TISKOVÉ A DISTRIBUČNÍ CENTRUM. na skautské stezce

Transkript

1 TISKOVÉ A DISTRIBUČNÍ CENTRUM Váš průvodce na skautské stezce 1

2 Vážení čtenáři, edice Vůdcovská zkouška vám opět přináší 14 příruček, které se zabývají jednotivými obory vůdcovské zkoušky. Díky vekému zájmu vám můžeme v krátké době nabídnout 2. opravené a dopněné vydání textů pro přípravu k vůdcovské zkoušce. Přesto, že budou vydávány na přeskáčku, jejich čísování odpovídá čísování oborů v Řádu pro vzděávání činovnic a činovníků Junáka. Na ceé řadě se podíí někoik autorů a mnohdy se stává, že i jeden obor píše více autorů. Tato různorodost se zákonitě projevuje. Každý z nich muse spnit určité podmínky (např. děit svá skripta do kapito pode bodů v Řádu), ae jinak jsme autorům ponechai - především co se styu psaní týká - vonou ruku. Proto má každý dí svou tvář. Z edice trochu vybočují dvě pubikace - Historie skautingu, které jsme, přestože je jen jednou ze součástí bodu 1, věnovai také samotnou příručku. Druhou specifickou pubikací je dí Vůdcovská zkouška - přehed témat. Stručně se věnuje každému z bodů VZ - i písemné práci a muvenému projevu, které samostatné příručky nemají. Obsahuje předpokádaný rozsah každého bodu. Tento dí je určen nejen zkoušeným, ae především zkoušejícím. Věříme, že se vám i díky těmto skriptům podaří na vůdcovskou zkoušku kvaitně připravit. TDC Text je doprovázen kresbami E.T. Setona a ekoogickými hrami, které pro dopnění a oživení učebních textů vybra vydavate. Text je doporučen Odbory výchovy činovnic a činovníků ÚRJ. Vít Růžička Junák - svaz skautů a skautek ČR Tiskové a distribuční centrum, 2001 Tato pubikace bya vydána za podpory MŠMT ČR ISBN

3 Příroda a ekoogie EDICE VŮDCOVSKÁ ZKOUŠKA Praha

4 Obsah Úvod Vztah čověka a přírody. Význam přírody pro čověka. Význam pobytu v přírodě a jejího poznávání. Estetická hodnota přírody Význam ochrany přírody a životního prostředí. Ekoogické probémy a možnosti jejich řešení. Trvae udržitený rozvoj Smys a cíe ekoogické výchovy ve skautingu Ekoogicky šetrné chování doma, v kubovně, v přírodě, na táboře Poznávání přírody - poznávání jednotivých organismů, vztahů v přírodě Hry s ekoogickou a přírodovědnou tematikou Ochrana přírody a krajiny. Chráněná území jejich výchovné využití. Chování v jednotivých typech chráněných území. Lesní zákon Metodika přírodovědné části stezky a odborek Přírodovědná a ekoogická činnost během roku (využití stezky, pánování, roční období, douhodobé akce) Projekty, douhodobé akce a brigády s přírodovědnou a ekoogickou tematikou, jejich začenění do programu oddíu, výchovný význam Region - místní probémy životního prostředí, přírodní zajímavosti, zdroje informací, možnosti spoupráce, využití regionáních podmínek pro činnost oddíu Literatura... 71

5 Úvod Předkádám vám příručku k vůdcovské zkoušce. Při jejím zpracování jsem stá před obtížným úkoem přibižně před rokem vyša knížka Skaut je ochráncem přírody, která bya určena všem, kteří vedou oddíy a chtějí se podrobněji zabývat tématikou přírody a ekoogie. I když uvedená příručka obsahově dost přesahuje rozsah vůdcovské zkoušky, čenění a názvy kapito z požadavků VZ vycházejí. Při přípravě předkádaného textu jsem se tedy snaži, aby by jiný než zmiňovaná příručka, aby ji v něčem dopňova, aby ryche doved uchazeče o sožení VZ k jádru probému a poskyt mu nejdůežitější informace. Současně jsem nechtě, aby šo jen o suchý výčet poznatků, které je nutno našprtat ke zkoušce a mít pokoj. Pouze dvakrát jsem použi část kapitoy z výše uvedené příručky i zde byo to v případech, kdy by text natoik stručný a přehedný, že pně vyhovuje potřebám přípravy k VZ. V přehedu témat VZ v této edici jsme u tématu příroda a ekoogie stanovii na vůdce tyto požadavky: 1. Vůdce se zamýší nad probémy vztahů čověka a přírody, chápe význam přírody pro skautskou výchovu. 2. Vůdce má potřebné znaosti z obasti přírodních věd a ekoogie. Má přehed o probémech životního prostředí, dokáže samostatně vyhedávat potřebné informace. 3. Vůdce své znaosti apikuje v oddíové praxi, zná cí své výchovné práce a dokáže používat skautské metody činnosti při ekoogické a přírodovědné výchově. Dodržuje a prosazuje zásady chování šetrného k životnímu prostředí doma, v oddíe a ve skautském hnutí i v zaměstnání a na veřejnosti. Z těchto požadavků jsou pak odvozena konkrétní témata VZ. Snaži jsem se, aby i tato příručka veda budoucí vůdce v duchu uvedených požadavků daa mu zákadní informace, upozornia ho na zajímavou iteraturu a poskyta mu vodítko a námět k úvahám a debatám. Každá kapitoa obsahuje tři různé části: První z nich je text od vybraného autora, který se nějakým způsobem vztahuje k tématu, druhá (nejkratší) část je jeden či někoik námětů k zamyšení a k debatám a třetí stručný výkad. Při přípravě na zkoušku doporučuji postupovat ve stejném pořadí. Upozorňuji jen na to, že stručnost výkadu nedovouje téma probrat ve všech podrobnostech a že texty uvedené v čítance mnohdy ukazují jen jednostranný pohed na danou probematiku. Vážnějším zájemcům doporučuji příručku Skaut je ochráncem přírody a některý titu z přehedu iteratury (případně z podstatně podrobnějšího přehedu iteratury v citované příručce). Výběr textů ani autorů pro jednotivé úryvky neby náhodný. Když jsem v osmdesátých étech ved oddí (tehdy TOM), žádná příručka pro vůdce skautských oddíů neexistovaa. Literatura vycházea vemi vzácně spíš shodou příznivých okoností a osobní zásuhou řady idí uniky tehdejšímu režimu některé knihy, jejichž vydání omyem nezabráni. Chtě bych tu z vděčností zmínit tři jména: V první řadě Mioš Zapeta jednak jako autor řady knih o hrách, bez nichž bych si vedení oddíu nedokáza představit, jednak jako překadate día 6

6 dašího vekého muže E.T.Setona. Spíše zázrakem jsem sehna jeho Knihu esní moudrosti a ta se mi staa podstatnou inspirací pro náš oddí. Třetím je pak Mirko Vosátka s jeho Tábornickou encykopedií a s knížkami o přírodě. Ještě jedno jméno bych rád zmíni během jedné noci jsem přečet na asi čtvrtém průkepu poonečitené Karpatské hry Miosava Nevrého, tehdy dostupné jen jako samizdat. To byi idé a knížky, kteří mě provázei v mých začátcích a ze kterých bych chtě něco předat i vám. Dopňují je idé a texty, ke kterým jsem se dosta později Erazim Kohák a Ladisav Rusek Šaman, spou s nimi pak zakadateé dnešního ekoogického odboru Junáka Janka Pfeifferová a Mirek Perger. Posední trojice je spíš zajímavá věcně: František Urban je jedním z autorů dnes patného Zákona o ochraně přírody a krajiny, Kniha Zachraňme Zemi je mysím dosud nejpůsobivější naéhavou výzvou k hedání řešení gobáních probémů Země a sdružení Tereza je parta idí, bez níž bychom asi nevěděi, co jsou ekoogické projekty. S ohedem na rozsah této pubikace jsem citované kapitoy kráti, snaži jsem se však, aby úryvky vždy vystihovay podstatné myšenky autora. 7

7 Seznámení se stromem Hráči se rozděí do dvojic. Jeden hráč zaváže druhému šátkem oči a vede ho do esa. Snaží se ho dovést k určitému stromu, ovšem co nejkompikovaněji, aby hráč se šátkem ztrati orientaci. Když ho dovede ke stromu, nechá mu jej ohmatat, případně očichat, a zase ho křivoace dovede na kraj esa. Tam mu šátek sundá a nechá ho najít strom, který si ohmatáva. Po naezení správného stromu se mohou hráči vyměnit. Cíem této části hry je s vybraným stromem se spřáteit. 8

8 1. EDICE VŮDCOVSKÁ ZKOUŠKA Vztah čověka a přírody. Význam přírody pro čověka. Význam pobytu v přírodě a jejího poznávání. Estetická hodnota přírody PŘÍRODA A EKOLOGIE Pro dobro čověka Od konce osmnáctého stoetí se tato fráze staa přímo zakínadem, kterého se dovoáváme obvyke tehdy, když konáme právě převeikou špatnost, když hubíme ryby a ptáky toxickými odpady, když ničíme ochrannou ozónovou vrstvu dobytek osepne dříve než idé a ospravedňujeme se, že je to přece pro dobro čověka. Pro dobro čověka jsme ochotni zabíjet, mučit, ničit i idé, kteří by se zhrozii myšenky mučení bezbranného zvířete, své námitky stáhnou, když je ujistíme, že třeba zváš barbarský pokus konáme pro dobro čověka. Co je dobro? Tady narážíme na zákadnější otázku než prostě tu, které věci jsou dobré. Jde o to, co vastně je dobro tedy proč vůbec věci, vastnosti a činy třídíme na dobré a zé, proč nám není všechno jen hostejně stejné Tak se ptejme: proč je ničení zé a áska dobrá? Kdyby by svět neutrání, o sobě prostý hodnoty, pak ničení a tvoření jsou prostě dvě rovnocenné činnosti. Jenže je svět neutrání? Všimněme si jednoho: všechno, co žije, též chce žít. I muška či housenka se snaží uniknout zabíjející ruce. I semínko, třeba fazoe, hedá váhu a světo, usiovně si snaží uchovat život. Živé bytosti zápasí se smrtí i za cenu boesti. Čověk ve své svobodě se může rozhodnout, že nákadnost jeho života v dané chvíi převyšuje jeho cenu, ač i to bývá výjimka. I o čověku patí, že všechno živé chce žít. Vezměme to fiosoficky: všechno živé chce žít. To znamená, že pro všechno živé je vastní život hodnotou, něčím dobrým. V každé živé bytosti žije touha po životě. Svět nepřestává být neutráním teprve užitečností či dokonaostí. Neutrání není nikdy. Kde je život, tam je i dobro. Všimněme si, že to je nejzákadnější: život je sám pro sebe dobrem. Od toho se odvozuje dobrota všeho dašího. Co je užitečné, je i dobré proto, že souží něčemu dobrému. Dobro života sama pro sebe, dobro života prostě proto, že je či abychom to rozvedi, že je touhou po žití, že ani ta housenka či fazoe nechce umřít chce žít. To je zákad všeho dobra a za. Dobrý je život, všechen život. A ovšem, protože život se nutně proíná se všemi životy sova se živí myšmi není dobré jen živené množení života. Rakovina je právě takovým množením. Život je dobrý ve svých mezích, v rámci harmonie všeho života. Proto k životu 9

9 patří i smrt, která vytváří prostor pro daší život, proto k životu patří i jeho konečnost. Z té vyvstává to, co je zákadem všeho odvozeného dobra totiž harmonické spoečenství všeho života. Tedy dobré je to, co harmonické či snad vyvážené spoečenství všeho života podporuje, zé je to, co je ničí. Zá je vražda, dobrá je áska. Dobrý je život, protože chce žít v rámci spoečenství všeho bytí. Co potom znamená ono pro dobro čověka? Vždy dobro se neodvozuje od čověka. Patří všemu bytí, čověk je jen jednou součástí spoečenství všech bytostí. Jeho dobro má své oprávnění, protože i v čověku žije život, který touží po žití. Jenže to oprávnění není o nic větší a také o nic menší než oprávnění jiného života, vků, racků či krav. Čověku náeží jeho místo, avšak to náeží všemu životu. Jde o to, aby se čověk nauči žít v harmonii s životem, ne na jeho úkor. Životní prostředí není jen životním prostředím čověka. Je životním prostředím všeho života, i života mimoidského. Nestačí, aby čověk pečova o prostředí svého života. Je třeba, aby zajisti i prostředí života bobrů, vků a skokanů zeených. A pokud by se vás někdo pta: K čemu je dobrý skokan zeený?, optejte se ho na opátku: A k čemu jste dobrý vy? Nebo odpově je stejná protože jsem, protože toužím být a protože s úctou uznávám i touhu všech ostatních po životě. To je, oč jde: o úctu a ásku ke všemu životu. Erazim Kohák: Post scriptum: Psové, z kapitoy Dobro Ø Představ si na chviku sám sebe v roi: indiána v Amazonském praese farmáře v Austráii obyvatee evropského města eskymáka inteektuáa minuého stoetí ekoogicky hospodařícího zeměděce Ø Zkus přemýšet, zda mají tito idé stejný vztah k přírodě - pokud ne, tak v čem se iší a proč. Ø Jaký vztah máš k těmto zvířatům nebo rostinám? Přemýšej proč? dub chrobák pavouk vosa kopřiva hřib muchomůrka zeená Ø K čemu je dobrý skokan zeený? Ø Představ si nějaký pěkný kout přírody jezírko, esní potůček, mez vonící mateřídouškou,... Najednou přijíždí budozer a srovnává tuto krajinu se zemí. Jaký máš pocit? Proč? 10

10 Ø Kde se cítíš nejépe a proč? v horském praese mezi starými buky a jedemi u kapičky mezi poi na křižovatce cest na návsi jihočeské vesnice v uičkách staré Prahy nebo jiného města na hradě Zkuste nedýchat, nejíst a nepít, zkuste přimět prase, aby zarecitovao báseň a kudanku nábožnou aby zkonstruovaa automobi. Stejně jako prase nebo kudanka jsme živočichové, současně jsme ae i něco navíc. Ne ve smysu nadřazenosti, ae proto, že jsme dostai zváštní dar, který ostatní zvířata nemají. Na jedné straně stojí zvířecí instinkt, nutnost přizpůsobit se nezměniteným přírodním podmínkám, na straně druhé svobodná vůe, vědomí a rozum čověka. Čověk překroči hranici instinktů, zvířecí přirozenosti, získa moc a svobodu měnit okoní přírodu. Na počátku svého vývoje, ve chvíi, kdy se vynořio vědomí, by čověk jako každé jiné zvíře. V průběhu vývoje se však čověk z přírody postupně vyděova. Každý krok k vyspěejšímu idství znamena současně krok od přírodního, zvířecího způsobu života. Lidský rozum a svoboda přinesy na jedné straně obrovský rozvoj idstva, na straně druhé stejně ohromnou propast mezi čověkem a přírodou. Současně však je tento rozum a svoboda nadějí pro přežití idstva a zabránění ekoogickému koapsu této panety, který by idé patrně nepřežii. V současné době je stáe více patrné, že zákadní příčinou ekoogických probémů nejsou technoogie a znaosti, ae idské hodnoty a postoje. Prvním krokem k nápravě je tedy změna vztahu k přírodě a prvním krokem k této změně je uvědomění si tohoto vztahu a svých postojů. Jaký je postoj čověka k přírodě? Proč čověk chrání přírodu a životní prostředí? V nejobecnější rovině existují tři zákadní typy postojů: Prvním je pojetí, které dává do středu čověka čověk chrání přírodu pro sebe, pro násedující generace, z přírody získává vše potřebné k životu a ničením přírody ničí prostředí a zdroje sám sobě. Druhý náhed je zaožen na uznání hodnoty přírody a živých tvorů. Příroda má svoji hodnotu sama o sobě, zasuhuje ochranu už proto, že je, nejen pro svou užitečnost pro čověka, ae i pro hodnotu života jako takového. Každý organismus má stejné právo na život a prostředí jako čověk a ten nemá právo jiné organismy hubit a ničit jim prostředí. Třetí postoj vychází z zážitku víry, posvátné úcty a bázně. Příroda je posvátná bu jako součást nebo aspekt božství, nebo jako Boží stvoření. Čověk může s úctou a vděčností využívat darů přírody, současně však nemá právo ji ničit nebo drancovat. Ničení přírody je hřích a náseduje trest. Zamyseme se, do jaké míry zastáváme tyto postoje a přemýšejme, jaké to má důsedky pro naše každodenní chování a rozhodování. Na otázky vztahu čověka a přírody neexistuje nějaká zaručeně správná odpově. První bod vůdcovské zkoušky se netýká ani tak znaostí či dovedností, jeho cíem je přimět každého k zamyšení, co pro něho znamená příroda a k ujasnění si svých postojů. Uvědomíme-i si 11

11 svůj vztah a postoj k přírodě, snáze se pak budeme rozhodovat v konkrétních situacích, naše výchovné působení v této obasti bude mít jasný zákad, budeme věrohodnější a přesvědčivější. Nakonec ještě shrňme, jaký má příroda význam pro čověka. Napadá mě pět různých aspektů, sami možná přijdete na nějaký daší nebo na jiné čenění: 1. Jsme zvířata. Dýcháme, potřebujeme vodu a potravu, úkryt bezpečí, rozmnožujeme se; příroda je pro nás přirozené prostředí. Geneticky máme zakódováno, že patříme do přírody, i když to civiizační návyky a vymoženosti výrazně překryy. 2. Vše, co máme, máme z přírody. Veškeré materiání zdroje (potraviny, suroviny, energie atd.) pochází přímo nebo zprostředkovaně z přírody. 3. Příroda je zdrojem poznání a poučení. Uspořádání přírody má svou ogiku a své zákony, pozorování přírody nám řekne mnohé i o nás samých. 4. Příroda přináší estetické a citové zážitky. Čověk má přirozenou schopnost vnímat krásu přírody. 5. Současné idstvo neumí žít s přírodou v souadu, ohrožuje ostatní formy života na této panetě. Vztah čověka a přírody je morání probém, který nás vyzývá k řešení. 12

12 Moje já a svět Vezmeme papír a namaujeme na něj výchozí bod. Ten reprezentuje naše já. Vyznačíme daší body - domov, škou nebo zaměstnání, prostě vše, co nás obkopuje. Pak si můžeme znázornit, kam běží náš signá, např. když nám někdo řekne mít rád. Jesti běží nejdřív k mamince nebo k tatínkovi. Je zajímavé, že když se řekne mám strach, všechny děti hned vyznačí čáru od výchozího bodu k domovu. Můžeme vyznačit spojnici k věcem, které považujeme za krásné apod. 13

