Název a adresa školy: Česká zemědělská akademie v Humpolci, střední škola Školní 764, Humpolec

Transkript

1 ŠKOLNÍ VZDĚLÁVACÍ PROGRAM (ŠVP) Úvodní identifikační údaje Název a adresa školy: Česká zemědělská akademie v Humpolci, střední škola Školní 764, Humpolec Zřizovatel: Kraj Vysočina Název ŠVP: Agropodnikání - ekologické a konvenční zemědělství Kód a název oboru vzdělání: M/01 Agropodnikání Stupeň poskytovaného vzdělání: střední vzdělání s maturitní zkouškou Délka a forma vzdělávání: 4 roky, denní studium Jméno ředitele: Mgr. Otakar Březina Kontakty pro komunikaci se školou: Ing. František Stiller tel.: , fax: , stiller@cza-hu.cz Platnost ŠVP: od 1. září 2018 počínaje prvním ročníkem Razítko školy: podpis ředitele školy: 1

2 Obsah ŠKOLNÍ VZDĚLÁVACÍ PROGRAM (ŠVP)... 1 PROFIL ABSOLVENTA... 3 CHARAKTERISTIKA ŠVP... 5 UČEBNÍ PLÁN ČESKÝ JAZYK A LITERATURA ANGLICKÝ JAZYK NĚMECKÝ JAZYK OBČANSKÁ NAUKA DĚJEPIS MATEMATIKA FYZIKA INFORMAČNÍ A KOMUNIKAČNÍ TECHNOLOGIE TĚLESNÁ VÝCHOVA BIOLOGIE A EKOLOGIE CHEMIE ZÁKLADY MECHANIZACE CHOV ZVÍŘAT MOTOROVÁ VOZIDLA EKONOMIKA A PODNIKÁNÍ PĚSTOVÁNÍ ROSTLIN PRAXE ROZVOJ VENKOVA PRAXE-odborná rozvrhová VETERINÁŘSTVÍ OCHRANA ROSTLIN ZPRACOVÁNÍ ZEMĚDĚLSKÝCH VÝROBKŮ ZÁKLADY ÚČETNICTVÍ MATURITNÍ SEMINÁŘ Z MATEMATIKY MATURITNÍ SEMINÁŘ Z ANGLICKÉHO JAZYKA MATURITNÍ SEMINÁŘ Z NĚMECKÉHO JAZYKA KLÍČOVÉ KOMPETENCE PRŮŘEZOVÁ TÉMATA MATERIÁLNÍ A PERSONÁLNÍ ZAJIŠTĚNÍ VÝUKY SPOLUPRÁCE SE SOCIÁLNÍMI PARTNERY

3 PROFIL ABSOLVENTA Název a adresa školy: Česká zemědělská akademie v Humpolci, střední škola Školní 764, Humpolec Zřizovatel: Kraj Vysočina Název ŠVP: Agropodnikání-ekologické a konvenční zemědělství Platnost od: Kód a název oboru vzdělání: M/01 Agropodnikání Uplatnění absolventa v praxi Absolvent uvedeného oboru vzdělání se uplatní ve výrobních provozech zemědělské prvovýroby, v samostatné podnikatelské činnosti, ve službách pro zemědělství, ve zpracování a odbytu zemědělské produkce, v plemenářských organizacích, v nákupních a obchodních podnicích, ve šlechtitelských a semenářských organizacích, v ekonomických útvarech podniků, ve službách pro rozvoj venkova a v ochraně a tvorbě krajiny. Uplatní se zejména jako zemědělský technik agronom, zootechnik a farmář nebo jako samostatný podnikatel, obchodník se zemědělskými produkty, plemenář, šlechtitel, prodejce služeb pro zemědělství, pracovník provozu zpracovatelského průmyslu, prodejce zemědělské techniky, pracovník zemědělské inspekce, poradce pro zemědělství, odborný pracovník údržby krajiny a rozvoje venkova včetně agroturistiky. Může vykonávat funkce středních technickohospodářských, administrativních a správních pracovníků jak v zemědělských podnicích, tak ve státní správě. Odborné kompetence absolventa Absolvent: ovládá a používá odbornou terminologii oboru vzdělání; objasní a respektuje biologickou a chemickou podstatu procesů probíhajících v organismech rostlin a živočichů při stanovení a realizaci vhodných technologických postupů; využívá základní laboratorní rozbory půdy, vody, hnojiv, krmiv a zemědělských produktů a vyvozuje odpovídající opatření při pěstování rostlin, chovu zvířat, zpracování zemědělských produktů a péči o životní prostředí; sestavuje osevní postupy, vypracovává plány hnojení a ochrany rostlin; navrhuje vhodné technologické postupy pro pěstování určité plodiny; organizuje a případně provádí orbu, předseťovou přípravu, hnojení, setí a sázení, ošetřování porostů během vegetace, sklizeň a posklizňovou úpravu plodin; sleduje a vyhodnocuje meteorologické údaje a na jejich základě volí vhodná agrotechnická opatření; realizuje preventivní opatření proti výskytu chorob a škůdců polních plodin; posuzuje stav porostu v různých vývojových fázích, kontroluje úspěšnost agrotechnických zásahů ve stanovených lhůtách a organizuje následná opatření; vhodně skladuje potřeby (např. hnojiva) a produkty rostlinné výroby a navrhuje způsoby jejich zpracování; hodnotí mikroklima objektů určených pro zvířata a vyvozuje příslušná opatření; uplatňuje kladný vztah a zodpovědný přístup ke zvířatům (proti týrání, respektuje prvky welfare); navrhuje vhodný technologický postup pro určitý druh a kategorii zvířat; provádí a organizuje ošetřování, odchov, chov a krmení jednotlivých druhů a kategorií zvířat; posuzuje zdravotní stav zvířat a realizuje preventivní opatření; 3

