarského mláta byl vmísen ječný šrot v poměru 85:15 a varianta K, ve které bylo fermentováno mláto bez ošetření aditivem a bez jiné další příměsi. Pro fermentaci pivovarského mláta byly pouţity plastové tubuly s dvojitým dnem pro jímání siláţní tekutiny. Po promíchání ruční vrtačkou s mísicím nástavcem bylo mláto vloţeno do tubulů, utlačeno a hermeticky uzavřeno. Posuzovány byly následující ukazatele - změna obsahu sušiny a úroveň vybraných ukazatelů úrovně proběhnuvšího fermentačního procesu: hodnoty ph, kyselost vodního výluhu (KVV), obsahy kyseliny mléčné (KM), kyseliny octové (KO), kyseliny propionové (KP), kyseliny máselné (KMa) a amoniaku (NH3), dále byla posuzována suma těkavých mastných kyselin (STMK) a úroveň formolové titrace (FT) a výše poměru KM ku STMK. Dále byly posuzovány vybrané ukazatele charakterizující úroveň nutriční hodnoty: obsah dusíkatých látek, vlákniny, neutrálně detergentní vlákniny, škrobu a popele. Laboratorní analýzy původní hmoty mláta a pokusných skupin, resp. siláţí, bylo provedeno v laboratořích firmy NutriVet s. r.o. a SVÚ Jihlava. Ukazatele fermentačního procesu byly stanoveny dle HARTMANA (1980). Obsah plísní a kvasinek dle ANONYMU (2001). Výsledky byly statisticky zpracovány 37

38 metodou analýzy variance a rozdíly mezi jednotlivými skupinami byly analyzovány Scheffeho testem v programu ANOVA Sledování změn vybraných ukazatelů fermentačního procesu během skladování neošetřeného čerstvého pivovarského mláta v laboratorních podmínkách Sledování proběhlo v laboratoři firmy Nutrivet s.r.o. Pro sledování bylo pouţito čerstvé pivovarské mláto z pivovaru Radegast dodané do laboratoře do 12 hodin po scezení a odlisování (v provozu). Teplota v místnosti, ve které probíhala fermentace, se pohybovala v rozmezí od 19 do 21 C. Čerstvé pivovarské mláto bylo rozhrnuto na plochu 1 m 2 ve výšce vrstvy 0,4 m. Pro sledování byla posuzována jedna varianta ve třech opakováních. Jednotlivé vzorky byly odebírány po 24, 48, 72, 96 hodinách od naskladnění. Posuzovány byly následující vybrané ukazatele úrovně proběhnuvšího fermentačního procesu: hodnoty ph, kyselosti vodního výluhu (KVV), amoniaku (NH3) a úroveň formolové titrace (FT) Laboratorní analýzy původní hmoty mláta a pokusných skupin, resp. siláţí, bylo provedeno v laboratořích firmy NutriVet s. r.o. Ukazatele fermentačního procesu byly stanoveny dle HARTMANA (1980). Výsledky byly statisticky zpracovány metodou analýzy variance a rozdíly mezi jednotlivými skupinami byly analyzovány Scheffeho testem v programu ANOVA Posouzení změn vybraných ukazatelů fermentačního procesu během sekundární fermentace při skladování konzervovaného pivovarského mláta v laboratorních podmínkách Sledování proběhlo v laboratoři firmy Nutrivet s.r.o. Pro sledování bylo pouţito pivovarské mláto, které bylo dodáno z pivovaru Radegast dopravené do laboratoře do 12 hodin po scezení a odlisování (v provozu). Mláto bylo ošetřeno aditivem směsí skládající se z 27 % benzoátu sodného, 8,3 % propionátu sodného a 64,7 % vody. Ošetření bylo provedeno ve dvou variantách, první v dávce 3 litry na 1 tunu mláta, druhé v dávce 6 litrů aditiva na 1 tunu mláta. Pro sledování bylo rovněţ pouţito pivovarské mláto, které bylo fermentováno bez přidání aditiva. Fermentace mláta proběhla v hermeticky uzavřených tubulech po dobu 90 dní. Teplota v místnosti, ve které probíhala fermentace, se pohybovala v rozmezí od 17 do 20 C. Po ukončení 38

39 fermentace bylo mláto rozhrnuto na plochu 0,25 m 2 ve výšce vrstvy 0,3 m. Pro sledování byly posuzovány tři varianty ve čtyřech opakováních. Jednotlivé vzorky byly odebírány po 24, 96 a 168 hodinách od naskladnění. Posuzovány byly následující vybrané ukazatele úrovně proběhnuvšího fermentačního procesu: hodnoty ph, kyselosti vodního výluhu (KVV), amoniaku (NH3) a úroveň formolové titrace (FT). Laboratorní analýzy původní hmoty mláta a pokusných skupin, resp. siláţí, bylo provedeno v laboratořích firmy NutriVet s. r.o. Ukazatele fermentačního procesu byly stanoveny dle HARTMANA (1980). Výsledky byly statisticky zpracovány metodou analýzy variance a rozdíly mezi jednotlivými skupinami byly analyzovány Scheffeho testem v programu ANOVA Sledování změn ukazatelů fermentačního procesu v průběhu skladování čerstvého neošetřeného pivovarského mláta v provozních podmínkách Sledování proběhlo v přípravně krmiva odchovny jalovic Zemědělského druţstva vlastníků Nošovice situovaného v podhorské oblasti Moravskoslezských Beskyd. Pro sledování bylo pouţito čerstvé pivovarské mláto z pivovaru Radegast dodané do přípravny do 12 hodin po scezení a odlisování (v provozu). Průměrná denní teplota v místnosti, ve které probíhalo meziskladování sledovaného krmiva po dobu čtyř dnů, byla 17 C. Čerstvé neošetřené pivovarské mláto bylo rozhrnuto na plochu 4 m 2 ve výšce vrstvy 0,4 m. Pro sledování byla posuzována jedna varianta ve třech opakováních. Jednotlivé vzorky byly odebírány po 24, 48, 72, 96 hodinách od naskladnění. Odběr byl proveden sondou (ocelovou trubkou), která směřovala shora dolů k betonové ploše, na třech různých místech. Odebrané vzorky byly umístěny do termoboxu a odvezeny k laboratornímu vyšetření. Posuzovány byly následující vybrané ukazatele úrovně proběhnuvšího fermentačního procesu: hodnoty ph, kyselosti vodního výluhu (KVV), obsahy kyseliny mléčné (KM), kyseliny octové (KO), kyseliny propionové (KP), kyseliny máselné (KMa) a amoniaku (NH3), dále byla posuzována suma těkavých mastných kyselin (STMK) a úroveň formolové titrace (FT) a výše poměru KM ku STMK. Laboratorní analýzy původní hmoty mláta a pokusných skupinm, resp. siláţí, bylo provedeno v laboratoři firmy NutriVet s. r.o. Ukazatele fermentačního procesu byly stanoveny dle HARTMANA (1980). Výsledky byly 39

40 statisticky zpracovány metodou analýzy variance a rozdíly mezi jednotlivými skupinami byly analyzovány Scheffeho testem v programu ANOVA Sledování rozdílů změny kvality čerstvého a konzervovaného mláta v průběhu meziskladování v provozních podmínkách Sledování proběhlo v přípravně krmiva odchovny jalovic Zemědělského druţstva vlastníků Nošovice situovaného v podhorské oblasti Moravskoslezských Beskyd. Sledování probíhalo ve dvou opakováních podle stejné metodiky jednou v měsíci únoru, podruhé v měsíci červnu roku Pro účely sledování bylo pouţíváno mláto z pivovaru Radegast jednak čerstvé neošetřené (do 12 hodin po expedici v provozu), jednak konzervované směsí benzoátu sodného (22,9 %), propionátu sodného (8,3 %) a 68,8 % vody v dávce 3 l na 1 t siláţované hmoty a následnou fermentací po dobu nejméně devadesáti dní. Pro zjišťování úrovně průměrné denní, venkovní teploty byly pouţity údaje naměřené v meteorologické stanici Mošnov. Pro výpočet průměrné venkovní teploty byly pouţity údaje naměřené v tzv. Mannheimských hodinách tedy v 7., 14. a 21. hodině středního místního času. A průměrná venkovní teplota byla vypočtena ze vzorce Td = (T7 + T14 + 2T21)/4, kde Td je průměrná denní teplota a Tx teploty naměřené v jednotlivých Mannheimských hodinách. Z čerstvého a z konzervovaného mláta byly v obou sledováních vytvořeny identické hromady o hmotnosti 300 kg. Z nich byly odebírány tři vzorky vţdy v 9,00 hodin 1., 4., 6. a 8. den v únoru a 1., 5., 7. A 9. den v červnu, umístěny do termoboxu a převezeny do laboratoře celkem čtyřikrát během obou pokusů. Vzorky byly odebírány z hromad sondou (ocelovou trubkou), která směřovala od obvodu hromady směrem k jejímu jádru. Při odběru vzorků byla rovněţ sledována teplota vzduchu v přípravně a teplota sledované hmoty mláta ve středu hromad obou variant. Byly tak zaloţeny v obou sledováních vţdy dvě varianty se čtyřmi odběry, při nichţ byly vţdy odebrány tři vzorky mláta. Pro posouzení probíhajících změn v odebrané hmotě byly zjišťovány obsahy sušiny, N-látek, vlákniny, NDV, popele a škrobu jako ukazatele nutriční hodnoty mláta a ph, KVV, formolová titrace a obsah amoniaku a kyselin mléčné, octové, propionové a máselné jako ukazatelů charakterizujících probíhající fermentační proces. V kaţdém z odebraných vzorků byla vyhodnocena dynamika obsahu kvasinek a plísní a při prvním a posledním odběru byly vzorky testovány na obsah mykotoxinů 40

41 Zearalenon a T 2 toxin. Analýzy jednotlivých vzorků byly realizovány v laboratořích firmy Nutrivet a SVÚ Jihlava. Pro stanovení dynamiky degradovatelnosti ţivin byla pouţita metodika sledování změn obsahu ţivin metodou in sacco (HOMOLKA, TOMÁNKOVÁ, KOMPRDA, FRYDRYCH,1996). Pro samotné stanovení byly pouţity směsné vzorky z jednotlivých odběrů obou pokusů. Inkubace vzorků byly provedeny v Pohořelicích na pracovišti firmy Agrovýzkum Rapotín s.r.o. Výsledky byly statisticky zpracovány metodou jednofaktorové analýzy variance podle SNEDECORA a COCHRANA (1969) Posouzení rozdílů v dynamice bachorové degradovatelnosti vybraných ţivin ve hmotě čerstvého pivovarského mláta, pivovarského mláta siláţovaného bez pouţití konzervačního přípravku a mláta ošetřeného konzervačním přípravkem před siláţováním. Sledování bylo realizováno v laboratoři firmy Nutrivet s.r.o. s pouţitím čerstvého pivovarského mláta z pivovaru Radegast dodaného do laboratoře do 12 hodin po scezení a odlisování (v provozu). Jako konzervační aditivum bylo pouţito směsi skládající se z 27 % benzoátu sodného, 8,3 % propionátu sodného a 64,7 % vody. Fermentace probíhala po dobu 90 dní. Teplota v místnosti, ve které probíhala fermentace, se pohybovala v rozmezí od 19 do 21 C. Ve sledování byly zaloţeny tři varianty ve třech opakováních, jedna s dávkou 3 litry aditiva na 1 tunu mláta, druhá varianta nebyla před fermentací aditivem ošetřena a pro třetí variantu sledování bylo pouţito mláto, které bylo bezprostředně po dovezení do laboratoře usušeno při teplotě 60 C. Pro konzervaci pivovarského mláta byly pouţity plastové tubuly. Po ukončení fermentačního procesu bylo mláto vybráno z konzervačních nádob a usušeno při teplotě 60 C. Pro stanovení dynamiky degradovatelnosti ţivin byly jednotlivé varianty inkubovány v bachorech kanylovaných dojnic na pracovišti společnosti Agrovýzkum Rapotín s.r.o. v Pohořelicích. Hodnocena byla bachorová degradovatelnost organické hmoty (DOH), bachorová degradovatelnost vlákniny (DVL), bachorová degradovatelnost neutrálně detergentní vlákniny (DNDV) a bachorová degradovatelnost dusíkatých látek (DNL). Laboratorní analýzy vzorků mláta po jeho inkubaci v bachoru byly provedeny v laboratoři firmy NutriVet s. r.o. Pro stanovení dynamiky degradovatelnosti ţivin byla pouţita metodika sledování změn obsahu ţivin metodou 41

42 in sacco (HOMOLKA, TOMÁNKOVÁ, KOMPRDA, FRYDRYCH,1996). Výsledky nebyly statisticky zpracovány, protoţe z důvodu nedostatku finančních prostředků byly analýzy provedeny ze směsných vzorků Srovnání bachorové degredability a střevní stravitelnosti dusíkatých látek čerstvého pivovarského mláta a čerstvého kukuřičného mláta. Bachorová degradovatelnost u vzorků čerstvého pivovarského mláta a čerstvého kukuřičného mláta byla testována v laboratoři Výzkumného ústavu ţivočišné výroby, v.v.i., Praha Uhříněves metodou in sacco na 3 zasušených černostrakatých kravách s voperovanou bachorovou kanylou. Krávy byly krmeny dvakrát denně v 6 a v 16 hodin. Krmná dávka se skládala ze 4 kg vojtěškového sena, 10 kg kukuřičné siláţe, 1 kg směsi ječného šrotu s minerálním a vitamínovým doplňkem. Efektivní bachorová degredabilita byla vypočítána metodou dle ORSKOVA a McDONALDA (1979) při předpokládané rychlosti pasáţe obsahu bachoru 6% za hodinu. Střevní stravitelnost dusíkatých látek nedegradovatelných v bachoru byla stanovena technikou dle HOMOLKY a kol. (1996) metodou MOBILE BAG na 3 zasušených černostrakatých kravách holštýnského plemene kanylovaných duodenální kanylou. Krávy byly krmeny dvakrát denně v 6 a v 16 hodin. Krmná dávka se skládala ze 4 kg vojtěškového sena, 10 kg kukuřičné siláţe, 1 kg směsi ječného šrotu s minerálním a vitamínovým doplňkem. Zjištěné hodnoty bachorové degradovatelnosti a vypočtené hodnoty efektivní bachorové degradovatelnosti a intestinální stravitelnosti byly testování dvoufaktorovou analýzou variance při pouţití Scheffého korekce proti překročení celkové experimentální chyby v programu ANOVA Hodnocení produkčního potenciálu konzervovaného pivovarského mláta při jeho zařazení do krmných dávek dojnic (v provozních podmínkách). Sledování proběhlo v zemědělském podniku Podorlicko, a.s., Mistrovice, ve stádě 450 dojnic plemene České strakaté, tedy plemene kombinovaného typu o průměrné ţivé hmotnosti 600 kg s průměrnou roční uţitkovostí kg mléka. Čerstvé pivovarské mláto bylo z důvodu zvýšení sušiny hmoty smíseno se sladovým květem v poměru 88 : 12 (nakladačem na volné asfaltové ploše). Směs mláta a sladového květu o průměrné sušině 32% byla pomocí vakovacího lisu (ROTO-PRESS) natlačena 42

43 do polyetylénového vaku o průměru 2,4 m. Jako konzervační aditivum byla pouţita směs skládající se ze 43,5% kyseliny mravenčí, 30,9% mravenčanu amonného, 10% kyseliny propionové, 2,2% kyseliny benzoové a 13,4% vody v dávce 4 l roztoku konzervačního aditiva na 1 tunu siláţované hmoty. Fermentace probíhala po dobu 101 dní. Pro účel vyhodnocení produkčního potenciálu stabilizovaného pivovarského mláta, při jeho zařazení do krmných dávek dojnic, byly ve stáji sestaveny 2 skupiny dojnic ve stejné fázi laktace v počtu dvakrát 67 kusů. Z důvodu dlouhodobého sledování a z nutnosti nenarušit proces produkce mléka v podniku byly obě skupiny v průběhu sledování průběţně obměňovány. Obě dvě skupiny byly průběţně doplňovány dojnicemi v 5. aţ 8. dni po otelení a naopak byly z obou skupin průběţně vyřazovány dojnice s nízkou uţitkovostí. Výběr zvířat probíhal vţdy tak, aby doplňované i vyřazované dojnice měly v obou skupinách shodné parametry uţitkovosti (výběr identických dvojic). Směs konzervovaného pivovarského mláta a sladového květu byla zařazena do krmné dávky dojnic jedné skupiny v mnoţství 5 kg na kus a den, tj. 8 % celkového mnoţství sušiny krmné dávky. Krmné dávky obou skupin byly vybalancovány na předpokládanou denní uţitkovost ve výši 30 litrů, potřeba ţivin byla stanovena podle normy publikované ZEMAN a kol. (1995). Úroveň ţivin a kvalita siláţe směsi pivovarského mláta a sladového květu byla během sledování průběţně posuzována v laboratoři firmy EKO LAB, s.r.o. Ţamberk. Krmivo bylo podáváno dvakrát denně formou směsné krmné dávky (TMR). Po návykovém období (33 dní) probíhalo sledování od do , tj. 62 dní. V rámci produkčního pokusu byla sledována a vyhodnocována produkce mléka denně a měsíčně z údajů kontroly uţitkovosti obsah tuku, bílkoviny a laktózy v mléce. Pro statistické vyhodnocení rozdílů ve výši sledovaných ukazatelů uţitkovosti bylo ze všech dojnic, které byly v průběhu provozního pokusu ustájeny ve sledovaných skupinách, vybráno vţdy 39 kusů z obou skupin. Jednalo se o dojnice, které po navykacím období strávily ve skupinách všech 62 dní, bylo u nich denně měřeno mnoţství nadojeného mléka a ve třech termínech byly u nich stanoveny ukazatele uţitkovosti. V průběhu sledování bylo z obou skupin vybráno šest kusů dojnic, u kterých byly ve dvou termínech na počátku a na konci sledování provedeny metabolické testy primárně zaměřené na hodnocení bachorové fermentace. Vzorky bachorové tekutiny byly odebírány vţdy čtyři hodiny po krmení jícnovou sondou, jejich preparace, přeprava a vyšetření byly provedeny podle metodiky uvedené HOFÍRKEM a kol. (2002). Počet nálevníků byl 43

44 počítán pod mikroskopem s vyuţitím Fuchs-Rosenthalových komůrek. V odebrané bachorové tekutině byly stanoveny tyto ukazatele: ph, obsah těkavých mastných kyselin, obsahy kyselin octové, propionové, máselné, obsah močoviny a počet infuzorií. Výsledky byly statisticky zpracovány metodou jednofaktorové analýzy variance a dvoufaktorové analýzy variance a rozdíly mezi jednotlivými skupinami byly analyzovány Scheffeho testem v programu ANOVA. 4.2 Charakteristika pivovarského mláta a aditiv pouţitých ve sledováních Charakteristika pivovarského mláta Všechna sledování byla prováděna na pivovarském mlátu z pivovaru Radegast v Nošovicích. Čerstvé pivovarské mláto vzniká v průběhu výroby sladu po oddělení sladiny z odrmutovaného díla. Jedná se o nerozpustné části endospermu obilek ječmene se zbytky škrobu, pluchy, odumřelé kvasinky a vločky koagulovaných bílkovin a jiných reziduí proběhnuvšího fermentačního procesu zachycené v procesu filtrace Charakteristika chemických siláţních aditiv pouţitých při sledování Jako chemické aditivum byly v procesu konzervace pouţity prostředky: Amprosan obsahující 72% propionátu amonného a 28% vody, Kemisile obsahující 50% kyseliny mravenčí, 24% mravenčanu amonného a 10ˇ% kyseliny propionové a 16% vody, Kemisile 2000 plus obsahující 43,5% kyseliny mravenčí, 30,9% mravenčanu amonného, 10% kyseliny propionové, 2,2% kyseliny benzoové a 13,4% vody a Kofasil Maize Liquid obsahující 27% benzoátu sodného a 8,3% propionátu sodného a 64,7% vody. 4.3 Pouţité laboratorní metody Stanovení sušiny, organických ţivin a popele Obsah sušiny, dusíkatých látek, vlákniny, škrobu a popele byl stanoven podle přílohy k vyhlášce č. 124/2001 Sb. (ANONYM, 2001). Obsah neutrálně detergentní vlákniny byl stanoven dle metodiky NRL. 44

45 Stanovení obsahu sušiny Obsah sušiny byl stanoven vysušením při teplotě 103±2 C do konstantní hmotnosti Stanovení obsahu dusíkatých látek Metoda stanovení obsahu dusíkatých látek vychází z principu mineralizování horkou kyselinou sírovou za přítomnosti katalyzátoru a následné alkalizace roztokem hydroxidu sodného. Amoniak byl destilován a jímán do odměřeného mnoţství kyseliny sírové a přebytek byl titrován standardním roztokem hydroxidu sodného Stanovení obsahu vlákniny Metoda stanovení obsahu vlákniny vychází z principu dvoustupňové hydrolýzy vroucím roztokem kyseliny sírové a hydroxidu draselného. Zbytek byl oddělen filtrací, promyt, vysušen, zváţen a spálen při teplotě C. Úbytek hmotnosti po spálení odpovídá obsahu vlákniny Stanovení obsahu škrobu Obsah škrobu byl stanovován polarimetrickou metodou. Byla provedena dvě stanovení. Nejprve byl vzorek podroben působení zředěné kyseliny chlorovodíkové a po vyčeření a filtraci byla polarimetricky měřena optická otáčivost roztoku. Pak byl vzorek extrahován 40% etanolem, filtrát okyselen kyselinou chlorovodíkovou, vyčeřen, odfiltrován a u tak získaného filtrátu opět polarimetricky měřena otáčivost roztoku. Procento obsahu škrobu je pak vyjádřeno rozdílem mezi oběma měřeními korigovaným známým faktorem Stanovení obsahu popele Obsah popele byl stanoven po zpopelnění vzorku při teplotě 550 C zváţením zbytku Stanovení obsahu neutrálně detergentní vlákniny Pro stanovení obsahu neutrálně detergentní vlákniny byl pouţit postup s úpravou vzorku alfa-amylázou. Působením neutrálně detergentního činidla společně s alfa-amylázou došlo u vzorků krmiv k odstranění snadno rozpustných proteinů, tuků, cukrů, škrobů a pektinů a jako obsah neutrálně detergentní vlákniny se stanoví zbytek buněčných stěn rostlinných pletiv (celulóza, hemicelulóza a lignin). 45

46 4.3.2 Příprava výluhů Příprava vodního výluhu Vodní výluh byl připraven smísením 50 g vzorku a 450 ml destilované vody. Homogenát byl louhován 24 hodin. Výluh byl odfiltrován přes papírový filtr FILTRAK Výluh pro zjišťování metodou isotachoforézy 200 g vzorku se mísí se 4 ml chloroformu a 1500 ml destilované vody. Homogenát se louhuje 24 hodin. Výluh byl odfiltrován přes papírový filtr FILTRAK Měření koncentrace vodíkových iontů (ph) ph bylo stanoveno elektrometricky na digitálním ph metru (PRECISION DIGITAL ph METER OP 208/1) z vodního výluhu Stanovení kyselosti vodního výluhu (KVV) Kyselost vodního výluhu byla stanovena titrací výluhu 0,1 N roztokem NaOH o známém faktoru do ph 8,5. Zjištěné mnoţství spotřebovaného NaOH bylo pouţito pro výpočet podle vzorce: Stanovení KVV(mg KOH/100g) = spotřeba 0,1 N NaOH(ml) * 56,108 * f NaOH Zjišťování organických kyselin Obsah organických kyselin byl zjišťován pomocí isotachoforetického analyzátoru (IONOSEP 2003), který stanovuje mnoţství analytu tak, ţe pomocí vhodně zvolených elektrolytů (dle zjištěného ph) a stejnosměrného elektrického proudu dosáhne separace jednotlivých iontů, jejich seřazení v pořadí klesající efektivní pohyblivosti a nivelace jejich rychlosti pohybu v kapiláře (nebo na nosiči) Stanovení obsahu amoniaku Stanovení provedeno ve velkých Conwayových miskách při laboratorní teplotě, po dobu 24 h, pak se po přidání Tashirova indikátoru titruje 0,05 N H 2 SO 4 do růţova Stanovení NH3(%) = ml 0,05 N H 2 SO 4 * 0,0918 * f H 2 SO 4 46

47 4.3.7 Měření teploty Pro stanovení teploty vnějšího prostření byly pouţity údaje pokojového teploměru v laboratoři a údajů meteorologické stanice Mošnov Mikrobiologický rozbor Mnoţství plísní a kvasinek ve vzorcích bylo charakterizováno počtem kolonie tvořících jednotek evidovaných po 96 hodinách inkubace na sladinovém agaru při teplotě 26 C Stanovení mykotoxinů Mnoţství mykotoxinů bylo stanoveno metodou ELISA (Enzyme Linked Immunosourbent Assay), která stanovuje mnoţství přítomného analytu prostřednictvím jeho biospecifické interakce s protilátkou. Po přidání enzymu vzniká opticky aktivní produkt, který je detekován spektrometricky Stanovení degradovatelnosti organické hmoty a dusíkatých látek pomocí metody In situ Efektivita bachorové degradovatelnosti byla testována metodou in situ na třech zaprahlých černostrakatých kravách holštýnského plemene s voperovanou bachorovou kanylou. Krávy byly krmeny dvakrát denně v 6 a v 16 hodin. Krmná dávka se skládala ze 4 kg vojtěškového sena, 10 kg kukuřičné siláţe a 1 kg ječného šrotu s minerálními a vitamínovými doplňky. Vzorky pivovarského mláta byly usušeny při 60 0 C po dobu 24 hod. a pomlety na laboratorním mlýnku s propadem přes 1 mm síto. Získané vzorky byly naváţeny v mnoţství 2g sušiny do nylonových sáčků 90 x 150 mm o velikosti pórů 42 µm, tj. 15 mg/cm 2 plochy sáčku o velikosti pórů 42 µm (VANZANT et al., 1998, TŘINÁCTÝ, 1996, TŘINÁCTÝ a kol., 1999) a ty upevněny do cylindrického nosiče. Nylonové sáčky se vzorky byly inkubovány v bachoru kanylovaných dojnic po dobu 2, 4, 8, 16 a 24 hodin. Při všech stanoveních bylo provedeno minimálně šest opakování jednotlivých vzorků. Úbytky byly vypočteny: OZ 1 OZ 2 Úbytek ţiviny (%) = *100 OZ 1 kde OZ 1 obsah sledované ţiviny ve vzorku před inkubací v bachoru a 47

48 OZ 2 obsah sledované ţiviny ve vzorku po inkubaci v bachoru Pro odhad efektivní bachorové degredability (deg) byla pouţita rovnice dle ORSKOVA a McDONALDA (1979) při předpokládané rychlosti pasáţe 6% částic z bachoru za hodinu. deg = a + b*c/(c+k) kde: a je frakce ţiviny krmiva rozpustná ve vodě b je frakce ve vodě nerozpustná, potenciálně degradovatelná c je rychlost degradace frakce b k je rychlost pasáţe částic z bachoru Stanovení střevní stravitelnosti dusíkatých látek nedegradovaných v bachoru metodou MOBILE BAG Postup stanovení střevní stravitelnosti dusíkatých látek nedegradovaných v bachoru vychází z prací HVELPLUNDA (1985), FRYDRYCHA (1992) a HOMOLKY et al. (1996).). Vzorky nedegradovatelného mláta získané po jeho 16 hodinové inkubaci v bachoru dojnic byly propláchnuty ve studené vodě, homogenizovány a vloţeny v mnoţství vţdy 1 g do sáčku (4 x5 cm, velikosti pórů 42 µm). Sáčky byly vloţeny do roztoku pepsinu (1 g*l -1 ) a 0,01 N kyseliny chlorovodíkové v termostatu (umělého slezu). Po 2,5 hodinové inkubaci při teplotě 39 C byly vloţeny do duodena tří kanylovaných zasušených černostrakatých krav holštýnského plemene. Sáčky se vzorky nalezené ve výkalech kanylovaných dojnic do 24 hodin po vloţení byly proprány, zváţeny, usušeny a jejich obsah sloučen. Obsah dusíku byl stanoven podle ANONYM (2001). Naměřené hodnoty byly pouţity k výpočtu intestinální stravitelnosti nedegradovaných dusíkatých látek dle vzorce: A - B DSI (%) = * 100 A 48

49 kde: A je mnoţství dusíkatých látek obsaţených v sušině vzorku vcházejícího do střeva B je zbytek dusíkatých látek obsaţených v sušině vzorku po jeho pasáţi střevem 49

50 5 VÝSLEDKY A DISKUSE 5.1 Posouzení vlivu různých konzervantů na stabilizaci pivovarského mláta Vliv výše dávky aditiva na bázi těkavých mastných kyselin na stabilizaci pivovarského mláta V části experimentu, ve které byl posuzován vliv výše dávky aditiva na bázi těkavých mastných kyselin na stabilizaci zakonzervované hmoty pivovarského mláta, se jako nejvhodnější ukázala dávka 6 l konzervačního přípravku aplikovaného do 1 tuny pivovarského mláta před fermentací (P6), jelikoţ ph varianty P6 (4,26±0,063) pokleslo těsně k úrovni 4,2 (Tab. P1.1.14), tedy úrovni ţádoucí pro stabilizaci siláţe, (DOLEŢAL, 2006), ačkoli rozdíly mezi ostatními úrovněmi ph sledovaných variant nebyly statisticky průkazně vyšší; ph varianty siláţované bez přídavku aditiva (K) bylo 4,34±0,059, ph varianty ošetřené aditivem v dávce 1 l na tunu pivovarského mláta (P1) bylo 4,35±0,049 a ph varianty ošetřené aditivem v dávce 3 l na tunu pivovarského mláta (P3) bylo 4,34±0,074. Jestliţe mezi zjištěnými úrovněmi ph jednotlivých variant nebyly statisticky průkazné rozdíly (Tab. P1.1.14), pak ztráta obsahu dusíkatých látek v původní hmotě, respektive sušině siláţe varianty P6 (9,61±7,80 g), ke které došlo během fermentace, byla statisticky vysoce průkazně (P<0,01) niţší neţ ztráta dusíkatých látek obsaţených ve všech ostatních variantách - K (50,5±6,93 g.suš -1 ), P1 (71,48±16,03 g.suš -1 ) a P3 (43,73±7,79 g.suš -1 ). Podobně ztráta sušiny u varianty P6 (105,34±26,56 g) byla proti všem ostatním variantám (K=197,16±7,95 g, P1=242,7±37,70 g, P3=169,44±30,28 g) statisticky vysoce průkazně (P<0,01) niţší (Tab. P1.1.9). Rovněţ obsah kyseliny mléčné ve variantě P6 (0,37±0,148 %) byl statisticky vysoce průkazně (P<0,01) vyšší, a to aţ o jeden řád, proti jejímu obsahu v siláţích ostatních variant, tedy K (0,02±0,008 %), P1 (0,01±0,001 %) a P3 (0,02±0,015 %), (Tab. P1.1.14). Naopak obsah kyseliny octové u varianty P6 (0,53±0,024%) byl proti ostatním variantám (K=0,76±0,029 %, P1=0,79±0,034 %, P3=0,74±0,085 %) statisticky vysoce průkazně (P<0,01) niţší, přičemţ rozdíly v obsahu kyseliny octové mezi variantami K, P1 a P3 nebyly statisticky průkazné (P<0,05). Podobně obsah kyseliny propionové u varianty P6 (0,54±0,028 %) byl proti ostatním variantám (K=1,09±0,07 %, P1=1,09±0,03 %, P3=0,93±0,15 %) statisticky vysoce 50

51 průkazně (P<0,01) niţší. Obsah kyseliny propionové varianty P3 (0,93±0,15 %) byl zjištěn statisticky průkazně (P<0,05) niţší proti jejímu obsahu ve variantách K a P1 (Tab. P1.1.14). V případě obsahu amoniaku a výše formolové titrace nebyly mezi jednotlivými variantami zjištěny statisticky významné (P<0,05) rozdíly. Naopak kyselost vodního výluhu varianty P6 (1443±60,544 mg KOH/100g) byla statisticky vysoce průkazně (P<0,01) niţší proti ostatním variantám (K=1967±212,164, P1=1915±118,9, P3=1831±95,492 mg KOH/100g); mezi variantami K, P1 a P3 nebyl zjištěn statisticky průkazný (P<0,05) rozdíl (Tab. P1.1.14). Při porovnání výsledků jednotlivých variant se ukázala statisticky neprůkazná (P<0,05) tendence poklesu ph při pouţití aplikační dávky 6 l aditiva (ph=4,26±0,063) a statisticky vysoce průkazný (P<0,01) nárůst obsahu kyseliny mléčné spolu se statisticky neprůkaznou (P<0,05) tendencí sníţení obsahu amoniaku a sníţení úrovně formolové titrace při pouţití uvedené aplikační dávky. Zároveň byla zjištěna statisticky vysoce průkazně (P<0,01) niţší ztráta sušiny a statisticky vysoce průkazně (P<0,01) niţší ztráta dusíkatých látek. Lze tedy konstatovat, ţe v případě pouţitého konzervačního prostředku na bázi těkavých mastných kyselin (50% kyseliny mravenčí, 24% mravenčanu amonného, 10% kyseliny propionové a 16% vody) se ukázala jako nejvhodnější aplikační dávka 6 l na tunu hmoty před siláţováním Vliv různých dávek konzervantu na bázi směsi benzoátu sodného a propionátu sodného na stabilizaci pivovarského mláta Přehled průměrných hodnot ukazatelů fermentačního procesu konzervovaného mláta z porovnání jednotlivých variant siláţí, jejichţ fermentace probíhala v laboratorních podmínkách od do , tj. 119 dní, je v (Tab. P1.2.1). Z uvedených údajů vyplývá, ţe vysoce průkazně (P<0,01) vyšší ph bylo u skupiny vzorků odebraných ze siláţe pivovarského mláta konzervované bez přidání aditiva (K=5,788±0,052) proti skupině vzorků siláţí ošetřených před fermentací 6 l konzervantu na 1 t hmoty (P6=5,48±0,047). Podobně ph vzorků ošetřených 3 l konzervantu na 1 t hmoty (P3=5,733±0,137) bylo statisticky vysoce průkazně (P<0,01) vyšší neţ ph vzorků skupiny P6 (5,48±0,047). Uvedené hodnoty ph (Tab. P1.2.1) nejsou v souladu s hodnotami zjištěnými při sledování popsaném v kapitole (Tab. P1.1.14), ve kterém bylo pouţito při konzervaci směsi organických kyselin a solí (50% 51

52 kyseliny mravenčí, 24% mravenčanu amonného, 10% kyseliny propionové a 16%vody) a fermentace probíhala 90 dní, kdy se ph pohybovalo v rozmezí 4,26 aţ 4,35. Mezi variantami ošetření mláta stejným mnoţstvím konzervačního prostředku na 1 tunu hmoty byly rozdíly vyšší neţ hodnota jednoho bodu stupnice ph. U varianty při pouţití konzervantu na bázi kyselin mravenčí a propionové ve výši 3 l na jednu tunu konzervované hmoty bylo po proběhnutí fermentačního procesu zjištěno ph ve výši 4,34, u varianty při pouţití konzervantu na bázi solí kyseliny benzoové a propionové ve výši 3 l na jednu tunu siláţované hmoty bylo po proběhnutí fermentačního procesu zjištěno ph ve výši 5,73, tedy o 1,39 vyšší. Podobně u varianty při pouţití konzervantu na bázi kyselin mravenčí a propionové ve výši 6 l na jednu tunu konzervované hmoty bylo po proběhnutí fermentačního procesu zjištěno ph ve výši 4,26, u varianty při pouţití konzervantu na bázi solí kyseliny benzoové a propionové ve výši 6 l na jednu tunu siláţované hmoty bylo po proběhnutí fermentačního procesu zjištěno ph ve výši 5,48, tedy o 1,22 vyšší. Podobně VYSKOČIL a kol. (2008) uvádějí po fermentaci po dobu 56 dní v laboratorních podmínkách odlišné hodnoty - u varianty bez ošetření konzervačním přípravkem ph ve výší 3,91±0,07 a u varianty ošetřené konzervačním přípravkem (43,5% kyselina mravenčí, 30,9% mravenčan amonný, 10% kyselina propionová, 2,2% kyselina benzoová a 13,4% voda) v dávce 3,5 l na tunu siláţované hmoty ph ve výši 3,99±0,05. Výrazný rozdíl v hodnotách ph mohl být způsoben pouţitým aditivem, vzhledem k tomu, ţe kyselina mravenčí má vyšší disociační konstantu (K DIS =1, ), neţ kyselina benzoová (K DIS =6, ) a vzhledem k tomu, ţe v aditivu, které pouţili Vyskočil a kol. (2008) a které bylo pouţito v předchozím sledování, je větší koncentrace aniontů organických kyselin neţ ve sledovaném aditivu. Rozdíl úrovně kyselosti vodního výluhu (KVV) mezi skupinami K (223,025±9,58 mg KOH/100g) a P6 (315,533±21,783 mg KOH/100g) a skupinami P3 (213,210±16,515 mg KOH/100g) a P6 byl vysoce průkazný (P<0,01). Naopak nebyl zjištěn statisticky průkazný rozdíl (P<0,05) v obsahu kyseliny mléčné (KM), kyseliny octové (KO), kyseliny propionové (KP) v konzervovaném mlátě jednotlivých skupin. Na druhé straně byl zjištěn statisticky významně vyšší (P<0,05) poměr obsahu kyseliny mléčné a celkovou sumou obsaţených těkavých mastných kyselin (KM/STMK) u skupiny P6 (0,695±0,191) neţ u skupin K (0,370±0,094) a skupinou P3 (0,358±0,172), coţ ukazuje na lepší podmínky pro stabilizaci hmoty. Statisticky vysoce průkazný (P<0,01) rozdíl v úrovni průměrné hodnoty formolové titrace (FT) vzorků 52

