MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ AGRONOMICKÁ FAKULTA DIPLOMOVÁ PRÁCE

Transkript

1 MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ AGRONOMICKÁ FAKULTA DIPLOMOVÁ PRÁCE BRNO 2013 Bc. MICHAELA DOLEŽALOVÁ

2 Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav výživy zvířat a pícninářství Zhodnocení faktorů ovlivňujících kvalitu mleziva krav ve vybraném zemědělském podniku Diplomová práce Vedoucí práce: prof. MVDr. Ing. Petr Doležal, CSc. Vypracovala: Bc. Michaela Doležalová Brno 2013

3 PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Zhodnocení faktorů ovlivňujících kvalitu mleziva krav ve vybraném zemědělském podniku vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Diplomová práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího diplomové práce a děkana Agronomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně. dne podpis diplomanta

4 PODĚKOVÁNÍ Touto cestou bych ráda poděkovala prof. MVDr. Ing. Petru Doležalovi, CSc. za odbornou pomoc, cenné rady a připomínky, které mi poskytl během řešení a zpracovávání diplomové práce. Dále bych ráda poděkovala Ing. Ivu Vyskočilovi za pomoc při zpracovávání získaných výsledků, vedení Zemědělského družstva Radiměř za poskytnutí podmínek a zvířat pro pokus i ošetřovatelům reprodukční stáje za trpělivost, ochotu a pomoc v průběhu pokusu. V neposlední řadě děkuji také své rodině, příteli a přátelům za podporu, pochopení a pomoc, kterou mi v průběhu studia věnovali.

5 ABSTRAKT Hlavním cílem diplomové práce bylo zhodnocení vlivu příkrmu kvasinkového preparátu na kvalitu mleziva krav v Zemědělském družstvu Radiměř. Vzorky byly odebrány v předem určených časových intervalech po otelení a následně laboratorně analyzovány. Zvířata zařazená do tohoto pokusu byla rozdělena na dvě skupiny. Všechny krávy byly na 2. a vyšší laktaci. Kontrolní i pokusná skupina byla ustájena v identických podmínkách vazné reprodukční stáje v Radiměři a krmeny stejnou TMR. Pokusné skupině byl oproti kontrolní podáván přídavek kvasinkového preparátu přímo na žlab v množství 150 g/den po dobu minimálně 21 dnů. Průměrná doba zkrmování kvasinkového preparátu v tomto pokusu byla 29,8 dne. Konkrétní odběry vzorků mleziva potom probíhaly v časech 0, 6, 12, 24, 48 a 72 hodin po otelení. Celkem bylo odebráno 72 vzorků od 6 kontrolních a 6 pokusných krav, u kterých byly analyzovány: množství IgG (g/l), obsah sušiny (%), obsah dusíkatých látek (%). Hustota mleziva byla měřena po odběru vzorku hustoměrem. Ze získaných výsledků vyplývá, že mlezivo od krav z pokusné i kontrolní skupiny bylo dobré kvality. Průměrná hodnota hustoty prvního, pro tele nejdůležitějšího nádoje byla u kontrolní skupiny 1063,33 g/cm 3 a u pokusné 1065,17 g/cm 3. Statisticky průkazný rozdíl (P 0,05) mezi skupinami byl zjištěn u obsahu IgG v nádoji hned po otelení a 6 hodin po otelení. Průměrné množství IgG prvního nádoje byl u kontrolní skupiny 129,27 g/l a u pokusné 209,17 g/l. V obsahu sušiny a dusíkatých látek prvního nádoje byly mezi skupinami minimální rozdíly. Průměrný obsah sušiny prvního nádoje byl u kontrolní skupiny 28,2 % a u pokusné 28,3 %. Průměrný obsah dusíkatých látek prvního nádoje byl u kontrolní 15,77 % skupiny a u pokusné 15,52 %. Klíčová slova: dojnice, kvasinková kultura, mlezivo, skot, tele, výživa

6 ABSTRACT Main aim of this thesis was evaluation of yeast culture addition on colostrum quality in cows in Zemědělské družstvo Radiměř. Samples were taken at predetermined intervals of time after calving and after that they were laboratory analyzed. Animals included in the experiment were divided into two groups. All cows were at the second or higher lactation. The control and experimental groups were stabled on identical conditions in binding breeding stable in Radiměř and they were fed the same TMR. The experimental group was fed in contrary to control group with yeast culture addition directly to the manger with quantity of 150 g per day for at least 21 days. Average time of feeding yeast culture addition in this experiment was 29.8 days. Particular colostrum samples collecting then took place at times 0, 6, 12, 24, 48 and 72 hours after calving. Total of 72 samples were collected from 6 control and 6 experimental cows, which were analyzed by the following parameters: the amount of IgG (g / l), dry matter content (%), crude protein content (%). Colostrum density was measured after the collecting of samples with densimeter. The results show that colostrum from cows in both groups - experimental and control - were of good quality. The average density value of the first colostrum yield (most important for calf) was in the control group 1063,33 g/cm 3 and in the experimental group 1065,17 g/cm 3. The difference between groups when evaluating IgG content in colostrum yield after calving and 6 hours after calving was found statistically significant (P < 0,05). The average amount of IgG in the control group was 129,27 g / l and in experimental group 209,17 g / l. Between groups there were minimal differences in the dry matter and crude protein contents of the first colostrum yield. The average dry matter content of the first colostrum yield in the control group was 28,2% and the experimental group 28,3%. The average crude protein content of the first colostrum yield was 15,77% in the control group and the experimental 15,52%. Key words: calf, cattle, colostrum, cow, nutrition, yeast culture

7 OBSAH 1 ÚVOD PŘEHLED LITERATURY Mlezivo Charakteristika Význam mleziva pro novorozené tele Faktory ovlivňující kvalitu mleziva Vlivy působící na úroveň absorpce mleziva Rozdíly mezi mlezivem a mlékem Zásady napájení telat mlezivem Důsledky špatného nebo žádného napojení Uchovávání a konzervace mleziva Výživa suchostojných krav Zásady a specifika výživy suchostojných krav Zásady a specifika výživy vysokobřezích krav Význam a uplatnění kvasinkové kultury ve výživě krav CÍL PRÁCE MATERIÁL A METODIKA PRÁCE Charakteristika podniku Vlastní metodika práce Matematicko-statistické zpracováni dat Použité laboratorní metody Charakteristika krmné dávky Charakteristika kvasinkového preparátu Postup při odběru vzorků mleziva Postup při měření hustoty mleziva Stanovení IgG v mlezivu Stanovení sušiny mleziva Stanovení dusíkatých látek VÝSLEDKY A DISKUZE Hodnocení krmné dávky... 51

8 5.2 Vliv zkrmování kvasinkového preparátu na množství IgG v mlezivu Vliv zkrmování kvasinkového preparátu na hustotu mleziva Vliv zkrmování kvasinkového preparátu na obsah sušiny v mlezivu Vliv zkrmování kvasinkového preparátu na obsah NL v mlezivu ZÁVĚR SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY SEZNAM POUŽITÝCH TABULEK A OBRÁZKŮ SEZNAM ZKRATEK PŘÍLOHY Seznam příloh... 9

9 1 ÚVOD V České republice má chov skotu dlouholetou tradici. Je jedním ze základních pilířů živočišné výroby i celého zemědělství. Produkce mléka a masa od nepaměti zajišťovala lidu obživu a ani historické pracovní využití skotu nelze opomenout. Skot je také významným producentem organického hnojiva v podobě hnoje či kejdy. Tato hnojiva mají příznivý vliv na úrodu a z toho důvodu jsou hojně využívána v rostlinné výrobě. Chov skotu má i mimoprodukční funkci. Pastva skotu pomáhá utvářet krajinu a péče o ustájený skot zvyšuje zaměstnanost. V současné době, kdy dochází k neustálému nárůstu nákladů na krmiva, je hlavním cílem chovatelů skotu optimalizace krmné dávky, která by co nejlépe splňovala potřeby zvířat. Základem zdraví a odpovídající užitkovosti u přežvýkavců je bachor. Právě zde je krmivo pomocí bachorové mikroflóry přeměňováno na energii a mikrobiální protein. Bachorová mikroflóra je zodpovědná také za rozklad vlákniny. Tento proces je rozhodující pro celkové využití krmné dávky a je ovlivněn mnoha faktory. Jedním z pozitivně ovlivňujících faktorů, které působící na stabilizaci bachorového prostředí je zkrmování živých kvasinek. Z dlouholetých zkušeností chovatelů je známo, že kvasinky optimalizují podmínky bachorové fermentace a tím pádem zvyšují užitkovost, zdraví a pohodu zvířat. Za jedno z nejkritičtějších období v chovu skotu je považován odchov telat. V celém pokrokovém světě je věnována zvýšená pozornost mlezivovému období výživy telat. Management mlezivové výživy telat je základním předpokladem zdraví a budoucí užitkovosti zvířat. Důležité je především včasné první napojení mlezivem, ale také množství a kvalita předkládaného mleziva. Produkce zdravých, životaschopných telat, ale i kvalitního mleziva je ovlivněna výživou nastávajících matek. Jakákoliv chyba ve výživě březích plemenic může nepříznivě ovlivnit zdraví telete. Pro chovatele skotu představuje každé tele, o které přijde ztrátu nejen ekonomickou, kdy přijde o téměř 4500 Kč, ale i chovatelskou, kdy přichází o chovný materiál pro obnovu svého stáda. Tyto ztráty jsou při současné ekonomické situaci nejen zbytečné, ale také těžko zdůvodnitelné, protože je možné jim při znalosti dané problematiky předejít. 9

10 2 PŘEHLED LITERATURY 2.1 Mlezivo Samice savců mají vyvinuty zvláštní orgány nazývané mléčné žlázy (mammae) vznikající v souvislosti s nutností vyživovat mláďata, která nejsou po narození schopná samostatně si opatřit potravu. Tyto mláďata jsou odkázána na sání mateřského mléka od matky. K nejvýraznějším změnám ve vývoji mléčné žlázy dochází v průběhu první březosti působením placentárních hormonů, estrogenů a progesteronu. Krátce před porodem začne fungovat sekreční epitel. Mléčná žláza je intenzivněji prokrvovaná a celkově se zřetelně zvětšuje. Žlaznaté těleso nabývá tuhoelastické konzistence a přes napjatou kůži lze hmatem zjistit jeho lalůčkovitou stavbu. Souhrn těchto charakteristických změn se nazývá vemnání (MARVAN a kol., 1992) Charakteristika První sekret mléčné žlázy, který je vylučován mléčnou žlázou matky těsně po otelení a během prvních 3 5 dnů laktace je označován jako mlezivo (DOLEŽAL a kol., 2006). Mlezivo produkované krátce před porodem je označováno jako předběžné, mlezivo produkované po porodu potom jako pravé. Mlezivo je hustá lepkavá tekutina nažloutlé až hnědé barvy, příznačného pachu a mírně slané chuti (GAJDŮŠEK, 2003). Slouží k ochraně a výživě novorozených mláďat všech savců v prvních hodinách po narození. Vlivem vyššího obsahu β karotenu má nažloutlou barvu, v důsledku vysokého obsahu bílkovin má hustší konzistenci a slanou chuť. Od zralého mléka se odlišuje vysokým obsahem bílkovin, β karotenu, vitamínů A, B 1, B 2, B 6, C, D a E a kyseliny listové. Z bílkovin v mlezivu převažují globuliny, zejména pak γ globuliny (Ig G, Ig A, Ig M) (DOLEŽAL a kol., 2006). Nejcennější z globulinů jsou imunoglobuliny, což jsou ochranné látky důležité pro vytvoření pasivní imunity mláďat (DOLEŽAL a kol., 2004). Vlivem vysokého obsahu albuminů a globulinů se při varu sráží (JELÍNEK, KOUDELA a kol., 2003). Je zdrojem mnoha důležitých biologických složek, komponent imunitního systému, růstových látek, protizánětlivých složek a dalších hodnotných substancí. Mlezivo je bohaté nejen na bílkoviny, ale i na volné 10