13 2. EDICE VŮDCOVSKÁ ZKOUŠKA PŘÍRODA A EKOLOGIE Význam ochrany přírody a životního prostředí. Ekoogické probémy a možnosti jejich řešení. Trvae udržitený rozvoj Te vám budu vyprávět povídku o zemi, která měa v nebesích díru. Déš, který na tuto zemi pada, bya jedovatá kyseina, která zabíjea stromy. A v půdě rosto jen někoik máo rostin, protože ostatní byy zničeny podivnými chemikáiemi, užívanými zeměděci. Lidé se občas ptai: Proč to tak je? A obrazovka, která bya v každé místnosti, jim řeka: Tak to musí být! Lidé to nechápai. Zapomněi na svou otázku a odeši po své práci. Jednoho dne se vzbudio do šedivého jitra maé dítě. Déš propada dírou v nebesích, pada na půdu, v níž rosto jen máo rostin. A idé ši po své práci jako zástupy smutných mravenců. Dítě syšeo, že jeden z těch idí se zastavi a pta se: Je to opravdu to nejepší, co může být? A obrazovka v rohu pokoje pravia: Chceš-i mít bohatství, pěkné zboží a uxus, musíš za to zapatit. Musíš znečiš ovat svou zemi. Tak to musí být. A každý na tu otázku zapomně a odcháze. Ae to dítě najednou zvoao: Vždy přece musí být nějaká epší cesta, aby se věci děy tak, jak my chceme, cesta, která nezničí nebesa, ani déš nebo půdu! A idé posouchai, vypnui obrazovku a vyši hedat epší cestu. Poprvé po douhé době začaa země rozkvétat. Nebesa se skvěa nádhernou modří, chu deště bya sadká. Nadeše čas, abychom se stai tím dítětem a abychom si dovedi vybudovat epší budoucnost! Pau Mc Cartney Před nějakým časem jsem navštívi muzeum v Los Angees a tam jsem vidě v někoika skříních ceou řadu vycpaných kaifornských kondorů. Byo to hrozné, když jsem si uvědomi, že zde, přede mnou, eží daeko víc pečivě ochraňovaných kaifornských kondorů, než koik jich žije ve voné přírodě. Veké ekosystémy vypadají jako kompikované gobeíny. Miión propetených váken, která jsou spou spojena, vytváří cekový obraz. Příroda se umí vypořádat s maými trhinami v tomto tkanivu; umí se dokonce za nějaký čas vypořádat i s vekými pohromami, např. s povodněmi, požáry, 14

14 zemětřeseními. S čím se však příroda nedovede vypořádat, je soustavné podkopávání jejího řádu idskou činností. Gerad Durre Má vastní náboženská tradice mne učí, že nám nebyo dáno panovat nad Zemí, ae že musíme být dobrými správci této Země. Nemůžeme říkat: My jsme to nevěděi. V podobenství o nepoctivém sužebníku, který spí v době, kdy zoděj vykrádá dům jeho pána, sužebníkovi nestačí říkat: Já jsem spa, pane. Náš dům, naše paneta je te zcea rozvrácena. Nemůžeme se vymouvat, že o tom nic nevíme. My jsme odpovědni! Naší povinností je respektovat samotný život! Je to povinnost pochopit, porozumět, ae také vypořádat se s nezrušitenými svazky mezi spravedností a ochranou životního prostředí. Není to jen probém skeníkového efektu, ničení stratosférické ozónové vrstvy nebo zániku živých organismů. Daeko hubším probémem je potřeba změny ve vztahu mezi idstvem a ekoogickým systémem panety. Průmysová civiizace je nyní v nesouhasném kurzu vůči našemu životnímu prostředí. Životní prostředí na Zemi se hroutí v jakémsi pomaém pohybu v důsedku náporu většího a většího množství idí, větších a větších zásahů techniky a stáe většího vědomého vandaismu. Řešení, která nyní hedáme, můžeme nacházet v nové víře v budoucnost, která ospravední naši dnešní potřebu vybrat si s novou morání odvahou vyšší hodnoty pro řízení záežitostí idstva. Můžeme je nacházet v úctě a oddanosti absoutním principům, které nám budou soužit jako hvězdy spásy pro budoucí cestu našeho idského druhu a pro naezení našeho místa v rámci Stvoření. A Gore Naši předkové viděi Zemi jako bohatou a štědrou, a ona taková opravdu je. Mnozí idé v minuosti také viděi, že příroda je nevyčerpatená a dovede se udržovat. My dnes víme, že to bude patit jen tehdy, budeme-i se o přírodu starat. Není zatěžko odpouštět minué ničení přírody, které byo jen důsedkem neznaosti. Dnes však máme přístup k více informacím a z etického hediska musíme proto podrobit novému přezkoumání to, co jsme zdědii a co také budeme předávat daším generacím. Naše technické zázraky a vědecké poznatky jsou vyváženy nebo dokonce převáženy mnohými tragédiemi, jako je hadovění idí v mnoha částech světa nebo vyhazení jiných forem života. Výzkum vesmírného prostoru probíhá ve stejné době, kdy naše moře, oceány a obasti s čerstvou vodou jsou v pokračující míře znečiš ovány. Mnohé živočichy, rostiny, hmyz a dokonce i mikroorganismy, o nichž dnes víme, jak jsou vzácné, možná již budoucí generace vůbec nepoznají. Máme schopnosti, ae máme také odpovědnost. Musíme jednat dříve, než bude pozdě. Tibetský Daajáma Všechny citáty jsou převzaty z knihy Jonathona Porritta Zachraňme Zemi 15

15 Ø Určitě si uvědomuješ, že existuje řada ekoogických probémů. Zkus je pojmenovat a rozděit do násedující tabuky: (uvádím příkad, jak začít tabuku vypňovat) méně závažné ó více závažné okání černé skádky v obci znečištění zdrojů vod ó gobání úbytek stratosférického ozónu Ø Dáe přemýšej nad těmito otázkami: jaká je příčina ekoogických probémů - zkus ae pátrat, zda příčina, na kterou jsi přiše, není jen důsedkem něčeho jiného. napadá tě nějaké jejich řešení? jak bys k řešení nějakého probému moh přispět ty sám? Ø Představ si, že jsi neomezený vádce naší repubiky - navrhni opatření v ochraně životního prostředí, která bys jako vádce prosazova. Proč vastně chránit přírodu? Možná i u vás o oddíe se najde skeptik, který tvrdí, že to nemá smys, že sám proti gobáním probémům nic nezmůžu. Má pravdu, ae určitý recept přináší známé heso Mysi gobáně, jednej okáně. Každý veký probém má řadu maých příčin a my můžeme tyto maé příčiny odstraňovat. Navíc nejsou jen veké gobání probémy, jsou i probémy maé, na které síy máme. Ekoogické probémy způsobii idé a nikdo jiný než idé je nemohou odstranit. Začněme tedy u sebe a snažme se, aby nás byo co nejvíc. Tím se z osaměého jedince může vytvořit veká skupina idí, kteří mají spoečně síu řadu věcí ovivnit nebo napravit, působit na výrobce, na poitiky a svým chováním být příkadem ostatním. Někdy se v novinách nebo v časopisech můžeme dočíst i o pochybnostech jiného druhu: Např.: Věda neprokázaa, že ničení tropických praesů má zásadní negativní viv na biosféru a na panetu nebo Vědecky není dokázáno, že zvýšení produkce CO 2 vyvoá kimatické změny, atd. V principu mají pravdu, některé gobání souvisosti a důsedky ze jen vemi těžko odhadovat, předvídat a dokazovat. Přísný vědecký důkaz by v tomto případě znamena počkat, až se opravdu zhroutí biosféra nebo roztají poární edovce. Ve vývoji Země docházeo opakovaně k hromadným vymíráním, k prudkým kimatickým změnám, k masivní emisi SO 2 a skeníkových pynů ze sopečné činnosti Víme však jen máo o jejich průběhu, rychosti, okonostech a důsedcích. Jediné co víme naprosto bezpečně, že život na Zemi po těchto udáostech nezanik a vyvinu se do dnešní podoby. Usuzovat z toho, že podobné udáosti dnes nebudou mít pro idstvo a přírodu žádné negativní důsedky, 16

16 je přinejmenším pošetié. Přesto však tyto skeptické postoje mají i pozitivní význam. Nutí nás, abychom nad jednotivými probémy přemýšei a snažii se získat co nejvíc informací. Neznáme míru odonosti a stabiity gobáního ekosystému. Víme, že mnohé přeži bez větší újmy, že zatím všechny zákadní systémy fungují a nevíme, která změna či narušení a kdy způsobí vážnější výchyku ze stabiního stavu nebo dokonce koaps. Zatím sedujeme určité náznaky, v panetárním měřítku spíš drobné a okání výchyky apod. Mám-i shrnout tyto úvodní úvahy, pak mě napadá přirovnání k mostu. Stojíme uprostřed zatím poměrně pevného mostu nad propastí a zkoušíme, co se stane když Kus mostu rozebereme, část dřevěné konstrukce použijeme na oheň, nějaký kámen hodíme do propasti, poéváme svůj most různými chemikáiemi, zkoušíme jeho pevnost atd. Probém je v tom, že stojíme v jeho středu nad hubokou propastí, ze které není návratu. Přehed ekoogických probémů Dáe uvádím přehed významných gobáních ekoogických probémů. Pro přehednost jsem je zařadi do čtyř větších skupin. Probémy idské popuace Počet idí na Zemi strmě stoupá a růst se zatím spíš stupňuje. Největší popuační expoze je v chudých obastech světa, v Africe a v některých obastech Asie a Latinské Ameriky. Naproti tomu v mnoha zemích Evropy a v USA se počet obyvate nemění, v některých zemích se pomau snižuje. Je jisté, že naše paneta uživí jen omezené množství idí. Průvodními jevy života vekého počtu idí v chudých podmínkách jsou pak hadomory, epidemie, negramotnost, často i různé formy násií a váek. Druhým závažným probémem idské popuace je genetické ohrožení. Působením nepříznivých faktorů prostředí (např. radioaktivita, utrafiaové záření, chemické átky) dochází ke vzniku genetických odchyek (mutací) a k nádorovému bujení. Znečištění prostředí Do této skupiny ze zahrnout: produkce odpadů, toxických átek, znečištění atmosféry, vod, půdy, radioaktivita, huk. Nejzávažnějším důsedkem změn v atmosféře je rozpad a úbytek stratosférického ozónu, který chrání povrch Země před nebezpečným UV zářením, a zvýšení obsahu skeníkových pynů, které s největší pravděpodobností povede k gobánímu otepení s mnohými negativními násedky. Někteří poitici a odpovědní činiteé tato gobání ohrožení bagateizují a prohašují je za neověřené spekuace. Pro ně je možné argumentovat zcea viditenými symptomy, jako je umírání esů vinou kyseých srážek, znečištění řek s kdysi pitnou vodou, zvýšení onemocnění kůže a očí v důsedku vyšší intenzity UV záření apod. Narušení a degradace přírodních ekosystémů V každém ekosystému existuje sožitá sí vztahů, každý zásah může tuto rovnováhu narušit. Na činnosti živých organismů je závisý tok všech prvků v biosféře (O 2, H 2 O, C, N 17

17 atd.). Např. veškerý kysík se do ovzduší uvoňuje činností zeených rostin a sinic, bez nich by se jeho zásoba v atmosféře postupně vyčerpaa a skoro všechny živé organismy by zahynuy. Asi největším probémem je úbytek esů a praesů, zváště tropických. S tím souvisí hromadné vymírání druhů (rychost vymírání je mnohonásobně vyšší než ve srovnatených obdobích v minuosti, odhaduje se, že při současném tempu vyhyne do konce tisícietí asi 10 % veškerých druhů). K daším významným probémům patří degradace půd, vodní a větrná eroze, odvodnění krajiny a rozšiřování pouští. Vyčerpání přírodních zdrojů Současný rozvoj civiizace je zaožen na spotřebě neobnovitených zdrojů (uhí, ropa, nerostné suroviny). Při současném tempu spotřeby se odhaduje vyčerpání havních zdrojů v průběhu příštího stoetí. Navíc se zhoršuje dostupnost těchto surovin a jejich dobývání bude stáe náročnější a bude ještě více narušovat přírodní prostředí. Cesta k řešení ekoogických probémů 1. Vědět o nich Zde nepatí nevědomost hříchu nečiní, ae spíš neznaost zde ne zákona, ae ekoogických probémů neomouvá. Proč o nich vědět? Protože si uvědomím, že svým chováním, postoji, činností mohu přispět k jejich odstraňování nebo je naopak prohubovat. 2. Kriticky je zhodnotit Tj., na jedné straně nepropadnout panice a maomysnosti (i když na Zemi hadovějí idé, ubývají praesy, vymírají druhy apod.), na straně druhé si je připustit a brát je vážně. Skeptické postoje jsou dobré pro odbornou diskuzi, v praxi až příiš často znamenají jen aibi pro vastní pohodnost a nedůsednost. 3. Hedat příčiny Jsme trochu jako ékaři, kteří stojí před úkoem vyéčit nemocného pacienta. Ten si stěžuje na různé boesti, má horečku, špatně se mu dýchá. Můžeme utišit boest pomocí éků, zmírnit horečku, podpořit dýchání. Dobrý ékař ae bude hedat příčiny nemoci a bude se v první řadě snažit je odstranit. Jaké jsou tedy příčiny současných probémů? Jako podstatné vidím násedující čtyři: množství idí na Zemi vysoká úroveň spotřeby obyvate Evropy a Severní Ameriky vysoká úroveň techniky idské postoje První tři z uvedených příčin jsou důvodem, že k vystupňování ekoogických probémů došo právě v dnešní době. Množství idstva se za posedních 100 et zněkoikanásobio, 18

18 vyspěá technoogie umožňuje masivní a razantní zásahy a je předpokadem pro vysokou míru spotřeby vyspěého světa. Průměrný obyvate USA spotřebuje zdroje a vyprodukuje odpady zhruba v padesátinásobném množství oproti obyvateům chudých zemí. Lidské postoje se v historické době různě střídají a vyvíjejí, mnohokrát v minuosti byi idé podobně orientováni na vysokou spotřebu jako v dnešní době typickým příkadem jsou konce vekých civiizací, např. starověkého Říma. Nikdy však neměi tak veké technické možnosti a nikdy nebya takto vysoká úroveň spotřeby přístupná tak vekému množství idí. 4. Program nápravy Na úvod si vezměme jako příkad probém znečištění ovzduší. Jeho havní příčinou jsou emise z eektráren a z dopravy. Jak tento probém vyřešit? Zrušit dopravu a energetiku? Každý chceme svítit a topit, všichni se občas někam přepravujeme. To znamená, že je třeba hedat způsoby, jak vyrábět energii a dopravovat se bez škodivých vivů na přírodu. To však nestačí. Musíme začít sami a hned! Každý kiometr navíc, každý pooprázdný automobi, každá přetopená místnost nebo zbytečně spuštěný spotřebič způsobuje daší znečištění a ohrožení přírody. Přemýšejme, zda neze žít skromněji, zda všechno, co používáme, spotřebováváme a vyhazujeme, opravdu potřebujeme. Tento odstavec vyjadřuje v kostce to podstatné. V současné době se zdá být nejnadějnější způsob řešení současných ekoogických probémů koncept trvaé udržitenosti. Tato koncepce má především dva podstatné aspekty: 1. Uspokojování potřeb dnešních generací nesmí narušit možnosti generací budoucích uspokojovat svoje potřeby, současně má v maximání možné míře respektovat bohatství a krásy přírody pro ni samu, nezávise na dnešních či budoucích materiáních požadavcích. 2. Hedání aternativních možností idského rozvoje, jež by nezatěžovay toik přírodu, přitom však zvyšovay kvaitu individuáního života i kvaitu meziidských vztahů. Jde o to, aby nutné materiání omezení čověka byo kompenzováno rozvojem v rozměrech podstatnějších, než je materiání spotřeba. Zákadním cíem je zajistit všem idem na Zemi přijatenou životní úroveň a přitom snížit míru zatížení a poškozování přírody. To je možné jen při razantním snížení spotřeby ve vyspěém světě. K prosazení a zajištění trvaé udržitenosti života je nutné spnit násedující podmínky: 1. Naezení takových technoogií, které jsou schopné zajistit dostatečné množství výrobků požadovaného druhu a současně šetrné k přírodě. Příkadem může být recykace a daší použití odpadů, hedání aternativních zdrojů energie, snížení energetické a surovinové náročnosti výroby, zeměděství bez nadměrné chemizace apod. 2. Změna idských postojů a návyků. Je nutné opustit konzumní způsob života, naézt odpovědnost, nastoupit cestu dobrovoné skromnosti. S tím je spojeno i uznání hodnoty přírody, úcta a áska k přírodě. 3. Naezení a prosazení poitického a ekonomického systému, který bude schopen zajistit spnění těchto podmínek. 19

19 Současný americký prezidentský kandidát A Gore definuje ve své knize Země na misce vah zákadní strategické cíe programu na záchranu životního prostředí, který nazývá Gobáním Marshaovým pánem: 1. Stabiizace světové popuace, charakterizovaná nízkou porodností a úmrtností. 2. Ryché vytváření a rozvoj ekoogicky šetrných technoogií. 3. Změna ekonomických norem, používaných pro hodnocení ekoogických dopadů našich rozhodnutí. 4. Uzavření nové generace mezinárodních dohod a smuv, které budou respektovat odišnou situaci různých států a zajistí rovnoměrné zatížení průmysových a rozvojových zemí. 5. Vytvoření spoečného pánu na vzděávání občanů světa o životním prostředí panety. V závěru knihy ukazuje významnou roi každého jednotivce v ovivňování ceku, v našem případě ceé panety. Každého z nás vyzývá k osobní aktivitě a k převzetí odpovědnosti: Když uvažujeme o tak obrovském probému, jakým je devastace životního prostředí, můžeme si snadno připadat zdrceni a naprosto bezmocní. Musíme však odoat a nepodehnout takové reakci, nebo krizi můžeme vyřešit jen tehdy, když za ni jednotivci převezmou určitou odpovědnost. Na každém z nás záeží: zda bude vzděávat sebe i ty druhé, zda sníží aespoň svou vastní spotřebu a přestane pýtvat, zda zvýší svou poitickou aktivitu a bude požadovat změnu. Snad nejdůežitější je, aby každý z nás zhodnoti svůj vastní vztah k přírodě a v houbi své osobní integrity obnovi zpřetrhanou vazbu k přirozenému světu. A k tomu může dojít jen tehdy, jestiže obnovíme to, co je v každé stránce našeho života autentické a pravdivé. 20