53 skupiny K (0,018±0,002 %) a vzorků skupiny P6 (0,012±0,002 %) stejně jako statisticky vysoce průkazný (P<0,01) rozdíl mezi úrovni FT konzervovaného mláta skupiny P3 (0,018±0,003 %) skupiny P6 (0,012±0,002 %) svědčí o pomalejším rozkladu bílkovin mláta ošetřeného 6 l konzervantu na 1 t hmoty v průběhu procesu fermentace. Koncentrace amoniaku ve hmotě skupiny P3 (0,025±0,01 %) byla statisticky významně vyšší (P<0,05) neţ koncentrace u skupin K (0,018±0,002 %) a P6 (0,017±0,004 %). Statisticky vysoce průkazně (P<0,01) niţší ph proti oběma dalším variantám, statisticky neprůkazná (P<0,05) tendence vyššího obsahu kyseliny mléčné ve hmotě siláţe, statisticky průkazně (P<0,05) niţší obsah amoniaku ve hmotě a statisticky vysoce průkazně (P<0,01) niţší úroveň formolové titrace ukazují, ţe v rámci posuzovaných variant se jako nejvhodnější z hlediska úrovně vybraných ukazatelů proběhnuvšího fermentačního procesu jevila ta, ve které bylo aplikováno 6 l konzervantu na tunu siláţované hmoty (Tab. P1.2.1). Přehled průměrných hodnot ukazatelů fermentačního procesu z porovnání skupin siláţí zaloţených (doba fermentace 89 dní) je uveden v Tab. P Z uvedených hodnot vyplývá statisticky průkazný (P<0,05) rozdíl mezi ph mláta skupiny K (5,62±0,416) a ph mláta skupiny P6 (6,4±0,343) stejně jako statisticky průkazný rozdíl (P<0,05) mezi ph mláta skupiny P3 (5,573±0,438) a ph mláta skupiny P6 (6,4±0,343). Uvedené hodnoty ph konzervovaného mláta (K=5,620±0,052, P3=5,573±0,137, P6=6,400±0,047) nejsou v souladu s hodnotami zjištěnými při sledování popsaném v kapitole 5.1.1, ve kterém bylo pouţito při konzervaci směsi organických kyselin a solí (50% kyseliny mravenčí, 24% mravenčanu amonného, 10% kyseliny propionové a 16%vody) a fermentace probíhala 90 dní (Tab. P1.1.14), kdy se ph pohybovalo v rozmezí 4,26 aţ 4,35. Dále byl zjištěn statistický průkazně (P<0,05) vyšší obsah KM v mlátě skupiny P3 (0,143±0,051%) neţ její obsah ve skupinách K (0,083±0,02%) a P6 (0,089±0,009%) a statisticky vysoce průkazně (P<0,01) vyšší obsah KO ve skupině P3 (0,660±0,02%) proti jejímu obsahu v mlátě skupin K (0,320±0,011%) a P6 (0,220±0,001%). Suma těkavých masných kyselin (STMK) fermentované hmoty skupiny P3 (0,750±0,17%) byla statisticky vysoce významně vyšší neţ STMK skupiny K (0,420±0,13%) a skupiny P6 (0,313±0,031%), jak je uvedeno v Tab. P Na rozdíl od porovnání skupin konzervovaného mláta fermentovaného od do (Tab. P1.2.1) nebyly rozdíly v úrovni formolové titrace statisticky průkazné (P<0,05). Naopak statisticky vysoce průkazný (P<0,01) rozdíl 53

54 ve výši koncentrace amoniaku ve hmotě siláţe byl zjištěn mezi skupinou K (0,017±0,002%) a skupinou vzorků mláta ošetřených 6 l konzervantu na tunu čerstvého mláta P6 (0,011±0,002%) před fermentací. Přes viditelně vyšší kyselost vodního výluhu skupiny P3 (136,06±41,578 mg KOH/100g) proti kyselosti vodního výluhu skupiny K (95,383±27,866 mg KOH/100g) nebyl rozdíl hodnot prokázán jako statistiky průkazný. Jako statisticky průkazný (P<0,05) se ukázal rozdíl mezi kyselosti vodního výluhu (KVV) skupiny P6 (63,123±28,003 mg KOH/100g) a KVV skupiny P3 (136,06±41,578 mg KOH/100g). Poměr KM/STMK skupiny P6 (0,285±0,037) byl statisticky průkazně vyšší neţ u hmoty skupiny K (0,205±0,029) a skupiny P3 (0,195±0,075). Z uvedeného vyplývá, ţe v rámci posuzovaných variant se jako nejvhodnější z hlediska úrovně ukazatelů fermentačního procesu jevila varianta, ve které bylo aplikováno 3 l konzervantu na tunu siláţované hmoty Vliv různých dávek konzervantu na bázi solí organických kyselin na stabilizaci pivovarského mláta Stabilizační aditivum bylo podáváno v jednotlivých variantách v následujících dávkách: PKo3 dávka aditiva kofasil maize liquid odpovídající dávce 3 l na 1 tunu siláţované hmoty PA3 dávka aditiva Amprosan odpovídající dávce 3 l na 1 tunu siláţované hmoty PA6 dávka aditiva Amprosan odpovídající dávce 6 l na 1 tunu siláţované hmoty PJS15 smíseno pivovarské mláto a ječný šrot v poměru 85:15, bez aditiva K pivovarské mláto fermentováno bez příměsi a bez aditiva Srovnáním hodnot ukazatelů fermentačního procesu mezi variantami K a PKo3 (Tab. P1.3.1) bylo zjištěno, ţe po fermentaci byl ve stabilizované hmotě statisticky průkazně niţší (P<0,05) obsah kyseliny mléčné u varianty PKo3 (0,018±0,015%) neţ u varianty K (0,085±0,037%), rovněţ suma těkavých mastných kyselin byla u varianty PKo3 (0,588±0,099%) statisticky průkazně niţší (P<0,05) neţ u varianty K (0,85±0,182%). Tomu odpovídá statisticky významně niţší (P<0,05) poměr kyseliny mléčné k sumě všech mastných kyselin skupiny PKo3 (0,032±0,032) neţ poměr vypočtený u varianty K (0,103±0,048). V průběhu fermentace nedošlo ke sníţení ph varianty PKo3 (5,86±0,171) pod úroveň varianty K (5,373±1,094), tedy varianty bez 54

55 aplikace konzervantu před fermentací. Rovněţ kyselost vodního výluhu varianty K (603,000±370,487 mg KOH/100g) byla, byť statisticky neprůkazně, (P<0,05) vyšší neţ kyselost vodního výluhu varianty PKo3 (259,500±33,690 mg KOH/100g). Obsah amoniaku ve hmotě varianty PKo3 (0,059±0,030%) byl statisticky neprůkazně (P<0,05) vyšší neţ obsah amoniaku varianty K (0,036±0,013%) a formolová titrace varianty PKo3 (0,046±0,007%) byla statisticky neprůkazně (P<0,05) vyšší neţ formolová titrace varianty K (0,039±0,036%). Z uvedeného vyplývá, ţe aplikace konzervantu na bázi solí kyselin benzoové a propionové ve výši 3 l na jednu tunu siláţované hmoty (PKo3) nevedla ke většímu okyselení konzervované hmoty a v průběhu fermentačního došlo statisticky neprůkazně (P<0,05) ke většímu rozkladu dusíkatých látek u varianty PKo3 neţ u varianty K (Tab. P1.3.1). Srovnáním hodnot ukazatelů fermentačního procesu mezi variantami K a PA6 (Tab. P1.3.3) bylo zjištěno, ţe obsah kyseliny mléčné ve hmotě siláţe varianty PA6 (0,015±0,006) je statisticky vysoce průkazně (P<0,01) niţší neţ u siláţe varianty K (0,085±0,037) a obsah amoniaku v siláţi varianty PA3 (0,087±0,02) je statisticky vysoce průkazně (P<0,01) vyšší (Tab. P1.3.2) neţ jeho obsah u varianty K (0,036±0,013). Ostatní rozdíly mezi hodnotami sledovaných ukazatelů fermentačního procesu obou variant byly statisticky (P<0,05) neprůkazné. Srovnáním hodnot ukazatelů fermentačního procesu mezi variantami K a PJS15 (Tab. P1.3.4) bylo zjištěno, ţe ph varianty PJS15 (4,683±0,38) statisticky neprůkazně (P<0,05) pokleslo v procesu fermentace proti ph varianty K (5,373±1,094) o 0,63 bodu a kyselost vodního výluhu varianty PJS15 (803,750±108,343 mg KOH/100g) byla proti variantě K (603,000±370,487 mg KOH/100g) statisticky neprůkazně (P<0,05) niţší o 200,75 mg KOH/100g. Obsah kyseliny propionové byl statisticky vysoce průkazně (P<0,01) vyšší u varianty PSJ15 (0,223±0,025 %) neţ u varianty K (0,073±0,01 %). Ostatní rozdíly mezi hodnotami sledovaných ukazatelů fermentačního procesu obou variant byly statisticky (P<0,05) neprůkazné. Srovnáním hodnot ukazatelů fermentačního procesu mezi variantami PJS15 a PKo3 (Tab. P1.3.5) bylo zjištěno, ţe hodnota ph konzervované hmoty varianty PJS15 (4,683±0,38) je statisticky vysoce průkazně (P<0,01) niţší o 1,177 bodu neţ hodnota ph hmoty varianty PKo3 (5,860±0,171), hodnota KVV hmoty varianty PJS15 (803,750±108,343 mg KOH/100g) je statisticky vysoce průkazně (P<0,01) vyšší o 544,25 mg KOH/100g neţ hodnota varianty PKo3 (259,500±33,690 mg KOH/100g), 55

56 obsah KM ve hmotě varianty PSJ15 (0,113±0,063 %) je statisticky průkazně (P<0,05) vyšší neţ ve hmotě varianty PKo3 (0,018±0,015 %), obsah kyseliny octové ve hmotě varianty PJS15 (0,603±0,069 %) je statisticky vysoce průkazně (P<0,01) vyšší neţ ve hmotě varianty PKo3 (0,303±0,111 %), rovněţ obsah KP varianty PJS15 (0,223±0,025 %) je statisticky vysoce průkazně (P<0,01) vyšší neţ obsah KP varianty PKo3 (0,045±0,01 3%), obsah kyseliny máselné ve variantě PJS15 nebyl zjištěn vůbec na rozdíl od varianty PKo3, v jejíţ konzervované hmotě bylo 0,24±0,026 % kyseliny máselné. Suma obsahu mastných kyselin byla u varianty PJS15 (0,825±0,093 %) statisticky průkazně (P<0,05) vyšší proti variantě PKo3 (0,588±0,099 %), podobně poměr KM/STMK vypočtený u varianty PJS15 (0,132±0,068) je statisticky průkazně (P<0,05) vyšší u varianty PKo3 (0,032±0,032). Formolová titrace siláţe varianty PJS15 (0,068±0,005 %) byla statisticky vysoce průkazně (P<0,01) vyšší neţ titrace varianty PKo3 (0,046±0,007 %). Uvedené rozdíly v obsahu fermentačních produktů (organických kyselin) dokládají, ţe pokud je přimíseno do pivovarského mláta 15% ječného šrotu, proběhne fermentační proces prokazatelně lépe neţ v pivovarském mlátě ošetřeném před fermentací aditivem Kofasil ve výši odpovídající mnoţství 3 l na 1 tunu pivovarského mláta. Srovnání hodnot ukazatelů fermentačního procesu mezi variantami PJS15 a PA3 (Tab. P1.3.6) bylo zjištěno, ţe hodnota ph stabilizované hmoty varianty PA3 (5,233±0,358) byla vyšší neţ hodnota ph varianty PJS15 (4,683±0,38) o 0,55 bodu, ale rozdíl nebyl statisticky (P<0,05) průkazný, nicméně kyselost vodního výluhu varianty PJS15 (803,750±108,343 mg KOH/100g) byla statisticky průkazně (P<0,05) vyšší o 244 mg KOH/100g neţ KVV varianty PA3 (559,750±159,776 mg KOH/100g), rovněţ obsah KM varianty PJS15 (0,113±0,063 %) byl statisticky průkazně (P<0,05) vyšší neţ obsah KM (0,013±0,005 %) varianty PA3. Obsah kyseliny octové varianty PJS15 (0,603±0,069 %) byl statisticky vysoce průkazně (P<0,01) vyšší neţ obsah srovnávané varianty PJS15 (0,335±0,06 %), podobně jako obsah kyseliny propionové, který byl v případě varianty PJS15 (0,223±0,025 %) rovněţ statisticky vysoce průkazně (P<0,01) vyšší proti obsahu varianty PA3 (0,085±0,017 %). Varianta PA3 obsahovala 0,358±0,079 % kyseliny máselné na rozdíl od varianty PJS15, v jejíţ hmotě nebyla KM zjištěna. Obsah amoniaku ve variantě PJS15 (0,039±0,001 %) byl statisticky vysoce průkazně (P<0,01) niţší neţ obsah ve variantě PA3 (0,079±0,008 %). Statisticky průkazně (P<0,05) vyšší kyselost vodního výluhu (o 244 mg KOH/100g) varianty 56

57 PJS15 neţ varianty PA3, statisticky průkazně (P<0,05) vyšší obsah kyseliny mléčné ve hmotě varianty PSJ15 neţ varianty PA3 a nepřítomnost kyseliny máselné ve hmotě siláţe varianty PSJ15 na rozdíl od siláţe varianty PA3, ve které bylo zjištěno 0,358±0,079 % kyseliny máselné ukazují to, ţe, pokud je přimíseno do pivovarského mláta 15% ječného šrotu, proběhne fermentační proces prokazatelně lépe, neţ v pivovarském mlátě ošetřeném před fermentací aditivem Amprosan ve výši odpovídající mnoţství 3 l na 1 tunu pivovarského mláta. Srovnáním hodnot ukazatelů fermentačního procesu mezi variantami PJS15 a PA6 (Tab. P1.3.7) bylo zjištěno, ţe hodnota ph stabilizované hmoty varianty PJS15 (4,683±0,38) byla statisticky průkazně (P<0,05) niţší neţ hodnota ph varianty PA6 (5,25±0,223) o 0,567 bodu, tento výsledek dokládá hodnota kyselosti vodního výluhu varianty PJS15 (803,750±108,343 mg KOH/100g), která byla statisticky průkazně (P<0,05) vyšší neţ KVV varianty PA6 (549,750±90,768 mg KOH/100g) rovněţ obsah KM varianty PJS15 (0,113±0,063 %) byl statisticky průkazně (P<0,05) vyšší neţ obsah KM varianty PA6 (0,015±0,006 %). Obsah kyselin octové a propionové varianty PJS15 (KO=0,603±0,069, KP=0,223±0,025 %) byly statisticky vysoce průkazně (P<0,01) vyšší neţ u varianty PA6 (KO=0,388±0,075, KP=0,090±0,014 %). Z uvedených ukazatelů vyplývá, ţe i v tomto srovnání proběhnuvší fermentační proces ve směsi pivovarského mláta a ječného šrotu (PJS15) vykázal lepší parametry (Tab. P1.3.7), coţ dokládá jak statisticky průkazně (P<0,05) vyšší hodnota kyselosti vodního výluhu, tak statisticky vysoce průkazně (P<0,01) niţší přítomnost amoniaku ve hmotě varianty PJS15 (0,039±0,001 %) proti jeho obsahu ve variantě PA6 (0,087±0,02 %). Ze srovnání hodnot ukazatelů fermentačního procesu mezi variantami PA3 a PKo3 (Tab. P1.3.8) vyplývá, ţe hodnota ph stabilizované hmoty varianty PA3 (5,223±0,358) je statisticky průkazně (P<0,05) niţší o 0,637 bodu neţ hodnota ph hmoty varianty PKo3 (5,860±0,171), čemuţ odpovídá i statisticky průkazně (P<0,05) vyšší kyselost vodního výluhu varianty PA3 (559,750±159,776 mg KOH/100g) proti jeho hodnotě varianty PKo3 (259,500±33,69 mg KOH/100g), v souladu s těmito hodnotami je také obsah kyseliny propionové ve hmotě varianty PA3 (0,085±0,017 %), který je statisticky průkazně (P<0,05) vyšší proti obsahu ve variantě PKo3 (0,045±0,013 %). Z uvedených hodnot vyplývá, ţe hmota siláţe konzervované ve variantě PA3 byla lépe stabilizovaná neţ ve variantě PKo3. Statisticky průkazná (P<0,05) přítomnost kyseliny máselné ve hmotě varianty PA3 (0,358±0,079 %) nicméně znamená její menší stabilitu během 57

58 dlouhodobého skladování. Vzhledem k moţné přítomnosti proteolytických klostridií, které odbourávají kyselinu mléčnou a při dlouhodobém skladování sniţují kyselost hmoty (McDONALD et al., 1991; DOLEŢAL, 2006). Ze srovnání hodnot ukazatelů fermentačního procesu mezi variantami PA3 a PA6 (Tab. P1.3.9) vyplývá, ţe rozdíly mezi hodnotami sledovaných ukazatelů fermentačního procesu obou variant byly minimální a statisticky (P<0,05) neprůkazné, a zvýšení koncentrace sledovaného aditiva ve hmotě čerstvého pivovarského mláta před siláţováním nemělo významný vliv na průběh fermentace. Ze srovnání hodnot ukazatelů fermentačního procesu mezi variantami PA6 a PKo3 (Tab. P1.3.10) vyplývá, ţe hodnota ph stabilizované hmoty varianty PA6 (5,250±0,223) byla zjištěna statisticky vysoce průkazně (P<0,01) niţší proti hodnotě ph hmoty varianty PKo3 (5,860±0,171) o 0,61 bodu, v souladu s tím je statisticky vysoce průkazně (P<0,01) vyšší kyselost vodního výluhu hmoty varianty PA6 (549,750±90,768 mg KOH/100g) proti KVV hmoty varianty PKo3 (259,500±33,690 mg KOH/100g) o 290 mg KOH/100g. Statisticky vysoce průkazný (P<0,01) rozdíl ve výši koncentrace kyseliny propionové ve hmotě varianty PA6 (0,090±0,014 %) a ve hmotě varianty PKo3 (0,045±0,013 %) a statisticky průkazně (P<0,05) vyšší celková suma zjištěných těkavých mastných kyselin ve hmotě varianty PA6 (0,820±0,11 %) proti sumě TMK ve variantě PKo3 (0,588±0,099 %) v souladu s uvedenými rozdíly hodnot ph a KVV ukazují na to, ţe fermentační proces ve hmotě varianty PA6 proběhl příznivěji z hlediska stabilizace hmoty. Nicméně statisticky průkazně (P<0,05) vyšší koncentrace kyseliny máselné ve hmotě varianty PA6 (0,343±0,074) proti její koncentraci ve hmotě varianty PKo3 (0,240±0,026) ukazuje na její menší stabilitu během dlouhodobého skladování (McDONALD et al., 1991; DOLEŢAL, 2006). Na základě uvedených dílčích srovnání jednotlivých variant lze konstatovat, ţe ph konzervované hmoty varianty PJS15 (4,683±0,380) bylo nejniţší ze všech sledovaných variant, přičemţ rozdíl mezi variantou PJS15 (4,683±0,380) a variantou PA6 (Tab. P1.3.7) byl statisticky průkazný (P<0,05) a rozdíl mezi variantou PKo3 (5,860±0,171,Tab. P1.3.5) byl statisticky vysoce průkazný (P<0,01). Kyselost vodního výluhu konzervované hmoty varianty PJS15 (803,750±108,343 mg KOH/100g) byla vţdy nejvyšší, přičemţ rozdíl ve výši KVV varianty PJS15 (803,750±108,343 mg KOH/100g) a variant PA3 (559,750±159,776 mg KOH/100g) a PA6 (549,750±90,768 mg KOH/100g) byl statisticky průkazný (P<0,05) a varianty PKo3 (259,500±33,690 58

59 mg KOH/100g) byl statisticky vysoce průkazný (P<0,01). Obsah kyseliny mléčné byl ve hmotě varianty PSJ15 (0,113±0,063 %) nejvyšší, přičemţ výše jejího obsahu vůči ostatním variantám byla statisticky průkazná (P<0,05) vyjma varianty K (0,085±0,037 %, Tab. P1.3.4), kdy byl rozdíl neprůkazný. Jedině v konzervované hmotě varianty PJS15, na rozdíl ode všech ostatních variant, nebyla obsaţena po ukončení procesu fermentace kyselina máselná. Uvedená srovnání všech ukazatelů fermentačního procesu mezi jednotlivými variantami ošetření čerstvého pivovarského mláta před procesem fermentace ukazují, ţe přimísení ječného šrotu do siláţované hmoty v poměru 85:15 bez aplikace konzervačního prostředku prokazatelně zlepšilo průběh fermentace. Uvedená zjištění jsou obdobná zjištěním DOLEŢALA a kol. (2006), kteří uvádí v konzervované hmotě směsi pivovarského mláta a ječného šrotu o sušině 32,76 % ph ve výši 4,56±0,022, kyselost vodního výluhu ve výši 1083,7±48,82 mg KOH/100g a obsah kyseliny mléčné ve výši 16,96±1,902 g.kg suš. -1. Při srovnávání hodnot ukazatelů fermentačního procesu mezi jednotlivými variantami se ukázala řada jejich rozdílných úrovní, ne tak při posuzování vybraných ukazatelů nutriční hodnoty jednotlivých variant siláţí. Ze srovnání vybraných ukazatelů nutriční hodnoty původní hmoty (PH) a varianty K (Tab. P1.3.11) vyplývá, ţe během fermentace bez pouţití aditiva nedošlo k ţádným statisticky průkazným změnám v úrovních sledovaných hodnot ţivin. Při srovnání ukazatelů nutriční hodnoty původní hmoty (PH) a varianty PKo3 (Tab. P1.3.12) byl zjištěn statisticky průkazně (P<0,05) niţší obsah sušiny siláţe varianty PKo3 (275,825±13,254 g) proti PH (264,800±3,63 g), coţ mohlo být způsobeno vyšším úbytkem siláţních šťáv, jak uvádí DOLEŢAL a kol., (2007). Rozdíly mezi ostatními ukazateli byly neprůkazné. Při srovnání mezi ukazateli nutriční hodnoty původní hmoty a ukazateli hmoty siláţe varianty PA3 byly rozdíly zjištěných hodnot při pouţití jednofaktorové analýzy variancí (SNEDECOR, KOCHRAN, 1969) rovněţ statisticky neprůkazné (Tab. P1.3.13). Statistické vyhodnocení rozdílů úrovní ukazatelů nutriční hodnoty mezi původní hmotou a hmotou siláţe varianty PA6 (Tab. P1.3.14) ukázalo statisticky průkazný (P<0,05) rozdíl mezi sušinou PH (264,800±3,636 g) a sušinou siláţe PA6 (278,500±2,566 g) a statisticky vysoce průkazný (P<0,01) pokles obsahu dusíkatých látek při fermentaci u varianty PA6 (202,300±8,418 g.kg suš -1 ) o 41 g v 1 kg sušiny vůči obsahu dusíkatých látek v původní hmotě PH (243,845±1,879 g.kg suš -1). Naopak 59

60 obsah popela stoupl u varianty PA6 (83,720±14,358 g.kg suš -1 ) proti jeho obsahu v původní hmotě (41,853±1,331 g.kg suš -1 ) statisticky vysoce průkazně (P<0,01). Statisticky vysoce průkazné rozdíly v úrovni jednotlivých ukazatelů nutriční hodnoty při porovnání původní hmoty čerstvého pivovarského mláta a siláţe varianty PJS15 (Tab. P1.3.15) jsou dány tím, ţe před fermentací byla původní hmota smísena s ječným šrotem v poměru mláto ke šrotu jako 85:15, a tedy nutriční hodnota hmoty varianty PJS15 byla značně posílena hlavně o sušinu a škrob, naopak procentní podíl vlákniny na celkové sušině hmoty smísením statisticky vysoce průkazně (P<0,01) klesl. Při srovnání mezi ukazateli nutriční hodnoty siláţe varianty K s ukazateli hmoty siláţe varianty PKo3 (Tab P1.3.16) a varianty K s PA3 (Tab. P1.3.17) byly rozdíly zjištěných hodnot při pouţití jednofaktorové analýzy variancí (SNEDECOR, KOCHRAN 1969) statisticky neprůkazné. Při srovnání ukazatelů nutriční hodnoty siláţí varianty K a varianty PA6 Tab. P1.3.18) bylo zjištěno statisticky vysoce průkazně (P<0,01) niţší mnoţství dusíkatých látek ve hmotě siláţe varianty PA6 (202,300±8,418 g.kg suš -1 ) proti jejich mnoţství ve hmotě varianty K (235,250±10,834 g.kg suš -1 ), na druhé straně mnoţství obsaţeného popela ve hmotě varianty PA6 (83,720±14,358 g.kg suš -1 )bylo statisticky vysoce průkazně (P<0,01) vyšší neţ jeho obsah ve variantě K ( 42,710±2,761 g.kg suš -1 ). Analýzou variancí jednotlivých opakování sledování rozdílů mezi vybranými ukazateli nutriční hodnoty variant ošetření pivovarského mláta před siláţováním PKo3 a PA6 (Tab. P1.3.24) byl zjištěn statisticky vysoce průkazný (P<0,01) mezi mnoţstvím dusíkatých látek (NL) varianty PKo3 (232,300±5,728 g.kg suš -1 ) a varianty PA3 (202,300±8,418 g.kg suš -1 ) a rovněţ bylo zjištěno statisticky vysoce průkazně (P<0,01) niţší mnoţství popela ve variantě PKo3 (51,373±15,122 g.kg suš -1 ) proti variantě PA6 (83,720±14,358 g.kg suš -1 ). Podobně srovnáním hodnot varianty PA6 s hodnotami vybraných ukazatelů varianty PA3 (Tab. P1.3.25) byl zjištěn u NL a popele stejný statisticky vysoce průkazný vztah (P<0,01), tj. statisticky vysoce průkazně (P<0,01) vyšší obsah NL ve hmotě varianty PA3 (232,300±6,693 g.kg suš -1 ) neţ ve variantě PA6 ( 202,300±8,418 g.kg suš -1 ) a statisticky vysoce průkazně (P<0,01) niţší obsah popele u varianty ošetření siláţe před fermentací PA3 (44,095±4,365 g.kg suš -1 ) neţ u varianty Pa6 (83,720±14,358 g.kg suš -1 ). Uvedená zjištění lze vysvětlit větším odtokem siláţních šťáv ze hmoty ošetřené variantou PA6 před fermentací. 60

61 Při porovnávání rozdílů mezi obsahy jednotlivých zvolených ukazatelů nutriční hodnoty mezi variantami PKo3 a PA3 (Tab. P1.3.23) nebyly nalezeny ţádné statisticky průkazné (P<0,05) rozdíly Při srovnání výše sušiny siláţe varianty PJS15 (354,500±2,008 g) s výší sušiny varianty K (274,750±6,146 g, Tab. P1.3.19), PKo3 (275,825±13,254 g, Tab. P1.3.20) a PA3(274,750±6,446 g, Tab. P1.3.21) byl vţdy zaznamenán statisticky vysoce průkazný (P<0,01) rozdíl. Stejný vztah byl vyhodnocen mezi úrovní obsahu škrobu ve hmotě PSJ15 (150,843±112,993 g.kg suš -1 ) a výši obsahu škrobu ve hmotě variant K (33,790±15,844 g.kg suš -1 ), PKo3 (46,020±19,849 g.kg suš -1 ) a PA3 (42,665±18,021 g.kg suš -1 ). Obsah vlákniny varianty PJS15(133,150±7,360) statisticky vysoce průkazně (P<0,01) niţší neţ u variant K, PKo3, a PA3 (193,345±13,711; 192,795±8,106; 193,988±7,427 g.kg suš -1 ). Statisticky vysoce průkazné rozdíly v úrovni jednotlivých ukazatelů nutriční hodnoty jsou dány tím, ţe před fermentací byla původní hmota smísena s ječným šrotem v poměru mláto ke šrotu jako 85:15, a tedy nutriční hodnota hmoty varianty PJS15 byla značně posílena hlavně o sušinu a škrob, naopak procentní podíl vlákniny na celkové sušině hmoty smísením statisticky vysoce průkazně (P<0,01) klesl. Při posuzování rozdílů mezi úrovní jednotlivých ukazatelů nutriční hodnoty variant PJS15 versus PA6 (Tab. P1.3.22) byl zjištěn statisticky vysoce průkazně (P<0,01) vyšší obsah sušiny (354,500±2,008 vs.278,500±2,566 g.kg suš -1 ), dusíkatých látek (221,700±15,846 vs. 202,300±8,418 g.kg suš -1 ) a škrobu (150,843±112,993 vs. 59,798±15,394 g.kg suš -1 ) u varianty PJS15. Statisticky vysoce průkazně (P<0,01) vyšší obsahy uvedených ţivin byly zapříčiněny přimísením ječného šrotu do hmoty čerstvého pivovarského mláta před fermentací u varianty PJS15, podobně zmíněné smísení ovlivnilo statisticky vysoce průkazně (P<0,01) niţší obsah vlákniny ve hmotě varianty PJS15 (133,150±7,360 g.kg suš -1 ) proti obsahu varianty PA6 (193,830±5,395 g.kg suš -1 ) a statisticky vysoce průkazně (P<0,01) niţší obsah popela varianty PJS15 (53,805±5,512 g.kg suš -1 ) proti jeho obsahu ve variantě PA6 (83,720±14,358 g.kg suš - 1 ). Poměrně výrazně niţší úroveň obsahu NDV varianty PJS15 (497,410±15,463 g.kg suš -1 ) proti variantě PA6 (647,685±13,188 g.kg suš -1 ) nebyla statisticky průkazná. Analýzou variancí jednotlivých opakování sledování rozdílů mezi posuzovanými variantami ošetření pivovarského mláta aditivy (konzervačními prostředky na bázi organických kyselin a jejich solí) před siláţováním bylo zjištěno, ţe nejvhodnější 61

62 přípravek jak z hlediska zachování mnoţství sledovaných ţivin po fermentaci, tak z hlediska posouzení ukazatelů fermentačního procesu bylo aditivum na bázi propionátu amonného aplikované v mnoţství 3 litry na tunu čerstvého pivovarského mláta před siláţováním (varianta PA3), protoţe, jak bylo dříve řečeno, při srovnání ukazatelů fermentačního procesu variant PA3 a PA6 nebyly zjištěny ţádné statisticky průkazné (P<0,05) rozdíly v hodnotách jednotlivých ukazatelů (Tab. P1.3.9), dále pak proto, ţe ph siláţe varianty PA3 (5,233±0,358) bylo statisticky průkazně (P<0,05) niţší neţ ph siláţe varianty PKo3 (5,860±0,171, Tab. P1.3.8) a KVV siláţe varianty PA3 (559,750±159,776 mg KOH/100g) byla statisticky průkazně (P<0,05) vyšší neţ varianty PKo3. Dále proto, ţe rozdíly v obsahu jednotlivých sledovaných ţivin mezi původní hmotou a variantou PA3 byly statisticky neprůkazné (P<0,05, Tab. P1.3.13), podobně jako tyto mezi PH a variantou PKo3 (vyjma obsahu sušiny), na rozdíl od varianty PA6, která obsahovala statisticky vysoce průkazně (P<0,01) méně dusíkatých látek oproti původní hmotě (Tab. P1.3.14) a také proto, ţe rozdíly v obsahu ţivin mezi variantami PKo3 a PA3 byly statisticky neprůkazné (P<0,05) a ţe varianta PA6 obsahovala statisticky vysoce průkazně (P<0,01) méně dusíkatých látek (202,300±8,418 g.kg suš -1 ) jak proti variantě PA3 (232,300±6,693 g.kg suš -1, Tab. P1.3.25), tak proti variantě PKo3 (232,300±5,728 g.kg suš -1, Tab. P1.3.26) Sledování změn vybraných ukazatelů fermentačního procesu během skladování neošetřeného čerstvého pivovarského mláta v laboratorních podmínkách Během sledování změn vybraných ukazatelů fermentačního procesu bylo zjištěno, ţe hodnota ph poklesla statisticky neprůkazně (P<0,05) mezi prvním dnem (6,747±0,065) a druhým dnem (6,6±0,02) sledování (Tab. P1.4.1), statisticky průkazný (P<0,05) pokles hodnoty ph byl zjištěn aţ mezi prvním a čtvrtým dnem (6,357±0,309) sledování. Takovému trendu odpovídala statisticky neprůkazně (P<0,05) se zvyšující kyselost vodního výluhu. Ke statisticky vysoce průkaznému (P<0,01) zvýšení kyselosti vodního výluhu došlo aţ mezi třetím (171,79±21,997 mg KOH/100g) a čtvrtým dnem (269,007±37,199 mg KOH/100g). Naopak koncentrace amoniaku v prvních třech dnech neprůkazně stagnovala, k jejímu nárůstu došlo aţ mezi třetím (0,024±0,004 %) a 62

63 čtvrtým dnem (0,031±0,004 %), podobně úroveň formolové titrace mezi prvním (0,020±0,001 %) a druhým (0,020±0,002 %) dnem stagnovala. Mezi druhým (0,020±0,002 %) a třetím (0,028±0,002 %) dnem statisticky neprůkazně (P<0,05) stoupla. K statisticky vysoce průkaznému (P<0,01) nárůstu na více neţ dvojnásobnou hodnotu (0,51±0,009 %) došlo mezi třetím a čtvrtým dnem sledování. Z průběhu změn úrovní jednotlivých ukazatelů lze usoudit, ţe do třech dní po vyskladnění nedochází v čerstvém pivovarském mlátu v laboratorních podmínkách k zásadním změnám z důvodů mikrobiální fermentace. Proti uvedeným zjištěním uvádějí GRUBER et al. (1997) A DOLEŢAL et al. (2006), čerstvé nekonzervované mláto zůstává ve zkrmitelném stavu po dobu 48 hodin od vyskladnění, potom dochází ke hlubokým smyslovým, nutričním a mikrobiálním změnám Posouzení změn vybraných ukazatelů fermentačního procesu během sekundární fermentace při skladování konzervovaného pivovarského mláta v laboratorních podmínkách Ze zjištěných hodnot uvedených v Tab. P1.5.1 a grafech P1.5.1, P1.5.2, P1.5.3 a P1.5.4 vyplývá, ţe v prvním dnu sledování měly siláţe variant K (5,62±0,416) a P3 (5,57±0,438) statisticky vysoce průkazně (P<0,01) niţší úroveň ph hmoty neţ siláţ varianty P6 (6,4±0,343). Ostatní ukazatele všech třech variant nevykazovaly mezi sebou statisticky průkazné (P<0,05) rozdíly vyjma statisticky průkazně (P<0,05) niţší úrovně kyselosti vodního výluhu siláţe varianty P6 (63,12±28,003 mg KOH/100g) neţ KVV siláţe varianty P3 (136,06±41,578 mg KOH/100g). Vzorky odebrané ze siláţí čtvrtý den sledování vykázaly neprůkazný pokles ph hmoty, kromě varianty P6; v její hmotě pokleslo ph proti prvnímu dni sledování P6 (6,4±0,343) statisticky vysoce průkazně (P<0,01) na úroveň 5,29±0,089, coţ se projevilo statisticky průkazným (P<0,05) nárůstem kyselosti vodního výluhu ze 63,12±28,003 mg KOH/100g na 151,48±6,495 mg KOH/100g. Úroveň formolové titrace siláţí všech variant do čtvrtého dne stagnovala. Ne tak obsah amoniaku, který čtvrtý den sledování narostl statisticky vysoce průkazně (P<0,01) u všech variant (Tab. P1.5.1, graf P1.5.4). Sedmý den sledování statisticky vysoce průkazně (P<0,01) stouplo ph hmoty siláţe variant K na 6,42±0,137 proti úrovni z prvého dne 5,62±0,416 a statisticky průkazně (P<0,05) stouplo ph varianty P3 na 6,15±0,393 proti 5,57±0,438 z prvého dne sledování. Podobně hodnoty 63