11 peptidy, jednotlivé esenciální aminokyseliny, minerální látky zejména hořčík, z mikroprvků zejména železo, zinek, kobalt a jód (DOLEŽAL a kol., 2006). Koncentrace sušiny je kolem 30 %. Bílkoviny z prvního nádoje mleziva představují asi 60 % z celkové sušiny. Syrovátkových bílkovin je 80 % a kaseinových bílkovin 20 % (ZACHWIEJA a kol., 2000). O mlezivu se občas mylně uvádí, že je mírně projímavé, což není pravda. Vyšší obsah hořečnatých solí pouze vyrovnává cpavé účinky bílkovin obsažených v mlezivu (DOLEŽAL a kol., 2004). Složení mleziva jednotlivých krav je velmi kolísavé a po porodu se velmi rychle mění zastoupení jednotlivých složek (GAJDŮŠEK, 2003). Tab. 2.1 Složení mleziva a mléka krávy (%) (DOLEŽAL a kol., 2006) Složky Mlezivo po porodu Mléko Voda Sušina Bílkoviny celkem 20 3,3 Imunoglobuliny 11 0,1 Kasein 5 2,7 Laktóza 2,5 5 Mléčný tuk 3,4 3,6 Minerální látky 1,8 0,7 Vitamíny a minerální látky obsažené v mlezivu jsou důležité pro rozvoj funkce imunitního a nervového systému a zvýšení odolnosti vůči chorobám, kde působí jako účinné antioxidanty (DOLEŽAL a kol., 2006). Mlezivo během 5 7 dnů přechází v normální tzv. zralé mléko (JELÍNEK, KOUDELA a kol., 2003) Význam mleziva pro novorozené tele Mlezivo je pro tele důležité z mnoha důvodů. Nejenže je první potravou telete, ale vytváří jeho pasivní imunitu. K zajištění imunity jsou potřebné protilátky přijaté z mleziva. Dostatečné a včasné podání mleziva tele chrání před nákazou patogeny a pomáhá nastartovat funkci trávicího traktu. 11

12 Kolostrální imunoglobuliny O identifikaci a destrukci patogenů v organismu zvířete rozhodují proteiny nazývané imunoglobuliny (tab. 10.1). V mlezivu skotu existují tři typy imunoglobulinů: imunoglobulin G (IgG), který má dva izotopy IgG 1 a IgG 2, imunoglobulin M (IgM) a imunoglobulin A (IgA). V bovinním mlezivu je většina IgG izotypu IgG 1 (NEHASILOVÁ, 2008). Poměr IgG 1 a IgG 2 v mlezivu je 35:1, zatímco v krevním séru pouze 1,5 násobek IgG 1 oproti IgG 2 (ZACHWIEJA a kol., 2000). IgG představuje % obsah všech imunoglobulinů v mlezivu a teleti poskytuje imunitu proti širokému spektru systémových infekcí a onemocnění (HEINRICHS a JONES, 2003). V krvi jsou prokazatelně půl roku a chrání především před virovými, ale i bakteriálními onemocněními (KAAS, 2001). IgA tvoří 8 10 % obsah imunoglobulinů (HEINRICHS a JONES, 2003). Jedná se o profylaktické protilátky v mlezivu, které okamžitě a kompletně účinkují proti původcům onemocnění, kteří jsou přijímáni orálně spolu s potravou, vodou nebo ze stájového prostředí. Vyskytují se ve sliznicích střev, očí a dýchacích cest (plicích) a chrání před virovými a bakteriálními průjmovými onemocněními nebo infekcemi (KAAS, 2001). IgM zaujímá v mlezivu 5 10 % obsah imunoglobulinů (HEINRICHS a JONES, 2003). V krevním séru je jich 2,5krát více a jsou důležitým faktorem rozhodujícím o humorální obranyschopnosti organismu (ZACHWIEJA a kol., 2000). Výzkum ukázal, že IgG mají životnost 21 dní, IgA 2dny a IgM 4 dny. IgG jsou nejenom převažující typ, ale také setrvávají nejdéle v krevním oběhu skotu (HEINRICHS a JONES, 2003). IgA a IgM vznikají přímo v mléčné žláze (JEŽKOVÁ, 2009). Z krve krav do mleziva jsou IgG 1 a IgG2 transportovány vysoce specifickým transportním mechanismem. Tento mechanismus umožňuje přechod velkého množství zejména IgG 1 z krve do vemene (NEHASILOVÁ, 2008). Těsně před porodem se v krvi výrazně zvyšuje hladina estrogenů, která tento vysoce specifický transport umožňuje (TOMAN a kol., 2009). Díky tomu koncentrace sérových IgG u krav začne strmě klesat již 2 3 týdny před porodem. Resyntéza ztracených IgG trvá kravám několik týdnů. IgM a IgA se syntetizují plazmacyty v mléčné žláze. V organismu má každý druh imunoglobulinů odlišnou roli. V mlezivu a séru převládá IgG, které spolu s IgM identifikuje a inaktivuje mikroorganismy vstupující do krevního řečiště. IgA se váže na membrány obalující mnoho orgánů jako je střevo. Tím zabraňují patogenům, aby pronikly a vyvolaly onemocnění (NEHASILOVÁ, 2008). 12

13 Tab. 2.2 Průměrná koncentrace imunoglobulinů v raném mlezivu skotu (g/l) (TOMAN a kol., 2009) Druh IgG IgM IgA Skot 73,95 5,49 4,63 Tab. 2.3 Koncentrace imunoglobulinů v séru a sekretech mléčné žlázy skotu (g/l) (TOMAN a kol., 2009) Zdroj IgG 1 IgG 2 IgM Krevní sérum 11,20 9,200 3,050 Mlezivo 46,40 2,870 6,770 Mléko 0,50 0,055 0,086 Již 24 hodin po porodu je absorpce přes střevní bariéru absolutně nedostatečná, i když prostupnost střevní bariéry pro imunoglobuliny definitivně končí za 32 až 36 hodin po narození. Jen v prvních 6 8 hodinách (maximálně 12) je střevní sliznice schopna propouštět relativně velké částice bílkovin imunoglobulinů, které procházejí střevní stěnou mezerami mezi buňkami střevních klků (obr. 2.1). Tyto mezery se postupně stahují a pro imunoglobuliny se stávají neprostupnými (obr. 2.2). Průchodnost protilátek sliznicí tenkého střeva telete 4 hodiny po narození je pouze kolem 70 % výchozího stavu, 6 hodin po porodu nedosahuje ani 50 % a 10 hodin po narození klesá pod 30 % (NEHASILOVÁ, 2008). Nevyužité imunoglobuliny po ukončení resorbce jsou proteolytickými enzymy rozloženy a ztrácejí svoji ochrannou funkci (URBAN a kol., 1997). Prostupnost střeva pro imunoglobuliny ovlivňuje nejen druh zvířete, ale i doba od narození do prvního napití mleziva. Signálem pro střevní epitel je první setkání s potravou. Poté se střevní epitel začíná postupně přeměňovat v relativně nepropustnou bariéru (TOMAN a kol., 2009). Koncentrace imunoglobulinů klesá postupně. Úplně potom zaniká třetí den po porodu. Významně klesá také množství energie a proteinu. Poté, co se prostupná střevní sliznice uzavře, působí imunoglobuliny přijaté mlezivem pouze v trávicím traktu. Tyto protilátky jsou potom zdrojem lokální střevní imunity. Takto vzniká tzv. laktogenní imunita, která telata chrání proti střevním infekcím. Ve 13

14 střevě působící protilátky mají pouze krátkodobý účinek a jejich účinná koncentrace se obnovuje s každým dalším napitím mateřského mléka (NEHASILOVÁ, 2008). Obr. 2.1 Obr. 2.2 Obr. 2.1 Absorpce imunoglobulinů z mleziva v prvních hodinách po narození Obr. 2.2 Absorpce ve stáří 24 hodin. Již k absorpci imunoglobulinů sliznicí nedochází (NEHASILOVÁ, 2008). V tomto citlivém období hrozí nebezpečí vzniku rané bakteriální inokulace střeva, protože nezralé střevní buňky mohou absorbovat jak imunoglobuliny, tak i infekční organismy (obr. 2.3). Pokud do krevního oběhu proniknou bakterie dříve než protilátky, je tele vystaveno extrémně vysokému riziku úhynu (NEHASILOVÁ, 2008). Obr. 2.3 Průnik bakterií stěnou střeva (NEHASILOVÁ, 2008). 14

15 Imunizační význam mleziva Kráva má kotyledonovou syndezmochoriální placentu, která je charakteristická vyrůstajícími chorionovými klky (kotyledony) jen v určitých oblastech choria, a to vždy naproti bezžlázovým okrskům děložní sliznice, nazývající se karunkuly. Kotyledony narušují povrchový slizniční epitel a prorůstají do vaziva děložní sliznice. Místa kde vznikají spojení kotyledonů s karunkuly jsou označovány jako placentomy. Krev matky je od krve plodu oddělena pěti bariérami (tab. 10.2). Tento typ placenty proto nedovoluje přechod imunoglobulinů a mláďata se rodí bez protilátek (MARVAN a kol., 1992). DOKTOROVÁ (2005) uvádí, že telata svůj vlastní imunitní systém po narození nemají vůbec vyvinutý, ale PAULÍK (2006) naopak konstatuje, že telata mají imunitní systém, pouze je zatím nefunkční. Novorozené tele před infekcí v prvních týdnech života chrání pasivní imunita, která vzniká příjmem hotových protilátek od matky. V tomto období by sama telata ještě nebyla schopna tvořit vlastní protilátky (BOUŠKA a kol., 2006). Vlastní imunitní systém telete začíná postupně fungovat teprve 2 až 3 týdny po narození. Plné funkce dosahuje ve 2 až 3 měsících (PAULÍK, 2006). Imunoglobuliny mládě získá až po narození ve formě mlezivových protilátek, které se navazují na globulinovou frakci bílkovin. Imunoglobulin mleziva je sérologicky identický s globulinem krevního séra. V prvních dnech života telete může volně přecházet v nerozloženém stavu epitelem trávicí soustavy. Tímto způsobem mládě získá pasivní imunitu, ale pouze proti některým nemocem. Proto je důležité, aby mikroorganismy osídlující novorozené tele, byly stejného typu jako ty, se kterými se setkala již jejich matka (BOUŠKA a kol., 2006). Telata jsou agamaglobulinemická (PAULÍK, 2006), tedy zcela odkázána na příjem protilátek v kolostru (TOMAN a kol., 2009), proto má jejich trávicí trakt první hodiny, popřípadě dny schopnost resorbovat celé molekuly imunoglobulinů. U telat se těsně po porodu resorbuje asi 50 % protilátek z mleziva, za následujících 20 hodin jen 15 % a po 36 hodinách od porodu už jen zanedbatelné množství. Po porodu obsah protilátek v mlezivu rychle klesá, proto má včasné a dostatečné napojení mlezivem tak velký význam (JELÍNEK, KOUDELA a kol., 2003). Kvalita mleziva je určována dle koncentrace imunoglobulinů, dosahuje hodnot přibližně g imunoglobulinů v 1 litru (DOKTOROVÁ, 2005). Málokdy 15

16 dosahuje hodnoty 100 g/l, avšak minimální koncentrace vhodného mleziva je 60 g/l, u jalovic ovšem dosahujeme množství sotva g/l (PAULÍK, 2006). Pasivní přenos imunoglobulinů ovlivňuje především schopnost tvorby mleziva s vysokou koncentrací imunoglobulinů, požití dostatečného množství mleziva teletem a účinnost vstřebávání kolostrálních imunoglobulinů teletem (URBAN a kol., 1997). V průběhu získávání pasivní imunity normální trávicí enzymy slezu a tenkého střeva fungují omezeně nebo nefungují vůbec, čímž je umožněno imunoglobulinům, aby prošly v nestrávené podobě až do tenkého střeva (BAMN, 2001). Důležitá je i neutrální hodnota ph slezu (URBAN a kol., 1997). Mlezivo také obsahuje inhibitory umožňující imunoglobulinům uniknout střevnímu trávení (BAMN, 2001), například trypsin, který zpomaluje fermentativní odbourávání imunoglobulinů (NEHASILOVÁ, 2008). Mlezivo snižuje riziko průjmu a zápalu plic a je klíčovým faktorem pro přežití telete (BAMN, 2001). Počtem dojení se obsah protilátek v mlezivu významně snižuje. Druhé napití má v porovnání s prvním již o 50 % méně protilátek. Je to dáno tím, že protilátky obsažené v mlezivu se tvoří a kumulují ve vemeni již před otelením (NEHASILOVÁ, 2008). I přesto, že k zajištění kompletní ochrany telat před infekcí enteropatogeny je nutných g imunoglobulinů, stačí k ochraně většiny telat proti septikémii pouhých 14 g imunoglobulinů podaných do 12 hodin po narození (BOUŠKA a kol., 2006). Ochranný efekt imunoglobulinů absorbovaných z mleziva trvá přibližně šest měsíců (JEDLIČKA, 2012). Pro novorozená telata je klíčovým momentem správně načasované napojení vysoce kvalitním mlezivem s vysokým titrem protilátek mateřského organismu, protože se rodí zcela bez protilátek. Jenom tímto způsobem může novorozené tele získat imunitní status, který ho dokáže ochránit před choroboplodnými zárodky, se kterými se může ve stáji setkat. U takto chráněných telat onemocnění propukne pouze v oslabené formě nebo nepropukne vůbec. V praxi bývá běžně % telat nedostatečně zásobovaných mlezivem (NEHASILOVÁ, 2008). Pasivní imunita chrání novorozence také proti sepsi a systémovým infekcím vyvolaným především bakteriemi čeledi Enterobacteriacae (TOMAN a kol., 2009). Vlastnosti mleziva a jeho významu pro pasivní imunitu telat můžeme využít v cílené prevenci nakažlivých onemocnění telat. Při aktivní imunizaci březích krav oslabenými antigeny vyvolávajícími onemocnění telat, dochází v těle matky k tvorbě specifických protilátek, které se prostřednictvím mleziva dostávají do organismu 16

