ANALÝZA ZÁSOB A FINANČNÍHO HOSPODAŘENÍ SE ZÁSOBAMI VE VYBRANÉM PODNIKU

Transkript

1 Masarykova univerzita Ekonomicko-správní fakulta Studijní obor: Finance ANALÝZA ZÁSOB A FINANČNÍHO HOSPODAŘENÍ SE ZÁSOBAMI VE VYBRANÉM PODNIKU Analysis of inventory and financial aspects of inventory management in a selected company Bakalářská práce Vedoucí bakalářské práce: Ing. Petr VALOUCH, Ph.D. Autor: Eliška ZÁMORSKÁ Brno, 2016

2

3

4

5 Jméno a příjmení autora: Název bakalářské práce: Název práce v angličtině: Katedra: Vedoucí bakalářské práce: Eliška Zámorská Analýza zásob a finančního hospodaření se zásobami ve vybraném podniku Analysis of inventory and financial aspects of inventory management in a selected company financí Rok obhajoby: 2016 Ing. Petr Valouch, Ph.D. Anotace Bakalářská práce Analýza zásob a finančního hospodaření se zásobami ve vybraném podniku se zabývá problematikou zásob a jejich řízením ve vybraném podniku. První část práce se zabývá teoretickými poznatky týkajícími se řízení zásob a jejich finančních aspektů. Praktická část práce zahrnuje představení vybraného podniku, zhodnocení struktury zásob a finančních ukazatelů vybraného podniku v souvislosti se zásobami. Dále zahrnuje také ABC a XYZ analýzu, navržení vhodného systému řízení u vybraných položek a srovnání skutečného a navrhovaného systému řízení těchto položek. Annotation The thesis Analysis of inventory and financial aspects of inventory management in a selected company is dedicated to the issue of inventory and its analysis and management in a selected company. This thesis firstly gives an overview of theoretical knowledge concerning inventory management and its financial aspects. The practical part contains introduction of the selected company, evaluation of the inventory structure and financial indicators of the company in relation to its inventory. Moreover, it also includes ABC and XYZ analysis, suggestion of a proper management system of selected items and comparison of real and suggested management system of those items. Klíčová slova Zásoby, finanční poměrové ukazatele, ABC analýza, XYZ analýza, pojistná zásoba, ekonomické objednací množství Keywords Inventory, financial ratios, ABC analysis, XYZ analysis, safety stock, economic order quantity

6 Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci Analýza zásob a finančního hospodaření se zásobami ve vybraném podniku vypracovala samostatně pod vedením Ing. Petra Valoucha, Ph.D. a uvedla v ní všechny použité literární a jiné odborné zdroje v souladu s právními předpisy, vnitřními předpisy Masarykovy univerzity a vnitřními akty řízení Masarykovy univerzity a Ekonomicko-správní fakulty MU. V Brně dne vlastnoruční podpis autora

7 Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala Ing. Petru Valouchovi, Ph.D. za cenné připomínky a odborné rady. Dále bych ráda poděkovala Ing. Ivaně Chytilové především za spolupráci, poskytnutí dat, doplňkových informací i odborných rad. V neposlední řadě patří můj dík také rodině a přátelům za projevenou podporu.

8

9 OBSAH ÚVOD ÚVOD DO PROBLEMATIKY ZÁSOB ČLENĚNÍ ZÁSOB NÁKLADY SPOJENÉ SE ZÁSOBAMI ŘÍZENÍ ZÁSOB ŘÍDICÍ HLADINY ZÁSOB OBJEDNACÍ SYSTÉMY OPTIMALIZACE STAVU ZÁSOB Model ekonomického objednacího množství VÝPOČET POJISTNÉ ZÁSOBY DIFERENCIACE ŘÍZENÍ ZÁSOB ANALÝZA HOSPODAŘENÍ SE ZÁSOBAMI ANALÝZA FINANČNÍCH UKAZATELŮ Ukazatele likvidity a zásoby Ukazatele aktivity a zásoby Ukazatele rentability a zásoby ANALÝZA STRUKTURY ZÁSOB ANALÝZA ZÁSOB VE VYBRANÉ SPOLEČNOSTI PŘEDSTAVENÍ SPOLEČNOSTI ANALÝZA FINANČNÍCH UKAZATELŮ SPOLEČNOSTI ANALÝZA STRUKTURY ZÁSOB ANALÝZA ABC A XYZ ŘÍZENÍ VYBRANÝCH POLOŽEK Kategorie AX Kategorie AY Srovnání navrhovaného a současného řízení kategorií AX a AY SHRNUTÍ ZÁVĚR SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ SEZNAM GRAFŮ SEZNAM TABULEK SEZNAM OBRÁZKŮ SEZNAM VZORCŮ SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK SEZNAM PŘÍLOH... 58

10 ÚVOD V současné době, kdy podniky vyrábějí a prodávají obrovské množství výrobků a zboží a jsou závislé na interakci mezi odběrateli a dodavateli, tvoří zásoby jeden z klíčových faktorů, které ovlivňují chod podniku. Ve finančním účetnictví se zásoby objevují na straně aktiv a patří mezi oběžný majetek podniku. Velké množství zásob však váže finanční prostředky podniku a pojí se s nimi i vysoké náklady. Naopak jejich nedostatek může způsobit nežádoucí prodlevy ve výrobě. Lze zde tedy vidět střet zájmů, které spočívají v co nejnižších nákladech spojených se zásobami a co nejméně finančních prostředků vložených do zásob a zároveň dostatek zásob pro hladký chod podniku. Proto je nutné najít optimální množství pro daný podnik, které zajistí, aby měl podnik dostatek zásob pro hladký chod výroby a zároveň aby tyto zásoby nevázaly velké množství finančních prostředků. Tímto problémem se zabývá řízení zásob, které se vhodnými metodami snaží optimalizovat výši zásob a tím minimalizovat náklady spojené s jejich pořízením a skladováním. Práce se zaměřuje především na řízení zásob pomocí modelu ekonomického objednacího množství a stanovení vhodného způsobu objednávání. Při řízení zásob je důležitá také pojistná zásoba. Pokud je pojistná zásoba vhodně stanovena, může pomoci předejít situaci, kdy podnik nemá dostatek zásob. Práce se zároveň zaměřuje také na finanční aspekty zásob, čímž se rozumí vliv zásob na ukazatele likvidity, aktivity či rentability podniku. Cílem této práce je na základě teoretických poznatků, zjištěných z odborné literatury, provést analýzu zásob základního materiálu a analýzu finančního hospodaření se zásobami. Následně navrhnout optimální a pojistnou zásobu u vybraného druhu materiálu ve vybraném podniku. K dosažení hlavního cíle práce, uvedeného v předchozím odstavci, budou stanoveny následující parciální cíle: 1. Provedení analýzy zásob pomocí vhodných ukazatelů ve vybraném podniku a následně jejich vyhodnocení. 2. Provedení ABC analýzy a pro položky skupiny A s pravidelnou spotřebou následné navržení optimální výše objednacího množství a pojistné zásoby ve vybraném podniku. Poté bude porovnán navrhovaný a skutečný systém řízení těchto položek ve vybraném podniku. Nejprve bude provedena literární rešerše, která bude sloužit k nahlédnutí do dané problematiky a zjištění potřebných informací. Tyto zjištěné teoretické poznatky a metody budou uvedeny v první části práce. Metody budou následně kriticky zhodnoceny a společně se zjištěnými poznatky budou aplikovány na vybraný podnik. V praktické části práce budou zpracovávána data, která poskytne vybraný podnik. Jelikož se jedná o data interní, nepřeje si podnik praktickou část práce zveřejňovat. 10