64 KVV siláţí všech tří variant ze sedmého dne sledování statisticky průkazně (P<0,05) poklesly u varianty K z hodnoty 150,10±90,134 na 63,14±25,656 mg KOH/100g a u varianty P3 z hodnoty 141,78±86,299 na 70,15±17,450 mg KOH/100g. Pokles u varianty P6 z hodnoty 151,48 mg KOH/100g ve čtvrtý den sledování na 57,53±25,661 mg KOH/100g v sedmém dni byl statisticky vysoce průkazný (P<0,01). Obsah amoniaku ve sledovaných variantách K a P3 sedmý den proti čtvrtému dni sledování statisticky vysoce průkazně (P<0,01) poklesl, u varianty P6 byl pokles neprůkazný (Tab. P1.5.1, graf P1.5.4) Z hlediska průběhu změn ukazatelů fermentačního procesu zjištěných během sekundární fermentace sledovaných variant se ukázala varianta P3 jako nejstabilnější. V prvním dni sledování měla varianta P3 ph (5,57±0,438) statisticky neprůkazně (P<0,05) niţší neţ varianta K (5,62±0,416) a statisticky vysoce průkazně (P<0,01) niţší neţ varianta P6 (6,4±0,343), ve čtvrtém dosledování hodnota ph varianty P3 stagnovala podobně jako ph hmoty varianty K a na rozdíl od varianty P6, které ph statisticky vysoce průkazně (P<0,01) pokleslo (5,29±0,089). Hodnota ph varianty P3 statisticky průkazně (P<0,05) stoupla proti hodnotě z prvého dne teprve sedmý den sledování (6,15±0,393), přičemţ hodnoty ostatních variant byly sedmý den statisticky neprůkazně (P<0,05) vyšší (K=6,42, P6=6,41). Kyselost vodního výluhu varianty P3 na rozdíl od ostatních variant stagnovala a teprve aţ sedmý den sledování statisticky průkazně (P<0,05) klesla z hodnoty 141,78±86,299 ve čtvrtém dni sledování na 70,15±17,450 mg KOH/100g v sedmém dni. Hodnoty formolové titrace varianty P3 se po celou dobu sledování statisticky průkazně (P<0,05) neměnily a obsah amoniaku po statisticky vysoce průkazném (P<0,01) nárůstu ve čtvrtém dni sledování se vrátil po sedmi dnech sledování na hodnotu z prvého dne (Tab. P1.5.1), coţ mohlo být způsobeno tím, ţe uvolněný amoniak začaly vyuţívat v té době dynamicky se rozvíjející nikroorganismy Sledování změn ukazatelů fermentačního procesu v průběhu skladování čerstvého neošetřeného pivovarského mláta v provozních podmínkách Během sledování byly posuzovány změny ukazatelů fermentačního procesu, ke kterým dochází během skladování čerstvého pivovarského mláta do 96 hodin od vyskladnění z pivovaru. Byly sledovány úrovně následujících ukazatelů: ph, kyselosti vodního výluhu (KVV), formolové titrace (FT), obsahu amoniaku (NH3) a kyselin mléčné (KM), octové 64

65 (KO), propionové (KP) a máselné (KMa), mnoţství těkavých mastných kyselin (TMK) a poměr KM/TMK Ze zjištěných hodnot ukazatelů probíhajícího fermentačního procesu uvedených v Tab. P1.6.1 vyplývá statisticky vysoce průkazný (P<0,01) pokles z hodnoty ph ve výši 6,905 ± 0,015 v prvním dnu skladování na 6,781±0,005 ve druhém dnu, který dále postupně pokračoval aţ na hodnotu 6,570 ± 0,040 na konci sledování (Graf P1.6.1) Poklesu hodnoty ph odpovídá vysoce průkazný (P<0,01) nárůst kyselosti vodního výluhu z hodnoty 115,025 ± 2,805 mg KOH/100g první den sledování postupně aţ na hodnotu 261,715±1,995 mg KOH/100g ve čtvrtém dnu (graf P1.6.2). K popsanému poklesu ph však nedošlo ţádoucím růstem koncentrace kyseliny mléčné. Její koncentrace během sledování stagnovala (Tab. P1.6.1, graf P1.6.3), změny nebyly statisticky průkazné (P<0,05). Obsah kyseliny octové během 72 hodin po naskladnění zprvu vysoce průkazně (P<0,01) poklesl z 0,024±0,020% v prvém dni sledování postupně aţ na 0,015±0,010% ve dnu třetím (Tab. P1.6.1, graf P1.6.4), ve čtvrtém dnu sledování se obsah KO (0,210±0,010%) zpět přiblíţil ke koncentraci zjištěné po vyskladnění. Ve čtvrtém dni sledování, tj. po 72 hodin od naskladnění byla zjištěna přítomnost kyseliny propionové ve výši 0,055±0,035 %. Uvedené skutečnosti, tj. stagnace koncentrace KM, nárůst koncentrace KO a zjištění přítomnosti KP ve čtvrtém dni sledování, nejsou ve shodě se zjištěními NISHIDO et al. (2003), kteří konstatovali, ţe během skladování dochází k metabolizaci KM na KO a KP. Ve čtvrtém dnu sledování byla rovněţ zjištěna přítomnost kyseliny máselné v koncentraci 0,090 ± 0,030%, kterou produkují bakterie rodu Clostridia. Zjištěné výchozí koncentrace obsahu kyselin mléčné, octové a máselné (Tab. P1.6.1) neodpovídají koncentracím uváděným BUCHGRABEREM a RESCHEM (čerstvé mláto: KM=0,31 %, KO= 0,7 %, KMa=0,28 %, 1997). Úroveň formolové titrace druhý den po naskladnění zprvu vysoce průkazně (P<0,01) poklesla z hodnoty 0,028 ± 0,001 % v prvém dnu na 0,021±0,002 %, čtvrtý den skladování pak stoupla na přibliţně dvojnásobnou hodnotu 0,049±0,004 %. Zároveň úroveň přítomného amoniaku během 72 hodin od vyskladnění stagnovala okolo hodnoty 0,024 % (graf P1.6.5). Statisticky vysoce průkazný nárůst (P<0,01) její úrovně nastal aţ ve čtvrtém dnu po vyskladnění, kdy koncentrace amoniaku v pivovarském mlátě stoupla na dvojnásobek 0,055±0,011 %. Uvedené skutečnosti svědčí o tom, ţe odštěpené aminokyseliny pomohly v prvních dnech nastartovat pomnoţení přítomné mikroflóry. Ta od čtvrtého 65

66 dne sledování, tj. po 72 hodinách od vyskladnění z pivovaru, začala rozkládat přítomné dusíkaté látky. Zjištěné úrovně ukazatelů průběhu fermentačního procesu ukazují, ţe ke statisticky vysoce průkazným (P<0,01) změnám hodnot sledovaných ukazatelů docházelo aţ čtvrtý den sledování, coţ je v souladu se zjištěními popsanými v 5.1.4, tedy při sledování změn hodnot některých ukazatelů charakterizujících průběh fermentačního procesu v laboratorních podmínkách a není zcela ve shodě s výsledky sledování GRUBERA et al. (1997) a DOLEŢALA et al. (2006), kteří uvádějí, ţe čerstvé nekonzervované mláto vydrţí ve zkrmitelném stavu zpravidla nejdéle 48 hodin Sledování rozdílů změny kvality čerstvého a konzervovaného mláta v průběhu meziskladování v provozních podmínkách Během dvou sledování byly posuzovány změny nutriční hodnoty pivovarského mláta v průběhu jeho 8 (9) denního skladování (dusíkaté látky, vláknina, NDV, škrob, BNLV a popel) a ukazatelů průběhu fermentačního procesu (ph, TKM, NH 3, formolová titrace) ve skladované hmotě. Přehled venkovních teplot v den odběru a teplot naměřených ve stáji a v jádru hromad čerstvého a konzervovaného mláta při samotném odběru je uveden v Tab. P Z uvedených výsledků měření vyplývá, ţe čerstvé mláto mělo v zimním období výrazně vyšší teplotu neţ mláto konzervované, jehoţ teplota při naskladnění odpovídala více teplotě vnějšího prostředí. Další nárůst teploty čerstvého i konzervovaného mláta jde na vrub rozebíhajícího se fermentačního procesu. Zjištěné hodnoty nárůstu teploty konzervovaného mláta jsou ve shodě se zjištěními NISHINO et al. (2003), který uvádí nárůst teplot siláţovaného mláta jiţ po 3 dnech od vyskladnění. Rozebíhající fermentační proces dokládají zjištěné nárůsty počtů plísní a kvasinek (Tab. P3.2.1 a P3.2.2). Při hodnocení nutriční hodnoty čerstvého a konzervovaného mláta v měsíci únoru 2007 byl u výchozího materiálu zjištěn statisticky vysoce průkazný rozdíl (P<0,01) v obsahu sušiny a BNLV. Dokumentuje to skutečnost, ţe jednotlivé šarţe mláta produkované pivovarem nejsou úplně identické. Tato skutečnost byla v rámci předloţené práce zohledněna. Ze statistického hodnocení naměřených hodnot během sledování (Tab. P1.7.2) vyplývá vysoce statisticky průkazné (P<0,01) zvýšení obsahu sušiny konzervovaného 66

67 mláta v 6. dni sledování (249,333±11,086 g) proti hodnotě sušiny (221,7±9,193g) v 1. dni, jako důsledek odpařování vody z hromad mláta uloţených v přípravně krmiv stáje a statisticky průkazný rozdíl (P<0,05) Sníţení obsahu BNLV konzervovaného mláta v 6. dni (394,700±4,124 g.kg sušiny -1 ) a vysoce statisticky průkazný rozdíl (391,367±19,477 g.kg sušiny -1 ) v 8. dni sledování způsobený rozvojem mikroflóry. Změny v obsahu ostatních organických ţivin byly statisticky neprůkazné (P<0,05). Během pokusu byl zjištěn poměrný nárůst obsahu dusíkatých látek v sušině konzervovaného mláta (Tab. P1.7.2; Graf P1.7.2). Vzhledem k vyššímu obsahu počáteční sušiny čerstvého mláta (265,333±4,336 g) bylo její zvýšení pomalejší, ke statisticky průkaznému (P<0,05) zvýšení (287,667±7,050 g) došlo aţ 8. den sledování. Sníţení obsahu BNLV bylo v případě čerstvého mláta rychlejší neţ u mláta konzervovaného, 6. den sledování byl zjištěn statisticky vysoce průkazně (P<0,01) niţší obsah BNLV (437,533±18,877 g.kg sušiny -1 ) oproti průměrné hodnotě obsahu BNLV v prvním dni (502,99±8,704 g.kg sušiny -1 ). Změny v obsahu ostatních organických ţivin byly statisticky neprůkazné (P<0,05). Bylo zjištěno poměrné zvýšení obsahu dusíkatých látek během pokusu také v čerstvém mlátě (Tab. P1.7.2, Graf P1.7.2). Při hodnocení nutriční hodnoty konzervovaného a čerstvého mláta v měsíci červnu 2007 nebyl u výchozího materiálu zjištěn statisticky průkazný rozdíl (P<0,01). Při statistickém hodnocení bylo zjištěno, ţe obsah sušiny konzervovaného mláta byl statisticky průkazně (P<0,05) vyšší 5. den skladování (284,2±3,219 g) proti obsahu sušiny v prvním dni (256,6±3,378 g) a obsah BNLV statisticky průkazně (P<0,05) niţší v 7. dni (376,173±44,131 g.kg sušiny -1 ) proti obsahu BNLV v 1. dni (440,93±7,155 g.kg sušiny -1 ), hodnoty ostatních sledovaných organických ţivin statisticky neprůkazně kolísaly (P<0,01) nebo stoupaly vyjma obsahu vlákniny (Tab. P1.7.3). Hodnoty obsahu vlákniny konzervovaného mláta byly statisticky průkazně vyšší (P<0,05) jiţ od 7. dne (203,170±13,608 g.kg sušiny -1 ) proti hodnotě v prvním dni pokusu (177,78±3,578 g.kg sušiny -1 ). Vysoce průkazný nárůst (P<0,01) sušiny čerstvého mláta v 5. dni sledování (290,300±3,292 g) dokládá zvýšený odpar spojený s jeho zvýšenou teplotou během skladování. Rychlejší nárůst teploty v jádře hmoty čerstvého mláta uskladněného na hromadě v přípravně stáje v měsíci červnu byl způsoben jednak vyšší počáteční teplotou mláta na počátku skladování (Tab. P1.7.1), jednak rychlejším rozvojem mikroflóry, coţ dokládá rychlejší nárůst počtu plísní a kvasinek ve hmotě čerstvého 67

68 mláta proti jejich počtu ve mlátě konzervovaném, jak bylo v této práci uvedeno na jiném místě (kapitola 5.3.2). Pokles obsahu BNLV čerstvého mláta byl statisticky průkazný (P<0,05) v 5. dni sledování (432,92±9,515 g.kg sušiny -1 ) a vysoce statisticky průkazný rozdíl (P<0,01) 7. den sledování. Při posuzování ukazatelů dokládajících stabilitu mláta před jeho zkrmováním v zemědělském provozu (Tab. P1.7.4 a Tab. P1.7.5) u obou variant skladování je nutno vzít v úvahu, ţe v případě (KM), octové (KO) a máselné (KMa) u čerstvého, respektive u konzervovaného mláta, byly niţší proti hodnotám uváděných BUCHGRABEREM a RESCHEM (čerstvé mláto: KM=0,31 %, KO= 0,7 %, KMa=0,28 %, 1997). V průběhu skladování v únoru 2007 hodnota ph čerstvého mláta klesala (Tab. P1.7.4) tak, ţe rozdíl mezi jeho hodnotou v 1. dni sledování (6,970±0,078) a v 6. dni (6,177± 0,303) byl statisticky průkazný (P<0,05) a přítomnost kyselin ve hmotě rovněţ dokládá statisticky vysoce průkazný (P<0,01) nárůst kyselosti vodního výluhu (516,193±189,508mg KOH/100g) v 6. dni sledování. O tom, ţe se proces fermentace za přístupu vzduchu ubíral neţádoucím směrem, svědčí v podstatě stagnující úroveň obsahu kyseliny mléčné a vysoce průkazný vzestup obsahu kyseliny octové 6. den sledování (0,633±0,057 %) a zároveň byla 8. den sledování zjištěna přítomnost kyseliny máselné (0,103±,015 %), kterou produkují bakterie rodu Clostridia. O rozkladu bílkovin ke konci pokusu svědčí jednak průkazný nárůst (P<0,05) přítomnosti amoniaku v 6. dni sledování (0,053±0,005 %) a vysoce průkazný (P<0,01) nárůst amoniaku ve hmotě (0,21± 0,036 %) 8. den sledování, jednak vysoce průkazný nárůst (P<0,01) úrovně formolové titrace 6. den (0,178±0,038 %) svědčící o nárůstu přítomnosti volných aminokyselin. Hodnota ph konzervovaného mláta se během skladování jen mírně sníţila, na rozdíl od zjištění NISHINO a kol. (2003), kteří popisují prudký pokles hodnoty ph. Podobně kyselost vodního výluhu v podstatě stagnovala (Tab.P1.7.4). O postupném nástupu sekundární fermentace svědčí to, ţe obsah kyseliny mléčné se mírně sniţoval, naopak obsah kyseliny octové se zvyšoval, coţ je v souladu se zjištěními NISHINO a kol. (2003). Ke statisticky vysoce průkaznému zvýšení došlo v případě obsahu kyseliny máselné 4. den sledování (0,303±0,045 %). O vyšší stabilitě obsahu bílkovin ve hmotě konzervovaného mláta uloţeného na hromadu v přípravně stáje v měsíci únoru svědčí v podstatě stagnující úroveň formolové titrace po celou dobu sledování a statisticky vysoce průkazný nárůst (P<0,01) obsahu amoniaku (Graf P1.7.8) aţ v 8. dni sledování (0,063±0,004%). 68

69 Hodnota ph čerstvého mláta skladovaného v červnu 2007 klesala především v prvních dnech po naskladnění (Graf P1.7.9). Sledováním byl zjištěn statisticky vysoce významný (P<0,01) pokles z hodnoty 6,01 (Tab. P1.7.5) na hodnotu 4,99 od 1. dne do 5. dne sledování. Hodnoty ph od 5. dne postupně rostly v souladu se zjištěným poklesem obsahu sledovaných mastných kyselin, vyjma kyseliny máselné, jejíţ obsah v poslední fázi skladování stagnoval. Také vysoce průkazný nárůst (P<0,01) kyselosti vodního výluhu v 5. dni (710,700±174,328 mg KOH/100g), následná stagnace, a později pokles na 488,140±146,203mg KOH/100g 9. den sledování svědčí o tom, ţe mastné kyseliny vytvořené na počátku fermentace poslouţily ke konci pokusu jako zdroj energie rozvíjející se mikroflóře. O postupném rozkladu bílkovin v druhé polovině sledování svědčí vysoce průkazný nárůst (P<0,01) obsahu amoniaku v čerstvém mlátě v 7. dni (0,145±0,023 %, Graf P1.7.10) a vysoce průkazný nárůst (P<0,01) procenta formolové titrace v 5. dni (0,087±0,036 %, Graf P1.7.10). Na rozdíl od uvedených zjištění ze sledování v únoru 2007 hodnota ph konzervovaného mláta naskladněného v červnu 2007 nestagnovala, ale narůstala tak, ţe rozdíl její hodnoty v 5. dni po naskladnění (6,663±0,100) byl vysoce průkazně (P<0,01) vyšší neţ na jeho počátku (5,127±0,367), také hodnota kyselosti vodního výluhu, postupně klesala tak, ţe 7. den sledování byl její pokles na hodnotu 239,393±65,026 statisticky průkazný (P<0,05). Statisticky vysoce průkazný pokles (P<0,01) byl zjištěn pouze u kyseliny octové v 5. dni po naskladnění (0,267±0,045 %), jinak pokles sumy těkavých mastných kyselin nebyl v průběhu červnového sledování statisticky průkazný (P<0,05). Také u konzervovaného mláta došlo během sledování k rozkladu bílkovin, nicméně ten byl na rozdíl od rozkladu bílkovin v čerstvém mlátě pomalejší, vysoce průkazný nárůst (P<0,01) procenta formolové titrace (Graf P1.7.10) byl zjištěn aţ v 7. dni po naskladnění (0,169±0,028 %). V zimním období, kdy se průměrná denní teplota (Td) pohybovala od +2 C do - 3,5 C byl prokázán vliv konzervace jak na průběh fermentačního procesu, tak i na nutriční hodnotu mláta. U obou variant byla doloţena fermentační aktivita ve skladované hmotě (úbytek BNLV), ale u konzervované varianty bylo sníţení obsahu BNLV významně (P<0,01) niţší neţ u čerstvého mláta (Tab. P1.7.2). Tomuto trendu odpovídá i stagnace formolové titrace u konzervované varianty (P<0,01). Konzervace siláţováním ovlivnila sledované parametry především v prvních dnech po naskladnění. Obsah BNLV v čerstvém mlátě v měsíci únoru statisticky vysoce průkazně (P<0,01) klesl z průměrné 69

70 hodnoty 502,99±8,704 g.kg sušiny -1 v 1. dni sledování na 437,533±18,877 g.kg sušiny -1 v 6. dni, zatímco u konzervovaného mláta byl pokles za stejné období pouze průkazný (P<0,05). Při stejném sledování byl zjištěn u čerstvého mláta vysoce průkazný (P<0,01) nárůst úrovně formolové titrace z 0,004±0,001 % v 1. dni sledování na 0,178±0,038 % v 6. dni sledování (Tab. P1.7.4), zatímco u konzervovaného úroveň formolové titrace stagnovala. V letním období, kdy se Td pohybovala od 14,75 C do 21,75 C byl rovněţ prokázán vliv konzervace siláţováním na průběh fermentačního procesu v meziskladu a na úroveň nutriční hodnoty. Obsah BNLV čerstvého mláta statisticky průkazně (P<0,05) poklesl ze 455,578± 9,515 g.kg sušiny -1 v 1. dni sledování na 432,92±9,515 g.kg sušiny -1 v 5. dni. U konzervovaného mláta obsah BNLV statisticky průkazně poklesl aţ v 7. dni sledování (Tab. P1.7.5). Podobně úroveň formolové titrace u čerstvého mláta vysoce průkazně (P<0,01) narostla z 0,008±0,001 % v 1. dni sledování na 0,087±0,036 % v 5. dni, naopak u konzervovaného mláta došlo k statisticky vysoce průkaznému nárůstu (P<0,01) aţ v 7. dni. Obě sledování prokázala, ţe konzervace siláţováním pivovarského mláta při aplikaci konzervantu (směsi benzoanu sodného (22,9 %) a propionanu sodného (8,3 %) a (64,7 %) vody) v dávce 3 l na 1 t siláţované hmoty a jeho následná 90 denní anaerobní fermentace zpomalí rozklad bílkovin při následné manipulaci po vyskladnění a během krátkodobého skladování v meziskladu ve stáji. 5.2 Posouzení stravitelnosti pivovarského mláta Posouzení rozdílu změny bachorové degradovatelnosti vybraných ukazatelů nutriční hodnoty čerstvého a konzervovaného mláta v průběhu meziskladování v provozních podmínkách Během sledování byly posuzovány změny degradovatelnosti organické hmoty (OH), vlákniny (V), neutrálně detergentní vlákniny (NDV) a dusíkatých látek (NL) pivovarského mláta během 8 respektive 9 denního skladování v meziskladu v zastřešeném stájovém objektu v zimním a letním období. Přehled teplot naměřených v místě skladování při odběru vzorků je uveden v Tab. P Ze statistického hodnocení výsledků sledování změn degradovatelnosti sledovaných ukazatelů organických ţivin čerstvého a konzervovaného pivovarského mláta v měsíci únoru vyplývá statisticky vysoce průkazný pokles (P<0,01) degradovatelnosti organické hmoty (Tab. P2.1.2) jak čerstvého, tak konzervovaného 70

71 mláta 4. den sledování. Degradovatelnost organické hmoty čerstvého mláta má dále sestupnou tendenci z úrovně 48,460±0,201 % ve čtvrtém dni sledování aţ na 46,583±0,150 % v osmém dni sledování (Graf P2.1.1) podobný průběh má tendence sniţování bachorové degradovatelnosti organické hmoty u konzervovaného mláta, která se z úrovně 45,097±0,405 % ve čtvrtém dni sledování sníţí na 40,930±0,304 % v 6. dni, ale v 8. dni skladování vzroste na úroveň 42,633±0,064 %, coţ mohlo být způsobeno zvýšením obsahu snadno degradovatelných produktů degradace bílkovin působením enzymů mikroflóry, které je popsáno v Zjištěná výchozí úroveň degradovatelnosti organické hmoty jak u čerstvého (49,897±0,816 %), tak u konzervovaného (47,183±0,185 %) mláta není ve shodě se zjištěními DACCORDA et al (1997), který uvádí hodnotu stravitelnosti ve výši 64 %. Změny degradovatelnosti vlákniny (Tab. P2.1.2) byly statisticky neprůkazné (P<0,05), do 6. dne sledování hodnoty klesaly, od 6. dne byl zjištěn statisticky neprůkazný (P<0,05) nárůst degradovatelnosti vzorků obou skupin (Graf P2.1.2). Z Tab. P2.1.2 je patrný pokles degradovatelnosti neutrálně detergentní vlákniny (NDV) obou sledovaných skupin. Pokles degradovatelnosti NDV čerstvého mláta byl 6. den skladování statisticky vysoce průkazný (P<0,01), kdy z úrovně 48,450±1,309 % v prvním dni sledování poklesla bachorová degradovatelnost NDV na úroveň 40,407±1,585 % v 6. dni sledování a na 33,403±2,188 % v 8. dni. Pokles degradovatelnosti NDV konzervovaného pivovarského mláta byl statisticky průkazný (P<0,05) 4. den pokusu, kdy se degradovatelnost NDV sníţila o 6,623 %. Během osmi dnů sledování poklesla degradovatelnost NDV konzervovaného mláta o jednu čtvrtinu z úrovně 35,953±0,695 % na 27,183±4,752 %. Degradovatelnost dusíkatých látek konzervovaného mláta (Tab. P2.1.2) na počátku pokusu činila 72,930±0,191 % na rozdíl od 65 %, které uvádí DACCORD et al (1997) a na rozdíl od zjištění, která uvádí BATAJOO a SHAVER (1998). Ti zjišťovali degradovatelnost ţivin pivovarského mláta na kanylovaných holštýnských kravách a uvádějí degradovatelnost sušiny ve výši 38,3 %, a dusíkatých látek ve výši 48,9 %. Ve 4. dni skladování degradovatelnost dusíkatých látek konzervovaného mláta statisticky vysoce průkazně (P<0,01) klesla na 68,463±0,836 %. Naopak u čerstvého mláta došlo během skladování ke statisticky vysoce průkaznému (P<0,01) nárůstu degradovatelnosti dusíkatých látek postupně aţ o 11,02 % v 6. dni sledování, kdy se trend zastavil (Graf P2.1.4). 71

72 V měsíci červnu byl zjištěn statisticky průkazný pokles (P<0,05) degradovatelnosti organické hmoty (Tab. P2.1.3) čerstvého pivovarského mláta v 5. dni sledování z hodnoty 58,457±1,951 % na hodnotu 52,073±3,290 % a statisticky vysoce průkazný (P<0,01) pokles degradovatelnosti OH v 7. dni na hodnotu 48,97±2,47 5%. V devátém dni sledování degradovatelnost OH čerstvého mláta neprůkazně stoupla na hodnotu 53,79±2,459 %. Degradovatelnost organické hmoty konzervovaného mláta statisticky neprůkazně (P<0,05) klesala, aţ 7. Den sledování poklesla statisticky vysoce průkazně (P<0,01) z hodnoty 52,767±2,712 % v prvém dni na 44,06±1,868 % ve dni sedmém a do devátého dne stagnovala (44,133±0,554 %). Jednofaktorovou analýzou variancí (SNEDECOR, COCHRAN, 1969) bylo zjištěno, ţe rozdíly mezi degradovatelností organické hmoty čerstvého a konzervovaného mláta byly statisticky vysoce průkazné P<0,01), nicméně, jak vyplývá z metodiky sledování, čerstvé a konzervované mláto nepocházelo z jedné šarţe, coţ sniţuje váţnost zjištění. Také pokles degradovatelnosti vlákniny čerstvého mláta byl statisticky průkazný (P<0,05) v 5. dni z 32,083±4,315 % na 20,747±3,44 % a 7. dni sledování na 19,777±6,836 %, kolísání degradovatelnosti vlákniny konzervovaného mláta nebylo statisticky průkazné (P<0,05, Tab. P2.1.3). Pokles degradovatelnosti NDV čerstvého mláta byl 5. dne sledování statisticky průkazný (P<0,05) z úrovně 53,72±2,329 % v prvém dni na 38,867±6,196 % a statisticky vysoce průkazný (P<0,01) na 33,31±1,301% v sedmém dni sledování, proti tomu u konzervovaného mláta byl zjištěn statisticky průkazný (P<0,05) pokles degradovatelnosti aţ v 7. dni sledování (Tab. P2.1.3, Graf P2.1.7), podobně jako u degradovatelnosti vlákniny bylo konzervované pivovarské mláto stabilnější neţ čerstvé. Z uvedené tabulky rovněţ vyplývá, ţe degradovatelnost dusíkatých látek čerstvého (73,833±1,21 %) a konzervovaného (65,283±1,87 %) mláta po celou dobu sledování stagnovala (Graf P2.1.8), rozdíly zjištěných hodnot nebyly uvnitř skupin sledování statisticky průkazné (P<0,05), pouze lze konstatovat, ţe mezi skupinami zjištění byly statisticky vysoce průkazné (P<0,01) rozdíly, coţ svědčí o lepší degradovatelnosti dusíkatých látek čerstvého mláta s připomínkou, ţe obě mláta, na nichţ probíhalo sledování, nepocházela ze stejné šarţe. Zjištěné hodnoty degradovatelnosti dusíkatých látek konzervovaného mláta odpovídaly úrovni, kterou uvádí DACCORD et al. (1997), tj. 65%, ale nejsou ve shodě se zjištěními, která uvádí BATAJOO a SHAVER (1998). Ti zjišťovali degradovatelnost ţivin pivovarského mláta 72

73 na kanylovaných holštýnských kravách a uvádějí degradovatelnost dusíkatých látek ve výši 48,9 % Posouzení rozdílů v dynamice bachorové degradovatelnosti vybraných ţivin ve hmotě čerstvého pivovarského mláta, pivovarského mláta siláţovaného bez pouţití konzervačního přípravku a mláta ošetřeného konzervačním přípravkem před siláţováním. K vyhodnocení rozdílů v dynamice stravitelnosti sledovaných variant nebylo moţno pouţít analýzu variancí, protoţe z důvodu nedostatku finančních prostředků byly vyhodnocovány směsné vzorky jednotlivých měření, a pro statistickou analýzu tedy nejsou podklady. Ze zjištěných údajů uvedených v Tab. P2.2.1 lze usoudit, ţe degradovatelnost organické hmoty (OH) čerstvého pivovarského mláta (PH) byla po dvou hodinách inkubace v bachoru (6,92%) niţší o 5,76 procentního bodu neţ degradovatelnost hmoty varianty, která nebyla před fermentací ošetřena konzervantem (K=12,68 %) a o 7,64 procentního bodu niţší neţ degradovatelnost hmoty konzervovaného mláta, které bylo před fermentací ošetřeno konzervantem v dávce 3 l na jednu tunu hmoty (PKo3= 14,56 %). Během dalších hodin inkubace vzorků všech 3 posuzovaných variant se hodnoty degradovatelnosti OH jednotlivých variant sbliţovaly tak, ţe po 24 hodinách inkubace byla zjištěna degradovatelnost OH čerstvého mláta 53,12 %, degradovatelnost směsného vzorku varianty K činila 57,34 % a varianty PKo3 byla 56,72 %. Degradovatelnost vlákniny směsných vzorků všech 3 variant zjišťovaná po 8 hodinách inkubace byla velmi rozdílná (PH=8,22; K=3,78; PKo3=10,37 %), avšak během dalších 16 hodin inkubace se její úroveň u všech variant velmi sblíţila (PH=34,95; K=33,74; PKo3=30,34 %), podobně degradovatelnost neutrálně detergentní vlákniny dosáhla po 24 hodinách inkubace vzorků všech tří variant v bachoru blízkých hodnot (PH=47,45; K=46,65; 46,99 %). Jinak tomu bylo u dusíkatých látek. Mezi degradací dusíkatých látek čerstvého mláta (PH=8,24 %) po 2 hodinách inkubace a degradací dusíkatých látek fermentovaného mláta bez přídavku konzervantu (K=22,16%) byl rozdíl 13,92 procentního bodu a mezi degradací dusíkatých látek mláta fermentovaného s přídavkem konzervantu (PKo3=20,83 %) byl rozdíl 12,59 procentního bodu. Uvedené rozdíly mezi degradací dusíkatých látek vzorků čerstvého 73

74 mláta a vzorků obou variant mláta fermentovaného se během další inkubace příliš nesníţily tak, jak tomu bylo u ostatních sledovaných ţivin. Po 24 hodinách fermentace vzorků varianty PH byla zjištěna degradace dusíkatých látek ve výši 63,25 %, tj. o 9,09 procentního bodu méně neţ jejich degradace u varianty K (72,34 %) a o 9,04 % procentního bodu méně u varianty PKo3 (72,29 %). Zjištěné rozdíly mezi degradovatelnosti dusíkatých látek čerstvého pivovarského mláta a jejich degradovatelností v obou variantách mláta fermentovaného mohou být dány zjednodušením struktury některých dusíkatých látek působením enzymů mikroflóry v průběhu fermentace tak, ţe jsou snáze degradovatelné v bachoru dojnic. Pokud by se takový trend potvrdil dalším výzkumem, znamenalo by to, ţe siláţováním čerstvého pivovarského mláta můţe být sníţen jeho potenciál být zdrojem by-pass proteinu Srovnání bachorové degradovatelnosti a střevní stravitelnosti dusíkatých látek čerstvého pivovarského mláta a čerstvého kukuřičného mláta. V Tab. P2.3.1 je uveden obsah vybraných ţivin čerstvého pivovarského mláta (BG) a kukuřičného mláta (AMG) pouţitých při stanovení degradovatelnosti a stravitelnosti. Degradovatelnost dusíkatých látek jednotlivých vzorků pivovarského a kukuřičného mláta v procentech z jejich celkového mnoţství v závislosti na délce bachorové inkubace je uveden v Tab. P2.3.2 a P V Tab. P2.3.4 jsou uvedeny průměrné hodnoty úrovně degradace dusíkatých látek u obou hodnocených krmiv. Rozdíl mezi procentem degradovaných dusíkatých látek pivovarského mláta po 4 hodinách inkubace v bachoru (18,16±1,910 %) proti procentu degradovaných dusíkatých látek po dvou hodinách inkubace (4,06±0,478 %) je statisticky vysoce průkazný (P<0, 01). Rychlost degradace dusíkatých látek pivovarského mláta (Tab. P2.3.4) během jeho inkubace v bachoru je charakterizována statisticky vysoce průkaznými rozdíly (P<0,01) výše procent degradovaných dusíkatých látek z jejich celkového mnoţství ve stoprocentní sušině mezi jednotlivými měřeními ve sledovaných intervalech. U vzorků kukuřičného mláta (Tab. P2.3.4) byl zjištěn statisticky vysoce průkazný (P<0,01) rozdíl mezi mnoţstvím degradovaných dusíkatých látek po dvou hodinách inkubace (42,04±3,844 %) a po čtyřech hodinách inkubace (63,56±2,054 %), podobně byl zjištěn statisticky vysoce průkazný (P<0,01) rozdíl mezi mnoţstvím degradovaných dusíkatých látek 74

75 po čtyřech hodinách inkubace (63,56±2,054 %) a osmi hodinách inkubace (84,47±0,681 %), přičemţ mnoţství degradovaných dusíkatých látek po osmi hodinách inkubace bylo dvakrát větší neţ po dvou hodinách (42,04±3,844 %). Degradace dusíkatých látek kukuřičného mláta po osmi hodinách inkubace výrazně zpomalila (Tab. P2.3.4, Graf P2.3.1) tak, ţe po 16 hodinách inkubace (85,16±0,420 %) se mnoţství degradovaných dusíkatých látek zvýšilo statisticky neprůkazně (P<0,05) jen o 0,69 %. Statisticky průkazný (P<0,05) rozdíl v mnoţství degradovaných dusíkatých látek po osmi hodinách inkubace vzorků v bachoru (84,47±0,681 %) byl zjištěn aţ po dvaceti čtyřech hodinách inkubace (87,19±1,770 %). Při shodných intervalech bachorové inkubace byly rozdíly v mnoţství degradovaných dusíkatých látek mezi pivovarským a kukuřičným mlátem vysoce průkazné (P<0,01). Efektivní bachorová degredabilita dusíkatých látek byla počítána metodou podle ØRSKOVA a McDONALDA (1979) při různých rychlostech pasáţe 4 %, 5 %, 6 %, 7 % a 8 % částic krmiva z bachoru za hodinu. Tab. P2.3.5 uvádí přehled průměrných hodnot efektivní bachorové degradovatelnosti obou krmiv. Efektivní bachorové degradovatelnosti rozpustných a nerozpustných frakcí dusíkatých látek pivovarského mláta a kukuřičného mláta jsou uvedeny v Tab. P Střevní stravitelnost dusíkatých látek a sušiny pivovarského a kukuřičného mláta je uvedena v Tab. P2.3.7 a P Průměrná střevní stravitelnost dusíkatých látek a sušiny pivovarského mláta byla 79,39±0,443 % a 22,86±1,392 % a kukuřičného mláta 56,99±0,730 % a 11,34±1,376 %. Nutriční hodnota vedlejších produktů potravinářského průmyslu je prioritně ovlivňována technologií pouţitou při výrobě potravinářského produktu. Při výrobě mladiny (sladový ječmen) a kukuřičného škrobu (kukuřičné zrno) je ve výchozích surovinách v průběhu technologického procesu výrazně sníţen především obsah škrobu. Ze srovnání obsahu ţivin v hodnoceném pivovarském a kukuřičném mlátu (Tab. P2.3.1) s průměrným obsahem ţivin ve výchozích surovinách (Tab. P2.3.9, ZEMAN a kol., 1995) vyplynulo, ţe relativní obsah škrobu v sušině v průběhu zpracování poklesl z 63,96 % na 2,55 % a ze 70,78 % na 7,95 %. To následně ovlivnilo i relativní zastoupení dalších ţivin v sušině hodnocených vedlejších produktů potravinářského průmyslu. Obsah dusíkatých látek v sušině sladovnického ječmene se v průběhu technologického procesu výroby mladiny zvýšil z 13,5 % na 25,69 % (v sušině mláta). 75

76 To bylo způsobeno zmíněným úbytkem škrobu v sušině sladovnického ječmene v procesu fermentace a výskytem zbytků odumřelých organismů v mlátu, a to převáţně kvasinek (DACCORD et al., 1997). Obdobný trend byl zjištěn i u kukuřičného mláta, kde obsah dusíkatých látek v sušině kukuřičného zrna se relativně zvýšil z 10,3 % na 23,15 % v sušině kukuřičného mláta, coţ opět souvisí s extrakcí škrobu z kukuřičného zrna v průběhu procesu jeho zpracování. Obdobná dynamika byla zaznamenána i v obsahu vlákniny v pivovarském a kukuřičném mlátu. Oproti sladovnickému ječmeni a kukuřičnému zrnu došlo ke zvýšení obsahu vlákniny z 5,01 % na 20,45 % a z 2,67 % na 10,5 %. Optimální výţiva vysokoprodukčních dojnic je zaloţena na precizním vybilancování krmné dávky. Zvláště vysoké nároky na zajištění celého spektra ţivin mají dojnice během první fáze laktace. V tomto období mají specifické poţadavky nejen na mnoţství potřebných ţivin, ale i na jejich sloţení (kvalitu). To se mimo jiné týká i poţadavků na zajištění dusíkatých látek. S ohledem na poţadovanou strukturu N-látek je třeba jejich potřebu dotovat v krmných dávkách vysokoprodukčních dojnic objemnými i jadrnými krmivy (BOUŠKA a kol., 2006). Mezi krmiva, která se vzhledem k obsahu dusíkatých látek pouţívají ke zvýšení jejich koncentrace v krmné dávce, patří tradičně sojový extrahovaný šrot nebo vojtěškové úsušky. Jak jiţ bylo řečeno, v poslední době se významně zvyšuje význam vedlejších produktů potravinářského průmyslu jako komponentů krmných dávek pro dojnice. A to nejenom z ekonomického hlediska, ale i s ohledem na jejich nutriční hodnotu. Ze srovnání koncentrace N-látek v sušině pivovarského a kukuřičného mláta (25,69 a 23,15 % - Tab. P2.3.1) s vybranými tradičními krmivy bílkovinného charakteru (vojtěškové úsušky a sojový extrahovaný šrot, Tab. P2.3.9) vyplývá, ţe koncentrace N-látek v mlátu je výrazně vyšší, neţ ve vojtěškových úsušcích (ZEMAN a kol., 1995). Současně je ale také patrné, ţe z hlediska obsahu N-látek zdaleka nemohou konkurovat sojovému extrahovanému šrotu. Kromě obsahu N-látek je třeba při moţnosti potenciálního zařazení těchto produktů do krmných dávek vysokoprodukčních dojnic posuzovat i obsah vlákniny v nich obsaţený. V tomto směru pivovarské mláto inklinuje spíš k vojtěškovým úsuškům (20,45 % oproti 30,50 %) a kukuřičné mláto k sojovému extrahovanému šrotu (10,50 % oproti 7,00 %). Z uvedeného srovnání vyplývá, ţe zařazením pivovarského a kukuřičného mláta do krmné dávky vysokoprodukčních dojnic lze dosáhnout zvýšení 76