4 připravuje, ošetřuje a hodnotí pastevní porosty a vhodně organizuje pastvu; počítá krmné dávky s využitím aplikovaných programů, posuzuje kvalitu krmiv a ovládá jejich konzervaci a skladování; dojí a ošetřuje mléko po nadojení; vhodně skladuje a uchovává živočišné produkty a navrhuje způsoby jejich zpracování; realizuje pěstování rostlin a chov zvířat v podmínkách ekologického zemědělství; vykonává a organizuje činnosti související s ochranou a tvorbou krajiny; doporučuje skladbu strojů a zařízení pro jednotlivé technologie a vytváří organizační opatření pro jejich efektivní využívání; sleduje technický stav používaných strojů a zařízení a zajišťuje jejich seřízení, ošetřování a opravy; řídí motorová vozidla skupiny T a B (případně C) a provádí jejich údržbu; ovládá a obsluhuje běžnou zemědělskou mechanizaci; vede předepsanou provozní dokumentaci pro jednotlivé úseky práce; sestavuje kalkulaci výrobků a služeb a ovládá tvorbu cen; vyhotovuje účetní doklady, vede daňovou evidenci podnikatelů a účetnictví s využitím výpočetní techniky; zabezpečuje nákup surovin a materiálů a následně prodej zemědělských produktů; zajišťuje základní operace personálního řízení a uzavírání pracovní smlouvy; posuzuje ekonomické ukazatele výroby. Obecné odborné kompetence Vzdělávání směřovalo k tomu, aby absolvent: dbal a dodržoval zásady bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a požární ochrany; řídil a organizoval pracovní činnosti v souladu se strategií udržitelného rozvoje; jednal hospodárně a ekonomicky efektivně ; usiloval o nejvyšší kvalitu své práce (výrobků nebo služeb). Specifické výsledky vzdělávání absolventa Specifické výsledky zdělávání vycházejí ze zájmu žáků, potřeb regionu a možností školy. Jsou dány výběrovými předměty, které specifikují zaměření oboru. Absolventi mají znalosti a dovednosti týkající se hospodaření ekologickým i konvenčním způsobem. Další výsledky vzdělávání absolventa Absolvent: je připraven na úspěšný, smysluplný a odpovědný osobní, občanský i pracovní život, je schopen celoživotního vzdělávání a poznávání; pracuje a jedná s ohledem na prostředí, situace a problémy včetně týmové práce; registruje vlastní rozvíjející se osobnost, jedná samostatně a zodpovědně; žije společně s ostatními, spolupracuje a zná své místo ve společnosti; definuje základní občanské a společenskovědní vědomosti a zákonitosti; vhodně používá komunikativní kompetence, zvláště v cizím jazyce; účelně využívá informační a komunikační technologie a efektivně pracuje s informacemi; aplikuje základní matematické postupy při řešení praktických úkolů; prokáže dobré kompetence k pracovnímu uplatnění na trhu práce v daném oboru a povolání. 4

5 Způsob ukončení vzdělávání Podle platných předpisů MŠMT je vzdělávání ukončeno maturitní zkouškou, která se skládá ze: 1. společné části: - český jazyk a literatura - volitelný předmět cizí jazyk nebo matematika. a 2. profilové části: - Pěstování rostlin ústní zkouška - Chov zvířat ústní zkouška - Praxe praktická zkouška. Dokladem o dosažení středního vzdělání je maturitní vysvědčení. Úspěšné složení maturitní zkoušky a získání maturitního vysvědčení umožňuje absolventovi ucházet se o studium na vyšších odborných nebo vysokých školách. Absolvent je schopen prohlubovat si specifické znalosti v oboru samostudiem, různými školeními a kurzy. CHARAKTERISTIKA ŠVP Název ŠVP: Kód a název oboru vzdělání: Stupeň poskytovaného vzdělání: Délka a forma studia: Způsob ukončení a certifikace: Agropodnikání ekologické a konvenční zemědělství M/01 Agropodnikání střední vzdělání s maturitní zkouškou 4 roky, denní studium. maturitní zkouška, vysvědčení o maturitní zkoušce Podmínky pro přijetí ke studiu splnění povinné školní docházky nebo úspěšné ukončení základního vzdělání před splněním povinné školní docházky úspěšné přijímací řízení v rozsahu stanoveném ředitelem školy prokázání zdravotní způsobilosti lékařským doporučením na přihlášce Pro přijetí do oboru vzdělání nejsou zdravotně způsobilí uchazeči trpící zejména: nemocemi pohybového ústrojí znemožňujícími práci ve vynucené poloze a velkou zátěž; závažnými alergickými chorobami dýchacího ústrojí nebo alergiemi v případě předpokladu práce v terénu; prognosticky závažnými onemocněními srdce a oběhové soustavy, vylučujícími středně velkou fyzickou zátěž; záchvatovými a kolapsovými stavy v případě předpokladu řízení motorových vozidel, práce 5

6 s motorovou mechanizací, se zvířaty a především s koňmi; poruchami zraku (centrální zraková ostrost nad + - 6D, poruchami zorného pole). Zdravotní omezení vždy závisí na specifických požadavcích zvoleného zaměření (na specifických podmínkách školy a regionu). K posouzení zdravotního stavu žáka nebo uchazeče o studium je příslušný registrující praktický lékař. Celkové pojetí vzdělávání Celkové pojetí středního odborného vzdělávání je v souladu se základními principy výchovy a vzdělávání. Vychází z celoživotního konceptu vzdělávání. Je cestou i nástrojem rozvoje lidské společnosti - rozvoje znalostí, dovedností a schopností žáka ve všech oblastech činnosti a formování jeho charakterových vlastností. Připravuje absolventy k dobrému uplatnění na trhu práce v ČR a EU, ke studiu na vyšších a vysokých školách a k celoživotnímu vzdělávání. K záměru školy připravit absolventa na úspěšný, smysluplný a odpovědný osobní, občanský i pracovní život v podmínkách měnícího se světa slouží cíle: učit se poznávat - osvojit si nástroje pochopení světa a rozvinout dovednosti potřebné k učení se, prohloubit si poznatky o světě a dále je rozšiřovat; učit se pracovat a jednat - naučit se tvořivě zasahovat do prostředí, které nás obklopuje, vyrovnat se s různými situacemi a problémy, umět pracovat v týmech, být schopen vykonávat povolání a pracovní činnosti; učit se být - porozumět vlastní rozvíjející se osobnosti a jejímu utváření v souladu s obecně přijímanými morálními hodnotami, jednat s větší autonomií, samostatným úsudkem a osobní zodpovědností; učit se žít společně, učit se žít s ostatními - umět spolupracovat s ostatními, být schopen podílet se na životě společnosti a nalézt v ní své místo. Stěžejními metodami výuky jsou autodidaktické metody (samostatné učení a práce žáků, problémové učení, týmová práce a kooperace), sociálně komunikativní aspekty učení a vyučování (diskuse, panelové diskuse), metody činnostně zaměřeného vyučování (praktické práce žáků vlastní pozorování a objevování), důraz na motivační činitele (soutěže, simulace a řešení konfliktů, veřejné prezentace práce žáků, projektové metody výuky). Zařazení jednotlivých metod výuky do školního vzdělávacího programu je konkretizováno na úrovni vyučovacích předmětů. V jednotlivých předmětech jsou rozvíjeny kompetence: občanské tak, aby absolventi jednali odpovědně, samostatně, aktivně a iniciativně; dbali na dodržování zákonů a pravidel chování, respektovali práva a osobnost jiných lidí; působili v souladu s morálními principy, přispívali k uplatňování demokratických hodnot; uvědomovali si vlastní kulturní, národní a osobnostní identitu; zajímali se o politické a společenské dění u nás i ve světě; chápali význam životního prostředí a jednali v duchu udržitelného rozvoje; byli hrdi na tradice a hodnoty svého národa, chápali jeho minulost i současnost; ctili život a uvědomovali si za něj odpovědnost, byli připraveni řešit své osobní a sociální problémy; uměli myslet kriticky; 6