11 1 ÚVOD DO PROBLEMATIKY ZÁSOB Zásoby se řadí mezi oběžnou část majetku, což je majetek, u kterého dochází k jednorázové spotřebě při hospodářské činnosti podniku a doba jeho přeměny na jinou formu aktiv nepřesahuje 1 rok 1. Mohou vzniknout nákupem nebo vlastní výrobou. V současnosti je většina výrobních i obchodních podniků závislá na dodavatelích materiálu, případně zboží a dalších položek potřebných k výrobní či obchodní činnosti a provozu podniku. Je známo, že zásoby často vážou velkou část kapitálu podniku, což je jistě jedna z velkých nevýhod držení zásob. Mezi další nevýhody patří i to, že se tvoří náklady spojené s jejich skladováním a udržováním, které jistě nejsou zanedbatelné. Existuje zde také riziko znehodnocení či neprodejnosti. Podniky ale i přesto zásoby drží, a to z toho důvodu, že jim pomáhají udržet plynulost výrobního procesu, umožňují krýt nepředvídatelné výkyvy v poptávce a kryjí i poruchy v distribučním systému 2. Dále také vyrovnávají možnosti dodavatelů s odběratelskou poptávkou, obzvlášť v období, kdy je poptávka odběratelů po dané položce vysoká a dodavatel není schopen navýšit dodávané množství dle požadavků odběratele. Při náhlém zvýšení cen materiálu může podnik profitovat ze svých zásob, které nakoupil za cenu nižší. Dále také zabezpečují pohotovou nabídku a okamžitý prodej výrobků či zboží, zejména pokud podnik očekává náhlý nárůst poptávky 3. Lze tedy vidět, že pro podnik mohou být zásoby velmi významné. Proto je zde snaha o optimalizaci výše a struktury zásob. Právě touto problematikou se zabývá řízení zásob. 1.1 Členění zásob Zásoby lze členit mnoha způsoby. Nejčastější členění, která literatura uvádí, je členění dle účetnictví, dle funkce v logistickém řetězci a dle použitelnosti. Členění dle účetnictví spočívá v rozdělení zásob na materiál, nedokončenou výrobu, výrobky, mladá a ostatní zvířata a jejich skupiny, zboží a poskytnuté zálohy na zásoby. Do materiálu se řadí suroviny, pomocné látky, látky k zajištění provozu, náhradní díly, obaly a obalové materiály. Nedokončená výroba je tvořena materiály, které prošly jedním nebo několika stupni výroby, nejsou však hotovým výrobkem. Výrobky jsou charakterizovány jako věci určené k prodeji nebo ke spotřebě uvnitř účetní jednotky. Za zboží jsou považovány movité věci a zvířata nabyté za účelem dalšího prodeje. Posledními skupinami zásob v rámci členění podle účetnictví jsou mladá a ostatní zvířata a jejich skupiny a poskytnuté zálohy na zásoby, a to zálohy krátkodobé i dlouhodobé 4. 1 SEDLÁČEK, Jaroslav. Finanční analýza podniku. 2., aktualiz. vyd., 2011, 152 s. ISBN s SVOBODA, Vladimír a Patrik LATÝN. Logistika. Vyd. 2. přeprac., 2003, 160 s. ISBN X. s VANĚČEK, Drahoš. Logistika. 3., přeprac. vyd., 2008, 178 s. ISBN s vyhlášky č. 500/2002 Sb. 11

12 Členění dle funkce v logistickém řetězci je založeno na základě toho, jakou funkci zásoby plní v logistickém řetězci. Na základě těchto funkcí jsou poté rozřazeny do skupin, přičemž každá skupina je specifická a při řízení zásob by se tato skutečnost měla vzít do úvahy. V literatuře se toto členění mírně liší, rozdíly však nejsou příliš markantní. Zde je uvedeno podrobné členění podle Svobody, Latýna 5. Rozpojovací zásoby vznikají při rozpojování materiálového toku mezi jednotlivými články logistického řetězce a mezi rozpojovací zásoby patří běžná zásoba, pojistná zásoba, vyrovnávací zásoba a zásoba pro předzásobení. Běžná zásoba je někdy nazývána také jako obratová zásoba a vyplývá z doplňování zásob v dávkách. Jedna dávka pokrývá spotřebu po určitou dobu a poté je nutno ji opět doplnit. Platí, že čím větší je interval mezi jednotlivými dávkami, tím větší je velikost dávek. Pojistná zásoba je tvořena především za účelem pokrytí výkyvů v poptávce a kolísání v dodacích lhůtách. Vyrovnávací zásoba zachycuje nepředvídatelné okamžité výkyvy mezi navazujícími procesy ve výrobě 6. Zásoba pro předzásobení tlumí předvídané výkyvy na vstupu nebo výstupu a je zde obvykle souvislost se sezónními vlivy. Zásoby na logistickém řetězci jsou tvořeny zásobami, které mají konkrétní určení, ale dosud nedorazily na určené místo. Dělí se na dopravní zásobu a zásobu rozpracované výroby. Dopravní zásoba představuje zásobu, která se právě přepravuje na místo určení. Zásoba rozpracované výroby představuje materiál a díly, které byly vloženy do výroby, ale výroba ještě nebyla dokončena. Technologické zásoby jsou tvořeny materiály či výrobky, které musí být z technologických důvodů skladovány před dalším zpracováním. Strategické zásoby slouží k zabezpečení podniku při neočekávaných situacích v zásobování jako například při přírodních katastrofách. Spekulativní zásoby vznikají za účelem dosažení zisku při nákupu materiálu za nízké ceny před očekávaným zdražením. Podnik se tak může předzásobit levnými zásobami, které poté čerpá pro vlastní výrobu. Tyto zásoby však může také prodat, jakmile dojde k očekávanému zdražení. Zisk podniku je poté tvořen rozdílem mezi prodejní a nákupní cenou těchto zásob a je snížen o náklady, které ve spojení s těmito zásobami vznikly. Členění dle použitelnosti spočívá v rozdělení zásob do dvou skupin, a to na použitelné a nepoužitelné. Použitelné představují ty zásoby, které se běžně spotřebovávají nebo prodávají. Nepoužitelné zahrnují zásoby s nulovou spotřebou nebo prodejem a je u nich 5 SVOBODA, Vladimír a Patrik LATÝN. Logistika. Vyd. 2. přeprac., 2003, 160 s. ISBN X. s SIXTA, Josef a Miroslav ŽIŽKA. Logistika: metody používané pro řešení logistických projektů. Vyd. 1., 2009, 238 s. ISBN s