77 koncentrace obsahu dusíkatých látek, ale s výrazně menším efektem neţ zařazením sojovému extrahovanému šrotu. Nicméně zařazením pivovarského mláta do krmné dávky zároveň nedochází k výraznému sníţení obsahu hrubé vlákniny. Při optimalizaci nutriční hodnoty krmné dávky je nutné respektovat nejen obsah ţivin v krmné dávce, ale také schopnost organizmu podávané ţiviny maximálně vyuţít, tedy je včas rozloţit a vstřebat. Pro zajištění maximálního projevu genetického potenciálu vysokoprodukčních dojnic je důleţité, mimo jiné, zajistit odpovídající podíl nedegradovatelných dusíkatých látek z jejich celkového mnoţství. Ze vzájemného srovnání degradovatelnosti dusíkatých látek obsaţených v pivovarském a kukuřičném mlátu (Tab. P2.3.4) vyplývá, ţe N-látky obsaţené v pivovarském mlátu měly proti N-látkám obsaţených v kukuřičném mlátu v průběhu celého časového spektra inkubace významně niţší (P 0,01) degradovatelnost. A to s tím, ţe v rané fázi inkubace (po 2 hodinách) byl rozdíl daleko výraznější (4,06±0,48 % oproti 42,04±3,84 %) neţ v konečné fázi inkubace (po 24 hodinách 50,7±4,16 % oproti 87,19±1,77 %). Vzhledem k tomu, ţe obsah dusíkatých látek v sušině pivovarského (25,69 %) a kukuřičného mláta (23,15 %), byl na přibliţně stejné úrovni, lze konstatovat, ţe během prvních dvou hodin jejich inkubace v bachoru bylo ze vzorků kukuřičného mláta degradováno 10 x více a po 24 hodinách 1,7 x víc dusíkatých látek neţ ze vzorků pivovarského mláta. Rozdíl v úrovni degradace dusíkatých látek obou krmiv a její průběh v jednotlivých časových intervalech charakterizuje graf P Úroveň efektivní bachorové degradovatelnosti dusíkatých látek (Tab. P2.3.5) počítané metodou dle ORSKOVA a McDONALDA (1979) ukazuje, ţe při všech počítaných rychlostech pasáţe obsahu bachoru byly zjištěny statisticky průkazné (P<0,05) rozdíly mezi krmivy, přičemţ efektivní degradovatelnost kukuřičného mláta (76,29 %) při rychlosti pasáţe obsahu bachoru 6 % za hodinu byla více neţ dvakrát (2,16) vyšší neţ efektivní degradovatelnost pivovarského mláta (35,33 %). PROMKOT a WANAPAT (2003) uvádějí podobnou úroveň efektivní degradovatelnosti dusíkatých látek pivovarského mláta zjišťované u kanylovaných krav na druhé a dalších laktacích holštýnského plemene ve výši 40,9 %, PINOSA a STEFANO (1990) uvádějí efektivní degredabilitu dusíkatých látek čerstvého pivovarského mláta ve výši 40,5 % a BATAJOO a SHAVER (1998) uvádějí aţ 48,9 %. Efektivní bachorová degradovatelnost rozpustné frakce dusíkatých látek pivovarského mláta byla statisticky významně (P<0,05) niţší neţ rozpustné frakce dusíkatých látek kukuřičného mláta (Tab. P2.3.6). Naproti tomu 77

78 přestoţe efektivní bachorová degradovatelnost potenciálně degradovatelné frakce pivovarského mláta (53,52 %) byla o 8,08 % vyšší neţ potenciálně degradovatelné frakce kukuřičného mláta (45,44 %), nebyl tento rozdíl průkazný (P<0,05). Vysoký podíl potenciálně degradovatelné frakce z celkového mnoţství dusíkatých látek uvádí také CHIOU WENSHYG et al. (2004). Statisticky průkazně (P<0,05) kratší byla také doba potřebná k hydrataci krmiva, jeho osídlení mikroflórou a započetí působení enzymů (lt lag time) u pivovarského mláta (0,62 hodin) neţ u mláta kukuřičného (3,06 hodin). Střevní stravitelnost dusíkatých látek vzorků pivovarského mláta (79,39±0,443 %) byla zjištěna statisticky vysoce průkazně (P<0,01), vyšší neţ střevní stravitelnost dusíkatých látek kukuřičného mláta (56,99±0,730 %). Podobně střevní stravitelnost sušiny pivovarského mláta (22,86±1,392 %) byla zjištěna statisticky vysoce průkazně (P<0,01) vyšší neţ sušiny kukuřičného mláta (11,34±1,376 %). Na základě uvedených sledování a výpočtů bylo zjištěno, ţe efektivní bachorová degradovatelnost dusíkatých látek pivovarského mláta při všech počítaných rychlostech pasáţe částic obsahu bachoru byla statisticky průkazně (P<0,05) niţší neţ efektivní bachorová degradovatelnost dusíkatých látek kukuřičného mláta, přičemţ efektivní degradovatelnost kukuřičného mláta (76,29 %) při rychlosti pasáţe částic obsahu bachoru 6 % za hodinu byla více neţ dvakrát (2,16) vyšší neţ efektivní bachorová degradovatelnost pivovarského mláta (35,33 %). Dále bylo zjištěno, ţe střevní stravitelnost dusíkatých látek pivovarského mláta je významně (P<0,01) vyšší (79,39 %) neţ střevní stravitelnost dusíkatých látek kukuřičného mláta (56,99 %) Pivovarské mláto na rozdíl od kukuřičného mláta je tedy vhodným zdrojem dusíkatých látek pro krmné dávky vysokoprodukčních dojnic, které mají deficit nedegradovatelných dusíkatých látek stravitelných ve střevě. 5.3 Posouzení výskytu plísní, mykotoxinů a kvasinek v čerstvém a konzervovaném pivovarském mlátě v modelových podmínkách Vliv různé koncentrace konzervantu na růst plísní a kvasinek během fermentace 78

79 Posouzení vlivu fermentace při použití různých koncentrací konzervantu na bázi solí kyselin benzoové a propionové Sledované varianty konzervovaného pivovarského mláta obsahovaly značné mnoţství kvasinek ve hmotě (Tab.P ). Mezi zjištěnými hodnotami jednotlivých variant nebyl statisticky průkazný (P<0,05) rozdíl. Nejvíce kvasinek ve hmotě bylo zjištěno ve variantě, která byla před fermentací ošetřena konzervaten (směsí na bázi solí kyselin benzoové a propionové) v mnoţství 3 l na 1 t směsi (PKo3= KTJ.1 g suš -1 ), nejméně ve variantě ošetřené stejným konzervantem v mnoţství 6 l na 1 t hmoty (PKo6= KTJ.1 g suš -1 ) pivovarského mláta. Z uvedených hodnot vyplývá, ţe v průběhu fermentačního procesu nedošlo k vytvoření takových podmínek, které by zamezily růstu kvasinek. BOLSEN (1993) uvádí, ţe v siláţi by nemělo být více neţ 10 5 KTJ kvasinek. Pokud jejich počet stoupne nad interval 10 7 aţ 10 8 dochází k zahřívání siláţe. Obsah kvasinek ve hmotě všech 3 variant (Tab. P ap ) byl na uvedené hranici. Obsah plísní ve hmotě jednotlivých variant byl více diferencovaný. V siláţovaném mlátě varianty, která nebyla před fermentací ošetřena konzervantem, byl na nejniţší úrovni (K=25 KTJ.1 g suš -1 ), tedy o 35 KTJ.1 g suš -1 méně neţ ve variantě PKo6 (60 KTJ.1 g suš -1 ) a statisticky průkazně (P<0,05) méně neţ u varianty PKo3 (175 KTJ.1 g suš -1 ). Z uvedených zjištění vyplývá, ţe nebyl průkazně zjištěn vliv aplikace konzervantu na bázi solí kyselin benzoové a propionové na zamezení rozvoje kvasinek a plísní během fermentačního procesu při siláţování mláta. Zjištěná skutečnost není v souladu se skutečností, ţe působení aniontů kyseliny propionové inhibuje růst plísní a kvasinek (WYSS, 2002; DOLEŢAL, 2006). V popisovaném sledování nebyl posuzován vzorek čerstvého pivovarského mláta původní hmoty, nelze tedy potvrdit, ţe k růstu plísní a kvasinek nedošlo před počátkem siláţování. Srovnáním mnoţství plísní a kvasinek před siláţováním a po ukončení fermentace se zabývají následující sledování Posouzení změny v úrovni výskytu plísní a kvasinek před fermentací a po jejím ukončení neošetřeného pivovarského mláta a mláta ošetřeného různou koncentrací konzervantu. Fermentace

80 Srovnání vzorků čerstvého pivovarského mláta původní hmoty (PH), která byla siláţována ať uţ bez ošetření konzervantem (K), nebo jeho různými dávkami (PKo3, PKo6) ukázalo statisticky vysoce průkazný (P<0,01) rozdíl mezi mnoţstvím kvasinek v původní hmotě (PH= KTJ.1 g suš -1 ) a ostatními sledovanými variantami (K=180, PKo3=225, PKo6=178 KTJ.1 g suš -1 ), přičemţ rozdíly mezi jednotlivými variantami siláţí pivovarského mláta byly statisticky neprůkazné (P<0,05, Tab. P ). Toto zjištění je v souladu s tvrzením, ţe kyselina propionová a její soli inhibují růst kvasinek v průběhu fermentačního procesu,které uvádí WYSS (2002). Dále z uvedených výsledků vyplývá, ţe proces anaerobní fermentace statisticky vysoce průkazně (P<0,01) sníţil počet KTJ ve hmotě siláţované bez přídavku aditiva (180 KTJ.1 g suš-1 ) proti počtu KTJ v původní hmotě ( KTJ.1 g suš-1 ). Naopak obsah plísní čerstvého mláta před siláţováním (PH= 65 KTJ.1 g suš -1 ) byl statisticky vysoce průkazně niţší neţ jejich obsah ve vzorcích siláţovaných variant (K=1630, PKo3=1360, PKo6=2920 KTJ.1 g suš -1 ). Z uvedeného vyplývá, ţe vyšší dávka konzervantu nezamezila ve větší míře růstu plísní ve hmotě v průběhu fermentace Posouzení změny v úrovni výskytu plísní a kvasinek před fermentací a po jejím ukončení neošetřeného pivovarského mláta a mláta ošetřeného konzervantem. Fermentace Sledování se věnovalo srovnání mnoţství kvasinek a plísní obsaţených v původní hmotě čerstvého pivovarského mláta před siláţování a po ukončení fermentace. Sledování potvrdilo zjištění z kapitoly , ţe čerstvé mláto obsahovalo statisticky vysoce průkazně (P<0,01) více kvasinek (PH= KTJ.1 g suš -1 ) neţ varianty konzervované siláţováním, ať uţ ošetřené konzervačním přípravkem na bázi solí kyselin benzoové a propionové (PKo3=910 KTJ.1 g suš -1 ), nebo neošetřené (K=2920 KTJ.1 g suš -1 ), přičemţ se neprokázal rozdíl (P<0,05) varianty K a varianty PKo3 (Tab. P ). Rovněţ obsah plísní ve vzorcích původní hmoty (PH=60 KTJ.1 g suš -1 ) byl podobně jako u sledování uvedeném v kapitole statisticky průkazně (P<0,05) niţší neţ ve vzorcích varianty K (200 KTJ.1 g suš -1 ) a statisticky vysoce průkazně (P<0,01) niţší neţ ve vzorcích varianty PKo3 (300 KTJ.1 g suš -1 ). A podobně jako 80

81 v kapitole rozdíl v obsahu plísní ve vzorcích obou siláţovaných variant byl statisticky neprůkazný (P<0,05). Lze tedy konstatovat, ţe v obou sledováních měl fermentační proces v průběhu konzervace siláţováním prokazatelně vliv na sníţení obsahu kvasinek ve hmotě, nicméně vliv pouţití konzervantu na bázi solí kyselin benzoové a propionové aplikovaného do siláţované hmoty neměl statisticky průkazný (P<0,05) vliv na obsah kvasinek ve hmotě siláţe. Dále lze konstatovat, ţe v uvedených sledováních byl prokázán (P<0,05) růst plísní ve hmotě siláţe v průběhu konzervace siláţováním a ţe pouţití uvedeného konzervačního přípravku, respektive jeho míra, nemá na růst plísní během fermentačního procesu statisticky průkazný (P<0,05) vliv Srovnání dynamiky růstu plísní a kvasinek na čerstvém a konzervovaném pivovarském mlátě v průběhu jeho meziskladování v provozních podmínkách Přehled venkovních teplot v den odběru a teplot naměřených ve stáji a v jádru hromad čerstvého a konzervovaného mláta při samotném odběru je uveden v Tab. P Z uvedených výsledků měření vyplývá, ţe čerstvé mláto mělo v zimním období výrazně vyšší teplotu neţ mláto konzervované, jehoţ teplota při naskladnění odpovídala více teplotě vnějšího prostředí. Další nárůst teploty čerstvého i konzervovaného mláta jde na vrub rozebíhajícího se fermentačního procesu. Zjištěné hodnoty nárůstu teploty konzervovaného mláta jsou ve shodě se zjištěními NISHINO et al. (2003), který uvádí nárůst teplot konzervovaného mláta jiţ po 3 dnech od vyskladnění. Rozebíhající fermentační proces dokládají zjištěné nárůsty počtů plísní a kvasinek (Tab. P3.2.1). Z hodnot naměřených v únoru 2007 vyplývá, ţe obsah plísní v konzervovaném mlátě během prvních pěti dnů stagnoval, teprve pak došlo k jeho výraznému nárůstu. Naopak obsah plísní v čerstvém mlátě se po třech dnech zdvojnásobil (2333±814 KTJ.g - 1 ) proti 1. dnu sledování (1400±1824 KTJ.g -1 ) a po 7 dnech sledování došlo k vysoce statisticky průkaznému nárůstu (P<0,01) plísní na hodnotu 6467 ± 1401 KTJ.g -1. Na počátku sledování rozdíl v počtu KTJ plísní v 1 g hmoty mezi čerstvým a konzervovaným mlátem nebyl statisticky průkazný (P<0,01). Při odběru 4. den sledování bylo mnoţství přítomných plísní ve výši 127±60 KTJ.g -1 ve hmotě konzervovaného mláta a 2333±814 KTJ.g -1 ve hmotě mláta čerstvého. Dynamika rozdílů v obsahu plísní přítomných ve hmotě obou skupin byla průkazná (P<0,01) v průběhu celého sledování od 1. aţ po 8. dne skladování. Rozdíl mezi mnoţstvím plísní 81

82 ve hmotě konzervovaného mláta při odběru 1. den skladování (200±264 KTJ.g -1 ) a odběru konzervovaného mláta 4. den (127±60 KTJ.g -1 ) byl statisticky neprůkazný (P<0,01). Rozdíl mezi vzorkem konzervovaného mláta odebraným 1 den (200±264 KTJ.g -1 ) a vzorkem čerstvého mláta odebraným 4 den skladování (2333±814 KTJ.g -1 ) byl statisticky průkazný (P<0,05). Během sledování, které probíhalo v měsíci únoru, došlo prokazatelně k vyššímu nárůstu plísní u čerstvého mláta na rozdíl od mláta konzervovaného. Mnoţství kvasinek ve hmotě čerstvého mláta v průběhu pokusu stagnovalo na rozdíl od mnoţství kvasinek ve hmotě konzervovaného mláta, kde byl zjištěn statisticky vysoce průkazný rozdíl (P<0,01) mezi hodnotami naměřenými 1. den (100±57 KTJ.g -1 ) a 8. den (4233±961 KTJ.g -1 ) skladování v meziskladu. Při skladování mláta za vyšších teplot v červnu bylo zjištěno, ţe počet KTJ kvasinek v 1g hmoty u konzervovaného mláta měl niţší dynamiku nárůstu neţ jejich počet u čerstvého mláta (Tab. P3.2.2) po celou dobu skladování. Průkazný rozdíl počtu KTJ kvasinek (P<0,05) mezi průměrem odebraných vzorků u konzervovaného mláta byl zjištěn aţ po 7 dnech sledování, zatímco v případě čerstvého mláta vyšel průkazný rozdíl (P<0,05) jiţ mezi průměrnou hodnotou v 1. den (1170±365,559 KTJ.g -1 ) a průměrnou hodnotou (3370±1229,851 KTJ.g -1 ) v 5. dni sledování. Vzhledem k tomu, ţe rozdíl mezi mnoţstvím kvasinek v čerstvém a v konzervovaného mlátě na počátku sledování byl statisticky neprůkazný (P<0,05), svědčí průkazný rozdíl (P<0,05) v počtu kvasinek mezi průměrným vzorkem z 1. odběru konzervovaného mláta (870±108,064 KTJ.g -1 ) a 2. odběru čerstvého mláta (3370±1229,851 KTJ.g -1 ) o prokazatelně vyšším nárůstu obsahu kvasinek v čerstvém mlátě. Počty KTJ kvasinek obou variant překročily kritickou hranici 10 5 KTJ v 1 g hmoty kterou uvádí BOLSEN (1993) aţ mezi 7. a 9. dnem sledování. Konzervované mláto se v letním období ukázalo být méně vhodnou ţivnou půdou pro růst plísní neţ mláto čerstvé (Tab. P3.2.2). Počet plísní v 1 g hmoty konzervovaného mláta se zvýšil v průměru z 810 KTJ.g -1 v 1.dni na KTJ.g -1 v 7. dni skladování. V čerstvém mlátě stoupl počet KTJ plísní během 7 dnů skladování ze 710±275 KTJ.g -1 na ±12767 KTJ.g -1. Pokud rozdíl mezi zjištěnými počty KTJ plísní v 1 g čerstvého a v 1 g konzervovaného mláta na počátku skladování byl statisticky neprůkazný (P<0,01), pak jiţ po sedmi dnech sledování byl vysoce průkazný (P<0,01), tedy došlo k statisticky průkazně vyššímu nárůstu počtu plísní v čerstvém mlátu. 82

83 5.3.3 Stanovení přítomnosti mykotoxinů v čerstvém a konzervovaném pivovarském mlátě Stanovení přítomnosti vybraných mykotoxinů v čerstvém a konzervovaném pivovarském mlátě Vzhledem k omezeným finančním prostředkům a vysoké ceně za zjištění obsahu mykotoxinů ve vzorku, byla jejich přítomnost zjišťována ze směsných vzorků jednotlivých sledovaných variant (Tab. P ) Z uvedené tabulky vyplývá, ţe během fermentace se mnoţství zearalenonu v sušině hmoty siláţované bez pouţití konzervantu zvýšilo 2,5krát proti mnoţství zjištěnému v původní hmotě, proti tomu mnoţství obsaţené ve směsném vzorku fermentovaného mláta ošetřeného konzervantem v dávce 3 l na 1 t hmoty bylo zjištěno jen 1,33krát vyšší. Obsah T 2 toxinu ve vyhodnocovaných vzorcích siláţe byl rovněţ několikanásobně vyšší, ale z důvodu nedostatků podkladů se nepodařilo vyhodnotit průkaznost rozdílů uvedených v Tab. P Stanovení přítomnosti mykotoxinů v čerstvém a konzervovaném pivovarském mlátě na počátku a na konci jeho meziskladování v provozních podmínkách Vzhledem k tomu, ţe se dosud nepodařilo prokázat závislost koncentrace mykotoxinů na výši výskytu plísní ve hmotě (SUCHÝ, HERZIG, 1998), byly zjišťovány jejich koncentrace jen při prvním a posledním odběru ve směsných vzorcích z výsledků uvedených v Tab. P a P Z organizačních důvodů nebylo moţné zajistit, aby čerstvé mláto a mláto konzervované v průběhu fermentačního procesu pocházely ze stejné šarţe. Tomu odpovídají také zjištěná mnoţství obou sledovaných mykotoxinů ve všech posuzovaných variantách. Vzhledem k tomu, ţe zjištěná mnoţství na počátku sledování a na konci sledování jak v únoru, tak v červnu nevykazovala ani stoupající, či klesající trend a vzhledem tomu, ţe stanovení mnoţství mykotoxinů ve vzorku je velmi drahé, jsem se podrobnějším vyhodnocováním nezabýval. 83

84 5.4 Hodnocení produkčního potenciálu konzervovaného pivovarského mláta při jeho zařazení do krmných dávek dojnic (v provozních podmínkách). Provozní pokus probíhal ve velkokapacitním kravíně v Mistrovicích. Kapacita stáje, respektive jejich jednotlivých sekcí a telení březích krav ve stádě vyţadovaly postupnou obměnu zvířat ve sledovaných skupinách. Obměna byla prováděna tak, aby do obou skupin přicházely dojnice s přibliţně stejnou uţitkovostí v předchozí laktaci ve stejných počtech. Po celou dobu sledování (95 dní) byl průměrný stav ve skupině krmené krmnou dávkou bez siláţe směsi pivovarského mláta a sladového květu (kontrolní skupina) ve výši 60,1 kusů a ve skupině krmené krmnou dávkou se zařazenou siláţí pivovarského mláta a sladového květu (pokusná skupina) 62,52 kusů (Tab. P4.4) V průběhu sledování obou skupin (variant) byla z provozních důvodů a z důvodu zvýšení její produkční účinnosti pětkrát změněna krmná dávka vţdy najednou oběma skupinám tak, aby bylo dojnicím o průměrné hmotnosti 600 kg podáváno mnoţství ţivin odpovídající uţitkovosti 30 l na kus a den při tučnosti 4 %, přičemţ úroveň podávané netto energie laktace (NEL) a mnoţství podávaných dusíkatých látek přepočteno jako mnoţství PDIE byly vţdy na velmi blízké úrovni pro obě skupiny (Tab. P4.9 aţ P4.18) Sestavování krmných dávek vycházelo z provozních moţností podniku. Jako limitující ve všech krmných dávkách se ukázalo mnoţství podávané energie v krmné dávce. Mnoţství podávané NEL v jednotlivých krmných dávkách limitovalo jejich produkční účinnost od 29,9 l mléka na kus a den v případě první krmné dávky sestavené pro pokusnou skupinu na počátku sledování aţ po 30,9 l mléka na kus a den v krmných dávkách sestavovaných ve druhé polovině pokusu. Této úrovně limitu produkční účinnosti dosahovaly krmné dávky v obou skupinách po zařazení proteinového koncentrátu (SoyPass). Proteinový koncentrát byl do krmných dávek obou skupin zařazen po vyhodnocení prvního rozboru bachorových tekutin, který ukázal nízký obsah močoviny jak ve vzorcích odebraných kravám kontrolní skupiny (3,14±0,53 mmol/l), tak ve vzorcích pokusné skupiny (3,69±1,26 mmol/l). Obsahy močoviny v bachorové tekutině dojnic obou sledovaných skupin se pohybovaly výrazně pod fyziologické rozmezí odpovídající produkci 30 l mléka na kus a den. (5,0 8,0 mmol/l). Po přehodnocení krmné dávky došlo k výraznému zvýšení obsahu močoviny 84

85 v bachorové tekutině dojnic v obou skupinách tak, ţe se jeho hodnoty dostaly do fyziologického rozmezí (Tab. P4.6). V kontrolní skupině obsah močoviny vzrostl 2,15krát z původní hodnoty 3,14±0,53 na 6,75±2,531 mmol/l, ve skupině pokusné 1,84krát ze 3,69±1,26 na 6,79±1,18 mmol/l. V Tab. P4.1 atab. P4.2 jsou uvedeny hodnoty vybraných ţivin a makroprvků surovin pro výrobu siláţe vyuţité během produkčního pokusu. Výše ţivin, makroprvků a ukazatelů charakterizující proběhnuvší fermentační proces v siláţi pivovarského mláta a sladového květu jsou uvedeny v tabulkách P4.1, P4.2, P4.3. Vzorky siláţe pro laboratorní stanovení byly odebrány třikrát během sledování. Hodnoty ph siláţí z jednotlivých odběrů se pohybovaly v rozmezí od 3,58 do 3,82, kyselost vodního výluhu (KVV) odebraných vzorků byla zjištěna v rozmezí 1019 aţ 1404 mg KOH /100ml roztoku, obsah kyseliny mléčné (KM) v rozmezí 30,8 aţ 44,8 g v sušině, octové (KO) 0,43 aţ 0,77 g v sušině, kyselina máselná (KMa) nebyla ve vzorcích zjištěna a obsah amoniaku byl v rozmezí 0,86 aţ 0,97 g v sušině. Zjištěné údaje ukazují, ţe fermentační proces proběhl a hmota směsi pivovarského mláta a sladového květu byla působením mikrobiálních enzymů a jednotlivých sloţek aditiva konzervována. Uvedené hodnoty ukazatelů charakterizující proběhnuvší fermentační proces jsou téměř ve shodě s hodnotami, které uvádí VYSKOČIL a kol (2008). Ti nechali směs pivovarského mláta a sladového květu ošetřenou aditivem v identickém sloţení (kyselina mravenčí 43,5 %, mravenčan amonný 30,9 %, kyselina propionová 10%, kyselina benzoová 2,2 % a voda 13,4 %) v mnoţství 3 l na tunu směsi fermentovat osm měsíců v plastových tubulech v laboratorních podmínkách a uvádějí: ph 4,23, KVV 1219,83 mg KOH/100 ml roztoku, KM 45,5 g v sušině, KO 7,4 g v sušině a NH 3 0,9 g v sušině. Rozdíl ve výši ph hmoty mohl být přes podobnou kyselost vodního výluhu a podobný obsah kyseliny mléčné způsoben jednak vyšším obsahem konzervantu pouţitém při konzervaci směsi v provozním pokusu, jednak moţným vyšším obsahem volných aminokyselin, které se uvolňují při degradaci bílkovin v průběhu fermentace a které mohly hodnotu ph zvýšit. Autoři neuvádějí hodnotu formolové titrace, která by na mnoţství volných aminokyselin ukazovala. Také při posuzování ukazatelů fermentačního procesu v provozním pokusu nebyla formolová titrace provedena. Nelze tedy vliv volných aminokyselin na výši ph doloţit. Nicméně WYSS (2002) uvádí, ţe během šestiměsíčního skladování siláţovaného pivovarského mláta, kdy odebíral vzorky siláţe po jednom, třech a šesti měsících, docházelo postupně 85

86 ke sniţování obsahu kyseliny mléčné a zvyšování obsahu kyseliny octové a zvyšování hodnoty ph hmoty. V souladu s jeho konstatováním je také o jeden řád vyšší obsah kyseliny octové, který uvádí VYSKOČIL a kol. (2008) proti jejímu obsahu ve vzorcích siláţe z krmného pokusu. Pro statistické vyhodnocení rozdílů ve výši sledovaných ukazatelů uţitkovosti bylo ze všech dojnic, které byly v průběhu provozního pokusu ustájeny ve sledovaných skupinách, vybráno vţdy 39 kusů z obou skupin (Tab. P4.4). Jednalo se o dojnice, které po navykacím období strávily ve skupinách všech 62 dní a bylo u nich denně měřeno mnoţství nadojeného mléka a ve třech termínech byly u nich stanoveny následující ukazatele uţitkovosti: tučnost mléka, obsah bílkovin a laktózy (Tab. P4.4). Po navykacím období (33 dní), za celou dobu sledování (62 dní) nadojilo 39 dojnic pokusné skupiny (Tab. P4.4) o 3801,7 l mléka více neţ 39 dojnic kontrolní skupiny, přičemţ průměrná uţitkovost pokusné skupiny (30,30±3,29 l/ks.den) byla o 1,57 l mléka vyšší neţ průměrná uţitkovost kontrolní skupiny (28,73±5,12 l/ks.den). Uvedená tendence nárůstu průměrného nádoje dojnic pokusné skupiny proti průměrnému nádoji dojnic kontrolní skupiny během sledovaného období se při jednofaktorové analýze variancí průměrných uţitkovostí jednotlivých dojnic obou skupin za sledované období ukázala být statisticky neprůkazná (P<0,05). Naopak jednofaktorová analýza variancí celkových denních nádojů dojnic v obou skupinách, kdy testovaným faktorem byl vliv krmné dávky na výši denního nádoje celé skupiny (Graf P4) ukázala na statisticky vysoce průkazně (P<0,01) vyšší denní produkci mléka celé skupiny. Sledované dojnice pokusné skupiny při průměrné (n=117) tučnosti mléka 3,81±0,87 % vyprodukovaly o 477,2 kg tuku více neţ dojnice kontrolní skupiny, jejichţ průměrná tučnost (n=117) byla 3,82 % (Tab. P4.5). Jednofaktorová analýza variancí naměřených hodnot tučnosti mléka všech sledovaných dojnic (39) mezi oběma skupinami při třikrát opakovaném měření během sledování ukázala, ţe tendence sníţení tučnosti mléka po nahrazení 8 % sušiny krmné dávky siláţí směsi pivovarského mláta a sladového květu o 0,01 % je statisticky neprůkazná (P<0,05). Naopak obsah bílkovin v mléce (Tab. P4.5) u dojnic pokusné skupiny (3,38±0,33 %) byl proti kontrolní skupině (3,49±0,42 %) o 0,11 % statisticky průkazně niţší (P<0,05). Přestoţe průměrný obsah bílkoviny u pokusné skupiny byl statisticky průkazně (P<0,05) niţší, vyprodukovaly tyto dojnice během sledování o 52,09 kg bílkoviny více neţ dojnice kontrolní skupiny. Jednofaktorová analýza variancí obsahů laktózy naměřených u dojnic v obou skupinách prokázala, 86

87 ţe tendence nárůstu obsahu laktózy v mléce dojnic pokusné skupiny o 0,03 % proti jejímu obsahu v mléce dojnic kontrolní skupiny (Tab. P4.5) byla statisticky neprůkazná (P<0,05). Uvedená zjištění nejsou vţdy v souladu s jinými autory. WEST et al. (1994) sledovali změny ukazatelů charakterizujících výši uţitkovosti po zařazení čerstvého pivovarského mláta do krmné dávky u dvaceti dojnic plemene Jersey, které byly rozděleny do čtyřech skupin. Mimo kontrolní skupinu bylo dalším dvěma skupinám zařazeno do TMR (směsná krmná dávka) mláto tak, aby nahradilo 15, respektive 30 % sušiny krmné dávky, čtvrté skupině byly do krmné dávky zařazeny pivovarské kvasnice. Na rozdíl od dříve uvedené statisticky neprůkazné (P<0,05) tendence nárůstu průměrného nádoje při zařazení siláţe směsi pivovarského mláta a sladového květu ve výši 8 % sušiny krmné dávky proti průměrnému nádoji kontrolní skupiny WEST et all. (1994) uvádějí statisticky průkaznou (P<0,05) tendenci poklesu průměrného nádoje mezi kontrolní skupinou (14,6 l/ks.den) a skupinou, které bylo zařazeno mláto do KD ve výši 15 % sušiny (14,3 l/ks.den) a stagnaci výše nádoje (14,6 %) u skupiny, ve které bylo zařazeno mláto ve výši 30 % sušiny. Naopak ve shodě se zjištěnou statisticky neprůkaznou (P<0,05) tendencí poklesu tučnosti mléka v krmném pokusu WEST et al. (1994) uvádí rovněţ statisticky neprůkazný (P<0,05) pokles tučnosti z 5,19 % u kontrolní skupiny na 4,82 %, respektive 4,83 % tuku v mléce krav se zařazeným mlátem do KD. Rovněţ ve shodě se zjištěným statisticky průkazným (P<0,05) poklesem obsahu bílkovin v mléce dojnic pokusné skupiny proti dojnicím kontrolní skupiny uvádí statisticky průkazný (P<0,05) pokles ze 3,95 % u kontrolní skupiny na 3,90 %, respektive 3,78 %. WEST et al. (1994) rovněţ uvádějí moţnou souvislost mezi poklesem obsahu bílkovin v mléce dojnic se zařazeným pivovarským mlátem do KD a nárůstem obsahu tuku (ether extract) v sušině krmné dávky po zařazení mláta do KD a odvolávají se při tom na zjištění jiných autorů (COPPOCK et al., 1991 cit. podle WEST et al., 1994). Ve vyhodnocovaném sledování byly tyto závěry potvrzeny - byl zjištěn vţdy vyšší obsah tuku v krmné dávce pokusné skupiny proti krmné dávce kontrolní skupiny (Tab. P4.9 aţ P.4.18) a zároveň statisticky průkazný (P<0,05) pokles obsahu bílkoviny v mléce u dojnic pokusné skupiny (3,38±0,33 %) proti jejich obsahu u dojnic v kontrolní skupině (3,49±0,42 %) v průběhu sledování. MIYAZAWA ET AL. (2007), kteří sledovali vliv zařazení čerstvého pivovarského mláta do krmné dávky dojnic holštýnského plemene, uvádějí statisticky průkaznou tendenci (P<0,1) nárůstu obsahu tuku v krmné dávce dojnic po zařazení čerstvého pivovarského mláta do krmné dávky 87

88 ve výši 9,6 % z celkové sušiny KD, coţ je ve shodě s dříve uvedenou statisticky neprůkaznou (P<0,05) tendencí nárůstu průměrné tučnosti mléka v provedeném sledování, ale naopak uvádějí statisticky neprůkaznou (P<0,05) tendenci nárůstu obsahu bílkoviny v mléce dojnic se zařazeným pivovarským mlátem do krmné dávky. V souladu se zjištěními vyhodnocovaného sledování uvádí MIYAZAWA et al. (2007) statisticky neprůkazný (P<0,05) nárůst obsahu laktózy v mléce. V souvislosti se statisticky průkaznou (P<0,1) tendenci nárůstu obsahu tuku v mléce dojnic pokusné skupiny vyslovuje hypotézu, ţe by tendence navýšení obsahu tuku v mléce dojnic se zařazeným mlátem v KD mohla být částečně způsobena mírným navýšením obsahu kyseliny octové v bachoru takto krmených dojnic. Nicméně výsledky vyhodnocovaného krmného pokusu takovou hypotézu nepodporují (Tab. P4.8). DHIMAN et al. (2003), kteří zjišťovali vliv zařazení čerstvého a sušeného pivovarského mláta do krmné dávky dojnic holštýnského plemene (24 kusů) krmených TMR sloţenou ze 47 % sušiny pícninami a 57 % koncentrovanými krmivy, zjistili neprůkazný vliv zařazení jak suchého, tak čerstvého mláta do krmné dávky (15 % sušiny) na výši uţitkovosti a neprůkaznou tendenci nárůstu uţitkovosti mezi skupinou dojnic krmenou čerstvým mlátem proti skupině krmené sušeným. A konstatovali, ţe lze zařadit pivovarské mláto (čerstvé i sušené) do krmné dávky dojnic ve výši 15 % sušiny krmné dávky dojnic, aniţ by se změnila jejich uţitkovost, a tedy zle pivovarským mlátem částečně nahradit koncentrovaná krmiva. V Tab. P4.6 jsou uvedeny hodnoty ph, obsahu těkavých mastných kyselin, obsahů kyselin octové, propionové, máselné, obsah močoviny a počet infuzorií z odebraných vzorků bachorové tekutiny. Průměrná hodnota ph bachorové tekutiny vybraných dojnic kontrolní skupiny byla na počátku sledování (8,33±0,61) podobně jako u vybraných dojnic pokusné skupiny (8,42±0,49) o 1,33, respektive 1,42 bodu nad fyziologické rozmezí (Tab. P4.6), přičemţ mezi zjištěnými hodnotami obou skupin nebyl statisticky průkazný (P<0,05) rozdíl (Tab. P4.7). Průměrná hodnota ph bachorové tekutiny vybraných dojnic kontrolní skupiny na konci sledovaného období statisticky průkazně (P<0,05) poklesla na 7,33±1,17 a přiblíţila se horní hranici fyziologického rozmezí (6,2 7),které uvádí VRZGULA a kol. (1990). Podobně průměrná hodnota ph bachorové tekutiny vybraných dojnic pokusné skupiny poklesla na 7,58±0,80, tato tendence však nebyla statisticky průkazná (P<0,05). Mezi hodnotami ph pokusné skupiny a kontrolní skupiny nebyl zjištěn statisticky průkazný (P<0,05) rozdíl (Tab. 88