20 Můj običej Vezmeme si papír a tužku, zavřeme oči a prsty evé ruky si přejíždíme přes običej různými směry. Současně synchronně nahmataný tvar običeje zaznamenáváme na papír. Vše kresíme a dotýkáme se pomau, soustředěně, jemně a něžně svého običeje. Cíem hry je poznat svůj običej, smířit se s tím, jaký je. Čověk se má zpravida i víc rád. Hra je vhodná zváště u dospívajících, kdy prožívají pubertu a jejich običej doznává vekých změn. Dobře se pomocí této hry také odbourávají kompexy méněcennosti. 21

21 3. EDICE VŮDCOVSKÁ ZKOUŠKA PŘÍRODA A EKOLOGIE Smys a cíe ekoogické výchovy ve skautingu Příroda má svou řeč a tu se nenaučíme syšet a číst za jediný týden či během občasného výetu v přírodě! Musíme co nejčastěji podstoupit cestu za přírodou, do přírody, k přírodě. Musíme se podrobit jejím zákonům, posouchat její moudrý has. A ona muví, vypráví, učí, radí i přikazuje. Posechneš-i, budeš žít a dobře žít; porušíš-i její věčné zákony, dříve či později zapatíš. Každý strom, každá křivoaká větev je zprávou o siách země, povětří, sunečního kouza, přítomnosti vod. Takto se na žádný strom neumí dívat suchý vědátor ani sebeepší přírodovědec. Ty však jdi do esů jako skromný a dychtivě zvídavý žák Lesní moudrosti! Jdi ke stromům a dívej se na ně douho zdái i zbízka. Obejmi jejich kmen. Poha kůru, zkus pružnost tenkých větví. Můžeš-i, vyšphej občas i do jejich koruny a se douho a zcea tiše v zeeném šeru větví. Posouchej šumění istoví nebo jehičí i hasy ptáků, jimž jsou stromy domovem. Pose ve stínu stromů, rozemni zeený ist a vdechuj jeho vůni, zkus ho i ochutnat. Přeom suchou větev, přiož ji na oheň, pozoruj, jak hoří kůra břízy, buková hauz, smrkové chrastí, dubové poeno. A přemýšej, proč tvoji předkové považovai některé háje za posvátné, vzpomeň si na prastaré pohádky o zaketých stromech, zamysi se nad mýtem Stromu Života. Svou řeč mají všechny rostiny, skáy, kameny. Zvedneš zaobený kámen ze dna řeky Moravy a čteš jeho historii. Před tisíci ety ho vyomi kín edu z boku prastaré hory Praděd, po čase sje spou se sněhovou avinou do údoí dravé říčky Do Divoké Děsné. Po daších stoetích by při prudkých jarních vodách hrnut se spoustou daších úomků stáe níž řečištěm. Někdy eže ceá desetietí na místě, pevně vkíněn do dna a pak se zase kutáe, hnán proudem a otoukán nesčetnými nárazy níž po proudu Jeho dnešní tvar je dán siami soudržnosti uvnitř jeho tvrdé hmoty i působením miiónů nárazů zvenčí; je kompromisem vnitřních a vnějších si. Podepsao se na něm horko i mráz, sucho i voda, taky, nárazy, pády i omíání ostrým pískem řečiště. Je starý miióny et a časem se ceý promění v zrnka písku, ta pak působením rostin a mikroorganismů v půdu, jejíž hmota proputuje jednou těy rostin, živočichů i idí, než se zase vrátí do rodné Země A řeč mraků? Naučíš se chápat, proč je jeden obak tak načechraně zaobený, jiný zas protáhe rozestřený. Zjistíš, že jejich tvary jsou jen výsednicí tepoty a taku vzduchu, vhkosti atmosféry a síy větru a že jsou i jistým odrazem krajiny, nad níž táhnou. Jedno zrcadí druhé! Mioš Seifert zařadi do své knihy Přírodou a životem k čistému idství i maý esej Muva mraků od Johna Ruskina, svého obíbeného fiozofa; čti a uvažuj. A do téže knihy píše Mioš Seifert sám zajímavou úvahu Jak čísti Krajinu. 22

22 Toto vše ti jen naznačuje, jak je třeba vidět, chápat a prožívat přírodu. Za čas, za deší čas budeš bíže jejímu srdci. Ovšem, už nikdy tak bízko, jak by přírodě pračověk, divoch, zvíře, pták, motý, rostina každý z nich na svém úseku, ve svém hájemství. Čověk, Homo sapiens, může však dosáhnout širšího pohedu, když už nemůže být fyzicky příiš bízko: nebude už spát jako srna v zimě v étě venku, nebude už se sytit jen syrovou přírodní stravou, nebude už běhat esem bez ochranného oděvu a obuvi, jeho smysy jsou již hodně otupeny a některé i zcea ztraceny. Co my, dnešní idé, vůbec víme o někdejších smysech, jimiž byy vybaveni naši prapředkové? Byo těch smysů pět, šest nebo i více? Můžeme jen opatrně hádat z anaogie, co víme o smysech zvířat a my zdaeka o nich nevíme všechno! Dnešní městský čověk se již nemůže, bohuže, stát znovu dítětem přírody. Ostatně, pokoušet se být znovu divochem, primitivem, byo by báhové i houpé! Můžeme se však vrátit (anebo občas, co nejčastěji vracet) aspoň kus cesty zpět, nazpět k přírodě a přirozenosti! Každý návrat je tak trochu cestou proti proudu ae je to cesta k pramenům, ke zdrojům. Bíž k prameni je voda čistější a zdravější; vzpomeň i na příkad z říčním kamenem: nahoře na Pradědu je pevná skáa, doe v řečišti Moravy je štěrk a písek, hodně doe už bahnité dno atd. Ladisav Rusek Šaman: Řeč přírody, ze sborníku Lesní moudrost (FONS speciá) Ø Určitě jsi někdy přemýše/a na tím, proč se ve skautském oddíe vůbec zabýváme přírodou a ekoogií, jaký to má smys - tedy proč to děáme a jaký to má cí - tj. co tím chceme dosáhnout. Určitě tě napadne řada odpovědí - zkus je seřadit pode důežitosti. Ø Porovnej mezi sebou někoik organizací, které se ve svém programu mohou zabývat ochranou přírody, zkus je od sebe odišit. Hedej havně odišnosti Junáka od ostatních (pokud existují). Např. Greenpeace, ČSOP, KČT, Junák, církevní sdružení mádeže, Ø Představ si, že v Junáku zrušíme pobyt v přírodě, poznávání přírody, ekoogické aktivity, šetrný vztah k přírodě apod. Mysíš, že naše činnost bude ještě skauting? Debatujte o tom ve skupině. Jednou z podstatných částí skautingu je činnost v přírodě, její poznávání a ochrana. Jistě si mnozí kadou otázku, zda je výchova a pobyt v přírodě jen jednou z mnoha skautských discipín, nebo se jedná o zaměření závažnější a zákadnější, jde-i o jeden z kořenů a podstatných znaků skautingu, či jen o jednu z mnoha vzájemně zastupitených forem činnosti. Domnívám se, že příroda je pro skauting čímsi zásadním, že bez zřeteně vnímaného vztahu k přírodě bude chybět naší práci něco vemi podstatného. Jeden z důvodů, proč se skauti zabývají přírodou, jste mohi najít v Šamanově textu: Příroda k nám promouvá, učí, radí i přikazuje. Vztahy v přírodě mohou být určitou inspiraci pro uspořádání vztahů idských obrovský propetenec vztahů v ekosystému každý tam má svou roi a své místo, mnozí se musí uskromnit a přizpůsobit, ae ceek působí adně a přirozeně. V přírodě máme své kořeny a z přírody vycházíme. Vše, co se děje v našem těe, jsou přírodní procesy. Čověk, tím že poznává přírodu, poznává i sama sebe. Učme se znát zvířata, sedujme a snažme se pochopit jejich chování možná pak épe pochopíme i chování nás samých i okoních idí. 23

23 Výchova v přírodě odpovídá idské a zváště dětské přirozenosti. Spojuje v sobě řád a harmonii s neovádnuteností, neuchopiteností, a tak může madý čověk na skautském táboře zažít něco máo, v čem žii neustáe naši předkové: Závisost na přírodě a s tím spojenou úctu a bázeň, současně možnost intenzivního vnímání její krásy a moudrosti. Kdo někdy usína s hvězdami nad havou, kdo zaži bouřku v horách, vidě síu vodopádu, askavost esa nebo nespoutané dáky moře, ten snáze vnímá sám sebe a snáze sám sebe umí zahrnout do všeho stvoření. Prvními dvěma kapitoami se nese ještě třetí důvod čověk se přírodě odcizi a neumí s ní žít v souadu. Učme se tento souad nacházet a vytvářet, hedejme cesty k udržitenému způsobu života. V tom vidím jedno ze zákadních posání skautské výchovy. Za havní cíe ekoogické výchovy ve skautingu považuji tyto čtyři: 1. Výchova dětí k šetrnému životnímu styu, k ásce, úctě a odpovědnosti k přírodě Měi bychom si uvědomit, že naše oddíová činnost by měa být zaměřena především na formování osobnosti dětí. 2. Konkrétní pomoc přírodě Každá drobná práce, kterou zmírníme dopad civiizace na přírodu, je zásužná a prospěšná. Jen mějme na paměti, že my přírodu ani nespasíme, ani neopravíme. Budeme jen maým kamínkem v mozaice a teprve množství těchto kamínků vytvoří smysupné dío. Nepropadejme tedy skepsi z nepatrnosti našich možností, každá podařená akce pozitivně ovivní někoik dětských haviček a to je často větší efekt než množství vysbíraných odpadků nebo kiometry vyčištěného potoka. 3. Působení na veřejnost a na rodiče dětí Co se děti v oddíech naučí, to často přenášejí do svých domovů. Tak může naše práce působit prostřednictvím dětí na rodiče. 4. Ekoogické myšení a chování dospěých skautů Každý skaut by se mě snažit žít v souadu s přírodou. Ve své domácnosti i v zaměstnání by se mě pokoušet omezovat negativní viv své činnosti na životní prostředí. 24

24 Továrna Skupinky po 6 hráčích dostanou dvojici výrobků. Jeden z nich je zdánivě na první pohed ekoogičtější. Skupina má za úko zakresit na papír postup výroby, použití a případnou recykaci. Příkady výrobků: skenice - uměohmotný keímek, krabicové méko - méko ve vratné áhvi, papírový kapesník - átkový kapesník, svíčka - baterka atd. 25

25 4. EDICE VŮDCOVSKÁ ZKOUŠKA PŘÍRODA A EKOLOGIE Ekoogicky šetrné chování doma, v kubovně, v přírodě, na táboře Chtě jsem kdysi obstát ve vesmíru bez věcí, peněz, takřka bez jída. Nejvyšší, nespnitená hra, muse jsem se jí nakonec vzdát. Ae bojova jsem o každou maičkost, snaži jsem se žít s co nejméně věcmi, penězi, jídem. Pro cesty je to nutná hra! Zdánivě přízemní, ae krásná. Nehrá jsem ze šetrnosti ani z akoty, chtě jsem se zbavit hmoty a také mně byo íto přírody. Kdyby všichni žii jako já (domníva jsem se), vydržea by zeměkoue, její esy, vody, hubiny i povětří ještě o někoik tisícietí dée, než vydrží takhe. Lidé by méně potřebovai, méně vyráběi. Země by zůstaa čistá, západy sunce by byy průzračnější, idé epší. Ae nenacháze jsem příiš násedovateů, i když jsem nežáda nic mimořádného. Nepřiše jsem zrušit novověk a nikoho nenuti žít v bídě, chtě jsem pouze veseou skromnost Odhazování starých, dosud užitečných věcí připomíná vraždy. S čím jsi zestara, co ti byo věrné a soužio ti, cos mě rád, to si pěkně po eskymácku ponech až do smrti, bratříčku! Nůž, hrnec, dům, manžeku, o, všechno. Marnění věcí je hříšné. Měo by být trestné a jednou také bude. Co může být krásnějšího, než do úpného roztrhání nosit starý batoh? Žuký, tibetsky vyhížející vak, o kterém víš, že s tebou proše krásné kraje, nosi tvoje věci a pomáha ti žít, proži s tebou dobré i zé? Jak ho můžeš odhodit a koupit nový? Pohoršujeme se nad ještě bohatšími zeměmi, kde se zbytky jída vyhazují zároveň taíře a příbory, kde za městy mají nedohedná smetiště. Eskymák, který nevyhodí ani vypáenou sirku či ohnutý hřebík, by zase ustrnu nad námi. Vyhazujeme třeba nádherné pechovky od konzerv, umné a užitečné, pné cínu, ušechtiého prvku, který se po výbuchu vesmíru miiardy et tvoři a hutně z božského vodíku přes heium až na zemský kov, který již nikdy v budoucnu znovu nevznikne. A my? Bez ohédnutí odhodíme věc, na které pracova vesmír, čas a idský důmys. Věc, která může ohřát jído, spravit o nebo yže, načerpat vodu a tak zachránit život, uchovat tepo nebo světo, desítky dobrých věcí. Neze přirozeně skadovat ceý život tisíce prázdných pechovek, ae ze žít bez konzerv. Vězeň by se zhrozi, kdyby vidě, jak vyhazuješ čistý ist papíru. Na pouhý útržek by napsa zprávu, která by ho vysvobodia, báseň, která by ho učinia nesmrteným. Neze opatrovat ceý život papíry, ae ze jich vyrábět méně. Byy by vzácnější, idé by si jich víc vážii. Stačí máo, zejména na cestách, můj zbytečnostmi obtěžkaný bratříčku! Ukaž mi, bez čeho se obejdeš, a řeknu ti, vezmu-i tě s sebou. Uč se nosit 26

26 stáe méně. Pak budeš ehoučký. Kdysi jsem nosi batoh, který jsem stěží uzved. Dusa jsem těžce, pomau, neradostně. Nes jsem piu, sekeru, vařič, petroej, baterku, ékárnu, náhradní boty, mnoho jída, snad abych nezahynu hady. Dnes ehce étám nad karpatskými horami, nic nepostrádám. Větve ámu rukou, na ohni uvařím rycheji, za tmy uéhám po paměti, boty suším pod havou, hady jsem dosud nezahynu. A ékárna? Česnek na všechny nemoci, na odřeniny vastní moč. Ae píšu asi nadarmo, posun hodnot pozoruji i sám na sobě. V dětství jsem se vysmíva svojí babičce, která odmítaa vyhodit staré noviny. Dnes se moje děti vysmívají mně, že se hrozím toho, že by neváhay vyhodit přečtenou knihu. Babičce stačio k nebeskému pocitu soběstačnosti a hrdosti, že uměa vypěstovat obií a napéci cheba. Nejčistší pokoj v duši. Dnes je to těžší, z nákupu cheba za snadno vyděané peníze se hrdost nerodí. Většina idí touží po nových šatech, vrkají rozkoší, obaí-i těo novými átkami. Dívkám tu marnost ponech, vědoucí bratříčku, jsou k zahaování a obnažování předurčeny, ae ty miuj staré šaty! Obáváš se, že ti takový oděv uškodí právě před dívkami, že bez nových a sušivých šatiček, knofíčků a jaových ímečků jsi vyřízen a nemáš u nich naději na ásku? Podceňova bys je, aespoň ty, které stojí za miování. Z muže musí vanout duch a sía myšenek a pak si může třeba šapat po roztrhaných kahotách, a přesto ho huboké esní duše s temně eskýma očima a divokou vůní budou obdivovat. Život by za něho poožiy, budou toužit vede něho usínat. Není jich možná mnoho, jedna ze sta, ae stojí za to kvůi nim žít, ostatní jsou jen prach a pope. Neobávej se starých kahot. Co je staré, není ještě směšné. Nedbej na idi, neři se jejich vkusem, a se oni řídí tvým. Pážoví hejsci, ze kterých nezáří duch, ae knofíčky, ti budou ještě závidět a marně tě napodobovat. Nikdy ae neohrnou nohavice nad kotníky tak samozřejmě, nádherně a hostejně jako ty. Většina idí touží také po penězích, jsou ochotni kvůi nim utrpět škodu na duši. Ae i peněz stačí máo. Máš-i jich dvojnásob, neprožiješ dvojnásob krásné dny na horách a v esích. Použiješ-i je na dopravu, budeš jen někde rycheji, to je všechno. Letado je nejrychejší a nejdražší, nic cestou neuvidíš. Vakem cestuješ evněji a pomaeji. Je to epší. Pěšky jdeš téměř zadarmo, jen za úhradu těesných si. Mnoho tak uvidíš a prožiješ. Drž se chůze, bratříčku! Nejkrásnější je už ani nejít, jen sedět nebo ežet, hedět doů z hor, všechno vidět. Dýcháš ahodný vzduch, mračna pují, peníze k tomu nepotřebuješ. Tehdy budeš jako onen dávno zemřeý muž, zprvu nejbohatší krá staré Indie, později nahý světec: Osvobozen od pout zisku, marných nadějí a strachu z pádu neby již pánem země, ae sebe sama. Nemaje nic, vastni všechno I ty bu skromný a veseý, bratříčku! Nepoui oči na nové věci a drž se starých. Jdi a jez, co ti dají, nic si neoškiv. Naučíš se tak přejít těžké cesty. Snad bys obstá i ve váce, nepropad beznaději v nouzi, neoběsi by ses ve vězení. Bu k sobě tvrdší! Budeši chtít, najdeš sta způsobů, jak se naučit skromnosti. Někdy je to nepříjemné, téměř to boí, ae jde to vždycky. A kdyby sis smě někdy vybrat mezi nadbytkem peněz, bohatstvím, které kazí, a mezi maou chudobou, zvo si chudobu! Ne nouzi a bídu, ty jsou špatné, ae ptačí chudobu, která prospívá a pomáhá k veseosti a bezstarostnosti. Miosav Nevrý: Karpatské hry, z kapitoy Hra na veseou skromnost Ø Zamysi se nad provozem vaší domácnosti, kubovny, tábora, nad chováním vašeho oddíu na výpravách. Mysíš, že tvá činnost nějak narušuje životní prostředí? Jak? Co se ti na tom neíbí? Můžeš to nějak změnit? 27