7 klíčové: komunikativní, personální, sociální, řešení problémů, využívání informačních a komunikačních technologií, schopnost aplikovat základní matematické postupy, orientovat se v oboru tak, aby se vhodně uplatnili na trhu práce. Průřezová témata (Občan v demokratické společnosti, Člověk a životní prostředí, Člověk a svět práce, Informační a komunikační technologie) jsou průběžně začleňována do teoretické a praktické výuky, do zájmové činnosti žáků ve škole a domově mládeže, v seminářích, kurzech, besedách a exkurzích, při projektové činnosti, stážích a v celkovém klimatu školy, domova mládeže a školního statku. Vzdělávání žáků se specifickými vzdělávacími potřebami Metodické přístupy při vzdělávání žáků se specifickými vzdělávacími potřebami řešíme podle platných pokynů MŠMT č.j.:13711/ a vyhlášky č. 73/2005 Sb., o vzdělávání dětí, žáků a studentů se specifickými vzdělávacími potřebami a dětí, žáků a studentů mimořádně nadaných. Podkladem pro zohlednění uvedených potřeb je vyšetření žáka a zpráva z pedagogicko-psychologické poradny. Za žáky se speciálními vzdělávacími potřebami jsou považováni žáci se zdravotním postižením (tělesným, zrakovým, sluchovým, mentálním, autismem, vadami řeči, souběžným postižením více vadami a vývojovými poruchami učení nebo chování apod.), žáci se zdravotním znevýhodněním (zdravotním oslabením, dlouhodobým onemocněním a lehčími zdravotními poruchami vedoucími k poruchám učení a chování apod.) a žáci se sociálním znevýhodněním (z rodinného prostředí s nízkým sociálně kulturním postavením, žáci ohroženi sociálně patologickými jevy apod). Při vzdělávání těchto žáků bude uplatňována kombinace běžných a speciálních pedagogických postupů, spolu se zařazením alternativních výukových metod. Nedílnou součástí bude vytváření vhodného školního prostředí, které umožní žákům rozvoj vnitřního potenciálu, podpoří jejich sociální integraci a bude směřovat k lepšímu uplatnění na trhu práce. Překážkou ke studiu nejsou specifické vývojové poruchy učení uchazečů nebo žáci se sociálním znevýhodněním. Škola není bezbariérovou budovou. Žákům se speciálními vzdělávacími potřebami, kteří jsou po zdravotní stránce schopni úspěšně absolvovat studium, bude přistupováno individuálně dle jejich konkrétních potřeb a požadavků - omezených možnostmi školy - tak, aby byli schopni úspěšně ukončit studium. a) Zdravotně postižení a zdravotně znevýhodnění žáci (nezbytnou podmínkou je jednoznačné doporučení integrace těchto žáků pedagogicko-psychologickou poradnou a odborným lékařem. Na tomto typu školy nemohou studovat žáci s těžkým zdravotním postižením, protože škola není zcela bezbariérovou budovou, vzdělávání žáků se zdravotním postižením bude probíhat podle školního vzdělávacího programu, který bude zohledňovat druh a stupeň jejich postižení. V nutných případech bude vypracován individuální vzdělávací plán ve spolupráci s příslušnými učiteli, výchovným poradcem, rodiči žáka a pedagogicko-psychologickou poradnou (PPP). Tento plán schválí ředitel školy. Při hodnocení žáka se bude zohledňovat míra jeho postižení a znevýhodnění. b) Žáci se specifickými poruchami učení (žáci s dyslexií, dysgrafií, dysortografií aj. se bude ve výuce vycházet z dosažené úrovně vědomostí a dovedností na základě zprávy z posledního vyšetření v PPP, se kterou budou pedagogové seznámeni. Na základě doporučení PPP budou voleny vhodné metody a formy výuky zaměřené na respektování 7

8 individuálního tempa, využití dostupných kompenzačních pomůcek, převažující formou zkoušení bude ústní forma) c) Žáci znevýhodnění sociálním prostředím (důraz je kladen na vyhledávání žáků s rizikem problémového chování, dále preventivní práce s třídními kolektivy pod vedením třídního učitele a podpora mimoškolní činnosti a volnočasových aktivit v DM. Vyučující spolupracuje s poradenskými zařízeními, orgány sociální péče, zdravotnickými zařízeními, policií aj. a využívá platné právní normy, případně výhody garantované státem např. podpora rómských žáků při nákupu učebnic) Zabezpečení výuky žáků mimořádně nadaných Žáci mimořádně nadaní musí být diagnostikováni žáků pedagogicko psychologickou poradnou. Při výuce žáků mimořádně nadaných budou pedagogickými pracovníky vhodně využívány náročnější pedagogické metody a postupy, jako je problémové vyučování, projektové vyučování, individuální samostudium a práce s ICT apod. Individuální přístup k mimořádně nadaným žákům je na naší škole samozřejmostí. Zapojováni budou mimořádně nadaní žáci do skupinové a týmové práce např. jako vedoucí členové nejen v odborných předmětech, ale i předmětech, na které nejsou přímo svým zaměřením orientováni. Sportovně mimořádně nadaní žáci budou vhodně připravováni a účastní se středoškolských her mládeže a sportovních olympiád. Žákům mimořádně nadaným může být ředitelem školy umožněno vzdělávání podle individuálních studijních plánů. Ochrana člověka za mimořádných událostí je řešena podle pokynu MŠMT,č.j.12050/03-22 a příručky MV a HZS ČR z roku 2003 pro žáky samostatně v jednom dnu o rozsahu 6 vyučovacích hodin v každém ročníku. Organizace výuky Záměrem středního odborného vzdělávání je připravit žáka na úspěšný, smysluplný a odpovědný osobní, občanský i pracovní život v podmínkách měnícího se světa. Žáci by si měli vytvořit občanské, klíčové a odborné kompetence odpovídající jejich schopnostem a studijním předpokladům. Výuka je organizována jako čtyřleté denní studium. Organizační formy vyučování probíhají u teoretické výuky převážně běžně frontálně v systému vyučovacích hodin. Praktická výuka je realizována formou učební praxe rozvrhové (u 1. až 4. ročníku), odborné provozní praxe blokové (u 1. a 2.ročníku) včetně prázdninové (u 3. ročníku) a individuální praxe týdenní ve všech ročnících - dle přehledu využití týdnů školního roku a učební osnovy předmětu Praxe. Individuální praxe je organizována souběžně s teoretickým vyučováním a nezapočítává se do celkového počtu hodin. Pro zajištění praktické činnosti s mechanizačními prostředky žáci absolvují výcvik v řízení motorových vozidel skupiny T a B ( případně C) ve 2. a 3.ročníku. Skupinové vyučování žáků je také využíváno při praktických a laboratorních cvičeních. Vhodným doplňkem výuky jsou odborné a tématické exkurze, účast na kurzech a zapojení do projektů včetně stáží a výměnných akcí. 8