89 P4.7). Vzhledem k uvedenému a k tomu, ţe v době mezi oběma odběry bachorových tekutin se dvakrát upřesňovala krmná dávka, je tendence poklesu ph k horní hranici fyziologického rozpětí způsobena optimalizací výţivy. Uvedené hodnoty ph nejsou ve shodě s hodnotami uváděnými WESTEM et al. (1994), kteří u 20 dojnic plemene Jersey rozdělených do čtyř skupin zjišťovali vliv zařazení čerstvého pivovarského mláta, respektive čerstvých pivovarských kvasnic do krmné dávky na výši ph bachorové tekutiny a po sedmnáctidenním navykacím období zjistili u kontrolní skupiny ph ve výši 6,98, u skupiny, ve které bylo 15 % sušiny krmné dávky nahrazeno čerstvým pivovarským mlátem, ph 7,06, u skupiny, ve které bylo 30 % sušiny krmné dávky nahrazeno čerstvým mlátem, ph 6,92 a ve skupině se zařazenými čerstvými pivovarskými kvasnicemi ph 7,04. Na druhé straně WEST et al. (1994) uvádějí ve shodě se zjištěními vyhodnocovaného krmného pokusu, ţe mezi jednotlivými skupinami nebyl statisticky průkazný (P<0,05) rozdíl. Průměrná hodnota obsahu těkavých mastných kyselin v bachorové tekutině dojnic kontrolní skupiny byla jak na počátku sledování (107,87±4,48 mmol/l) tak na konci (108,30±2,79 mmol/l) v rámci fyziologického rozmezí (80-120mMol/l), podobně jako u dojnic pokusné skupiny (112,03±2,89, respektive 110,13±4,62 mmol/) a mezi zjištěnými hodnotami nebyl statisticky průkazný (P<0,05) rozdíl (Tab. P4.7) Průměrný obsah kyseliny octové v bachorové tekutině dojnic obou skupin se statisticky průkazně (P<0,05) neměnil ani v závislosti na termínu odběru, ani v závislosti na krmné dávce, nicméně po celou dobu sledování byl pod dolní hranicí fyziologického rozmezí (Tab. P4.6 a Tab. P4.7), které uvádí BÍRES a kol. (2000). Rovněţ průměrný obsah kyseliny propionové v jednotlivých skupinách nevykazoval statisticky průkaznou (P<0,05) variabilitu s tím rozdílem, ţe zjištěné průměrné hodnoty byly v rámci fyziologického rozmezí po celou dobu sledování (Tab. P4.7). Naopak průměrný obsah kyseliny máselné pokusné skupiny (29,53±0,98 %) v průběhu sledování statisticky vysoce průkazně (P<0,01) poklesl o 2,14 % na 27,39±1,24 %. Přes tento pokles byl o 10,39 % nad fyziologické rozpětí. Průměrný obsah kyseliny máselné kontrolní skupiny (28,88±0,90 %) v průběhu sledování vzrostl o 0,14 %, ale tato tendence nebyla statisticky průkazná (P<0,05). Jestliţe na počátku sledování rozdíly mezi průměrnými hodnotami obsahu kyseliny máselné obou sledovaných skupin nebyly statisticky průkazné, pak na konci sledování byl mezi nimi statisticky průkazný rozdíl (P<0,05, Tab. P4.7). MIYAZAWA et al. (2007) rovněţ nezjistili statisticky průkazný (P<0,05) rozdíl mezi obsahem všech 89

90 těkavých mastných kyselin v bachorové tekutině dojnic kontrolní a pokusné skupiny. Podobně nezjistili statisticky průkazný (P<0,05) rozdíl ve variabilitě jednotlivých sledovaných těkavých mastných kyselin v obou skupinách. Jak uţ bylo dříve řečeno, průměrný obsah močoviny v bachorové tekutině dojnic jak kontrolní, tak pokusné skupiny (Tab. P4.7) byl na počátku sledování velmi nízký. Rozdíl mezi průměrnými hodnotami obou skupin nebyl statisticky průkazný (P<0,05). Změnou krmné dávky v obou skupinách dojnic bylo dosaţeno statisticky vysoce průkazného (P<0,01) nárůstu obsahu močoviny tak, ţe se dostal u obou skupin do fyziologického rozmezí, nicméně variabilita hodnot mezi oběma skupinami byla opět statisticky neprůkazná (P<0,05), tedy zvýšení obsahu močoviny v bachorové tekutině nebylo ovlivněno zařazením siláţe směsi pivovarského mláta a sladového květu do krmné dávky dojnic, ale zařazením proteinového koncentrátu do krmných dávek obou sledovaných skupin. Počet nálevníků v bachorové tekutině dojnic obou skupin po navykacím období při prvním odběru byl pod úrovní fyziologického rozmezí ( v 1 ml), přičemţ průměr počtu nálevníků u pokusné skupiny byl o 66, vyšší neţ u kontrolní skupiny (Tab. P4.6); rozdíl mezi zjištěnými hodnotami nebyl statisticky průkazný (P<0,05, Tab. P4.7). Hodnoty zjištěné vyšetřením vzorků bachorové tekutiny dojnic obou skupin na konci sledování (Tab. P4.7) ukazují statisticky neprůkaznou (P<0,05) tendenci zvýšení počtu nálevníků v obou skupinách, nicméně rozdíl mezi počtem nálevníků kontrolní skupiny (216,67±40, v 1 ml) a pokusné skupiny (300±89, v 1 ml) konci sledování byl statisticky průkazný (P<0,05, Tab. P4.7). Lze tedy konstatovat, ţe tendence nárůstu počtu nálevníků v předţaludku vedla u skupiny dojnic se zařazenou siláţí směsi pivovarského mláta a sladového květu k jejich průkaznému navýšení proti počtu nálevníků v předţaludku dojnic kontrolní skupiny. Uvedené průkazné zvýšení počtu nálevníků kontrolní i pokusné skupin jak na počátku sledování, tak na jeho konci jsou ve shodě se zvýšením počtů nálevníků v bachorové tekutině, které uvádí MIYAZAWA et al. (2007). Ti sledovali změny počtu nálevníků v bachorové tekutině dvou skupin dojnic holštýnského plemene, z nichţ jedné bylo 9,6 % sušiny KD nahrazeno čerstvým pivovarským mlátem, a zjistili po pěti hodinách po krmení počty nálevníků od do v 1 ml bachorové tekutiny u kontrolní skupiny a od do nálevníků v 1 ml bachorové tekutiny u skupiny se zařazeným mlátem do KD. Dále zjistili statisticky neprůkazně vyšší tendenci nárůstu počtu nálevníků po pěti hodinách od krmení u skupiny se zařazeným pivovarským mlátem do krmné dávky proti nárůstu 90

91 počtu nálevníků v bachorové tekutině dojnic kontrolní skupiny. Podobnou tendenci uvádí RUNG et al. (1986), kteří sledovali změny v počtu nálevníků v bachorové tekutině u dojnic, kterým bylo 20 % veškerých stravitelných ţivin KD nahrazeno čerstvým pivovarským mlátem. 91

92 6 ZÁVĚR Disertační práce se v rámci čtyř tematických celků zabývala problematikou konzervace pivovarského mláta a jeho následného vyuţití ve výţivě dojnic. V první části se věnovala posouzení vlivu různých aditiv (při jejich různém dávkování) a přídavku ječného šrotu na úroveň průběhu fermentačního procesu a na změny nutriční hodnoty konzervovaného pivovarského mláta. Pozornost byla věnována i změnám, ke kterým došlo v průběhu sekundární fermentace. Na základě dosaţených výsledků je moţno konstatovat, ţe: - při aplikaci aditiv na bázi těkavých mastných kyselin, solí kyseliny benzoové a propionové, respektive přimísení ječného šrotu do čerstvého pivovarského mláta před siláţováním se projevila jako nejvhodnější varianta aplikace dávky 6 l aditiva ( 50 % kyseliny mravenčí, 24 % mravenčanu amonného, 10 % kyseliny propionové a 16 % vody) na tunu hmoty. Při této variantě byly dosaţeny nejpříznivější parametry okyselení konzervované hmoty (ph 4,26) a průkazně (P 0,01) nejniţší ztráty sušiny a dusíkatých látek. - pozitivně se projevil přídavek ječného šrotu do pivovarského mláta před jeho siláţováním v poměru 85:15. Přídavek příznivě ovlivnil průběh konzervačního procesu významně nejniţší hodnota ph konzervované hmoty (4,683) a KVV (803,75±108,34 mg KOH/100g), bez kyseliny máselné (zaznamenané u ostatních variant). - jako efektivní se ukázala rovněţ aplikace aditiva na bázi soli kyseliny benzoové (27% benzoátu sodného, 8,3% propionátu sodného a 64,7% vody) v dávce 3 l na tunu hmoty a aditiva na bázi soli kyseliny propionové (72% propionátu amonného a 28% vody) ve stejné dávce. Po jejich aplikaci proběhl konzervační proces, aniţ by došlo k významným ztrátám ţivin ve hmotě siláţe ve srovnání s původní hmotou. - posuzováním změn vybraných ukazatelů během skladování čerstvého neošetřeného mláta v laboratorních podmínkách bylo zjištěno, ţe do třech dní po vyskladnění nedochází v mlátu k průkazným (P<0,05) změnám. - sledování průběhu změn ukazatelů fermentačního procesu v průběhu skladování čerstvého mláta v provozních podmínkách ukázalo, ţe k průkazným (P<0,01) 92

93 změnám hodnot ukazatelů svědčících o degradaci dusíkatých látek (v 1. dni obsah NH3 0,025, FT 0,028) docházelo aţ 4. den sledování (NH3 0,055, FT 0,049), a lze tedy říci, ţe výsledky jsou z hlediska mláta jako zdroje dusíkatých látek v souladu s výsledky sledování v laboratorních podmínkách. - sledování vlivu výše dávky aditiva na průběh sekundární fermentace konzervovaného mláta v provozních podmínkách ukázalo, ţe varianta s dávkou aditiva (směsí 27% benzoátu sodného, 8,3% propionátu sodného a 64,7% vody) 3 l (P3) na 1 t hmoty je nejstabilnější. - porovnáním rozdílů změn kvality čerstvého a konzervovaného mláta (aditivum benzoát sodný (22,9 %), propionát sodný (8,3 %), voda (64,7 %) v dávce 3 l/t, fermentace 90 dní) při skladování v provozu (proběhlo ve dvou opakováních únor, červen) byl prokázán vliv konzervace na změny v nutriční hodnotě. Ve hmotě konzervovaného mláta docházelo prokazatelně (P<0,05) pomaleji jak k úbytku BNLV v obou opakováních, tak k rozkladu bílkovin. Ve druhé části, ve které byla posuzována bachorová degradovatelnost vybraných ţivin pivovarského mláta, byla věnována pozornost srovnání rozdílů v degradovatelnosti ţivin čerstvé a konzervované hmoty a efektivní bachorové degradovatelnosti čerstvého mláta. Na základě dosaţených výsledků lze konstatovat: - při posouzení rozdílu v degradovatelnosti vybraných ţivin ve hmotě čerstvého mláta (PH), mláta konzervovaného bez aditiva (K) a mláta ošetřeného 3 litry aditiva (27% benzoátu sodného, 8,3% propionátu sodného a 64,7% vody) na 1 t hmoty (PKo3) byly po 24 hodinách inkubace v bachoru kanylovaných dojnic zjištěny následující degradovatelnosti dusíkatých látek: PH=63,25 %, K=72,34 %, PKo3=72,29 %. Rozdíly mezi degradovatelností NL v čerstvém mlátu a v obou konzervovaných variantách mohou být způsobeny zjednodušením struktury bílkovin působením enzymů mikroflóry v průběhu fermentace. - sledováním rozdílů degradovatelnosti ţivin čerstvého a konzervovaného mláta v průběhu skladování v provozu bylo zjištěno, ţe v únoru se degradovatelnost NL čerstvého mláta průkazně (P<0,01) zvýšila, naopak u konzervovaného se průkazně (P<0,01) sníţila. Během opakování sledování v červnu degradovatelnost NL obou variant stagnovala. Nebylo tedy moţno dojít k jednoznačnému závěru. 93

94 - efektivní bachorová degradovatelnost dusíkatých látek čerstvého pivovarského mláta počítaná při rychlosti pasáţe částic obsahu bachoru 6 % za hodinu byla zjištěna ve výši 35,33 %; střevní stravitelnost nedegradovaných dusíkatých látek čerstvého pivovarského mláta byla ve výši 79,39 %. Čerstvé pivovarské mláto je je tedy vhodným zdrojem dusíkatých látek pro krmné dávky vysokoprodukčních dojnic, které mají deficit nedegradovatelných dusíkatých látek stravitelných ve střevě. Ve třetí části, která se zabývala posuzováním změn výskytu plísní a kvasinek v čerstvé a konzervované hmotě, lze na základě provedených sledování konstatovat: - fermentační proces během siláţování měl prokazatelně (P<0,05) vliv na sníţení mnoţství kvasinek ve hmotě siláţe proti proti původní hmotě, ale nepodařilo se prokázat vliv aditiva (27% benzoátu sodného, 8,3% propionátu sodného a 64,7% vody) v dávce 3 l/t. - byl prokázán (P<0,05) růst plísní ve hmotě siláţe v průběhu konzervace siláţováním a bylo zjištěno, ţe pouţití uvedeného aditiva, respektive jeho míra nemá na růst plísní během fermentačního procesu průkazný (P<0,05) vliv. - při sledování rozdílů v růstu plísní ve hmotě čerstvého a konzervovaného mláta v průběhu skladování v červnu byl zjištěn průkazně (P<0,01) vyšší nárůst plísní v čerstvém mlátu, a tedy konzervované mláto (aditivum benzoát sodný (22,9 %), propionát sodný (8,3 %), voda (64,7 %) v dávce 3 l/t, fermentace 90 dní) se ukázalo být néně vhodnou ţivnou půdou pro růst plísní neţ mláto čerstvé. Ve čtvrté části této disertační práce bylo provedeno vyhodnocení produkčního potenciálu konzervovaného mláta při jeho zařazení do krmné dávky dojnic v podmínkách zemědělského provozu. Pozornost byla věnována především změnám v úrovni ukazatelů charakterizujících úroveň fermentace v bachoru sledovaných dojnic a jejich uţitkovosti. Na základě dosaţených výsledků je moţno konstatovat, ţe: - zařazení siláţe směsi pivovarského mláta a sladového květu (88:12) do krmné dávky dojnic ve výši 8 % z celkového mnoţství její sušiny vedlo k průkaznému (P<0,05) rozdílu mezi počtem nálevníků v bachoru dojnic pokusné skupiny (300±89, v 1 ml) a kontrolní skupiny (216,67±40, v 1 ml), přičemţ se tento důleţitý indikátor úrovně rozvoje ekosystéku předţaludku dostal na poţadovanou fyziologickou úroveň. 94

95 - průměrná uţitkovost pokusné skupiny (30,30±3,29 l/ks.den) byla o 1,57 l mléka vyšší neţ průměrná uţitkovost kontrolní skupiny (28,73±5,12 l/ks.den). Uvedená tendence nárůstu se ukázala být statisticky neprůkazná (P<0,05). Naopak analýza variancí celkových denních nádojů dojnic v obou skupinách, kdy testovaným faktorem byl vliv krmné dávky na výši denního nádoje celé skupiny ukázala průkazně (P<0,01) vyšší denní produkci mléka pokusné skupiny. Lze tedy konstatovat, ţe zařazením siláţe směsi pivovarského mláta a sladového květu do krmné dávky dojnic mělo významný vliv na zvýšení produkce mléka dojnic pokusné skupiny. 95

96 7 SUMMARY The dissertation thesis is divided into four parts. In the first part, which dealt with an assessment of the effect of various additives on the level of the fermentation process and on changes in the nutritional value of preserved brewer's grains, and which monitored changes in the mentioned factors during secondary fermentation, a total of seven observations were carried out. Three observations were carried out in the second part, which assessed the digestibility of selected nutrients of brewer s grains. Six observations were carried out in the third part dealing with an assessment of changes in the occurrence of moulds and yeast in fresh and preserved matter. The fourth part of this dissertation thesis included an assessment of the production potential of preserved grains, when included in the feed ration of dairy cows in the conditions of farm operation. When assessing the effect of various additives on the course of the fermentation process and on a change in the nutrition value, the effect of the application dose amount was also taken into account. After analyzing the variances of the results of partial observations of the effect of additives application based on volatile fatty acids, benzoic and propionic acid salts or adding barley meal to fresh brewer s grains before ensilage, the following appeared to be the most suitable variants: application of a dose of 6 L of additive (50 % formic acid, 24 % ammonium formate, 10 % propionic acid, and 16 % water) per tonne of matter, because in observation 5.1.1, the ph of the matter of this variant was at the lowest level (4.26±0.063) and, at the same time, a lower loss of dry matter (P<0.01) was detected statistically highly conclusive, and a lower loss of nitrogenous substances (P<0.01), statistically highly conclusive, compared to the assessed variants, and also the variant of adding barley meal to the grains in the ratio of 85:15 before ensilage, because the ph of preserved matter of the variant (4.683±0.380) and ALA ( ± mg KOH/100 g) were conclusively (P<0.05) the lowest of all assessed variants of observation 5.1.3, and only in the preserved matter of the variant containing barley meal, unlike all other variants, butyric acid was not contained after the end of fermentation. Based on observations and 5.1.3, also effective appeared to be the application of an additive based on benzoic acid salt (27 % sodium benzoate, 8.3 % sodium propionate, and 64.7 % water) at a dose of 3 L per tonne of matter, and 96

97 additive based on propionic acid salt (72 % ammonia propionate and 28 % water). By assessing the changes in selected indicators of the fermentation process during the storage of untreated grains in laboratory conditions it was found that within three days after shipping from the brewery, there were no fundamental changes in fresh brewer s grains due to microbial fermentation; only on the fourth day was there a statistically conclusive (P<0.05) drop in ph, a statistically highly conclusive (P<0.01) increase in the acidity of water extract between the third (171.79± mg KOH/100 g) and forth days ( ± mg KOH/100 g), and a statistically inconclusive (P<0.05) increase in the content of ammonia between the third (0.024±0.004 %) and forth days (0.031±0.004 %). A similar observation of the course of changes in the fermentation process indicators during the storage of fresh grains in operating conditions showed a statistically highly conclusive (P<0.01) drop in ph and an increase in ALA on the second day, but only on the forth day of observation (NH %, FT %) were there statistically highly conclusive (P<0.01) changes in the values of indicators proving the degradation of nitrogenous substances (on the 1st day, content NH %, FT %), so it can be said that in relation to grains as the source of nitrogenous substances, the results are in compliance with the results of observations in laboratory conditions. The observation of the effect of the additive dose amount on the course of secondary fermentation of preserved grains in operating conditions showed that the most stable was the variant with the additive dose (mixture of 27 % sodium benzoate, 8.3 % sodium propionate, and 64.7 % water) of 3 L (P3) per 1 t of matter. The ph value of variant P3 only increased statistically conclusively (P<0.05) on the seventh day of observation (6.15±0.393), compared to the value on the first day, while on the seventh day the values of the other variants were statistically inconclusively (P<0.05) higher (K = 6.42, P6 = 6.41). The ALA increase had a similar course and FT stagnated during observation. During the observations of differences in the change of the quality of fresh and preserved grains during intermediate storage in the operation, which took place in two repetitions (February, June), the effect of preservation was proven on both the course of the fermentation process and the nutritional value of grains. Fermentation activity in the stored matter was proven in both variants (loss of NFE), but in February the content of NFE decreased statistically highly conclusively (P<0.01) in fresh grains during six days of storage by 65 g.kg dry matter -1, while in the preserved grains only by 26 g.kg dry matter -1. This also corresponds to the stagnation of formol titration in the 97

98 preserved variant, unlike fresh grains where its increase was highly conclusive (P<0.01). In the summer season, the content of NFE of fresh grains decreased statistically conclusively (P<0.05) on the 5th day, and in the case of preserved grains the content of NFE only decreased statistically conclusively (P<0.05) on the 7th day. A similar level of formol titration in fresh grains increased highly conclusively (P<0.01) on the 5th day, while in the case of preserved grains only on the 7th day. Both observations proved that preservation by ensilage of brewer s grains at the application of preserve (a mixture of sodium benzoate (22.9 %) and sodium propionate (8.3 %) and water (64.7 %)) at a dose of 3 L per tonne of ensilaged matter, and their subsequent 90- day anaerobic fermentation, would slow the degradation of proteins with the subsequent handling after shipping from the store and during short-time storage in the intermediate store or stable. The samples taken were incubated in the rumens of dairy cows, and changes were evaluated in the degradability of their organic matter, fibre, NDF, and nitrogenous substances. The degradability of nitrogenous substances of fresh grains taken in February increased statistically highly conclusively (P<0.01) during storage from ±0.733 % on the 1st day to ±0.682% on the 8th day, while in the case of preserved grains it decreased statistically highly conclusively (P<0.01) from ±0.191 to ±1.037%. The degradability of nitrogenous substances (NS) of fresh grains samples taken in June was ±1.210 %, while that of preserved grains samples was %; their levels stagnated during sampling on the next days. When assessing the difference in the degradability of selected nutrients in the matter of fresh grains (PH), preserved grains without additive (K), and grains treated with 3 litres of additive (27 % sodium benzoate, 8.3 % sodium propionate and 64.7 % water) per tonne of matter (PKo3), the following degradability values of nitrogenous substances were detected in the rumens of dairy cows after 24 hours of incubation: PH = %, K = %, PKo3 = %. The detected differences between the degradability of nitrogenous substances of fresh brewer s grains and their degradability in both variants of fermented grains can be given by simplifying the structure of some nitrogenous substances by action of microflora enzymes during fermentation so that they are more easily degradable in the rumens of dairy cows. The effective ruminal degradability of fresh brewer s grains was detected at its comparison with the effective degradability of maize draff, and it can be stated that the effective ruminal degradability of nitrogenous substances of brewer s grains at all calculated speeds of passage of particles of rumen 98

99 content was statistically conclusively (P<0.05) lower than the effective ruminal degradability of nitrogenous substances of maize draff, and the effective degradability of maize draff (76.29 %) at the speed of passage of particles of the rumen content 6 % per hour was more than twice (2.16) higher than the effective ruminal degradability of brewer s grains (35.33 %). It was also detected that the intestinal digestibility of nitrogenous substances of brewer s grains was significantly (P<0.01) higher (79.39 %) than that of nitrogenous substances of maize draff (56.99 %). It means that unlike maize draff, brewer s grains are a suitable source of nitrogenous substances for the feed rations of high-productive dairy cows, which have a deficit of non-degradable nitrogenous substances digestible in intestines. The third part of the dissertation thesis assessed the effect of fermentation on the growth of moulds and yeast in preserved brewer s grains. Based on the observations carried out, it can be stated that during preservation by ensilage, the fermentation process had a conclusive effect on decreasing the content of yeast in the silage matter, however, the effect of applying a preserve based on benzoic and propionic acids applied in the ensilaged matter did not have a statistically conclusive (P<0.05) effect on the content of yeast in the silage. Also, it can be stated that in the above-mentioned observations the growth of moulds was proven (P<0.05) in the silage during preservation by ensilage, and that the application of the above-mentioned preserve, or its rate, does not have a statistically conclusive (P<0.05) effect on the growth of moulds during the fermentation process. By comparing the growth of moulds in the matter of fresh and preserved grains during storage in operating conditions, it was found that the number of moulds in 1 g of preserved grains matter increased on average from 810 CFU.g -1 on the 1st day to CFU.g -1 on the 7th day of storage. In fresh grains, the number of CFU moulds increased during seven days of storage from 710±275 CFU.g -1 to ± CFU.g -1. If the difference between the detected numbers of CFU moulds in 1 g of fresh and 1 g of preserved grains at the beginning of storage was statistically inconclusive (P<0.01), then already after seven days of observations it was highly conclusive (P<0.01), so there was a statistically conclusively higher growth in the number of moulds in fresh grains, which means that preserved grains appeared to be a less suitable cultivating medium for the growth of moulds than fresh grains in the summer season. 99

100 When evaluating the effect of inclusion of the silage of a mixture of brewer s grains and malt sprouts in the feed ration of dairy cows in the amount of 8 % of the total amount of feed ration dry matter, a tendency was recorded during observation in the growth of the number of infusorians in the pre-stomach of the experimental group s dairy cows which led to a statistically conclusive (P<0.05) difference between the number of infusorians in the rumen of the dairy cows in the experimental group (300± in 1 ml) and in the control group (216.67± in 1 ml). Furthermore, a statistically inconclusive (P<0.05) decrease was detected in the milk fat percentage of the dairy cows in the experimental group (3.81±0.87%) compared to the dairy cows of the control group (3.82 ±0.81 %), a statistically conclusively (P<0.05) lower protein content in the milk of the experimental group s dairy cows (3.38±0.33%) compared to the dairy cows in the control group (3.49±0.42 %), and a statistically inconclusively higher (P<0.05) lactose content in the milk of the experimental group s dairy cows (4.94±0.20 vs. 4.91±0.20 %). The average efficiency of the experimental group (30.30±3.29 L/pc.day) was 1.57 L of milk higher than in the control group (28.73±5.12 L/pc.day). The above-mentioned tendency in the growth of the average milk of the experimental group s dairy cows during the observed period, and with the one-factor analysis of variances in the average efficiencies of individual dairy cows of both groups for the observed period, appeared to be statistically inconclusive (P<0.05). Conversely, the one-factor analysis of variances in the total daily milk production of dairy cows in both groups, when the tested factor was the effect of feed ration on the daily production of milk of the entire group, showed a statistically highly conclusively (P<0.01) higher daily production of milk of the whole group. So it can be stated that the inclusion of the silage of a mixture of brewer s grains and malt sprouts in the feed ration of dairy cows in the amount of 8 % of feed ration dry matter had a significant effect on an increase in the milk production of the experimental group s dairy cows. 100

101 8 SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY 1. ANONYM. Příloha k vyhlášce Ministerstva zemědělství č. 124/2001 Sb. Praha, BAINTHER, F., SCHMIDT, J., SZIGETI, J., 1985: Die silierung silomais mit harnstoffhaltigen Zusatzmitteln, Das wirtschaftseigene Futter,31, 3, BARANČIČ, F., 1982: Zásady siláţování krmiv, In: Metodika ÚVTIZ Praha, 7, 26 s. 4. BARTOŠ, S., 1987: Mikrobiologie a biochemie trávení v bachoru přežvýkavců. Academia Praha, 184 s. 5. BATAJOO, K. K., SHAVER, R. D. 1998: In situ dry matter, crude protein and starch degradabilities of selected grains and by-product, Animal Feed Science and Technology, 71: 1-2, BELIBASAKIS, N. G., TSIRGOGIANNI, D., 1996: Effect of wet brewers grains on milk yield, milk composition and blood components of dairy cows in hot weather, Animal Feed Science and Technology, 57: 3, BÍRES, J., VAJDA, J., JENCÍK, F., BRITAN, M., VRZGUĽOVÁ, 2000: Stratégia a taktika riešenia produkčných a zdravotných porúch v chovoch dojníc, In: IV. Dni výživy a veterinárnej dietetiky, UPJŠ, Košice, BOLSEN, K. K., 1993: The basic principles of silage with emphasis on fermentation and additives, In: Proceedings of the 6 th international symposium Forage conservation, Pohořelice, BOLSEN, K. K., URIARTE, M. E., 2001: Výroba siláţí a důleţité praktiky, které při ní bývají často opomíjeny, konzervace objemné píce, Brno, BOUŠKA, J., DOLEŢAL, O., JÍLEK, F., KUDRNA, V., KVAPILÍK, J., PŘIBYL, J., RAJMON, R. 2006: Chov dojného skotu. Profi Press, Prague, 186 s. 11. BUCHGRABER, K.,RESCH,R. 1997: Konservierung von Presstrebern Sofie deren Einsatz in der Rinderfuterung 1. Mitteilung: Konservierung von abgepresster Biertreber. Bodenkultur, 48: 1, COSTA, J. M. B., MATTOS, W. R. S., BIONDI, P., DE CARVALLO, D. D. 1994: Chemical composition of wet brewers grains, Boletin de Industria Animal, 51: 1,

102 13. COSTA, J. M. B., MATTOS, W. R. S., BIONDI, P., DE CARVALLO, D. D. 1995: Ruminal degredability of wet brewer s grains, Boletim de Industria Animal, 52:1, COPPOCK, C. E., WILKS, D. L., 1991: Supplemental fat in high-energy rations for lactating cows, effects on intake, digestion, milk yield and composition, Journal of Animal Science, 68: ČEREŠŇÁKOVÁ, Z., ŢITŇAN, R., SOMMER, A., KOKARDOVÁ, M., SZAKÁCS, J., ŠEVČÍK, A., CHRENKOVÁ, M. 2000: Parameters of degradability of pasture herbage cell walls and organic matter, Czech Journal of Animal Science, 45, DACCORD, R., ARRIGO, Y., AMRHYN, P. 1997: Nutritive value of brewers grains for ruminants, Revue Suisse d Agriculture, 29: 3, DHIMAN, T. R., BINGHAM, H. R., RADLOFF, H. D., 2003: Production response of lactating cows fed dried versus wet brewers grains in diets with similar dry matter content, Journal of Dairy Science, 86: DOLEŢAL, P., 2002: Vliv přídavku Lactobacillus Plantarum DSM na kvalitu siláţí silně zavadlé vojtěšky a trávy (Effect of supplements of Lactobacillus Plantarum DSM on the quality of ensiled alfalfa and grass with high content of dry matter), Acta univ. Agric. et silv. Mend. Brunensis, 5, DOLEŢAL, P., DVOŘÁČEK, J., 2000: Aerobní stabilita siláţí z krmivářského pohledu. Krmivářství, č.1, DOLEŢAL, P., DVOŘÁČEK, J., ZEMAN, L., 2004: Rizika plynoucí ze zkrmování kukuřičných siláţí o vysoké sušině a moţnosti jejich eliminace, In: Kukuřice v praxi, Brno, DOLEŢAL, P. a kol., 2005: Výživa zvířat a nauka o krmivech (cvičení), MZLU v Brně, Brno, 292 s. 22. DOLEŢAL, P., ZEMAN, L., PYROCHTA, V., DOLEŢAL, J. 2005: Nutriční a technologické problémy spojené s konzervací pivovarského mláta, In: Dni výživy zvierat, Zborník z medzinárodnej vedeckej konferencie, 1. vyd. Nitra: Slovenská plnohospodárská univezita v Nitre, s DOLEŢAL, P., ZEMAN, L., DOLEŢAL, J., PYROCHTA, V., MAREŠ, P., LÁD, F. 2006: Effects of absorbent supplementation on the fermentation quality 102

103 of brewers grains silage, Acta Univeritatis Agriculturae et Silviculturae Mendelianae Brunensis, 54(1), DOLEŢAL, P., VYSKOČIL, I., ZEMAN, L., KALHOTKA, L., DOLEŢAL, J., PYROCHTA, V. 2006: Kvalitativní změny čerstvého a siláţovaného mláta, Náš chov, č 1, s DOLEŢAL, P., VYSKOČIL, I., ZEMAN, L., DOLEŢAL, J., KALHOTKA, L., PYROCHTA, V., 2007: Aktuální otázky k siláţování pivovarského mláta nový přístup ke starému problem, Krmivářství, č. 2, s EASTRIGE, M. L. 2006: Major advances in applied dairy cattle nutrition, Journal. Dairy Science, 89, FRYDRYCH, Z., 1992: Intestinal digestibility of rumen undegraded protein of various feeds as estimated by the mobile bag technique, Anim. Feed Sci. Technol.,37, GOLECKY, J.: Using draff in nutrition of grazed dairy cows, Land use systems in grassland dominated regions Proceedings of the 20 th General Meeting of the European Grassland Federation, Lucerne, Switzerland, June, 2004, GRUBER, L., STOGERER,R., STEINWIDDER, A., LETTNER, R. 1997: Konservierung von Presstrebern sowie deren Einsatz in der Rinderfutterung. 2. Mitteilung: einsatz von gepressten silierten oder getrockneten Biertebern in der Milchviehfutterung. Bodenkultur, 48: 3, HARTMAN, 1974, M.:Stanovení neutrálních těkavých látek v siláţích a senáţích plynovou chromatografií, Živočišná výroba, č 4, s HITZGER, J., BRTINA, J., DOLEŢAL, P., DVOŘÁK, P., JERZ, P., KRAMNÝ, L., NIGRIN, R., NOVOTNÝ, J., ROBOTKA, P., SKŘIVÁNEK, M., ŠLOSÁRKOVÁ, S., 2003: Kvalitní konzervovaná krmiva: Základ efektivní produkce mléka a masa, PV Agency spol. s r.o., Brno, 95 s. 32. HOMOLKA, P., TOMÁNKOVÁ, O., KOMPRDA, T., FRYDRYCH, Z. 1996: Hodnocení dusíkatých látek krmiv pro přeţvýkavce podle systému PDI, Studijní informace Živočišná výroba, č 4, s KOFÍREK, B., PECHOVÁ, A., PAVLATA, L., DVOŘÁK, R., 2002: Klinická kontrola výţivy, bachorové fermentace a konverze ţivin v chovu dojnic, Veterinářství, 52,

104 34. HORÁK, V., STASZKOVÁ, L., 1998: Biochemie, Česká Zemědělská Univrzita v Praze, 200 s. 35. HVELPLUND, T., 1985: Digestibility of rumen microbial protein and undegraded dietary protein estimated in the small intestine of sheep and by in sacco procedure, Acta Agric. Scand. (Suppl.) 25, CHIOU, W.S.P., CHIH, F.M., YU, B., CHEN, C.R. 2004: Studies on protein and carbohydrate fractions of feedstuffs for ruminants in Taiwan, Journal of the Chinese Society of Animal Science, 33:4, ILLEK, J., MATĚJÍČEK, M., 2002: Dopady sekundárně fermentované siláţe na zdravotní stav a uţitkovost dojnic, In: Silážování 2002, pohořelice 38. ISO 16472, 2009: Stanovení obsahu neutrálně detergentní vlákniny (NDF) a neutrálně detergentní vlákniny po úpravě vzorku amylázou (andf), Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský, Národní referenční laboratoř, Jednotné úracovní postupy zkoušení krmiv, 2011, 1, JAKOBE, P. a kol., 1987: Konzervace krmiv, Státní zemědělské nakladatelství, Praha, 264 s. 40. JAMBOR, V., 2001: Sekundární fermentace konzervovaných krmiv, Krmivářství, č. 1, s JELÍNEK, P., KOUDELA, K. A kol. 2003: Fyziologie hospodářských zvířat, MZLU v Brně, 409 s. 42. KALAČ, P., 1980: Stabilita siláţí, Agrochémia, 20, č. 6, KIM-HYEONSHUP, YUN-SANGGI, KWON-UNGGI, PARK-SUBUNG, CHUNG-EUISOO, KANG-WOSUNG, 1995: Effect of feeding wet brewers grains on ruminal charakteristics and performance of dairy cattle, Journal of the Korean Society of Grassland Science, 15:3, KOPŘIVA, A., BARANČIČ, F., DOLEŢAL, P., DUDÁŠ, F., PRUDIL, S., PŘIKRYL, J., ŠTENCL, J., ZEMAN, L., 1992: Konzervace, skladování a úpravy krmiv, MZLU Brno, 105 s. 45. KŘÍŢEK, M., KALAČ, P., 1993: Obsah biogenních aminů v kukuřičných siláţích s biologickými siláţními přísadan mi, In: 6. Mezinárodní sympozium Konzervace objedmných krmiv, Pohořelice, KUNTZEL, U., 1992: The stabilization of pressed brewers grains-risks of deteriorations and possibilities of preservation. 2. Influence of interim storage 104

105 conditions on composition and microflora of brewers grain and on aerobe stailizationof pressed brewers grains, Wirtschaftseigene-Futter, 38:1, LACEY, J., LORD, K. A., CA,.YLEY, R., 1981: Chemical for preventing moulding in damp kay, Anim. Feed Sci. Tehcnol., 6, LOHNERT, H. J., RICHTER, G. H., OCHRIMENKO, W. I. et al., 1996: Investigations on the storage and feeding value of fresh and preserved brewers grains. Braunscheig-Volkenrode (FAL), April, Landbauforschung- Volkenrode, Sonderheft, 1996, No 169: LOUČKA, R., MACHAČOVÁ, R., 1996: Siláţování. Metodiky pro zemědělskou praxi, UZPI Praha, 11, 26 s. 50. LOUČKA,R., MACHAČOVÁ, R., ŢALMANOVÁ, V., 1997: Aditiva pouţívaná k siláţování, Metodiky ÚZPI Praha, 17, 50 s. 51. MATHIES, E., 2002: Der Naturliche weg zu hoheren futterwerten, Erfolg im Stall, 2, MÍKA, V., HARAZIM, J., KALAČ, P., KOHOUTEK, A., KOMÁREK, P., PAVLŮ, V., POZDÍŠEK, J., 1997: Kvalita píce, Ústav zemědělských a potravinářských informací, Praha, 227 s. 53. MIYAZAWA, k., SULTANA, H., HIRATA, T., KANDA, S., ITABASHI, H., 2007: Effect of brewers grain on ruman fermentaion, milok production and milk composition in lactating dairy cows, Animal Science Journal, 78(5)): McDONALD, P., HENDERSON, A.R., HERON, S.J.E., 1991: Biochemistry of silage, John Wiley and Sons, Chalcombe Publications, 540 s. 55. MUNGER, A., JANS, F., 1997: Silierte Biertreber, eine Protein-komponente fur Milchkuhe, Agrarforschung, 4:3, MUSSATTO, S. I., ROBERTO, I. C., 2006: Chemical characterization and liberation of pentose sugars from brewer's spent grain, Journal of chemical technology and biotechnology, No. 3, MUSSATTO,SI; DRAGONE,G; ROBERTO, IC, 2006: Brewers' spent grain: generation, characteristics and potential applications. Journal of cereal science, No. 1, NISHIGUCHI, Y., ANDO, S., HAYASAKA, K., 2005: Degradability of several feed suorces in the rumen of Japanese Black cattle fed high contentrates diet, 105