27 Ø Uděej si seznam výdobytků civiizace (eektřina, auto, teevizor, myčka nádobí, tekoucí voda, spachovací záchod, ) Přemýšej, čeho bys by ochoten se vzdát a do jaké míry. (Např. teevize: mám a pravideně se na ní dívám mám, ae dívám se jen občas nemám, ae občas se jdu podívat k sousedům nemám a nedívám se). Ø Vyber si nějakou činnost a hedej, co vše na ní má viv na přírodu a životní prostředí. Např.: Rozsvítím žárovku suroviny a výroba žárovky, kabeů, vypínače, doprava, výroba a rozvod eektřiny, těžba uhí, Ø Uděej si seznam svého chování ve vztahu k přírodě, zkus je zařadit do škáy: Vyoženě negativní neutrání šetrné, příznivé. Asi všichni si uvědomujeme, že i činnost skautů na táboře, výpravách, ae i v kubovně, doma a ve škoe může mít nepříznivý viv na přírodu. Pokud bychom chtěi náš negativní viv na přírodu zcea vyoučit, musei bychom se vrátit ke zvířecímu způsobu života. Zkuste si to jako hru, představte si, že jste na chvíi zvířata a vydejte se třeba na víkend do esů bez žádného vybavení jen s bederní rouškou (to abyste nepohoršovai náhodné koemjdoucí živočichy Homo sapiens, kteří by nechápai vaši hru). Trvae se jako zvířata chovat nemůžeme, proto nemůžeme ani zrušit náš negativní viv na přírodu, snažme se ho proto aspoň maximáně omezit. Šetrné chování není jen netrhat zbytečně květiny, nepašit zvířata a důkadně zahadit stopy svého pobytu v přírodě a táboření. Je to hedání a upatňování životního styu, který méně škodí přírodě, méně spotřebovává a více dbá na kvaitu života a vztahů než na vastnění materiáních předmětů. Uvádím zde výběr námětů pro takové chování: Nepýtvat Zákadní myšenkou šetrného přístupu k přírodě je nepýtvat. Nepýtvat ničím: energií, surovinami, jídem, časem. Vyhýbejme se věcem na jedno použití. Jsou pohodné, ae přírodě škodí nejvíce. Uměohmotný keímek použiješ na jedno napití, pak se vyhodí. Hrníček nebo skeničku můžeš mít ceý život. Za rok se řekněme tisíckrát napiješ tisíc keímků nebo jedna skenička? Výrobek, který nejméně poškozuje přírodu je ten, který neby nikdy vyroben. Když už je vyroben, mě by být na vícero použití, a až dosouží, mě by být použitený jako surovina pro něco nového. Co nejméně odpadu Nejepší způsob odstraňování odpadu je, když nikdy nevznikne. Podívejte se na věci, které vyhazujete. Možná by se některé day ještě použít nebo mohou posoužit někomu jinému. Když něco kupujete, pomysete i na to, jak se věci, až dosouží, zbavíte. Hodně můžete ušetřit na obaech. Každý obchod vás zásobuje hromadou nepotřebných věcí. Bonbón ve čtyřech obaech, jeden rohík nebo banán v mikrotenovém sáčku, kniha zabaená do papíru a igeitové tašky. Doma vybaíte, zapníte odpadkový koš a při příštím nákupu totéž znovu. Nebojte se odmítnout v obchodě nepotřebný oba. Přineste si vastní ten můžete použít třeba desetkrát. 28

28 Třídění odpadu Odpady je možné třídit kdekoi doma, v kubovně i na táboře. Vyčeňte koutek ve skepě, přístřešek na dvoře nebo zváštní stan na táboře. Do něj připravte někoik nádob, krabic nebo pytů, nejépe různých barev. Do nich budete odkádat jednotivé druhy odpadu: papír, žeezo, hiník, sko bíé, sko barevné, pastické hmoty, baterie. Určitě ve svém okoí objevíte kontejnery nebo popenice určené pro tříděný odpad. Jsou barevně označené (např. modré na papír, žuté na pasty, bíé, oranžové nebo zeené na sko). Tam můžete svůj odpad vysypat. Kovy a některý papír je možné odevzdat do sběru. Roztříděný odpad je možné vyhodit i u některých větších obchodů. Pozor!! Žádný odpad nespaujte v kamnech nebo na ohništi - vznikají vemi jedovaté átky! (Jedinou výjimkou může být papír při zatápění).! Pozor na baterie, staré barvy, ředida a daší chemikáie. Mohou obsahovat nebezpečné átky. Proto je vyhazujeme vždy zváš. Likvidaci tohoto nebezpečného odpadu mají za úko zajiš ovat okresní nebo obecní úřady.! Neijte oej a zbytky jíde do záchodu (vše můžete dát na kompost). Snižuje to účinnost čištění odpadní vody z vaší domácnosti. Kompost Na kompost vyhazujeme veškerý bioogický odpad - odpady a zbytky z jída, ovoce a zeeniny, istí, trávu, peve ze zahrádky apod. V maé míře je možné dát do kompostu i zbytky papíru, piiny nebo maé kousky dřeva. Větrání Řada našich domů a bytů bývá přetopených a vysoká tepota se pak snižuje větráním. Vhodné je zajistit reguaci topení a místnosti vytápět na tepotu do 20 C, v noci o někoik stupňů méně. Nejepší je větrat krátce a intenzivně, pokud je to možné i průvanem. Při takovém větrání se ryche vymění vzduch a stěny a podaha, ve kterých je akumuováno tepo, se příiš neochadí. Naopak nevhodné je větrat douhodobě nebo trvae úzkou štěrbinkou v okně. Při tomto větrání se vzduch vyměňuje pomau a neustáe uniká tepo do okoí. Topení Při topení je také důežité, čím topíme. K přírodě nejšetrnější je asi topení zemním pynem a dřevem. Při kvaitním spaování vzniká oproti jiným paivům méně škodivých átek, dřevo je navíc obnovitený zdroj energie. Daší reativně příznivou variantou je dákové vytápění. Zdrojem tepa pro dákové vytápění je dnes obvyke kombinovaná výroba tepa a eektřiny v eektrárnách. Pára o vysoké energii je využita k výrobě eektřiny, ochazená pára a horká voda se pak použije jako zdroj tepa pro vytápění. Výroba eektřiny s sebou nese řadu negativ, ae v tomto případě jde o využití odpadního tepa, které by jinak uniko bez užitku do okoí. 29

29 Na opačném konci spektra je topení eektrickými přímotopy a hnědým uhím. Topení eektřinou je zdánivě čisté, ae zátěž na životní prostředí se jen přesouvá jinam, navíc je tento způsob zdaeka nejméně účinný. Hnědé uhí zase obsahuje vysoké množství síry, při jeho spaování v kamnech navíc uniká do vzduchu veké množství pevných částic, které se často podíejí na vzniku okáního smogu. Svícení Většina domácností používá ke svícení kasické žárovky. Dnes jsou na trhu zářivky a úsporné žárovky, které mají čtyřikrát vyšší účinnost. Použití jediné úsporné žárovky místo kasické 75wattové žárovky ušetří za rok energii za více než 200,- Kč, takže budui doma mít takových žárovek 10 a každá vydrží 5 et, ušetřím za tu dobu ,- Kč. Nebo jinak pokud by všechny domácnosti v naší repubice svítiy jen úspornými žárovkami, ušetři by se minimáně výkon jedné eektrárny typu Temeína. Šetření tepou vodou Při sprchování se spotřebuje přibižně třetina vody oproti koupání ve vaně. Ještě více ušetříme, když se budeme sprchovat ve dvou nebo když použijeme sprchu jen k úvodnímu namočení a konečnému opáchnutí a mezitím ji vypneme nebo zesabíme. Je možné též koupit šetřící nástavec, který vodu více rozptyuje, takže může téci menším proudem. Tepou vodu můžeme ušetřit i při praní a mytí nádobí (např. opachovat nádobí a máchat prádo ve studené, při praní vždy napnit ceou pračku, používat prášky účinné za nižších tepot apod.). Při vaření např. čaje je častým zozvykem vařit vždy víc vody než spotřebuji a zbytek bu nechat v konvici vychadnout nebo vyít. Tím vyévám drahou energii a ohřívám odpadní potrubí a kaná. Spotřebiče v domácnosti Při koupi nového domácího spotřebiče bychom se měi vždy zajímat nejen o cenu a vzhed, ae i o jeho viv na životní prostředí a spotřebu energie. Mnohdy se vypatí zakoupit dražší věc s nízkou spotřebou, protože se cena časem vrátí v ušetřené energii. Počítač Mnozí máte doma počítač a je zvykem nechávat ho trvae zapnutý. Zváště starší typy spotřebovávají i při nečinnosti značné množství energie (havně větrák a monitor). Z hediska úspory energie je tedy vhodnější počítač v době nečinnosti vypínat. Doprava Auta z našeho okoí neodstraníme, stejně tak nezmizí idská potřeba cestovat a dopravovat různé nákady. Hedejme však způsoby, jak negativní dopady dopravy můžeme zmírnit. Kde to jde, cho te pěšky. Je to zdravé, příjemné a čas, který strávíte chůzí, můžete využít na přemýšení nebo rozhovor. 30

30 Používejte hromadnou dopravu. Pokud jedete autem, nejezděte sami. Každý daší cestující v autě zvyšuje jeho využití. Jezděte na koe, pokud to jde i do škoy nebo do práce. Najděte si trasy po vedejších sinicích nebo poních a esních cestách, cesta do škoy se tak může proměnit v příjemnou projíž ku. Ve škoe se domuvte se škoníkem, kde si koo schovat. Nejezděte ae po havních a frekventovaných sinicích jednak je to nebezpečné, jednak se nadýcháte škodivých výfukových pynů. Domuvte se doma na dnu bez auta vyberte jeden den v týdnu, kdy se dobrovoně všichni zřeknete jízdy autem. Možná zjistíte, že auto potřebujete mnohem méně, než jste původně mysii. Kupujte zboží, o kterém víte, že se vyrobio bízko, naopak se snažte nenakupovat to, co je zdaeka. Mnohé zboží se nesmysně dopravuje stovky a tisíce kiometrů, přestože je ze vyrobit na místě z domácích zdrojů. Doprava a obchod sice zvyšuje nabídku, druhou stranou mince jsou však sinice přecpané kamióny. Používejte e-mai. Čím je adresát dáe a dopis rozsáhejší, tím je použití e-maiu oproti kasické poště výhodnější. Používání ohně Oheň ze dřeva sám o sobě přírodě nevadí, je ae nutné zabezpečit, aby tepo od něj nic nepoškodio a zamezit riziku požáru. Používejte suché dřevo z ežících stromů nebo větví nebo se dohodněte s esníkem na pokácení soušky. Nikdy neámejte větve z živých stromů! Pořádek a čistota Zdánivě nesouvisí s šetrným vztahem k přírodě. Nepořádek, zbytky jída, špína však áká vosy, mouchy nebo myši. Když máte v táborové spíži myši nebo červy, asi k nim nezaujmete postoj Františka z Assisi. Proto těmto konfiktům s našimi mimoidskými bižními předcházejte. Upravené a čisté prostředí tábora zasazené harmonicky do okoní přírody sině působí na chapce a dívky. Bya by škoda toto pozitivní působení nevyužít. Na závěr se podívejme na tuto kapitoku z hediska našich cíů. Často dostávám otázku: Na táboře třídíme odpady a na konci je nemáme kam odvézt. Co máme děat? Odpovídám: Někoikrát jsem se dosta do podobné situace, odpady jsem třídi dá. Aspoň na žeezo, sko, papír, nebezpečný odpad a zbytek. Žeezo, sko a papír odevzdám do sběru nebo do kontejnerů na tříděný odpad ty už jsou ve většině měst, ikvidaci nebezpečného odpadu jsou ze zákona povinny zajistit obecní úřady, zbytek vyhodím do popenice. Nejdůežitější je totiž samo třídění děti se naučí a budou to děat doma ceý život, možná k tomu časem donutí i rodiče. A když se časem zepší podmínky a začne se třídit daší druh odpadu, nebudou s tím mít probémy. Tedy shrnuto epší je třídit třeba tři druhy odpadu, i když praktický efekt je téměř nuový, než netřídit žádný s tím, že to nemá žádný smys. Má, výchovný. A o to nám jde v první řadě. 31

31 Paetky Z tvrdého papíru si připravíme toik paet, koik je hráčů. Poepíme je samoepkami nebo kobercovou epenkou tak, aby epící část bya navrch a rozdáme je hráčům. Ti mají za úko v krajině nasbírat co nejvíce barev přírody (tráva, istí, kůra, květiny apod.) a epit je na svou paetu. Na závěr hry můžeme uděat maou výstavu paet a vybrat ty nejpestřejší, nejnápaditější. 32

32 5. EDICE VŮDCOVSKÁ ZKOUŠKA PŘÍRODA A EKOLOGIE Poznávání přírody - poznávání jednotivých organismů, vztahů v přírodě Kresit znamená kresenou kytku, pod, travní kásek, brouka, myšici esní zachytit zkratkou, ae pně vyjadřující naše vidění kreseného předmětu. Také se fotografuje černě, někdy i s mezikroužky, aby se eccos z rostiny, krovky brouka zachytio podrobněji. Ae fotografie je jako dopis psaný na počítači a naše kresba jako dopis psaný naším kresebným styem písmem grafického vyjádření, ve kterém je zakódován kousek našeho vidění, vnímání, postřehu, okamžiku, kdy jsme předmět pozorovai a kresii. Kresí se tužkou, perem, štětcem, pastekou, barevnou tužkou. Záeží, co nám nejépe vyhovuje, ae začít je nutno tužkou a jednoduchou čarou, kterou se snažíme zachytit zákadní tvar kreseného. Žádné stínování, ae rozkad na díčí části tvořící dohromady kresbu a vyjadřující přesně to, co kresíme, aby každý pozna, co jsme kresii. Učíme se pozorovat květy, isty, jejich postavení na odyze, stébu, pupeny, pody, pohedem zpředu, ze strany, svrchu, někdy i ze spodu. Tím stáe více poznáváme krásu květu, který se najednou objevuje v mnoha dosud nevídaných tvarech a projevech krásna. Stejně je to při kresbě motýů i třeba moka, zajíce, voavky. Vyžaduje to trpěivost. A dávám radu, učte se kresbou vycpaných a nepohybivých přírodnin vštípit si jejich zákadní tvar, koik výšek havy se vejde do výšky krku, či déky ceého těa, jak má douhá křída. To je zooogická výtvarnická anatomie. Vezměte i třeba chrobáka, jak vyhíží z boku, zepředu, zezadu. To je nutno si zachytit do oka, do merku, jak se říká, a to nám vemi pomůže při pozdějším kresení savců, ptáků, obojživeníků i hmyzu v živém pohybu, přímo v jejich životním prostředí. Ona i housenka má svoji anatomii nožek, očí, havy, kusade a díců těa i těch nejrozmanitějších ocásků. Zákadní pravido je kid a trpěivost, v terénu postřeh, hbitě kresit, nic vám nesmí uniknout, každá část rostiny či živočicha, kmene stromu, skáy má mít zachycený tvar, pohyb a postoj. Kresit čisté čáry, žádné tkaniny. V terénu kresete třeba poupata konikeců, rozkvétajících jaterníků a sasanek v mnoha tvarech rozvinutí a směru pohedu na ně. Někdy se podívejte na věc z žabí perspektivy. Poožte se na zem, tvář až k zemi a podívejte se na to, co je před vámi. Mechový porost se změní v amazonské džunge, pískoviště se sporými trsy trav na zajímavý kout pouště s oázou a ouže v tajemné jezero kdesi v tropech. Někdy i vyjeté koeje po pneumatikách na esní cestě se vám promění v neobyčejné krajiny, objeví se vám dosud neznámý mikrosvět, na který se skoro s nezájmem díváme z naší zdvižené poohy z vejšky. Naučte se dívat na krásu a její barevnost. Vezměme třeba houby. A nejsou to jen praváci, křemenáče, kozáci, kotrče a daší, ae jsou to často podivná kuřátka, různá včí míčí a miimetrové houbičky pod odchípou kůrou poražených stromů či podivné podnice hub dřevomorek, které se objevují na kmenech stromů. 33

33 Hvězdnice, pohárovka a je ještě spousta druhů. Houby jsou skutečně tvarově vemi proměnivé. I jeden druh, když si seřadíte třeba praváka od maičkého, běoučkého až po pořádného dospěého. Co je to barevných odstínů hnědé na kobouku, co tvarů baňaté nohy a kobouku, od naražené čepice až po furiantsky nasazený mušketýrský kobouk. Kasy trav, koik je to nezměrných tvarů! Nebo naše vzácné orchideje čii vstavačovité, nebo ty sožnokvěté a játrovky, išejník. Inu, stačí si někdy sednout před starý, mechem, išejníky a houbičkami zarostý pařez, a můžeme kresit ceé odpoedne a budeme se divit, co tvarů, seskupení podnic a rostinek jsme zachytii na kusu papíru. Nejdříve kresete tužkou. Vezměte s sebou dvě, tři měkké tužky č. 1 a 2, ostře ořezané a kousek gumy pro začátek. Později ji již nebudete potřebovat. Kresit vždy ostrou tužkou, pozorovat a snažit se zachytit skutečný tvar. Když se vám kresba nezdá, kresete znovu a znovu, až to bude to, co vidíte. Kresby nezahazujte, uožte je do obáky s popsanými a pokresenými papíry. Ke každé kresbě (istu) datum, místo a pořadové číso v putovním deníku, který si tak dopňujete, jak kresíte. Když jsem na roverských kurzech na Beníškách nebo v Žumberku a na Orovech, i na PLŠ přednáše o kresení v přírodě, tak se ozývao všeobecně, že to nedokážeme, to přece nejde. Ae je tu jedno zajímavé sovíčko chtít. A to sovíčko dokázao, že po mém povídání o kresení se objevio, že neby nikdo, kdo by neumě kresit a někteří dokonce nakresii rostinu tak dokonae, až se tomu sami divii. Krátce, dokáza jsem všem, že kresení není žádný zázrak a když je čověk schopen se naučit psát, tak zvádne i prostou kresbu. Nejde o žádný uměecký projev, ae vastně o stopařský záznam. Tato květina, houba, išejník, šiška, žába, tesařík, motý, sýkora, srnec vypada, když jsem ho vidě, takto. Dokonce se mi podařio kresit fáze pavoučího namouvání, to, co děají při námuvách roháči, jak vypadají madé ysky, jak staví hnízdo moudiváček. Kresba do skicáku je stopařský zápis a opakuji, ne žádné výtvarné dío. Proto vyžaduje přesný postřeh a zachycení pozorovaných fází bu předmětu, nebo jeho činu a pohybu. Někdy je to důvěrné nahédnutí do rodinného života toho, co tvoří sožky života rostin a živočichů. A o to jde. Mirko Vosátka: Kde domov můj, z kapitoy Píši a kresím Ø Je vhodné děat herbář nebo sbírku motýů? Proč ano či ne? Ø V závodě včat a světušek bya (nevím zda ještě je) jedna rostina určená k poznávání, pampeiška srstnatá. Je to dobře nebo špatně? Proč? Ø Jaký smys má poznávání jednotivých rostin, živočichů a hub? Je vhodné učit se konkrétní názvy jednotivých druhů? Proč ano či ne? Pokud najdeš nějaké důvody, proč ano, seřa je pode důežitosti. Ø Stavíš tábor a vybíráš místo pro ohniště. Všude na ouce žijí nějací tvorové a rostou nějaké rostiny. Ovivní to, že znáš bíže některé druhy vobu místa ohniště? 34