9 Převážná část praktické výuky a odborných cvičení probíhá na školním statku. Spolupracujeme i s předními zemědělskými a zpracovatelskými podniky regionu. Hodnocení žáků a diagnostika Hodnocení žáků je prováděno podle Pravidel pro hodnocení výsledků vzdělávání žáků uvedených ve Školní řádu a je plně v kompetenci vyučujícího daného předmětu, který nese odpovědnost za správnost a objektivnost klasifikace. Podklady pro hodnocení a klasifikaci žáků získávají vyučující během celého klasifikačního období ústním zkoušením, písemnými pracemi, testy, kontrolními prověrkami znalostí a dovedností a sledováním práce žáků v jednotlivých vyučovacích jednotkách. Každý vyučující je povinen vést řádnou evidenci hodnocení a klasifikace prospěchu žáků a po dobu každého klasifikačního období uschovat všechny písemné práce, testy a kontrolní prověrky. Každý žák musí být v příslušném klasifikačním období hodnocen nejméně třikrát, v případě jednohodinového předmětu nejméně dvakrát. Formy hodnocení jsou pro každého žáka ve třídě jednotné. Výjimkou jsou žáci, kteří trpí některou z vývojových vad typu dyslexie, dysortografie, dysgrafie atd., kde je hodnocení řešeno podle metodického pokynu MŠMT. Při dílčí klasifikaci může vyučující využívat kromě tradiční klasifikace také bodový systém, procentuální systém, kladná a záporná znaménka atd. za předpokladu, že je s nimi žák předem seznámen. Jakýkoliv způsob dílčího hodnocení musí být objektivně a jednoznačně převoditelný na celkovou klasifikaci. Vyučující je povinen klasifikaci objektivně zdůvodnit a výslednou známku oznámit každému žákovi před zapsáním do portálu Škola OnLine - Katedra. Vhodné je také stručné celkové hodnocení práce žáka. Při hodnocení by měly být zdůrazněny motivační, informativní a výchovné funkce. Významné je uplatňování sebehodnocení a sebeposuzování, kolektivní hodnocení, individuální přístup k žákům a následné pomoci. Důležité jsou závěry z průběžné pedagogické diagnostiky a objektivizace hodnocení s využitím didaktických testů. Praktické vyučování je hodnoceno komplexní známkou, která se skládá z hodnocení Postupu činnosti a manuálních dovedností, vedení písemné dokumentace a prokázání potřebných znalostí a schopností jak při individuální, tak i týmové práci. Při hodnocení projektů a závěrečných prací je sledována kvalita zpracování a obsahu, způsob a možnosti prezentace a význam použití. Pozornost je věnována uplatňování klíčových kompetencí a průřezových témat při výuce v jednotlivých předmětech. Důležitou součástí hodnocení je účelná forma prezentace výsledků vzdělávání žáků na veřejnosti prokazující jejich schopnosti a dovednosti. Obsah a forma profilové části maturitní zkoušky: Předmět - Pěstování rostlin forma zkoušky = ústní zkouška, obsahem zkoušky je učivo předmětu Pěstování rostlin tak, jak je uvedeno v učebním plánu tohoto předmětu Předmět - Chov zvířat forma zkoušky = ústní zkouška, obsahem zkoušky je učivo předmětu Chovu zvířat taj, jak je uvedeno v učebním plánu tohoto předmětu. Předmět - Praxe forma zkoušky = praktická zkouška, obsahem zkoušky je učivo předmětu Praxe, které je uvedeno v učebním plánu tohoto předmětu. 9

10 UČEBNÍ PLÁN Název a adresa školy: Česká zemědělská akademie v Humpolci, střední škola Školní 764, Humpolec Název ŠVP: Agropodnikání-ekologické a konvenční zemědělství Platnost od: od 1. ročníku Kód a název oboru vzdělání: M/01 Agropodnikání Kategorie vyučovacích předmětů Počet týdenních vyučovacích hodin v ročníku a) Povinné vyučovací předměty: CJL-Český jazyk a literatura CIZ-Cizí jazyk (ANJ, NEJ) OBN-Občanská nauka DEJ-Dějepis MAT-Matematika FYZ-Fyzika IKT-Informační a komunikační technologie TEV-Tělesná výchova BIO-Biologie a ekologie 3(1) 3(1) CHE-Chemie 3(1) 3(1) ZAM-Základy mechanizace CHO-Chov zvířat MOV-Motorová vozidla EKO-Ekonomika a podnikání PRO-Pěstování rostlin PRA-Praxe ROV-Rozvoj venkova Celkem b) Specifické pro zaměření ORPRA-Odborná rozvrhová praxe VET-Veterinářství OCR-Ochrana rostlin ZZV-Zpracování zemědělských výrobků ZUC-Základy účetnictví c) Volitelné předměty: Maturitní seminář z CIZ nebo MAT Celkem Nepovinné předměty Kurz za úhradu-mys - Myslivost

11 Denní studium 1. U vybraných vyučovacích předmětů a zařazených cvičení se třída dělí na skupiny. O dělení třídy a počtu hodin cvičení rozhoduje ředitel školy dle možností a potřeb školy a platných předpisů. 2. Speciální téma Ochrana člověka za mimořádných situací bude zařazeno jako celoškolní akce v průběhu školního roku. 3. Část odborné praxe mohou žáci konat v období hlavních školních prázdnin. Školní vyučování ve druhém pololetí bude končit před termínem stanoveným platným předpisem o organizaci školního roku ve středních školách, který se posune o počet vyučovacích dnů odpovídajících délce prázdninové praxe. Praxi je možné realizovat i v zahraničí. 4. Časová rezerva je určena k opakování a procvičování učiva, exkurzím, výchovně vzdělávacím akcím apod. O jejich délce, termínu a náplni ve smyslu platných předpisů rozhodne ředitel školy. Přehled rozvržení týdnů v období září červen školního roku Činnost 1. ročník 2. ročník 3. ročník 4. ročník Vyučování dle rozpisu učiva Učební praxe bloková (červen) Učební praxe prázdninová Sportovní výcvikový kurz-lvvz Projektový týden Maturitní zkouška Časová rezerva(exkurze,opakování, Celkem týdnů

12 Transformace RVP Agropodnikání na ŠVP se zaměřením na ekologické a konvenční zemědělství RVP Minimální počet vyučovacích hodin ŠVP za celou dobu vzdělávání Vzdělávací oblasti RVP týdenních celkový předmět Skutečnost Disponibil. Jazykové vzdělávání Český jazyk CJL 7 2 Cizí jazyk ANJ,NEJ 12 2 Společenskovědní vzdělávání DEJ 2 2 OBN 4 0 EKO 1 0 Přírodovědné vzdělávání FYZ 3 3 CHE 6 0 BIO 1 0 Matematické vzdělávání MAT 10 2 Estetické vzdělávání CJL 5 0 Vzdělávání pro zdraví TEV 8 0 Vzdělávání v IKT IKT 4 0 Ekonomické vzdělávání EKO 5 1 ZUC 1 1 Biologické vzdělávání BIO 5 0 Technická zařízení a doprava ZAM 3 0 MOV 4 1 Pěstování rostlin a zpracování rostlinných produktů PRO 9 0 PRA 4 4 OCR 4 4 ZZV 1 1 Rozvoj venkova 3 96 ROV 3 0 Chov zvířat a zpracování CHO 10 1 živočišných produktů Praxe 4 4 VET 3 3 ZZV 1 1 Disponibilní hodiny ORPRA 2 2 SEM 6 6 CELKEM