17 novorozeného telete a jsou tak schopny tele ochránit před infekcí (BOUŠKA a kol., 2006). Imunoglobuliny se spojují s bakteriemi a viry, se kterými se tele dostalo do styku, zabraňují jejich rozšiřování a dělají je snáze napadnutelnými pro leukocyty. Zásluhou leukocytů jsou tito původci onemocnění následně zničeni a stráveni. Bez přípravné fáze imunoglobulinů, by byla obranná funkce leukocytů proti patogenním zárodkům snížena faktorem 100 (KAAS, 2001) Nutriční význam mleziva Kromě toho, že je mlezivo důležitým zdrojem protilátek, je také první potravou telete (BAMN, 2001). Napomáhá k odstranění střevní smolky, která vznikla ve střevě plodu během vývoje v děloze (BOUŠKA a kol., 2006). Mlezivo je koncentrovaným zdrojem tuku (jako zdroje energie), proteinu (pro energii a růst těla), vitamínů (zejména vitamínů rozpustných v tucích) a minerálních látek. Důležitou roli v růstu a zdraví telete mohou hrát hormony a růstové faktory obsažené v mlezivu (BAMN, 2001). Mlezivo slouží také k výživě a rozšíření fyziologických potřeb mikroživin. Ve vysokém měřítku jsou v mlezivu důležité aminokyseliny glycin, serin a cystin. V prvním týdnu života mají vysoký výživářsko fyziologický význam. K fyziologickému nakrmení a rychlé dodávce energie slouží kasein, laktoglobulin a máselné tuky (KAAS, 2001). Význam mleziva pro ochranu novorozených telat se neomezuje pouze na přívod specifických protilátek, ale je také zdrojem dalších solubilních antiinfekčních faktorů. Nejvýznamnější roli hrají komplement, lysozym a další nespecifické opsonizační faktory. Proto nedostatečné napití mleziva nejenže nechrání novorozená telata před infekcí, ale také jej nevybavuje schopností reagovat zánětem. Příčinou náhlých úhynů telat s hypo- až agamaglobulinemií je právě neschopnost reagovat na infekci zánětem (TOMAN a kol., 2009). Lysozym je přirozený enzym ničící původce onemocnění rozpuštěním buněčné struktury. Působí antibakteriálně a podporuje účinek IgA. Laktoferin je přirozená látka se širokým antimikrobiálním účinkem proti bakteriím, virům a plísním. Podporuje účinek IgA ve střevě a dýchacích cestách až do vysokého věku zvířete. Enzym laktoperoxidáza se ve střevě a v plicích rozpadá na peroxid vodíku a působí zde široce dezinfekčně. Baktericidní účinek má proti gramnegativním bakteriím a proti grampozitivním bakteriím má bakteriostatický účinek (KAAS, 2001) 17

18 Telata z mleziva získávají také imunitní buňky, cytokininy, další nespecifické imunologické látky, nutriční prvky, důležité růstové faktory (jako růstový faktor podobný inzulinu IGF-I a II, epidermální růstový faktor a nervový růstový faktor) a hormony (například inzulin, kortizon a tyroxin) nezbytné pro rozvoj trávicího traktu a jiných systémů telat. Dosud se nepodařilo odhalit nespočet obsahových látek, které i po letech ovlivňují vitalitu zvířat (NEHASILOVÁ, 2008) Faktory ovlivňující kvalitu mleziva Mezi hlavní faktory ovlivňující kvalitu mleziva patří: První nádoj Imunitní stav matky Délka období stání na sucho Výživa v období stání na sucho Věk plemenice Unikání mléka před porodem Plemeno Roční období (HEINRICHS a JONES, 2003) Individualita matky Pořadí laktace (URBAN a kol., 1997) Doba dojení po porodu (DREVJANY a kol., 2004) Technologie chovu Kvalita krmiva a složení krmné dávky Zdravotní stav (DOLEŽAL a kol., 2006) Hustota mleziva (ZACHWIEJA a kol., 2000). Krávy produkující při prvním dojení větší množství mleziva (více jak 18 litrů) mívají v důsledku zředění nižší koncentraci imunoglobulinů (HEINRICHS a JONES, 2003). Krávy, které těsně po porodu nadojí méně než 8,5 litru, mívají vyšší koncentrace obranných látek (DOKTOROVÁ, 2005). Největší množství mleziva v prvním dnu po otelení produkují plemenice černostrakatého a jerseyského skotu (ZACHWIEJA a kol., 2000). 18

19 Imunitní stav matky je ovlivněn úrovní vakcinace a jejím setkáním s daným patogenem (HEINRICHS a JONES, 2003). V některých chovech se potencionální matky záměrně vakcinují proti infekci Escherichia coli, Rota a Corona virům, které jsou nejčastější původci onemocnění u novorozených telat. Při prvním napojení mlezivem telata převezmou matčinu odolnost proti zažívacím a respiračním chorobám způsobených těmito původci (DREVJANY a kol., 2004). Onemocnění matky, především poruchy metabolismu, má zpravidla za následek snížení obsahu imunoglobulinů v mlezivu (STEMME, 2006). K zajištění protilátek z krve a k jejich soustředění v mlezivu je potřebná doba stání na sucho minimálně 3 4 týdny (HEINRICHS a JONES, 2003). Výrazné zkrácení období stání na sucho má dramatický vliv na zásobení telete imunoglobuliny z mleziva. Zkrácení období stání na sucho na jeden až deset dní má za následek pokles obsahu protilátek o 40 % (STEMME, 2006). Mlezivo krav, které stály na sucho pouhé dva týdny, obsahovalo nejvíce laktózy (ZACHWIEJA a kol., 2000). Krávy, které měly málo proteinu nebo energie v krmné dávce během období stání na sucho, mají tendenci produkovat méně kvalitní mlezivo než krávy, které byly krmeny vyváženě (HEINRICHS a JONES, 2003). Podle STEMME (2006) výživa s proteiny v době stání na sucho nemá na obsah imunoglobulinů v mlezivu, i když jsou to převážně proteiny, žádný vliv. Na obsah imunoglobulinů v mlezivu má minimální vliv nízký obsah proteinů i pře- či podzásobení energií v krmné dávce. Daleko větší vliv má zásobení vitamíny a stopovými prvky odpovídající potřebám zvířete. Důležitý při tvorbě imunoglobulinů je selen, proto zvířata chovaná v oblastech s nedostatkem selenu bez doplnění jeho dávky, mají výrazně nižší obsah protilátek v mlezivu, než zvířata s doplněnou dávkou. Podobný význam má i vitamín E. Lepší zásobení matky selenem zvyšuje absorpci imunoglobulinů ve střevě telete. V souvislosti se setkáním s patogeny mívají dvouleté krávy nejchudší mlezivo (HEINRICHS a JONES, 2003). Mlezivo od prvotelek, se pro svůj často nízký obsah imunoglobulinů (zřídkakdy je vyšší než 30 g/l) nedoporučuje k prvnímu napojení telete. Mají-li však i krávy na vyšší laktaci obsah imunoglobulinů 50 g/l a nižší, musíme hledat příčinu v managementu chovu dojnic stojících na sucho, respektive u dojnic v přípravě na porod (ZEA, 2008). Spektrum specifických ochranných látek u prvotelek není tak široké v porovnání se staršími dojnicemi. Oproti prvotelkám, měla pětiletá a starší zvířata, daleko více času přijít do kontaktu s různými původci onemocnění a vytvořit si proti nim vlastní imunoglobuliny. Při studiu spektra protilátek musíme sledovat také, 19

20 jak dlouho jsou zvířata ve stádě, protože každý podnik má vlastní specifické spektrum kmenů. Trávilo-li zvíře v podniku před porodem jen krátkou dobu, nevytvořilo si žádné protilátky proti zárodkům nacházejícím se v podniku (STEMME, 2006). Unikáním mleziva před porodem, či dojením před otelením, dochází k odstranění nebo zředění protilátek v mlezivu (HEINRICHS a JONES, 2003). Problém nastává i u vysávání nastávající matky cizím teletem. Z vemena se spotřebují důležité látky z obohaceného mleziva s vysokým obsahem imunoglobulinů a na vlastní tele zbyde už jen mlezivo nižší kvality (STEMME, 2006). Plemena šlechtěná na vysokou mléčnost mívají nižší obsah protilátek v mlezivu oproti extenzivně chovaným plemenům. Je to dáno negativní korelací při šlechtění na vysokou mléčnou užitkovost. Mlezivo kříženců plemen obsahuje významně více protilátek než mlezivo čistých plemen (STEMME, 2006). Roční období může souviset se stresem a kvalitou krmiva. Problematické jsou teplotní extrémy. Na severu jsou pozdní zimy spojovány s nižší kvalitou krmiv. Na jihu může být letní teplo spojeno s nižší kvalitou mleziva (HEINRICHS a JONES, 2003). Nejvyšší obsah imunoglobulinů je možné najít v mlezivu krav otelených na podzim, nejnižší potom u zvířat otelených v zimních a jarních měsících (ZACHWIEJA a kol., 2000). Dvě dojnice ze stejné stáje, které se otelily ve stejný den, mohou mít rozdílné složení mleziva (ZEA, 2008). Kvalita mleziva, množství imunoglobulinů a množství mleziva se s pořadím laktace zvyšuje až do 4. laktace (ZACHWIEJA a kol., 2000). S oddálením dojení nebo sání po porodu výrazně klesá obsah imunoglobulinů v mlezivu. Podojíme li matku až po 6 hodinách, tak jedna třetina imunoglobulinů již byla z vemene reabsorbována do krevního oběhu (DREVJANY a kol., 2004). Imunoglobuliny jsou pro krávu příliš cenné, proto když je první dojení oddáleno, dává mozek nesprávné signály, že nárok na imunoglobuliny neexistuje a dá podnět k reabsorbci zpět do krevního oběhu. Proces reabsorbce reguluje hormon prolaktin. Nedojde-li k dojení nebo sání v určitém časovém rozmezí, hladina prolaktinu klesne a je zahájena reabsorbce (ZEA, 2008). Podle DOLEŽALA a kol., (2006) na kvalitu a složení mleziva působí zvláště negativně zkrmování nekvalitních siláží, které jsou plesnivé, aerobně nestabilní a s neúspěšným fermentačním procesem, nekvalitního sena, nevyvážená krmná dávka v poměru dusíkatých látek a energie právě v období stání na sucho. Vyšší imunologická 20

21 kvalita mleziva byla zjištěna u pasených zvířat v porovnání se skupinou zvířat, kterým byla předkládána krmná dávka na bázi konzervovaných krmiv a sena. Příliš živinově bohatá krmná dávka v období stání na sucho může mít za následek tvorbu mleziva ještě před narozením telete, což se po otelení projevuje nízkou koncentrací imunoglobulinů (ZACHWIEJA a kol., 2000). Zvířata s metabolickými poruchami (acidózy, ketózy) produkují mlezivo s nižším obsahem celkových bílkovin a sušiny v porovnání se zdravými (ZACHWIEJA a kol., 2000). Dojnice chované v termoneutrálním prostředí (okolo 18 C) mají kvalitnější mlezivo (obsahuje více protilátek, bílkovin, tuku, laktózy a energie), než dojnice ustájené při vysoké teplotě (STEMME, 2006). Systém ustájení krav má také velký význam na kvalitu mleziva. Vyšší obsah imunoglobulinů byl zjištěn u zvířat z bezstelivových stájí (ZACHWIEJA a kol., 2000). Mezi obsahem imunoglobulinů v mlezivu a jeho hustotou je vysoká statistická průkaznost. Mlezivo dobré kvality charakterizuje hustota nad 1050 g/cm 3, které obsahuje minimálně 90 g Ig /l mleziva (ZACHWIEJA a kol., 2000). Kvalitní mlezivo získáme pouze od dojnic dobře připravených na porod od těch, které měly zajištěnu optimální výživu v přípravě na porod, kondici BCS (Body Condition Score) do 3,75, pobývala dostatečně dlouhou dobu v místě porodu, nebyla vystavována zbytečnému stresu a měla dostatek prostoru pro otelení (KYSILKA, 2009) Vlivy působící na úroveň absorpce mleziva O skutečné úrovni absorpce mleziva rozhoduje kromě kvality mleziva celá řada dalších činitelů. Jedním z nejdůležitějších je doba prvního napojení telete po porodu (ZACHWIEJA a kol., 2000). Důležitým faktorem je i vhodná teplota nápoje (ŠIMONOVÁ, 2011). Liší se intervalem absorpce imunoglobulinů, který v závislosti na skupině, kolísá v intervalu 26 29,4 hodiny po otelení. Potvrzen byl vliv ročního období. Vyšší podíl imunoglobulinů v krevním séru byl zjištěn u telat narozených na jaře a v létě. Rozhodující je úroveň výživy matky, protože telata od matek s nižší úrovní krmné dávky absorbovala nižší množství imunoglobulinů. Způsob napájení telat také absorpci imunoglobulinů ovlivňuje (ZACHWIEJA a kol., 2000). Pro telata je přirozenější pití z cucáku, protože napodobuje sání ze struku matky (DAVÍDEK, 2010). 21