13 téměř jisté, že již nebudou využity při výrobním procesu nebo prodány za obvyklou cenu. Skladování nepoužitelných zásob vytváří neúčelné náklady, proto by se měl zvážit odprodej nebo odpis Náklady spojené se zásobami Se zásobami se pojí tři základní skupiny nákladů. Jedná se o náklady objednací, náklady na držení a náklady z deficitu. Objednací náklady jsou považovány za náklady fixní. Nezávisí tedy na množství, ale závisí na tom, kolikrát byla zásoba doplněna za určité období. Patří sem především náklady na administrativu spojenou s objednáváním dodávky, náklady související s výběrem dodavatele, s příjmem zboží, s likvidací faktury, dopravní náklady za předpokladu, že si podnik dováží zboží sám, náklady na kontrolu plnění dodavatelských smluv a podobně 8. Náklady na držení zásob souvisí s výší zásob. Podle Vaněčka 9 se tyto náklady dělí do 3 skupin a to náklady kapitálu, náklady na skladování a udržování zásob a náklady z rizika znehodnocení zásob. Náklady kapitálu představují náklady obětovaných příležitostí. Kapitál, který je v zásobách vázán, by podnik mohl použít na jiné investice. Platí proto, že by se při posuzování skutečných nákladů kapitálu mělo vycházet z nákladů příležitosti kapitálu. To znamená, že by se měla do nákladů promítnout výnosnost, které by bylo dosaženo při alternativním použití těchto prostředků 10. Náklady na skladování a udržování zásob se skládají z nákladů na budovy (nájem, odpisy, údržba), z nákladů na technologické zařízení, nákladů na energii a pracovníky, nákladů na inventury, nákladů na ostrahu a pojistné proti krádeži, ohni a podobně. Náklady z rizika znehodnocení představují náklady vznikající například v důsledku znehodnocení zásob či technického zastarání 11. Náklady z deficitu vznikají při nedostatku zásob na skladě, což může způsobit dočasnou neschopnost podniku uspokojovat poptávku po svých výrobcích nebo zboží. Při nedostatku zásob potřebných k výrobě může dojít k pozastavení výrobního procesu, s čímž se opět pojí náklady, které je těžké odhadnout. Vždy je zde určité riziko nedostatku zásob, které je možno snížit například pomocí pojistné zásoby. 7 SIXTA, Josef a Miroslav ŽIŽKA. Logistika: metody používané pro řešení logistických projektů. Vyd. 1., 2009, 238 s. ISBN s VANĚČEK, Drahoš. Logistika. 3., přeprac. vyd., 2008, 178 s. ISBN s VANĚČEK, Drahoš. Logistika. 3., přeprac. vyd., 2008, 178 s. ISBN s LAMBERT, Douglas M a Lisa M ELLRAM. Logistika: příkladové studie, řízení zásob, přeprava a skladování, balení zboží. Vyd. 1., 2000, xviii, 589 s. ISBN s VANĚČEK, Drahoš. Logistika. 3., přeprac. vyd., 2008, 178 s. ISBN s

14 2 ŘÍZENÍ ZÁSOB Řízení zásob lze charakterizovat jako soubor řídících činností, jejichž smyslem je nalézt a zajistit takovou výši zásob jednotlivých materiálových druhů, aby byl zajištěn plynulý průběh výrobního procesu při optimální vázanosti kapitálu, spotřebě dodatečné práce a přijatelném stupni rizika. 12 Jako měřítko efektivity řízení zásob může být použit dopad zásob na rentabilitu podniku nebo obrat zásob. Materiálová dispozice je zabezpečení materiálu, které závisí na plánování spotřeby, zásob a dodávek. Materiálové dispozice lze rozdělit na dvě kategorie, které se od sebe značně liší. Proto by se měl těmto dispozicím přizpůsobit i způsob řízení. Zakázkově orientovaná materiálová dispozice vychází ze zakázky od zákazníka. Na základě této zakázky jsou sestaveny plány výdeje materiálu. Tentýž systém představuje i výrobní program, který je postaven na základě řady zákaznických zakázek. Materiálová dispozice poté vychází z tohoto výrobního programu. Je zde tedy dáno přesné množství materiálu, které je potřeba zajistit, i přesný okamžik, kdy je materiál potřeba. Tím je možno například synchronizovat výrobu a dodávky materiálu a udržovat co nejnižší zásoby. Ke komplikacím může dojít, pokud dojde k neplánované spotřebě. Spotřebitelsky orientovaná materiálová dispozice se řídí průběhem spotřeby tak, jak je zaznamenávána skladem. Výdej materiálu nejde přesně stanovit, jako tomu je u zakázkově orientované materiálové dispozice, spotřebu lze pouze odhadnout. Řízení těchto materiálů probíhá pomocí nástrojů jako výše zásob, objednací množství, bod objednávky, objednací rytmus, pojistná (minimální) zásoba a maximální zásoba. Dochází zde ke krátkodobému i dlouhodobějšímu skladování s rizikem nepotřebnosti. Zásoby jsou doplňovány, aby nedošlo k nedostatku a je to typické v podnicích s kontinuální výrobou nebo u podniků s opakovanou výrobou velmi podobných výrobků, kde nelze materiál zajišťovat podle zakázek. Zásoba je tedy zajišťována na sklad v důvěře, že bude v nejbližší době spotřebována Řídicí hladiny zásob Pro řízení zásob mohou být využívány tzv. řídicí hladiny zásob. Míra závaznosti dodržení těchto řídicích hladin může být různá a to od doporučení až po závaznost (tzv. normy) 14. Normy zásob vyjadřují žádoucí optimální úroveň zásob jednotlivých druhů materiálu ve hmotném, časovém nebo peněžním vyjádření. Umožňují průběžně sledovat a hodnotit skutečný stav zásob. 15 Dále jsou uvedeny základní řídicí hladiny zásob a základní parametry, ze kterých se při normování zásob vychází. 12 TOMEK, Gustav a Věra VÁVROVÁ. Řízení výroby a nákupu. 1. vyd., 2007, 378 s. ISBN s TOMEK, Gustav a Věra VÁVROVÁ. Řízení výroby a nákupu. 1. vyd., 2007, 378 s. ISBN s PRAŽSKÁ, Lenka a Jiří JINDRA. Obchodní podnikání. 2. přeprac. vyd., 2002, 874 s. ISBN s MARTINOVIČOVÁ, Dana. Základy ekonomiky podniku. 1. vyd., 2006, 178 s. ISBN s