13 1. Pojetí vyučovacího předmětu Česká zemědělská akademie v Humpolci, střední škola Školní 764, Humpolec UČEBNÍ OSNOVA ČESKÝ JAZYK A LITERATURA Obecný cíl předmětu Předmět český jazyk a literatura je neoddělitelnou součástí všeobecného vzdělávání a poskytuje základ pro rozvoj většiny klíčových kompetencí, kterými by měl být žák vybaven pro zvládnutí všech vyučovacích předmětů. Obecným cílem jazykového vzdělávání je rozvíjet komunikační schopnosti a dovednosti žáků, naučit je užívat mateřského jazyka jako nástroje dorozumívání a myšlení, jako prostředku k získávání, sdělování a přenášení informací. Jazykové vzdělávání se podílí i na rozvoji sociálních kompetencí žáků. K dosažení tohoto cíle přispívá i estetické vzdělávání a naopak estetické vzdělávání, zvláště práce s uměleckým textem, prohlubuje i znalosti jazykové a kultivuje jazykový projev žáků. Jazykové vzdělávání v mateřském jazyce je rovněž nezbytným předpokladem pro učení se jazykům cizím. Charakteristika učiva Předmět se skládá ze dvou částí, které se vzájemně doplňují a podporují. Jednu představuje oblast komunikační a slohové výchovy, druhou oblast literární výchovy. Jazykové vzdělávání rozvíjí především komunikační kompetence žáků. Kultivuje jejich vlastní jazykové projevy, učí je pracovat s textem, využívat různé zdroje informací, upevňovat znalosti týkající se jednotlivých pravopisných jevů. V průběhu literárního vzdělávání se žáci seznamují s významnými kulturními epochami a klíčovými momenty v dějinách lidstva, učí se chápat přínos významných nositelů, již ve svých dílech zanechali světu trvalé kulturní hodnoty. Náplní literárního vzdělávání je rovněž práce s textem, která má pozitivní vliv na rozvoj několika oblastí žákovy osobnosti např. estetické, kognitivní, sociální. Výuka předmětu navazuje na vědomosti a dovednosti získané na základní škole. Cílem výuky na střední škole je toto vzdělání rozšířit a doplnit na takovou úroveň, která žákům umožní začlenění do společnosti a aktivní účast na veřejném životě. Strategie výuky Výuka má být orientována tak, aby žáci dovedli využívat získaných vědomostí a dovedností v praktickém životě. Protože má rozvíjet především komunikativní a sociální kompetence, je vhodné do výuky zařazovat různé situační komunikační hry, problémové úkoly, střídat frontální vyučování s formou výuky skupinové a individuální. Vedle tradičních metod je třeba využívat také didaktickou techniku v oblasti komunikační a slohové výuky dobře poslouží k analýze nedostatků ve vyjadřování žáků, audio a videozáznamy vztahující se zejména k literárním tématům jsou pro žáky pozitivně motivující. Jazykové znalosti žáků budou v průběhu studia upevňovány a prohlubovány soustavou stylistických cvičení a opakováním pravopisných jevů. Budou zadávány také kratší práce školní a domácí. Do čtvrtého ročníku je zařazeno i opakování učiva za účelem přípravy na maturitní zkoušku. Literární vzdělávání zahrnuje kromě četby, analýzy a interpretace uměleckých textů také přehled hlavních etap a klíčových momentů v české a světové literární historii. Žák by měl 13

14 být schopen zařadit autora do literárněhistorického kontextu, zhodnotit jeho přínos a na vybraném textu doložit konkrétními příklady charakteristické znaky určité kulturní epochy. V každém ročníku bude zastoupeno jazykové vzdělávání, slohová výchova i literární vzdělávání. Výuka českého jazyka a literatury má mít integrující charakter, proto je třeba respektovat interdisciplinární vztahy a poskytnout žákům prostor pro využívání znalostí a dovedností získaných i v jiných předmětech. Hodnocení výsledků žáků Výsledky učení budou ve všech třech oblastech kontrolovány průběžně, a to ústní i písemnou formou. V oblasti slohového vyučování budou znalosti žáků ověřovány především prostřednictvím slohových prací, v nichž žáci uplatní své znalosti jazykové, ale i poznatky z oblasti stylistiky.znalost pravopisných jevů bude kontrolována průběžně v diktátech a pravopisných cvičeních. Hodnocení bude probíhat v souladu s platným klasifikačním řádem. Zohledňováni budou žáci se specifickými poruchami učení. Přínos předmětu k rozvoji klíčových kompetencí a průřezových témat Předmět český jazyk a literatura vede žáky k tomu, aby uměli v mluvené i písemné podobě jasně a srozumitelně formulovat své myšlenky, vyjadřovali se jazykově a věcně správně a v souladu se zásadami kultury projevu a chování. Žáci se učí vést aktivně diskusi, formulovat a obhajovat své názory a postoje, velmi důležitý je rozvoj kritického myšlení žáci se učí pracovat s různými zdroji informací a kriticky je hodnotí, využívají prostředky informačních a komunikačních technologií, využívají a vytvářejí různé formy grafického znázornění. Dle možností budou do výuky zařazována také průřezová témata, jejichž prostřednictvím je možno pozitivně ovlivňovat hodnotovou orientaci žáků a jejich morální postoje, učit je občanskému soužití, vést je k zodpovědnosti za další vývoj společnosti, za stav životního prostředí i kulturního dědictví, pěstovat v nich zásady umožňující trvale udržitelný rozvoj. V žácích je třeba prohlubovat zájem o politické a společenské dění u nás i ve světě i o veřejné záležitosti lokálního charakteru. 2. Rozpis učiva a výsledků vzdělávání: 1. ročník - 3 hodiny týdně = 3 x 32 týdnů = 96 hodin 2. ročník 3 hodiny týdně = 3 x 32 týdnů = 96 hodin 3. ročník 3 hodiny týdně = 3 x 31 týdnů = 93 hodin 4. ročník 3 hodiny týdně = 3 x 29 týdnů = 87 hodin Celkem = 372 hodin Výsledky vzdělávání žáka Učivo Obsah vzdělávání Hodiny I. ROČNÍK Zdokonalování jazykových vědomostí a dovedností 20 -zná základní pojmy jazykovědy a - opakování, rozšiřování a prohlubování obecných umí je vysvětlit, pojmů o jazyce procvičování a upevňování hlavních - zná spisovnou normu českého zásad českého pravopisu jazyka a uplatňuje ji v mluveném - Pravidla českého pravopisu a práce s nimi, i psaném projevu, - opakování, prohlubování a rozšiřování poznatků ze - zná základní principy tvoření slovotvorby 14