22 Vliv má i věk matky (telata prvotelek mají nižší obsah gamaglobulinů), průběh porodu (vyšší úroveň absorpce mají telata s lehkou pomocí při porodu oproti komplikovaným porodům) a pohlaví telete, kdy býčci mají prokazatelně vyšší obsah imunoglobulinů. Absorpci imunoglobulinů ovlivňují také přídavky probiotik a dalších doplňků krmných dávek, které mají obecně známý stimulační efekt (ZACHWIEJA a kol., 2000). Vstřebávání imunoglobulinů je negativně ovlivněno stresem (ŠIMONOVÁ, 2011) Rozdíly mezi mlezivem a mlékem Mlezivo se od zralého (tržního) mléka se výrazně liší složením, fyzikálními vlastnostmi i funkcí (NEHASILOVÁ, 2008). Nepovažuje se za mléko a je vyloučeno z lidského konzumu (URBAN a kol., 1997). Mléko produkované 2. a 3. den po porodu je nazýváno tranzitní mléko (BAMN, 2001). Po skončení tohoto období krávy produkují již zralé mléko (tab. 10.3) (NEHASILOVÁ, 2008). Mlezivo se od zralého mléka liší především obsahem sušiny, bílkovin a imunoglobulinů (tab. 10.4) Mlezivo obsahuje dvakrát více sušiny, třikrát více minerálních látek a pětkrát více proteinu než plnotučné mléko. Obsahuje také více energie a vitaminů. Nízký obsah laktózy redukuje výskyt průjmových onemocnění (NEHASILOVÁ, 2008). Oproti mléku mlezivo obsahuje i vyšší koncentrace karotenu, riboflavinu, niacinu, sodíku, hořčíku, draslíku, popelovin a tuku (BOUŠKA a kol., 2006). Rozdíl je i v hustotě. Kvalitní mlezivo by mělo mít hustotu vyšší než 1,047 g/cm 3 na rozdíl od běžného mléka, které má hustotu v rozmezí 1,028 1,032 g/cm 3 (DOLEŽAL a kol., 2006). Mlezivo se liší i svým cytologickým obrazem. Obsahuje mnoho bílých krvinek, kolostrálních buněk a morušovitých tělísek (GAJDŮŠEK, 2003). Kolostrální tělíska jsou v podstatě bílé krvinky pronikající z vmezeřeného (intersticiálního) vaziva do mleziva přes stěnu alveolů a naplnily se fagocytovanými kapénkami tuku (MARVAN a kol., 1992). Morušovitá tělíska vznikají shluknutím tukových kuliček v útvary podobné moruším. Enzymatická aktivita je zvýšená zejména u katalasy, amylasy a lipasy. Hladina vitamínů rozpustných v tucích je také značně vyšší. Vitamínu B 1 bývá dvakrát více a B 2 čtyřikrát více (GAJDŮŠEK, 2003). 22

23 Většina složek dosáhne hodnot zralého mléka během 5 dnů po porodu (tab. 10.5). Mléko produkované den po porodu má sice vzhled a složení jako zralé mléko, z technologického hlediska je však nestabilní (GAJDŮŠEK, 2003) Zásady napájení telat mlezivem Telata se rodí v podstatě jako monogastrická (nepřežvýkavá) mláďata. V prvních dnech života je podle ZEMANA a kol. (2006) funkčním žaludkem umožňujícím trávení slez (abomasum). Předžaludek (bachor, čepec a kniha) je po narození nefunkční a nevyvinutý. Jak tele roste a začne přijímat různá krmiva, začínají se vyvíjet i části předžaludku. Bachor zaujímá asi 25 % žaludeční kapacity, čepec 5 %, kniha 10 % a slez novorozeného telete zabírá 60 % žaludeční kapacity (obr. 2.4). Pro porovnání bachor dospělé krávy zaujímá 80 % žaludeční kapacity, čepec 5 %, kniha 7 8 % a slez zaujímá také 7 8 % žaludeční kapacity (obr. 2.5) (HEINRICHS a JONES, 2003). Obr. 2.4 Obr. 2.5 Obr. 2.4 Žaludek a předžaludek telete v prvním týdnu života Obr. 2.5 Žaludek a předžaludek dospělého skotu (HEINRICHS a JONES, 2003) Slez novorozeného telete má objem 1,5 2 litry. Pokud dojde k přepití, nenatrávené mlezivo se dostane ze slezu do střeva, kde změní ph na zásaditou stranu a umožní pomnožení coli bakterií. V tomto případě tele dostane průjem (JEŽKOVÁ, 2009). Podle KURTZE (2010) množství mleziva, které smí tele vypít na jedno napití, může být i vyšší než dva litry. Obava z přetékajícího slezu je v tomto případě nejen chybná, ale i 23

24 škodlivá. Mlezivo se totiž do tenkého střeva musí dostat prakticky nezměněné, aby bylo účinné (BOUŠKA a kol., 2006). Lepším způsobem napojení mléka je sání z gumového struku než pití z vědra (BOUŠKA a kol., 2006). Cucák by měl mít vždy malou dírku. Tele tak uspokojí svůj sací reflex a reflex čepcobachorového splavu, vytvoří přitom velké množství slin a tím i enzymů, které umožňují trávení tuků z mleziva (obr. 2.6). Takto napájené tele se nepřepije (JEŽKOVÁ, 2009). Pije - li tele z vědra, přijímá tekutinu velmi rychle a potrava je potom méně prosliněná (BOUŠKA a kol., 2006). Obr. 2.6 Napájení telete (HEINRICHS a JONES, 2003) Silové napájení telat Silová napáječka se skládá z plastového sáčku o objemu 2 3 litry, na který je napojena hadička zakončená jícní sondou. Sáček se plní mlezivem o teplotě C. Hadička se zavede do jícnu zhruba do hloubky 25 cm a obsah sáčku se rychle vyprázdní. Silová napáječka se osvědčila zvláště u slabých telat neschopných zvýšené množství mleziva přijmout (DREVJANY a kol., 2004). Příjem mleziva pomocí jícní sondy je možný pouze v nutných případech, kdy tele ztratilo sací reflex (JELÍNKOVÁ, 2013) nebo je příliš slabé a neschopné přijmout potřebné množství mleziva (DREVJANY a kol., 2004), jinak ho zakazuje platná legislativa (JELÍNKOVÁ, 2013). Při příjmu mléka záleží i na postavení hlavy. Pokud má tele zvednutou hlavu, dostává se mléko přímo do slezu. Má li tele hlavu skloněnou, dostává se část potravy do bachoru a vyvolává trávicí poruchy (BOUŠKA a kol., 2006). Nechají li se porody a péče o telata bez dozoru ošetřovatele, tak až 40 % telat se od matky nenapije, anebo jen velmi málo (JEŽKOVÁ, 2009). Během jednoho napojení 24

25 od matky tele vypije jen kolem půl až tři čtvrtě litru (JEDLIČKA, 2006). Je proto nutné včas a dostatečně tele napojit přes lahev. Ideálně do dvou hodin po narození a během prvního dne by mělo vypít 4 5 litrů (JEŽKOVÁ, 2009). Podle JEDLIČKY (2006) by tele do šesti hodin po narození mělo vypít 4,5 5 litrů mleziva, aby bylo na dobré cestě k optimálnímu nastartování pasivní imunity. TRNKOVÁ (1997) nedoporučuje mlezivo z prvního nádoje podávat telatům ad libitum, jak doporučuje literatura. Tento způsob podání je vhodný, pokud jsou telata s dojnicemi na volné porodně, kde se mohou od matky napít kdykoliv, podobně jako v přírodě. Nezbytné je dodržovat hygienu napájení to znamená používat pouze čisté, hygienicky nezávadné pomůcky a posoudit kvalitu mleziva (JEŽKOVÁ, 2009). Pro telata je lepší rozdělit denní nápoje do menších množství, která jsou podávána vícekrát za den (DOLEŽAL a kol., 2006). Minimálně první dva dny života jsou telata napájena mlezivem od vlastní matky. Další tři až čtyři dny a více můžeme telata krmit směsným mlezivem, na které navazuje nezralé, popřípadě zralé mléko, které je dobré krmit do pěti až sedmi dní věku (DOLEŽAL a kol., 2006). Nevhodné je k napájení směsné mlezivo od krav s neznámou infekční historií (JEDLIČKA, 2012). Teplota mleziva při dopíjení by měla být C. U malých telat je rozdíl v teplotě o 2 3 C už velmi významný (TRNKOVÁ, 1997). Chceme li využít ochranných fyziologických účinků mleziva, je nutné dodržovat při krmení tyto zásady: Tele musíme první dávkou mleziva napojit co nejdříve, obvykle od půl do dvou hodin po narození v dávce nejméně 1,5 litru. Nedoporučuje se podávat větší množství mleziva najednou. Žaludek telete nedokáže větší objem pojmout a přebytečné mlezivo by mohlo natéct do nevyvinutého předžaludku a způsobit nadýmání nebo průjem. Denní dávku mleziva si můžeme odvodit, pokud živou hmotnost vydělíme deseti (x = ŽHM/10) (ZEMAN a kol., 2006). První napojení telete by mělo být součástí poporodního ošetření (URBAN a kol., 1997). Pokud nemá tele do 3 hodin po narození vyvinut sací reflex, je nutné podat mlezivo jícní sondou v množství alespoň 1 1,5 litru (ZEMAN a kol., 2006). Podle osobních zkušeností TRNKOVÉ (1997) není striktně nutné dodržovat teorii napojení telete mlezivem do dvou hodin z důvodu schopnosti příjmu a využití imunoglobulinů, protože telata jsou schopna bez problémů mlezivo přijmout do deseti hodin po porodu. Podle Směrnice rady EU je povinností napojit tele do 6 hodin po narození (JELÍNKOVÁ, 2013). 25

26 V prvním dnu po porodu se přebytky mleziva neoddojují. První dva dny po porodu se telata napájejí mlezivem 3 5krát denně, později do věku 7 10 dnů se telata 3x denně napájejí nezralým nebo plnotučným mlékem (ZEMAN a kol., 2006). Podle TRNKOVÉ (1997) se nejvíce osvědčilo napájení třikrát denně v dávkách litry v časovém rozmezí 6:00 12:00 18:00 hodin. Doporučuje se měřením hustoty sledovat kvalitu mleziva (ZEMAN a kol., 2006). Zjištění hustoty před napojením tele umožní chovateli předejít počáteční chybě, která by vznikla napojením telete nekvalitním mlezivem (URBAN a kol., 1997). Při průměrné denní spotřebě 5 6 litrů dělá celková spotřeba mleziva a nezralého mléka během profylakčního (mlezivového období) litrů (ZEMAN a kol., 2006). Velmi vhodné je mlezivo rozšířit o vitaminový koncentrát, další imunoglobuliny a probiotika či prebiotika (KAAS, 2001). V problémových chovech nebo v zimním období je vhodné první dávky mleziva doplnit aditivními (energetickými, probiotickými, vitamínovými) přípravky, především jednoduchými cukry, vitamíny A, D, E a selenem (SKŘÍVÁNEK, 2006). Pokud chceme, aby měla telata adekvátní výživu, musíme zohledňovat i podmínky prostředí. Je li chladno a vlhko mají telata v porovnání s optimálními podmínkami potřebu energie vyšší o 75 % (JEDLIČKA, 2012). V zimě se teleti zvyšuje potřeba živin na záchovu, proto je potřeba krmit, místo obvyklých 6 litrů, 8 litrů mleziva denně (SKOPALÍKOVÁ, 2006). V prvním týdnu věku telete musí mít předkládaný nápoj teplotu 40 C. Často se setkáváme s dopředu nachystaným mlezivem ve vědrech, které je před krmením ohříváno přidáním teplé vody. Naředěné mlezivo nemá odpovídající sušinu, což snižuje funkci jícno slezového žlabu zabraňujícího vytékání tekuté potravy do retikulorumenu, kde poté dochází k zahnívání mleziva. Z tohoto důvodu je nutné tomuto nešvaru zabránit (SKOPALÍKOVÁ, 2006). První napojení mlezivem musí být zvládnuto na 100 % bez jakýchkoli výjimek (SKŘIVÁNEK, 2006). Kvalita a množství mleziva poté ovlivňuje celou řadu ukazatelů jako je počet odchovaných mláďat, živá hmotnost a užitkovost v dospělosti (ZACHWIEJA a kol., 2000). Ze zkrmování by mělo být vyloučeno mlezivo, které je velmi vodnaté (řídké) a neodpovídá charakteristice mleziva, od nemocné krávy, nahnědlé barvy nebo se v něm objevují příměsi vloček (zánět), znehodnoceno velkým množstvím krve, špatné kvality, což znamená, že u něj byla zjištěna nízká koncentrace imunoglobulinů (JELÍNKOVÁ, 2013). 26