106 Bulletin of the National Agricultural Research center for western region, 4: NISHINO,N., HARADA,H.,SAKAGUCHI,E., 2003: Evaluation of fermentation and aerobic stability of wet brewers grains ensiled alone or in combination with various feeds as a total mixed ration. Journal of the Science of Food and Agriculture, 83(6): OSWEILER, G. D., 2000: Mycotoxins, contemporary issues of animal health and productivity, Vet. Clinic North. Am. Food Animal Pract., 16, ØRSKOV, E. R., McDONALD, I., 1979: The estimation of protein degradability in the rumen from incubation measurements weighed according to rate of passage. J. Agr. Sci., 92, PAHLOW, G., HONIG, H., 1986: Wirkungsweise und einsatzgreuzen von Silage-impfkulturen aus milchsaurebakterien, 1. Mitteilung, Wirtschaftseigene Futter, 32, 4.1, PAHLOW, G., 1997: New microbiological approaches to the use of additives for the production of hihg quality silages. In: proceedings of the 8 th International Symposium Forage Conservation, Brno, PELZ, D., HOFFMANN, S., 1997: Dewatering, compacting and edsilaging of spent grains, Brauwelt, 15: 5, PETRASCH, R., FLACHOWSKY, G., KAMPHUES, J., 1996: Bewertung von Biertrebern, die nach neuen Technologien anfallen, In: Proceedings of the wosŕkshop, unconventional feedstuffs, held in the Bundesforschungsanstalt fur Landwirtschaft, Braunschweig-Volkenrode (FAL), th April, Braunschweig, 169, PINOSA, M., STEFANO, B., 1990: Conservability and nutritive value of brewers grains, Zootechnica e Nutrizione Animale, 16:2, POZDÍŠEK, J., 1999: Moţnosti stanovení stravitelnosti organické hmoty, s In: Harazim,J. (ed): Stanovení využitelnosti živin u přežvýkavců Opava Sborník abstraktů z konference 19. října ÚKZUZ v Brně, regionální odd. Krmiv Opava, 129 s. 106

107 68. POZDÍŠEK,J., LOUČKA, R., MACHAČOVÁ, E., 2003: Digestibility and nutrition value of grass silages. Czech J. anim. Sci., 48, PROMKOT, C., WANAPAT, M., 2003: Ruminal degradation and intestinal digestion of crude protein of tropical protein resources using nylon bag technique and free-step in vitro procedure in dairy cattle, Livestock Research for Rural Development, 15: RIDLA, M., UCHIDA, S., 1997: Effect of celulase and brewers grains addition on the fermentaion quality and nutritive value of barley straw silage, Asian- Australian Journal of animal sciences, 10:6, SALALMON, A., BACA, E., ZIELINSKA, K., 2004: Nowe moźliwośći zastosowania preparatów bakterii kwasu milekowego do kiszenia mlota slodowego i odpadowych droźdzy piwowarskich, Prace Instytutów i Laboratoriów Badawczych Przemyslu Spoźywczego, 59, SEDLÁČEK, I., 2007: Taxonomie prokaryot, Masarykova univerzita, Brno, 270 s. 73. SCHMIDT, W., WETTERAU, H., BEURICH, H., MULLER, M., GOTTSCHLING, E. M., 1974: Výroba siláže, Státní zemědělské nakkladatelství, Praha, 516 s. 74. SNEDECOR, G.W., COCHRAN, W.G.: Statistical Methods, 1967, 6 th ed., Iowa State University Press, 579 pp. 75. SOVA, Z., BUKVAJ, J., KOUDELA, K., KROUPOVÁ, V., PJEŠČAK, M., PODANÝ, J., 1990: Fyziologie hospodářských zvířat, SPN Praha, 469 s. 76. SPAN, B. 1993: Futterungsberater Rind, Verlagsunion Agrar, BLV Verlagsgesellschaft Munchen GmbH, 183 s, 77. SUCHÝ, P., HERZIG, I., 1998: Mykotoxiny v krmivech a potravinách, Farmář, č. 7, ŠUK, J., BALÍK, J., JAKOBE, P., JAMBOR, V., KOHOUT, V., LOUČKA, R., TÁBORSKÝ, V., VRZAL, J., 1998: Kukuřice, VP AGRO, Kněţeves. 79. TŘINÁCTÝ, J., ŠUSTALA, M., HARAZIM, J., Parametry method nylon bag (in situ) and mobile nylon bag. In: Sborník, Hodnocení krmiv, Opava,

108 80. TŘINÁCTÝ, J., ŠIMEK, M., KOMPRDA, T., 1996: The influens of a nylon bag carrier on alfalfa crude protein degradability, anim. Feed Sci. Technol., 57, VAN SAUN, J. R., KOUKAL, P., 2003: Výţiva přeţvýkavců trávení sacharidů, Farmář, č. 1, VAN SOEST, P. J., MASON,V. C., 1991: The influence of Maillard reaction upon the nutritive value of fibrouse feeds, Anim. Feed Sci. Technol., 32, VANZANT, E. S., COCHRAN, R. C., TITGEMEYER, E.C., Standardisation of in situ techniques for ruminant feedstuff evaluation. J. Anim. Sci. 76, VÍTEK, L. HRABĚ, F., 1986: Pícninářství sklizeň a konzervace pícnin, MZLU Brno, 59 s. 85. VOJTÍŠEK, B., 1998: Kvalita siláţí a její vliv na zdraví krav, Farmář, č. 6, VRZGUĽA, L., ALIEV, A.A., BAREJ, W., BARTO, P., 1990: Poruchy látkového metabolizmu hospodárských zvierat a ich prevencia, Príroda, Bratislava, 494 s. 87. VYSKOČIL, I., DOLEŢAL, P., DOLEŢAL, J., PYROCHTA, V., KALHOTKA,L., 2008: Stanovení kvality fermentace pivovarského mláta siláţovaného v kombinaci s přídavkem sladového květu a chemického aditiva, Acta univ. Agric. et Silvic. Mendel. Brun., WEST, J. W., ELY, L. O., MARTIN, S. A., 1994: Wet brewers grains for lactating cows during hot, humid weather, Journal of Dairy Science, 77: 1, WILKINSON, J. M., 2005: Silage, Chalcombe Publications, Lincoln, 254 s. 90. WYSS, U., 2002: Biertrebersilagen: Lagerdauer und Siliermitteleinsatz, Agrarforschung, 2002, 9:1, ZAHRÁDKOVÁ, L. a kol., 2009: Masný skot od A do Z, Český svaz chovatelů masného skotu, 397 s. 92. ZEMAN, L. a kol., 1995: Katalog krmiv, VÚVZ Pohořelice, Pohořelice, 465 s. 93. ZEMAN, L., SKŘIVÁNEK, M., 1999: Vyuţití tuků ve výţivě přeţvýkavců, s In: Harazim,J. (ed): Stanovení využitelnosti živin u přežvýkavců Opava 108

109 1999. Sborník abstraktů z konference 19. října ÚKZUZ v Brně, regionální odd. Krmiv Opava, 129 s. 94. ZEMAN, L. a kol., 2006: Výživa a krmení hospodářských zvířat, Profi Press, s.r.o., Praha, 360 s. 95. ZIMOLKA, J. a kol., 2006: Ječmen formy a užitkové směr v ČR, Profi Press, s.r.o., Praha, 200 s. 109

110 9 PŘÍLOHY 9.1 Seznam tabulek Tab. P1.1.1: Ztráty sušiny v gramech ve skupině bez přidání aditiva Tab. P1.1.2: Ztráty sušiny v gramech ve skupině s pouţitím aditiva v mnoţství odpovídajícím 1 l/t hmoty Tab. P1.1.3: Ztráty sušiny v gramech ve skupině s pouţitím aditiva v mnoţství odpovídajícím 3 l/t hmoty Tab. P1.1.4: Ztráty sušiny v gramech ve skupině s pouţitím aditiva v mnoţství odpovídajícím 6 l/t hmoty Tab. P1.1.5: Ztráty dusíkatých látek v gramech v sušině ve skupině bez přidání aditiva Tab. P1.1.6: Ztráty dusíkatých látek v gramech ve skupině s pouţitím aditiva v mnoţství odpovídajícím 1 l/t hmoty Tab. P1.1.7: Ztráty dusíkatých látek v gramech ve skupině s pouţitím aditiva v mnoţství odpovídajícím 3 l/t hmoty Tab. P1.1.8: Ztráty dusíkatých látek v gramech ve skupině s pouţitím aditiva v mnoţství odpovídajícím 6 l/t hmoty Tab. P1.1.9: Vyhodnocení ztrát sušiny a dusíkatých látek v g Tab. P1.1.10: Přehled ukazatelů charakterizujících fermentační proces - varianta bez aditiva Tab. P1.1.11: Přehled ukazatelů charakterizujících fermentační proces varianta s pouţitím aditiva v mnoţství odpovídajícím 1 l/t hmoty Tab. P1.1.12: Přehled ukazatelů charakterizujících fermentační proces varianta s pouţitím aditiva v mnoţství odpovídajícím 3 l/t hmoty Tab. P1.1.13: Přehled ukazatelů charakterizujících fermentační proces varianta s pouţitím aditiva v mnoţství odpovídajícím 6 l/t hmoty Tab. P1.1.14: Vyhodnocení rozdílů úrovně proběhnuvšího fermentačního procesu Tab. P1.2.1: Vyhodnocení rozdílů úrovně proběhnuvšího fermentačního procesu říjen 2005 Tab. P1.2.2: Vyhodnocení rozdílů úrovně proběhnuvšího fermentačního procesu - únor 2006 Tab. P1.3.1: Vyhodnocení rozdílů hodnot ukazatelů fermentačního procesu variant K a PKo3 110

111 Tab. P1.3.2: Vyhodnocení rozdílů hodnot ukazatelů fermentačního procesu variant K a PA3 Tab. P1.3.3: Vyhodnocení rozdílů hodnot ukazatelů fermentačního procesu variant K a PA6 Tab. P1.3.4: Vyhodnocení rozdílů hodnot ukazatelů fermentačního procesu variant K a PJS15 Tab. P1.3.5: Vyhodnocení rozdílů hodnot ukazatelů fermentačního procesu variant PJS15 a PKo3 Tab. P1.3.6: Vyhodnocení rozdílů hodnot ukazatelů fermentačního procesu variant PJS15 a PA3 Tab. P1.3.7: Vyhodnocení rozdílů hodnot ukazatelů fermentačního procesu variant PJS15 a PA6 Tab. P1.3.8: Vyhodnocení rozdílů hodnot ukazatelů fermentačního procesu variant PA3 a PKo3 Tab. P1.3.9: Vyhodnocení rozdílů hodnot ukazatelů fermentačního procesu variant PA3 a PA6 Tab. P1.3.10: Vyhodnocení rozdílů hodnot ukazatelů fermentačního procesu variant PA6 a PKo3 Tab. P1.3.11: Vyhodnocení rozdílů hodnot ţivin variant PH a K Tab. P1.3.12: Vyhodnocení rozdílů hodnot ţivin variant PH a PKo3 Tab. P1.3.13: Vyhodnocení rozdílů hodnot ţivin variant PH a PA3 Tab. P1.3.14: Vyhodnocení rozdílů hodnot ţivin variant PH a PA6 Tab. P1.3.15: Vyhodnocení rozdílů hodnot ţivin variant PH a PJS15 Tab. P1.3.16: Vyhodnocení rozdílů hodnot ţivin variant K a PKo3 Tab. P1.3.17: Vyhodnocení rozdílů hodnot ţivin variant K a PA3 Tab. P1.3.18: Vyhodnocení rozdílů hodnot ţivin variant K a PA6 Tab. P1.3.19: Vyhodnocení rozdílů hodnot ţivin variant K a PJS15 Tab. P1.3.20: Vyhodnocení rozdílů hodnot ţivin variant PJS15 a PKo3 Tab. P1.3.21: Vyhodnocení rozdílů hodnot ţivin variant PJS15 PA3 Tab. P1.3.22: Vyhodnocení rozdílů hodnot ţivin variant PJS15 a PA6 Tab. P1.3.23: Vyhodnocení rozdílů hodnot ţivin variant PKo3 a PA3 Tab. P1.3.24: Vyhodnocení rozdílů hodnot ţivin variant PKo3 a PA6 Tab. P1.3.25: Vyhodnocení rozdílů hodnot ţivin variant PA3a PA6 111

112 Tab. P1.4.1: Změny hodnot ukazatelů fermentačního procesu v průběhu skladování čerstvého pivovarského mláta v laboratorních podmínkách Tab. P1.5.1: Posouzení změn ukazatelů fermentačního procesu během skladování konzervovaného pivovarského mláta v laboratorních podmínkách Tab. P1.6.1: Změny hodnot ukazatelů fermentačního procesu v průběhu skladování čerstvého pivovarského mláta v provozních podmínkách Tab. P1.7.1: Přehled teplot v průběhu pokusů (t C) Tab. P1.7.2: Přehled změn obsahu organických ţivin v průběhu skladování pivovarského mláta (únor 2007) Tab. P1.7.3: Přehled změn obsahu organických ţivin v průběhu skladování pivovarského mláta (červen 2007) Tab. P1.7.4: Ukazatele průběhu fermentačního procesu (únor 2007) Tab. P1.7.5: Ukazatele průběhu fermentačního procesu (červen 2007) Tab. P2.1.1: Teplota ve stáji v místě skladování při odběru vzorku Tab. P2.1.2: Hodnoty degradovatelnosti ţivin v % - únor 2007 Tab. P2.1.3: Hodnoty degradovatelnosti ţivin v % - červen 2007 Tab. P2.2.1: Přehled dynamiky degradovatelnosti ţivin Tab. P2.3.1: Obsah sušiny a nutriční hodnota čerstvého pivovarského a kukuřičného mláta Tab. P2.3.2: Bachorová degradovatelnost NL pivovarského mláta v závislosti na délce bachorové inkubace (%) Tab. P2.3.3: Bachorová degradovatelnost NL krmiva Amygold v závislosti na délce bachorové inkubace (%) Tab. P2.3.4: Průměrné hodnoty bachorové degradovatelnosti NL u pivovarského a kukuřičného mláta v závislosti na délce bachorové inkubace (%) Tab. P2.3.5: Efektivní bachorové degradovatelnosti N-látek při různé výtokové rychlosti obsahu bachoru. Tab. P2.3.6: Parametry efektivní bachorové degradovatelnosti Tab. P2.3.7: Střevní stravitelnost dusíkatých látek a sušiny pivovarského mláta (%) Tab. P2.3.8: Střevní stravitelnost dusíkatých látek a sušiny kukuřičného mláta Tab. P2.3.9: Nutriční hodnota vybraných krmiv Tab. P : Vliv konzervantu na růst plísní a kvasinek během fermentace Tab. P : Vliv konzervantu na růst plísní a kvasinek během fermentace 112

113 Tab. P : Srovnání vlivu různé koncentrace konzervantu na růst plísní a kvasinek Tab. P : Tabulka ln průměrných hodnot KTJ kvasinek a plísní sledování Tab. P : Tabulka ln průměrných hodnot KTJ kvasinek a plísní srovnání před fermentací a po fermentaci Tab. P3.2.1: Přehled výskytu plísní a kvasinek v pivovarském mlátu (únor 2007) Tab. P3.2.2: Přehled výskytu plísní a kvasinek (červen 2007) Tab. P : Srovnání obsahu mykotoxinů Tab. P : Obsah mykotoxinů ze směsných vzorků únor 2007 Tab. P : Obsah mykotoxinů ze směsných vzorků červen 2007 Tab. P4.1: Přehled stanovení úrovně vybraných ţivin komponentů a výsledné siláţe krmného pokusu Tab. P4.2: Přehled stanovení vybraných makroelementů komponentů a výsledné siláţe krmného pokusu Tab. P4.3: Přehled ukazatelů fermentačního procesu siláţe směsi pivovarského mláta a sladového květu Tab. P4.4: Přehled hodnot kontroly uţitkovosti ve sledovaných variantách Tab. P4.5: Vyhodnocení rozdílů sledovaných parametrů uţitkovosti dojnic ve sledovaných skupinách Tab. P4.6: Přehled ukazatelů charakterizujících průběh fermentace v bachoru Tab. P4.7: Vyhodnocení srovnání ukazatelů charakterizujících průběh fermentace v bachoru- jednofaktorová analýza variancí Tab. P4.8: Vyhodnocení srovnání ukazatelů charakterizujících průběh fermentace v bachoru- dvoufaktorová analýza variancí Tab. P 4.9: Krmná dávka kontrolní skupina ( ) Tab. P4.10: Krmná dávka pokusná skupina ( ) Tab.P4.11: Krmná dávka kontrolní skupina ( ) Tab. P4.12: Krmná dávka pokusná skupina ( ) Tab. P4.13: Krmná dávka kontrolní skupina ( ) Tab. P4.14: Krmná dávka pokusná skupina ( ) Tab. P4.15: Krmná dávka kontrolní skupina ( ) Tab. P4.16: Krmná dávka pokusná skupina ( ) Tab. P4.17: Krmná dávka kontrolní skupina ( ) 113

114 Tab. P4.18: Krmná dávka pokusná skupina ( ) 114

115 9.2 Tabulky Tab. P1.1.1: Ztráty sušiny v gramech ve skupině bez přidání aditiva neošetřeno sušina sušina ztráty ztráty naskladněná siláţe sušiny sušiny jednotky g g g % K1 1947, ,50 188,18 9,66 K2 2172, ,59 204,65 9,42 K3 1920, ,25 202,99 10,57 K4 1985,2 1792,40 192,81 9, , ,18 197,16 9,84 K1, K2, K3, K4 označení jednotlivých opakování, - aritmetický průměr hodnot Tab.P1.1.2: Ztráty sušiny v gramech ve skupině s použitím aditiva v množství odpovídajícím 1 l/t hmoty ošetřeno 1l/t sušina naskladněná sušina siláţe ztráty sušiny ztráty sušiny jednotky g g g % P , ,95 186,81 9,61 P ,6 1678,96 265,64 13,66 P , ,76 265,16 13,65 P , ,73 253,16 13, , ,35 242,69 12,48 P11, P12, P13, P14 označení jednotlivých opakování 115

116 Tab. P1.1.3: Ztráty sušiny v gramech ve skupině s použitím aditiva v množství odpovídajícím 3 l/t hmoty ošetřeno 3l/t sušina naskladněná sušina siláţe ztráty sušiny ztráty sušiny jednotky g g g % P ,16 212,85 10,94 P , ,32 157,44 8,10 P , ,72 164,44 8,45 P , ,90 143,02 7, , ,77 169,44 8,71 P31, P32, P33, P34 označení jednotlivých opakování, - aritmetický průměr hodnot Tab. P1.1.4: Ztráty sušiny v gramech ve skupině s použitím aditiva v množství odpovídajícím 6 l/t hmoty ošetřeno 6l/t sušina naskladněná sušina siláţe ztráty sušiny ztráty sušiny jednotky g g g % P , ,70 115,26 5,96 P , ,43 121,85 6,28 P , ,82 65,70 3,40 P , ,43 118,55 6, , ,60 105,34 5,44 P61, P62, P63, P64 označení jednotlivých opakování, - aritmetický průměr hodnot 116

117 Tab. P1.1.5: Ztráty dusíkatých látek v gramech v sušině ve skupině bez přidání aditiva K SN NLSN MNLN SS NLSS MNLS ZNL ZNL jednotky g g g g g g g % K1 1947, ,1 1759, ,8 41,3 7,44 K2 2172, ,1 1967,59 288,4 567,5 51,6 8,33 K3 1920, ,3 1717,25 284,9 489,2 58,1 10,62 K4 1985, ,8 1792,4 287,2 514,8 51,0 9, ,34 285,00 571, ,19 288,13 521,33 50,48 8,85 K varianta bez přidání aditiva, K1, K2, K3, K4 označení jednotlivých opakování, - aritmetický průměr hodnot, SN sušina naskladněné hmoty, NLSN obsah dusíkatých látek v sušině naskladněné hmoty, MNLN - mnoţství dusíkatých látek naskladněné hmoty, SS sušina siláţe, NLSS obsah dusíkatých látek v sušině siláţe, MNLS mnoţství dusíkatých látek siláţe, ZNL ztráty dusíkatých látek Tab. P1.1.6: Ztráty dusíkatých látek v gramech ve skupině s použitím aditiva v množství odpovídajícím 1 l/t hmoty P1 SN NLSN MNLN SS NLSS MNLS ZNL ZNL jednotky g g g g g g g % P , ,0 1756, ,2 49,8 8,98 P , ,2 1678,96 280,4 470,8 83,4 15,05 P , ,7 1677,76 280,1 469,9 83,8 15,14 P , ,3 1691,73 286,9 485,4 68,9 12, , , ,35 283,6 482,58 71,5 12,90 P1 varianta s přidáním aditiva v mnoţství odpovídajícím 1 l na tunu hmoty, P11, P12, P13, P14 označení jednotlivých opakování, - aritmetický průměr hodnot, SN sušina naskladněné hmoty, NLSN obsah dusíkatých látek v sušině naskladněné hmoty, MNLN - mnoţství dusíkatých látek naskladněné hmoty, SS sušina siláţe, NLSS obsah dusíkatých látek v sušině siláţe, MNLS mnoţství dusíkatých látek siláţe, ZNL ztráty dusíkatých látek 117

118 Tab. P1.1.7: Ztráty dusíkatých látek v gramech ve skupině s použitím aditiva v množství odpovídajícím 3 l/t hmoty P3 SN NLSN MNLN SS NLSS MNLS ZNL ZNL jednotky g g g g g g g % P ,6 1733,16 293,4 508,5 46,1 8,31 P , ,0 1786,32 283,6 506,6 47,4 8,55 P , ,4 1780,72 283,7 505,2 49,2 8,87 P , ,7 1806,9 289,7 523,5 32,2 5, ,21 285,00 554, ,78 287,60 510,95 43,72 7,88 P3 varianta s přidáním aditiva v mnoţství odpovídajícím 3 l na tunu hmoty, P31, P32, P33, P34 označení jednotlivých opakování, - aritmetický průměr hodnot, SN sušina naskladněné hmoty, NLSN obsah dusíkatých látek v sušině naskladněné hmoty, MNLN - mnoţství dusíkatých látek naskladněné hmoty, SS sušina siláţe, NLSS obsah dusíkatých látek v sušině siláţe, MNLS mnoţství dusíkatých látek siláţe, ZNL ztráty dusíkatých látek Tab. P1.1.8: Ztráty dusíkatých látek v gramech ve skupině s použitím aditiva v množství odpovídajícím 6 l/t hmoty P6 SN NLSN MNLN SS NLSS MNLS ZNL ZNL jednotky g g g g g g g % P , ,2 1850,5 288,3 533,5 17,7 3,21 P , ,7 1845,52 297,5 549,04 3,7 0,66 P , ,3 1868,82 293,8 549,1 2,2 0,41 P , , ,43 295,4 536,9 14,84 2, , , ,60 293,8 542,1 9,61 1,74 P6 varianta s přidáním aditiva v mnoţství odpovídajícím 6 l na tunu hmoty, P61, P62, P63, P64 označení jednotlivých opakování, - aritmetický průměr hodnot, SN sušina naskladněné hmoty, NLSN obsah dusíkatých látek v sušině naskladněné hmoty, MNLN - mnoţství dusíkatých látek naskladněné hmoty, SS sušina siláţe, NLSS obsah dusíkatých látek v sušině siláţe, MNLS mnoţství dusíkatých látek siláţe, ZNL ztráty dusíkatých látek 118

119 Tab. P1.1.9: Vyhodnocení ztrát sušiny a dusíkatých látek v g vzorek K P1 P3 P6 sx sx sx sx Sc A B C D ZS 197,16 7,95bD 242,70 37,70 acd 169,44 30,28 BD 105,34 26,56 ABC ZNL 50,5 6,93 bd 71,48 16,03 acd 43,73 7,79 BD 9,61 7,80 ABC K varianta bez přidání aditiva, P1 varianta s přidáním aditiva v mnoţství odpovídajícím 1 l na tunu hmoty, P3 varianta s přidáním aditiva v mnoţství odpovídajícím 3 l na tunu hmoty, P6 varianta s přidáním aditiva v mnoţství odpovídajícím 6 l na tunu hmoty, Sc označení varianty, ZS ztráta sušiny, ZNL ztráta dusíkatých látek, skripty a,b,c,d přiřazené k dané variantě odkazují na variantu jejíţ hodnota je statisticky průkazně rozdílná (P<0,05), skripty A,B,C,D přiřazené k dané variantě odkazují na variantu jejíţ hodnota je statisticky vysoce průkazně (P<0,01) rozdílná 119

120 Tab. P1.1.10: Přehled ukazatelů charakterizujících fermentační proces - varianta bez aditiva K ph KVV FT NH3 KM KO KP K 1 4, ,4 0,054 0,037 0,03 0,74 1,03 K 2 4, ,2 0,07 0,04 0,01 0,78 1,13 K 3 4, ,8 0,073 0,059 0,02 0,79 1,16 K 4 4,4 1672,02 0,083 0,068 0,02 0,73 1,02 4, ,07 0,051 0,02 0,76 1,09 K varianta bez přidání aditiva, K1, K2, K3, K4 označení jednotlivých opakování, - aritmetický průměr hodnot, KVV kyselost vodního výluhu, FT fomolová titrace, NH3 obsah amoniaku, KM obsah kyseliny mléčné, KO obsah kyseliny octové, KP obsah kyseliny propionové Tab. P1.1.11: Přehled ukazatelů charakterizujících fermentační proces varianta s použitím aditiva v množství odpovídajícím 1 l/t hmoty P1 ph KVV FT NH3 KM KO KP P 11 4, ,3 0,058 0,068 0,01 0,82 1,05 P 12 4, ,2 0,058 0,042 0,01 0,82 1,1 P 13 4, ,4 0,065 0,036 0,01 0,75 1,08 P 14 4, ,8 0,07 0,048 0,01 0,78 1,12 4, ,063 0,049 0,01 0,79 1,09 P1 varianta s pouţitím aditiva v mnoţství odpovídajícím 1 l/t hmoty, P11, P12, P13, - aritmetický průměr hodnot, P14 označení jednotlivých opakování, KVV kyselost vodního výluhu, FT fomolová titrace, NH3 obsah amoniaku, KM obsah kyseliny mléčné, KO obsah kyseliny octové, KP obsah kyseliny propionové 120

121 Tab. P1.1.12: Přehled ukazatelů charakterizujících fermentační proces varianta s použitím aditiva v množství odpovídajícím 3 l/t hmoty P3 ph KVV FT NH3 KM KO KP P 31 4,3 1958,2 0,068 0,058 0,01 0,83 1,12 P 32 4, ,12 0,078 0,04 0,01 0,77 0,95 P 33 4, ,13 0,068 0,032 0,04 0,72 0,88 P 34 4, ,68 0,066 0,046 0,01 0,63 0,76 4, ,07 0,044 0,02 0,74 0,93 P3 varianta s pouţitím aditiva v mnoţství odpovídajícím 3 l/t hmoty, P31, P32, P33, P34 označení jednotlivých opakování, - aritmetický průměr hodnot,kvv kyselost vodního výluhu, FT fomolová titrace, NH3 obsah amoniaku, KM obsah kyseliny mléčné, KO obsah kyseliny octové, KP obsah kyseliny propionové Tab. P1.1.13: Přehled ukazatelů charakterizujících fermentační proces varianta s použitím aditiva v množství odpovídajícím 6 l/t hmoty P6 ph KVV FT NH3 KM KO KP P 61 4, ,42 0,065 0,04 0,32 0,55 0,51 P 62 4, ,69 0,066 0,033 0,26 0,5 0,57 P 63 4, ,98 0,041 0,034 0,32 0,53 0,53 P 64 4, ,21 0,06 0,04 0,59 0,55 0,56 4, , ,036 0,3 0,53 0,54 P6 varianta s pouţitím aditiva v mnoţství odpovídajícím 6 l/t hmoty, P61, P62, P63, P64 označení jednotlivých opakování, - aritmetický průměr hodnot, KVV kyselost vodního výluhu, FT fomolová titrace, NH3 obsah amoniaku, KM obsah kyseliny mléčné, KO obsah kyseliny octové, KP obsah kyseliny propionové 121

122 Tab. P1.1.14: Vyhodnocení rozdílů úrovně proběhnuvšího fermentačního procesu VFP K P 1 P 3 P 6 ukazatel jednotky sx sx sx sx označení varianty A B C D ph 4,34 0,059 4,35 0,049 4,34 0,074 4,26 0,063 KVV mg KOH/100g ,164 D ,900 D ,492 D ,544 ABC FT % 0,07 0,012 0,063 0,006 0,07 0,005 0,057 0,012 NH3 % 0,051 0,015 0,049 0,014 0,044 0,011 0,036 0,004 KM % 0,02 0,008 D 0,01 0,000 D 0,02 0,015 D 0,37 0,148 ABC KO % 0,76 0,029 D 0,79 0,034 D 0,74 0,085 D 0,53 0,024 ABC KP % 1,09 0,070 cd 1,09 0,030cD 0,93 0,150 abd 0,54 0,028 ABC K varianta bez přidání aditiva, P1 varianta s pouţitím aditiva v mnoţství odpovídajícím 1 l/t hmoty, P3 varianta s pouţitím aditiva v mnoţství odpovídajícím 3 l/t hmoty, P6 varianta s pouţitím aditiva v mnoţství odpovídajícím 6 l/t hmoty, KVV kyselost vodního výluhu, FT fomolová titrace, NH3 obsah amoniaku, KM obsah kyseliny mléčné, KO obsah kyseliny octové, KP obsah kyseliny propionové, skripty a,b,c,d přiřazené k dané variantě odkazují na variantu jejíţ hodnota je statisticky průkazně rozdílná (P<0,05), skripty A,B,C,D přiřazené k dané variantě odkazují na variantu jejíţ hodnota je statisticky vysoce průkazně (P<0,01) rozdílná 122

123 Tab. P1.2.1: Vyhodnocení rozdílů úrovně proběhnuvšího fermentačního procesu říjen 2005 Ošetření K P3 P6 Ukazatel jednotky sx sx sx označení varianty A B C ph 5,788 0,052 0,047 5,733 0,137 C 5,480 C AB KVV mg 223,02 213,21 16, ,53 21,783 9,58 C KOH/100g 5 0 C 3 AB KM % 0,228 0,079 0,223 0,106 0,388 0,136 KO % 0,445 0,083 0,470 0,064 0,438 0,043 KP % 0,168 0,078 0,160 0,141 0,108 0,038 STMK % 0,613 0,159 0,630 0,196 0,545 0,068 KM/STM K 0,370 0,094 c 0,358 0,172 c 0,695 0,191 ab NH3 % 0,011 0,002 b 0,025 0,01 ac 0,017 0,004 b FT % 0,018 0,002 0,002 0,018 0,003 C 0,012 C AB K varianta bez přidání aditiva, P3 varianta s pouţitím aditiva v mnoţství odpovídajícím 3 l/t hmoty, P6 varianta s pouţitím aditiva v mnoţství odpovídajícím 6 l/t hmoty, KVV kyselost vodního výluhu, FT fomolová titrace, NH3 obsah amoniaku, KM obsah kyseliny mléčné, KO obsah kyseliny octové, KP obsah kyseliny propionové, STMK suma obsahu těkavých mastných kyselin, KM/STMK poměr kyseliny mléčné k sumě všech těkavých mastných kyselin, skripty a,b,c přiřazené k dané variantě odkazují na variantu, jejíţ hodnota je statisticky průkazně rozdílná (P<0,05), skripty A,B,C přiřazené k dané variantě odkazují na variantu, jejíţ hodnota je statisticky vysoce průkazně (P<0,01) rozdílná 123

124 Tab. P1.2.2: Vyhodnocení rozdílů úrovně proběhnuvšího fermentačního procesu - únor 2006 Ošetření K P3 P6 Ukazatel jednotky sx sx sx Označení varianty A B C ph 5,620 0,416 c 5,573 0,438 c 6,400 0,343 ab KVV g KOH 95,383 27, ,060 41,578 c 63,123 28,003 b KM % 0,083 0,02 b 0,143 0,051 ac 0,089 0,009 b KO % 0,320 0,011 B 0,660 0,02 AC 0,220 0,001 B KP % 0,100 0,048 0,090 0,035 0,093 0,015 STMK % 0,420 0,13 B 0,750 0,17 AC 0,313 0,031 B KM/STMK 0,205 0,029 c 0,195 0,075 c 0,285 0,037 ab NH3 % 0,017 0,002 C 0,015 0,003 0,011 0,002 A FT % 0,005 0,002 0,008 0,003 0,004 0,003 K varianta bez přidání aditiva, P3 varianta s pouţitím aditiva v mnoţství odpovídajícím 3 l/t hmoty, P6 varianta s pouţitím aditiva v mnoţství odpovídajícím 6 l/t hmoty, KVV kyselost vodního výluhu, FT fomolová titrace, NH3 obsah amoniaku, KM obsah kyseliny mléčné, KO obsah kyseliny octové, KP obsah kyseliny propionové, STMK suma obsahu těkavých mastných kyselin, KM/STMK poměr kyseliny mléčné k sumě všech těkavých mastných kyselin, skripty a,b,c přiřazené k dané variantě odkazují na variantu jejíţ hodnota je statisticky průkazně rozdílná (P<0,05), skripty A,B,C přiřazené k dané variantě odkazují na variantu jejíţ hodnota je statisticky vysoce průkazně (P<0,01) rozdílná 124

125 Tab. P1.3.1: Vyhodnocení rozdílů hodnot ukazatelů fermentačního procesu variant K a PKo3 Ošetření K PKo3 Ukazatel jednotky sx sx označení varianty a b ph 5,373 1,094 5,860 0,171 KVV mg KOH/100g 603, , ,500 33,690 KM % 0,085 0,037 b 0,018 0,015 a KO % 0,465 0,108 0,303 0,111 KP % 0,073 0,01 0,045 0,013 KMa % 0,218 0,118 0,240 0,026 STMK % 0,850 0,182 b 0,588 0,099 a KM/STMK 0,103 0,048 b 0,032 0,032 a NH3 % 0,036 0,013 0,059 0,030 FT % 0,039 0,026 0,046 0,007 K varianta bez přidání aditiva, PKo3 varianta s pouţitím aditiva v mnoţství odpovídajícím 3 l/t hmoty, KVV kyselost vodního výluhu, FT formolová titrace, NH3 obsah amoniaku, KM obsah kyseliny mléčné, KO obsah kyseliny octové, KP obsah kyseliny propionové, KMa obsah kyseliny máselné, STMK suma obsahu těkavých mastných kyselin, KM/STMK poměr kyseliny mléčné k sumě všech těkavých mastných kyselin, skripty a, b vyznačují statisticky průkazný rozdíl (P<0,05) mezi průměrnými hodnotami 125

126 Tab. P1.3.2: Vyhodnocení rozdílů hodnot ukazatelů fermentačního procesu variant K a PA3 Ošetření K PA3 Ukazatel jednotky sx sx označení varianty A B ph 5,373 1,094 5,233 0,358 KVV mg KOH/100g 603, , , ,776 KM % 0,085 0,037 B 0,013 0,005 A KO % 0,465 0,108 0,335 0,06 KP % 0,073 0,01 0,085 0,017 KMa % 0,218 0,118 0,358 0,079 STMK % 0,850 0,182 0,688 0,225 KM/STMK 0,103 0,048 0,270 0,494 NH3 % 0,036 0,013 B 0,079 0,008 A FT % 0,039 0,026 0,261 0,393 K varianta bez přidání aditiva, PA3 varianta s pouţitím aditiva v mnoţství odpovídajícím 3 l/t hmoty, KVV kyselost vodního výluhu, FT formolová titrace, NH3 obsah amoniaku, KM obsah kyseliny mléčné, KO obsah kyseliny octové, KP obsah kyseliny propionové, KMa obsah kyseliny máselné, STMK suma obsahu těkavých mastných kyselin, KM/STMK poměr kyseliny mléčné k sumě všech těkavých mastných kyselin, skripty A, B znázorňují statisticky vysoce průkazný (P<0,01) rozdíl mezi průměrnými hodnotami 126