15 slov v češtině a znalosti ze slovotvorby, - prokáže na konkrétních příkladech způsoby obohacování slovní zásoby a umí je doložit na konkrétních příkladech, - orientuje se v systému různých typů slovníků; dokáže v nich najít potřebné informace, pracuje s nejnovějšími normativními příručkami českého jazyka, -chápe funkci spisovného jazyka, - rozlišuje spisovný jazyk, hovorový jazyk, dialekt, slang a stylově příznakové jevy; ve vlastním projevu volí jazykové prostředky adekvátní komunikační situaci, -v písemném i mluveném projevu využívá poznatků z tvarosloví, - orientuje se v soustavě jazyků, - uvědomuje si vliv cizích jazyků na slovní zásobu češtiny, - nahradí běžné cizí slovo českým ekvivalentem a naopak, -řídí se zásadami správné výslovnosti, orientuje se ve výstavbě textu, -nalezne v textu jazykové nedostatky a slohové chyby, -využívá znalostí ze skladby ve vlastním vyjadřování. - obohacování slovní zásoby rozsah slovní zásoby češtiny význam slov; - práce se slovníkovými a jazykovými příručkami, - národní jazyk a jeho útvary, -spisovná čeština, obecná čeština, nářečí, slang; - opakování, prohlubování a rozšiřování vědomostí a dovedností z tvarosloví - mluvnické kategorie, jejich formální stránka a komunikační funkce; - rozdělení indoevropských jazyků - postavení češtiny mezi ostatními evropskými jazyky, - rozdíly mezi mluvenými a psanými projevy; - opakování, prohlubování a rozšiřování vědomostí a dovedností z větné skladby - stavba a tvorba komunikátu jeho základní jednotky -ve svém jednání a vystupování usiluje o kulturu osobního projevu, jedná kultivovaně a zdvořile, - vyjadřuje se věcně správně, jasně a srozumitelně, - umí sám sebe prezentovat i naslouchat druhému; usiluje o vzájemné porozumění, - dovede vhodně argumentovat a 2. Komunikační a slohová výchova-jazyková oblast - společenská kultura, kultura osobního projevu, principy a normy kulturního vyjadřování a vystupování; asertivní chování; empatie; - projevy mluvené a psané shody a rozdíly; - slohové postupy a útvary, výrazové prostředky v oblasti užité komunikace; - vyjadřování v oblasti běžné komunikace; prostě sdělovací styl; - vypravování v běžné komunikaci, v uměleckém projevu a publicistice; 24 15

16 obhajovat svá stanoviska, ovládá pravidla vedení diskuse a je schopen sám diskusi řídit, - ovládá techniku mluveného slova, uvědomuje si vztah mezi otázkou a odpovědí, - využívá emociální a emotivní stránky mluveného slova, - vyjadřuje se věcně správně, jasně a srozumitelně, - ovládá základní útvary řečnických projevů, - rozpozná funkční styl, dominantní slohový postup a v typických příkladech slohový útvar, - umí posoudit kompozici textu, jeho slovní zásobu a skladbu, - přiměřeně rozebere umělecké dílo po stránce stylistické, - ovládá konverzační a nekonverzační útvary prostě sdělovacího stylu, - zná podstatu reklamy a mediální manipulace, umí se vyrovnat s působením médií, vybírat si informace a přistupovat k nim kriticky, - má přehled o slohových postupech uměleckého stylu a využívá ho při práci s uměleckými texty. - zjistí potřebné informace z dostupných zdrojů, - samostatně zpracovává informace, - rozumí obsahu textu i jeho části, - pořizuje z odborného textu výpisky a výtah, dělá si poznámky z přednášek a jiných veřejných projevů, - má přehled o knihovnách a jejich službách, - zaznamenává bibliografické údaje. jazykové prostředky užívané ve vypravování; - popis prostý, odborný, subjektivní; popis statický a dynamický; charakteristika; jazykové prostředky; - běžné informační postupy a útvary; jejich obsahová a jazyková výstavba, formální, grafická, popř. výtvarná úprava; zpráva, oznámení, záznam, program činnost, osobní vizitka, reklama, plakát, telegram, fax, , internet aj.; uplatnění ústních projevů při používání telefonu, telefonního záznamníku, místního rozhlasu; - jazykové útvary a poloútvary a vhodnost jejich použití; - mluvené projevy; nonverbální prostředky; - projevy monologické a dialogické; - komunikační situace, účel a cíl jednání; navázání kontaktu, schopnost vnímat a poslouchat partnera; pěstování vhodného řečového chování. 3. Práce s textem a získávání informací jazyková oblast - informatická výchova; knihovny a jejich služby; noviny, časopisy a jiná periodika; internet; - hodnověrnost přinášených informací, možnosti jejich ověřování; - konspekt, zpětná reprodukce, transformace textu do jiné podoby; zdroje informací, jejich shromažďování, rešerše, evidence a využívání. 4 16

17 - zná význam základních pojmů literární vědy, - rozumí obsahu textu, - vyjádří vlastní prožitek, - dovede v textu vystihnout charakteristické znaky různých stylů, - rozebere umělecké dílo po stránce stylistické ( rozpozná funkční styl, dominantní slohový postup a v typických příkladech slohový útvar), - chápe význam základních pojmů poetiky a umí je aplikovat při interpretaci uměleckého textu, - zařadí konkrétní dílo i typickou ukázku z hlediska literárních druhů a žánrů, - orientuje se v kompozičních postupech, - posoudí slovní zásobu. -má představu o vývoji kultury v historických a společenských souvislostech, - orientuje se v druzích a žánrech umění a toleruje vkus druhých, - zařadí typická díla do jednotlivých uměleckých směrů a příslušných historických období, - zhodnotí význam daného autora i díla pro dobu, v níž tvořil, pro příslušný umělecký směr i pro další generace. 4. Člověk a literatura-estetická oblast - práce s textem; - základy literární teorie; - interpretace textů; - rozbor uměleckého díla; - tvořivé činnosti. 5. Vývoj literatury od starověku po současnost v kontextu s jinými druhy estetická oblast umění charakteristické znaky daného období či uměleckého směru budou demonstrovány na typických dílech a představitelích; - literární druhy a žánry, základní pojmy poetiky a struktury textu; - starověké orientální kultury; - antika jako inspirace pro další umělecké směry a díla; - křesťanství a vývoj kultury ve středověké Evropě, středověké chápání světa; - humanismus a renesance myšlenková východiska; - baroko v české i světové literatuře myšlenková východiska; J. A. Komenský; Komplexní opakování, práce s pracovními listy. V rámci literární ch hodinprůběžn ě dle potřeby Kultura společenského styku a životního prostředí- estetická oblast Průběžn 17