15 Běžná (obratová) zásoba Jedná se o základní hladinu, která kryje spotřebu zásob v období mezi dvěma dodávkami. Kolísá mezi maximální a minimální hladinou zásob. Vzhledem k této skutečnosti, se obvykle vyjadřuje jako průměrná běžná (obratová) zásoba. Maximální zásoba je nejvyšší úroveň zásoby, které je dosaženo v okamžiku dodávky. Minimální zásoba představuje stav zásob před dodáním nové dodávky na sklad. Dle Sixty, Žižky 16 je minimální zásoba dána součtem pojistné, strategické a technologické zásoby. V praxi je však nejčastější situace, kdy je minimální zásoba totožná s pojistnou. Vzorec 1: Průměrná zásoba ů ě á á á í á á í á 2 Zdroj: Kalouda, 2015, str. 163, vlastní úprava Signální stav zásoby Tato hladina je někdy v literatuře označována také jako objednací zásoba nebo bod objednávky. Jedná se o takovou hladinu zásob, při níž je nutné vyhotovit a předložit objednávku, aby nová dodávka dorazila nejpozději v okamžiku, kdy skutečná zásoba dosáhne úrovně minimální (pojistné) zásoby. Její výše závisí na pořizovací lhůtě, jelikož tato zásoba musí pokrýt spotřebu v tomto časovém úseku. Tedy v úseku od okamžiku poznání potřeby vystavení objednávky až po převzetí dodávky na sklad. Nepravidelnou spotřebu nebo odchylku v dodávkách v tomto časovém úseku by měla pokrýt pojistná zásoba. Následující výpočet odpovídá výpočtu v podmínkách nejistoty v případě, že je výše zásob kontrolována průběžně, to znamená kontrolu po každém výdeji 17. Vzorec 2: Signální zásoba při průběžné kontrole výše zásob Kde: Z obj = signální zásoba, Z poj = pojistná zásoba, t d = pořizovací lhůta, = průměrná denní potřeba. Zdroj: Pražská, Jindra, 2002, str. 640 Pokud je hladina zásob kontrolována v pevně stanovených intervalech (t k ), pak je signál k podání objednávky vydán se zpožděním. Proto je předchozí vzorec upraven na následující tvar, kde koeficient d upravuje délku intervalu mezi dvěma kontrolami na průměrný čas od poklesu zásoby na signální úroveň do okamžiku zjištění. Volil by se tedy intuitivně ve výši 16 SIXTA, Josef a Miroslav ŽIŽKA. Logistika: metody používané pro řešení logistických projektů. Vyd. 1., 2009, 238 s. ISBN s PRAŽSKÁ, Lenka a Jiří JINDRA. Obchodní podnikání. 2. přeprac. vyd., 2002, 874 s. ISBN s

16 0,5. Pražská, Jindra 18 uvádí doporučení navýšit tento koeficient d na hodnotu 0,7 z toho důvodu, že je čas náhodná veličina. Vzorec 3: Signální zásoba při kontrole výše zásob v intervalech Zdroj: Pražská, Jindra, 2002, str. 641 Pojistná zásoba Je to ta část zásoby, která slouží ke krytí odchylek od plánované (průměrné) potřeby, od plánované (průměrné) délky dodacího cyklu a případně i od výše dodaného množství 19. Existuje řada metod pro výpočet pojistné zásoby. Jednotlivé metody se mohou odlišovat počtem uvažovaných druhů odchylek, způsobem vyjádření těchto odchylek a způsobem stanovení požadovaného stupně krytí. 2.2 Objednací systémy Jedná se o objednací postupy, které mohou být popsány podle kritérií kdy má být objednáno a kolik má být objednáno. Kritérium množství i času může být fixní nebo variabilní a na základě toho jsou rozlišovány 4 základní objednací systémy (někdy jsou označovány za strategie doplňování zásob nebo skladovací systémy), které jsou kombinací níže uvedených parametrů 20 : t objednací cyklus v jednotkách času, který je někdy označován jako fixní perioda mezi dvěma objednávkami, s okamžik objednávky (signální stav zásob) v jednotkách množství, S plánovaná úroveň zásob, na kterou by měla být doplněna zásoba, v jednotkách množství, q velikost objednávky v jednotkách množství. Tabulka 1: Základní objednací systémy Množství Čas Fixní Variabilní Fixní Systém (t, q) Systém (s, q) Variabilní Systém (t, S) Systém (s, S) Zdroj: Logistika pro manažery, Stehlík str. 59, vlastní zpracování Systém (t, q) je založen na fixním objednacím množství a fixní objednací periodě (objednacím rytmu). Nedostatkem tohoto systému je, že při nerovnoměrné spotřebě dochází k velkému kolísání zásob, což může způsobit i nedostatek zásob. Systém je proto vhodný pro položky, jejichž potřeba zůstává po delší časové období konstantní. 18 PRAŽSKÁ, Lenka a Jiří JINDRA. Obchodní podnikání. 2. přeprac. vyd., 2002, 874 s. ISBN s TOMEK, Gustav a Věra VÁVROVÁ. Řízení výroby a nákupu. 1. vyd., 2007, 378 s. ISBN s STEHLÍK, Antonín a Josef KAPOUN. Logistika pro manažery. 1. vyd., 2008, 266 s. ISBN s

17 Systém (s, q) kombinuje fixní objednací množství s variabilní objednací periodou. Toto fixní množství je objednáno v okamžiku, kdy zásoby dosáhnou signální nebo nižší hladiny. Objednací interval se tak mění podle poptávky, tudíž zohledňuje výkyvy ve spotřebě. Systém (t, S) se vyznačuje objednáváním variabilního objednacího množství ve fixní periodě. Po uplynutí této periody je objednáno takové množství, aby byly zásoby doplněny do stanovené výše (S). Díky fixnímu intervalu objednávání se může vyskytnout nedostatek zásob, podobně jako u systému (t, q). Systém (s, S) předpokládá objednávání variabilního množství ve variabilní periodě. Při dosažení signální hladiny (s) nebo nižší hladiny je objednáno množství, které zajistí doplnění do stanovené (maximální) výše (S) 21. U systémů (t, q) a (t, S) je nižší náročnost na kontrolu výše zásob, takže jsou zde i nižší náklady s touto kontrolou spojené, ale obvykle je zde nutnost držet vyšší pojistnou zásobu z důvodů vyššího rizika nedostatku zásob. V současnosti, kdy je běžná výpočetní technika v podniku, se náklady s kontrolou zásob minimalizují a je možno preferovat systémy (s, S) nebo (s, q) 22. Otázky kdy objednat a jaké množství jsou tedy klíčové při řízení zásob. Nevhodný způsob objednávání může vést k nedostatku nebo naopak nadměrnému množství zásob. Současně je třeba brát v potaz také nákladové aspekty. 2.3 Optimalizace stavu zásob Stav zásob by měl být nízký, ale takový, aby kolísavá spotřeba materiálu mohla být kdykoliv pokryta nákupem v přiměřeném termínu. Stanovením optimální výše normy zásob a nalezením takového postupu při doplňování zásob, aby se jejich průměrná výše při daném průběhu spotřeb pohybovala v blízkosti stanoveného optima, se zabývá teorie zásob. 23 Velikost objednacího množství má vliv na průměrný stav zásob a ovlivňuje tak celkové náklady. Optimální výši objednacího množství lze zjistit pomocí optimalizačních modelů, kde je nejčastějším optimalizačním kritériem právě minimalizace pořizovacích nákladů, nákladů spojených s udržováním zásob a někdy také náklady z nedostatku zásob. Byla vytvořena řada optimalizačních modelů, které jsou schopny optimalizovat zásoby z hlediska různých kritérií a pro různé podmínky. Modely lze rozdělit na statické a dynamické podle toho, zda dochází k jednorázovému doplnění zásob (statické modely) nebo pravidelnému doplňování zásob (dynamické modely). Dále mohou být rozlišovány modely podle způsobu určení výše poptávky (spotřeby) 21 STEHLÍK, Antonín a Josef KAPOUN. Logistika pro manažery. 1. vyd., 2008, 266 s. ISBN s TOMEK, Gustav a Věra VÁVROVÁ. Řízení výroby a nákupu. 1. vyd., 2007, 378 s. ISBN s MARTINOVIČOVÁ, Dana. Základy ekonomiky podniku. 1. vyd., 2006, 178 s. ISBN s