34 Ø Může si dítě nebo dospěý čověk vytvořit vztah k rostině, stromu, zvířeti, houbě: jako k jedinci? jako k druhu? Ø Pokud ano, tak jak? Ø V okoí každého tábora roste někoik desítek druhů rostin (a žije někoik stovek druhů živočichů). Zkus se během svého pobytu s některými z nich seznámit. Začni tím, že si je jen prohédneš a budeš je vnímat, pak se postupem času může naučit i některé názvy. Samozřejmě jen pokud budeš chtít a budeš si myset, že to má smys. Úryvky od Ladisava Ruska Šamana i od Mirka Vosátky ukazují dvě stránky poznávání přírody a pobytu v ní. 1) Umění číst v přírodě, rozumět tomu, co vidím, nechat k sobě přírodu promouvat. 2) Umění zaznamenat, co jsem vidě, co mě zaujao, nacházet a umět nakresit či jinak znázornit zajímavé tvary, barvy, ae i vůně, zvuky, doteky atd. Proč poznávat přírodu a jednotivé organismy? V první řadě si vytvářím poznáváním a kontaktem s přírodou vztah. V minuých kapitoách jsme se zabývai odcizením čověka přírodě ékem může být právě navázání bízkého vztahu k přírodě. Takový vztah si obvyke nevytvářím k abstraktní přírodě, ae ke konkrétnímu místu, květině, zvířeti, je mi dobře v ese, na horách. Důvěrně se seznamuji s různými místy, rád se na ně vracím. Každý může takový vztah prožívat jinak. Jeden jako přírodovědec, badate, pozorovate zajímají ho jednotivé druhy, může prochodit dny po horách a hedat vzácné rostiny nebo brouky. Druhý pozoruje přírodu spíš s pozice ekooga zkoumá, jak fungují ekosystémy, jak vznikají a vyvíjejí se různé vztahy. Třetí vnímá přírodu spíš citově a intuitivně všímá si její krásy, barevnosti, zvuků. Pokaždé trochu něco jiného, vždy však hodnotný a opravdový vztah k přírodě místo hostejnosti a odcizení. Příroda je zdrojem inspirace a poučení. Co zajímavých patentů a vynáezů příroda vytvořia; některé z nich umíme napodobit, na jiné je idský um a technika krátký. Ptačí et se sta inspirací pro konstrukci etade, kuička opuchu je předohou pro suchý zip, padáčky v podu pampeišky, dokonae izoující srst a peří, duté stébo bambusu jako stavební konstrukce apod. Na druhé straně zpracování světené energie rostinami, práce svaů neprodukující na rozdí od motorů žádné nebezpečné výfukové pyny, pavoučí vákno nebo počítač, který umí totéž, co idský mozek. Čověk do přírody patří. Pobyt v přírodě má viv na idskou a zváště dětskou psychiku. Děti vyrůstající mezi paneáky vekoměst bez kontaktu s živou přírodou mají často psychické a neurotické probémy. I dospěý čověk se chodí ukidnit a odpočinout si do esa nebo k rybníku a ne na dánici nebo do supermarketu. S tím souvisí i estetická hodnota přírody, vnímání krásných věcí květin, motýů, ptáků, nerostů, ska, potoků, moře, krajiny, mraků, hvězd aj. 35

35 Jak poznávat přírodu? V první řadě pobývat v přírodě o samotě, ve dvojici, s družinou, oddíem. Pohybovat se v ní, nechat jí promouvat, být aktivní pozorovate a učit se zaznamenávat, co jsem vidě. Jako dopněk pak poznávání z knížek, z fimů a teevize, z obrázků, při návštěvě muzea. Z naší příručky Skaut je ochráncem přírody uvádím přehed některých námětů pro činnost: Poznávací hry použití kartiček, obrázků, fotografií, kimovka s organismy, pexeso. Sovní hry s názvy Morgensternova hra, sestavování názvů z daných písmen, sovní fotba s názvy. Obrázky a ukázky přírody v kubovně (sbírka nerostů, zkameněin, podzimní výstava podů nebo hub, strop vymaovaný jako hvězdná oboha). Výběr trasy výpravy, přírodní zajímavosti po cestě. Poznávání rostin, živočichů, hornin, zkameněin drobné hry po cestě, kresení, fotografování, stopování. Vnímání přírody všemi smysy (vůně, zvuky, hmat). Napříkad sedět chvíi potichu se zavázanýma očima, nechat na sebe působit přírodní zvuky. Průzkum neznámého terénu, náčrtky, mapky, obrázky. Pozorování různých ekosystémů (es, ouka, rybník), jejich vzájemné srovnání. Rostiny a živočichové v různých podmínkách (stromy na skáe, v ese, u potoka, vegetace na jižních, severních svazích, esy s různou skadbou dřevin. Pozorování esního mikrosvěta (mechy, išejníky) z žabí perspektivy. Hedání zajímavých tvarů, barev, zvuků, samorosty, pohádkové bytosti v ese. Výběr místa tábora, jeho stavba, začenění do krajiny, použité materiáy. Noční bdění, pozorování hvězd, zvuky noci. Pozorování západu sunce, svítání, ranní a večerní rituáy. Pobyt v přírodě o samotě (tři orí pera). Pravidené, každodenní pozorování přírody na táboře (počasí, zvyky živočichů). Vytvoření jednoduché meteoroogické budky, ceoroční pravidené sedování počasí (měření srážek, tepoty, směru a rychosti větru, taku vzduchu, pozorování obačnosti, apod.). Nejde o to zahtit naše skauty a skautky přemírou informací najednou. Spíš naopak poznatky podávat po kapkách a snažit se, aby na většinu přiši sami. Tj. ptát se, napovídat, šikovně se s nimi hádat, hotové poznatky sděovat jen tehdy, když na to nikdo nepřijde sám. Vždy je epší využít přírody a příežitostí, které přináší, než cosi vykádat a vyrábět si hromady pracných pomůcek, které často autentickou přírodu nenahradí. 36

36 Chu ový test Organizátor hry si dopředu připraví různé části rostin (části trávy, květin, šišky, kůru, pokud možno nic jedovatého). Poté zaváže hráčům oči a nechá jim dosud utajený obsah svých kapes ochutnat. Musí si pamatovat, co komu dáva. Je dobré, když si část vzorku ponechá. Potom opět vše schová, rozváže hráčům oči a nechá je hádat, co jedi. V případě, že mu nebudou věřit, může jako argument použít zbyou část vzorku. 37

37 6. Hry s ekoogickou a přírodovědnou tematikou EDICE VŮDCOVSKÁ ZKOUŠKA PŘÍRODA A EKOLOGIE Dobrodružné hry mají ještě jeden důežitý prvek, který chybí prostým pohybovým hrám dramatický námět. Podobají se tak trochu divadení hře a každý účastník hraje určitou, předem danou úohu. Vzpomeňte si jen na prastaré kukovské hry na Indiány, inspirované dobrodružnou četbou. V hrách s ibretem, kterému se často říká egenda, má obyčejné městské dítě příežitost proměnit se na chvíi v hrdinu obíbených fimů a knih, kovboje, ovce, záesáka, vekého cestovatee. Na výetech a táborech chapeckých oddíů to bývají nejobíbenější zábavy. Všechny vyjmenované prvky samy o sobě ještě netvoří hru, musíme k nim přidat závazná pravida hry, aspoň jedno zváštní ustanovení, které všichni účastníci přijímají a respektují. Tak třeba pravido kdo dostane babu, přebírá s ní i úko pronásedovatee a musí honit ostatní tak douho, dokud se někoho nedotkne rukou mění bezcíné a máo zábavné běhání po ouce v napínavou hru, při které zapomínáme na únavu. U prostých pohybových her stačí takové pravido jediné, veké sportovní hry mívají toik podrobně propracovaných pravide, že zapní ceou knížku. Pro tvorbu nových her patí tedy tento vzoreček: Nová hra = nápad + výběr vhodných stavebních prvků + pravida. Nápad přichází zpravida nečekaně. Při četbě nebo přímo v terénu, který čověku sám nabídne zváštní čenitostí nebo atmosférou námět k nové hře. Nápad je hned většinou spojen s cíovou činností. Oč ve hře především půjde, co bude jejím ústředním motivem. Tajemné esní houštiny nám napříkad vnuknou nápad: Tady by se báječně hráa nějaká pížená! A protože jste nedávno četi čánek o pašování vzácných uměeckých památek do zahraničí, zvoíte tohe téma za ústřední námět. Když máte vastně hotové ibreto, nebude už příiš obtížné vypracovat ceou hru. Budou v ní vystupovat pohraničníci a podoudníci. Jakým způsobem povedou boj? Budou mít strážci hranice hadrové koue? Ozbrojím také pašeráky? Nebo může strážce podoudníka zastavit a zajmout pouhým zavoáním jeho jména? Možností je vždy víc, musíme se rozhodnout pro tu, která vám připadá za daných podmínek nejepší. Z toho obvyke vypyne i důsedek střetnutí mezi pohraničníkem i pašerákem. Jak douho hra potrvá? To závisí na rozoze území, kterým se mají pašeráci propížit. V úvahu musíme vzít i okonost, zda mohou pašeráci v případě úspěchu cestu přes hranici opakovat, nebo mají jen jediný pokus. 38

38 Shrňme tedy znovu stručně ceý postup: Námět hry (ibreto, egenda). Zákadní činnosti při hře Podmínky vítězství a porážky Rozděení roí Pravida hry - způsob boje mezi soupeřícími stranami, - důsedky střetnutí, - herní území, - časové dispozice. Mioš Zapeta: Z úvodní kapitoy knihy Skautské hry v přírodě Ø Uděej si dva seznamy her s přírodovědnou a ekoogickou tematikou: 1) Ty, které jsi někdy hrá/a 2) Ty, které jsi někdy ved/a Ø Svůj seznam ukaž ostatním a povídejte si, jak se vám hry zdařiy, jaký měy výchovný účinek, co se vám nepovedo apod. Ø Přemýšej, zda bys by/a schopen/a vymyset a připravit úpně novou hru a jak bys při tom postupova/a. Ø Ve skupině každý vymysete krátkou hru (5 min.) s přírodovědnou nebo ekoogickou tematikou a hned si jí zahrajte. Můžete tak zpestřit třeba výpravu nebo zahájit každou schůzku. Často vzniká dojem, že vnímat přírodu a pohybovat se v ní se dítě naučí jen pomocí speciání her k tomu určených tj. aby hra bya správně ekoogickou, musí mít námět ochrany přírody (třeba boj strážců rezervace s pytáky), musí simuovat nějaký ekoogický vztah (dravec a kořist nebo hromadění škodivin v potravním řetězci), případně aspoň vést k poznání nějakých rostin a živočichů. Takhe jednoduché to ae není. Musím se přiznat, že v oddíe jsem jako kuk žádné simuační hry na ekosystém nehrá, přesto právě hry měy na formování našeho vztahu k přírodě významný viv. A zdaeka ne toik hry na poznávání rostinek, které jsme jako každý oddí hrái, ae hry úpně jiné. Představte si etní es po bouřce, čistý voňavý vzduch, zpívající ptáky. A mezi tím se píží dvanáctietý kuk, který je právě indián na váečné stezce, stopař na ovu šeem nebo cestovate na neznámém ostrově. Napětí mu zbystřuje smysy, píží se po zemi, vemi intenzivně vnímá vůni a dotek země, ežících kád, mokrého kapradí. Pozorně nasouchá, jesti ve zvucích esa nerozpozná podezřeé praskání větviček, vzdáený šepot nebo dech protihráče nepřáteského indiána, odpočívajícího tygra nebo ostrovního idožrouta. 39

39 I to jsou hry, které formují vztah k přírodě. Spíš podvědomě, nenápadně, ae o to účinněji působí na dětskou duši pozitivní zážitek ze hry se spojí s zážitkem z bezprostředního kontaktu s přírodou a kuci a děvčata se instinktivně vracejí tam, kde jim je dobře do esa, k šumějícímu potůčku, mezi skáy. Aniž si to uvědomují, učí se vnímat přírodu a pohybovat se v ní. To neznamená, že tzv. ekohry nemají svůj význam naopak jsou mocným prostředkem. Tento úvodní odstavec spíš chce upozornit, že nemohou být prostředkem jediný. Všude ve skautském programu patí, že musí být pestrý, že nevystačím s jedním programovým schématem nebo s jedním typem her. Ke hrám je nutno připojit ještě někoik zásad: 1. Nabídka her je neobyčejně rozsáhá, proto je při výběru hry vždy nutné rozmyset, k čemu ji použiji, co je jejím cíem. Každá hra souží něčemu jinému, některé hry jsou vyoženě naučné, jiné naopak rekreační, daší spojují řadu různých aspektů. 2. Neexistuje univerzáně dobrá ani univerzáně špatná hra. Každá hra se hodí do jiného prostředí, pro jiné hráče, jiná hra zabere na začátku výpravy a jiná uprostřed tábora. 3. Zváště sožitější hry se oddí musí naučit hrát. Při první hře se s ní hráči seznamují, zjiš ují meze jejích pravide, hedají strategie svého chování a postupu. Když oddí za čas hru zahraje podruhé, už vědí, jak na to, épe si zahrají, víc si hru užijí a pravděpodobně i hra dosáhne epších výchovných výsedků. 4. Naopak některé hry ze hrát jen jednou. Jsou to bu jednoduché hry zaožené na nějakém skrytém pravide, které musí hráči uhodnout, nebo naopak sožité hry, kde jedním z významných prvků je moment překvapení, neočekávaná udáost, která nutí hráče k ryché improvizaci. Takové hry, obvyke s siným psychoogickým nábojem, jsou dnes popuární na různých vzděávacích kurzech pro roverský a dospěý věk (ty pro oddí nedoporučuji), ae i v oddíe může být jednou za čas zařazena do programu hra, při níž se dostanou hráči do neočekávané situace a musí improvizovat a ryche hedat řešení. 5. Oddí se nesmí zahtit jedním typem her. Bude-i oddí hrát opakovaně např. jeden typ simuační ekohry, brzy se mu omrzí a výchovný efekt bude spíš negativní. To ae neznamená, že není vhodné takovou hru někdy zopakovat v tom případě je vhodné, když si hráči vymění roe ten, kdo hrá majitee eektrárny, bude anarchista, státní úředník se stane ochranářem a normání občan se stane zahraničním investorem stavby. 6. Dnes jsou popuární různé deskové dobrodružné hry, fantasy hry typu Dračí doupě a přehrše počítačových her. Nebojme se jich, spíš se naučme jich využít. To ae neznamená, že oddí na schůzkách bude hrát stříečky s oužemi virtuání krve a bodovat se bude pode počtu zabitých mimozemš anů. Některé počítačové hry jsou ae vemi zdařié simuace vývoje konzumní spoečnosti i s jejími nebahými konci, ty můžou být zajímavým dopňkem programu. Oddí také může vytvořit novou hru, kde spojí prvky dobrodružných her s nějakým ekoogickým námětem třeba osidování nového ostrova či kontinentu, hra, kdy každý hráč bude představovat nějaký organismus a bude vstupovat do vztahů s ostatními zatímco ve většině podobných her vystupují skřeti, zombie nebo kouzeníci, tady bude hrát had, son, čověk, orchidej nebo moucha tse-tse. 40

40 Her s ekoogickou a přírodovědnou tematikou je nepřeberné množství a existuje řada příruček a návodů. Nemá proto smys zde jednotivé hry popisovat, místo toho uvádím někoik typů takových her: Hry v přírodě spojené s poznáváním a určováním přírodnin. Vnímání a poznávání přírodnin a terénu pode tvarů, vůní, vnímání zvuků. Pohyb v přírodě posepu, po čtyřech; různé prožitkové hry. Výtvarné hry v přírodě kresení v přírodě, maování přírodními materiáy, vytváření barevných paet, apod. Hry s obrázky zvířat a rostin nebo s isty, pody (např. kimovka, schovávačky). Testy, kvízy, hádanky. Modeové a simuační hry - hra modeuje různé vztahy v přírodě nebo různé aspekty vztahu idí a přírody. Obvyke jde o náročnější hry. Terénní a bojové hry (ochrana přírody může a nemusí být součást egendy, napodobování různých skutečných situací boj s pytáky, průzkum chráněného území, kroužkování ptáků). Etapové hry, douhodobá pozorování a pokusy v přírodě formou hry. Při uvádění každé hry si musíme v první řadě uvědomit její smys a cí proč ji zařazuji do programu, čeho chci dosáhnout. Na jednom příkadu vám ukážu, jak ze stejnou hru zahrát někoika způsoby a jak její efekt bude záežet na způsobu provedení. Hru asi znáte: Hráči se rozděí do dvojic. Jeden z dvojice si zaváže oči a druhý ho vede z výchozího místa ke stromu. Když dojdou ke stromu, ten sepý strom ohmatá, přivoní k němu, může ho i ochutnat, opře se o něj. Pak se vrátí s průvodcem na původní místo. Sundá si šátek z očí a pokusí se svůj strom naézt. Co je cíem této hry? V příručce bude asi uvedena jako hra na vnímání přírody jinými smysy než zrakem. Jdu esem posepu, vnímám zvuky a tvar cesty (můžu jít bos), ochutnám, ohmatám a očichám svůj strom. Když prohédnu, poznávám, jak se vnímání bez zraku iší od vnímání zrakového. Tento důraz je ae možné téměř vynechat a místo původní hry na vnímání máme závod ve schopnosti se orientovat posepu. Průvodce vede nevidoucího křivoakou cestičkou, někoikrát změní směr s cíem zmást vedeného. Ten se pak soustředí na změny směru, na orientační body, které je schopen poznat hmatem nebo suchem. Po sundání šátku se snaží co nejrycheji zorientovat a najít svůj strom. Třetí akcent pak může být důvěra, spoehnutí se na druhého stačí, když hra probíhá ve špatně schůdném nebo nebezpečném terénu, kde je voda, skáy apod. Když se hráči neznají, třeba při seznamování na esním kurzu, může to být pěkná hra na navození kontaktu a odbourání bariér. Tedy jedna hra ve třech různých podobách pode toho, jak ji vůdce uvede. Není chyba, když si vůdce ve hře najde význam, kteří její autoři nezamýšei, a hru si připraví a uvede pode svého. Chybou ae je, když vůdce smys hry nepochopí nebo ji uvede tak, že pní jiný cí a směřuje k něčemu jinému, než vůdce zamýší a dekaruje. 41