18 - uplatňuje principy, normy a pravidla kulturního chování ve společenských a pracovních situacích, - uplatňuje ve svém životním stylu estetická a kulturněspolečenská kritéria, - uplatňuje ve svém životním stylu ekologická kritéria, - chápe hodnotu historických a kulturních památek a je ochoten se podílet na jejich ochraně a využití. - kulturní, technické a jiné zajímavosti regionu; vztah ke kulturním hodnotám, jejich ochrana a využívání; - estetická a ekologická hlediska při zlepšování životního prostředí. ě II. ROČNÍK 96 -zná základní pojmy jazykovědy a umí je vysvětlit, - zná spisovnou normu českého jazyka a uplatňuje ji v mluveném i psaném projevu, - zná základní principy tvoření slov v češtině a znalosti ze slovotvorby, - prokáže na konkrétních příkladech způsoby obohacování slovní zásoby a umí je doložit na konkrétních příkladech, - orientuje se v systému různých typů slovníků; dokáže v nich najít potřebné informace, -pracuje s nejnovějšími normativními příručkami českého jazyka, chápe funkci spisovného jazyka, - rozlišuje spisovný jazyk, hovorový jazyk, dialekt, slang a stylově příznakové jevy; ve vlastním projevu volí jazykové prostředky adekvátní komunikační situaci, -v písemném i mluveném projevu využívá poznatků z tvarosloví, - orientuje se v soustavě jazyků - uvědomuje si vliv cizích jazyků na slovní zásobu češtiny, - nahradí běžné cizí slovo českým ekvivalentem a naopak, 1. Zdokonalování jazykových vědomostí a dovedností - opakování, rozšiřování a prohlubování obecných pojmů o jazyce procvičování a upevňování hlavních zásad českého pravopisu - Pravidla českého pravopisu a práce s nimi, - opakování, prohlubování a rozšiřování poznatků ze slovotvorby - obohacování slovní zásoby rozsah slovní zásoby češtiny význam slov; - práce se slovníkovými a jazykovými příručkami; - opakování, prohlubování a rozšiřování vědomostí a dovedností z tvarosloví - mluvnické kategorie, jejich formální stránka a komunikační funkce; - stavba slova; - zvuková a grafická stránka jazyka - opakování, prohlubování a rozšiřování vědomostí a dovedností z větné skladby - stavba a tvorba komunikátu jeho základní jednotky 20 18

19 -řídí se zásadami správné výslovnosti, - orientuje se ve výstavbě textu, - nalezne v textu jazykové nedostatky a slohové chyby, - využívá znalostí ze skladby ve vlastním vyjadřování. -ve svém jednání a vystupování usiluje o kulturu osobního projevu, jedná kultivovaně a zdvořile, - vyjadřuje se věcně správně, jasně a srozumitelně, - umí sám sebe prezentovat i naslouchat druhému; usiluje o vzájemné porozumění, - dovede vhodně argumentovat a obhajovat svá stanoviska, ovládá pravidla vedení diskuse a je schopen sám diskusi řídit, - ovládá techniku mluveného slova, uvědomuje si vztah mezi otázkou a odpovědí, - využívá emociální a emotivní stránky mluveného slova, - vyjadřuje se věcně správně, jasně a srozumitelně, - ovládá základní útvary řečnických projevů, - rozpozná funkční styl, dominantní slohový postup a v typických příkladech slohový útvar, - umí posoudit kompozici textu, jeho slovní zásobu a skladbu, - přiměřeně rozebere umělecké dílo po stránce stylistické, - ovládá konverzační a nekonverzační útvary prostě sdělovacího stylu, - vyjadřuje se o jevech svého oboru v základních útvarech odborného stylu, především popisného a výkladového, - sestaví základní projevy administrativního stylu a porozumí základním písemnostem 2. Komunikační a slohová výchova-jazyková oblast - společenská kultura, kultura osobního projevu, principy a normy kulturního vyjadřování a vystupování; asertivní chování; empatie; - slohové postupy a útvary, výrazové prostředky v oblasti užité komunikace; - popis prostý, odborný, subjektivní; popis statický a dynamický; charakteristika; jazykové prostředky; - jazykové útvary a poloútvary a vhodnost jejich použití; - používání cizích slov v běžné komunikaci; - mluvené projevy; nonverbální prostředky; - odborný styl ( odborný popis, výklad, odborný referát); - administrativní styl (žádost, životopis, motivační dopis, úřední korespondence ) - projevy monologické a dialogické; - komunikační situace, účel a cíl jednání; navázání kontaktu, schopnost vnímat a poslouchat partnera; pěstování vhodného řečového chování; - projev, přednáška, mluvený referát; - komplexní opakování, jazykové testy a rozbory

20 z oblasti práva a veřejné správy, - má přehled o slohových postupech uměleckého stylu a využívá ho při práci s uměleckými texty. - zjistí potřebné informace z dostupných zdrojů, - samostatně zpracovává informace, - rozumí obsahu textu i jeho části, - pořizuje z odborného textu výpisky a výtah, dělá si poznámky z přednášek a jiných veřejných projevů, - má přehled o knihovnách a jejich službách, - zaznamenává bibliografické údaje. 3. Práce s textem a získávání informací jazyková oblast - informatická výchova; knihovny a jejich služby; noviny, časopisy a jiná periodika; internet; - hodnověrnost přinášených informací, možnosti jejich ověřování; - konspekt, zpětná reprodukce, transformace textu do jiné podoby; zdroje informací, jejich shromažďování, rešerše, evidence a využívání. 4 - zná význam základních pojmů literární vědy, - rozumí obsahu textu, - vyjádří vlastní prožitek, - dovede v textu vystihnout charakteristické znaky různých stylů, - rozebere umělecké dílo po stránce stylistické ( rozpozná funkční styl, dominantní slohový postup a v typických příkladech slohový útvar), - chápe význam základních pojmů poetiky a umí je aplikovat při interpretaci uměleckého textu, - zařadí konkrétní dílo i typickou ukázku z hlediska literárních druhů a žánrů, - orientuje se v kompozičních postupech, - posoudí slovní zásobu. 4. Člověk a literatura-estetická oblast - práce s textem; - základy literární teorie; - interpretace textů; - rozbor uměleckého díla; - tvořivé činnosti. V rámci literární ch hodinprůběžn ě dle potřeby 5. Vývoj literatury od starověku po současnost v kontextu s jinými druhy estetická 48 20

21 -má představu o vývoji kultury v historických a společenských souvislostech, - orientuje se v druzích a žánrech umění a toleruje vkus druhých, - zařadí typická díla do jednotlivých uměleckých směrů a příslušných historických období, - zhodnotí význam daného autora i díla pro dobu, v níž tvořil, pro příslušný umělecký směr i pro další generace. - uplatňuje principy, normy a pravidla kulturního chování ve společenských a pracovních situacích, - uplatňuje ve svém životním stylu estetická a kulturněspolečenská kritéria, - uplatňuje ve svém životním stylu ekologická kritéria, - chápe hodnotu historických a kulturních památek a je ochoten se podílet na jejich ochraně a využití. oblast umění charakteristické znaky daného období či uměleckého směru budou demonstrovány na typických dílech a představitelích; - klasicismus, osvícenství a preromantismus myšlenková východiska; - romantický postoj ke světu a stylizace romantického hrdiny myšlenková východiska; - české národní obrození a jeho umělecké koncepce; - předpoklady vzniku a umělecké zásady realismu a naturalismu ve světě myšlenková východiska-2. - česká literatura ve letech 19. století; - komplexní opakování, práce s pracovními listy. 6. Kultura společenského styku a životního prostředí- estetická oblast - kulturní, technické a jiné zajímavosti regionu; vztah ke kulturním hodnotám, jejich ochrana a využívání; - estetická a ekologická hlediska při zlepšování životního prostředí. Průběžn ě III. ROČNÍK 93 -zná základní pojmy jazykovědy a umí je vysvětlit, - zná spisovnou normu českého jazyka a uplatňuje ji v mluveném i psaném projevu, - zná základní principy tvoření slov v češtině a znalosti ze slovotvorby, - prokáže na konkrétních příkladech způsoby obohacování 1. Zdokonalování jazykových vědomostí a dovedností - opakování, rozšiřování a prohlubování obecných pojmů o jazyce procvičování a upevňování hlavních zásad českého pravopisu - Pravidla českého pravopisu a práce s nimi; - opakování, prohlubování a rozšiřování poznatků ze slovotvorby - obohacování slovní zásoby rozsah slovní zásoby češtiny význam slov; - práce se slovníkovými a jazykovými příručkami; - opakování, prohlubování a rozšiřování vědomostí a 19 21