18 a délky pořizovací lhůty na deterministické a stochastické. Deterministické modely předpokládají znalost velikosti spotřeby a délku pořizovací lhůty. Představují tedy rozhodování za podmínek jistoty, což je značné zjednodušení reálné situace. V praxi však tyto předpoklady pro použití deterministických modelů často nejsou splněny. Proto je zde možnost doplnit deterministické modely o další složku, která je schopna do jisté míry pokrýt kolísání veličin. Tato složka se nazývá pojistná zásoba. Stochastické modely předpokládají rozhodování za rizika. Použití modelů stochastických však naráží na problém se stanovením typu rozdělení náhodných veličin kvůli omezenému množství vstupních dat 24. Některá literatura uvádí mimo deterministických a stochastických modelů také modely nedeterministické, které jsou typické pro řešení zcela nových a neznámých problémů. S ohledem na výše uvedené skutečnosti, se práce blíže zabývá pouze deterministickými modely a stochastické jsou ponechány stranou. Zvážena byla také volba statických a dynamických modelů, ale vzhledem k lepší aplikovatelnosti dynamických modelů do praxe, což vychází zejména z té skutečnosti, že jsou v dynamických modelech zásoby pravidelně doplňovány, byly upřednostněny. Dále je v práci popsán model ekonomického objednacího množství, což je model, který odpovídá dynamickému deterministickému modelu. Tento model je modelem základním a nejčastěji uváděným v odborné literatuře. Je také často modifikován, tyto modifikace vycházejí z níže uvedené základní verze Model ekonomického objednacího množství Tento model je v literatuře označován jako EOQ model z anglického spojení Economic Order Quantity. Tento model se snaží stanovit takové objednací množství, které minimalizuje objednací náklady a náklady na držení zásob. Vzorec pro výpočet tohoto množství je v literatuře často označován jako Harrisův-Wilsonův vzorec nebo Campův vzorec. Grafické znázornění můžeme vidět na obrázku níže. Model je základním příkladem dynamických deterministických modelů, kde jsou zásoby postupně doplňovány a je známa velikost poptávky a pořizovací lhůty, proto model neuvažuje náklady z nedostatku zásob. 24 SIXTA, Josef a Miroslav ŽIŽKA. Logistika: metody používané pro řešení logistických projektů. Vyd. 1., 2009, 238 s. ISBN s

19 Obrázek 1: Grafické znázornění nákladů ovlivňujících ekonomické objednací množství Zdroj: Lambert, 2000, str. 125 Logika je tedy taková, že je třeba objednávat takové množství, které vede k minimalizaci objednacích nákladů a nákladů na držení zásob. Tyto náklady jdou však proti sobě, jelikož čím větší množství se objedná, tím méně objednávek je vytvořeno, a tudíž vznikají nižší objednací náklady. Budou ale růst náklady na držení zásob, protože je třeba zásoby uskladnit. Hledáme tedy minimum celkových nákladů. Vzorec 4: Výpočtový vztah EOQ 2 Kde: D = předpokládaná roční spotřeba (počet jednotek), P = pořizovací (objednací) náklady na jednu objednávku, C = roční náklady na držení zásob (procento z výrobních nákladů nebo hodnoty), V = průměrné náklady nebo hodnota jednotky zásob. Zdroj: Lambert, 2000, str. 125 Předpoklady modelu S tímto modelem se pojí určité předpoklady a omezení. Mezi předpoklady modelu dle Lamberta patří 25 : - nepřetržitá konstantní a známá výše poptávky, - konstantní a známá doba doplnění zásob nebo celková doba doplnění zásob, 25 LAMBERT, Douglas M a Lisa M ELLRAM. Logistika: příkladové studie, řízení zásob, přeprava a skladování, balení zboží. Vyd. 1., 2000, xviii, 589 s. ISBN s

20 - konstantní přepravní náklady nezávislé na objednacím množství nebo době objednávky, - uspokojení veškeré poptávky (nepřipouští se nedostatek zásob), - žádné zásoby nejsou na cestě, - v zásobě je jen jeden produkt nebo mezi produkty neexistují žádné vzájemné závislosti, - nekonečný plánovací horizont, - neexistuje omezení dostupnosti kapitálu. V praxi se však tento model i tak hojně používá a uvedené předpoklady bývají značně zjednodušovány. Vzhledem k tomu, že je EOQ málo citlivé na malé změny ve vstupních údajích, je toto zjednodušování občas přípustné. Je to způsobeno plochým tvarem funkce celkových nákladů, takže volba jiného množství než ekonomického objednacího množství nepovede k výrazné změně nákladů, pokud se toto množství bude EOQ blížit. EOQ bývá také často modifikováno a upravováno pro různé podmínky 26. K základním modifikacím patří například zohlednění nákladů z vyčerpání zásob, zohlednění nespojitosti velikosti objednávek, množstevní slevy a podobně. Bod objednávky Pokud je již optimální velikost dodávky na základě tohoto modelu vypočtena, často se jako doplněk stanovuje okamžik vystavení objednávky. V literatuře je někdy tento okamžik označován jako reorder point. Zohledňuje se zde délka pořizovací lhůty tak, aby se nová dodávka materiálu v ideálním případě naskladnila v momentě, kdy je zásoba spotřebována 27. Hladina zásob, při které se objednávka vystaví, se nazývá signální nebo také bod objednávky a výpočet se shoduje s již uvedenými vzorci 2 a 3 v kapitole Výpočet pojistné zásoby Již bylo naznačeno, že pojistná zásoba slouží ke krytí výkyvů, které mohou způsobit nedostatek zásob. Tomek, Vávrová 28 a Pražská, Jindra 29 uvádí, že jde především o výkyvy ve spotřebě, ve výši dodávek a v dodacím cyklu. Naproti tomu Vaněček 30 uvažuje pouze výkyvy ve spotřebě a výkyvy v dodací lhůtě 31. Je možno uvažovat také výkyvy v pořizovací lhůtě 32. Tyto výkyvy jsou způsobeny především kolísáním poptávky a spolehlivostí dodavatelů. Je proto důležité snažit se poptávku správně prognózovat, ale ani tak nelze odstranit veškeré kolísání. Výběr dodavatele naproti tomu ovlivnit lze a zvolení spolehlivého dodavatele může vést k odstranění výkyvů například ve výši dodávek či dodací lhůtě. 26 LAMBERT, Douglas M a Lisa M ELLRAM. Logistika: příkladové studie, řízení zásob, přeprava a skladování, balení zboží. Vyd. 1., 2000, xviii, 589 s. ISBN s BOWERSOX, Donald J, David J CLOSS a M COOPER. Supply chain logistics management. 3rd ed., 2010, xiv, 498 s. ISBN s TOMEK, Gustav a Věra VÁVROVÁ. Řízení výroby a nákupu. 1. vyd., 2007, 378 s. ISBN s PRAŽSKÁ, Lenka a Jiří JINDRA. Obchodní podnikání. 2. přeprac. vyd., 2002, 874 s. ISBN s VANĚČEK, Drahoš. Logistika. 3., přeprac. vyd., 2008, 178 s. ISBN s Dodací lhůta představuje časový úsek od okamžiku předložení objednávky po okamžik naskladnění zásob. 32 Pořizovací lhůta představuje časový úsek od okamžiku rozpoznání potřeby po okamžik naskladnění zásob. 20