41 Vněné rozhovory Hráči se rozděí do dvojic, dostanou papíry, v jejichž havičce bude nadepsán určitý gobání probém, dáe obdrží provázky nebo vnu na petení či něco podobného. Provázky by měy být různobarevné. Jednotivé dvojice se zamysí nad probémy a pak vytvoří dva soustředné kruhy. Jeden hráč zůstane na místě a druhý od něj vede provázek k jinému, stojícímu hráči, který reprezentuje daší, eč související probém. Např. hráč, jenž má probém ochrana životního prostředí, se napojí na hráče s probémem rozvoj průmysu, poněvadž může uvést SOUVISLOSTI. 42

42 7. EDICE VŮDCOVSKÁ ZKOUŠKA PŘÍRODA A EKOLOGIE Ochrana přírody a krajiny. Chráněná území jejich výchovné využití. Chování v jednotivých typech chráněných území. Lesní zákon Hrabě Buquoy pobýva douhou dobu v Paříži, kde se stýka s širokým okruhem přáte vzděanců, a snaži se pak své panství novohradské spravovat pode moderních zásad. On to by, kdo u nás zaoži dvě vůbec první evropské rezervace: Žofínský praes a praes Hojná Voda. V době, kdy docházeo ke koonizaci Novohradských hor, kácey se zbytky praesů a zakáday se skárny. Buquoy vemi podporova vznik maých skáren, aby udrže zaměstnanost v drobných vesnicích a rozptýi idi po venkově. Ve skárnách se samozřejmě topio dřevěným uhím a tomu pady za obě zbytky horských praesů. A on tehdy osobně zakáza ve dvou vekých cecích, na Žofíně a na Hojné Vodě, kácet kus praesa. Pro zajímavost: nemě to pan hrabě ehké, protože deset et po vyhášení pracova na novohradském panství věhasný angický taxátor, pan Rawinson, který zpracováva esní hospodářský pán pro novohradské panství a vyčísi, jaká škoda vzniká panství, když se tato zbytečná hraběcí choutka nechá stát. Vypočíta, že skárna zvaná Žofiina hu by moha pět et pracovat ze dřeva, které se zbytečně nechává hnít v Žofínském praese, a navrh jeho zrušení. To byo roku Ae naštěstí pan hrabě by ještě naživu a zakáza to. Vidíte, že ochrana přírody i ekonomické tendence proti přírodě existovay před sto padesáti ety stejně, jako existují dnes. My se s podobnými námitkami, jako mě pan Rawinson, setkáváme dnes a denně v našich rezervacích. Náš první zákon o ochraně přírody vznik v roce 1956 a v podstatě mu jako vzor souži starý německý říšský zákon z třicátých et. A čověk dokáza mezitím napáchat v přírodě ohromné škody. Vezměme si jako příkad popuární zeměděské meiorace. S obrovskými důsedky, které měy pro naší přírodu, se budeme ještě éta, možná desetietí, potýkat. Očekává se totiž pomaé, postupné vysušování Evropy. Projevuje se to napříkad tím, že máme máo srážek v zimě. Naše zimy jsou většinou bez sněhu nebo přijde sníh nárazově jenom na někoik dní. Rozožení srážek je naprosto nepříznivé, takže zváště v jarním období trpí země daeko víc suchem. Chybí jí váha ze sněhu. Ačkoi se to dávno věděo a mnoho vědců na to upozorňovao, naši se jiní vědci, kteří docea kidně podporovai odvodňování krajiny zbavování se toho vůbec nejcennějšího, co v krajině je povrchových a podzemních vod. Nemuvím vůbec o tom, jakou škodu přineso sceování pozemků, rušení protierozních zábran a podobné věci. Jenom bych při té příežitosti chtě upozornit na jednu věc: probém se tenkrát redukova, a já se obávám, že to byo částečně záměrně, na mizení tzv. zeeně stromů a keřů v krajině. To je úpný omy. Ještě dnes veká spousta ochranářů 43

43 tvrdí, že to nejcennější, co v zeměděské krajině je, jsou stromy a keře. Je to nesmys! Nejcennější je živý vodní systém. Stromy a keře mají svůj význam, pokud rostou na protierozních mezích, to znamená, pokud pásy stromů nebo keřů přerušují prudké svahy a zabraňují prudkému rozběhu vody, která se při přívaech řítí z tohoto svahu. Udržují půdu. Jsou vhodné na prudkých stráních. Mají svůj význam také při vekých ánech, kde se rozbíhá vítr, jako větroamy. Ae zdaeka nemají takový význam, jako má udržení správného vodního systému. Jeden z prvních cíů nového ministerstva (tj. poistopadového MŽP) a mysím, že by vemi správně stanoven, byo vytvoření nového zákona na ochranu přírody. A nám se skutečně podařio během prvního voebního období zákon uděat. Považuji to za nejvýznamnější úspěch té éry. To období jsme nepromarnii, protože už jenom ten zákon je záežitost, která posunua ochranu přírody v našem státě vemi vysoko. Daeko výš, než ve státech okoních. Náš zákon je daeko účinnější, než jsou zemské zákony rakouské, je prakticky stejný, v některých věcech možná i epší než zákon bavorský, který je jeden z nejepších v Evropě. Existuje, na rozdí od zákona sovenského, protože Sováci ho nestihi v tom prvním období. Věřím tomu, že kdybychom my ten zákon ze starého paramentu nedostai ven, tak dneska nemáme šanci. Protože ten zákon dává ochraně přírody a jejím orgánům veké pravomoci Úryvky z přednášky Františka Urbana: Hovory o ochraně přírody, vydané v rámci FONS speciá Čověk a příroda. Ø Přemýšej nad tím, jak může znaost zákonů pomoci naší činnosti? Ø Proč je špatně, když vyhyne nějaký druh? Ø Představ si v havě: nějakou rezervaci - zamysi se, co se tam chrání a proč? kout přírody, území, které bys jako rezervaci vyhási - co bys tam chráni a proč? Ø Vzpomeň si na nějakou krajinu, která je pode tvého názoru ekoogicky narušená a nestabiní a navrhni úpravy, které by vedy k nápravě. Ø Vyber si jednu CHKO, najdi si jí v turistické mapě. Pode mapy a daší iteratury připrav trasu výpravy, která bude pojata jako naučná stezka vyber někoik přírodovědně zajímavých stanoviš, o každém připrav stručnou informaci. Pode možností takovou výpravu uskutečni s oddíem nebo s kmenem. Ø Porovnej výpravu do běžné krajiny a výpravu, která povede národní přírodní rezervací. Rozmysi si, jak se bude išit program. Uvažuj, kdy a proč zařadit do oddíového programu výpravu do rezervace. Zkus najít situace, kdy je taková výprava nevhodná a kdy naopak může být pro oddí přínosem. Ø Ve skupině si každý představte nějakou krajinu a pokuste se ji vyjádřit jiným způsobem než prostým popisem abstraktní mabou, hudbou, pohádkou, mýtickou postavou, která ji charakterizuje, Můžete se snažit uhodnout, jakou krajinu představují ostatní, debatovat, jaký symbo nejépe vystihuje určitou krajinu apod. 44

44 Zákon o ochraně přírody a krajiny Ochrana přírody je u nás upravena Zákonem o ochraně přírody a krajiny č. 114/92 Sb. a navazující Vyháškou MŽP č. 395/1992 Sb. K čemu nám takový zákon může pomoci? Zákon nás informuje o tom, co je v přírodě zajímavé a cenné. Zákon nám pomáhá a radí, když chceme zabránit nějaké škodě, zachránit nějaké místo v přírodě před zničením. Zákon nám zabraňuje, abychom při nějaké naší činnosti ničii a ohrožovai přírodu, by bychom tak činii nevědomě a neúmysně. U skautů se předpokádá dobrá vůe že nebudou přírodu zbytečně poškozovat a budou ji chránit. Samotná dobrá vůe ae nestačí. Musím vědět co chránit, jak to chránit a musím k tomu mít podmínky. To vše přináší zákon. Na rozdí od předcházejícího zákona z roku 1956 není účeem uvedeného zákona jen ochrana vybraných druhů rostin a živočichů a vytváření chráněných území, ae i ochrana a obnova přírodní rovnováhy v krajině a péče o ekoogické systémy a krajinné ceky. Cíem tohoto zákona je tedy ochrana přírody jako ceku. K zajištění ochrany přírody a krajiny by měo soužit zejména: 1. Vytváření a ochrana územního systému ekoogické stabiity krajiny, tj. vzájemně propojeného souboru přirozených nebo přírodě bízkých ekosystémů ( kousků zdravé přírody ). Můžou to být např. přírodní esy, soustava rybníků, kopce porosté esy a křovinami, mokřady a rašeiniště apod., které tvoří přirozené prostředí pro život živočichů i rostin. Tato místa by měa být navzájem propojena pásy přirozené vegetace (např. ouky a křoviny v okoí vodního toku, pás esa, pás křovin a mezí), což by zajiš ovao možnost migrace organismů. 2. Ochrana paně rostoucích rostin (a hub) a voně žijících živočichů. Pode zákona jsou chráněny všechny druhy živočichů a rostin před ničením, sběrem a odchytem, které by mohy vést k zániku druhu na daném území. Mimo to zákon a vyháška konkrétně stanovuje zváště chráněné druhy ve třech kategoriích (přibižně 500 druhů rostin a hub a 300 druhů živočichů): druhy kriticky ohrožené druhy sině ohrožené druhy ohrožené Zákonem je chráněn nejen jednotivý živočich či rostina, ae i prostředí, ve kterém žijí. Roste-i tedy např. na mokré ouce ohrožený druh bahenní rostiny, nesmím ouku vysušit, protože vysušením ouky by zaniko prostředí pro život této rostiny. 3. Vytváření sítě zváště chráněných území. Chráněná území jsou rozčeněna do šesti kategorií, první dvě jsou vekopošná, zbývající čtyři maopošná: Národní parky nejcennější vekopošná území. V současné době jsou v ČR 4 NP: Krkonošský, Šumava, Podyjí a České Švýcarsko. Chráněné krajinné obasti přírodovědně, krajinářsky a kuturně v významná rozsáhá území. Zřízeno je 23 CHKO (např. CHKO Křivokátsko, Třeboňsko, Jeseníky ). 45

45 Národní přírodní rezervace menší území mimořádných přírodních hodnot s ceostátním významem. Přírodní rezervace menší přírodovědně hodnotné území. Národní přírodní památka přírodní útvar (skáa, om, jeskyně, naeziště nerostů ) s ceostátním významem. Přírodní památka významný přírodní útvar K zajištění ochrany přírody a krajiny souží dáe např. prosazování ekoogického způsobu hospodaření v esnictví, zeměděství, vodním hospodářství a spouúčast na územním pánování. Co se smí a nesmí v chráněných územích? Vybírám zde ustanovení důežitá pro naši činnost: Ve všech typech chráněných území je zakázáno: Tábořit a rozděávat oheň mimo místa vyhrazená orgánem ochrany přírody. Vjíždět a setrvávat s motorovými vozidy mimo sinice a místní komunikace. V národních parcích a v maopošných chráněných územích je dáe zakázáno: Pořádat a organizovat hromadné sportovní, turistické a jiné veřejné akce. Provozovat horoezectví a étání na závěsných kuzácích, jezdit na koech mimo sinice, místní komunikace a místa vyhrazená se souhasem orgánů ochrany přírody. Sbírat rostiny kromě esních podů a či odchytávat živočichy. V národních přírodních rezervacích se dáe nesmí vstupovat mimo značené nebo veřejné cesty a sbírat esní pody. Podmínky činnosti ve všech chráněných územích může být upřesněny návštěvním řádem nebo vyháškou, které můžou stanovit daší omezení. Orgán ochrany přírody může také určit místa, kde uvedené zákazy nepatí. Z uvedených zákazů mj. vypývá, že s výjimkou první zóny národních parků a národních přírodních rezervací zákon umožňuje pohyb mimo značené cesty a sběr hub a esních podů. U maopošných chráněných území je však obvyké voný pohyb osob a sběr esních podů omezit vyháškou, takže zde patí prakticky stejné podmínky jako u národní přírodní rezervace. Vemi důežité je ustanovení zákona o účasti občanů a obcí na ochraně přírody. Umožňuje mj. občanským sdružením a obcím se za přesně stanovených podmínek účastnit správního řízení o povoení různých staveb, těžby apod. Znamená to, že sami občané mají možnost zabránit některým negativním zásahům do krajiny. 46

46 Daší zákony Zákon o ochraně přírody a krajiny není jediný zákon, který se zabývá ochranou přírody. Existuje ceá řada daších zákonů (např. Zákon o ovzduší, Zákon o životním prostředí), vyhášek a mezinárodních úmuv. Pro nás považuji za zváště významné tři dáe uvedené zákony; doporučuji si pořídit do oddíové knihovny aspoň jeden výtisk od každého: Zákon 289/1995 Sb. o esích. Zákon 125/1997 Sb. o odpadech. Zákon 123/1998 Sb. o právu na informace o životním prostředí. K esnímu zákonu, který je pro naši praxi nejdůežitější, uvádím někoik poznámek z textu V. Kaspera: Každý má právo vstupovat do esa na vastní nebezpečí. Do esů včetně soukromých je možné vstupovat bez omezení. Vstup do esa může být omezen nebo zakázán pouze orgánem státní správy esů, a to jen z důvodů ochrany esa nebo v zájmu zdraví a bezpečnosti občanů a pouze na dobu maximáně 6 měsíců, anebo v důsedku zváštních omezení (vojenské esy, esy v ochranném pásmu vodního zdroje, obory apod.). Takový prostor musí být viditeně označen: ceduemi s vysvětením důvodu omezení či zákazu vstupu do esa, popřípadě mě být i opocen. Každý má právo sbírat v ese pro vastní potřebu esní pody a suchou na zemi ežící kest. Sbírat esní pody můžete tedy opět všude a bez omezení. V esích je mimo jiné zakázáno: rušit kid a ticho, provádět terénní úpravy, narušovat půdní kryt, budovat chodníky, stavět opocení a jiné objekty; těžit stromy a keře nebo je poškozovat; sbírat semena esních dřevin, jmeí a ochmet; jezdit a stát motorovými vozidy; vyzvedávat semenáčky a sazenice stromů a keřů esních dřevin; vstupovat do míst opocených nebo označených zákazem vstupu; vstupovat do porostů, kde se provádí těžba, manipuace nebo doprava dříví; mimo esní cesty a vyznačené trasy jezdit na koe, na koni, na yžích nebo na saních; kouřit, rozděávat nebo udržovat otevřené ohně (rozděávat nebo udržovat otevřené ohně je zakázáno také do vzdáenosti 50 m od okraje esa) a tábořit mimo vyhrazená místa. Z těchto zákazů může majite esa vastník povoit výjimku. Dáe je v ese zakázáno (a tyto zákazy patí i pro vastníka): odhazovat hořící nebo doutnající předměty; narušovat vodní režim a hrabat steivo; znečiš ovat es odpady a odpadky. 47

47 Pexeso Hráči se rozděí na skupinky. Připraví se jim hrací poe, jež bude obsahovat kartičky s názvy a fotografiemi rostin. Skupiny dostanou čtvrtky, na kterých je schéma hracího poe. Po začátku hry může vyběhnout vždy jen jeden hráč na hrací poe, smí obrátit vždy jen dvě kartičky, zapamatovat si obsah kartiček a běžet zpět ke své skupině. Tam nahásí, co vidě, a zaznamená to do schématu. Čenové různých skupin mohou nahížet i do schémat jiných družstev. Cíem je odhait kartičku s názvem a kartičku s obrázkem rostiny a obě pak donést k organizátorovi hry. Vítězí družstvo s nejvyšším počtem vyhedaných rostin. Místo rostin ze použít i kameny, obrázky zvířat apod. 48

48 8. EDICE VŮDCOVSKÁ ZKOUŠKA PŘÍRODA A EKOLOGIE Metodika přírodovědné části stezky a odborek Daeko na vyprahém Jihozápadě stojí indiánská vesnice a za ní se tyčí z pouště vysoká hora. Vyšphat na tuto horu znamenao veký čin, a tak všichni chapci ze vsi toužii, aby se o to mohi pokusit. Jednoho dne jim náčeník řek: Nu tak, chapci, dnes se můžete všichni pokusit na tu horu vyézt. Vyjděte hned po snídani a jděte každý tak daeko, jak dokážete. Až budete unaveni, vra te se, ae každý z vás mi přinese větvičku z toho místa, kam až doše. Vydai se na cestu pni naděje a každý cíti, že jistě dorazí až na vrcho. Ae brzy se oudavě vráti touštík a vztáh k náčeníkovi ruku, v níž drže kaktusový ist. Náčeník se usmá a řek: Miý hochu, ty ses vůbec nedosta k úpatí hory; ani jsi nepřeše pouš. Později se vráti druhý chapec. Přines šavějovou snítku. Doše jsi na úpatí hory, řek náčeník, ae vzhůru jsi nešpha. Daší hoch mě větvičku indy. Dobře, řek náčeník, ty ses dosta až k pramenům. Později přiše daší chapec s trnitou větvičkou. Když ji náčeník uvidě, usmá se a řek: Ty jsi špha vzhůru; dosta ses až k prvnímu kamenitému spazu. Odpoedne dorazi hoch s cedrovou snítkou a stařec řek: Poda jsi dobrý výkon, dosta ses až do pooviny hory. O hodinu později přiše hoch s borovou větvičkou. Tomu náčeník řek: Výborně! Ty jsi vyšpha až ke třetímu pásmu, mě jsi za sebou tři čtvrtiny výstupu. Sunce už stáo nízko, když se vráti posední. By to vytáhý krásný chapech vznešené povahy. Přicháze k náčeníkovi s prázdnýma rukama, ae oči mu zářiy: Můj otče, řek, dosta jsem se tam, kde nebyy žádné stromy nevidě jsem žádné větvičky, ae spatři jsme Zářící Moře. Také starcova tvář se rozzářia, když savnostním hasem říka: Pozna jsem to! Když jsem ti pohéd do tváře, pozna jsem to. Ty ses dosta až na vrcho. Nepotřebuješ žádnou větvičku. Je to napsáno v tvých očích, zvoní to v tvém hase. Pocíti jsi nadšení, můj hochu, vidě jsi nádheru hory. Pamatujte na to, hedači esní moudrosti, odznaky, které nabízíme za vykonané činy, nejsou ceny jsou to důkazy toho, co jste vykonai a kam jste až doši. Jsou to pouhé větvičky nasbírané po cestě, které vám mají ukázat, jak daeko jste se dostai při stoupání na horu. E. T. Seton: Stoupání na horu, z knihy Svitek březové kůry 49