27 Pokud nemáme k dispozici žádné mlezivo, můžeme použít následující recept pro výrobu nápoje: 600 ml plnotučného mléka 300 ml vody ½ čajové lžičky kvalitního slunečnicového oleje 1 polévkovou lžíci glukózy (JELÍNKOVÁ, 2013) Důsledky špatného nebo žádného napojení Kontrolu práce ošetřovatelů, tedy kontrolu napájení telat mlezivem, lze provádět u zdravých telat ve věku 24 hodin až sedm dní pomocí zjišťování podílu bílkovin v krevní plazmě. Minimální hodnota je 55 g bílkoviny na litr. Při jakémkoliv zdravotním problému (úhyn, průjem, dýchací onemocnění) je nutné nejprve zkontrolovat management krmení telat kolostrem a až poté přikročit k dalším zásahům (JEŽKOVÁ, 2009). Telata, která byla nedostatečně napájena mlezivem, měla nízké přírůstky a trpěla dlouhotrvajícími průjmy s vysokou úmrtností (JEDLIČKA, 2012) Post BSE syndrom Tento syndrom se vyskytuje především v chovech, kde se telí nakoupené vysokobřezí jalovice. Jelikož mlezivo obsahuje jen protilátky proti infekcím, se kterými se matka setkala, převozem do nové stáje před porodem si jalovice nestačí vytvořit protilátky proti nemocem vyskytujícím se v této stáji (PAULÍK, 2006) Nedostatečný pasivní transfer (FPT failure of passive transfer) Takto se nazývá stav, kdy je v séru telat nízká koncentrace IgG 1. FPT nastává, pokud je hladina krevních protilátek IgG nižší, než 10 mg/ml. FPT je následkem neodpovídající tvorby, příjmu, či absorpce mleziva. Načasování příjmu mleziva, objem přijatého mleziva a jeho kvalita přitom hrají důležitou úlohu. Jako preventivní opatření před FPT se doporučuje během 30 minut po narození tele přemístit z oblasti telení (NEHASILOVÁ, 2008). 27

28 Septické onemocnění Vznikají, pokud má tele slabou imunitní výbavu, bylo napojeno nekvalitním, či žádným mlezivem, nebo bylo napojeno pozdě (PAULÍK, 2006). Střevní stěnou do krevního řečiště pronikají zárodky Escherichia coli, které mohou vyvolat otravu krve (septikémii). Během prvních dvou dní života je nejvyšší úmrtnost telat (NEHASILOVÁ, 2008) Průjmy V odchovu telat bývají nejzávažnějším problémem průjmy. Pokud postižená telata nemají zvýšenou teplotu, bývají příčinou průjmů nedostatky v napájení. Po odstranění nedostatků dochází k rychlému uzdravení telat. Naproti tomu u infekčních průjmů roste tělesná teplota telat a nástup onemocnění je velmi rychlý. Pro odstranění infekčních průjmů se používá rehydratační roztok, jedlá soda a probiotika. Neměli bychom vynechávat z krmení mlezivo, později mléko. Známe li původce, je po zuvážení možné použít i antibiotika, ale vždy v kombinaci s probiotiky (JELÍNKOVÁ, 2013). Probiotika mají důležitou roli v prevenci průjmových onemocnění. Normální střevní mikroflóra sama o sobě vytváří prostředí, které znemožňuje zachycení některých patogenních mikroorganismů. Nejen, že probiotika rychle ustalují funkční střevní mikroflóru nezbytnou pro řadu trávicích pochodů, ale i významně napomáhají rozvoji lokální imunity střeva (ILLEK, 2007). O původci průjmu nám mnoho poví i vizuální pohled na výkaly. O překrmování telat svědčí nažloutlé až bílé výkaly. Bílým pěnovitým průjmem se projevuje coliformní infekce. Výskyt tmavého průjmu s příměsí krve naznačuje napadení kokcidiemi. Žlutý průjem s příměsí krve způsobují salmonely (NEHASILOVÁ, 2008). Onemocnění telat je interakcí mezi imunitou, patogenem, výživou a prostředím. Nejen léčba, ale i prevence musí být založena na spolehlivé diagnostice. Pro zdraví telat je nezbytné poznat hlavního původce onemocnění a nejpravděpodobnější dobu jeho výskytu. Například Escherichia coli je zjišťována u telat do 5 dnů věku, v chronické formě i ve třech měsících, salmonely u 2 6 týdenních telat, rotaviry v prvních dvou týdnech života, koronaviry ve věku několika dnů až týdnů, kryptosporidie se zachytávají u telat od 5 35 dnů věku, Bovine virus Diarrhoea (BVD) a kokcidie od tří 28

29 týdnů do dvou let a klostridie typu D se objevují u 5 10 dnů starých telat (JEDLIČKA, 2012). Prevencí vzniku průjmových onemocnění je zejména kvalitní mlezivo, dostatečná hygiena prostředí, odpovídající teplota nápoje, doba napájení, vakcinace matek mateřskou vakcínou proti nejčastějším původcům a oddělení nemocných zvířat od stáda (JELÍNKOVÁ, 2013). Rizikovou skupinou jsou telata do čtyř týdnů věku s tím, že nejkomplikovanějších je prvních 14 dnů (JEDLIČKA, 2012). Tab. 2.4 Vliv počtu koliformních bakterií v kolostru na zdravotní stav (JELÍNKOVÁ, 2013) CFU/ ml Nepatrný vliv CFU /ml Mírné průjmy CFU/ml Těžké průjmy, úhyn CFU/ml Častý úhyn Počet CFU (colony - forming unit) stoupá s dobou od nadojení (tab. 2.4). Cílem je, aby celkový počet mikroorganismů (CPM) v mlezivu byl nižší než CFU /ml (JELÍNKOVÁ, 2013). Ztráty telat poporodním období jsou velmi vysoké. Zásadně jsou způsobeny ustájením, krmením a ošetřováním telat. Hlavními příčinami úhynu jsou z 53 % průjmová onemocnění, z 23 % bronchopneumonie (JEŽKOVÁ, 2009). Ihned po narození telete dochází k pronikání bakterií Escherichia coli z tlustého střeva do tenkého, které je do pěti hodin doslova kolonizováno. Tato patogenní kolonizace vede nejen k tvorbě toxinů, ale i k zánětům střevní sliznice. V případě včasného podání mleziva s imunoglobuliny dojde k aktivnímu zabránění (inhibici) činnosti bakteriální mikroflóry (DOLEŽAL a kol., 2006). 29

30 Obr. 2.7 Ošetřené a napojené tele před přesunem do VIB Uchovávání a konzervace mleziva Je vhodné uchovávat kvalitní mlezivo (γ 1050) v mrazicím boxu pro další telata (URBAN a kol., 1997). Dobré je zamrazovat dávky o objemu 0,5 1 litr, od zdravých dojnic ideálně na 3 4 laktaci (JEŽKOVÁ, 2009). Mrazit by se mělo jen mlezivo z prvního nebo druhého dojení, kdy ještě obsahuje velké množství imunoglobulinů (URBAN a kol., 1997). Mlezivo od mastitidních krav v žádném případě nekrmíme, ani nezamrazujeme (SKOPALÍKOVÁ, 2006). Mražené mlezivo je uchováváno při teplotě - 20 C po dobu maximálně 6 měsíců (JELÍNKOVÁ, 2013). Mlezivo se zamrazuje v PET lahvích nebo v igelitových sáčcích a mělo by být viditelně označeno (naměřená hustota, datum odběru). Rozmrazování mleziva musí být dostatečně rychlé, abychom zabránili pomnožení mikroorganismů, ale zároveň i šetrné, abychom neponičili protilátky (JELÍNKOVÁ, 2013) a nedošlo ke snížení aktivity antitrypsinu. Rozmrazené mlezivo má vždy nižší hodnotu, protože dochází k rozrušení leukocytů a snižuje se koncentrace biologicky aktivních složek mleziva, jako je laktoferin, lysozym a laktoperoxidáza (ILLEK, 2007). Musíme počítat se snížením imunitního účinku o % (KURTZ, 2010). K ohřátí mleziva by mělo dojít nejpozději 45 minut po vyjmutí z mrazáku (JELÍNKOVÁ, 2013). Vyvarovat bychom se měli také opětovnému zahřívání rozmrazeného mleziva. Technologicky špatný, a zcela nevhodný, je přídavek horké vody nebo ohřev na sporáku. Přehřátím mleziva docílíme toho, že v nápoji snížíme hodnotu bílkovin a zlikvidujeme si ochranné látky. Celková výživná hodnota mleziva se 30

31 po takovémto zásahu snižuje (DOLEŽAL a kol., 2006). Názory na teplotu vodní lázně i použití mikrovlnné trouby pro rozmrazování mleziva se různí. JELÍNKOVÁ (2013) doporučuje maximální teplotu 45 C a ohřátí v mikrovlnné troubě nevylučuje, ale doporučuje použít nejslabší výkon trouby. JEŽKOVÁ (2009) doporučuje rozehřívání zmrazeného mleziva při teplotě pod 40 C, aby nedošlo k denaturaci bílkovin, použití mikrovlnné trouby neschvaluje. Mlezivo je možné uchovávat v otevřených nádobách při teplotě 2 5 C po dobu hodin. Výrazně můžeme dobu skladování prodloužit přidáním kyseliny octové, mravenčí, propionové nebo bakteriemi Streptococcus lactis, Streptococcus termophilus, Lactobacilus acidofilus a podobně (ZACHWIEJA a kol., 2000). Konzervace mleziva okyselením se provádí přidáním 2 3 ml 85 % kyseliny mravenčí do 1 litru. Mlezivo konzervované tímto způsobem je možné při skladování v běžné teplotě 3 4 dny. Pokud budeme mlezivo skladovat v chladu, jeho trvanlivost se prodlouží na několik týdnů. Dlouhodobější skladování je možné při okyselení vyšším množstvím kyseliny na nižší ph (4,0), ale před vlastním zkrmováním je nutné mlezivo neutralizovat na ph 5-5,3 přidáním jedlé sody v dávce přibližně 3,5 g/l (PAVLATA a kol., 2005). Použijeme li bakteriální preparáty, nesmíme zapomenout na to, že dojde k rozkladu laktózy, a tím ke snížení nutriční kvality mleziva. Sušení mleziva je poněkud nákladným způsobem uchovávání mleziva (ZACHWIEJA a kol., 2000) a v běžných chovech se nepoužívá. 2.2 Výživa suchostojných krav Krmná dávka by vždy měla odpovídat fyziologickému stavu dojnic, jejich reprodukčnímu cyklu, aktuální užitkovosti a kondici. V jednotlivých obdobích mezidobí se výrazně mění nutriční požadavky krav. V krmné dávce se mění koncentrace živin a to i v poměru objemné píce a jadrných krmiv. Nároky krav stojících na sucho jsou zcela odlišné od zbylého období laktace. Z krmivářského hlediska rozlišujeme dvě fáze stání na sucho (KUDRNA a kol., 1998). 31