21 Existuje mnoho metod pro výpočet pojistné zásoby, liší se především druhem uvažovaných odchylek, způsobem vyjádření těchto odchylek (směrodatná odchylka, absolutní rozdíl, průměrný absolutní rozdíl a podobně) a způsobem stanovení požadovaného stupně krytí 33. Většina metod vychází z normálního rozložení uvažovaných veličin (spotřeby, výše dodávek, dodací či pořizovací lhůty), přičemž se vychází ze situací, kdy výkyv uvažované veličiny způsobí nedostatek zásob. V potaz se berou tedy pouze situace, kdy může dojít k nedostatku zásob. Například vyšší spotřeba než je očekávaná může způsobit nedostatek zásob, ale nižší spotřeba než je očekávaná spotřeba nikoliv. Metoda č. 1 Jedná se o metodu, se kterou se lze v literatuře setkat nejčastěji. Uvádí ji například Vaněček 34 nebo Pražská, Jindra 35. Vzorec 5: Pojistná zásoba metoda č. 1 Kde: = pojistná zásoba, k = koeficient zajištěnosti (pojistný faktor), = směrodatná odchylka poptávky. Zdroj: Vaněček, 2008, str. 89 Výše uvedený vzorec je poté upravován podle toho, zda se počítá pouze s výkyvy v poptávce (spotřebě), dodacím cyklu, pořizovací (nebo dodací) lhůtě či s výkyvy ve výši dodávek nebo s výkyvy nějaké kombinace těchto faktorů. Ve vzorci je tedy upravována směrodatná odchylka, která se týká uvažovaných faktorů. Koeficient zajištěnosti je kvantilem normálního rozložení a dá se dohledat ve statistických tabulkách, kde se hledá hodnota, pro kterou je pravděpodobnost vzniku deficitu zásob na požadované úrovni (například pokud zvolíme pravděpodobnost vzniku deficitu 5 %, pak je hodnota koeficientu zajištěnosti 1,645). Doplněk pravděpodobnosti vzniku deficitu je Vaněčkem 36 označován jako stupeň zajištěnosti, Pražská, Jindra 37 používají označení míra krytí požadavku zákazníků (například pokud bude pravděpodobnost vzniku deficitu 5 %, pak je stupeň zajištěnosti 95 %) TOMEK, Gustav a Věra VÁVROVÁ. Řízení výroby a nákupu. 1. vyd., 2007, 378 s. ISBN s VANĚČEK, Drahoš. Logistika. 3., přeprac. vyd., 2008, 178 s. ISBN s PRAŽSKÁ, Lenka a Jiří JINDRA. Obchodní podnikání. 2. přeprac. vyd., 2002, 874 s. ISBN s VANĚČEK, Drahoš. Logistika. 3., přeprac. vyd., 2008, 178 s. ISBN s PRAŽSKÁ, Lenka a Jiří JINDRA. Obchodní podnikání. 2. přeprac. vyd., 2002, 874 s. ISBN s VANĚČEK, Drahoš. Logistika. 3., přeprac. vyd., 2008, 178 s. ISBN s

22 Metoda č. 2 Tuto metodu uvádí například Lambert 39 nebo Bowersox, Closs 40. Uvažují se zde výkyvy v poptávce (spotřebě) a výkyvy v pořizovací lhůtě. Směrodatná odchylka se spočítá podle následujícího vzorce. Vzorec 6: Směrodatná odchylka poptávky a pořizovací lhůty Kde: = směrodatná odchylka poptávky i pořizovací lhůty v jednotkách množství, T = průměrná pořizovací lhůta, D = průměrná poptávka, S t = směrodatná odchylka pořizovací lhůty, S s = směrodatná odchylka poptávky. Zdroj: Bowersox, Closs, 2010, str. 174, vlastní překlad Tato metoda se pokouší zohlednit i velikost objednacího množství, které ovlivňuje délku dodacího cyklu. K riziku vyčerpání zásob dochází zejména ke konci dodávkového cyklu. Pokud je dodávkový cyklus kratší (tzn. objednací množství je nízké), pak za stejný časový úsek může dojít k riziku vyčerpání zásob vícekrát než v případě delšího dodávkového cyklu (tzn. vyššího objednacího množství). Z toho plyne, že se zvyšujícím se objednacím množstvím pro danou výši pojistné zásoby se snižuje potenciální rozsah vyčerpání zásob a zvyšuje se míra plnění dodávek. Míru plnění dodávek Lambert 41 charakterizuje jako procento z požadovaných jednotek, které jsou k dispozici pro splnění zákaznických objednávek. Na základě následujícího vzorce se spočítá tzv. servisní funkce nebo také faktor významnosti a k ní lze v tabulkách 42 přiřadit hodnotu pojistného faktoru. 39 LAMBERT, Douglas M a Lisa M ELLRAM. Logistika: příkladové studie, řízení zásob, přeprava a skladování, balení zboží. Vyd. 1., 2000, xviii, 589 s. ISBN s BOWERSOX, Donald J, David J CLOSS a M COOPER. Supply chain logistics management. 3rd ed. Boston: McGraw-Hill, 2010, xiv, 498 s. ISBN s LAMBERT, Douglas M a Lisa M ELLRAM. Logistika: příkladové studie, řízení zásob, přeprava a skladování, balení zboží. Vyd. 1., 2000, xviii, 589 s. ISBN s. 122, Tabulky k dispozici: LAMBERT, Douglas M a Lisa M ELLRAM. Logistika: příkladové studie, řízení zásob, přeprava a skladování, balení zboží. Vyd. 1., 2000, xviii, 589 s. ISBN s

23 Vzorec 7: Servisní funkce 1 Kde: f(k) = servisní funkce, faktor významnosti, SL = míra plnění dodávek, která je zvolena subjektivně, Q = objednací množství, = směrodatná odchylka poptávky i pořizovací lhůty v jednotkách množství. Zdroj: Bowersox, Closs, 2010, str. 177, vlastní překlad Po vyhledání odpovídajícího pojistného faktoru v tabulkách se podobně jako v metodě č. 1 vynásobí pojistný faktor se směrodatnou odchylkou. Vzorec 8: Pojistná zásoba metoda č. 2 Kde: SS = pojistná zásoba, K = pojistný faktor, = směrodatná odchylka poptávky i pořizovací lhůty v jednotkách množství. Zdroj: Bowersox, Closs, 2010, str. 177, vlastní překlad Lze tedy vidět, že tato metoda vychází z metody č. 1, která již byla uvedena, rozšiřuje ji však o volbu pojistného faktoru podle objednacího množství. Metoda č. 3 Tuto metodu uvádí Tomek, Vávrová 43 pod názvem rozdílová metoda. Pojistná zásoba je v této metodě vypočítána následovně. Vzorec 9: Pojistná zásoba metoda č. 3 Kde: = pojistná zásoba, = maximální délka dodávkového cyklu (ve dnech), = maximální denní spotřeba (v jednotkách), = průměrná délka dodávkového cyklu (ve dnech), = průměrná denní spotřeba (v jednotkách). Zdroj: Tomek, Vávrová, 2007, str TOMEK, Gustav a Věra VÁVROVÁ. Řízení výroby a nákupu. 1. vyd., 2007, 378 s. ISBN s