49 Ø Pohovořte ve skupině o tom, jak ze učit jednotivé body stezky a jak je možné zjistit, že skauti a skauty v oddíe tuto část opravdu ovádají - poděte se navzájem o své dobré i špatné zkušenosti. Ø Co se ti na stezce neíbí a proč? Co bys v ní změni/a? Ø Zkus si v havě rozmyset, kterou odborku bys by schopen získat. Ø Jak rozumíš tezi, že stezka je zákad programu? Ø Zkus navrhnout nějakou odborku (regionání nebo speciání). Stezka Stezka je zákadním vodítkem pro vytváření skautského programu. V podstatě definuje jeho obsah tj. co mají skauti a skautky znát a umět a v jakém věku. Jednotivé náměty a typy činností, jako je např. poznávání přírody, ekoogické projekty nebo znaost chráněných území, jsou obsahem daších kapito této příručky, zde se zaměříme spíše na obecné metodické poznámky. Když jsem ved oddí, byo pro mě asi nejtěžší stanovit míru požadavků: Zná běžné byiny. Ae koik jich má znát? Jak je má znát? Určí je na obrázku? Najde je v přírodě? Mám určit seznam běžných byin a musí je dotyčný všechny poznat? V knize Skautskou stezkou i v příručce Skaut je ochráncem přírody je naznačena úroveň, kterou považuji za dostatečnou pro spnění daného úkou stezky. Konkrétně ji ae musí každý oddí nastavit sám. Jinde bude mít a ku venkovský oddí, který má kubovnu uprostřed esů a uk a jinak oddí ve vekém městě, který se do přírody dostane nejvýše dvakrát za měsíc. Každý oddí se na něco speciaizuje, každý oddí něčím vyniká. Neberme stezku dogmaticky, ae jako námět a inspiraci pro činnost. Neznamená to ae, že bychom měi dávat něco zadarmo! Spíš někde sevit, jinde přitvrdit. U venkovského oddíu bych by přísnější při poznávání přírody a jejího přímého pozorování, u městského bych zase vyžadova větší znaost ekoogických probémů svého okoí a snaži bych se, aby se každý čen oddíu stara o domácí zvířátko nebo mě za oknem aspoň jednu květinu. Jak učit a zkoušet stezku? Odpově je prostá neučit a nezkoušet. Nejepší způsob, jak kukům a děvčatům znechutit oddí, je vést ho tak, aby co nejvíc připomína škou. Přísušný bod stezky vůdce hezky vyoží a pak přezkouší jeho znaost. Z takového oddíu bych asi brzy utek. Veškerý obsah stezky musí být součástí zajímavého a pestrého programu her, rukoděek a tvořivé činnosti, čtení zajímavých knih, putování, táboření atd. Samozřejmě občas musím něco sděit, vysvětit, popsat musí to ae být po kapkách. Zastavím na výpravě u hezké rostinky řeknu o ní pár sov; vidím na poi projevy eroze popíšu, jak vzniká; na výpravě vysvětím, co by se stao, kdybych hodi igeitový sáček do ohně apod. Řada úkoů stezky je též součástí běžné činnosti a návyků oddíu. Nováček, který přijde do oddíu, vidí, jak se ostatní chovají, jak na táboře třídí odpad, s ceým oddíem se zúčastní zváštní akce nebo ekoogického projektu. Zde je spíš důežitý osobní přístup rádce nebo vůdce mu vysvětí, co a proč děají, povídají si s ním o tom není ae nutné ceému oddíu přednášet o třídění odpadů nebo o pravidech chování v přírodě. 50

50 Mnohé poznatky se snadno zapomínají co s tím? Všude se doporučuje mít skautský zápisník a tam si všechno zaznamenávat. Vím, že je to obtížné a v mnoha oddíech to moc nefunguje. Zde je možné pro začátek s zaožením a vedením zápisníku pomoci. My v oddíe jsme zavedi zápisníček s vkadatenými isty. Na jedné schůzce jsme si vyrobii desky a nařezai sadu papírů, na daších jsme ho pak postupně zapňovai. Každý čen oddíu připravi někoik stránek o tom, co ho zajímá jeden návod, jak stavět podsadu, druhý recepty pro táborové vaření, třetí písničky s akordovým doprovodem, daší pak obrázky květin a stromů. Každý dosta nakopírované všechny isty, ty si pak moh dotvořit, upravit, vybarvit. Jak ověřovat znaosti stezky? Při normání činnosti oddíu vůdce nebo rádce pozoruje čeny při hrách, činnosti na táboře, chování na výpravě atd. Při rozhovoru ve dvojici nebo ve skupině. Nesmí to být zkoušení, ae debata o tématu, v nejepším přípa 54 taková, že si její účastníci ani neuvědomují, že prokazují nějaké znaosti. Vyprávěním pro ostatní. Každý si připraví, třeba v rámci nějaké hry, povídání o nějaké přírodní rezervaci nebo chráněné obasti v okoí. Pak se na schůzkách postupně všichni vystřídají, nejepší tím spní přísušný bod stezky. Prostřednictvím reportáže, záznamů z pozorování, nástěnky v kubovně. Tím, že věc naučí dašího čena oddíu, nováčka. Odborky Uvádím zde stručně zákadní informace o odborkách ve stejném znění jako v příručce Skaut je ochráncem přírody. Dva havní cíe odborek jsou: 1. Motivovat každého čena k rozvíjení svých znaostí a dovedností v nějakém oboru. 2. Přivést zájemce k hubšímu proniknutí do zvoeného oboru, motivovat ho k dašímu vz 54ávání v tomto oboru. Současné odborky jsou třístupňové. První stupeň je určen pro věk et, mě by pnit převážně první cí není proto příiš náročný ani na toho, kdo odborku skádá, ani na odborné vedení. Druhý a třetí stupeň sedují spnění druhého cíe, druhý stupeň je pro třinácti až patnáctieté, třetí stupeň je pak určen pro roverský věk a jeho součástí je i úko pomáhat ostatním při skádání 1. a 2. stupně. 51

51 Každá odborka je rozděena do podoborů, každý si může částečně voit úkoy a speciaizaci. V přírodovědné obasti jde konkrétně o tyto odborky: Odborka Znaec živé přírody Znaec neživé přírody Ekoog Panda Podobor Botanika Zooogie Pěstiteství Chovateství Geoogie Astronomie Speeoogie Příroda okoo vody Příroda v horách Lesy Panda Odborka Panda má zváštní postavení. Přesný název zní Světový odznak ochrany prostředí. Panda má tři stupně, ae jinak než naše odborky: 1. stupeň - hnědý je určen pro včata a světušky, 2. - zeený pro skauty a skautky a 3. - modrý pro rovery a rangers. Odborky do svého programu může zařadit každý oddí, a to bez ohedu na to, zda je vůdce v daném oboru odborník. Prvním úkoem je podchytit zájem chapců a děvčat v oddíe. Pro někoho může být ákadem odznak, pro jiného možnost zajímavého programu, pro dašího šance naučit se něco nového. Jindy může začenit vůdce pnění odborek do větší etapové hry nebo mezi speciání bodované úkoy. Pro odborky je vhodné stanovit určitý pravidený čas (např. po oddíové schůzce). Tento čas bude vůdce věnovat konzutacím a radám, jak který bod pnit, diskuzím o probémech, nabídce iteratury - ae ne zkoušení! Na tato setkání je možné pozvat odborníky. Tím vůdce zajistí odbornou pomoc tam, kde sám nestačí. Pnění odborky by měo probíhat před družinou nebo oddíem - tj. ne jako zkoušení, ae jako vyprávění či ukázka pro ostatní. Má-i tedy dotyčný poznat např. 30 dřevin, spní tento úko tak, že na výpravě oddíu nebo družině ukáže a určí dřeviny,které zná. Přítomný vůdce, rádce nebo instruktor si zaznamená počet správně určených dřevin, případně opraví chyby a pode toho uzná či neuzná spnění úkoy. Pokud oddí s odborkami začíná, je vhodné vytipovat jednoduché odborky, které mají šanci aspoň někteří ryche spnit. Každá spněná odborka pak motivuje ostatní k pnění odborek daších. Pro každou odborku je vhodné připravit seznam doporučené iteratury a v ideáním případě mít tuto iteraturu v oddíové knihovně. Seznam iteratury můžou sestavit ti, kdo odborku pní (je to jeden z úkoů), nebo odborník; knihy může shánět ceý oddí. 52

52 Dáe uvádím dva náměty, jak začít: 1. Připravit pnění odborky jako hru. Vedoucí odhadne zájem dětí a připraví si 3-4 různé odborky. Hra může mít egendu, např. pou k cíi různými (srovnateně náročnými) cestami, na každé cestě (tj. odborce) jsou různé překážky a úkoy. Kdo spní, získá díčí odměnu (např. koráek nebo stužku, které smí nosit na kroji, vaječku se svou značkou zapíchnutou u překážky na pánu hry, šek na oddíové peníze apod.). Závěrem hry je dosažení cíe (naezení pokadu, objevení neznámé země). Současně s tím každý, kdo dorazí do cíe, získá přísušnou odborku. 2. Využít putovních táborů nebo vícedenních výprav. Ty připravit formou expedice. Výprava odjíždí do neznámých krajin, každý jednotivec (nebo skupina) má sérii speciáních úkoů. První je historik - zkoumá dějiny a památky, druhý přírodovědec, třetí etnograf - zkoumá obyvatee a jejich zvyky, daší dokumentarista - fotografuje, fimuje, píše deník, jiný třeba geograf, zásobovač, kuchař atd. Po cestě každý pní své úkoy (některé předem připravené, jiné vzniké ze situace), ze své činnosti pořizuje dokumentaci (zápisky, obrázky, mapky, přírodniny, fotografie), na závěr podá souhrnnou zprávu. Vůdce usměrňuje činnost čenů tak, aby spnění jednotivých úkoů vedo ke spnění odborky. 53

53 Vymysi, vytvoř a ukryj maskované zvíře Spouhráči tvoří dvě stejně veké skupiny, každou pro jeden životní prostor, který si nejdříve pozorně prohédnou. Potom tvoří každý hráč pode fantazie jedno zvíře přizpůsobené okoí z větví, smrkových šišek, istů, kousků kůry, květů aj. Každé zvíře je umístěno v životním prostoru dané skupiny tak, že pro své maskování je těžko k naezení. Skupiny si potom vymění životní prostory a pokoušejí se po dobu 5 minut jako chytači kořisti ukrytá zvířata naézt a shromáždit. Teprve nyní je každé zvíře pojmenováno. 54

54 9. EDICE VŮDCOVSKÁ ZKOUŠKA PŘÍRODA A EKOLOGIE Přírodovědná a ekoogická činnost během roku (využití stezky, pánování, roční období, douhodobé akce) Září se svou podzimní rovnodenností nás uvádí do nádherného času babího éta, kdy dozrávají pody pod ještě zářivými sunečními paprsky a kdy na horách bývají nejkrásnější výhedy. Připravte si na výetě rozoučení s étem a osavu podů. Chodii jsme jednou s oddíem pražskými uicemi s ošatkami a koši pnými podů a ovoce, které jsme koemjdoucím nabízei s povídáním o krásách podzimních proměn. Z počátečních rozpaků a nepochopení se v tvářích objevovaa radost ze zcea nového zážitku. Koncem září, kdy se objevují první barevné skvrny v esích, se vypravte na jeení říji. Při setmění, za večerního oparu zasechnete veebné troubení a budete-i trpěiví a tiší, můžete být svědky jeeních soubojů provázených tvrdými údery paroží. Možná vám vytanou i otázky, jak je to vastně s oveckou vášní, zda se shoduje zabíjení zvířat při ovu s odpovědností za vše živé. Poj me do raně podzimní přírody spoečně hedat ék na otupěost shonem našeho běžného života. Uděejme výpravu za podzimními neuvěřiteně něžnými a křehkými květy ocúnů na ještě zeených ukách, emovaných barevně prokvetými esy. Měi bychom mít svá jarní, etní a podzimní místečka, kde víme, že se na jaře objeví konikec, jinde později voňavá třemdava a na podzim fiaové kaíšky ocúnů. Výpravu můžeme oživit osavou podzimních větrů závodem draků vastní výroby. K podzimu patří i oheň a opékání brambor na strnisku. Dnes víme, že si musíme dobře rozmyset, kde oheň rozděat a jak, nejen z bezpečnostních důvodů, ae abychom co nejméně poškodii všechen život na povrchu i pod povrchem půdy. Rozmýšení, zda oheň a kde, nás může přivést k hubší úvaze o všem živém. A to už je jen krůček zpět či dopředu z panského postoje čověka. Nejsme ztraceni. Děti, rozvíjíme-i jejich cit a něhu, jsou schopny hubokého soucítění. Překvapio mě nedávno zamyšení maé dívenky nad právem na život červíka, kterého objevia v rozoupnuté švestce. Nespěchaa ho zašápnout, s odporem vyhodit, ae bya to pro ni chvíe hubší úvahy. Vím o místečku na Brdech, kde je možno v tichosti a údivu postát a obohatit srdce podzimní krásou. Hedejte i vy. O víkendu si přivstaňme a vyjděme na výet do ještě zamženého istopadového rána, kdy jen tušíme již skoro hoé kontury stromů a dětem dopřejme to potěšení brouzdat se ve spadaném istí, vždy to patří k podzimním radostem. A v některém z produžujících se večerů si spoečně posechněme krásnou Janáčkovu skadbu V mhách. Usyšíte, jak mistrovsky se Janáčkovi podařio vystihnout tu zváštní meanchoii podzimu s tajemstvím mhy, vůní zeteého istí a jásavých barev. Je i mnoho poezie o tomto ročním období, vyhedávejte ji a pokuste se sestavit ceé pásmo hudby a veršů. 55

55 Jsme v měsíci nejkratších dnů, ae také důežitého zomu, kdy 21. prosince probíhá zimní sunovrat. Okamžik, kdy sunce při svém zdánivém pohybu dosáhne největší odchyky od rovníku, začíná se vracet a stojí nad obratníkem Kozoroha. Přichází období zimy, ae dny se budou produžovat. Radostné navrácení sunce je od pradávna spojeno s novou nadějí a s vekými osavami. I my si v těchto dnech můžeme s oddíem připravit vyprávění o sunci, středu oběžnic, zdroji života na Zemi, aktivním eementu našeho životního prostředí, o jeho významu ve všech kuturách, v mýtech a náboženství. Čas adventu je bohatý na nejrůznější aktivity spojené s přípravou Vánoc. Oddíy mají své vastní osavy svátků míru, ásky a radosti, často spojené se zdobením stromků zvířátkům a ptákům v ese Snad bychom se měi snažit ke všem dobrotám a dárkům, které nerozučně ke svátkům patří, připojit trochu víc úvah a myšenek. Při cestě na půnoční pozdvihněte havy vzhůru a bude-i čisté nebe, čtěte v souhvězdích, která rok co rok v tuto dobu Orion, Adebaran, Capea, Lev na stejném místě zpeče ují vesmírný řád, vypovídají o vyšších souvisostech Touha po vyšším a čistším životě a vědomí, že toho ze dosáhnout jen tvořivou prací v ásce, patří k svátečním prožitkům. Přeom února a března je časem zimních prázdnin, zimních sportů, výprav, časem k pobytu v zimní přírodě, je nadechnutím po půroční práci. Oddíy směřují do hor, horských chaup, aby využiy tohoto týdne k výcviku na yžích, k zimním hrám, pospoitému životu. Většina z nás se octne v této roční době aespoň na krátký čas v horském prostředí, v jiných výškách, s jinými výhedy a obzory, než mají naše místa pro etní tábory Nezapomeňme douhých večerů na horách využít k poznání horské přírody a k úvahám o kompikacích, které jí připravujeme svým pobytem. Připravme si besedy o vzniku a zanikání pohoří, o jejich spojení s hubinami Země a vesmíru. Čtěme si o historii našich hor, o jejich osídení. I v zimě myseme na to, že naše příroda není v pořádku, že i v zimě pod vrstvou sněhu trpí přebujeým turistickým a sportovním ruchem, že je třeba respektovat zóny kidu pro zvěř a v kečových porostech používat jen vymezené stopy, abychom neámai zkřehé větve keče skryté pod závějemi sněhu. Zem se odemyká, všechno raší, pučí, dere se za suncem. Je čas Veikonoc, svátku sv. Jiří, fiipojakubské noci, dnu Země. Čas očisty, úkidu vně i uvnitř, těa i mysi. Vše se omývá (dobytek se omýva vodou ze třech pramenů nabranou), aby byo připraveno přijmout nové síy, nové vzedmutí života, které se chystao pod příkrovem zimy. Očista je spojena s vodou a ohněm. Oheň spauje nezdravé, mytí má význam obrozovací, přináší čistotu, osvěžení, váhu. Voda tekoucí či stojatá je tím prazákadním oživujícím činiteem veškerého života, je nejcennější sožkou životního prostředí Poj me se tedy na jarní výpravě věnovat vodě. Krásný je výet, kdy vyhedáme potok a jdeme proti proudu až k jeho prameni. Po cestě si všímáme všeho, co koem žije a roste a není toho máo. Je mnoho pobřežních a vodních rostin a živočichů a jejich život a vývoj je vemi zajímavý. Anebo si připravte krásnou savnost, inspirovanou prastarým obyčejem otevírání studánek. Najdete jich jistě dost, které potřebují péči, úpravu, vyčištění od všeho, co tam nepatří. Když se pak čištěním zkaená voda usadí a vyčistí, pocítíte zváštní uspokojení a radost, a protože se prameny nacházey pod ochranou ví, prožijete třeba i kousek pohádkové atmosféry. Na fiipojakubskou noc, 30. dubna, budete mnozí, věrni starým zvykům, páit ohně a upaovat čarodějnice. Produžte si tuto noc a vyjděte za savičím zpěvem. Savík, náš nejepší pěvec, začíná svůj zpěv právě v květnu, a to koem půnoci. Má čtyřiadvacet zákadních 56