32 2.2.1 Zásady a specifika výživy suchostojných krav Období stání na sucho začíná dnů před předpokládaným porodem. Je to období, kdy dojnice zvyšuje svou tělesnou hmotnost, přírůstky by však neměly jít na tělesnou hmotnost, ale na rostoucí plod a placentu (MUDŘÍK a kol., 2006). V 8. měsíci březosti přirůstá děloha g/den a v posledním měsíci před otelením g/den. Kromě toho si dojnice vytváří menší tělesné rezervy, ze kterých bude čerpat na začátku laktace. Pokud pro zaprahnutí dojnic nestačí pouze omezení dojení, je potřeba u vysokoprodukčních zvířat vypustit jádro (pokud bylo ještě používáno), omezit šťavnatá laktogenní krmiva, seno dočasně nahradit slámou a popřípadě omezit i napájení. Včasné zaprahnutí má příznivý vliv na vitalitu telat, kvalitu mleziva a umožňuje dobrou přípravu organismu na další laktaci (KUDRNA a kol., 1998). V tomto období by mělo dojít hlavně k úpravě fyzikálních a fyziologických změn, ke kterým došlo během laktace. Jedná se zejména o snížený tonus svalstva předžaludku, poškození bachorové stěny a jiné vlivy, které snižují schopnost bachoru zvládat vysokou spotřebu a fermentaci krmiv v následující laktaci (BOUŠKA a kol., 2006). Regenerována je kromě předžaludku samozřejmě i mléčná žláza (URBAN a kol., 1997). K zahojení poškozených tkání je důležité posílit svaly bachoru a zabezpečit nízkou produkci těkavých mastných kyselin. Jako velmi dobrý prostředek k regeneraci je dlouhé travní seno s nízkou hladinou vápníku a vyšším obsahem hrubé vlákniny, zejména neutrálně detergentní vlákniny (NDF) (BOUŠKA a kol., 2006). Každá dojnice v jakémkoli ročním období by měla dostávat alespoň 1 % ze své živé hmotnosti kvalitního sena (KUDRNA a kol., 1998). S postupující březostí narůstají nároky na živiny, ale zároveň se snižuje denní příjem sušiny, protože březí děloha zabírá v břišní dutině místo pro trávicí trakt. V tomto období proto omezujeme objemná balastní krmiva s vyšším podílem vlákniny (KUDRNA a kol., 1998). Pokud nedošlo v druhé polovině laktace ke zlepšení tělesné kondice, je nutné dosáhnout kondičního skóre 3,5 či spíše 4 před otelením. Tento stav kravám umožňuje udržení kondice během první fáze laktace (minimálně 2,5 bodu) i při ztrátě 1 1,5 kondičního bodu a lze od nich ještě očekávat dobré výsledky reprodukce. Ztráta jednoho kondičního bodu se rovná energii potřebné pro produkci 454 kg mléka a ztratí přibližně 67 kg tělesné hmotnosti (URBAN a kol., 1997). U holštýnských krav by 32

33 kondice na konci laktace - začátku stání na sucho neměla přesáhnout hodnotu 2,75 3,25 a u českého strakatého skotu 2,5 3,75 (BOUŠKA a kol., 2006). Vysoká mléčná užitkovost, optimální průběh metabolických pochodů a dobrý zdravotní stav po otelení jsou založeny již na konci předchozí laktace. Pokud jsou krávy v optimální kondici před zasušením, můžeme tak zabránit většině problémů. Především krávy s nižší mléčnou užitkovostí jsou na konci laktace nadbytečně zásobeny energií, což způsobuje jejich ztučnění a následně po otelení zdravotní problémy. Vede k tomu nadhodnocená krmná dávka, v případě, že se používá pouze jedna TMR pro všechny dojnice (BOUŠKA a kol., 2006). Tělesnou kondici nejvíce ovlivňují jadrná krmiva (zejména obilní šroty) a v posledních letech i kukuřičné siláže s vysokým podílem zrna a kukuřičného škrobu. Při náhlém, výrazném snížení dávky koncentrátů, dochází zejména u českého strakatého skotu k poklesu mléčné užitkovosti, ale ztučnění u něj narůstá. Z tohoto důvodu se nedoporučuje snižovat dávku jadrných krmiv o více, jak 1 kg týdně. Na závěr laktace by se měla zkrmovat krmiva, která jsou bohatá na stravitelnou vlákninu a mají odpovídající množství dusíkatých látek. Žádoucí je malý obsah obilnin v jadrných směsích a omezené množství kukuřičné siláže, abychom zabránili nadměrnému krmení dojnic (BOUŠKA a kol., 2006). Tlusté krávy po porodu méně žerou, deficit energie se prohlubuje a následkem vysokých ztrát hmotnosti dochází ke vzniku četných metabolických poruch v poporodním období, jako jsou ketózy, poporodní parézy, zadržení plodových obalů a posléze i horší zabřezávání (ZEMAN a kol., 2006). Zaprahlá kráva v optimální kondici (skóre 3,5 4) stále potřebuje vyrovnanou krmnou dávku pro doplnění tělesných zásob minerálních látek, vitamínů případně i tělesné bílkoviny. Překrmování krav v tomto období je nesprávné, stejně jako jejich nedokrmování, proto je hlavní zásadou tohoto období vždy vyrovnaná krmná dávka (URBAN a kol., 1997). U krav stojících na sucho bychom neměli spoléhat jen na pastvu, která může být nevyhovující jak z hlediska množství pastevního porostu, tak i z hlediska jeho kvality (BOUŠKA a kol., 2006). Měli bychom dbát na to, aby se kondice krav během stání na sucho výrazně neměnila. I přesto se ale mnoho chovatelů snaží v tomto období tlusté krávy zhubnout, čímž ovšem může dojít k poruchám metabolismu (BOUŠKA a kol., 2006). Hubnutí vysokobřezí dojnice by mohlo vyvolat ketózu, poškozující matku i nenarozené mládě. Vyšší riziko ketózy je také při dvojčatové březosti plemenic (KUDRNA a kol., 1998). 33

34 Dojnice s vyšší ztrátou tělesné hmotnosti se považují za nedostatečně krmené, což může být vyvoláno jak nedostatkem energie z krmiva a nesprávně sestavenou krmnou dávkou, tak řadou dalších vlivů, jako je nevhodné mikroklima, nedostatek pitné vody, chyby v krmné technice, příliš kyselá, či vodnatá dávka, nedostatek místa u žlabu, nevhodné ošetřování a mnoho dalších. Naopak krávy s geneticky podmíněnou nízkou užitkovostí, krávy krmené krmnou dávkou s nadbytkem nestrukturních sacharidů a nedostatkem stravitelné vlákniny, spolu s krávami, které mají zdravotní a metabolické poruchy negativně ovlivňující produkci mléka, tělesnou hmotnost neztrácejí (URBAN a kol., 1997). Názory na krmení v období stání na sucho se různí, převažuje však názor, že dojnici by měla k zajištění nutričních požadavků stačit pouze kvalitní objemná píce s požadovanou koncentrací energie krmné dávky mezi 5 5,5 MJ NEL/kg sušiny (BOUŠKA a kol., 2006), přestože vlivem prostorové konkurence předžaludku a rostoucí dělohy dochází ke snížené schopnosti příjmu sušiny (ZEMAN a kol., 2006). Při dávkování jadrných krmiv je rozhodující především koncentrace živin v objemné píci a výživný stav dojnic (KUDRNA a kol., 1998). Přídavek jádra (1 2 kg/kus/den) se podává pouze při velmi nízké koncentraci živin v objemné píci (BOUŠKA a kol., 2006) nebo rostoucím kravám (ZEMAN a kol., 2006). Vyhublým zvířatům nebo při nízké kvalitě objemných krmiv zkrmujeme jadrná krmiva v množství 1 1,5 kg. Poměrně intenzivně rostoucí vysokobřezí jalovice dostávají 2 kg jadrných krmiv, protože přijímají na jednotku hmotnosti o 15 % méně sušiny, než starší zvířata, a proto koncentrace živin v sušině jejich krmné dávky musí být vyšší. Je li dojnice při zaprahnutí v dobrém výživném stavu, kdy při jeho posuzování snadno nahmatáme kosti pánve, které jsou však dobře kryty tukovou tkání (dojnice je v chovné kondici), nemá v době stání na sucho dostávat jádro vůbec. Výjimkou je doba těsně před otelením (KUDRNA a kol., 1998). Krmná dávka by tedy měla být tvořena především travní siláží, lučním senem, menším množstvím kukuřičné siláže (přibližně 5 kg/kus/den, maximálně ale 5 8 kg), slámou a minerálně vitamínovým doplňkem. Maximální dávka slámy v tomto období by měla být kolem 2 3 kg/kus/den, protože při podávání vyšších dávek byla sledována nižší stavitelnost organické hmoty, dusíkatých látek, NDF a nižší produkce mikrobiálního proteinu, což mělo za následek nižší příjem píce i nižší produkci mléčné bílkoviny a laktózy v prvním měsíci laktace (BOUŠKA a kol., 2006). 34

35 Koncentrace energie v krmné dávce pro suchostojné krávy by se měla pohybovat mezi 5,4 5,9 MJ NEL/kg sušiny (KUDRNA a kol., 1998), obsah dusíkatých látek %, ADF %, NDF %. V tomto období je důležitý nízký obsah vápníku 0,5-0,7 % (dle stupně využití přibližně g/kus/den), fosforu 0,3 % (35 45 g/kus/den), hořčíku 0,16 %, draslíku 0,65 % a sodíku 0,1 % ze sušiny krmné dávky (tab. 10.6). Krmíme-li píci s vysokým obsahem draslíku, může se u krav projevit hořčíková tetanie, zadržení lůžka, či porodní obrna (URBAN a kol., 1997). Vojtěškové a jetelové siláže a sena z důvodu vysokého obsahu vápníku v tomto období omezujeme, nebo úplně vynecháváme. Denní dávku vápníku je třeba zohlednit při výběru minerálních doplňků. V období kolem porodu se může objevit poporodní paréza, nejčastěji způsobena neschopností regulačních mechanismů těla otelené krávy zajistit potřebné množství vápníku z kostních rezerv, které je nezbytné pro produkci mleziva a další funkce. Ve většině případů jde paréze předejít omezením příjmu vápníku v období před porodem. Poměr mezi Ca:P je 1,3 1,5:1 a současně je nutné zabezpečit přísun vitaminu D (BOUŠKA a kol., 2006). Suchostojné krávy navíc potřebují posílit imunitní systém, aby byly připraveny zvládnout telení a rychlý nástup laktace. Zaprahlé krávy mají také vysoké nároky na vitamín A a β - karoten v krvi (BOUŠKA a kol., 2006). Nutná jsou také technologická opatření v chovech, která dojnice stojící na sucho rozdělují na dvě samostatné skupiny. První skupina zahrnuje krávy na počátku období stání na sucho a druhá skupina jsou krávy, připravující se na blížící se porod (2 3 týdny před očekávaným porodem). Období před porodem spolu s prvními třemi týdny laktace bývá označováno jako přechodné (tranzitní) období a v poslední době je mu věnována velká pozornost (BOUŠKA a kol., 2006) Zásady a specifika výživy vysokobřezích krav V tomto období (14 21 dní před porodem) je krmení dojnic podstatně složitější (URBAN a kol., 1997). Po porodu se často projevuje řada problémů, které se začaly zakládat už na konci předchozí laktace nebo ke konci období stání na sucho. Chyby, kterých se dopustíme při krmení před porodem, znamenají problémy a pokles mléčné užitkovosti po otelení. 35

36 Hormonální změny a pokles příjmu sušiny v tomto období, o %, i když se potřeba živin zvyšuje vzhledem k rostoucímu plodu, ovlivňují metabolismus a dochází k mobilizaci tukové tkáně a glykogenu z jater. Důležitým bodem pro minimalizaci problémů je sestavení optimální krmné dávky pro předporodní období (BOUŠKA a kol., 2006). Nejvíce problémů způsobuje příliš vysoký nepoměr mezi potřebou živin a jejich úhradou z krmné dávky v prvých dnech laktace. Po porodu dochází téměř vždy k negativní energetické bilanci, protože dojnice nestačí přijímat tolik živin, kolik na začátku laktace vydávají. V tomto období je organismus řízen hormonálně, proto přednostně uspokojuje produkční potřebu živin. Chuť k příjmu potravy je ale omezena a zřídka kdy dojnice příjme více než 2,5 % sušiny ze své živé hmotnosti, a to i v případě, že dostává vysoce chutnou krmnou dávku. Potřebu živin v tomto období je velmi těžké uspokojit z exogenních zdrojů, proto při energetickém hladovění vedoucímu k rozsáhlé glukoneogenezi, vznikají ketózy spojené s ketoacidózami. S vyšší produkcí glukokortikoidů jsou potlačovány pohlavní funkce, a čím vyšší jsou u dojnice ztráty hmotnosti po otelení, tím hůře zabřezává. Vyhublé krávy musíme během mezidobí dostat do optimální kondice. Na každý 1 kg přírůstku budeme potřebovat 6 kg jadrných krmiv (KUDRNA a kol., 1998). Hlavním cílem je maximální příjem sušiny a energie (5,8 6,5 MJ NEL/kg sušiny), snížení mobilizace mastných kyselin z tukové tkáně a zabránění nadměrnému odčerpávání jaterního glykogenu. Pokud má být přechod z období stání na sucho do období laktace úspěšný, je nutné připravit především bachor krávy na vysokou koncentraci energie v krmné dávce podávanou na začátku laktace. Krmná dávka dojnice tři týdny před otelením, by se svojí skladbou měla částečně podobat krmné dávce po otelení a svojí chutností, strukturou a obsahem živin zabezpečit nutriční požadavky nejen dojnice, ale i rostoucího plodu. Začínáme do diety zařazovat větší množství krmiv z kukuřice a jadrná krmiva s lehce dostupnými sacharidy (BOUŠKA a kol., 2006). Krmná dávka s vyšším obsahem sacharidů umožňuje bachorové mikroflóře přizpůsobení se koncentrovaným zdrojům energie a zajistí co nejrychlejší zvyšování spotřeby krmiv po otelení (URBAN a kol., 1997). Současně je podporován vývin bachorových papil, který trvá 4 6 týdnů i déle, zvětšuje se absorpční kapacita bachorového epitelu a dodáním glukogenního prekurzoru se snižuje lipolýza. Zvýšeným obsahem fermentovatelných sacharidů stoupá tvorba bachorového propionátu, zvyšuje se produkce glukózy v játrech, čerpání jaterního glykogenu je minimalizováno a stimuluje se tak sekrece inzulínu, což způsobuje snížení 36