127 Tab. P1.3.3: Vyhodnocení rozdílů hodnot ukazatelů fermentačního procesu variant K a PA6 Ošetření K PA6 Ukazatel jednotky sx sx označení varianty A B ph 5,373 1,094 5,250 0,223 KVV mg KOH/100g 603, , ,750 90,768 KM % 0,085 0,037 B 0,015 0,006 A KO % 0,465 0,108 0,388 0,075 KP % 0,073 0,01 0,090 0,014 KMa % 0,218 0,118 0,343 0,074 STMK % 0,850 0,182 0,820 0,11 KM/STMK 0,103 0,048 0,516 0,571 NH3 % 0,036 0,013 B 0,087 0,02 A FT % 0,039 0,026 0,275 0,384 K varianta bez přidání aditiva, PA6 varianta s pouţitím aditiva v mnoţství odpovídajícím 6 l/t hmoty, KVV kyselost vodního výluhu, FT formolová titrace, NH3 obsah amoniaku, KM obsah kyseliny mléčné, KO obsah kyseliny octové, KP obsah kyseliny propionové, KMa obsah kyseliny máselné, STMK suma obsahu těkavých mastných kyselin, KM/STMK poměr kyseliny mléčné k sumě všech těkavých mastných kyselin, skripty A, B znázorňují statisticky vysoce průkazný (P<0,01) rozdíl mezi průměrnými hodnotami 127

128 Tab. P1.3.4: Vyhodnocení rozdílů hodnot ukazatelů fermentačního procesu variant K a PJS15 Ošetření K PJS15 Ukazatel jednotky sx sx označení varianty A B ph 5,373 1,094 4,683 0,38 KVV mg KOH/100g 603, , , ,343 KM % 0,085 0,037 0,113 0,063 KO % 0,465 0,108 0,603 0,069 KP % 0,073 0,01 B 0,223 0,025 A KMa % 0,218 0,118 0,000 0,000 STMK % 0,850 0,182 0,825 0,093 KM/STMK 0,103 0,048 0,132 0,068 NH3 % 0,036 0,013 0,039 0,001 FT % 0,039 0,026 0,068 0,005 K varianta bez přidání aditiva, PJS15 varianta bez pouţití aditiva směs pivovarského mláta a ječného šrotu v poměru 85:15, KVV kyselost vodního výluhu, FT formolová titrace, NH3 obsah amoniaku, KM obsah kyseliny mléčné, KO obsah kyseliny octové, KP obsah kyseliny propionové, KMa obsah kyseliny máselné, STMK suma obsahu těkavých mastných kyselin, KM/STMK poměr kyseliny mléčné k sumě všech těkavých mastných kyselin, A, B znázorňují statisticky vysoce průkazný (P<0,01) rozdíl mezi průměrnými hodnotami 128

129 Tab. P1.3.5: Vyhodnocení rozdílů hodnot ukazatelů fermentačního procesu variant PJS15 a PKo3 Ošetření PJS15 PKo3 Ukazatel jednotky sx sx označení varianty A B ph 4,683 0,38 B 5,860 0,171 A KVV mg KOH/100g 803, ,343 B 259,500 33,69 A KM % 0,113 0,063 b 0,018 0,015 a KO % 0,603 0,069 B 0,303 0,111 A KP % 0,223 0,025 B 0,045 0,013 A KMa % 0, ,240 0,026 A STMK % 0,825 0,093 b 0,588 0,099 a KM/STMK 0,132 0,068 b 0,032 0,032 a NH3 % 0,039 0,001 0,059 0,03 FT % 0,068 0,005 B 0,046 0,007 A PJS15 varianta bez pouţití aditiva směs pivovarského mláta a ječného šrotu v poměru 85:15, PKo3 varianta s pouţitím aditiva v mnoţství odpovídajícím 3 l/t hmoty, KVV kyselost vodního výluhu, FT formolová titrace, NH3 obsah amoniaku, KM obsah kyseliny mléčné, KO obsah kyseliny octové, KP obsah kyseliny propionové, KMa obsah kyseliny máselné, STMK suma obsahu těkavých mastných kyselin, KM/STMK poměr kyseliny mléčné k sumě všech těkavých mastných kyselin, skripty A, B znázorňují statisticky vysoce průkazný (P<0,01) rozdíl mezi průměrnými hodnotami, skripty a, b vyznačují statisticky průkazný rozdíl (P<0,05) mezi průměrnými hodnotami 129

130 Tab. P1.3.6: Vyhodnocení rozdílů hodnot ukazatelů fermentačního procesu variant PJS15 a PA3 Ošetření PJS15 PA3 Ukazatel jednotky sx sx označení varianty A B ph 4,683 0,38 5,233 0,358 KVV mg KOH/100g 803, ,343 b 559, ,776 a KM % 0,113 0,063 b 0,013 0,005 a KO % 0,603 0,069 B 0,335 0,06 A KP % 0,223 0,025 B 0,085 0,017 A KMa % 0,000 0 B 0,358 0,079 A STMK % 0,825 0,093 0,688 0,225 KM/STMK 0,132 0,068 0,270 0,494 NH3 % 0,039 0,001 B 0,079 0,008 A FT % 0,068 0,005 0,261 0,393 PJS15 varianta bez pouţití aditiva směs pivovarského mláta a ječného šrotu v poměru 85:15, PA3 varianta s pouţitím aditiva v mnoţství odpovídajícím 3 l/t hmoty, KVV kyselost vodního výluhu, FT formolová titrace, NH3 obsah amoniaku, KM obsah kyseliny mléčné, KO obsah kyseliny octové, KP obsah kyseliny propionové, KMa obsah kyseliny máselné, STMK suma obsahu těkavých mastných kyselin, KM/STMK poměr kyseliny mléčné k sumě všech těkavých mastných kyselin, skripty A, B znázorňují statisticky vysoce průkazný (P<0,01) rozdíl mezi průměrnými hodnotami, skripty a, b vyznačují statisticky průkazný rozdíl (P<0,05) mezi průměrnými hodnotami 130

131 Tab. P1.3.7: Vyhodnocení rozdílů hodnot ukazatelů fermentačního procesu variant PJS15 a PA6 Ošetření PJS15 PA6 Ukazatel jednotky sx sx označení varianty A B ph 4,683 0,38 b 5,250 0,223 a KVV mg KOH/100g 803, ,343 b 549,750 90,768 a KM % 0,113 0,063 b 0,015 0,006 a KO % 0,603 0,069 B 0,388 0,075 A KP % 0,223 0,025 B 0,090 0,014 A KMa % 0,000 0 B 0,343 0,074 A STMK % 0,825 0,093 0,820 0,11 KM/STMK 0,132 0,068 0,516 0,571 NH3 % 0,039 0,001 B 0,087 0,02 A FT % 0,068 0,005 0,275 0,384 PJS15 varianta bez pouţití aditiva směs pivovarského mláta a ječného šrotu v poměru 85:15, PA6 varianta s pouţitím aditiva v mnoţství odpovídajícím 6 l/t hmoty, KVV kyselost vodního výluhu, FT formolová titrace, NH3 obsah amoniaku, KM obsah kyseliny mléčné, KO obsah kyseliny octové, KP obsah kyseliny propionové, KMa obsah kyseliny máselné, STMK suma obsahu těkavých mastných kyselin, KM/STMK poměr kyseliny mléčné k sumě všech těkavých mastných kyselin, skripty A, B znázorňují statisticky vysoce průkazný (P<0,01) rozdíl mezi průměrnými hodnotami, skripty a, b vyznačují statisticky průkazný rozdíl (P<0,05) mezi průměrnými hodnotami 131

132 Tab. P1.3.8: Vyhodnocení rozdílů hodnot ukazatelů fermentačního procesu variant PA3 a PKo3 Ošetření PA3 PKo3 Ukazatel jednotky sx sx označení varianty A B ph 5,233 0,358 b 5,860 0,171 a KVV mg KOH/100g 559, ,776 b 259,500 33,69 a KM % 0,013 0,005 0,018 0,015 KO % 0,335 0,06 0,303 0,111 KP % 0,085 0,017 b 0,045 0,013 a KMa % 0,358 0,079 b 0,240 0,026 a STMK % 0,688 0,225 0,588 0,099 KM/STMK 0,270 0,494 0,032 0,032 NH3 % 0,079 0,008 0,059 0,03 FT % 0,261 0,393 0,046 0,007 PA3 varianta s pouţitím aditiva v mnoţství odpovídajícím 3 l/t hmoty, PKo3 varianta s pouţitím aditiva v mnoţství odpovídajícím 3 l/t hmoty, KVV kyselost vodního výluhu, FT fomolová titrace, NH3 obsah amoniaku, KM obsah kyseliny mléčné, KO obsah kyseliny octové, KP obsah kyseliny propionové, KMa obsah kyseliny máselné, STMK suma obsahu těkavých mastných kyselin, KM/STMK poměr kyseliny mléčné k sumě všech těkavých mastných kyselin, skripty a, b vyznačují statisticky průkazný rozdíl (P<0,05) mezi průměrnými hodnotami 132

133 Tab. P1.3.9: Vyhodnocení rozdílů hodnot ukazatelů fermentačního procesu variant PA3 a PA6 Ošetření PA3 PA6 Ukazatel jednotky sx sx označení varianty A B ph 5,233 0,358 5,250 0,223 KVV mg KOH/100g 559, , ,750 90,768 KM % 0,013 0,005 0,015 0,006 KO % 0,335 0,06 0,388 0,075 KP % 0,085 0,017 0,090 0,014 KMa % 0,358 0,079 0,343 0,074 STMK % 0,688 0,225 0,820 0,11 KM/STMK 0,270 0,494 0,516 0,571 NH3 % 0,079 0,008 0,087 0,02 FT % 0,261 0,393 0,275 0,384 PA3 varianta s pouţitím aditiva v mnoţství odpovídajícím 3 l/t hmoty, PA6 varianta s pouţitím aditiva v mnoţství odpovídajícím 6 l/t hmoty, KVV kyselost vodního výluhu, FT fomolová titrace, NH3 obsah amoniaku, KM obsah kyseliny mléčné, KO obsah kyseliny octové, KP obsah kyseliny propionové, KMa obsah kyseliny máselné, STMK suma obsahu těkavých mastných kyselin, KM/STMK poměr kyseliny mléčné k sumě všech těkavých mastných kyselin 133

134 Tab. P1.3.10: Vyhodnocení rozdílů hodnot ukazatelů fermentačního procesu variant PA6 a PKo3 Ošetření PA6 PKo3 Ukazatel jednotky sx sx označení varianty A B ph 5,250 0,223 B 5,860 0,171 A KVV mg KOH/100g 549,750 90,768 B 259,500 33,69 A KM % 0,015 0,006 0,018 0,015 KO % 0,388 0,075 0,303 0,111 KP % 0,090 0,014 B 0,045 0,013 A KMa % 0,343 0,074 b 0,240 0,026 a STMK % 0,820 0,11 b 0,588 0,099 a KM/STMK 0,516 0,571 0,032 0,032 NH3 % 0,087 0,02 0,059 0,03 FT % 0,275 0,384 0,046 0,007 PA6 varianta s pouţitím aditiva v mnoţství odpovídajícím 6 l/t hmoty, PKo3 varianta s pouţitím aditiva v mnoţství odpovídajícím 3 l/t hmoty, KVV kyselost vodního výluhu, FT fomolová titrace, NH3 obsah amoniaku, KM obsah kyseliny mléčné, KO obsah kyseliny octové, KP obsah kyseliny propionové, KMa obsah kyseliny máselné, STMK suma obsahu těkavých mastných kyselin, KM/STMK poměr kyseliny mléčné k sumě všech těkavých mastných kyselin, skripty A, B znázorňují statisticky vysoce průkazný (P<0,01) rozdíl mezi průměrnými hodnotami, skripty a, b vyznačují statisticky průkazný rozdíl (P<0,05) mezi průměrnými hodnotami 134

135 Tab. P1.3.11: Vyhodnocení rozdílů hodnot živin variant PH a K Ošetření PH K Ukazatel jednotky sx sx označení varianty A B sušina g 264,800 3, ,750 6,146 N-látky g.kg suš-1 243,845 1, ,250 10,834 Vláknina g.kg suš-1 184,988 4, ,345 13,711 Popel g.kg suš-1 41,853 1,331 42,710 2,761 NDV g.kg suš-1 686,645 19, ,125 17,504 Škrob g.kg suš-1 14,835 2,221 33,790 15,844 NDV neutrálně detergentní vláknina, PH původní hmota před fermentací, K varianta bez přidání aditiva, Tab. P1.3.12: Vyhodnocení rozdílů hodnot živin variantph a PKo3 Ošetření PH PKo3 Ukazatel jednotky sx sx označení varianty A B sušina g 264,800 3,636 b 275,825 13,254 a N-látky g.kg suš-1 243,845 1, ,300 5,728 Vláknina g.kg suš-1 184,988 4, ,795 8,106 Popel g.kg suš-1 41,853 1,331 51,373 15,122 NDV g.kg suš-1 686,645 19, , ,86 Škrob g.kg suš-1 14,835 2,221 46,020 19,849 NDV neutrálně detergentní vláknina, PH původní hmota před fermentací, PKo3 varianta s pouţitím aditiva v mnoţství odpovídajícím 3 l/t hmoty, skripty a, b vyznačují statisticky průkazný rozdíl (P<0,05) mezi průměrnými hodnotami 135

136 Tab. P1.3.13: Vyhodnocení rozdílů hodnot živin variant PH a PA3 Ošetření PH PA3 Ukazatel jednotky sx sx označení varianty A B sušina g 264,800 3, ,750 6,446 N-látky g.kg suš-1 243,845 1, ,300 6,693 Vláknina g.kg suš-1 184,988 4, ,988 7,427 Popel g.kg suš-1 41,853 1,331 44,095 4,365 NDV g.kg suš-1 686,645 19, , ,766 Škrob g.kg suš-1 14,835 2,221 42,665 18,021 NDV neutrálně detergentní vláknina, PH původní hmota před fermentací, PA3 varianta s pouţitím aditiva v mnoţství odpovídajícím 3 l/t hmoty, Tab. P1.3.14: Vyhodnocení rozdílů hodnot živin variant PH a PA6 Ošetření PH PA6 Ukazatel jednotky sx sx označení varianty A B sušina g 264,800 3,636 b 278,500 2,566 a N-látky g.kg suš-1 243,845 1,879 B 202,300 8,418 A Vláknina g.kg suš-1 184,988 4, ,830 5,395 Popel g.kg suš-1 41,853 1,331 B 83,720 14,358 A NDV g.kg suš-1 686,645 19, ,685 13,188 Škrob g.kg suš-1 14,835 2,221 59,798 15,394 NDV neutrálně detergentní vláknina, PH původní hmota před fermentací, PA6 varianta s pouţitím aditiva v mnoţství odpovídajícím 6 l/t hmoty, skripty A, B znázorňují statisticky vysoce průkazný (P<0,01) rozdíl mezi průměrnými hodnotami, skripty a, b vyznačují statisticky průkazný rozdíl (P<0,05) mezi průměrnými hodnotami 136

137 Tab. P1.3.15: Vyhodnocení rozdílů hodnot živin variant PH a PJS15 Ošetření PH PJS15 Ukazatel jednotky sx sx označení varianty A B sušina g 264,800 3,636 B 354,500 2,008 A N-látky g.kg suš-1 243,845 1, ,700 15,846 Vláknina g.kg suš-1 184,988 4,653 B 133,150 7,36 A Popel g.kg suš-1 41,853 1,331 53,805 5,512 NDV g.kg suš-1 686,645 19, ,410 15,463 Škrob g.kg suš-1 14,835 2,221 B 150, ,993 A NDV neutrálně detergentní vláknina, PH původní hmota před fermentací, PJS15 varianta bez pouţití aditiva směs pivovarského mláta a ječného šrotu v poměru 85:15, skripty A, B znázorňují statisticky vysoce průkazný (P<0,01) rozdíl mezi průměrnými hodnotami Tab. P1.3.16: Vyhodnocení rozdílů hodnot živin variant K a PKo3 Ošetření K PKo3 Ukazatel jednotky sx sx označení varianty A B sušina g 274,750 6, , N-látky g.kg suš-1 235,250 10, ,300 5,728 Vláknina g.kg suš-1 193,345 13, ,795 8,106 Popel g.kg suš-1 42,710 2,761 51,373 15,122 NDV g.kg suš-1 510,125 17, , ,86 Škrob g.kg suš-1 33,790 15,844 46,020 19,849 NDV neutrálně detergentní vláknina, K varianta bez přidání aditiva, PKo3 varianta s pouţitím aditiva v mnoţství odpovídajícím 3 l/t hmoty 137

138 Tab. P1.3.17: Vyhodnocení rozdílů hodnot živin variant K a PA3 Ošetření K PA3 Ukazatel jednotky sx sx označení varianty A B sušina g 274,750 6, ,750 6,446 N-látky g.kg suš-1 235,250 10, ,300 6,693 Vláknina g.kg suš-1 193,345 13, ,988 7,427 Popel g.kg suš-1 42,710 2,761 44,095 4,365 NDV g.kg suš-1 510,125 17, , ,766 Škrob g.kg suš-1 33,790 15,844 42,665 18,021 NDV neutrálně detergentní vláknina, K varianta bez přidání aditiva, PA3 varianta s pouţitím aditiva v mnoţství odpovídajícím 3 l/t hmoty Tab. P1.3.18: Vyhodnocení rozdílů hodnot živin variant K a PA6 Ošetření K PA6 Ukazatel jednotky sx sx označení varianty A B sušina g 274,750 6, ,500 2,566 N-látky g.kg suš-1 235,250 10,834 B 202,300 8,418 A Vláknina g.kg suš-1 193,345 13, ,830 5,395 Popel g.kg suš-1 42,710 2,761 B 83,720 14,358 A NDV g.kg suš-1 510,125 17, ,685 13,188 Škrob g.kg suš-1 33,790 15,844 59,798 15,394 NDV neutrálně detergentní vláknina, K varianta bez přidání aditiva, PA6 varianta s pouţitím aditiva v mnoţství odpovídajícím 6 l/t hmoty, skripty A, B znázorňují statisticky vysoce průkazný (P<0,01) rozdíl mezi průměrnými hodnotami 138

139 Tab. P1.3.19: Vyhodnocení rozdílů hodnot živin variant K a PJS15 Ošetření K PJS15 Ukazatel jednotky sx sx označení varianty A B sušina g 274,750 6,146 B 354,500 2,008 A N-látky g.kg suš-1 235,250 10, ,700 15,846 Vláknina g.kg suš-1 193,345 13,711 B 133,150 7,36 A Popel g.kg suš-1 42,710 2,761 53,805 5,512 NDV g.kg suš-1 510,125 17, ,410 15,463 Škrob g.kg suš-1 33,790 15,844 B 150, ,993 A NDV neutrálně detergentní vláknina, K varianta bez přidání aditiva, PJS15 varianta bez pouţití aditiva směs pivovarského mláta a ječného šrotu v poměru 85:15, skripty A, B znázorňují statisticky vysoce průkazný (P<0,01) rozdíl mezi průměrnými hodnotami Tab. P1.3.20: Vyhodnocení rozdílů hodnot živin variant PJS15 a PKo3 Ošetření PJS15 PKo3 Ukazatel g.kg suš-1 sx sx označení varianty A B sušina g 354,500 2,008 B 275,825 13,254 A N-látky g.kg suš-1 221,700 15, ,300 5,728 Vláknina g.kg suš-1 133,150 7,36 B 192,795 8,106 A Popel g.kg suš-1 53,805 5,512 51,373 15,122 NDV g.kg suš-1 497,410 15, , ,86 Škrob g.kg suš-1 150, ,993 B 46,020 19,849 A NDV neutrálně detergentní vláknina, PJS15 varianta bez pouţití aditiva směs pivovarského mláta a ječného šrotu v poměru 85:15, PKo3 varianta s pouţitím aditiva v mnoţství odpovídajícím 3 l/t hmoty, skripty A, B znázorňují statisticky vysoce průkazný (P<0,01) rozdíl mezi průměrnými hodnotami 139

140 Tab. P1.3.21: Vyhodnocení rozdílů hodnot živin variant PJS15 PA3 Ošetření PJS15 PA3 Ukazatel jednotky Sx sx označení varianty A B sušina g 354,500 2,008 B 274,750 6,446 A N-látky g.kg suš-1 221,700 15, ,300 6,693 Vláknina g.kg suš-1 133,150 7,36 B 193,988 7,427 A Popel g.kg suš-1 53,805 5,512 44,095 4,365 NDV g.kg suš-1 497,410 15, , ,766 Škrob g.kg suš-1 150, ,993 B 42,665 18,021 A NDV neutrálně detergentní vláknina, PJS15 varianta bez pouţití aditiva směs pivovarského mláta a ječného šrotu v poměru 85:15, PA3 varianta s pouţitím aditiva v mnoţství odpovídajícím 3 l/t hmoty, skripty A, B znázorňují statisticky vysoce průkazný (P<0,01) rozdíl mezi průměrnými hodnotami Tab. P1.3.22: Vyhodnocení rozdílů hodnot živin variant PJS15 a PA6 Ošetření PJS15 PA6 Ukazatel jednotky sx sx označení varianty A B sušina g 354,500 2,008 B 278,500 2,566 A N-látky g.kg suš-1 221,700 15,846 B 202,300 8,418 A Vláknina g.kg suš-1 133,150 7,36 B 193,830 5,395 A Popel g.kg suš-1 53,805 5,512 B 83,720 14,358 A NDV g.kg suš-1 497,410 15, ,685 13,188 Škrob g.kg suš-1 150, ,993 B 59,798 15,394 A NDV neutrálně detergentní vláknina, PJS15 varianta bez pouţití aditiva směs pivovarského mláta a ječného šrotu v poměru 85:15, PA6 varianta s pouţitím aditiva v mnoţství odpovídajícím 6 l/t hmoty, skripty A, B znázorňují statisticky vysoce průkazný (P<0,01) rozdíl mezi průměrnými hodnotami 140

141 Tab. P1.3.23: Vyhodnocení rozdílů hodnot živin variant PKo3 a PA3 Ošetření PKo3 PA3 Ukazatel jednotky sx sx označení varianty A B sušina g 275, ,750 6,446 N-látky g.kg suš-1 232,300 5, ,300 6,693 Vláknina g.kg suš-1 192,795 8, ,988 7,427 Popel g.kg suš-1 51,373 15,122 44,095 4,365 NDV g.kg suš-1 513, ,86 506, ,766 Škrob g.kg suš-1 46,020 19,849 42,665 18,021 NDV neutrálně detergentní vláknina, PKo3 varianta s pouţitím aditiva v mnoţství odpovídajícím 3 l/t hmoty, PA3 varianta s pouţitím aditiva v mnoţství odpovídajícím 3 l/t hmoty Tab. P1.3.24: Vyhodnocení rozdílů hodnot živin variant PKo3 a PA6 Ošetření PKo3 PA6 Ukazatel jednotky sx sx označení varianty A B sušina g 275, ,500 2,566 N-látky g.kg suš-1 232,300 5,728 B 202,300 8,418 A Vláknina g.kg suš-1 192,795 8, ,830 5,395 Popel g.kg suš-1 51,373 15,122 B 83,720 14,358 A NDV g.kg suš-1 513, ,86 647,685 13,188 Škrob g.kg suš-1 46,020 19,849 59,798 15,394 NDV neutrálně detergentní vláknina, PKo3 varianta s pouţitím aditiva v mnoţství odpovídajícím 3 l/t hmoty, PA6 varianta s pouţitím aditiva v mnoţství odpovídajícím 6 l/t hmoty, skripty A, B znázorňují statisticky vysoce průkazný (P<0,01) rozdíl mezi průměrnými hodnotami 141

142 Tab. P1.3.25: Vyhodnocení rozdílů hodnot živin variant PA3a PA6 Ošetření PA3 PA6 Ukazatel jednotky sx r sx označení varianty A B sušina g 274,750 6, ,500 2,566 N-látky g.kg suš-1 232,300 6,693 B 202,300 8,418 A Vláknina g.kg suš-1 193,988 7, ,830 5,395 Popel g.kg suš-1 44,095 4,365 B 83,720 14,358 A NDV g.kg suš-1 506, , ,685 13,188 Škrob g.kg suš-1 42,665 18,021 59,798 15,394 NDV neutrálně detergentní vláknina, PA3 varianta s pouţitím aditiva v mnoţství odpovídajícím 3 l/t hmoty, PA6 varianta s pouţitím aditiva v mnoţství odpovídajícím 6 l/t hmoty, skripty A, B znázorňují statisticky vysoce průkazný (P<0,01) rozdíl mezi průměrnými hodnotami 142

143 Tab. P1.4.1: Změny hodnot ukazatelů fermentačního procesu v průběhu skladování čerstvého pivovarského mláta v laboratorních podmínkách fermentace mláta 1.den 2.den 3.den 4.den ukazatel jednotka sx sx sx sx označení varianty A B C D ph 6,747 0,065 d 6,600 0,020 6,620 0,082 6,357 0,309 a KVV mg KOH 141,127 11,651 D 174,033 10,512 D 171,79 21,997 D 269,007 37,199 ABC NH3 %.suš -1 0,024 0,005 0,021 0,003 d 0,024 0,004 0,031 0,004 b Formolová titrace %.suš -1 0,020 0,001 D 0,020 0,002D 0,028 0,002 D 0,051 0,009ABC KVV kyselost vodního výluhu, skripty a,b,c,d přiřazené k dané variantě odkazují na variantu, jejíţ hodnota je statisticky průkazně rozdílná (P<0,05), skripty A,B,C,D přiřazené k dané variantě odkazují na variantu, jejíţ hodnota je statisticky vysoce průkazně (P<0,01) rozdílná 143

144 Tab. P1.5.1: Posouzení změn ukazatelů fermentačního procesu během skladování konzervovaného pivovarského mláta v laboratorních podmínkách sekundární fermentace mláta ukazatel jednotka 1. den 4. den 7 den K P3 P6 K P3 P6 K P3 P6 označení varianty A B C D E F G H I ph 5,62 CGI 5,57 CGhI 6,4 ABEF 5,90 f 5,51 CGhI 5,29CdGHI 6,42 ABEF 6,15 bef 6,41 ABEF mg KVV 95, ,06 cgi 63,12 bdef 150,10 cghi 141,78 cghi 151,48cghI 63,14 bdef 70,15 def 57,53 bdef KOH/100g FT % 0, , ,01g 0,0305 0,01 g 0,01 g 0,23 cefhi 0,01g 0,01 g 0,005 0,004 0,02 0,02 0,02 0,01 0,01 NH3 % 0,01 DEF 0,01 ACDe DEFGhI DEFGhI ABCGHI ABCGHi ABCgh ACDEf acdef K varianta bez přidání aditiva, P3 varianta s pouţitím aditiva v mnoţství odpovídajícím 3 l/t hmoty, P6 varianta s pouţitím aditiva v mnoţství odpovídajícím 6 l/t hmoty, KVV kyselost vodního výluhu, FT fomolová titrace, NH3 obsah amoniaku, skripty a,b,c,d,e,f,g,h,i přiřazené k dané variantě odkazují na variantu, jejíţ hodnota je statisticky průkazně rozdílná (P<0,05), skripty A,B,C,D,E,F,G,H,I přiřazené k dané variantě odkazují na variantu, jejíţ hodnota je statisticky vysoce průkazně (P<0,01) rozdílná 144

145 Tab. P1.6.1: Změny hodnot ukazatelů fermentačního procesu v průběhu skladování čerstvého pivovarského mláta v provozních podmínkách fermentační proces 1.den 2.den 3.den 4.den ukazatel jednotka sx sx Sx sx označení varianty A B C D ph 6,905 0,015 BCD 6,781 0,005 AD 6,720 0,040 AD 6,570 0,040 ABC KVV mg KOH/100g 115,025 2,805 BCD 148,685 2,805 ACD 171,125 2,805 ABD 261,715 1,995 ABC KM % 0,025 0,005 0,035 0,015 c 0,010 0,000bd 0,030 0,010c KO % 0,240 0,020 BCd 0,175 0,005 AcD 0,150 0,010 AbD 0,210 0,010 abc KP % 0,000 0,000 D 0,000 0,000 D 0,000 0,000D 0,055 0,035 ABC KMa % 0,000 0,000 D 0,000 0,000 D 0,000 0,000 D 0,090 0,030 ABC STMK % 0,240 0,020 BC 0,175 0,005 AD 0,150 0,010 AD 0,265 0,035 CB KM/TMK 0,105 0,015 b 0,200 0,080 acd 0,065 0,005 B 0,110 0,020 b NH3 % 0,025 0,005 D 0,024 0,005 D 0,022 0,002 D 0,055 0,011 ABC FT % 0,028 0,001 BD 0,021 0,002 AcD 0,027 0,002 bd 0,049 0,004 ABC KVV kyselost vodního výluhu, FT fomolová titrace, NH3 obsah amoniaku, KM obsah kyseliny mléčné, KO obsah kyseliny octové, KP obsah kyseliny propionové, KMa obsah kyseliny máselné, STMK suma obsahu těkavých mastných kyselin, KM/STMK poměr kyseliny mléčné k sumě všech těkavých mastných kyselin, skripty a,b,c přiřazené k dané variantě odkazují na variantu, jejíţ hodnota je statisticky průkazně rozdílná (P<0,05), skripty A,B,C přiřazené k dané variantě odkazují na variantu, jejíţ hodnota je statisticky vysoce průkazně (P<0,01) rozdílná 145

146 Tab. P1.7.1: Přehled teplot v průběhu pokusů (t C) Den Td Ts Ths Thc , , , , , , Td - průměrná denní teplota, Ts - teplota ve stáji při odběru vzorku, Thk teplota konzervovaného mláta v jádru hromady při odběru vzorku, Thc teplota čerstvého mláta v jádru hromady při odběru vzorku Tab. P1.7.2: Přehled změn obsahu organických živin v průběhu skladování pivovarského mláta (únor 2007)oddělit jednotky do extra kolonek ve formě g.kg suš-1 Odběr Ukazatel nut. hod. jednotka čerstvé konz. čerstvé konz. čerstvé konz. čerstvé konz. Sušina g 265,33 221,70 283,07 235,97 273,50 249,33 287,67 243,70 N-látky g/kg suš. 252,43 279,12 265,99 290,47 292,75 277,99 284,05 282,67 BNLV g/kg suš. 502,99 420,37 490,67 379,10 437,53 394,70 437,53 391,37 Vláknina g/kg suš. 191,41 207,53 188,46 208,01 206,85 206,58 209,23 199,20 Popel g/kg suš. 40,79 43,00 40,04 45,86 47,97 44,05 55,97 50,06 NDV g/kg suš. 765,73 675,19 772,14 648,73 705,55 687,03 640,42 634,57 Škrob g/kg suš. 15,39 14,55 34,85 27,44 24,81 16,66 5,07 4,82 BNLV bezdusíkaté látky výtaţkové, NDV neutrálně detergentní vláknina 146

147 Tab. P1.7.3: Přehled změn obsahu organických živin v průběhu skladování pivovarského mláta (červen 2007) Odběr Ukazatel nut. hod. Jednotka čerstvé konz. čerstvé konz. čerstvé konz. čerstvé konz. Sušina g 262,2 258,00 290,30 284,20 315,27 322,67 293,40 314,20 N-látky g/kg suš. 246,99 256,6 269,27 265,80 270,18 276,52 284,62 274,90 Vláknina g/kg suš. 169,12 177,78 178,48 185,73 191,13 203,17 197,05 208,25 Popel g/kg suš. 82,04 49,16 43,16 45,43 47,65 66,62 48,56 50,69 NDV g/kg suš. 686,38 696,38 649,35 650,09 639,25 650,85 710,28 687,00 Škrob g/kg suš. 27,26 19,46 42,83 26,13 43,93 18,68 34,33 26,72 BNLV g/kg suš. 455,59 440,93 432,92 424,60 410,04 376,17 393,02 389,26 BNLV bezdusíkaté látky výtaţkové, NDV neutrálně detergentní vláknina 147

148 Tab. P1.7.4: Ukazatele průběhu fermentačního procesu (únor 2007) Ukazatele termín odběru fermentačního jednotky skupina procesu ph čerstvé 6,97 6,67 6,82 6,5 konz. 5,05 4,96 5,02 4,91 KVV g KOH čerstvé 44,9 99,12 72,01 317,93 konz. 871, ,03 725,67 813,57 KM % čerstvé 0,11 0,13 0,12 0,12 konz. 0,24 0,16 0,17 0,15 KO % čerstvé 0,44 0,34 0,39 0,67 konz. 0,52 0,79 0,64 0,76 KP % čerstvé 0,03 0,05 0,04 0,05 konz. 0,12 0,16 0,18 0,2 KMa % čerstvé ,1 konz. 0,04 0,3 0,29 0,34 Suma TMK % čerstvé 0,47 0,39 0,43 0,82 konz. 0,68 1,25 1,11 1,3 KM/TMK čerstvé 0,25 0,25 0,25 0,13 konz. 0,72 0,13 0,15 0,12 NH3 % čerstvé 0,01 0,01 0,05 0,21 konz. 0,03 0,13 0,15 0,12 Formolová titrace % čerstvé 0 0,02 0,18 0,28 konz. 0,05 0,06 0,05 0,06 KVV kyselost vodního výluhu, FT fomolová titrace, NH3 obsah amoniaku, KM obsah kyseliny mléčné, KO obsah kyseliny octové, KP obsah kyseliny propionové, KMa obsah kyseliny máselné, STMK suma obsahu těkavých mastných kyselin, KM/STMK poměr kyseliny mléčné k sumě všech těkavých mastných kyselin 148

149 Tab. P1.7.5: Ukazatele průběhu fermentačního procesu (červen 2007) Ukazatele termín odběru fermen. jednotka skupin procesu a ph čerstvé 6,01 4,99 5,52 5,72 konz. 5,13 6,66 7,06 6,24 KVV mg čerstvé 164,58 710,7 701,35 488,14 KOH/100g konz. 538,53 282,41 239,39 437,64 KM % čerstvé 0,18 0,23 0,24 0,11 konz. 0, ,02 čerstvé 0,25 0,48 0,51 0,34 % KO konz. 0,57 0,27 0,36 0,38 KP % čerstvé 0,03 0,04 0,06 0,04 konz. 0,12 0,11 0,07 0,14 KMa % čerstvé 0,05 0,02 0,09 0,09 konz. 0,05 0,09 0,08 0,14 Suma čerstvé 0,33 0,54 0,66 0,48 % TMK konz. 0,74 0,47 0,5 0,66 KM/TMK čerstvé 0,58 0,4 0,36 0,26 konz. 0, ,12 NH3 % čerstvé 0,03 0,06 0,15 0,07 konz. 0,05 0,04 0,16 0,07 Formolová čerstvé 0,01 0,09 0,17 0,08 % titrace konz. 0,02 0,06 0,17 0,15 KVV kyselost vodního výluhu, FT fomolová titrace, NH3 obsah amoniaku, KM obsah kyseliny mléčné, KO obsah kyseliny octové, KP obsah kyseliny propionové, KMa obsah kyseliny máselné, STMK suma obsahu těkavých mastných kyselin, KM/STMK poměr kyseliny mléčné k sumě všech těkavých mastných kyselin Tab. P2.1.1: Teplota ve stáji v místě skladování při odběru vzorku D T D den odběru vzorku, T teplota ve C 149

150 Tab. P2.1.2: Hodnoty degradovatelnosti živin v % - únor 2007 termín degradovatelnost jednotky sx sx sx sx označení varianty A B C D DOH C % 49,897 0,816 BCD 48,460 0,201 AD 47,307 0,361 A 46,583 0,15AB DOH K % 47,183 0,185 BCD 45,097 0,405 AC 40,930 0,304 ABd 42,633 0,064 Ac DVL C % 31,150 1,146 26,057 1,237 28,567 4,98 30,973 2,393 DVL K % 27,297 2,337 26,513 1,253 24,750 0,988 25,170 3,897 DNDV C % 48,450 1,309 CD 46,073 0,706 CD 40,407 1,585 ABD 33,403 2,188 ABC DNDV K % 35,953 0,695 bd 29,330 2,596 ad 31,247 1,677 D 27,183 4,752ABC DNL C % 62,753 0,733 bcd 65,833 0,025 acd 73,770 0,05 AB 71,420 0,682 AB DNL K % 72,93 0,191 BC 68,463 0,836 Acd 58,877 0,905 ABD 62,867 1,AbC C pivovarské mláto čerstvé, K pivovarské mláto konzervované, DOH bachorová degradovatelnost organické hmoty, DVL bachorová degradovatelnost vlákniny, DNDV bachorová degradovatelnost neutrálně detergentní vlákniny, DNL bachorová degradovatelnost dusíkatých látek, skripty A, B, C, D přiřazené k dané variantě odkazují na variantu, jejíţ hodnota je statisticky vysoce průkazně (P<0,01) rozdílná, skripty a,b,c,d přiřazené k dané variantě odkazují na variantu, jejíţ hodnota je statisticky průkazně rozdílná (P<0,05) 150

151 Tab. P2.1.3: Hodnoty degradovatelnosti živin v % - červen 2007 Termín degradovatelnost jednotky sx sx sx sx označení varianty A B C D DOH C % 58,457 1,951 bc 52,073 3,290a 48,970 2,475A 53,790 2,459 DOH K % 52,767 2,712 CD 50,630 5,541cd 44,060 1,868 Ab 44,133 0,554 Ab DVL C % 32,083 4,315 bc 20,747 3,44ad 19,777 6,836ad 30,383 1,497bc DVL K % 27,380 0,584 26,740 7,897 20,407 7,662 22,397 4,447 DNDV C % 53,720 2,329 bc 38,867 6,196a 33,310 1,301d 47,273 1,746 c DNDV K % 45,167 1,746 Cd 37,627 6,160 c 26,460 14,42 Ab 32,723 4,450 a DNL C % 73,833 1,210 72,583 1,709 69,897 1,472 71,457 1,355 DNL K % 65,283 1,870 68,223 3,566 66,497 1,175 67,703 0,322 C pivovarské mláto čerstvé, K pivovarské mláto konzervované, DOH bachorová degradovatelnost organické hmoty, DVL bachorová degradovatelnost vlákniny, DNDV bachorová degradovatelnost neutrálně detergentní vlákniny, DNL bachorová degradovatelnost dusíkatých látek, skripty A, B, C, D přiřazené k dané variantě odkazují na variantu, jejíţ hodnota je statisticky vysoce průkazně (P<0,01) rozdílná, skripty a,b,c,d přiřazené k dané variantě odkazují na variantu, jejíţ hodnota je statisticky průkazně rozdílná (P<0,05) 151