22 slovní zásoby a umí je doložit, - orientuje se v systému různých typů slovníků; dokáže v nich najít potřebné informace, - pracuje s nejnovějšími normativními příručkami českého jazyka, -chápe funkci spisovného jazyka, - rozlišuje spisovný jazyk, hovorový jazyk, dialekt, slang a stylově příznakové jevy; ve vlastním projevu volí jazykové prostředky adekvátní komunikační situaci, -v písemném i mluveném projevu využívá poznatků z tvarosloví, - orientuje se v soustavě jazyků, - uvědomuje si vliv cizích jazyků na slovní zásobu češtiny, - nahradí běžné cizí slovo českým ekvivalentem a naopak, -řídí se zásadami správné výslovnosti, - orientuje se ve výstavbě textu, - nalezne v textu jazykové nedostatky a slohové chyby, - využívá znalostí ze skladby ve vlastním vyjadřování. -ve svém jednání a vystupování usiluje o kulturu osobního projevu, jedná kultivovaně a zdvořile, - vyjadřuje se věcně správně, jasně a srozumitelně, - umí sám sebe prezentovat i naslouchat druhému; usiluje o vzájemné porozumění, - dovede vhodně argumentovat a obhajovat svá stanoviska, ovládá pravidla vedení diskuse a je schopen sám diskusi řídit, - ovládá techniku mluveného slova, uvědomuje si vztah mezi otázkou a odpovědí, - využívá emociální a emotivní stránky mluveného slova, dovedností z tvarosloví - mluvnické kategorie, jejich formální stránka a komunikační funkce; - opakování, prohlubování a rozšiřování vědomostí a dovedností z větné skladby - základy valenční skladby nejčastější stylové nedostatky -význam větné skladby pro porozumění textu -druhy vět z gramatického a komunikačního hlediska - stavba a tvorba komunikátu jeho základní jednotky - komplexní opakování, didaktické testy. 2. Komunikační a slohová výchova-jazyková oblast - společenská kultura, kultura osobního projevu, principy a normy kulturního vyjadřování a vystupování; asertivní chování; empatie; - slohové postupy a útvary, výrazové prostředky v oblasti užité komunikace; - běžné informační postupy a útvary; jejich obsahová a jazyková výstavba, formální, grafická, popř. výtvarná úprava; zpráva, oznámení, záznam, program činnosti, pracovní na něj, osobní vizitka, reklama, plakát, telegram, fax, , internet aj.; uplatnění ústních projevů při používání telefonu, telefonního záznamníku, místního rozhlasu; - jazykové útvary a poloútvary a vhodnost jejich použití; - mluvené projevy; nonverbální prostředky; 24 22

23 - vyjadřuje se věcně správně, jasně a srozumitelně, - ovládá základní útvary řečnických projevů, - rozpozná funkční styl, dominantní slohový postup a v typických příkladech slohový útvar, - umí posoudit kompozici textu, jeho slovní zásobu a skladbu, - přiměřeně rozebere umělecké dílo po stránce stylistické, - zná podstatu reklamy a mediální manipulace, umí se vyrovnat s působením médií, vybírat si informace a přistupovat k nim kriticky, - má přehled o slohových postupech uměleckého stylu a využívá ho při práci s uměleckými texty. - zjistí potřebné informace z dostupných zdrojů, - samostatně zpracovává informace, - rozumí obsahu textu i jeho části, - pořizuje z odborného textu výpisky a výtah, dělá si poznámky z přednášek a jiných veřejných projevů, - má přehled o knihovnách a jejich službách, - zaznamenává bibliografické údaje. - zná význam základních pojmů literární vědy, - rozumí obsahu textu, - vyjádří vlastní prožitek, - dovede v textu vystihnout charakteristické znaky různých stylů, - rozebere umělecké dílo po stránce stylistické (rozpozná funkční styl, dominantní slohový - projevy monologické a dialogické; - komunikační situace, účel a cíl jednání; navázání kontaktu, schopnost vnímat a poslouchat partnera; pěstování vhodného řečového chování; - diskuse, beseda; interview; - útvary publicistického stylu; - komplexní opakování, jazykové rozbory, testy. 3. Práce s textem a získávání informací jazyková oblast - informatická výchova; knihovny a jejich služby; noviny, časopisy a jiná periodika; internet; - hodnověrnost přinášených informací, možnosti jejich ověřování; - konspekt, zpětná reprodukce, transformace textu do jiné podoby; zdroje informací, jejich shromažďování, rešerše, evidence a využívání. 4. Člověk a literatura-estetická oblast - práce s textem; - základy literární teorie; - interpretace textů; - rozbor uměleckého díla; - tvořivé činnosti. 4 V rámci literární ch hodinprůběžn ě 23

24 postup a v typických příkladech slohový útvar), - chápe význam základních pojmů poetiky a umí je aplikovat při interpretaci uměleckého textu, - zařadí konkrétní dílo i typickou ukázku z hlediska literárních druhů a žánrů, - orientuje se v kompozičních postupech, - posoudí slovní zásobu. -má představu o vývoji kultury v historických a společenských souvislostech, - orientuje se v druzích a žánrech umění a toleruje vkus druhých, - zařadí typická díla do jednotlivých uměleckých směrů a příslušných historických období, - zhodnotí význam daného autora i díla pro dobu, v níž tvořil, pro příslušný umělecký směr i pro další generace. - uplatňuje principy, normy a pravidla kulturního chování ve společenských a pracovních situacích, - uplatňuje ve svém životním stylu estetická a kulturněspolečenská kritéria, - uplatňuje ve svém životním stylu ekologická kritéria, - chápe hodnotu historických a kulturních památek a je ochoten se podílet na jejich ochraně a využití. 5. Vývoj literatury od starověku po současnost v kontextu s jinými druhy estetická oblast umění charakteristické znaky daného období či uměleckého směru budou demonstrovány na typických dílech a představitelích; - moderní směry ve světové kultuře impresionismus, symbolismus, dekadence, přelom 19. a 20. století ve světové a české literatuře; - změny ve společnosti a umělecké proudy od první do konce druhé války kubismus, futurismus, expresionismus, dadaismus, poetismus, surrealismus; česká a světová literatura od 1. do konce 2. světové války; komplexní opakování, práce s pracovními listy. 6. Kultura společenského styku a životního prostředí- estetická oblast - kulturní, technické a jiné zajímavosti regionu; vztah ke kulturním hodnotám, jejich ochrana a využívání; - estetická a ekologická hlediska při zlepšování životního prostředí. 46 Průběžn ě IV. ROČNÍK Zdokonalování jazykových vědomostí a dovedností 17 24