37 mobilizace tukové tkáně a nižší výskyt ketózy. Podobný účinek má podání glukoplastických látek, jako jsou různé formy propylenglykolu, který se velmi rychle v organismu přeměňuje na glukózu. Jelikož je propylenglykol energeticky bohatý (16,8 MJ/kg), bývá využit jako zdroj pohotové energie. Zkrmuje se vysokoprodukčním dojnicím dní před porodem a 3 6 týdnů po něm (BOUŠKA a kol., 2006). Jadrná krmiva je vhodné zvyšovat postupně, například 1 kg týdně (URBAN a kol., 1997). Denní dávka je postupně zvyšována z 0,5 kg na 3 kg, u vysokoprodukčních krav až na 4,5 kg. Tato dávka je zkrmována i v den porodu a často až do 6. dne po porodu. Po otelení se dávka jádra zvyšuje v závislosti na zdravotním stavu tak, aby den po otelení dostávala dojnice produkční směs podle očekávané užitkovosti (ZEMAN a kol., 2006). Množství jadrných krmiv zvyšujeme o 0,5 kg denně, lepší je však zvyšování o 0,5 kg jednou za dva dny. Touto technikou krmení omezujeme negativní energetickou bilanci v prvních týdnech po otelení, dojnice snadněji překonávají poporodní období a laktační křivka dosahuje vrcholu dříve. Při přechodu na vysoké dávky jádra se doporučuje přidávat ke směsi vhodný pufr jako prevence bachorové laktacidózy. Dojnicemi je ochotně přijímán hydrogenfosforečnan sodný (2 %), který slouží zároveň jako zdroj fosforu. Hydrogenuhličitanu sodného (1 1,5 %) se využívá pro neutralizaci kyselin v bachoru. Otupením kyselosti dosáhneme zároveň i zvýšení příjmu krmiva (KUDRNA a kol., 1998). Do krmné dávky bychom měli zařadit i dusíkaté látky a tuky, které budeme chtít zkrmovat po otelení. Jedním z důvodů je vyšší spotřeba dusíkatých látek (14 15 %) v předporodním období a také horší chuťové vlastnosti těchto krmiv, které mohou negativně ovlivnit jejich příjem. Tyto dávky by také měly obsahovat dobrý zdroj nedegradovatelných dusíkatých látek (zvýšení z 20 % na 33 %, podle BOUŠKY a kol. (2006) až na 38 %) a obsah degradovatelných dusíkatých látek by měl poklesnout z 80 % na 67 % (URBAN a kol., 1997). Snižujeme tak riziko zadržení placenty a ketózy (BOUŠKA a kol., 2006). Vhodné je zkrmování sena a píce, kterou budeme zkrmovat po otelení. Postupným stabilizováním krmné dávky můžeme předejít náhlým změnám v období kolem porodu (URBAN a kol., 1997). Zlepšené zásobení aminokyselinami má příznivý vliv na žlázy s vnitřní sekrecí, snížení metabolických poruch, na zvýšení příjmu sušiny po otelení i na zvýšení mléčné užitkovosti. K tomu používáme například různé produkty s extrudovanou sójou, chráněným sójovým šrotem, obdukovanými aminokyselinami (methioninem) a podobně (BOUŠKA a kol., 2006). 37

38 Při nadbytku vápníku v krmné dávce, se v příštítných žlázách omezí produkce parathormonu, který ovlivňuje syntézu 1,25 dihydroxycholekalciferolu potřebného při tvorbě transportní bílkoviny, schopné vázat vápník. Zahájení laktace je spojené s náhlým zvýšením potřeby vápníku a dojnice má potom k dispozici málo transportní bílkoviny. Hladina vápníku v krvi prudce klesne a rozvine se poporodní paréza = mléčná horečka (KUDRNA a kol., 1998). Poměr Ca:P se v posledních dvou týdnech březosti upravuje ze 1,5 2:1 na poměr 1:1 takovým způsobem, že jsou z krmné dávky vypuštěny minerální zdroje vápníku a fosfor je dodáván ve sloučeninách se sodíkem. Preventivně aplikujeme vysokoprodukčním dojnicím bezprostředně před porodem (5 3 dny) zvýšenou dávku vitamínu D, který spolu s úpravou poměru Ca:P předchází mléčné horečce (ZEMAN a kol., 2006). K mléčné horečce dochází snížením koncentrace vápníku v krvi pod 5 mg % (SOMMER a kol., 1985). Pokud není v krmné dávce dostatek β karotenu, což se může stát v jarních měsících (březen červen), je nutné dodávat i vitamín A (ZEMAN a kol., 2006). Osvědčila se injekční aplikace vitamínů a selenu kravám několik dní před otelením (URBAN a kol., 1997). V praxi se po porodu osvědčilo podání nápojů, či nálevů s obsahem řady pozitivně působících látek jako jsou kvasinky, různé formy energie, minerálně vitamínové doplňky a jiné (BOUŠKA a kol., 2006). V období stání na sucho zkrmujeme kvalitní objemná krmiva, jako je seno, zelená píce, kvalitní kukuřičné siláže a siláže ze zavadlých pícnin. Seno zařazujeme v letním období v dávce 4 6 kg/ kus. Šťavnatých objemných krmiv denně podáváme kg/kus. Nejvhodnější jadrná krmiva jsou ovesný a ječný šrot, pšeničné otruby, lněné semeno, lněný extrahovaný šrot a další extrahované šroty I. a II. jakostní skupiny. Jelikož se v České republice nevyrábí speciální doplňková směs pro krávy stojící na sucho, používá se některá z doplňkových směsí a v krmné dávce musíme optimalizovat obsah minerálních látek a vitamínů. Ke krmení používáme pouze kvalitní, zdravotně nezávadná krmiva. Nikdy nepředkládáme zvířatům zaplísněná, nahnilá, či namrzlá krmiva, protože bývají příčinou různých zažívacích poruch a někdy i předčasných porodů (ZEMAN a kol., 2006). 38

39 2.2.3 Význam a uplatnění kvasinkové kultury ve výživě krav Kvasinky jsou jednobuněčné organismy z čeledi hub, které se rozmnožují pučením. Samotný kmen Saccharomyces cerevisiae obsahuje více než 2000 zástupců (GIRARD, 2000). Účinnou složku většiny kvasinkových preparátů tvoří vyselektované kmeny Saccharomyces cerevisiae spolu s určitým podílem kultivačního média (KUDRNA a kol., 1998). Obr. 2.8 Živé kvasinky SC I-1077 (MAZZIA a kol., 2013) Příznivý vliv kvasinek na produkční parametry zvířat je znám již více než 70 let. Historicky jsou kvasnice zařazovány mezi neidentifikované růstové faktory, jejichž příznivý efekt byl uznán, ale nebyl zdůvodnitelný obsahem živin v kvasnicích. (DREVJANY a kol., 2004). Přestože mechanismus účinku kvasinkové kultury dříve nebyl přesně znám, předpokládalo se, že souvisí se stimulací růstu mikrobiální populace v bachoru a ovlivňuje tak fermentační proces (KUDRNA a kol., 1998). Dnes je již mechanismus účinku živých kvasinek v bachoru znám a víme, že každý kvasinkový kmen je unikátní a v bachoru vyvíjí různé aktivity. Kvasinkové kmeny se proto selektují a využívá se jejich specifických aktivit v bachoru (MAZZIA a kol., 2013). Některé druhy kvasinek disponují možností produkce malého množství kyseliny jablečné, která stimuluje množení hlavních druhů bachorových bakterií (GIRARD, 2000). Příznivé působení probiotik obsahujích Saccharomyces cerevisiae má vliv na fermentační procesy v bachoru a působí jako prevence vzniku acidóz (ILLEK, 2006). V bachoru přežvýkavců je krmivo aktivitami bachorové mikroflóry (bakterie, prvoci, houby) přeměňováno na energii ve formě těkavých mastných kyselin (TMK) a mikrobiální protein. Mikroflóra odpovídá také za rozklad vlákniny. Tento proces je 39

40 ovlivněn mnoha faktory a je rozhodující pro celkové využití krmné dávky a pro úroveň ziskovosti celého chovu (MAZZIA a kol., 2013). Hlavními výhodami používání živých kvasinkových kultur jsou: stabilizace bachorového ph snížení rizika výskytu subakutních acidóz zvýšení mléčné užitkovosti, včetně zvýšení úrovně mléčných složek a tím pádem je předkládaná krmná dávka lépe využita Nejvýznamějším efektem je zvýšení stravitelnosti vlákniny, zejména pak jejich degradovatelných frakcí. Tento efekt je vyšší u méně kvalitní píce, kde je nízká stravitelnost vlákniny (MAZZIA a kol., 2013). Také DOLEŽAL (2004) tyto výhody svým posuzováním vlivu kvasinkové kultury Saccharomyces cerevisiae kmen 47 na užitkovost dojených krav potvrzuje. Konstatuje také, že kvasinky jsou účinné zejména tehdy, pokud bachor nefunguje zcela optimálně, dostávají-li zvířata krmné dávky s příliš vysokým obsahem degradovatelné energie, anebo je-li jejich krmení nekvalitní a přísun živin nedostatečný. Bachor představuje velký fermentační systém o objemu přibližně 200 litrů, který obsahuje v průměru bilionů bakterií a 50 bilionů prvoků. Nachází se tu přes 200 různých druhů bakterií a každý má velmi specifické funkce. Jedny z nejdůležitějších druhů, které umožňují využívat objemná krmiva, jsou celulolytické bakterie. Prvoci tvoří až 50 % mikrobiální biomasy. Stejně jako celulolytické bakterie mohou využívat rostlinný materiál, některé druhy spotřebovávají i škrobové částice a zpomalují tak bakteriální rozklad těchto rychle fermentujících polysacharidů. Proto hrají důležitou roli v komplexním mechanismu regulace bachorového ph. Konzumací bakterií také prvoci ovlivňují jejich celkové množství a druhové zastoupení v bachoru. Významnou roli při trávení vlákniny hraje malá populace mikrobiálních hub v bachoru. Produkují také enzymy celulázu a hemicelulózu, které natravují částice vlákniny a usnadňují následnou kolonizaci vlákniny celulolytickými bakteriemi. Takto jsou houby a bakterie společně schopny trávit vlákninu jak mechanicky, tak enzymaticky. Jsou nezbytné pro tvorbu TMK, které jsou hlavním zdrojem energie přežvýkavců. Všechny v bachoru obsažené mikrobiální druhy jsou při trávení krmiva ve vzájemných synergických interakcích s vysokým stupněm mezidruhové závislosti. Krmivo přijímané přežvýkavcem přímo ovlivňuje bachorovou mikropopulaci, tím i fermentační proces v bachoru a poté i množství a zastoupení jednotlivých TMK, ph, zdraví a užitkovost. Krmná dávka s převahou objemných krmiv bohatých na vlákninu 40

41 podporuje rozvoj celulolytických bakterií a vyšší hodnotu ph v bachoru. Naopak krmná dávka s vysokým obsahem jádra a dostatkem škrobu podporují amylolytické nebo mléčné bakterie a jejich produkty poté ph v bachoru snižují. Vláknina je složitý heterogenní komplex skládající se z pektinu, hemicelulózy, celulózy a ligninu. Různé zastoupení jednotlivých frakcí způsobuje různý stupeň stravitelnosti vlákniny v bachoru. Nejvíce tuto stavitelnost ovlivňuje obsah ligninu. Lignin, jak nestravitelná součást vlákniny, brání bachorovým mikroorganismům v přístupu k celulózovým a hemicelulózovým frakcím. Celulóza a hemicelulóza tvoří spolu s ligninem NDF frakci (neutrálně detergentní vlákninu). Specifické kvasinkové kultury v bachoru optimalizují bachorové prostředí pro lepší trávení vlákniny. Tohoto efektu dosáhnou zvýšením počtu celulolytických bakterií a stimulováním enzymatické aktivity celulolytických hub a bakterií (MAZZIA a kol., 2013). I když se kvasinky v bachorové tekutině nerozmnožují, zůstávají metabolicky stále aktivní. Reprodukční činnost aerobních kvasinek je závislá na nepatrném množství kyslíku, který se do striktně anaerobního bachoru dostane s potravou. Tím, že tento kyslík odebírají, vytvářejí kvasinky ideální bezkyslíkaté prostředí pro činnost anaerobní mikroflóry (DREVJANY a kol., 2004). Mikroorganismům také poskytují některé nezbytné živiny (vitamíny skupiny B, aminokyseliny) pro jejich růst a vývoj. U mikrobiálních hub poté dochází ke zvýšení mechanických i enzymatických aktivit směrem k lignifikované vláknině a zpřístupnění celulózy a hemicelulózy pro celulolytické bakterie, které jsou také stimulované kvasinkami. Zvýšená enzymatická aktivita je také odezvou na inhibici využívání jednodušších cukrů stimulovanou kvasinkami. WILLIAMS a kol. (1991) zjistili při přidání 10 g kvasinkové kultury Saccharomyces cerevisiae (kmen 1026) a růstového média vyšší příjem sušiny o 1,2 kg a mléčnou užitkovost průměrně o 1,4 litru. Největší zvýšení mléčné užitkovosti bylo dosaženo u diety, kde byl poměr mezi koncentráty a pící 60:40 (oproti 50:50) a také, pokud byla v dietě sláma nahrazena lučním senem. ERASMUS a kol. (2005) žádné zvýšení příjmu sušiny, ani mléčné užitkovosti neprokázali, ale zjistili zvýšenou syntézu kyseliny propionové. K podobnému výsledku došli i LILA a kol (2004) při pokusech v in vitro smíšené bachorové kultuře, kde kromě mírného zvýšení syntézy kyseliny propionové (v substrátu, kterým byl rozpustný bramborový škrob), prokázali i statisticky průkazné snížení akumulace laktátu. Naproti tomu YANG a kol. (2004) při svém pokusu nezjistili žádné výrazné změny ve stravitelnosti jednotlivých živin. 41