152 Tab. P2.2.1: Přehled dynamiky degradovatelnosti živin označení vzorku 2 hod 4 hod 8 hod 16 hod 24 hod DOH 6,92 10,8 25,79 46,36 53,12 PH DVL 8,22 20,17 34,95 DNDV 17,17 38,56 47,45 DNL 8,24 10,8 25,98 53,44 63,25 DOH 12,68 14,2 28,9 50,04 57,34 K DVL 3,78 20,51 33,74 DNDV 11,71 36,63 46,65 DNL 22,16 26,1 37,79 65,21 72,34 DOH 14,56 15,85 34,84 51,97 56,72 PKo3 DVL 10,37 23,20 30,34 DNDV 21,77 40,87 46,99 DNL 20,83 24,4 44,16 68,58 72,29 PH původní hmota čerstvého pivovarského mláta, K pivovarské mláto fermentované bez pouţití přídavku konzervantu, PKo3 pivovarské mláto fermentované po ošetření konzervačním přípravkem v mnoţství 3 l na tunu hmoty, DOH degradovatelnost organické hmoty, DVL degradovatelnost vlákniny, DNDV degradovatelnost neutrálně detergentní vlákniny, DNL degradovatelnost dusíkatých látek Tab. P2.3.1: Obsah sušiny a nutriční hodnota čerstvého pivovarského a kukuřičného mláta Ţivina Čerstvé mláto pivovarské kukuřičné Sušina (%) 27,88 40,13 obsah ţivin v sušině (%) N-látky 25,69 23,15 tuk 10,16 1,67 vláknina 20,45 10,5 NDV 1) 68,7 44,91 popel 5,08 7,3 škrob 2,55 7,95 1) NDV neutrálně detergentní vláknina 152

153 Tab. P2.3.2: Bachorová degradovatelnost NL pivovarského mláta v závislosti na délce bachorové inkubace (%) Doba bachorové inkubace (hod) 1) Číslo vzorku Bachorová degradovatelnost N-látek (%) 1 3,8 18,05 32,3 37,43 53,61 2 4,22 20,91 37,6 37,48 53,46 3 3,28 14,44 25,6 32,67 46,94 4 4,06 18,15 32,24 42,03 57,59 5 4,75 18,3 32,84 41,37 48,14 6 4,44 18,55 32,65 37,11 47,66 7 3,84 18,72 33,59 41,86 47,47 1) Doba inkubace vzorku v bachoru v hodinách Tab. P2.3.3: Bachorová degradovatelnost NL krmiva Amygold v závislosti na délce bachorové inkubace (%) Doba bachorové inkubace (hod) 1) Číslo vzorku Bachorová degradovatelnost N-látek (%) 1 41,3 62,96 84,51 84,62 86, ,8 63,13 85,07 85,05 84, ,04 65,64 83,66 85,24 87, ,3 62,60 85,16 84,88 89, ,19 60,15 84,07 85,11 86, ,02 64,14 85,16 85,26 88, ,64 66,31 83,66 85,97 87,71 1) Doba inkubace vzorku v bachoru v hodinách 153

154 Tab. P2.3.4: Průměrné hodnoty bachorové degradovatelnosti NL u pivovarského a kukuřičného mláta v závislosti na délce bachorové inkubace (%) Bachorová degradovatelnost (%) Doba bachorové inkubace (hod) čerstvé pivovarské mláto čerstvé kukuřičné mláto x sx x sx 2 A1 4,06 A2 0,48 a 42,04 B 3,84 4 B 18,16 A 1,91 b 63,56 B 2,05 8 C 32,40 A 3,54 c 84,47 B 0,68 16 D 38,56 A 3,42 cd 85,16 B 0,42 24 E 50,70 A 4,16 d 87,19 B 1,77 Průměry stejného řádu označené odlišnými písmeny jsou průkazně odlišné porovnání časových intervalů u shodného krmiva (u pivovarského mláta statisticky vysoce průkazný P<0,01 rozdíl, u kukuřičného mláta statisticky průkazný P<0,05 rozdíl) Průměry stejného řádu označené odlišnými písmeny jsou průkazně odlišné porovnání krmiv při shodné době inkubace A/B je statisticky vysoce průkazný rozdíl (P<0,01) Tab. P2.3.5: Efektivní bachorové degradovatelnosti N-látek při různé výtokové rychlosti obsahu bachoru. Efektivní bachorová degradovatelnost (%) Výtoková rychlost 1) Pivovarské mláto Kukuřičné mláto 0,04 39,73 a 2) 79,43 b 0,05 37,35 a 77,80 b 0,06 hod -1 35,33 a 76,29 b 0,07 33,60 a 74,84 b 0,08 32,10 a 73,44 b 1)rychlost pasáţe částic krmiva z bachoru 2)průměry stejného řádu označené odlišnými písmeny jsou průkazně odlišné porovnání krmiv při shodné výtokové rychlosti (P<0,05) 154

155 Tab. P2.3.6: Parametry efektivní bachorové degradovatelnosti Parametr Jednotky Efektivní bachorová degradovatelnost (%) Pivovarské mláto Kukuřičné mláto Parametr I % 4,31 b 41,53 a Parametr II % 53,52 a 45,44 b Parametr III h-1 0,10 1,08 Parametr lt h 0,62 b 3,06 a I - rozpustná frakce, II - potenciálně degradovatelná frakce, III - rychlost degradace frakce II, lt - lag fáze, a, b - uvádějí statisticky významný rozdíl hodnot mezi krmivy (P<0,05). Tab. P2.3.7: Střevní stravitelnost dusíkatých látek a sušiny pivovarského mláta (%) Střevní stravitelnost (%) Ukazatel dojnice N-látky sušina N-látky sušina N-látky sušina 1 80,02 23,19 78,71 22,12 79,48 23, ,16 23,73 79,04 23,23 79,26 22, , ,48 24,93 79,49 23,53 Sáček 4 80,11 23,5 79,44 24,79 79,45 23, ,39 20,76 79,08 23,47 79,26 22, ,95 19,07 79,07 23,43 79,21 22, ,03 23,23 78,79 22,4 78,88 21, ,32 20,47 78,87 22,7 79,92 25,12 x 79,75 22,15 79,06 23,4 79,37 23,08 sx 0,4 1,55 0,26 0,96 0,28 1,04 vk 0,16 2,4 0,07 0,93 0,08 1,08 ţivina N-látky sušina x±sx 79,39±0,443 22,86±1,

156 Tab. P2.3.8: Střevní stravitelnost dusíkatých látek a sušiny kukuřičného mláta Střevní stravitelnost (%) Ukazatel dojnice N-látky sušina N-látky sušina N-látky sušina 1 58,13 15,16 57,29 11,68 57,53 11, ,52 9,89 56,49 10,02 56,92 9, ,72 12,31 57,02 11,12 57,51 11,19 Sáček 4 55,97 10,79 58,69 14,56 57,55 11, ,45 9,73 57,29 11,68 57,3 10, ,88 12,63 57,22 11,53 56,77 9, ,33 11,52 57,2 11,48 57,16 10, ,53 11,93 57,38 11,86 56,87 9,84 x 56,44 11,74 57,28 11,56 57,25 10,64 sx 0,81 1,63 0,56 1,15 0,31 0,65 vk 0,65 2,66 0,31 1,33 0,1 0,42 ţivina N-látky sušina x±sx 56,99±0,730 11,34±1,376 Tab. P2.3.9: Nutriční hodnota vybraných krmiv Krmivo Ţivina ječmen kukuřice vojtěškové sojový extr. jarní průmyslová úsušky šrot obsah ţivin v sušině (%) N-látky 13,5 10,43 17,0 54,0 Tuk 2,5 4,19 3,0 1,0 Vláknina 5,01 2,67 30,5 7,0 Škrob 63,96 70,78 4,18 6,78 Organická hmota 97,5 98,5 88,5 93,0 Popel 2,5 1,5 11,5 7,0 156

157 Tab. P : Vliv konzervantu na růst plísní a kvasinek během fermentace mikroorg. kontrola kofasil 3,- l/t jednotky KTJ v 1g ln sx KTJ v 1g ln sx kvasinky ,42 0, ,45 0,21 plísně 25 3,05 0,66 b 175 4,65 1,11 a Skripty a, b - uvádějí statisticky významný rozdíl hodnot mezi variantami (P<0,05). Tab. P : Vliv konzervantu na růst plísní a kvasinek během fermentace mikroorg. kontrola kofasil 6,-l/t jednotky KTJ v 1g ln sx KTJ v 1g ln sx kvasinky ,42 0, ,35 0,10 plísně 25 3,05 0, ,96 0,66 Tab. P : Srovnání vlivu různé koncentrace konzervantu na růst plísní a kvasinek mikroorg. kofasil 3,- l/t kofasil 6,-l/t jednotky KTJ v 1g ln sx KTJ v 1g ln sx kvasinky ,45 0, ,35 0,10 plísně 175 4,65 1, ,96 0,66 157

158 Tab. P : Tabulka ln průměrných hodnot KTJ kvasinek a plísní sledování mikroorganismy PH K PKo3 PKo6 varianta A B C D jednotky KTJ v 1g ln sx KTJ v 1g ln sx KTJ v 1g ln sx KTJ v 1g ln sx kvasinky ,39 0,031 BCD 180 5,10 0,539 A 225 5,25 0,775 A 178 4,97 0,783 A plísně 65 4,16 0,202 BCD ,74 1,406 A ,07 0,665 A ,10 0,726 A PH čerstvé pivovarské mláto, původní hmota před fermentací, K varianta bez přidání aditiva, PKo3 varianta s pouţitím aditiva v mnoţství 3 l/t hmoty, PKo6 varianta s pouţitím aditiva v mnoţství 6 l/t hmoty, skripty A,B,C,D přiřazené k dané variantě odkazují na variantu, jejíţ hodnota je statisticky vysoce průkazně (P<0,01) rozdílná Tab. P : Tabulka ln průměrných hodnot KTJ kvasinek a plísní srovnání před fermentací a po fermentaci mikroorganismy PH K PKo3 varianta A B C jednotky KTJ v 1g ln sx KTJ v 1g ln sx KTJ v 1g ln sx kvasinky ,79 0,108 BC ,57 0,955 A 910 6,73 0,478 A plísně 60 4,08 0,222 bc 200 5,13 0,664 a 300 5,62 0,417 A PH čerstvé pivovarské mláto, původní hmota před fermentací, K varianta bez přidání aditiva, PKo3 varianta s pouţitím aditiva v mnoţství 3 l/t hmoty, PKo6 varianta s pouţitím aditiva v mnoţství 6 l/t hmoty skripty a,b,c,d přiřazené k dané variantě odkazují na variantu, jejíţ hodnota je statisticky průkazně rozdílná (P<0,05), skripty A,B,C,D přiřazené k dané variantě odkazují na variantu, jejíţ hodnota je statisticky vysoce průkazně (P<0,01) rozdílná 158

159 Tab. P3.2.1: Přehled výskytu plísní a kvasinek v pivovarském mlátu (únor 2007) mikroorganismy jednotky Kvasinky K KTJ v 1 g C KTJ v 1 g Plísně K KTJ v 1 g C KTJ v 1 g K pivovarské mláto konzervované, C - pivovarské mláto čerstvé, KTJ počet kolony tvořících jednotek Tab. P3.2.2: Přehled výskytu plísní a kvasinek (červen 2007) mikroorganismy jednotky Kvasinky K KTJ v 1 g , C KTJ v 1 g , Plísně K KTJ v 1 g C KTJ v 1 g , K pivovarské mláto konzervované, C - pivovarské mláto čerstvé, KTJ počet kolony tvořících jednotek Tab. P : Srovnání obsahu mykotoxinů Mykotoxin jednotky PH K PKo3 Zearalenon ve 100 % suš. µg/kg 60, ,2 zearalenon ve hmotě µg/kg 15,94 39,79 21,45 T 2 toxin ve 100 % suš. µg/kg 55, ,2 T 2 toxin ve hmotě µg/kg 14,79 216,85 193,9 PH původní hmota před fermentací, K varianta bez přidání aditiva, PKo3 varianta s pouţitím aditiva v mnoţství odpovídajícím 3 l/t hmoty 159

160 Tab. P : Obsah mykotoxinů ze směsných vzorků únor 2007 poř. Odběru Mykotoxin jed. črstv stab črstv stab črstv stab črstv stab Z 100 µg/kg 101,2 59,25 37,94 71,1 ZPH µg/kg 26,66 12,74 10,8 17,29 T2 100 µg/kg 34,78 177,1 31,6 213,2 T2 PH µg/kg 9,16 38,4 8,98 51,87 Z 100 obsah zearalenonu v sušině vzorku, ZPH obsah zearalenonu ve hmotě, T2 100 obsah T 2 toxinu v sušině vzorku, T2 PH obsah T 2 toxinu ve hmotě Tab. P : Obsah mykotoxinů ze směsných vzorkůy červen 2007 poř. Odběru Mykotoxin jed. črstv stab črstv stab črstv stab črstv stab Z 100 µg/kg 25,88 89,01 59,7 74,76 ZPH µg/kg 6,79 22,96 17,51 23,49 T2 100 µg/kg 24,84 157,32 25,58 29,9 T2 PH µg/kg 6,51 40,56 7,51 9,4 Z 100 obsah zearalenonu v sušině vzorku, ZPH obsah zearalenonu ve hmotě, T2 100 obsah T 2 toxinu v sušině vzorku, T2 PH obsah T 2 toxinu ve hmotě 160

161 Tab. P4.1: Přehled stanovení úrovně vybraných živin komponentů a výsledné siláže krmného pokusu odběr vzorek Sušina N-Látky Vláknina NDV Škrob Cukry NEL datum jednotky g g*suš -1 g*suš -1 g*suš -1 g*suš -1 g*suš -1 MJ Sladový květ 951,6 279,3 146,3 540,5 81,3 108,4 6, Pivovarské mláto 231,5 240,8 170,0 539,3 67,0 24,3 5, Mláto siláţ+sld.květ(11%) 345,2 284,6 145,3 469,9 48,8 46,1 5, Mláto siláţ+sld.květ(11%) 344,7 282,6 151,9 487,2 49,1 54,8 5, Mláto siláţ+sld.květ(11%) 278,3 270,4 147,6 461,7 93,3 47,1 5,33 NEL netto energie laktace, NDV neutrálně detergentní vláknina Tab. P4.2: Přehled stanovení vybraných makroelementů komponentů a výsledné siláže krmného pokusu odběr vzorek Sušina Popel Vápník Fosfor Sodík Draslík Hořčík datum jednotky g g*suš -1 g*suš -1 g*suš -1 g*suš -1 g*suš -1 g*suš Sladový květ 951,6 71,63 1,91 7,33 0,136 15,82 1, Pivovarské mláto 231,5 42,80 1,62 5,49 0,009 0,91 2, Mláto siláţ+sld.květ(11%) 345,2 50,38 1,66 5,93 0,096 7,10 2, Mláto siláţ+sld.květ(11%) 344,7 48,08 2,02 5,80 0,168 7,43 2, Mláto siláţ+sld.květ(11%) 278,3 49,39 1,56 5,40 0,061 3,92 1,97 161

162 Tab. P4.3: Přehled ukazatelů fermentačního procesu siláže směsi pivovarského mláta a sladového květu odběr vzorek ph KVV KM KO KMa NH3 Proteloýz a TF T datum jednotky mg KOH g*suš -1 g*suš -1 g*suš -1 g*suš -1 % Mláto siláţ+sld.květ(11%) 3, ,8 0,77 0 0,86 4, Mláto siláţ+sld.květ(11%) 3, ,6 0,43 0 1,49 7, Mláto siláţ+sld.květ(11%) 3, ,8 0,6 0 0,97 6,7 1 1 TF třída dle ukazatelů fermentačního pokusu, T třída siláţe, KVV kyselost vodního výluhu, KO kyselina octová, KM kyselina mléčná, KMa kyselina máselná Tab. P4.4: Přehled hodnot kontroly užitkovosti ve sledovaných variantách Varianta sledování stav nádoj tuk bílkovina laktóza celkem celkem celkem celkem jednotky dny ks kg kg/ks.den kg % kg % kg % kontrolní skupina 95 60, ,2 27, ,18 3, ,65 3, ,94 4,92 sledované dojnice ,9 28, ,25 3, ,05 3, ,33 4,91 pokusná skupina 95 62, ,5 29, ,38 3, ,12 3, ,67 4,94 sledované dojnice ,6 30,3 2791,15 3, ,14 3, ,97 4,94 162

163 Tab. P4.5: Vyhodnocení rozdílů sledovaných parametrů užitkovosti dojnic ve sledovaných skupinách varianta kontrola pokus Označení varianty A B ukazatel jednotky n sx sx uţitkovost kg/ks 39 28,73 5,12 30,30 3,29 tuk % 117 3,82 0,81 3,81 0,87 bílkovina % 117 3,49 0,42 b 3,38 0,33 a laktóza % 117 4,91 0,20 4,94 0,20 denní produkce kg ,27 42,59 B 1181,59 34,22 A n = počet měření, skripty A, B, přiřazené k dané variantě odkazují na variantu, jejíţ hodnota je statisticky vysoce průkazně (P<0,01) rozdílná, skripty a,b,c přiřazené k dané variantě odkazují na variantu, jejíţ hodnota je statisticky průkazně rozdílná (P<0,05), 163

164 Tab. P4.6: Přehled ukazatelů charakterizujících průběh fermentace v bachoru ukazatel ph STMK KO KP KMa močovina počet nálevníků jednotky mmol/l % % % mmol/l 1000/1 ml kontrola 1. odběr n = 6 8,33 107,87 47,22 23,89 28,88 3,14 166,67 2. odběr n = 6 7,33 108,30 47,76 23,23 29,02 6,75 216,67 pokus 1. odběr n = 6 8,42 112,03 47,69 22,78 29,53 3,69 233,33 2. odběr n = 6 7,58 110,13 48,37 24,24 27,39 6,79 300,00 norma 6,60 100,00 60,00 22,50 15,00 6,50 400,00 fyziologické rozmezí (30 40 l/kd) 6,2-7, STKM suma všech těkavých mastných kyselin, KO kyselina octová, KP kyselina propionová, KMa kyselina máselná, n počet měření 164

165 Tab. P4.7: Vyhodnocení srovnání ukazatelů charakterizujících průběh fermentace v bachoru- jednofaktorová analýza variancí skupina kontrola Pokus odběr označení odběru A B C D ukazatel jednotky sx sx sx sx ph 8,33 0,61 b 7,33 1,17 ac 8,42 0,49 b 7,58 0,80 STMK mmol/l 107,87 4,48 108,30 2,79 112,03 2,89 110,13 4,62 KO % 47,22 1,41 47,76 0,76 47,69 1,81 48,37 2,49 KP % 23,89 1,65 23,23 1,74 22,78 2,15 24,24 2,09 KMa % 28,88 0,90 d 29,02 1,55 d 29,53 0,98 D 27,39 1,24 Cba močovina mmol/l 3,14 0,53 BD 6,75 2,531 AC 3,69 1,26 BD 6,79 1,18 AC počet nálevníků 1000/1 ml 166,67 51,64 D 216,67 40,83 233,33 51,64 d 300,00 89,44 Ac STKM suma všech těkavých mastných kyselin, KO kyselina octová, KP kyselina propionová, KMa kyselina máselná, skripty a,b,c přiřazené k dané variantě odkazují na variantu, jejíţ hodnota je statisticky průkazně rozdílná (P<0,05), skripty A,B,C přiřazené k dané variantě odkazují na variantu, jejíţ hodnota je statisticky vysoce průkazně (P<0,01) rozdílná 165

166 Tab. P4.8: Vyhodnocení srovnání ukazatelů charakterizujících průběh fermentace v bachoru- dvoufaktorová analýza variancí skupina Kontrola (n = 6) Pokus (n = 6) odběr označení odběru A B C D ukazatel jednotky sx sx sx sx ph 8,33 0,61 B 7,33 1,17 A 8,42 0,49 D 7,58 0,80 C STMK mmol/l 107,87 4,48 108,30 2,79 112,03 2,89 110,13 4,62 KO % 47,22 1,41 47,76 0,76 47,69 1,81 48,37 2,49 KP % 23,89 1,65 23,23 1,74 22,78 2,15 24,24 2,09 KMa % 28,88 0,90 29,02 1,55 29,53 0,98 27,39 1,24 močovina mmol/l 3,14 0,53 B 6,75 2,53 A 3,69 1,26 D 6,79 1,18 C počet nálevníků 1000/1 ml 166,67 51,64 bc 216,67 40,83 ad 233,33 51,64 da 300,00 89,44 cb STKM suma všech těkavých mastných kyselin, KO kyselina octová, KP kyselina propionová, KMa kyselina máselná, skripty a,b,c přiřazené k dané variantě odkazují na variantu, jejíţ hodnota je statisticky průkazně rozdílná (P<0,05), skripty A,B,C přiřazené k dané variantě odkazují na variantu, jejíţ hodnota je statisticky vysoce průkazně (P<0,01) rozdílná 166

167 Tab. P 4.9: krmná dávka kontrolní skupina ( ) 167

168 Tab. P4.10: Krmná dávka pokusná skupina ( ) 168

169 Tab.P4.11: Krmná dávka kontrolní skupina ( ) 169

170 Tab. P4.12: Krmná dávka pokusná skupina ( ) 170

171 Tab. P4.13: Krmná dávka kontrolní skupina ( ) 171

172 Tab. P4.14: Krmná dávka pokusná skupina ( ) 172

173 Tab. P4.15: Krmná dávka kontrolní skupina ( ) 173

174 Tab. P4.16: Krmná dávka pokusná skupina ( ) 174

175 Tab. P4.17: Krmná dávka kontrolní skupina ( ) 175

176 Tab. P4.18: Krmná dávka pokusná skupina ( ) 176

177 9.3 Seznam grafů Graf P1.1.1: Ztráty sušiny a dusíkatých látek jednotlivých variant v g Graf P1.1.2: Obsah kyseliny mléčné v jednotlivých variantách Graf P1.1.3: Obsah kyseliny octové v jednotlivých variantách Graf P1.1.4: Obsah kyseliny propionové v jednotlivých variantách Graf P1.2.1: ph hmoty jednotlivých variant ( do ) Graf P1.2.2: KVV hmoty jednotlivých variant ( do ) Graf P1.2.3: Obsah kyseliny mléčné v jednotlivých variantách ( do ) Graf P1.2.4: Obsah kyseliny octové v jednotlivých variantách ( do ) Graf P1.2.5: Obsah kyseliny propionové v jednotlivých variantách ( do ) Graf P1.2.6: Obsah amoniaku v jednotlivých variantách ( do ) Graf P1.2.7: Formolová titrace jednotlivých variant ( do ) Graf P1.2.8: ph hmoty jednotlivých variant ( do ) Graf P1.2.9: KVV hmoty jednotlivých variant ( do ) Graf P1.2.10: Obsah kyseliny mléčné v jednotlivých variantách ( do ) Graf P1.2.11: Obsah kyseliny octové v jednotlivých variantách ( do ) Graf P1.2.12: Obsah kyseliny propionové v jednotlivých variantách ( do ) Graf P1.3.1: ph hmoty jednotlivých variant Graf P1.3.2: KVV hmoty jednotlivých variant Graf P1.3.3: Obsah kyseliny mléčné v jednotlivých variantách Graf P1.3.4: Obsah kyseliny octové v jednotlivých variantách Graf P1.3.5: Obsah kyseliny propionové v jednotlivých variantách Graf P1.3.6: Obsah kyseliny máselné v jednotlivých variantách Graf P1.3.7: Suma posuzovaných těkavých mastných kyselin v jednotlivých variantách Graf P1.3.8: Poměry kyseliny mléčné k sumě sledovaných těkavých mastných kyselin Graf P1.3.9: Obsah amoniaku v jednotlivých variantách Graf P1.3.10: Formolová titrace jednotlivých variant Graf P1.3.11: Obsah sušiny v jednotlivých variantách Graf P1.3.12: Obsah dusíkatých látek v jednotlivých variantách Graf P1.3.13: Obsah vlákniny v jednotlivých variantách 177

178 Graf P1.3.14: Obsah popele v jednotlivých variantách Graf P1.3.15: Obsah neutrálně detergentní vlákniny v jednotlivých variantách Graf P1.3.15: Obsah škrobu v jednotlivých variantách Graf P.1.4.1: Změny hodnoty ph hmoty v průběhu sledování Graf P.1.4.2: Změny hodnoty KVV v průběhu sledování Graf P.1.4.3: Změna koncentrace amoniaku ve hmotě v průběhu sledování Graf P.1.4.4:Změna úrovně formolové titrace v průběhu sledování Graf P.1.5.1: Změna úrovně ph hmoty jednotlivých variant v průběhu sledování Graf P.1.5.2:Změna úrovně KVV hmoty jednotlivých variant v průběhu sledování Graf P.1.5.3: Změna úrovně formulová titrace jednotlivých variant v průběhu sledování Graf P.1.5.4: Změna úrovně koncentrace NH3 ve hmotě jednotlivých variant v průběhu sledování Graf P.1.6.1: Změna hodnoty ph Graf P.1.6.2: Změna hodnoty KVV Graf P.1.6.3: Změna koncentrace KM Graf P.1.6.4: Změna koncentrace KO Graf P.1.6.5: Změna koncentrace amoniaku Graf P.1.6.6: Změna koncentrace formulové titrace Graf P.1.4.1: Změny hodnoty ph hmoty v průběhu sledování Graf P.1.4.2: Změny hodnoty KVV v průběhu sledování Graf P.1.4.3: Změna koncentrace amoniaku ve hmotě v průběhu sledování Graf P.1.4.4:Změna úrovně formolové titrace v průběhu sledování Graf P.1.5.1: Změna úrovně ph hmoty jednotlivých variant v průběhu sledování Graf P.1.5.2:Změna úrovně KVV hmoty jednotlivých variant v průběhu sledování Graf P.1.5.3: Změna úrovně formulová titrace jednotlivých variant v průběhu sledování Graf P.1.5.4: Změna úrovně koncentrace NH3 ve hmotě jednotlivých variant v průběhu sledování Graf P.1.6.1: Změna hodnoty ph Graf P.1.6.2: Změna hodnoty KVV Graf P.1.6.3: Změna koncentrace KM Graf P.1.6.4: Změna koncentrace KO Graf P.1.6.5: Změna koncentrace amoniaku Graf P.1.6.6: Změna koncentrace formulové titrace 178

179 Graf P1.7.1: Změna obsahu sušiny hmoty v průběhu sledování (únor 2007) Graf P1.7.2: Změna obsahu dusíkatých látek ve hmotě v průběhu sledování (únor 2007) Graf P1.7.3: Změna obsahu sušiny hmoty v průběhu sledování (červen 2007) Graf P1.7.4: Změna obsahu NL ve hmotě v průběhu sledování (červen 2007) Graf P1.7.5: Změna obsahu BNLV ve hmotě v průběhu sledování (červen 2007) Graf P1.7.6: Změna obsahu BNLV ve hmotě v průběhu sledování (únor 2007) Graf P1.7.7: Změna hodnoty ph (únor 2007) Graf P1.7.8: Změna obsahu amoniaku (únor 2007) Graf P1.7.9: Změna hodnoty ph hmoty v průběhu sledování (červen 2007) Graf P1.7.10: Změna konc. amoniaku ve hmotě v průběhu sledování (červen 2007) Graf P1.7.11: Změna formolové titrace v průběhu sledování (červen 2007) Graf P2.1.1: Změna degradovatelnosti OH v průběhu sledování (únor 2007) Graf P2.1.2: Změna degradovatelnosti vlákniny v průběhu sledování (únor 2007) Graf P2.1.3: Změna degradovatelnosti neutrálně detergentní vlákniny v průběhu sledování (únor 2007) Graf P2.1.4:Změna degradovatelnosti dusíkatých látek v průběhu sledování (únor 2007) Graf P2.1.5: Změna degradovatelnosti OH v průběhu sledování (červen 2007) Graf P2.1.6: Změna degradovatelnosti vlákniny v průběhu sledování (červen2007) Graf P2.1.7: Změna degradovatelnosti neutrálně detergentní vlákniny v průběhu sledování (červen 2007) Graf P2.1.8: Změna degradovatelnosti dusíkatých látek v průběhu sledování (červen 2007) Graf P2.3.1: The course of ruminal degradability of N-substances in brewer s grains (BG) and maize draff (AMG) in dependence on the period of ruminal incubation. Graf P : ln mnoţství KTJ plísní ve hmotě ( ) Graf P : ln mnoţství KTJ kvasinek ve hmotě ( ) Graf P : ln mnoţství KTJ kvasinek ve hmotě ( ) Graf P : ln mnoţství KTJ plísní ve hmotě ( ) Graf P : ln mnoţství KTJ kvasinek ve hmotě ( ) Graf P : ln mnoţství KTJ plísní ve hmotě ( ) Graf P : Mnoţství zearalenononu ve hmotě jednotlivých variant Graf P : Mnoţství T 2 toxinu ve hmotě jednotlivých variant Graf P4: Srovnání mnoţství denního nádoje sledovaných skupin dojnic 179

180 % g 9.4 Grafy ZNL ZS 50 0 K 1 P1 P3 P6 Graf P1.1.1: Ztráty sušiny a dusíkatých látek jednotlivých variant v g 0,35 0,3 0,25 0,2 0,15 KMl 0,1 0,05 0 K P1 P3 P6 Graf P1.1.2: Obsah kyseliny mléčné v jednotlivých variantách 180

181 % % 0,9 0,8 0,7 0,6 0,5 0,4 0,3 0,2 0,1 0 K P1 P3 P6 KO Graf P1.1.3: Obsah kyseliny octové v jednotlivých variantách 1,2 1 0,8 0,6 KP 0,4 0,2 0 K P1 P3 P6 Graf P1.1.4: Obsah kyseliny propionové v jednotlivých variantách 5,85 5,8 5,75 5,7 5,65 5,6 5,55 5,5 5,45 5,4 5,35 5,3 kontrola kofasil 3,- l/t kofasil 6,- l/t ph Graf P1.2.1: ph hmoty jednotlivých variant ( do ) 181

182 % % mg * KOH KVV kontrola kofasil 3,- l/t kofasil 6,- l/t Graf P1.2.2: KVV hmoty jednotlivých variant ( do ) 0,45 0,4 0,35 0,3 0,25 0,2 0,15 0,1 0,05 0 kontrola kofasil 3,- l/t kofasil 6,- l/t KM Graf P1.2.3: Obsah kyseliny mléčné v jednotlivých variantách ( do ) 0,48 0,47 0,46 0,45 0,44 0,43 KO 0,42 kontrola kofasil 3,- l/t kofasil 6,- l/t Graf P1.2.4: Obsah kyseliny octové v jednotlivých variantách ( do ) 182

183 % % 0,18 0,16 0,14 0,12 0,1 0,08 0,06 0,04 0,02 0 kontrola kofasil 3,- l/t kofasil 6,- l/t KP Graf P1.2.5: Obsah kyseliny propionové v jednotlivých variantách ( do ) 0,03 0,025 0,02 0,015 0,01 0,005 NH3 0 kontrola kofasil 3,- l/t kofasil 6,- l/t Graf P1.2.6: Obsah amoniaku v jednotlivých variantách ( do ) 183

184 g * KOH % 0,02 0,018 0,016 0,014 0,012 0,01 0,008 0,006 0,004 0,002 0 kontrola kofasil 3,- l/t kofasil 6,- l/t FT Graf P1.2.7: Formolová titrace jednotlivých variant ( do ) 6,6 6,4 6,2 6 5,8 5,6 ph 5,4 5,2 5 kontrola kofasil 3,- l/t kofasil 6,- l/t Graf P1.2.8: ph hmoty jednotlivých variant ( do ) KVV kontrola kofasil 3,- l/t kofasil 6,- l/t Graf P1.2.9: KVV hmoty jednotlivých variant ( do ) 184

185 % % 0,16 0,14 0,12 0,1 0,08 0,06 KM 0,04 0,02 0 kontrola kofasil 3,- l/t kofasil 6,- l/t Graf P1.2.10: Obsah kyseliny mléčné v jednotlivých variantách ( do ) 0,7 0,6 0,5 0,4 0,3 KO 0,2 0,1 0 kontrola kofasil 3,- l/t kofasil 6,- l/t Graf P1.2.11: Obsah kyseliny octové v jednotlivých variantách ( do ) 185

186 % 0,102 0,1 0,098 0,096 0,094 0,092 0,09 0,088 0,086 0,084 kontrola kofasil 3,- l/t kofasil 6,- l/t KP Graf P1.2.12: Obsah kyseliny propionové v jednotlivých variantách ( do ) hodnota ph Graf P1.3.1: ph hmoty jednotlivých variant 186

187 % % mg KOH KVV Graf P1.3.2: KVV hmoty jednotlivých variant 0,12 0,1 0,08 0,06 0,04 0,02 0 KM Graf P1.3.3: Obsah kyseliny mléčné v jednotlivých variantách 0,7 0,6 0,5 0,4 0,3 0,2 0,1 0 KO Graf P1.3.4: Obsah kyseliny octové v jednotlivých variantách 187

188 % % % 0,25 0,2 0,15 0,1 0,05 0 KP Graf P1.3.5: Obsah kyseliny propionové v jednotlivých variantách 0,4 0,35 0,3 0,25 0,2 0,15 0,1 0,05 0 Kma Graf P1.3.6: Obsah kyseliny máselné v jednotlivých variantách 0,9 0,8 0,7 0,6 0,5 0,4 0,3 0,2 0,1 0 suma TMK Graf P1.3.7: Suma posuzovaných těkavých mastných kyselin v jednotlivých variantách 188

189 % % 0,6 0,5 0,4 0,3 KM/TMK 0,2 0,1 0 Graf P1.3.8: Poměry kyseliny mléčné k sumě sledovaných těkavých mastných kyselin 0,1 0,09 0,08 0,07 0,06 0,05 0,04 0,03 0,02 0,01 0 NH3 Graf P1.3.9: Obsah amoniaku v jednotlivých variantách 0,3 0,25 0,2 0,15 0,1 0,05 0 FT Graf P1.3.10: Formolová titrace jednotlivých variant 189

190 g.kg suš g sušina Graf P1.3.11: Obsah sušiny v jednotlivých variantách N-látky 50 0 pův. hmota kontrola kofasil 3 amprosan amprosan 3 6 ječ. šr. 15% Graf P1.3.12: Obsah dusíkatých látek v jednotlivých variantách 190

191 g.kg suš g.kg suš g.kg suš Vláknina Graf P1.3.13: Obsah vlákniny v jednotlivých variantách Popel Graf P1.3.14: Obsah popele v jednotlivých variantách NDV Graf P1.3.15: Obsah neutrálně detergentní vlákniny v jednotlivých variantách 191

192 g.kg suš Škrob Graf P1.3.15: Obsah škrobu v jednotlivých variantách 6,8 6,7 6,6 6,5 6,4 ph 6,3 6,2 6,1 1.den 2.den 3.den 4.den Graf P.1.4.1: Změny hodnoty ph hmoty v průběhu sledování KVV den 2.den 3.den 4.den Graf P.1.4.2: Změny hodnoty KVV v průběhu sledování 192

193 0,035 0,030 0,025 0,020 0,015 NH3 0,010 0,005 0,000 1.den 2.den 3.den 4.den Graf P.1.4.3: Změna koncentrace amoniaku ve hmotě v průběhu sledování 0,060 0,050 0,040 0,030 formolová titrace 0,020 0,010 0,000 1.den 2.den 3.den 4.den Graf P.1.4.4:Změna úrovně formolové titrace v průběhu sledování 193

194 mgkoh ph 7,00 6,00 5,00 4,00 3,00 2,00 1. den odběru 4. den odběru 7. den odběru 1,00 0,00 K P3 P6 7. den odběru 4. den odběru 1. den odběru Graf P.1.5.1: Změna úrovně ph hmoty jednotlivých variant v průběhu sledování 160,00 140,00 120,00 100,00 80,00 60,00 40,00 20,00 7. den odběru 1. den odběru 4. den odběru 7. den odběru 0,00 K P3 P6 1. den odběru Graf P.1.5.2:Změna úrovně KVV hmoty jednotlivých variant v průběhu sledování 194

195 % % 0,04 0,03 0,03 0,02 1. den odběru 0,02 4. den odběru 0,01 7. den odběru 0,01 7. den odběru 0,00 K P3 P6 1. den odběru Graf P.1.5.3: Změna úrovně formulová titrace jednotlivých variant v průběhu sledování 0,02 0,02 0,01 1. den odběru 4. den odběru 0,01 0,00 K P3 P6 7. den odběru 4. den odběru 1. den odběru 7. den odběru Graf P.1.5.4: Změna úrovně koncentrace NH3 ve hmotě jednotlivých variant v průběhu sledování 195