24 Metoda č. 4 U této metody se objevuje 100% zajištění proti deficitu zásob a je zde uvažována mimo jiné také odchylka dodaného množství. Tato metoda je převzata z článku Simulation based comarison of safety-stock calculation methods 44. Vzorec 10: Pojistná zásoba metoda č. 4 %,, Kde: % = pojistná zásoba se zajištěním 100 %,, = maximální kladná odchylka pořizovací lhůty ve dnech, D = průměrná denní poptávka v jednotkách množství, = maximální denní poptávka v jednotkách množství, TRP = pořizovací lhůta ve dnech, = maximální negativní odchylka dodaného množství., Zdroj: Schmidt, 2012, vlastní překlad Shrnutí Existuje mnoho dalších metod, které v této práci nebyly uvedeny. Některé z nich jsou uvedeny v již zmíněném článku s názvem Simulation based comarison of safety-stock calculation methods 45. Přičemž vzorec uvedený v této práci u metody č. 1 odpovídá první metodě uvedené v tomto článku. Podobné jsou i ostatní metody, které zahrnují odchylky různých veličin. Zde uvedená metoda č. 4 byla převzata ze zmiňovaného článku jako zástupce skupiny metod nepředpokládajících normální rozložení veličin. Její nevýhodou však může být to, že se podle ní vypočítá pojistná zásoba pro 100% krytí deficitu. Metoda číslo 3 také nepředpokládá normální rozložení veličin, ale při bližším zkoumání této metody lze zjistit, že se zde počítá s odchylkou dodacího cyklu. Pokud však podnik nepoužívá systém s pevným objednacím intervalem, pak výkyvy v dodacím cyklu nemusí nutně znamenat problém, který by byl třeba řešit pojistnou zásobou. Další nevýhodou je, že se metoda opět pokouší o 100% krytí deficitu způsobeného kolísáním poptávky a dodacího cyklu, což by mohlo vést k příliš vysoké pojistné zásobě. Metody číslo 1 a 2 se jeví jako rozumné. Jediný problém, který by mohl nastat, je nedostatek dat, jelikož ne každý podnik eviduje data, ze kterých by bylo možno zjistit směrodatnou odchylku pořizovací lhůty. To je problém zejména u metody č. 2. Další problém by mohl být 44 SCHMIDT, Matthias. Simulation based comparison of safety-stock calculation methods. [online]. 2012, 61(1): [cit ]. ISSN Dostupné z: =S X&lang=cs&site=eds-live&scope=site 45 SCHMIDT, Matthias. Simulation based comparison of safety-stock calculation methods. [online]. 2012, 61(1): [cit ]. ISSN Dostupné z: =S X&lang=cs&site=eds-live&scope=site 24

25 ten, že data nesplní předpoklad normálního rozdělení. Metoda č. 2 oproti metodě č. 1 řeší i problematiku zvolení pojistného faktoru. Problematiku určování pojistného faktoru však řeší například i Sixta, Žižka 46, kteří uvádí 2 způsoby stanovení velikosti pojistného faktoru. První způsob je autonomní stanovení pojistného faktoru, který vychází ze zkušeností managementu a je v praxi běžnější. Druhý způsob spočívá v optimalizaci pojistného faktoru pomocí skladovacích a pořizovacích nákladů a nákladů z nedostatku. Při autonomním stanovování pojistného faktoru je třeba mít na mysli, že čím vyšší je zajištěnost, tím víc prostředků je vázáno v zásobách. 2.5 Diferenciace řízení zásob V předchozích kapitolách bylo naznačeno, jak je možno dojít k optimalizaci zásob se spotřebitelsky orientovanou dispozicí, u kterých dochází k doplňování. Obvykle jde o stanovení vhodného způsobu objednávání, popřípadě stanovení optimálního objednacího množství a pojistné zásoby. Pokud by však tato optimalizace byla provedena u každé položky na skladě zvlášť, bylo by to velmi nákladné. Naopak zacházet se všemi položkami stejně by také nebylo korektní, proto se často využívá ABC analýza. ABC analýza Jedná se o metodu řízení zásob, která je v praxi hojně používaná. Základem je Paretova zákonitost, která uvádí, že ve většině případů je 80 % důsledků vyvoláno pouze 20 % všech možných příčin. Z toho vyplývá, že je vhodné nejvíce pozornosti věnovat právě těmto klíčovým problémům a tím vyřešit většinu důsledků. Metoda ABC tuto myšlenku využívá a dělí zásoby do nejméně 3 skupin A, B a C, přičemž se pro každou skupinu zvolí jiný způsob řízení. To znamená například stanovení různé velikosti objednávek a různě velké pojistné zásoby 47. Položky jsou nejčastěji rozřazeny do těchto skupin na základě hodnoty ročního obratu v Kč, kritérium rozřazení do skupin však může být různé. Skupina A je tvořena pouze malým počtem položek, ale představuje velkou část hodnoty zásob. Hodnota skupiny A by měla představovat přibližně 80 % hodnoty obratu zásob 48. V této skupině se nachází velmi důležité položky, proto by se měl u těchto položek průběžně monitorovat stav zásob. Pro každou z položek je vhodné provést pokud možno co nejpřesnější propočet optimálního objednacího množství a stanovení pojistné zásoby. Dále se doporučuje objednávat tyto zásoby v malých množstvích, protože vážou velké množství kapitálu 49. Skupina B je tvořena položkami, které představují dalších zhruba 15 % hodnoty obratu. Při řízení jsou uplatňovány jednodušší metody. Dodávky nemusí být tak časté jako u skupiny A, 46 SIXTA, Josef a Miroslav ŽIŽKA. Logistika: metody používané pro řešení logistických projektů. Vyd. 1., 2009, 238 s. ISBN s VANĚČEK, Drahoš. Logistika. 3., přeprac. vyd., 2008, 178 s. ISBN s VANĚČEK, Drahoš. Logistika. 3., přeprac. vyd., 2008, 178 s. ISBN s SIXTA, Josef a Miroslav ŽIŽKA. Logistika: metody používané pro řešení logistických projektů. Vyd. 1., 2009, 238 s. ISBN s