42 3 CÍL PRÁCE Cílem této diplomové práce bylo zhodnotit vliv zkrmování kvasinkového preparátu na kvalitu mleziva krav v podmínkách Zemědělského družstva Radiměř. Tento pokus měl za úkol potvrdit pracovní hypotézu o tom, že kvasinky mají pozitivní vliv na kvalitu mleziva. Všechny krávy zařazené do pokusu byly ustájeny v identických podmínkách vazné reprodukční stáje v Radiměři. Do analýzy byl zahrnut obsah imunoglobulinů G, hustota mleziva, obsah sušiny a dusíkatých látek v závislosti na čase a skupině krav. Vyhodnocení výsledků bylo zpracováno dle běžných matematicko-statistických metod. 42

43 4 MATERIÁL A METODIKA PRÁCE 4.1 Charakteristika podniku Zemědělské družstvo Radiměř se nachází v katastru obce Radiměř na Svitavsku (Pardubický kraj). Radiměř se nachází v obilnářské výrobní oblasti v nadmořské výšce 485 m. Družstvo patří mezi větší zemědělské podniky. V současné době hospodaří přibližně na ha zemědělské půdy, z čehož je ha orná půda a zbylých 317 ha jsou travní porosty. V dnešní době je předmětem podnikání zemědělství, koupě zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej. V 90. letech k nim patřila i hostinská činnost, kdy družstvo provozovalo vlastní závodní jídelnu, a mlékárenství, kdy se v přilehlé mlékárně vyráběly vlastní mléčné výrobky rozvážející se do mnoha míst republiky (nejznámější výrobek byl jogurt TOM). Organizační struktura podniku je znázorněna na následujícím schématu: Členská schůze Představenstvo Kontrolní komise Předseda Místopředseda Ředitel Vedoucí středisek RV dílna, mechanizace, stavba ŽV - skot ŽV - prasata Ekonomické středisko Obr. 4.1 Organizační struktura Zemědělského družstva Radiměř Radiměřské družstvo zaměstnává 59 zaměstnanců s trvalým pracovním poměrem. Jedná se o vedoucí pracovníky, traktoristy, opraváře, krmiče, ošetřovatele zvířat 43

44 a administrativní pracovnice. V úseku živočišné výrobě pracuje 15 ošetřovatelů a 2 zootechnici. Živočišná výroba je rozdělena na chov skotu a chov prasat. Rostlinná výroba je v Radiměři zaměřena na pěstování pšenice ozimé, ječmene jarního i ozimého, tritikale, ovsa, řepky olejky a kukuřice na siláž. Okrajově se pěstuje také malé množství brambor a krmné řepy pro své členy, dále mák a žito. Družstvo chová 280 kusů dojnic Českého strakatého plemene a jeho kříženců s uzavřeným obratem stáda. V současnosti probíhá v chovu převodné křížení holštýnským skotem. Podnik si od tohoto kroku slibuje vyšší mléčnou užitkovost potomstva a tím zlepšení stávající ekonomické situace. Během laktace jsou dojnice ustájeny v produkční stáji. K ustájení suchostojných krav slouží reprodukční stáj. Produkční stáj je rozdělena na čtyři řady po maximálně 48 kusech. Dojnice jsou ustájeny v přistýlaných kombiboxech. Příjem vody je zajištěn ad libitum pomocí hladinových napáječek. Odkliz hnoje probíhá pomocí čelního nakladače. Krmivo ve formě TMR (směsná krmná dávka) je zakládáno krmným vozem dvakrát denně. Krávy se dojí dvakrát denně. Podnik využívá strojního dojení v rybinové dojírně s dvakrát šesti místy. Průměrná užitkovost dojnic je kg za laktaci. Mléko z podniku vykupuje firma Agricol s.r.o. Reprodukční stáj je rozdělena na pět kotců a vaznou porodnu. Napájení zvířat zajišťují ad libitně miskové napáječky. Kromě suchostojných krav se zde nachází i jalovice na zapouštění, které jsou sváženy z odchovny mladého dobytka ve věku 14 měsíců. V kotcích jsou krávy ustájeny na hluboké podestýlce. Krmení zvířat probíhá jednou denně pomocí krmného vozu. V podniku nyní porody probíhají v porodních kotcích a vazná část stáje je používána minimálně. V boční části reprodukční stáje jsou ve skupinových kotcích ustájena telata po odstavu. Telata jsou odchovávána ve venkovních individuálních boudách. Od pátého dne je kromě mléčné krmné směsi předkládán startér. Odstavovat telata se začíná od 8 týdnů věku. Poté jsou přesunuty do skupinových kotců, kde je jim postupně předkládáno seno a TMR. V šesti měsících věku jsou přemístěny jalovičky do odchovny mladého dobytka a býčci do výkrmny býčků. Ve výkrmu býků je kolem 200 býků. Býci jsou ustájeni volně skupinově na hluboké podestýlce. Příjem vody je ad libitně zajištěn prostřednictvím miskových napáječek. Průměrný denní přírůstek býků činí 820 g. Po dosažení porážkové hmotnosti jsou býci prodáni převážně do zahraničí (Rakousko, Turecko). 44

45 Družstvo je ve výrobě krmiv soběstačné, nakupuje pouze extrahované šroty (řepkový, slunečnicový nebo sojový), minerální doplňky, pivovarské mláto, glycerin, startér pro telata i selata a mléčnou krmnou směs pro telata. 4.2 Vlastní metodika práce Pro potřeby diplomové práce byly odebírány vzorky mleziva v předem určených intervalech od dojnic po otelení. Odběry byly prováděny do podtlakových konví s přenosným dojícím zařízením. Vzorky byly odebírány u každé dojnice v intervalech 0, 6, 12, 24, 48 a 72 hodin po otelení. Pokus probíhal v období březen - duben Vzorky mléka pocházely od dojnic plemene Českého strakatého skotu, které byly rozděleny do dvou skupin po 6 kusech. Všechny dojnice byly ustájeny ve stejných podmínkách vazné porodny s kapacitou 22 míst. Krmeny byly stejnou krmnou dávkou zakládanou jedenkrát denně pomocí krmného vozu. Pokusná skupina, na rozdíl od skupiny kontrolní, dostávala přídavek kvasinkového preparátu přímo na žlab. Do sledovaných skupin byly zařazeny suchostojné krávy na druhé a vyšší laktaci v optimální kondici tři týdny před očekávaným termínem otelení (obr. 4.2). V tuto dobu byly dojnice přesunuty z volného ustájení na vaznou porodnu, kde byl prováděn vlastní pokus (obr. 4.3). Obr. 4.2 Volně ustájené suchostojné dojnice Minimální doba zkrmování kvasinkového preparátu pro zařazení dojnice do pokusné skupiny byla 21 dní. Pokud byly doba otelení kratší, dojnice byla z pokusu 45

46 vyřazena. Průměrná doba krmení pokusné skupiny kvasinkovým preparátem byla 29,8 dne. Obr. 4.3 Vazné ustájení suchstojných krav před porodem Vzorky mleziva byly zmrazeny a jako ucelený celek byly analyzovány v laboratoři LABtechnik Brno, kde proběhlo kvantitativní stanovení bovinních IgG v mlezivu a v laboratoři Ústavu výživy zvířat a pícninářství Mendelovy univerzity v Brně, kde byly stanoveny průměrné hodnoty obsahu dusíkatých látek a sušiny. Hustota mleziva byla měřena ve stáji ještě před zmrazením. Získané výsledky byly zpracovány běžnými matematicko-statistickými metodami Matematicko-statistické zpracováni dat Hodnoty získané z jednotlivých rozborů byly statisticky zpracovány a vyhodnoceny. Určen byl aritmetický průměr ( ), směrodatná odchylka (s x ), variační koeficient (v x ), index, minimum (min) a maximum (max). Mezi skupinami sledovaných hodnot byla provedena jednofaktorová i vícefaktorová analýza rozptylu. Výsledná pravděpodobnost P 0,05 byla hodnocena jako statisticky průkazná, ale hodnoty pravděpodobnosti P 0,05 jako statisticky neprůkazné. Ke zpracování dat bylo použito programů Microsoft Excel 2007 a STATISTICA

47 4.2.2 Použité laboratorní metody Odběr vzorků TMR byl proveden v březnu Směsné krmné dávky, ze kterých byly vzorky odebírány, byly určeny pro suchostojné krávy a pro přípravu porod. Vzorky byly odebrány a analyzovány podle Vyhlášky ministerstva zemědělství č. 415/2009 Sb. kterou se provádí zákon č. 91/1996 Sb. o krmivech, ve znění pozdějších předpisů. Tato vyhláška uvádí přesný postup při odběru vzorků a stanovuje podmínky laboratorních zkoušek krmiv, doplňkových látek a premixů. Odebrané vzorky krmiva byly analyzovány v laboratoři S.O.S. Skalice nad Svitavou, s.r.o Charakteristika krmné dávky Suchostojné krávy jsou v podniku krmeny TMR, která je složena ze sena, kukuřičké siláže, travní siláže a přídavku minerálního doplňku. Touto krmnou dávkou jsou krmeny od zaprahnutí, které probíhá 60 dní před očekávaným telením. Dávka na kus představuje 800 g sena, 8 kg kukuřičné siláže, 15 kg travní siláže a 120 g minerálního doplňku. Obr. 4.4 TMR pro suchostojné dojnice Tři týdny před otelením přechází dojnice na TMR nazývanou příprava porod, která by je měla připravit na následující laktaci. Složena je ze sena, LKS, pivovarského mláta, kukuřičných výpalků, kukuřičné siláže, sojového extrahovaného šrotu, jetelotravní siláže s hrachem a minerálního doplňku. Dávka na kus představuje 47

48 500 g sena, 2 kg LKS, 3,2 kg pivovarského mláta, 2 kg kukuřičných výpalků (DDGS), 9 kg kukuřičné siláže, 100 g sojového extrahovaného šrotu, 8 kg jetelotravní siláže s hrachem a 150 g minerálního doplňku. Obr. 4.5 TMR příprava porod Krmné dávky podniku zpracovává firma MIKROP Čebín. Tato firma odebírá i vzorky pro živinové rozbory krmiva, které se provádějí v jejich laboratoři nebo v laboratoři ve Skalici nad Svitavou Charakteristika kvasinkového preparátu V pokusu byl použit kvasinkový preparát firmy Delacon Biotechnik ČR nazývaný MK DOJ Levucell SC 20 1%. Preparát se podává v minerální směsi pro dojnice. Obsahuje kvasinkovou kulturu Saccharomyces cerevisiae CNCM I-1077 (E 1711) v množství CFU na kilogram směsi. Nosičem kvasinkové kultury je krmná pšeničná mouka. Kromě kvasinkové kultury obsahuje 9 % vápníku a 5 % sodíku. Dojnicím zařazeným v pokusné skupině bylo krmeno 150 g této směsi denně. 48

49 Obr. 4.6 Kvasinkový preparát Postup při odběru vzorků mleziva Vzorky mleziva byly odebírány z konve po oddojení a promíchání. Každý vzorek byl odebrán do 30 ml vzorkovnice, nechal se odstát a následně se zamrazil v mrazáku. Vzorkovnice byly řádně označeny číslem krávy v pokusu (1-12) a intervalem odběru (0, 6, 12, 24, 48, 72) na několika místech, pro případ poškození některého zápisu. Obr. 4.7 Odběr vzorku mleziva 49