56 písní a dosahuje veké rozmanitosti jejich obměnami. Nejkrásnější je vystupňování čistých tónů s násedujícím tukotem. Hnízdo bývá nízko při zemi v křoví, žije v užních hájích, na okraji esů a ve starých zahradách s nízkým křovinatým porostem. Mnoho et jsme je chodívai posouchat na okraj Šárky a dejvických zahrad. Vyhedejte taková místa a nenechte si ujít tento zážitek květnové noci. Janka Pfeifferová: Z cyku čánků v časopise Skauting, ročník 32 (1993/94) Ø Uděejte si ve skupince seznam různých aktivit - navzájem se inspirujte: můžete hovořit o osvědčených a vyzkoušených programech z oddíu, zkuste spoečně vytvořit i něco nového. Ø Potom své programy přiřa te k jednotivým měsícům. Přitom vezměte v úvahu možnosti využití roční doby a návaznost jednotivých témat a programů. Ø Představ si trasu nějaké výpravy. Přemýšej, jak vypadá v jednotivých ročních obdobích, rozmysi si, jaký bys na ní v jednotivých obdobích připravi program. Ø Uvažuj o nějakém cíi, kterého chcete v oddíe v přírodovědné nebo ekoogické obasti dosáhnout (znaost rostin, citivé vnímání, postoj k přírodě, ) a uvažuj, ve kterém ročním období byste takový cí nejépe spnii a jakým způsobem. Ø Určitě je období, kdy je ti v přírodě příjemně a kdy nepříjemně. Vyber si nějaké nepříjemné období a přemýšej, co by na něm moho být krásného, ákavého, působivého, Je cekem ogické, že oddíová činnost je v různých obdobích roku odišná. Úkoem vůdce je jednotivé programy správně načasovat a zařadit. Pro ty přírodovědné to patí dvojnásob. Musíme se v první řadě přizpůsobit proměnám okoní přírody a podmínek. Pozorování rašících pupenů nebo sněhových voček je jistě zajímavá činnost, ae těžko se nám podaří ji uskutečnit v září. Druhým úkoem je řídit se cykem skautského roku a výchovným cíem na podzim obvyke přicházejí nováčci, před prázdninami se připravuje tábor, během roku chceme spnit první stupeň, začít s odborkami apod. Jak na to? Zákadem bude roční pán činnosti oddíu jeho podoba je dána osobností a styem práce vůdce a daších čenů vedení oddíu a oddíové rady. Některé oddíy pánují dopodrobna každou schůzku a výpravu, jiné vytvoří jen rámcový obecný pán. Osobně se přikáním více k prvnímu styu, tj. napánovat si činnost spíše podrobně a konkrétně a v průběhu roku vycházet z pánu a reagovat drobnými dopňky a úpravami na změny. Pro začátek doporučuji připravit zákadní rámec, např. pode násedující osnovy: 1. Stav oddíu a jeho čenů: Počet čenů, jejich vyspěost, koik chceme přijmout nováčků, jak jsme na tom ze stezkou a odborkami, jak fungují družiny aj. 2. Cíe, které si kadu. Spnění prvního stupně, začenění nováčků, zvýšení počtu čenů, epší obraz oddíu na veřejnosti, kvaitní třítýdenní tábor aj. 3. Významné akce, které se během roku konají, tradiční oddíové podniky pro náš oddí to by např. Zimní přechod Brd v únoru, Sraz oddíů z regionu v září, 57

57 Mezioddíové závody na jaře, Vánoční hra ve staré Praze, květnová esní brigáda Zde musíme spoečně s oddíovou radou zvážit, zda se chceme těchto tradičních akcí zúčastnit (resp. je uspořádat), nebo naopak máme důvody je nahradit jiným programem. Daším krokem je seznam témat a námětů činnosti, např. tak, že rozpracujeme všechna témata stezky na krátké body, případně dopníme speciaizovanou oddíovou činností, která není přímo ve stezce nebo se jí dotýká jen okrajově (např. nácvik některého sportu akros, softba, yžování, rukoděné a výtvarné činnosti, četba, poznávání nějaké obasti ). U takto připravených témat je též nutné stanovit pořadí jednotivých aktivit. Např. výcvik vázání uzů musí přecházet nácviku vázaných staveb, rozděání a zabezpečení ohně musí být zařazeno dříve než poní vaření. Pro poznávání a činnost v přírodě musíme též zvážit, pro jaké roční období se pánovaná aktivita hodí pozorovat stopy můžu v zimě ve sněhu nebo ve vhkém období v bátě, výpravu za květinami je nejepší uspořádat v dubnu nebo v květnu, v říjnu jsou nejbarevnější stromy, v květnu a v červnu hnízdí ptáci, hvězdy mohu pozorovat ceý rok, vodní živočichy nejépe v tepém étě atd. Dáe je nutno rozhodnout, zda se oddí nezúčastní nějakého douhodobého projektu nebo se během roku neuskuteční etapová hra. Takové douhodobé akce mají svůj význam a mohou přispět ke spnění řady cíů proto se hodí je čas od času do činnosti oddíu zařadit. Když jsme takto připraveni, můžeme přistoupit k pánování jednotivých oddíových podniků schůzek, výprav, tábora. Připravíme kaendář termínů, kdy se jednotivé akce budou konat, což je určeno spíš organizačními hedisky než programem (prázdniny, dostupnost chaupy nebo tábořiště, dny a hodiny schůzek ). Do kaendáře postupně zapisujeme jednotivé činnosti začneme od tradičních podniků (viz výše), zařadíme případný douhodobý projekt nebo hru. Pak vypníme vícedenní akce zimní tábor, výpravy, pak jednodenní výpravy a nakonec schůzky. Překontroujeme, zda nám všechno do sebe zapadá, pokud ne, pán upravíme. Pravděpodobně se to na první pokus nezdaří dokonae, budeme muset škrtat, opravovat a přepisovat, ae věnujeme-i trochu námahy vyadění a úpravě pánu, vytvoříme si dobré předpokady pro úspěšnou roční činnost. Na závěr se ještě vrátím k přírodovědné a ekoogické činnosti: Řada skautských i jiných příruček uvádí náměty, co podnikat v ednu, v únoru atd. Proto nepovažuji za nutné to zde opakovat. nejdůežitější je si činnost a program důkadně promyset a vyčenit na jednotivé činnosti dostatek času ve vhodném období. Chci-i se napříkad s oddíem zabývat douhodobým pozorováním a péčí o zpěvné ptáky, zahrnuje to tyto aktivity: Zimní přikrmování. Pozorování na krmítku. Stavba budek. Pozorování při hnízdění. Údržba a čištění budek. Pozorování příetu a odetu stěhovavých ptáků. Každá z těchto činností má určitou dobu trvání a určité načasování. Nemohu si v dubnu vzpomenout, že by byo hezké uděat pro ptáčky budky ty už musí viset, protože ptáci si na ně nějaký čas zvykají, pak tam zaoží hnízdo, snesou vajíčka atd. Ceý projekt tedy musím pánovat a připravovat s dostatečným předstihem. 58

58 Tichý pozorovate Každý hráč si najde místo, kde se cítí dobře a kde se tiše posadí. Když nějakou dobu kidně a tiše sedíme, pozorujeme, že se příroda vrací ke svému přirozenému životu - ptáci začnou znovu zpívat, myši šustí v trávě, kobyky vržou. Úkoem hráče je všechny tyto jevy pozorovat a snažit se procítit život přírody. Kdo zůstane sedět dost douho, snad bude mít štěstí, že se k němu beze strachu přibíží nějaké zvíře, nebo mu na rameno usedne motý. Nezapomeňme, že děti po tomto pozorování mají většinou chu své zážitky někomu sděit. 59

59 10. EDICE VŮDCOVSKÁ ZKOUŠKA PŘÍRODA A EKOLOGIE Projekty, douhodobé akce a brigády s přírodovědnou a ekoogickou tematikou, jejich začenění do programu oddíu, výchovný význam EKOLOGICKÉ PROJEKTY Ekoogické projekty spojují úsií dětí, rodičů, vědců i poitiků za zepšení životního prostředí pro nás i pro daší generace. nabízejí praktickou, samostatnou a smysupnou činnost rozvíjejí znaosti z obasti životního prostředí a napomáhají chápání ekoogických souvisostí pomáhají prakticky a přímo řešit probémy týkající se životního prostředí v našem okoí umožňují dětem uskutečnit svá přání a nečekat, až jednou budou dospěí Motivace Děti se zcea přirozeně zajímají o to, jak sestavit správně dopis panu starostovi, jak správně propočítat úroveň znečištění ovzduší v jejich městě, jak co nejpřesněji měřit a získávat údaje apod. Děti se neučí pro učení, ae proto, že chtějí řešit praktické úohy. Spoupráce Ekoogických projektů se účastní stovky dětských skupin, tříd, rodin i ceých ško z České repubiky, Evropy i ostatních kontinentů. Vytváří pevný pocit sounáežitosti a podpory. Děti mají možnost komunikovat s kamarády z druhého konce světa a sdíet své zážitky a poznatky. Veřejnost Děti i učiteé řeší praktické situace a probémy nejen své škoy, ae i svého bízkého okoí, vesnice, města. Na projektech často spoupracují rodiče, známí, osobnosti, zástupci státní správy, veřejnosti, tisk. Škoa je pro ně místem, kde se scházejí, aby vyřešii konkrétní probémy, je pro ně přirozeným centrem dění, vzděanosti, iniciativy a tvořivosti. 60

60 Životní sty Prostřednictvím konkrétní činnosti při poznávání přírody a životního prostředí mají účastníci projektů možnost poznat a pochopit do houbky řadu zákonitostí přírody a spoečnosti. Přirozeně se u nich rozvíjí potřeba chránit a respektovat své okoí. Výběr z nabídky ekoogických projektů sdružení TEREZA: Všeho s mírou Projekt motivovaný principem udržitené spotřeby. Cesta za předky Pod tímto názvem se skrývá iterárně historický projekt, zaměřený na samostatné pátrání dětí v bízké i dávné minuosti své rodiny, obce či kraje. Ostrovy a křižovatky Projekt zaměřený na otázky spojené s proínáním jednotivých kutur, soužitím idí různých národností, vivem kutur v gobáních souvisostech. Energie Děti se zjiš ují spotřebu energie doma a ve škoe, sedují počasí, měří venkovní i vnitřní tepotu a na zákadě těchto dat navrhují a uskutečňují úsporná opatření vedoucí ke snížení spotřeby energie jak ve škoe, tak i doma. Kyseé deště Projekt, ve kterém děti během čtyř podzimních týdnů měří ph srážek a hedají příčiny jejich znečištění. Lišejníky Lišejníky jsou významnými bioindikátory úrovně znečištění ovzduší. V tomto projektu děti zkoumají a mapují výskyt išejníků na kůře stromů. Ozón V tomto projektu účastníci sedují viv přízemního ozónu na vastnoručně vypěstované rostinky speciáních kutivarů tabáku virginského, který citivě reaguje i na nízké koncentrace přízemního ozónu. Program GLOBE Ceosvětový douhodobý program zaměřený na sedování životního prostředí, kterého se účastní 89 zemí ze všech kontinentů a více než ško a skupin mádeže z ceého světa. Jeho cíem je zvýšit povědomí obyvate ceého světa o stavu panety Země a podpořit madé idi v prohubování jejich znaostí v obasti přírodních věd a techniky i v angickém jazyce. Z materiáů sdružení Tereza a Pavučina 61

61 Ø Přečtěte si v příručce zásady tvorby projektu a nějaký projekt pro svůj oddí si vytvořte (sami nebo ve skupině). Ø Co by moho být příčinou neúspěchu projektu? Ø Je vhodné zařazovat do programu brigády, proč, jaké brigády připravovat a jak? Představ si, že jsi vče nebo světuška a vůdce či vůdkyně oddíu tě nutí sázet stromky, do čehož se ti zrovna nechce - kde se staa chyba a co s tím? Proč projekty Možná jste už někdy uvažovai, proč se máme zabývat ekoogickými projekty? Jaký má takový projekt význam. Copak nestačí děat normání skautský program? Odpovídám: Stačí. Než však tuto kapitoku přeskočíte, zkuste číst ještě kousek dá. Když jsem skáda vůdcovskou zkoušku, vysvětova jsem, jak ze v oddíe poznávat přírodu, jak si připravit přírodovědnou výpravu, co všechno s kuky děat, jaké hrát hry. Zkoušející mě pečivě posoucha, pokyvova havou a já mě dobrý pocit, jak to hezky umím. Pak mne ae zaskoči otázkou: A jak bys to děa, kdybys o přírodě nic nevědě?. Chviku jsem nechápavě mče nad tím jsem nikdy nepřemýše. K čemu jsou tedy ekoogické projekty? Vidím jejich dvojí upatnění jednak programové, jednak metodické. 1. Ekoogické projekty, tak, jak je připravuje sdružení Tereza či podobná organizace, jsou obvyke podrobně odborně i metodicky propracované douhodobější systematické programy. Učí děti poznávat přírodu a životní prostředí, vede je ke spoupráci navzájem i s dospěými, posiuje komunikaci, někdy i mezinárodní a přivádí děti k pocitu odpovědnosti za naší Zemi. Neboi přispívají k pnění stejných cíů, jaké si kade i skautská výchova a používají k tomu podobných prostředků. Proto můžou být vhodným dopňkem programu a inspirací k podobným programům v oddíe. Opakuji dopňkem, nikoi havní nápní. Tím, že mají propracovaný obsah a metodiku, mohou být vítanou pomocí právě pro ty vůdce, kteří přírodě moc nerozumějí. 2. Zkusme se na každou douhodobou systematickou činnost v oddíe i třeba jen jako metodické cvičení podívat jako na projekt. Každý projekt má určitou strukturu a osnovu, zkusme pode této osnovy připravit etapovou hru, putovní tábor, brigádu na pomoc našim esům či sběr odpadu ve městě. Možná, že si přitom uvědomíme nové souvisosti, přijdeme na nějakou chybu, kterou jsme dříve děai, nebo se vyhneme nějaké zbytečnosti. Projekty mohou mít ještě daší význam mohou nám pomoci získat peníze na naši činnost: MŽP a okresní nebo městské úřady nabízejí finanční příspěvek na některé projekty, 62

62 které může připravovat i skautský oddí nebo středisko. Máte-i zájem o takovou podporu, dohodněte se s vůdcem vašeho střediska. Pro radu se můžete obrátit na ekoogický odbor Junáka. Jako příkad uvádím někoik témat projektů vyhášených magistrátem h. města Prahy v roce 1999: Organizace dobrovoného sběru istí jírovce ma au napadeného kíněnkou jírovcovou. Podpora hnízdění dutinových pěvců a ohrožených druhů dravců. Příprava a reaizace naučných stezek v přírodních parcích s důrazem na zváště chráněná území Pravidený úkid drobného odpadu (papír, PET ahve apod.) z toku a z břehového pásma vybraných úseků vodních toků. Návrh a výroba interaktivní pomůcky (pomůcek) pro mateřské škoy s probematikou tříděného sběru. Návrh a výroba interaktivní pomůcky (pomůcek) pro zákadní škoy s probematikou tříděného sběru. Úkid a rekutivace černé skádky. Ekoogická výchova praxí. Vytváření ekoogického povědomí v nejútejším věku dítěte. Zákadní osnova projektu: 1. Stanovení cíe - čeho chci projektem dosáhnout, jaký má přinést výsedek. Často projekt přispívá ke spnění řady cíů (v tom je jedna z jeho předností), je vhodné si uvědomit, které cíe považuji za rozhodující. 2. Cíová skupina - pro koho je projekt určen. 3. Obsah projektu - vastní jádro projektu, jeho nápň, jednotivé činnosti a úkoy. 4. Čas. Projekty mohou trvat někoik týdnů i řadu et. Kromě cekového času je nutno určit periodicitu - tj. koikrát a v jakých intervaech se bude měření či pozorování opakovat. Současně je třeba si rozvrhnout čas na přípravu projektu a projekt vhodně zařadit do časového rozvržení činnosti oddíu. 5. Materiá, technické a metodické pomůcky, iteratura. 6. Motivace, propagace. I dobře vymyšený a připravený projekt může ztroskotat na nezájmu a neinformovanosti účastníků. Proto je třeba projekt vždy dobře uvést. 7. Lidé. Každý projekt musí mít vedoucího. Je epší, aby vedoucím projektu by někdo jiný než vůdce oddíu - jeho zástupce, jeden z rádců nebo externí spoupracovník. Ten se pak může projektu věnovat intenzivněji, než by při všech svých povinnostech moh vůdce oddíu. 8. Peníze. Příprava projektu by měa obsahovat i rozpočet. 63

63 9. Hodnocení projektu. Již při přípravě projektu bychom měi myset na jeho zhodnocení. Jak spni očekávané cíe, co se zdařio a co ne, zda je vhodné projekt zopakovat. 10. Prezentace výsedků projektu. Důežitou součástí projektu je zveřejnění a zhodnocení jeho výsedků - ve skautském nebo regionáním tisku, na oddíové vývěsce, před rodiči. Zveřejnění výsedků jednak informuje okoí o naší činnosti, jednak dává účastníkům pocit, že jejich výsedky jsou zajímavé i pro ostatní. Projekty a douhodobé akce Na závěr ještě jedna důežitá věc proč vůbec zařazovat takové systematické douhodobé akce do programu. Na začátku jsem říka, že stačí normání skautský program. Vždy ae normání skautský program je douhodobý, systematický, promyšený, a jeho součástí jsou vždycky nějaké větší samostatné ceky (které můžeme pojmenovat a organizovat jako projekty) etní tábor, etapová hra apod. Proto je také v nadpisu kapitoy a tím i přísušného tématu VZ uvedeno Projekty, douhodobé akce a brigády Náměty na činnosti a programy, které je možné pojmout a zorganizovat jako projekt (jde o typy, jistě vás napadnou daší). Péče o studánky. Sedování spotřeby energie doma. Putovní tábor nebo část jeho programu. Douhodobá etapová hra. Brigáda na pomoc přírodě. Speciaizovaná přírodovědná výprava. Sběr a třídění odpadů. Akce pro veřejnost. Posední, co bych ještě jednou zopakova. Čím je program vyhraněnější, speciaizovanější, odbornější, tím musí být vzácnější. Skautský oddí by nemě být jenom esním popeářem, údržbářem přírodní rezervace, stanicí na sedování znečištění ovzduší nebo sazečem stromků, i když každá z těchto činností je čas od času smysupná a výchovně přínosná. 64

64 Kůrová kopírovací hra Napneme kus pevného papíru přes kmen stromu. Daší pak tře křídou nebo uhem na pocho přes papír. Takto získáme obtisk struktury kůry. Můžeme takto např. uspořádat soutěž, kdo přinese nejzajímavější obtisk, kdo uhodne, z jakého stromu obtisk pochází apod. 65