26 ale jejich velikost bude větší. Zpravidla je u položek skupiny B i vyšší pojistná zásoba v porovnání se skupinou A 50. Skupina C obsahuje z hlediska počtu nejvíce položek, ale tyto položky reprezentují pouze přibližně 5 % hodnoty spotřeby nebo prodeje. Může se jednat například o běžný spotřební materiál. Doporučuje se objednávat méně často a velká množství 51. Někdy se zvlášť vyčleňuje i skupina D, do které jsou zařazeny položky s dlouhodobě nulovou spotřebou. XYZ analýza Může nastat situace, kdy by položka mohla tvořit velkou část obratu, tudíž by byla zařazena do kategorie A, ale zároveň by se jednalo o položku, která byla spotřebovávána pouze jednorázově nebo její spotřeba probíhala jen v určité části roku a podobně. Z toho důvodu je vhodné doplnit ABC analýzu také o analýzu XYZ, kde se položky rozřadí ještě podle dalšího kritéria mimo kritéria zvoleného v ABC analýze. V této analýze jsou do kategorie X zařazeny položky se stabilní spotřebou, ve které jsou jen příležitostné výkyvy. V kategorii Y jsou zařazeny položky s většími výkyvy ve spotřebě a do kategorie Z se řadí položky s nepravidelnou spotřebou. V kombinaci s ABC analýzou tak vznikne 9 kategorií, ke kterým je třeba přistupovat rozdílně. Daněk 52 uvádí, že největší pozornost je třeba věnovat skupinám AX, BX a AY. Pro porovnání výkyvů ve spotřebě je možno využít variační koeficient. Ten udává relativní míru variability, tudíž poté bude možné variabilitu spotřeby jednotlivých položek porovnat. Vzorec 11: Variační koeficient Kde: V x = variační koeficient, s x = směrodatná odchylka, = aritmetický průměr. Zdroj: Hindls, 2007, str SIXTA, Josef a Miroslav ŽIŽKA. Logistika: metody používané pro řešení logistických projektů. Vyd. 1., 2009, 238 s. ISBN s. str VANĚČEK, Drahoš. Logistika. 3., přeprac. vyd., 2008, 178 s. ISBN s DANĚK, Jan. Logistika. 1. vyd., ISBN X. s

27 3 ANALÝZA HOSPODAŘENÍ SE ZÁSOBAMI Jak již bylo uvedeno v předchozích kapitolách, zásoby mají pro podnik velký význam. Analýza zásob by měla objevit případné rezervy v hospodaření se zásobami. Objem i struktura zásob mohou mít velký vliv na finanční situaci podniku, je proto vhodné sledovat finanční ukazatele ovlivněné právě objemem či strukturou zásob. 3.1 Analýza finančních ukazatelů Pro hodnocení výkonnosti firmy a hodnocení její finanční stability bývá nejčastěji využíváno poměrových ukazatelů. Tyto ukazatele umožňují testovat hlavní aspekty finančního zdraví podniku. Na základě těchto aspektů je lze rozřadit do několika skupin. Jedná se o ukazatele rentability, likvidity, aktivity, zadluženosti a ukazatele zjišťované z údajů vznikajících na kapitálových trzích. Někdy jsou uváděny i skupiny ukazatelů nákladovosti, krytí aktiv nebo skupiny ukazatelů využívající údaje z výkazu cash flow 53. Pro analýzu zásob jsou důležité zejména finanční ukazatele týkající se likvidity, aktivity a rentability Ukazatele likvidity a zásoby Nejprve je vhodné upřesnit terminologii, která se u analýzy likvidity vyskytuje. Likvidita podniku vyjadřuje schopnost uhradit včas své závazky. Existuje i pojem likvidnost nebo také likvidita určité složky majetku. To znamená, jak rychle se daná složka dokáže přeměnit na peněžní hotovost bez velké ztráty. S pojmem likvidity podniku souvisí i pojem solventnost. Solventnost vyjadřuje připravenost hradit své dluhy v době jejich splatnosti, přičemž podmínkou solventnosti je likvidita 54. Poměrové ukazatele likvidity slouží k vyjádření likvidity podniku a jsou formulovány jako poměr toho, čím je možno platit k tomu, co je nutné zaplatit. Podle toho, jak likvidní složka majetku se nachází v čitateli ukazatele likvidity, se zpravidla rozlišuje likvidita běžná, pohotová a peněžní. Co se týče optimální výše likvidity podniku, pak platí, že vysoká likvidita znamená, že finanční prostředky nepracují na výnosnosti a ovlivňují tak rentabilitu. Naopak nízká likvidita může ohrozit schopnosti společnosti dostát svým závazkům. Ukazatel likvidity je bezrozměrné číslo, na jehož základě je velmi obtížné stanovit závěr o likviditě společnosti. I přes tuto skutečnost se v literatuře objevují doporučené hodnoty těchto ukazatelů. Vhodnějším způsobem pro vyhodnocení těchto ukazatelů může být sledování delší časové řady KUBÍČKOVÁ, Dana a Irena JINDŘICHOVSKÁ. Finanční analýza a hodnocení výkonnosti firmy. Vydání první. ISBN s SEDLÁČEK, Jaroslav. Finanční analýza podniku. 2., aktualiz. vyd., 2011, 152 s. ISBN s RŮČKOVÁ, Petra. Finanční analýza: metody, ukazatele, využití v praxi. 5., aktualizované vydání, Finanční řízení. ISBN s

28 Běžná likvidita je někdy v literatuře označována jako likvidita 3. stupně, current ratio nebo celková likvidita a ukazuje, kolikrát oběžná aktiva pokryjí krátkodobé závazky podniku. Nevýhodou ukazatele je, že nezohledňuje strukturu oběžných aktiv z hlediska likvidnosti a strukturu krátkodobých závazků z hlediska jejich splatnosti. Vhodná hodnota tohoto ukazatele záleží na daném podniku a na tom, jestli upřednostňuje vyšší výnos při vyšším riziku (nízké hodnoty ukazatele) nebo nižší riziko platební neschopnosti při nižším výnosu (vysoké hodnoty ukazatele). Proto nelze jednoznačně stanovit optimální hodnotu pro ukazatele běžné likvidity, přesto se v literatuře často objevuje doporučení, aby se tato hodnota nacházela v intervalu 1,5 až 2,5. Vzorec 12: Běžná likvidita ěž á ěž á á é á Zdroj: Sedláček, 2011, str. 66 Pohotová likvidita je v literatuře nazývána také likviditou 2. stupně nebo také jako acid test. Jedná se o poměr oběžných aktiv upravených o zásoby a krátkodobých závazků. Čitatel je tedy očištěn od nejméně likvidní složky oběžných aktiv 56. Je vhodné porovnat hodnoty běžné likvidity a pohotové likvidity mezi sebou. Výrazně nižší hodnota pohotové likvidity oproti likviditě běžné může vypovídat o nadměrné výši zásob ve struktuře oběžného majetku. Sedláček 57 uvádí, že velký rozdíl ukazatelů je přijatelný u obchodních firem, kde se předpokládá vysoká likvidnost zásob. V literatuře se objevuje doporučení, že by ukazatel pohotové likvidity neměl klesnout pod hodnotu 1. Vzorec 13: Pohotová likvidita á ěž á á á é á Zdroj: Sedláček, 2011, str. 67 Peněžní likvidita je označována jako likvidita 1. stupně. Je zde poměřován krátkodobý finanční majetek, jakož to nejlikvidnější složka oběžného majetku, s krátkodobými závazky. Krátkodobý finanční majetek zahrnuje peníze v hotovosti a na běžných a dalších účtech, šeky, směnky, cenné papíry určené k prodeji či s dobou splatnosti do 1 roku 58. V literatuře jsou uváděna doporučení, že by okamžitá likvidita měla dosahovat alespoň hodnoty 0,2. Existuje 56 SEDLÁČEK, Jaroslav. Finanční analýza podniku. 2., aktualiz. vyd., 2011, 152 s. ISBN s SEDLÁČEK, Jaroslav. Finanční analýza podniku. 2., aktualiz. vyd., 2011, 152 s. ISBN s KUBÍČKOVÁ, Dana a Irena JINDŘICHOVSKÁ. Finanční analýza a hodnocení výkonnosti firmy. Vydání první. ISBN s